PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období. Vládní návrh. na vydání. správní řád

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období ___________________________________________________________

201

Vládní návrh

na vydání

správní řád

I. Vládní návrh Zákon ze dne ……………………. , správní řád Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ ÚVODNÍ USTANOVENÍ Hlava I

Předmět úpravy §1 (1) Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků1) a jiných orgánů, právnických a fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále jen „správní orgán“). (2) Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.

Hlava II

Základní zásady činnosti správních orgánů §2 (1) Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen „právní předpisy“). (2) Správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (dále jen „zákon“), nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena. 1

) Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 313/2002 Sb. Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb. a zákona č. 231/2002 Sb. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 145/2001 Sb., zákona č. 273/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 450/2001 Sb., zákona č. 311/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

(3) Správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká (dále jen „dotčené osoby“), a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu. (4) Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. §3 Nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2. §4 (5) Veřejná správa je službou veřejnosti. Každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního úřadu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možnosti jim vycházet vstříc. (6) Správní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. (7) Správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonech, které učiní, je-li to potřebné k hájení jejich práv nebo z jiného závažného důvodu a neohrozí-li to účel řízení. (8) Správní orgán umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. §5 Pokud to povaha projednávané věci umožňuje, pokusí se správní orgán o smírné odstranění rozporů, které brání řádnému projednání a rozhodnutí dané věci. §6 Správní orgán vyřizuje věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použijí se ke zjednání nápravy ustanovení o ochraně před nečinností (§ 109 a § 110). (9) Správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Podklady od dotčené osoby vyžaduje jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní právní předpis. Lze-li však potřebné údaje získat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede, a pokud o to dotčená osoba požádá, je povinen jejich obstarání zajistit. Při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání údaje opatřuje.

§7 (10) Dotčené osoby mají při uplatňování svých procesních práv rovné postavení. Správní orgán postupuje vůči dotčeným osobám nestranně a vyžaduje od všech dotčených osob plnění jejich procesních povinností rovnou měrou. (11) Tam, kde by rovnost dotčených osob mohla být ohrožena, správní orgán učiní všechna opatření potřebná k jejímu zajištění. §8 Správní orgány dbají vzájemného souladu všech postupů, které probíhají současně a souvisejí s týmiž právy nebo povinnostmi dotčené osoby. Na to, že současně probíhá více takových postupů u různých správních orgánů nebo u jiných orgánů veřejné moci, je dotčená osoba povinna správní orgány bezodkladně upozornit.

ČÁST DRUHÁ SPRÁVNÍ AKTY Hlava I

Správní akty a jejich formy §9 (12) Správním aktem je úkon správního orgánu v určité věci učiněný při výkonu veřejné správy, jímž se a) zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby, b) prohlašuje, že jmenovitě určená osoba má nebo nemá určitá práva nebo povinnosti, nebo c) v zákonem stanovených případech rozhoduje o vedení řízení a o jiných procesních otázkách. (13) Správní akt se označuje jako rozhodnutí, pokud tento zákon nestanoví, že se označuje jako příkaz nebo usnesení.

Hlava II

Správní orgány a dotčené orgány Díl 1

Příslušnost správních orgánů § 10 Věcná příslušnost Správní orgány jsou věcně příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě zákona. § 11 Místní příslušnost (14) Místní příslušnost správního orgánu je určena a) v řízeních týkajících se činnosti účastníka řízení místem činnosti, b) v řízeních týkajících se nemovitosti místem, kde se nemovitost nachází, c) v ostatních řízeních týkajících se podnikatelské činnosti účastníka řízení, který je fyzickou osobou, místem podnikání,2) d) v ostatních řízeních týkajících se fyzické osoby místem jejího trvalého pobytu,3) popřípadě místem pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince4) (dále jen „místo trvalého pobytu“); nemá-li fyzická osoba místo trvalého pobytu na území České republiky, je místní příslušnost určena posledním známým místem jejího pobytu na území České republiky, e) v ostatních řízeních týkajících se právnické osoby místem jejího sídla nebo místem sídla její organizační složky;5) u zahraniční právnické osoby je místní příslušnost správního orgánu určena sídlem její organizační složky zřízené v České republice; po zrušení organizační složky je místní příslušnost určena posledním sídlem této organizační složky na území České republiky. (15) Jestliže je místně příslušných více správních orgánů a nedohodnou-li se jinak, provede řízení ten z nich, u něhož jako prvního byla podána žádost nebo který z moci úřední učinil úkon jako první. V ostatních případech nebo nelze-li podmínky místní příslušnosti určit, určí místní příslušnost usnesením nejblíže společně nadřízený správní orgán. Není-li takového orgánu, určí místní příslušnost usnesením ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží. 2

) § 2 odst. 3 obchodního zákoníku. ) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění zákona č. 2/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 4 ) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 140/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb. a zákona č. 217/2002 Sb. Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), ve znění zákona č. 2/2002 Sb., zákona č. 217/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 5 ) § 7 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku. 3

Společná ustanovení o věcné a místní příslušnosti

§ 12 (16) Správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. (17) Podle odstavce 1 správní orgán nepostupuje, jestliže může o vzniku, trvání nebo zániku určitého právního vztahu vydat osvědčení anebo jestliže může otázku jeho vzniku, trvání nebo zániku řešit v rámci řízení o vydání jiného správního aktu. § 13 Dojde-li podání (§ 50) správnímu orgánu, který není věcně nebo místně příslušný, bezodkladně je usnesením postoupí příslušnému správnímu orgánu a současně o tom uvědomí toho, kdo podání učinil (dále jen „podatel“). Má-li správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, za to, že není věcně nebo místně příslušný, může je usnesením postoupit dále nebo vrátit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu. Usnesení podle tohoto ustanovení se pouze poznamenají do spisu. § 14 (18) Stanoví-li zákon, že řízení provádí územní samosprávný celek, aniž by určoval, který jeho orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem v případě kraje krajský úřad a v případě obce obecní úřad. (19) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná veřejnoprávní korporace, aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, provádí řízení její výkonný orgán s všeobecnou působností. (20) Stanoví-li zákon, že řízení provádí jiná právnická osoba, aniž by určoval, který její orgán je k úkonům příslušný, je tímto orgánem její statutární orgán6) podle zvláštního zákona anebo orgán nebo zaměstnanec jím pověřený. Pro podnikající fyzické osoby platí toto ustanovení přiměřeně. Změny příslušnosti

§ 15 (21) Má-li být rozhodováno o žádosti státu, kterou podává jeho organizační složka, která je věcně a místně příslušným správním orgánem, nebo o žádosti obce, kraje anebo jiné osoby, jejíž orgán je věcně a místně příslušným správní orgánem, provede řízení jiný správní orgán v obvodu nadřízeného správního orgánu, který nadřízený správní orgán určí usnesením, 6

) § 20 odst. 1 občanského zákoníku.

a to popřípadě i pro řízení, která mohou být v budoucnu zahájena. Tohoto ustanovení se nepoužije na ústřední správní úřady. (22) Nelze-li určit orgán, který by provedl řízení dle odstavce 1, provede řízení sám nadřízený správní orgán. (23) Nadřízený správní orgán může na podnět příslušného správního orgánu nebo na požádání účastníka řízení věc usnesením převzít místo podřízeného správního orgánu a rozhodnout jako správní orgán nižšího stupně, a) týká-li se řízení otázek, které lze vzhledem k jejich výjimečné obtížnosti nebo neobvyklosti řešit jen s použitím mimořádných odborných znalostí, b) jde-li o řízení s velkým počtem účastníků řízení (§ 68), nebo c) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že výrazně ovlivní právní poměry účastníků řízení ve správních obvodech více podřízených správních orgánů. (24) Nadřízený správní orgán může usnesením pověřit k projednání a rozhodnutí věci, popřípadě části věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, a to na podnět správního orgánu, který by mohl být podle tohoto odstavce pověřen projednáváním a rozhodováním věci, nebo na požádání účastníka řízení a) u věci, u níž lze mít důvodně za to, že ovlivní právní poměry účastníků řízení v obvodu pověřovaného správního orgánu výrazně větší měrou než v obvodu příslušného správního orgánu, nebo b) za účelem spojení jednotlivých řízení ve společné řízení, aby byla zajištěna potřebná věcná shoda nebo návaznost rozhodnutí. (25) Ustanovení odstavce 3 a 4 se nevztahují na orgány územních samosprávných celků při výkonu jejich samostatné působnosti. (26) Nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí věci, popřípadě části věci, jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob (§ 19) tohoto orgánu nebo členů orgánu, který rozhoduje ve sboru (dále jen „kolegiální orgán“), způsobilý věc projednat a rozhodnout; v tomto případě nadřízený správní orgán pověří správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. (27) Příslušný správní orgán může věc usnesením postoupit z důvodu vhodnosti i v jiných případech. Postupující správní orgán je povinen vyžádat si předchozí souhlas správního orgánu, jemuž má být věc postoupena. Předchozího souhlasu není třeba v případech, kdy má žadatel v územním obvodu správního orgánu, jemuž má být věc postoupena, místo trvalého pobytu nebo sídlo, popřípadě se v tomto územním obvodu zdržuje. V řízení o žádosti se tohoto ustanovení použije jen na požádání nebo se souhlasem žadatele. (28) Při změnách příslušnosti správní orgány dbají na to, aby k nim docházelo jen v důvodných případech a aby řízení nezatěžovalo účastníky řízení více, než kdyby ke změnám příslušnosti nedošlo. (29) Změny příslušnosti podle odstavce 1 až 3 a odstavce 4 písm. a) se oznamují veřejnou vyhláškou a účastníci řízení se o nich vhodným způsobem vyrozumí. V ostatních případech lze změny příslušnosti oznámit veřejnou vyhláškou, považuje-li to správní orgán za účelné. V případě, že došlo k podnětu nebo k požádání o změnu příslušnosti podle odstavce 3 nebo 4,

ale ke změně příslušnosti nedojde, bude o tom vyrozuměn ten, kdo dal ke změně příslušnosti podnět nebo o ni požádal. § 16 Změní-li se v průběhu řízení okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti a nestanoví-li zákon jinak, dokončí řízení správní orgán původně příslušný; o tom informuje správní orgán, na který by jinak příslušnost přešla. Spory o věcnou příslušnost

§ 17 (30) Nelze-li věcnou příslušnost při rozhodování v oblasti státní správy určit na základě zvláštního zákona, provede řízení v prvním stupni ústřední správní úřad, do jehož působnosti rozhodovaná věc náleží, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působnosti je rozhodované věci nejbližší. Usnesením (§ 98) může tento ústřední správní úřad provedením řízení pověřit krajský úřad; při jeho výběru postupuje obdobně podle § 11. (31) Považuje-li se několik správních orgánů za věcně příslušné k řízení v téže věci, jsou povinny to bezodkladně oznámit nejblíže společně nadřízenému správnímu orgánu, který jejich spor rozhodne. Nemají-li správní orgány společně nadřízený správní orgán, projednají spor o příslušnost ústřední správní úřady, které jsou nadřízeny těmto správním orgánům. Jdeli o spor o příslušnost mezi ústředními správními úřady, postupuje se přímo podle odstavce 3. (32) Ústřední správní úřady jsou povinny projednat spor v dohodovacím řízení, jež je zahájeno dnem, kdy návrh prvního z nich dojde poslednímu. Nedojde-li k dohodě do 15 dnů od zahájení dohodovacího řízení, je jejich povinností podat žalobu k soudu. Na tento spor se vždy hledí jako na spor mezi ústředními správními úřady. (33) Pokud se žádný správní orgán nepovažuje za příslušný k provedení řízení, může dotčená osoba nebo správní orgán podat žalobu k soudu.7) (34) Ustanovení odstavců 1 až 4 se netýkají vzájemných sporů orgánů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti a sporů orgánů územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti s jinými správními orgány. (35) Po dobu určování příslušnosti podle odstavce 1 nebo trvání sporu podle odstavců 2 až 4 neběží lhůty týkající se provádění úkonů v řízení.

7

) § 97 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.

Dožádání

§ 18 (36) Příslušný správní orgán může usnesením, které se doručuje pouze dožádanému správnímu orgánu, dožádat podřízený nebo nadřízený správní orgán anebo jiný věcně příslušný správní orgán o provedení úkonu, který by sám mohl provést jen s obtížemi nebo s neúčelnými náklady anebo který by nemohl provést vůbec. Proti tomuto usnesení není možné podat procesní stížnost. (37) Dožádaný správní orgán provede dožádaný úkon, jakož i úkony, které zajišťují účel dožádání. Dožádaný správní orgán může dožádat provedení úkonu u jiného správního orgánu za předpokladu, že bude bezodkladně vyrozuměn správní orgán, který učinil původní dožádání. (38) Dožádaný správní orgán provede úkon bez zbytečného odkladu. Pokud nelze provést úkon bezodkladně, provede ho dožádaný správní orgán ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení dožádání. V případě, že dožádaný správní orgán nemůže lhůtu dodržet, může jemu nadřízený správní orgán na jeho návrh lhůtu prodloužit o dobu nezbytně nutnou. (39) Pokud by dožádání bylo v rozporu s právními předpisy, dožádaný správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, odmítne úkon provést a vyrozumí o tom dožadující správní orgán. Dožádaný správní orgán, který není ve vztahu podřízenosti k orgánu dožadujícímu, může odmítnout provedení úkonu též proto, že by jeho provedení vážně ohrozilo plnění jeho vlastních úkolů nebo proto, že provedení dožádání by vyžadovalo vynaložení neúměrných nákladů. Provedení dožádání lze odmítnout jen s předchozím souhlasem nadřízeného správního orgánu. (40)

Dožádání do ciziny upravují zvláštní právní předpisy.8) Díl 2

Vyloučení z projednávání a rozhodování věci § 19 (41) Každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. (42) Účastník řízení může namítat vyloučení úřední osoby, jakmile se o něm dozví. K námitce vyloučení se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu to nenamítl. O námitce rozhodne usnesením služebně

8

) Například zákon č. …./2003 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení9) (dále jen „představený“). Jde-li o člena kolegiálního orgánu, o námitce rozhoduje usnesením kolegiální orgán jako celek. (43) Úřední osoba, která se dozví o okolnostech nasvědčujících, že je vyloučena, je povinna o nich bezodkladně uvědomit svého představeného. Do doby, než představený posoudí, zda je úřední osoba vyloučena, a provede potřebné úkony, může tato osoba provádět jen takové úkony, které nesnesou odkladu. (44) Představený úřední osoby, která je vyloučena, za ni bezodkladně určí jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Usnesení o tom se pouze poznamená do spisu. Nelze-li určit nikoho jiného nebo není-li kolegiální orgán způsobilý se usnést, bezodkladně o tom uvědomí nadřízený správní orgán a spolu s tím mu předá spis. Nadřízený správní orgán postupuje dle § 15 odst. 6. (45) Vyloučena je též ta úřední osoba, která se účastnila řízení v téže věci na jiném stupni. Důvodem vyloučení není účast na úkonech před zahájením řízení (hlava V) nebo na kontrolním zjišťování prováděném podle zvláštního zákona. (46) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužije pro vedoucí ústředních správních úřadů. (47)

Ustanovení odstavce 1 až 4 se obdobně užijí pro znalce a tlumočníky. Díl 3

Vedení řízení a úkony správních orgánů § 20 Forma a místo provádění úkonů (48) Správní orgán provádí úkony vůči účastníkovi řízení písemně; může je však provést ústním prohlášením, nestanoví-li zákon jinak, umožňuje-li to povaha věci a účastník řízení na písemné formě netrvá. Pro náležitosti písemného úkonu platí přiměřeně ustanovení § 91 odst. 1. Provádí-li správní orgán úkon ústním prohlášením, poznamená jeho obsah do spisu a vyrozumí o něm nepřítomné účastníky řízení, je-li to potřebné pro ochranu jejich práv. (49) Vyplývá-li z povahy věci, že se úkon provádí jinou formou, než jak je uvedeno v odstavci 1, poznamená se jeho obsah do spisu a nepřítomní účastníci řízení se o něm vyrozumí, je-li to potřebné pro ochranu jejich práv. (50) Úkony provádí správní orgán ve svých úředních místnostech. Vyžaduje-li to povaha věci nebo ochrana zájmů účastníků řízení, lze úkony provádět i na jiném vhodném místě.

9

) Například zákoník práce, zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon), zákon č. 312/2002 Sb. o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů.

§ 21 Vedení řízení (51)

Řízení se vede písemně, pokud zákon nestanoví jinak.

(52) Řízení vedou úřední osoby oprávněné k tomu podle vnitřních předpisů správního orgánu nebo pověřené vedoucím správního orgánu (dále jen „oprávněné úřední osoby“). (53) Oprávněné úřední osoby jsou povinny zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděly v souvislosti s řízením, a které v zájmu zajištění řádného výkonu veřejné správy nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny, nestanoví-li zákon jinak. Této povinnosti jsou oprávněné úřední osoby zproštěny jen z důvodů stanovených zvláštním zákonem nebo vysloví-li souhlas osoba, jíž se předmětná skutečnost dotýká. Ustanovení zvláštních zákonů o zproštění povinnosti mlčenlivosti tím nejsou dotčena. (54) O tom, kdo je v dané věci oprávněnou úřední osobou, se provede záznam do spisu a správní orgán o tom účastníka řízení na požádání informuje. Oprávněná úřední osoba na požádání účastníka řízení sdělí své jméno, příjmení, služební nebo obdobné označení a ve kterém organizačním útvaru správního orgánu je zařazena.10) (55) Je-li některá úřední osoba pověřena provedením některého úkonu v řízení, má při provádění tohoto úkonu postavení oprávněné úřední osoby. § 22 Řízení před kolegiálním orgánem (56) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, vede řízení před kolegiálním orgánem jeho předseda, starosta obce, jedná-li se o radu obce, nebo hejtman kraje, jedná-li se o radu kraje, anebo předsedající, popřípadě člen, na němž se orgán usnese (dále jen „předseda“). Úkon, který není správním aktem, kterým se řeší otázka, která byla předmětem řízení, popřípadě kterým se řízení zastavuje (dále jen „správní akt ve věci“), provádí předseda samostatně, pokud jednací řád kolegiálního orgánu nestanoví jinak. Kolegiální orgán po poradě rozhoduje hlasováním. Při poradě a hlasování mohou být přítomni pouze členové kolegiálního orgánu a osoba, která je pověřena sepsáním protokolu, pokud jej nesepisuje některý ze členů. Každý člen kolegiálního orgánu je oprávněn při poradě před zahájením hlasování podat návrh na usnesení kolegiálního orgánu. (57) Kolegiální orgán je způsobilý se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech jeho členů; usnesení kolegiálního orgánu je přijato nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů. Vyžaduje-li zákon nebo jednací řád kolegiálního orgánu, aby se jednání a rozhodování účastnila osoba se zvláštní vlastností nebo způsobilostí nebo splňující požadavky stanovené zvláštním zákonem, není orgán způsobilý se usnášet bez ní. (58) Hlasování řídí předseda. Členové hlasují jednotlivě, předseda hlasuje naposled. Má-li hlasovat více než 7 členů, mohou členové hlasovat současně.

10

) Například § 61 odst. 1 písm. v) služebního zákona.

(59) Kolegiální orgán vydá svůj jednací řád, v němž stanoví podrobnosti o jednání kolegiálního orgánu. Jednací řád zvláštního orgánu obce nebo kraje a komise obce schvaluje orgán, který je zřídil. § 23 Jednací jazyk (60) V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském, pokud nemůže být pochybnost o obsahu podání. (61) Písemnosti vyhotovené v cizím jazyce musí účastník řízení předložit v originálním znění a současně v úředně ověřeném překladu do jazyka českého, pokud správní orgán nesdělí účastníkovi řízení, že takový překlad nevyžaduje. Takové prohlášení může správní orgán učinit na své úřední desce i pro neurčitý počet řízení v budoucnu. (62) Každý, kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.11) Občané České republiky příslušející k národnostním menšinám,12) kteří mají místo trvalého pobytu v obci, kde je zřízen výbor pro národnostní menšiny podle zvláštního zákona,13) mají před správním orgánem, jehož správní obvod zahrnuje území této obce, právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny, příslušejí-li k národnostní menšině, pro niž byl výbor pro národnostní menšiny zřízen; při změně příslušnosti správního orgánu zůstává toto právo zachováno. V řízení o žádosti si žadatel, který není občanem České republiky, obstará tlumočníka na své náklady sám, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.14) (63) Osobám neslyšícím správní orgán ustanoví tlumočníka znakové řeči podle zvláštního zákona.15) Neslyšící osobě, která neovládá znakovou řeč, ustanoví prostředníka, který je schopen se s ní dorozumět pomocí metody zřetelné artikulace. Osobě hluchoslepé bude ustanoven prostředník, který je schopen se s ní dorozumět pomocí řeči pro hluchoslepé. Prostředník je ustanovován za stejných podmínek, za jakých je ustanovován tlumočník znakové řeči. § 24 Spis (64) V každé věci se zakládá spis. Každý spis musí být označen spisovou značkou. Spis tvoří zejména podání, protokoly, záznamy, písemná vyhotovení správních aktů a další písemnosti, které se vztahují k dané věci. Přílohou, která je součástí spisu, je zejména důkazní materiál, obrazové a zvukové záznamy a záznamy na elektronických médiích. (65) Ve společném řízení (§ 69) se zakládá jeden spis. Dojde-li během řízení ke spojení věcí, založí se společný spis, jehož obsahem jsou též spisy věcí, které byly spojeny. 11

) Čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. ) Zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb. 13 ) § 117 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. 14 ) Zákon č. 325/1999 Sb. 15 ) Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči a o změně dalších zákonů. 12

(66) Do spisu, který se zakládá v řízení, které bylo vyloučeno ze společného řízení (§ 69 odst. 3), se zařadí kopie všech částí spisu vedeného ve společném řízení, pokud se týkají otázky, o níž se řízení vede. (67) Zasílají-li se dožádané spisy v poštovní zásilce, musí odesílající správní orgán zvolit takovou poštovní službu, která zahrnuje stvrzení podání a dodání poštovní zásilky. (68) Z důvodu ochrany utajovaných skutečností a z důvodu ochrany jiných skutečností, na něž se vztahuje zákonem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, se vede část spisu odděleně. § 25 Protokol (69) O ústním jednání (§ 67) a o ústních podáních, výslechu svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání, o určení předstihu žádosti losem, o zajištění důkazu, jakož i o jiných úkonech, při nichž dochází ke styku s účastníky řízení, souvisícímu s řízením v dané věci, se sepisuje protokol. Kromě protokolu lze též pořídit obrazový nebo zvukový záznam. (70) Protokol obsahuje zejména místo, čas a označení úkonů, které jsou předmětem zápisu, údaje umožňující identifikaci přítomných osob, vylíčení průběhu předmětných úkonů, označení správního orgánu a jméno, příjmení a funkci nebo služební číslo oprávněné úřední osoby, která úkony provedla. Údaji umožňujícími identifikaci fyzické osoby se rozumějí jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu nebo jiný údaj podle zvláštního zákona. (71) Protokol podepisuje oprávněná úřední osoba, popřípadě osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu, a dále všechny osoby, které se jednání nebo provedení úkonu zúčastnily. Odepření podpisu, důvody odepření a námitky proti obsahu protokolu se v protokolu zaznamenají. Protokol o hlasování kolegiálního orgánu uvedeného v § 22 podepisují všichni přítomní členové a osoba, která byla pověřena sepsáním protokolu. (72) Jiné osoby, jichž se obsah protokolu přímo dotýká, se mohou bezprostředně po seznámení s protokolem ohradit (§ 52) proti jeho obsahu. (73) Opravy zřejmých nesprávností, kterými jsou zejména chyby v psaní a počtech, v protokolu provádí oprávněná úřední osoba, která je stvrdí svým podpisem. Každá oprava musí být provedena tak, aby původní zápis zůstal čitelný. Může-li mít oprava právní význam, účastníci řízení se o ní vyrozumí. (74) V případě jiných oprav, než které jsou uvedeny v odstavci 5, se o provedení opravy rozhodne usnesením, které se pouze poznamená do spisu. § 26 Skutečnosti týkající se řízení, které nejsou rozhodné pro posouzení věci a jsou sdělovány oprávněné úřední osobě mimo ústní jednání, se neprotokolují, pouze se poznamenají do spisu. Záznam musí obsahovat údaje umožňující identifikaci osoby, která

skutečnost sděluje, uvedené v § 25 odst. 2, vylíčení předmětných skutečností, datum, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. § 27 Vysvětlení (75) Správní orgán opatřuje vysvětlení potřebná ke zjištění, zda zahájit řízení z moci úřední, nebo k určení předpokládaného rozsahu podkladů pro rozhodnutí, stanoví-li tak zvláštní zákon a nelze-li rozhodné skutečnosti zjistit jiným úředním postupem. Při opatřování vysvětlení se obdobně užijí ustanovení o předvolání (§ 80) a předvedení (§ 81). O odepření vysvětlení obdobně platí to, co pro odepření součinnosti při dokazování a zákaz výslechu. (76) Každý je povinen podat správnímu orgánu vysvětlení. Tomu, kdo bezdůvodně odepře podat vysvětlení, může správní orgán uložit pořádkovou pokutu (§ 84) až do výše 5 000 Kč. (77)

O podání vysvětlení se pořizuje záznam, který obsahuje údaje podle § 26.

(78)

Záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. Díl 4

Doručování a informační povinnost § 28 Společné ustanovení o doručování (79) Písemnost doručuje správní orgán, který ji vyhotovil. Může tak učinit sám; v zákonem stanovených případech může písemnost doručit prostřednictvím obecního úřadu, jemu naroveň postaveného správního orgánu16) (dále jen „obecní úřad“) nebo prostřednictvím policejního orgánu příslušného podle místa doručení; je-li k řízení příslušný orgán obce, může písemnost doručit prostřednictvím obecní policie. (80) Písemnost lze doručit také prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Správní orgán zvolí takovou poštovní službu, aby z uzavřené poštovní smlouvy17) vyplývala povinnost dodat poštovní zásilku obsahující písemnost způsobem, který je v souladu s požadavky tohoto zákona na doručení písemnosti. (81) Nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu,18) kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.

16

) Zákon č. 131/2000 Sb. Zákon č. 128/2000 Sb. 17 ) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách). 18 ) Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu), ve znění zákona č. 226/2002 Sb.

(82) Do vlastních rukou adresáta se doručují písemnosti podle § 80, § 94 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední osoba. (83) Do vlastních rukou se doručuje i písemnost, u níž hrozí, že by mohla být vydána jinému účastníkovi řízení, který má na věci protichůdný zájem. Jestliže je písemnost doručena jinému účastníkovi řízení, který má na věci protichůdný zájem, písemnost se považuje za doručenou jen v případě, že adresát písemnosti její převzetí od příjemce uzná nebo že je z jeho postupu v řízení zjevné, že mu bylo doručeno. (84) Je-li pro řízení třeba, aby bylo doručení doloženo, musí být zajištěn písemný doklad stvrzující, že písemnost byla doručena nebo že poštovní zásilka obsahující písemnost byla dodána, včetně dne, kdy se tak stalo. Nelze-li doručení prokázat, je nutno doručit opakovaně. Písemného dokladu o doručení nebo dodání však není zapotřebí, je-li z postupu účastníka řízení v řízení zjevné, že mu bylo doručeno, a je-li možné v řízení postupovat i bez tohoto dokladu. (85) Doručovatelé jsou oprávněni zjišťovat totožnost adresáta a osob, které jsou za něj oprávněny písemnost převzít. Tyto osoby jsou povinny na výzvu oprávněné úřední osoby předložit průkaz totožnosti (§ 49 odst. 4). Provádí-li doručovatel úkony podle tohoto zákona, má postavení úřední osoby a povinnosti nositele poštovního tajemství podle zvláštního zákona.19) (86) Písemnosti uvedené v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou opatřenou jeho zaručeným elektronickým podpisem.18) Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odstavec 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. (87) Pokud nebylo možno doručit písemnost doručovanou na elektronickou adresu adresáta podle odstavce 3 nebo 8, protože se datová zpráva vrátila jako nedoručitelná, učiní správní orgán neprodleně další pokus o její doručení; jinak doručí písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. § 29 Doručování fyzickým osobám (88) Fyzické osobě se písemnost doručuje na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. (89) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, lze doručit adresátovi, popřípadě též tomu, koho adresát k přijetí písemnosti zmocnil písemnou plnou mocí s úředně

19

) § 16 zákona č. 29/2000 Sb.

ověřeným podpisem; úřední ověření není třeba, pokud byla plná moc udělena před doručujícím orgánem. (90) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou a která má být doručena proti potvrzení převzetí příjemcem, lze doručit adresátovi přímo nebo předáním jiné vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí, která souhlasí s tím, že písemnost adresátovi předá. (91) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou nebo která nemá být doručena proti potvrzení převzetí příjemcem, lze doručit vložením písemnosti do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem podle odstavce 3. (92) Při doručování písemnosti, která souvisí s podnikatelskou činností fyzické osoby a která je doručována na adresu místa podnikání,2) se postupuje obdobně podle § 30. (93) Písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, mohou přijmout také advokátní koncipienti nebo jiní jeho zaměstnanci. Vykonává-li advokacii společně s jinými advokáty, může být písemnost, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, odevzdána též těmto advokátům, jejich advokátním koncipientům nebo jiným jejich zaměstnancům. Jestliže advokát vykonává advokacii jako společník veřejné obchodní společnosti, mohou písemnost určenou advokátu, včetně písemnosti doručované do vlastních rukou, přijmout rovněž ostatní společníci této společnosti, advokátní koncipienti nebo jiní její zaměstnanci. Pro doručování písemnosti notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních zákonů, platí věta první až třetí přiměřeně. Ustanovení o doručování právnickým osobám (§ 30) platí pro doručování písemnosti advokátovi, notáři, soudnímu exekutorovi a jiné osobě, která poskytuje právní pomoc podle zvláštních zákonů, obdobně. § 30 Doručování právnickým osobám (94) Právnické osobě se písemnost doručuje na adresu jejího sídla2) nebo sídla její organizační složky, jíž se řízení týká; u zahraniční právnické osoby se doručuje na adresu sídla její organizační složky zřízené v České republice, týká-li se písemnost činnosti této organizační složky. Při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě se doručuje na elektronickou adresu právnické osoby. V ostatních případech se zahraničním právnickým osobám písemnosti doručují způsobem uvedeným v § 31. (95) Písemnost, která se doručuje do vlastních rukou, jsou oprávněny převzít orgány a osoby uvedené v § 42 nebo jiné osoby, které byly pověřeny písemnosti přijímat. (96) Právnická osoba nemůže žádat o prominutí zmeškání úkonu s poukazem na to, že se na adrese jejího sídla nebo sídla její organizační složky nikdo nezdržuje. Správní orgán však v případě, že na uvedené adrese nebyl nikdo zastižen, může písemnost doručit osobám uvedeným v § 42, na jejich adresu. (97) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou, a která má být doručena proti potvrzení převzetí příjemcem, lze doručit fyzické osobě, která je za adresáta oprávněna písemnost převzít, fyzické osobě, která převzetí písemnosti potvrdí razítkem adresáta,

popřípadě též jiné vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané v tomtéž místě nebo jeho okolí, která souhlasí s tím, že poštovní zásilku s písemností adresátovi předá. (98) Písemnost, která se nedoručuje do vlastních rukou, a která nemá být doručena proti potvrzení převzetí příjemcem, lze doručit vložením písemnosti do adresátovy domovní schránky nebo na jiné vhodné místo anebo způsobem podle odstavce 4. (99) Ustanovení odstavců 1 až 5 se přiměřeně vztahují i na doručování správním orgánům a jiným orgánům veřejné moci. § 31 Doručování do ciziny Adresátům, kteří se zdržují v cizině nebo jejichž sídlo nebo pobyt, popřípadě jiná adresa pro doručování podle § 28 odst. 3 je v cizině, lze doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nebo prostřednictvím příslušného orgánu státní správy pověřeného k doručování písemností do ciziny. Pokud se tímto způsobem nepodaří písemnost doručit, ustanoví jim správní orgán opatrovníka (§ 44 odst. 2 písm. d). § 32 Uložení (100) Nebyl-li v případě doručování podle § 29 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 29, písemnost se uloží. (101) Nebyla-li v případě doručování podle § 30 zastižena žádná osoba, které by bylo možno písemnost doručit, a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 30, písemnost se uloží. (102) Písemnost se uloží a) u správního orgánu, který ji vyhotovil, nebo b) u obecního úřadu nebo v provozovně provozovatele poštovních služeb, pokud se doručuje jejich prostřednictvím. (103) Adresát se vyzve vložením výzvy do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 15 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. (104) Spolu s výzvou podle odstavce 4 se adresátovi předá poučení o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 33 odst. 1, 2 a 4 vyvolalo. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu. § 33 Překážky při doručování (105) Jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.

(106) Prokáže-li adresát, že si pro dočasnou nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může za podmínek ustanovení § 56 požádat o prominutí zmeškání úkonu. (107) Jestliže adresát písemnosti, který je fyzickou osobou, nebo fyzická osoba, které má být předána písemnost adresovaná právnické osobě, pokus o doručení písemnosti znemožní tím, že ji odmítne převzít nebo že neposkytne součinnost nezbytnou k řádnému doručení, předá se jí poučení o právních důsledcích, které z jejího jednání uvedeného v odstavci 4 vyplývají; nového poučení však není zapotřebí, pokud se ho adresátovi dostalo již podle § 32 odst. 5. (108) Jestliže osoba uvedená v odstavci 3 předání poučení znemožní nebo jestliže i přes poučení podle § 32 odst. 5 nebo podle odstavce 3 doručení neumožní, písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy k neúspěšnému pokusu o doručení došlo. § 34 Doručování veřejnou vyhláškou (109) Osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, jakož i osobám, které nejsou známy, a v dalších případech, které stanoví zákon, se doručuje veřejnou vyhláškou. (110) Doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost, popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé. (111) Jde-li o řízení, ve kterém se veřejnou vyhláškou doručuje ve správních obvodech několika obcí, správní orgán, který písemnost doručuje, ji nejpozději v den vyvěšení zašle též příslušným obecním úřadům, které jsou povinny písemnost bezodkladně vyvěsit na svých úředních deskách na dobu nejméně 15 dnů. Dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který písemnost doručuje. Jinak platí ustanovení odstavce 2 obdobně. (112) Týká-li se veřejná vyhláška záležitosti práv příslušníků národnostních menšin a je-li ve správním obvodu správního orgánu zřízen výbor pro národnostní menšiny nebo jiný orgán pro záležitosti národnostních menšin, veřejnou vyhlášku správní orgán uveřejní též v jazyce příslušné národnostní menšiny. (113) Fyzické osoby, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy, doručují veřejnou vyhláškou prostřednictvím úřední desky obecního úřadu v místě výkonu jejich působnosti. (114) V řízení s velkým počtem účastníků řízení (§ 68) lze doručovat písemnosti, včetně písemností uvedených v § 28 odst. 3, veřejnou vyhláškou. To se netýká účastníků řízení uvedených v § 39 odst. 1, kteří jsou správnímu orgánu známi; těmto účastníkům řízení se doručuje jednotlivě.

§ 35 Úřední deska (115) Každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být veřejně přístupná po dobu 24 hodin denně. Obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. (116) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem podnikání. (117) Správní orgán, který není schopen zajistit zveřejnění obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup podle odstavce 1, uzavře s obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§ 143) o zveřejňování obsahu úřední desky způsobem umožňujícím dálkový přístup. (118) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 3, postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;20) v případě jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude tuto povinnost vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do jehož správního obvodu patří. Rozhodnutí vydává krajský úřad v přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil. § 36 Informační povinnost (119) Každý správní orgán v budově, kde má své úřední místnosti, nebo na jiném vhodném veřejně přístupném místě trvale zveřejní informace o tom, kdy a kde je u něj možno osobně učinit podání, jakož i informace o spojení potřebném k tomu, aby bylo možno učinit podání pomocí technických prostředků, a další informace stanovené zákonem. Kromě toho může správní orgán zveřejnit informace i jiným způsobem, zejména pomocí technických prostředků. (120) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na fyzické osoby, které vykonávají působnost správního orgánu, s výjimkou podnikajících fyzických osob, u nichž výkon této působnosti souvisí s předmětem podnikání. (121) Správní orgán je povinen na požádání dotčené osoby informovat o tom, které právní předpisy se týkají oboru jeho působnosti a působnosti podřízených správních úřadů. Zvláště je správní orgán povinen informovat o tom, jak se u něj podávají žádosti. Poskytování informací podle zvláštních právních předpisů21) tím není dotčeno.

20

) § 65 zákona č. 128/2000 Sb., ve znění zákona č. 313/2002 Sb. ) Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb. a zákona č. 39/2001 Sb. 21

Díl 5

Spolupráce správních orgánů § 37 (122) Správní orgány vzájemně spolupracují. Totéž platí přiměřeně i o vztahu správních orgánů a jiných orgánů veřejné moci. (123) Hrozí-li, že se někdo pokusí ztížit nebo zmařit provedení úkonu správního orgánu nebo hrozí-li nebezpečí osobám nebo majetku, může správní orgán požádat Policii České republiky o součinnost jejích příslušníků při provádění svého úkonu. Dotčené orgány

§ 38 (124) Dotčenými orgány jsou a) správní orgány, které vydávají podmiňující správní akty; podmiňujícím správním aktem se rozumí úkon učiněný na základě zvláštního zákona, jehož obsah je závazný pro výrokovou část správního aktu, u něhož zvláštní zákon nevyžaduje, aby byl vydán jako samostatný správní akt, b) správní orgány a jiné orgány veřejné moci poskytující podklady správnímu orgánu, který vede řízení; dotčeným orgánem je i dožádaný správní orgán, a c) orgány, o kterých to stanoví zvláštní zákon. (125) Postavení dotčených orgánů mají územní samosprávné celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. (126) Dotčené orgány poskytují správnímu orgánu, který vede řízení, všechny informace důležité pro řízení, nebude-li tím porušena povinnost podle zvláštního zákona. (127) Dotčené orgány mají v souvislosti s posouzením otázky, zda zahájit řízení, s probíhajícím řízením nebo s výkonem dozoru právo nahlížet do spisu a právo obdržet kopii materiálů tvořících součást spisu, jsou-li pro výkon jejich působnosti podstatné. K podkladům pro vydání správního aktu se dotčené orgány vyjadřují, je-li to třeba k plnění jejich úkolů nebo jestliže si to vyhradily. V pochybnostech o tom rozhodne správní orgán, který vede řízení, a to usnesením, které se pouze poznamená do spisu. Dotčené orgány mají právo podat podnět k zahájení přezkumného řízení; pro vyřizování tohoto podnětu obdobně platí § 99 odst. 3 až 9. (128) Správní orgán, který vede řízení, a dotčené orgány mohou v mezích své působnosti činit společné úkony, s výjimkou vydání správního aktu, popřípadě může být úkon správního orgánu nahrazen úkonem dotčeného orgánu a naopak, jestliže s tím správní orgán i dotčený orgán souhlasí a jestliže tím nemůže být účastníkům řízení způsobena újma na jejich právech. Řízení před správním orgánem a dotčenými orgány lze spojovat za podmínek, za nichž lze spojovat řízení, k nimž je příslušný týž správní orgán (§ 69 odst. 1).

(129) Při řešení rozporů mezi správním orgánem, který vede řízení, a správními orgány, které jsou dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, týkajících se řešení otázky, jež je předmětem rozhodování, se postupuje přiměřeně podle ustanovení o řešení sporů o příslušnost s tím, že v případě bezvýslednosti dohodovacího řízení musí být zpráva o jeho průběhu spolu s návrhy jednotlivých ústředních správních úřadů ústředním správním úřadem, na jehož návrh bylo dohodovací řízení zahájeno, bez zbytečného odkladu předložena vládě. Ustanovení tohoto odstavce se nepoužije na řešení rozporů s územními samosprávnými celky, jestliže se věc týká práva územního samosprávného celku na samosprávu. Hlava III

Účastníci řízení a zastoupení Díl 1

Účastníci řízení § 39 (130) Účastníky řízení jsou a) v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, které mají stejný právní vztah k věci jako žadatel; je-li předmětem řízení řešení sporu (dále jen „sporné řízení“), účastníky řízení jsou strany tohoto sporu;22) žadatelem se ve sporném řízení rozumí navrhovatel, b) v řízení z moci úřední dotčené osoby, jimž má správní akt založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost. (131) Účastníky řízení jsou též další dotčené osoby, pokud mohou být správním aktem přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. (132) Účastníky řízení jsou rovněž osoby, o kterých to stanoví zvláštní zákon (dále jen „účastník“). Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, mají postavení účastníků podle odstavce 2, ledaže jim má správní akt založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost; v tom případě mají postavení účastníků podle odstavce 1. (133) Osoby, od nichž je požadováno vysvětlení, svědci, znalci a znalecké ústavy, tlumočníci, osoby, které drží věc důležitou pro řízení, a zástupci účastníků mají v části řízení, v níž je rozhodováno o jejich právech nebo povinnostech, postavení účastníků. § 40 (134) Za účastníka bude v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda osoba je, či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí; to však nebrání dalšímu postupu řízení. (135) Jestliže osoba, o níž bylo usnesením rozhodnuto, že není účastníkem, podala proti tomuto usnesení procesní stížnost, jíž bylo vyhověno, a mezitím zmeškala úkon, který

22

) Například zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb. a zákona č. 309/2002 Sb.

by jako účastník mohla učinit, je oprávněna tento úkon učinit do 15 dnů od oznámení usnesení o procesní stížnosti; ustanovení § 56 odst. 7 věty druhé platí obdobně. § 41 Procesní způsobilost (136) Každý je způsobilý činit v řízení úkony samostatně (dále jen „procesní způsobilost“) v tom rozsahu, v jakém mu zákon přiznává způsobilost k právním úkonům.23) Ustanovení § 40 se použije obdobně. (137) Procesní způsobilost nemají fyzické osoby, které byly soudem zbaveny způsobilosti k právním úkonům; osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla soudem omezena, nemají procesní způsobilost v rozsahu tohoto omezení.24) (138) Správní orgán může dát příležitost fyzické osobě, která nemá procesní způsobilost, aby se v průběhu řízení k věci vyjádřila. (139) V řízení, jehož účastníkem je nezletilé dítě, které je schopno formulovat své názory, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn jeho názor ve věci. Názor nezletilého dítěte správní orgán zjistí buď prostřednictvím jeho zástupce nebo příslušného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, anebo výslechem dítěte; výslech lze provést i bez přítomnosti rodičů nebo jiných osob zodpovědných za výchovu dítěte. K názoru dítěte správní orgán přihlíží s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti. (140) Úkony týkající se společných věcí nebo práv činí účastníci společně, pokud ze zvláštního zákona25) nevyplývá něco jiného. § 42 Úkony právnické osoby (141) Jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona.26) (142)

V téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna osoba.

(143) V řízení před správním orgánem činí úkony jménem státu vedoucí organizační složky státu, příslušné podle zvláštního právního předpisu, nebo jím pověřený zaměstnanec zařazený do této nebo jiné organizační složky státu. (144) Za územní samosprávný celek činí úkony ten, kdo je podle zvláštního zákona oprávněn územní samosprávný celek navenek zastupovat, jeho zaměstnanec nebo člen zastupitelstva, který byl touto osobou pověřen. (145)

23

Každý, kdo činí úkony, musí prokázat své oprávnění.

) § 8 a 9 občanského zákoníku. ) § 10 občanského zákoníku. 25 ) § 139 občanského zákoníku. 26 ) § 21 občanského soudního řádu. 24

§ 43 Zástupce Zástupcem účastníka je zákonný zástupce, opatrovník nebo zmocněnec; zástupcem účastníků, jejichž zájmy si neodporují, může být i společný zmocněnec nebo společný zástupce. § 44 Zastoupení na základě zákona a opatrovnictví (146) V rozsahu, v jakém účastník nemá procesní způsobilost, musí být zastupován zákonným zástupcem. (147) Správní orgán ustanoví opatrovníka a) účastníkovi uvedenému v odstavci 1, pokud nemá zákonného zástupce nebo nemůže-li ho zákonný zástupce zastupovat a nemá-li opatrovníka podle zvláštního zákona, b) osobám, kterým brání jiná právní překážka, aby v řízení samy činily úkony, jestliže si nezvolily zmocněnce, c) právnické osobě, která nemá orgán způsobilý za ni jednat, popřípadě jemuž lze doručovat, popřípadě je-li v jiném řízení předmětem sporu, kdo tímto orgánem právnické osoby je, d) osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, e) osobám, které nejsou známy, f) osobám zvlášť těžce zdravotně postiženým, s nimiž se nelze dorozumět ani prostřednictvím tlumočníka nebo prostředníka podle § 23 odst. 4, g) osobám stiženým přechodnou duševní poruchou, která jim brání samostatně v řízení jednat, je-li to nezbytné k hájení jejich práv; v těchto případech správní orgán rozhoduje na základě odborného lékařského posudku, nebo h) účastníkům uvedeným v § 39 odst. 1, kterým se nepodařilo oznámit zahájení řízení z moci úřední (§ 64 odst. 2). (148) Nejde-li o účastníka, kterému má být v řízení uložena povinnost nebo odňato právo, správní orgán opatrovníka podle odstavce 2 písm. d) a e) neustanoví a účastníkům tam uvedeným doručuje veřejnou vyhláškou. (149) Opatrovníkem správní orgán ustanoví toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Není-li takové osoby nebo jestliže osoba s ustanovením nesouhlasí, je opatrovníkem ustanoven, je-li osobou dítě, orgán sociálně-právní ochrany dětí, v ostatních případech obecní úřad obce, v níž má nebo naposled měla tato osoba místo trvalého pobytu nebo sídlo. Funkce opatrovníka je vykonávána v přenesené působnosti. Je-li tento obecní úřad příslušný k provedení řízení, ustanoví opatrovníkem advokáta. Opatrovníkem nelze ustanovit osobu, o níž lze mít důvodně za to, že má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy opatrovance. (150)

O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením.

(151) Usnesení o ustanovení opatrovníka se oznamuje pouze tomu, kdo je ustanovován opatrovníkem, a nevylučuje-li to povaha věci nebo stav opatrovance, který způsobuje, že opatrovanec by nebyl schopen vnímat obsah usnesení, též opatrovanci. Proti tomuto usnesení může podat procesní stížnost opatrovník nebo opatrovanec, a to do 15 dnů ode dne oznámení usnesení.

(152) Nedbá-li opatrovník o ochranu práv nebo zájmů opatrovance nebo lze-li mít důvodně za to, že opatrovník má takový zájem na výsledku řízení, který odůvodňuje obavu, že nebude řádně hájit zájmy opatrovance, správní orgán usnesením zruší předchozí ustanovení opatrovníka a ustanoví opatrovníkem někoho jiného. (153) Funkce opatrovníka zaniká, jakmile zastoupený začal být zastupován zákonným zástupcem nebo nabyl procesní způsobilosti anebo pominuly důvody, pro něž byl opatrovník ustanoven. Tuto skutečnost správní orgán poznamená do spisu, jakmile se o ní dozví; v pochybnosti rozhodne usnesením, které se oznamuje pouze opatrovníkovi a opatrovanci nebo jeho zákonnému zástupci. § 45 Zastoupení na základě plné moci (154) Účastník si může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze 1 zmocněnce. (155) Zmocnění může být uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení včetně možnosti podání procesní stížnosti proti usnesení o zastavení řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona. (156) Zmocněnec může udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho za účastníka jednala, jen je-li v plné moci výslovně dovoleno, že tak může učinit, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.27) (157) Jestliže se nedaří doručovat písemnosti zmocněnci, postupuje se podle § 44 odst. 2 písm. d) nebo § 44 odst. 3 a účastník se o tomto postupu, jakož i o obsahu písemnosti vyrozumí. § 46 (158) Zástupce podle § 44 a § 45 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. (159) S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. (160) V pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení.

27

) Například § 26 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.

(161) Správní orgán může uznat úkony učiněné ve prospěch účastníka jinou osobou než zástupcem, za úkony učiněné zástupcem, jestliže o to účastník požádá a nemůže-li vzniknout újma jinému účastníkovi. O uznání úkonů rozhoduje správní orgán usnesením; nevyhoví-li podateli, oznamuje usnesení pouze jemu.

§ 47 Společný zmocněnec a společný zástupce (162) V řízeních, v nichž více účastníků uplatňuje shodný zájem, může k usnadnění průběhu řízení správní orgán vyzvat tyto účastníky, aby si v přiměřené lhůtě zvolili společného zmocněnce. Účastníci si mohou společného zmocněnce zvolit i bez výzvy. (163) Pokud si účastníci společného zmocněnce na výzvu správního orgánu nezvolí a jestliže v souvislosti s tím lze očekávat vznik průtahů v řízení, může správní orgán ustanovit některého z účastníků uplatňujících shodný zájem společným zástupcem pro ostatní takové účastníky s přihlédnutím k jejich zájmům; do doby, než se tak stane, jim může písemnosti doručovat uložením u správního orgánu; na tuto možnost musí být účastníci upozorněni ve výše uvedené výzvě. (164) V řízení může být zvoleno i několik společných zmocněnců nebo ustanoveno několik společných zástupců, z nichž každý bude jednat jen jménem určité skupiny účastníků. (165)

Pro společného zmocněnce a společného zástupce platí § 46 obdobně. § 48 Odborný konzultant

(166) Účastník si může k úkonům v řízení přibrat odborného konzultanta; tato skutečnost se poznamená do spisu. V téže věci může mít účastník současně nejvýš 2 odborné konzultanty. (167) Odborný konzultant má v přítomnosti účastníka právo účastnit se ústního jednání, zejména klást otázky svědkům a znalcům. Díl 2

Úkony účastníků § 49 (168) Nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání správního aktu; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy účastníci mohou činit své návrhy. (169) Účastníci mají právo na poskytnutí důležitých informací o řízení a právo vyjádřit v řízení své stanovisko.

(170) Nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním správního aktu dána možnost vyjádřit se k podkladům správního aktu; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům správního aktu vzdal. (171) Účastník nebo jeho zástupce je povinen na výzvu oprávněné úřední osoby předložit průkaz totožnosti. Průkazem totožnosti se pro účely tohoto zákona rozumí doklad, který je veřejnou listinou, v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele. § 50 Podání (172) Podání je úkonem směřujícím vůči správnímu orgánu. Podání se posuzuje podle svého skutečného obsahu a bez ohledu na to, jak je označeno. (173) Z podání musí být patrno, kdo je činí, které věci se týká a co se navrhuje. Fyzická osoba uvede v podání jméno, příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě jinou adresu pro doručování podle § 28 odst. 3. V podání souvisejícím s její podnikatelskou činností fyzická osoba uvede jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování. Právnická osoba uvede v podání svůj název nebo obchodní firmu, identifikační číslo nebo obdobný údaj a adresu sídla, popřípadě jinou adresu pro doručování. Podání musí obsahovat označení správního orgánu, jemuž je určeno, další náležitosti, které stanoví zákon a podpis osoby, která je činí. (174) Nemá-li podání náležitosti předepsané v odstavci 2 nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo jej vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu. (175) anonymně.

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, nepovažuje se za podání úkon učiněný

(176) Podání je možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané zaručeným elektronickým podpisem.18) Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití zaručeného elektronického podpisu. (177) Ten, kdo činí podání v elektronické podobě podle odstavce 5 věty první, uvede současně poskytovatele certifikačních služeb, který jeho certifikát vydal a vede jeho evidenci, nebo certifikát připojí k podání. (178) Podání se činí u správního orgánu, který je věcně a místně příslušný. Podání je učiněno dnem, kdy tomuto orgánu došlo.

(179) Správní orgán, který není schopen zajistit přijímání podání v elektronické podobě podle odstavce 5, uzavře s obcí s rozšířenou působností, v jejímž správním obvodu má sídlo, veřejnoprávní smlouvu (§ 143) o provozování elektronické podatelny.28) (180) Nedojde-li k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle odstavce 8, postupuje se v případě obecního úřadu podle zvláštního zákona;20) v případě jiného správního orgánu rozhodne krajský úřad, že pro něj bude tuto povinnost vykonávat obecní úřad obce s rozšířenou působností, do jehož správního obvodu patří. Rozhodnutí vydává krajský úřad v přenesené působnosti. Rozhodnutí krajského úřadu se zveřejní nejméně po dobu 15 dnů na úřední desce správního orgánu, který povinnost neplnil. § 51 Nahlížení do spisu (181) Účastníci a jejich zástupci a v přítomnosti účastníků též odborní konzultanti mají právo nahlížet do spisu, a to i v případě, že je správní akt ve věci již v právní moci (§ 101). (182) Jiným osobám správní orgán umožní nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. (183)

Při nahlížení do spisu je vyloučeno nahlížet do protokolu o hlasování.

(184) Nevidomým osobám bude obsah spisu přečten. Na požádání správní orgán nevidomé osobě umožní pořízení zvukového záznamu. Správní orgán nevidomé osobě rovněž umožní, aby do spisu nahlížel její průvodce. (185) S právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části. (186) Odepřel-li správní orgán osobě nahlížet do spisu nebo jeho části, vydá o tom usnesení, které se oznamuje pouze této osobě. (187) Právo nahlížet do spisu se nevztahuje na část spisu uvedenou v § 24 odst. 5, ledaže došlo ke zproštění povinnosti mlčenlivosti ve prospěch toho, kdo o nahlédnutí požádal. (188) V řízení prováděném na základě zvláštního zákona formou výběru žádosti, která nejlépe odpovídá stanoveným požadavkům, popřípadě výběru více takových žádostí, lze nahlížet do spisu až po uplynutí lhůty pro podávání žádostí (§ 62 odst. 5).

28

) Nařízení vlády č. 304/2001 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu).

Ohrazení

§ 52 (189) Účastník se může ohradit proti postupu správního orgánu, proti úkonu, který je výsledkem postupu správního orgánu, nebo proti nečinnosti správního orgánu, jestliže jeho postup, úkon nebo nečinnost nelze napadnout jiným opravným prostředkem. (190) Není-li z ohrazení patrné, kdo je činí, které věci se týká nebo co se správnímu orgánu vytýká, správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, rozhodne, že se jím zabývat nebude, a účastníka o tom vyrozumí. (191) Správní orgán je povinen ohrazení prošetřit v co nejkratší době, nejdéle však do 15 dnů ode dne, kdy mu oznámení došlo; není-li to možné, je povinen o tom informovat toho, kdo ohrazení učinil. (192) V případě zjištění vytýkaných nedostatků je správní orgán povinen bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě se učiní záznam do spisu; podatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal. § 53 Opakovaným ohrazením se správní orgán zabývá jen tehdy, jsou-li v něm uvedeny nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit odlišné posouzení důvodnosti ohrazení; jinak správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, rozhodne, že se jím nebude zabývat.

Hlava IV

Lhůty a počítání času § 54 Určení lhůty k provedení úkonu (193) Správní orgán účastníkovi určí přiměřenou lhůtu k provedení úkonu, pokud ji nestanoví zákon a je-li toho zapotřebí. Určením lhůty nesmí být ohrožen účel řízení ani porušena rovnost účastníků. Usnesení o určení lhůty se oznamuje pouze tomu, komu je určena, popřípadě i tomu, jehož se jinak přímo dotýká. (194) Lhůtu určenou správním orgánem může na žádost účastníka správní orgán za podmínek stanovených v odstavci 1 usnesením přiměřeně prodloužit.

§ 55 Počítání času

a)

b) c) d)

(195) Pokud je provedení určitého úkonu v řízení vázáno na lhůtu, nezapočítává se do běhu lhůty den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin; v pochybnostech se za počátek lhůty považuje den následující po dni, o němž je jisto, že skutečnost rozhodující pro počátek běhu lhůty již nastala, končí lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; není-li v měsíci takový den, končí lhůta posledním dnem měsíce, připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,29) je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin, je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě; nemůže-li účastník z vážných důvodů učinit podání u věcně a místně příslušného správního orgánu, je lhůta zachována, jestliže je posledního dne lhůty učiněno podání u správního orgánu vyššího stupně; tento správní orgán podání bezodkladně postoupí věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. (196)

V pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, pokud se neprokáže opak. § 56 Navrácení v předešlý stav

(197) Účastník může požádat o navrácení v předešlý stav v důsledku prominutí zmeškání úkonu, který je třeba provést nejpozději při ústním jednání nebo v určité lhůtě, nebo v důsledku povolení zpětvzetí nebo změny obsahu podání, kterou by jinak nebylo možno učinit. (198) Požádat o prominutí zmeškání úkonu je nutno do 15 dnů ode dne, kdy pominula překážka, která podateli bránila úkon učinit. S požádáním je třeba spojit zmeškaný úkon, jinak se jím správní orgán nezabývá. Zmeškání úkonu nelze prominout, jestliže ode dne, kdy měl být úkon učiněn, uplynul 1 rok. (199) Správní orgán může požádání o prominutí zmeškání úkonu přiznat odkladný účinek, pokud podateli hrozí vážná újma a nevznikne-li přiznáním odkladného účinku újma způsobená dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu převyšující újmu hrozící podateli. (200) Z důvodu ochrany práv nabytých v dobré víře, oprávněných zájmů účastníků nebo veřejného zájmu lze vyloučit odkladný účinek úkonu, jehož zmeškání správní orgán promíjí.

29

) § 1 a § 2 zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu.

(201) Správní orgán promine zmeškání úkonu, prokáže-li podatel, že překážkou byly závažné důvody, které nastaly bez jeho zavinění. (202) Správní orgán zmeškání úkonu nepromine, je-li zjevné, že by újma, která by byla způsobena dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu, převýšila újmu hrozící podateli. (203) O prominutí zmeškání úkonu rozhoduje usnesením správní orgán, který v době požádání o prominutí zmeškání úkonu vede řízení. V případě, že správní orgán promine zmeškaný úkon, doplní řízení ve smyslu úkonu, jehož zmeškání bylo prominuto. (204) Usnesení, kterým správní orgán zmeškání úkonu nepromine, se oznamuje pouze podateli. (205) Požádat o povolení změny obsahu podání lze pouze do vydání (§ 93) správního aktu. Správní orgán může povolit zpětvzetí nebo změnu obsahu podání jen v případě, že podateli hrozí vážná újma. Ustanovení odstavců 2 až 5, 7 a 8 platí obdobně.

Hlava V

Postup před zahájením řízení § 57 Přijímání podnětů k zahájení řízení Správní orgán je povinen přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, zda vedl k zahájení řízení, k odložení věci anebo k postoupení. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje-li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 64 odst. 1 nebo § 65 odst. 1. Proti tomu, že neobdržel sdělení, nebo proti jeho obsahu je ten, kdo podal podnět, oprávněn podat procesní stížnost. § 58 Předběžné úkony správního orgánu (206) K prověření oznámení, ostatních podnětů a vlastních zjištění, která by mohla být důvodem k zahájení řízení z moci úřední, opatřuje správní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení. Není-li nutné postupovat podle ustanovení o zajištění důkazu (§ 59), sepíše se záznam o podání vysvětlení podle § 27. (207) Správní orgán bez zbytečného odkladu vyrozumí o provedených předběžných úkonech osobu, které se oznámení, jiný podnět, vlastní zjištění správního orgánu nebo zjištěná skutečnost týká. To neplatí, pokud by tím mohl být ohrožen účel předběžného úkonu nebo účel řízení, popřípadě poté, co takové nebezpečí pomine.

§ 59 Zajištění důkazu (208) Před zahájením řízení lze z moci úřední nebo na požádání toho, kdo by byl účastníkem, zajistit důkaz, je-li důvodná obava, že později jej nebude možno provést vůbec nebo jen s velkými obtížemi a jestliže lze důvodně předpokládat, že provedení tohoto důkazu může podstatně ovlivnit řešení otázky, která bude předmětem rozhodování. O zajištění důkazu vydá správní orgán usnesení, které se oznamuje osobám, jichž se přímo dotýká. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, lze usnesení oznámit i dodatečně s výjimkou oznámení osobám, které musí při provádění úkonu poskytnout osobní součinnost. (209) K zajištění důkazu je příslušný ten správní orgán, který by byl příslušný k řízení, nebo správní orgán, v jehož obvodu je ohrožený důkazní prostředek. Při zajišťování důkazu musí být přítomen ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou. (210) Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, mají ti, kdo by byli účastníky a jsou správnímu orgánu známi nebo jejich zástupci či zmocněnci, právo být přítomni u zajištění důkazu a vyjádřit se k němu; o tom je správní orgán vyrozumí. (211) O zajištění důkazu se sepisuje protokol. Provedení důkazu tímto protokolem se řídí ustanovením § 74 odst. 6. Nelze-li zajistit samotnou listinu, pořídí se její kopie, kterou správní orgán opatří ověřovací doložkou. Má-li být zajištěn důkaz znaleckým posudkem, je postup před zahájením řízení omezen na ustanovení znalce s tím, že znalecký posudek bude čten, popřípadě znalec vyslechnut až v průběhu řízení. § 60 Předběžná informace (212) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může každý požadovat od správního orgánu, který je příslušný vydat správní akt nebo podmiňující správní akt, aby mu v písemné formě poskytl předběžnou informaci o tom, a) zda lze určitý záměr uskutečnit jen za předpokladu vydání správního aktu nebo podmiňujícího správního aktu a b) podle jakých hledisek bude posuzovat žádost o vydání správního aktu nebo podmiňujícího správního aktu, popřípadě za jakých předpokladů lze žádosti vyhovět. (213) Předběžná informace se nemůže týkat řešení otázky, kterou nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout (§ 78 odst. 1). Jestliže žadatel o předběžnou informaci neodstraní vytýkané vady svého podání, správní orgán předběžnou informaci bez dalšího neposkytne. (214) V téže věci lze předběžnou informaci požadovat jen jednou. Předběžnou informaci lze požadovat i po zahájení řízení. (215) Doba platnosti předběžné informace může být správním orgánem omezena. Předběžná informace přestává platit, dostala-li se do rozporu s právním předpisem, který nabyl účinnosti po jejím vydání, nebo došlo-li ke změně skutečností, které byly předpokladem její platnosti. Předběžná informace je od počátku neplatná, pokud byla vydána na základě údajů nepravdivých, neúplných, zkreslených nebo žadatelem zatajených.

§ 61 Odložení věci (216) Správní orgán věc usnesením odloží v případě, že a) vůči němu byl učiněn úkon, který zjevně není podáním, nebo z něj nelze zjistit, kdo jej učinil, b) bylo učiněno podání, jehož vyřízení není v pravomoci žádného správního orgánu, nebo c) po provedení předběžných úkonů správní orgán seznal, že není důvod k zahájení řízení z moci úřední. (217) a podateli.

Usnesení o odložení věci se vždy oznamuje osobě, které se týká, je-li známa,

Hlava VI

Průběh řízení v prvním stupni Díl 1

Zahájení řízení § 62 Zahájení řízení o žádosti (218) Řízení o žádosti je zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení (dále jen „žádost“), došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. (219) Pokud ze zákona nebo z povahy věci vyplývá, že žádost může podat jen více žadatelů společně, není třeba, aby podání byla učiněna současně. Pro zahájení řízení je rozhodné, kdy tak učinil poslední z nich; správní orgán o zahájení řízení ostatní žadatele vyrozumí. (220) Stanoví-li zákon, že význam má předstih žádosti, vyznačí správní orgán časový údaj o jejím doručení též s uvedením hodiny a minuty doručení. Jestliže bylo více žádostí doručeno současně, rozhoduje údaj o tom, kdy byla poštovní zásilka obsahující žádost podána. V pochybnostech mají přednost žádosti předané správnímu orgánu osobně. Nelze-li předstih žádosti určit, určí se losem; o tom se sepíše protokol. (221)

Sporné řízení se zahajuje návrhem navrhovatele.

(222) Řízení prováděné formou výběru podle § 51 odst. 8 se zahajuje vyhlášením podle § 34 a zároveň se oznamuje prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Současně se vyhlašuje lhůta pro podávání žádostí, která nesmí být kratší než 30 dnů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, jakož i kritéria hodnocení podaných žádostí, popřípadě pravidla postupu, má-li řízení formou výběru probíhat ve více kolech. Řízení je zahájeno patnáctým dnem po vyvěšení písemnosti podle § 34 odst. 1 za předpokladu, že v této lhůtě došlo ke zveřejnění všech uvedených údajů též alespoň ve 2 hromadných sdělovacích prostředcích běžně dostupných na území České republiky. Po uplynutí lhůty pro podávání žádostí se nepřipouští změna žádosti a nelze prominout zmeškání úkonu.

§ 63 Žádost (223) Žádost musí mít náležitosti uvedené v § 50 odst. 2 a musí z ní být patrné, co žadatel žádá nebo čeho se domáhá. Žadatel je dále povinen označit další jemu známé účastníky. (224) Nemá-li žádost předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán žadateli nedostatky odstranit na místě nebo jej vyzve k jejich odstranění, poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu a poučí jej o následcích neodstranění nedostatků v této lhůtě; současně může řízení přerušit (§ 86). (225) Žádost nesmí být zjevně právně nepřípustná. Takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví (§ 88). Usnesení se oznamuje účastníkům, kteří byli o zahájení řízení uvědoměni. (226) zpět.

Žadatel může kdykoliv během řízení zúžit předmět své žádosti nebo vzít žádost

§ 64 Zahájení řízení z moci úřední (227) Řízení z moci úřední je zahájeno dnem, kdy správní orgán oznámil zahájení řízení účastníkovi uvedenému v § 39 odst. 1 doručením oznámení nebo ústním prohlášením, a není-li správnímu orgánu tento účastník znám, pak kterémukoliv jinému účastníkovi. Oznámení musí obsahovat označení správního orgánu, předmět řízení, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. (228) Jestliže je v řízení z moci úřední více účastníků uvedených v § 39 odst. 1, má pro zahájení řízení význam oznámení o zahájení řízení prvnímu z nich. Těm, kterým se nepodařilo zahájení řízení oznámit, ustanoví správní orgán opatrovníka. Usnesení o ustanovení opatrovníka se doručuje veřejnou vyhláškou. (229) V řízení navazujícím na výkon dozoru prováděný týmž správním orgánem lze oznámení o zahájení řízení z moci úřední učinit na místě, kde je dozor prováděn. (230)

Oznámení o zahájení řízení může být spojeno s prvním úkonem v řízení. § 65

(231) O zahájení řízení je správní orgán povinen uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky. (232) O tom, že probíhá řízení, je správní orgán povinen bezodkladně uvědomit i toho, kdo se stal účastníkem až po zahájení řízení, nejde-li o osobu, která se sama jako účastník do řízení přihlásila. (233) Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2 zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.

§ 66 Překážky řízení (234) Zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. (235) Přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou.

Díl 2

Zvláštní formy řízení a jednání § 67 Ústní jednání (236) Ústní jednání správní orgán nařídí v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal. (237) Ústní jednání je neveřejné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že jednání nebo jeho část jsou veřejné. Při určování veřejného ústního jednání dbá správní orgán na ochranu utajovaných skutečností a na ochranu práv účastníků, zejména práva na ochranu osobnosti, jakož i na ochranu mravnosti. Z důvodu ochrany mravnosti mohou být z účasti na ústním jednání vyloučeny nezletilé osoby. (238) Jestliže účastník uvedený v § 39 odst. 1 navrhne veřejné ústní jednání, nařídí se toto jednání vždy, pokud tím nemůže být způsobena újma ostatním účastníkům. Ustanovení odstavce 2 tím není dotčeno. (239) O návrhu účastníka na veřejné ústní jednání rozhodne správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu. § 68 Řízení s velkým počtem účastníků (240) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, rozumí se řízením s velkým počtem účastníků řízení s více než 50 účastníky. (241) Účastníky v řízení s velkým počtem účastníků lze o zahájení řízení uvědomit veřejnou vyhláškou. Řízení je zahájeno uplynutím lhůty stanovené ve veřejné vyhlášce; lhůta nesmí být kratší než 15 dnů ode dne vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce. (242) V řízení s velkým počtem účastníků lze výzvu podle § 49 odst. 3 pro účastníky podle § 39 odst. 2 nahradit zveřejněním konceptu výrokové části a odůvodnění správního aktu s uvedením, v jaké lhůtě, kde a jakým způsobem lze proti konceptu podávat námitky

a navrhovat doplnění řízení. Po zveřejnění konceptu nelze uplatňovat námitky, které účastník mohl uplatnit již dříve v řízení. (243) Pokud je v řízení s velkým počtem účastníků ustanovován opatrovník, může být jedna osoba ustanovena opatrovníkem pro více účastníků, jejichž zájmy si neodporují. § 69 Společné řízení (244) Správní orgán může na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníka. Spojit řízení lze i v průběhu řízení za předpokladu, že tím nevznikne nebezpečí újmy některému z účastníků. (245) Správní orgán vede společné řízení i o společné žádosti více žadatelů nebo o společné žádosti týkající se téhož předmětu řízení nebo jiných věcně souvisejících otázek, včetně vydání správního aktu a podmiňujícího správního aktu, je-li k vydání obou příslušný. (246) K urychlení řízení nebo z jiného důležitého důvodu lze řízení o jednotlivých otázkách usnesením vyloučit ze společného řízení a rozhodnout o nich samostatně. V řízení prováděném formou výběru podle § 51 odst. 8 nelze ze společného řízení vyloučit žádnou z podaných žádostí. (247)

Usnesení podle odstavců 1 a 3 se pouze poznamená do spisu.

(248) Otázka, kdo je účastníkem, se pro účely uplatnění § 39 odst. 1 ve společném řízení posuzuje tak, jako kdyby řízení probíhala samostatně. (249) zákon jinak.

Ve společném řízení se vydává společný správní akt, nestanoví-li zvláštní

§ 70 Vydání správního aktu na místě

a) b) c) d)

(250) Oprávněné úřední osoby mohou správním aktem ukládat povinnosti na místě hrozí-li životu nebo zdraví osob bezprostřední nebezpečí, hrozí-li bezprostředně někomu vážná majetková újma anebo dojde-li k náhlé havárii,30) je-li důvodná obava, že by se osoba, jíž má být uložena povinnost, vyhýbala jejímu splnění, jde-li o uložení záruky za splnění povinnosti (§ 82), předběžného opatření (§ 83) nebo pořádkového opatření (§ 84 a § 85), nebo v řízení navazujícím na výkon dozoru.

(251) Předpokladem uložení povinnosti na místě je zjištění stavu věci. Správní akt se vyhlašuje ústně, jeho písemné vyhotovení se bez zbytečného odkladu doručuje dodatečně. 30

) Například zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 76/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, nemá odvolání nebo rozklad proti takto vyhlášenému správnímu aktu odkladný účinek. O ústním vyhlášení správního aktu se vždy na místě vydá písemné potvrzení (§ 89 odst. 4), které obdrží účastník. (252) Oprávněná úřední osoba musí při řízení na místě zvýšenou měrou dbát, aby byla šetřena práva a oprávněné zájmy účastníků. (253) odst. 4).

Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na vydání příkazu na místě (§ 97

Díl 3

Podklady pro vydání správního aktu § 71 (254) Podklady pro vydání správního aktu mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. (255) Podklady pro vydání správního aktu opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání správního aktu opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání správního aktu poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost. (256) Správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. (257) Pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. (258) V řízení prováděném formou výběru podle § 51 odst. 8 rozhodne správní orgán na základě doporučení nejméně tříčlenné komise jmenované vedoucím správního orgánu; komise se usnáší většinou hlasů všech svých členů; ustanovení § 19 platí obdobně. Dokazování

§ 72 (259) K provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Jde zejména o listiny, ohledání, svědeckou výpověď a znalecký posudek.

(260) O provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování. (261) V řízení o vydání příkazu se dokazování nemusí provádět o skutečnostech uvedených v kontrolním protokolu pořízeném podle zvláštního zákona týmž správním orgánem, který je věcně a místně příslušný ke správnímu řízení navazujícímu na kontrolní zjišťování, pokud protokol pořizoval ten, kdo může být oprávněnou úřední osobou a pokud se kontrolovaný seznámil s obsahem protokolu nebo byl k seznámení se s obsahem protokolu řádně vyzván, popřípadě pokud byly v souladu se zákonem vyřízeny námitky kontrolovaného proti obsahu protokolu a pokud o obsahu protokolu nejsou pochybnosti ani z jiného důvodu. (262) Je-li v souladu s požadavky § 3 zjištěna skutečnost, která znemožňuje žádosti vyhovět, zejména že byl vydán podmiňující správní akt, který znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní orgán další dokazování a žádost zamítne. § 73 (263) Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. Správní orgán není návrhy účastníků vázán, vždy však provede důkazy, které jsou potřebné ke zjištění stavu věci. (264) Ve sporném řízení22) vychází správní orgán z důkazů, které byly účastníky navrženy. Pokud důkazy navržené stranami sporu nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán provést i důkazy jiné. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází správní orgán při zjišťování stavu věci z důkazů, které byly provedeny. Správní orgán může též vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. (265)

Podle odstavce 2 správní orgán postupuje i v řízení podle § 12 odst. 1. § 74 Důkaz listinou

(266) Správní orgán může usnesením uložit tomu, kdo má listinu potřebnou k provedení důkazu, aby ji předložil. Usnesení se oznamuje pouze osobě, které je povinnost ukládána. (267) Předložení listiny nelze žádat nebo může být odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 76 odst. 2 až 4). (268) Listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány nebo orgány územních samosprávných celků v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními zákony prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, potvrzují i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. (269) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nestanoví jinak, musí být pravost úředních razítek a podpisů na veřejných listinách vydaných orgány cizích států ověřena orgány k tomu příslušnými.

(270) Předložení listiny je v případech a za podmínek stanovených zvláštním zákonem možné nahradit čestným prohlášením účastníka nebo svědeckou výpovědí. (271) O provedení důkazu listinou se učiní záznam do spisu. Za přítomnosti účastníků nebo zúčastněných osob anebo účastní-li se úkonu veřejnost se důkaz listinou provede tak, že se listina přečte nebo sdělí její obsah. § 75 Důkaz ohledáním (272) Vlastník nebo uživatel věci nebo ten, kdo má věc u sebe, je povinen předložit ji správnímu orgánu nebo strpět ohledání věci na místě. Správní orgán o tom vydá usnesení, jež se oznamuje pouze osobě, které je povinnost ukládána. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, postupuje se podle § 59. (273) Ohledání nelze provést nebo může být osobou uvedenou v odstavci 1 odepřeno z důvodů, pro které nesmí být svědek vyslechnut nebo pro které je svědek oprávněn výpověď odepřít (§ 76 odst. 2 až 4). (274) O ohledání na místě správní orgán vyrozumí s předmětem ohledání nakládat.

též toho, kdo je oprávněn

(275) Správní orgán může k účasti na ohledání přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění důkazu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků. § 76 Důkaz svědeckou výpovědí (276) zamlčet.

Každý je povinen vypovídat jako svědek; musí vypovídat pravdivě a nesmí nic

(277) Svědek nesmí být vyslýchán o utajovaných skutečnostech chráněných zvláštním zákonem, jež je povinen zachovat v tajnosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem zproštěn. (278) Svědek nesmí být vyslýchán též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, ledaže byl této povinnosti příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má, zproštěn. (279) Výpověď může odepřít ten, kdo by jí způsobil sobě nebo osobě blízké31) nebezpečí trestního stíhání nebo správního postihu. (280) Správní orgán svědka před výslechem poučí o důvodech, pro které nesmí být vyslýchán, o právu odepřít výpověď, o jeho povinnosti vypovídat pravdivě a nic nezamlčet a o právních následcích nepravdivé nebo neúplné výpovědi.

31

) § 116 občanského zákoníku.

(281) Ve sporném řízení může správní orgán vyslechnout účastníka, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Ustanovení o výslechu svědka platí obdobně. § 77 Důkaz znaleckým posudkem Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce. Usnesení se oznamuje pouze znalci. O zamýšleném ustanovení znalce, popřípadě o ustanovení znalce správní orgán vhodným způsobem účastníky vyrozumí. Správní orgán znalci uloží, aby posudek vypracoval písemně a předložil mu jej ve lhůtě, kterou současně určí. Může znalce také vyslechnout. Předběžná otázka

§ 78 (282) Jestliže vydání správního aktu závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán a) může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát, nebo b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí, nebo c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani o otázkách osobního stavu. (283) Probíhá-li před příslušným správním orgánem nebo před jiným příslušným orgánem veřejné moci řízení o předběžné otázce nebo jestliže dal správní orgán k takovému řízení podnět podle odstavce 1 písm. a) či učinil výzvu podle odstavce 1 písm. b), vyčká správní orgán jeho výsledku. Pokud řízení na podnět správního orgánu nebylo zahájeno nebo nebyla podána žádost o zahájení řízení v určené lhůtě, lze v řízení pokračovat. (284) Rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě předběžně vykonatelné, je správní orgán vázán. (285) Jestliže vydání správního aktu závisí na řešení otázky, k jejímuž řešení je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné otázce, je-li oprávněn zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.

Díl 4

Zajištění účelu a průběhu řízení § 79 Úvodní ustanovení Správní orgán užije zajišťovací prostředky (§ 80 až § 85) v případech, kdy to vyžaduje, a v rozsahu, v jakém to vyžaduje zajištění průběhu a účelu řízení. § 80 Předvolání Správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. V předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit. § 81 Předvedení (286) Jestliže se účastník nebo svědek bez náležité omluvy nebo bez dostatečných důvodů na předvolání nedostaví, může správní orgán vydat usnesení, na jehož základě bude účastník nebo svědek předveden. Písemné vyhotovení usnesení se doručuje orgánům, které mají předvedení provést. (287)

Úřední osoby, které plní úkoly těchto orgánů, doručí usnesení předváděnému.

(288) Předvedení na požádání správního orgánu zajišťuje Policie České republiky nebo jiný ozbrojený sbor, o němž to stanoví zvláštní zákon. V řízení před orgány obcí zajišťuje předvedení též obecní policie. § 82 Záruka za splnění povinnosti (289) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání účastníka správní orgán přijmout nebo v případech stanovených zvláštním zákonem účastníkovi uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu může být v řízení uložena. (290) Může-li to přispět k zajištění účelu řízení, může na požádání žadatele správní orgán v řízení o žádosti přijmout nebo v případech stanovených zvláštním zákonem žadateli uložit povinnost složit peněžitou nebo nepeněžitou záruku za splnění povinnosti, která mu vznikne v důsledku využití oprávnění ze správního aktu. Nesloží-li žadatel v určené lhůtě záruku, kterou správní orgán na jeho požádání přijal, správní orgán řízení zastaví.

(291) Rozhodnutí o přijetí nebo uložení záruky se oznamuje jen účastníkovi, kterého se týká. Odvolání nebo rozklad proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje. Výše uložené peněžité záruky nebo hodnota nepeněžité záruky nesmí být v nápadném nepoměru k rozsahu povinnosti, jejíž uložení nebo vznik lze očekávat. Při výběru a vracení peněžité záruky postupuje správní orgán, který záruku přijal nebo uložil, podle zvláštního zákona.32) Nepeněžitá záruka se uloží u správního orgánu; ten ji může předat do úschovy nebo ke skladování u právnické nebo fyzické osoby. (292) Záruka se vrací, byla-li uložená povinnost splněna, jakož i v případě, že v řízení povinnost uložena nebyla. Není-li povinnost zajištěná zárukou splněna ve lhůtě, peněžitá záruka propadne ve prospěch toho, kdo by byl oprávněn z exekuce. (293) Jde-li o nepeněžitou záruku, rozhodne správní orgán o uspokojení této pohledávky prodejem záruky podle zvláštního zákona.33) Případný přebytek bude po odečtení nákladů ocenění34) a prodeje vrácen tomu, kdo záruku složil. § 83 Předběžné opatření (294) Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před vydáním správního aktu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce. (295) O požádání účastníka o předběžné opatření musí být rozhodnuto do 10 dnů. Rozhodnutí se oznamuje jen tomu, koho se týká, popřípadě též jinému účastníkovi, který o jeho vydání požádal. Odvolání nebo rozklad proti rozhodnutí o nařízení předběžného opatření nemá odkladný účinek; může je podat pouze účastník, kterému se rozhodnutí oznamuje. (296) Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se správní akt ve věci stal vykonatelným. (297) Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu orgánu vydána, může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo odnětí zajištěné věci se sepíše protokol, v němž se uvede též popis zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, 32

) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 302/1993 Sb., zákona č. 315/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 255/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 323/1996 Sb., zákona č. 61/1997 Sb., zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., zákona č. 320/2001 Sb., zákona č. 226/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 33 ) Občanský soudní řád. Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. 34 ) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě, které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce. (298) Pokud ve sporném řízení bylo předběžné opatření zrušeno nebo pozbylo účinnosti z jiného důvodu než proto, že bylo vyhověno návrhu, nebo proto, že právo účastníka, na jehož požádání bylo předběžné opatření nařízeno, bylo uspokojeno, je účastník, na jehož požádání bylo předběžné opatření nařízeno, povinen nahradit újmy tomu, komu předběžným opatřením vznikly. Rozhodne o tom na žádost správní orgán, který nařídil předběžné opatření.

§ 84 Pořádková pokuta (299) Správní orgán může rozhodnutím uložit pořádkovou pokutu až do výše 50 000 Kč tomu, kdo v řízení závažně ztěžuje jeho postup tím, že a) se bez omluvy nedostaví na předvolání ke správnímu orgánu, b) navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek, c) neuposlechne pokynu úřední osoby nebo d) se navzdory předchozímu napomenutí chová urážlivě k úřední osobě. (300) podání.

Pořádkovou pokutu podle odstavce 1 lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé

(301) Při stanovení výše pořádkové pokuty dbá správní orgán, aby nebyla v hrubém nepoměru k závažnosti následku a k významu předmětu řízení; pokutu lze ukládat i opakovaně. (302) Pořádkovou pokutu vybírá podle zvláštního zákona32) správní orgán, který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán příslušný, je exekučním orgánem správní orgán, který pořádkovou pokutu uložil. Příjem z pořádkových pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil. (303) Účastníkem řízení o uložení pořádkové pokuty je pouze osoba, které má být pořádková pokuta uložena. Prvním úkonem v řízení ve věci uložení pořádkové pokuty je vydání rozhodnutí. Odvolání nebo rozklad proti rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty má vždy odkladný účinek. (304) Pravomocně uloženou pořádkovou pokutu může správní orgán, který ji uložil, rozhodnutím prominout nebo snížit z důvodů hodných zvláštního zřetele. § 85 Vykázání z místa konání úkonu (305) Toho, kdo nepřístojným chováním ruší pořádek při ústním jednání nebo ohledání na místě, popřípadě při jiném úkonu, může správní orgán po předchozím upozornění vykázat z místa, kde se úkon koná. Usnesení se vyhlašuje ústně. Správní orgán poučí

vykazovanou osobu o následcích neuposlechnutí. Vykázání vynucují tytéž orgány, které provádějí předvedení podle § 81. (306) Jestliže úkon není uskutečňován v úředních místnostech správního orgánu, nelze z místa úkonu vykázat osobu, která má vlastnické či užívací právo k prostoru, kde se úkon koná.

Díl 5

Přerušení řízení a zastavení řízení Přerušení řízení

§ 86 (307) Správní orgán usnesením řízení přeruší a) současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 63 odst. 2, b) jestliže se dozvěděl, že bylo zahájeno nebo probíhá jiné řízení o vydání podmiňujícího správního aktu, c) probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle § 78 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 78 odst. 1 písm. b) anebo 3. učinil úkon podle § 78 odst. 4; za úkon správního orgánu se považuje i předání písemnosti k doručení podle § 28 a vyvěšení písemnosti na úřední desce, d) dojde-li mu před zahájením řízení podle § 62 odst. 5 žádost ve věci, o které se má rozhodovat formou výběru; současně s tím žadatele vyrozumí o tom, že takové řízení bude zahájeno; v řízení o této žádosti správní orgán pokračuje v rámci řízení o výběru. (308) Správní orgán může přerušit řízení do doby ustanovení opatrovníka procesně nezpůsobilému účastníkovi. (309) V řízení o žádosti přeruší správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Ve sporném řízení musí s přerušením souhlasit obě strany sporu. (310) V řízení z moci úřední může správní orgán, není-li to v rozporu s veřejným zájmem, na požádání účastníka, pokud s tím všichni účastníci uvedení v § 39 odst. 1 písm. b) souhlasí, z důležitých důvodů přerušit řízení. (311) Řízení lze přerušit na dobu nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavců 3 a 4 správní orgán při určení doby přerušení přihlíží k návrhu účastníka. § 87 (312) Po dobu přerušení řízení činí správní orgán a účastníci úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Správní orgán může rovněž činit úkony podle § 58 a § 59. Lhůty týkající se provádění úkonů v řízení neběží. Lhůta pro vydání správního aktu ve

věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedený v § 86 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. (313) Správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle § 86 odst. 3 nebo 4. Bylo-li řízení přerušeno podle § 86 odst. 3 nebo 4, může v řízení správní orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.

Zastavení řízení

§ 88 (314) Řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže a) žadatel vzal svou žádost zpět; jestliže je žadatelů více, musí se zpětvzetím souhlasit všichni žadatelé; ve sporném řízení správní orgán řízení nezastaví, pokud se zpětvzetím druhá strana sporu z vážných důvodů nesouhlasí, b) byla podána žádost zjevně právně nepřípustná, c) žadatel v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení, d) žadatel v určené lhůtě nezaplatil poplatek, který byl spojen s určitým úkonem v řízení, e) zjistí překážku řízení podle § 66 odst. 1, f) žadatel v určené lhůtě nesložil záruku za splnění povinnosti, která by mu vznikla v důsledku využití oprávnění ze správního aktu a kterou správní orgán na jeho požádání přijal podle § 82 odst. 2, g) žadatel zemřel nebo zanikl, pokud v řízení nepokračují právní nástupci nebo pokud není více žadatelů, anebo zanikla-li věc nebo právo, kterého se řízení týká; řízení je zastaveno dnem, kdy se správní orgán o úmrtí nebo zániku žadatele nebo o zániku věci nebo práva dozvěděl, h) žádost se stala zjevně bezpředmětnou. (315) Řízení vedené z moci úřední správní orgán usnesením zastaví, jestliže zjistí, že u některého správního orgánu již bylo zahájeno řízení v téže věci, nebo jestliže v řízení, ve kterém nemohou pokračovat právní nástupci, odpadl jeho důvod, zejména jestliže účastník zemřel nebo zanikl, anebo zanikla věc nebo právo, jehož se řízení týká. Toto usnesení se pouze poznamená do spisu. (316) Další důvody zastavení řízení stanoví § 119 odst. 2, § 121 odst. 1 písm. a) a odst. 4, § 123 odst. 1, § 128 odst. 4, § 131 odst. 1 a 2, § 136 odst. 4 a § 144 odst. 2.

Díl 6

Správní akt § 89 Obsah a forma správního aktu (317)

Správní akt musí být dostatečně obsahově určitý.

(318) Správní orgán může správním aktem přiznat jiné právo nebo více práv, než se žadatel domáhá, pouze tehdy, bylo-li možno řízení zahájit i z moci úřední. (319) Správní akt se vyhotovuje v písemné formě. Správní akt se písemně nevyhotovuje, stanoví-li tak zákon; výroková část takového správního aktu, podstatné části jeho odůvodnění a poučení o opravném prostředku se pouze vyhlásí a do spisu se učiní záznam, který obsahuje výrokovou část, odůvodnění, datum vydání, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. (320) Ústně vyhlášený správní akt správní orgán potvrdí písemně, pokud účastník písemné potvrzení požaduje. Písemné potvrzení obsahuje pouze výrokovou část správního aktu (§ 90 odst. 2) a další náležitosti uvedené v § 91. Náležitosti správního aktu

§ 90 (321)

Správní akt obsahuje výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků.

(322) Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků, jimž ze správního aktu vyplývá právo nebo povinnost anebo jichž se prohlašovaný právní vztah přímo dotýká. Účastníci, kteří jsou fyzickými osobami, se označují údaji, umožňujícími jejich identifikaci; účastníci, kteří jsou právnickými osobami, se označují názvem a sídlem. Ve výrokové části se uvede lhůta ke splnění ukládané povinnosti, popřípadě též jiné údaje potřebné k jejímu řádnému splnění a výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání nebo rozkladu (§ 115 odst. 2). Výroková část správního aktu může obsahovat jeden nebo více výroků. (323) V odůvodnění se uvedou důvody vydání správního aktu, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům správního aktu. (324) Odůvodnění správního aktu není třeba, jestliže správní orgán prvního stupně všem účastníkům v plném rozsahu vyhoví. (325) V poučení se uvede, zda je možné proti správnímu aktu podat odvolání, rozklad, procesní stížnost nebo odpor, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato

lhůta počítá, který správní orgán o opravném prostředku rozhoduje a u kterého správního orgánu se opravný prostředek podává. (326) Pokud odvolání nebo rozklad nemá odkladný účinek, musí být tato skutečnost v poučení uvedena. § 91 (327) Písemné vyhotovení správního aktu dále musí obsahovat označení správního orgánu, který správní akt vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby. Podpis oprávněné úřední osoby je na stejnopisu možno nahradit doložkou „vlastní rukou“ nebo zkratkou „v. r.“ u příjmení oprávněné úřední osoby a doložkou „Za správnost vyhotovení:“ s uvedením jména, příjmení a podpisu úřední osoby, která odpovídá za písemné vyhotovení správního aktu. (328) Pokud se na žádost účastníka má správní akt doručit elektronicky, vyhotoví úřední osoba, která za písemné vyhotovení správního aktu odpovídá, jeho elektronickou verzi s tím, že na místě otisku úředního razítka vyjádří tuto skutečnost slovy „otisk úředního razítka“ a dokument podepíše svým zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb.18) (329) Na požádání účastníka správní orgán vydá stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí. Na požádání účastníka lze též vydat pouze stejnopis výroku. § 92 Opravu zřejmých nesprávností v písemném vyhotovení správního aktu na požádání účastníka nebo z moci úřední usnesením provede správní orgán, který správní akt vydal. Týká-li se oprava výroku správního aktu, vydá o tom správní orgán opravné rozhodnutí. Prvním úkonem správního orgánu ve věci opravy je vydání tohoto rozhodnutí; právo podat odvolání nebo rozklad proti opravnému rozhodnutí má pouze účastník, který jím může být přímo dotčen. § 93 Lhůty pro vydání správního aktu (330) a) b) c) d)

Správní orgán je povinen vydat správní akt bez zbytečného odkladu.

(331) Vydáním správního aktu se rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení správního aktu k doručení podle § 28, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: „Vypraveno dne:“, ústní vyhlášení, pokud má účinky oznámení (§ 94 odst. 1), vyvěšení veřejné vyhlášky, je-li doručováno podle § 34, nebo poznamenání usnesení do spisu v případě, že se pouze poznamenává do spisu.

(332) Pokud nelze správní akt vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat správní akt ve lhůtě 60 dnů od zahájení řízení, k níž se připočítává doba

a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 18 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny a c) rovnající se lhůtě pro podávání žádostí v řízení prováděném formou výběru uvedené v § 62 odst. 5. (333) Po dobu nezbytnou k opatření údajů podle § 6 odst. 2 lhůty pro vydání správního aktu neběží. (334) Nelze-li z vážných důvodů vydat správní akt v zákonem stanovené lhůtě, může správní orgán před jejím uplynutím požádat nadřízený správní orgán o její prodloužení. Nadřízený správní orgán postupuje podle ustanovení § 110. (335)

Nedodržení lhůt se nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. § 94 Oznamování správního aktu

(336) Správní akt se účastníkům oznamuje doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením. Nestanoví-li zákon jinak, má ústní vyhlášení účinky oznámení pouze v případě, že se účastník současně vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení správního aktu. Tato skutečnost se poznamená do spisu. (337) Pokud se všichni účastníci vzdají nároku na doručení písemného vyhotovení správního aktu, učiní se místo písemného vyhotovení správního aktu pouze záznam do spisu podle § 89 odst. 3 věty druhé. (338) Účastník se může vzdát práva na oznamování všech správních aktů vydaných v řízení, s výjimkou správního aktu ve věci, a práva na vyrozumívání o usneseních poznamenaných do spisu. Pokud se všichni účastníci vzdali práva na oznamování všech usnesení v řízení, usnesení se pouze poznamená do spisu. § 95 Mezitímní správní akt a správní akt v části věci (339) Jestliže to umožňuje povaha věci a jestliže je to účelné, může správní orgán vydat a) mezitímní správní akt, jímž rozhodne o základu věci, zejména ve sporném řízení podle zvláštních zákonů, nebo b) správní akt v části věci, jímž zpravidla rozhodne o právních poměrech jen některých účastníků nebo rozhodne jen o některých právech anebo povinnostech, o kterých se v řízení rozhoduje. (340) Po právní moci mezitímního správního aktu nebo správního aktu v části věci správní orgán vydá správní akt, kterým rozhodne o zbytku věci.

§ 96 Vydání dokladu (341) Pokud správní orgán zcela vyhoví žádosti o přiznání práva, jehož existence se osvědčuje zákonem stanoveným dokladem, lze místo písemného vyhotovení správního aktu vydat pouze tento doklad. (342) O vydání dokladu se učiní záznam do spisu, který obsahuje náležitosti uvedené v § 89 odst. 3. Namísto odůvodnění se v záznamu uvede seznam podkladů správního aktu. (343) Dnem převzetí dokladu účastníkem nabývá správní akt právní moci a vykonatelnosti. (344) Dojde-li ke zrušení správního aktu poté, co nabyl právní moci, pozbývá vydaný doklad platnosti. § 97 Příkaz (345) Povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení lze uložit formou písemného příkazu. Příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. (346) Proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne oznámení příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje. Lhůty pro vydání správního aktu znovu začínají běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Odpor se podává u správního orgánu, který příkaz vydal. (347) V řízení navazujícím na výkon dozoru může být podkladem pro vydání příkazu i samotný kontrolní protokol podle zvláštního zákona35) za podmínek § 72 odst. 3. (348) Je-li účastník přítomen a plně uzná důvody vydání příkazu, považuje se stav věci za prokázaný a příkaz lze vydat na místě, pokud uloží povinnost k peněžitému plnění do výše 10 000 Kč nebo povinnost k nepeněžitému plnění, jež účastník může uskutečnit ihned na místě. Odůvodnění příkazu lze nahradit vlastnoručně podepsaným prohlášením účastníka, že s uložením povinnosti souhlasí. Podepsáním prohlášení se příkaz stává pravomocným a vykonatelným správním aktem. O této skutečnosti musí být účastník předem prokazatelně poučen. § 98 Usnesení (349) Usnesení je správním aktem, kterým správní orgán rozhoduje v zákonem stanovených případech o vedení řízení a o jiných procesních otázkách.

35

) Například zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb., zákona č. 148/1998 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.

(350) Usnesení podle § 11 odst. 2, § 17 odst. 1, § 18 odst. 4, § 40 odst. 1, § 41 odst. 1, § 51 odst. 6 a § 110 odst. 2 lze vydat bez předchozího řízení, jestliže obdobné usnesení bylo týmž správním orgánem podle ustálené rozhodovací praxe vydáno v téže nebo jiné věci za obdobných skutkových okolností. Účinky takového usnesení nastávají jeho vydáním. (351) Usnesení se oznamuje dle § 94, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu. Usnesení, které se oznamuje dle § 94, nabývá právní moci oznámením prvnímu z účastníků. O usnesení, které se pouze poznamená do spisu, se účastníci vhodným způsobem vyrozumí; takové usnesení nabývá právní moci poznamenáním do spisu. Usnesením, které se pouze poznamená do spisu, není správní orgán vázán. (352) Usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, se oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají. (353)

Proti usnesení se nelze odvolat.

Procesní stížnost

§ 99 (354) Proti usnesení správního orgánu, které se oznamuje podle § 94, jakož i proti nečinnosti správního orgánu (§ 109) a v dalších případech stanovených zákonem může účastník podat procesní stížnost, kterou namítá porušení právního předpisu. Proti usnesení může do 15 dnů od jeho oznámení podat procesní stížnost účastník, jemuž se usnesení oznamuje. (355) Procesní stížnost musí mít náležitosti podle § 50 odst. 2 a musí v ní být výslovně uvedeno, co účastník správnímu orgánu vytýká. Nebude-li z procesní stížnosti patrné, kdo ji činí, které věci se týká nebo co se správnímu orgánu vytýká, správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, rozhodne, že se jí nebude zabývat. (356) Účastník podává procesní stížnost u správního orgánu, proti jehož úkonu nebo nečinnosti procesní stížnost směřuje, nestanoví-li zákon jinak. Tento správní orgán může procesní stížnosti v plném rozsahu vyhovět sám usnesením. Neučiní-li tak, procesní stížnost a část spisu nebo její kopii nebo výtah ze spisu, týkající se skutečností, které jsou předmětem procesní stížnosti, spolu se svým stanoviskem postoupí nadřízenému správnímu orgánu (§ 189). (357) Nadřízený správní orgán vyřídí procesní stížnost tak, že ji zamítne jako nedůvodnou, zahájí přezkumné řízení o napadeném usnesení, učiní opatření potřebná k odstranění nečinnosti, zkoumá, není-li důvod pro přezkumné řízení týkající se správního aktu ve věci, obnovu řízení nebo vydání nového správního aktu, nebo e) učiní jiná potřebná opatření. a) b) c) d)

(358) Je-li důvod pro obnovu řízení nebo vydání nového správního aktu, má se za to, že procesní stížnost byla žádostí o obnovu řízení nebo o nové řízení.

(359) Nadřízený správní orgán věc vrátí správnímu orgánu, proti jehož úkonu nebo nečinnosti procesní stížnost směřuje; tento správní orgán je názorem nadřízeného správního orgánu vázán. O vyřízení procesní stížnosti nadřízený správní orgán vždy vydá usnesení. (360) Písemnosti týkající se vyřízení procesní stížnosti se zasílají též podřízenému správnímu orgánu, který je založí do spisu. (361)

Podání procesní stížnosti nemá odkladný účinek.

(362) Za účelem prošetření procesní stížnosti činí příslušný správní orgán všechny potřebné úkony. Ustanovení tohoto zákona o zjišťování podkladů pro vydání správního aktu platí pro prošetřování procesní stížnosti přiměřeně. § 100 (363) O způsobu vyřízení procesní stížnosti se podatel vyrozumí do 30 dnů od jejího doručení příslušnému správnímu orgánu. Nelze-li lhůtu k vyrozumění o způsobu vyřízení procesní stížnosti z vážných důvodů dodržet, prodlužuje se nejvýše o 30 dnů. O tomto postupu musí být účastník vyrozuměn. (364) Podá-li účastník procesní stížnost opakovaně, musí v ní uvést nové skutečnosti, jež by samy o sobě nebo ve spojení s jinými mohly odůvodnit odlišné posouzení důvodnosti ohrazení, jinak správní orgán usnesením, které se pouze poznamená do spisu, rozhodne, že se jí nebude zabývat. (365) stížnost.

Proti usnesení, jímž byla procesní stížnost vyřízena, nelze podat procesní

Právní moc a vykonatelnost správního aktu

§ 101 (366) Nestanoví-li tento zákon jinak, je v právní moci správní akt, který byl oznámen a proti kterému nelze podat odvolání, rozklad ani odpor. (367) Pravomocný správní akt je závazný pro účastníky a pro všechny správní orgány; ustanovení § 98 odst. 3 věta poslední tím není dotčeno. Pro jiné osoby je pravomocný správní akt závazný v případech stanovených zákonem v rozsahu v něm uvedeném. Pravomocný správní akt o osobním stavu je závazný pro každého. Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci,36) je pravomocný správní akt závazný i pro právní nástupce účastníků. § 102 (368) Správní akt je vykonatelný nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Správní akt ukládající povinnost k plnění je vykonatelný, je-li v právní moci a jestliže uplynula lhůta ke splnění povinnosti. 36

) § 118 až § 121 občanského zákoníku.

(369) Správní akt je předběžně vykonatelný, pokud odvolání nebo rozklad nemá odkladný účinek. Správní akt ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelný, pokud odvolání nebo rozklad nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím uplynutím. § 103 Doložka právní moci nebo vykonatelnosti (370) Správní orgán, který správní akt vydal, vyznačí na písemném vyhotovení tohoto aktu, které zůstává součástí spisu, právní moc a vykonatelnost správního aktu. Na požádání účastníka opatří doložkou právní moci a vykonatelnosti stejnopis správního aktu, který byl účastníkovi doručen. Jestliže dojde k chybnému vyznačení nebo pozbude-li správní akt právní moci nebo vykonatelnosti, správní orgán to sdělí těm osobám, jimž údaje uvedené ve větě první vyznačil, a učiní o tom oznámení veřejnou vyhláškou. (371) Proběhlo-li odvolací řízení, vyznačí doložku právní moci nebo doložku vykonatelnosti správní orgán prvního stupně. Díl 7

Nicotnost správního aktu § 104 (372) Nicotnost správního aktu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotný správní akt vydal, pokud a) obsahem správního aktu je uložení povinnosti, přiznání práva nebo prohlášení právního vztahu, které zákon neumožňoval, nebo b) správní orgán neměl k jeho vydání pravomoc. (373) zákona.37)

Z jiných důvodů může nicotnost správního aktu prohlásit soud podle zvláštního

(374) Pokud se důvod nicotnosti týká jen některého výroku správního aktu nebo jeho vedlejšího ustanovení, je nicotná jen tato část, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatního obsahu. (375) Je-li správní akt nebo jeho jednotlivý výrok nicotný, hledí se na něj jako by nebyl vydán. § 105 (376)

Nicotnost se zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a to kdykoliv.

(377) Prohlášení nicotnosti se mohou procesní stížností domáhat účastníci řízení, v němž byl nicotný správní akt vydán, a dále ti, kdož jsou uvedeni v písemném vyhotovení tohoto správního aktu, jakož i právní nástupci všech těchto osob, pokud by byli správním

37

) § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.

aktem vázáni; jestliže v důsledku nicotnosti řízení probíhalo jen zdánlivě, platí toto ustanovení obdobně pro osoby, které by byly účastníky, kdyby řízení probíhalo. (378) Jestliže správní orgán při úřední činnosti nebo na základě procesní stížnosti zjistí, že jiný správní orgán učinil úkon, který je nicotným správním aktem, dá podnět správnímu orgánu příslušnému k prohlášení nicotnosti. Pokud má nicotný správní akt povahu podmiňujícího správního aktu, vyčká správní orgán rozhodnutí příslušného správního orgánu. Díl 8

Náklady řízení § 106 Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. § 107 (379) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného správního aktu nebo v samostatném správním aktu; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká; tyto osoby mohou podat proti rozhodnutí odvolání nebo rozklad. (380) náklady.

Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své

(381) Přímé náklady spojené s provedením dožádaných úkonů, které převýší 1000 Kč, hradí správní orgán, který dožádání učinil. (382) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka a s opatřováním podkladů pro vydání správního aktu. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká. (383) Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy. § 108 (384) Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit. (385) Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením své povinnosti. Trvá-li účastník v případech stanovených zvláštním zákonem na provedení důkazu, který je

spojen s určitými náklady, a správní orgán tento důkaz za nutný ke zjištění stavu věci nepovažuje, může jej provést jen tehdy, složí-li účastník zálohu na provedení tohoto důkazu ve výši odpovídající předpokládaným nákladům. Pokud se po provedení důkazu prokáže jeho nezbytnost, záloha se vrátí, jinak správní orgán rozhodne, že záloha vrácena nebude. (386) Náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 tvoří hotové výdaje správního orgánu včetně zaplacených správních poplatků; správnímu orgánu, který údaje opatřuje, je hradí dotčená osoba, jež o opatření údajů požádala. (387) Ve sporném řízení přizná správní orgán účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může správní orgán náhradu nákladů poměrně rozdělit, popřípadě rozhodnout, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu správní orgán přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze správního orgánu. (388) Náhradu nákladů vybírá podle zvláštního zákona32) správní orgán, který ji uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který náhradu nákladů uložil. Hlava VII

Ochrana před nečinností § 109 (389) Účastník je po uplynutí lhůt pro vydání správního aktu oprávněn domáhat se procesní stížností, která se podává přímo u nadřízeného správního orgánu, aby tento správní orgán učinil potřebná opatření proti nečinnosti. Opatřeními proti nečinnosti se rozumí zejména přikázání nečinnému správnímu orgánu vydat správní akt ve věci v přiměřené lhůtě, přikázání nečinnému správnímu orgánu učinit potřebná opatření ke zjednání nápravy, převzetí věci nadřízeným orgánem nebo pověření jiného správního orgánu vedením řízení. Procesní stížností se lze domáhat též vydání mezitímního správního aktu nebo správního aktu v části věci. Procesní stížnost musí být vyřízena do 10 dnů. (390) Nadřízený správní orgán vyrozumí o podání procesní stížnosti správní orgán, který vede řízení. Procesní stížnost podle odstavce 1 nelze vyřídit jako bezpředmětnou jen proto, že nadřízený správní orgán lhůtu pro vydání správního aktu prodloužil. Skutečnost, že byla podána procesní stížnost, nezbavuje správní orgán, který byl dosud nečinný, povinnosti vést řízení. (391) Stanoví-li zákon správnímu orgánu lhůtu pro provedení úkonu v řízení, na požádání správní orgán účastníka informuje, od kterého dne se tato lhůta počítá. § 110 (392) Nevede-li správní orgán řízení způsobem, který mu zákon ukládá, zejména nevydá-li správní akt v zákonné lhůtě, učiní nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti. Lhůtu pro vydání správního aktu může usnesením přiměřeně prodloužit; při tom

přihlíží ke lhůtám uvedeným v § 93 odst. 3. Opatření proti nečinnosti učiní nadřízený správní orgán i tehdy, nezahájí-li příslušný správní orgán řízení ve lhůtě 45 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech odůvodňujících zahájení řízení z moci úřední. Nelze-li provést jiná opatření k nápravě nebo nevedou-li k úspěchu, může nadřízený správní orgán, nejde-li o samostatnou působnost obce nebo kraje, sám ve věci jednat a rozhodnout nebo pověřit jiný věcně příslušný správní orgán ve svém správním obvodu. (393)

O převzetí věci nebo o pověření vydá nadřízený správní orgán usnesení.

(394) Nadřízený správní orgán může současně s usnesením o převzetí věci nebo o pověření jiného správního orgánu vydat mezitímní správní akt nebo správní akt v části věci. (395) Postupovat dle ustanovení odstavce 1 může nadřízený správní orgán i v případě, kdy je z okolností zjevné, že věcně a místně příslušný správní orgán nebude schopen dodržet lhůtu stanovenou pro vydání rozhodnutí o žádosti nebo zahájit řízení z moci úřední anebo v řízení řádně pokračovat, anebo v případě, že věcně a místně příslušný správní orgán před uplynutím lhůty k vydání správního aktu požádá o její prodloužení. Hlava VIII

Odvolací řízení a řízení o rozkladu Odvolání

§ 111 (396) jinak.

Účastník může proti správnímu aktu podat odvolání, pokud zákon nestanoví

(397) Proti správnímu aktu, který vydal ústřední správní úřad, státní tajemník ministerstva, ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu v prvním stupni, lze podat rozklad. (398) Právo podat odvolání nepřísluší účastníkovi, který se po oznámení správního aktu tohoto práva písemně nebo ústně do protokolu vzdal. (399)

Jestliže odvolatel vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat znovu.

(400) Statutární orgán právnické osoby má právo podat odvolání nebo rozklad proti správnímu aktu, jímž má být omezena způsobilost právnické osoby samostatně jednat před správním orgánem, i když je tento správní akt předběžně vykonatelný. § 112 (401) Odvoláním lze napadnout výrokovou část správního aktu nebo jednotlivý výrok. Odvolání jen proti odůvodnění správního aktu je nepřípustné. (402) Odvolání musí mít náležitosti uvedené v § 50 odst. 2 a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému správnímu aktu směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost správního aktu nebo řízení, jež mu předcházelo.

Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel správní akt napadá, platí, že se domáhá zrušení celého správního aktu. Odvolání se podává s potřebným počtem stejnopisů tak, aby 1 stejnopis zůstal správnímu orgánu a aby každý účastník dostal 1 stejnopis. To se netýká řízení s velkým počtem účastníků podle § 68. Nepodá-li účastník potřebný počet stejnopisů, vyhotoví je správní orgán na náklady účastníka. (403) K novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání, se přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti, které by po právní moci správního aktu odůvodňovaly obnovu řízení. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. (404) Pokud odvolání směřuje jen proti některým výrokům správního aktu, jež netvoří nedílný celek s ostatními, a nemůže tím být způsobena újma některému z účastníků, nabývá zbytek výrokové části právní moci, umožňuje-li to povaha věci. Totéž platí o vedlejších ustanoveních výroku. Odvolací lhůta

§ 113 (405) Odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení správního aktu. Odvolání lze podat teprve poté, co byl správní akt vydán. Bylo-li odvolání podáno před oznámením správního aktu odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. (406) V případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 90 odst. 5 lze odvolání podat do 15 dnů ode dne oznámení opravného usnesení podle § 92 věty první, bylo-li vydáno, nejpozději však do 90 dnů ode dne oznámení správního aktu. § 114 Odvolací lhůta při neoznámení správního aktu (407) Osoba, která byla účastníkem, ale správní akt jí nebyl správním orgánem oznámen, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání správního aktu a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl správní akt oznámen poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. (408) Neoznámení správního aktu se nemůže dovolávat ten, kdo se s ním prokazatelně seznámil. Na takového účastníka se hledí, jako by mu správní orgán doručil správní akt s chybějícím poučením dle § 113. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 39 odst. 1. (409) Při vedení řízení po podání odvolání podle odstavce 1 je třeba dbát oprávněných zájmů účastníků, kteří byli v dobré víře. Odkladný účinek odvolání lze z vážných důvodů vyloučit (§ 115 odst. 2) i dodatečně.

Účinky odvolání

§ 115 (410)

Nestanoví-li zákon jinak, má včas podané odvolání odkladný účinek.

(411) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit a) z důvodu veřejného zájmu, b) hrozí-li vážná újma některému z účastníků, nebo c) požádá-li o to účastník; to neplatí, pokud by tím vznikla újma jiným účastníkům nebo to není ve veřejném zájmu. (412) Vyloučení odkladného účinku odvolání musí být odůvodněno. Výrok o vyloučení odkladného účinku odvolání je součástí správního aktu ve věci; proti tomuto výroku se nelze odvolat.

Podání odvolání a postup správního orgánu, který napadený správní akt vydal

§ 116 (413) Odvolání se podává u správního orgánu, který napadený správní akt vydal. Odvolací lhůta je zachována i tehdy, pokud je odvolání podáno přímo u odvolacího správního orgánu. (414) Správní orgán, který napadený správní akt vydal, zašle stejnopis podaného odvolání všem účastníkům, kteří se mohli proti správnímu aktu odvolat, a vyzve je, aby se k němu v přiměřené lhůtě, která nesmí být kratší než 5 dnů, vyjádřili. Podle okolností dále doplní řízení. (415) V řízení s velkým počtem účastníků podle § 68 správní orgán účastníky uvědomí o podaném odvolání veřejnou vyhláškou, v níž určí lhůtu k podání vyjádření, která nesmí být kratší než 5 dnů. (416) Ustanovení § 112 odst. 3 věty první platí pro vyjádření účastníků k podanému odvolání obdobně. Vyjádření účastníků k podanému odvolání jsou součástí spisu. K vyjádřením podaným po lhůtě se nemusí přihlížet. § 117 Správní orgán, který napadený správní akt vydal, jej může zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání.

§ 118 Odmítnutí odvolání pro nepřípustnost nebo opožděnost (417) Jestliže je odvolání nepřípustné nebo opožděné a nepodal-li přípustné odvolání jiný účastník včas, správní orgán, který napadený správní akt vydal, odvolání odmítne. Rozhodnutí se oznamuje pouze odvolateli, který proti němu může podat odvolání; ostatní účastníci se o rozhodnutí vyrozumí. (418) Jako nepřípustné nebo opožděné se odvolání neposuzuje tehdy, když z jeho obsahu vyplývá, že odvolatel předpokládal, popřípadě musel předpokládat, že správní akt je v právní moci; v takovém případě se postupuje, jako kdyby dal procesní stížností podnět k provedení přezkumného řízení (§ 128 odst. 2). § 119 Předání spisu odvolacímu správnímu orgánu (419) Neshledá-li správní orgán, který napadený správní akt vydal, podmínky pro postup podle § 117 nebo § 118, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Jestliže byl odvoláním napaden jen některý výrok správního aktu podle § 112 odst. 4 a lze-li příslušnou část spisu oddělit, předá správní orgán pouze tu část spisu, která se týká otázky, o níž bylo rozhodnuto v napadeném výroku správního aktu. (420) Pokud před předáním spisu odvolacímu správnímu orgánu nastal některý z důvodů zastavení řízení uvedený v § 88 odst. 1 písm. a), e), g) nebo h) nebo v § 88 odst. 2, správní orgán, který napadený správní akt vydal, řízení zastaví, ledaže by rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody. Postup odvolacího správního orgánu

§ 120 (421) Nestanoví-li zákon jinak, je odvolacím správním orgánem nejblíže nadřízený správní orgán. (422) Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadených výroků správního aktu a řízení, které vydání správního aktu předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadených výroků přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení před správním orgánem prvního stupně přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na soulad napadeného výroku správního aktu s právními předpisy nebo na jeho správnost; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. (423) Ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává správnost napadených výroků jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání.

(424) K novým skutečnostem uplatněným účastníkem a k jeho návrhům na provedení nových důkazů učiněným v průběhu řízení před odvolacím správním orgánem se přihlédne jen tehdy, jde-li o skutečnosti a důkazy uvedené v § 112 odst. 3. § 121 Rozhodnutí odvolacího správního orgánu (425) Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadený výrok správního aktu byl vydán v rozporu s právními předpisy nebo je nesprávný, nebo zjistí-li, že po vydání správního aktu nastaly skutečnosti, které odůvodňují jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, a) napadený výrok správního aktu vydaného z moci úřední zruší; řízení se tím zastavuje, b) napadený výrok správního aktu zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který správní akt vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadený správní akt vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému správnímu aktu lze podat odvolání, nebo c) napadený výrok správního aktu změní; změnu správního aktu nelze provést, pokud by tím některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se; podle § 49 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady správního aktu nově pořízené odvolacím správním orgánem. (426) Podle odstavce 1 písm. a) postupuje odvolací správní orgán též tehdy, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a nabyl-li již správní akt ve věci právní moci, ledaže by rozhodnutí o tomto odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody. (427) Odvolací správní orgán nemůže změnit výrok napadeného správního aktu v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadený správní akt v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. (428) Jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadený správní akt a řízení zastaví, ledaže by jiné rozhodnutí o odvolání mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků uvedených v § 39 odst. 1. (429) Neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadený výrok správního aktu potvrdí. Jestliže odvolací správní orgán změní nebo zruší napadený výrok správního aktu jen zčásti, zbylé části výroku potvrdí. (430) Při rozhodování podle odstavce 5 odvolací správní orgán změní odůvodnění napadeného správního aktu, zjistí-li vady odůvodnění a jestliže takovou změnu požadoval odvolatel. (431) Rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 93. (432) Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu je v právní moci, jestliže bylo oznámeno všem odvolatelům a účastníkům uvedeným v § 39 odst. 1.

(433) Pokud je napadený správní akt předběžně vykonatelný, platí pro účinky jeho zrušení ustanovení § 133 obdobně. § 122 Postup odvolacího správního orgánu při posuzování odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro jeho nepřípustnost nebo opožděnost (434) Rozhoduje-li odvolací správní orgán o odvolání proti rozhodnutí podle § 118 odst. 1 a neshledá, že bylo vydáno v rozporu s právními předpisy, odvolání zamítne. Zároveň zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení nebo pro obnovu řízení nebo pro vydání nového správního aktu. (435) V případě, že jsou dány předpoklady pro přezkum rozhodnutí v přezkumném řízení nebo pro obnovu řízení nebo pro vydání nového správního aktu, sdělí to správní orgán odvolateli spolu s rozhodnutím o odvolání. (436) V případě, že jsou dány předpoklady pro přezkumné řízení, odvolací správní orgán je bezodkladně zahájí. V případě, že jsou dány předpoklady pro obnovu řízení nebo vydání nového správního aktu, odvolací správní orgán rozhodne o provedení nového řízení a předá věc správnímu orgánu, který rozhodl v prvním stupni, pokud sám není příslušný pokračovat v řízení podle § 136 odst. 1 věty druhé; správní orgán prvního stupně je právním názorem odvolacího správního orgánu vázán.

Zpětvzetí odvolání a vzdání se práva na odvolání

§ 123 (437) Pokud odvolatel vzal podané odvolání zpět, řízení o odvolání je zastaveno dnem zpětvzetí odvolání. Pokud všichni odvolatelé vzali podané odvolání zpět, odvolací řízení je zastaveno dnem zpětvzetí odvolání posledního z odvolatelů. Dnem následujícím po zastavení řízení nabývá napadený správní akt právní moci. O skutečnosti, že řízení bylo zastaveno, správní orgán vydá usnesení, které se pouze poznamená do spisu a vyrozumí se o něm odvolatelé, jakož i jiní účastníci, pokud byli o podaném odvolání uvědomeni podle § 116 odst. 2. (438) orgánu.

Odvolání lze vzít zpět nejpozději do vydání rozhodnutí odvolacího správního

§ 124 Je-li v řízení více účastníků a všichni se vzdali práva podat odvolání, nabývá správní akt právní moci dnem následujícím po dni, kdy tak učinil poslední z nich.

Zvláštnosti řízení o odvolání proti podmiňujícím správním aktům

§ 125 (439) Jestliže odvolání směřuje proti podmiňujícímu správnímu aktu, může mu vyhovět správní orgán, který podmiňující správní akt vydal. Tomuto správnímu orgánu zasílá odvolání spolu s vyjádřením účastníků bez zbytečného odkladu správní orgán, který správní akt vydal. Pokud správní orgán, který podmiňující správní akt vydal, odvolání nevyhoví, předá věc svému nadřízenému správnímu orgánu; jeho postavení v řízení je obdobné jako postavení odvolacího správního orgánu. V případě, že probíhá odvolací řízení proti podmiňujícímu správnímu aktu, neběží lhůta dle § 119 odst. 1. (440) Je-li odvolání podle odstavce 1 vyhověno, správní orgán, který napadený správní akt vydal, postupuje v řízení podle § 117 nebo § 119. Zvláštnosti řízení o rozkladu

§ 126 (441) O rozkladu podle § 111 odst. 2 rozhoduje státní tajemník nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. (442) Návrh na rozhodnutí podle odstavce 1 předkládá státnímu tajemníkovi nebo vedoucímu jiného ústředního správního úřadu rozkladová komise. Rozkladová komise má nejméně 5 členů. Předsedu a ostatní členy rozkladové komise jmenuje státní tajemník nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Většinu členů rozkladové komise tvoří odborníci, kteří nejsou zaměstnanci ústředního správního úřadu. Ustanovení § 19 a § 22 platí obdobně s tím, že rozkladová komise může jednat a přijímat usnesení v nejméně pětičlenných senátech a že většina přítomných členů musí být odborníci, kteří nejsou zaměstnanci ústředního správního úřadu. (443) o odvolání.

Nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení

(444) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu a) správní akt zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas, nebo b) rozklad zamítnout.

Použití obecných ustanovení

§ 127 (445) Jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání nebo o rozkladu se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV a VI až VIII. (446) Kde se v hlavách I až VIII této části hovoří o nadřízeném správním orgánu, rozumí se tím při postupu podle této hlavy správní orgán nejblíže nadřízený odvolacímu správnímu orgánu; jinak platí ustanovení § 189.

Hlava IX

Přezkumné řízení § 128 (447) V přezkumném řízení správní orgány z moci úřední přezkoumávají pravomocné správní akty v případě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že správní akt je v souladu s právními předpisy. Přezkumné řízení lze zahájit i pokud je správní akt předběžně vykonatelný podle § 102 odst. 2 a dosud nenabyl právní moci; pokud bylo po zahájení přezkumného řízení podáno odvolání nebo rozklad, postupuje se podle ustanovení hlavy VIII. V přezkumném řízení správní orgány přezkoumávají i jiné úkony, pokud tak stanoví zákon. (448)

Účastník může dát procesní stížností podnět k provedení přezkumného řízení.

(449) Přezkumné řízení není přípustné, jestliže byl správním aktem účastníkovi udělen souhlas k občanskoprávnímu, obchodněprávnímu nebo pracovněprávnímu úkonu nebo povolen vklad práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí nebo jestliže bylo rozhodnuto ve věci osobního stavu a účastník nabyl práv v dobré víře. V přezkumném řízení nelze přezkoumávat rozhodnutí vydaná podle § 131. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle § 121 odst. 1 písm. b) nelze přezkoumávat, jestliže již byl při novém projednávání věci vydán nový správní akt. (450) Jestliže po zahájení přezkumného řízení správní orgán dojde k závěru, že by újma způsobená právu jiného účastníka, jež ten nabyl v dobré víře, byla ve zjevném nepoměru k újmě, jež přezkoumávaným úkonem vznikla jinému účastníkovi nebo veřejnému zájmu, řízení zastaví. (451) Při rozhodování v přezkumném řízení je správní orgán povinen šetřit práva nabytá v dobré víře, zejména rozhoduje-li o změně správního aktu, který byl vydán v rozporu s právními předpisy (§ 131 odst. 3) nebo určuje-li, od kdy nastávají účinky rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení (§ 133).

§ 129 (452) Správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který správní akt vydal, zahájí z moci úřední přezkumné řízení, jestliže po předběžném posouzení věci dojde k závěru, že správní akt byl pravděpodobně vydán v rozporu s právními předpisy. Při předběžném posouzení věci se postupuje obdobně dle ustanovení o postupu před zahájením řízení. (453) Je-li podnětem přezkumného řízení procesní stížnost účastníka, může přezkumné řízení provést správní orgán, který přezkoumávaný správní akt vydal, pokud tím plně vyhoví procesní stížnosti a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu. (454) V přezkumném řízení, v němž je přezkoumáváno rozhodnutí odvolacího správního orgánu, lze přezkoumat i správní akt vydaný správním orgánem prvního stupně. (455) Účastníky přezkumného řízení jsou účastníci původního řízení, v němž byl vydán přezkoumávaný správní akt, jichž se přezkumné řízení týká, nebo jejich právní nástupci. (456) Hrozí-li vážná újma některému z účastníků nebo veřejnému zájmu, může příslušný správní orgán při zahájení nebo v průběhu přezkumného řízení usnesením pozastavit vykonatelnost přezkoumávaného správního aktu. (457) Jde-li o správní akt ústředního správního úřadu, rozhoduje v přezkumném řízení ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu; ustanovení § 126 odst. 2 platí obdobně. § 130 (458) Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat nejdéle do 2 měsíců ode dne, kdy se příslušný správní orgán o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděl, nejpozději však do 1 roku od právní moci správního aktu ve věci. (459) Soulad správního aktu s právními předpisy se posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. K vadám řízení, které nemohly soulad správního aktu s právními předpisy ovlivnit, se nepřihlíží. Příslušný správní orgán posoudí spisový materiál a podle potřeby zajistí vyjádření účastníků a správních orgánů, které řízení prováděly. Dokazování týkající se podkladů přezkoumávaného správního aktu se zpravidla neprovádí. (460) Přezkumné řízení týkající se předběžného opatření nelze konat poté, co se správní akt ve věci stal vykonatelným anebo co byl tento správní akt zrušen, ledaže by posouzení mělo význam pro náhradu škody. § 131 Rozhodnutí v přezkumném řízení (461) Jestliže správní orgán po zahájení přezkumného řízení zjistí, že právní předpis porušen nebyl, řízení usnesením zastaví. Usnesení se pouze poznamená do spisu.

(462) Rozhodnutí ve věci v přezkumném řízení v prvním stupni nelze vydat po uplynutí 15 měsíců ode dne právní moci správního aktu ve věci. Probíhá-li přezkumné řízení, správní orgán je usnesením zastaví. Usnesení se pouze poznamená do spisu. (463) Správní akt, který byl vydán v rozporu s právními předpisy, příslušný správní orgán zruší nebo změní, popřípadě zruší a věc vrátí odvolacímu správnímu orgánu nebo správnímu orgánu prvního stupně; tyto správní orgány jsou vázány právním názorem příslušného správního orgánu. § 132 Zkrácené přezkumné řízení Jestliže je porušení právního předpisu zjevné ze spisového materiálu, jsou splněny ostatní podmínky pro přezkumné řízení a není zapotřebí vysvětlení účastníků, může příslušný správní orgán provést zkrácené přezkumné řízení. Prvním úkonem správního orgánu při zkráceném přezkumném řízení je vydání rozhodnutí podle § 131 odst. 3. § 133 Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení (464) Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení mohou nastat zpětně od právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného správního aktu, anebo od právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí v přezkumném řízení. V rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění správní akt, který byl vydán v rozporu s právními předpisy, správní orgán s ohledem na obsah přezkoumávaného správního aktu určí, odkdy nastávají jeho účinky. (465) Pokud se ruší nebo mění správní akt, jímž byla uložena povinnost, a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného správního aktu. (466) Pokud se ruší nebo mění správní akt přiznávající právo a neodůvodňují-li okolnosti případu jiné řešení, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení; byl-li však správní akt vydán na základě nesprávných či neúplných údajů uvedených žadatelem, určí správní orgán, že účinky rozhodnutí nastávají ode dne právní moci nebo předběžné vykonatelnosti přezkoumávaného správního aktu.

Hlava X

Obnova řízení a nový správní akt § 134 Obnova řízení (467) Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným správním aktem ve věci, se na žádost účastníka obnoví, jestliže

a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem správního aktu, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. (468) Účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci správního aktu. Po uplynutí 3 let od právní moci správního aktu nelze prominout zmeškání úkonu. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. (469) Ve tříleté lhůtě od právní moci správního aktu může o obnově řízení z moci úřední rozhodnout též správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni, jestliže je dán některý z důvodů uvedených v odstavci 1 a jestliže je na novém řízení veřejný zájem. (470) O obnově řízení rozhodne příslušný správní orgán z moci úřední též v případě, že správního aktu bylo dosaženo trestným činem. Lhůta podle odstavce 3 začíná běžet dnem následujícím po dni nabytí právní moci rozsudku. (471)

Na obnovu řízení se obdobně užije ustanovení § 128 odst. 3 a 4.

(472) Žádosti o obnovu řízení se nepřizná odkladný účinek, jestliže nehrozí vážná újma účastníkovi nebo veřejnému zájmu. Rozhodnutí, jímž bylo řízení obnoveno, má odkladný účinek, pokud napadené rozhodnutí nebylo dosud vykonáno, ledaže správní orgán v rozhodnutí odkladný účinek vyloučil z důvodů uvedených v § 115 odst. 2 nebo ledaže vykonatelnost rozhodnutí již zanikla podle zvláštního zákona. Rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten proti němu může podat odvolání nebo rozklad. § 135 Nový správní akt (473) Provést nové řízení a vydat nový správní akt ve věci lze tehdy, jestliže a) je to nezbytné při postupu podle § 56 odst. 7 věty druhé, b) novým správním aktem bude vyhověno žádosti, která byla pravomocně zamítnuta, c) dodatečně došlo ke změně okolností, za nichž byl vydán původní správní akt, a pokud tato změna může mít podstatnější vliv na řešení otázky, která byla předmětem rozhodování, a stanoví-li tuto možnost zvláštní zákon, d) novým správním aktem bude prominuta povinnost pravomocně uložená původním správním aktem, stanoví-li tak zákon, e) se novým správním aktem odnímá právo pravomocně přiznané původním správním aktem nebo se pozastavuje vykonatelnost původního správního aktu, stanoví-li tuto možnost zvláštní zákon, nebo pokud po dobu stanovenou zvláštním zákonem nebo původním správním aktem nebylo toto právo využíváno, f) nový správní akt z vážných důvodů dodatečně stanoví nebo změní dobu platnosti nebo účinnosti správního aktu anebo lhůtu ke splnění povinnosti nebo dodatečně povolí plnění

ve splátkách, popřípadě po částech; zkrácení doby platnosti nebo účinnosti správního aktu anebo lhůty ke splnění povinnosti je možné pouze tehdy, stanoví-li tuto možnost zákon, nebo g) správní akt ve věci byl zrušen jiným orgánem veřejné moci podle zvláštního zákona. (474) Provést nové řízení a vydat nový správní akt lze rovněž tehdy, jestliže nový správní akt odstraní tvrdost zákona a stanoví-li tuto možnost zákon, nebo tehdy, neodporuje-li to veřejnému zájmu a hrozí-li některému z účastníků bez jeho zavinění nenapravitelná újma. § 136 Společné ustanovení (475) K novému řízení poté, co bylo rozhodnuto o obnově řízení, nebo k novému řízení podle § 135 je příslušný správní orgán, který byl příslušný k původnímu řízení v prvním stupni. Odvolací správní orgán je příslušný tehdy, jestliže řízení bylo obnoveno z důvodů, jež se týkaly výlučně řízení před tímto správním orgánem. (476) Otázka, kdo je účastníkem, se v novém řízení posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době nového řízení. (477) Nové řízení podle § 135 lze zahájit na žádost i v případě, že původní řízení bylo zahájeno z moci úřední, a naopak. Žádost může podat kterýkoli z účastníků původního řízení, nebo jeho právní nástupce za předpokladu, že je původním správním aktem přímo dotčen. (478) Pokud žádost účastníka neodůvodňuje zahájení nového řízení, rozhodne správní orgán usnesením o tom, že se řízení zastaví. Usnesení se oznamuje pouze žadateli a těm osobám, vůči nimž již správní orgán učinil úkon. (479) Nejde-li o obnovu řízení, lze s účinky od zahájení nového řízení nebo v průběhu nového řízení pozastavit vykonatelnost původního správního aktu. Má-li se tak stát na žádost účastníka, užije se obdobně ustanovení § 129 odst. 4 a 5. (480) V novém řízení může správní orgán využít podkladů původního správního aktu včetně podkladů rozhodnutí o odvolání nebo rozkladu, nevylučuje-li to důvod nového řízení. Právní názor odvolacího správního orgánu je pro správní orgán provádějící nové řízení závazný, pokud se tento právní názor vlivem změny právního stavu nebo skutkových okolností nestal bezpředmětným. (481)

V novém řízení správní orgán šetří práva nabytá v dobré víře.

(482) Není-li v odstavcích 1 až 7 stanoveno jinak, postupuje se v novém řízení podle ustanovení platných pro řízení v prvním stupni. (483) Novým správním aktem vydaným podle § 134 nebo § 135 odst. 1 písm. a) se původní správní akt ruší; o tomto následku budou účastníci poučeni v písemném vyhotovení správního aktu; ustanovení § 133 platí obdobně. V ostatních případech nový správní akt brání vykonatelnosti původního správního aktu; nejsou-li účinky nového správního aktu zřejmé z jeho obsahu, určí vliv na vykonatelnost původního správního aktu správní orgán.

ČÁST TŘETÍ OPATŘENÍ OBECNÉ POVAHY § 137 (484) Opatřením obecné povahy je úkon správního orgánu v určité věci, který se přímo dotýká práv, povinností nebo zájmů blíže neurčeného okruhu osob. (485)

Postup podle této části se použije, pouze stanoví-li tak zvláštní zákon. § 138

(486) Návrh opatření obecné povahy s odůvodněním správní orgán po projednání s dotčenými orgány uvedenými v § 38 doručí veřejnou vyhláškou podle § 34, kterou vyvěsí na své úřední desce a na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat, a vyzve dotčené osoby, aby k návrhu opatření podávaly připomínky nebo námitky. V případě potřeby se návrh zveřejní i jiným způsobem, v místě obvyklým. Návrh opatření obecné povahy musí být zveřejněn nejméně po dobu 15 dnů. (487) Není-li vzhledem k rozsahu návrhu možno zveřejnit jej na úřední desce v úplném znění, musí být na úřední desce uvedeno, o jaké opatření obecné povahy jde, čích zájmů se přímo dotýká a kde a v jaké lhůtě se lze s návrhem seznámit. Úplné znění návrhu včetně odůvodnění však musí být i v takovém případě zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup. § 139 (488) Řízení o návrhu opatření obecné povahy je písemné, pokud zákon nestanoví nebo správní orgán neurčí, že se koná veřejné projednání návrhu. Dobu a místo konání veřejného projednání správní orgán oznámí na úřední desce nejméně 15 dnů předem; oznámení zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se má opatření obecné povahy týkat. Hrozí-li nebezpečí z prodlení, je možné tuto dobu zkrátit; nestanoví-li zákon jinak, musí zkrácená doba činit nejméně 5 dní. (489) K návrhu opatření obecné povahy může kdokoli, jehož práva, povinnosti nebo zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, uplatnit u správního orgánu písemné připomínky nebo na veřejném projednání ústní připomínky. Správní orgán je povinen se připomínkami zabývat jako podkladem pro opatření obecné povahy a vypořádat se s nimi v jeho odůvodnění. (490) Vlastníci nemovitostí, jejichž práva, povinnosti nebo zájmy související s výkonem vlastnického práva mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, nebo, určí-li tak správní orgán, i jiné osoby, jejichž oprávněné zájmy mohou být opatřením obecné povahy přímo dotčeny, mohou podat proti návrhu opatření obecné povahy písemné odůvodněné námitky ke správnímu orgánu ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho zveřejnění. Zmeškání úkonu nelze prominout. O námitkách rozhoduje správní orgán, který opatření obecné povahy vydává. Jestliže by vyřízení námitky vedlo k řešení, které přímo ovlivní oprávněné zájmy některé osoby jiným způsobem, než návrh opatření obecné povahy, a není-li změna zjevně též v její prospěch, zjistí správní orgán její stanovisko. Rozhodnutí o námitkách, které musí

obsahovat vlastní odůvodnění, se uvede jako součást odůvodnění opatření obecné povahy (§ 140 odst. 1). Proti rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Změna nebo zrušení pravomocného rozhodnutí o námitkách může být důvodem změny opatření obecné povahy. § 140 (491) Opatření obecné povahy, které musí obsahovat odůvodnění, správní orgán oznámí veřejnou vyhláškou; opatření obecné povahy zveřejní též na úředních deskách obecních úřadů v obcích, jejichž správních obvodů se opatření obecné povahy týká. Ustanovení § 138 odst. 1 platí obdobně. Opatření obecné povahy nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyvěšení veřejné vyhlášky. Hrozí-li vážná újma veřejnému zájmu, může opatření obecné povahy nabýt účinnosti již dnem vyvěšení; stanoví-li tak zvláštní zákon, může se tak stát před postupem podle § 138 a § 139. Do opatření obecné povahy a jeho odůvodnění může každý nahlédnout na správním orgánu, který opatření obecné povahy vydal. (492)

Proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek.

(493) Povinnost, která je stanovena zákonem a jejíž rozsah je v mezích zákona určen opatřením obecné povahy, lze exekučně vymáhat jedině tehdy, jestliže byl vydán správní akt, který existenci této povinnosti prohlásil a v němž byla osoba, jež tuto povinnost má, jmenovitě uvedena. § 141 (494) Pro řízení podle této části platí obdobně ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé. (495) Soulad opatření obecné povahy s právními předpisy lze posoudit v přezkumném řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení lze vydat do 3 let od účinnosti opatření. Účinky rozhodnutí v přezkumném řízení nastávají od dne jeho právní moci.

ČÁST ČTVRTÁ VEŘEJNOPRÁVNÍ SMLOUVY A SMÍR Hlava I

Veřejnoprávní smlouva

§ 142 (496) Veřejnoprávní smlouva je dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, který zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. (497) Veřejnoprávní smlouva nesmí být v rozporu s právními předpisy, nesmí je obcházet a musí být v souladu s veřejným zájmem.

(498) Uzavření veřejnoprávní smlouvy, jejíž stranou je správní orgán, nesmí snižovat důvěryhodnost veřejné správy, musí být účelné a správní orgán musí mít při jejím uzavírání za cíl plnění úkolů veřejné správy. (499)

Veřejnoprávní smlouva se vždy posuzuje podle svého skutečného obsahu. § 143

(500) Stát, veřejnoprávní korporace, jiné právnické osoby zřízené zákonem a právnické a fyzické osoby, pokud vykonávají zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy, mohou za účelem plnění svých úkolů vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy. (501)

Jednání za stát upravují zvláštní zákony.38)

(502) Správní orgány, které jsou organizačními složkami státu, mohou ve vzájemných vztazích nebo ve vztazích s jinými orgány veřejné moci, popřípadě s jinými organizačními složkami státu použít ustanovení této části obdobně. (503) Spory z dohod uzavřených podle odstavce 3 řeší správní orgán nejblíže společně nadřízený správním orgánům, jež jsou smluvními stranami. Není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené těmto správním orgánům. (504) Veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, mohou osoby uvedené v odstavci 1 vzájemně uzavírat, jen stanoví-li tak zvláštní zákon a jen se souhlasem nadřízeného správního orgánu; ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. (505) Územní samosprávné celky mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy týkající se plnění úkolů vyplývajících z jejich samostatné působnosti při výkonu veřejné moci, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. § 144 (506) Stanoví-li tak zvláštní zákon, může správní orgán uzavřít veřejnoprávní smlouvu s osobou, která by byla účastníkem podle § 39 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, a to i namísto vydání správního aktu. Podmínkou účinnosti veřejnoprávní smlouvy je souhlas ostatních osob, které by byly účastníky podle § 39 odst. 2 nebo 3. Správní orgán přitom postupuje podle ustanovení o souhlasu třetích osob (§ 151). (507) Veřejnoprávní smlouvu lze uzavřít i po zahájení řízení podle části druhé. Poté, co veřejnoprávní smlouva byla uzavřena, správní orgán usnesením řízení zastaví.

38

) Zákon č. 219/2000 Sb.

§ 145 (508) Ti, kdo by byli účastníky podle § 39 odst. 1, kdyby probíhalo řízení podle části druhé, popřípadě ti, kdož účastníky takového řízení jsou, mohou uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo způsobu výkonu jejich práv nebo povinností, nevylučuje-li to povaha věci nebo nestanoví-li zvláštní zákon jinak. K uzavření takové veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu; ten posuzuje veřejnoprávní smlouvu a její obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem. (509) Pokud k veřejnoprávní smlouvě mezi účastníky přistoupí i správní orgán, pak platí, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy udělil souhlas.

Uzavírání veřejnoprávní smlouvy

§ 146 (510) Projev vůle učiněný v písemné formě, směřující k uzavření veřejnoprávní smlouvy, který je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření veřejnoprávní smlouvy (dále jen „návrh“), jestliže je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle toho, kdo návrh činí (dále jen „navrhovatel“), být jím v případě jeho přijetí vázán. (511) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh může navrhovatel zrušit, dojde-li projev o zrušení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem; to platí, i když je návrh neodvolatelný. (512) Návrh zaniká a) uplynutím lhůty, která v něm byla pro přijetí určena, pokud v ní návrh nebyl přijat; b) pokud nebyla určena lhůta pro přijetí, uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované veřejnoprávní smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel použil pro zaslání návrhu, nebo c) okamžikem, kdy projev o odmítnutí návrhu dojde navrhovateli. (513) Zájemci mohou být k předložení návrhu nebo k přijetí návrhu vyzváni způsobem uvedeným v § 62 odst. 5. Ustanovení části druhé o řízení formou výběru platí obdobně. § 147 (514) Veřejnoprávní smlouva musí být uzavřena písemně a projevy vůle všech smluvních stran musí být na téže listině. (515) Jsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena okamžikem připojení podpisu poslední smluvní strany. Nejsou-li smluvní strany přítomny současně, je veřejnoprávní smlouva uzavřena okamžikem, kdy návrh veřejnoprávní smlouvy opatřený podpisy ostatních osob, jimž byl určen, dojde navrhovateli. (516) Jestliže zákon stanoví, že k uzavření veřejnoprávní smlouvy je třeba souhlasu správního orgánu, je veřejnoprávní smlouva uzavřena dnem, kdy tento souhlas nabude právní

moci. Správní orgán, který dal souhlas k uzavření veřejnoprávní smlouvy, zveřejní veřejnoprávní smlouvu na své úřední desce. (517) Vyžaduje-li správní orgán překlad veřejnoprávní smlouvy týkající se záležitosti národnostních menšin a vyhotovené v jazyce příslušníků národnostní menšiny, náklady na překlad uhradí při splnění podmínek § 23 odst. 3 správní orgán.

Přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy

§ 148 (518) Soulad veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy lze přezkoumat z moci úřední. Strana veřejnoprávní smlouvy, která není správním orgánem, může dát procesní stížností podnět k provedení přezkumného řízení do 30 dnů ode dne, kdy se o důvodu zahájení přezkumného řízení dozvěděla. (519) Veřejnoprávní smlouvu, která byla uzavřena v rozporu s právními předpisy, správní orgán zruší. (520) Jestliže jsou v rozporu s právními předpisy jen některá ustanovení veřejnoprávní smlouvy, zruší se jen tato ustanovení, pokud z povahy veřejnoprávní smlouvy nebo z jejího obsahu anebo z okolností, za nichž byla uzavřena, nevyplývá, že je nelze oddělit od ostatních. (521) Zrušení veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 143 nebo § 144 anebo zrušení jejich ustanovení se nedotýká úkonů učiněných vůči třetím osobám smluvní stranou při výkonu působnosti převzaté od jiné smluvní strany na základě této veřejnoprávní smlouvy. Po právní moci nebo předběžné vykonatelnosti správního aktu vydaného podle odstavce 2 nebo 3 přechází působnost v těchto věcech na správní orgány, které byly příslušné tyto úkony činit před uzavřením zrušené veřejnoprávní smlouvy, popřípadě na správní orgány, na něž příslušnost mezitím přešla v důsledku změny okolností rozhodných pro její určení. To platí obdobně i v případě zrušení souhlasu k uzavření veřejnoprávní smlouvy podle § 143. (522) U veřejnoprávních smluv uzavřených podle § 143 nebo § 144 je k přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy příslušný správní orgán oprávněný řešit spor z veřejnoprávní smlouvy (§ 152 odst. 3) a u veřejnoprávních smluv podle § 145 správní orgán nadřízený správnímu orgánu, jehož souhlasu je třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy. (523) Účastníky řízení podle odstavců 1 až 5 jsou smluvní strany a u veřejnoprávních smluv podle § 145 též správní orgán, jehož souhlasu je třeba k uzavření veřejnoprávní smlouvy. (524) Není-li v odstavcích 1 až 6 stanoveno jinak, platí pro přezkoumání souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy obdobně ustanovení o přezkumném řízení s tím, že správní orgán není vázán lhůtami uvedenými v § 130 odst. 1 a § 131 odst. 2; při určení účinků rozhodnutí se přiměřeně použije ustanovení § 133.

Změna obsahu veřejnoprávní smlouvy, výpověď a zrušení veřejnoprávní smlouvy

§ 149 (525) Změnit obsah veřejnoprávní smlouvy lze jen písemnou dohodou smluvních stran; bylo-li k uzavření smlouvy třeba souhlasu správního orgánu nebo třetí osoby, je tohoto souhlasu třeba i k uzavření této dohody; ustanovení § 147 odst. 3 platí obdobně. (526) Veřejnoprávní smlouvu lze vypovědět jen písemnou formou a jen tehdy, jestliže to bylo ve veřejnoprávní smlouvě smluvními stranami dohodnuto a jestliže byla dohodnuta výpovědní lhůta. § 150 (527) Smluvní strana může podat písemný návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy, a) bylo-li to ve veřejnoprávní smlouvě dohodnuto, b) změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro stanovení obsahu veřejnoprávní smlouvy, a plnění této smlouvy nelze na smluvní straně z tohoto důvodu spravedlivě požadovat, c) jestliže se veřejnoprávní smlouva dostala do rozporu s právními předpisy, d) z důvodu ochrany veřejného zájmu, nebo e) jestliže vyšly najevo skutečnosti, které existovaly v době uzavírání veřejnoprávní smlouvy, a nebyly smluvní straně bez jejího zavinění známy, pokud tato strana prokáže, že by s jejich znalostí veřejnoprávní smlouvu neuzavřela. (528) Podá-li smluvní strana ze zákonem stanovených důvodů návrh na zrušení veřejnoprávní smlouvy a ostatní strany s ním vysloví souhlas, veřejnoprávní smlouva zaniká dnem, kdy písemný souhlas poslední ze smluvních stran došel smluvní straně, která návrh podala. Pokud bylo k uzavření veřejnoprávní smlouvy třeba souhlasu správního orgánu, vyžaduje se jeho souhlas i ke zrušení veřejnoprávní smlouvy. (529) Pokud některá ze stran se zrušením veřejnoprávní smlouvy nesouhlasí, může o zrušení veřejnoprávní smlouvy na žádost smluvní strany, která podala návrh podle odstavce 1, rozhodnout správní orgán příslušný dle § 152 odst. 3.

Souhlas třetích osob

§ 151 Veřejnoprávní smlouva, nejde-li o veřejnoprávní smlouvu dle § 143, která se přímo dotýká práv nebo povinností třetí osoby, nabývá účinnosti teprve v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví písemný souhlas. Není-li tento souhlas získán, může správní orgán místo uzavření veřejnoprávní smlouvy vydat správní akt v řízení podle části druhé, v němž využije podkladů získaných při přípravě veřejnoprávní smlouvy. Závazky z veřejnoprávních smluv

§ 152 (530) Není-li dále stanoveno jinak, je veřejnoprávní smlouva, která nabyla účinnosti, vykonatelná. (531) Vykonatelnost veřejnoprávní smlouvy se pozastavuje zahájením řízení podle odstavce 3 nebo podle § 150 odst. 3. (532) Spory z veřejnoprávní smlouvy rozhoduje a) Ministerstvo vnitra, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 143 a je-li alespoň jednou ze smluvních stran kraj nebo jsou smluvními stranami obce s rozšířenou působností; Ministerstvo vnitra věc projedná s věcně příslušným ministerstvem nebo jiným věcně příslušným ústředním správním úřadem, b) příslušný krajský úřad, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 143 a jsou-li smluvními stranami obce, které nejsou obcemi s rozšířenou působností, nepřevezme-li věc Ministerstvo vnitra, c) správní orgán, který je společně nadřízený smluvním stranám, jde-li o jinou veřejnoprávní smlouvu podle § 143; není-li takového správního orgánu, řeší spor v dohodě ústřední správní úřady nadřízené správním orgánům, které jsou nadřízeny smluvním stranám, d) správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který je stranou veřejnoprávní smlouvy, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 144, nebo e) správní orgán, který k jejímu uzavření udělil souhlas, jde-li o veřejnoprávní smlouvu podle § 145. (533)

Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 3 nelze podat odvolání ani rozklad.

Obecné ustanovení

§ 153 Při postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona; nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se přiměřeně ustanovení občanského zákoníku, s výjimkou ustanovení o neplatnosti a odporovatelnosti

právních úkonů, ustanovení o odstoupení od smlouvy, ustanovení o změně v osobě dlužníka nebo věřitele, nejde-li o právní nástupnictví, a ustanovení o započtení.

Hlava II

Smír § 154 Ustanovení hlavy I se vztahují i na smír, který mohou účastníci uzavřít ve sporném řízení. K uzavření smíru je třeba souhlasu správního orgánu. Ten posuzuje smír a jeho obsah z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem.

ČÁST PÁTÁ JINÉ ÚKONY SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ § 155 Provádí-li správní orgán úkony, které nejsou upraveny v částech I až IV, zejména vydává-li stanoviska, vyjádření, posudky, dobrozdání, osvědčení, potvrzení a ověření, jakož i činí-li informační úkony (dále jen „úkony“), které se týkají dotčených osob, postupuje podle ustanovení této části, podle ustanovení části první a obdobně podle těchto ustanovení části druhé: § 10 až § 13, § 18 až § 23, § 27 až § 36, § 41 až § 43, § 45 až § 48, § 50, § 52, § 53, § 55, § 84 a § 85; přiměřeně použije i další ustanovení tohoto zákona, pokud jsou při provádění těchto úkonů potřebná.

§ 156 (534) Jestliže to nevylučuje povaha úkonu, zejména není-li zapotřebí zkoumat skutkový stav nebo čerpat z evidence vedené určitým správním orgánem, může úkon provést kterýkoli věcně příslušný správní orgán. (535) Je-li správní orgán požádán o vydání osvědčení nebo ověření a jsou-li splněny předpoklady k provedení požadovaného úkonu, správní orgán tento úkon bez dalšího provede. (536) Pokud správní orgán při řízení o vydání osvědčení nebo ověření neshledá předpoklady k provedení požadovaného úkonu, na požádání dotčené osobě sdělí důvody nevydání osvědčení nebo ověření. (537) Je-li to právně významné pro uplatnění práva dotčené osoby, správní orgán vydá o nevydání osvědčení nebo ověření správní akt v řízení dle části druhé.

§ 157 (538) Správní orgán zkoumá z moci úřední, zda úkony, které učinil, nejsou v rozporu s právními předpisy. (539) Jestliže úkon správního orgánu trpí vadami, které lze opravit, aniž tím bude způsobena újma některé z dotčených osob, správní orgán takový úkon opraví usnesením, které se pouze poznamená do spisu. (540) Úkon správního orgánu, který je v rozporu s právními předpisy a který nelze opravit podle odstavce 2, zruší usnesením správní orgán, který úkon učinil, a to s účinky ode dne, kdy byl zrušovaný úkon učiněn, nestanoví-li zákon jiný postup; takové usnesení lze vydat po dobu, po kterou trvají účinky úkonu. Na zrušení takového úkonu se přiměřeně použijí ustanovení hlavy IX. části druhé o přezkumném řízení. Tohoto ustanovení se přiměřeně použije i na projevy vůle správního orgánu prováděné při postupu podle části druhé, třetí nebo čtvrté, jejichž zrušení není zvlášť upraveno. § 158 Nebude-li tím způsobena újma žádné z dotčených osob, může správní orgán usnesením prohlásit, že úkon správního orgánu nebo nicotný správní akt, který má náležitosti jiného úkonu, je úkonem, jehož náležitosti splňuje, pokud byl k oběma úkonům příslušný.

ČÁST ŠESTÁ EXEKUCE Hlava I

Úvodní ustanovení § 159 Pokud ten, jemuž byla exekučním titulem uložena povinnost peněžitého nebo nepeněžitého plnění (dále jen „povinný“), v určené lhůtě tuto povinnost dobrovolně nesplní, je možno vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci. § 160 (541) Exekučním titulem, na jehož základě se vydává exekuční výzva nebo exekuční příkaz, je a) vykonatelný správní akt uvedený v § 102, b) vykonatelná veřejnoprávní smlouva uvedená v § 152, nebo c) vykonatelný smír uvedený v § 154. (542) Exekuční titul uplatňuje a) správní orgán, který vydal správní akt v prvním stupni nebo který byl stranou veřejnoprávní smlouvy nebo k ní dal souhlas anebo který schválil smír, nebo

b) osoba oprávněná z exekučního titulu. (543) Exekučním úřadem je správní orgán, který je podle tohoto nebo zvláštního zákona oprávněn k exekuci. § 161 Správní orgán uvedený v § 160 odst. 2 písm. a) nebo osoba oprávněná z exekučního titulu mohou o provedení exekuce požádat též soud nebo soudního exekutora.

Hlava II

Exekuce na peněžitá plnění § 162 (544) Exekučním úřadem, který na žádost správního orgánu uvedeného v § 160 odst. 2 písm. a) nebo osoby oprávněné z exekučního titulu provádí exekuci na peněžitá plnění, je finanční úřad místně příslušný podle zvláštního zákona,39) nestanoví-li zákon, že exekučním úřadem je správní orgán uvedený v § 160 odst. 2 písm. a).40) (545) Obecní úřad nebo krajský úřad je exekučním úřadem tehdy, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 160 odst. 2 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku. Na žádost obecního úřadu provede exekuci finanční úřad místně příslušný podle zvláštního zákona.39) (546)

Při exekuci na peněžitá plnění se postupuje podle zvláštního zákona.32)

Hlava III

Exekuce na nepeněžitá plnění Díl 1

Obecná ustanovení § 163 Příslušnost (547) Exekučním úřadem příslušným k exekuci na nepeněžitá plnění je správní orgán uvedený v § 160 odst. 2 písm. a), je-li orgánem moci výkonné. Obecní úřad nebo krajský úřad 39

) Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 325/1993 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 311/1999 Sb., zákona č. 253/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 218/2000 Sb., zákona č. 58/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 40 ) § 80 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb § 104h odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění zákona č. 160/1993 Sb.

je exekučním úřadem, je-li současně správním orgánem uvedeným v § 160 odst. 2 písm. a) nebo je-li takovým správním orgánem jiný orgán územního samosprávného celku. (548) Na žádost jiného správního orgánu uvedeného v § 160 odst. 2 písm. a) nebo obecního úřadu provede exekuci obecní úřad obce s rozšířenou působností, v jehož správním obvodu má správní orgán sídlo. (549) Jestliže je exekučním úřadem určeným podle odstavce 1 strana veřejnoprávní smlouvy podle § 143 nebo § 144, proti níž má směřovat exekuce, nebo její orgán, postupuje se obdobně podle § 15 odst. 1 nebo 2. (550) dotčena.

Ustanovení § 15 odst. 6 až 8 a § 18 nejsou ustanoveními odstavců 1 až 3

§ 164 Právo vymáhat nepeněžitou povinnost (551) Vůči jinému než vůči tomu, kdo je v exekučním titulu uveden jako povinný, může exekuční úřad vydat exekuční výzvu nebo nařídit exekuci a v nařízené exekuci pokračovat, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla nebo byla převedena nepeněžitá povinnost (dále jen „povinnost“). (552) Přechod nebo převod povinnosti či práva se prokazuje jen listinou vydanou správním orgánem, soudem nebo notářem anebo ověřenou orgánem příslušným podle zvláštního právního předpisu,41) pokud přechod povinnosti či práva nevyplývá přímo z právního předpisu. (553) Jestliže povinný po nařízení exekuce zemřel nebo zanikl, může exekuční úřad v provádění exekuce týkající se majetku patřícího do dědictví pokračovat proti dědici nebo proti jeho zákonnému zástupci nebo správci dědictví, je-li určen. (554) Exekuční úřad může exekuci nařídit nejpozději do 5 let a provádět ji nejpozději do 10 let poté, co měla být povinnost splněna dobrovolně. V případě uvedeném v § 135 odst. 1 písm. f) se běh lhůty počítá ode dne, kdy se správní akt, veřejnoprávní smlouva nebo smír staly vykonatelnými. § 165 Exekuční výzva (555) Nehrozí-li vážné nebezpečí, že účel exekuce bude zmařen, může exekuční úřad před nařízením exekuce vyzvat povinného ke splnění povinnosti exekuční výzvou a určit mu náhradní lhůtu, v níž má být splněna.

41

) Zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění zákona č. 15/1997 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 82/1998 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 352/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 6/2002 Sb., zákona č. 349/2002 Sb. a zákona č. 476/2002 Sb.

(556) Exekuční výzva je vydávána usnesením, které kromě náležitostí uvedených v § 90 obsahuje a) exekuční titul, b) vymezení povinnosti, která má být splněna, údaje o původní lhůtě, ve které měla být povinnost splněna, a den, k němuž jsou údaje v exekuční výzvě uvedeny, c) určení náhradní lhůty, v níž má být povinnosti splněna, a d) upozornění, že pokud nebude povinnost splněna v určené náhradní lhůtě, exekuční úřad po marném uplynutí této lhůty nařídí exekuci. § 166 Nařízení exekuce Exekuční úřad nařídí exekuci vydáním exekučního příkazu a) z moci úřední, jestliže je příslušným exekučním úřadem; přitom neplatí lhůta uvedená v § 110 odst. 1, b) na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu, nebo c) na žádost správního orgánu podle § 163 odst. 2. § 167 Exekuční příkaz (557) Exekuční příkaz je vydáván usnesením, které kromě náležitostí uvedených v § 90 obsahuje a) exekuční titul, b) vymezení povinnosti, která má být splněna, c) způsob, jakým bude exekuce provedena, d) věci a práva, které mají být exekucí postiženy, a e) další údaje, pokud je to potřebné k provedení exekuce. (558) Exekuční příkaz se oznamuje povinnému a dalším osobám, kterým z exekučního příkazu vyplývají povinnosti nebo práva. § 168 Způsoby provedení exekuce Exekuce k vymožení povinnosti se řídí povahou uložené povinnosti. Lze ji nařídit a provést těmito způsoby: a) náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění, b) přímým vynucením v případě nezastupitelných plnění, zejména vyklizením, odebráním movité věci a předvedením, nebo c) ukládáním donucovacích pokut.

§ 169 Odložení a přerušení exekuce (559) Ze závažných důvodů může exekuční úřad usnesením odložit nebo přerušit provedení exekuce, zejména požádá-li povinný o posečkání splnění povinnosti a lze-li z jeho chování mít důvodně za to, že splní svoji povinnost nejpozději ve stejné lhůtě, v jaké může být provedena exekuce, a nehrozí-li, že účel exekuce tím bude zmařen, anebo i bez požádání, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro zastavení exekuce. Exekuční úřad tak učiní rovněž, stanoví-li to zákon (§ 181 odst. 2). V případě potřeby si správní orgán vyžádá součinnost navrhovatele. (560) Pominou-li důvody, které vedly k odložení nebo přerušení exekuce, a nedojdeli k jejímu zastavení, pokračuje exekuční úřad v exekuci podle § 87 odst. 2. § 170 (561) Při provádění exekuce oprávněná úřední osoba pověřením prokazuje, na základě kterého exekučního příkazu postupuje. (562) Každý je povinen oprávněné úřední osobě uvedené v odstavci 1 umožnit přístup na místa, kde je třeba exekuci provést. § 171 Zastavení exekuce Exekuční úřad prováděnou exekuci na žádost nebo z moci úřední usnesením zastaví, jestliže a) po nařízení exekuce povinnost zanikla, b) po nařízení exekuce zaniklo právo provádět exekuci nebo byl zrušen exekuční titul, který je podkladem pro exekuci, c) o zastavení exekuce požádal ten, na jehož žádost podle § 166 písm. b) a c) byla exekuce nařízena, d) průběh exekuce ukazuje, že by její pokračování bylo spojeno s mimořádnými nebo nepoměrnými obtížemi, e) se zjistí, že exekuce byla nařízena k vymožení neexistující povinnosti nebo vůči neexistujícímu povinnému, f) provedení exekuce je nepřípustné, protože před nařízením exekuce existoval důvod, pro který exekuci nebylo možno provést, nebo g) je provedení exekuce nepřípustné, protože po jejím nařízení nastal jiný důvod vyplývající ze zvláštního zákona nebo stavu věci, pro který nelze exekuci provést. § 172 Exekuční náklady (563) Exekuční náklady hradí povinný, pokud exekuce nebyla zastavena podle § 171 písm. e) nebo f).

(564) Byla-li exekuce zastavena podle § 171 odst. 1 písm. c), je povinen exekuční náklady nahradit ten, kdo o zastavení exekuce požádal. (565) Náhrada exekučních nákladů spočívá v úhradě paušální částky ve výši 2000 Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce. Povinnost nahradit exekuční náklady exekuční úřad rozhodnutím uloží povinnému. Hotové výdaje zálohově hradí ze svého rozpočtu exekuční úřad. (566) Povinný hradí exekuční náklady za výkon exekuce vždy, jestliže byl odeslán exekuční příkaz nebo jestliže při exekuci odebráním movité věci oprávněná úřední osoba přistoupila k odebrání věci nebo při exekuci přímým vynucením přistoupila k vyklizení. (567) Jsou-li některé exekuční úkony prováděny společně vůči více povinným, exekuční úřad rozvrhne náhradu vzniklých exekučních nákladů poměrně podle rozsahu vymáhaných povinností připadajících na jednotlivé povinné. (568) Exekuční náklady vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona32) exekuční úřad, který jejich náhradu uložil. § 173 Společná ustanovení (569) Při postupu podle této části se obdobně použijí ustanovení části první a přiměřeně ustanovení části druhé tohoto zákona. (570) Tam, kde se v předchozích částech tohoto zákona hovoří o účastníkovi podle § 39 odst. 1, rozumí se jím povinný. (571) V exekuci nelze prominout zmeškání úkonu. Nelze ani obnovit řízení nebo vydat nový správní akt. (572) Hrozí-li vážná újma podateli, může exekuční úřad jeho ohrazení nebo procesní stížnosti přiznat odkladný účinek. Díl 2

Exekuce provedením náhradního výkonu § 174 (1) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný podle něho provedl nějakou práci nebo výkon, které může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá exekuční úřad exekuční příkaz, na jehož základě provedením prací nebo výkonů pověří jinou osobu, pokud ta s tím souhlasí; práce nebo výkony se provádějí na náklad a nebezpečí povinného. (2) V pověření exekuční úřad přesně vymezí práci nebo výkon, které měl podle exekučního titulu provést povinný a jejichž provedení se svěřuje jiné osobě. (3) Exekuční úřad může povinnému usnesením uložit, aby mu potřebné náklady nebo zálohu na ně v určené výši zaplatil předem v určené lhůtě, která nesmí být kratší než 8 dnů ode dne nabytí právní moci usnesení; další postup při provádění exekuce tím není dotčen.

§ 175 Odstranění stavby, terénní úpravy a jiné stavební nebo obdobné práce (4) Exekuční úřad může na náklad vlastníka dát provést odstranění stavby, terénní úpravy nebo jiné stavební nebo obdobné práce prostřednictvím osoby oprávněné podle zvláštního zákona42) podnikat v oboru stavební činnost. (5) Dojde-li v souvislosti s provedením exekuce k potřebě přemístění stavebních materiálů nebo věcí obdobné povahy mimo prostory nebo pozemky povinného a neprohlásí-li povinný při provádění exekuce písemně, že tyto věci opustil,43) je exekuční úřad povinen zajistit uskladnění těchto věcí po dobu 6 měsíců a informovat povinného o této skutečnosti a o možnosti tyto věci převzít. Povinný je povinen uhradit náklady na uskladnění. Nevyzvedne-li si povinný tyto věci v uvedené lhůtě, připadají do vlastnictví státu; provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního samosprávného celku. Prohlásí-li povinný, že tyto věci opustil, připadají do vlastnictví státu. Případná likvidace se provede na náklady povinného. Ustanovení zvláštních právních předpisů o nakládání s odpady tím nejsou dotčena. Díl 3

Exekuce přímým vynucením § 176 Přímé vynucení povinnosti se provede zejména vyklizením nemovitosti, stavby, bytu, místnosti nebo jiných prostor (dále jen „objekt“), odebráním movité věci nebo předvedením. Vyklizení

§ 177 (6) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vyklidil objekt, exekuční úřad vydá exekuční příkaz a exekuci provede. Exekuční úřad povinného vyrozumí nejméně 5 dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž obec, na jejímž území se vyklízený objekt nachází. Úkon vyklizení se provádí za přítomnosti přizvané osoby (§ 185). (7) Ukládá-li exekuční titul vyklizení objektu, který je v takovém stavu, že bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví osob44) může oprávněná úřední osoba, nelze-li z důvodu časové tísně jinak, doručit exekuční příkaz povinnému až při provedení exekuce. Není-li povinný úkonu vyklizení přítomen, doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o vyklizení.

42

) Živnostenský zákon. ) § 135 občanského zákoníku. 44 ) § 96 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb. 43

§ 178 (8) Zjistí-li oprávněná úřední osoba při vyklizení objektu, že se vyklizení objektu týká osoby, jejíž zdravotní stav by mohl být provedením vyklizení vážně ohrožen, není provedení exekuce přípustné. Není-li předloženo potvrzení lékaře nebo je-li pochybnost o správnosti takového potvrzení, oprávněná úřední osoba vyžádá vyjádření odborného lékaře. (9) Je-li objekt nebo jeho část v takovém stavu, že bezprostředně ohrožuje život nebo zdraví osob37) provede exekuční úřad jeho vyklizení vždy. § 179 (10) Exekuce se provede tak, že oprávněná úřední osoba z vyklizovaného objektu a) odstraní movité věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i movité věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném objektu, a b) vykáže povinného a všechny, kdo se tam zdržují na základě práva povinného. (11) Movité věci odstraněné z vyklizovaného objektu se odevzdají povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti. § 180 (12) Není-li vyklizení přítomen nikdo, kdo by mohl movité věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli s jeho souhlasem. Exekuční úřad vyrozumí povinného o tom, komu byly jeho movité věci dány do úschovy, a o možnosti tyto věci převzít. (13) Nevyzvedne-li si povinný movité věci u schovatele do 6 měsíců ode dne, kdy byly uschovány, prodá je exekuční úřad podle ustanovení o prodeji movitých věcí podle zvláštního zákona.33) (14) Výtěžek z prodeje vyplatí exekuční úřad povinnému po srážce nákladů úschovy, hotových výdajů vzniklých při prodeji movitých věcí a paušální částky nákladů prodeje; paušální částka nákladů prodeje činí 2000 Kč. Jestliže povinný písemně odmítne zbytek výtěžku převzít, stane se zbytek výtěžku příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto územního samosprávného celku. Vrátí-li se zbytek výtěžku jako nedoručitelný nebo nelze-li jej z jiného důvodu doručit, zejména není-li známo místo trvalého pobytu povinného, stane se zbytek výtěžku, pokud se o něj povinný nepřihlásí do 3 let od prodeje movité věci, příjmem státního rozpočtu; provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, stane se zbytek výtěžku příjmem rozpočtu tohoto územního samosprávnému celku. (15) Movité věci, které se nepodaří prodat, exekuční úřad nabídne za polovinu odhadní ceny schovateli na úhradu nákladů úschovy. Odmítne-li schovatel movité věci převzít, připadají státu; provádí-li exekuci orgán územního samosprávného celku, připadají do vlastnictví tohoto územního samosprávného celku. Případná likvidace se provede na náklady povinného.

§ 181 Zvláštní ustanovení o vyklizení se zajištěním bytové náhrady (16) Je-li vyklízeným objektem byt nebo místnost sloužící k bydlení a jestliže je třeba na základě zvláštního zákona zajistit bytovou náhradu, exekuční úřad o svém úmyslu nařídit exekuci vyklizením vyrozumí obec, na jejímž území se vyklízený objekt nachází. Při zajištění bytové náhrady se postupuje přiměřeně podle zvláštního zákona.45) (17) Exekuční úřad exekuci odloží nebo přeruší, jestliže není prokázáno, že povinnému je zajištěna bytová náhrada. (18) Exekuce se provede přestěhováním povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva, a movitých věcí podle § 179 odst. 1 písm. a) do zajištěné bytové náhrady. (19) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nepoužijí v případě uvedeném v § 178 odst. 2. V tomto případě se osobám uvedeným v odstavci 3 zajistí přiměřené ubytování a jejich věci se vhodným způsobem uskladní do doby zajištění bytové náhrady. Odebrání movité věci

§ 182 (20) Ukládá-li exekuční titul, aby povinný vydal nebo dodal movitou věc, vydá exekuční úřad exekuční příkaz k provedení exekuce odebráním movité věci, v němž výslovně určí movitou věc nebo věci, které mají být odebrány. Oprávněná úřední osoba odebere tuto movitou věc povinnému nebo tomu, kdo ji má u sebe, a odevzdá ji tomu, komu má být odevzdána; není-li ji komu odevzdat, exekuční úřad zajistí její náležitou úschovu na náklady povinného. Při tom postupuje obdobně podle § 180. (21) Exekuční příkaz povinnému doručí oprávněná úřední osoba při odebírání movité věci. Není-li povinný odebrání movité věci přítomen, doručí se mu exekuční příkaz spolu s protokolem o odebrání movité věci. Exekuční úřad nevyrozumí povinného o nastávající exekuci dříve, než oprávněná úřední osoba přijde na místo odebrání. Je-li předmětem exekuce movitá věc, která je vedena v zákonem stanovené evidenci, doručuje se exekuční příkaz i tomu, kdo tuto evidenci vede. (22) Jestliže je k užívání odebírané movité věci třeba listiny, odebere se povinnému spolu s odebranou movitou věcí i tato listina. (23) Nenajde-li oprávněná úřední osoba movitou věc u povinného, zjistí dotazem, kde se movitá věc nachází, popřípadě co se s ní stalo. Není-li povinný či osoba, která má movitou věc, jež má být odebrána, ochotna movitou věc vydat, vyzve ji oprávněná úřední osoba ke sdělení důvodů. (24) zejména 45

O odebrání movité věci sepíše oprávněná úřední osoba protokol, v němž uvede

) Zákon č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění zákona č. 227/1997 S., zákona č. 126/1998 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

a) označení movité věci odebrané povinnému nebo jiné osobě, jež je ochotna ji vydat, a je-li věcí více, jejich přesný seznam, popřípadě údaje o jejich počtu, míře a váze, b) vyjádření povinného o tom, kde se movitá věc nachází, popřípadě že povinný odepřel poskytnout k tomu vysvětlení, c) skutečnost, že povinný nebo osoba, která má movitou věc, není ochotna ji vydat, důvody odepření jejího vydání, popřípadě odepření sdělit důvody. § 183 Osobní prohlídka a prohlídka bytu a jiných místností (25) Povinný je oprávněné úřední osobě při odebrání movité věci povinen umožnit přístup na všechna místa, kde by se mohla odebíraná movitá věc nacházet. (26) Vyžaduje-li to účel provedení exekuce, je oprávněná úřední osoba oprávněna učinit osobní prohlídku povinného a prohlídku bytu (sídla, místa podnikání) a jiných místností povinného, jakož i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, v nichž se podle důvodného předpokladu nachází movitá věc, již má povinný vydat; za tím účelem je oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si do bytu povinného nebo do jiné jeho místnosti přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít. (27) Každý, v jehož objektu má povinný byt (sídlo, místo podnikání) nebo jiné místnosti či prostory, je povinen umožnit oprávněné úřední osobě provést prohlídku bytu a jiných místností či prostor, v nichž má povinný své věci. Nesplní-li tuto povinnost, je oprávněná úřední osoba oprávněna zjednat si na tato místa přístup. (28) Nachází-li se odebíraná movitá věc u jiné osoby, po výzvě exekučního úřadu je tato osoba povinna tuto věc vydat. (29) Je-li důvodné podezření, že povinný nebo jiná osoba u sebe ukrývá movitou věc, a je-li výzva vydat ukrývanou věc bezvýsledná, může oprávněná úřední osoba provést osobní prohlídku. (30) Při provádění prohlídek se postupuje zvlášť šetrně, zejména jde-li o osobní prohlídku. Osobní prohlídku provádí osoba stejného pohlaví. Osobní prohlídka může být na žádost toho, vůči němuž je prohlídka prováděna, provedena pouze za přítomnosti přizvané osoby (§ 185). Při provádění osobní prohlídky se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního právního předpisu.46) (31) Oprávněná úřední osoba učiní při odebrání movité věcí opatření potřebná k dosažení účelu exekuce. Osoby, které hrubým způsobem i přes její výzvu k zachování pořádku ruší provedení úkonu, oprávněná úřední osoba může z místa provádění úkonu vykázat.

46

) § 3 vyhlášky č. 252/2002 Sb., Ministerstva financí, kterou se provádějí některá ustanovení celního zákona.

§ 184 Předvedení Při provádění exekuce předvedením se exekuční příkaz doručuje orgánům, které mají předvedení provést; § 81 odst. 2 a 3 se použije obdobně. Přizvané osoby

§ 185 Správní orgán může k účasti na provedení exekuce přímým vynucením přizvat nestranné osoby, aby zajistil jejich přítomnost při provádění určitého úkonu. Tyto osoby nemají práva ani povinnosti účastníků.

Díl 4

Exekuce ukládáním donucovacích pokut § 186 (32) Nelze-li nebo není-li účelné provádět exekuci náhradním výkonem nebo přímým vynucením, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním donucovacích pokut do výše nákladů na náhradní výkon, a nelze-li náhradní výkon provést, až do výše 100 000 Kč. Exekuční úřad uloží povinnému donucovací pokutu rozhodnutím, v němž mu určí, aby ji zaplatil ve lhůtě nejméně 15 dnů ode dne nabytí právní moci. (33) Pokuty vybírá a jejich exekuci provádí podle zvláštního zákona32) exekuční úřad, který je uložil. Výši pokuty exekuční úřad určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Příjem z pokut je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost exekučního úřadu, který pokutu uložil. Zaplacením pokut se povinný nezprošťuje odpovědnosti za škodu.

ČÁST SEDMÁ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ Hlava I

Společná ustanovení § 187 Ministerstvo vnitra vydá právní předpisy k provedení § 107 odst. 4 a § 108 odst. 1.

§ 188 (34) Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Toto ustanovení se neuplatní při správě daní, poplatků a odvodů.32) (35) V případech, kdy správní orgán provádí úkony, na které se nevztahuje část druhá tohoto zákona, postupuje obdobně dle části páté. § 189 (36) Nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. (37) Nadřízeným správním orgánem orgánu obce, kraje nebo jiné veřejnoprávní korporace47) se rozumí správní orgán pověřený výkonem dozoru a nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. Nadřízeným správním orgánem ústředního správního úřadu se rozumí státní tajemník ministerstva, nevyhradí-li si konkrétní pravomoc ministr, nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu. Nadřízeným správním orgánem státního tajemníka, ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu se rozumí vedoucí příslušného ústředního správního úřadu. (38) Povinnosti z tohoto zákona vyplývající pro územní samosprávné celky jsou vykonávány v přenesené působnosti. § 190 Přiznává-li zvláštní zákon procesní práva v řízení osobě, která není účastníkem, hledí se na ni při jejich realizaci jako na účastníka podle tohoto zákona. Hlava II

Přechodná a závěrečná ustanovení § 191 (39) Řízení, která nebyla pravomocně skončena před účinností zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. Byl-li správní akt před účinností zákona zrušen a vrácen k novému projednání správnímu orgánu, postupuje se podle dosavadních předpisů. (40) Bylo-li řízení pravomocně skončeno, postupuje se při přezkumném řízení, obnově řízení nebo vydávání nového správního aktu podle tohoto zákona, včetně lhůt, v nichž lze takové řízení zahájit.

47

) Například zákon č. 128/2000 Sb., zákon č. 129/2000 Sb. a zákon č. 131/2000 Sb.

(41) Výkon rozhodnutí, který byl zahájen před účinností zákona, se dokončí podle dosavadních předpisů. § 192 (42) Tam, kde se podle dosavadních právních předpisů postupuje ve správním řízení tak, že správní orgány vydávají správní akty, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné, podle tohoto zákona včetně části druhé. (43) Pro případ, že podle dosavadních právních předpisů postupují správní orgány v řízení, jehož cílem není vydání správního aktu, aniž tyto předpisy řízení v celém rozsahu upravují, postupují v otázkách, jejichž řešení je nezbytné a které nelze podle těchto předpisů řešit, podle části páté tohoto zákona. § 193 Ustanovení tohoto zákona o nicotnosti se použijí jen pro úkony správních orgánů učiněné po účinnosti tohoto zákona. § 194 Ustanoveními tohoto zákona se řídí i veřejnoprávní smlouvy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; vznik těchto smluv, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. § 195 Zrušuje se zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

ČÁST OSMÁ ÚČINNOST § 196 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2005.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA

OBECNÁ ČÁST 1. Úvod Reforma správního řízení je připravována již od roku 1998 v návaznosti na programové prohlášení vlády ze srpna téhož roku, v němž se vláda zavázala připravit celkovou reformu správního řízení a v návaznosti na ni i reformu správního soudnictví tak, aby bylo obecně dostupné a aby přezkoumávalo i akty samosprávných celků (obcí i krajů). Usnesením vlády č. 1350 ze dne 22. prosince 1999 o plánu legislativních prací vlády na rok 2000 uložila vláda ministrovi vnitra předložit vládě návrh zákona o správním řízení (správní řád). Za tímto účelem ministr vnitra jmenoval komisi pro reformu správního řízení a správního trestání složenou z předních odborníků teorie i praxe, která se spolu s odborným pracovištěm tvůrčím způsobem podílela na přípravě nového správního řádu. Návrh věcného záměru vláda schválila dne 13. září 2000. Návrh zákona byl vládou schválen dne 12. září 2001. Vláda návrh správního řádu předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dne 1. 10. 2001. Poslanecká sněmovna jej však ve třetím čtení neschválila. Usnesením č. 602 ze dne 12. června 2002 vláda uložila ministru vnitra předložit jí správní řád znovu. Návrh nového správního řádu reaguje na zásadní změny v uspořádání orgánů veřejné správy a ve složitosti problematiky, kterou musí tyto orgány řešit, nově upravuje působnost správního řádu a jeho systematiku, zavádí do správního řízení nové instituty a zpřesňuje současnou právní úpravu tam, kde její nedostatečnost umožňovala nejednoznačný výklad. Návrh je rovněž zpracován tak, aby dle něj bylo možno aplikovat normy evropského práva, které vyžadují moderní a přesný proces. 2. Zhodnocení platného právního stavu Správní řízení bylo právním předpisem poprvé obecně upraveno až v roce 1928 formou vládního nařízení č. 8/1928, o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (o správním řízení). Toto vládní nařízení doposud nebylo po stránce obsahové ani po stránce legislativně technické formy překonáno. V roce 1955 bylo přijato nařízení vlády č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních, a v roce 1960 nařízení vlády č. 91/1960 Sb., o správním řízení, přičemž jejich úroveň byla sestupná, u správního řádu z roku 1960 deklasující. V roce 1967 byl přijat zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Šlo o první zákonnou úpravu správního řízení, která platila až do roku 2000 bez přímé novely. Platný zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů je rozdělen na 6 částí:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Úvodní ustanovení Správní orgány a účastníci řízení Průběh řízení Přezkoumávání rozhodnutí Výkon rozhodnutí Ustanovení přechodná a závěrečná

Rozmanitost vztahů vznikajících mezi subjekty správního práva si však vyžádala existenci zvláštních úprav správního řízení pro specifické případy rozhodování o právních poměrech osob v oblasti veřejné správy. Zvláštní úprava správního řízení je obsažena především v zákoně č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, v zákoně ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, v zákoně ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo v zákoně č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Odchylnou úpravu správního řízení nalezneme i v dalších právních normách, které lze ve vztahu ke správnímu řádu považovat za leges speciales. V určitých druzích správního řízení se neuplatní ani subsidiární použití správního řádu, ale platí samostatná právní úprava daného správního řízení. Jedná se zejména o řízení ve věcech daní, poplatků a odvodů. Základní úprava tzv. daňového řízení je obsažena v zákoně ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem došlo k patrně nevratnému oddělení procesu ve věcech správy daní a poplatků od obecného režimu správního řízení, jehož příčinou zřejmě byla právě nevyhovující obecná úprava správního procesu obsažená ve správním řádu. V některých případech dokonce právní předpis vylučuje použití správního řádu, aniž by sám obsahoval jinou úpravu předmětného správního řízení, což je v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ČR č. 3/1997 Sb., ve věci návrhu na zrušení části ustanovení § 90 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů). Za problematické u speciálních norem upravujících správní řízení odchylně od právní úpravy obsažené ve správním řádu lze považovat zejména to, že tyto zvláštní úpravy nepostihují všechny otázky, které by vzhledem k částečnému či úplnému vyloučení působnosti správního řádu postihovat měly, případně se po věcné stránce často zbytečně liší jedna od druhé, resp. od správního řádu. Na jedné straně existuje neodůvodněně velký počet různých „správních řízení“, na druhé straně v důsledku toho vznikají v předmětné právní úpravě mezery, které byly před rokem 1990 vyplňovány pomocí prostředků stojících mimo právní rámec. Od okamžiku ústavního omezení činnosti orgánů veřejné správy a faktického znovuzavedení správního soudnictví (zákon č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád) nelze používání mimoprávních nástrojů ospravedlnit zejména v případě, kdy adresát veřejné správy neplní dobrovolně své povinnosti. Dalším výrazně determinujícím faktorem platného správního řádu je, že pro jinak běžné instituty používá dikci šedesátých let dvacátého století. Očištění od těchto „pokrokových“ pojmů prodělalo trestní i občanské soudní řízení počátkem devadesátých let.

K „technické“ novele správního řádu však nedošlo. Příkladem může být například dikce zásady materiální pravdy, která je od konstituování správního práva v moderním pojetí (asi 150 let) spjata s dikcí používanou v trestním řízení: „Rozhodnutí správních orgánů musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci.“ (§ 3 odst. 4); „Správní orgán je povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci“ (§ 32 odst. 1). Tato dikce, kterou trestní řízení opustilo počínaje 1. 1. 1994, může v některých typech řízení napomáhat obstrukčnímu jednání. Absolutně formulovaná zásada materiální pravdy je však korigována faktem, že každý má podle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod právo na to, aby jeho věc byla vyřízena v přiměřené lhůtě; tomuto ustanovení odpovídá i dikce § 3 odst. 3: „…vyřídit ji včas a bez zbytečných průtahů.“ Dalším institutem, který nedokázal reagovat na změnu společenských poměrů, je úprava postavení účastníků bez ohledu na intenzitu jejich vztahu k věci, jejímž důsledkem je na jedné straně to, že v určitých případech se zvláštní právní předpisy snaží maximálně omezit okruh osob, které budou statut účastníka mít (srov. nález Ústavního soudu č. 95/2000 Sb.), a na druhé straně, pokud se někdo, kdo má zájem na výsledku řízení, a to i poměrně slabý, stane účastníkem řízení, dokáže z procesních důvodů velmi účinně řízení blokovat. Toto pojetí nemá v demokratických státech obdoby a i naše platné právo se vůči němu vymezuje (např. postavení poškozeného v trestním řízení). Dokonce ani ve správním řízení de lege lata zákonodárce nechápe účastenství jako institut jen s jedním rozměrem. Byl-li by totiž platný správní řád chápán striktně, musel by například soused souhlasit se zpětvzetím žádosti o vydání stavebního povolení, jinak by nebylo možno řízení zastavit (srov. § 30: „Správní orgán zastaví řízení, vzal-li účastník návrh na jeho zahájení zpět a souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení…“). Správní exekuce, jež je upravena ve správním řádu, se po zavedení exekuce na peněžitá plnění dle zákona o správě daní a poplatků téměř přestala uplatňovat. Právní institut přezkumu rozhodnutí mimo odvolací řízení je ve správním řádu upraven natolik stručně, že dochází k nežádoucím odchylkám v praxi jednotlivých resortů. Zde se negativně projevuje skutečnost, že zákonodárce nepočítal se soudní kontrolou veřejné správy, pročež mimořádné opravné prostředky stojí vedle přezkumu ve správním soudnictví, někdy vlastně proti němu. Demokratická komplexní úprava správního procesu je nutná i z hlediska potřeb správního soudnictví koncipovaného na nových principech. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jenž nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, byl připravován v úzké návaznosti na návrh správního řádu. Stávající stručná a poněkud mezerovitá úprava správního řízení bude pravděpodobně působit problémy správním soudům. Přijetí nového správního řádu je proto velmi potřebné. Za spornou lze rovněž považovat nedostatečnou propracovanost řízení v prvním stupni. Odborná erudovanost účastníků řízení i správních orgánů nebývá na takové výši, aby garantovala formální správnost řízení. Z těchto důvodů často dochází ke zbytečným formálním pochybením jak stran, tak rozhodujících orgánů. Náročné normy evropského práva, které po našem vstupu do EU budou z části platit přímo a jimž se již nyní náš právní řád v rámci harmonizace přibližuje, vyžadují přesný, jasný a relativně podrobný proces nejen v řízení před soudy, ale zejména ve správním řízení.

Zmíněný vysoký počet odchylných úprav souvisí s malou diferenciací správního procesu, která pak nutně vede ke speciálním úpravám. Řešením je jednak úprava základních zásad činnosti správních orgánů, která se bude vztahovat na veškerý výkon veřejné správy, jednak subsidiární úprava určitých neformálních úkonů správních orgánů, která zaručí adresátům veřejné správy plná procesní práva i při méně intenzivních zásazích do jejich právních poměrů, než jakými je rozhodování o právech a povinnostech. Dále určité zobecnění zvláštních postupů spočívající ve snaze upravit již ve správním řádu různé typové odchylky od obecného procesu, povede ve svém důsledku ke sjednocení, zpřehlednění a zjednodušení výkonu veřejné správy, neboť tam, kde správní právo hmotné bude vyžadovat specifický proces, bude umožněno, aby zvláštní úprava v maximální možné míře využila správní řád včetně příslušné typové odchylky a upravila pouze to, co je specifikem dané oblasti správního práva. 3. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy Návrh správního řádu vychází z tradic úpravy správního řízení na našem území, judikatury Nejvyššího správního soudu Republiky Československé, současné judikatury obecných soudů vykonávajících působnost ve správním soudnictví, právních úprav správního řízení platných v Polsku, Německu, Rakousku a Nizozemí a tzv. evropského správního práva, které je základem všech moderních úprav správního procesu. Zásadní změnou oproti stávajícímu zákonu o správním řízení je skutečnost, že navrhovaný zákon upravuje postup všech správních orgánů při výkonu veřejné správy, čímž je myšlena veškerá veřejnoprávní činnost správních orgánů směřující navenek, která není upravena jiným právním předpisem. To by mělo posílit princip zakotvený v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Snaha o přesné vymezení zejména procesních práv účastníků řízení, která je jednoznačným přínosem jak pro účastníky, tak pro správní orgán, a jejímž cílem je mimo jiné také předejít možným formálním pochybením v řízení, vedla k určité judicializaci správního řádu, která je však u obdobných předpisů obvyklá. Návrh zákona rovněž definuje základní zásady činnosti správních orgánů, která se uplatní na veškeré postupy správních orgánů při výkonu veřejné správy, a to i v případě, že zvláštní úprava vyloučí použití správního řádu jako celku, aniž by obsahovala vlastní úpravu zásad řízení, což je konkretizace uvedeného ústavního principu. Z povahy věci ovšem vyplývá, že správní řád se nepoužije na tzv. bezprostřední zásahy. Ve správním řádu je nově vymezen jak okruh správních orgánů, které podle tohoto zákona postupují, a dotčených orgánů, tak okruh dotčených osob, což jsou osoby, jichž se (veřejnoprávní) činnost správních orgánů v jednotlivém případě dotýká, a účastníků řízení. Koncepce účastenství řízení vychází ze zásadní rovnosti všech účastníků, avšak v některých konkrétních procesních situacích reflektuje zvláštní postavení osob, jimž jsou správním aktem ukládány povinnosti nebo přiznávána práva. Jedná se o účastníky podle § 39 odst. 1, kteří se účastní celého řízení a kteří mají v některých případech (např. při zpětvzetí žádosti) jiné procesní postavení, než ostatní účastníci. To vyplývá z faktu, že v řízení o žádosti je žadatel dominus litis a v řízení z moci

úřední se řízení nejvíce dotýká osoby, jíž správní akt může založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost. Dále jsou účastníky řízení další osoby, pokud mohou být správním aktem přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, a ti, o nichž to stanoví zvláštní zákon, a v rozsahu, jaký případně vymezí (účastníci podle § 39 odst. 3). I platný správní řád ve svém § 14 vymezuje účastníky řízení v několika skupinách, a ačkoliv s příslušností k některé z nich nespojuje žádné důsledky, z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že ve správním řízení mohou jako účastníci vystupovat osoby, které jsou řízením dotčeny ve velmi rozdílné intenzitě. Rakouský správní řád (Allgemeines Verwaltungsverfahrengesetz) výslovně rozlišuje mezi stranou (Partei) a účastníkem (Beteiligte). Za stranu je považována osoba uplatňující v řízení určitý právní nárok či zájem, zatímco za účastníka je považována osoba, které se činnost správního orgánu dotýká. V souvislosti s pojetím účastenství je často diskutována účast veřejnosti a občanských sdružení hájících veřejný zájem ve správním řízení. K tomu je třeba zejména uvést, že návrh plně respektuje zvláštní typy správních řízení na úseku práva životního prostředí, kde zákonodárce zcela správně a v souladu s tzv. Aarhuskou úmluvou připustil plné účastenství těchto sdružení. Potřeba plného účastenství občanských sdružení vyplývá právě z povahy těchto řízení. Další demokratizace veřejné správy cestou extenzivního rozšiřování plného účastenství veřejnosti a jejích zástupců v řízeních v jiných oborech veřejné správy nebo dokonce ve správním řízení obecně však z důvodu potřeby rychlosti a hospodárnosti řízení a ochrany práv ostatních účastníků není možná. Správní řád z roku 1967 vůbec nepočítal s účastí „dotčené“ veřejnosti (např. občanských sdružení) ve správním řízení. Případná ustanovení upravující účast osob s různou intenzitou vztahu k řízení nebyla v zákoně potřebná, neboť stát měl vůči nim k dispozici řadu různých mimoprávních nástrojů. V demokratických státech účastenství takto monisticky chápáno nikdy nebylo, a to zejména v zájmu účastníků řízení. Návrh zákona taktéž upravuje základní procesní instituty jako je počítání lhůt, institut nicotnosti správních aktů nebo doručování, které, maje usnadnit styk účastníků se správním orgánem (elektronické doručování, zmocněnec pro doručování apod.), je koncipováno v souladu se zákonem o poštovních službách. Z potřeby odlišit formální úkony správního orgánu směřující vůči účastníku vyvstala potřeba zavedení jednotného pojmu správní akt, který je obvyklý v některých zahraničních úpravách, a ten poté vnitřně diferencovat. Správními akty jsou zejména rozhodnutí, jakožto správní akty, jimiž se rozhoduje ve věci. Zvláštními formami správních aktů jsou usnesení jako procesní správní akt a příkaz jako správní akt vydaný ve zkráceném řízení. Dále bylo nově upraveno množství procesních institutů vycházejících zpravidla z ostatních platných procesních předpisů, které byly pro danou oblast úpravy nejbližší. Jde například o úpravu postupu správních orgánů před zahájením řízení, směřující k lepšímu zajištění účelu řízení a efektivního průběhu tohoto řízení. Lepší ochranu práv účastníků má umožnit nově konstruované vydávání správních aktů v části věci a mezitímních správních aktů. Bude umožněno vydat nový správní akt v téže věci, což bylo doposud dovozováno pouze ze zvláštních zákonů a teorie.

Důležitou změnou je podrobná úprava ochrany před nečinností správního orgánu. Na tuto úpravu navazuje ochrana před nečinností ve správním soudnictví. Nově se předkládá obecná úprava veřejnoprávních smluv. Obecně jsou upraveny jak veřejnoprávní smlouvy koordinační, tak veřejnoprávní smlouvy subordinační povahy. Úprava koordinačních veřejnoprávních smluv má za cíl vnést řád do živelné praxe správních orgánů, které již v současnosti různé dohody uzavírají, a to například podle občanského zákoníku, který je pro tyto účely nevhodný. Návrh zákona rovněž nově umožňuje, aby v případech, kdy ve vhodných oborech veřejné správy stanoví zvláštní zákon, namísto vydání správního aktu došlo k uzavření veřejnoprávní smlouvy subordinační, což je moderní institut vycházející z principu subsidiarity a spoluúčasti adresátů veřejné správy na jejím výkonu. Celkově „veřejnoprávní“ charakter těchto smluv je odlišuje od smluvních úprav soukromoprávních zejména vyšší mírou kogentnosti a formalizace odůvodněnou potřebou důvěryhodnosti veřejné správy a zásadou kontinuity plnění veřejných úkolů. Nově je po vzoru zahraničních právních úprav definován i institut opatření obecné povahy, což je zvláštní typ úkonu správního orgánu vůči neurčitému počtu dotčených osob, který leží na pomezí mezi správním aktem a právním předpisem. Cílem zavedení tohoto institutu je dát dotčeným osobám alespoň minimální práva, jak to vyplývá z celkového trendu demokratizace veřejné správy a jak se již stalo v některých zvláštních úpravách (srov. schvalování územně plánovací dokumentace podle stavebního zákona). Konkrétní oblast, pro kterou se tento institut využije, stanoví zákonodárce, přičemž bude moci využít předkládaný procesní institut a pouze na něj ve zvláštním zákoně odkázat. Jedním ze základních důvodů, který vedl k rozhodnutí zpracovat nový správní řád, byla absence obecné úpravy rozhodování orgánů územní samosprávy o právech a povinnostech osob v samostatné působnosti. Tento nedostatek se snaží návrh zákona řešit mimo jiné již samotným vymezením pojmu „správní orgán“, který se vymezuje funkčně a zahrnuje mimo jiné i „orgány územních samosprávných celků“. Ustanovení správního řádu se samozřejmě uplatní subsidiárně v případech, kdy neexistuje zvláštní úprava speciálními zákony (jedná se např. o zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení). 4. Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Nedostatky správního řádu jsou již delší dobu obecně známy. V předchozích pasážích obecné části důvodové zprávy jim byla věnována pozornost jednak přímo, jednak nepřímo popisem nových institutů, které by vesměs nebylo možno na stávající úpravu naroubovat. Řešení spočívající ve snaze o reformu stávající právní úpravy formou novelizace správního řádu se jeví jako nerealizovatelné vzhledem ke zcela odlišné koncepci, na které byl v šedesátých letech dvacátého století správní řád založen. Proto bylo přistoupeno k řešení systémových nedostatků formou zcela nového právního předpisu, jenž by odpovídal požadavkům kladeným na zákonné normy právního státu a vymezil pevný rámec pro postup správních orgánů v souladu s požadavky Ústavy, Listiny základních práv a svobod i mezinárodních úmluv, k jejichž respektování se náš stát zavázal. Zatímco v oblasti občanského soudního a trestního řízení probíhá reforma jako kontinuální proces, jehož vyvrcholením bude předložení nových procesních kodexů, obsahujících však instituty do jisté míry již v praxi vyzkoušené prostřednictvím předchozích novel, v oblasti správního řízení byl

zvolen přístup jednorázové zásadní změny související s celkovou reformou veřejné správy a správního soudnictví. Instituty správního řízení upravené stávajícím správním řádem, které se v aplikační praxi správních orgánů osvědčily, ovšem nová právní úprava přejímá obdobně jako osvědčenou právní úpravu některých institutů z občanského soudního řádu, trestního řádu či zákona o správě daní a poplatků. Tím by také mělo dojít k odstranění některých neopodstatněných odchylek v těchto základních procesních kodexech našeho právního řádu. Koncepce správního řádu dále ve zvláštní úpravě umožňuje řízení před kolegiálním orgánem (§ 22), čímž mimo jiné umožňuje i případné zřízení tzv. „správních tribunálů“, tedy zvláštních orgánů stojících mimo správní orgány, rozhodujících o občanských právech a závazcích dle § 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované sdělením MZV č. 209/1992 Sb.

5. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

Návrh zákona o správním řízení je v souladu s Ústavou ČR a odpovídá požadavku obsaženému v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, který stanoví, že „státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“. Totéž lze konstatovat o vztahu navrhovaného věcného řešení k ustanovení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Návrh zákona respektuje ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které praví, že „každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“ a čl. 37 odst. 3 Listiny, podle něhož „všichni účastníci jsou si v řízení rovni“.

6. Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnost s právními akty ES Návrh respektuje požadavky vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána ve smyslu čl. 10 Ústavy České republiky, zejména Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované sdělením MZV č. 209/1992 Sb. Správní řízení není jako ucelená materie upraveno právem Evropských společenství. Tzv. evropské správní právo, jako společné správní právo demokratických evropských států, je rozsáhlou a roztříštěnou úpravou představující souhrn zvláštních úprav. Obsahově lze toto právo charakterizovat jako správní právo ES, doplněné o právo Rady Evropy. Za důležitý pramen tohoto práva je považována judikatura Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva, která obsahuje řadu obecných pravidel týkajících se činnosti veřejné správy. Mezi základní zásady správního řízení patří zejména zásada rovnosti,

vázanosti správy právem, odpovědnosti správy, proporcionality a další. Tyto a další navazující zásady předkládaný návrh akceptuje. Evropský standard právní úpravy správního řízení je obsažen především v dokumentech Rady Evropy. Základním dokumentem je Rezoluce Výboru ministrů Rady Evropy (77) 31 o ochraně jednotlivce v souvislosti s rozhodnutími správních orgánů. Na tuto rezoluci navazuje několik doporučení Výboru ministrů. Jedná se o Doporučení (80) 2 Výboru ministrů pro členské státy týkající se správní úvahy, Doporučení (81) 19 o přístupu k informacím, jež mají k dispozici veřejné orgány, Doporučení (84) 15 týkající se odpovědnosti veřejných orgánů za způsobenou škodu, Doporučení (87) 16 týkající se správního řízení, jímž mohou být dotčeny velké skupiny osob, Doporučení (89) 8 týkající se předběžných soudních opatření, Doporučení (91) 1 týkající se správního trestání a Doporučení (91) 10 o předávání osobních dat uchovávaných veřejnými orgány třetím osobám. Dokumenty Rady Evropy upravují vztahy v oblasti výkonu kompetencí správních orgánů týkající se zejména práv, právních zájmů nebo svobod fyzických a právnických osob. Návrh správního řádu je v souladu s výše uvedenými dokumenty Rady Evropy, které byly využity při jeho přípravě. 7. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy S určitými náklady bude spojeno přeškolení zaměstnanců státní správy na novou obecnou právní úpravu řízení před správními orgány. Náklady na školení zaměstnanců obecních a krajských úřadů se odhadují na cca 58 mil. Kč. Okresní úřady čerpaly na tuto činnost 19 mil. Kč. Výdaje na školení zaměstnanců veřejné správy by se tedy měly navýšit o 39 mil. Kč. Předpokládané navýšení se však zřejmě týká pouze jednoho ročního období. Náklady na školení zaměstnanců ústředních správních úřadů budou kryty v rámci příslušných rozpočtových kapitol těchto úřadů. Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh zákona představuje zásadní změnu v úpravě správního procesu a vzhledem k velmi širokému rozsahu užívání správního řádu je třeba položit důraz na přípravu správních orgánů a konkrétních úředních osob před nabytím účinnosti této normy. Ministerstvo vnitra zajistí (včetně finančního pokrytí) školení týkající se nového správního řádu, kterého by se zúčastnila vždy 1 osoba z jednotlivých krajských, jakož i z větších obecních úřadů. Tato soba by byla pověřena metodickým vedením a pomocí ostatním pracovníkům těchto úřadů, zejména do doby, než budou proškoleni běžným způsobem. Legisvakance bude využita ke zpracování metodických pomůcek, které budou podrobně vysvětlovat postupy při řešení možných problémů. Rovněž zajistí, aby všechny správní orgány měly dostatečnou dobu k seznámení se s novou úpravou. Se zvýšením počtu zaměstnanců v oblasti veřejné správy, které by souviselo se zavedením nového správního řádu, se nepočítá. Naopak od nové právní úpravy se očekává zvýšení efektivity zaměstnanců vykonávajících úkoly spojené s výkonem veřejné správy.

Zpřehledněním procesní úpravy správního řízení, odstraněním neopodstatněných odchylek a omezením správního uvážení správního orgánu jeho účelem a zásadou předvídatelnosti veřejné správy by se měla výrazně zvýšit právní jistota adresátů veřejné správy a omezit možnost pro korupci ve veřejné správě. Z tohoto hlediska je významné zejména zavedení pevně stanovených lhůt, ve kterých je správní orgán povinen vydat správní akt ve správním řízení, a ochrana před nečinností. Nejen tato ustanovení by měla výrazným způsobem přispět k podpoře investic v České republice. Ustanovení návrhu zákona, která v řadě případů umožňují zjednodušení doručování a zavedení zkrácených forem řízení, by měla vést ke snižování nákladů správních orgánů. Institut zajišťovacích prostředků přispěje k efektivitě správního řízení a v souvislosti s novou úpravou exekuce na nepeněžité plnění usnadní případné vymáhání uložených povinností. Určité náklady si vyžádají nové možnosti komunikace mezi účastníkem a správním orgánem, kdy se zavede možnost učinit písemné podání a v určité míře i možnost doručovat pomocí technických prostředků, jakými jsou dálnopis, telefax nebo elektronická pošta, případně možnost vést řízení v elektronické podobě, a další náklady pak vybavení správních úřadů prostředky pro pořizování kopií spisů. Těmto nákladům by se však veřejná správa nemohla vyhnout ani v případě, že by k přijetí nového procesního předpisu nedošlo (viz např. zákon o svobodném přístupu k informacím a zákon o elektronickém podpisu).

ZVLÁŠTNÍ ČÁST Část první - Úvodní ustanovení K§1 Tímto ustanovením je pozitivně vymezován předmět úpravy zákona. Jedná se o vymezení institucionální, zákon se vztahuje na veškerý postup správních orgánů při výkonu veřejné správy. Okruh správních orgánů vymezuje toto ustanovení pro účely správního řádu legislativní zkratkou. Návrh správního řádu se vztahuje nejen na správní řízení v užším slova smyslu (postup správního orgánu směřující k rozhodnutí (ať konstitutivnímu či deklaratornímu) o právech a povinnostech fyzických a právnických osob (účastníků řízení), ale na veškerý postup správních orgánů výkon veřejné správy, tedy na veškerou veřejnoprávní činnost správních orgánů směřující navenek vůči fyzickým a právnickým osobám (dotčené osoby), neupravenou jinými právními předpisy. Pojem postup při výkonu veřejné správy značí, že se nejedná o činnost soukromoprávní, při které správní orgán vystupuje jako účastník soukromoprávního vztahu. Rovněž se nejedná o veřejnoprávní činnost jiných orgánů veřejné moci, než jsou správní orgány, jak vyplývá i z teoretického negativního vymezení veřejné správy, podle nějž veřejná správa není zákonodárstvím, soudnictvím ani vládou. Zákon se dále nemá vztahovat na výkon veřejné správy upravený jinými zákony, jako je vydávání normativních správních aktů (vyhlášek, nařízení, obecně závazných vyhlášek). Stejně tak zákon nemá upravovat činnost správních orgánů směřující dovnitř veřejné správy, ale jen tu, která směřuje navenek, vůči dotčeným fyzickým a právnickým osobám (dotčené osoby). Z povahy věci vyplývá, že se správní řád nepoužije na bezprostřední zásahy, a rovněž ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti a při pověřování výkonem státní správy se uplatní neformální rozhodování nebo interní regule. Pojem výkon veřejné správy je ve smyslu teorie správního práva pojmem zahrnujícím jak správní řízení včetně vydávání (individuálních) správních aktů, tak i další činnosti, jako je vydávání ověření (osvědčení), posudků, vyjádření a stanovisek, nebo úkony informační, doporučení, výzvy a též i např. vedení živnostenského rejstříku, včetně vydávání opisů, výpisů a potvrzení z něj a další činnosti. Takových neformálních („jiných“) úkonů se týká část pátá, která pak odkazuje na použití dalších ustanovení zákona. Tento postup správních orgánů, jehož cílem není vydání správního aktu, by se měl uskutečňovat neformálně, popřípadě podle ustanovení jiných právních předpisů, pokud je jimi upraven. Fyzickou osobou vykonávající zákonem svěřenou působnost v oblasti veřejné správy je např. lesní stráž rozhodující o přestupcích v blokovém řízení podle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z § 1 odst. 1 vyplývá, že se správní řád nepoužije pro občanskoprávní, obchodněprávní a pracovněprávní úkony prováděné správními orgány. Odst. 2: Správní řád se nepoužije např. při postupu podle trestního řádu, občanského soudního řádu nebo při vyřizování podání podle zákona o právu petičním, při vyřizování stížností dle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. apod.

K hlavě II Základní zásady činnosti správních orgánů budou sloužit potřebám výkladu konkrétnějších ustanovení zákona a zároveň obsahovat některé obecné povinnosti správních orgánů, jakož i osob, s nimiž je vedeno správní řízení. Správní řád vzhledem k obrovskému záběru veřejnoprávních vztahů, na které dopadá, vyžaduje zvýšenou míru používání neurčitých právních pojmů a dává správním orgánům ve značné míře k dispozici též správní uvážení. To však neznamená, že by bylo možno zneužívat správní uvážení ke škodě dotčených osob nebo veřejného zájmu. Každé konkrétní ustanovení správního řádu je nutno vykládat v kontextu základních pravidel řízení, která by se měla stát páteří celého řízení, nikoliv jen prázdnou proklamací. Základní zásady činnosti správních orgánů se uplatní při veškerém výkonu veřejné správy (§ 188). Je nepřijatelné, aby např. zvláštní zákon vyloučil užití správního řádu a sám dostatečně neupravil alespoň základní zásady řízení, neboť takový postup by byl v rozporu se zásadou legality obsaženou v čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Některé zásady jsou integrovány v jiných částech textu, např. zásady upravující písemnost, ústnost, veřejnost a neveřejnost řízení. K§2 V tomto ustanovení jsou upraveny základní zásady postupu správních orgánů. Nejdůležitější je zásada legality (zákonnosti) upravená v odstavci prvním. Následuje zásada zákazu zneužití správního uvážení upravená v odstavci druhém, zásada ochrany dobré víry upravená v odstavci třetím a konečně zásada účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem upravená v odstavci posledním. Odst. 1: Ustanovení vyjadřuje zásadu legality (zákonnosti) v souladu s čl. 2 odst. 2 Listiny. Odst. 2: Zde je vyjádřena zásada zákazu zneužití správního uvážení, která je jedním z pilířů právního státu - toto ustanovení implementuje do našeho právního řádu zásadu obsaženou v Doporučení (80) 2 Výboru ministrů RE pro členské státy týkající se správního uvážení. Odst. 3: Ustanovení vyjadřuje zásadu ochrany dobré víry jakožto jednoho z hlavních principů činnosti demokratické veřejné správy, který by měl doplňovat princip zákonnosti a ochranu veřejného zájmu poskytovanou zvláštními zákony. Odst. 4: Pro ty případy, kdy chybí právní úprava procesu, se předkládá zásada účelnosti a souladu zvoleného řešení s veřejným zájmem. Obecně je třeba vždy mít na paměti, že výkon veřejné správy včetně uplatňování správního uvážení není činností soukromých osob, ale činností správních orgánů resp. oprávněných úředních osob, konanou jménem státu reprezentujícího v jednotlivých záležitostech veřejné statky a obecné zájmy ve společnosti, slovy návrhu zákona „přijaté řešení má být v souladu s veřejným zájmem“. Tento veřejný zájem je vždy třeba dovodit ze zvláštních zákonů (například ze zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, např. § 81 odst. 1 a další). Správní orgán resp. úřední osoby nesmějí, jednají-li jménem státu, stát svou činností poškozovat. Ustanovení vyjadřuje též zásadu předvídatelnosti veřejné správy a materiální rovnosti.

K§3 Tato zásada má být svým obsahem obdobou ustanovení § 43 vládního nařízení 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení), i § 2 odst. 5 platného trestního řádu. Zásada je konkretizována v § 71 a násl. Např. pokud má být v řízení uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch toho, komu má být povinnost uložena. Zásada materiální pravdy je korigována požadavkem na ekonomii správního řízení, jak je tomu v ostatních procesních předpisech. Řízení by mělo být vedeno co nejúčelněji, nejrychleji, nejjednodušeji a nejlevněji. K§4 V tomto ustanovení jsou stanoveny zásady vztahu správního orgánu k dotčené osobě. Odst. 1: Výkon veřejné správy je službou veřejnosti. Správní úřad by (prostřednictvím svých úředních osob) měl dotčeným osobám vycházet maximálně vstříc. Odst. 2: Požadavkem na správní řízení v právním státě je povinnost správního orgánu informovat a poučit dotčené osoby takovým způsobem, aby nebyly poškozeny v důsledku neznalosti svých procesních práv, tzn. že správní orgán musí poučit dotčené osoby o případných nedostatcích jejich podání, jakož i o jejich právech a povinnostech v průběhu řízení. Požadavek na poučení osoby o procesních právech je obsažen v rezoluci Výboru ministrů RE (77) 31. Informační povinnost správního orgánu je upravena v ustanovení § 36 návrhu zákona. Odst. 3: Zde je konkretizován požadavek součinnosti, přičemž akcentována je možnost dotčených osob efektivně hájit svá práva. Tento požadavek vyplývá z toho, že procesní práva dotčených osob mají význam pouze tehdy, pokud je dotčené osoby mohou efektivně realizovat. Pojem „úkon“ správního orgánu je v návrhu chápán různě dle míry významu a formalizace. Na jedné straně se jedná o procesní úkony (např. ohledání na místě - § 75) a neformální „jiné“ úkony, např. úkony osvědčovací a ověřovací, na druhé straně o vysoce významné a formální úkony, jako je například správní akt. Z povahy věci vyplývá, že toto ustanovení se týká významnějších procesních úkonů správních orgánů, u nichž lze předpokládat, že účast dotčené osoby je potřebná k ochraně jejích práv (ústní jednání, provedení důkazů mimo ústní jednání apod). K§5 Požadavek pokusit se o smírné odstranění rozporů se týká jak vztahů mezi účastníky, popřípadě jinými dotčenými osobami, tak i vztahů mezi vykonavateli veřejné správy, jimž v řízení přísluší chránit různé oblasti veřejného zájmu; pokud však půjde ve správním řízení o řešení meritorního sporu mezi účastníky, bude se postupovat podle ustanovení § 154 návrhu zákona.

K§6 Odst. 1: Toto ustanovení poskytuje základní ochranu před nečinností správního orgánu a zajišťuje dodržení zásady procesní ekonomie v řízení. Odst. 2: V tomto ustanovení je kromě zásady hospodárnosti vyjádřen i princip subsidiarity ingerence veřejné správy do právních poměrů dotčených osob, což souvisí s jejím chápáním jako veřejné služby. Toto ustanovení správním orgánům dále ukládá zajistit obstarání údajů, které jsou potřebné v řízení, lze-li je obstarat z úřední evidence, kterou správní orgán sám vede. Příslušná procesní ustanovení vztahující se k obstarávání podkladů správním orgánem jsou dále uvedena v § 93 odst. 4 (stavení lhůty pro vydání správního aktu) a v § 108 odst. 3 (náhrada nákladů). K§7 Odst. 1: Ustanovení reflektuje ústavně zakotvenou rovnost všech osob a zákaz diskriminace. Odst. 2: Zde je míněno zejména zajištění takových organizačních a technických prostředků, aby osoby, které jsou při plné procesní způsobilosti např. z důvodu svého zdravotního postižení v řízení handicapovány, mohly řádně uplatňovat svá práva. K§8 Třebaže veřejná správa jako celek může v konkrétním případě působit vůči dotčeným osobám prostřednictvím různých správních orgánů, měla by zároveň vystupovat jednotně jako reprezentant určitého obecného veřejného zájmu. Vzhledem k tomu, že ještě dlouhou dobu nebude realizováno úplné informační propojení správních orgánů, nebylo by spravedlivé dávat správnímu orgánu za vinu porušení tohoto ustanovení, pokud by na existenci souběžné činnosti správních orgánů dotčená osoba, která o tom musí vědět, neupozornila.

Část druhá - Správní akty K části druhé Správní řízení upravené v části druhé je z dnešního pohledu správním řízením v užším slova smyslu, tedy řízením, jehož cílem je vydání správního aktu, tedy de facto rozhodování o právech a povinnostech. Zde se projevuje koncepce, na které je předkládaný zákon postaven stejně tak jako zahraniční úpravy, ze kterých vycházel. Zatímco ostatní části správního řádu by se podle povahy věci měly uplatňovat při výkonu veřejné správy v celé její šíři dané § 1, tato část je vymezena pouze pro ty případy, kdy zákonodárce buď přímo, anebo tím, že správní řád nevyloučí, respektive zvláštní úpravou nenahradí (§ 192), rozhodne, že o vydávání správních aktů podle zvláštních zákonů se bude vést formalizované správní řízení. Pro postupy správních orgánů, které se netýkají vydávání správních aktů, platí tato část pouze tehdy, pokud na ni zákon ve svém ustanovení odkáže (takové odkazy obsahují též ostatní části, zejména část pátá). V řízení dle části druhé se samozřejmě uplatní část první – Úvodní ustanovení.

K§9 Nově se zavádí jednotící pojem správního aktu po vzoru některých zahraničních úprav. Definice správního aktu je definicí materiální, nezáleží tedy na tom, jak je správní akt ve zvláštním zákoně označen. Typickým správním aktem je rozhodnutí, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva nebo povinnosti jmenovitě určené osoby (může jít samozřejmě i o několik osob). Formy správního aktu upravené ve správním řádu jsou rozhodnutí, příkaz a usnesení. Správním aktem není právní předpis vyhlašovaný ve Sbírce zákonů, obecně závazná vyhláška a nařízení obce, kraje a hlavního města Prahy, ani vnitřní předpisy. Správním aktem na rozdíl od některých zahraničních úprav není ani opatření obecné povahy (srov. část třetí), které je přechodovou formou mezi rozhodnutím a nařízením. Je zde sledován záměr, aby pojem rozhodnutí byl vyhrazen pouze pro rozhodnutí ve věci, a aby každé rozhodnutí bylo výslovně jako „rozhodnutí“ označeno, tedy např.: „rozhodnutí o udělení povolení“ nikoliv „povolení“ (cílem je vyšší procesní jistota účastníků). K § 10 Ustanovení vychází z ústavního požadavku stanovení působnosti správního úřadu zákonem (čl. 79 odst. 1 Ústavy). Úprava věcné příslušnosti v zásadě vychází ze stávajícího právního stavu. K § 11 Určení místní příslušnosti v zásadě rovněž vychází z dnešní úpravy. Určení místní příslušnosti podle místa pobytu fyzických osob je upraveno v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů a zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a o rodných číslech a o změně některých zákonů. K § 12 Toto ustanovení zakládá pravomoc vydat deklaratorní (určovací) správní akt, na rozdíl od osvědčení, které se vydává v případech, kdy není o věci pochybnost nebo spor. Především jde o případy, kdy o věci vůbec nebyl vydán správní akt, mimořádně může jít i o situace, kdy správní akt již nelze dohledat, tj. nelze vydat např. jeho kopii. Nezjistí-li správní orgán dostatek podkladů pro vydání deklaratorního správního aktu, žádost se zamítne. K § 13 Jde o standardní ustanovení běžné ve všech procesních řádech. Případ, kdy vyřízení žádosti není v pravomoci žádného správního orgánu, řeší ustanovení § 61 odst. 1 písm. b). Ustanovení, že správní orgán, jemuž bylo podání postoupeno, je může dále postoupit jen se souhlasem svého nadřízeného správního orgánu, má zamezit neomezenému postupování podání mezi správními orgány.

K § 14 Ustanovení určuje, který orgán právnické osoby je příslušný k vedení řízení, stanoví-li zvláštní zákon pouze, že řízení provádí právnická osoba. Odst. 1: Ustanovení zpřesňuje současnou úpravu. Reforma veřejné správy s sebou nese značné přesuny kompetencí, a ačkoliv by se to nemělo stát, dochází někdy k tomu, že není zcela jasné, který veřejnoprávní orgán je k řízení příslušný. Odst. 3: Je-li pravomoc konat správní řízení delegována na právnické osoby (právnické osoby soukromého práva), nemusí být jasné, který orgán právnické osoby má ve věci jednat a rozhodovat. Podpůrná úprava ve správním řádu je žádoucí i zde. K § 15 Toto ustanovení řeší situace, kdy věcně a místně příslušný správní orgán nemůže rozhodnout buď vůbec (odstavec 6), nebo, ač je formálně příslušný, je z hlediska vhodnosti, ochrany zájmů účastníků nebo veřejného zájmu vhodnější, aby řízení provedl jiný správní orgán. Návrh zde vychází z principů demokratické veřejné správy a dává účastníku možnost změny příslušnosti navrhnout. Aby nedocházelo ke svévolným atrakcím nebo delegacím, neumožňuje se atrahovat věc bez návrhu. Odst. 1 a 2: Přechodem příslušnosti se má zabránit střetu zájmů při rozhodování. Praktickým by mělo být zejména určení jiného správního orgánu nadřízeným správním orgánem na neurčitý počet řízení v budoucnu. Nadřízený správní orgán bude o přechodu příslušnosti rozhodovat usnesením, neboť jde o skutečnost, která může mít vliv na práva a povinnosti dotčených osob. U ústředních správních úřadů se tato konstrukce nepředpokládá, neboť kromě praktických důvodů (neexistence nadřízeného správního orgánu a jiného věcně příslušného správního orgánu) se u ústředních správních úřadů předpokládá vyšší jistota souladu jejich rozhodování s veřejným zájmem, jenž mají v řízení hájit. Odst. 3: Srov. atrakce u zvlášť technicky obtížných nebo neobvyklých staveb podle § 123 stavebního zákona. Zobecnění zvláštních úprav si takovou možnost může vyžádat např. v oblasti ochrany kulturních památek apod., které se mohou dostat pod kategorii písm. b). Nadřízený správní orgán bude v tomto případě rozhodovat jako správní orgán prvního stupně. Odst. 4: V písm. a) se jedná např. o řízení o povolení nebezpečných provozů na hranici správních obvodů. V písm. b) jde o konkretizaci zásady materiální rovnosti. Odst. 7: Postoupení z důvodu procesní vhodnosti jednak dává příslušnému správnímu orgánu možnost věc „dobrovolně“ předat tomu orgánu, kterému by ji mohl delegovat nadřízený správní orgán, jednak je zbytkové k ostatním ustanovením. U určitých kategorií řízení se předpokládá souhlas orgánu, jemuž se má postoupit. K § 16 Ustanovení postihuje změnu okolností, nikoli změnu právního předpisu. Jsou-li na straně účastníka důvody dle ustanovení § 15, původně příslušný správní orgán podle něj může na požádání účastníka postupovat.

K § 17 V současné době často dochází ke sporům o příslušnost, a to ať v případech pozitivních nebo negativních kompetenčních konfliktů, přičemž platná právní úprava dle názoru zpracovatelů neorganicky přesouvá řešení kompetenčních konfliktů na Ústavní soud. V rámci reformy správního soudnictví došlo k přenesení této působnosti na správní soudy. Před samotnou kompetenční žalobou ke správnímu soudu proběhne dohodovací řízení mezi ústředními správními úřady, čímž se zvýrazňuje odpovědnost správních orgánů za výkon veřejné správy a má se odbřemenit správní soudnictví. Odst. 1: Stav, kdy věcnou příslušnost nelze určit na základě zákona, není žádoucí, a proto se jako vhodné jeví řešení, kdy řízením bude „zatížen" ústřední správní úřad, neboť ten má prostředky k tomu, aby navrhl takovou změnu právní úpravy, která by nežádoucí anomálii odstranila. Předpokládá se, že se bude jednat o minimum případů; pokud by se (přechodně do přijetí nové právní úpravy) mělo jednat o větší počet případů, může ústřední správní úřad delegovat krajský úřad. Odst. 3 a 4: Ustanovení mají návaznost na soudní řád správní, který v rámci státní správy předpokládá kompetenční spory až na úrovni ústředních správních úřadů. Ve veřejné správě ovšem není mechanismus, který by spory automaticky přenášel na úroveň ústředních správních úřadů, neboť věcná příslušnost musí být vždy určena zákonem. Alternativním řešením by bylo zřízení kompetenčního senátu (jako orgánu při vládě) působícího v rámci veřejné správy, který by byl oprávněn k řešení uvedených sporů. Odst. 5: Pokud by šlo o spor mezi státní správou a samosprávou nebo o vzájemný spor orgánů územních samosprávných celků, může územní samosprávný celek podat ústavní stížnost proti porušení práva na samosprávu podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. K § 18 Oproti platné právní úpravě je umožněno dožádání u nadřízeného správního orgánu a jsou upraveny podmínky, za nichž lze provedení dožádání odmítnout. Odmítnutí se předpokládá zejména v souvislosti s ochranou utajovaných skutečností, služebního tajemství, jakož i ochranou úkolů, k jejichž plnění dožádaný orgán disponuje zvláštními pravomocemi (např. finanční úřady). Dožádaný správní orgán je dotčeným orgánem (§ 38). K § 19 Odst. 1: Správní řád se vrací k pojmu „úřední osoba“. Znovuzavedení tohoto pojmu není samoúčelné. Smyslem je již v textu procesního předpisu přesně vymezit konkrétní osoby, které vykonávají veřejnou správu, posílit jejich odpovědnost a tím přiblížit a zprůhlednit veřejnou správu. Zvláštní význam v tomto mají „oprávněné úřední osoby“ (srov. § 21). Odst. 2: Na podjatost by měl upozornit především účastník. Ve snaze zabránit obstrukčním námitkám podjatosti na straně jedné a u vědomí menší právní erudice účastníků ve srovnání s účastníky soudního řízení na straně druhé je námitka podmíněna jejím bezodkladným podáním poté, co se účastník o důvodu vyloučení dozvěděl. Odst. 3 až 7: Standardní úprava podjatosti je doplněna některými zkušenostmi z praxe. Zejména se jedná o případ, kdy de lege lata není úprava, a sice jedná-li se o vyloučení celého úřadu nebo kolegiálního orgánu.

Odst. 6: Náš právní řád bohužel nepředpokládá možnost podjatosti vedoucího ústředního správního úřadu, neboť předseda vlády je jen jedním z členů vlády a varianta, že by v tomto případě vláda rozhodovala ve sboru, je velmi nepraktická. K § 20 Odst. 1: Právo na písemné vyhotovení úkonu správního orgánu lze chápat jako tradiční a je nezbytné pro případnou obranu účastníka, a to včetně náhrady škody za nesprávný úřední postup. Ve správním řízení však jsou i případy, kdy trvání na písemné formě může ohrozit účel úkonu (správní akt na místě § 70 nebo např. vykázání § 85) nebo může být nadbytečné nebo i proti zájmům účastníka (je-li jeho zájmem rychlost řízení a nemůže-li nedostatek písemné formy zkrátit něčí práva). Odst. 2: Ustanovení je konkretizací zásad vyjádřených v § 4. Odst. 3: Důvodem zařazení tohoto ustanovení do návrhu je posílení právní jistoty účastníků, především pak žadatele. Obdobné ustanovení obsahuje např. zákon č. 41/1993 Sb., o ověřování shody opisů nebo kopie s listinou a o ověřování pravosti podpisu okresními a obecními úřady a o vydávání potvrzení orgány obcí a okresními úřady, ve znění pozdějších předpisů. K § 21 V novém správním řádu je potřebné upravit postavení tzv. decernentů, osob oprávněných k vedení řízení. Správní řád rozlišuje mezi správním orgánem a oprávněnou úřední osobou, mimo jiné i v zájmu posílení její odpovědnosti. Odst. 2: V oblasti správního práva je tradicí, že řízení vedou zvláště k tomu určené úřední osoby. Jimi budou zpravidla „pragmatizovaní“ úředníci s vyšším stupněm odbornosti. Jejich postavení by se mělo vzdáleně blížit postavení např. vyššího soudního úředníka. Odst. 4: V zájmu demokratizace veřejné správy je vhodné učinit též opatření proti anonymitě úředních osob ve styku s veřejností, např. formou štítku se jménem a funkcí, případně služebním číslem (viz též nový zákon o státní službě). K § 22 Potřeba obecné úpravy řízení před kolegiálním orgánem vyplývá ze značné roztříštěnosti zvláštních úprav, jakož i z toho, že v některých typech správního řízení se počítá s rozšířením tohoto institutu například v souvislosti s odstátněním veřejné správy zrušením okresních úřadů. Rozmanitost možných kolegiálních orgánů vyžaduje přenechání těžiště úprav jejich procesu jednacímu řádu. K § 23 Absence obecné úpravy jednacího jazyka vede k tomu, že je tento institut opakovaně a ne vždy jednotně upravován ve zvláštních předpisech. Tato úprava by měla zajistit jednotu alespoň v řízeních, která doposud obdobný institut nemají. Práva národnostních menšin vyplývají z čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Zvláštní postavení slovenštiny vyplývá jednak z historických tradic, jednak z relativně rovnoměrného početního zastoupení slovenské menšiny na našem území, které vylučuje konstrukci odst. 2 až 4.

Odst. 3: Ustanovení přiznává zvláštní práva příslušníkům národnostních menšin v návaznosti na zákon č. 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Podle ustanovení věty třetí si v řízení o žádosti žadatel, který není občanem České republiky, sám na své náklady obstará tlumočníka , nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Toto ustanovení je v souladu i s čl. 37 odst. 4 Listiny („Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.“), neboť návrh zakotvuje právo na přítomnost tlumočníka při jednání. Z Listiny nevyplývá, kdo má náklady na přibrání tlumočníka hradit. Opačná koncepce by vedla k neúměrnému finančnímu zatížení správních orgánů, ačkoli faktické omezení práva na tlumočníka např. z důvodu finanční tísně nehrozí, neboť podle ustanovení § 108 odst. 1 o hrazení nákladů řízení „V případech hodných zvláštního zřetele lze na požádání výši paušální částky snížit“ a na základě § 108 odst. 5, jež odkazuje na zákon o správě daní a poplatků, lze placení náhrady nákladů prominout či povolit odklad placení nebo placení ve splátkách.“ Odst. 4: Nově návrh konstruuje i ochranu zvlášť těžce zdravotně postižených osob, aby ani v jejich případě nemohlo dojít k reálnému poškození jejich procesních práv způsobenému jejich zdravotním stavem. K § 24 Vzhledem k odstátňování veřejné správy vyplynula nutnost upravit spisovou službu zákonem. Tato úprava bude zejména součástí připravovaného zákona o archivnictví a spisové službě. Do správního řádu se nově zavádí stanovení základních náležitostí spisu. Součástí spisu je mimo jiné i spis postoupený nepříslušným správním orgánem dle § 13. K § 25 Efektivní ochrana práv účastníků ve správním soudnictví, jakož i kvalitní výkon správního dozoru vyžadují podrobnou úpravu protokolace, která se zde předkládá. Úprava vychází jednak z občanského soudního řádu, jednak z předchozích úprav správního řízení. Vyšší míra formálnosti by ovšem v určitých typech řízení nebo úkonech mohla být pro svou jistou zdlouhavost na překážku. Z tohoto důvodu se protokolace doplňuje možností neformálního záznamu do spisu v zákonem stanovených případech (§ 26). Odst. 5: Návrh předpokládá formální způsob provádění oprav pro případ, že se nejedná o zřejmé nesprávnosti. Tím by měla být zajištěna ochrana procesních práv účastníků. K § 26 Sdělování skutečností malého významu, které nejsou rozhodné pro posouzení věci, může mít například podobu telefonického dotazu nebo poskytnutí informace apod., přičemž kritériem bude intenzita vztahu k věci a možnost vlivu na tuto věc. K § 27 Ustanovení je vedeno snahou odformalizovat podání vysvětlení a odlišit je od svědecké výpovědi. To se v praxi osvědčilo v trestním a přestupkovém řízení; cílem je dotčené osoby nadměrně nezatěžovat; osob, které budou podávat vysvětlení, může být více než osob, které budou svědky. Institut podání vysvětlení může být použit kromě postupu před

zahájením řízení dle části druhé též v jeho průběhu, jakož i v rámci jiných úkonů dle části páté. Oproti protokolaci může být výhodou i to, že úřední osoba např. v rámci místního ohledání určí předpokládaný rozsah podkladů pro rozhodnutí tím, že se neformálně dotazuje sousedů a činí si o tom poznámky, následně pak rozhodne, koho z nich předvolá před správní orgán jako svědka. Aby však nedocházelo k nadměrné extenzi tohoto institutu, je omezen na situace, kdy rozhodné skutečnosti nelze zjistit jinak, a na jeho aplikaci odkáže zákon. Samozřejmostí je, že postavení osoby, která podává vysvětlení, nemůže být slabší, než by bylo postavení účastníka nebo svědka. Platí to zejména o možnosti výpověď odmítnout. K § 28 až § 34 Úprava doručování byla vedena snahou zpřesnit a zefektivnit tento institut. Návrh odstraňuje některé nedostatky, které dosud snižovaly efektivitu doručování. Návrh respektuje úpravu zákona o poštovních službách. Kromě nové úpravy doručování pomocí elektronických prostředků návrh obsahuje některé instituty, které by měly účastníkům řízení výrazným způsobem ulehčit život. Jedná se zejména o možnost účastníka oznámit správnímu orgánu adresu pro doručování (§ 28 odst. 3), možnost zmocnit třetí osobu k přebírání písemností určených do vlastních rukou (dle § 29 odst. 2) a v neposlední řadě jde o fakt, že návrh se snaží omezit četnost doručování do vlastních rukou oproti stávající úpravě. Z důvodu zavedení výše uvedených nových institutů musí býtprovedena úprava vyhlášky č. 28/2001 Sb., kterou se stanoví poštovní podmínky základních služeb a základní požadavky kvality při jejich zajišťování držitelem poštovní licence (vyhláška o základních službách držitele poštovní licence). K § 28 Nově je zohledněna možnost doručování prostřednictvím elektronických prostředků, zejména v ustanovení odstavce 3, 8 a 9. Odst. 2: Ustanovení vyplývá z právních vztahů při poskytování poštovních služeb podle zákona o poštovních službách. Zajistit, že vhodné služby budou v nabídce České pošty obsaženy, je na základě zákona o poštovních službách povinností Ministerstva informatiky. Jestliže si správní orgán určitou službu vybere, Česká pošta má pak kontraktační povinnost. Česká pošta je tedy povinna poštovní zásilku převzít a poskytnout požadovanou službu právě tím způsobem, který byl uveden v jejích obchodních podmínkách (tzv. poštovní podmínky, jejichž znění je regulováno Ministerstvem informatiky). Zákon o poštovních službách počítá i s dohledem Ministerstva informatiky nad řádným poskytováním služeb (ukládání pokut České poště v případě, že své povinnosti vyplývající ze zákona nebo z uzavřené poštovní smlouvy nedodrží). Podle dosavadní úpravy povinnosti České pošty zakládal přímo správní řád. Ve skutečnosti se tak dělo jen zdánlivě - Česká pošta, která nezná obsah poštovní zásilky (a s ohledem na Ústavou zaručené listovní tajemství a zákonem o poštovních službách zaručené poštovní tajemství dokonce ani nesmí znát), nemůže vědět, že se v daném případě má řídit právě tímto zákonem. Ví to ovšem správní orgán, a proto musí dát České poště odpovídající instrukce ohledně způsobu doručování písemnosti (které se uskutečňuje formou dodání poštovní zásilky s písemností). Jejich dodržování se pak okamžikem převzetí poštovní zásilky (tj. okamžikem uzavření poštovní smlouvy) stává právní povinností České pošty.

Z uzavření poštovní smlouvy automaticky vyplývají např. i povinnosti uvedené v § 24 odst. 2 a 3 stávajícího správního řádu (vrácení nedodané poštovní zásilky spolu s udáním důvodu, pro který nebyla dodána). Z poštovní smlouvy vyplývá i mnoho dalších povinností, s nimiž správní řád dnes zpravidla nepočítá (např. povinnost vyřídit v určené lhůtě reklamaci dodání poštovní zásilky uplatněnou správním orgánem, povinnost vyhotovení duplikátu dodejky v případě, že se ztratí atd.). Nová úprava současně připouští, že si správní orgán může (bude-li chtít) zvolit případně služby jiného provozovatele poštovních služeb, zejména v případě, že bude poskytovat spolehlivější či levnější služby. Tato úprava je důležitá zejména s ohledem na postupnou liberalizaci trhu poštovních služeb, k níž v budoucnu dojde (první reálné kroky musejí nastat nejpozději k 1. lednu 2004). Výslovnou povinnost poskytnout odpovídající službu však má jen Česká pošta, u jiných provozovatelů je to věc vzájemné dohody mezi nimi a správním orgánem. Odst. 3: Možnost dohodnout si adresu pro doručování je dalším projevem přiblížení veřejné správy potřebám občanů. (Tato možnost je doplněna možností zmocnit třetí osobu k přebírání písemností určených do vlastních rukou dle § 29 odst. 2.) Rovněž je upravena možnost doručování na elektronickou adresu. Odst. 5: Je třeba, aby správní orgány takové situaci předcházely, což je možné jen tím, že písemnost v případě poznatků o takovém riziku odešlou (pro jistotu) do vlastních rukou. V případech, které i tak nastanou, se rozšiřují důvody, pro které neplatí zásada neúčinnosti doručení. Účinné je doručení i v případě, kdy adresát výslovně uznává, že písemnost doručenou jeho protivníkovi v řízení přesto od něho řádně převzal (což z jeho postupu v řízení nemusí být nutně zřejmé). Odst. 6: Je třeba vzít v úvahu, že v případě poštovní zásilky s písemností potvrzuje příjemce převzetí poštovní zásilky s obsahem, který je v té chvíli neznámý. Fakt doručení písemnosti pak vyplývá až ze souběhu s další, druhou právní skutečností - ze záznamu o tom, že právě do této poštovní zásilky, jejíž dodání je adresátem stvrzeno, byla správním orgánem vložena příslušná písemnost. Je tedy třeba rozlišovat mezi dokladem o převzetí písemnosti (např. tehdy, pokud doručuje pracovník správního orgánu, který písemnost předává bez zalepené obálky) a mezi dokladem o dodání poštovní zásilky s písemností (v případě použití poštovních služeb). Sama doručenka (potvrzující převzetí písemnosti) resp. dodejka (potvrzující převzetí poštovní zásilky s písemností) je doklad, který je reálně zastupitelný celou řadou jiných dokladů potvrzujících, že k doručení resp. dodání došlo. Jde např. o duplikát doručenky (dodejky) vyhotovený dodatečně, protože originál se ztratil; dodatečně vyžádané písemné vyjádření České pošty (což přichází v úvahu např. při uplatnění reklamace dodání); zejména pak jde o dodací doklady České pošty, v nichž je povinně uveden podpis příjemce stvrzující, že poštovní zásilku převzal. Pokud je využíváno služeb České pošty, pak povinnost zaslat správnímu orgánu tiskopis (tzv. dodejka) se všemi údaji prokazujícími řádné dodání příslušné poštovní zásilky (včetně data dodání a příp. data, od kterého běžela lhůta pro vyzvednutí poštovní zásilky s písemností) vyplývá z poštovní smlouvy. Správní orgán musí pouze požádat o službu "dodejka". V poslední větě se mj. řeší problém z praxe, kdy nebylo zcela jisté, jak postupovat v případě, kdy byla odeslána písemnost do vlastních rukou a nevrátila se ani doručenka ani písemnost.

Odst. 7: Toto ustanovení je důležité z hlediska potřeb při doručování správními orgány vzhledem k tomu, že i jednání doručovatele bude mít procesní důsledky. Odst. 8: Zakládá se možnost písemnosti jinak doručované do vlastních rukou na výslovné požádání účastníka doručovat obyčejně nebo doporučeně anebo též elektronicky. K § 29 Systematicky je popsáno, komu smí být u tří v úvahu přicházejících možností (jimž odpovídají tří různé poštovní služby, mezi nimiž si správní orgán vybírá) písemnost doručena. Odstavec 2 odpovídá způsobu, jakým se podle poštovní smlouvy dodávají doporučené zásilky do vlastních rukou, odstavec 3 způsobu dodávání běžných doporučených zásilek, odstavec 4 dodávání obyčejných zásilek. Možnost zmocnit třetí osobu k přebírání písemností určených do vlastních rukou v odstavci 2 je moderní institut, který má odstranit jeden ze základních nedostatků platného práva – pro určitou část účastníků řízení (podnikatelé, osoby dojíždějící za prací mimo bydliště apod.), kteří se nevyhýbají správnímu řízení, může být velmi obtížné osobně přebírat listovní zásilky určené „do vlastních rukou“, pokud by si nezvolili zmocněnce pro řízení. U osob, které chtějí v řízení jednat osobně, vzniká často problém, že se jim nedaří doručovat. Tento nedostatek by měla tato konstrukce odstranit, při zachování možnosti platně doručit i účastníkovi. Z povahy věci vyplývá, že této osobě lze platně doručit i doporučené psaní. Služby, které budou správní orgány potřebovat pro doručení v případech podle odst. 2 a 5, dosud v nabídce České pošty nejsou, protože jich dosud nebylo zapotřebí. Ze zákona o poštovních službách však vyplývá povinnost Ministerstva informatiky tyto služby nejpozději ke dni účinnosti nového správního řádu zavést. Odst. 5 a 6: Ustanovení řeší vztah k podnikajícím fyzickým osobám i dalším fyzickým osobám, jejichž postavení je obdobné. K aplikaci tohoto a tím i následujícího ustanovení bude nutné, aby správní orgán označil na zásilce výslovně, že dotyčná fyzická osoba je „podnikatel“ apod. K § 30 Systematicky je popsáno, komu smí být u tří v úvahu přicházejících možností (jimž odpovídají tří různé poštovní služby, mezi nimiž si správní orgán vybírá) písemnost doručena. Odst. 2 odpovídá způsobu, jakým se podle poštovní smlouvy dodávají doporučené zásilky do vlastních rukou, odst. 4 způsobu dodávání běžných doporučených zásilek, odst. 5 dodávání obyčejných zásilek. Odst. 4: Jiná vhodná osoba prokáže svoji totožnost podle § 28 odst. 7. K § 31 Doručování do ciziny je upraveno obdobně jako v zákoně o správě daní a poplatků. K § 32 Odst. 1 a 2: Ustanovení logickým způsobem stanoví tradiční praxi, že se písemnost (tj. tedy i poštovní zásilka s písemností) uloží, pokud ji nelze doručit (dodat) neprodleně.

Totéž samozřejmě vyplývá i z uzavřené poštovní smlouvy, neboť jde o standardní postup, který se využívá u všech poštovních zásilek. Odst. 4: Jedná se opět o standardní postup, který paralelně vyplývá i z poštovní smlouvy. V zájmu účastníků řízení je lhůta 3 resp. 10 dnů změněna na 15 kalendářních dnů, což je obecná lhůta, která platí pro vyzvedávání jakékoliv poštovní zásilky, a proto s ní adresáti správních písemností podvědomě automaticky počítají. Lhůta 15 kalendářních dnů platí i v daňovém řízení, u něhož je akcent na rychlost řízení neméně velký jako ve správním řízení. Ustanovení obsahuje požadavek, aby ve výzvě bylo uvedeno, odkdy si lze písemnost vyzvednout. Je totiž třeba upozornit, že písemnost (poštovní zásilka s písemností) nemusí být připravena k vyzvednutí tentýž den, kdy je ukládána. Tak tomu je např. v případě, že se poštovní zásilka s písemností ukládá až pozdě odpoledne či večer. Lhůta pro vyzvednutí nebude počínat dnem, kdy byla písemnost uložena (viz stávající správní řád), ale až dnem, kdy si písemnost adresát poprvé může vyzvednout, tedy kdy poprvé může uskutečnit to, k čemu je vyzýván. Odst. 5: Jde o zcela nové ustanovení, které zajišťuje, že se adresát písemnosti dozví, co se od něho očekává. Dosavadní úprava nezohledňovala skutečnost, že adresát, který si má správní písemnost ve lhůtě podle správního řádu vyzvednout, o tom, že uložená poštovní zásilka obsahuje správní písemnost, v tento okamžik neví (dozví se to až poté, co si zásilku vyzvedne a co ji otevře). Při použití poštovní zásilky zajistí předání tohoto poučení adresátovi Česká pošta (společně s výzvou podle odstavce 4). Protože taková praxe dosud zavedena není, bude nutné v tomto směru pozměnit poštovní podmínky. Pak se předání poučení automaticky stane povinností České pošty vyplývající z uzavřené poštovní smlouvy. K § 33 Odst. 1: Změnou je prodloužení lhůty a jinak stanovený počátek jejího běhu - viz odůvodnění znění § 32 odst. 4. Písemnost se považuje za doručenou posledním dnem 15 denní lhůty. Na základě odstavce 2 lze však za podmínek v odstavci 2 uvedených požádat o navrácení v předešlý stav. Odst. 2: Ustanovení nově stanoví podmínky pro uplatnění fikce doručení, protože dosavadní úprava je nefunkční a je jedním z hlavních důvodů nízké úspěšnosti doručování. Dosavadní koncepce je založena na tom, že doručovatel zjistí, zda se adresát v místě zdržuje. To je ovšem v praxi často nesplnitelný požadavek. Odst. 3: Ustanovení se týká doručení bez uložení i doručení až po uložení. Odstavec 3 se týká případů, kdy adresát buď písemnost výslovně odmítne, anebo sice naoko neodmítne, odmítne však učinit ty úkony, bez nichž mu písemnost (resp. poštovní zásilka s písemností) nemůže být vydána. V ustanovení uvedené „neposkytnutí součinnosti“ se vztahuje zejména prokázání totožnosti (§ 28 odst. 7) nebo potvrzení převzetí podpisem v dodacích dokladech a na dodejce (dojde též k vyhotovení úředního záznamu, které bude plynout z poštovní smlouvy).

K § 34 Doručování veřejnou vyhláškou (ediktální řízení) je nově upraveno v tom, že se předpokládá vyvěšení stejnopisu písemnosti nebo oznámení o tom, kde je možno písemnost převzít způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nově je rovněž upraven případ, kdy se doručuje v obvodech několika obcí. Tato věc v praxi činila interpretační obtíže. Kvůli právní jistotě je volena alternativa, že právně významná je doba vyvěšení na úřední desce správního rogánu, který doručuje. Vyvěšení na úředních deskách obecních úřadů je jen pořádkové. Opačný výklad by vedl k tomu, že v případě podání odvolání by bylo třeba zjišťovat, ve které obci účastník, jemuž bylo doručováno veřejnou vyhláškou, edikt viděl, a podle toho by mu končila odvolací lhůta. V případě, že se některým adresátům doručuje písemnost osobně (poštou), a zároveň se doručuje též veřejnou vyhláškou, je pro tyto adresáty rozhodující den, kdy jim byla písemnost doručena individuálně. V řízení s velkým počtem účastníků lze doručovat veřejnou vyhláškou i písemnosti jinak doručované do vlastních rukou; to se však netýká účastníků podle § 39 odst. 1. K § 35 I zde se nově předpokládá existence úřední desky v elektronické podobě, tedy způsobem umožňujícím dálkový přístup. Požadavek přístupnosti úřední desky po dobu 24 hodin denně odpovídá úpravě obsažené v krajském a nově i v obecním zřízení. K § 36 Informační povinnost správního orgánu stanovená v tomto ustanovení se vztahuje ke správnímu řízení a má poněkud odlišné cíle oproti zákonu č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ke kterému je speciální normou. Odst. 2: Z povahy věci vyplývá, že např. veřejné stráže informační povinnost stanovenou v odstavci 1 nemají. K § 37 Obecně je stanovena zásada spolupráce ve veřejné správě, respektive mezi orgány veřejné moci. Tím je dán základní rámec pro součinnost dotčených orgánů. K § 38 Právní úprava postavení dotčených orgánů a součinnosti mezi nimi by měla přispět k větší efektivitě veřejné správy a měla by též umožnit, aby místo zdvojování určitých fází řízení došlo ke společnému úkonu nebo vzájemné zastupitelnosti. Kromě vymezení dotčených orgánů jsou v tomto ustanovení přesně vymezena pravidla součinnosti, a to včetně možnosti dotčeného orgánu do jisté míry se řízení účastnit. Odst. 1: Toto ustanovení obsahuje nový pojem: „podmiňující správní akt. V ustanovení § 125 se pro účastníka nově zavádí samostatná možnost obrany proti podmiňujícím správním aktům jakožto institut mající výrazným způsobem posílit procesní práva účastníků.

Odst. 2: Má-li být rozhodováno o právních poměrech, které vyplývají z postavení určitého subjektu jakožto vykonavatele veřejné správy, je potřebné, aby tento vykonavatel měl postavení dotčeného orgánu. Dnes je tato otázka citlivá, pokud jde o postavení obcí (např. při povolování geologických prací). Odst. 4: Dotčené orgány si mohou vyhradit vyjádření k podkladům vydání správního aktu zejména při vydávání podmiňujícího správního aktu nebo jiného stanoviska pro orgán vedoucí řízení. Odst. 6: V praxi dochází ke sporům mezi správními orgány a dotčenými orgány o to, do jaké míry je stanovisko dotčeného orgánu závazné. Pro případ, že to neřeší zvláštní úprava, je podpůrně zaveden tento postup. Tento postup se dále uplatní i v případech, kdy je rozpor mezi stanovisky různých dotčených orgánů. Předkládaná varianta řešení rozporů vychází z praktických zkušeností a z teoretického východiska, že vláda by měla koordinovat jednotlivé veřejné zájmy, které chrání jednotlivé resorty.

K Hlavě III Oproti platnému právnímu stavu jde především o odlišení účastníků podle § 39 odst. 1, kteří mají v některých případech (např. při zpětvzetí žádosti) jiné procesní postavení než ostatní účastníci. To vyplývá z faktu, že v řízení o žádosti je žadatel dominus litis a v řízení z moci úřední se řízení nejvíce dotýká osoby, jíž správní akt může založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost. Účastníky jsou též další osoby, pokud mohou být správním aktem přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech (účastníci podle § 39 odst. 2), případně ti, o nichž to stanoví zvláštní zákon, a v rozsahu, jaký případně vymezí (účastníci podle § 39 odst. 3). I platný správní řád ve svém § 14 vymezuje účastníky řízení v několika skupinách, a ačkoliv nespojuje s příslušností k některé z nich žádné důsledky, z formulace tohoto ustanovení vyplývá, že ve správním řízení mohou jako účastníci vystupovat osoby, které jsou řízením dotčeny ve velmi rozdílné intenzitě.

K § 39 Odst. 1: Z dalších ustanovení návrhu zákona vyplývá, že účastník dle tohoto ustanovení má veškerá práva včetně těch, jimiž může v případě žádostí předmětem disponovat (na rozdíl např. od poškozeného v trestním řízení). Osobami, které mají k věci stejný právní vztah jako žadatel, jsou například spoluvlastníci určité věci v případě, kdy nemusí podat žádost společně. Pojem „žadatel“ označuje toho, kdo podává žádost o zahájení řízení. Pojem „žádost“ je vyhrazen pro žádost o zahájení řízení v řízení, jehož výsledkem má být správní akt, jímž se žádosti alespoň částečně vyhoví, případně se žádost zamítne nebo se řízení zastaví. Odst. 2: Účastníci dle tohoto ustanovení mají veškerá procesní práva, s výjimkou několika ustanovení zákona, která výslovně odlišují procesní situaci účastníků podle § 39 odst. 1 (např. podle ustanovení § 64 odst. 1 je rozhodujícím pro zahájení řízení z moci úřední oznámení zahájení řízení účastníku uvedenému v § 39 odst. 1). Odst. 3: V souvislosti s pojetím účastenství je často diskutována účast veřejnosti a občanských sdružení, hájících veřejný zájem, ve správním řízení.

Na těch úsecích správního práva, které jsou jako určitý ucelený celek upraveny zvláštními předpisy (jedná se zejména o právo životního prostředí), se historickým vývojem dospělo k plnému účastenství subjektů, jejichž práv a povinností se správní akt nedotýká. To je dáno zvláštní povahou veřejného zájmu, který může být v typech řízení upravených těmito předpisy zvýšenou měrou dotčen a kde je zájem chráněný těmito předpisy typově shodný se zájmem subjektů (zejména občanských sdružení), kterým se účastenství přiznává. Návrh správního řádu jakožto obecný procesní předpis nemůže na tento nesporně pozitivní fakt reagovat jinak než konstatací tohoto stavu a potvrzením plného účastenství těchto subjektů ve zvláštních typech řízení. Budoucí zákony patrně budou účast veřejnosti na veřejné správě rozšiřovat i do dalších oblastí. Z toho důvodu je třeba pamatovat i na to, že pro určité typy řízení nebude možné plné zapojení těchto subjektů. Proto zákonodárce zvolí míru procesních práv odpovídající zvláštnímu druhu řízení. Odst. 4: Zúčastněné osoby nejsou účastníky v tom smyslu, že by se jich týkal výsledek řízení. Postavení účastníků mají jen při rozhodování o svých právech či povinnostech (typicky při rozhodování o svědečném nebo znalečném). Tato konstrukce je obdobná i u jiných procesních předpisů. K § 40 Účastenství je založeno na materiálním principu, v pochybnostech však správní orgán vydá deklaratorní usnesení. K § 41 Správní řád svým charakterem vyžaduje vlastní definici procesní způsobilosti. Odst. 3: Jde o ustanovení, které má zvýšit ochranu procesně nezpůsobilých osob, které by v souladu s trendem demokratizace veřejné správy neměly být pouhým nesvéprávným „objektem“ práv, ale pokud to povaha věci umožní, mohly by mít možnost alespoň se v řízení vyjádřit. Odst. 4: Ustanovení je promítnutím požadavků Úmluvy o právech dítěte (publikované Sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.). K § 42 V praxi někdy docházelo k nejasnostem, do jaké míry se na správní řízení vztahují ustanovení soukromého práva týkající se jednání za právnickou osobu. K § 43 Jde o výčet možností zastoupení v řízení. K § 44 V případě zastupování zákonným zástupcem či opatrovníkem jde o formy zastupování, v nichž není rozhodující vůle osoby, jež je zastupována, na rozdíl od zastupování na základě plné moci, jež je upraveno v ustanovení následujícím.

Odst. 1 a 2: Správní řád dává přednost zastoupení ze zákona nebo z rozhodnutí orgánu podle zvláštního zákona. Odst. 2 písm. c): Smyslem ustanovení je mimo jiné zabránit právnické osobě, aby v době, kdy nemá orgány, které by za ni mohly jednat, nemohla blokovat řízení. Odst. 2 písm. d): Pobytem se zde rozumí faktický pobyt osoby. Odst. 4: Za vhodnou osobu se považuje zejména osoba, která je k opatrovanci v příbuzenském poměru. Důvodem řešení ve větě druhé je zájem na občanovi jakožto příslušníku místního společenství. Odst. 8: Zánik funkce opatrovníka nastává přímo ze zákona, jakmile pominou důvody uvedené v odst. 2. Kdyby opatrovník činil úkony ve prospěch zastoupeného i po zániku své funkce, přicházelo by v úvahu využití ustanovení § 46 odst. 4 o dodatečném zmocnění. K § 45 Zde se předkládá úprava zastoupení na základě plné moci. Zastoupení advokátem dle zákona o advokacii, případně jiné zastoupení dle zvláštního zákona tím není dotčeno. Odst. 4: V praxi se často vyskytovaly případy, že si účastník zvolil zmocněnce, kterému se nedařilo doručovat, čímž se zejména tam, kde mělo dojít např. k prekluzi přestupku, snažil vyhnout postihu. Z toho důvodu bude správní orgán moci platně doručovat přímo účastníku, případně mu ustanovit opatrovníka. K § 46 V tomto ustanovení je upraven obsah institutu zastoupení. Odst. 2: Doručují-li se písemnosti zástupci, doručení zastoupenému zásadně nemá účinky pro běh lhůt. Odst. 4: Vzhledem k tomu, že u tohoto institutu nemůže být pojmově ohrožena dobrá víra a zřejmě ani veřejný zájem, jeví se účelné jej připustit obecně, neboť zde by bazírování na plné moci mohlo účastníka poškodit, aniž by jinému v dobré víře pomohlo. K § 47 Možnost, aby si účastníci uplatňující shodný zájem zvolili společného zmocněnce je konformní s Doporučením Výboru ministrů Rady Evropy č. (87) 16, týkajícím se správního řízení, jímž mohou být dotčeny velké skupiny osob, a odpovídá potřebě efektivního výkonu veřejné správy. Ve svém důsledku je též v zájmu účastníků, neboť umožňuje vydat správní akt v přiměřené lhůtě. K § 48 Praxe v některých případech vyžaduje, aby si účastník, který nemá s příslušným oborem veřejné správy zkušenosti, přibral k řízení odborného konzultanta, který disponuje potřebnými odbornými znalostmi, přičemž tato potřeba naráží na obecnou zásadu neveřejnosti správního řízení. Pokud by přibraný konzultant výrazným způsobem narušoval průběh řízení, mohl by vůči němu správní orgán uplatnit institut pořádkových opatření podle podmínek stanovených tímto zákonem. K právům odborného konzultanta viz též § 51 odst. 1. Přibrání

odborného konzultanta je v bagatelních věcech pro účastníka hospodárnější, než kdyby navrhoval přibrání znalce, přičemž navíc nebude docházet k průtahům v řízení. K § 49 Toto ustanovení upravuje základní procesní práva účastníků. Jako nejpodstatnější se jeví právo účastníka vyjádřit se k podkladům správního aktu před jeho vydáním. Tento institut by měl výrazným způsobem posílit odpovědnost správních orgánu rozhodujících v prvním stupni a v důsledku vést k omezení počtu odvolacích řízení. Institut vyjádření se k podkladům rozhodnutí má v evropském správním právu určitý vývoj. Původně byl judikaturou chápán tak, že správní orgán nesmí rozhodnout např. na základě vnitřních směrnic, které odmítne účastníku sdělit, avšak nyní vývoj tenduje spíše k tomu, že by se účastníci měli mít možnost vyjádřit k jakémusi „konceptu“ rozhodnutí, tedy po provedení všech důkazů a po jejich předběžném vyhodnocení správním orgánem. K § 50 Podání je nejobecnější úpravou úkonu, který účastník činí vůči správnímu orgánu. Další ustanovení zákona obsahují zvláštní úpravu některých druhů podání, např. žádosti, ohrazení, procesní stížnosti, odvolání. Neupravují-li zvláštní druhy podání své formální náležitosti, musí účastník vždy dodržet náležitosti podání stanovené v tomto ustanovení. Odst. 5: V tomto ustanovení je zohledněna možnost podání v elektronické podobě, které je v případě použití zaručeného elektronického podpisu postaveno naroveň písemnému podání nebo podání učiněnému do protokolu. Odst. 7: Podle § 55 odst. 1 písm. d) bude zachována lhůta nejen při učinění podání u příslušného správního orgánu. Viz též § 116 odst. 1. Odst. 8 a 9: Již podle platného správního řádu mají správní orgány povinnost přijímat podání v elektronické podobě. V návrhu správního řádu se tak činí v § 50 odst. 5. Ustanovením odstavce 8 se řeší objektivní problémy zejména některých obcí tuto zákonnou povinnost plnit. K § 51 Úprava nahlížení do spisu by měla vyvážit obecné právo na informace, právní zájem účastníka na nahlížení do spisu, ochranu utajovaných skutečností a soukromí účastníka. Odst. 1: Úprava nahlížení do spisu se na správní spis vztahuje do té doby, než se dle zákona o archívní a spisové službě stane archiválií nebo bude skartován. Bez dalšího mohou do spisu nahlížet jen osoby uvedené v tomto ustanovení a z povahy věci též právní nástupci účastníků. Odst. 2: Z hlediska ochrany práv účastníků (včetně účastníků ve smyslu § 39 odst. 4) se přiměřeným omezením práv na nahlížení do spisu ze strany třetích osob jeví požadavek prokázání právního zájmu. V případě, že by účastník požádal nahlížení do spisu třetím osobám neumožnit a uvedl by pádné argumenty, bude to správní orgán při rozhodování, o umožnění, nebo neumožnění nahlédnutí do spisu muset brát v úvahu. Odst. 4: Úprava postavení nevidomých osob při nahlížení do spisu je zvláštní k ustanovení odstavce 2 a 5, neboť se zde nevidomým osobám přiznávají další práva, k jejichž

realizaci je třeba součinnosti správního orgánu. Analogicky by zřejmě bylo třeba postupovat i vůči dalším osobám těžce smyslově postiženým. Odst. 7: Zájem na rovnosti účastníků a skutečnost, že osoba je určena ke styku vždy jen s určitým okruhem utajovaných skutečností, vylučuje možnost, že by osoba určená ke styku s jiným okruhem utajovaných skutečností mohla nahlížet do spisu, který je obsahuje (viz též § 24 odst. 5). K § 52 a § 53 Je třeba, aby procesní práva účastníků v těch věcech, kde se nejedná o odvolání proti rozhodnutí ve věci, vydanému ve správním řízení, byla stanovena způsobem, který jim zajistí plnou informovanost o tom, jakým způsobem správní orgán s jejich opravným prostředkem naložil, a aby zásada procesní ekonomie omezila suspenzívní a devolutivní účinek a apelaci. Tento zájem vedl k tomu, že bylo třeba definovat nové procesní instituty, kterými jsou ohrazení a procesní stížnost. Tyto opravné prostředky mají větší intenzitu než stížnost, která je dnes upravena nevyhovující vládní vyhláškou č. 150/1958 Ú. l., a do budoucna má být upravena zvláštním zákonem, neboť tato „stížnost“ není procesním prostředkem ve správním řízení, a na druhou stranu mají menší intenzitu než odvolání proti rozhodnutí ve věci. Ohrazení i procesní stížnost používalo před rokem 1950 nejen správní řízení a jejich opětovné zavedení si vyžádala potřeba rozlišit mezi těmito prostředky a zmíněnou stížností nebo např. námitkami podle zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Zatímco ohrazení je opravným prostředkem v zásadě neformálním, který nemá ani suspenzívní ani devolutivní účinek, nicméně správní orgán je povinen je řádně prošetřit a případně učinit bezodkladné úkony k nápravě, procesní stížnost je prostředkem navýsost formálním, což se projevuje jednak jeho devolutivním účinkem, jednak tím, že ho zákon připouští pouze proti usnesení a v některých dalších případech. K § 52 Odst. 1: Ohrazení účastníka je možné proti jakémukoliv postupu správního orgánu, u jednotlivých ustanovení zákona není tedy tato možnost již zvlášť zmiňována. Odst. 4: O vyřízení ohrazení nebude vydáván správní akt ve správním řízení, s výjimkou usnesení podle odstavce 2.

K hlavě IV Standardní ustanovení o lhůtách a počítání času je doplněno o možnost účastníka žádat v zákonem přesně stanovených případech o navrácení v předešlý stav. K § 54 Správní orgán může určením lhůty disponovat, nicméně v zájmu ochrany práv dotčených osob bylo třeba stanovit určitá kritéria.

K § 55 V případě, že lhůta není zachována, nevydává se o tom samostatné usnesení, ale má to důsledek v těch případech, kdy platí jistá koncentrace – správní orgán úkon po lhůtě (např. odvolání) odmítne nikoliv z obsahového, nýbrž z procesního důvodu. K § 56 Jde o nový institut ve správní řádu, jenž si vyžádala praxe. Jeho obsahem je nicméně zejména prominutí zmeškání lhůty obsažené již v současném správním řádu. Odst. 1: Toto ustanovení má sloužit odstranění tvrdosti zákona, ke které by jinak docházelo podle ustanovení § 55. Při navrácení v předešlý stav je vždy nutno dbát zejména na ochranu dobré víry ostatních účastníků. Celkově se zvyšující formální nároky na účastníka vyžadují, aby správní orgán zvýšenou měrou zkoumal, zda v případě, kdy ke zmeškání úkonu dojde, nemůže účastníku vyhovět. Odst. 2: Lhůty pro možnost požádání o prominutí zmeškání úkonu jsou stanoveny obdobně s dosavadní právní úpravou. Odst. 6: Při splnění stanovených podmínek je správní orgán povinen zmeškání úkonu prominout, ledaže by povolením způsobil závažnější újmu dotčením práv nabytých v dobré víře nebo dotčením veřejného zájmu. Odst. 8: Podatel má možnost podat proti zamítavému usnesení procesní stížnost. Odst. 9: Po právní moci správního aktu je možnost obdobnou situaci řešit na základě některého z důvodů obnovy řízení. K Hlavě V Potřeba upravit postup před zahájením správního řízení vyplývá ze samotné povahy úkonů, které se zde navrhují, zejména se jedná o tzv. neodkladné a neopakovatelné úkony nebo o úkony, jejichž cílem je objasnit, zda je vůbec třeba v dané věci správní řízení vést, a to zejména u řízení zahajovaných z moci úřední. Vzhledem k tomu, že v některých typech správního řízení je zahájení řízení vázáno na splnění poměrně přísných podmínek (žádost se podává ve formě velmi propracovaného projektu) nebo lze řízení začít až v okamžiku, kdy má správní orgán dostatek informací k jeho zahájení (některé typy správního řízení v podstatě trestní povahy), nelze se obecné úpravě postupu před zahájením řízení vyhnout. K § 57 a § 58 V těchto ustanoveních je po vzoru trestního řízení upraven postup u věcí zahajovaných z moci úřední. Možnost toho, kdo dal podnět, domáhat se úředního postupu je dalším krokem k prohloubení veřejné kontroly správy. K § 57 Zde předkládaná obecná úprava přijímání podnětů k zahájení řízení z moci úřední vyplní mezeru ve veřejném právu, kterou doposud vyplňuje zastaralá vládní vyhláška č. 150/1958 Ú. l..

K § 58 Odst. 1: Pokud zvláštní zákon nedal správnímu orgánu oprávnění provádět před zahájením řízení z moci úřední určité úkony k prověření podnětů, dělo se tak doposud praeter legem. Z tohoto důvodu se předkládá uvedená subsidiární úprava. Odst. 2: Toto ustanovení vyplývá z trendu ochrany osobních údajů a z toho, že každý má právo, aby se o něm informace neshromažďovaly bez právního titulu. Tím samozřejmě nejsou dotčeny úpravy podle zvláštních zákonů. K § 59 Toto ustanovení by mělo být použitelné pro veškeré typy řízení, svojí povahou je vhodné zejména pro řízení o žádosti. Důkaz se zajišťuje formou usnesení. Vykonatelné usnesení je exekučním titulem, k vydání důkazu tak lze provést i exekuci podle části šesté. Po přijetí novely zákona o obecní policii se obecní policie stává orgánem obce. Napříště tedy nebude nutno vyslýchat strážníky jako svědky, ale půjde o podklady od jiného správního orgánu (§ 71). K § 60 Tento institut je výhodný v řadě případů, podobný institut zná např. celní zákon a zdá se, že potřeba zobecnění převažuje nad názorem ponechat jeho úpravu na zvláštních zákonech, neboť zasahuje např. i stavební řízení, ochranu zemědělského půdního fondu, nakládání s veřejnými statky nebo i např. řízení podle zákona o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Samotné zavedení institutu předběžné informace do praxe správní řád ponechává zvláštním zákonům. Ten, kdo se dovolává vydané předběžné informace v řízení o žádosti, musí prokázat, že skutkové okolnosti případu jsou shodné se skutkovými okolnostmi, které presumovala předběžná informace. Odst. 1 písm. b): Předběžnou informaci lze vydat též o tom, za jakých zákonných předpokladů lze žádosti vyhovět. Nejde tedy o příslib, že žádosti bude vyhověno. K § 61 Zavedení institutu odložení věci je inspirováno zásadou procesní ekonomie, neboť ve věcech žadatele které by evidentně nemohly vést k úspěchu, případně pokud není důvod k zahájení řízení z moci úřední, institut účastníky ušetří mnoha zbytečných úkonů, které by ze samotného faktu zahájení řízení plynuly.

K hlavě VI V této hlavě je obsažena úprava řízení před správním orgánem v I. stupni. Rovněž v řízení o postup odvolacího správního orgánu v rámci řádných nebo mimořádných opravných prostředků se subsidiárně používají tato ustanovení.

K § 62 a § 63 Vývoj správního řízení si vyžádal, aby se z obecného správního řízení, které je pojmově ovládáno zásadou oficiality, vydělila větev řízení o žádosti, kde je poněkud jiné procesní postavení účastníka podle § 39 odst. 1 (žadatele) a správního orgánu. Žadatel je skutečný dominus litis, ovšem i s těmi důsledky, že někdy nemusí unést důkazní břemeno. Po roce 1990 je v nových předpisech stále častěji používán pojem „žádost“ oproti doposud zažitému pojmu „návrh“. Pojem návrh je vyhrazen pro sporné řízení podle zvláštních zákonů. K § 63 Odst. 2: Žádost o zahájení řízení je zvláštním typem podání; pokud v tomto případě probíhá odstraňování nedostatků žádosti, správní orgán může řízení přerušit, neboť ve smyslu § 62 bylo řízení zahájeno již doručením žádosti správnímu orgánu. Odst. 3: Zjevně právně nepřípustná žádost nemá naději na úspěch. Z hlediska ochrany práv ostatních účastníků i procesní ekonomie je vhodnější, aby řízení o takové žádosti bylo bez dalšího zastaveno a účastníci i správní orgán byli ušetřeni zbytečných procesních úkonů, v jejichž závěru by došlo k zamítnutí žádosti. Pokud by řízení bylo pro nepřípustnost žádosti zastaveno neoprávněně, uspěl by žadatel s procesní stížností proti usnesení; usnesení by bylo zrušeno a řízení řádně zahájeno k původnímu datu. K § 64 Zákon stanoví pevné lhůty pro vydání správního aktu. Z tohoto důvodu nelze čekat, až se podaří doručit alespoň všem účastníkům uvedeným v § 39 odst. 1. Zároveň je však nutná efektivní procesní obrana účastníků, proto jim správní orgán ustanoví opatrovníka (odst. 2). Odst. 3: Zde se řeší praktický problém vztahu správního dozoru a řízení, které na něj navazuje. Tato problematika by měla být upravena v tomto předpise obecně, neboť dochází ke zvyšování počtu úprav správního dozoru a zde je potřeba jednotnosti. Jestliže správní řízení navazuje na výkon správního dozoru prováděný týmž správním orgánem, je správní orgán povinen jeho zahájení zvlášť oznámit. Může to však učinit méně formálně, např. ústním prohlášením. K § 65 Dle tohoto ustanovení se oznamuje zahájení řízení jiným účastníkům, než účastníkům dle § 39 odst.1. Odst. 3: Toto oznámení bude mít pouze informativní charakter. Jeho smyslem bude informovat o řízení ve věci a přispět tak k obeznámení potenciálních dotčených osob zejména v těch případech, kdy případné jednání bude veřejné. K § 65 Odst. 1: Jedná se o úpravu překážky probíhajícího řízení (litispendence), která není v současném správním řádu upravena, což v praxi činí značné potíže při řešení otázky, jakým způsobem s takovýmito žádostmi naložit. K této překážce správní orgán přihlédne z úřední povinnosti. Pokud bylo takové řízení zahájeno, zastaví se. Po vydání dvojího rozhodnutí by

byl důvod zrušit v přezkumném řízení rozhodnutí vydané na základě později zahájeného řízení ve věci. Nestanoví-li zákon jinak, nebrání zamítnutí žádosti projednání nové žádosti téhož žadatele a s týmž obsahem (§ 135). Totožnost věci je chápána jako totožnost práva nebo povinnosti a totožnost osob a totožnost předmětu řízení, v podstatě jako je tomu v soudních procesních řádech. Ve správním řízení má však často význam i právní důvod vedení řízení (srov. např. u odnětí oprávnění na žádost a v důsledku porušování práva z moci úřední). Odst. 2: Obrat „z téhož důvodu“ zahrnuje právní i skutkové okolnosti, nesmí jít tedy o tutéž věc. K § 67 Tradičně obecně platí zásada neveřejnosti správního řízení. Tato zásada je prolomena požadavky čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Právo na veřejné ústní jednání si vzhledem k těmto normám může účastník vymoci, ledaže by to bylo na újmu ostatním účastníkům. Veřejnost jednání však rozhodně není pravidlem, neboť často bývá proti zájmům účastníků.

K § 68 Řízení s velkým počtem účastníků je zavedeno v zájmu efektivního výkonu veřejné správy. V tomto řízení jsou omezena individuální procesní práva. Samotný rozsah omezení nikterak nepřekračuje mez stanovenou Doporučením Rady Evropy č. (87) 16, které bylo využito při jeho přípravě a které se týká správního řízení, jímž mohou být velké skupiny osob dotčeny. V případě podání odvolání o něm správní orgán uvědomí veřejnou vyhláškou a vyzve účastníky řízení, aby se k němu vyjádřili. K § 69 Po vzoru občanského soudního řádu byla stanovena „možnost“ spojit různá řízení. Tato konstrukce se pro obecnou úpravu jeví vhodnější než zakotvení „povinnosti“ řízení spojit. Spojení řízení vychází ze zásady procesní ekonomie a též z pojetí veřejné správy jako služby. Cílem je stav, kdy účastník bude moci maximum souvisejících věcí vyřizovat souběžně při jednom jednání. Odst. 2: Jde o vedení společného řízení ex lege (od počátku), správní orgán nebude tedy řízení spojovat. K § 70 Je třeba výslovně upravit oprávnění fyzických osob, které jako oprávněné úřední osoby ukládají zejména předběžná či pořádková opatření na místě, a to především za účelem zajištění průběhu a účelu řízení. Podle tohoto ustanovení budou postupovat i jednotliví zaměstnanci nebo příslušníci správních orgánů anebo jiné osoby, které vykonávají jejich

působnost (úřední osoby) a které podle zvláštního zákona vykonávají veřejnou správu samostatně. Odst. 2: Jde o správní akt vyhlašovaný ústně, který však má oproti ustanovení § 89 odst. 4 zvláštní úpravu, neboť se vždy doručuje jeho písemné vyhotovení. K § 71 V ustanoveních o podkladech správního aktu vyniká diferenciace mezi řízením o žádosti a řízením z moci úřední. Odst. 2: Požadavek součinnosti ze strany účastníků řízení znamená, že správní řád posiluje zejména odpovědnost žadatele v řízení o žádosti, ale též ostatních účastníků ve všech řízeních. Pokud povaha věci připouští, aby účastníci řízení opatřovali za správní orgán podklady správního aktu, resp. některé z nich, požádají o to a správní orgán s tím souhlasí. Odst. 3: V řízeních, v nichž se z moci úřední ukládá povinnost, je třeba jako v trestním řízení zdůraznit povinnost správního orgánu opatřovat důkazy nestranně. K § 72 až § 77 Režim důkazních prostředků je upraven v zásadě shodně s jinými procesními řády. K § 72 V tomto ustanovení jde o příkladmý výčet důkazních prostředků. Rozsah je obdobný jako v civilním řízení. K § 73 Ustanovení obsahuje zvláštní úpravu dokazování ve sporném řízení a v řízení o vydání deklaratorního správního aktu. K § 74 Ustanovení upravuje důkaz listinou shodně s principy dnešního právního stavu. Zakotvuje též institut veřejné listiny. Odst. 4: Jedná se například o Úmluvu o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 45/1999 Sb. Odst. 5: Po roce 1949 došlo k nadužívání institutu tzv. čestného prohlášení (zákon č. 173/1948 Sb.). Tuto praxi je třeba restringovat, neboť do značné míry relativizuje důkazní řízení, je-li možné důkaz nebo důkazy nahradit čestným prohlášením strany, která má na výsledku řízení zpravidla zájem. Takto může docházet k popírání zásady materiální pravdy, na níž jinak platná úprava staví. Vzhledem k tomu, že se ve značném množství zvláštních předpisů s institutem čestného prohlášení počítá, nelze jej jednorázově zrušit bez dalšího, proto se tento institut v omezené míře, tedy jako náhrada listinného důkazu i nadále připouští.

K § 75 Správní orgán musí dbát, aby přizvání podle odstavce 4 nemohlo způsobit pochybnost o jeho nepodjatosti. K § 76 Jsou upraveny podmínky, za nichž svědek nesmí být vyslechnut anebo je oprávněn výpověď odepřít, včetně nebezpečí správního postihu. K § 78 Ustanovení obsahuje standardní řešení předběžných otázek včetně případu, kdy je sám správní orgán k řešení otázky příslušný. K § 79 až § 85 Při úpravě zajišťovacích prostředků se vycházelo z dosavadních zkušeností s těmito instituty, jejichž často malá efektivnost mnohdy vedla až k ohrožení účelu celého řízení. Právě nedostatečnost stávajících zajišťovacích prostředků ve správním řádu vedla k obecnému poklesu právního vědomí, k poklesu úcty k zákonu a celkovému úpadku prestiže veřejné správy. K § 79 V tomto ustanovení je zvýrazněna zásada subsidiarity zajišťovacích prostředků oproti prostředkům mírnějším (např. domluva), které správní orgán činí zcela neformálně a vede jimi účastníky k dobrovolnému poskytování součinnosti. K § 81 Nově se u institutu předvedení vyžaduje pouze jedno neúspěšné předvolání. Dosavadní požadavek dvojího neúspěšného předvolání v kombinaci s malou možností vymáhat u určitého okruhu osob pořádkové pokuty vede k velmi nízké efektivitě správního řízení, zejména ve věcech trestní povahy. K § 82 Význam tohoto institutu pro zefektivnění správního řízení by měl být klíčový. Existuje kategorie osob, které se daří přinutit k plnění povinností uložených jim ve správním řízení jen velmi obtížně. Jedná se na jedné straně o cizince - pachatele dopravních přestupků nebo právnické osoby, které jsou předluženy, na druhé straně o osoby bez trvalého příjmu a stálého bydliště, u nichž se exekuce často míjí účinkem. Otázka případného rozporu tohoto institutu s lidskými právy se ve srovnání se zahraničními úpravami, kde je obdobný institut běžný, jeví lichou. Odst. 5: Při prodeji nepeněžité záruky se bude postupovat podle občanského soudního řádu.

K § 83 Institut předběžného opatření by měl jednak pomoci chránit pokojný stav, jednak zvýšit efektivitu správy možností zajištění věci, jíž se může týkat exekuce. Odst. 1: Konkrétní druh předběžného opatření může upravit též zvláštní zákon. Odst. 5: Jde o obdobnou úpravu, jakou obsahuje i občanský soudní řád. K § 84 Cílem tohoto ustanovení je zajistit efektivní průběh řízení i v případech, kde se rozhoduje o závažných úkolech veřejné správy, případně i tam, kde postup řízení ztěžují orgány právnických osob. Výše pořádkové pokuty je sjednocena s ostatními procesními předpisy a měla by mimo jiné umožnit, aby byly ke spolupráci donuceny například orgány právnických osob, jichž se týká kontrolní činnost některých správních orgánů. Výše uložené pořádkové pokuty v konkrétním případě samozřejmě nesmí být v nepoměru k závažnosti projednávané věci. K § 85 Usnesení se vyhlašuje ústně a je ihned vykonatelné, což vyplývá z ustanovení o usnesení (§ 98 a § 102). Písemné potvrzení o vydání správního aktu se vyhotovuje jen na výslovné požádání vykázané osoby (§ 89 odst. 4). K § 86 až § 88 Úprava překážek řízení je obdobná jako v ostatních procesních předpisech a odpovídá celkové koncepci zákona, tedy snaze o jasné a přesné stanovení procesních postupů. K § 87 Přerušením řízení se rozumí, že správní orgán nenařizuje jednání, neprovádí dokazování či nevydává správní akt ve věci. Lhůty v řízení neběží též z důvodu uvedeného v § 6 odst. 4 zákona č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích. K dílu 6 Základní materiální definice správního aktu je obsažena v § 9. V ustanoveních dílu 6 jsou stanoveny obsah, forma, náležitosti a další základní ustanovení týkající se správních aktů. K § 89 Pojem správního aktu je vymezen v § 9. V tomto a následujícím ustanovení jsou upraveny jiné otázky týkající se správního aktu. Odst. 2: Ze silného procesního postavení žadatele vyplývá vyjádření civilistické zásady „ne eat iudex ultra petita partium“.

Odst. 3: Správní akt se vydává zásadně v písemné formě. Výjimky musí stanovit zákon. Odst. 4: Vyhlašuje-li se správní akt ústně, zásadně se o něm vydává pouze písemné potvrzení. V zákonem stanovených případech se však dodatečně doručuje písemné vyhotovení ústně vyhlášeného správního aktu (viz např. § 70 odst. 2). K § 90 Ustanovení je vedeno snahou vymezit podrobněji než v platné právní úpravě základní náležitosti správního aktu. Odst. 4: V případě, že bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání, a odvolací správní orgán žadateli v plném rozsahu vyhoví, musí jeho rozhodnutí obsahovat odůvodnění. Důvodem je potřeba zamezit případům, které vzbuzovaly pochybnosti o nestranném rozhodování veřejné správy. Jedná se o případy, kdy odvolací správní orgán, aniž by jakkoli zdůvodnil odlišné rozhodnutí, zamítnuté žádosti vyhověl. Odst. 5: Zákon nevylučuje, aby správní orgán v poučení uvedl informace nad rámec požadovaný právními předpisy. Vady poučení řeší § 113 odst. 2. To se netýká nepoučení o správní žalobě, která není řádným opravných prostředkem. K § 91 Nově se počítá též s možností elektronického doručování správních aktů. K § 92 V případě opravy výroku rozhodnutí převažuje zájem na právní jistotě a ochraně práv účastníků nad požadavkem procesní ekonomie, pročež je třeba jej měnit opravným rozhodnutím, při jehož vydání mohou účastníci plně uplatnit svá procesní práva. K § 93 Jde o ustanovení sloužící především zájmům účastníků, jimž dává právní jistotu ohledně lhůty, v níž musí být věc vyřízena, a v návaznosti na úpravu nečinnosti správního orgánu též efektivní nástroj, jak se domoci vydání správního aktu v přiměřené lhůtě, neboť dojde-li v důsledku nečinnosti správního orgánu ke škodě, nastupuje odpovědnost státu. To vyplývá i ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, neboť půjde o nesprávný úřední postup. Kromě toho zákon o státní službě počítá s kárnou odpovědností zaměstnanců, kteří neplní své povinnosti. Dosavadní příliš volné vymezení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu, které navíc umožňovalo její takřka libovolné prodlužování ze strany odvolacího správního orgánu, což se v podstatě stalo pravidlem, v jehož důsledku se účastníkům často nedařilo domoci se svých práv. Navržené ustanovení je kompromisem mezi zájmy účastníků a reálnou možností vydat správní akt. Existují i snahy o obecné stanovení fikce pozitivního rozhodnutí po marném uplynutí lhůty, které však ve správním řízení obecně nemohou být akceptovány zejména z důvodu ochrany práv třetích osob.

Po dobu přerušení řízení může správní orgán a účastníci na základě ustanovení § 87 odst. 1 činit úkony, kterých je zapotřebí k odstranění důvodů přerušení. Odst. 2: Den, v němž bylo písemné vyhotovení správního aktu předáno k doručení, lze přesně zjistit např. ze záznamů v podatelně správního orgánu nebo z protokolu vedeného v elektronické podobě a pro otázku dodržení lhůt pro vydání správního aktu se tato konstrukce nabízí jako praktická. K § 94 Ustanovení upravuje dvojí možný způsob oznámení správního aktu. K účinnému oznámení správního aktu je zásadně třeba jeho doručení do vlastních rukou. Pouze pokud se účastník vzdá nároku na doručení písemného vyhotovení, má účinky oznámení již ústní vyhlášení správního aktu. Odst. 1: V tomto případě se jedná o účastníky, o kterých správní orgán věděl a jednal s nimi jako s účastníky; pokud by správní orgán o účastníku věděl, a nejednal s ním, nebo by účastník nebyl správnímu orgánu znám, má zvláštní postavení dle § 114. Odst. 3: Toto ustanovení má přispět k větší hospodárnosti řízení a zároveň k menšímu zatěžování účastníků, kteří nebudou nuceni poskytovat součinnost při procesních úkonech, pokud o to nemají zájem. K § 95 Úprava mezitímního a částečného správního aktu bude mít svůj význam zejména ve sporném správním řízení. Částečným správním aktem může být rozhodnuto jen v části věci např. je rozhodnuto o právních poměrech jen některých účastníků nebo je rozhodnuto o právech a povinnostech jen do určitého rozsahu. K § 96 Institut vydání dokladu je v našem právním řádu běžný (cestovní pasy, zbrojní pasy, řidičské průkazy atd.). Tato úprava umožní odstranit rozdílná procesní řešení ve zvláštních zákonech. K § 97 Vzhledem k potřebě v určitých věcech řízení maximálně odformalizovat se obecně zavádí institut známý z jiných předpisů - příkaz. Příkazní řízení je typem zkráceného řízení, ve kterém může být o povinnosti rozhodováno i na základě pouhého spisu. Tento institut se osvědčil nejen v trestním řízení a ve správním trestání, ale rovněž ve finančním a občanském právu. Od tohoto institutu je však třeba odlišit správní akt vydávaný v běžném správním řízení, který je však na základě zvláštního zákona formálně označen jako příkaz (viz např. zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů). Odst. 4: Zde se zavádí zvláštní forma příkazu. Zatímco se obecně požaduje dostatečné skutkové zjištění, v tomto případě má příkaz blízko k rozsudku pro uznání. Někdy může být v zájmu účastníka uznat uloženou povinnost a na místě ji plnit; ušetří si tím jednak náklady řízení a opakované předvolávaní před správní orgán, jednak (pokud se podaří zkvalitnit

zajišťovací prostředky) by uložení povinnosti ani jejímu výkonu stejně neunikl. Aby nedocházelo ke zneužití tohoto institutu, stanoví se poměrně nízké horní limity povinnosti, které lze příkazem podle tohoto ustanovení uložit. K § 98 Vzorem k zavedení tohoto institutu je soudní řízení. Pojem „usnesení“ jakožto výraz pro procesní správní akt má více zdůraznit procesní formu tohoto správního aktu oproti rozhodnutí, které je správním aktem ve věci. Proti rozhodnutí se podává odvolání a podání odvolání má suspensivní a devolutivní účinek. Proti usnesení se zásadně podává procesní stížnost, která je kasační stížností, má tedy devolutivní účinek (pokud nedojde k autoremeduře), nemá však účinek suspensivní. Odvolací správní orgán přezkoumává pouze zákonnost. Zavedení tohoto institutu je vedeno především zásadou procesní ekonomie a ochranou práv ostatních účastníků před šikanózními návrhy, jejichž cílem není poukazovat na nedostatky v řízení, ale pouze řízení protahovat. Požadavek vyšší právní jistoty dále vede k tomu, že některé méně významné procesní úkony správních orgánů, které by jinak byly pouze neformální, mají propůjčenu formu usnesení, byť se pouze poznamenají do spisu. Odst. 3: O usnesení, které se pouze poznamenává do spisu, se účastníci vždy vyrozumí. Správní orgán sám zvolí nejvhodnější způsob vyrozumění. Při jednání s účastníky půjde zpravidla o ústní sdělení, jinak může být účastník vyrozuměn též písemně. S tímto vyrozuměním však již nejsou spojovány právní následky; usnesení je pravomocné a vykonatelné již samotným poznamenáním do spisu. Skutečnost, že usnesením, které se pouze poznamená do spisu, není správní orgán vázán znamená, že správní orgán může vydat jiné usnesení, aniž by musel původní usnesení rušit. § 99 až § 100 Zavedení procesní stížnosti má přispět k rychlosti a efektivnosti správního řízení, neboť v řadě případů nahradí odvolání a celé řízení ve věci tak nebude zdržováno např. kvůli otázkám vedení řízení (srov. odůvodnění k § 52 až § 53 – ohrazení). Pojem procesní stížnost by neměl být zaměňován s pojmem „stížnost“ dle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l. K § 99 Odst. 1: Podle zákona se lze procesní stížností domáhat též např. prohlášení nicotnosti nebo dát procesní stížností podnět k provedení přezkumného řízení. Odst. 4: Forma vyřizování procesní stížnosti bude záviset na tom, zda půjde o procesní stížnost proti usnesení (v tom případě bude přicházet v úvahu především provedení přezkumného řízení), nebo zda bude podávána v jiném zákonem stanoveném případě. V případě přezkumného řízení, jehož předmětem je usnesení, se 30-denní lhůta k vyřízení procesní stížnosti (§ 100 odst. 1) vztahuje k jeho zahájení. Odst. 7: To, jak byla procesní stížnost vyřízena, eviduje správní orgán, který ji vyřídil. Nicméně potřeba přezkumu ve správním soudnictví vyžaduje, aby vyřízení procesní stížnosti bylo součástí spisu ve věci.

K § 100 Odst. 3: Proti usnesení, kterým se vyřizuje opakovaná stížnost, již procesní stížnost není přípustná, i když jde o usnesení formálně oznamované dle § 94. Jde o výjimku z ustanovení § 99 odst. 1. K § 101 až § 103 Zde jsou upraveny instituty právní moci a vykonatelnosti správního aktu. Na tato ustanovení navazuje část šestá. S důrazem na právní jistotu je podrobně upravena situace, kdy byla vydána chybná doložka vykonatelnosti, respektive správní akt pozbyl právní moci nebo vykonatelnosti. K § 104 až § 105 V případě nicotných správních aktů nelze vystačit s institutem nezákonnosti, neboť zde půjde o nezákonnost takové míry, že určitý správní akt nebude vůbec existovat - nelze tedy hovořit o jeho nezákonnosti. Otázka nicotnosti a jejích důvodů je u nás dosud záležitostí judikatury a doktrinálního výkladu, který je však stále nejednotný. V důsledku chybějící zákonné úpravy byly soudy často nuceny rušit správní akty, které ve skutečnosti vůbec neexistovaly. Důvody nicotnosti obsažené v návrhu zákona vycházejí z úpravy ve správním řádu SRN, v návrhu jsou však vymezeny poměrně úzce s ohledem na právní jistotu a na to, že pro správní orgány jde o institut zcela nový. Možné širší vymezení důvodů nicotnosti je ponecháváno na judikatuře správních soudů. Nicotnost je veřejnoprávní pojem zahrnující úkony správního orgánu, které by byly z hlediska soukromého práva absolutně neplatné. Přestože zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nepočítá s nicotným úkonem správního orgánu, je žádoucí, aby se institut nicotnosti uplatnil alespoň v některých případech nicotných úkonů správních orgánů, které byly vydány např. na základě nesprávného úředního postupu. K § 104 Odst. 1: Z důvodů potřeby zachovat právní jistotu a vzhledem k doposud nepříliš rozvinutým neformálním vztahům a principům, které v demokratickém právním státě vytvářejí rozvinutou právní kulturu, nebylo možno přistoupit k úpravě nicotnosti v „čisté“ podobě, tedy že nicotným aktem není nikdo vázán. Z toho důvodu se předkládá určitá nutná formální procedura, po jejímž absolvování bude možno nicotnost prohlásit. Zde uvedené obecné důvody nicotnosti je vždy třeba posuzovat objektivně; přiznáním práva, uložením povinnosti nebo prohlášením právního vztahu, které zákon neumožňoval, je myšleno např. to, kdy při správním trestání správní orgán uloží trest, který je mimo katalog trestů konkrétní skutkové podstaty nebo celého zákona; nelze tedy v přestupkovém řízení uložit např. trest odnětí svobody, lze však např. skutkovou podstatu špatně kvalifikovat a místo základní skutkové podstaty aplikovat kvalifikovanou skutkovou podstatu; v tomto případě se nejedná o nicotnost podle tohoto ustanovení.

Odst. 4: Toto je základní pravidlo, které odlišuje nicotný správní akt od aktu nezákonného. Pro nicotné správní akty neplatí promlčecí lhůty, jeho vady nemohou být zhojeny uplynutím času. Proto se v přechodných ustanoveních předpokládá, že nicotnost může být deklarována pouze u aktů vydaných po účinnosti tohoto zákona, aby nemohlo docházet ke zpochybnění historických událostí. K § 105 Pokud je příslušný správní orgán nečinný, mohou se dotčené osoby domáhat soudní ochrany podle zvláštního zákona. Procesní ochrana se přiznává zejména účastníkům, ostatní osoby mohou dávat podnět k zahájení řízení z moci úřední dle odstavce 1 tohoto ustanovení, rovněž tak ostatní správní orgány. K § 106 Jde o příkladmý výčet položek zahrnovaných do nákladů řízení. K § 107 až § 108 Navzdory tomu, že drtivou většinu nákladů řízení nesou správní orgány, které řízení vedou, v současné době je ve veřejné správě patrná tendence, aby ten účastník, který porušil své právní povinnosti, čímž způsobil náklady řízení, se na jejich úhradě podílel. Rovněž obava zejména orgánů územní samosprávy, aby nadměrným dožádáváním ze strany ostatních správních orgánů nebyly územní samosprávné celky ruinovány, si vyžaduje určitý posun v chápání nákladů řízení. Předložený návrh na to reaguje určitou spoluúčastí účastníků a správních orgánů, které dožádání učinily. Jakkoliv se obecně předpokládá náhrada nákladů řízení účastníkem, který řízení porušením své právní povinnosti vyvolal, je správnímu orgánu samozřejmě přiznáno právo náhradu nákladů řízení prominout. To se týká i zaviněných vícenákladů. K § 107 Odst. 5: Zvláštními právními předpisy jsou dosud zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, a vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. K § 109 až § 110 Tato ustanovení řeší problematiku nečinnosti, která není současnou právní úpravou řešena dostatečně. Nečinností soudů se opakovaně zabýval Ústavní soud, který od roku 1996 pojem „zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod“ (čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy) vykládá tak široce, že za takový zásah považuje i nečinnost orgánu veřejné moci, jíž je porušováno základní právo na projednání věci „bez zbytečných průtahů“ ve smyslu ust. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (nález č. 116/1996 Sbírky nálezů a usnesení a další nálezy pozdější). Tato problematika by měla být řešena pozitivněprávně.

Vlastní úpravu ochrany před nečinností obsahuje soudní řád správní. Podle § 79 odst. 1 soudního řádu správního soudní ochrana před nečinností nastoupí až v okamžiku, kdy ochrana prostředky správního práva selhala. V té době již zřejmě bude aktuální právo účastníka na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. K § 109 Odst. 2: Pokud odvolací správní orgán v rámci opatření proti nečinnosti podle § 110 odst. 1 prodlužuje lhůtu, musí to vždy odůvodnit, aby prodloužení mohlo být při opatřeních proti nečinnosti posouzeno. K § 110 Zde se předkládá úprava oprávnění činit opatření proti nečinnosti, kterými disponuje odvolací správní orgán. Tato oprávnění jsou širší než ta, která zákon přiznává účastníku, neboť jsou též realizací správního dozoru. Z dikce a smyslu ustanovení odstavce 1 vyplývá, že odvolací správní orgán může lhůtu pro vydání správního aktu prodloužit pouze jednou. Odst. 4: Jde o situaci, kdy je jasné, že lhůty nebudou dodrženy. Cílem ustanovení je, aby se s nápravnými opatřeními nemuselo čekat na uplynutí lhůty. K § 111 až § 127 Správní řízení obecně vychází ze zásady dvojinstančnosti, která je navíc doplněna předpokládaným přezkumem správních aktů ve správním soudnictví, a to z větší části v tzv. plné jurisdikci podle čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. Je-li však na jedné straně účastníku dopřáno, aby se svých práv domáhal prakticky u čtyř instancí (2 instance ve správním řízení, 2 instance ve správním soudnictví), odhlédaje od toho, že jako další instance bývá někdy chápána možnost podání ústavní stížnosti, nemluvě o stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, jeví se na druhé straně jako potřebné takto široce pojatá práva na instanční ochranu do jisté míry omezit tam, kde by jejich plné uplatnění mohlo neúměrným prodlužováním řízení poškozovat nejen veřejný zájem, ale zejména také práva ostatních účastníků. V návrhu se předpokládá omezení plné apelace na to, co bylo namítáno v odvolání, není-li plná apelace v zájmu ochrany práv účastníka; v celém rozsahu se přezkoumává zákonnost (viz též odůvodnění k § 120 odst. 2). Z hlediska zásady procesní ekonomie a neobtěžování ostatních účastníků odvoláním, které nemá šanci na úspěch, se rovněž upravuje možnost zamítnutí odvolání z formálních důvodů. K § 111 Odst. 1: Odvolání se nepodává v těch případech, kdy se připouští jiný opravný prostředek (procesní stížnost) nebo kdy se opravný prostředek vylučuje (usnesení, která se jen poznamenají ve spise). Právo podat odvolání se týká i osob, které budou mít postavení účastníků v části řízení podle § 39 odst. 4. Tyto osoby však mohou podat odvolání jen proti správnímu aktu, který byl vydán v části řízení, v němž měly postavení účastníků. Tj. např. svědek může podat odvolání proti rozhodnutí o svědečném.

Odst. 2: Jako hlavní problém institutu rozkladu se jeví skutečnost, že tento institut uměle rozděluje ústřední správní úřad a jeho vedoucího do dvou procesních instancí, čímž účastník de facto přichází o instanci. Z tohoto důvodu by rozklad jako procesní institut měl být pokud možno omezován. Odst. 5: Zde se řeší problémy z praxe (např. bankovní právo), kdy nebylo jasné, zda se např. představenstvo banky může odvolat proti zavedení nucené správy. K § 112 Zvyšování odpovědnosti správních orgánů i účastníků se projevuje i v tom, že odvolání je třeba řádně odůvodnit. Tím by měl být kladen důraz na kvalitu rozhodování v prvním stupni. Odst. 4: Kriteriem pro použití tohoto ustanovení je skutečnost, zda lze o věci uvedené v části výroku vést samostatně řízení. K § 113 Pokud se účastník o existenci správního aktu a jeho obsahu dozví dříve, než je mu oznámen, např. v případě doručování veřejnou vyhláškou před uplynutím 15 dnů, může podat odvolání, jakmile byl správní akt vydán. K § 114 Odst. 1: Pokud správní orgán o účastnících uvedených v § 39 odst. 1 věděl, a neoznámil jim, správní akt vůbec nenabude právní moci. Odst. 2: Toto ustanovení vycházející z praktických zkušeností na různých úsecích veřejné správy bude postihovat takový okruh případů, kdy např. manželé jsou vlastníky sousedního pozemku, jeden z manželů nebyl účastníkem, ač o svém účastenství věděl, a přihlásí se záměrně až po právní moci rozhodnutí, aby celou věc protahoval prostřednictvím přezkumného řízení. Jde o uplatnění zásady zákazu zneužití práva. K § 115 Odst. 2: Vyloučení odkladného účinku na požádání účastníka se předpokládá například v případech, kdy účastník podává odvolání jen proti vedlejšímu výroku (nelze-li ho oddělit z výrokové části tak, aby zbytek nabyl právní moci - § 101) a nemá smysl, aby takové odvolání mělo suspensivní účinek, pokud sám účastník nechce, navíc platí-li zásada zákazu reformace in peius (§ 121 odst. 3). K § 116 Odst. 1: Ustanovení o zachování lhůty v případě podání u správního orgánu nepříslušného co do stupně je zvláštní k ustanovení § 50 odst. 7. Odst. 2: Další možný postup upravuje § 125.

K § 117 Z důvodu procesní ekonomie je stanovena možnost autoremedury. Pro možnost autoremedury se zdá být vhodnější konstruovat objektivní kritérium existence újmy než subjektivní souhlas ostatních účastníků. Způsobení újmy zjišťuje správní orgán z moci úřední, a to i na případný podnět účastníků, kteří by s autoremedurou nesouhlasili. K § 118 Možnost odmítnutí odvolání z formálních důvodů je vedena snahou, aby odvolání, které nemá šanci na úspěch, nezatěžovalo ostatní účastníky a správní orgán. Pokud by účastník uspěl s odvoláním proti odmítnutí z formálních důvodů, znamená to, že má lhůtu zachovánu a bez dalšího se přikročí k projednávání jeho odvolání ve věci (§ 119). K § 119 Úprava předání věci se formalizuje z důvodu potřeby upravit spisovou službu a též z důvodu zavádění možnosti částečného nabytí právní moci správního aktu. K § 120 Odst. 2: Určité omezení revizního principu souvisí s decentralizací a s posílením odpovědnosti správního orgánu, který rozhoduje v I. stupni. Tzv. „plný revizní princip“ by představoval zvláštní formu správního dozoru a relativizoval by tím příslušnost; zejména s ohledem na to, že po zrušení okresních úřadů vykonávají veřejnou správu ve dvou stupních orgány různých samosprávných celků, nelze jej z ústavních důvodů nadále uplatňovat v případě, kdy to není v zájmu ochrany práv účastníka nebo to nevyžaduje veřejný zájem. Nadřízený správní orgán může podřízené správní orgány ovlivňovat např. metodicky a zajistit tak potřebnou kvalitu jejich rozhodování. V okamžiku zahájení konkrétního řízení do něj však nemůže z titulu dozorové činnosti vstupovat. Takový postup by mohl být shledán neústavním. V důsledku ustanovení § 2 odst. 2 až 4 bude mít pojem zákonnost nicméně mnohem širší význam, než je tomu dosud; proto se v odvolání, přes určité omezení, de facto plný přezkum uplatní vždy, když by došlo k porušení základních zásad, zejména § 2. Co se týče povinnosti přezkoumat správnost napadených výroků vždy, vyžaduje-li to veřejný zájem, bude třeba tuto otázku vyřešit obdobně jako v případě předběžné otázky; nemůže to znamenat, že z důvodu veřejného zájmu na plném přezkumu by správní orgán musel nejprve napadnutý výrok přezkoumat v celém rozsahu. Odst. 4: Vzhledem k posílení procesního postavení účastníků též ve smyslu jejich odpovědnosti a rovněž ve snaze o posílení významu řízení v prvním stupni se jako potřebný jeví omezení uplatnění novot. Pouze takové ustanovení zabrání snaze některých účastníků obejít správní orgán, který ve věci rozhodl v prvním stupni, konkrétně snaze znemožnit mu, aby se vyjádřil k podanému odvolání. Takové jednání má za cíl využít menší informovanosti odvolacího správního orgánu např. o místních poměrech a jiných věcech, které zná orgán prvního stupně ze své úřední činnosti.

K § 121 Odst. 3: Zásadu zákazu reformatio in peius současný správní řád neobsahuje na rozdíl od zákona o přestupcích a trestního řádu. Zavedení tohoto institutu by mohlo výrazným způsobem omezit prostor pro porušování zásady nestrannosti a zvýšit důvěru účastníků ve veřejnou správu. K § 122 Zde se předkládá podrobná úprava postupu odvolacího správního orgánu při posuzování odvolání proti zamítnutí odvolání ve věci z formálních důvodů. Cílem je co možná nejefektivněji a nejrychleji takový případ řešit, a to zejména v případech, kdy orgán prvního stupně zamítl odvolání oprávněně, zároveň však jsou důvody pro obnovu řízení nebo pro přezkumné řízení. K § 123 Odst. 1: Stanovení okamžiku nabytí právní moci je zde speciální k § 101. K § 124 Stanovení okamžiku nabytí právní moci je zde speciální k § 101. K § 125 Nově se zde upravuje možnost obrany účastníka v případě tzv. subsumpce správních aktů. Současné procesní postavení účastníků v této věci bylo značně nevýhodné. K § 126 Zvláštností řízení o rozkladu je to, že je v podstatě relativizován devolutivní účinek řádného opravného prostředku. Z tohoto důvodu je třeba, aby státní tajemník ministerstva nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu rozhodoval na návrh relativně nezávislé rozkladové komise. Věcně je toto rozhodování omezeno hledisky odstavce 4. V ostatních případech bude možné domáhat se ochrany u soudu. K § 127 V úpravě řízení v prvním stupni jsou v některých případech dávána určitá oprávnění odvolacímu správnímu orgánu. V odvolacím řízení pak tuto úlohu přebírá orgán nadřízený odvolacímu orgánu. Je to významné např. pro možnost prodlužování lhůty pro vydání správního aktu (§ 110 odst. 1) nebo pro vyřizování procesní stížnosti proti postupu odvolacího správního orgánu. K § 128 až § 136 Nově je upraveno přezkoumávání pravomocných správních aktů, a to jednak přezkum zákonnosti v přezkumném řízení, které se proti stávající úpravě vyznačuje zejména

podrobností a důrazem na právní jistotu, jednak se nově upravuje obnova řízení a zavádí se možnost provést nové řízení a vydat nový správní akt v téže věci. K § 128 Odst. 2: Na provedení přezkumného řízení není právní nárok. Byla-li podnětem přezkumného řízení procesní stížnost, postupuje se v případě jejího opětovného podání dle § 100 odst. 2. Odst. 3: Zájem na právní jistotě ve vyjmenovaných oblastech převyšuje zájem na legalitě do té míry, že přezkum v těchto věcech je třeba zcela vyloučit. Odst. 4 až 5: Vzhledem k tomu, že v přezkumném řízení je reálné riziko, že újma způsobená dotčením práv nabytých v dobré víře by mohla převyšovat (veřejný) zájem na provedení přezkumného řízení, musí příslušný správní orgán tuto skutečnost zkoumat ve všech stadiích přezkumného řízení. Opačný přístup, tedy lpění na liteře zákona podle zásady lex dura, sed lex, by odporoval principům veřejné správy jako služby. K § 129 Odst. 2: Při provádění přezkumného řízení na základě procesní stížnosti je, za stejných podmínek, jako je tomu v odvolacím řízení, připuštěna „autoremedura“ správního orgánu, který správní akt vydal. Musí tedy v zásadě zůstat nezměněny poměry ostatních účastníků. Nebude-li to možné, bude provádět přezkumné řízení nadřízený správní orgán. K § 130 Porušení procesních předpisů v řízení má v přezkumném řízení význam jen tehdy, pokud mohlo ovlivnit zákonnost správního aktu. K § 131 Proti rozhodnutí v přezkumném řízení se lze odvolat nebo podat rozklad. K § 132 Správní orgán v prvé řadě zkontroluje, zda rozpor se zákonem nevyplývá již ze spisu. Pokud ano, může provést zkrácené přezkumné řízení, pokud ne, uplatní se ustanovení § 130. K § 133 Široký záběr správního řízení vylučuje a priori stanovit účinky rozhodnutí v přezkumném řízení. Z tohoto důvodu se dává správnímu orgánu možnost, aby při zvážení ochrany dobré víry a zároveň ochrany veřejného zájmu rozhodl, zda se přezkoumávaný správní akt ruší ex tunc, či ex nunc.

K § 134 Oproti stávajícímu stavu dochází k redukci těch důvodů obnovy řízení, pro něž by bylo možno vést přezkumné řízení. Obnova řízení je možná jak na žádost účastníka, tak z moci úřední, je-li na novém řízení veřejný zájem. Vypouštějí se důvody obnovy řízení uvedené v § 62 odst. 1 písm. c) a d) stávajícího správního řádu. Odst. 2: Správním orgánem, který rozhodl v posledním stupni, se rozumí správní orgán, který rozhodoval o odvolání nebo rozkladu, a pokud neproběhlo odvolací řízení, správní orgán v prvním stupni. K § 135 Nově bude umožněno vydat nový správní akt v téže věci, což bylo doposud dovozováno pouze ze zvláštních zákonů a teorie. Potřeba vyjádření možnosti vydat nový správní akt v téže věci v pozitivním právu vyplývá ze zásady ne bis in idem a z důsledného provedení ústavního požadavku legality, který by jinak mohl znemožňovat například i odstranění tvrdosti zákona. Novým správním aktem se původní správní akt zásadně neruší, nový správní akt pouze brání jeho vykonatelnosti. V ustanovení odst. 1 písm g) se řeší situace, kdy správní akt ve věci byl zrušen jiným orgánem veřejné moci podle zvláštního zákona (zákon č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Neřešena zůstává zatím situace, kdy orgán oprávněný podle vyhlášené mezinárodní smlouvy k posuzování souladu napadeného jednání se smlouvou (Evropský soud pro lidská práva) konstatuje rozpor právního předpisu či postupu podle něj s mezinárodní smlouvou. Do konce roku 2002 má Ministerstvo spravedlnosti předložit vládě novelu zákona o Ústavním soudu, jež má tuto otázku řešit pro všechny orgány veřejné moci. K § 136 Jde o společné procesní ustanovení pro obnovu řízení a vydání nového správního aktu v téže věci.

Část třetí – Opatření obecné povahy K § 137 až § 141 Opatření obecné povahy je zvláštní typ úkonu správního orgánu na hranici mezi správním aktem a právním předpisem. Jeho zavedení je motivováno jednak zahraniční zkušeností, jednak tím, že ve zvláštních právních předpisech se již pod jinými názvy vyskytuje, a dále tím, že moderní chápání vázanosti veřejné správy zákonem tenduje k tomu, aby dotčené osoby měly garantována minimální procesní práva i pro ten případ, že se úkon správního orgánu týká jejich zájmů, byť nelze jmenovitě určit účastníky.

Předkládaná úprava se inspiruje kromě zahraničních úprav též úpravou schvalování územně plánovací dokumentace podle stavebního zákona. Samotné zavedení institutu opatření do praxe správní řád ponechává zvláštním zákonům.

Část čtvrtá - Veřejnoprávní smlouva a smír K § 142 až § 153 V našem právním řádu doposud chybí obecná úprava veřejnoprávních smluv, kterou běžně nalézáme v zahraničí, a třebaže je evidentní, že se jedná o úpravu částečně hmotněprávní, nebylo zbytí než zařadit příslušná obecná ustanovení do správního řádu, neboť správní právo zpravidla nezná obecné hmotněprávní úpravy. Většina institutů byla ze soukromého práva přejata s potřebnými odchylkami danými veřejnoprávním charakterem těchto smluv, aby nadále nedocházelo k situacím, kdy organizační složky státu mezi sebou uzavírají podle občanského zákoníku dohody směřující k zabezpečení jejich úkolů vyplývajících z kompetenčního zákona. Pro některé instituty, které se svou povahou blíží institutům soukromého práva, je vhodné připustit subsidiární platnost odpovídajících institutů občanského zákoníku. Tam, kde se, namísto vydání správního aktu uzavírá veřejnoprávní smlouva, nemůže dojít k tomu, aby uzavření veřejnoprávní smlouvy bylo zneužíváno k obcházení zájmu účastníků dle § 39 odst. 2 a 3; budou totiž mít silnější postavení, než v řízení o vydání správního aktu, neboť s uzavřením veřejnoprávní smlouvy musejí projevit souhlas. K § 142 Odst. 1: Záměrem je jednotně upravit institut veřejnoprávní smlouvy a umožnit tak vznik vztahů správního práva prostřednictvím smluvních instrumentů. K uzavření veřejnoprávní smlouvy mezi správním orgánem a účastníkem, mezi územními samosprávnými celky navzájem a mezi osobami odlišnými od státu navzájem je však třeba zmocnění zvláštním zákonem. Řešení vyplývá z celkového trendu demokratizace veřejné správy, chápání veřejné správy jako služby veřejnosti a z principu sdílené odpovědnosti. Odst. 2: Veřejnoprávní smlouva musí být v souladu s veřejným zájmem. To znamená, že nesmí být uzavřena v neprospěch obecných zájmů, zejména v neprospěch veřejných prostředků. Správní orgán, resp. oprávněná úřední osoba nevystupuje jako osoba soukromá, nýbrž jedná s ohledem na tyto skutečnosti, tedy „v souladu s veřejným zájmem“. K § 143 Zde se bude jednat o smlouvy koordinační; ty jsou v současné době využívány zejména k úpravě vztahů územních samosprávných celků (např. dohoda o sloučení obcí, dobrovolné svazky obcí). Dá se předpokládat, že na tyto smlouvy se navrhovaná úprava použije subsidiárně.

Odst. 3 a 4: V současné době je praxí pociťována potřeba určitým způsobem formálně upravit součinnost mezi správními orgány. Často dochází k tomu, že např. v souvislosti s vyšetřováním trestné činnosti je třeba koordinovat činnost několika správních orgánů. Odst. 5: Zvláštní jsou ustanovení o koordinačních smlouvách týkajících se výkonu státní správy nestátními subjekty. Mohou vzájemně uzavírat veřejnoprávní smlouvy, jejichž předmětem je výkon státní správy, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. Tyto smlouvy podléhají schválení správním orgánem. Konkrétnější hmotněprávní úprava vyplývá pro obce z obecního zřízení. K § 144 Jedná se o tzv. „subordinační“ smlouvy (např. smlouvy o závazku veřejné služby). Subordinace však neznamená nerovné postavení smluvních stran v tom smyslu, že by bylo správnímu orgánu umožněno, aby účastníku něco diktoval. Jedná se v zásadě o určitou moderaci obsahu závazku, který by jinak mohl vzniknout správním aktem. Z toho vyplývá, že v případě nedodržení „subordinační“ smlouvy ze strany účastníka ji může správní orgán nahradit klasickým správním aktem. Správní orgán vždy posuzuje smlouvu a její obsah zejména z hlediska zákonnosti a jejího souladu s veřejným zájmem. Tuto veřejnoprávní smlouvu je možné uzavřít, jen stanoví-li tak zvláštní zákon. K § 145 Možnost uzavřít veřejnoprávní smlouvu týkající se převodu nebo způsobu výkonu práv nebo povinností je někdy vyloučena z povahy věci. Půjde např. o případy, kdy je právo pevně spojeno s určitou věcí nebo osobou. K uzavření veřejnoprávní smlouvy mezi účastníky je nutný též souhlas správního orgánu. Teprve tímto souhlasem smlouva platně vznikne. K § 146 a § 147 Úprava je obdobou úpravy v občanském zákoníku, projevuje se zde však nutnost větší kogentnosti úpravy. K § 148 Jde o obdobu přezkumného řízení u vydávání správních aktů. U veřejnoprávních smluv ani pojmově ani z důvodu právní jistoty nepřipadá v úvahu neplatnost, vady se řeší přezkoumáváním zákonnosti; ke zrušení veřejnoprávní smlouvy tedy může dojít v širším okruhu případů, než zahrnují důvody neplatnosti soukromoprávních smluv podle občanského zákoníku. K § 149 a § 150 Změna a výpověď veřejnoprávní smlouvy probíhá na základě shodné vůle či dohody ve smlouvě předem obsažené. O zrušení, jehož důvodem podle § 150 není nezákonnost, ale některý z taxativně uvedených důvodů v § 150, může rozhodnout správní orgán i proti vůli jedné ze stran.

K § 151 Toto ustanovení má zabránit tomu, aby veřejnoprávní smlouvy nebyly zneužívány k obcházení zájmů dotčených osob, tedy aby nedocházelo k účelovému omezování procesních práv nevyužíváním procesu standardního řízení dle části druhé. Pokud s uzavřením veřejnoprávní smlouvy není získán souhlas třetí osoby, postupuje se ve standardním řízení, jehož výsledkem je vydání správního aktu. Všichni účastníci mají samozřejmě v tomto řízení plná procesní práva. Rozdíl je pouze v tom, že za podklady správního aktu mohou sloužit informace získané při přípravě veřejnoprávní smlouvy, nebude tedy třeba provádět znovu některé důkazy. Probíhalo-li před uzavřením veřejnoprávní smlouvy správní řízení, nabude smlouva účinnosti tehdy, až připojí podpis poslední z účastníků (§ 144). K § 152 Odst. 1: Konkrétní způsob výkonu veřejnoprávní smlouvy bude závislý na jejím obsahu a bude prováděn v rámci správní exekuce. Odst. 3 a 4: O sporech z veřejnoprávních smluv se bude rozhodovat nejprve v rámci veřejné správy. Až proti takto vydanému správnímu aktu bude možná žaloba ke správnímu soudu. Důvodem této konstrukce je zájem na tom, aby veřejná správa dokázala nedostatky veřejnoprávních smluv řešit vlastními silami a aby nedocházelo k zahlcování správních soudů nalézacím řízením o sporech z veřejnoprávních smluv. K § 153 Ustanovení zakládá vyjmenovaných ustanovení.

subsidiární

užití

občanského

zákoníku,

s výjimkou

K § 154 Smír mezi účastníky je svou povahou podobný veřejnoprávní smlouvě podle § 145, s tím, že je uzavírán ve sporném řízení. Proto se na něj vztahují ustanovení hlavy I o veřejnoprávních smlouvách.

Část pátá – Jiné úkony správních orgánů K části páté Zásada vázanosti správního orgánu zákonem, která platí i v procesním smyslu, určuje, že dříve zcela neformální úkony správních orgánů řídící se jen svým účelem dostávají propůjčenu minimální formu. Tato forma je vedle samozřejmé platnosti základních zásad činnosti správních orgánů pro jednoduchost stanovena podle možnosti někde obdobným, jinde přiměřeným použitím některých obecných institutů formálního řízení.

Při aplikaci správního řádu zvláště u jiných úkonů správních orgánů by správní orgány měly vykládat předpis podle jeho smyslu, jímž je v tomto případě zejména zlepšení procesního postavení a jistoty účastníků. Rozhodně by minimální formalizace jiných úkonů správních orgánů neměla vést k byrokratizmu, k šikanování dotčených osob nebo ke zdůvodnění, že nelze dotčeným osobám vyhovět. Takový postup by byl v rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů, pročež by byl nezákonný. K § 155 Z ustanovení ve spojení s § 1 vyplývá, že se část pátá užije v zásadě na jakýkoliv postup správních orgánů při výkonu veřejné správy neupravený v předchozích částech nebo ve zvláštním právním předpise. Jinými úkony správních orgánů jsou úkony, s jejichž pomocí vykonavatelé veřejné správy plní úkoly veřejné správy a přitom přímo nezasahují do ničích práv. Osvědčení úředně ověřuje skutečnosti, které jsou v něm uvedeny. Ověření buď ověřuje shodu opisu nebo kopie s listinou (pomocí vidimace) nebo ověřuje pravost podpisu (pomocí legalizace). Posudky, stanoviska a vyjádření jsou prezentací odborného názoru správního orgánu, jenž není pro dotčené orgány nebo osoby, jimž je určen, právně závazný. K § 156 Zvláštním typem neformálního řízení jsou osvědčovací, ověřovací a obdobné úkony. Z tohoto důvodu je pro ně třeba upravit zvláštní postup. V případě, že správní orgán odepře provést úkon, vydá o tom správní akt v řízení dle části druhé pouze tehdy je-li to právně významné pro uplatnění práva dotčené osoby, která o něj žádala. K § 157 a § 158 I při neformálních úkonech je třeba uplatnit požadavek legality. Vzhledem k tomu, že pro úkony správních orgánů platí presumpce správnosti, je nezbytné určitým způsobem formalizovat jejich zrušení nebo změnu. Aby však nedošlo k přílišné byrokratizaci, formalismu a ohrožení právní jistoty třetích osob, je třeba tam, kde malá intenzita vady a zároveň ochrana práv třetích osob umožňuje zachovat za určitých podmínek původní úkon v platnosti, upravit různé způsoby opravy úředních úkonů, jež jsou v rozporu s právními předpisy. Může se jednat jednak o opravu, jednak o konverzi takového úkonu (§ 157, § 158). Pouze v případě, že nelze těchto možností využít, ruší správní orgán úkon svým usnesením. I ve formálním řízení provádí správní orgán takové úkony, které nemají upravenu procesní stránku nápravy. Dle argumentu a minore ad maius je třeba zde upravenou minimální formu vztáhnout zpětně i na řízení o vydání správního aktu (§ 157 odst. 3 věta poslední). K § 157 Odst. 2: Zatímco úkon byl proveden neformálně, právní jistota vyžaduje alespoň minimální formu pro jeho opravu. Touto formou je usnesení, které se pouze poznamená do spisu (Usnesení se vydá ve formálním řízením podle části druhé; prvním a jediným úkonem v tomto řízení je právě vydání tohoto usnesení). Odst. 3: Intenzita zásahu do práv dotčených osob je v případě úkonu, který je v rozporu s právními předpisy, větší než v případě konverse, protože může mít zásadní vliv na

práva nabytá v dobré víře, proto je třeba jej rušit formálně v přezkumném řízení. Zpravidla se bude jednat o zkrácené přezkumné řízení dle § 132. K § 158 Konverse úkonu, který je v rozporu s právními předpisy, v jiný úkon, který je v souladu se zákonem, by mohla znamenat značný zásah do práv dotčených osob. Je proto nezbytné zpřísnit formu jeho změny oproti pouhé opravě. Proto se dotčeným osobám, které se zahájením formálního řízení staly účastníky, řádně doručí usnesení vydané obdobným způsobem jako v předchozím ustanovení a tyto osoby proti němu mohou podat procesní stížnost.

Část šestá - Exekuce K části šesté Exekuce na nepeněžitá plnění je v návrhu zákona upravena komplexně, což zamezí současným výkladovým nejasnostem ohledně „přiměřeného“ používání občanského soudního řádu. Úprava exekuce na peněžité plnění vychází ze subsidiárního použití zákona o správě daní a poplatků, neboť by nebylo vhodné exekuci na peněžité plnění v oblasti veřejné správy upravovat dvojím způsobem. K § 159 Ustanovení upravuje obecné podmínky nařízení exekuce, resp. vydání exekuční výzvy. K § 160 Nově se mezi exekučními tituly uvádí i veřejnoprávní smlouva.Vedle správního orgánu bude moci exekuční titul nově uplatňovat i osoba oprávněná z exekučního titulu. K § 161 Nadále se počítá s možností požádat o provedení exekuce soud, resp. soudního exekutora. K § 162 Ustanovení upravuje příslušnost k provedení exekuce na peněžité plnění a odkazuje na zákon o správě daní a poplatků při jejím provádění. Podle současné právní úpravy (§ 1 odst. 1 písm. e) a § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů) provádí finanční úřady exekuci na peněžité plnění pro veškeré orgány státní správy. Není důvod, aby pro obce neexistovala stejná možnost. Podle současného správního řádu může provést exekuci na žádost obce okresní úřad. Po zániku okresních úřadů přešla tato působnost na obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Finanční

úřady však budou v této věci rozhodně kompetentnější. Je v zájmu řádného výkonu veřejné správy koncentrovat provádění exekuce na peněžitá plnění u k tomu nejkompetentnějších správních orgánů. K Hlavě III Jestliže vymáhaný správní akt ukládá jinou povinnost než zaplacení peněžité částky, jedná se o tzv. nepeněžitou povinnost, kterou lze vymáhat exekučními způsoby podle hlavy III. K § 163 Ustanovení upravuje příslušnost k provedení exekuce na nepeněžitá plnění. K § 164 Upravuje se provádění exekuce v případech, kdy došlo k přechodu, případně převodu povinností nebo i práv na jinou osobu. Vzhledem k potřebám praktického provádění exekucí byl v odst. 3 samostatně upraven postup exekučního úřadu při pokračování v exekuci, jestliže při jejím provádění došlo k úmrtí povinného. Cílem tohoto ustanovení bylo odstranit pochybnosti o oprávněnosti řízení v případě, kdy je v exekuci pokračováno na základě pravomocných správních aktů, jejichž vykonatelnost by povinný nemohl ovlivnit, a to ani kdyby nezemřel, nebo proto, že exekuční úřad pokračoval v exekuci i po smrti povinného jen proto, že o ni nebyl vyrozuměn. To se však nevztahuje na exekuční úkony, kdy je pro další řízení nezbytné vedení těchto úkonů s osobami na něž práva a povinnosti přešly, případně byly převedeny, anebo vyžaduje-li další řízení projev vůle těchto osob. Obecným způsobem se též upravuje prekluze práva na vymáhání nepeněžité povinnosti. Stanoví se obecná lhůta 5 let pro nařízení a 10 let pro provedení exekuce. K § 165 Vymezuje se použití exekuční výzvy jako prostředku vymáhání, který může exekuční úřad využít v jednodušších případech, kdy nehrozí nebezpečí z prodlení. Exekuční výzva bude používána zejména tehdy, kdy lze předpokládat, že ke splnění nepeněžité povinnosti bude použití tohoto vymáhacího prostředku postačující. Exekuční výzva je vlastně posledním pokusem o „dobrovolné“ splnění nepeněžité povinnosti povinným před tím, než je přistoupeno k provedení exekuce. Se zasláním této výzvy není spojena povinnost úhrady exekučních nákladů. Rozhodování o tom, zda bude zaslána exekuční výzva, nebo bude rovnou přistoupeno k exekuci, je ponecháno ke správnímu uvážení exekučnímu úřadu. Při tomto rozhodování je nutno vycházet ze znalosti konkrétní situace, druhu nesplněné nepeněžité povinnosti a dále přihlížet k nebezpečí z prodlení, nebude-li exekuce provedena včas apod. K § 166 Exekuční úřad exekuci nařídí i na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu nebo na žádost orgánu, který není orgánem moci výkonné, krajským úřadem ani obecním úřadem, tj.

na žádost tzv. jiného orgánu podle § 1 odst. 1, resp. na žádost právnické nebo fyzické osoby vykonávající zákonem nebo na základě zákona svěřenou působnost v oblasti veřejné správy. K § 167 Stanovují se náležitosti exekučního příkazu a zásady pro jeho oznamování. K § 168 Vymezují se způsoby provádění exekuce. Volba způsobu exekuce se řídí povahou uložené povinnosti. V případě exekuce na nepeněžitá plnění vyplývá z exekučního titulu pro povinného povinnost vykonat určitou práci nebo podat výkon. Přitom se musí činit rozdíl mezi případem vynucení zastupitelného plnění a případem plnění nezastupitelného. V případě zastupitelného plnění může být stejného výsledku dosaženo provedením práce či výkonu třetí osobou. K § 169 V průběhu provádění exekuce nebo i před jejím nařízením může být v konkrétní situaci výhodnější exekuci dále neprovádět, resp. ji nenařídit. Pro takové případy je zaveden institut odložení, resp. přerušení exekuce. K § 170 V zájmu právní jistoty je v tomto ustanovení výslovně stanovena povinnost umožnit oprávněné úřední osobě přístup na místa, kde je třeba exekuci provést. K § 171 Stanovují se specifické podmínky, na jejichž základě dochází k zastavení exekuce. V písm. f) a g) se obdobně jako OSŘ v § 268 odst. 1 písm. h) upravuje zastavení exekuce proto, že je tu jiný důvod, pro nějž nelze, resp. nebylo možno exekuci provést například z důvodu zániku věci, která měla být odebrána, z důvodu úmrtí osoby, která měla vykonat nezastupitelné plnění apod. K § 172 Stanovuje se výše exekučních nákladů a podmínky, za nichž povinný musí tyto náklady uhradit. Vzhledem k tomu, že zákon umožňuje exekuci zastavit na požádání, nově se stanovuje, aby osoba, jejímuž požádání bylo vyhověno, uhradila nezaplacené exekuční náklady. Nově byla upravena participace na exekučních nákladech v případech, kdy jsou některé exekuční úkony prováděny společně vůči více povinným. K § 173 Odst. 1 až 3: V těchto ustanoveních je vymezen vztah části šesté k ostatním částem zákona.

Odst. 2: Ustanovení správního řádu o účastníkovi podle § 39 odst. 1 se použijí i pro povinného podle části šesté. Odst. 4: V tomto ustanovení se upravují obranné prostředky povinného. K dílu 2 K § 174 a § 175 Skutečnost, zda jde o zastupitelné plnění, je třeba posuzovat podle okolností konkrétního případu. O zastupitelné plnění se jedná např. tehdy, má-li být provedeno odstranění stavby, úprava povrchu pozemku, oprava věci, odstranění vady, uveřejnění tiskové opravy, zničení věci apod. Rozhodující je, aby bylo možné, objektivně vzato, provést potřebný výkon ze strany exekučního úřadu, resp. prostřednictvím třetí osoby. K dílu 3 Provedení nezastupitelných plnění závisí výlučně na vůli povinného. Nezastupitelným plněním může být např. i povinnost něco strpět nebo se něčeho zdržet. Tyto povinnosti nicméně nelze vymáhat některým ze způsobů přímého vynucení. Taková nezastupitelná plnění lze vymáhat ukládáním donucovacích pokut. K § 176 Uvádí se demonstrativní výčet způsobů přímého vynucení. K § 177 až § 181 Nařízení exekuce vyklizením zahrnuje nejen uvolnění objektu ze strany povinného subjektu, ale i jeho odevzdání exekučnímu úřadu (odevzdání klíčů apod.), aby mohl s uvolněným objektem nakládat. Zásah exekučního úřadu spočívá i v odstranění věcí povinného subjektu nebo věcí členů jeho domácnosti, popřípadě i jiných osob z vyklizovaného objektu. Ustanovení § 181 upravuje zajištění bytové náhrady. Jedná se o obdobnou konstrukci, jaké je užito ve stavebním řádu. Občanský soudní řád upravuje více způsobů zajištění bytové náhrady zejména proto, že v případě soudního výkonu rozhodnutí se jedná o řízení na návrh a přicházejí tak v úvahu i další způsoby zajištění náhrady, totiž ze strany oprávněného. V případě správní exekuce se naproti tomu jedná o řízení z moci úřední, a proto přichází v úvahu pouze uvedený způsob zajištění bytové náhrady. K § 182 až § 184 Upravuje se provedení exekuce odebráním movité věci včetně možnosti provedení osobní prohlídky a prohlídky bytu a jiných místností. K § 186 Systém exekučních způsobů správní exekuce je podobně jako výkon rozhodnutí prováděný soudem tvořen i exekucí ukládáním donucovacích pokut. Jedná se o subsidiární způsob vymáhání splnění nepeněžitých povinností.

Část sedmá - Společná, přechodná a závěrečná ustanovení K § 188 Zvláštní zákon vylučující užití správního řádu musí obsahovat vlastní úpravu řízení minimálně v rozsahu ustanovení o základních zásadách činnosti správních orgánů, tyto zásady nesmí odporovat principům evropského správního práva. Dostatečnost základních pravidel činnosti se navíc bude hodnotit podle jejich obsahu, nikoli podle toho, zda daný zvláštní zákon má některá ustanovení formálně označená jako základní zásady činnosti správních orgánů, či nikoli. Nebude-li zvláštní předpis vylučující použití správního řádu obsahovat dostatečné základní zásady činnosti, při postupu podle tohoto zákona při výkonu veřejné správy se užijí § 2 až § 8 správního řádu. Tato zásada vyplývá z ústavního požadavku legality (čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR; čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). K § 189 Definice „nadřízeného“ správního orgánu pro nestátní správní orgány a pro ústřední správní úřady (a z povahy věci i pro jejich vedoucí) je nezbytná pro důslednou ochranu práv účastníků řízení. Smyslem zavedení této definice rozhodně není zavést jakousi institucionální nadřazenost, jak ji známe u státních orgánů. V případě ústředních správních orgánů je reflektováno postavení státního tajemníka vyplývající ze služebního zákona. K § 192 Ustanovení je odrazem nutnosti zajistit legalitu jakéhokoliv postupu správních orgánů vůči adresátům veřejné správy (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odstavec 2 Listiny). Odst. 1: Vzhledem k rozmanitosti úpravy různých zvláštních zákonů, které více či méně odchylně upravují svůj správní proces, bylo nezbytné z důvodu zachování určitého standardu ochrany práv účastníků vymezit přechodné ustanovení takto široce, neboť jinak by v určitých typech řízení tento standard nadále nemohl být zajištěn. Odst. 2: Tuto problematiku řeší v určitém náznaku platný správní řád v § 3 odst. 5. Vzhledem k obecnému požadavku legality je však do budoucna třeba i zde garantovat určitý standard procesních práv účastníků, i když se zde jedná o méně intenzívní zásahy do jejich poměrů. K § 193 Ustanovení o nicotnosti jsou natolik nová, že jejich zpětná platnost by mohla přinést určité problémy veřejné správě. Pro stabilitu veřejné správy bude lepší, pokud budou takové úkony, které by jinak byly nicotné, rušeny jako nezákonné. K § 194 Jde o zvláštní přechodné ustanovení k veřejnoprávním smlouvám.

Část osmá – Účinnost K § 196 Navrhovaný termín účinnosti v usnesení vlády č. 602 ze dne 12. června 2002 byl 1. července 2003. Vzhledem k tomu, že předkládaný návrh zákona představuje zásadní změnu v úpravě správního procesu a vzhledem k velmi širokému rozsahu užívání správního řádu je nezbytná dostatečně dlouhá legisvakance. Navrhuje se proto posunout nabytí účinnosti zákona k 1. lednu 2005. Dlouhá legisvakanční lhůta je potřebná pro přípravu správních orgánů a konkrétních úředních osob před nabytím účinnosti této normy. Legisvakance bude využita ke zpracování metodických pomůcek, které budou podrobně vysvětlovat postupy při řešení možných problémů. Rovněž je žádoucí, aby všechny správní orgány měly dostatečnou dobu k seznámení se s novou úpravou.

V Praze dne ………………2003

předseda vlády

ministr vnitra