PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období. Vládní návrh. na vydání

PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY Poslanecká sněmovna 2003 IV. volební období ___________________________________________________________

396

Vládní návrh

na vydání

zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

1

ZÁKON ze dne

2003,

kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: ČÁST PRVNÍ Změna zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění Čl. I Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 289/1997 Sb., zákona č. 224/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 188/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 264/2002 Sb. a zákona č. …/2003 Sb., se mění takto: 1.

V § 9 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky.“.

2.

V § 9 se doplňují odstavce 6 až 9, které včetně poznámek pod čarou č. 15a až 15c znějí:

„(6) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce a) vykonávala zaměstnání (odstavec 8 věta první) a příjem ze zaměstnání (odstavec 8 věta druhá), kterého v kalendářním roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou,15a) která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění, b) měla nárok na výplatu starobního nebo plného invalidního důchodu, c) měla nárok na výplatu příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu,15b) d) vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo civilní službu, e) byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst.3 písm.a), nebo f) byla ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody déle než tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí. (7) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v těch kalendářních měsících, v nichž po celý měsíc byla vykonávána samostatná výdělečná činnost a současně trvaly skutečnosti uvedené v odstavci 6 písm. b) až f); jestliže samostatná výdělečná činnost byla vykonávána jen po část kalendářního měsíce, považuje se 2

samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, tyto skutečnosti současně trvaly. Výše příjmu ze zaměstnání dosaženého v kalendářním roce není přitom rozhodná pro posouzení, zda se samostatná výdělečná činnost podle věty první považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Trváním skutečností podle věty první se rozumí též trvání jen některých skutečností uvedených v odstavci 6 písm. b) až f). (8) Zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči. Příjmem ze zaměstnání se rozumí vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona15c) dosažený v kalendářních měsících kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění, a dávky z nemocenského pojištění zaměstnanců (nemocenské péče), které osobě samostatně výdělečně činné byly do tohoto kalendářního roku zúčtovány. (9) Samostatná výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. ------------------------------------------------15a)

§ 2 odst.1 písm.b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády č. 559/2002 Sb. 15b) § 80 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 133/1997 Sb. a zákona č. 213/2002 Sb. 15c) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.“.

3.

§ 10 zní: „§ 10

(1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. (2) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; rozhodná částka činí 2,4 násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst.2) za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst.4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Byla-li v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost i vedlejší samostatná výdělečná činnost, stanoví se příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla podle § 9 odst.7 aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a vedlejší samostatné výdělečné činnosti se pro účely stanovení příjmu podle věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Příjem ze samostatné 3

výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení se posuzují podle zvláštního zákona,15c) který upravuje pojistné. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (3) Rozhodná částka se sníží o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Dvanáctina uvedená ve větě první se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (4) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 2 a 3, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony.1) Ustanovení věty první platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 5 nebo 6 anebo v němž vedlejší samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána po celý rok. (5) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo prvním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která nezakládá účast na pojištění, stala hlavní samostatná výdělečná činnost, nejdříve však dnem, v němž začala vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost; účast na pojištění nemůže přitom vzniknout přede dnem, od kterého je oprávněna samostatnou výdělečnou činnost vykonávat. (6) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo posledním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z hlavní samostatné výdělečné činnosti stala vedlejší samostatná výdělečná činnost, která nezakládá účast na pojištění. Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné však zaniká nejpozději dnem, g) kterým osoba samostatně výdělečně činná ukončila samostatnou výdělečnou činnost. Za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje vždy přerušení této činnosti, a to ode dne přerušení této činnosti, pokud po měsíci, v němž došlo k tomuto přerušení, trvalo toto přerušení aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v odstavci 3 větě první, h) kterým zaniklo osobě samostatně výdělečně činné oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, i) od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby vykonávající činnosti uvedené v § 9 odst.3 písm.d) a f), nebo j) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti.“.

4

4.

V § 13 odst.1 v části věty před středníkem se za slova „před tímto dnem“ vkládají slova „, s výjimkou doby studia po skončení povinné školní docházky“.

5.

V § 13 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let.“.

6.

V § 16 odst.4 se na konci věty první tečka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „přitom doby studia jsou vyloučenými dobami pouze v rozsahu, v jakém se považují za náhradní dobu pojištění.“.

7.

§ 30 se zrušuje.

8.

V § 31 odst. 1 se slovo „též“ zrušuje.

9.

V § 31 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Za den vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se považuje den, od něhož je tento důchod přiznán.“.

10.

V § 31 odst. 3 se slova „a 30“ zrušují.

11.

V § 32 odst. 2 se slova „do 31. prosince 2006“ nahrazují slovy „do 31. prosince 2012, jde-li o muže a o ženy, které nevychovaly žádné dítě, do 31. prosince 2015, jde-li o ženy, které vychovaly jedno dítě, do 31. prosince 2018, jde-li o ženy, které vychovaly dvě děti, do 31. prosince 2021, jde-li o ženy, které vychovaly tři nebo čtyři děti, a do 31. prosince 2024, jde-li o ženy, které vychovaly alespoň pět dětí“.

12.

V § 32 odstavec 3 zní:

„(3) Důchodový věk činí 63 let, pokud pojištěnci nedosáhli věkových hranic uvedených v odstavci 1 a) b) c) d) e) 13.

do 31. prosince 2012, jde-li o muže a o ženy, které nevychovaly žádné dítě, do 31. prosince 2015, jde-li o ženy, které vychovaly jedno dítě, do 31. prosince 2018, jde-li o ženy, které vychovaly dvě děti, do 31. prosince 2021, jde-li o ženy, které vychovaly tři nebo čtyři děti, do 31. prosince 2024, jde-li o ženy, které vychovaly alespoň pět dětí.“. V § 34 se na konci odstavce 2 doplňují slova „nebo pobírání dávek nemocenského pojištění (péče)“.

5

14.

§ 35 se zrušuje.

15.

V § 36 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Ustanovení § 34 odst.2 věty třetí platí zde obdobně.“. Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

16.

V § 36 odst.3 se slova „Ustanovení § 34 odst.2 a § 35 odst.2 platí zde obdobně“ nahrazují slovy „Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavců 1 a 2 se ode dne dosažení důchodového věku zvyšuje obdobně podle § 34 odst.2“.

17.

§ 37 zní:

„§37 (1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. (2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1.“. Čl.II Přechodná ustanovení 1. Účast na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných za dobu před 1. lednem 2004 se posuzuje podle předpisů účinných před tímto dnem. 2. O nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 2004 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1. lednem 2004, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů účinných před tímto dnem. 3. Za náhradní dobu důchodového pojištění se považuje též doba studia před dosažením věku 18 let získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to v rozsahu nejvýše tří let, pokud nárok na důchod vznikl ode dne, který spadá do roku 2004, v rozsahu nejvýše dvou let, pokud nárok na důchod vznikl ode dne, který spadá do roku 2005, a v rozsahu nejvýše jednoho roku, pokud nárok na důchod vznikl ode dne, který spadá do roku 2006. Pro účely splnění podmínky potřebné doby důchodového pojištění pro nárok na plný invalidní a částečný invalidní důchod se za dobu důchodového pojištění považuje doba studia získaná v roce 1994 a 1995 podle předpisů účinných před 1. lednem 1996. 6

4. Starobní důchod přiznaný podle § 30 zákona o důchodovém pojištění se vyplácí po 31. prosinci 2003 do dosažení důchodového věku za podmínek stanovených předpisy účinnými ke dni 31. prosince 2003; podle těchto předpisů se posuzuje též přepočet a zvýšení procentní výměry tohoto důchodu za dobu výdělečné činnosti, kdy výplata tohoto důchodu nenáležela, a souběh nároku na tento důchod a jeho výplatu s jinými důchody. 5. U poživatele starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 2004, který vykonává k 31. prosinci 2003 výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou, se podmínka sjednání pracovněprávního vztahu na dobu nejdéle jednoho roku považuje za splněnou, pokud mu tento pracovněprávní vztah skončí v průběhu roku 2004. Poživateli starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 2004, který vykonává k 31. prosinci 2003 výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu sjednaného na dobu určitou tak, že tento pracovněprávní vztah má skončit po 31. prosinci 2004, náleží výplata starobního důchodu po 31. prosinci 2003 po dobu trvání tohoto pracovněprávního vztahu, nejdéle však do dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné v dubnu 2004; tento poživatel starobního důchodu a jeho zaměstnavatel jsou povinni do 31. ledna 2004 oznámit plátci starobního důchodu, že poživatel starobního důchodu ode dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné v dubnu 2004 nesplňuje podmínku sjednání pracovněprávního vztahu na dobu nejdéle jednoho roku. ČÁST DRUHÁ Změna zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti Čl. III Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 59/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 113/1997 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 118/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 492/2000 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. …/2003 Sb., se mění takto:

1. V § 3 odst.2 větě druhé se za slovo „činnou“ vkládají slova „a kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost“.

2. V § 5a odst.1 větě první se za slova „35% příjmu ze samostatné výdělečné činnosti“ vkládají slova „před rokem 2004, 40 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti v roce 2004, 45 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti v roce 2005 a od roku 2006 50 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, a to“.

3. V § 5a odst.1 se za větu první vkládají věty „Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou

7

činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení poměrná část tohoto příjmu; tato část se určí tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc.“.

4. V § 5a odstavec 2 zní: „(2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce a) jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst.6 věty první a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc, b) jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst.6 věty druhé a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele 8

starobního nebo plného invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění, c) hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty první a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty druhé a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost; ustanovení § 5a odst. 1 věty třetí platí zde obdobně.“. 5.

V 5a se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Vyměřovací základ stanovený podle odstavců 1 a 2 může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený v odstavci 2 písm.a) větě druhé a písm. b) větě druhé a třetí a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4. 6.

V § 5b se slova „neomezená částka pro výpočet důchodu“ nahrazují slovy „částka, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění,59) “.

Poznámka pod čarou č. 59 zní: „59) § 15 a § 107 odst.2 zákona č. 155/1995 Sb.“. 7.

V § 7 odst.1 písmeno a) zní:

„a) u organizace a malé organizace 26 %, z toho 3,3% na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti,“.

9

8.

V § 7 odst.1 písmena c) a d) znějí:

„c) u osob samostatně výdělečně činných 29,6% na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 28% na důchodové pojištění a 1,6 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,4% na nemocenské pojištění, d) u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění.“. 9.

V § 13a odst.1 písm.a), § 13a odst.2, § 13a odst.5, § 14b odst.2, § 15 odst.5 větě první a v § 15 odst.6 se slova „odst.3“ nahrazují slovy „odst.4“.

10.

V § 13a odst.1 písm.a) se za slova „po tomto měsíci“ vkládají slova „,pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost“ a na konci se slovo „nebo“ zrušuje.

11.

V § 13a odst.1 písm.b), § 13a odst.7, § 14b odst.1 větě první, § 15 odst.5 větě první a v § 15 odst.6 v části věty před středníkem se slova „odst.1 a 2“ nahrazují slovy „odst. 2 a 3“.

12.

V § 13a odst.1 písm.b) se v části věty před středníkem za slova „po tomto měsíci“ vkládají slova „,pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost“, na konci se tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se slovo „nebo“.

13.

V § 13a odst.1 se doplňuje písmeno c), které zní:

„c) za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost.“. 14.

V § 13a odst. 3 a v § 13a odst. 4 se slova „odst.5“ nahrazují slovy „odst.6“.

15.

V § 13a odst.7 se za slovo „jestliže“ vkládají slova „vykonává samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v odstavci 8 a“.

16.

V § 13a se doplňují odstavce 8 a 9, které znějí:

„(8) Pro účely placení záloh na pojistné se osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a) v kalendářním měsíci, ve kterém po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst.6 písm.b) až f) zákona o důchodovém pojištění, popřípadě, nebyla-li samostatná výdělečná činnost vykonávána po celý kalendářní měsíc, trvaly-li tyto skutečnosti současně po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, b) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst.1 za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči a příjem z této činnosti činí alespoň dvanáctinásobek minimální 10

mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou, která platí k 1. lednu tohoto kalendářního roku, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za následující kalendářní rok; příjem z této činnosti se posuzuje podle § 9 odst.8 zákona o důchodovém pojištění, c) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byla zahájena samostatná výdělečná činnost, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná dosáhla v kalendářním roce, který předchází roku zahájení samostatné výdělečné činnosti, příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči alespoň ve výši uvedené v písmenu b), d) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst.1 za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost a dosáhla takového příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, který by jí založil účast na důchodovém pojištění, kdyby v tomto roce vykonávala jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, nebo za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a dosáhla takového příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, který jí založil účast na důchodovém pojištění za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za následující kalendářní rok; příjem ze samostatné výdělečné činnosti, který by založil účast na důchodovém pojištění jen za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, se zjišťuje obdobně podle § 5a odst.2 písm.c) věty čtvrté. (9) K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 8 se pro účely placení záloh na pojistné přihlíží od kalendářního měsíce, v němž bylo toto oznámení učiněno; § 23 odst.4 platí přitom obdobně. K oznámení podle odstavce 8 písm. c) se přihlédne jen tehdy, je-li doložena výše příjmu z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči za předchozí kalendářní rok.“.

17.

V § 14 odst.2 větě druhé a v § 14 odst.4 větě druhé se za text „35%“ vkládají slova „před rokem 2004, 40 % v roce 2004, 45 % v roce 2005 a 50 % od roku 2006“.

18.

V § 14 odstavec 6 včetně poznámek pod čarou č. 19b a 19c zní:

„(6) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 40 % v roce 2004, 45 % v roce 2005 a 50 % od roku 2006 částky, která se stanoví jako součin poloviny všeobecného vyměřovacího základu19b) za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se měsíční vyměřovací základ stanoví, a přepočítacího koeficientu19c) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné, která se pro účely placení záloh na pojistné považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst. 8 a 9), činí nejméně 10 % částky stanovené jako součin všeobecného vyměřovacího základu za 11

kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se měsíční vyměřovací základ stanoví, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. -----------------------------------19b) 19c)

§ 17 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. § 17 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb.“.

Dosavadní poznámka pod čarou č. 19b se označuje jako poznámka pod čarou č. 19d včetně odkazu na ni. 19.

V § 14 odst.8 část věty první za středníkem zní: „kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc“.

20.

V § 15 odst.1 větě druhé se za slova „na nemocenské pojištění“ vkládají slova „a vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, též údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst.6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, pokud chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností“.

21.

V § 15 odst. 1 se za větu druhou vkládá věta „Uvedla-li osoba samostatně výdělečně činná v přehledu údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna tyto údaje též doložit.“. Čl. IV

1. 2. 3.

4.

Přechodná ustanovení Pro placení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti osobami samostatně výdělečně činnými za období před 1. lednem 2004 se použijí předpisy účinné před tímto dnem. Pro placení pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti osobami samostatně výdělečně činnými za roky 2004 a 2005 se použijí předpisy účinné k 1. lednu toho kalendářního roku, za který se platí. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se v roce 2004 stanoví do dne, kdy osoba samostatně výdělečně činná podala nebo měla podat přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za rok 2003, podle předpisů účinných ke dni 31. prosince 2003. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se v roce 2004, 2005 a 2006 stanoví nejméně v procentní sazbě platné k 1. lednu příslušného kalendářního roku (čl. III bod 17), a to ode dne, kdy byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za předchozí kalendářní rok, do dne, kdy byl nebo měl být tento přehled podán v dalším kalendářním roce.

12

ČÁST TŘETÍ Změna zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení Čl. V Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 134/1997 Sb., zákona č. 306/1997 Sb., zákona č. 93/1998 Sb., zákona č.225/1999 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č.360/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 133/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 159/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 238/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 411/2000 Sb., zákona č. 116/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 263/2002 Sb., zákona č. 265/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 518/2002 Sb. a zákona č. …./2003 Sb., se mění takto: 1.

V § 29 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Organizace je povinna vydat zaměstnanci, popřípadě zaměstnanci, jehož zaměstnání skončilo, na jeho žádost potvrzení o době trvání zaměstnání v kalendářním roce a o výši vyměřovacích základů pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení dosažených v kalendářním roce a dávek nemocenského pojištění, které do kalendářního roku zúčtovala. Toto potvrzení je organizace povinna vydat i okresní správě sociálního zabezpečení na její žádost. Tato potvrzení je organizace povinna vydat do 8 dnů od obdržení žádosti.“.

2. V § 41 odst. 1 se věta druhá zrušuje a poznámka pod čarou č. 57 zní: „57) § 37 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 289/1997 Sb. a zákona č. /2003 Sb.“.

3.

V § 41 odst. 2 se slova „výši předpokládaného hrubého výdělku a“ zrušují.

4.

V § 48 odst. 1 písm. b) se slova „odst. 5“ nahrazují slovy „odst. 6“.

5.

V § 48 odst.1 se na konci písmene d) tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:

„e) od kterého nemá nárok na výplatu starobního nebo plného invalidního důchodu a příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu, přestala vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, a civilní službu, přestala být nezaopatřeným dítětem nebo byla propuštěna z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trvající déle než 3 kalendářní měsíce, pokud ohlásila a doložila vznik těchto skutečností pro účely výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti.“. 6.

V § 48a odst. 2 se slova „odst. 1 a 2“ nahrazují slovy „odst. 2 a 3“.

13

7.

V § 48b odst. 1 se slova „až d)“ nahrazují slovy „až e)“.

8.

V § 118a odst.2 větě první se odkaz na poznámku pod čarou č. 65 nahrazuje odkazem na poznámku pod čarou č. 57 a poznámka pod čarou č. 65 se zrušuje.

9.

V § 118a odst.2 větě třetí se slova „odst.2“ nahrazují slovy „odst.1“.

10.

V § 120 se odstavec 1 zrušuje. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2. ČÁST ČTVRTÁ ÚČINNOST Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.

14

Důvodová zpráva Obecná část Návrh zákona je součástí komplexu právních úprav souvisejících s reformou veřejných rozpočtů České republiky. V rámci této reformy, jejímž cílem je postupné snížení deficitu veřejných rozpočtů České republiky, se navrhují také úsporná opatření v oblasti výdajů důchodového pojištění a opatření směřující k posílení příjmů v oblasti pojistného na sociální zabezpečení. V oblasti důchodového pojištění se navrhují některé parametrické změny; jedná se o - zvýšení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod. Navrhuje se tuto hranici zvyšovat i po roce 2006, a to stejným tempem jako dosud, tj. o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen, a to až do dosažení stejného důchodového věku pro muže a ženy 63 let. Při tomto tempu pokračování ve zvyšování důchodového věku bude uvedené věkové hranice dosaženo postupně, např. stejný důchodový věk 63 let u mužů a bezdětných žen bude dosažen v roce 2013 a stejný důchodový věk pro muže a všechny ženy (bez zřetele na počet vychovaných dětí) bude dosažen v roce 2025 (přitom bude zachován nižší důchodový věk, byl-li získán před těmito roky); -

omezení možností předčasného odchodu do starobního důchodu. Navrhuje se zrušit možnost odchodu do tzv. dočasně kráceného předčasného starobního důchodu až o dva roky dříve před dosažením důchodového věku, od kterého vzniká nárok na obecný (nekrácený) starobní důchod, a ponechat pouze možnost odchodu do trvale kráceného předčasného starobního důchodu až o tři roky dříve před dosažením důchodového věku;

- omezení zápočtu doby studia. Navrhuje se dobu studia před 1. lednem 1996, tj. před účinností zákona o důchodovém pojištění, hodnotit stejným způsobem jako dobu studia po 31. prosinci 1995, tj. za účinnosti zákona o důchodovém pojištění. Doba studia před 1. lednem 1996 by se podle návrhu hodnotila jako náhradní doba pojištění od dosažení věku 18 let, a to pouze v rozsahu šesti let, s tím, že v rámci postupného přechodu na novou úpravu by se v prvním roce účinnosti právní úpravy hodnotila i doba tohoto studia před dosažením věku 18 let nejvýše v rozsahu tří let, ve druhém roce účinnosti nejvýše v rozsahu dvou let a ve třetím roce účinnosti nejvýše v rozsahu jednoho roku; -

nové podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných na důchodovém pojištění. Navrhuje se, aby osoby samostatně výdělečně činné, které samostatnou výdělečnou činnost vykonávají jako svou hlavní činnost, byly vždy (bez zřetele na výši dosahovaného příjmu) účastny důchodového pojištění (a platily pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti aspoň z minimálního vyměřovacího základu). Osoby samostatně výdělečně činné, jejichž samostatná výdělečná činnost má povahu vedlejší činnosti vzhledem k dosahovaným příjmům ze zaměstnání nebo trvání stanovených skutečností (pobírání starobního nebo plného invalidního důchodu, studium apod.), by byly nadále účastny důchodového pojištění v závislosti na výši dosahovaného příjmu. V oblasti pojistného se navrhují tato opatření:

15

- minimální roční vyměřovací základ pro pojistné placené osobami samostatně výdělečně činnými se zvýší postupně (během roků 2004, 2005 a 2006) z 35 % rozdílu mezi dosaženými příjmy a vykázanými výdaji na 50 %. Současně se (od roku 2004) zvýší minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné s hlavní samostatnou výdělečnou činností stanovený v nominální výši, a to na úroveň 40 % (45%, 50%) poloviny průměrné mzdy v národním hospodářství (v měsíčním vyjádření); - sazba příspěvku na státní politiku zaměstnanosti se sníží o 2 procentní body (z 3,6 % na 1,6 %) a současně se sazba pojistného na důchodové pojištění zvýší o 2 procentní body (z 26 % na 28 %); tímto opatřením se část příspěvků vybíraných na státní politiku zaměstnanosti, jejichž užití však není rozpočtem na tuto politiku vázáno, převádí do systému důchodového pojištění, v němž je pojistné na důchodové pojištění účelově určeno. Pojistné na sociální zabezpečení, které zahrnuje pojistné na důchodové pojištění a pojistné na nemocenské pojištění, bylo zavedeno od roku 1993 zákonem č. 589/1992 Sb. v návaznosti na daňovou reformu. Pojistné je spolu s příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti příjmem státního rozpočtu a mělo by být zdrojem úhrad dávek důchodového pojištění, nemocenského pojištění, dávek v nezaměstnanosti, výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti a souvisejících správních výdajů. Od roku 1996 se pojistné na důchodové pojištění vede na samostatném účtu státního rozpočtu a v zákoně o státním rozpočtu se uvádí jako samostatná položka příjmů státního rozpočtu. Od roku 1997 je bilance důchodového pojištění deficitní. V roce 1997 činil deficit přes 5 mld. Kč, v roce 1998 byl deficit ve výši 10 mld. Kč a od roku 1999 se deficit pohybuje kolem 16 mld. Kč ročně. Vývoj bilance důchodového pojištění od roku 1996 vyplývá z následujících tabulek:

Výše příjmů ze sociálního pojištění v období 1996 - 2002 důchodové pojištění nemocenské pojištění důchodové + nemocenské zaměstnanost celkem

v mld. Kč

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

129,9 21,5 151,4

142,2 23,7 165,9

152,0 25,2 177,2

157,1 25,8 182,9

165,6 27,3 192,9

180,4 29,7 210,0

192,3 31,6 223,9

17,7

19,7

21,0

21,7

22,9

24,9

26,6

169,0

185,6

198,2

204,7

215,8

235,0

250,5

Výše výdajů na důchodové a nemocenské pojištění v období 1996 - 2002 důchodové pojištění nemocenské pojištění celkem

v mld. Kč

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

124,2

147,3

161,9

173,4

182,2

196,1

208,3

20,4

19,8

18,5

19,3

27,2

29,6

32,6

144,6

167,1

180,5

192,7

209,4

225,7

240,9

Uvedeny jen údaje za kapitolu 313 (MPSV). Příjmy včetně penále, pokut, přirážky k pojistnému i ostatních výnosů, příjmů od obyvat. a organizací. Výdaje bez výdajů na zvýšení důchodu pro bezmocnost a bez správních výdajů.

16

Rozdíl příjmů a výdajů na důchodové a nemocenské pojištění 1996

1997

1998

1999

2000

2001

v mld. Kč 2002

důchodové pojištění

5,7

-5,1

-10,0

-16,4

-16,6

-15,7

nemocenské pojištění

1,1

3,9

6,6

6,6

0,1

0,1

-15,9 -1,0

celkem

6,8

-1,1

-3,3

-9,8

-16,5

-15,7

-17,0

Deficit důchodového účtu celkem. tj. včetně správních výdajů a dalších kapitol státního rozpočtu za MO, MV a MS, činil za rok za rok 2002 téměř 18,9 mld. Kč. Příčiny deficitu důchodového pojištění jsou zejména: - snížení sazby pojistného. Vzhledem ke skutečnosti, že v letech 1993 až 1995 příjmy převyšovaly výdaje, byla od 1.1.1996 snížena sazba na důchodové pojištění z 27,2 % na 26 %. K tomuto datu byl též novelou zákona o rozpočtových pravidlech zaveden „Zvláštní účet důchodového pojištění“, který je součástí státních finančních aktiv. Na tomto zvláštním účtu se vedou prostředky vzniklé jako rozdíl mezi příjmy z pojistného na důchodové pojištění a výdaji na dávky důchodového pojištění včetně výdajů spojených s výběrem pojistného a výplatou dávek. Prostředky tohoto účtu lze použít pouze na zvýšení dávek důchodového pojištění a na úhradu záporného salda pojistného na důchodové pojištění včetně výdajů spojených s výběrem tohoto pojistného; - nová konstrukce výpočtu důchodů, podle které jsou důchody přiznané po 1.1.1996 vyšší než důchody přiznané před tímto datem. Nárůstem průměrné výše těchto důchodů dochází i ke zvýšení výdajů; - nepříznivý vývoj relace počtu důchodů a počtu pojištěnců – poplatníků pojistného. Zejména v důsledku demografického vývoje roste počet důchodů a klesá počet plátců pojistného. Výsledkem je pomalejší růst příjmů než růst výdajů, tedy i nárůst deficitu zvláštního účtu. Svůj díl na tomto nepříznivém vývoji má i zhoršující se situace na trhu práce, v jejímž důsledku se zvyšoval počet předčasných starobních důchodů; - nízké pojistné placené osobami samostatně výdělečně činnými a zvyšující se podíl počtu osob samostatně výdělečně činných k počtu zaměstnanců. Počet poplatníků pojistného z řad zaměstnanců klesá a roste počet osob samostatně výdělečně činných, které platí výrazně nižší pojistné než zaměstnanci. Počet osob samostatně výdělečně činných činí téměř 14 % z celkového počtu pojištěných osob, ale na objemu vybraného pojistného (včetně příspěvku) se osoby samostatně výdělečně činné podílely jen 5 %; cca 40 % osob samostatně výdělečně činných totiž platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu. Relativně nízký nominální vyměřovací základ u osob samostatně výdělečně činných vede k tomu, že se podílejí na úhradě výdajů na svůj důchod, oproti zaměstnancům, ve stále menší míře; placením minimálního pojistného na důchodové pojištění neuhradí ani výdaje na svůj důchod. Zatímco měsíční vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (podle statistických údajů za rok 2002) činil u průměrného zaměstnance 14 385 Kč, činil tento základ u průměrné osoby samostatně výdělečně činné jen 4 052 Kč; důsledkem je, že za rok bylo na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (při sazbě 29,6 %) odvedeno v průměru za jednoho zaměstnance 51 096 Kč a v průměru za jednu osobu samostatně výdělečně činnou jen 14 393 Kč. To znamená, že podíl objemu zaplaceného pojistného za zaměstnance (za 40 let) k objemu vypláceného starobního důchodu (po dobu 20 let)

17

činí 107 % (na důchodu je tedy vyplaceno méně, než činí objem zaplaceného pojistného), zatímco tento podíl činí u osoby samostatně výdělečně činné, která platila pojistné z průměrného vyměřovacího základu, 56 %, a u osoby samostatně výdělečně činné, která platila pojistné z minimálního vyměřovacího základu, jen 39 %. Zvýhodněné postavení osob samostatně výdělečně činných v účasti na pojištění a placení pojistného, které zakládá nerovnost ve srovnání se zaměstnanci, je též předmětem kritiky ze strany zahraničních institucí (např. MMF, Světová banka). Je tedy nezbytné řešit deficit zvláštního účtu důchodového pojištění. Za tím účelem se navrhují jednak uvedená opatření v důchodovém pojištění, která směřují k redukci výdajů, jednak uvedená opatření v oblasti pojistného, která směřují k posílení příjmů určených na důchodové pojištění. K jednotlivým navrhovaným opatřením se blíže uvádí: Zvýšení důchodového věku Podle zákona o důchodovém pojištění se od roku 1996 do roku 2006 zvyšuje věková hranice pro nárok na starobní důchod každý rok o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen. Za uvedené období se tak důchodový věk zvýší u mužů o 2 roky a u žen o 4 roky, takže v roce 2007 bude činit u mužů 62 let a u žen podle počtu vychovaných dětí 57 až 61 let. Důchodový věk bude i po ukončení zvyšování podle současné právní úpravy nadále nízký, a to jak ve srovnání s jinými státy směřujícími k dosažení reálného věku odchodu do důchodu 65 let (EU po roce 2000 v rámci Lisabonského procesu zahájila metodu otevřené koordinace, do níž je ČR začleněna již v I. pololetí t.r.; dosavadním výsledkem metody otevřené koordinace je mj. především podpora vyššímu pracovnímu zapojení starších osob a zvyšování reálného věku odchodu do důchodu – od roku 2002 do roku 2010 o 5 let), tak i ve vztahu ke zvyšující se době dožití v ČR (cca o 3 roky v období 1995-2007). Z těchto důvodů je potřebné pokračovat ve zvyšování důchodového věku i po roce 2006, což povede nejen ke snížení výdajů na důchody, ale i ke zvýšení příjmů z pojistného.

Navrhuje se proto zvyšovat po roce 2006 důchodový věk stejným tempem jako dosud, a to až do dosažení věku 63 let. Při uplatnění tohoto principu by se důchodový věk vyvíjel následovně : Navrhované zvyšování věkové hranice po roce 2006 65 64

věková hranice

63 62 61 60 59

muži ženy bezdětné

58

ženy 1 dítě ženy 2 děti ženy 3-4 děti

57

ženy 5 dětí

56 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 2025 v roce

18

Důchodového věku 63 let tedy dosáhnou nejdříve v roce 2013 muži a bezdětné ženy. Ke sjednocení rozdílů mezi důchodovým věkem mužů a žen v závislosti na počtu vychovaných dětí při uvažovaném tempu zvyšování důchodového věku dojde v roce 2025. Zakotvení jednotné hranice pro muže i ženy je nezbytné i proto, že její rozdílná výše je v EU pouze dočasnou výjimkou ze zásady rovného zacházení v systémech sociálního zabezpečení.

Omezení možnosti odchodu do předčasného starobního důchodu Smyslem zavedení možnosti předčasného odchodu do starobního důchodu již v roce 1988 bylo řešit sociální situaci občanů, kteří v relativně krátké době před dosažením důchodového věku ztratili zaměstnání (původně se vyžadovaly kvalifikované důvody skončení zaměstnání) a nemohli získat zaměstnání nové. K rozšíření možností přiznání předčasného starobního důchodu došlo od 1. ledna 1996 a dále od roku 1998. Možnost odchodu do předčasného starobního důchodu však byla využívána podstatně více, než se očekávalo, a to zejména pro velmi výhodný způsob stanovení výše těchto důchodů. Po úpravě v roce 2001 spočívající ve vyšší redukci procentní výměry předčasných starobních důchodů se již počet těchto nově přiznávaných důchodů nezvyšuje. I když tato úprava zohlednila určitým způsobem pojistně matematická pravidla, dočasně krácený předčasný starobní důchod (§ 30 zákona o důchodovém pojištění) bude vždy výhodnější, protože po dosažení důchodového věku vzniká nárok na obecný nekrácený starobní důchod (§ 29 zákona o důchodovém pojištění). Snížení výše důchodu tak nemůže „kompenzovat“ delší dobu výplaty důchodu, takže výplata těchto důchodů negativně ovlivňuje výdaje na důchody a doba pobírání tohoto důchodu je určitým „zvýhodněním“ těchto důchodců oproti ostatním. K výhodnější výši tohoto důchodu po dosažení důchodového věku se sice váží přísnější podmínky pro přiznání tohoto důchodu (nejméně 180 dnů nepřetržitě v evidenci uchazečů o zaměstnání či stanovená návaznost na předchozí invaliditu a přiznání nejvýše dva roky před dosažením důchodového věku), ale to nic nemění na finanční náročnosti těchto důchodů pro důchodový systém. Dočasně krácené předčasné starobní důchody se proto navrhují zrušit, neboť podstatou jejich finanční náročnosti je to, že krácení je pouze dočasné. Jelikož podmínky nároku na přiznání trvale kráceného starobního důchodu jsou mírnější než podmínky nároku na přiznání dočasně kráceného starobního důchodu, nebude zrušením dočasně krácených předčasných důchodů omezena možnost odejít do předčasného starobního důchodu a bude tedy zachován dostatečný prostor pro řešení sociální situace pojištěnců, kteří v relativně krátké době před dosažením důchodového věku ztratí zaměstnání a nemohou získat zaměstnání nové. Navrhovaná změna je i v souladu se zahraničními tendencemi k omezení současných možností (motivace) předčasného poskytování starobních důchodů. Institut předčasných starobních důchodů začal být zaváděn v 70. letech v západoevropských zemích s cílem řešit situaci na trhu práce. Zkušenosti však ukázaly, že tento institut je velmi neefektivní a drahý pro boj s nezaměstnaností. Na základě těchto zkušeností změnila Evropa v této otázce politiku. V posledních letech se prosazuje vyrovnat se s problémem nezaměstnanosti na straně jedné a s prodlužováním průměrného věku na straně druhé prostřednictvím úpravy umožňující postupný odchod do starobního důchodu. Podíl přiznávaných předčasných starobních důchodů na celkovém počtu přiznaných starobních důchodů rychle narůstal v letech 1996 – 2000, kdy se zvýšil z 18% na 59%.

19

Úprava procentního snížení důchodů při předčasném odchodu do starobního důchodu, která nabyla účinnosti v polovině roku 2001, vedla k omezení tohoto nárůstu, takže v roce 2002 činil tento podíl již jen 34%. V prosinci 2002 tak bylo vypláceno celkem 224 000 předčasných starobních důchodů, z nichž však bylo pouze 74 000 vypláceno důchodcům, kteří ještě nedosáhli věkové hranice. Ze všech starobních důchodců tak bylo 3,9% důchodců, jimž byl starobní důchod vyplácen před dosažením důchodového věku, a 8,0% důchodců, jimž byl vyplácen starobní důchod krácený pro předčasný odchod do důchodu, ale kteří již důchodového věku dosáhli. Omezení zápočtu doby studia Podle zákona o důchodovém pojištění jsou dobami účasti na pojištění jednak doby pojištění, za které je odváděno pojistné, jednak taxativně vyjmenované náhradní doby pojištění, které nejsou kryté platbami pojistného. Podíl náhradních dob pojištění na všech dobách započítávaných pro účely důchodového pojištění tvoří cca 30%, což je ve srovnání se zahraničními systémy zcela ojedinělé. Vzhledem k tomu je nezbytně nutné snížit rozsah hodnocení náhradních dob pojištění a započítávanou délku těchto dob. Prvním krokem bylo přijetí zákona č. 289/1997 Sb. (novela zákona o důchodovém pojištění), podle kterého jsou náhradní doby pojištění (s výjimkou doby základní vojenské služby, péče o dítě a o bezmocnou osobu) hodnoceny pro výši důchodu ve srovnání s dobami pojištění ve sníženém rozsahu (80%). Mezi náhradní doby pojištění je podle současné právní úpravy zařazena i doba studia získaná po 31. prosinci 1995, a to po dobu prvních šesti let tohoto studia po dosažení věku 18 let. Doba studia získaná před účinností zákona o důchodovém pojištění (1. leden 1996), přestože za ni nebylo placeno pojistné, se hodnotí jako doba pojištění, tedy „plnohodnotně“ jako doba, za kterou je placeno pojistné. To je důsledkem toho, že podle předpisů platných před 1. lednem 1996 se doba studia po skončení povinné školní docházky považovala za dobu zaměstnání, takže podle § 13 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je považovaná za dobu pojištění získanou podle tohoto zákona. Přitom se však doba studia (stejně jako všechny ostatní doby) hodnotila pro výši důchodu podle předpisů platných před 1. lednem 1996 v zásadě až od dosažení věku 18 let. Podle nyní platné právní úpravy se tedy stejný druh doby účasti na pojištění - studium - hodnotí rozdílně, a to pouze v závislosti na tom, ve kterém období studium probíhalo. Navrhovaná změna právní úpravy sjednotí hodnocení doby studia pro účely důchodového pojištění, což je odůvodněné, a současně bude tato změna v souladu s nutností postupně snižovat rozsah náhradních dob pojištění hodnocených pro účely důchodového pojištění. Pokud jde o hodnocení doby studia, je česká právní úprava ve srovnání se zahraničními velmi výhodná, a to zejména s ohledem na způsob hodnocení doby studia získané před 1. lednem 1996. Tato výhodnost spočívá nejen v tom, že se vůbec doba studia, přestože za ni není odváděno pojistné, započítává pro účely důchodového pojištění, ale zejména v rozsahu, v jakém se započítává. V cizině se při řešení této problematiky (pokud se doba studia pro účely základního důchodového pojištění vůbec hodnotí) přijímají i velmi razantní opatření (např. v Rakousku byla stanovena podmínka dodatečného zaplacení příspěvků a byl stanoven limit pro zápočet doby studia).

20

Zvýšení minimálního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) Výši vyměřovacího základu pro pojistné si OSVČ určuje sama. Zvolená částka ale nesmí být nižší než zákonem stanovené minimum. Minimální vyměřovací základ je pro OSVČ stanoven procentní sazbou z výše příjmů ze samostatné výdělečné činnosti (po odpočtu vynaložených výdajů) a absolutní částkou určenou podle výše první redukční hranice platné v příslušném roce při výpočtu důchodů (pro stanovení minimálního vyměřovacího základu v roce 2003 činí tato částka 22 200 Kč, tj. 1 850 Kč měsíčně). Procentní sazba pro stanovení minimálního vyměřovacího základu OSVČ činí 35% z rozdílu mezi dosaženými příjmy a vynaloženými výdaji. Výše této sazby byla stanovena v roce 1992 se zřetelem na potřebu podpořit rozvoj samostatného podnikání. Ve srovnání se zaměstnanci, kteří platí pojistné ze 100% příjmů, jsou tak OSVČ ve výhodnějším postavení, neboť neplatí pojistné ze 65% příjmů (snížených o výdaje). Částka 35 % ze zisku, určená na osobní potřebu OSVČ, je nízká; osobní potřeba je u většiny OSVČ vyšší. OSVČ tedy ze svých příjmů přispívají do systému podstatně méně než zaměstnanci. Nízká procentní sazba pro stanovení minimálního vyměřovacího základu, který si volí většina OSVČ, spolu s nárůstem podílu počtu OSVČ na počtu pojištěnců (cca o 50% za 10 let) se tak stává stále významnějším faktorem deficitní bilance systému důchodového pojištění. Podpora podnikání prostřednictvím nižšího pojistného je proto v současné době již nepřiměřená, a proto se navrhuje postupné zvyšování procentní sazby pro stanovení minimálního vyměřovacího základu OSVČ z 35% na 50% rozdílu mezi dosaženými příjmy a vynaloženými výdaji. Pokud je samostatná výdělečná činnost pro účely důchodového pojištění hlavní činností, je třeba, aby byla pro účely odvodu pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti hodnocena aspoň ve výši poloviny průměrné mzdy zaměstnance. Navrhuje se proto stanovit, že částka, z níž se stanoví minimální vyměřovací základ OSVČ, musí činit nejméně polovinu průměrné mzdy v národním hospodářství. Pro OSVČ, jejichž samostatná výdělečná činnost je pro účely důchodového pojištění považována za činnost vedlejší, bude minimální vyměřovací základ i nadále stanoven ve výši cca poloviny příjmu rozhodného pro vznik povinné účasti na důchodovém pojištění OSVČ. Zvýšení procentní sazby pro pojistné na důchodové pojištění a snížení této sazby pro příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. V zájmu zvýšení příjmů důchodového pojištění, které dlouhodobě nekryjí potřebné výdaje, se zvyšuje o 2 procentní body sazba pojistného na důchodové pojištění a současně se snižuje o 2 procentní body sazba pojistného na státní politiku zaměstnanosti. Z hlediska veřejných financí se v podstatě jedná o administrativní opatření, které nevede ke zvýšení příjmů státního rozpočtu. V důchodovém pojištění se kromě uvedených opatření směřujících ke zmírnění výdajů navrhuje ještě další opatření, které se týká podmínek souběhu starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti. Navrhuje se zrušit podmínku pro nárok na výplatu starobního důchodu spočívající v tom, že příjem z výdělečné činnosti nesmí přesáhnout částku dvojnásobku životního minima (druhá podmínka – sjednání pracovněprávního vztahu na dobu určitou – zůstává přitom zachována, přičemž se navrhuje její úprava tak, aby se jednalo o pracovněprávní vztah sjednaný na dobu nejdéle jednoho roku). Rozšíření možnosti pobírání

21

starobního důchodu při výdělečné činnosti i na období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod povede ke snížení počtu důchodců, kteří po vzniku nároku na důchod pracovali bez jeho pobírání a tím si zvyšovali výši budoucího důchodu. V zájmu podpory takovéto další pracovní aktivity bez pobírání důchodu byla v roce 2001 zvýšena procentní sazba za toto „přesluhování“ z 1,0 % na 1,5 % výpočtového základu. Zvýšení procentní sazby se projevilo nárůstem počtu důchodců, kteří odchází do důchodu později než při dosažení důchodového věku. V roce 2002 činil podíl těchto důchodců na celkovém počtu přiznaných starobních důchodů 23,2 % (v roce 1999 to bylo 12,0 %). Pro důchodový systém je toto přesluhování výhodné, neboť dochází k úsporám výdajů na výplatu důchodů. Opatření spočívající ve zrušení omezující podmínky výše výdělku pro pobírání starobního důchodu při výdělečné činnosti se týká zaměstnanců i osob samostatně výdělečně činných a nebude znamenat snížení výdajů (naopak bude znamenat určité zvýšení výdajů), avšak bude znamenat částečné zvýšení příjmů na pojistném a určité zjednodušení právní úpravy a praktického provádění pro zaměstnavatele, poživatele důchodů a plátce důchodů. Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky a není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s předpisy EU. Předpisy EU problematiku výše pojistného na sociální zabezpečení neupravují. Předpisy EU ponechávají konkrétní uspořádání národních systémů důchodového pojištění v kompetenci jednotlivých členských států EU s tím, že tyto systémy musí respektovat principy Nařízení Rady (EEC) 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a Nařízení Rady (EEC) 574/72 stanovující postup provádění Nařízení (EEC) 1408/71 o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. Předložený návrh zákona tyto principy respektuje a není rovněž v rozporu s Evropskou dohodou o přidružení ČR k EU. Opatření týkající se důchodového pojištění jsou i v intencích otevřené metody koordinace, s výjimkou zrušení omezení souběhu starobního důchodu s výdělkem (toto opatření není zcela v souladu s procesem, který probíhá od summitu v Lisabonu v roce 2000, kdy se EU začala intenzivně zabývat problémem stárnutí populace a jeho dopady na udržitelnost důchodových systémů). Navrhované změny jsou rovněž slučitelné s ratifikovanými úmluvami MOP (č.102 a č. 128), s Evropskou sociální chartou a Evropským zákoníkem sociálního zabezpečení. V případě starobních důchodů je pro ČR závazná úmluva MOP č. 128, která požaduje náhradový poměr (tj. podíl přiznávaného důchodu na mzdě) ve výši 45 % (alespoň u jednoho vybraného typického příjemce); tento podíl je v roce 2003 plněn (podle právního stavu v roce 2003 činí 45,9 %), avšak jeho plnění v další letech bude záviset především na vývoji redukčních hranic používaných při stanovení výpočtového základu (výši těchto hranic stanoví vláda nařízením).

Finanční dopad Jednotlivá navrhovaná opatření znamenají tento finanční dopad: I když při zvyšování věku pro nárok na starobní důchod je třeba očekávat obtížně odhadnutelné zvýšení počtu invalidních důchodů a předčasných starobních důchodů, neboť s rostoucím věkem se zvyšuje riziko zdravotních potíží znemožňujících pracovní uplatnění i problémů s uplatněním na trhu práce, povede toto opatření k úspoře výdajů na důchody a 22

zvýšení příjmů z pojistného. Bez zohlednění těchto vedlejších faktorů by se uvedené zvyšování důchodového věku projevilo následovně (v mld. Kč) : Rok Úspora výdajů Zvýšení příjmů

2008 1,4 0,9

2009 4,1 1,8

2010 7,0 2,8

2011 10,1 3,8

2012 13,3 4,9

Úspory ve výdajích na důchody, které vzniknou zrušením dočasně krácených předčasných starobních důchodů, se budou projevovat postupně. Vzhledem k tomu, že k nejdůležitějším faktorům ovlivňujícím odchod do předčasného starobního důchodu patří situace na trhu práce, je třeba předpokládat, že po zrušení dočasně krácených předčasných starobních důchodů dojde ke zvýšení počtu přiznávaných předčasných starobních důchodů trvale krácených, které jsou ale při přiznání vyšší. Snížení finanční náročnosti na výplatu důchodů se tak projeví s dvouletým zpožděním, ale jejím zvýšením v prvních letech. Před účinností nového ustanovení lze rovněž očekávat jednorázově zvýšený zájem o přiznání dočasně kráceného předčasného starobního důchodu, i když možnosti jeho přiznání jsou podmínkami nároku limitovány. Vzhledem k uvedeným skutečnostem ovlivňujícím výdaje na předčasné starobní důchody se odhaduje, že zrušením dočasně krácených předčasných starobních důchodů bude dosaženo těchto úspor: Rok Úspory v mil. Kč

2004 90

2005 270

2006 350

Úprava hodnocení doby studia se projeví snížením výše nově přiznávaných důchodů všech, kteří studovali před 1. lednem 1996. Podle výsledků sčítání lidu se odhaduje, že u nově přiznávaných důchodů, jichž se úprava bude týkat, je cca 8% důchodců s vysokoškolským vzděláním, 33% důchodců se středoškolským vzděláním a 34 % důchodců s odborným vzděláním. Snížení důchodů povede též k poklesu průměrné výše nově přiznaných důchodů a její relace k průměrné mzdě. V zájmu plynulosti přechodu na novou úpravu se navrhuje řešení postupné. Při úpravě „skokem“ by se důchody opět rozdělily na „nové starodůchodce“ a „nové novodůchodce“, tentokrát však s vyššími důchody starodůchodců. U vysokoškoláků bude úprava znamenat snížení výše důchodu o 4,5% - 9,0% a u středoškoláků o 1,5% - 6,0% výpočtového základu. U vysokoškoláků s průměrným osobním vyměřovacím základem by v roce 2004 úprava „skokem“ znamenala snížení důchodu cca o 1000 Kč (cca 1200 Kč u těch, kteří studovali 6 let, např. lékaři); při postupné variantě by snížení činilo v prvním roce cca 600 Kč a ve čtvrtém roce cca 1200 Kč. U středoškoláků by tyto částky byly cca o 200 Kč nižší. Vzhledem k výraznému vlivu úpravy na výši důchodu lze očekávat, že před účinností navrhované úpravy zvolí část pojištěnců raději možnost odchodu do předčasného starobního důchodu, neboť jeho výše bude pro ně výhodnější. Úspora výdajů na důchody vyplývající z nového způsobu hodnocení doby studia cílově, tj. cca za 40 let, dosáhne 2,5% výdajů na důchody (to by odpovídalo v současné době více než 5 mld. Kč). Její vliv se však bude projevovat postupně. Rok Úspory v mil. Kč

2004 50

2005 170

23

2006 370

Opatření spočívající ve zvýšení procentní sazby pojistného na důchodové pojištění o 2 procentní body je fiskálně neutrální restrukturalizací dílčích sazeb pojistného v rámci celkové 34% sazby s cílem zvýšení míry finanční soběstačnosti základního důchodového systému a povede k následujícímu zvýšení příjmů z pojistného na důchodové pojištění: Rok

2004

2005

2006

Zvýšení příjmů v mld. Kč

17,05

18,62

19,99

Změny ve stanovení vyměřovacího základu u osob samostatně výdělečně činných povedou ke zvýšení příjmů z pojistného na důchodové a nemocenské pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, které se zvýší následovně: Rok

2004

2005

2006

Zvýšení příjmů v mld. Kč

2,42

4,23

6,22

Možnost pobírání starobního důchodu současně s výdělkem po zrušení dosavadní omezující hranice výdělku ve výši dvojnásobku životního minima bude pro důchodce výhodnější než zvyšování výše důchodu při pracovní aktivitě bez pobírání důchodu, a proto vzroste podíl důchodců, kteří požádají o přiznání důchodu ihned po dosažení věkové hranice. Odhaduje se, že v důsledku tohoto opatření se zvýší počet přiznaných starobních důchodů cca o 3 500, což povede ke zvýšení výdajů na důchody cca o 0,2 mld. Kč v roce 2004, o 0,5 mld. Kč v roce 2005 a o 0,7 mld. Kč v roce 2006. Souhrnný přehled finančních dopadů navrhovaných opatření

24

V roce

2004

2005

(v mld. Kč) 2006

Změny ve výdajích na důchody : Zrušení dočasně krácených předčasných důchodů Redukce hodnocení doby studia Souběh starobního důchodu s výdělkem Změna výdajů na důchody celkem

-0,09 -0,05 0,20 0,06

-0,27 -0,17 0,50 0,06

-0,35 -0,37 0,70 -0,02

2,13 17,05 19,18

3,72 18,62 22,34

5,46 19,99 25,45

2,42 0,06 2,48

4,23 0,06 4,29

6,22 -0,02 6,20

Zvýšení příjmů důchodového pojištění : Změna vyměřovacího základu pojistného OSVČ Zvýšení sazby pojistného (přesun ze zaměstnanosti) Zvýšení příjmů celkem Úhrnný dopad na státní rozpočet : Zvýšení příjmů z pojistného Změna ve výdajích na důchody Rozdíl (zvýšení příjmů) Zvláštní část K čl. I K bodu 1 Dosavadní úprava podmiňující účast OSVČ na důchodovém pojištění výkonem samostatné výdělečné činnosti na území ČR se zpřesňuje, aby v praxi nedocházelo k pochybnostem např. v případech, kdy na základě smlouvy je činnost fakticky prováděna mimo území ČR, i když oprávnění k samostatné výdělečné činnosti bylo uděleno v ČR na základě českých právních předpisů. K bodům 2 a 3 V návaznosti na současně prováděné změny u vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění u OSVČ, kdy je pro stanovení minimálního vyměřovacího základu třeba vycházet nejméně z poloviny průměrné mzdy a kdy se zvyšuje procentní sazba rozdílu příjmů po odpočtu výdajů tvořící tento základ (od roku 2006 na 50 %), se samostatná výdělečná činnost rozděluje na dvě kategorie, a to na hlavní samostatnou výdělečnou činnost a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. U hlavní samostatné výdělečné činnosti se předpokládá, že bude jediným nebo převažujícím zdrojem příjmu, a proto tato činnost vždy bude zakládat účast na důchodovém pojištění a současně povinnost platit pojistné na důchodové pojištění alespoň z minimálního vyměřovacího základu; u vedlejší samostatné výdělečné činnosti se předpokládá, že bude mít doplňující charakter, neboť stanovené důvody zpravidla omezují rozsah výkonu samostatné výdělečné činnosti i výši příjmů, a proto se účast na důchodovém pojištění bude posuzovat jako dosud vzhledem k výši dosaženého příjmu z výdělečné činnosti, přičemž minimální vyměřovací základ pro pojistné bude nižší než u hlavní výdělečné činnosti. Za hlavní samostatnou výdělečnou činnost se bude považovat samostatná výdělečná činnost vykonávaná v období, kdy netrvaly důvody vymezující samostatnou výdělečnou 25

činnost jako vedlejší. V případě, že byly dosaženy příjmy ze zaměstnání, bude posouzení, zda samostatná výdělečná činnost je hlavní, záviset na výši příjmu dosaženého v zaměstnání v kalendářním roce; kritériem zde je dvanáctinásobek minimální mzdy. Při zjišťování dosaženého příjmu ze zaměstnání v příslušném kalendářním roce pro určení, zda je samostatná výdělečná činnost hlavní či vedlejší, bude nerozhodné, zda samostatná výdělečná činnost byla vykonávána souběžně se zaměstnáním či nikoliv. Tzn., že se bude přihlížet k dosaženým příjmům ze zaměstnání v kalendářním roce i za dobu před zahájením a po skončení výkonu samostatné výdělečné činnosti. Při posuzování výše příjmu se nebude přihlížet k době trvání zaměstnání v kalendářním roce, nýbrž se bude přihlížet pouze k zúčtovanému příjmu. Pokud by OSVČ v kalendářním roce podnikala po celý rok a byla v tomto roce zaměstnána např. jen ve třech měsících, bude považována v tomto roce za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší činnost, jestliže příjem z tohoto zaměstnání dosáhl aspoň dvanáctinásobku minimální mzdy. U vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zohledňují situace, které mohou omezovat rozsah výkonu samostatné výdělečné činnosti. U OSVČ v situacích uvedených v § 9 odst.6 písm.b) až f) proto bude jejich samostatná výdělečná činnost v takovém období vždy považována za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (a to i když příjem ze zaměstnání je nižší). Přitom vedlejší samostatná výdělečná činnost bude OSVČ zakládat účast na důchodovém pojištění, jen pokud z ní dosáhne výše příjmu (po odpočtu výdajů) stanoveného v § 10 odst.2 a 3 zákona o důchodovém pojištění anebo pokud se přihlásí k účasti na důchodovém pojištění, jak jí to umožňuje § 10 odst.4 tohoto zákona – zde se pro účast zachovávají v podstatě dosavadní kritéria. Konkurence souběhu výkonu zaměstnání a okolností uvedených v § 9 odst.6 písm.b) až f) se řeší ve prospěch vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Výše dosaženého započitatelného příjmu ze zaměstnání za dobu, kdy u osoby samostatně výdělečně činné současně trvají tyto okolnosti, sice nemění charakter samostatné výdělečné činnosti, která je vedlejší po dobu trvání uvedených okolností po celý kalendářní měsíc, ale příjem ze zaměstnání dosažený v této době se bude zohledňovat pro posouzení charakteru samostatné výdělečné činnosti v období kalendářního roku, kdy okolnosti nebudou trvat. Konkurence souběhu výkonu samostatné výdělečné činnosti a okolností uvedených v § 9 odst.6 písm.b) až f) v rámci kalendářního měsíce se řeší tak, že netrvají-li tyto okolnosti celý kalendářní měsíc, bude se v kalendářním měsíci jednat vždy o hlavní samostatnou výdělečnou činnost, tj. nemůže být v rámci jednoho kalendářního měsíce vykonávána po část měsíce hlavní samostatná výdělečná činnost a po zbývající část měsíce vedlejší samostatná výdělečná činnost. Zásady pro určování charakteru samostatné výdělečné činnosti se znázorňují na těchto příkladech: Od 1. ledna do 31.května bylo vykonáváno zaměstnání a od 10. dubna do 31. prosince byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. Pokud příjem ze zaměstnání od 1. ledna do 31. května nedosáhne dvanáctinásobku minimální mzdy, bude se samostatná výdělečná činnost v období od 10. dubna do 31. prosince považovat za hlavní; pokud příjem ze zaměstnání tohoto dvanáctinásobku dosáhne, bude se samostatná výdělečná činnost považovat v tomto období za vedlejší. Od 1. ledna je vykonávána samostatná výdělečná činnost a od 12. srpna byl přiznán plný invalidní důchod. Od 1. ledna do 31. srpna se samostatná výdělečná činnost považuje 26

za hlavní (v srpnu nebyl důchod pobírán po celý měsíc) a od 1. září do 31. prosince se bude jednat o vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Od 1. ledna do 31. května bylo vykonáváno zaměstnání a od 10. dubna do 31. prosince byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, přičemž od 12. srpna byl přiznán plný invalidní důchod. Pokud příjem ze zaměstnání od 1. ledna do 31. května nedosáhne dvanáctinásobku minimální mzdy, bude se samostatná výdělečná činnost v období od 10. dubna do 31. srpna (důchod nebyl pobírán po celý měsíc srpen) považovat za hlavní a od 1. září do 31. prosince za vedlejší; pokud příjem ze zaměstnání tohoto dvanáctinásobku dosáhne, bude se samostatná výdělečná činnost od 10. dubna do 31. prosince považovat za vedlejší. Účast OSVČ na důchodovém pojištění bude posuzována, tak jako dosud, vždy za jednotlivý kalendářní rok, popřípadě za část roku, pokud samostatná výdělečná činnost netrvala po celý rok. Osoba samostatně výdělečně činná bude podle § 10 odst.1 vždy účastna důchodového pojištění po dobu, po kterou vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost, a to bez dalších podmínek (tj. bez zřetele na dosažený příjem). V případě výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti bude účastna důchodového pojištění, pokud její příjem za kalendářní rok po odpočtu výdajů dosáhne aspoň 2,4násobku průměrné mzdy (tj. všeobecného vyměřovacího základu vynásobeného přepočítacím koeficientem), resp. poměrné části, pokud samostatná výdělečná činnost netrvala po celý kalendářní rok nebo trvaly stanovené důvody (pobírání nemocenského z nemocenského pojištění OSVČ apod.). V zájmu zjednodušení se jako kritérium účasti na pojištění používá uvedený násobek průměrné mzdy, neboť tato veličina se používá pro stanovení minimálního vyměřovacího základu (ročního i měsíčního) pro pojistné; tím dochází k tomu, že účast i vyměřovací základ se bude posuzovat podle jednoho prvku v případě hlavní i vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Pro účast OSVČ vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost platí v podstatě dosavadní principy účasti OSVČ na důchodovém pojištění. Jako dosud se může OSVČ, která při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebude účastna důchodového pojištění proto, že její příjem nedosáhl stanovené výše, přihlásit k účasti dobrovolně (srov. § 10 odst.4) podáním přihlášky. V případě, že vedlejší samostatná výdělečná činnost bude vykonávána jen po část kalendářního roku a po zbývající část kalendářního roku bude vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost, budou se zásady účasti na důchodovém pojištění posuzovat vždy ve vztahu k té části roku, po kterou byla vykonávána hlavní nebo vedlejší samostatná výdělečná činnost; pro tyto účely se příjem ze samostatné výdělečné činnosti rozděluje poměrně na část dosaženou výkonem hlavní samostatné výdělečné činnosti a na část dosaženou výkonem vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Příjem ze samostatné výdělečné činnosti se rozdělí na měsíce, v nichž OSVČ vykonávala samostatnou výdělečnou činnost; do těchto měsíců se nezahrnují měsíce, v nichž po celý měsíc trvaly stanovené skutečnosti (např. pobírání nemocenského z nemocenského pojištění OSVČ). Zásady účasti OSVČ na důchodovém pojištění se znázorňují na těchto příkladech: OSVČ ukončila zaměstnání 31. května a od 15. února vykonává do 31. prosince samostatnou výdělečnou činnost. Příjem ze zaměstnání za pět měsíců nedosáhl dvanáctinásobku minimální mzdy. OSVČ od 15. února vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost a od 15. února do 31. prosince je účastna důchodového pojištění.

27

OSVČ vykonává samostatnou výdělečnou činnost od 1. ledna a od 12. srpna jí byl přiznán plný invalidní důchod. Tato OSVČ je účastna též nemocenského pojištění a od 25. ledna do 4. března a od 15. září do 17. listopadu pobírala nemocenské. Součin všeobecného vyměřovacího základu, přepočítacího koeficientu a koeficientu 2,4 činí např. 38 400 Kč. Příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů činí např. 90 000 Kč. Podle § 9 odst.9 zákona o důchodovém pojištění byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána po 8 měsíců (leden až srpen) a vedlejší samostatná výdělečná činnost po 4 měsíce (září až prosinec). Protože v měsících únor a říjen bylo po celý měsíc pobíráno nemocenské, bude se dosažený příjem dělit deseti měsíci. Příjem ze samostatné výdělečné činnosti připadající na 1 kalendářní měsíc činí 9 000 Kč (tj. 90 000 : 10). Příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti činí 27 000 Kč, tj. určí se jako násobek počtu měsíců výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti (3) a částky příjmu připadající na 1 kalendářní měsíc (9 000 Kč). Hranice pro účast na důchodovém pojištění z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí tak, že se hranice 38 400 Kč sníží o jednu dvanáctinu (tj. částku 3 200 Kč) za každý měsíc, ve kterém nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost (tj. za 8 měsíců – leden až srpen) a za měsíc říjen, ve kterém po celý měsíc bylo pobíráno nemocenské; celkem se tedy uvedená hranice 38 400 Kč sníží o 9 dvanáctin, tedy o částku 28 800 Kč (tj. 9 x 3 200). Hranice příjmu pro účast na pojištění z vedlejší samostatné výdělečné činnosti činí tedy 9 600 Kč (tj. 38 400 – 28 800). Protože poměrná část příjmu ze samostatné výdělečné činnosti činí 27 000 Kč, vznikla účast na pojištění v kalendářním roce jak z hlavní, tak i vedlejší samostatné výdělečné činnosti. Úprava obsažená v § 10 odst.5 a 6 se týká obecných zásad účasti osoby samostatně výdělečně činné na důchodovém pojištění a odpovídá dosavadní právní úpravě. K bodům 4 až 6 Doba studia před 1. lednem 1996 se bude hodnotit obdobně jako doba studia po 31. prosinci 1995, tj. bude se považovat za náhradní dobu pojištění (pro vznik nároku na důchod i pro jeho výši) a nejvýše v rozsahu šesti let po dosažení věku 18 let. K době studia před 18. rokem věku se přihlížet nebude (s výjimkami uvedenými v čl. II bodu 3). To, že se nebude přihlížet k době studia před 18. rokem věku, přitom znamená při stanovení výše důchodu de facto návrat k právní úpravě platné před 1. lednem 1996, neboť podle § 22 odst.2 a § 30 odst.4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, se při zvýšení základní výměry důchodu za každý rok zaměstnání po 25. roce zaměstnání (po 21. roce zaměstnání, byl-li důchod přiznáván ze zaměstnání I. nebo II. pracovní kategorie) hodnotila jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let. Doba studia se podle předpisů platných před 1. lednem 1996 považovala za dobu zaměstnání; až doba studia po 31. prosinci 1995 se považuje za náhradní dobu hodnocenou po 18. roce věku. V důsledku změny charakteru doby studia podle zákona o důchodovém pojištění však od 1. ledna 1996 došlo k tomu, že dřívější omezení zápočtu doby studia na dobu až od 18. roku věku bylo zrušeno, takže se pro výši důchodu hodnotilo studium rozdílně podle toho, zda spadalo do období před 1. lednem 1996 nebo do období po 31. prosinci 1995. Nová úprava sjednocuje zápočet doby studia bez zřetele na dobu, kdy pojištěnec studoval, a tím se zároveň dosahuje úsporného efektu. V rozsahu, v jakém se doba studia před 1. lednem 1996 bude považovat za náhradní dobu pojištění, se bude pro účely výpočtu osobního vyměřovacího základu považovat toto studium za vyloučenou dobu ve smyslu § 16 odst.4 zákona o důchodovém pojištění. K bodům 7 a 14

28

Zrušuje se institut předčasného starobního důchodu prvního typu, tj. tzv. dočasně krácený předčasný starobní důchod, a ponechává se jen předčasný starobní důchod upravený v § 31 zákona o důchodovém pojištění, tj. trvale krácený. Předčasný starobní důchod prvního typu se při dosažení důchodového věku de facto přeměnil na obecný starobní důchod a snížení procentní výměry obecného starobního důchodu bylo malé, neboť chyběla jen doba, po kterou byl pobírán předčasný starobní důchod. Vzhledem k tomu, že se hodnotí jen celé kalendářní roky (tj. násobky 365 dní), mohlo být pobírání předčasného starobního důchodu dosud zcela nebo zčásti eliminováno zbytkem doby kratší 365 dní, ke kterému se stejně nepřihlíželo. Předčasný starobní důchod prvního typu je finančně mnohem náročnější než tento důchod druhého typu. K bodu 9 Zpřesňuje se datum vzniku nároku na trvale krácený předčasný starobní důchod. K bodům 8 a 10 Jedná se o legislativně-technické úpravy navazující na bod 7. K bodům 11 a 12 Zakotvuje se další prodlužování důchodového věku po roce 2006. Prodlužování bude postupné až do doby dosažení věku 63 let, který bude jednotný pro muže a ženy, přičemž u žen se již nebude zohledňovat počet vychovaných dětí. Nejdelší období pro prodloužení důchodového věku je u žen, které vychovaly pět a více dětí, které důchodového věku 63 let dosáhnou až v roce 2025. Stejný důchodový věk pro muže a ženy odpovídá základní zásadě práva EU o rovnosti pohlaví, přičemž dosavadní rozdílný důchodový věk u mužů a žen v některých státech je z historických důvodů tolerován jako výjimka. Odstupňování důchodového věku u žen podle počtu vychovaných dětí bylo v Československu zavedeno zákonem č. 101/1964 Sb., jako reakce na tehdejší změny v důchodovém zabezpečení (zejm. zvýšení potřebné doby zaměstnání pro vznik nároku na starobní důchod z 20 na 25 let), přičemž toto odstupňování nemá obdobu v jiných státech ( s výjimkou SR); dřívější odchod do starobního důchodu také znamená kratší dobu pojištění a tím i nižší procentní výměru důchodu a větší počet dětí nemá negativní vliv na délku dožití žen. Věková hranice 63 let stanovená jako důchodový věk neznamená, že např. pro všechny muže a bezdětné ženy bude již v roce 2013 tato hranice platit, neboť se zachovává nárok na stanovení důchodového věku postupně prodlužovaného podle § 32 odst.2 do roku 2006, a poté podle návrhu až do roku 2012 až 2024 (v závislosti na tom, zda se jedná o muže nebo o ženu a u žen v závislosti na počtu vychovaných dětí), neboť jinak by došlo po roce 2006 ke „skokovému“ zvýšení důchodového věku. To znamená, že dosáhne-li např. muž věku 60 let v roce 2006, bude jeho důchodový věk činit 60 let a 22 kalendářních měsíců (tj. 61 let a 10 měsíců), dosáhne-li muž věku 60 let v roce 2012, bude jeho důchodový věk činit 60 let a 34 kalendářních měsíců (tj. 62 let a 10 měsíců) a dosáhne-li muž věku 60 let v roce 2013, bude jeho důchodový věk činit 63 let. Obdobně u ženy, která vychovala dvě děti a dosáhne věku 55 let v roce 2006, bude její důchodový věk činit 55 let a 44 kalendářních měsíců (tj. 58 let a 8 měsíců), dosáhne-li věku 55 let v roce 2012, bude její důchodový věk činit 55 let a 68 měsíců (tj. 60 let a 8 měsíců), dosáhne-li věku 55 let v roce 2018, bude její důchodový věk činit 55 let a 92 měsíců (tj. 62 let a 8 měsíců) a teprve dosáhne-li věku 55 let v roce 2019, bude její důchodový věk činit 63 let (důchodového věku 63 let tedy dosáhne v roce 2027).

29

K bodu 13 Zpřesňuje se, že zvýšení starobního důchodu za další práci konanou bez pobírání tohoto důchodu po vzniku nároku na tento důchod nebude náležet při pobírání všech dávek nemocenského pojištění (dosud je nelogický stav, neboť pobírání nemocenského toto zvýšení vylučuje, ale např. pobírání podpory při ošetřování člena rodiny nikoliv; přitom v obou případech není vykonávána práce ani placeno pojistné). K bodům 15 a 16 Jde o legislativní úpravy navazující na body 7 a 14 (zrušení předčasného starobního důchodu prvního typu); do ustanovení § 36 upravující výši procentní výměry trvale kráceného předčasného starobního důchodu je třeba výslovně převzít ustanovení, na která se dosud odkazovalo a která se zrušují. Věcně se ponechává dosavadní stav. K bodu 17 Podmínky pro výplatu starobního důchodu v období po dosažení důchodového věku se mění tak, že se zrušuje podmínka, že v období dvou let nesmí výše měsíčního příjmu z výdělečné činnosti přesáhnout dvojnásobek částky životního minima. Pro výplatu důchodu po dosažení důchodového věku bude platit již jen u pracovněprávních vztahů podmínka sjednání tohoto vztahu na dobu, která se nově vymezuje nejdéle jedním rokem; u ostatních právních vztahů a u výkonu samostatné výdělečné činnosti tedy žádné podmínky pro výplatu důchodu po dosažení důchodového věku stanoveny nebudou. Zásada, že předčasný starobní důchod se do dosažení důchodového věku při výdělečné činnosti nevyplácí, zůstává nadále zachována.

K čl. II

K bodu 1 Účast na důchodovém pojištění OSVČ za rok 2003 se bude posuzovat podle předpisů platných v roce 2003, i když se přehled o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti bude podávat v roce 2004. Za rok 2003 se také ještě nebude samostatná výdělečná činnost rozdělovat na hlavní a vedlejší.

K bodu 2 Jedná se o klasické přechodné ustanovení v případě změn v podmínkách nároku na důchody a jejich výše. Ustanovení se týká změny, pokud jde o úpravu v oblasti zápočtu doby studia jako náhradní doby pojištění. Navrhovaná změna se nebude týkat osob, kterým vznikl nárok na důchod podle předpisů platných přede dnem účinnosti této změny. Netýká se tedy např. osob, které pracují po vzniku nároku na starobní důchod bez jeho pobírání. To platí obdobně, i pokud jde o nároky na dočasně krácené předčasné starobní důchody (byly-li před 1. lednem 2004 splněny podmínky pro vznik nároku na tento důchod, lze tento důchod přiznat i za účinnosti nové úpravy). 30

K bodu 3 Navrhuje se postupný přechod na novou právní úpravu tak, že se začne plně vztahovat až na případy, kdy nárok na důchod vznikne ode dne spadajícího do roku 2007. Postupné řešení odůvodňuje snaha po minimalizaci nestandardního chování pojištěnců. Lze předpokládat, že jiné řešení by vyvolalo hromadné odchody do předčasného starobního důchodu, neboť jeho výše by byla v řadě případů výhodnější. Dále se řeší i specifické případy ve vztahu k potřebné době pojištění pro vznik nároku na plný invalidní nebo částečný invalidní důchod, jde-li o studium před rokem 1996 v období 1994 až 1995, neboť tyto roky ještě spadají do desetiletého zjišťovacího období pro vznik nároku na tento důchod; dosud se toto studium považovalo za dobu pojištění. K bodu 4 Vzhledem ke zrušení možnosti odchodu do dočasně kráceného předčasného starobního důchodu je třeba v rámci přechodných ustanovení upravit otázku vzniku nároku na obecný starobní důchod poživatelů dočasně krácených předčasných starobních důchodů přiznaných podle dosavadních předpisů a dále otázku souběhu těchto důchodů s příjmem z výdělečné činnosti včetně zvýšení jejich procentní výměry za dobu, kdy výplata důchodu nenáleží z důvodu výdělečné činnosti zakládající účast na pojištění, a otázku souběhu nároků na důchody a jejich výplatu. K bodu 5 Jde o obvyklé přechodné ustanovení řešící použití právních předpisů v době, kdy se tyto předpisy mění. Upravuje se výslovně situace, kdy ke dni účinnosti nové právní úpravy trvá pracovněprávní vztah uzavřený podle předpisů platných před 1. lednem 2004. Pracujícím poživatelům starobního důchodu, zaměstnavatelům i plátcům důchodů je třeba dát nezbytnou dobu na přechod na novou právní úpravu. K čl. III K bodu 1 Ustanovení navazuje na čl. I bod 2. K bodu 2 Procentní sazba, v níž se stanoví nejnižší vyměřovací základ OSVČ pro pojistné z rozdílu mezi příjmy a výdaji, se zvyšuje z dosavadních 35 % postupně tak, že v roce 2004 bude činit 40 %, v roce 2005 45 % a od roku 2006 50 %. Tato procentní sazba se bude týkat OSVČ vykonávající hlavní i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. K bodu 3 Vzhledem k rozdílným podmínkám účasti OSVČ na důchodovém pojištění, které závisí na tom, je-li vykonávána hlavní nebo vedlejší samostatná výdělečná činnost (čl.I bod 3), je třeba určit vyměřovací základ v případě, že je v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost (která vždy zakládá účast na důchodovém pojištění) a vedlejší samostatná výdělečná činnost, která tuto účast nezaložila; nebylo by správné vycházet ze všech příjmů, tj. i z těch, které připadají na nepojištěnou dobu. Příjmy připadající na hlavní samostatnou výdělečnou činnost se zjistí v poměru délky této činnosti k době 31

samostatné výdělečné činnosti v kalendářním roce. Za dobu samostatné výdělečné činnosti se pro účely rozpočítávání příjmu nepovažují měsíce, v nichž po celý měsíc trvaly stanovené skutečnosti (např. pobírání nemocenského). Situaci, kdy je v rámci kalendářního roku vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost a vedlejší samostatná výdělečná činnost, která zakládá účast na důchodovém pojištění, není třeba (s výjimkou absolutního minimálního vyměřovacího základu – čl. III bod 4, § 5a odst.2) řešit, neboť tato situace je pokryta větou první (půjde o příjem z hlavní i vedlejší samostatné výdělečné činnosti). K bodu 4 V ustanovení § 5a odst.2 je upraven absolutní minimální vyměřovací základ, tj. základ stanovený v pevné částce, pro OSVČ, které jsou účastny důchodového pojištění. Tento základ je upraven zvlášť pro výkon hlavní a zvlášť pro výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti, jsou-li tyto činnosti vykonávány jako jediné v kalendářním roce. Vychází se z minimálního měsíčního vyměřovacího základu stanoveného pro hlavní a pro vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v bodě 18, který se vynásobí počtem měsíců výkonu příslušné samostatné výdělečné činnosti (jako dosud po odpočtu měsíců, v nichž po celý měsíc trvaly stanovené důvody – např. pobírání nemocenského). V ustanovení § 5a odst.2 je dále upraven absolutní minimální vyměřovací základ v případě souběhu výkonu hlavní i vedlejší samostatné výdělečné činnosti v rámci jednoho kalendářního roku (pokud vedlejší samostatná výdělečná činnost založila účast na důchodovém pojištění). V tomto případě se bude vycházet ze složeného vyměřovacího základu, tj. z dílčích vyměřovacích základů stanovených zvlášť pro hlavní a zvlášť pro vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. K bodu 5 V § 5a odst.3 je upraven maximální vyměřovací základ u OSVČ, který nadále činí 486 000 Kč za kalendářní rok. K bodu 6 Jedná se o legislativní úpravu navazující na bod 4; dosud byla neomezená částka pro výpočet důchodu upravena v § 5a odst.2, avšak nové znění tohoto ustanovení tento pojem již neobsahuje, a proto je nutné jej upravit v § 5b. Věcně se zachovává dosavadní stav. K bodům 7 a 8 V ustanovení jsou obsaženy nové procentní sazby pojistného na důchodové pojištění a na příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kdy dochází o dva procentní body k přesunu mezi tímto pojistným a tímto příspěvkem ve prospěch pojistného. Celková sazba (s výjimkou osob dobrovolně účastných důchodového pojištění, kde dochází k nárůstu o dva procentní body) zůstává stejná. K bodům 9, 11 a 14 Jedná se o legislativně-technické úpravy navazující na změnu v počtu odstavců v § 10 zákona o důchodovém pojištění podle úpravy obsažené v čl. I bodu 3.

32

K bodům 10, 12, 13, 15 a 16 Upravují se situace, kdy vzniká OSVČ povinnost platit zálohy na pojistné. Dosavadní úprava se vztahuje k vedlejší samostatné výdělečné činnosti a stanoví se, že v případě výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti vzniká vždy povinnost platit zálohy na pojistné; vymezení vedlejší a hlavní samostatné výdělečné činnosti pro účely placení záloh je obsaženo v § 13a odst.8 a 9 (bod 16). Vychází se z toho, že OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost je účastna důchodového pojištění po celou dobu samostatné výdělečné činnosti; za tuto dobu musí zaplatit pojistné aspoň z minimálního vyměřovacího základu, a proto se navrhuje, aby byla povinna platit zálohy bez ohledu na výši dosahovaných příjmů. U vedlejší samostatné výdělečné činnosti se bude jako dosud zohledňovat situace v předchozím roce a dále trvání skutečností, které samostatnou výdělečnou činnost vymezují jako vedlejší. K bodu 17 V návaznosti na změnu procentní sazby u vyměřovacího základu (bod 2) se obdobně mění i procentní sazby pro účely stanovení minimálního měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné. K bodu 18 Upravuje se nová výše minimálního měsíčního vyměřovacího základu při výkonu samostatné výdělečné činnosti; přitom se přihlíží k nové úpravě vyměřovacího základu podle § 5a. Pro stanovení minimálního měsíčního vyměřovacího základu OSVČ vykonávajících hlavní samostatnou výdělečnou činnost by se mělo vycházet nejméně z příslušného procentního podílu (40 %, 45 % a 50 %) z příjmu odpovídajícího polovině průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok. Vzhledem k tomu, že tento údaj není ještě dostupný v době, kdy je třeba jej použít, a že pro účely důchodového pojištění je v souvislosti s průměrnou mzdou používán všeobecný vyměřovací základ stanovený pro každý kalendářní rok nařízením vlády podle údajů zjištěných ČSÚ o výši průměrné mzdy, navrhuje se stanovit též minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ podle výše všeobecného vyměřovacího základu. Výše minimálního vyměřovacího základu OSVČ se tak bude vyvíjet v souladu s růstem průměrné mzdy. To bude platit i pro OSVČ s vedlejší samostatnou výdělečnou činností, ovšem sazba bude činit 10 %, tj. o něco méně než je současný stav. Při stanovení výše minimálního měsíčního vyměřovacího základu OSVČ za příslušný kalendářní rok je třeba vycházet z průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok. V době, kdy je třeba tento minimální vyměřovací základ stanovit, není ale tento údaj ještě dostupný, a proto je třeba použít též přepočítacího koeficientu, který je rovněž stanoven pro každý kalendářní rok nařízením vlády podle údajů zjištěných ČSÚ. Součin všeobecného vyměřovacího základu a přepočítacího koeficientu tak na základě nejaktuálněji dostupných statistických údajů vystihuje údaj o výši průměrné mzdy v roce předcházejícím roku, pro který je třeba stanovit minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ. Pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost bude nově stanovený minimální měsíční vyměřovací základ činit cca 1,7 násobek minimálního měsíčního

33

vyměřovacího základu stanoveného podle současného právního stavu. Stejně se zvýší i výše minimální platby pojistného. Např. kdyby navrhovaná úprava platila již v roce 2003, došlo by ke zvýšení minimálního měsíčního pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti z 548 Kč na 927 Kč.

K bodu 19 Jedná se legislativní úpravu navazující na bod 4; odkaz na původní ustanovení je třeba nahradit výslovným zněním, neboť původní ustanovení bylo formulačně změněno. Věcně se zachovává dosavadní stav. K bodu 20 V návaznosti na rozdělení samostatné výdělečné činnosti na hlavní a vedlejší se doplňuje, že údaje o těchto činnostech se uvádějí též na přehledu o příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti, které OSVČ každoročně předkládají. K bodu 21 Stanoví se povinnost doložit údaje týkající se vedlejší samostatné výdělečné činnosti; příjem za předchozí kalendářní rok lze přitom doložit nejpozději spolu s přehledem, neboť tento příjem za uplynulý rok je již znám a výše tohoto příjmu má vliv na určení charakteru samostatné výdělečné činnosti a tím i na placení záloh na pojistné pro budoucí období. K čl. IV K bodu 1 Pojistné za dobu před 1. lednem 2004 se bude platit podle předpisů platných před tímto dnem; jde o obvyklé přechodné ustanovení. K bodu 2 Vzhledem k postupnému zvyšování procentních sazeb pro stanovení vyměřovacího základu v letech 2004 až 2006 se stanoví, jaká sazba se v těchto letech použije; pojistné se totiž platí až po uplynutí kalendářního roku, přičemž v následujícím roce již platí jiná sazba. K bodu 3 V zájmu bezproblémového přechodu na novou právní úpravu se stanoví, že až do podání přehledu za rok 2003 se zálohy platí podle dosavadních právních předpisů, tj. bez zřetele na to, zda podle nové právní úpravy OSVČ vykonávají v období od 1. ledna 2004 do dne podání přehledu hlavní nebo vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; toto rozlišování bude tedy praktické až od podání přehledu. K bodu 4 Vzhledem ke změnám procentních sazeb pro stanovení ročního vyměřovacího základu v letech 2004 až 2006, kdy v každém roce tohoto období budou platit jiné procentní sazby, je

34

nutné stanovit, jaké sazby se použijí. Vychází se z toho, že pro měsíční vyměřovací základ stanovený na základě přehledu za určitý kalendářní rok by měla platit jediná procentní sazba.

K čl. V K bodu 1 U OSVČ, která je v kalendářním roce zaměstnána, je pro posouzení, zda vykonává hlavní či vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, rozhodující dosažená výše příjmu ze zaměstnání. Zakládá se proto povinnost pro zaměstnavatele (organizace a malé organizace) vydávat potvrzení o zaměstnání a o výši dosaženého příjmu v kalendářním roce, a to v obecné lhůtě 8 dnů. Nesplnění této povinnosti či její splnění po lhůtě bude důvodem pro případné uložení pokuty.

K bodům 2, 3 a 8 až 10 V návaznosti na čl.I bod 17, jímž se ruší podmínka nepřekročení stanovené výše příjmu pro výplatu starobního důchodu, se současně zrušují ustanovení zakládající ohlašovací povinnost ve vztahu k této podmínce a provádějí se nezbytné navazující legislativně-technické úpravy. K bodům 4, 6 a 7 Jedná se o legislativně technické úpravy (odkazy na novelizovaná ustanovení) v souvislosti s čl. I bodem 3 a čl. V bodem 5. K bodu 5 V návaznosti na rozdělení samostatné výdělečné činnosti na hlavní a vedlejší se doplňují ohlašovací povinnosti OSVČ. Tyto nové ohlašovací povinnosti se týkají skutečností, které jsou určující pro uznávání samostatné výdělečné činnosti za vedlejší, přičemž jde jen o skutečnosti vztahující se k zániku charakteru samostatné výdělečné činnosti jako vedlejší (není povinnost přihlašovat se k vedlejší samostatné výdělečné činnosti, i když by byly splněny podmínky pro tuto činnost). Porušení nových ohlašovacích povinností může být sankcionováno pokutou.

K čl. VI Účinnost zákona se navrhuje od 1. ledna 2004, tj. od počátku nového rozpočtového roku a od počátku rozhodného období používaného pro důchodové pojištění osob samostatně výdělečně činných a pro placení pojistného.

35

V Praze dne 30. června 2003

předseda vlády PhDr. Vladimír Špidla v.r.

ministr práce a sociálních věcí Ing. Zdeněk Škromach v.r.

36

Platné znění částí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, s vyznačením navrhovaných změn *** HLAVA DRUHÁ PODMÍNKY ÚČASTI NA POJIŠTĚNÍ Díl první Podmínky účasti zaměstnanců a dalších skupin osob vykonávajících pracovní nebo obdobnou činnost §8 Osoby uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) až d) a f) až l) a odst. 2 jsou účastny pojištění podle tohoto zákona, pokud jsou účastny nemocenského pojištění (péče) podle zvláštních předpisů.7) Díl druhý Podmínky účasti osob samostatně výdělečně činných §9 (1) Pojištění jsou účastny osoby samostatně výdělečně činné [§ 5 odst. 1 písm. e)], pokud vykonávají samostatnou výdělečnou činnost na území České republiky a splňují dále stanovené podmínky. Za samostatnou výdělečnou činnost vykonávanou na území České republiky se považuje i samostatná výdělečná činnost prováděná mimo území České republiky, jestliže je vykonávána na základě oprávnění k výkonu takové činnosti vyplývajícího z právních předpisů České republiky. (2) Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely pojištění považuje osoba, která a) vykonává samostatnou výdělečnou činnost, nebo b) spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, pokud podle zákona o daních z příjmů lze na ni rozdělovat příjmy dosažené výkonem této činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení.8) (3) Výkonem samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 2 písm. a) se rozumí a) provozování zemědělské výroby, hospodaření v lesích a na vodních plochách, je-li osoba provozující tuto výrobu a hospodaření zapsána do evidence podle zvláštního zákona,9) b) provozování živnosti na základě oprávnění provozovat živnost podle zvláštního zákona,10) c) činnost společníka veřejné obchodní společnosti nebo komplementáře komanditní společnosti vykonávaná pro tuto společnost,11) 7)

Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákoníku práce č. 65/1965 Sb., zákona č. 67/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb., zákona ČNR č. 550/1991 Sb., zákona ČNR č. 582/1991 Sb., zákona č. 235/1992 Sb., zákona ČNR č. 589/1992 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 160/1993 Sb., zákona č. 308/1993 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 241/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb. Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 308/1993 Sb., zákona č. 182/1994 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb. 8) § 13 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 259/1994 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb. 9) § 12a a 12b zákona č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, ve znění zákona č. 219/1991 Sb. 10) § 10 a 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). 11) § 76 a násl. a § 93 a násl. obchodního zákoníku.

37

d) výkon umělecké nebo jiné tvůrčí činnosti na základě autorskoprávních vztahů,12) pokud se podle prohlášení osoby konající tuto činnost jedná o soustavný výkon, e) výkon jiné činnosti konané výdělečně na základě oprávnění podle zvláštních předpisů,13) která není uvedena v písmenech a) až d); podmínkou zde je, že tato činnost je konána mimo pracovněprávní nebo obdobný vztah, f) výkon činností neuvedených v písmenech a) až e) a vykonávaných vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení příjmu;14) za výkon těchto činností se však nepovažuje pronájem nemovitostí (jejich částí) a movitých věcí.15) Podmínkou zde je, že podle prohlášení osoby konající tyto činnosti se jedná o soustavný výkon. (4) Osoba samostatně výdělečně činná je účastna pojištění jen jednou, i když vykonává několik činností uvedených v odstavci 3, popřípadě spolupracuje při výkonu několika těchto činností nebo současně koná činnosti podle odstavce 2 písm. a) a b). (5) Kde se dále hovoří o samostatné výdělečné činnosti, rozumí se tím též spolupráce při výkonu této činnosti [odstavec 2 písm. b)]. (6) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce a) vykonávala zaměstnání (odstavec 8 věta první) a příjem ze zaměstnání (odstavec 8 věta druhá), kterého v kalendářním roce dosáhla, činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou,15a) která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění, b) měla nárok na výplatu starobního nebo plného invalidního důchodu, c) měla nárok na výplatu příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu,15b) d) vykonávala vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, nebo civilní službu, e) byla nezaopatřeným dítětem podle § 20 odst.3 písm.a), nebo f) byla ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody déle než tři kalendářní měsíce po sobě jdoucí. (7) Samostatná výdělečná činnost se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost v těch kalendářních měsících, v nichž po celý měsíc byla vykonávána samostatná výdělečná činnost a současně trvaly skutečnosti uvedené v odstavci 6 písm. b) až f); jestliže samostatná výdělečná činnost byla vykonávána jen po část kalendářního měsíce, považuje se samostatná výdělečná činnost za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, tyto skutečnosti současně trvaly. Výše příjmu ze zaměstnání dosaženého v kalendářním roce není 12) 13)

14) 15) 15a) 15b)

Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., zákona č. 468/1991 Sb. a zákona č. 318/1993 Sb. Např. zákon ČNR č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), zákon ČNR č. 524/1992 Sb., o auditorech a Komoře auditorů České republiky, zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a o Komoře daňových poradců České republiky, zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, zákon č. 237/1991 Sb., o patentových zástupcích, zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění zákona č. 164/1993 Sb. a zákona č. 275/1994 Sb. § 7 odst. 2 písm. b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb. § 9 odst. 1 písm. a) a b) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb. § 2 odst.1 písm.b) nařízení vlády č. 303/1995 Sb., o minimální mzdě, ve znění nařízení vlády č. 559/2002 Sb. § 80 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 133/1997 Sb. a zákona č. 213/2002 Sb.

38

Naformátováno: Odrážky a číslování

přitom rozhodná pro posouzení, zda se samostatná výdělečná činnost podle věty první považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Trváním skutečností podle věty první se rozumí též trvání jen některých skutečností uvedených v odstavci 6 písm. b) až f). (8) Zaměstnáním se rozumí činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči. Příjmem ze zaměstnání se rozumí vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona15c) dosažený v kalendářních měsících kalendářního roku, za který se posuzuje účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění, a dávky z nemocenského pojištění zaměstnanců (nemocenské péče), které osobě samostatně výdělečně činné byly do tohoto kalendářního roku zúčtovány. (9) Samostatná výdělečná činnost se považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost v období, ve kterém se podle odstavců 6 až 8 samostatná výdělečná činnost nepovažuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. § 10 (1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň šestinásobku částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu (§ 15 věta první a § 107 odst. 2); přitom je rozhodná výše částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu, která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se posuzuje účast na pojištění. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se posuzují podle zvláštního zákona.16) (2) Šestinásobek uvedený v odstavci 1 se sníží o polovinu částky, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu (odstavec 1 část věty první za středníkem), za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Kalendářními měsíci, v nichž podle věty první po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost, se rozumí kalendářní měsíce před měsícem, v němž byla zahájena samostatná výdělečná činnost, a kalendářní měsíce po měsíci, v němž byla ukončena samostatná výdělečná činnost. (3) Osoba samostatně výdělečně činná, která nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 1 a 2, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony.1) Ustanovení předchozí věty platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 4 nebo 5. (4) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 3, nejdříve však dnem, v němž začala 15c) 16)

1)

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb.

39

vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost; účast na pojištění nemůže přitom vzniknout přede dnem, od kterého je oprávněna samostatnou výdělečnou činnost vykonávat. (5) Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 a 2 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 3. Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné však zaniká nejpozději dnem, a) kterým osoba samostatně výdělečně činná ukončila samostatnou výdělečnou činnost. Za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje vždy přerušení této činnosti, a to ode dne přerušení této činnosti, pokud po měsíci, v němž došlo k tomuto přerušení, trvalo toto přerušení aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v odstavci 2 větě první, b) kterým zaniklo osobě samostatně výdělečně činné oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, c) od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby uvedené v § 9 odst. 3 písm. d) a f), nebo d) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti. § 10 (1) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost. (2) Osoba samostatně výdělečně činná je v kalendářním roce účastna pojištění po dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud její příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosáhl v kalendářním roce aspoň rozhodné částky; rozhodná částka činí 2,4 násobek částky, která se stanoví jako součin všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst.2) za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, za který se posuzuje účast na pojištění, a přepočítacího koeficientu (§ 17 odst.4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Byla-li v kalendářním roce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost i vedlejší samostatná výdělečná činnost, stanoví se příjem z vedlejší samostatné výdělečné činnosti tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti dosažený v kalendářním roce po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla podle § 9 odst.7 aspoň po část měsíce vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a vedlejší samostatné výdělečné činnosti se pro účely stanovení příjmu podle věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Příjem ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení se posuzují podle zvláštního zákona,15c) který upravuje pojistné. Rozhodná částka se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (3) Rozhodná částka se sníží o jednu dvanáctinu za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost, a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající 40

vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných. Dvanáctina uvedená ve větě první se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (4) Osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a nesplňuje podmínky účasti na pojištění podle odstavců 2 a 3, je v kalendářním roce účastna pojištění, jestliže se přihlásila k účasti na pojištění za tento rok; lhůty pro podání přihlášky k účasti na pojištění stanoví zvláštní zákony.1) Ustanovení věty první platí obdobně i pro část kalendářního roku, v němž účast na pojištění vznikla nebo zanikla podle odstavce 5 nebo 6 anebo v němž vedlejší samostatná výdělečná činnost nebyla vykonávána po celý rok. (5) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění vzniká dnem 1. ledna kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo prvním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z vedlejší samostatné výdělečné činnosti, která nezakládá účast na pojištění, stala hlavní samostatná výdělečná činnost, nejdříve však dnem, v němž začala vykonávat (znovu vykonávat) samostatnou výdělečnou činnost; účast na pojištění nemůže přitom vzniknout přede dnem, od kterého je oprávněna samostatnou výdělečnou činnost vykonávat. (6) Účast osoby samostatně výdělečně činné na pojištění zaniká dnem 31. prosince kalendářního roku, ve kterém byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 1 až 3 nebo za který se přihlásila k účasti na pojištění podle odstavce 4, anebo posledním dnem kalendářního měsíce, v jehož průběhu se z hlavní samostatné výdělečné činnosti stala vedlejší samostatná výdělečná činnost, která nezakládá účast na pojištění. Účast na pojištění osoby samostatně výdělečně činné však zaniká nejpozději dnem, e) kterým osoba samostatně výdělečně činná ukončila samostatnou výdělečnou činnost. Za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje vždy přerušení této činnosti, a to ode dne přerušení této činnosti, pokud po měsíci, v němž došlo k tomuto přerušení, trvalo toto přerušení aspoň šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích; to neplatí, byla-li samostatná výdělečná činnost přerušena z důvodů uvedených v odstavci 3 větě první, f) kterým zaniklo osobě samostatně výdělečně činné oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, g) od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení přestala vykonávat samostatnou výdělečnou činnost soustavně, pokud jde o osoby vykonávající činnosti uvedené v § 9 odst.3 písm.d) a f), nebo h) od kterého byl osobě samostatně výdělečně činné pozastaven výkon její činnosti.

*** § 13 (1) Za dobu pojištění se považují též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po skončení povinné školní docházky; jde-li však o dobu zaměstnání v cizině před 1. květnem 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného.

41

Naformátováno: Odrážky a číslování

(2) Za náhradní dobu pojištění se považují též náhradní doby získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Za náhradní dobu pojištění se považuje též doba studia získaná před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, a to po dobu prvních 6 let tohoto studia po dosažení věku 18 let. *** § 16 (1) Osobní vyměřovací základ je měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů pojištěnce za rozhodné období (§ 18). Tento průměr se vypočte jako součin koeficientu 30,4167 a podílu úhrnu ročních vyměřovacích základů za rozhodné období a počtu kalendářních dnů připadajících na rozhodné období; jsou-li v rozhodném období vyloučené doby (odstavce 4 až 6), snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. (2) Roční vyměřovací základ pojištěnce se stanoví jako součin úhrnu vyměřovacích základů pojištěnce za kalendářní rok a koeficientu nárůstu všeobecného vyměřovacího základu (§ 17 odst. 1). (3) Vyměřovacím základem pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 je vyměřovací základ pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona17) a za dobu před 1. lednem 1996 hrubý výdělek stanovený pro účely důchodového zabezpečení podle předpisů platných před 1. lednem 1996. Do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. prosinci 1995 se pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání)18) a náhrada za ztrátu na služebním příjmu (platu) po skončení neschopnosti k službě.19) Jde-li o pojištěnce uvedeného v § 6, který platí pojistné za kalendářní rok předcházející o více než jeden rok kalendářnímu roku, ve kterém je pojistné placeno, upraví se vyměřovací základ, z něhož je toto pojistné placeno, tak, že se vynásobí koeficientem stanoveným jako podíl, v jehož čitateli je všeobecný vyměřovací základ (§ 17 odst. 2) za kalendářní rok, za který se pojistné platí, a ve jmenovateli je všeobecný vyměřovací základ za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, ve kterém bylo pojistné zaplaceno, vynásobený přepočítacím koeficientem (§ 17 odst. 4) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. (4) Vyloučenými dobami jsou před 1. lednem 1996 doby, které se podle předpisů platných před tímto dnem vylučovaly při zjišťování hrubých výdělků pro účely výpočtu průměrného měsíčního výdělku.; přitom doby studia jsou vyloučenými dobami pouze v rozsahu, v jakém se považují za náhradní dobu pojištění. Vyloučenými dobami jsou po 31. prosinci 1995, pokud se nekryjí s dobou účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e), dobou pojištění, v níž měl pojištěnec příjmy, které se zahrnují do vyměřovacího základu, dobou pojištění podle § 11 odst. 1 písm. b), nebo dobou, za kterou náležely náhrady uvedené v § 16 odst. 3 větě druhé, doby a) pobírání dávek nemocenského pojištění (péče) nahrazujících příjem z výdělečné činnosti, b) pobírání plného invalidního důchodu nebo starobního důchodu; přitom se za pobírání těchto důchodů považuje i vyplácení obdobných důchodů od zahraničního nositele pojištění, c) po které pojištěnec byl poplatníkem pojistného na pojištění, nelze-li zjistit výši jeho vyměřovacích základů,

17)

Zákon ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 195 a § 206 odst. 2 zákoníku práce. 19) Např. § 92 odst. 2 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., § 106 odst. 2 zákona č. 154/1994 Sb.. 18)

42

d) výkonu vojenské služby v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání a vojáky v další službě,5) a výkonu civilní služby, e) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. r) a s), f) studia uvedené v § 5 odst. 1 písm. m), g) účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. n), h) přípravy pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností, ch) ode dne přiznání důchodu do konce roku přiznání důchodu, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2 a 3, a doby před dosažením 18 let věku, jde-li o případy uvedené v § 18 odst. 2, i) za něž byly podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů vyplaceny mzdové nároky v nižší částce, než náležely. (5) Činí-li součet vyloučených dob uvedených v odstavci 4 větě druhé písm. e), f) a h) více než 1825 kalendářních dnů, omezí se počet těchto vyloučených dob nad 1825 kalendářních dnů na jednu polovinu. (6) Doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) uvedená v § 11 odst. 3 písm. b) se považuje za vyloučenou dobu do zjištění výše pojistného podle skutečného příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení (§ 10 odst. 1). (7) Osobní vyměřovací základ a roční vyměřovací základ pojištěnce se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. *** HLAVA PRVNÍ STAROBNÍ DŮCHOD Díl první Podmínky nároku na starobní důchod § 28 Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně. § 29 Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal dobu pojištění nejméně a) 25 let a dosáhl aspoň věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod (dále jen „důchodový věk“), nebo b) 15 let a dosáhl aspoň 65 let věku, pokud nesplnil podmínky podle písmene a). § 30 (1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) byl veden nepřetržitě po dobu nejméně 180 kalendářních dnů v evidenci uchazečů o zaměstnání u úřadu práce, a c) ke dni uplynutí doby podle písmene b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky.

5)

Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

43

(2) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) ke dni, od něhož má být starobní důchod přiznán, je poživatelem částečného invalidního důchodu nebo se mu částečný invalidní důchod nevyplácí z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. c) nebo § 46 odst. 2, a c) ke dni uvedenému v písmenu b) do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše dva roky. (3) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, b) pobíral plný invalidní důchod nepřetržitě aspoň po dobu pěti let, a c) nárok na plný invalidní důchod pobíraný po dobu uvedenou v písmenu b) zanikl a ke dni odnětí tohoto důchodu do dosažení důchodového věku mu chybí nejvýše pět let. (4) Nárok na starobní důchod podle odstavců 2 a 3 vzniká, splní-li se podmínky uvedené v těchto odstavcích do 31. prosince 2006. § 31 (1) Pojištěnec má nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku též, jestliže a) získal dobu pojištění nejméně 25 let, a b) do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše tři roky. (2) Starobní důchod podle odstavce 1 se přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu. Za den vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se považuje den, od něhož je tento důchod přiznán. (3) Přiznání starobního důchodu podle odstavců 1 a 2 vylučuje nárok na starobní důchod podle § 29 a 30. § 32 (1) Důchodový věk činí a) u mužů 60 let, b) u žen 1. 53 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 54 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 55 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 56 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 57 let, pokud pojištěnci dosáhli tohoto věku do 31. prosince 1995. (2) U pojištěnců, kteří dosáhnou věkových hranic uvedených v odstavci 1 v období od 1. ledna 1996 do 31. prosince 2006 do 31. prosince 2012, jde-li o muže a o ženy, které nevychovaly žádné dítě, do 31. prosince 2015, jde-li o ženy, které vychovaly jedno dítě, do 31. prosince 2018, jde-li o ženy, které vychovaly dvě děti, do 31. prosince 2021, jde-li o ženy, které vychovaly tři nebo čtyři děti, a do 31. prosince 2024, jde-li o ženy, které vychovaly alespoň pět dětí, se důchodový věk stanoví tak, že ke kalendářnímu měsíci, ve kterém pojištěnec dosáhl této hranice, se přičítají u mužů dva kalendářní měsíce a u žen čtyři kalendářní měsíce za každý i započatý kalendářní rok z doby po 31. prosinci 1995 do dne dosažení věkových hranic uvedených v odstavci 1, a za důchodový věk se považuje věk dosažený v takto určeném kalendářním měsíci v den, který se číslem shoduje se dnem

44

narození pojištěnce; neobsahuje-li takto určený měsíc takový den, považuje se za důchodový věk ten věk, který je dosažen v posledním dni takto určeného kalendářního měsíce. (3) Po 31. prosinci 2006 činí důchodový věk, pokud pojištěnci nedosáhli důchodového věku podle odstavce 1 nebo 2, a) u mužů 62 let, b) u žen 1. 57 let, pokud vychovaly alespoň pět dětí, 2. 58 let, pokud vychovaly tři nebo čtyři děti, 3. 59 let, pokud vychovaly dvě děti, 4. 60 let, pokud vychovaly jedno dítě, nebo 5. 61 let. (3) Důchodový věk činí 63 let, pokud pojištěnci nedosáhli věkových hranic uvedených v odstavci 1 f) g) h) i) e)

do 31. prosince 2012, jde-li o muže a o ženy, které nevychovaly žádné dítě, do 31. prosince 2015, jde-li o ženy, které vychovaly jedno dítě, do 31. prosince 2018, jde-li o ženy, které vychovaly dvě děti, do 31. prosince 2021, jde-li o ženy, které vychovaly tři nebo čtyři děti, do 31. prosince 2024, jde-li o ženy, které vychovaly alespoň pět dětí. (4) Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod je splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti alespoň po dobu deseti roků. Pokud se však žena ujala výchovy dítěte po dosažení osmého roku jeho věku, je podmínka výchovy dítěte splněna, jestliže žena osobně pečuje nebo pečovala o dítě ve věku do dosažení zletilosti aspoň po dobu pěti roků; to však neplatí, pokud žena před dosažením zletilosti dítěte přestala o dítě pečovat. Díl druhý Výše starobního důchodu § 33 (1) Výše základní výměry starobního důchodu činí 1310 Kč měsíčně. (2) Výše procentní výměry starobního důchodu se stanoví procentní sazbou z výpočtového základu podle doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a podle doby pojištění získané po vzniku nároku na tento důchod. Do doby pojištění získané do 18 let věku a po vzniku nároku na starobní důchod se nezahrnují náhradní doby pojištění. Výše procentní výměry starobního důchodu činí nejméně 770 Kč měsíčně. § 34 (1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, činí za každý celý rok doby pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod 1,5 % výpočtového základu měsíčně. Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.

45

Naformátováno: Odrážky a číslování

(2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se zvyšuje pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, za každých 90 kalendářních dnů této výdělečné činnosti o 1,5 % výpočtového základu. Doba kratší než 90 kalendářních dnů, která nebyla zhodnocena podle předchozí věty jako doba pojištění, se přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na starobní důchod, pokud se tak získá celý rok doby pojištění, a to v rozsahu potřebném pro toto přičtení; na žádost pojištěnce se doba uvedená ve větě první nezvýší podle věty první a přičte se k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod, a to v rozsahu uvedeném v žádosti pojištěnce. Za výkon výdělečné činnosti se pro účely zvýšení procentní výměry starobního důchodu nepovažují doby pracovního volna bez náhrady příjmu a neomluvené nepřítomnosti v práci a doby dočasné pracovní neschopnosti (neschopnosti k službě) nebo pobírání dávek nemocenského pojištění (péče). § 35 (1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje o 1,3 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku; výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí. (2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Ustanovení § 34 odst. 2 věty třetí platí zde obdobně. (3) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavců 1 a 2 se ode dne dosažení důchodového věku zvyšuje obdobně podle § 34 odst. 2. § 36 (1) Výše procentní výměry starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, se stanoví podle § 34 odst. 1 s tím, že tato výše se snižuje o 0,9 % výpočtového základu za každých i započatých 90 kalendářních dnů z doby ode dne, od kterého se přiznává starobní důchod, do dosažení důchodového věku; výše procentní výměry po snížení však nesmí být nižší, než je částka uvedená v § 33 odst. 2 větě třetí. (2) Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavce 1 se pojištěnci, který po vzniku nároku na tento důchod do dosažení důchodového věku vykonával výdělečnou činnost a nepobíral přitom starobní ani plný invalidní důchod, přepočte po skončení této výdělečné činnosti na žádost tak, že se doba této výdělečné činnosti po dni, od kterého byl přiznán starobní důchod, přičte k době pojištění získané do vzniku nároku na tento důchod a současně se o tuto dobu zkrátí doba, za kterou se snižovala výše procentní výměry starobního důchodu podle odstavce 1. Ustanovení § 34 odst.2 věty třetí platí zde obdobně. (23) Ustanovení § 34 odst. 2 a § 35 odst. 2 platí zde obdobně Výše procentní výměry starobního důchodu stanovená podle odstavců 1 a 2 se ode dne dosažení důchodového věku zvyšuje obdobně podle § 34 odst.2; výkonem výdělečné činnosti po vzniku nároku na starobní důchod podle § 34 odst. 2 se přitom rozumí výkon této činnosti ode dne dosažení důchodového věku. Díl třetí 46

Souběh starobního důchodu s příjmem z výdělečné činnosti § 37 (1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, nenáleží a) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod v těch kalendářních měsících, v nichž 1. příjem z výdělečné činnosti, s výjimkou samostatné výdělečné činnosti, přesáhl dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu,22) k prvnímu dni kalendářního měsíce výkonu této činnosti; příjmem se zde rozumí též dávky nemocenského pojištění nahrazující ušlý příjem, 2. poživatel starobního důchodu je výdělečně činný v cizině, a to i po část měsíce, nebo b) v období dvou let po vzniku nároku na tento důchod, pokud poživatel starobního důchodu vykonává samostatnou výdělečnou činnost, a to v těch kalendářních měsících, ve kterých je povinen platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění z měsíčního vyměřovacího základu, který je vyšší než dvojnásobek částky životního minima platné pro jednotlivce, který je poživatelem starobního důchodu, ke dni 1. ledna příslušného kalendářního roku. (2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 30 nebo § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1 písm. a) a b) a odstavce 5. (3) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pojištěnce, který dosáhl věku 65 let. (4) Období dvou let po vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se počítá od prvního dne kalendářního měsíce, ve kterém vznikl nárok na starobní důchod; tímto obdobím se přitom rozumí 24 kalendářních měsíců. K příjmu z výdělečné činnosti [odstavec 1 písm. a) bod 1] dosaženému v kalendářním měsíci, do něhož spadá den, od něhož se přiznává starobní důchod, se nepřihlíží, je-li tato činnost ukončena před tímto dnem. Ke mzdovým nárokům podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se přihlíží v kalendářním měsíci, v němž byly vyplaceny, pokud trvá pracovněprávní vztah, z něhož tyto nároky vznikly. (5) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno. § 37 (1) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, nejdéle však na dobu jednoho roku, lze-li jej podle zvláštních právních předpisů na tuto dobu sjednat. (2) Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 31, nenáleží do dosažení důchodového věku, pokud je vykonávána výdělečná činnost nebo je poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání; ode dne dosažení důchodového věku se posuzují podmínky pro výplatu starobního důchodu obdobně podle odstavce 1.

22)

§ 3 odst. 2 písm. e) a § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

47

Platné znění částí zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, s vyznačením navrhovaných změn *** §3 Poplatníci pojistného (1) Pojistné jsou povinni platit tito poplatníci: a) organizace, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají více než 25 zaměstnanců, anebo sice méně, avšak evidenci mezd pro ně vede jiná fyzická nebo právnická osoba, která zaměstnává více než 25 zaměstnanců; organizací se pro účely tohoto zákona rozumí též služební úřad, v němž jsou státní zaměstnanci zařazeni k výkonu státní služby,1) b) malé organizace, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nesplňují podmínky uvedené pod písmenem a), c) zaměstnanci, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí 1. zaměstnanci v pracovním poměru; za zaměstnance v pracovním poměru se pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik, 2. zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti, 3. členové družstev, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k družstvu, ale vykonávají pro družstvo práci, za kterou jsou jím odměňováni, 4. společníci a jednatelé společnosti s ručením omezeným a komanditisté komanditní společnosti, jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu k této společnosti, ale vykonávají pro ni práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, 5. soudci, 6. poslanci Poslanecké sněmovny a senátoři Senátu Parlamentu, 7. členové zastupitelstev územních samosprávných celků, jestliže jsou jim vypláceny odměny jako členům zastupitelstev územních samosprávných celků, kteří tyto funkce vykonávají jako uvolnění, 8. členové vlády, prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu, Veřejný ochránce práv, zástupce Veřejného ochránce práv a ředitel Bezpečnostní informační služby, 9. dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, 10. pěstouni, kteří vykonávají pěstounskou péči ve zvláštních zařízeních, 11. osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě, 12. občané se změněnou pracovní schopností připravující se na pracovní uplatnění,

1)

§ 4 zákona č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).

48

13. státní zaměstnanci podle služebního zákona,1b) pokud jsou účastni nemocenského pojištění podle předpisů o nemocenském pojištění;1a) za zaměstnance se považuje též občan, jemuž po skončení zaměstnání zakládajícího účast na nemocenském pojištění byly zúčtovány příjmy z tohoto zaměstnání, které jsou započitatelné do vyměřovacího základu podle § 5 odst. 1 písm. a) a odst. 2. (2) Osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud jsou účastny důchodového pojištění podle předpisů o důchodovém pojištění,2) a za podmínek stanovených tímto zákonem též zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti; osoby samostatně výdělečně činné jsou povinny platit pojistné na nemocenské pojištění, pokud jsou účastny nemocenského pojištění podle předpisů o sociálním zabezpečení.51) Kdo se považuje za osobu samostatně výdělečně činnou a kdy se samostatná výdělečná činnost považuje za hlavní samostatnou výdělečnou činnost a za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, stanoví zákon o důchodovém pojištění.52) (3) Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění53) jsou za dobu dobrovolné účasti na důchodovém pojištění povinny platit pojistné na důchodové pojištění. *** Vyměřovací základ §5 (1) Vyměřovacím základem a) zaměstnance je úhrn příjmů zúčtovaných mu organizací nebo malou organizací v souvislosti s výkonem zaměstnání, které zakládá účast na nemocenském pojištění, s výjimkou nezapočitatelných příjmů, jimiž jsou: 1. náhrady výdajů, popřípadě jejich části, které nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,3) 2. náhrady škody,4) 3. odměny vyplacené podle zákona o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích,5) 1b) 1a)

2) 51) 52) 53) 3) 4) 5)

§ 6 služebního zákona. Zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 16/1959 Sb., zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 65/1965 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 88/1968 Sb., zákonného opatření Předsednictva Federálního shromáždění č. 8/1982 Sb., zákona č. 73/1982 Sb., zákona č. 148/1983 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 51/1987 Sb., zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 306/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb. Vyhláška Ústřední rady odborů č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění některých pracovníků a o poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění vyhlášky č. 155/1983 Sb., vyhlášky č. 79/1984 Sb., vyhlášky č. 135/1984 Sb., vyhlášky č. 59/1987 Sb., vyhlášky č. 148/1988 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb. a vyhlášky č. 263/1990 Sb. § 10 odst. 2 zákona č. 50/1973 Sb., o pěstounské péči, ve znění zákona č. 118/1992 Sb. (úplné znění č. 452/1992 Sb.). Vyhláška Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 141/1958 Ú.l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení odsouzených, ve znění vyhlášky č. 155/1983 Sb., vyhlášky č. 263/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. § 145a a násl. zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 241/1994 Sb. a zákona č. 160/1995 Sb. § 9 zákona č. 155/1995 Sb. § 6 zákona č. 155/1995 Sb. Např. § 6 odst. 7, 8, odst. 9 písm. f) a odst. 11 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb. § 187 až 206 zákoníku práce. Zákon č. 527/1990 Sb.

49

4. hodnota (finanční ocenění) poskytnutých nepeněžních plnění, která nepodléhají dani z příjmu fyzických osob,6) b) organizace a malé organizace je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejích zaměstnanců. (2) Do vyměřovacího základu zaměstnance se dále zahrnují tyto příjmy zúčtované zaměstnanci organizací nebo malou organizací v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá jeho účast na nemocenském pojištění: a) náhrady mzdy, s výjimkou náhrady mzdy při výkonu služby v ozbrojených silách a civilní služby7) a náhrady mzdy poskytnuté za dobu před vznikem nemocenského pojištění zaměstnance, b) odměny za pracovní pohotovost,8) c) plnění věrnostní nebo stabilizační povahy; za taková plnění se vždy považují plnění poskytnutá z důvodu trvání zaměstnání po určitou dobu nebo k určitému dni, s výjimkou: 1. věrnostního přídavku horníkům;9) 2. náborových příspěvků doosídlencům;10) 3. částky, kterou zaměstnavatel zaplatil za zaměstnance za poskytnutou zdravotní péči nehrazenou ze všeobecného zdravotního pojištění; 4. jednorázové nevratné sociální výpomoci poskytnuté zaměstnanci v mimořádně závažných případech; 5. částky poskytnuté zaměstnavatelem jako sociální příspěvek k zabránění výraznému poklesu životní úrovně v době pracovní neschopnosti delší šesti týdnů; 6. pojistného zaplaceného zaměstnavatelem za zaměstnance na jeho úrazové pojištění, zdravotní pojištění, penzijní připojištění se státním příspěvkem a na jeho pojištění pro případ dožití nebo pro případ smrti nebo dožití nebo důchodové pojištění; 7. peněžního či nepeněžního plnění, zvýhodnění, příspěvku, příplatku, odstupného, popřípadě dalších částek osvobozených od daně z příjmů;10a) 8. částky, o kterou je úhrada zaměstnance za výrobky nebo služby poskytnuté zaměstnavatelem nižší, než je jejich obvyklá cena; 9. částky ve výši 1 % pořizovací ceny motorového vozidla za kalendářní měsíc, je-li poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci k používání pro služební i soukromé účely; 10. odstupného poskytnutého zaměstnanci ve výši podle zákoníku práce10b) a odchodného, d) plnění poskytnutá k životnímu jubileu, s výjimkou plnění poskytnutého při příležitosti životního jubilea 50 let věku a při prvním skončení zaměstnání po nabytí nároku na starobní nebo invalidní důchod. (3) Mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů se považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval.

6) 7) 8)

9) 10)

10a) 10b)

Např. § 6 odst. 9 písm. b) a c) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 323/1993 Sb. § 125 zákoníku práce. § 15 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. § 19 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. Zákon č. 62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníkům. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČSR a Ministerstva zemědělství a výživy ČSR č. 62/1970 Sb., o poskytování náborových příspěvků a jiných výhod doosídlencům ve vymezeném území pohraničí, ve znění vyhlášky č. 69/1986 Sb. § 6 odst. 9 zákona ČNR č. 586/1992 Sb. § 60a odst. 1 zákoníku práce.

50

§ 5a (1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je částka, kterou si určí, ne však méně než 35 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti před rokem 2004, 40 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti v roce 2004, 45 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti v roce 2005 a od roku 2006 50 % příjmu ze samostatné výdělečné činnosti, a to po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. Vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu, po kterou vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, není účastna důchodového pojištění, považuje se za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení poměrná část tohoto příjmu; tato část se určí tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost. Za výkon samostatné výdělečné činnosti a hlavní samostatné výdělečné činnosti se pro účely věty druhé nepovažuje kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. Příjmy ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení se pro účely tohoto zákona posuzují podle zvláštního zákona;54) za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se pro účely tohoto zákona považuje též příjem osoby samostatně výdělečně činné dosažený výkonem samostatné výdělečné činnosti, i když se tento příjem pro účely daně z příjmů fyzických osob považuje za příjem ze závislé činnosti55) nebo ostatní příjem.56) Za příjem ze samostatné výdělečné činnosti se u osoby samostatně výdělečně činné, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle zvláštního právního předpisu,56a) považuje, jde-li o příjmy z činnosti podléhající dani z příjmů stanovené paušální částkou, předpokládaný příjem a za výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení se považují předpokládané výdaje za takový rok. U osoby samostatně výdělečně činné účtující v hospodářském roce se příjem ze samostatné výdělečné činnosti a výdaje vynaložené na jeho dosažení, zajištění a udržení zúčtované v hospodářském roce zahrnují do kalendářního roku, do kterého jsou vykazovány pro účely daně z příjmů. U osoby samostatně výdělečně činné, která účtuje v soustavě podvojného účetnictví,57) společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti se pro účely tohoto zákona za příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení považuje základ daně z příjmů58) z této činnosti. (2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně trojnásobek částky, do níž 54) 55) 56) 56a) 57) 58)

§ 7 odst. 1 a 2 a § 24 odst. 1 a 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 6 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. § 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb. § 7a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 492/2000 Sb. § 23 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 117/1994 Sb. Např. § 7 odst. 4 a 5 a § 23 odst. 2 zákona ČNR č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 259/1994 Sb.

51

se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění59) (dále jen „neomezená částka pro výpočet důchodu"), která platí k 1. lednu kalendářního roku, za který se pojistné na důchodové pojištění platí. Vyměřovací základ podle předchozí věty se sníží o částku rovnající se čtvrtině neomezené částky pro výpočet důchodu uvedené v předchozí větě za každý kalendářní měsíc v rozhodném období, v němž po celý kalendářní měsíc netrvala účast na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných nebo po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění. Vyměřovací základ může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený ve větě druhé. (2) Vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti činí nejméně, vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná v kalendářním roce 1.

2.

59)

jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst.6 věty první a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla hlavní samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc, jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu této činnosti je účastna důchodového pojištění, součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst.6 věty druhé a platného pro kalendářní rok, za který se stanoví vyměřovací základ, a počtu kalendářních měsíců tohoto kalendářního roku, v nichž byla vedlejší samostatná výdělečná činnost vykonávána aspoň po část kalendářního měsíce. Do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; kalendářním měsícem se pro účely části věty

§ 15 a § 107 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb.

52

před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. U poživatele starobního nebo plného invalidního důchodu se pro účely tohoto zákona dobou pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných rozumí též doba pracovní neschopnosti po uplynutí podpůrčí doby pro poskytování nemocenského stanovené předpisy nemocenského pojištění, 3. hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti je účastna důchodového pojištění, součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a dílčího vyměřovacího základu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti nebo součet dílčího vyměřovacího základu z hlavní samostatné výdělečné činnosti a poměrné části vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti; přitom za nejnižší vyměřovací základ se považuje vyšší z těchto součtů. Dílčí vyměřovací základ z hlavní samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty první a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána hlavní samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu a) větě druhé. Dílčí vyměřovací základ z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zjistí jako součin nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle § 14 odst. 6 věty druhé a počtu kalendářních měsíců, v nichž aspoň po část měsíce byla vykonávána vedlejší samostatná výdělečná činnost; do tohoto počtu kalendářních měsíců se nezahrnují kalendářní měsíce uvedené v písmenu b) větě druhé a třetí. Poměrná část vyměřovacího základu z příjmu z vedlejší samostatné výdělečné činnosti se určí procentní sazbou uvedenou v odstavci 1 větě první tak, že se příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení dosažený v kalendářním roce vydělí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost, a výsledná částka se vynásobí počtem kalendářních měsíců, v nichž byla aspoň po část měsíce vykonávána samostatná výdělečná činnost; ustanovení § 5a odst. 1 věty třetí platí zde obdobně. (3) Vyměřovací základ stanovený podle odstavců 1 a 2 může činit nejvýše 486 000 Kč; tato částka se sníží o částku 40 500 Kč za každý kalendářní měsíc uvedený v odstavci 2 písm.a) větě druhé a písm. b) větě druhé a třetí a za každý kalendářní měsíc, v němž po celý měsíc nebyla vykonávána samostatná výdělečná činnost. (34) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro pojistné na nemocenské pojištění je částka stanovená jako měsíční vyměřovací základ podle § 14 odst. 2, 4 až 6. § 5b Vyměřovacím základem osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění pro stanovení výše pojistného na důchodové pojištění je částka, kterou si určí, nejméně však měsíčně neomezená částka pro výpočet důchodu částka, do níž se započítává plně část osobního vyměřovacího základu pro stanovení výpočtového základu pro vyměření důchodu z důchodového pojištění,59) platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí.

59)

§ 15 a § 107 odst.2 zákona č. 155/1995 Sb.

53

§ 5c Vyměřovací základy podle § 5 až 5b se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru. §6 Rozhodné období (1) Rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ, je kalendářní měsíc, za který se pojistné platí, pokud se dále nestanoví jinak. (2) U osoby samostatně výdělečně činné je rozhodným obdobím, z něhož se zjišťuje vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, kalendářní rok, za který se toto pojistné a příspěvek platí. §7 Sazby pojistného (1) Sazby pojistného z vyměřovacího základu činí: a) u organizace a malé organizace 26 %, z toho 3,3 % na nemocenské pojištění, 19,5 % na důchodové pojištění a 3,2 % na státní politiku zaměstnanosti, a) u organizace a malé organizace 26 %, z toho 3,3% na nemocenské pojištění, 21,5 % na důchodové pojištění a 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti, b) u zaměstnanců 8 %, z toho 1,1 % na nemocenské pojištění, 6,5 % na důchodové pojištění a 0,4 % na státní politiku zaměstnanosti, c) u osob samostatně výdělečně činných 29,6 % na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 26 % na důchodové pojištění a 3,6 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,4 % na nemocenské pojištění, d) u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 26 % na důchodové pojištění. c) u osob samostatně výdělečně činných 29,6% na důchodové pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, z toho 28% na důchodové pojištění a 1,6 % na státní politiku zaměstnanosti, a 4,4% na nemocenské pojištění, d) u osob dobrovolně účastných důchodového pojištění 28% na důchodové pojištění. (2) Pro stanovení pojistného na důchodové pojištění, které platí osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění za období předcházející kalendářnímu roku, ve kterém toto pojistné platí, se použije sazba pojistného platná k 1. lednu kalendářního roku, ve kterém se pojistné na důchodové pojištění platí. (3) Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. *** § 13a (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné a) za kalendářní měsíc, ve kterém se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této přihlášky trvá naposledy za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění, nebo b) za kalendářní měsíc, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, ve kterém byla povinně účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, a za kalendářní měsíce následující po tomto měsíci, pokud vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost; povinnost platit zálohy na pojistné na základě této povinné účasti trvá naposledy

54

za kalendářní měsíc, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok následující po kalendářním roce, ve kterém byla osoba samostatně výdělečně činná povinně účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění., nebo c) za kalendářní měsíc, ve kterém vykonává hlavní samostatnou výdělečnou činnost. (2) Pokud se osoba samostatně výdělečně činná přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění v době, kdy je ještě povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1, platí zálohy na pojistné na základě přihlášky k účasti na důchodovém pojištění podle odstavce 1 písm. a) až po uplynutí období, za které je povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b). (3) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna platit zálohy na pojistné podle předchozích odstavců naposledy za kalendářní měsíc, v němž nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 5 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění. (4) Pokud osobě samostatně výdělečně činné, která byla povinna platit zálohy na pojistné podle odstavce 1 písm. b), zanikla v kalendářním roce tato povinnost proto, že nastaly skutečnosti uvedené v § 10 odst. 5 odst. 6 větě druhé zákona o důchodovém pojištění, a osoba samostatně výdělečně činná poté v tomto roce zahájila samostatnou výdělečnou činnost, je povinna platit zálohy na pojistné ve výši, jako kdyby k zániku této povinnosti nedošlo; povinnost platit zálohy na pojistné přitom vzniká za kalendářní měsíc, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost. (5) Osoba samostatně výdělečně činná, která se přihlásila podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění k účasti na důchodovém pojištění za kalendářní rok až po jeho uplynutí a nebyla povinna platit zálohy na pojistné za tento rok podle odstavce 1 písm. b), může zaplatit jednorázově zálohy na pojistné za tento rok, a to až do podání přehledu o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok. (6) Zálohy na pojistné, které byly zaplaceny, aniž byla dána povinnost je platit, se považují pro účely stanovení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „přeplatek na pojistném na důchodové pojištění“) nebo doplatku na pojistném (§ 14 odst. 10 a 11) za zálohy na pojistné, pokud osoba samostatně výdělečně činná nepožádala o jejich vrácení před podáním přehledu podle § 15 odst. 1; požádala-li o jejich vrácení, považují se za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na zálohy na pojistné podle odstavce 5. (7) Osobě samostatně výdělečně činné, která předloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení protokol o ústním jednání o platbě daně z příjmů paušální částkou, jehož součástí je rozhodnutí vyhlášené při jednání obsahující předpokládanou výši příjmů, předpokládanou výši výdajů, výši daně a období, kterého se týká, (dále jen „protokol o platbě daně z příjmů paušální částkou“) podle zvláštního právního předpisu19a) v průběhu kalendářního roku, ve kterém se stala poplatníkem daně z příjmů paušální částkou, zaniká na základě její písemné žádosti povinnost platit zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, jestliže vykonává samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v odstavci 8 a rozdíl mezi výší předpokládaných příjmů a předpokládaných výdajů ze samostatné výdělečné činnosti za takový rok nezakládá účast na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a osoba samostatně výdělečně činná nepodala přihlášku k účasti na důchodovém pojištění za takový rok; povinnost platit zálohy zaniká v uvedeném případě od kalendářního měsíce, ve kterém příslušná správa sociálního zabezpečení obdržela od osoby samostatně výdělečně činné písemnou žádost.

19a)

§ 7a odst. 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

55

(8) Pro účely placení záloh na pojistné se osoba samostatně výdělečně činná považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a) v kalendářním měsíci, ve kterém po celý měsíc trvaly skutečnosti uvedené v § 9 odst.6 písm.b) až f) zákona o důchodovém pojištění, popřípadě, nebyla-li samostatná výdělečná činnost vykonávána po celý kalendářní měsíc, trvaly-li tyto skutečnosti současně po tu část kalendářního měsíce, po kterou byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, b) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst.1 za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala činnost zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči a příjem z této činnosti činí alespoň dvanáctinásobek minimální mzdy zaměstnance v pracovním poměru odměňovaného měsíční mzdou, která platí k 1. lednu tohoto kalendářního roku, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za následující kalendářní rok; příjem z této činnosti se posuzuje podle § 9 odst.8 zákona o důchodovém pojištění, c) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byla zahájena samostatná výdělečná činnost, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost, pokud osoba samostatně výdělečně činná dosáhla v kalendářním roce, který předchází roku zahájení samostatné výdělečné činnosti, příjem z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči alespoň ve výši uvedené v písmenu b), d) v období od kalendářního měsíce, ve kterém byl nebo měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst.1 za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala jen hlavní samostatnou výdělečnou činnost a dosáhla takového příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, který by jí založil účast na důchodovém pojištění, kdyby v tomto roce vykonávala jen vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, nebo za kalendářní rok, ve kterém osoba samostatně výdělečně činná vykonávala hlavní samostatnou výdělečnou činnost i vedlejší samostatnou výdělečnou činnost a dosáhla takového příjmu ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, který jí založil účast na důchodovém pojištění za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, do kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, ve kterém byl nebo měl být podán tento přehled za následující kalendářní rok; příjem ze samostatné výdělečné činnosti, který by založil účast na důchodovém pojištění jen za dobu výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti, se zjišťuje obdobně podle § 5a odst.2 písm.c) věty čtvrté. (9) K oznámení osoby samostatně výdělečně činné o výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti podle odstavce 8 se pro účely placení záloh na pojistné přihlíží od kalendářního měsíce, v němž bylo toto oznámení učiněno; § 23 odst.4 platí přitom obdobně. K oznámení podle odstavce 8 písm. c) se přihlédne jen tehdy, je-li doložena výše příjmu z činnosti zakládající účast na nemocenském pojištění zaměstnanců nebo na nemocenské péči za předchozí kalendářní rok. § 14 (1) Zálohy na pojistné se platí na jednotlivé celé kalendářní měsíce. Výše zálohy na pojistné se stanoví procentní sazbou uvedenou v § 7 odst. 1 písm. c) z měsíčního vyměřovacího základu. 56

(2) Měsíčním vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné pro placení záloh na pojistné je částka, kterou si určí. Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost v předcházejícím kalendářním roce, činí výše měsíčního vyměřovacího základu nejméně 35 % před rokem 2004, 40 % v roce 2004, 45 % v roce 2005 a 50 % od roku 2006 z částky rovnající se průměru, který z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti za tento rok po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení připadá na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část tohoto měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost, s tím, že pokud by výše takto stanoveného nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu přesáhla částku 40 500 Kč, činí nejnižší měsíční vyměřovací základ tuto částku. (3) Po dni, kdy byl nebo měl být podán přehled podle § 15 odst. 1, se záloha na pojistné ve výši odpovídající měsíčnímu vyměřovacímu základu stanovenému podle odstavců 2, 4 až 6 platí do dne, kdy byl nebo měl být takový přehled podán v dalším kalendářním roce. (4) Osobě samostatně výdělečně činné, která předloží příslušné okresní správě sociálního zabezpečení protokol o platbě daně z příjmů paušální částkou v průběhu kalendářního roku, ve kterém se stala poplatníkem daně z příjmů paušální částkou, je tato správa povinna stanovit novou výši nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, jestliže rozdíl mezi výší předpokládaných příjmů a předpokládaných výdajů ze samostatné výdělečné činnosti za takový rok je nižší, než příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení, z něhož byl měsíční vyměřovací základ vypočten; nová výše měsíčního vyměřovacího základu platí pro stanovení výše záloh od kalendářního měsíce, ve kterém příslušná okresní správa sociálního zabezpečení obdržela uvedený protokol. Měsíční vyměřovací základ činí v těchto případech 35 % před rokem 2004, 40 % v roce 2004, 45 % v roce 2005 a 50 % od roku 2006 z jedné dvanáctiny rozdílu mezi předpokládanými příjmy a předpokládanými výdaji takové osoby stanovenými v protokolu o platbě daně z příjmů paušální částkou. (5) Na základě žádosti osoby samostatně výdělečně činné příslušná okresní správa sociálního zabezpečení poměrně sníží na dobu nejdéle tří měsíců měsíční vyměřovací základ, pokud její příjem ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení připadající v průměru na jeden kalendářní měsíc v období od 1. ledna kalendářního roku do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém byla podána žádost o snížení, nejméně však v období tří kalendářních měsíců po sobě jdoucích, je nejméně o jednu třetinu nižší než takový příjem připadající v předcházejícím kalendářním roce v průměru na jeden kalendářní měsíc, v němž aspoň po část měsíce byla vykonávána samostatná výdělečná činnost. (6) Měsíční vyměřovací základ stanovený podle odstavců 2, 4 a 5 nesmí činit méně než čtvrtinu neomezené částky pro výpočet důchodu, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné platí. Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (6) Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost činí nejméně 40 % v roce 2004, 45 % v roce 2005 a 50 % od roku 2006 částky, která se stanoví jako součin poloviny všeobecného vyměřovacího základu19b) za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se měsíční vyměřovací základ stanoví, a přepočítacího koeficientu19c) pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně 19b) 19c)

§ 17 odst.2 zákona č. 155/1995 Sb. § 17 odst.4 zákona č. 155/1995 Sb.

57

činné, která se pro účely placení záloh na pojistné považuje za osobu samostatně výdělečně činnou vykonávající vedlejší samostatnou výdělečnou činnost (§ 13a odst.8 a 9), činí nejméně 10 % částky stanovené jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se měsíční vyměřovací základ stanoví, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Měsíční vyměřovací základ se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. (7) Měsíční vyměřovací základ, který osoba samostatně výdělečně činná stanovila v souladu s tímto zákonem a odvedla z něho zálohu na pojistné, nelze dodatečně měnit. (8) Zálohy na pojistné se neplatí za kalendářní měsíce, v nichž po celý kalendářní měsíc osoba samostatně výdělečně činná měla nárok na nemocenské z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných, popřípadě pobírala takové nemocenské, vykonávala službu v ozbrojených silách (civilní službu) nebo pobírala peněžitou pomoc v mateřství (peněžitou pomoc) z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných; § 5a odst. 2 část věty druhé za středníkem platí zde obdobně kalendářním měsícem se pro účely části věty před středníkem rozumí i jeho část, po kterou osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, pokud výkon této činnosti netrval po celý kalendářní měsíc. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na placení záloh na pojistné za kalendářní měsíc, v němž vznikla účast osoby samostatně výdělečně činné na nemocenském pojištění, pokud v takovém měsíci vznikla její pracovní neschopnost (byla nařízena karanténa). (9) Dlužné zálohy na pojistné se stanoví ve výši odpovídající minimální částce měsíčního vyměřovacího základu stanoveného podle odstavců 2, 4 až 6. (10) Je-li úhrn záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období vyšší než pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti stanovené podle § 4, nebo platila-li osoba samostatně výdělečně činná zálohy na pojistné za kalendářní rok, ve kterém není účastna důchodového pojištění, jedná se o přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. (11) Doplatek na pojistném se stanoví ve výši rozdílu mezi výší pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti stanoveného podle § 4 a výší záloh na pojistné zaplacených za rozhodné období. § 14a (1) Záloha na pojistné je splatná od prvního dne kalendářního měsíce, na který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce. (2) Osoba samostatně výdělečně činná může po projednání s příslušnou okresní správou sociálního zabezpečení platit zálohy na pojistné na delší než měsíční období, avšak vždy jen do budoucna a nejdéle do konce kalendářního roku. (3) Doplatek na pojistném je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí. § 14b (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, ve kterém byla aspoň po část roku účastna důchodového pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a za který nebyla podle § 13a povinna platit zálohy na pojistné. Pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti podle předchozí věty je osoba samostatně výdělečně činná povinna zaplatit nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za

58

kalendářní rok, za který se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti platí. (2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna zaplatit pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti za kalendářní rok, za který se přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění až po jeho uplynutí a za který podle § 13a odst. 1 písm. b) nebyla povinna platit zálohy na pojistné, popřípadě nezaplatila zálohy na pojistné podle § 13a odst. 5, a to do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán přehled o příjmech a výdajích podle § 15 odst. 1 za tento rok. § 14c (1) Osoba samostatně výdělečně činná, která je účastna nemocenského pojištění, je povinna platit pojistné na nemocenské pojištění na jednotlivé celé kalendářní měsíce, s výjimkou těch kalendářních měsíců, ve kterých trvají důvody, pro které se podle § 14 odst. 8 neplatí zálohy na pojistné (§ 13 odst. 2). (2) Pojistné na nemocenské pojištění se platí spolu se zálohou na pojistné podle § 14a odst. 1 a 2; vzniklo-li nemocenské pojištění v období, na které již byly zaplaceny zálohy na pojistné podle § 14a odst. 2, platí pro splatnost pojistného na nemocenské pojištění § 14a odst. 1 obdobně. § 15 (1) Osoba, která aspoň po část kalendářního roku vykonávala samostatnou výdělečnou činnost, je povinna podat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do jednoho měsíce ode dne, ve kterém měla podle zvláštního zákona podat daňové přiznání za tento kalendářní rok, na předepsaném tiskopise přehled o příjmech a výdajích za tento kalendářní rok. V tomto přehledu se kromě údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti a výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení uvádějí údaje o vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nejnižším měsíčním vyměřovacím základu pro zálohy na pojistné, úhrnu záloh na pojistné, pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistném na nemocenské pojištění a vykonávala-li osoba samostatně výdělečně činná vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, též údaje o skutečnostech uvedených v § 9 odst.6 písm. a) až f) zákona o důchodovém pojištění, pokud chce být považována za osobu samostatně výdělečně činnou s vedlejší samostatnou výdělečnou činností; pokud osoba samostatně výdělečně činná vykonávala samostatnou výdělečnou činnost formou spolupráce, je povinna uvést v tomto přehledu též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje. Uvedla-li osoba samostatně výdělečně činná v přehledu údaje o vedlejší samostatné výdělečné činnosti, je povinna tyto údaje též doložit. Pokud osobě samostatně výdělečně činné zpracovává daňové přiznání daňový poradce, je povinna tuto skutečnost příslušné okresní správě sociálního zabezpečení doložit do 30. dubna kalendářního roku, ve kterém má povinnost podat daňové přiznání za předchozí kalendářní rok. Osoba samostatně výdělečně činná, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, je povinna příslušné okresní správě sociálního zabezpečení předložit nejpozději v den, ve kterém podává či má podat přehled o svých příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za kalendářní rok, za který je přehled podáván, protokol o platbě daně z příjmů paušální částkou. Pokud je v předloženém protokole daň stanovena paušální částkou na více zdaňovacích období, povinnost jeho předložení za další kalendářní rok nebo roky uvedené v protokolu se považuje za splněnou v den, kdy osoba samostatně výdělečně činná za takový kalendářní rok podává či měla podat přehled o svých příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti. Rozhodnutí správce daně o zrušení platby daně

59

paušální částkou podle zvláštního právního předpisu19b)19d) je osoba samostatně výdělečně činná povinna předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději v den, kdy podává či měla podat přehled o svých příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za kalendářní rok, který následuje po kalendářním roce, za který naposledy byla poplatníkem daně z příjmů paušální částkou. (2) Změní-li se na základě dodatečného nebo opravného daňového přiznání údaje o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, je povinna tyto změny ohlásit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení nejpozději do osmi dnů ode dne, kdy se o takové změně dověděla; k tomu používá tiskopisu pro podání přehledu podle odstavce 1. Tato správa je na základě tohoto ohlášení povinna písemně oznámit osobě samostatně výdělečně činné novou výši nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu pro stanovení záloh na pojistné a pojistného na nemocenské pojištění, výši dlužného pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, výši přeplatku na pojistném na důchodové pojištění a způsob stanovení výše dlužného pojistného nebo přeplatku na pojistném na důchodové pojištění. (3) Nová výše nejnižšího měsíčního vyměřovacího základu oznámená osobě samostatně výdělečně činné podle odstavce 2 platí pro stanovení záloh na pojistné (pojistného na nemocenské pojištění), které jsou splatné po dni, v němž byla tato výše osobě samostatně výdělečně činné písemně oznámena, pokud tyto zálohy (pojistné na nemocenské pojištění) nebyly před tímto dnem již zaplaceny. Dlužné pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je osoba samostatně výdělečně činná povinna doplatit do osmi dnů ode dne, kdy jí byla okresní správou sociálního zabezpečení jeho výše písemně oznámena. Pro vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění vzniklého snížením určeného vyměřovacího základu z důvodu uvedeného v odstavci 2 platí § 17 s tím, že tiskopis předložený podle odstavce 2 věty první se považuje za žádost o vrácení přeplatku na pojistném na důchodové pojištění. (4) Údaj o určeném vyměřovacím základu, který osoba samostatně výdělečně činná uvedla v přehledu podle odstavce 1, nemůže být dodatečně měněn s výjimkou, kdy tento základ musí být z důvodu změny údajů o příjmech ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajích vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení buď zvýšen na částku nejnižšího vyměřovacího základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, nebo snížen na tuto částku z důvodu, že osoba samostatně výdělečně činná v přehledu podle odstavce 1 určila vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši nejnižšího vyměřovacího základu. (5) Jestliže osoba samostatně výdělečně činná podle údajů uvedených v přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 splňovala v kalendářním roce, za který tento přehled podala, podmínky účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku dodatečné změny údajů o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení (odstavec 2) tyto podmínky nesplňuje, považuje se pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti zaplacené za tento kalendářní rok za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění a tiskopis předložený podle odstavce 2 věty první za žádost o vrácení tohoto přeplatku, pokud osoba samostatně výdělečně činná současně s ohlášením dodatečné změny údajů se nepřihlásila k účasti na důchodovém pojištění za tento kalendářní rok podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění. Přihlásí-li se osoba samostatně výdělečně činná podle předchozí věty k účasti na důchodovém pojištění, je současně povinna určit novou výši vyměřovacího základu podle § 5a odst. 1 a 2 a do osmi dnů ode dne podání 19b) 19d)

§ 7a odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

60

Naformátováno

přihlášky doplatit rozdíl na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud v důsledku nové výše vyměřovacího základu tento rozdíl vznikl. Zálohy na pojistné zaplacené po podání přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 se považují za přeplatek na pojistném na důchodové pojištění. (6) Jestliže osoba samostatně výdělečně činná podle údajů uvedených v přehledu o příjmech a výdajích podle odstavce 1 nesplňovala v kalendářním roce, za který tento přehled podala, podmínky účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku dodatečné změny údajů o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení (odstavec 2) tyto podmínky splňuje, platí odstavce 2 a 3 obdobně; pokud se osoba samostatně výdělečně činná za tento kalendářní rok již přihlásila k účasti na důchodovém pojištění podle § 10 odst. 3 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění a v důsledku nově určené výše vyměřovacího základu podle § 5a odst. 1 a 2 vznikl rozdíl na pojistném na důchodové pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, považuje se za dlužné pojistné jen tento rozdíl. (7) Zemře-li osoba samostatně výdělečně činná před splněním povinností uvedených v předchozích odstavcích, může za ni tyto povinnosti splnit její dědic nebo fyzická osoba, která uplatňuje nárok na důchod z důchodového pojištění z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné. Pokud je těmito osobami podáno více přehledů podle odstavce 1 věty první nebo podle odstavce 2 a nedohodnou-li se tyto osoby na částce vyměřovacího základu určeného podle § 5a odst. 1 a 2, vychází se z přehledu podaného osobou, která podala daňové přiznání za zemřelou osobu samostatně výdělečně činnou,62) a pokud žádná z těchto osob nebyla povinna podat daňové přiznání z důvodu úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, považuje se za vyměřovací základ nejnižší z vyměřovacích základů uvedených těmito osobami. § 16 (1) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění platí pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé celé kalendářní měsíce, ve kterých je aspoň po část kalendářního měsíce účastna důchodového pojištění podle § 6 zákona o důchodovém pojištění. (2) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené v § 6 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po dni podání žádosti o přiznání důchodu z důchodového pojištění, pro jehož nárok a výši mají být tyto doby započteny. (3) Pojistné na důchodové pojištění za doby uvedené a) v § 6 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí dvou kalendářních roků následujících po kalendářním roce, do něhož spadá kalendářní měsíc, za který se toto pojistné platí, b) v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nelze zaplatit po uplynutí jednoho roku od posledního dne kalendářního měsíce, za který se toto pojistné platí. (4) Je-li pojistné na důchodové pojištění zaplaceno po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 2 a 3 nebo je-li toto pojistné zaplaceno osobou uvedenou v § 6 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění za dobu delší než deset let, považuje se za přeplatek na pojistném. (5) Osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění odvádí pojistné na důchodové pojištění na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Při platbě pojistného na důchodové pojištění je osoba dobrovolně účastná důchodového pojištění povinna označit kalendářní měsíce, za které toto pojistné platí.

62)

§ 40 odst. 7 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

61

Platné znění částí zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, s vyznačením navrhovaných změn *** § 29 (1) Organizace je povinna vydat zaměstnanci, jehož zaměstnání skončilo, potvrzení o skutečnostech rozhodných pro nárok na dávky, jejich poskytování a výplatu. Organizace je povinna vydat potvrzení při skončení zaměstnání; žádá-li o to zaměstnanec nebo nová organizace, v níž je zaměstnanec zaměstnán, popřípadě okresní správa sociálního zabezpečení, musí být potvrzení vydáno i později. (2) Organizace je povinna vydat zaměstnanci, popřípadě zaměstnanci, jehož zaměstnání skončilo, na jeho žádost potvrzení o době trvání zaměstnání v kalendářním roce a o výši vyměřovacích základů pro stanovení pojistného na sociální zabezpečení dosažených v kalendářním roce a dávek nemocenského pojištění, které do kalendářního roku zúčtovala. Toto potvrzení je organizace povinna vydat i okresní správě sociálního zabezpečení na její žádost. Tato potvrzení je organizace povinna vydat do 8 dnů od obdržení žádosti. *** § 41 Hlášení o zaměstnávání důchodců (1) Organizace má povinnost ohlásit, vstoupí-li k ní do zaměstnání poživatel starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu; jde-li však o poživatele starobního důchodu, má organizace tuto povinnost jen v případech, kdy poživatel starobního důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění nesplňuje podmínky pro výplatu tohoto důchodu při výkonu výdělečné činnosti.57) Organizace je dále povinna ohlásit, že poživatel starobního důchodu dosáhl v kalendářním měsíci příjmu z výdělečné činnosti, při němž výplata tohoto důchodu podle zákona o důchodovém pojištění nenáleží.57) (2) Hlášení o zaměstnávání důchodců musí obsahovat příjmení, jméno, rodné číslo, pod kterým je vyplácena dávka důchodového pojištění, místo trvalého pobytu občana, den, kdy došlo ke vstupu do zaměstnání, popřípadě kdy nastala jiná skutečnost zakládající ohlašovací povinnost, a výši předpokládaného hrubého výdělku a druh důchodu. (3) Jde-li o poživatele důchodu vypláceného orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti, musí hlášení obsahovat též číslo rozhodnutí o přiznání důchodu. (4) Organizace má povinnost odeslat hlášení orgánu, který je příslušný rozhodovat o dávce. Jde-li však o poživatele plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, zasílá organizace hlášení okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého pobytu poživatele důchodu do 8 dnů od vstupu do zaměstnání. Hlášení týkající se poživatelů důchodů vyplácených orgány ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti je organizace povinna odeslat tomu orgánu, který vyplácí důchod. (5) Předložením evidenčního listu podle § 39 není splněna povinnost uložená organizaci v odstavcích 1 až 3. (6) Organizace jsou povinny podávat hlášení na tiskopisech vydaných orgány sociálního zabezpečení. *** HLAVA PRVNÍ 57)

§ 37 odst. 1 písm. a) č. 1 a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb. § 4 a § 6 písm. b) nařízení vlády ČSFR č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům, ve znění zákona č. 578/1991 Sb. § 37 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění zákona č. 289/1997 Sb. a zákona č. /2003 Sb.

62

Povinnosti osob samostatně výdělečně činných v sociálním zabezpečení § 48 (1) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení den a) zahájení (opětovného zahájení) samostatné výdělečné činnosti nebo spolupráce při výkonu samostatné výdělečné činnosti (dále jen „samostatná výdělečná činnost“) s uvedením dne, od kterého je oprávněna tuto činnost vykonávat; osoba samostatně výdělečně činná, která spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,37) je současně povinna oznámit též jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje, b) ukončení samostatné výdělečné činnosti; za ukončení samostatné výdělečné činnosti se považuje též den přerušení této činnosti za podmínky uvedené v § 10 odst. 5 odst. 6 písm. a) větě druhé zákona o důchodovém pojištění, c) zániku oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost, d) od kterého jí byl pozastaven výkon samostatné výdělečné činnosti., e) od kterého nemá nárok na výplatu starobního nebo plného invalidního důchodu a příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu, přestala vykonávat vojenskou službu v ozbrojených silách České republiky, pokud nejde o vojáky z povolání, a civilní službu, přestala být nezaopatřeným dítětem nebo byla propuštěna z vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody trvající déle než 3 kalendářní měsíce, pokud ohlásila a doložila vznik těchto skutečností pro účely výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti. (2) Osoba samostatně výdělečně činná, která spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,37) je povinna oznámit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení též den úmrtí osoby samostatně výdělečně činné, s níž spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti, a zda pokračuje v živnostenském podnikání38) či nikoliv. (3) Osoba samostatně výdělečně činná, která pouze spolupracuje při výkonu samostatné výdělečné činnosti,37) skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. c) a d) neoznamuje. (4) Za den zahájení samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 9 odst. 3 písm. d) a f) zákona o důchodovém pojištění se považuje den, od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení začala takovou činnost vykonávat soustavně; za den ukončení této činnosti se považuje den, od kterého osoba samostatně výdělečně činná podle svého prohlášení přestala vykonávat tuto činnost soustavně. (5) Povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 3 je osoba samostatně výdělečně činná povinna splnit nejpozději do osmého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nastala skutečnost, která zakládá takovou povinnost. (6) Osoba samostatně výdělečně činná, která se ve lhůtě uvedené v odstavci 5 přihlásila k účasti na důchodovém pojištění, neoznamuje skutečnost uvedenou v odstavci 1 písm. a). § 48a (1) Osoba samostatně výdělečně činná se může přihlásit u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce, a to kdykoliv v jeho průběhu, a v následujícím kalendářním roce za předchozí kalendářní rok nejpozději v den, ve kterém podává podle zvláštního zákona39) přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok, za který se k této účasti přihlašuje. 37)

§ 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. § 13 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon). 39) § 15 odst. 1 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 38)

63

(2) Osoba samostatně výdělečně činná, která v důsledku dodatečné změny údajů o výši příjmů ze samostatné výdělečné činnosti nebo výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení40)nesplnila podmínky účasti na důchodovém pojištění v kalendářním roce stanovené v § 10 odst. 1 a 2 odst. 2 a 3 zákona o důchodovém pojištění, se může přihlásit u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení k účasti na důchodovém pojištění za tento rok,41) a to v den, ve kterém podává podle zvláštního zákona přehled o dodatečné změně údajů o výši příjmů nebo výdajů za tento rok. 40) (3) Po uplynutí lhůt uvedených v odstavcích 1 a 2 pro podání přihlášky k účasti na důchodovém pojištění nelze tuto přihlášku podat. § 48b (1) Oznamovací povinnost stanovenou v § 48 odst. 1 písm. a) plní osoba samostatně výdělečně činná na předepsaném tiskopise. Oznamovací povinnost stanovenou v § 48 odst. 1 písm. b) až d) až e) a odst. 2 plní osoba samostatně výdělečně činná písemnou formou. (2) Přihlášky k účasti na důchodovém pojištění (§ 48a) a k účasti na nemocenském pojištění58) se podávají na předepsaných tiskopisech. (3) Odhláška z účasti na důchodovém pojištění59) a z účasti na nemocenském pojištění60) musí mít písemnou formu. § 48c Ustanovení § 49, § 50 odst. 1, § 51 a 53 platí pro osoby samostatně výdělečně činné obdobně. *** Odpovědnost příjemců dávek důchodového pojištění a organizací § 118a (1) Jestliže důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky. (2) Jestliže byl občanu vyplácen starobní důchod a nebyly přitom splněny podmínky stanovené zákonem o důchodovém pojištění pro výplatu tohoto důchodu,65)57) má plátce důchodu vůči tomuto občanu nárok na vrácení těch vyplacených částek starobního důchodu, které nenáležely. To platí obdobně, zanikl-li nárok na vdovský nebo vdovecký důchod z důvodu uzavření nového manželství nebo nárok na sirotčí důchod z důvodu dosažení 26. roku věku. Ustanovení § 120 odst. 2 odst. 1 není přitom dotčeno. (3) Nárok na vrácení, popřípadě náhradu částek vyplacených neprávem nebo ve vyšší výši, než náležely, zaniká uplynutím tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení tuto skutečnost zjistil, nejpozději však uplynutím deseti let ode dne výplaty dávky. Lhůty uvedené 40)

§ 15 odst. 2 zákona ČNR č. 589/1992 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb. § 10 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. § 145b odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 59) § 10 odst. 5 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb. 60) § 145b odst. 3 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 160/1995 Sb. 65) § 37 zákona č. 155/1995 Sb. 41) 58)

64

v předchozí větě neplynou po dobu řízení o žalobě, výkonu rozhodnutí, nebo jsou-li na úhradu přeplatku prováděny srážky z důchodu nebo ze mzdy nebo placeny splátky na základě dohody o uznání dluhu. (4) Občanu, který je povinen na základě pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu sociálního zabezpečení vrátit dávku, může být přeplatek srážen z důchodu nebo ze mzdy, platu nebo jiného pracovního příjmu; přitom platí obdobně předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy. (5) Ustanovení předchozích odstavců platí obdobně pro zvýšení důchodu pro bezmocnost. § 118b Jestliže organizace nepodala hlášení nebo nepředložila záznam buď vůbec nebo stanoveným způsobem nebo včas anebo podané hlášení, předložený záznam nebo údaje potvrzené organizací byly nesprávné, a v důsledku toho byl důchod poskytnut neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležel, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Ustanovení § 118a odst. 3 platí zde přiměřeně. § 118c Jestliže organizace i příjemce důchodu způsobili, že důchod byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, odpovídají orgánu sociálního zabezpečení za vrácení přeplatku na důchodu společně a nerozdílně. Organizace a příjemce důchodu se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem důchodu rozhodují soudy.66) *** § 120 (1) Výplata starobního důchodu se zastaví, pokud výše předpokládaného hrubého výdělku nebo výše měsíčního vyměřovacího základu pro zálohy na pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti dosáhne aspoň částky, při níž výplata tohoto důchodu podle zákona o důchodovém pojištění nenáleží.57) (21) Pokud po zániku nároku na vdovský důchod v důsledku uzavření nového manželství byly vdově ještě vyplaceny některé splátky tohoto důchodu, zúčtují se tyto splátky s částkou, která vdově náleží podle § 50 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění. Ustanovení věty první platí obdobně i pro vdovecký důchod a vdovce. (32) Poživatel starobního důchodu se nemůže vzdát výplaty tohoto důchodu za dobu před podáním žádosti o zastavení výplaty tohoto důchodu. ***

66)

§ 9 odst. 2 písm. d) občanského soudního řádu.

65