OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA TECHNICKÉ A PRACOVNÍ VÝCHOVY
VYPRACOVÁNÍ A OBHAJOBA DIPLOMOVÝCH A BAKALÁŘSKÝCH PRACÍ (TEXTOVÉ OPORY PRO KOMBINOVANÉ STUDIUM UOP)
PAEDDR. VLADIMÍR VANĚK, CSC. ING. KATEŘINA KANTOROVÁ
OSTRAVA 2002
Obsah Obsah
2
Úvod
3
1 Výběr tématu DP
4
2 Fáze tvorby DP
5
2.1 Shromáždění informací o stavu řešeného problému a předmětu DP
5
2.2 Projekt DP
6
2.3 Vymezení problému, cílů a hypotéz
6
2.4 Volba metod
7
2.5 Organizace výzkumné činnosti – výzkumný vzorek
8
2.6 Zpracování a prezentace výsledků
8
3 Struktura a členění DP
9
4 Hodnocení DP
11
5 Obhajoba DP
12
Závěr
13
Seznam bibliografie
14
2
Úvod Podle zákona 111/98 Sb. o vysokých školách se studium na VŠ ukončuje státní závěrečnou zkouškou, jejíž součástí je podle zvoleného studijního programu bakalářská nebo diplomová práce Jejím vypracováním a obhajobou student prokazuje svoji odbornou vědeckou úroveň a schopnost samostatně řešit problémy vyplývající z požadavků kladených na absolventa VŠ. Diplomové a bakalářské práce (dále jen DP) mají podstatné znaky shodné, liší se zpravidla svým rozsahem, proto je v dalším textu nebudeme rozlišovat. Cílem textové opory je seznámit Vás s nejdůležitějšími pravidly a zákonitostmi tvorby DP. Současně chceme upozornit na nejčastější nedostatky prací.
3
1 Výběr tématu DP Témata DP vypisují vedoucí jednotlivých kateder, jejich problematika zpravidla reflektuje odborné zaměření a výzkumné aktivity daného pracoviště. Zadavatelé jednotlivých témat, obvykle členové těchto kateder, zpravidla plní i úlohu vedoucích DP. Studenti si volí témata podle svého studijního zaměření, či individuálních zájmů. Při zpracování DP na PdF OU se studenti zpravidla zaměřují na řešení úkolů rozvíjející zvolený studijní obor, nebo na rozvoj problematiky pedagogicko-psychologické. Výsledky řešení témat DP, která by měla být dostatečně konkrétní a nosná, mají reflektovat kvalitativně nový, osobní přínos diplomanta v teoretické, či praktické formě. V žádném případě se nemůže jednat o prostou kompilaci dosud publikovaných poznatků. U bakalářských prací je vždy vhodné zamyslet se nad možnostmi jejich případného rozšíření na práci diplomovou. Student by měl volbu tématu vždy pečlivě zvážit a volit takové, které je mu blízké, nebo které ho hlouběji zajímá. Téma musí svým zaměřením odpovídat oboru studia! Vybrané téma obvykle konsultuje s vedoucím práce a společně s ním vypracovává písemné zadání. Diplomant je povinen ve stanoveném termínu vyplnit 4x formulář „Zadání diplomové práce“ a podepsaný vedoucím práce jej odevzdat na sekretariátu příslušné katedry. Formuláře jsou k dispozici na webových stránkách PdF OU. Po vyřízení předepsaných formalit obdrží student a vedoucí práce zadání, 1 kopie se zakládá na katedře garantující studium a 1 na studijním oddělení.
4
2 Fáze tvorby DP Pro zpracování DP je obvykle vymezena doba dvou až tří semestrů, tuto dobu si diplomant přibližně rozvrhne dle charakteru práce do několika dílčích časových etap např.: !
studium literárních pramenů,
!
analýza řešené problematiky – stanovení cílů, volba metod,
!
zpracování a vyhodnocení zjištěných výsledků, dat a informací,
!
vypracování DP.
2. 1 Shromáždění informací o stavu řešeného problému a předmětu DP Zdrojem informací jsou pro diplomanta především literární prameny, které získává prostřednictvím knihoven, nebo internetu. Literární prameny zahrnují: knihy, časopisy, slovníky, sborníky, ročenky, statistiky, výzkumné zprávy, normy aj. Pro vypracování je vhodné využívat i DP zaměřené k dané problematice, aktualizované poznatky odborných časopisů a periodik, cizojazyčné publikace. Literaturu lze vyhledávat v registrech dle jména autora, názvu publikací, či klíčových slov. Efektivitu této činnosti můžeme zvýšit rozlišením různých způsobů přístupů ke čtení a zpracovávání konspektů (výpisků). Pokud chceme vytipovat pasáže, které jsou důležité pro zpracování DP používáme tzv. informativního čtení, které se zaměřuje zejména na úvod, závěr a názvy kapitol publikace. Běžným čtením upřesňujeme části textů, kterými se hodláme dále zabývat. Důkladné čtení uplatňujeme v případech, kdy si text potřebujeme uchovat. Zvolené pasáže studujeme a zpracováváme výtahy. Za volný výtah považujeme přehledný obsah textu publikace, vyjádřený vlastními slovy. Textový výtah je opis podstatných částí publikace, kdy formulace jsou převzaty přímo z textu. Velmi důležité jsou anotační záznamy, které obsahují bibliografické údaje (autor, název, místo, nakladatelství a rok vydání, ISBN) a zahrnují i stručný obsah publikace. Záznamy provádíme zpravidla na volné listy, nebo využíváme počítačů. 5
Je velmi důležité vždy si pečlivě poznamenat, odkud byly informace čerpány. Po jejich shromáždění přistupujeme k třídění a interpretaci. Informace průběžně doplňujeme v souladu s řešením práce. Poctivý přístup k této fázi zpracování DP je základním předpokladem pro její úspěšné sepsání a obhájení! 2. 2 Projekt DP Další fáze řešení tématu pokračuje podle schématu DP, který obvykle obsahuje stanovení: !
cíle zkoumání,
!
hypotéz, které se mají ověřovat,
!
metody výzkumu,
!
výběr zkoumaných osob,
!
způsob zpracování výsledků,
!
možnosti využití výsledků.
Jednotlivé body schématu DP student konzultuje s vedoucím a rozpracovává je šířeji v písemné formě. Doporučený rozsah jsou 2 až 4 strany. 2.3 Vymezení problému, cílů a hypotéz Problém je charakterizován tématem DP pouze rámcově, obecně je chápán jako odchylka od žádoucího stavu, vyžadujícího řešení. Složitější problémy rozčleňujeme na dílčí problémy, po jejich vyřešení zpracováváme souhrnné řešení. V této souvislosti je účelné rozlišovat hlavní a vedlejší problémy, z nichž některé s hlavními mohou souviset pouze okrajově. Zaměřujeme se u nich proto pouze na ty oblasti, které se s hlavními problémy překrývají. K řešení problému charakterizovaného tématem diplomové práce je nezbytné formulovat cíle, které povedou k jeho vyřešení. Cíle si diplomant stanovuje nejprve orientačně a hlubším poznáváním podstaty problému je postupně konkretizuje a doplňuje. Stanovené cíle jsou omezeny tématem DP a časovými možnostmi. 6
Vymezením problému a konkretizací cílů si student vytváří své představy a předpoklady o řešení. Tyto zpravidla formuluje do jedné nebo více hypotéz, které v průběhu řešení potvrdí, upřesní, nebo vyvrátí. Hypotézy mají být formulovány stručně a logicky tak, aby na ně bylo možno jednoznačně odpovědět a posoudit tak jejich platnost.
Stanovení
vágních,
nekvantifikovatelných a příliš širokých hypotéz je u studentů častou chybou, je pak velmi obtížné, či téměř nereálné objektivně vyhodnotit jejich platnost. Celá práce by měla být následně směřována k vymezeným cílům, hypotézám a předpokladům. 2. 4 Volba metod Metodu lze obecně vymezit jako promyšlenou, objektivně správnou činnost, vedoucí k dosažení nových poznatků, či předsevzatého cíle, s vyloučením jejich zkreslení subjektivním přístupem badatele. Volbu metod určuje především předmět zkoumání a kreativní přístup diplomanta. Každá výzkumná metoda má své specifické vlastnosti, které je třeba při její aplikaci respektovat. Téměř žádné vědecké poznávání nemůže být založeno na využívání pouze jedné metody. Prakticky vždy využíváme několika vhodných efektivních metod. Výběry výzkumných metod doporučujeme vždy konzultovat s vedoucím DP, nebo specialistou na tuto problematiku. Širší specifikace výzkumných metod přesahuje možnosti tohoto textu, omezíme se tedy na jejich stručný přehled. Metody logické K dosažení cíle využívají principy logiky a logického myšlení řešitele. Patří k nim trojice tzv. párových metod: indukce – dedukce, analýza – syntéza, abstrakce – konkretizace. Metody modelování Spočívají v tom, že se pro řešení problémů na konkrétním objektu využívá objekt pomocný, který může být abstraktní, nebo reálný. Metody statistické Jsou založeny na teorii matematické statistiky. Využívají se:
7
a) pro výpočtové nebo experimentální modelování – jsou prostředkem k objektivizaci výsledků, měření a testování hypotéz b) jako samostatné metody pro zpracování hromadných dat Metody speciální Např. teorie grafů, teorie her, množin apod. Základem všech výzkumných metod je metoda pozorování, je používána obecně pro plánovité a systematické sledování daných skutečností. 2. 5 Organizace výzkumné činnosti – výzkumný vzorek Je-li zpracování diplomové práce spojeno s výzkumnou činností ve školách, či jiných organizacích, požádá zpravidla student o souhlas k její realizaci. Vždy je nutné předem pečlivě a realisticky promyslet časové, materiální a prostorové možnosti výzkumu. Dále je třeba vypracovat přesné instrukce, připravit testy, promyslet způsoby motivace a zajistit hodnověrnost získaných materiálů. Pracuje-li řešitel s experimentální a kontrolní skupinou, musí dbát na to, aby byly obě ve všech znacích vyváženy a nemohlo tak dojít ke zkreslení sledovaného stavu. Studenti pracující s vybraným souborem populace by měli seznámit se základními znalostmi z teorie výběru. 2. 6 Zpracování a prezentace výsledků Projekt diplomové práce uzavírá obvykle fáze zpracování a kvantifikace výzkumného materiálu. Student se v ní zaměřuje především na prezentaci výsledků své práce, formulaci závěrů a zevšeobecnění. Způsoby zpracování výsledků jsou pro jednotlivé práce specifické podle jejich zaměření, použitých metod a kreativního přístupu řešitele, projevujícího se především ve formách a způsobu jejich prezentace. Mezi efektivní a názorné způsoby patří zejména grafické vyjadřování, které je však bohužel studenty využíváno pouze v omezené míře.
8
3 Struktura a členění DP Diplomová práce je tvořena několika částmi, které na sebe logicky navazují a tvoří smysluplný celek. Student nejprve zpracovává návrh konceptu DP. V něm promýšlí členění práce, obsah jednotlivých celků, názvy kapitol a jejich návaznost, grafické a formální zpracování, praktickou využitelnost a jiné potřebné náležitosti. Po posouzení konceptu vedoucím práce přistupuje student k vlastnímu vypracování DP. Její členění odpovídá v hrubých rysech projektu DP a zpravidla má tuto strukturu: Úvodní část Obsahuje stručnou charakteristiku řešeného tématu, zdůvodnění jeho aktuálnosti, popis současného stavu řešeného problému (stručné), vymezení cílů a pracovních hypotéz. Teoretická část Obsahuje popis současného stavu, přehled vývoje a teoretické pohledy na daný problém. Seznámení s pojetím různých přístupů řešení a jejich srovnání, včetně vymezení základních pojmů a formulace základních východisek. Praktická část Je nejobsáhlejší a tvoří tzv. „jádro práce“. Je členěna podle svého zaměření a obvykle obsahuje: !
vlastní řešení problémů, vymezení cíle výzkumu,
!
charakteristiku a popis zkoumaného souboru,
!
výběr a charakteristiku použitých metod,
!
časové, místní a další údaje,
!
popis průběhu výzkumné činnosti a metodologické zpracování výsledků,
!
rozbor a porovnání výsledků, upozornění na chyby a nedostatky, návrhy na opatření,
!
statistické zpracování, tabulky a grafy.
Závěrečná část Obsahuje shrnutí práce a závěry z ní vyplývající. Diplomant v ní hodnotí cíle, platnost hypotéz a specifikuje problémy, kterým je třeba věnovat pozornost. Prakticky zaměřené DP obsahují i souhrn doporučení a návrhů využití jednotlivých výstupů práce v praxi.
9
Formální úprava diplomové práce má své zákonitosti stanovené ČSN ISO 690 Bibliografické citace – Obsah, forma a struktura, ČSN ISO 5966 Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv, ČSN ISO 7144 Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů, ČSN ISO 2145 – Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. Doporučujeme seznámit se přímo s uvedenými normami, které jsou závazné! Tuto problematiku řeší i samostatná publikace „Formální úprava diplomové práce“, viz přehled použité literatury. Studen je povinen řídit se směrnicí rektora č. 42/2002 o jednotné formální úpravě závěrečných prací, jejich uložení a zpřístupnění na www: http://rektorat.osu.cz/index.php?rub=504&id=501. Vypracovanou DP předkládá student (před odevzdáním práce) k posouzení vedoucímu práce v nesvázaném stavu za účelem případných korektur.
10
4 Hodnocení DP Ke stanovenému termínu odevzdává student diplomovou práci nejméně ve dvou vyhotoveních (v pevných deskách) a v elektronické podobě na CD-ROM nebo disketě na sekretariát katedry technické a pracovní výchovy. Po její registraci je určen oponent. Oponent i vedoucí práce vypracovávají nezávisle na sobě hodnocení DP a navrhují její klasifikaci (BP je hodnocena pouze vedoucím práce). Student má právo seznámit se s posudky 1 týden před termínem konání obhajoby (k dispozici jsou na sekretariátě garantující katedry). Na jejich základě připravuje svou obhajobu.
11
5 Obhajoba DP Obhajoba DP je veřejná a probíhá před státní zkušební komisí jmenovanou děkanem fakulty. Obhajobu zahajuje a řídí předseda státní zkušební komise (dále jen SZK) a zúčastňují se jí zpravidla vedoucí i oponent. Je vhodné, aby student své vystoupení uvedl společenskou frází, např: „Vážený pane předsedo, vážení členové komise, dovolte mi, abych Vás ve stručnosti seznámil se svou prací“. Dále student stručně charakterizuje svou práci, důraz klade zejména na řešené problémy a dosažené výsledky. V další části obhajoby jsou přečteny oba posudky, student odpovídá na otázky v diskusi a obhajuje svou práci. Následují rozprava, v níž student reaguje na dotazy a zdůvodňuje svá stanoviska, přístupy a výsledky. Po vyčerpání všech dotazů předseda SZK ukončí veřejnou část obhajoby, společně se členy SZK zhodnotí průběh obhajoby a navrhne klasifikaci.
12
Závěr Závěrem Vám přejeme mnoho zdaru při vypracovávání diplomových prací a doufáme, že tento text Vám Vaši práci usnadní. Pro vyvarování se nejčastějších nedostatků uvádíme jejich stručný výčet. Nejčastější chyby a nedostatky Zpravidla chybí vymezení cílů práce v jejím úvodu, nebo je stanovení cílů chybné (např. „Cílem práce bylo seznámení se s …“). Termín „seznámení“ je příliš vágní. Při práci s DP jiných autorů je nutno mít na zřeteli, že tyto mohou obsahovat nepřesnosti po formální i obsahové stránce. Bakalářské práce mají často charakter pouhých kompilací. Velmi často chybí osobní přínos autora, který je pro vypracování takovýchto prací nezbytný. V závěru chybí zhodnocení dosažených cílů, či konkrétní výstupy práce. Často chybí návaznost mezi teoretickou a praktickou částí práce. Termíny „teoretická“ a „praktická“ jsou nepřesné pracovní názvy vymezující zpravidla samostatnou část práce autora a část obsahující podklady ze kterých čerpal. V práci není vhodné tyto termíny jako samostatné názvy kapitol uvádět. Nejčastější formální nedostatky: •
Chybí citace (není zřejmé autorství), dochází tak k porušování zákona č. 121/2000 Sb. –
autorský zákon •
Chybí čísla tabulek a ilustrací, popisné texty a legendy.
•
Chybí členění do kapitol a podkapitol podle ČSN ISO 2145 (neuvádět tečky za čísly kapitol
/př. 4, 4.1, 4.1.1/, nečíslovat úvod, závěr, přílohy). •
Chybí souvislé stránkování příloh, navazující na stránkování hlavního textu. A označení
příloh velkými písmeny počínaje od A, které se uvádějí za slovem „Příloha“. •
Používání 1. osoby čísla jednotného nebo množného a přivlastňovacích zájmen v odborném
textu není vhodné (možno použít pouze pro rozlišení názorů více autorů).
13
Seznam bibliografie Monografické publikace: ECO, U. Jak napsat diplomovou práci. Přeložil Seidl, I. 1. vydání. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 80-7198-173-7 GAVORA, P. Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-15-X JANÍČEK, P., ONDRÁČEK, E., Řešení problémů modelováním - téměř nic o téměř všem. Brno: VUT Brno, 1998. ISBN 80-214-1233-X KAPOUNOVÁ, J. Formální úprava diplomové práce. Ostrava: PdF OU, 1998. ISBN 80-7042141-X. KOVÁŘÍČEK, V., KREJČÍ, V. Diplomové a závěrečné práce. 2. vydání. Ostrava: PdF OU, 1995. ISBN 80-7042-088-X. SYNEK, M., SEDLÁČKOVÁ, H., SVOBODOVÁ, I. Diplomová práce a státní zkoušky na VŠE v Praze. Praha: VŠE, 1996. ISBN 80-7079-547-6. Normy: ČSN ISO 2145 (01 0184). Dokumentace – Číslování oddílů a pododdílů psaných dokumentů. Praha: Český normalizační institut, 1997. ČSN ISO 5966 (01 0173). Dokumentace – Formální úprava vědeckých a technických zpráv. Praha: Český normalizační institut, 1995. ČSN ISO 690 (01 0197). Dokumentace – Bibliografické citace. Obsah, forma a struktura. Praha: Český normalizační institut, 1996. ČSN ISO 7144 (01 0161). Dokumentace – Formální úprava disertací a podobných dokumentů. Praha: Český normalizační institut, 1996.
14
