SYMPOSIUM PRACOVNÍKŮ BÁŇSKÉHO PRŮMYSLU
HORNICKÁ PŘÍBRAMI VE VÍDŘ ATECHNICE 1971
SEKCE
A
oso! v důlním prostředí
ENDr. &. Spurný Ústav fyzikální chemie ČSAV, Praha VTSOKCEISPERSNÍ
Y V DUL.NÍN
PROSTŘEDÍ
VYSCEOSISFESSNf AE30S0LY V DŮLNÍM S p u r n ý , Praha 2 Máchova 7
tfstav
f y z i k á l n i chemie 5SAV,
tfvoč Uspokojivý způsob stancvení risikovoati
ovzduší v dn-
I ech, pfedevSía psk v dole;::. uranových, stéle je5t* neexistuji-, Protc se ?©áe prsecvist ne celés s v ' ť
íó^e touto c-
tózkou zabývá s c í l e s dosáhnout delSíhc zlepšení dcseveír.í aetcJiky. " e c " V *ocutc c í l i
je rs'lcclir & vSe^i se sou'&s-
ný Týzkuic ubíré. Je nespcmé, íe nejužíí korelace je zezi biclocick;ŕsii stt^naai e absorbovanou dévkcu reíioaktivr.í''. ~ róf?ní. Stanovení ebeorbcvené lávky »f»'s není zet í i z-i'-'ta natolik vyřešeno, aby se této cetcdy 2:-hic rj'.mr.* í : v e l . Jecu popsány i pokusy a í f i t
e K scr v ov8ncu iťsv-ru
ste u člov?sa a zcela pcsúncat sěřer.í kcnrer.*"ece re'7.i. t i v i t y v fllr.ÍE ovzJu5í , ' ! / . Jeínek je t e i t c zp'-^ob, KDIÍ
se zié
ichr je
e t r s k t i v n i , zatíx v z á ř í c í c h výzkuEu, V;
technicky náročný s vyžaduje črahé erareViry.
Ve v.'išir.^ etétech se sr'-tc stéle je?tě DCUSÍVŔ. il :-uhc se jeětě BSÍ buče používat - met oč, 'steré xěM
f
•
ř
rikální a chemické parametry Skcdlivin v cvzíu í d?lu. ľ'chtc hcdnrt lze p&k použít k výpcítu absorbované dáv k hycieľiiekéľ&u hodnoceni r i s i k c v o s t i , k technic'téau ho' nocení v ? t ř e n í , dobývání, beje proti přesnosti std. Ce-zlenševéní aetod hodnocení risikovosti
v rudných a urer.
vých dolech je tedy dána zlepševénía metodiky něfení eerod-ispersní feze dilního ovzduší a j e j í c h fyzikálních e chemických v l a s t n o s t í . Aerodispersr.í foras Škodlivin je
biologicky vždy značně aktivnřj5í než plynná fáze. Spořívá t o v t o a , že plyny se v organiansu zachycují jen slabě A-2
- 2 a doba setrvávání v organismu je krátká. Aerosolové částice se shromažäují v herních i dolních cestách dýchacích, t/činnost jejich zachycení v řízných částech dýchacího traktu je předevSín funkcí jejich rozměrů. Z tohoto důvodu je stupeň dispersity aerosolů 2 hlediske toxicity při nej&er.5ím stejní důl íitý jako jeho koncentrace. To je samozřejmě skut.eCnest dávno známá. Pro působení aerosolů, které způsobují fibrosu plic, hlavně silikosu, je, jak známo, třeba znát předevSím koncentraci částic a obsah SiC^ u t.tv. respirebilní frakce /t.z. částice, které se nejúčinněji zachycují v plienich sklípcích - asi C,l až 3,0 ui/. Pro chemické a radiační pisobení aerosol! ne organismus je významné daleko Širší spektrum velikostí částic. íástice v?t5í než 3,C /am se zachycuji především v horních dýchacích cestách P tam mohou specificky působit a částice menší n*»i C.lyua ae zachycují intensivně jak v herních tak i äolních dýchacích cestách. Aerodispersní systémy s velikostí částic nad 1yum bývají nazývány hruběčispersníni, systémy s velikostí poí 0,1yum vysokodispersními aerosoly /VDA/ e systémy 3 částicemi v oblasti 0,1-1,C ua tvoří t.zv. přechodnou obi est a hrají, jak již bylo řečeno, nejdiležit*jSí roli při vzniku prašných onemocnění plic. Toto rozdělení mé svou podstatu především ve fyzikálních vlastnostech aerosolů. V uvedeném referátu se soustředíme předevSím na oblast VDA a oblast přechodnou. Vyaokodispersní aerosoly Podle Fuchse / 2 / jde o aerodispersní systémy s rozměrem Částic /průaěr kulové částice/ menším než 1C00 &. Ve •fcduchu za normálních podmínek to odpovídá Knudsenovym Clsita Kn /poměr střední volné dráhy molekul plynu k poloměru Cáetic/ větším než jedna. Nejdůležitějšími vlsstnostsi VDA a í n |il je to, Se přenosy impulsu, energie i hmoty £-2
*
- 3mezi částicemi a disperanim prostředím lze popsat zákony kinetické teorie plynů. Částice VDA lze tedy prost* považovat za veliké plynné molekuly. Tak napr. odpor prostředí vůči pohybujícím se Částicím VDA, rychlost vypařování částic, přenos tepla i rychlost termoforézy jsou úměrný kvadrétu poloměru částic. P.ychlost koagulece VDA se vyjadřuje rovnicí popisující srážky plynných molekuí a konstanta koag.lace roste s rostoucím rozměre™ ?*«*tic. Tense par částic VDA ' značné převyšuje rovnovážnou tensi nad rovinnýs povrchem. Hozptylsvětla částicemi VDA se řídí zákonem Rayleighovýai a intensita rozptýleného světla je tak malá, že nelze tyto částice pozorovat ani ultramikroskopicky. Také elektronové mikroskopie je většinou neúspěšné při jejich sledování. Brownův pohyb VDA je tak intensivní, že jejich zachycováni na st*nách, předmstech i v dýchacích cestách se ď j e převážné vlivem difuse. Elektrické náboje částic VDA, hlavn* pek náboje částic **G,03 yum /v bipolémS ionisované atmosféře/ prakticky nepřevyšují 1 elementární náboj, při čemž procento nabitých částic klesá s klesejícír poloměrem. Pohyblivost takto nabitých částic VDA bývá v^tši než lC"*ca:2 v"1s"*x. Podle xeteorologického názvosloví patří teíy xezi "střední" a "t*žké" atmosferické ionty. Mohou dobře sloužit jako koníensační jádra. 0 zpisobech m?ření jejich koncentrace a stupn* dispersi ty i radioaktivity se zmíníme déle. Je možné předeslat, že ne risikovosti ovzí!u5í v uranových dolech se VDA podílejí velmi významné; a to vzhledem ke svým f yzikélnř-chemickým vlastnostem, vzhledem k vlastnostem dýchacích cest a předevííx proto, že jsou ořevéznř nosiči radioaktivity. D&lní aerosoly a ailikoaa Tato otázka, jak již bylo řečeno, daleko méně souvisí A-2
- 4 a VDA, je řešena již desítky let a není podnee jednoznačně znám vztah aer i onemocněním a vlastnostmi důlního pražného aerosolu / V . licaán* i v uranových dolech je silikosa velmi závažným problémem e její biologický obraz j« dále komplikován vlivem současného působeni aktivity. Snad by bylo třeba jen připomenout, že přípustné koncentrace prašného aerosolu byly ve svít? v poslední dob* op*t sníženy a metodika maření zdokonalena /4/. E mřření koncentrace respirebiln' frakci se nejčasťji používá metoí filtračních, hlavnř aiea uránový ch filtri e hrub?-dispersní frakce, zvléštř částice vstší než 3,- respektive 5,C/ia jsou zachycovány pred odlučovačem /mikrocyklon. eletriatcr atd.-'. Prakticky ve v§ech státech se pouíívé váhového vyjadřování koncentraci, aepf. v ng sT^. Cbsah SiO-. u této frakce se stanovuje riznýxi metodasá, svíak roentgenografické stanoveni stéle převládá. V poslední dob 2 se doDoruřuje udávat STK vzhledes li risiicu eilikosy v koncentraci SiC„. Elosterfeciter např. soudí, že se zretelezc k poeledníE výši ečirSz bé' daní v oboru silifcosy by sela být hodnote NTíľ pre saasotn? SiO-, /respirabilní frakce/ niž§í než C,] ag/st'
''A'.
Vzhledem k zmřn? biologického obr&zu ailiifosy při současné E redioaktivTiítt depositu by bylo ssi úhelné uvaževst o takových mařeni v uranových dolech, kreré by uaasžnovals mřřit respirabilní oblast koncentrace prašných česti c SiOp a zároveň jejich radioaktivitu. Šlo by c míření obtížné, ale s dnešní technikou aerosolové fyziky už možná. Je sa~ mozřejaé, že by nebylo možné ani účelné používBt t?chto aetod rutinní. No.jednorázové a*ření tohoto druhu by mohla ukázat, zda radioaktivní deposit na částicích je funkcí toliko velikostí částic, či zda je ovlivnřn i jejich ehemickým či krystalografickya složením. Radioaktivní aerosol v uranovém dole a jeho měřeni Keni naším cílen ani úayelem se zabývat rutinní metoá-2
- 5dikou měření koncentrace radonu a jeho rozpadových produktů v ovzduší uranového dolu. Podobně jako u problému fibrosních prašných aerosolů i v oblasti stanovení risikovoeti radioaktivity ovzduší uranového dolu, se dnes při rutinním mřření používá k zachycování vzcrki především metod filtračních; hlavně filtrů membránových a filtri z organických mikrovléken. Většinou jde o m?ření disk^.iiinuální e jeden a týž vzorek mize ri^kdy sloufit pro stanove-, r-račného i radiačního risike.. Dobrým příkladem účelného spojení obou hledisek je nepř. sovětský přístroj IZV-1 /Zachycování vzorky prašných aerosolů ne vláknitý filtr tytm Petrjanov, měřeni radioaktivity vzorku H maření celkového xnožství z-achycenéhc aerosolu pomocí absorpce zéřer.í elfa ze zdroje P u ľ 4 9 /5/. lířfici rozsah 0,5-50 nw/mV. Diskutabilní a ve atevu vývoje jsou aetody poskytující hodnoty, steré mohou významř doplnit hodnotu rsdicaktivní koncentrace a zpřesnit tak fysikélní a chenic^é iata o risikovosti ovzíuší daného pracovišti uranového dolu. K třEto konjDlementérnía ddajlni Detří především: dispersita radioaktivního aerosolu, koncentrace volných radioaktivních atomů, rozdíleni elektrických náboji na částicích a nřkdy i chemické složení přesného aerosolu v uranovém' dole /napr. obsah uranu a jiných kovu/. V této oblasti t.zv. komplementárních metod existují dva hlavní nedostatky. Metody a aparatury k maření těchto veličin nejsou satÍE jednotné konstrukce, seriovř se nevyrábějí. Není déle prokázáno, mají-li se tato konplementérní měření provádět soustavně, např. íennS, jako součást hygienického a technického dozoru na dllním pracovišti, či sta5í-li jednorázovou komplexní akcí prostudovat situaci určitého dolu, revíru atp- Zatím, podle posledních literárních tfdaju /I, 6, 7, 8/ se zdé, že by bylo postačující provádět jednorázové komplexní mPření a zavádět konstantní
.
- 6korelační faktory /většinou větSf nei 1/, kterými by M násobily hodnoty aktivní koncentrace naměřené štandartní rut:Lnni metodikou. k Disperaita radioaktivních VDA v uranovém dole S hlediska biologického se zdá, že ještě" není zcela jasné, jak jsou jednotlivé frakce VDA a zvláště volné radioaktivní atom}' biologicky agresivní. Velká část nevřjších prací však tvrdl, ie VDA a zvláště pak volné radioaktivní ionty jsou práv? nejnebezpečnější složkou /I, 7, 9, 10/. Některé novější údaje o měření volných radioaktivních atomů v uranových dolech: Radon 222, jako plynná složka rozpadové řady uranu, se tvoří v hornin? a jeho Sáat difunduje do důlních prostor. Radon se pak dále rozpadá na rozpadové produkty /RaA, RaB, RaC atd./, zářiče c* čifí,. V okamžiku vzniku existují tyto produkty ve formě positivních iontů /zpětný odraz/. Tyto •ionty dávají po glomeraci s neutrálními molekulami ionty o nižší pohyblivosti, nebo dochází k jejich neutral i sac i normálními ionty v ovzduší a vznikají neutrální částice a nebo se fixují na Částicích VDA a vzniká radioaktivně značený aerosol s částicemi elektricky nabitými nebo neutrálními. Tak se vytváří radioaktivní aerosol, který horníci vdechují. Pro urftenl ľíKj.aaomj se nejčastěji používá známého vztahu:
«
radonu ' -
~ 1+10-f
/>C i ^
•
Faktor f představuje frakci Hal ve formg volných atomů. Hodnota f se nejčaatčji uvádí 10% /(i/, Z toho potom plyne pro / I B S / ^ ^ * 3 . K T 8 jx Ci cm" 3 . ímfctor f je tvořen dvěma hodnotami, f + a f°. Kde pr*ý «na6í frakci volných atone positivním nábojem a f° frakci A-2
- 7 volných atemô neutrálních. Částice a positivním nábojem representované hodnotou f + jsou v oblasti difusních koeficientů D s 1Ô 2 až 5.10" 2 cm 2 s" 1 a pohyblivostí 0,4 až 2 cm 2 s" V" . částice neutrální/representované hodnotou f° mají difusnf koeficienty D * ÍCT 2 až 10" 1 cm 2 s" 1 . O metodách .měření těchto veliSin se zmíníme dále. Výsledky nedávných měření nepř..ve francouzských uranových dolech /6, 7, 8/ byly následující. Při koncentraci Ci/t v pracovní době byly hodnoty f* v průmčr Rn fks 4.10" r\i asi 5% a mimo pracovní dobu kolem 20%. Z toho vyvozuji, že / ' N P K / ' P r a a o n u b y m ? l a &#* 6.10 yu C/cm^; ovšem za předpokladu, že existuje rovnováha mezi radonem a jeho rozpadovými produkty. Dlouhodobé měřeni v§ak ukázala /6/, že rovnováhy není prakticky nikdy dosaženo. Jako střední hodnoty pro faktory f A , fg, a f c /odpovídající RaA, RaB, laC/ nalezly 0,5; 0,2 a 0,le Vytvoření rovnováhy je, jak známo n&ru§ovéno větráním, technikou dobývání, koncentrací neaktivních aeroaoli atd. Pohyblivosti volných positivních iontů byly naměřeny 3.7.1O"3 až 3,2.10" 4 em 2 s" Í V" 1 /t.j. průmřr částic 10" 6 až 4,5.1O"6cm/. Dále bylo nalezeno 60% aktivity na částicích o pohyblivosti větší než 3,2.10** cm 2 V* 1 s~ . Majcimum 2 1 1 distribuce leželo mezi 7 až 5.KT* cm V" s" . Hodnoty f° byly většinou nižší než 5% a velikost těchto částic byla o něco větSÍ než u volných iontů kladných. Frakce aktivity vázané na iontech byla tedy vždy vyšäí než 50% /8/. Ve srovnání s jinými měřeními jsou hodnoty namPřené ve francouzských uranových dolech relativně nízké. Tak např. v USA se hodnota f pohybovala v rozmezí O až 73? /7/, v Japonsku a SSSR 7 až 35% /7/, a orientační měření v CS3 udávají asi 7 až 11% /li/. Francouzätí pracovníci se pokusili odhadnout pro dané podmínky hodnotu f výpočtem. Došli k hodnotě ^ 4 $ , což je v dobré shodě 8 jejich mařeními A-2
- 8Dále byly mřřeny ve francouzských uranových dolech koncentrace VDA o částicích mezi 5.1C~° až 10"5cm /pomocí počitsčů kondenaačnich jader/. V závislosti na činnosti v dole byly tyto hodnoty 3.10
až 4.10
cm" . Koncentrace částic
hrubě-dispersníhc aerosolu, měřené počitačes. Royco, ae pohybovaly v intervalu 0 až 10
cm '.
Byly měřeny i náboje aerosolových řéstie a bylo nelezeno, že poloměr mezi negativné a positivně nebitými festicemi ležel v oboru 1 až 1,25Uvedené příklsdy ukazuji, že takovýchto komplexní c n T.'ř«ní v uranových dolech není zatís mnoho. Výsleaky z ?ei~ notlivýcn státi jsou dosti rozdílné. Pritcin význax takovýchto měření pro hygienické i technické hodnoceni- risikovosti ovzduší v uranových dolech se ziá být evidentní. Domníváme se proto, že v čsl. uranových dolech by takovéto komplexní proměřování byla velice úíslné i u2;iečn&. htys'líme to zvléštR proto, Že čs. čs!
uranové doly ae nnafn
svjhni parametry i techno!oři í od uranových dcV3 v zahraničí
Výsledky získané takovýmito dlouhodobými n^f-eníxi v ÍSP
by především byly dlležitým přínosem pro náš uranový promysl. M?ly by vlak i velký význam pro tuto problematiku v měřítku světovém. Měřící technika Kdyby se u nás s takovýmito mřřeními m ž lo začít, je především třeba připravit vhodnou metodiku a m?řící přístroje. 2 důvodu časové omezenosti nemohu referovat a diskutovat metodiku a přístroje uvedené v příslušné literatuře/l, 6, 7, 8, 11/. Chtřl bych však uvést návrh způsobu měření dispersity i aktivity VDA, včetn* volných atomů, který by, podle našeho názoru,byl u nás realisovatelný a je velmi podobný metodice používané V E Francii / 8 / . a/ Měření radioaktivity vzhledem ke stupni dispersity /návrh/.
- 9 Zařízeni uvedené na obr.l. je kombinací elektrostatického precipitétoru a difuaní aikrobaterie. Volné radioaktivní ionty se zachycují pomocí elektrostatického precipitétoru s vhodn? voleným vysokým napětím /VN/. Hlavice II slouží jako referenční /bez VNY a umožňuje tak stanovení hodnoty f*. V?tšl ionty a aerosolové částice procházejí systémem dvcu filtri, zařazených za sebou /filtr 1 *. 2/. Filtr 1 je nuelepcrový filtr /obr.2/ /12, 13/ s napařenou vrstvičkou Au nebo přímo zlatý membránový filtr /14/. Velikost porS se muže volit např. 8, 5, 2 nebo 1/um. Tento filtr představuje difusni mikrobsterii, jejíž pomocí lze stanovit střední velikost radioaktivních '•rDA, procházejících elektrostatickým precipitátorem. Krosn* velikosti po'rít nucleporového nebo zlatého membránového filtru Ise měnit parametry difusní mikrobeterie i změnou oroteklého objemu plynu za jednotku času. Filtr ? je vysoceúčiný filtr membránový, sterý zachytí aerosol prošlý filtrem 1. Pritočné objemy se m'ŕí průtokomřrv. 3, e R^. F znsíí vhodné vzduchové čerpadlo nebe jiný zdroj ssání. Doba odbčru vzorku se volí tak. aby tlakový spád filtru 1 se podstetn* nezměnil. V uranovém dole za normálních podmínek to cize být i 3obe 30 min. Měřením radioaktivity /držák 1/ prvého filtru / n A / a druhého filtru /n^/ lze potom stanovit atřední aparentní difusní koeficient Dfl u VDA. Součet n. + n- umožní stanovit celkovou aktivní koncentraci VDA v uranovém dole /bez koncentrace volných kladných iontů/. Výpočet Dfi se provede podle znómé rovnice, např. / I , 2, 12, 15, 16/:.
/I/
n g / ^ • ng = 0,81904 exp [-3,6568 N J + • 0,09752 exp [- 22,3045 N J
/2/
Np = L DÄ P/B2 q
- 10 Zde L snačl délku kapilár /tlouätku filtru/, P porositu filtru, R střední poloměr po'rô a q střední lineární rychlost pŕátolcu plynu filtrem. Z hodnoty D g lze potom vypočítat střední velikost aerosolových částic. Vzorek zachycený filtrem 1 i 2 může déle sloužit i jako vzorek pro vyšetřování elektronovým mikroskopem nebo i pro autoradiografické vyšetřování /17/.Použití systémů filtrů 1 a 2 bez elektrostatického precipitétoru by bylo lze použít i pro osobní dosimetry aerosolů, nap?, pro osobní ďosimetr typu Casella. Dosavadní rutinní způsob m?ření by se li Sil jen tím, že vzorek by se odebíral pomocí dvou filtrů zařezených ze sebou e měřila by se radioaktivita obou filtri. Bylo též vyvinuto a popsáno zařízení, které měří hodnotu ZW^* + ^n přímo /18/. Toto zařízení však není příliš vhodné pro maření v důlních podmínkách. V MPření kondensafních jader Aoncentrace VDA 10 a" 100C S/. Touto metodikou lze m^řit koncentraci VDA be2 ohleáu na jejich aktivitu. lídBje t*chtc měření jsou důležitým doplňkem, podávajícím informace o větrání, vlivu technologie rubáni atd. Slouží také k posouzení existence volných iontů. K maření se používá nejčast?ji komerčních přÍ3trojů, počitačů kondensačních jader / 7 , 8/, Kdyby se takovéto měření aěle provádět v našich uranových dolech, coi by bylo jist? velmi užitečné, potom je nejvhodn6j5í zakoupit jeden nebo více přenosných počitačů kondensačních jader, napr. typu General Electric /19/. e/ Měření frakce hrubč-dispersního aerosolu. Tato frakce velikostí částic / > 0,5 yum/ nemá z hlediska měření radioaktivity v ovzduší uranového dolu praktického význaau. Měla by být spíše součásti míření celkové koncentrace prašných aerosolů v dolech s ohledem na risikovost prašného onemocněni plic. Proto volba meA-2
- 11 tod spadá do této oblasti /3, 4/. Pokud se väak vyskytne požadavek míření koncentrace částic ý 0,5yum, jeví se velmi vhodným počítač typu Royco /20/. d/ Rozdílení důlního radioaktivního aerosolu podle náboje částic. Takovéto m?ření mají fundamentální výsnoin. Vzhledem k tomu, že jde o VDA, nehodí se metody ultramikroskcoieké. V literatuře již byla popsána řaia jednodušších i komplikovanějších metod k stanovení neboje aerosolovych částic /21, 22, 23/. Ze nejvhodnější i pro měření v uranových dolech lze pokládat metodu podle Megaw e spol. /24, 25/. Princip přístroje ukazuje obr.3. Aerosol /A/ proudí laminárn* úzkou štěrbinou /0,l crc/ do středu mezi dvě přesn s p)enDeralelní desky /délka 76 cm, šířka 10 cc a vzdálenost mezi deskami 2 cm/. Kolec Štěrbiny prouií /taktéž laminarně/ Jistý vzduch nebo dusík. Průtočné rychlost ae udržuje na 2 cm s~ . Mezi obZ- desky kondensétoi-j se vlci 4dé stejnosměrné nepití, podle otoru pohyblivostí, které 3e mají měřit. Za kondensátorem je vysoceůčinný xeabránový filtr, který zachycuje neutrální Částice. Množství zachyceného depositu na obou deskách kondensátoru /e.erosolové částice jsou rozděleny podle pohyblivostí/ se dá zjistit měřením radioaktivity. Tsto zařízení m*ří elektrické pohyblivosti aerosolových částic s relativní chybou + 0,5$ a má rozlišovací schopnost ??. Toto zařízení a tato metodika se zdé být vhodná k tomu, aby byla zavedena v našich uranových dolech. Závgr Referát je diskusním přísp«vkem, uvádějícím některé metody, kterých bylo v sahraničí použito ke komplexním studiím fyzikélnč-chemických a radiačních vlastností vysokodispersních aerosolů v uranových dolech. Na základ? satím neúplné literární rešerSe se navrhují
- 12 -
7.
nfktcré Metody, které by mohly být laboratorní přezkoušeny a poiději použity k nřrenl v Československých uranových dolech. Doporučuje se zvlášt* vypracování a zavedení metodiky k aě-
8.
ření radioaktivity a velikosti částic u VDA, včetn? měření frakce radioaktivních iontů. Dále se zdá být užitečné provést mřření koncentrací kondensačních jader B elektrických nábojů u VDA v našich uranových dolech. V rámci další úplnřjší studie bude věnována potornost i vzniku VDA pochodem rediolyey .'26, ?7, 2S, ?
v
2. Puká,S.A., Sutugin,A.G.: Vysokodispersnye aerozcli, itoři Nauki, Moskve /19t9. . 3. Leiteritz,H., Bauer,H.D., 3ruckmann,E.: Konzentrationeverheltnieae und mineráliache B^scňaffenheit der Grubenstaube im weatutschen rteinkohlenbergbau und lore Bedeutune fur die Entwicklung ,der Staublunge bei Eohlenhauem. Staub-Reinhalt. Luft j!l, 165 /1971/. 4. Elosterk5tter,W.: Zur Probieaatik der Festlegung von UAK-lerten fur Stäube. Staub-Reinhalt. Luft 30, 408 /1970/.
5. Prospekt: Pribor dle izaěrenia xaglazninnosti vozducha I2V - 1 /1969/. 6. LopeztÁ., Chapuis.A., řontan.J., Biliard,F., Madelaine, G.J.: Ifeaure de ľ etat ď'equilibre entre le radon et ses descendents den* }« s nes d*uraniua. Sci. 1, 255 /197O/.
9.
- 13 7. Chapuis,A., Lopez,A., Fontán,J., Biliard,P., Medeiaine, G.J.: Spectre granulometrique dee aerosols redioactifs dans une míne d'uranium. Aerosol Sci. 3., 243 /1970/. 8. Prádel,J., Chapuis.A., Lopez,A., Cabrol.C, Bill«rd,P.: Sur les earacteristiques des aerosols radioactifs presents dsns lea mines francaisea d'uranium. Int. Radiation Protection Assoc. Congress, Brighton "/197C/. 9. Hidy.G.li., Brock,J.3.: A footnote on the role of diffusiophcreaia in lung deposition of aerosols. ACS Symposium /1968/. 1C. Heyder,J.: Bedingungen zur Beatincnung der Deoosition von Aerosolteilchen im xenschlichen Atemtrakt. Staub-Heinhelt. Loft 21, 193 /1971/. 11. KubótjM.: Distribuce iontů rozpadoTrŕch produkt! uranu v přítomnosti aerosolu, like" VIII-4-1/5C6, Fříbran: /1970/. 12. Spurný,K., Ledge,J.?.: Structural ani filtration properties of nuclear pore filters Collection of Czechoslov.Cherc.Coffiran. j£, 3679, 1968. 13. Spurný,K., Lodge,J.P.: Aerosol sampling and aerosol measurement by means cf nuclear pore filters. Collection of Czechoslov.2heic.Coainun. 22» t 4385, 1956. 14. Desorbo.W., Sline,H.W.: Metal meabranes with uniform subsaicrcn-size porea. J.Appl.Fhys. 41, ?O99 /1970/. 15. Tan.C.V.: Mass transfer of aerosols with axial diffusion in eirculer tubes. A-2
- 14 U.S. A.E.C. Hepcrt: HASL-238, New York /197O/. 16. Mercer,T.T.: Diffusionsl deposition from a fluid flowing radially between concentric, paralell, circular plates. Aerosol Sci. 1, ?79 /197O/. 17. Sherwood,^.J., Stevens,D.C, : A phosphor-fili technique tc fetemine the activity of.individual part i c l e s on s i r sample f i l t e r s . Ann.Cccup.Hyp. 11., 7 ''1568/. 13. Spurný,K., Kubálek.J.: Zr.aip^er.t for f i l t e r efficiency measurement by means of radioactive labelled aerosols. CGl?.ec-.ion cf Czechoslov.Chem.^oiaur.. 36, "> C
'T C7~ /
±j t / i
J
/ i .' •
19. Generel Electric: Portable Condensation Nuclei Counter. 22. P.oyco Instr.: Siodel 7:15 portable particle lonitcr. Prospectus /I971/. 21. 'Jřhitby.K.T., Liu,5.Y.H.: The unipolar charging: of aeroscl particles. Heport, University of Minnesota, Minneapolis /1966/. 22. Gentry, J . , Brock,J.S.: ( Unipolar diffusion charrinp of axall aerosol p a r t i c l e s . J.ChemPhys. £2, 54 /19£7/. 23. PetrauschjD., Schumann,G.: Grossenspektroakopie radioaktiver Aerosole mit elektro9tatischer Abscheidung. Staub-^eirihalt. Luft 28, 3C3 /1958/. 24. Megaw.W.J., Wells,A.2.: Electrical mobility of submicron particles. Nature 219, 259 /1966/. 25. lteg«w,W.J., Wells,A.C.: A high resolution charge and . mobility spectrometer for radioactive sub-
'
^— ^
k 2
~
- 15 mier osné tře aerosols. J.Sci.Instr. 2, 1013 /1969/. 26. Madeleine,G.J.: Formation et evolution des aerosols dans ľ air filtre et dans ľ air naturel. Action de la radioactivité. Theses de la Faculté des Sciences de 1'Universitě ďě~'FerÍ9, 1966. 27. Bricard,J., Billard,F., Blanc,D., Cabane,U., Fontán,J.: Structure détaillée du spectre de mobilite des petits ions radioactifs dans ľ air. C.P.Acad.Sci., Faris 761 /1966/. ?5. 2illard,F., Bricari.J., Cabane,!.'., *il:nanns,I.: Etude de la mobilite des petits ions positifs dans ľ air par le méthode du tenps de vol. C.R.Acad.Sci., Paris 112 /1956/. ľ9. Biliard,F., Pricard.J., Cabane,K., Msáelaine,Z.: Evolution des noyaux áe conden»ticn cui se fennent par rediolyse äee ixpurlte eozeuses de ľ sir. •
C.R.Aced.Sci., Paris 137€ /1967/.
Praha 30.června
- 16 -
Obr.l. Princip ařrení volných iontů a VDA V uranovém dole /popis v textu/
A—a
Obr, 2, Sicřtroiově-aii-roskcpicrý sníme :< prach1-. nucl©pórového f i l t r e j ^ r poVů l
3 dešticemi latesu
- 18 -
Obr.3. Princip zachycování radioaktivních aerosolů počle elektrického náboje Částic /popis v textu/. A-2
•••-•ft
