Okolnosti vylučující protiprávnost krajní nouze

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Okolnosti vylučující protiprávnost – krajní nouze Bakalářská práce

Autor:

Václav Kříž Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc.

Duben 2014

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prácí. V písku dne 29. 6. 2014

……………. Václav Kříž

Poděkování: Zde bych chtěl poděkovat svému vedoucímu práce panu prof. PaedDr. Gabrielovi Švejdovi, CSc., za čas a úsilí, které mi věnoval při sestavování této práce a zejména pak za jeho cenné rady. Děkuji.

Anotace: Téma, které jsem si zvolil, je zaměřené na okolnosti vylučující protiprávnost. První část je věnována pojmu trestní odpovědnosti. V další části se věnuji přímo pojmu okolnosti vylučující protiprávnost a jednotlivým případům, zejména pak institut nutné obrany. Další kapitola je věnována porovnání krajní nouze a nutné obrany, jejich shodných znaků a rozdílů. V poslední části se věnuji analýze pojmu krajní nouze, který je vedle nutné obrany hlavním bodem této práce. Klíčová slova: Trestní odpovědnost, okolnosti vylučující protiprávnost, krajní nouze, nutná obrana.

Annotation: The topic i have chosen is focused on the circumstances excluding ilegality. The first part is devoted to the koncept of criminal responsibility. The next part is devoted directly to the circumstances excluding ilegality and thein substance and individual cases, especially the institut of neceséry defence. Another charter is devoted to the comparison of destitution and necessary defence, definitiv of thein similiarities and differences. The last section is devoted to analysis of the koncept of destitution, which is next to the main point of the topic. Key words: Criminal liability, circumstances excluding ilegality, destitution, necessary defense.

Obsah Úvod

6

1. Trestní odpovědnost a její pojetí v trestním právu ČR

8

1.1 Pojem trestního jednání

8

1.2 Předpoklady pro vznik trestní odpovědnosti

8

1.3 Zánik a příčiny zániku trestní odpovědnosti

10

2. Pojednání o okolnostech vylučující protiprávnost

16

2.1 Diferenciace podstaty

17

2.2 Nutná obrana

19

2.3 Svolení poškozeného

24

2.4 Přípustné riziko

25

2.5 Oprávněné použití zbraně

27

2.6 Okolnosti vylučující protiprávnost neuvedené

28

3. Krajní nouze – nutná obrana

33

3.1 Shodné znaky krajní nouze a nutné obrany

33

3.2 Rozdíly mezi krajní nouzi a nutnou obranou

34

3.3 Rozdíly krajní nouze a nutné obrany v slovenské právní úpravě

37

4. Analýza a porovnání krajní nouze

42

4.1 Podmínky pro užití krajní nouze

43

4.2 Odvracení přímo hrozícího nebezpečí

43

4.3 Subsidiarita neboli podpůrnou prostředků

46

4.4 Proporcionalita následku

47

4.5 Vybočení z meze krajní nouze

49

Závěr

51

Seznam užité literatury

53

5

Úvod Trestní právo patří do právního řádu všech právních států. Trestní odpovědnost je chápána jako odpovědnost za trestný čin. Spáchání trestného činu vyvolá vznik trestněprávního vztahu mezi pachatelem a státem. Podstata trestní odpovědnosti spočívá v pachatelově povinnosti se podrobit trestu. Touto definici se musejí občané České Republiky řídit, ačkoliv je otázkou, zda jsou s ní všichni seznámeni. Trestní odpovědnost nepochybně patří mezi nejzávažnější povinnosti, které občané mají a co se týče situací, které nám trestní odpovědnost promíjejí zvané okolnosti vylučující protiprávnost činu tak pokud ne zcela tak alespoň z části bychom je znát měli. Téma okolnosti vylučující protiprávnost činu jsem si zvolil pro svou bakalářskou práci z důvodu toho, že jde o zajímavé a stále aktuální téma, které zasluhuje vzhledem ke stále stoupající zločinnosti pozornost, konec konců s touto situací se může každý snadno setkat. Okolnosti vylučující protiprávnost činu rozhodují v případech, kdy pachatel nepáchá nic trestného, ačkoliv za normálních okolností by se jednalo o trestný čin. Tento stav je vyvolán činy, které nejsou jak protiprávní tak nebezpečné pro společnost. I přesto, že toto pojetí není trestním zákoníkem přímo definováno, trestní zákoník přímo uvádí pět těchto okolností, patří sem § 28 krajní nouze, kterou se budu zabývat podrobněji v poslední kapitole, § 29 nutná obrana, která bude také blíže vymezena, § 30 svolení poškozeného, § 31 přípustné riziko a nakonec § 32 oprávněné použití zbraně. Mimo tyto okolnosti existují ještě okolnosti, které jsou známy z praxe jako výkon práva a povinností a výkon povolání a jiné dovolené činnosti. Všechny tyto okolnosti jsou si společné díky tomu, že postrádají protiprávnost a kvůli tomu není naplněna skutková podstata trestného činu. Mimo to je třeba dát pozor na nutnost rozlišování

okolností

vylučujících

protiprávnost

činu

od

důvodů

zániku

trestné

činnosti, zmiňuji se o tom, zejména z důvodu užití těchto dvou institutů ve skutečném životě. Je třeba analyzovat tento institut správně a ne ve smyslu toho, že si bude člověk myslet, když mu někdo bude zamezovat v užití jeho práv ohledně věcí nebo určitého stavu, že může bez ohledu na práva České Republiky svého práva vždy dosáhnout bez jakýchkoli důsledků.

6

Aplikace okolností vylučujících protiprávnost má své meze a pravidla, je nutné splnit také řadu předpokladů, může se na první pohled zdát, že jde o jednoduše určené zákony, dle mého názoru je však třeba dbát větší opatrnosti a pečlivosti při analýze těchto institutů. Proto se budu v této práci snažit tyto pojmy vysvětlit také na názorných příkladech.

7

I. Trestní odpovědnost a její pojetí v trestním právu ČR 1.1 Pojem trestného jednání Trestní odpovědností je chápána odpovědnost vůči trestným činům a v případě, že je samotný trestný čin spáchán, nastane situace, která má za následek vznik právních skutečností, jež zapříčiní vzniku trestněprávního vztahu mezi pachatelem a státem. Podstatou této trestní odpovědnosti je, že pachatel trestného činu je nucen čelit následkům svého chování v podobě podrobení se trestu. Subjektem trestněprávního vztahu je v každém případě výhradně pachatel. Aby trestní odpovědnost mohla nastat, je nutné, aby došlo ke spáchání trestného činu. Trestný čin je vymezen v § 13 Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb. jež zní: (1) Trestným činem je protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. (2) K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.1

1.2 Předpoklady pro vznik trestní odpovědnosti Jestliže se jedná o trestný čin nebo ne je ověřováno pomocí následujících předpokladů, kterými jsou: 1) Naplnění skutkové podstaty 2) Prokazatelnost viny 3) Eventuální důvody, které vylučují trestnost Skutková podstata je vlastně vymezení individuálního trestného činu, které je vymezeno ve zvláštní části trestního zákona. Kupříkladu skutková podstata podvodu je naplněna v případě,

1

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Trestný čin § 13. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h2d1.aspx

8

že subjekt sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. V případě že výsledky zkoumání jsou adekvátní s rysy skutkové podstaty a jsou totožné pak je v naplněna skutková podstata trestného činu. Celkem je skutkových podstat takřka 200. Následujícím předpokladem je tedy již zmíněná vina. V jejím případě jde vlastně o jakési duševní pojetí této otázky. V této spojitosti se vina dále rozděluje do dvou hlavních forem, tedy na úmysl a nedbalost. Jak už ze samotného výrazu slova úmysl vyplívá, jde o pachatele, který záměrně tedy úmyslně porušil zákon. Úmysl je vymezen v trestním zákoníku §15, který zní takto: (1) Trestní čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel (a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo (b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn. (2) Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.2 Nedbalost se rozděluje na nedbalost vědomou a nevědomou. V případě vědomé nedbalosti jde o pachatelovo lehkomyslné jednání. Pachatel si uvědomoval, že může porušit či ohrozit tento zájem jež je střežen trestním právem ba dokonce spoléhal, že nedojde k porušení. Nevědomá nedbalost je pravý opak, tedy jde o situaci, kdy pachatel nevěděl, že mohl porušit či ohrozit cizí zájem, nicméně to vědět měl a mohl. Zde jde o výraz pachatelovi netečnosti a psychické nedbalosti. V trestním zákoníku §16 je nedbalost popsána následovně: (1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel (a) Věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo (b) Nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

2

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Úmysl §15. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h2d2.aspx

9

(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.3

1.3 Zánik a příčiny zániku trestní odpovědnosti Důvody zániku trestní odpovědnosti můžeme definovat jako okolnosti, jež vznikli až následně poté, co byl trestný čin uskutečněn avšak před tím, nežli je o trestném činu rozhodnuto pravomocně. Tyto okolnosti také vyvolají zánik práva státu možnosti pachatele potrestat. Tyto okolnosti dále způsobí nemožnost začít pachatele trestně stíhat pro určitý trestný čin. A je tomu tak i v případě, že trestní stíhání již bylo otevřeno, protože pokud už bylo započato pak v něm nelze postupovat dál. Vymezené příčiny či důvody zániku trestní odpovědnosti chcete-li, jsou mnohdy nazývány jako tzv. Negativní podmínky a trestní odpovědnost závisí na tom, aby tyto podmínky nevznikly. Nutné je, aby důvody zániku trestní odpovědnosti byly rozlišeny od okolností vylučujících protiprávnost, a kvůli tomu jsem se také rozhodl zaměřit se těmto okolnostem v následující kapitole této práce. V případě důvodů zániku trestní odpovědnosti jde o situaci, kdy byl čin v době svého spáchání trestným činem, čímž prokazoval, že je pachatel trestně odpovědný nicméně jeho odpovědnost posléze pominula. Samotný zánik trestní odpovědnosti je vymezen v trestním zákoníku hlava IV. Obecná část (Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník). Trestní zákoník vymezuje dva druhy zániku trestní odpovědnosti. Prvním z nich je účinná lítost, která je vymezena v díle 1 § 33 ,,Zánik trestní odpovědnosti účinnou lítostí“. Druhým je v díle 2 § 34-35 ,,Promlčení trestní odpovědnosti“. Důvodem zániku trestní odpovědnosti, který nesmí být opomenut je samozřejmě milost prezidenta republiky. Ohledně trestů, které byly uloženy soudem má prezident mimo jiné právo tyto tresty prominout a nebo také zmírnit, případně může poručit či rozkázat aby v případě daného trestního řízení nebylo dále postupováno či ho od samého počátku zcela zamezit možnosti zahájení takového řízení a v neposlední řadě pak také 3

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Nedbalost §16. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h2d2.aspx

10

má prezident právo na odstranění či zahlazení rozsudku. Mezi další privilegia prezidenta republiky patří také právo udělení amnestie. Tuto výsadu může udělit jak jednotlivcům tak i hromadně. Účinná lítost jak už bylo řečeno je vymezena v trestním zákoníku v § 33, kde jsou taxativně vymezeny trestné činy vůči kterým je možné účinnou lítost aplikovat. Účinná lítost nese význam podněcovat pachatele tím, že pakliže zamezí či případně napraví následky trestného činu, které způsobil, bude mu přislíbena beztrestnost, čímž se snaží jasně vyslovit, že jde v prvé řadě o obranu statku nežli o společenský zájem aby byl pachatel potrestán. Aby mohlo jít o účinnou lítost je nutné, aby byly splněny určité skutečnosti. První z nich je jak už bylo řečeno aby šlo o trestný čin, který je taxativně vymezen v § 33 další z nich je nutnost pachatele zamezit či napravit škodlivý následek, který způsobil nebo případně alespoň oznámil orgánu, který je kompetentní v případě daného trestného činu v čase kdy stále ještě existuje možnost zamezit škodlivému následku a v neposlední řadě je zde podmínka aby toto jednání bylo provedeno dobrovolným způsobem. Škodlivý následek o kterém je zde hovořeno představuje celkovou škodu, která je vyvolána trestným činem a to i pokud nese charakter následku nezaviněného, jehož zrod je spojen až v momentě, kdy je trestný čin dovršen. 4 Škodlivý následek, který se snaží pachatel napravit či zamezit je vlastně celková způsobená škoda, která je důsledkem trestného činu. Tato škoda může mít dokonce charakter nezaviněného následku, který má zrod v případě dokonání daného trestného činu. Dále je nutné vymezit pojmy zamezení a nápravy škodlivého následku. Zamezení škodlivého následku stojí na samém počátku konání trestného činu, jde totiž o zamezení samotného vzniku škodlivého následku. V napravení škodlivého následku se vlastně jedná o stav, kdy je trestný čin dokončen a cílený statek je zničen či nějakým způsobem poškozen. Jedná se tedy o nápravu či opravu cíleného statku a vrácení do původního funkčního stavu, nicméně pouze finanční náhrada nestačí, a v případě, kdy odstranění škodlivého následku není možné, nebude tato náprava použita.

4

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: Účinná lítost §33. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d1.aspx

11

Promlčení trestní odpovědnosti přímo znamená, že uplynutím doby, která je zákonem stanovena, zanikne samotná trestnost činu. Tato doba je obvykle řazena dle relevantnosti činů. Jsou však takové trestné činy, u kterých je promlčení zcela vyloučeno. Jedná se zejména o trestné činy proti lidskosti a v neposlední řadě pak o válečné zločiny. Trestní odpovědnost za trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí: a) Dvacet let, jde-li o trestný čin, za který trestní zákon dovoluje uložení výjimečného trestu, a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle jiného právního předpisu b) Patnáct let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let c) Deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně pět let d) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta e) Tři léta u ostatních trestných činů5 Jeden z důležitých faktorů promlčecí doby je samotný počátek od kdy se doba promlčení začne počítat. U trestného činu, jehož atribut je tzv. účinek popřípadě trestný čin, u kterého je účinek atributem kvalifikované skutkové podstaty má promlčecí doba počátek v momentě kdy takový účinek nastane. Trestný zákoník vymezuje počátek promlčecí doby takto: (2) Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání. Účastníkovi počíná běžet promlčecí doba od ukončení činu hlavního pachatele.6 V případě trestného činu ve stádiu přípravy či pokusu má promlčecí doba počátek v momentě, kdy takové jednání končí. Avšak v případě, že trestný čin probíhá dál, počátek promlčecí doby nastane u závěrečného dílčího útoku. 5

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §34 Promlčecí doba odst. 1. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d2.aspx 6 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §34 Promlčecí doba odst. 2. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d2.aspx

12

Mimo jednotlivých trestných činů jsou zde také hromadné trestné činy. V případě těchto činů je promlčecí doba sloučena s momentem zakončení závěrečného útoku oproti tomu trestné činy, které trvají, začíná doba promlčení běžet v momentě, kdy je protiprávní stav ukončen. Pakliže pachatel nespáchá pouze jeden ale hned několik trestných činů je doba promlčení řešena jednotlivě u každého ze spáchaných trestných činů zvlášť. Při určování momentu, kdy se promlčecí doba začne počítat je tím momentem den poté, co byl vyvolán určitý zásadní fakt, který ponese souvislost s průběhem promlčecí doby. Existují však také situace nebo komplikace, v jejichž případě promlčecí doba nepokračuje ve svém průběhu. Tyto překážky se mohou vyskytnout i v momentě, kdy promlčecí doba běží, v takovém případě nastane tzv. stavení běhu promlčecí doby, jenž není do promlčecí lhůty započítáno a samotný běh promlčecí doby bude pokračovat až v momentě, kdy je tato komplikace odstraněna. Mimo stavení běhu promlčecí doby existuje také přerušení promlčení. Oproti stavení promlčecí doby, která působí jako jakási pauza a po odstranění komplikací navazuje tam, kde běh promlčecí doby byl pozastaven u přerušení promlčecí doby jde o jakýsi restart jelikož začne běžet nová promlčecí zase od začátku. (3) Do promlčecí doby se nezapočítává a) Doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku, b) Doba, po kterou bylo trestní stíhání přerušeno c) Doba, po kterou oběť trestného činu obchodování s lidmi (§ 168) nebo některého trestného činu uvedeného v hlavě třetí zvláštní části tohoto zákona o trestných činech proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti byla mladší osmnácti let d) Zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odložení podání návrhu na potrestání7 Promlčecí doba u účastenství je podobná té normální protože počátek běhu promlčecí doby je v tomto případě spojen s jednáním hlavního pachatele 7

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §34 Promlčecí doba odst. 3. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d2.aspx

13

a je tomu tak jednoduše proto, že samotné účastenství je možné až od tohoto momentu. (4) Promlčecí doba se přerušuje a) Zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na schválení dohody o vině a trestu, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému, nebo b) Spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější (5) Přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.8 Kromě přesušení promlčecí doby je zde také § 35 trestního zákoníku, který vymezuje možnosti vyloučení z promlčení, který zní takto: Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost a) Za trestné činy uvedené v hlavě třinácté zvláštní části tohoto zákona, s výjimkou trestných činů založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka (§ 403), projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka (§ 404), popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia (§ 405), a to i pokud byly v minulosti spáchány činy, které by nyní měly znaky těchto trestných činů, b) Za trestné činy rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, c) Za jiné trestné činy spáchané v době od 25. Února 1948 do 29. Prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu

8

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §34 Promlčecí doba odst. 4, 5. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d2.aspx

14

demokratického státu nedošlo k pravomocného odsouzení nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.9

9

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §35 Vyloučení z promlčení. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h4d2.aspx

15

2.

Pojednání

o

okolnostech

vylučujících

protiprávnost Je nezbytně nutné rozlišovat okolnosti vylučující protiprávnost činu, které jsou také někdy nazývány, jako tzv. negativní podmínky od zániku trestnosti mezi které patří mimo jiné účinná lítost nebo také promlčení. Je tomu tak, kvůli faktu, že čin, který byl proveden v rozsahu okolností, které vylučují protiprávnost, není trestným činem již v momentě zrodu tohoto činu. Oproti tomu zánik trestnosti ošetřuje situace, kdy samotný trestný čin již byl vykonán a až poté co byl proveden, vznikla jistá skutečnost, která měla za následek, že samotný trestný čin již není trestným. Trestní zákoník vymezuje 5 okolností vylučujících protiprávnost. Patří sem: § 28 Krajní nouze

§ 29 Nutná obrana

§ 30 Svolení poškozeného

§ 31 Přípustné riziko

§ 32 Oprávněné použití zbraně

Kromě těchto okolností, které jsou upraveny zákoníkem jsou z teorie a také z praxe známy další okolnosti, které se s ohledem na jejich charakter není nutné modifikovat trestním zákonem. Patří sem výkon práva a plnění povinnosti, dovolené riziko a svolení poškozeného.

16

Mimo to jsou také určité případy, kdy se jedná o vyloučení protiprávnosti u jednotlivých trestných činů vymezeny ve zvláštní části trestního zákona. Kupříkladu je to § 363, který vymezuje beztrestnost agenta, který zní: (1) Policista plnící úkoly jako agent podle jiného právního předpisu (dále jen “agent”), který se účastní činnosti organizované zločinecké skupiny nebo organizovanou zločineckou skupinu podporuje, není pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1,2 trestný, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny.10 Dalším takovým příkladem je § 368, který pojednává o neoznámení trestného činu, kde v druhém odstavci vymezuje: (2) Kdo spáchá čin uvedený v odstavci 1, není trestný, nemohl-li oznámení učinit, aniž by sebe nebo osobu blízkou uvedl v nebezpečí smrti, ublížení na zdraví, jiné závažné újmy nebo trestního stíhání. A pak také třetí odstavec: (3) Oznamovací povinnost podle odstavce 1 nemá advokát nebo jeho zaměstnanec, který se dozví o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem advokacie nebo právní praxe. Oznamovací povinnost nemá také duchovní registrované církve a náboženské společnosti s oprávněním k výkonu zvláštních práv, dozví-li se o spáchání trestného činu v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo v souvislosti s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství. Oznamovací povinnost trestného činu obchodování s lidmi podle§ 168 odst. 2 a zbavení osobní svobody (§ 170) nemá též osoba poskytující pomoc obětem trestných činů.11

Diferenciace podstaty Úkolem českého trestního zákona ale nejen českého je ochrana zájmů jak jednotlivců, tak společnosti vůči trestným činům. Tento úkol plní tím způsobem, že stanoví činy, které jsou trestné a to tak, že tzv. typovými znaky neboli znaky skutkové podstaty charakterizuje dané počínání subjektu, jež má větší míru nebezpečnosti pro společnost a díky tomu vyžadují trestněprávní postih, čímž je tedy vymezeno, že nebezpečnost určitého činu pro společnost je sociálně právní příčinou a také pramenem trestnosti samotného činu. 10

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník/zvláštní část: §363 Beztrestnost agenta. [online]. [cit. 2014-0629]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h10d7.aspx 11 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník/zvláštní část: §368 Neoznámení trestného činu odst 2, 3. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestnizakonik/cast2h10d7.aspx

17

Příklad: Skupina přátel si udělá výlet do lesa, kde posléze oslavují a pojí alkohol. V průběhu večera si Roman jde odskočit jenže díky tmě a alkoholu, který vypil ztratí si nevšimne jámy zakopne a přivodí si těžké zranění hlavy a omdlí. Jeho kamarád Marek už také něco málo vypil a ví že by neměl usednout za volant auta nicméně vidí, že Roman potřebuje nutnou lékařskou pomoc a tak Romana položí na zadní sedadlo a vyrazí směrem k nemocnici přičemž cestou do nemocnice volá a sdělí sled událostí a kterým směrem se blíží. Bohužel cestou nezvládne řízení a narazí do stromu. Naštěstí okolo jede sanitka a oba naloží a odveze do nemocnice. V uvedeném případě je zjevně poukázáno na to, že i čin, který by byl jinak trestný, jelikož by se jednalo o řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu je možné vzhledem k chybějící nebezpečnosti pro společnost zhodnotit i jinak. Díky okolnostem tohoto případu se střetáváme právě s okolnostmi, které vylučují protiprávnost a jejich podstatou aby se totiž mohlo jednat o okolnosti vylučující protiprávnost v případě určitého činu je nezbytné aby byla dodržena podmínka absence nebezpečnosti pro společnost. Mimo to musí zahrnovat také předpoklady, které jsou vymezeny v trestním zákoně stejně jako protiprávnost. Například v případě nutné obrany se jedná o odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí. Takže pokud na mne zaútočí osoba s cílem mi ublížit, útok posléze skončí a dotyčnou osobu po nějaké době potkám znovu, nemohu v tento moment vracet údery s tím, že bych to označil jako nutnou obranu. Mimo tyto případy existují také další odlišné, které jsou taktéž uznávány. Jedná se o případy, které jsou provedeny za zvláštních okolností a i přesto, že tento čin nese veškeré rysy trestného činu, a právě díky těmto zvláštním okolnostem, není pro společnost nebezpečný ba právě působí užitečně pro společnost. Můžeme si to předvést na následujícím příkladu: Příklad: Cyklista přepadne ženu na ulici s cílem jí okrást, přičemž ženu srazí k zemi a vytrhne jí kabelku, muž stojící opodál cyklistu srazí a zpacifikuje, v důsledku toho cyklistovi způsobí zlomeninu ruky. V tomto případě nepůjde o trestný čin díky tomu, že není nebezpečný pro společnost avšak mimo to také proto, že tento čin postrádá samotnou protiprávnost. Protiprávnost přímo vymezuje nesoulad s právní normou v rámci právního řádu jako celku protiprávnost je tedy také jednou z podmínek okolností vylučujících protiprávnost. Mimo to se však v některých případech nemusí jednat o trestný čin, nejen díky tomu, že byl vykonán v rozsahu okolností 18

vylučujících protiprávnost ale kupříkladu díky tomu, že stupeň nebezpečnosti tohoto činu pro společnost je malý nebo nepatrný tedy nedosahuje výše, aby se jednalo o trestný čin. Příklad: Inženýr na svém vysokoškolském diplomu doplní znaménko. Zjevně se tak dopouští protiprávního jednání, protože pozměnil veřejnou listinu, avšak stupeň nebezpečnosti pro společnost tohoto činu není větší než nepatrný a to především díky tomu, že jde o drobný zásah, jehož záměrem je pouze opravení chyby.

Nutná obrana Jednou z hlavních okolností vylučujících protiprávnost činu, kterou trestní zákoník vymezuje, je nutná obrana. Smyslem nutné obrany je dát osobám České republiky možnost obrany před protiprávním útokem a to prostřednictvím svépomoci na úkor útočníka v případech, kdy nemůže zasáhnout státní orgán veřejné moci a hrozí bezprostřední nebezpečí jednotlivci nebo skupině občanů. Osoba, která je v pozici obránce v takových případech tak nekoná protiprávně ale v souladu se zákonem. Jde o střet zájmů obránce a útočníka. Na jedné straně je to právě obránce, který čelí útoku a snaží se ochránit sebe či svůj majetek a na druhé straně je to pak útočník, aby byl útok zdárně eliminován je útočník obětován v prospěch obránce. V oblasti nutné obrany je eliminována nejen trestnost tohoto činu ale mimo to ještě samotná protiprávnost, takže nepůjde o trestný čin ba ani o přestupek.12 Jádrem věci nutné obrany je možnost chránit svá práva vůči nespravedlnosti. (1)

Čin, jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestným zákonem, není trestným činem.

(2)

Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřena způsobu útoku.13

Předpoklady pro užití nutné obrany a) Útok b) protiprávnost útoku 12

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s.,2007,str 271 Nutná obrana 13 Zákon č. 40/2009Sb., Trestní zákoník: §29 Nutná obrana odst 1, 2. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h3.aspx

19

c) Útok směřující na zájmy chráněné zákonem d) Útok přímo hrozí nebo trvá, e) přiměřenost obrany.

Útok Jedná se o čin, který ohrožuje zdraví, život ale také třeba majetek jednotlivce a tyto zájmy jsou chráněny trestním zákonem. Aby se útok mohl považovat za podstatnou podmínku nutné obrany, musí splňovat určité skutečnosti jako je: a) reálná existence, b) musí být protiprávní a nebezpečný pro společnost, c) musí se jednat o hrozbu, která je bezprostřední nebo trvá d) a v neposlední řadě je to fakt, že útok musí směřovat na zájmy, které jsou chráněny trestním zákonem.14 Útok může mít dvě různé podoby. První z nich je asi ta známější, což je konání jednotlivce, avšak je zde ještě druhá podoba a to možnost opomenutí. Opomenutí se dá vyjádřit na příkladu občana, který venčí svého psa a nemá ho na vodítku a pes se rozběhne a zaútočí na kolemjdoucího muže. V tomto případě tedy člověk zapomněl dát svého psa na vodítko a mohl tím způsobit fatální následky.

Protiprávnost útoku Jak už bylo mnohokrát řečeno, nemusí se vždy ve všech případech činů, které jsou škodlivé pro společnost jednat o činy, které jsou trestné. Obrana subjektu, která způsobila určitou škodu lze považovat za nutnou obranu jen v případě, že útok, který byl odvracen byl sám nebezpečný pro společnost. Není tedy možné použít nutnou obranu ani proti jednání, které nenese známky nebezpečnosti pro společnost ba dokonce je nějakým způsobem výhodná nebo-li prospěšná pro společnost a tím pádem dovolena. Taktéž není možné užít

14

Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost – Nutná obrana Bakalářská práce str. 38

20

nutnou obranu vůči subjektům, které mají povinnost nebo zákonné právo tuto činnost provádět, patří sem policisti, exekutoři apod.15

Útok směřující na zájmy chráněné zákonem Útok je chápán jako jednání člověka, které je protiprávní a bude tomu tak i pokud pachatel poštve svého psa vůči další osobě, jelikož pes se v tomto momentě stává útočníkovo nástrojem. Tento útok musí obsahovat dva znaky jedním z nich je, aby stupeň nebezpečnosti byl vyšší než nepatrný a pak je to protiprávnost jednání, které bude záležet hlavně na předešlém stupni nebezpečnosti pro společnost. Nicméně aby mohl člověk užít nutnou obranu není zpravidla nutné aby stupeň nebezpečnosti byl vysoký, aby se v takovém případě jednalo o trestné jednání. Podstatné je, aby první impuls přišel ze strany útočníka. Nemůže být řeč o tom, že by se jednalo o nutnou obranu v případě kdy je útočník opakovaně vyprovokován k útoku. Avšak jsou dokonce i případy při, kterých není nutné vyčkávat ani na útočníkův první úder nebo výstřel. Můžeme si to předvést na následujícím případu. Příklad: Na letiště přichází muž, který je již od pohledu nervózní a rozpačitě se rozhlíží na všechny strany, tento člověk odhodí svůj kufřík ke skupince lidí stojících opodál a přitom sahá do kapsy kabátu pro neznámý předmět, pracovník letištní ostrahy si toho všimne a bez váhání tasí zbraň a muže střelí. Na první pohled se zdá, že pracovník ostrahy nejedná v nutné obraně a střelil nevinného člověka. Nicméně v tomto případě se jednalo o atentátníka, který měl kufřík plný neznámé výbušniny a chystal se spáchat atentát a připravit tak spoustu lidí o život, což podle jeho chování hbitě vydedukoval pracovník ostrahy a střelil ho ve snaze ochránit zdraví a život jak svůj tak i osob v jeho okolí.

Útok přímo hrozí nebo trvá Oficiální definice tohoto pojmu vymezuje, že útok, který přímo hrozí nebo trvá výhradě po dobu vizuálního kontaktu16.

15

Irena Dolejší, DiS, Bakalářská práce Krajní nouze a nutná obrana jako okolnosti vylučující protiprávnost/protiprávnost útoku str. 27 16 Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost – Nutná obrana Bakalářská práce str. 37

21

Přiměřenost obrany Velmi důležitý je také předpoklad přiměřené obrany. Toto téma se mi zdá být dosti choulostivé, jelikož není přesně určené. Jedná se o velmi relativní pojem pro každého občana České republiky. Jak již bylo řečeno nutná obrana nesmí být zjevně nepřiměřena k poměru útoku, který nastal. Nicméně k tomuto stanovisku mě napadá přirovnání kdy v pozici obránce je žena drobé výšky, která váží okolo 60kg. A proti ní útočník, může, který je vysoký a disponuje skoro dvojnásobnou vahou. Aby se žena ubránila takovému útoku, musela by zcela jistě užít nepřiměřenou sílu, či případně použít nějaké zbraně protože nemůže disponovat stejnou silou co útočník aby mohla odvracet údery takové síly. Dalším předpokladem nutné obrany je nemožnost zranit nebo dokonce zabít osobu z příčiny toho, že způsobila škodu na majetku a to i přesto, že tím činí jasný zásah do práv obránce.17

Vybočení z mezí nutné obrany V momentě posuzování zda jde o vyloučení z meze nutné obrany je nutné v prvé řadě určit jestli jde o vyloučení, které je úmyslné, anebo nedbalostní, tyto vyloučení jsou nazývána stejné jako u krajní nouze exces. Vybočení z mezí nutné obrany je možné těmito způsoby: a) Exces intenzivní b) Exces extenzivní c) Exces putativní V intenzivním excesu se jedná o nutnou obranu, která byla zjevně nepřiměřena způsobu útoku Příklad: Osoba vnikla na cizí pozemek nicméně bez jakýchkoliv okolností, které by prokazovali bezprostředně hrozící nebezpečí od osoby, která vniknula na cizí pozemek vlastník domu, vytáhl střelnou zbraň a vetřelce střelil.

17

Tamtéž

22

Zde se tedy jednalo o nepřiměřenou obranu, protože vlastníkovi ještě žádné nebezpečí nehrozilo a i přesto užil zbraň. Extenzivní exces vymezuje případy, kdy byla užita nutná obrana mimo časový úsek přímo hrozícího nebezpečí či mimo časový úsek trvajícího útoku. Jde o jednání, kdy obrana byla předčasná, jelikož samotný útok ještě přímo nehrozil nebo už byl ukončen. Pak také jde o případy, kdy obránce odvracel údery v době, kdy útok již skončil. Může se jednat o případy, kdy jednající strana obránce si neuvědomila, že je útok už zastaven, anebo jde o případ, kdy jde o mstu, tedy obránce ve vzteku dále fyzicky napadá útočníka ve chvíli, kdy útok skončil. Poslední možností je tzv. putativní neboli domnělý útok. Jedná se o neexistující útok, který byl odvracen. V případě, že jde o pachatelovo mylnou domněnku ve smyslu toho, že útok skutečně existuje, nejedná se o úmyslný trestný čin. Je zde zkoumána nedbalostní stránka tohoto činu. A toto jednání je pak dále posuzováno dle principů skutkového omylu. S ohledem na tyto vymezené skutečnosti jsem stejného názoru jako Ing. Lukáš Kříž, který ve své bakalářské práci o okolnostech vylučujících protiprávnost vymezuje také tyto excesy a domnívá se, že „Riziko plynoucí z nutné obrany by měl především nést útočník, protože útok přece vychází z jeho popudu a zásadně pošlapává naše práva a občan, používající nutné obrany by neměl řešit, zdali jedná tak či onak. Samozřejmě jen do určité míry určené příslušnými předpisy.“18 Nejedná se o nutnou obranu v případech, kdy byla určitá obrana zcela zjevně nepřiměřena útoku. Tím jsou myšleny případy, kdy jde o zcela značný nepoměr mezi škodou, která byla vyvolána obráncem a škodou, která by byla hrozila z možného útoku. Pak se také jedná o zřejmou nepřiměřenost v oblasti prostředků užitých v obraně a prostředků užitých v útoku. A pak tedy v neposlední řadě se jedná o očividný nepoměr intenzity, kterou užila obrana a útok. Nicméně způsobená škoda obránce, kterou vyvolal útočníkovi může být dokonce i větší nežli škoda, která obránci hrozila, avšak tedy jak už bylo řečeno nesmí jít o zjevný nepoměr. Čímž je tedy vlastně řečeno, že obránce nemusí čekat a spoléhat na to, že škoda, která mu přímo hrozí, nějakým zázračným způsobem nevznikne a může užít všechny dostupné prostředky úměrné povaze útoku, aby útoku zastavil a samotného útočníka odrazil. Zkoumá 18

Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost – nutná obrana Bakalářská práce str. 40

23

se mnoho hledisek. Zkoumán je poměr mezi škodami, pak také je zjišťována síla a úpornost s jakou byl veden útok pak jsou také zkoumány prostředky a zbraně, které byli použity v neposlední řadě je pak také zkoumána situace, při které k tomuto došlo, porovnává se dokonce také věk a agresivita útočníka, či jeho pověst apod.

Svolení poškozeného Podstata ve svolení poškozeného jakožto další okolnosti vylučující protiprávnost spočívá v tom, že osoba, která je tzv. oprávněným nositelem práva např. na byt nebo auto apod. se vzdá svého práva, jinými slovy dá souhlas jiné osobě aby mohl zasáhnout do jeho práv a tím docílí toho, že tato osoba, jež jí byli svěřeny tyto práva pak díky tomuto svolení si nebude počínat protiprávně. (1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny. (2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům. (3) S výjimkou případu svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.19

Předpoklady pro souhlas poškozeného V literatuře bývá shoda v těchto požadavcích na právně relevantní souhlas poškozeného:

19

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §30 Svolení poškozeného. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h3.aspx

24

a) svolení se týká zásahu do takových práv jednotlivce, o kterých může sám rozhodovat a jejichž porušení se nedotkne zájmů společnosti b) svolení musí být dáno způsobilou a oprávněnou osobou (sporné je, zda v otázce způsobilosti lze užít zásad občanského práva či zásad o příčetnosti; rovněž je sporné, zda svolení lze udělit i v zastoupení), c) svolení musí zahrnovat nejen souhlas s jednáním, ale i s jeho výsledkem (např. věřitelův souhlas k tomu, aby dlužník zcizil svůj majetek, musí zahrnovat i důsledek takového jednání, tj. že věřitelův nárok nebude uspokojen), d) svolení musí být vážné, dobrovolné, určité, srozumitelné a nebylo odvoláno, e) svolení musí předcházet jednání nebo s ním být alespoň současné (někdy se připouští i svolení dodatečné, pokud pachatel důvodně souhlas poškozeného předpokládal).20 Pakliže nejsou předpoklady úplně dodrženy pro účinné svolení poškozeného, jedná se kupříkladu o svolení k ublížení na zdraví či svolení zásahu do majetkového práva a pokud tento souhlas udělil pouze jeden ze spoluvlastníků, pak tento pachatelův čin bude i přesto trestný, nicméně je možné alespoň díky jednomu souhlasu, že relevance tohoto trestného činu bude snížena ale to pouze za předpokladu, že došlo k omylu pachatele ve smyslu svolení poškozeného. Pachatel měl za to, že poškozená se souloží souhlasí, zde se posuzuje jeho jednání podle zásad o skutkovém omylu.21

Přípustné riziko Přípustné riziko je další neméně důležitou okolností vylučující protiprávnost, která nesmí být opomenuta. S rizikem se setkáváme takřka denně a zejména pak v této době společenského spěchu zrychlování ve všech oblastech. Riziko je nedílnou součástí úspěchu. Bez rizika je takřka nemožné vyvíjet nové látky ať už to je v oblasti lékařství, ve výrobě ale také ve vojenství či sportu. V těchto oblastech, zejména pak v lékařství je nevyhnutelné aby byly nové látky testovány a s tím je spojeno právě riziko, v některých případech větší, v jiných zase nepatrné, 20 21

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s 289-290 Ing. Lukáš Kříž, Okolnosti vylučující protiprávnost – nutná obrana Bakalářská práce str 28

25

jenže bez experimentů je takřka nemožné předběžně určit výsledek, což je dáno testováním kupříkladu nových látek u, kterých nelze určit, jak se zachovají či jak budou reagovat ve spojení s jinými látkami, což může, ale také nemusí vyvolat nebezpečí na životě či zdraví osob ale také majetku. Kupříkladu ve vojenství, kde jsou testovány nová armádní vozidla ale také ve sportu, kde sportovci zkouší nové vybavení, jenže se to nikdy nedozví, pokud nebude s těmito věcmi experimentováno. Čili aby šel pokrok, a vývoj této země kupředu je nezbytné riskovat. Nicméně i přesto a právě proto, musím podotknout, že je nutné dodržovat jisté postupy a pravidla a pak také držet se zákona aby osoby nebo majetek nebyli vystaveny zcela úmyslně nadměrnému riziku a nebylo této okolnosti zneužíváno a právě proto jsou stanoveny určité normy, které se tomu snaží zamezit. Trestní zákoník vymezuje přípustné riziko takto: (1) Trestný čin, nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak. (2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.22

Nejvýznamnější znaky přípustného rizika shodné v oblasti literatury jsou: a) Nutnost aby šlo o čin, jehož cíl je prospěšný pro společnost b) Cíl, kterého nelze dostihnout bez rizika

22

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník: §31 Přípustné riziko. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h3.aspx

26

c) Předpoklad nežádoucích následků musí být značně nižší než-li tomu bude u společensky předpokládaného úspěchu (zásada proporcionality). d) Je nutné počínat si v oblasti rizika s maximálními znalostmi, kterých lze v dané oblasti dosáhnout a být tedy maximálně připraven. e) Před konáním takové činnosti učinit takové úkony aby byla úplně a pokud to nelze tak alespoň maximálně minimalizovat nežádoucí následky. f) Pokud půjde o činnost, která může ohrozit život nebo zdraví člověka je nutné, aby danou osobu seznámit se všemi možnými riziky s tím spojenými a aby tuto činnost podstoupila zcela dobrovolně. g) Jednání nesmí odporovat výslovnému zákazu právní normy.23

Oprávněné použití zbraně §32 Oprávněné použití zbraně Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem. Oprávněné použití zbraně jako okolnost vylučující protiprávnost je aplikovatelná v případech jednání osob, které mají ze zákona právo nosit a použít zbraně. Toto zvláštní oprávnění nosit a použít zbraně se týká příslušníků ozbrojených sil a je vymezeno v těchto zákonech: 1)Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České Republiky 2)Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii 3)Zákon č. 289/2005 Sb., o vojenském obranném zpravodajství

Také sem patří:

23

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 287288

27

4) Jedná se o příslušníky Policie ČR Zákon č. 273/2008 Sb., o policii České Republiky, 5) zde jde o strážníky obecní policie Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii, 6) sem patří pracovníci celních orgánů Zákon č. 13/1993 Sb., Celní zákon, 7)

zde

jde

o

příslušníky

vězeňské

služby

a

justiční

stráže

informační

služby

Zákon č. 555/1992 Sb., o vězeňské službě a justiční stráži 8)

v neposlední

řadě

pak

příslušníci

bezpečnostní

a

Zákon č. 154/1994 Sb., o bezpečnosti a informační službě24. Zde je zbraň chápána ve významu oprávnění jejího použití je tedy vymezena zejména jako zbraň střelná ale také bodná nebo sečná zbraň a v neposlední řadě pak tzv. speciální zbraň. Jde tedy o pojmutí užšího charakteru, takže není v této oblastní možné využít § 118, který vymezuje spáchání trestného činu se zbraní jako takovou. Nicméně v případě, že se zvláštní zákon ohledně určení použití zbraně odvolá na podmínku nutné obrany či krajní nouze je nezbytné podmínky uskutečnit. Avšak v případě, že jsou vymezeny zvláštním zákonem pro použití zbraně speciální podmínky, je nutné řídit se těmito určenými podmínkami.

Okolnosti vylučující protiprávnost neuvedené v trestním zákoníku Výkon práva a povinností Výkon práva a povinností jako okolnost vylučující odpovědnost se zakládá na faktu, že v případě že zákon či rozhodnutí, které vydal v souladu se zákonem subjekt jež je oprávněn tyto rozhodnutí vydávat pak takové rozhodnutí dává určenému subjektu bud naprostý závazek udělat určený výkon a nebo umožňuje vykonat dané právo, hovoříme v takových případech o jednání, které je dovolené ale to pouze v případě, že jsou splněny podmínky, kdy v případě vykonání těchto podmínek je možné uplatňovat toto právo.

24

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 280281

28

V případě výkonu práva jde o oprávnění, které bezprostředně vychází z právní normy či se případně vzniku kde rozhodnutím oprávněného subjektu jako je tomu kupříkladu u velitele vojenského útvaru apod. na základě zákona. Většinou jsou vymezeny podmínky a předpoklady při jejichž naplnění a v tomto rozsahu je možné takové právo uskutečňovat.

Výkon povolání a jiné dovolené činnosti V případě, že nějaké povolání nebo určitá činnost je povolena či alespoň připouštěna právním řádem je s tím samozřejmě spojeno určité riziko, které je s tímto povoláním také připouštěno. Příklad: Ve fotbalovém utkání byl domácí útočník zraněn po obraném zákroku hráče druhého týmu. Útočník díky zranění nenastoupí další utkání. Tento případ jasně ukazuje riziko, které je s takovou sportovní činností spojeno a může tedy nastat. Samozřejmě nebezpečí nehrozí jen v odvětví sportu ale i v jiných povoláních jako je například pracovník na stavbě apod. A kvůli tomuto možnému nebezpečí jsou současně s povolením takového povolání vymezeny podmínky, za kterých bude možné toto povolání nebo činnost provádět. Tyto podmínky mají za účel buďto zcela eliminovat riziko, a pokud to není možné tak alespoň snížit na minimum toto riziko. U pracovníků na stavbě je to dáno například seznámením s bezpečnostními předpisy, které také musí při práci dodržovat. U sportovců jsou to kondiční testy a mimo to také pravidla, kterými se musí při zápase řídit, pakliže nejsou pravidla dodrženy přichází trest, kupříkladu u již zmíněného fotbalového utkání může rozhodčí udělit žlutou nebo červenou kartu podle toho o jak surový zákrok se jednalo a pokud překročí i tyto měřítka bude o jeho jednání rozhodovat disciplinární komise, která mu může udělit tvrdší postih nežli samotný rozhodčí přímo při utkání. Pravidla jsou tu proto, aby nedocházelo ke zneužívání a bylo eliminováno riziko. Pokud i přesto že jsou vymezené podmínky splněny pro výkon povolání a i přesto jsou chráněné zájmy porušeny, pak ale toto porušení nedává podnět ke vzniku odpovědnosti za trestný čin. Nicméně pokud půjde o porušení chráněných zájmů, které bylo zaviněné, např. pracovník na stavbě nedodržuje bezpečnostní předpisy pak se taková odpovědnost za trestný čin nevylučuje. U již mnohokrát zmiňovaného sportovního odvětví se také často vymezuje skutečnost, že samotný sportovec tím, že se zapojí do zápasu, příjmá tak fakt možnosti rizika,

29

že se při tomto zápase zraní, protože k těmto zraněním občas bohužel dojde. A kvůli tomu se odpovědnost za trestný čin zaměřuje spíše na případy kdy je překročena míra rizika, které je za normálních podmínek s tímto utkáním spojena a hlavně pak jde o zranění, která byla vyvolána úmyslně. Příklad: Domácí celek prohrává dvě minuty před koncem zápasu fotbalového utkání o pět branek, hráč domácího týmu tuší, že již není možné stav zápasu obrátit v jeho prospěch, avšak nechce se s tím smířit a v záchvatu vzteku naprosto bezdůvodně zaútočí na protihráče, který k němu stojí zády a srazí ho k zemi a přitom mu způsobí zranění.

Lékařský zákrok Lékařský zákrok je výkonem povolání, který nese znaky zvláštního charakteru a bude se v tomto případě jednat o okolnosti vylučující protiprávnost za předpokladu, že budou uskutečněny tyto podmínky: 1) První podmínku je, že musí být zákrok proveden osobou, která je způsobilá a nese oprávnění dle pravidel lékařské vědy, které jí umožní tento zákrok provést a to vše v souladu s léčebným záměrem. 2) Další podmínkou je, že provést zákrok je možné na základě informovaného souhlasu pacienta. Což vlastně znamená, že je pacient poučen ze strany lékaře o stavu a diagnóze a o možném riziku, které může nastat v případě vykonání tohoto lékařského zákroku. 3) Tato podmínka je spojena s předchozí, jelikož zde se jedná o provedení zákroku bez souhlasu či případně proti vůli pacienta, nebo v případech předvídaných zákonem. Jedná se o zákrok, který je neodkladný a je nutné ho vykonat a to kvůli záchraně zdraví či života pacienta. Jedná se o případy, kdy je pacient v bezvědomí a tudíž není možné získat jeho souhlas, pak také se jedná o dítě, jehož zákonný zástupce odmítá vydat tento souhlas a v neposlední řadě je to tzv. povinné léčení, jde o pacienty, kteří mají těžké infekční onemocnění nebo také o osoby které jsou intoxikované a ohrožují sebe a své okolí25.

25

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 284

30

Beztrestnost agenta Beztrestnost agenta jakožto okolnost vylučující protiprávnost není v obecné části vymezena, ale ve zvláštní části a to v §363 trestního zákoníku, který vymezuje: (1)Policista plnící úkoly jako agent podle jiného právního předpisu (dále jen „agent“), který se účastní činnosti organizované společenské skupiny nebo organizovanou zločineckou skupinu podporuje, není pro trestný čin účastí na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, 2 trestný, jestliže se takového činu dopustil s cílem odhalit pachatele trestné činnosti spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny.26 Nutno podotknout, že zmíněný agent, který se tohoto protiprávního jednání dopouští, dělá tak pouze ze zájmu veřejného za účelem odhalení trestné činnosti, která je tedy páchána v prospěch organizované skupiny. A díky tomu nenese agent v takových případech odpovědnost za tento trestný čin. Nicméně nejedná se o vymezení, které je bezpodmínečné, jelikož v druhém odstavci tohoto ustanovení, se nachází konkrétní výčet trestných činu v jejich rámci může agent tuto možnost využít. Jak už na začátku bylo řečeno, nejedná se o ustanovení, které pochází z obecné části trestného zákona ba právě ze zvláštní části, jež je tedy konkretizována na vymezené případy, patří sem například kuplířství, šíření pornografie, podplácení apod. Jedná se o ustanovení, které lepším způsobem souhlasí s principem zákonitosti, také jde o výhodnější řešení v oblasti srovnávacího práva. A kvůli tomu zahrnuje ustanovení § 363 skutečnost, že je vymezena beztrestnost agenta pro trestný čin ale také stanovuje beztrestnost v případě účasti na organizované skupině ve výše uvedeném odstavci 1, a dále také pro uvedené trestné činy v odstavci druhém tohoto ustanovení. Je vyřešena také otázka provokace, jelikož v odstavec 3 tohoto ustanovení vymezuje: ,,Beztrestným se nestává agent, který organizovanou zločineckou skupinu nebo organizovanou skupinu založil nebo zosnoval.“27 Další právní předpis, který se zabývá záležitostí, kdo může být agentem je trestní řád a konkrétně je to § 158e kde budu citovat druhý odstavec tohoto ustanovení:

26

Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník zvláštní část: §363 Beztrestnost agenta. [online]. [cit. 201406-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h10d7.aspx 27 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník zvláštní část: §363 Beztrestnost agenta. [online]. [cit. 201406-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h10d7.aspx

31

„Agentem je příslušník Policie České republiky nebo generální inspekce bezpečnostních sborů plnící úkoly uložené mu řídícím policejním orgánem, vystupující zpravidla se zastíráním skutečného účelu své činnosti. Je-li to k použití agenta, jeho přípravě nebo k jeho ochraně nutné, je k zastírání jeho totožnosti možné a) vytvořit legendu o jiné osobní existenci a osobní údaje vyplývající z této legendy zavést do informačních systémů provozovaných podle zvláštních zákonů, b) provádět hospodářské činnosti, k jejichž vykonávání je třeba zvláštní oprávnění, povolení či registrace, c) zastírat příslušnost k Policii České republiky nebo ke Generální inspekci bezpečnostních sborů.“28 Toto ustanovení určuje agenta jakožto příslušníka České Republiky plnící úkoly svého nadřízeného a to obvykle v podobě zastírání skutečného účelu činnosti. Agent kvůli infiltraci užívá změnu identity, povolání apod. V tomto paragrafu konkrétně v osmém odstavci nastává změna, jelikož do 31. 12. 2013 platilo, že „agent může plnit své úkoly i na území jiného státu…“ Od 1. 1. 2014 byla schválena novela, která tuto část naprosto eliminuje a celý odstavec je odstraněn. Užití agenta je možné v případě, že státní zástupce vrchního státního zastupitelství podá návrh ohledně užití agenta a ten pokud je soudcem vrchního soudu schválen.

28

Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním trestní řád: §158e Použití agenta. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z:http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast2h9.aspx

32

Krajní nouze – Nutná obrana Před tím, než budu blíže specifikovat shodné znaky krajní nouze a nutné obrany, je třeba vymezit, že krajní nouze, která měla být jako první okolnost vylučující protiprávnost bude vymezena v poslední kapitole mé bakalářské práce, jelikož působí jako jeden z hlavních bodů této práce a kvůli tomu jsem se také blíže v předchozí kapitole zabýval podrobněji také nutné obraně protože nutná obrana působí jak říká pan profesor Švejda jako ,,Achillova pata“ trestního práva a je důležité seznámit se sní blíže a z toho důvodu jsou tyto dvě okolnosti vylučující protiprávnost poněkud rozsáhlejší než ty ostatní.

Shodné znaky krajní nouze a nutné obrany a) Podmínky pro užití jak krajní nouze, tak nutné obrany jsou jednotlivě a úplně stanoveny z hlediska právní úpravy. b) Pak také samotná mnohokrát zmíněná podstata těchto okolností je stejná což vyplívá také z jejich sousedící pozice, kde zabírají první a druhé místo čili je patrné, že se jedná o dva hlavní instituty, které mají jistě mnoho společného. c) V prvé řadě se jedná o shodu ve smyslu vyloučení společenské nebezpečnosti daného činu a tím i jeho trestnosti, jsou tedy vlastně prospěšné pro společnost a nemohou být trestnými činy. d) Dále jsou tyto instituty shodné v motivu jednání jak u krajní nouze tak v případě nutné obrany se jedná o snahu chránit zájmy jak státní tak společenské ale i osobní zájmy své a také druhých osob. e) Je zde také shoda v okruhu zájmů, které jsou chráněny jednáním krajní nouze a nutné obrany. f) Dále se jedná o shodu, kde jak krajní nouze, tak nutná obrana odvrací nebezpečí, jehož pramenem může být u obou společensky nebezpečný útok. g) Mimo jiné je nepřípustné užít nutnou obranu proti krajní nouzi pak také není možná nutná obrana proti nutné obraně a tedy i jednání v krajní nouzi proti jednání v krajní nouzi. h) Je dobré také vymezit, že jak v oblasti krajní nouze, tak u nutné obrany se jedná o právo občana a nikoli však povinnost. Subjekt v krajní nouzi či v nutné obraně není omezen 33

a v neposlední řadě existuje skupina obyvatel, kteří mají zvláštní povinnost v krajní nouzi a nutné obraně jednat bez ohledu na to, že nebezpečí hrozí přímo těmto osobám.

Rozdíly mezi krajní nouzí a nutnou obranou a) V prvé řadě je to rozdíl v tom, že nutná obrana se připouští proti společensky nebezpečnému útoku fyzické osoby. Oproti tomu v případě krajní nouze mohou být kromě bezprávného jednání pramenem také přírodní síly, napadení zvířetem, fyziologické procesy a pak také selhání technických zařízení. b) Další rozdíl je v mezích jednání, kdy v nutné obraně je obrané jednání zaměřeno již od počátku proti útočníkovi samému a útočníkovi je také škoda způsobena, kdežto v krajní nouzi jde o jednání proti jiné osobě než je útočník tedy proti třetí osobě avšak třetí osoba se na vzniku nemusí podílet a nenese tedy žádnou vinu. Kvůli tomu jsou také na krajní nouzi kladeny přísnější podmínky, nežli je tomu u nutné obrany. c) U krajní nouze je vyžadována subsidiarita tedy škodu třetí nezúčastněné osoby, tu je možné způsobit jen tehdy, není-li možné nebezpečí odvrátit nez způsobení škody. Oproti tomu nutná obrana v jejím případě není nutné brát tolik ohled na útočníku a je se tedy možné bránit okamžitě. d) Dále je rozdíl v krajní nouzi a nutné obraně v odlišné stavbě požadavku mezi chráněným a porušeným zájmem. Krajní nouze dovoluje způsobení menší škody, než která hrozila. Oproti tomu u nutné obrany je možné způsobit útočníkovi škodu menší než hrozila či stejnou škodu, a nebo také vyšší. e) V případě obránce se při nutné obraně nikdy neuhrazuje způsobená škoda pokud dodrží všechny stanovené podmínky. Oproti tomu při krajní nouzi je také možné způsobit škodu v případech, kdy osoba jedná v krajní nouzi aby odvrátila nebezpečí, které vzniklo jejím zaviněním nebo když tato osoba způsobí škodu třetí osobě za účelem toho, že zachrání vlastní majetek pak je v takovém případě možné uložit povinnost náhrady škody. f) Z praxe je známá základní podmínka trvajícího útoku tím, že se vyznačuje jako útok, který už nastal. Čili útok na zájem, který je chráněn už byl zahájen jak z fyzického hlediska tak i z hlediska hrozby. Jedná se zde tedy o napadení, které vyvolává nutnost reálně obraného činu a subjekt, který je napaden útok fyzicky odvrací.

34

g) I přesto, že podmínka přímo hrozícího útoku bude splněna, není vždy naprosto jasné s ohledem na posuzování střetu. Tyto znaky útoku mohou být odpozorovány tím, je myšleno, že útočník samotný tím jak se chová a projevuje, dává najevo, že na nás zaútočí. Příklad: Útočník už si bere do ruky předmět, který zrovna nalezl a v tomto případě je to kus železa, a již z dálky pokřikuje nadávky a vyhrožuje, že nám ublíží. Nicméně v případě, že je útočník za našimi zády nebo zkrátka nestojí v našem zorném poli je prakticky nemožné, aby podmínky přímo hrozícího útoku byla splněna jelikož když zmíněné výhružky nebo předmět, který útočník drží jakožto i samotného útočníka, nemůžeme vědět, že se jedná o útok na naši osobu. h) Jednáním v oblasti nutné obrany není možné útoku předcházet a to i v případě toho, že je splněna podmínka krácení vzájemného postavení přímo hrozícího útoku. Útok musí vždy stát na prvním místě a předcházet obraně, pokud by tomu tak nebylo a jednající by se tedy bránil dříve, nežli útok přišel, útočníky, který byl napaden by se mohl bránit tím, že jeho výhružky sice vyslal, nicméně kromě výhružek neměl v úmyslu nám nijak ublížit. Ch) Hlavní zásadou pro vedení určitého boje, řekněme boje z blízka je, že každá akce je rychlejší než reakce, takže tedy akce útočníka je vždy rychlejší nežli reakce obrany napadeného. Avšak je zde také možnost toho, že pokud obránce tedy vyčká, až na zahájení útoku útočníka nemusí však účinně překazit či odvrátit. Na druhé straně však, pokud subjekt předejde útoku je posléze nucen dokazovat v důkazném řízení, jestli byla jeho obrana v tomto případě oprávněná, anebo nebyla. Toto posuzování pak zcela záleží na orgánu trestního řízení. Pak také každý případ je jedinečný a nese řadu konkrétní skutečností, na které je třeba v každém individuálním případě brát ohled. Přiměřenost jako podmínku je třeba posuzovat, jako poměř přiměřenosti či zcela zřejmou nepřiměřenost obrany vůči útoku. V případě, že bude obranné jednání napadeného subjektu nepřiměřená ve smyslu toho, že bude intenzita obrany nižší nežli vedení útoku pak by šlo o obranu, které chybí smysl jelikož se touto obranou není možné docílit vítězství. Podobně tomu bude i u obrany napadeného, který má stejnou intenzitu jako vedený útok, zde se jedná o situaci, která je na mrtvém bodě, kde nelze dosáhnout vítězství. Jinými slovy k dosažení zdárného vítězství a odvracení útoku je nepřiměřenost obrany nutná nicméně nesmí jít o nepřiměřenost, která bude naprosto zjevně nepřiměřená a v tomto smyslu jde u nutné obrany o rozdíl, který je velmi podstatný. 35

i) Pak také v oblasti vybočení z mezí jak nutné obrany nebo krajní nouze pokud se neprokáže napadenému subjektu, že byl jeho úmysl přílišné bojové iniciativy vědomý po odvracení útoku, pak také trestněprávní orgány budou k této situaci přihlížet jako k polehčující okolnosti, které jsou v trestním zákoníku vymezeny v §41 a zní takto: Soud jako k polehčující okolnosti přihlédne zejména k tomu, že pachatel a) spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých, b) spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností, c) spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti, d) spáchal trestný čin pod vlivem hrozby nebo nátlaku, e) spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil, f) spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých, g) spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost, h) spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat, i) trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek, j) přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu, k) svůj trestný čin sám oznámil úřadům, l) napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným, m) přispěl zejména jako spolupracující obviněný k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny,

36

n) trestného činu upřímně litoval, nebo o) vedl před spácháním trestného činu řádný život.29 Prioritou v posuzování tedy musí být vždy skutečná situace v momentě střetu (zahájení útoku a obrany) a poměru mezi způsobem útoku a způsobem obrany pohledem na možnou zcela zjevnou nepřiměřenost obrany proti útoku. Způsobený následek je v tomto případě sekundární záležitostí. Obecně je pak třeba zohlednit skutečnost, že pouze a jenom útočník je odpovědný za svůj čin a nese tedy i plné riziko nezdaru své útočné akce. Možno i utrpěnou vlastní újmu na zdraví či smrt.30

Rozdíly krajní nouze a nutné obrany v Slovenské právní úpravě31 Slovensko jsem si vybral kvůli tomu, že je to náš sousední stát a také proto, že Česká a Slovenská právní úprava je si podobná díky tomu, že byli obě země až do 31. 12. 1992 spojeny v jeden stát a to Česká a Slovenská Federativní Republika. Pak tedy po rozdělení 1. 1. 1993 byla v České Republice vydána novela č. 290/1993 Sb. Slovenská Republika také přijala novelu č. 248/1994Z. z., nicméně nutno dodat, že jde takřka o stejnou novelu, jakou byla česká. Rozdíl je zejména v úpravě ,,povahy a nebezpečnosti útoku“, které je nahrazeno slovním spojením ,,způsob útoku“, které je umístěno v nové právní úpravě České Republiky. Slovensko po této novele ,,povahu nebezpečnosti útoku“ vyloučila a je zakotvena pouze nutná obrana ,,nepřiměřeného útoku“. Rozhraní v oblasti nutné obrany se dále zvětšuje a samotná podstata nutné obrany leží na odstranění interpretačních vad a nedokonalostí. To se však negativně odráží na osobách, které jednají v rámci nutné obrany. Od 1. 1. 2006 se stal ve Slovenské republice novým trestním zákonem rekodifikovaný trestní zákon č. 300/2005 Z. z., ve znění pozdějších předpisů. V tomto trestním zákoníku je vymezení okolností vylučujících protiprávnost vymezeno taxativně a není připouštěna analogie. Díky tomu, že vymezení trestního činu obsahuje spojení ,,ak tento zákon nestanovuje inak“ by se dalo říct, že je otevřeno značné místo pro užití okolností vylučujících

29

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: §41 polehčující okolnosti. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h5d2.aspx 30 Sebeobrana a právo: posouzení případu. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://www.sebeobrana.estranky.cz/clanky/sebeobrana-a-pravo.html 31 Matúš A., Nutná obrana z hlediska juristického, Diplomová práce, Právnická fakulta Masarykovi University Brno, Katedra trestního práva, 2009. [online]. [cit. 2014-06-29].

37

protiprávnost trestného činu a to takovým způsobem, že čin, který by byl jinak trestný je v případě splnění podmínek vymezených v trestním zákoně nebude trestným činem. Pokud pak ale jde o vznik díky analogii, nelze je pokládat za trestným zákonem upravené instituty. Okolnosti vylučující protiprávnost činu slovenské republiky jsou v trestním zákoně vymezeny v čtvrtém oddílu a zní takto: §24 Krajná núdza (1)Čin inak trestný, kterým sekto odvrací nebezpečenství priamo hroziace záujmu chránenému týmto zákonom, nie je trestným činom. (2)Njede o krajnú núdzu ak bolo možné nebezpečenství priamo hroziace záujmu chráneném týmto zákonom za daných okolností odvrátit inak alebo ak spôsobený následek je zívne závažnejší jako ten, který hrozil. Rovnako nejde o krajnú núdzu, ak ten, komu nebezpečenství priamo hrozilo, bol podl´a všeobecne záväzného právního predpisu povinný ho znášať. §25 Nutná obrana (1)Čin inak trestný, kterým sekto odvrací priamo hrozili alebo trvajúci útok na zájem chránený týmto zákonom, nie je trestným činom. (2)Nejde o nutnú obranu, ak obrana bola celkom zívne neprimeraná útoku, najmä k jeho spôsobu, miestu a času, okolnostem vzťahujúcim sa k osobe útočníka alebo k osobe obrancu. (3)Ten, kto odvrací útok spôsobom uvedeným v odseku 2, nebude trestne zodpovědný, ak konal v silnom rozrušení spôsobenom útokom, najmä v dôsledku zmätku, strachu alebo zľaknutia. (4)Ak sa sekto vzhľadom na okolnosti prípadu mylne domnieva, že útok hrozí, nevylučuje to trestnú zodpovědnost za čin spáchaný z nedbanlivosti, ak omyl spočíva v nedbanlivosti. §26 Opravnené použitie zbrane (1)Použitie zbrane v súlade so zákonom nie je trestným činom.

38

(2)Za použitie zbrane v súlade so zákonom sa považuje aj jej použitie proti inému vo svojom obydlí na ochranu života, zdravia alebo majetku, ak osoba do obydlia neoprávnene vnikne alebo v ňom neoprávnene zotrvá a nejde o nutnú obranu. To neplatí, ak bola pritom inému úmyselne spôsobená smrť. §27 Dovolené riziko (1)Čin inak trestný nie je trestným činom, ak sekto v súlade s dosiahnutým stavom poznania vykonáva společensky prospešnú činnosť v oblasti výroby a výskumu, ak společensky prospešný výsledok, který sa od vykonávania činu očakáva, nemožno dosiahnuť bez rizika ohrozenia záujmu chráneného týmto zákonom. (2)Nejde o dovolené riziko, ak výsledok, ku kterému čin smeruje, celkom zívne nezodpovídá miere rizika alebo vykonávanie činu odporuje všeobecne záväznému právnímu predpisu, verejnému záujmu, zásadám ľudskosti alebo sa priem dobrým mravom.32 Dál sem patří §28 Výkon práva a povinnosti, §29 Súhlas poškozeného, a §30 plnenie úlohy agenta. Krajní nouze a nutná obrana tedy taktéž jako v českém trestním zákoníku zaujímají první dvě pozice v okolnostech vylučujících protiprávnost činu a to §24 a §25. Čin, proti kterému je přípustná nutná obrana nemusí být zaviněný. To tedy znamená, že nutná obrana by se dala použít i v případě útoku osoby, která jedná ve skutkovém omylu a pak také osob, které mají buďto sníženou nebo případě nulovou právní způsobilost. Oproti v případě krajní nouze jsou její hranice pro užití značně omezené a v důsledku toho je obránce v nevýhodě. Další ustanovení, které má značnou spojitost s nutnou obranou je použití zbraně v mezích zákona a to v případě, že je zbraň užita vůči útočníkovi ve svém bytě či obydlí kvůli obraně vlastního života, zdraví nebo svého majetku. V případě, že osoba vstoupí do domu či případě v tomto domě bez jakéhokoliv oprávnění dále přebývá nepůjde v tomto případě o nutnou obranu. Nicméně toto stanovisko je neplatné v případě kdy byla druhá osoba usmrcena. Na bázi tohoto ustanovení je tedy možné použít ve vlastním domě zbraň a to i v případě, kdy se o nutnou obranu jednat nebude. 32

Predpis č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon: OKOLNOSTI VYLUČUJÚCE TRESTNÚ ZODPOVEDNOSŤ. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://www.zakonypreludi.sk/zz/2005300#f6357612

39

V souvislosti nutné obrany a použití zbraně je možné se střetnout s různými problémy v praxi. Jisté nesrozumitelnosti jsou zjevné již při charakteristice pojmu zbraň a konkrétního spojení s nutnou obranou. §25 odst. 1. Trestního zákona Slovenska totiž vymezuje, že zbraň je pojímána v technickém smyslu. Jakýkoliv zákon určuje zbraň podle svých nutností. V případě slovenského trestního zákona je to věc nebo také předmět, se kterým je subjekt schopen učinit útok důraznějšího rázu vůči osobě, může to být kupříkladu dřevěná noha stolu apod. Z tohoto ustanovení vyplívá možnost užití kterékoliv zbraně, tedy spíše předmětu, díky kterému je možné se důraznějším způsobem bránit. Irena dolejší,DiS ve své práci o krajní nouzi a nutné obraně jako okolnostem vylučujícím protiprávnost se například zmiňuje o možné úpravě v mezích útoku zvířete kdy v nutné obraně je možné konat proti těmto útokům jen v krajní nouzi. Výjimkou je pokud je zvíře užito jako nástroj útoku člověka, to útočícímu zvířeti před člověkem zabezpečuje vyšší ochranu a také říka, že by bylo dobrý vymezení § nutné obrany rozšířit o větu ,,Za útok sa považuje aj útok zvieraťa“.33 Další možnou úpravu vymezuje v oblasti útoku veřejného činitele, kde doporučuje přidat větu ,,Akty a útoky veřejných činiteľov môžu byť považované za útok len vtedy, ak sú vykonávané mimo ich pravomoc, alebo sú z iného dôvodu celkom zjevne neoprávněné“.34 Další možné úpravy vymezuje JUDr. Robert Fico CSc. Ve své práci o nutné obraně. Vymezuje zde také náměty de lege ferenda. Mezi hlavní podněty pro vylepšení vymezuje tyto: a)Nutnou obranu je třeba chápat jako užitečný a potřebný institut. Právní úprava a výklad by měly zvýhodňovat obránce na úkor útočníka. b)Při výkladu jejich podmínek je třeba vzít v úvahu, že riziko útoku musí útočník snášet. Má ve srovnání s obráncem celou řadu výhod – moment překvapení, výběr prostředků k útoku, předem zohlední osobu obránce apod. c)Subjektivní stav napadeného při nutné obraně byl v řízení zjišťován znalecky

33

Irena Dolejší, DiS, Bakalářská práce Krajní nouze a nutná obrana jako okolnosti vylučující protiprávnost/protiprávnost útoku str. 48 34 Tamtéž

40

d)Možné by též mohlo být vyloučit trestní odpovědnost anebo upustit od potrestání při nedbalostním překročení hranic nutné obrany, čímž by se zdůraznila společenská prospěšnost takového jednání. Dle mého názoru je tento návrh dosti odvážný a těžce proveditelný. Veškeré tyto náměty mají za účel vylepšit postoj osoby obránce a to k újmě útočníka. Dále se také odvolává na legislativní úpravu jiných Evropských státu a navrhuje aby neúmyslné překročení meze nutné obrany nebo překročení z důvodu strachu, či pod vlivem silného rozrušení, úzkosti, momentu překvapení bylo pokládáno za okolnost, při které by soud upustil od potrestání obžalovaného obránce. Doposud jsou tyto okolnosti brány pouze jako polehčující okolnost pro obránce35.

35

Fico, R.: Nutná obrana, 2001, ISBN 80 - 968329 - 3 - X. [online]. [cit. 2014-06-29].

41

Analýza a porovnání Krajní nouze Krajní nouze dle mého názoru je hlavním institutem, který patří do okolností vylučujících protiprávnost a pokud není hlavním tak rozhodně patří mezi jeden z nejvýznamnějších z těchto institutů. Podstata krajní nouze leží na konfliktu zájmů nebo hodnot, které jsou chráněny právem, a v takovém případě se jedná o zájem, který je možné ochránit výhradně tím způsobem, že je obětován nějaký jiný zájem. Pokusím se to vysvětlit na následujícím případě. Ve vesnici hoří dům, vedle kterého se nachází stodola a v její blízkosti další dům, hasiči se snaží dům, který je v plamenech uhasit jenže díky větru a blízkosti stodoly a dalšího domu hrozí nebezpečí, že plamen přeskočí na stodolu a od stodoly dál na sousední dům, hasiči tedy po úvaze nad hrozícím nebezpečím se rozhodnou strhnout stodolu mezi domy aby požár nemohl dále přeskočit na vedlejší dům. Jakkoliv drastické se toto řešení může zdát, hasiči učinili toto bezodkladné rozhodnutí správně, jelikož peněžní hodnota stodoly ani zdaleka nedosahovala hodnoty domu, který stál hned vedle, a tedy díky stržení stodoly nedošlo k dalšímu šíření požáru a dům tedy neskončil taktéž v plamenech. Krajní nouze může také vypadat jako rozpor dvou závazků neboli povinností v případě určitých společenských hodnot, které je třeba chránit. Příklad: Člověk, který přechází přechod pro chodce je z nenadání zasažen cyklistou, který si ho nevšiml a srazil ho svým kolem a oba jsou zraněni. Já jako řidič motorového vozidla, který projíždí přes tuto oblast, mám povinnost udělit těmto lidem v nesnázích první lékařskou pomoc ale také dodržovat dopravní předpisy, podle kterých v tomto úseku díky značce zákazu zastavení nesmím zastavit, jenže člověk a jeho zdraví je na prvním místě tudíž obětují v tomto případě dopravní předpisy v prospěch lidského zdraví a zastavím tedy za účelem podání první pomoci těmto osobám. Samotné počínání v případě krajní nouze eliminuje trestnost takového činu ba dokonce protiprávnost, čili nepůjde jako provinění neboli trestný čin tak dokonce ani o přestupek jako by tomu bylo v této vymezené situaci, tedy díky tomu, že jsem musel nevyhnutelně zastavit v zákazu, kvůli záchraně lidského života nedostanu pokutu, která by za normálních okolností jasně z tohoto zastavení vyplívala. Krajní nouze je vymezena v §28 trestního zákoníku takto: 42

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak a nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, a nebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo povinen je snášet.36

Podmínky pro užití krajní nouze Pokud se budeme chtít blížeji podívat na podmínky užití krajní nouze, jedná se hned o několik bodů jako je odvracení nebezpečí, pak také toto nebezpeční musí hrozit přímo, jinými slovy bezprostředně, je nutné podotknout, že toto nebezpečí není možné za daných okolností odvrátit jinak. Další podmínkou je nutnost toho, že následek, který je způsoben při odvracení nebezpečí nesmí být zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než takový následek, který v této situaci hrozil pak by totiž nemělo smysl učinit taková opatření, v neposlední řadě zde také podmínka subjektu, kterému toto nebezpečí hrozí, nemá povinnost toto nebezpečí snášet. Takto jsou vlastně rozebrány základní podmínky pro užití krajní nouze trošku detailněji, nicméně základní podmínky pro užití krajní nouze jsou tři a je to: 1) Odvracení přímo hrozícího nebezpečí 2) Subsidiarita neboli podpůrnost prostředků 3) Proporcionalita následku Nežli se budu blíže zabývat těmito podmínka pro užití krajní nouze, je nutné dodat, že oprávněnost ke krajní nouzi má nejen subjekt, jehož zájmy jsou v daném případě ohroženy avšak každý občan a tedy i ten, jehož zájmy v tomto případě ohroženy nejsou, mluvíme zde o tzv. pomoci v nouzi, která se v takových případech naskýtá.

Odvracení přímo hrozícího nebezpečí Odvracení přímo hrozícího nebezpečí je základní podmínkou pro možnost užití krajní nouze nicméně před vymezením této podmínky je nutné blížeji se seznámit s pojmem nebezpečí a vysvětlit ho.

36

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník: §28 Krajní nouze. [online]. [cit. 2014-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast1h3.aspx

43

Nebezpečí je stav hrozící poruchou některému zájmu chráněném trestním zákonem.37 Nebezpeční může vzniknout z mnoha různých příčin. Patří sem v prvé řadě přírodní síly, jako je již zmíněný požár, povodeň ale také hurikán, tornádo nebo tsunami ačkoliv poslední dvě možnosti jsou poněkud nepravděpodobné, pokud bychom hovořili o zasažení oblasti České republiky. Pak také je do nebezpečí zahrnut útok zvířete avšak nikoli tím způsobem, že by bylo poštváno člověkem, pak by se totiž šlo o jednání, které by spadalo pod nutnou obranu jelikož je zvěř použita jako zbraň útočníka. Dále jsem patří různé stroje a mechanismy, tedy veškeré věci, které nějakým způsobem mohou způsobit nebezpečí, pak také biologické a fyziologické procesy a v neposlední řadě pak nebezpeční, které je způsobené lidským jednáním nicméně takových, v jejichž případě nejsou z určitých důvodů útokem podle ustanovení o nutné obraně. V prvé řadě zde mluvíme o případech, ve kterých je nebezpečí vyvoláno člověkem ale toto jednání není směřováno vůči nebezpečnému jednání, nýbrž proti následkům tohoto jednání. Pak také jde o situace, kdy daný subjekt vyvolal nebezpečí avšak odvracení tohoto nebezpečí způsobí újmu třetí osobě, která nemá s tímto případem nic společného. Dále jde o nebezpečí, které je vyvoláno dětmi nebo nepříčetnou osobou. Pak také jde o osobu, která jednala v tzv. skutkovém omylu.38 Aby mohlo jít o užití krajní nouze je nutné aby bylo toto nebezpečí reálně existující, tedy skutečné, nestačí pouze, aby šlo o jakousi domněnku či nějakou milnou představu jednajícího subjektu, který si myslel, že jde možná o nebezpečí. Teď tedy blížeji k této první základní podmínce. Jak už bylo řečeno, nebezpečí musí hrozit bezprostředně tedy přímo. Jde o situaci, při které buď postupně, nebo zkrátka nezastavitelně míří k porušení určitého zájmu. Můžeme si to vysvětlit na již vymezeném příklad s požárem domu avšak z jiné perspektivy. Příklad: Díky odhozené cigaretě vznikl malý plamen, který postupně nabývá na síle a posléze zachvátí celý dům. Na tomto případě je jasně patrný průběh událostí kdy na začátku takřka stačila sklenice vody, která by mohla toto nebezpečí zastavit nicméně, díky tomu, že byl plamen

37 38

Novotný, O., Vanduchová, a kol. Trestní právno hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 264 Irena Dolejší DiS., Krajní nouze a nutná obrana jako okolnosti vylučující protiprávnost bakalářská práce str. 16

44

nepatrný nikdo si ho nevšiml a na druhé straně již dům, který takřka zcela končí v plamenech a sklenice vody by zde spíše vypadala jako žert, nežli pomoc při uhašení požáru. Tohle byl samotný vývoj, další možností je možnost, že se vývoj takové situace zastaví, avšak stačí malá nicméně reálně možná příhoda, která zapříčiní vyvolání této poruchy. Příklad: Byt je díky tomu, že majitel zapomněl vypnout plynový vařič zcela naplněn plynem a stačí tedy, aby například soused zazvonil na zvonek, přičemž proběhne jiskra, která způsobí vzplanutí unikajícího plynu a stane se neštěstí.39 K jednání v krajní nouzi nemá subjekt oprávnění, pokud se jedná o hrozbu vzniku nebezpečí, která je vzdálená a pak také v případě, kdy už nebezpečí skončilo a k jeho pokračování či jinému zhoršení nehrozí. Další podmínkou je nutnost toho, aby nebezpečí hrozilo zájmu, který je trestním zákonem chráněn. Jedná se o zájmy vlastní i cizí. V prvé řadě je to život a zdraví člověka pak také důstojnost a čest, majetek apod. Jedná se tedy o zájmy společnosti a státu, dále o zájmy právnické osoby či zájmy jednotlivců. Tímto ustanovením je také řečeno, že zájmy, které nejsou vymezeny trestním zákonem jako chráněné, čili zájmy nechráněné trestním zákonem, není možné v jejich případě jednat v mezích krajní nouze. Avšak pozor na správnou analýzu tohoto ustanovení, je třeba posuzovat tyto zájmy tzv. kvalitativně a né kvantitativně, jelikož posuzování podle intenzity, tedy kvantitativně je podmíněno dle trestního práva odpovědností, čili je možné bránit vlastníkovo věci, které kupříkladu mají nepatrnou hodnotu než majetek, kterému přímo škoda hrozí. Také je možné, že se bude jednat o nebezpečí, které je zaviněno přímo jednajícím subjektem. Nicméně nebude se jednat o krajní nouzi v případech kdy je nebezpečí vyprovokováno to znamená, že jednající subjekt vyvolal toto nebezpečí pouze za vlastním účelem způsobení určité škody při odvracení takového nebezpečí. Příklad: I přesto, že je v zoologické zahradě u ohrady výběhu tygrů je jasně vyznačena výstraha proti vstupu do areálu, subjekt stejně vstoupil do výběhu za účelem tygra připravit o život.

39

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 265

45

Na tomto příkladu je zjevné předchozí ustanovení, jelikož člověk i přesto, že věděl, že nesmí do tohoto území vstoupit, přesto do něho vstoupil, tygra tím vyprovokoval k útoku jelikož si přirozeně brání své území a posléze ho subjekt usmrtil, přičemž se vymluvil na obranu v oblasti krajní nouze. Nicméně je zřejmé, že o krajní nouzi dle předešlého ustanovení nepůjde díky tomu, že v tomto území neměl co dělat a byl varován.

Subsidiarita neboli podpůrnost prostředků Další neméně závažnou podmínkou je tedy podpůrnou prostředků. Jinými slovy subsidiarita znamená, že toto nebezpečí nebylo v určitých případech možné odvrátit jiným způsobem než tímto. Tento předpoklad subsidiarity se v oblasti krajní nouze vysvětluje tím způsobem, že škoda při je při krajní nouzi zásadně přivoděna subjektu, který toto nebezpečí, které je zde zažehnáváno on sám nezpůsobil. Krajní nouze jasně vyzývá k tomu, aby subjekt zvážil všechny možné způsoby odvrácení nebezpečí a užil nejlepší nebo spíš nejméně škodlivý způsob k odvracení hrozícího nebezpečí. Protože, pakliže je možné úspěšně odvrátit hrozící nebezpečí určitým způsobem nežli pak počínáním si v krajní nouzi pak není možné přikročit k jednání v mezích krajní nouze. Příklad: Tygr přeskočil plot svého areálu a dostal se ven ze zoologické záhrady a skočil na oplocenou zahradu domu, který leží opodál zoologické zahrady. V tomto případě nemusel majitel zahrady pokud se tedy zde nenacházelo něco s vysokou hodnotou co by mohl tygr zničit nebo pokud nehrozilo nebezpečí o život jemu či někomu v okolí stačilo, aby se zamkl v bytě a zavolal do zoologické zahrady, že se tygr nachází na jeho pozemku, aby si pro něho přijeli a odvedli ho zpět. Tygr byl totiž uzavřen a nemohl se dostat ven aby někoho zranil, tudíž by bylo zbytečné vycházet z domu a jakožto laik se ho pokoušet chytit či případně při jeho pozdějším útoku zvíře usmrtit. Vždy je tedy třeba zvážit všechny možnosti a užít pokud možno tu s nejmenšími následky. Avšak i přesto je třeba postupovat podle takových možnosti, které jsou v konkrétním případě reálně možné úspěšně a rychle odvrátit hrozící nebezpečí. Čili by bylo nesmyslné

46

domnívat se kupříkladu, pokud by tygr byl na pozemku, kde není plot, že odsud neuteče. Tedy požadavek subsidiarity klade na jednajícího, aby zvážil všechny možnosti, nicméně to znamená pro jednajícího vyšší nároky a správné rozhodnutí v řekněme tak krátkém momentu není zcela nesporné.40 Osoba, která má povinnost nebezpečí snášet nemůže jednat v mezích krajní nouze. Zde je hovořeno o tzv. zvláštní povinnosti v případě vykonávání těchto povinností nemůže vykonavatel této povinnosti odepřít s tím, že by se odvolal na stav krajní nouze. Jak už bylo vymezeno tak ve stavu krajní nouze může jednat i osoba, jejíž zájmy ohroženy nejsou avšak existuje určitá skupina osob, která díky svému druhu povolání nese tuto zvláštní povinnost snášet určité vymezené nebezpečí a také mu aktivně čelit. Mluvíme zde o povoláních jako je lékař, policista, hasič apod. kde kupříkladu lékař čelí nebezpečí, že se nakazí od pacienta nějakého závažného onemocnění, policista oproti tomu může být zraněn při zákroku proti zločincům a pak je tu samozřejmě hasič, který dennodenně čelí ohni a s tím spojeného nebezpečí. Zaměstnanci co provozují takové povolání jsou s možným nebezpečím, které z jejich úkonů vyplývá seznámeni a nemohou tedy odmítnout vykonávání svých závazků s tím, že by se odvolali na fakt, že je možné, že při takovém úkonu může ohrozit svůj život díky nebezpečí, které z toho vyplívá. Nicméně u tohoto předpokladu je třeba, aby mu nebylo rozuměno jako bezpodmínečný, jelikož může nastat situace jako například u policisty, který není povinen podstoupit určitý druh nebezpečí, pokud na takový úkon není řádně vycvičen a vybaven. Taková situace se dá znázornit na strážníkovi městské policie, který nebude zneškodňovat výbušninu, kterou nalezl na ulici, protože na takový zásah nemá žádný výcvik, i přesto, že by se o to jako státní příslušník postarat měl, samozřejmě zavolá pyrotechnika, která patřičný výcvik spojený s tímto zásahem má. V těchto vymezených situacích není možné užít ani již vymezenou pomoc v krajní nouzi.

Proporcionalita následku Proporcionalita následku řeší skutečnost, že následek, který je vyvolán při jednání v mezích krajní nouze nesmí být zjevně závažný či případně ještě závažnější než následek, který hrozil. V oblasti posuzování krajní nouze je porovnáván na jedné straně následek na 40

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 266

47

zájmu jemuž v této situaci hrozí nebezpečí a kvůli tomu by měl být chráněn a na druhé straně pak je to následek na zájmu, který má být obětovat v krajní nouzi v prospěch zájmu, kterému hrozí nebezpečí. Není možné dovolit aby při ochraně nějakého zájmu byl obětován zájem, které je zjevně stejně podstatný nebo dokonce podstatnější nežli zájem, kterému nebezpečí hrozí. Příklad: Řekněme, že by to bylo u domu ve vesnici, který hoří naopak a to tak, že vedle něho stojí hned dům a vedle něho až stodola. Bylo by tedy naprosto absurdní, aby kvůli dřevěné stodole, která nemá ani pětinu hodnoty strhnout dům přes, který by dále mohla stodola skončit v plamenech. V případech krajní nouze tedy platí zásada ,,De duobus malis minus est semper eligendum“ což znamená: ze dvou zel je vždy třeba zvolit to menší. Mimo jiné je třeba porovnávat na jedné straně zájem chráněný a na druhé straně zájem obětovaný také z dalších dvou hledisek: 1) Objektivní 2) Subjektivní U hlediska objektivního je porovnávání vymezeno strukturou hodnot. Tato struktura je společností chápána takto: 1) život 2) zdraví 3) svoboda a důstojnost 4) ústavní zřízení a územní celistvost státu 5) majetek a ostatní zájmy fyzických osob i právnických osob.41 A na druhé straně tedy subjektivní hledisko, které uznává jednotlivé hodnocení určitého zájmu ve vymezené konkrétní situaci. Toto hledisko je využíváno hlavně v případě porovnávání zájmů, které mají povahu majetkovou a jiných jednotlivých zájmů, nepatří sem tedy zájmy jako je zdraví a život. Kromě těchto hledisek se také v otázce chráněného a obětovaného zájmu bere v potaz také hledisko kvalitativní ale také kvantitativní. U hlediska kvalitativního jde o povahu 41

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 267

48

daného zájmu. Hledisko kvantitativní se zabývá povahou intenzity ohrožení nebo porušení zájmu jež bude vyplívat z následku. Vysoká intenzita následku na zájmu určitého typu může odůvodnit vyšší závažnost takového následku ve srovnání s nízkou intenzitou následku na zájmu byť i významnějším.42 Důležité je, že samotná porucha chráněného zájmu je v každém případě relevantnější, nežli tomu je u samotného ohrožení. V neposlední řadě je důležité posoudit také míru pravděpodobnosti následku, který hrozí a pak také vyvolaného následku. Utvoření názoru o tom pokud půjde o následek, který je stejně závažný či případně závažnější je nutné učinit ve všech případech konkrétně a individuálně a přitom je třeba také brát v potaz všechny okolnosti s tím spojené. Mimo to však je také při takovém srovnávání nutné opírat se také o fakt, jak se konkrétní situace oprávněně vykazovala jednajícímu subjektu v době tohoto činu. Čili je potřeba brát v potaz všechny možné okolnosti, které jednající osobu ovlivnili, patří sem mimo jiné zkušenosti, ale také psychický stav jednajícího to všechno totiž ovlivní jeho úsudek. Je jasné, že člověk, který je pod tlakem stresu, může reagovat naprosto odlišně, než by tomu bylo v klidném stavu a mohl o takové situaci v klidu popřemýšlet a učinit tak možná lepší rozhodnutí než to, které užil pod tlakem času a stresu. Další podmínkou je nutnost aby nebezpečí, které chráněnému zájmu hrozí bylo reálné tedy skutečné. Pokud by se jednalo o nebezpečí domnělé, které se vyskytuje pouze v chybné představě subjektu jednajícího bude se řešit podle směrnic o skutkovém omylu. V případě kdy šlo o předpoklady krajní nouze, které jsou pouze ve vidině jednajícího subjektu a pokud meze této domnělé krajní nouze nebyly přesáhnuty pak takový pachatel nebude za tento úmyslný trestný čin odpovědný. Jinak by tomu však bylo v případě nedbalostního trestního činu, kdy právě z mylné představy pachatele vyplívá nedbalost.

Vybočení z meze krajní nouze Vybočení z mezí krajní nouze je vymezeno jako tzv. exces. Z trestněprávní teorie jsou známy tyto vymezené případy: 1) Jednání, které bylo provedeno v době, kdy samotné nebezpečí ještě nehrozilo bezprostředně či případně už skončilo, nazýváme jako tzv. extenzivní exces. V tomto případě se jedná o vybočení z mezí krajní nouze z hlediska časového.

42

Tamtéž str. 268

49

2) Následek, který je vyvolán jednáním v krajní nouzi a je zřejmě stejně závažný nebo je dokonce ještě závažnější ve srovnání s následkem, jež hrozil z tohoto nebezpečí, nazýváme intenzivní exces. Jedná se o vybočení z mezí krajní nouze z hlediska proporcionality. 3) Nebezpečí, které jednajícímu subjektu hrozilo, bylo možné odvrátit jinak. Zde se jedná o vybočení z mezí krajní nouze z hlediska subsidiarity. 4) V neposlední řadě pak pokud šlo o povinnost dané nebezpečí snášet. Zde se jedná o vybočení z mezí krajní nouze z hlediska zvláštních povinností povolání. Vybočení z mezí krajní nouze je možné hned několika způsoby. Jedním z nich je úmyslné vybočení, pak také vybočení z hlediska nedbalosti a v neposlední řadě pak je to nezaviněné vybočení z literatury jsou pak známy ještě tyto vybočení: a) exces jarý (stenický): ze zlosti, z pomstychtivosti aj., b) exces chabý (astenický): z leknutí, ze strachu aj.,43

43

Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – 1. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, str 269

50

Závěr Ve své práci, kterou jsem vypracoval na téma okolnosti vylučující protiprávnost, což jsou okolnosti, které vylučují pachatelovu trestní odpovědnost za jeho spáchaný trestný čin. Poslední kapitolu této práce jsem věnoval krajní nouzi. V úvodu jsem vymezil pojetí trestní odpovědnosti v právu našeho státu. Objasnil jsem co to trestní odpovědnost je a také jaké předpoklady, je třeba splnit aby trestní odpovědnost vznikla a z jakých důvodů zaniká. Mimo to jsem také podotkl důležitost odlišování okolností vylučující protiprávnost od zániku trestní odpovědnosti. Z této příčiny jsem věnoval následující kapitolu právě okolnostem vylučujícím odpovědnost, tyto instituty od dvou hlavnících, krajní nouze a nutná obrana až po oprávněné použití zbraně jednotlivě jsem uvedl a detailněji vysvětlil. S přihlédnutím na můj názor, myslím si v obraze všech zjištěných skutečností, že je právní úprava České Republiky kvalitní a jejím záměrem je nám zabezpečit maximální dojem bezpečnosti, nicméně ani úprava takového rozsahu nám nemůže zaručit naprosté bezpečí. Je to dáno především různými ojedinělými případy, může to být loupež, krádež či výtržnictví apod. kdy nejde vždy zakročit a to i přesto, že je naše snaha značná. A kvůli tomu se domnívám, že z velké části zato může slabá obeznámenost občanů ohledně možností užití krajní nouze a nutné obrany. Proto se domnívám, že by bylo potřeba blíže s touto problematikou řádně seznámit, aby každý občan v nesnázích věděl jak se v těchto ojedinělých případech má chovat a učinil tak rozhodnutí, které je správné. Jde o druhy jednání, které jsou prospěšné pro společnost, díky faktu, že je jednáno proti pachateli, který páchá trestný čin, a za předpokladu splnění všech podmínek dle zákona půjde také o beztrestné jednání. Těchto případů je však stále mnoho a tendence četnosti má spíše stoupající ráz bohužel. A co se týče případů ohledně užití střelné zbraně díky již vysvolené mizivé znalosti obyvatelstva se spíše občané straní jejich užití, je to dáno jednak špatnou informovaností o podmínkách užití zbraně v mezích krajní nouze a nutné obrany, a pak také což si myslím je hlavní důvod proč lidé raději nepoužijí zbraň je to morální přesvědčení, že pokud pachatele postřelí a ten zemře, ponese si sebou tuto zkušenost po zbytek života a s tím spojené psychické potíže. Díky lepší informovanosti a vědění jak se v takové situaci chovat by lidé na užití zbraně jistě hleděli jinak a nejistota by tak pominula. Nicméně nejedná se pouze o případy ostychu, pak jsou také případy, kdy člověk vezme věci tzv. do svých rukou a díky slabé nebo nesprávné informovanosti jedná nepřiměřeně.

51

Ve své práci jsem čerpal mimo značného množství literatury spojené s touto problematikou také z trestního zákona č.141/1961 Sb., a zejména z trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., díky kterým jsem svou bakalářskou práci zhotovil.

52

Seznam použité literatury Tištěné monografie 1) Cibulka Pavel – Trestní právo 2005, ISBN 80-86572-21-8 2) Fico Robert – Nutná obrana 2001, ISBN 80-968329-3 3) Chmelík Jan a kolektiv – Trestní právo hmotné 2009, ISBN: 978-80-7201-785-0 4) Jelínek Jiří a kolektiv – Trestní právo hmotné 2006, ISBN: 80-7201-630-X 5) Jelínek Jiří a kolektiv – Trestní zákoník a Trestní řád 2005, ISBN 80-7201-5606) Novotný František – Právo na sebeobranu 2008, ISBN: 80-86920-10-0 7) Novotný Oto, Vachoutová Marie a kolektiv – Trestní právo hmotné 2007 ISBN: 978-807357-261-7 8) Novotný Oto, Vachoutová Marie – Trestní právo hmotné 2010 ISBN: 978-80-7357-509-01

Internetové zdroje 1) www.business-center.cz 2) www.epravo.cz 3) www.google.cz 4) www.psp.cz 5) www.sebeobrana.estranky.cz 6) www.zakonypreludi.sk

Právní předpisy 1) Zákon č. 141/1961 Sb., Trestní řád 2) Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník 3) Zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon

Ostatní zdroje Ing. Lukáš Kříž Okolnosti vylučující protiprávnost – Nutná obrana bakalářská práce Irena Dolejší, DiS. Krajní nouze a nutná obrana jako okolnosti vylučující protiprávnost bakalářská práce

53