Ošetřovatelská péče o pacienta s nežádoucími účinky po aplikaci léčiv
Bc. Eva Brachtlová OUP FN Olomouc Červen 2007
Účinky léků Hlavní (žádoucí): účinky, pro něž se léčiva aplikují Vedlejší (většinou nežádoucí): mohou být vyvolány stejným mechanismem jako účinek hlavní, pro který je léčivo podáváno, nebo jiným mechanismem, než který vyvolává účinek hlavní (žádoucí)
Nežádoucí účinky (NÚ) Jsou nežádoucí odpovědí na terapeutické dávky NÚ léčiv či nežádoucí reakce organismu na léčiva se mohou vyskytnout po aplikaci jakýchkoliv léčiv Vyskytují se u cca 1-30% léčených
Dělení NÚ podle intenzity Mírné: nevyžadují přerušení terapie a speciální léčbu Středně závažné: vyžadují úpravu dávkování nebo změnu terapie Závažné: jsou NÚ, které ohrožují život léčeného jedince, vážně poškozují jeho zdraví, mají trvalé následky na zdraví, mají za následek hospitalizaci léčené osoby, v krajním případě i smrt léčeného jedince. Vyžadují vysazení látky z terapie a léčení příznaků
Jednotlivé typy nežádoucích účinků Akutní reakce Reakce nezávislé na dávce Reakce závislé na dávce a délce doby, po kterou je látka podávána Reakce závislé na době podávání NÚ objevující se okamžitě po přerušení dlouhodobé aplikace Reakce z neočekávaného výpadku farmakoterapie
Akutní reakce Jsou časté, svým charakterem odpovídají farmakologickému účinku, dají se předpovídat, mortalita je poměrně malá Příčiny: rozdíly v kvalitě farmaceutických přípravků, zvýšená vnímavost, intolerance, onemocnění jater, ledvin, srdce, štítné žlázy, narušená rovnováha vodního a elektrolytového hospodářství apod. Léčba: redukce dávky či úplné přerušení terapie
Reakce nezávislé na dávce Neodpovídají farmakologickému účinku látky, lze je těžko předpovídat, u některých skupin léčiv jsou častější. Nejčastěji se jedná o reakce vznikající na imunologickém podkladě – alergie (hypersenzitivita) Příznaky: kožní projevy různé závažnosti, léková horečka, onemocnění pojivových tkání, poruchy krve a krvetvorby, poruchy a poškození dýchacího systému Léčba: okamžité přerušení terapie, dále léčivo nepodávat
Reakce nezávislé na dávce dále do této skupiny řadíme Pseudoalergické reakce Příklad: astma bronchiale a kožní poruchy po podání kys. acetylsalicylové, které nemají imunologický podklad Idiosynkrasie jsou podmíněny dědičně, vyznačují se extrémní citlivostí nebo naopak rezistencí k účinkům některých látek, projeví se jen tehdy, jestliže se daný jedinec setká s příslušnou látkou při terapii Příklad: hemolýza po podání sulfonamidů, porfyrie (dědičná porucha látkové přeměny) po podání barbiturátů
Reakce závislé na dávce a na délce doby, po kterou je látka podávána Tyto reakce nejsou časté, jsou závislé na kumulativní dávce (objevují se až po určité době od počátku podávání látky, kdy je určité množství látky nahromaděné v organismu) Léčba: snížit dávku či zrušit terapii
Reakce závislé na době podání Tyto reakce nejsou časté, spíše se sčítají účinky léčiv než dávka, následky jsou patrné až po určité době užívání léčiva Příklad: karcinogenní účinky
NÚ objevující se okamžitě po přerušení dlouhodobé aplikace Příklad: abstinenční syndrom po zneužívání opiátů, následky náhlého přerušení terapie β-blokátory Léčba: pozvolné přerušení terapie, další obnovení terapie musí být pozvolné
Neočekávaný výpadek farmakoterapie Tyto reakce jsou časté, jsou závislé na dávce podávaných léčiv, často jsou způsobené interakcí léčiv Léčba: brát v úvahu interakci, event. upravit dávkování
Léková alergie (hypersensitivita) Jde o reakci na léčivo, s jehož malou dávkou se pacient již setkal. Při tomto setkání si organismus vytvoří specifické protilátky a při dalším setkání s léčivem dochází k interakci mezi antigenem (léčivo) a protilátkou. Výsledkem je typická alergická reakce Alergické reakce se mohou vyskytnout i na látky podané poprvé, jestliže se organismus setkal s chemicky podobnou látkou již dříve
Léková alergie (hypersensitivita) Je třeba rozlišit zvýšenou vnímavost léčiva (intoleranci) na straně jedné a lékovou alergii na straně druhé Při intoleranci mnohdy postačí prostá redukce dávky léčiva Při alergii není možné v terapii daným léčivem pokračovat
Dělení alergických reakcí Typ I – časná nebo anafylaktická reakce Typ II – cytotoxický typ alergie Typ III – reakce imunokomplexu Typ IV – reakce pozdní přecitlivělosti
Typ I – časná nebo anafylaktická reakce Vzniká bezprostřední anafilaktická reakce, zprostředkovaná IgE protilátkami Může být lokalizována (kůže, bronchospasmus, edém v oblasti hrtanu) nebo celková (edémy, hypotenze, šok) Tuto reakci mohou nejčastěji vyvolat penicilinová a erytromycinová ATB, lokální anestetika, RTG kontrastní látky
Typ II – cytotoxický typ alergie Při opakovaném kontaktu s antigenem dochází ke zničení buněk, na které se antigen navázal Příklad: hemolytická anemie po penicilinech, cefalosporinech, chininu, dále neutropenie, agranulocytóza, trombocytopenie po podání kyseliny acetylsalicylové, chloramfenikolu
Typ III – reakce imunokomplexu Protilátky IgG s antigenem, které jsou v krevním oběhu tvoří komplex, který se ukládá v tkáních, dochází k aktivaci komplementu, je poškozován endotel kapilár Příklad: typickým projevem tohoto typu alergie je sérová nemoc. Charakterizována je edémem, horečkou, kožní vyrážkou, artritidou. Vyvolána je např. peniciliny, sulfonamidy, antithyroidálními látkami. Jiným projevem může být intersticiální nefritida, kterou vyvolávají např. některá nesteroidní antiflogistika
Typ IV – reakce pozdní přecitlivělosti Manifestuje se až po uplynutí několika dnů. Při styku sensitizovaných buněk s antigenem dochází k zánětlivé reakci především v kůži Příklad: nejčastěji se projeví jako kontaktní dermatitida
Prevence lékových alergií Protože alergické reakce mohou mít velmi bouřlivý průběh, je třeba se v anamnéze podrobně informovat, zda se již u pacienta alergická reakce v průběhu předchozí léčby objevila a zda je pacient alergický i na jiné látky. V těchto případech velmi pečlivě zvažujeme, které léčivo můžeme u daného jedince použít.
Léčba lékových alergií Kortikoidy (glukokortikoidy) Beta-adregenní látky Antihistaminika Nespecificky působící látky (i.v. podané přípravky s vápníkem)
Toxické účinky látek Vyskytují se po podání nepřiměřeně vysokých dávek Můžeme se setkat i s letálními účinky, které vedou přímo nebo nepřímo k úmrtí pacienta
Dělení podle mechanismu působení Farmakologické – zmírňují se při poklesu plasmatické hladiny farmaka Patologické – vedou k poškození tkání (např. jaterního parenchymu, ledvin) Genotoxické – vznikají na základě poškození DNA (účinky kancerogenní)
Místní a systémová toxicita Místní toxicita – tehdy, jestliže látky vyvolávají toxické projevy v místě podání Systémová toxicita – látky se stávají toxickými až po vstřebání do systémové cirkulace. Nejčastěji postiženými orgány bývá CNS, kardiovaskulární systém a parenchymatózní orgány
Akutní a chronická toxicita Rozlišení mezi akutní a chronickou toxicitou má význam především pro léčbu intoxikace Při akutní intoxikaci je nutné velmi rychlé nasazení intenzivní terapie Při chronické intoxikaci je nutná především prevence dalšího vystavení organismu toxickému působení látky
Kancerogenní a teratogenní účinky Řadí se mezi zvláštní typy toxických reakcí Jako kancerogen se označuje látka, která je schopna vyvolat nádorové bujení Karcinogeneze je proces, ve kterém dochází k maligní transformaci buněk a následnému zhoubnému bujení
Kancerogenní a teratogenní účinky Jako teratogeny označujeme ty látky, které mohou vést k malformacím a jinému poškození lidského plodu Nejrizikovější pro podávání farmak je tzv. období organogeneze (doba mezi 18-90 dnem těhotenství)
Změny účinku léčiv po opakované aplikaci Tolerance Tachyfylaxe Resistence Léková závislost
Tolerance Tolerance vůči léčivům se vyvíjí po delší době podávání. Je charakterizována sníženou senzitivitou organismu vůči léčivům. Je nutno postupně zvyšovat dávku, aby bylo dosaženo stejného účinku Příklad: hypnotika, projímadla, opiáty Prevence: nepodávat léčiva dlouhodobě, střídat látky se stejnými farmakologickými účinky
Tachyfylaxe Termín určený pro rychle se rozvíjející toleranci (během několika minut). Mechanismus tachyfylaxe není ve všech případech znám Příklad: efedrin, amfetamin, kdy první injekce léčiva způsobuje mnohem větší reakci (vzestup TK) než následující injekce v krátkých časových intervalech
Resistence Pojem resistence se užívá pro toleranci: mikrobů – vůči antibiotikům nádorových buněk – vůči chemoterapii
Léková závislost Definice: jde o stav, který se vyvíjí u člověka po opakovaném podávání některých léčiv a je charakterizován chorobným lpěním na opakovaném přívodu těchto látek Vede k závažným důsledkům zdravotním, sociálním a ekonomickým pro toho, kdo léčivo užívá
Charakteristické rysy lékové závislosti Psychická závislost – látka je nezbytná pro udržení optimálního stavu duševní pohody Fyzická závislost – projevuje se abstinenčními příznaky v okamžiku, kdy se podávání látky přeruší (neklid, třesavka, nespavost, pocení, slinění, průjmy) Tolerance – vede ke stálému zvyšování dávek
Dispozice ke vzniku lékové závislosti Vrozená – vyskytuje se u nezdrženlivých psychopatů Získaná – závisí na prostředí, v němž se jedinec pohybuje. Ne u každého se musí léková závislost vyvinout, i když se s látkou seznámil
Příklady návykových látek Barbituráty, benzodiazepiny Analgetika (zejména kombinace analgetik) Alkohol Tabakismus Canabis (marihuana, hašiš)
Morfin, deriváty morfinu, náhražky morfinu (metadon), Kokain Amfetamin, metamfetamin (pervitin) LSD
Děkuji za pozornost
