UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2014
Bc. Eva Adlerová
UNIVERZITA PALACKÉHO OLOMOUC PEDAGOGICKÁ FAKULTA ÚSTAV PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
DIPLOMOVÁ PRÁCE Bc. Eva Adlerová
Základní škola v Lutíně – od počátku po současnost
Olomouc 2014
PhDr., Jitka Plischke, PhD.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a výhradně s použitím literatury uvedené v seznamu literatury.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych chtěla poděkovat své vedoucí diplomové práce PhDr. Jitce Plischke, PhD., za dobré rady a podněty. Dále hlavně paní Daně Lysické, jež mi velice pomohla a v neposlední řadě své rodině za velkou podporu a každému, kdo mi - byť jediným slovem – dopomohl k napsání této práce.
Anotace Tato diplomová práce se zabývá výhradně základní školou v Lutíně tak, aby podala ucelený přehled o jejím vzniku, minulém i současném vývoji. Nejdříve se věnuje stručnému nastínění historického vývoje celé obce, ve které se nachází. Tato část slouží k tomu, aby byly lépe pochopitelné veškeré souvislosti mezi školním děním
a životem v obci. V dalších
kapitolách se pak práce podrobně zabývá rozborem celého lutínského základního školství a to už od samotného počátku, který je datován do poloviny 19. století. V jednotlivých kapitolách jsou postupně zaznamenány všechny významné události a změny, které jakkoli ovlivnily činnost a vývoj celé školy. Pro lepší orientaci jsou do textu zasazeny i důležité mezníky z průběhu vývoje českého státu a jeho školství. Celý text je upraven chronologicky od nejstarších zmínek až po současnost. Dílo pracuje s dobovými zdroji informací, jako jsou kroniky nebo jiné archivní materiály. Informace z mladších let jsou získány z výročních zpráv školy, inspekčních zpráv a jiných obecních či školních záznamů. Přímo v textu jsou zasazeny nejdůležitější přílohy v podobě dobových snímků. Další přílohy, ať už obrazové či textové jsou umístěny v závěru této diplomové práce.
Klíčová slova Škola, Základní vzdělávání, Historie obce Lutín, Základní škola v Lutíně, historický vývoj, Historie školy, Současnost školy
Abstract Subject of this thesis is aimed only on elementary school in Lutin with goal to give a comprehensive overview of its foundation, past and current developments. At first is in this thesis descibed a brief outlook of the historical development of the whole community in which is a school located. This section is used for better understandig in connection between school and life events in the village. In other chapters, the thesis deals with the analysis of the entire basic education in Lutín area from the very beginning of school foundation, which is dated to the mid-19th century. In the individual chapters are successively recorded all the important events and changes, that in any way affected the development of the school. For the better orientation in the text are there listed important milestones during the development of the state and its education itself. Text is edited in chronological order from the oldest references to the present ones. Thesis is working with contemporary sources of information , such as chronicles and other archival materials. Information from modern years are obtained from annual reports of school, inspection reports and other municipal or school records. In the text of thesis there are listed most important annex in the form of historical images. Other attachments, whether visual or text, are placed at the end of this thesis.
Key words School, Primary education, History of village Lutín, Primary school in Lutín, Historical development, History of school, Contemporaneity of school
Obsah Úvod ............................................................................................................................... 3 Obec Lutín ............................................................................................................ 5
1. 1.1
Základní informace o obci Lutín ...................................................................... 5
1.2 Znak obce.............................................................................................................. 5 1.3 Historický vývoj ................................................................................................... 6 Historie základní školy v Lutíně......................................................................... 17
2. 2.1
Počátky národní školy v Lutíně ...................................................................... 17
2.2 Vývoj na přelomu století – rozvoj do konce 1. světové války............................ 22 2.3 Od vzniku ČSR po konec 2. světové války ........................................................ 25 2.4 Období Třetí Československé republiky ............................................................ 30 2.4.1 Lutínská škola za Třetí republiky .................................................................... 30 2.5 Školství za totalitního režimu od roku 1949 ....................................................... 32 2.5.1 Lutínská škola od roku 1949............................................................................ 32 2.6 Od pádu komunismu k novému tisíciletí ............................................................ 42 2.6.1 Sametová revoluce ........................................................................................... 42 2.6.2 Česká a Slovenská federativní republika ......................................................... 43 2.6.2.1 Vliv politických změn na lutínskou školu .................................................... 43 2.6.3 Od vzniku České republiky do roku 1999 ....................................................... 45 2.6.3.1 Počátky budování úplné základní školy ....................................................... 46 2.7
Nové tisíciletí .................................................................................................. 54
2.7.1 Nové tisíciletí v lutínské základní škole .......................................................... 55 2.8 Současnost .......................................................................................................... 69 2.9 Závěr ................................................................................................................... 71 3.
Seznam zkratek ................................................................................................... 73 1
4.
Seznam zdrojů .................................................................................................... 74 4.1 Internetové zdroje ............................................................................................... 74 4.2 Tištěné prameny .................................................................................................. 74
Přílohová část 1. Textové přílohy 2. Obrazové přílohy
2
Úvod
Téma této diplomové práce je Základní škola v Lutíně – od počátku po současnost. Nejedná se tedy o klasickou diplomovou práci, která by byla rozdělena na teoretickou a výzkumnou část. V této práci bylo hlavním cílem vytvořit ucelený dokument, který by v sobě zahrnoval veškeré podstatné informace o základní škole v obci Lutín. V rámci různých příležitostí vznikly na škole drobné brožury, které se této problematice věnují, jako je například publikace 145 let Národní školy v Lutíně. Tyto texty vždy velmi stručně nastiňují, jak školství v Lutíně vzniklo a jak se vyvíjelo v průběhu dalších let. Zájmem této práce tak bylo dát dohromady veškerá důležitá data, která se školního života týkají a vytvořit z nich přehledné dílo, které by mohlo sloužit jak zájemcům o studium této oblasti, tak i osobám z široké veřejnosti, které pouze zajímá, čím vším škola musela po dobu své existence projít, přiučit se něco o její minulosti a rozšířit si tak své všeobecné znalosti. Jelikož vývoj školy nadále pokračuje, a to velmi úspěšně, je tedy vše zaznamenáno až do dnešních dnů, tedy do roku 2014, respektive školního roku 2013/2014. Celá práce je uspořádána chronologicky od nejstarších období až po současnost, jak také napovídá její název. Na začátku textu se setkáváme s kapitolou, která se netýká školy samotné, ale celého stručného vývoje obce Lutín v minulosti i současnosti. Získáváme tak potřebné údaje pro vytvoření souvislostí mezi školou a obcí. Mnohé události, které se v Lutíně v historii udály, měly velký vliv i na život školy. Například rodina Sigmundů se svým podnikem po mnoho desetiletí ovlivňovala a formovala veškeré dění v obci a měla tak vliv i na školu, což určitě nebylo na škodu, protože nebýt jí, možná by tady ani taková škola, jak ji v Lutíně známe dnes, nevznikla. Mimo jiné se totiž rod Sigmundů podílel na četném financování školy, její celkové, ať už přímé či nepřímé podpoře. V současné době má tuto oporu škola v obci, která je zároveň jejím zřizovatelem. Další kapitola je už věnována samotnému vzniku a vývoji školy. Její začátky kolem roku 1848 nebyly vůbec jednoduché a mnoho desítek let škola fungovala v nedokonalých podmínkách. Zažila spoustu strastí například v podobě přírodních katastrof. Byla několikrát přestěhována, rekonstruována aj. I přesto se Lutínští učitelé a správcové školy snažili, aby dětem zajistily co nejvhodnější podmínky pro jejich vzdělávání. Podnikali různé akce, pracovali na zvelebování školy apod. 3
I přes všechny obtíže a nesnáze se nakonec podařilo vybudovat velký školní areál, který ve srovnání s okolními vesnicemi nemá konkurenci. Škola tak nyní disponuje bohatým materiálním vybavením a jak provoz, tak i výchovně-vzdělávací proces školy funguje velmi úspěšně a bez větších problémů. O tom všem pojednává poslední kapitola této práce, která je věnována právě současnosti. Škola má v rámci výuky i mimo ni tolik aktivit a činností, že se jen stěží dají obsáhnout a zahrnout do tohoto textu všechny. Všechny kapitoly jsou řazeny postupně a pro lepší orientaci jsou zde zmíněny i významné mezníky české historie, které jistým způsobem také souvisejí se školstvím. Na konci práce je zařazena přílohová část, kde se nacházejí dobové fotografie, tabulky týkající se počtů žáků, seznamy ředitelů a správců školy a jiné zajímavosti související s chodem a vývojem školy. Nejzajímavější a nejdůležitější fotografie jsou pak umístěny přímo v textu proto, aby člověk, který bude touto prací listovat, si mohl udělat okamžitou představu o tom, o čem bude právě číst. V celku jde tedy o to, aby každý čtenář této práce nabyl nějaké nové informace o lutínské škole a tato „procházka“ po stopách jejího vývoje pro něj byla příjemným zážitkem.
4
1. Obec Lutín Tato diplomová práce je věnována historickému vývoji školství v obci Lutín. Je tedy žádoucí, aby zde byla také uvedena kapitola týkající se samotné obce a jejího vzniku tak, aby následné souvislosti nebyly „vytrženy z kontextu“, čtenář se zde lépe orientoval a výsledek byl celistvý.
1.1 Základní informace o obci Lutín Jedná se o vesnici rozkládající se na Moravě, v hanáckém regionu, pouze několik kilometrů jihozápadně od krajského města Olomouc. Obec je ve svazku se sousedící obcí Třebčín a její hranice určuje z východní strany říčka Blata, z jihozápadní pak úpatí Malého Kosíře. Na rozloze 820 hektarů v nadmořské výšce 220 m. n. m. se tedy nachází obec, jejíž počet činil k 31. 12. 2011 přesně 3 189 obyvatel (z toho v Lutíně 2 512). Samotný Lutín je složen ze dvou částí, staré, kde také nalezneme mimo jiné základní školu nebo kapličku, a nové, která skýtá panelové sídliště, sportovní areál i nákupní středisko. Za třetí část obce můžeme považovat podnik Sigma, který svojí výměrou zabírá její jistou část. Díky tomuto závodu se obec proslavila bezmála po celém světě. V Lutíně (hlavně díky zmíněné firmě Sigma) nechybí žádná občanská vybavenost (pošta, obchod, zdravotní středisko aj.). Obec má i bohaté sportovní a kulturní zázemí. Je zde dobré autobusové spojení, pouze cyklostezky s napojením na hlavní tah stále chybí. Kromě již zmiňované základní školy je zde také škola mateřská, která v dnešní době spadá pod školu základní a dále Sigmundova střední škola strojírenská. (Internetové stránky obce Lutín)
1.2 Znak obce Původní znak obce se vyvinul z pečetidla, které bylo pochopitelně kruhového tvaru o průměru 3,2 cm. V pečetním poli se nacházely dvě šesticípé hvězdy, mezi nimiž jsou umístěny tři kužele špicemi do středu. Výklad, proč právě kužele, je dvojí. Prvním zdůvodněním je vyjádření způsobu lisování oleje. Druhá verze říká, že kužele symbolizují vyjádření 3 prebend – čtvrtí, ze kterých se Lutín skládal. Kolem pečetního pole byl pak nápis 5
SIGILLVM COMMVNITATIS LVTINENSIS. Otisk obecního pečetidla je dochován z let 1749 a 1787. V druhé polovině 19. století začala obec používat nápisového razítka. (Spáčil, s. 140) V roce 2001 obec Lutín vyhotovila žádost na nový znak a prapor spojených obcí Lutín a Třebčín pro známého moravského heraldika Jiřího Loudu, který je také autorem státního znaku. Ten vytvořil dílo, které vypadá následovně. V zeleném štítu je vyobrazena stříbrná (bílá) husa se zlatým zobákem a nohama (původní motiv znaku obce Třebčína), která symbolizuje zemědělský ráz obou obcí. Vedle husy vpravo nahoře je vztyčený zlatý trojzubec, jenž je symbolem lutínské továrny Sigma a římského boha vod Neptuna. Horní pruh štítu je tvořen třemi stříbrnými kužely (viz výše) na červeném podkladu. Prapor obsahuje čtyři svislé pruhy v poměru 1 : 1 v barvách červené, bílé, zelené a žluté, které jsou identické s barvami znaku. Poměr šířky ku délce je 2 : 3. 24. dubna 2004 byly nový znak i prapor slavnostně požehnány olomouckým arcibiskupem Mons. Janem Graubnerem v lutínské Kapli Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie. Na konci roku 2013 byla provedena rekonstrukce budovy Obecního úřadu v Lutíně, a na její boční stěně byl barevně vymalován zvětšený znak obce. (Papajík, s. 152-153)
1.3 Historický vývoj Krajina v okolí Lutína taková, jaká je známá dnes, vznikala vrásněním v době třetihor a byla dokončena v období čtvrtohor. Povrch je tvořen středně těžkou černozemí, což je hlinitá půda, která svojí úrodností i umístěním lákala člověka k osídlení už v dávných dobách, velmi dlouho před příchodem Konstantina a Metoděje. Skutečně již v 5. a 4. tisíciletí před naším letopočtem se v této oblasti pohyboval člověk lovec, který se postupně stával sběračem. Takový, který vyráběl kamenné nástroje, nádobí z pálené hlíny a kostěné nástroje. Nejstarší doložené nálezy jsou zachyceny ještě z 19. století. Například v roce 1884 vyoral pan J. Dočkal z Lutína džbánek, koflík (šálek) a kónické osudí lužické kultury (pravděpodobně z pohřebiště). (Kovář, s. 142) Dále zde byly nalezeny hroby z doby eneolitické, pět hrobů šňůrové kultury aj. (Dobeš, s. 78) Za zmínku stojí také nálezy mohylové kultury (žárový hrob), lužických popelnicových polí, (Pamětní kniha obce Lutína, s. 82) jordanovské kultury, kultury zvoncovitých pohárů a sídliště, kde se nacházely předměty z výše jmenovaných kulturních vrstev i střepy z keramiky volutové. (Trňáčková, s. 19-20) V lednu roku 1965 oznámil dr. M. 6
Černý z Antropologického ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, že byl přizván k vyhodnocení nálezu kostry v prostoru podniku Sigma Lutín. Jednalo se patrně o mužskou kostru z doby laténské (Keltové), která byla pohřbena spolu s nožem a sponou. (Vlastivědné muzeum v Olomouci) Roku 1973 byl do okolí Lutína přizván Vít Dohnal z olomouckého muzea, který na místě zjistil, že bylo patrně objeveno sídliště z doby halštatské, pozdně bronzové a středověké. (Dohnal, s. 111) Posunem do středověku se dostáváme k období, kdy je možné využít jako prameny i jinou možnost než-li pouze artefakty nalezené v půdě. Toto období je velice přelomovým, neboť již může být lépe dokumentováno díky análům první písemné povahy. Jedny z prvních zmínek jsou datovány z let 1207 – 1220. S jistotou se o vsi zmiňují písemné prameny z roku 1234. Nejednalo se o rok založení vesnice, nýbrž o důležitou zprávu. V tomto roce moravský markrabě Přemysl, syn českého krále Přemysla Otakara I. a bratr vládnoucího krále Václava I., ve Znojmě ustanovil olomouckému biskupovi Robertovi a celému olomouckému biskupství práva, svobody a majetky.(CDB III., s. 100-104) Tato zpráva se nezdá nijak zajímavá ani související, kdyby v tomto dokumentu nebyla stať hovořící o Lutíně. Tehdy Lutín zakoupil (bohužel není známo kdy a od koho) děkan Walterus a probošt Stephanus, a tito dva pánové jej posléze darovali olomoucké metropolitní kapitule. (Zemek, s. 132-133) V roce 1256 byla v Opavě donace opět potvrzena českým králem Přemyslem Otakarem II. (CDB V., s. 156) Kapituly, byly sbory duchovních při katedrálních (v sídle biskupství) či kolegiátních kostelích, jež měly jako instituce právo spravovat své vnitřní záležitosti a jmění, právo pečetit i volit své členy.(Bistřický, Kouřil, s. 1-7) Zde se jednalo o metropolitní kapitulu, která sídlila při kostele sv. Václava v Olomouci a Lutín byl jejím majetkem až do roku 1848, ve kterém bylo také zrušeno poddanství. Lutín nebyl jedinou obcí, která spadala pod kapitulu, ale jednou z dalších 44. Od první písemné zmínky o vsi se nám Lutín na dlouhou dobu ztrácí ze svědectví písemných pramenů a to až do roku 1364. Tehdy byl totiž vytvořen mýtní řád v Olomouci, který přijal fojt Jindřich, konšelé a přísežní města, a vněm byla stanovena výše mýtních poplatků a s ním i jména poplatníků, mezi nimiž se nacházel i Lutín. (CDM IX., s. 251-252) Selské statky byly vystavěny dokola návsi ve zřetelném stylu okrouhlice, která je tolik typická pro raný až vrcholný středověk. Z konce 14. století už se v pramenech setkáváme i s některými lutínskými jmény, pravděpodobně se jednalo o nájemce místních dvorů, kteří měli různé spory, například v roce 7
1388 byl Petr z Lutína (Petrum de Luczin) zažalován Janem z Olomouce k zemskému soudu, kvůli osmi hřivnám grošů. (Knihy půhonné a nálezové, s. 48, 240) Z období husitských válek se o Lutínu nemůžeme dovědět žádné informace, neboť chybí jakékoli prameny. Předpokladem ale je, že byla obec více „trnem v oku“ radikálním husitům, kvůli kapitulnímu zastřešení, tedy že byli Lutínští poddanými církevní instituce. Dále se o obci (i jejích občanech) dovídáme díky prodeji tří dvorů v obci, což je zaznamenáno na listinách ze dne 7. března a 3. července 1446. Tady se také ukazuje nejstarší doložené jméno představitele obce, fojta Hanala, který byl natolik schopný, že si v obci pořídil dvůr.(Listinář Selského archivu, s. 88-89) Nejčastějším problémem mezi poddanými byl spor o právo pastvy v okolí říčky Blaty, který, mimo jiné (také 1414, pak 1544 – 1548 (Fond Metropolitní kapituly Olomouc, nečíslováno), dále v 17. i 18. století (Tamtéž)), vypukl i roku 1485. Díky těmto sporům, které vedly až k soudům, se o obci zmiňují různé prameny.(Libri citatonium, s. 126) Jednalo se o velká bažinatá pastviska, která se rozprostírala po obou stranách říčky. Byla to vlastně jakási „hanácká step“, kde pastevci z okolních vesnic vypásali svá stáda hovězího dobytka, koní, prasat, hojně také ovcí a koz od jara až do podzimu. Dne 30. března 1515 se poddaní z Lutína dočkali velkého dobrodiní, jelikož se olomoucká kapitula vzdala práva odúmrti. Toto právo znamenalo, že když zemřel majitel usedlosti nemaje mužských potomků, jeho majetek propadl vrchnosti, což velice poškozovalo poddané. Jan z Jemnice, děkan olomoucké kapituly i s celou kapitulou vyhověl žádosti lutínského fojta, konšelů a vší obce vikářské, a za peněžní plat a naturální dávky jim bylo právo odúmrti prodáno. Dále mohli vést občané lutínské obce poklidný život, a to až zhruba do doby o sto let mladší, kdy začala třicetiletá válka. Konflikt, který rozpoutali čeští stavové v roce 1618, a jenž se rozrostl do téměř celoevropských rozměrů. (Fond Metropolitní kapituly Olomouc, nečíslováno) Moravskou oblast nejvíce zasáhla závěrečná fáze třicetileté války spojená se Švédy, kteří některá místa přímo ovládli. Pro Lutín je zde nejpodstatnější osmiletá okupace Olomouce Švédy v letech 1642 – 1650 (Olomouc byla tak zničena, že se uvažovalo, zda ji vůbec obnovovat (Dostál, Říkovský, s. 269-270). Z tohoto období chybí o Lutínu přímé zprávy, dochovaly se pouze zmínky o okolních obcích, z čehož lze usuzovat, že ani Lutín nemohl zůstat bez povšimnutí. Jedinou zmínku nacházíme až v roce 1656 v plánech první lánové vitalizace, kde se dočítáme, že v Lutíně bylo 25 osedlých, tedy majitelů domů. V porovnání s okolími vesnicemi, ale dopadl velice dobře, protože jinak by tak brzy po válce 8
nebylo osídlených tolik domů. (Tamtéž, s. 270; Lánové rejstříky Olomouckého kraje z let 1675-1678, s. 39) V letech 1774 – 1776 byla v Lutíně na náklady obce postavena Kaple Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie a to proto, že do té doby nebyl v obci žádný svatostánek a poddaní to považovali za veliký nedostatek. Navíc museli chodit do Slatinic, kde měli svého faráře i hřbitov. Kaple byla vyzdobena třemi vzácnými gotickými plastikami, které pocházely z 15. a 16. století, a jež se dnes nachází ve sbírkách hradu Šternberk. (Štěpán, s. 125-127) Velmi mírně zvlněná krajina mezi Lutínem a Olšanami (jižně) často sloužila jako vojenský tábor pro různé vojáky. S čímž souvisí i fakt, že se Lutín často stával obětí plenění vojáků. Existují zprávy o tom, že roku 1805, za napoleonských válek byl Lutín vypleněn nejdříve Rusy – spojenci a následně i Francouzi – vítězi.(Janoušek, s. 120-121) Koncem tohoto období, označovaného jako feudalismus, měl Lutín následující vzhled. K roku 1834 v něm bylo 52 domů s 321 obyvateli, což znamená, že se původní počet zdvojnásobil. V obci také stál vrchnostenský dvůr, mlýn, kaple a hospoda. (Dostál, Říkovský, s. 271) Lutínští se živili převážně zemědělskou výrobou. Kromě tradičního obilí se zde od konce 18. století také hojně pěstovaly brambory. Nejvýznamnějším pěstovaným artiklem byl ale mák, což bylo pro Lutín velice typické a dle některých zpráv tím byl Lutín i proslulý. S tímto zaměřením se pojí rok 1650, kdy v Lutíně v domě č. 16 vznikla dílna olejná.(Lutín a jeho kaple, s. 20) Dlouhá doba feudalismu skončila 7. září 1848, kdy byl vydán Zákon o zrušení poddanství a veškerých pravomocí vrchnosti nad poddanými. S tím souviselo i odstranění všech břemen (některých za náhradu) jako byla robota nebo poddanské dávky. Poddaní se stali svobodnými občany, kteří měli plné právo na vlastnictví majetku. Nebyli to pouze jednotliví poddaní, kdo získal svobodu. Také obce se staly svobodnými samosprávními celky, čímž můžeme začít hovořit o počátku cesty k moderní době. V praxi tento předpis pro obec Lutín znamenal, že přestala být v moci olomoucké kapituly a hraběte ze Saint Genois a mohla se tak svobodně rozhodovat ve věcech politických i soudních. (Papajík, s. 65) Správu Lutína (spolu se správou Třebčína a Haneberku) po roce 1848 převzal volený obecní výbor, většinou se jednalo o majetné rolníky, (pod názvem obecní zastupitelstvo až od roku 1919), který ze svého středu vybral obecní představenstvo, (od roku 1919 obecní rada) a také starostu obce. Starosta, představený obce, volený představitel obecní samosprávy, tedy vystřídal dřívějšího rychtáře. 9
Roku 1850 se stal Lutín součástí soudního okresu Olomouc a politického okresu Olomouc – venkov. Tehdy byli obecními zaměstnanci písař, posel a ponocný. Veškeré děti musely docházet do školy do sídla farnosti do Slatinic. To nebylo ideální, a proto přišel 29. října 1849 velice zlomový okamžik, kdy vrchnost na základě žádosti lutínských občanů povolila zakládací listinou zřízení vlastní národní školy. Jak se osud školy vyvíjel bude popsáno v následujících kapitolách, neboť právě to je středem zájmu této práce. (Tamtéž, s. 65-66) Vraťme se tedy zpět k historii lutínské obce, a to právě do roku 1853, kdy celou obec zachvátil velký požár. Informace o této události vyšly napovrch až roku 1929, kdy Josef Grunta boural poslední lutínský žudr, aby mohl celou budovu vystavět znovu a při stavebních pracích na půdě, na jednom z trámů nalezl nápis. Stálo na něm, že 30. května 1853 vyhořel skoro celý Lutín. (Pamětní kniha obce Lutína, s. 42) Dalším velice nepříjemným zásahem do života obce byla Prusko – rakouská válka roku 1866. Pokud pomineme možné rabování v obci, o kterém nejsou podrobnější zmínky, musíme se zastavit u konce války, v jejímž důsledku se do Lutína dostala nákaza cholery. Prameny uvádí, že na ni zemřelo 16 osob (v celé slatinické farnosti se číslo zemřelých vyšplhalo na 137 osob). Jak již bylo uvedeno výše, obec se zaměřovala především na zemědělskou činnost a žádné jiné řemeslo zde nebylo nijak významně rozvinuto. To platilo až do roku 1868, kdy byla rodinou Sigmundů založena pumpařská výroba. Vše začalo, když se třebčínský rodák Ludvík Sigmund stal pomocníkem lutínského studnaře a pumpaře Tomáše Vychodila. Po dlouholeté spolupráci se Ludvík Sigmund stal v roce 1876 majitelem této pumpařské živnosti. V zatím skromném podniku zaměstnal i své dva syny Jana a Františka, kteří dali později vzniknout firmě s názvem J. a F. Sigmund, Brunnen – u. Pumpenmacherei in Lutein. Dílna bratří vzkvétala. Od roku 1906 začali vyrábět železné pumpy a roku 1908 byl podnik zaprotokolován jako Továrna na čerpadla, bratří Sigmundové v Lutíně, podnikatelství vodovodů a koncesionářský závod studnařský. Heslo „Na pumpy jsou Sigmundi“ začalo velice rychle platit a stalo se známým po celých Čechách. Bratrům se velice dařilo a rozšířili výrobu na celou Evropu. Od té doby se začal ráz Lutína měnit až do pozice jednoho z nejvýznamnějších závodů jak v kraji, tak i v celé české zemi. (Papajík, s. 115-118) Kromě rozvoje pumpařského průmyslu se obec zajímala i o jiné stránky, například o tu kulturní. Pozvednout se ji snažil čtenářský spolek Svornost založený v lednu roku 1882. Tento spolek souvisí s lutínským školstvím, neboť jej pomáhal zakládat zdejší učitel Rajmund Orel, 10
a měl sloužit svými příležitostmi a prostředky k nabití ušlechtilého vzdělání. Spolek byl rozpuštěn až roku 1908, kdy dal základ odboru Národní jednoty pro východní Moravu, která se v Lutíně věnovala knihovnictví a divadelnictví. (Spáčil, s. 99) 1. srpnový den roku 1887 postihla Lutín, jakož i okolní vesnice, velká přírodní katastrofa v podobě povodně. Tato spoušť byla tak rozsáhlá, že zanechala škody i na životech, o majetku či hospodářství nemluvě. V roce 1892 během kompletních rekonstrukčních prací po povodních se také podařilo zasadit o výstavbu nové okresní silnice z Hněvotína přes Lutín až do Slatinic za 1 400 zlatých. (Pamětní kniha obce Lutína, s. 8-9) O sedmnáct let později (1908) proběhlo ve vesnici scelení a přejmenování pozemků a také se počalo s dlouho odkládanou výstavbou nové školní budovy (viz níže: Kapitola 2.2). (Dostál, Říkovský, s. 268; Pamětní kniha obce Lutína, s. 9) V průběhu první světové války převzala obec a na své náklady opravila byt od J. Kvapila za účelem zřízení místní nemocnice. Zde potom byli ubytováni italští uprchlíci a zajatci. Ti pak obci velmi pomohli při žních roku 1915. Z Lutína bylo do války povoláno 87 mužů, jak dokládá i pamětní spis uložený do pomníku padlým.(Protokol zasedání obecního výboru a rady, s. 66, 72) Tento pomník byl slavnostně odhalen dne 28. října 1928 k 10. výročí vzniku Československa. Vytvořil jej akademický sochař Julius Pelikán a obec za něj zaplatila 11 000 Kč.(Tamtéž, s. 34-36) Konec 1. světové války znamenal rozpad Rakouska-Uherska a vznik samostatného československého státu, jež byl vyhlášen 28. října 1918. O tomto počinu byli obyvatelé lutínské obce informováni poněkud zvláštně. Ctibor Černoch, v té době ještě správce lutínské školy, 29. října toho roku zhruba v devět hodin ráno šlapal v bečce zelí, když se z podniku Sigmundů ozvala poplašná siréna. Lidé netušili, co se děje a proto vybíhali ven ze svých domů a pátrali po příčině. Ta se záhy objasnila. Oslavy vzniku nového státu proběhly 5. května 1919, kdy byla u kapličky vysazena lípa Svobody. Zde, na žádost starosty F. Sigmunda, slavnostně promluvil bývalý lutínský učitel Josef Kořínek a na přání lidu i již zmíněný Ctibor Černoch (se starostou příliš dobře nevycházel – viz níže v kapitole 2.2 Vývoj na přelomu století – rozvoj do konce 1. světové války). (Kronika školní v Lutíně, nestr.) Již o rok později, 1920, postihla Lutín další povodeň, kdy se říčka Blata po velké průtrži mračen vylila ze svého koryta a zatopila Lutín až po sousední Olšany. Další katastrofa na sebe opět nenechala dlouho čekat a přišla již v roce 1926. Tyto periodicky opakující se 11
povodně důrazně poukázaly na nutnost tento vodní tok usměrnit. Vzniklo tak Vodní družstvo pro regulaci Blaty, které do roku 1933 vytvořilo dílo, jež tomuto jevu dostatečně zabránilo. (Archiv obce Lutína) Obec se často ve své minulosti potýkala s různými pohromami. Asi nejhorší ze všech byla tyfová epidemie, která vypukla v roce 1931. Vznikla požíváním nevařeného nakaženého mléka, které bylo dodáváno manžely Oklešťkovými do závodní kuchyně. Celkově se v obci nakazilo přes 70 lidí, epidemie byla velmi silná, a tak se skrze obecní kroniku dovídáme i o úmrtích (7 osob). Mimo jiné bylo také zrušeno vyučování v obecné i pokračovací škole, mléko se nesmělo dodávat do mlékárny a nikdo se nesměl ani přistěhovat, ani odstěhovat. Zdraví se lidem začalo pomalu navracet, první zotavení se z internace dostali po osmi týdnech, poslední začátkem března roku 1932. (Papajík, s. 79) V meziválečném období byla významnou událostí renovace kaple, která byla zaplacena z odkazu zemřelého Jana Sigmunda. Jeho rodina se zasadila o mnohé. Věnovala pozornost i kulturnímu a společenskému životu a v roce 1937 otevřela Společenský dům, obecně dodnes zvaný „Spolák“. Kromě velkého společenského sálu nabízel dům také závodní kino, jeviště, knihovnu, čítárnu a taneční sál. Tento významný rod stál také při zrodu prvního sportovního klubu v obci – SK Sigmund, který se věnoval kopané a odbíjené. Pro tyto účely sloužilo sportovní hřiště, které bylo kvůli rozšiřování podniku několikrát přemístěno. Ke sportovním radovánkám přispěla v roce 1930 výstavba továrního 30 metrů dlouhého bazénu, kam se mohly chodit koupat všechny děti z obce, což mělo značný úspěch, jak dokládá následující fotografie. (Papajík, s. 82)
Obr. č. 1 Žáci obecné školy v nově postaveném podnikovém bazénu v roce 1930 (Zdroj fAoL)
12
Podnik tehdy náležel třetí generaci rodu Sigmundů, kde se ze čtyř sourozenců ujal vedení v Lutíně Jan. František obstarával pražskou filiálku a Miroslav budoval nový podnik v Anglii. Čtvrtým potomkem byla dcera Marie, která se vdala za Miroslava Gruntu (18901980), který se stal partnerem podniku. Manželé Gruntovi se jako první z rodinného okruhu rozhodli, že si nechají vystavět rodinné sídlo. Práci zadali tehdy silně prosperující stavitelské kanceláři (podobná úroveň jak podnik Sigmundů) ing. arch. Rudolf Konečný – ing. Josef Nedělník z Prostějova. Již roku 1932 byly hotové plány. Kancelář Gruntovým navrhla patrovou vilu s moderním dispozičním uspořádáním i vnějším řešením. Jednalo se o nadčasovou stavbu, která měla velkoryse dimenzované pokoje, prosklenou zimní zahradu a terasu, která přecházela do krásné velké zahrady. Můžeme zde hovořit o architektonickém purismu a funkcionalismu. I když se nejednalo o špičkovou stavbu, pro obec jako byl Lutín, měla dalekosáhlý význam. Dnes je tato krásná a stále obývaná vila zařazena i mezi Slavné vily Olomouckého kraje.(Slavné vily Olomouckého kraje, s. 115) Firma se rozrůstala a potřebovala mladé schopné pracovníky, kteří by rozuměli tomuto oboru. Měla třicet učňů, ale podmínky pro jejich studium byly nepřijatelné. Proto byla v prostorách lutínské obecné školy zřízena také Odborná pokračovací škola pro učně kovodělných živností.(Přichystal, s. 68-69) Roku 1934 byla zahájena skupinová výuka učňů. Jednalo se o první učňovskou dílnu v republice ve strojírenském oboru a celkově druhou po první v Baťovském Zlíně. Zájem rapidně rostl, takže ve školním roce 1937/1938 zde studovalo dokonce 73 mužů. Nejen zájem, ale i úroveň této učňovské školy rostla a podnik si dával záležet, aby své budoucí zaměstnance „vychoval“ všestranně. Kromě studijních povinností se učni věnovali také sportu, kultuře a společenskému životu. Po revoluci roku 1991 byla v rámci delimitace od podniku Sigma Lutín zřízena samostatná příspěvková organizace Střední odborné učiliště strojírenské. Později, roku 1997 byla škola převedena pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a bylo jí propůjčeno čestné jméno Sigmundovo střední odborné učiliště strojírenské. Ve školním roce 2003/2004 se vyučovalo v šesti oborech v počtu 442 žáků. V září 2005 škola přijala nový název Sigmundova střední škola strojírenská, Lutín. Ten zůstal až do dnešních dnů. (Papajík, s. 142146) Vraťme se ale zpět ze současnosti do minulosti, tedy do 30. let 20. století. Ze všech těchto informací je patrné, že podniku Sigmundů se velice dařilo a možná, že by se obec nadále velkolepě rozrůstala, až bychom dnes mohli hovořit o městě, kdyby jí do cesty nevstoupila zásadní událost, jakou byla přicházející 2. světová válka. Rod Sigmundů 13
plánoval velkorysou přestavbu Lutína, jejíž návrh svěřil v roce 1938 do rukou architekta F. L. Gahury, jemuž byl vzorem Baťův Zlín, odkud sám pocházel. Plán byl o dva roky později dokončen, ale skrze válku nebyl nikdy realizován. Během okupace německými vojsky Lutín „ožil“, i když ne v příliš dobrém slova smyslu. Vedle podniku Sigmund-Pumpy, byl v roce 1934 otevřen také závod Chema. O oba tyto podniky měli samozřejmě Němci velký zájem. Rokem 1940 zde započala hospodařit vnucená správa. Jan Sigmund mladší, generální ředitel podniku, se snažil pomáhat s odbojem, což se mu stalo osudným. Roku 1942 byl obviněn ze sabotáže, špionáže a finanční podpory zahraničního odboje a následně v Brně v Kounicových kolejích popraven. Veškerý majetek firmy Němci zabavili a sloučili do podniku Sigmund-Chema a jeho pumpařskou výrobu převedli na válečnou. Dalším zásahem do chodu obce bylo zřízení pobočky svatobořického internačního tábora dne 27. října 1943. Tento tábor se od dosavadní internace v rámci akce E ve smyslu izolace velmi lišil. Šlo čistě o pracovní nasazení, do Lutína byli posíláni výhradně muži ve věku 20-56 let, kteří byli schopni náročnější fyzické práce. Muži tu zůstali až do roku 1945, kdy byli posláni buď zpět do Svatobořic, nebo na výkopové práce do Valašského Meziříčí. Před koncem války se Lutínští oprávněně obávali leteckého bombardování areálu Sigmund-Chema, který celou dobu pracoval na zbrojním programu. Naštěstí k tomuto útoku nedošlo a tvář Lutína se v mnohém nezměnila. (Tamtéž 127-134) Dobrá zpráva přišla koncem dubna, kdy Němci opustili podnik a odstoupili od jeho vedení. Poslední němečtí vojáci odešli z vesnice v noci z 8. na 9. května 1945, těsně předtím než sem kolem osmé hodiny ranní dorazila vojska sovětského svazu. Výhodou pro Lutín bylo, že se o něj nebojovalo. Jiné informace nelze podat, neboť zápisy v kronice z let 1939-1945 chybí. Byly jednoduše vytrženy a zničeny. Následné zprávy hovoří o rabování vojáky, jak prchajícími německými, tak i osvoboditelskými sovětskými, kteří kradli koně, kola nebo oblečení. I přes veškeré obtíže, se kterými se ves potýkala, byly pochovány „pouze“ čtyři válečné oběti, mezi kterými figuruje jméno již zmíněného popraveného Ing. Jana Sigmunda. (Prause, s. 137) I když přišla jistá úleva, že je válka pryč, nastupující komunistický režim byl faktem, který její intenzitě mnoho nepřidal. Dle nepotvrzených zpráv proběhla již 5. května 1945 tajná schůze v lutínské škole, kde byl ustanoven Revoluční národní výbor, jehož předsedou byl zvolen Svatopluk Tabara, který po válce sepsal obsáhlý elaborát. Spis se týkal jeho osoby jako velkého partyzána a bojovníka proti Němcům. 14
Důležitou a hlavně pozitivní zprávou bylo rozhodnutí, že bude v Lutíně zřízena mateřská škola. Již v listopadu 1945 byl lutínským podnikem uvolněn dřevěný barák, který za války sloužil jako ubytování pro zaměstnance. Únor 1948 se stal měsícem definitivního převzetí moci komunisty na celém území státu. Od této chvíle začaly být zřizovány jednotlivé akční výbory, které měly „očistit společnost od odpůrců socialistického zřízení.“ Místní akční výbor nebyl příliš aktivní, anebo se alespoň o jeho činnosti neobjevují žádné významné zprávy. Další příjemnou záležitostí a kulturně-společenskou událostí se stalo jubileum školy, která v roce 1949 oslavila právě 100 let. O tom, za jakých okolností slavnost proběhla, se dovíme v kapitole 2.6.2 Lutínská škola od roku 1949. (Mišáková, s. 7) Do roku 1974 fungovala obec Lutín samostatně. V letech 1974-1976 se stal Národní výbor společný s obcí Luběnice a ta byla následně k Lutínu připojena. O čtyři roky později byl připojen také několikrát zmiňovaný Třebčín. (Bartoš, s. 85) Kromě změn politických přišly i změny jiné, například sportovní. Doposud chodili občané toužící po sportovních aktivitách cvičit do Sokola ve Slatinicích. Roku 1946 byla zřízena samostatná tělovýchovná jednota Sokol. V souvislosti s touto změnou bylo vybudováno letní cvičiště na „Rybníčku“. V čele stál František Minařík, náčelníkem byl Stanislav Brokeš a jednatelem Ludvík Handl. (Společná kronika MNV Lutín, s. 306) V období komunismu bylo kulturní vyžití organizováno Sborem pro občanské záležitosti. Za zmínku stojí loutkoherecký soubor Sigmáček, který měl u dětí veliký úspěch. Ač je to paradoxní, nutno podotknout, že v meziválečném období byl kulturní a společenský život bohatší nežli v 2. polovině 20. století. Díky svazku s Třebčínem a Luběnicemi se stala obec jednou z největších v olomouckém okresu. Možná i proto začala v Lutíně různorodá výstavba (ČOV, nákupní středisko). Počátkem 80. let 20. století se také začal stavět nový areál mateřské školy v blízkosti taktéž budovaného (1985-1986) nového panelového sídliště. (Mišáková, s. 7) Rok 1984 byl ve znamení oslavy na počest výročí 750 let od první písemné zmínky o obci Lutín. Pro tuto příležitost měla být vydána publikace s názvem Lutín – minulost a současnost. 750 let Lutína. I když se tato publikace opravdu sepsala, nikdy se nevydala, protože nebyla schválena jako ideologicky „čistá“. (Papajík, str. 106) Události listopadové revoluce roku 1989 razantně změnily tok dějin českého národa. Komunistický režim ztratil oporu v Sovětském svazu a rozpadl se. Přestala platit jeho vedoucí úloha ve státě. Společnost se opět stala svobodnou a nezávislou. Tím začala transformace 15
nejen politického systému, ale také celé společnosti, obrat k demokracii a západnímu stylu života. Politické změny měly vliv na vedení obce. Místní národní výbor byl v roce 1990 rozpuštěn a nahrazen obecním úřadem. Do čela řízení obce se dostává starosta spolu s obecní radou a obecním zastupitelstvem. Vesnice Luběnice se po převratu osamostatnila, Třebčín zůstal ve svazku (dodnes). Nové vedení obce se muselo potýkat s neradostnými skutečnostmi – pozůstatky z minulého režimu. Nedokončená kanalizace i samotná čistička odpadních vod, zanedbané komunikace a další „pohromy“ v obci teď čekaly na svoji nápravu. Aby byli místní občané o všem dobře informováni, začal obecní úřad v roce 1992 vydávat Obecní zpravodaj Lutín – Třebčín, který je dnes již neodmyslitelnou součástí komunikace s místními občany. (Papajík, s. 107-112) K největším úspěchům 90. let 20. století patří hlavně vybudování nových pavilonů u zdejší školy (viz níže – kapitola 2.7.3.1 Počátky budování úplné základní školy) a její přeměna na úplnou základní školu (rok 1994). (Kronika školní, nestr.) Roku 2004 v říjnu, přijela z Anglie navštívit obec dcera výše zmiňovaného ing. Miroslava Sigmunda (jeden ze synů 3. generace Sigmundů) paní Helen Sherlock i s manželem. Nepřijela si prohlédnout rodiště svého otce a jeho firmu, nýbrž ji zde čekal prozaičtější úkol. Jejím poselstvím bylo vykonání poslední vůle svého zemřelého otce. Ten zesnul ve věku nedožitých 97 let, dne 4. března 2004. Ve své závěti mimo jiné odkázal obci Lutín částku ve výši 6500 liber a stejnou sumu obdržela také lutínská základní škola a odborné učiliště. (Papajík, s. 107-112) I přes velké rozdíly mezi starou a novou částí, má obec snahu vše co nejlépe a nejefektivněji revitalizovat, spravovat a pečovat o to všemi možnými způsoby. Nyní, v roce 2014 je obec ve velmi dobrém stavu a prožívá, dle srovnání s minulostí velmi klidná léta. K tomu, abychom se podívali, jak se obec Lutín vyvíjela v čase demograficky, nám poslouží následující přehledná tabulka, do které jsou zařazeny i okolní vesnice. Údaje jsou průřezem v rozmezí zhruba desetiletí, tak jak je uvádí Český statistický úřad: Obec
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
Lutín
605
1344
1354
1662
1818
2698
2370
2512
Třebčín
560
553
711
694
641
630
652
677
Luběnice
483
479
485
479
475
409
404
439
Slatinice
906
1152
1150
1421
1431
1330
1397
1527
Hněvotín
1502
1225
1323
1161
1138
1044
1126
1523
Tab. č. 1 Počet obyvatel v letech 1930-2011 (Zdroj: ČSÚ)
16
2. Historie základní školy v Lutíně Přesuňme se nyní od historického vývoje celé obce pouze k jedné sféře, tedy k historii lutínského školství, respektive školství základního, označovaného také jako národní či v dnešní době primární. Tato kapitola lutínských dějin je velice rozsáhlá, proto je zde na místě jednotlivé časové úseky uspořádat do menších celků, které jsou vždy odděleny nějakým významným dobovým mezníkem. Jde povětšinou o politické změny či jiné důležité historické události. Jak se vyvíjela česká země, mělo vliv i na obec Lutín a následně i na vznik a vývoj její školy.
2.1 Počátky národní školy v Lutíně V Lutíně velmi dlouhou dobu vlastní škola chyběla. Aby ale nebyly lutínské děti bez vzdělání, chodily navštěvovat školu do nedalekých Slatinic (cca 3 km). Tato situace vznikla v období feudalismu, kdy byl Lutín ke Slatinicím nejen přiškolen, ale také přifařen. Podmínky proto nebyly ideální, navíc pro malé děti nebylo příliš bezpečné každý den tuto cestu absolvovat. Změna nastala až po bouřlivém období v roce 1848, kdy přestaly roboty, desátky a vše, co bylo spojeno s poddanstvím. Lutín zde začal novou kapitolu svých dějin. Vesnice, na základě žádosti občanů, obdržela od vrchnosti zakládací listinou povolení ke zřízení vlastní národní školy právě 29. října 1849. V tomto povolení byla také stanovena podmínka, kterou se obec zavazovala, že bude muset dosavadnímu slatinickému farnímu učiteli Pavlu Mendlíkovi odvádět všechny platy a dávky, které mu poskytovala doposud, a to až do doby jeho úmrtí nebo do zvýšení školního platu. Tato povinnost byla ukončena až k 1. 1. 1857, kdy došlo ke zvýšení platů, čímž byla obec zproštěna povinných platů a dávek pro slatinického učitele. (ZAO; SOkA, 100 let Národní školy v Lutíně) Jelikož Lutín až do této doby žádnou školu neměl, nedisponoval ani žádnou školní budovou, a proto se rozhodl obecní výbor, že bude výuka probíhat v obecním domku č. p. 31. Pro potřeby školy zde byly provedeny nezbytné úpravy. (Kronika školní v Lutíně, nestr.) První výuka byla v Lutíně zahájena 20. února 1850. Což je velice netypické, pokud si uvědomíme, že běžný školní rok začíná v září. V tomto případě, ale nebylo na co čekat, protože navštěvovat školu bylo velice důležité. Tedy, když toho dne odsloužil slatinický farář Zeman mši v lutínské kapli, odebrali se občané v průvodu k obecnímu domku, ve kterém pronesl farář krátkou, ale „dojemnou“ řeč. Hovořil v ní k přítomným občanům a obracel se 17
hlavně na děti, které nabádal k tomu, aby byly pilné a mravně se chovaly. Hned po skončení jeho projevu občané domek opustili a dětem, teď již žákům započalo první vyučování.(Tamtéž)
Obr. č. 2 První lutínská škola, dům č. p. 31 (Zdroj: fAoL)
Prvním učitelem se v Lutíně stal v roce 1850 Josef Kubík, který byl do funkce jmenován vys. důst. konsistoří v Olomouci dekretem z 6. února 1850. Tuto nepříliš vděčnou a jistě i obtížnou profesi vykonával až do roku 1881. Aby se mu tento úděl snad lépe nesl, vyměřila mu obec odměnu v podobě 70 zlatých, 15 sypaných měřic žita a 5 sypaných měřic pšenice ročně. Už roku 1850 si pan učitel polepšil, když mu obec dobrovolně plat zvýšila o 20 zlatých a navrch mu předala do užívání i dvě měřice pole. Pan Kubík si dále polepšil v roce 1856, kdy místodržitelství nařídilo zvýšení platů učitelů minimálně na 200 zlatých ročně. Na svá bedra si obec vzala i úklid školy a navíc přidělovala učiteli 5 sáhů měkkého dřeva na vytápění učebny. Vyučování zde bylo koncipováno podle osnov pro jednotřídní školy. Obec za tuto vzdělávací službu od rodičů vybírala plat za jedno dítě. Ten činil pro rolníka 12 krejcarů a pro domkaře 8 krejcarů měsíčně. Změna přišla rokem 1871, kdy obec zvýšila příspěvek na 32 krejcarů za jedno dítě a podruhům (hoferům) byl poplatek zmírněn na polovinu, bez ohledu na to, kolik dětí posílal do školy.(Mišáková, s. 11) Na podzim roku 1851 byla postavena zbrusu nová první školní budova, dnes označena číslem popisným 1. Ve své pravomoci ji posvětil slatinický farář Zeman. Pan učitel J. Kubík se sem brzy nastěhoval a začal zde vyučovat. (Lysická, s. 5) 18
Obr. č. 3 Dům č. p. 1 - sídlo národní školy v letech 1851 – 1909 (Zdroj: fAoL)
V této době dozor nad školou drželo kněžství, ale od 1. 3. 1869 jej převzalo c. k. okresní hejtmanství. V té době začala školu vést místní školní rada, což nařízlo nový školský zákon z téhož roku. Tento zákon také zavedl povinnou školní docházku, nařídil čtyřleté vzdělávání učitelstva na obecných školách a rozšířil trivium na obecných školách. Díky tomuto novému zákonu se učitel J. Kubík stal předsedou první místní školní rady, která byla zvolena 12. října 1870. Jejími členy byli dále rolníci František Grunta a Josef Nevrlý. V tomto období převzal vyplácení služného učitelům berní úřad v Olomouci. Školní obce byly rozděleny do tří tříd a podle umístění byl učitel placen. Obec Lutín byla zařazena do 2. platové třídy, proto měl pan učitel dostávat 550 zlatých. Nedříve byl krácen o 100 zlatých, protože se nepodrobil doplňkové zkoušce. Teprve až v roce 1872 doplňkovou zkoušku splnil a plat mu byl zvýšen na plnou sazbu. (Papajík, s. 155) V archivu lutínské školy se dochovala jedna velká zajímavost. Je jí Kniha pocty pro školní dítka z let 1850 až 1868, ve které byli uvedeni žáci, jež si to zasloužili například za dobré chování, velkou píli a výborný prospěch. Do této knihy byly údaje zapisovány při oslavě, která s tímto zápisem byla spojena, a které se kromě rodičů účastnili také pozvaní hosté. Například roku 1850 byly tímto zápisem poctěny čtyři děti. Jmenovitě Eleonora Špundová, Marie Špundová, Antonín Nevrlý a Marie Přikrylová. (Kniha pocty pro školní dítky v Lutíně, nestr.) 19
I když už v Lutíně fungovala národní škola, výroční zkoušky chodili lutínští žáci stále skládat do farního kostela ve Slatinicích. Poprvé roku 1860 byla výroční zkouška lutínských žáků konána v Lutíně. V srpnu roku 1881 odešel pan učitel J. Kubík do výslužby a na jeho místo nastoupil nový řídící školy, Rajmund Orel. Jak se vyvíjelo školství v Lutíně, tak také jeho kulturní život. Dne 25. února 1882 se konala první valná hromada čtenářského spolku „Svornost“, jehož součástí byl také pěvecký sbor. Tato zpráva nás zajímá, protože u zrodu spolku stál i pan učitel Rajmund Orel. Předsedou spolku byl František Špunda, knihovníkem potom Jan Husička a sbormistrem pan František Balcařík. (Lysická, s. 6-7) Na straně jedné se tedy kulturní život rozvíjel, na straně druhé, s přicházejícím pokrokem a rozvojem, se některé lidové zvyky naopak začaly vytrácet a pomalu vymizelo i nošení krojů. Nový řídící a zároveň učitel zavedl zajímavé změny. Školní rok byl vždy v červnu ukončován povinnými závěrečnými zkouškami a po jejich ukončení zorganizoval učitel R. Orel veselou slavnost, za přítomnosti rodičů a pozvaných hostů. Někdy, jako v roce 1884 byla tato slavnost zakončena výletem, kdy se všichni přítomní vydali pěšky do Třebčína, odkud byl vypraven zvláštní vlak do Náměště na Hané. Tam všichni navštívili zříceniny středověkého hradu. (Papajík, s. 155, Lysická, s. 7) Pro pana učitele i celou školu se podobné výlety staly každoroční tradicí a nedílnou součástí vyučování. Zpočátku byly podnikány pouze na území obce nebo do jejího nejbližšího okolí. Vyráželo se například na Kosíř, do slatinických lázní či do Olomouce. Žactvo při nich bývalo pohoštěno, a pokud se konaly v Lutíně, účinkovala také živá hudba. V době působení učitele R. Orla v lutínské škole, zasáhly do poklidného života na konci 19. století dvě prazvláštní přírodní katastrofy. Poprvé tomu bylo dne 1. srpna 1886 kolem čtvrté hodiny odpolední, kdy se protrhla mračna nad Třebčínem, Antlerkou, Slatinkami a Kaplí. Kolem páté hodiny se velice neočekávaně přihrnulo velké množství vody do Lutína, které protrhlo třebčínské železné hráze. Voda se u školy nahrnula až do výšky dvou metrů nad běžný terén, rozevřela si vrata do dvora školy a vytvořila koryto. Jelikož byla škola v tu chvíli jako ostrůvek v moři, očekávalo se její brzké sesutí, protože byla vystavěna z velmi měkkého zdiva. To se také stalo a toto částečné sesutí způsobilo smrt jednoho šestiletého chlapce. Rodina učitele R. Orla i celá škola byla v nebezpečí. Voda s sebou totiž nesla vše, co jí stálo v cestě, včetně snopů, otýpek dříví, trámů ze zničených stavení či nábytku. 20
Naštěstí škola zůstala stát, ale rodina pana učitele unikla jen velmi nesnadně, protože voda se valila okny i dveřmi do všech místností, a tak je před utopením zachránilo pouze to, že si vylezli na skříně, kde tuto katastrofu přečkali. Voda v domě dosahovala až jednoho metru. Další přírodní katastrofa přišla o několik let později, jak se dočteme níže. Ve školním roce 1887/1888 podepsal starosta obce a zároveň předseda místní školní rady pan František Špunda petici pro návrh Linhtensteinův na zavedení konfesionální školy a zkrácení návštěvy školy na 12 let. Nyní se dostáváme do roku 1891, kdy 15. května došlo ke druhé přírodní katastrofě. Od Třebčína se k Lutínu sneslo hromobití. Tehdy udeřil první blesk přímo do komína školní budovy, rozmetal ho a zdivo z něj napadalo do síně a učitelova bytu. Blesk dále rozboural železná kamna a skříň, která stála poblíž. Ze zdi srazil obraz sv. Cyrila a Metoděje a také rozbil mnoho okenních tabulí. V té době se učitel se svojí rodinou nacházel přímo ve školní učebně. Blesk tedy napáchal nemalé materiální škody v učebně a dokonce poranil pana učitele a jedno z jeho dětí, protože v tu chvíli právě stáli u okna. Byli omráčeni a popáleni. Velkým štěstím tehdy bylo, že právě neprobíhalo vyučování, jinak by byly následky jistě mnohem tragičtější. Ve stropě budovy zůstalo po této náhlé katastrofě 57 větších i menších děr. (Mišáková, s. 11-12) V době působení učitele R. Orla došlo ve škole ke značnému zmodernizování způsobu výchovy žactva. Tyto pokrokové snahy se ale nezamlouvaly vedoucím zástupcům obce. Došlo zde k nedorozumění, takže se po jedenáctiletém působení v Lutíně pan učitel rozhodl zažádat o přeložení, které bylo uskutečněno v květnu roku 1892. Jeho nástupcem se stal Josef Vymětal. Ten zde, v lutínské škole, působil pouze dva roky, do roku 1894, ale stihl se zde zasloužit spolu se starostou Matějem Špundou o uspořádání sbírky na zakoupení harmonia do lutínské Kaple Nanebevzetí Svaté Panny Marie. To bylo v roce 1893. V této době se počet žáků ve škole pohyboval mezi 50-60. Celkově se dá říci, že až do 1. světové války počet dětí kolísal v rozmezí od 40 do 80. (Papajík, s. 156) V roce 1896 byla Františkem Špundou založena nadace pro chudé žáky. Stalo se tak díky odkazu v jeho poslední vůli, kde škole odkázal 100 zlatých. Tato částka byla uložena ve slatinické záložně a z jejích úroků měly být každoročně kupovány psací potřeby pro nemajetné žáky lutínské školy. V den výročí úmrtí pana Františka Špundy byly rozdávány panem učitelem dětem. Pan František Špunda zesnul dne 20. října 1895. K této částce navíc slatinická záložna darovala 25 zlatých a olšanská dokonce 35 zlatých. (Lysická, s. 9) 21
Roku 1894 se v Lutíně stal novým učitelem Antonín Půda. Za jeho působení bylo zjištěno, že stav školní budovy je velmi špatný a nedostačující. (Kronika školní v Lutíně, nestr.) Jakým směrem se ubíral vývoj, či snad zánik lutínské národní školy se dozvíme v následující kapitole. Dostáváme se totiž na konec 19. století, které bylo plné různorodých zvratů, a teprve následující řádky nám ukáží, zda to další, nové, dvacáté bude příznakem pro lepší budoucnost.
2.2 Vývoj na přelomu století – rozvoj do konce 1. světové války Jak už jsme zmínili, dostáváme se na přelom 19. a 20. století. Nejen ve světě, ale také u nás je toto období plné velkých zvratů a změn, které celou společnost provázejí na cestě k moderní době. Co tento přelom znamenal pro lutínské základní školství i celou obec a její obyvatele se dozvíme v následující kapitole, která je ukončena rokem 1919, tedy zhruba rok po ukončení 1. světové války. Pan učitel Antonín Půda, kterého jsme zmiňovali již na konci předešlé kapitoly, působil v lutínské základní škole sedm let a to od roku 1894 do roku 1901. Jak jsme již výše zmínili, tento muž shledával lutínskou školu nevyhovující. Ne ani tak z hlediska výchovy a vzdělávání, spíše se jednalo o technický stav budovy, který byl v té době opravdu špatný. Lutínský učitel A. Půda nebyl jediný, kdo na tuto skutečnost poukázal. Se stejným problémem se, logicky, potýkal také jeho nástupce František Mohampl. Ten ve zdejší škole pracoval od roku 1901. Kromě vyučování ve škole se pan F. Mohampl zajímal také o veřejný život v obci. V roce 1904 byl zakládajícím členem sokolské jednoty ve Slatinicích. Dokonce bylo v roce 1909 na lutínské návsi uspořádáno veřejné cvičení, jehož se účastnili cvičenci jak ze Slatinic, Lutína a Senice, tak i z Litovle a Prostějova. Proti sokolskému sdružení ovšem tvrdě vystupoval a kázal slatinický kaplan P. Josef Hofer, který také vyvíjel nátlak na lutínské matky, aby jejich děti raději vstoupily do právě vznikající katolické tělocvičné organizace Orel. Po neúspěšné agitaci měl slatinický kaplan údajně snižovat všem lutínským dětem – členům Sokola – známky z tehdy povinného náboženství. Veškerý odpor byl zbytečný, protože i přes všechna tato úskalí byl roku 1910 založen i ženský odbor Sokola. (Archiv obce Lutína) 22
Zde je také nutno zmínit se o první ženě, která do chodu lutínské školy zasáhla. Byla jí první lutínská učitelka, paní Olga Skřivánková. Ve škole sice působila pouze rok, ale vzhledem k tomu, že dnešní školství je převážně feminizované, je zvláštní, že na přelomu 19. století byla žena ve školství spíše raritou. Olga Skřivánková zde působila ve školním roce 1902/1903 a měla na starosti ruční práce. (Lysická, s. 10) O rok později, ve školním roce 1903/1904, byly prosby učitelů vyslyšeny a nadřízené orgány označily zdejší školní budovu č. p. 1 za naprosto nedostatečnou a modernímu školství nevyhovující. Obecní výbor se nejdříve, v roce 1904, vyslovil, že by stávající budovu školy opravil, ale později se začalo uvažovat o stavbě nové budovy, ovšem pro nedostatek obecních financí se plán na její realizaci musel odložit. V roce 1906 již počtvrté nařídila okresní školní rada místní školní radě, aby předložila plány a rozpočet na realizaci nové školní budovy. Pokud by tak obec Lutín nechtěla učinit, škola by byla zavřena a lutínské školství by bylo opět přiškoleno ke Slatinicím, tak jak tomu bylo až do roku 1848. Snahy a hrozby okresní školní rady byly marné, ani čtvrtý apel vedení obce Lutín nepřesvědčil. Obec se neustále vymlouvala, že se do tak velké stavby nemůže dát, protože neobdržela dotaci od státu, také proto, že musí stavět silnice, scelovat pozemky a regulovat vodní toky. Jak se zdá byly tyto záležitosti důležitější než vzdělání místních dětí. (Archiv obce Lutína) Souhlas ke stavbě nové budovy ze strany vedení obce přišel až v roce 1907. Dne 21. července 1908 byl v Lutíně položen základní kámen k nové „důstojné budově školní“. Stavba trvala téměř celý rok a nakonec byla úspěšně dokončena stavitelem Josefem Brachem z Příkaz, v létě 1909. Celkový náklad na tuto stavbu činil 39 500,- korun. Škola byla 28. srpna 1909 vysvěcena slatinickým farářem Látalem. (Papajík, s. 156) Ve školním roce 1908/1909 se ve staré škole učilo naposledy. Tento školní rok zde působil nový učitel, pan Antonín Rozehnal. Viděl starou školu jako naprosto nevhodnou, pro děti spíše mučírnou než „učírnou“. Těšil se na novou školu a doufal, že bude pro děti pravým rájem, vyučování, že bude opravdovou radostí a občanům bude sloužit ke cti. (Papajík, s. 156) Nové budovy se ovšem A. Rozehnal nedočkal a jeho nástupcem se stal Josef Kořínek, který zde začal vyučovat v roce 1909. I přesto, že byla nová budova postavena jako dvoutřídní, stejně se všechny děti nadále tísnily pouze v jedné učebně. V té době byl počet dětí 71. Dvoutřídkou se nakonec stala až v roce 1914 a druhým učitelem se stal Alois Nevrlý. Bylo to v době, kdy se do Lutína díky podniku bratří Sigmundů přistěhovalo několik dělnických rodin, které v jejich továrně nalezly nové zaměstnání. Dá se říci, že počet žáků 23
v lutínské škole vzrůstal v přímé úměře k rozvoji místního závodu na pumpy a čerpadla.(100 let Národní školy v Lutíně 1849-1949, s. 14)
Obr. č. 4 Dům č. p. 80 - budova národní školy v letech 1909-1956 (Zdroj: Lysická, s. 10)
Jelikož v minulých letech vypukly spalničky a záškrt, na něž několik dětí zemřelo, bylo místní radou usneseno a doporučeno konat ve škole pravidelné lékařské prohlídky žáků, a to čtyřikrát ročně. Prohlídku měl mít na starosti obvodní lékař a učitelé měli za úkol spolupracovat. Nyní se dostáváme k prvnímu velice důležitému a neopomenutelnému mezníku ve 20. století. Jde o první světovou válku, která samozřejmě poznamenala a nenávratně změnila nejen chod obce Lutín, ale zanechala také hluboké následky na vývoji celého jejího školství. V době 1. světové války vyučování značně utrpělo. Bylo to způsobeno například tím, že pan učitel A. Nevrlý byl povolán na frontu. Dalším problémem byl nedostatek otopu v sychravých obdobích, takže vyučování muselo bývat zrušeno. Jinak bylo vyučování zkráceno na půldenní a probíhalo jen ve dvou třídách. Plán týkající se lékařských prohlídek čtyřikrát ročně byl samozřejmě zrušen, návštěvy lékaře se neuskutečňovaly. Problém byl také se základní školní potřebou – s papírem. Toho byl v této době takový nedostatek, že děti musely zase začít psát na břidličné destičky. (Lysická, s. 11) 12. prosince 1918 byla výnosem Zemské školní rady účast žáků a učitelů při náboženských úkonech stanovena jako dobrovolná. Během války do lutínské školy nastoupil nový, výše zmiňovaný, správce Ctibor Černoch. Bylo to roku 1916. Tento učitel zde ale neučil příliš dlouho, pouze do roku 1919. 24
Důvodem byl konflikt, který měl s tehdejším starostou obce Františkem Sigmundem. Tento incident se vystupňoval koncem roku 1918, kdy starosta učiteli vyčetl, že vyučuje nekvalitně. Starostu k tomuto výroku vedl fakt, že jeho dcera, kterou C. Černoch ve škole vyučoval, neprospívala dobře. Dále starostovi vadilo učitelovo náboženské přesvědčení, které dle něj bylo právě překážkou pro zdárnou výchovu dětí. Starosta F. Sigmund učitele přímo nařkl, že si více hledí svého pole nežli školní výuky, což bylo možná i proto, že si učitel v roce 1916 pronajal čtyři měřice pole od olomoucké kapituly. Učitel se ovšem bránil tím, že práci na pronajatém poli vykonávala jeho manželka spolu s děvečkou. Ctibor Černoch si dovolil do školní kroniky poznamenat, že špatný prospěch dcery starosty F. Sigmunda nebyl jeho vinnou, nýbrž za to mohly nevyhovující válečné poměry a přecitlivělá výchova u dětí ze „zbohatlých rodin“. Zajímavostí je i fakt, že k učiteli do výuky chodil i starší bratr z rodiny Sigmundů a ten žádné potíže ve studiu neměl. Být ve při s mocným továrníkem a starostou obce F. Sigmundem nemohlo pro místního učitele dopadnout dobře. Starosta tehdy sdělil školnímu inspektorovi, že Lutínští občané jsou proti učiteli C. Černochovi. Ten se následně postaral o to, aby byl přeložen do Moravské Huzové. Pan učitel odcházel z Lutína s „hořkostí“, protože za války pomáhal obci při rekvizicích a snažil se o to, aby obec nebyla zbavena všech zásob potravin. Místo odměny se mu naopak dostalo spíše trestu. Dalo by se říci, že to byla zrada od lidí, kteří mu měli být zavázáni vděčností. Dnes už se jen stěží dopátráme toho, na čí straně stála pravda a kdo byl viníkem všech těchto rozepří. Touto dobou vrcholily rozepře místního rozsahu, ty světového rozsahu, týkající se válčení, pomalu slábly a blížily se k závěru. (Papajík, s. 157-158) Takto se dostáváme až na samý konec války, což je mezní hranice této kapitoly a čeká nás vstup do následující, která nám přiblíží, jaké události čekaly českou zemi v dalších dvaceti sedmi letech.
2.3 Od vzniku ČSR po konec 2. světové války 28. října 1918 byl dnem, kdy na základě složitého procesu byl ustanoven samostatný Československý stát. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci ustanovení versailleské mírové smlouvy. Nové začátky se netýkaly jen Československa. I lutínskou školu čekala nová etapa a proběhly zde různé změny. 25
K jedné změně došlo roku 1919, kdy byla ustanovena reforma obecné školy, a bylo rozhodnuto, že i chlapce se bude vyučovat ručním pracem. (Lysická, s. 11) Další změna čekala školu velmi brzy. Po nepříjemném „odchodu“ učitele C. Černocha se roku 1919 stal novým učitelem a správcem školy v Lutíně obcí jmenovaný Štěpán Krček. Tento učitel se sem dostal po odchodu z Topolan, kde se taktéž věnoval této profesi. Po válce navštěvovalo školu téměř 100 dětí. Ty mohly po ukončení uzákoněné osmileté povinné školní docházky dále pokračovat na měšťanských školách v Kostelci na Hané, v Náměšti na Hané a od roku 1925 také v nejbližším Hněvotíně. Když válka skončila, jediná Agrární strana měla svoji vlastní stranickou organizaci s názvem Domovina. Ta měla svůj vliv i v kulturních spolcích obce. Nejvýznamnějším z těchto spolků byla Národní jednota, která pořádala četné přednášky a měla vlastní knihovnu o 500 svazcích. Knihovnu v roce 1937 převzala obec, ale do té doby sloužila široké veřejnosti, včetně dětí, které zde mohly naleznout podněty pro obohacení znalostí, které nabyly ve škole či získání poznatků nových, které nebyly předmětem výuky. Velmi činný spolek Národní jednota také v roce 1918 zřídil v sále místního hostince stálé jeviště a pořádal 3 – 4 ochotnická divadelní představení do roka. V roce 1927 vypukl po plese nedorozuměním požár hostince a tím pádem zde shořelo jeviště i veškeré divadelní rekvizity. Členové spolku se nenechali odradit a během necelého roku bylo vše obnoveno. Zmíněný požár hostince byl také impulsem k jednání o zřízení hasičského sboru, který ve vsi do té doby chyběl. Obec se ale bála velkých nákladů, a tak nakonec zřídila místní továrna bratří Sigmundů vlastní hasičský sbor. (Lysická, s. 12) Kromě toho fungoval v Lutíně také tamburašský kroužek, vedený panem učitelem A. Nevrlým, který si získal věhlas i v širším okolí. Je obdivuhodné, že zde kroužek hry na tamburu vůbec vznikl, když uvážíme, že se tento folklór dostal do Česka z Bosny a Hercegoviny teprve na konci 19. století. (Internetový portál tamburasi.cz) Dne 28. 9. 1921 zemská školní rada povolila dvě skupiny ženských prací, a to 7 hodin týdně. V roce 1922 vydala československá vláda Malý školský zákon, který obsahoval pouze drobné změny a úpravy. Byla například rozšířena povinná osmiletá školní docházka na celém území Československého státu, zachovala se však třídní nejednotnost školského systému, která znemožňovala většině dětí kvalitnější a vyšší vzdělání. Ve školním roce 1923/1924 byly do lutínské školy zavedeny nové vyučovací předměty. Týkalo se to občanské nauky a výchovných ručních prací. Tato školská změna 26
vyvolala nevoli u faráře ve Slatinicích, který ji mnohokrát kritizoval ve svých kázáních. (Lysická, s. 12) Začátek světové hospodářské krize se odrazil i v československém školství. Roku 1924 mělo dojít k restrikci státních zaměstnanců. Aby tato změna nenarušila příliš chod vyučování, mělo být o prázdninách propuštěno 10 % učitelů a také snížen počet tříd. Lutínské školy se tato restrukturalizace nakonec nedotkla, neboť zde vyučovali pouze dva učitelé ve dvou třídách. Krizová léta s sebou ale přinesla jiné potíže. Obyvatele Lutína postila epidemie. 30 % dětí onemocnělo chřipkou, a v květnu dostalo 75 % dětí spalničky. (Tamtéž, s. 13) Budova školy volala po nutné opravě. V roce 1925 zde bylo vymalováno, také byla zřízena nová tělocvična a do ní bylo zakoupeno potřebné cvičební nářadí. (Papajík, s. 158) Spolupráce školy a podniku rodiny Sigmundů začala ve školním roce 1928/1929, když zde byl vyčleněn prostor pro výuku cca 30 učňů připravovaných na zaměstnání v továrně, jak jsme se již mohli dočíst v 1. kapitole. Tato výuka nesla název Odborná škola kovodělná a byla dvouletá. Jak vypadalo vysvědčení ve školním roce 1928/1929 dokládá obrazová příloha Školní zprávy na konci práce: Obr. č. 5. Po školním roce 1929/1930 vypukla o prázdninách velká epidemie tyfu, kdy onemocnělo asi 80 % obyvatelstva. Začátek následujícího školního roku byl tedy posunut až na 5. září a děti z postižených rodin nastoupily do výuky až o měsíc později. Velmi oblíbenou postavou se ve škole stal děkan ze Slatinic, Josef Řezáč, který zde od roku 1930 začal vyučovat náboženství. I přes svůj vysoký věk neváhal chodit každý den do Lutína ze Slatinic pěšky. Svoji dobrou pověst si získal i podporou kulturních spolků a za okupace následně i svým silným vlasteneckým postojem. Za tyto své názory a postoje byl lutínskou obcí jmenován čestným občanem. Dále probíhala spolupráce školy s firmou Sigma – Pumpy. Díky výpomoci učňů byla v areálu školy prohloubena studna a uvedena do provozu vlastní pumpa. (Lysická, s. 13) Už od 19. století, kdy ve škole vyučoval Rajmund Orel, sem byla zavedena tradice v podobě výletů, uskutečňovaných vždy na konci školního roku. Většinou se jednalo o pěší vycházky, popřípadě výlety vlakem pouze do blízkého okolí. V rámci dobré spolupráce nabídl závod bratří Sigmundů škole autobus, kterým mohly děti vyjíždět o něco málo dále, a to například na Svatý Kopeček u Olomouce, do Kroměříže či do Šternberka. Ve školním roce 1933/1934 došlo k jednotné úpravě osnov pro učně kovodělných oborů a do budovy lutínské základní školy začali docházet i učni z okolních vesnic. Chodili 27
sem „přespolní“ například z Třebčína, Olšan, Hablova či Duban. Celkový počet učňů se zvýšil přibližně na 50. (Lysická, s. 14) Roku 1934 žáci lutínské školy zinscenovali hru Školák Kája Mařík. Informaci o tomto hraném divadle dokládá dobová fotografie:
Obr. č. 6 Divadelní představení z roku 1934 (Zdroj IsoL)
Další fotografie z tohoto představení je umístěna v obrazových přílohách na konci práce: Obr. č. 7. Tehdejší správce školy se spolu s rodinou Sigmundů, která ovládala téměř veškeré dění v obci, domluvili také na novém způsobu podpory zdejší školy. S tímto nápadem přišel ing. Jan Sigmund mladší, který se také hned pustil do její realizace. A tak byla v roce 1934 zřízena peněžní dotace pouze pro potřeby školy. V olomoucké Občanské záložně byl uložen počáteční vklad 11 000 korun. Z úroků, které na vkladu vznikly, měly být nakupovány školní potřeby pro děti dělníků ze zdejší továrny. Poté, co by vklad narostl tak také pro ostatní děti z chudších poměrů a část financí měla být také věnována na nákup pomůcek k rozšíření kabinetu.(Kniha pocty pro školní dítky, nestr.; Pamětní kniha obce Lutína, s. 76; 100 let Národní školy v Lutíně, s. 16) Lutínská škola se ve školním roce 1936/1937 dočkala také moderního vybavení v podobě rozhlasového přijímače a o rok později prvního kufříkového psacího stroje. (Mišáková, s. 14) 28
Jelikož byla omítka na školní budově již značně omšelá, byla budova školy v roce 1937 nově omítnuta. Na těchto stavebních pracích by nebylo nic podivného, ale škola nakonec zůstala nově omítnuta pouze ze dvou stran. Strana jižní a západní získala novou tvář, ale průčelí a východní strana se nové fasády nedočkaly vzhledem k blížící se válce. Jinak nebyl inventář školy po dlouhou dobu doplňován a budova byla ponechána svému osudu. (100 let Národní školy v Lutíně, s. 16) Další fotografie školy je umístěna v obrazových přílohách na konci práce (Obr. č. 8). Ještě toho roku byl do školy dosazen nový správce, Vojtěch Stratil, který vystřídal předešlého Štěpána Krčka. Dnem 27. ledna 1938 bylo v lutínské škole zřízeno první rodičovské sdružení (SRPŠ viz seznam zkratek) a jeho prvním předsedou se stal pan Svatopluk Tabara. Souběžně s tímto pracovala i místní školní rada. Válečná léta toto prosperující období obce poněkud „zmrazila“. Školní výuka byla charakterizována nucenou povinnou výukou němčiny. Také se objevil stejný problém jako při 1. světové válce, který opět způsoboval nedostatek topiva. Do běžné výuky také zasahovaly nejrůznější akce, kupříkladu oslavy ke vzniku Protektorátu Čech a Moravy nebo oslavy narozenin Adolfa Hitlera apod. Špatný vliv na chod školy mělo i časté střídání ve vedení školy. Tehdejší zaměstnanec V. Stratil byl v listopadu roku 1941 zbaven funkce ředitele školy a zbylý školní rok dokončil pouze jako učitel. Od následujícího školního roku, tedy 1942/1943, byl poslán jako učitel na školu do nedalekých Olšan. Poté, co byla funkce panu V. Stratilovi odebrána, se do vedení školy dostala první žena. Byla jí Ludmila Kuncková. Ta tuto funkci vykonávala 1941 – 1943. Poté ji na jeden školní rok vystřídala Marie Ošťádalová (1943/1944) a v posledním válečném školním roce byl na post ředitele dosazen Antonín Vyroubal. (Papajík, s. 158) Za okupace byla v budově školy zřízena i obecní kancelář. Nacházela se vedle bytů pro řídícího a svobodného učitele. Protože se ovšem agenda obecních úředníků neustále rozšiřovala, byl roku 1942 zabrán na další kancelář obecního úřadu i byt svobodného učitele. Obecní úřad působil v prostorách školních bytů až do roku 1948. (Lysická, s. 16) Šestileté období kruté 2. světové války definitivně skončilo, když byla 9. května 1945 Praha osvobozena sovětskými vojsky, tehdejší Rudou armádou.
29
2.4 Období Třetí Československé republiky Poválečná Československá republika i její samostatnost byla oslabena. V politice se začala prosazovat závislost na Sovětském svazu, která byla připravována Komunistickou stranou Československa (KSČ) už za války v Moskvě. V roce 1945 také došlo k zestátnění většiny československého průmyslu. Třetí Československá republika byl název pro takové státní uspořádání obnoveného Československa, které vzniklo v období po nacistické okupaci a před nástupem komunistické strany k moci. Jedná se tedy o období od začátku května do konce února roku 1948. Toto uspořádání představovalo přechod od demokratického státu, který byl budován po vzoru francouzském a britském, k totalitnímu socialistickému státu, lidově demokratické republice, která měla být orientována na Sovětský svaz. (Srovnej: Kaplan; Veber)
2.4.1 Lutínská škola za Třetí republiky Ihned po válce, ještě roku 1945 začala v Lutíně fungovat mateřská škola, jak již bylo zmíněno v kapitole týkající se historického vývoje Lutína (Kapitola 1.3). Dlouhou dobu byla provozována v Sigmou poskytnutém domě (jak dokládá následující fotografie, Obr. č. 9) a až v roce 1980 byla přestěhována do budovy nové. (fond Archiv obce Lutína)
Obr. č. 9 Budova původní mateřské školy v Lutíně (Zdroj: IsoL)
30
Budova lutínské základní školy byla po skončení 2. světové války v žalostném stavu. Byla celá velice zchátralá, nenacházel se zde vodovod natož toalety. Škola tou dobou byla opět dvoutřídní a smíšená. Obnovila se myšlenka preventivních lékařských prohlídek u zubaře, také děti absolvovaly preventivní prohlídky ke zjištění tuberkulózy a byly pravidelně očkovány. Ve škole se opět vyučovalo náboženství. Protože obec po válce potřebovala pomoci zničenému hospodářství, byla do akce zapojena i škola. Děti proto sbíraly odpadové hmoty, kosti, také papír a různé byliny. Po skončení války začaly postupně vznikat a pracovat organizace Národní fronty. Pro pravidelná sokolská cvičení bylo roku 1946 na „Rybníčku“ vybudováno letní cvičiště, kam chodily sportovat i děti z lutínské obce. Zvláštní poslání bylo mezi společenskými složkami svěřeno Sboru pro občanské záležitosti, jehož práce úspěšně obohacuje od roku 1953 až do dnešních dnů místní společenský život. Již rok po válce, tedy roku 1946 byl ve škole zabudován vodovod, do učeben byla nainstalována umyvadla s tekoucí vodou, vznikly nové splachovací toalety a do celé školy bylo zavedeno elektrické osvětlení. Také byla škola uvnitř vymalována. (Mišáková, s. 14) Toho roku (1946) zažil Lutín velice krutou zimu. Jelikož škola trpěla absolutním nedostatkem paliva, bylo nutné na začátku března zastavit vyučování zhruba na 10 dní. Po tuto dobu chodili žáci do školy pouze 2x týdně a to jen pro úkoly, které pak vypracovávali doma. V roce 1948 se dokonce podařilo získat další prostor pro potřeby školy. Ten vznikl na základě žádosti správce školy, který chtěl, aby Místní národní výbor uvolnil jednu kancelářskou místnost. Ten tak učinil a v místnosti se zařídila šatna a současně jí bylo používáno jako učebny pro chlapecké ruční práce. Byl nakoupen nový nábytek, školní lavice a stolky. Škole byl pořízen nový rozhlasový přístroj a piano. V tomto období se také uvažovalo o vybudování druhého stupně, aby škola měla osm tříd. Tento záměr se ale nepodařilo uskutečnit a trvalo ještě dlouhých 46 let, než se tento záměr podařilo prosadit a zrealizovat. (Tamtéž) Počet žáků vzrostl na 92, proto již bylo nutné otevřít třetí třídu. Kanceláře Místního národního výboru tak musely být zrušeny, prostory vyklizeny a nově zařízeny jako další učebna. Lavice pro tuto třídu byly zapůjčeny střední školou v Těšeticích, protože byly sice objednány již o prázdninách, ale dodány až v prosinci. 31
Nový Školský zákon z roku 1948 poprvé v historii československého školství vytvořil jednotnou státní soustavu a definoval společný výchovný cíl, což se týkalo všech druhů škol pouze s výjimkou vysokých škol. Povinná školní docházka byla prodloužena na 9 let. V souvislosti s uzákoněním „o jednotné škole“ byla i tato obecná škola přeměněna na školu národní. Od roku 1948 již nebyla dvoutřídní, ale stala se trojtřídní. V roce 1949 se opět rozšířila na čtyři třídy a následně, v roce 1951, byla zařízena i třída pátá. V tomto počtu tříd zůstalo vyučování po dlouhou dobu. Seznam veškerých počtů žáků v jednotlivých letech je zaznamenán v tabulce, která je umístěna na konci tohoto textu v textové přílohové části (Tab. č. 2). Ve škole v roce 1948, přesněji 4. června, vypukl požár, když se od rozžhavených kamen vznítila dřevěná stěna mezi první a druhou třídou. Požár vznikl v době vyučování, takže byl naštěstí brzy zpozorován a díky velice rychlému zásahu místní jednotky hasičského sboru byl i včas zlikvidován. Nikdo nebyl vážně zraněn a ani škole nevznikla větší škoda. Od 1. listopadu 1948 byla zavedena další příjemná novinka. Ve škole začalo fungovat školní stravování. Vedení školy obdrželo od Mezinárodního Dětského fondu příděl sušeného mléka, margarinu, sádla a masových konzerv. Rodičovské sdružení se usneslo z tohoto přídělu stravovat veškeré školní děti. (Lysická, s. 16)
2.5 Školství za totalitního režimu od roku 1949 Mezi 17. a 25. únorem roku 1948 proběhl v Československu komunistický převrat. V dnešní době je vnímán jako tvrdý přechod od vnějškové demokracie k totalitě, kdy byl Československý stát připojen k sovětskému mocenskému bloku. Toto období bylo počátkem útlaku obyvatel, příčinou ekonomického úpadku a obrovské emigrační vlny občanů do zahraničí. Od této doby byl 25. únor oslavován jako den Vítězství československého pracujícího lidu (1948) – významný den Československé socialistické republiky. (fond Archiv obce Lutín)
2.5.1 Lutínská škola od roku 1949 Po velkých revolučních únorových změnách a zákonné úpravě našeho školství učitelstvo slavnostně zahájilo vstup do „pětiletky“. Žákům byl tedy vysvětlen pojem pětiletý plán a důraz byl kladen na důležitost pomoci i od školní mládeže. 32
Ve dnech 25. a 26. června 1949 proběhla velkolepá oslava pod názvem 100 let národní školy v Lutíně. Zvláštní dík patřil panu Ludvíku Handlovi, organizátorovi, neúnavnému pracovníkovi pro zájmy školské a předsedovi místní školní rady, který měl velkou zásluhu na uspořádání této slavnosti. Na přípravě se dále podívali téměř všichni občané z Lutína, za což patřilo poděkování i jim. Na tuto oslavu se přijeli podívat i mnozí z těch, kteří byli s lutínskou školou nějakým způsobem spjati. U příležitosti oslav byla vydána stejnojmenná publikace o lutínské škole. Mezi nimi byli bývalí žáci školy, také předešlí učitelé a zpovzdálí tuto záležitost pozoroval i spisovatel a básník Mistr Petr Bezruč. Ten na počest školy sepsal několik veršů, které jsou v této knize otištěny. Jak tomu často bývá, celou oslavu pokazil déšť. (100 let národní školy v Lutíně, s. 32) Po druhé světové válce se počet obyvatel v Lutíně díky továrně Sigma – Pumpy brzy zdvojnásobil – roku 1950 zde žilo 1 344 lidí. Tento záznam i další údaje o počtu obyvatel nejen v Lutíně, ale i v přilehlých obcích, z jednotlivých období dokládá přehledná tabulka umístěná v textové přílohové části této práce (Tab. č. 1, viz výše). Ve školním roce 1849/1950 jsou poprvé v dějinách místní školy její úkoly zcela ve shodě se zájmy a potřebami pracujícího lidu. Během tohoto školního roku se počet žáků vlivem přistěhování nových rodin opět zvýšil, a proto bylo nutné otevřít další třídu, v pořadí již čtvrtou. Jednotný Národní Výbor (dále jen JNV, viz seznam zkratek) v Olomouci – školský referát toto otevření povolil. Třída měla být otevřena hned, jakmile bude JNV moci škole přidělit novou učitelskou sílu, kterých byl v té době nedostatek. Z ředitelského naturálního bytu ve škole byla zřízena další učebna a jako naturální byt ředitele byl určen konfiskovaný dům po Němcích. Jelikož byl tento dům obydlen dvěma nájemníky, byl řediteli prozatímně přidělen byt ve vile Ing. M. Sigmunda, který se toho času nacházel v Anglii. (Lysická, s. 17) Vyučování v nové učebně bylo zahájeno 1. března 1950. Ve škole byl založen pionýrský oddíl Junáka. Toho se využívalo při oslavách státních svátků a jiných různých příležitostech, kdy žáci vystupovali s nacvičeným kulturním programem. Děti dostávaly od školy přesnídávky a na obědové stravování si přispívaly částkou 25 korun. 33
V poválečné době se do čela vedení školy vrátil pan Vojtěch Stratil, který zde působil od roku 1945 do roku 1950. V tomto roce byl vystřídán panem Antonínem Vyroubalem, který svoji funkci plnil až do roku 1959. V následujících letech byli žáci lutínské školy vyučováni v duchu marxismu – leninismu po vzoru sovětské mládeže v lásce k SSSR a nenávisti k „boháčům“ celého světa, což zaznělo v projevu pana ředitele V. Stratila na začátku školního roku 1950/1951. I přes tento velmi aktivistický projev nebyl V. Stratil považován za „věrného“ soudruha nového zřízení a stranické vedení uvažovalo o jeho přeložení na jinou školu, aby byl zbaven vedoucí funkce ve škole. K tomuto závěru nedošlo pouze z jediného důvodu a to proto, že V. Stratil onemocněl a ze školství odešel sám a nadobro. (Školní kronika Lutín, nestr.) Přistěhováním dalších rodin s dětmi do Lutína přibývali škole pořád noví žáci. Žádosti o zřízení páté třídy bylo vyhověno a učebna byla povolena. Vzniklo tím střídavé vyučování ve druhé a třetí třídě, které bylo odstraněno adaptací učebny v domě č. p. 47 poblíž školy. V této době byla při národní škole zřízena první družina mládeže pro děti zaměstnaných matek. Během roku 1950 došlo také k úpravě šatny ve školním sklepě, čímž se velice zvedla úroveň hygieny školních chodeb a místností. Na školním dvorku byla vybudována železná konstrukce hrazdy, tyče na šplhání a kruhy. Rovněž byla zřízena sborovna, ve které se učitelé scházeli ke svým poradám. Adaptace staré budovy byla v roce 1952 zamítnuta, proto byl podán návrh na vystavění budovy nové, jehož schválení ale záleželo na počtu dětí chodících do školy. Ve školním roce 1952/1953 bylo rozhodnutím vlády vyučování náboženství prohlášeno za nepovinné a přihláška dítěte do něj musela být podepsána rodiči. I když byla ve škole většina dětí pocházejících z dělnických rodin, stejně se v tomto roce přihlásilo do římskokatolického náboženství 117 dětí, což znamenalo, že pouhých 13 žáků z celé školy tuto nabídku odmítlo. Do školy byl zaveden telefon a SRPŠ zakoupilo zvukový promítací přístroj. Dne 1. černa 1953 byly zrušeny potravinové lístky a byla provedena měnová reforma. Následkem této reformy bylo zastaveno podávání bezplatných přesnídávek dětem. (Tamtéž, s. 18) Nová organizace škol dle změněného Školského zákona nabyla platnosti ve školním roce 1953/1954. Zákon odstranil dřívější rozdělení školy na první a druhý stupeň. Povinnou 34
školní docházku stanovil na osm let. Zákon také řádně upravil podmínky vzdělávání učitelů a zřídil pro ně příslušné typy škol. V Lutíně zůstala národní škola. První třída se stala přípravným ročníkem, což umožňovalo pomalejší a méně násilný přechod od bezstarostného dětství bez povinností k soustavné školní práci s pravidly a řády. Tento model byl vytvořen podle vzoru sovětského školství. Lutínská škola v té době patřila k „osmiletce“ v Hněvotíně, kam žáci z Lutína následně přecházely. Nová organizace měla zabezpečit vyšší a lepší vzdělávání dětí a mládeže jednotným vedením. Na únorové členské schůzi SRPŠ byla opět zdůrazněna nutnost výstavby nové školy, ovšem bez odezvy. Jinak první rok v nově reformovaném školství proběhl klidně a dobře. I nadále vyučování probíhalo v učebnách střídavě, neboť družina mládeže neměla místnost určenou ke stravování, a proto jí byla dána k dispozici jedna provizorní třída. Na všech schůzích se neustále jednalo o možnosti začít s adaptací školní budovy, protože současný stav byl již neúnosný. Vzhledem k tomu, že se pro školu, která v roce 1951 měla 128 žáků v pěti třídách, nepodařilo prosadit výstavbu nové moderní budovy, došlo proto v roce 1956 k zahájení dlouhodobé generální rekonstrukce stávající budovy spojené s přístavbami nových částí školy. Na těchto modernizačních pracích se podílela společnost Sigma Lutín a Stavod. (Školní kronika Lutín, nestr.) V první etapě byly postaveny nové toalety, nový vchod do školy a kompletní sociální zařízení. Na adaptaci školy nepracovali pouze stavaři, řemeslníci a zedníci, ale dobrovolně také rodiče žáků i ostatní občané obce. Kvůli návrhu rady Místního Národního Výboru Lutín byly práce na přístavbě školy od 1. ledna 1958 zastaveny. Kvůli tomu, že se nepodařilo zajistit dostatečný počet odpovědných pracovníků, práce se značně opozdily a musely být se zvýšeným úsilím dohnány až v podzimním období. Přes veškeré problémy, potíže a komplikace se podařilo vystavět kotelnu, rozvést ústřední topení jak do učeben, tak i do bytových jednotek učitelů. Dostalo se i na opravy tříd a chodeb. V následujícím roce, tedy roku 1959, bylo nutné dokončit přístavbu čtyř nových tříd probouráním starých zdí a spojením s novými učebnami. Dále bylo nutné vyměnit veškerá okna ve staré budově a opravit schodiště. Vzhledem k rozsáhlé výstavbě, vyučování i nadále probíhalo velice komplikovaně, střídavě, s využíváním provizorních prostor v domě č. p. 45. 35
V dubnu roku 1959 se Ústřední výbor Komunistické strany Československa usnesl na zavedení povinné školní docházky devítileté, která měla počínat školním rokem, který následoval po dni, kdy dítě dovršilo šestý rok svého věku. Ústava ČSSR z roku 1960 stanovila zásadu, že výchova a vyučování jsou založeny na vědeckém světovém názoru a na těsném propojení školy s životem a praxí. Základní vzdělávání veškerých dětí a mládeže prohlásila za povinné do věku 15 let. Také dala základ rozšířeným možnostem vzdělávání pracujících. Tyto tendence byly vyjádřeny Zákonem o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon), který vzešel v platnost dne 15. prosince 1960, kde bylo v § 2 ke školské soustavě uvedeno, že školy a výchovná zařízení tvoří jednotnou školskou soustavu, kde na sebe jednotlivé stupně a druhy škol organicky navazují a také je možné získat i nejvyšší vzdělání. K tomu bylo také stanoveno bezplatné vzdělávání i poskytování školních pomůcek. (Lysická, s. 20) Vedle výchovy a vzdělávání bylo posláním učitelů a vychovatelů angažovat se do veřejné politické činnosti, dále vychovávat děti a mládež v souladu s budovatelským úsilím lidu. Výchovná činnost probíhala v duchu hesla: „Co má znát a umět pionýr“, podle stupňů pro jednotlivé třídy. Také byl kladen velký důraz na technickou a pracovní výchovu. Škola už od dávné historie vždy spolupracovala s podnikem Sigmundů. Nejinak tomu bylo i v 60. letech 20. století. Lutínská škola měla v té době patronátní smlouvu s národním podnikem Sigma Lutín, v jejímž rámci bylo pro školu zhotoveno jedenáct kusů pracovních stolů a skříňky na nářadí. Škole se dostávalo od podniku celkové hmotné podpory. Ve škole bylo zřízeno několik kroužků. Fungoval zde kroužek výtvarný, čtenářský a turistický. Kromě této záslužné činnosti se žáci i učitelé účastnili kulturních akcí pořádaných v obci k významným výročím či různých soutěží. Školní děti za spolupráce učitelů a vychovatelů pořádali vánoční besídky a připravovali program na oslavy Mezinárodního dne žen. Jelikož vešel v platnost nový Školský zákon, tak od školního roku 1961/1962 dochází v lutínské škole k zavádění nových učebnic a osnov, postupně pro 1. a 2. třídu. U hlavního vchodu do budovy byla zřízena moderní šatna, kde každá třída měla svoji vlastní část oddělenou přepážkou od ostatních. Také se dostalo na úpravu stálého schodiště. Od 11. září 1961 bylo v lutínské škole zahájeno vyučování ve čtyřech nově adaptovaných učebnách. Do každé třídy byl nainstalován rozhlas a na chodbách se objevily 36
nové dřevěné vitríny jak pro výstavku dětských prací, tak i pro uložení vhodných a zajímavých učebních pomůcek. V této době se také družina mládeže mohla přesunout zpět do prostor školní budovy. Vnitřní úpravy ve škole byly dokončeny, k dodělání zůstávaly práce venkovní a také práce na tělocvičně. Místní národní výbor nedokázal na Okresním národním výboru v Olomouci prosadit přesunutí adaptace do investic, podle zákonných směrnic musela být tedy oprava dokončena v akci Z. Akce „Z“ znamenala v době komunistického režimu v Československu pracovní činnosti, jakési brigády, kdy občané vypomáhali obci v oblastech, které buď sama obecní, nebo státní správa nezvládla. A to buď z finančních důvodů, nebo v důsledku špatného plánování. Oficiálně se jednalo o dobrovolnou, bezplatnou práci. „Z“ dle § 27 odst. 1 vládního nařízení 14/1959 znamenalo zvelebování. Oficiálně se sice jednalo o dobrovolnou akci, ale ve skutečnosti byl na každého občana vyvíjen jistý nátlak. Také účast na pracích byla dokumentována a s občany, kteří se odmítali účastnit, se vedly pohovory. (Předpis 14/1959) Snad nejčastější komplikací, která ztěžovala chod školy, byl nedostatek paliva v zimních obdobích. Nebylo tomu jinak ani ve školním roce 1962/1963, kdy bylo topiva tak málo, že už po Vánocích byly vyhlášeny mimořádné prázdniny, které trvaly až do 11. února 1963. (Lysická, s. 21)
Obr. č. 10 Dům č. p. 80 1. stupeň ZŠ po dlouhodobé rekonstrukci v letech 1956-1972, vlevo také nová tělocvična (Zdroj: Lysická, s. 22)
37
Od 1. září 1963 nabyl platnosti nový klasifikační pořádek pro Základní devítileté školy (tzv. ZDŠ viz seznam zkratek). Ten stanovoval učitele odpovědnými za udělenou známku a chránil je před jakýmkoli nátlakem a ovlivňováním při klasifikaci. Dle řádu měl na vše dohlížet ředitel, který měl také za úkol učitele vést ke sjednocení klasifikačních hledisek. Rozhodující funkci při postupu do vyšší třídy a při povolení opravných zkoušek měla pedagogická rada. Na podzim roku 1970 firma Stavba Lutín ukončila veškeré venkovní práce na rekonstrukci školy. Byla provedena oprava venkovní omítky, byly dokončeny úpravy na nové budově tělocvičny. Celá rozsáhlá rekonstrukce byla kompletně dokončena vybavením tělocvičny nářadím a dřevěným obložením kolem stěn. Od roku 1972 už tedy bylo možné nově zřízenou tělocvičnu využívat v plném rozsahu. (Tamtéž, s. 21-22) Výchovný systém vycházel z Pracovního plánu politické ideové a výchovné činnosti, který byl sestaven s cílem realizovat závěry XIV. sjezdu Komunistické strany Československa (KSČ viz seznam zkratek) na úseku školství a výchovy mládeže. Plán práce byl rozpracován do těchto bodů: -
závěry XIV. sjezdu KSČ pro práci škol,
-
zásady a směrnice Ministerstva školství,
-
usnesení plánu Okresního výboru KSČ v Olomouci,
-
hlavní úkoly škol a výchovných zařízení 1. cyklu Okresního národního výboru Olomouc,
-
protokol z inspekce Okresní školní inspekce ve školním roce 1970/1971.
V těchto letech byl kladen důraz na zkvalitnění a modernizaci výuky, také na spolupráci rodičů žáků se školou, na odborný růst učitelů stejně tak jako na zvýšení úrovně komunistické výchovy, zlepšení prospěchu žáků a také na boj proti neúspěchu. (Lysická, s. 23) V letech 1972 až 1976 měl na starosti vedení školy pan Arnošt Číhal. (Papajík, s. 160) Ve školním roce 1972/1973 byl žákům lutínské školy umožněn pobyt na škole v přírodě, v datu od 11. února do 9. března. Tento téměř měsíční ozdravný pobyt dětem velmi prospěl a i u rodičů se tato zdařilá akce setkala s příznivým ohlasem. Již výše byli zmiňované různé kroužky, které ve škole působily. Některé z nich přetrvaly, jako kroužek výtvarný, ale byly také otevřeny kroužky jiné. V lutínské škole vznikl například pěvecký kroužek, pohybová výchova nebo Hanácký národopisný soubor. 38
Školní družina mládeže v té době pracovala v pěti odděleních, s počtem 130 dětí. Z toho téměř 100 dětí bylo zapojeno do činnosti pionýrské organizace, která byla rozdělena do čtyř oddílů, a děti sem byly rozřazeny podle věku. Žáci jednotlivých školních tříd se hromadně zapojovali do příprav na celostátní spartakiádu v roce 1975. (Lysická, s. 23) Poté, co školu přestal v roce 1976 vést pan A. Číhal, nastoupila do vedení paní Alena Zatloukalová, která byla ředitelkou až do roku 1990. (Papajík, s. 160) Úkoly, které byly škole stanoveny na základě pětiletého plánu, byly zdárně plněny. Roku 1975 se započala stavba nové budovy v nákladu 4 238 000 korun. V roce 1979 byly tím pádem vyřešeny stále nekončící potíže s prostorami pro školní družinu mládeže. 30. října 1979 byla v rámci akce Z dokončena stavba nové budovy ve dvoře školy. Jednalo se o poschoďovou stavbu, kde se v prvním patře nacházely třídy pro školní družinu, spolu se sborovnou a sociálním zázemím. V přízemí byla zřízena šatna pro „družináře“ a ve zbylém prostoru byla dokonce zřízena školní kuchyně spolu s velkou společnou jídelnou. Od 23. listopadu téhož roku byl zahájen provoz. Vyučovalo se podle ročního plánu práce, který byl dále rozpracován na jednotlivé měsíce. Výuka probíhala formou skupinového vyučování a hojně se v něm využívalo moderní didaktické techniky, kterou škola disponovala. (Mišáková, s. 14) V dnech 20. až 21. dubna roku 1979 se uskutečnila celostátní konference učitelů. Podle nového nařízení museli být žáci lutínské školy v 5. ročníku převedeni do ZDŠ Hněvotín. 4. září 1979 se škola v Lutíně transformovala na 1. – 4. ročník Základní školy. Ve všech těchto ročnících byla zaváděna nová koncepce výuky. Od školního roku 1980/1981 začalo vedení školy a všichni pedagogičtí pracovníci vycházet při sestavování celoročního plánu práce z ideově-výchovných pokynů Ministerstva školství pro školy a výchovná zařízení 1. a 2. cyklu. V té době byl ministrem školství pan docent Milan Vondruška. Hlavní úkoly práce byly ovlivněny závěry výše zmíněné celostátní konference učitelů v dubnu roku 1979. Vyučování poté probíhalo následovně: 2. a 4. třída docházela jedenkrát týdně na odpolední výuku. Velmi se osvědčila forma i obsah osobních listů, vedení pedagogických deníků a výchovných plánů učitelů, jejich jednotnost i přehlednost, i když to pro pedagogické pracovníky znamenalo mnohem větší časovou i pracovní zátěž právě v podobě těchto administrativních úkonů. (Lysická, s. 24) 39
Učitelky a vychovatelky školní družiny začaly využívat nových metod a forem práce. Učitelky prvních tříd spolupracovaly s učitelkami z Mateřské školy v Lutíně, které působily v předškolním oddělení. V 80. letech 20. století byla v Lutíně vybudována druhá část panelového sídliště, která poskytla ubytování mnoha mladým rodinám s dětmi. Proto byla vystavěna a dne 29. září 1980 do provozu uvedena nová budova mateřské školy pro 120 dětí v nákladu 4 500 000 korun. Tímto bylo možné v prostorách nové i staré budovy mateřské školy umístit celkem 180 dětí, o které pečovalo 12 učitelek a 12 provozních pracovníků. Rostoucí počty dětí v mateřské škole dávaly jasně najevo, že budou následně přibývat i žáci ve škole základní.
Obr. č. 11 Nová budova MŠ, vybudované na přelomu 70.a 80.let 20. století (Zdroj: IsoL)
Následujícího školního roku, tedy 1981/1982, měla 2. a 3. třída jednou týdně odpolední vyučování, ve 4. třídě nadále probíhala kooperace se školou v Hněvotíně, odkud 12 žáků dojíždělo do lutínské školy. Základní škola pracovala dle nové koncepce. Během celého školního roku byly sledovány a kontrolovány výsledky výchovně-vzdělávacího procesu. Bylo dosaženo dalšího zkvalitnění ve všech složkách komunistické výchovy. I výroba a údržba vyučovacích pomůcek probíhala taktéž podle nové koncepce. 40
Nová budova školní družiny vhodně sloužila svým účelům a vychovatelky dohromady s učitelkami a žáky se postarali o výzdobu chodeb spolu s hlavním schodištěm. 71 žáků školy navštěvovalo v té době pět kroužků, které škola nabízela. Jelikož se počty dětí ve škole zvyšovaly, bylo nutné se opět vrátit k ideji z roku 1948 o zřízení úplné základní školy. Navíc ani stávající budova nepostačovala vzrůstajícímu počtu nových žáků. První ročník základní školy musel být rozdělen na tři třídy, při tak velkém počtu dětí by jejich společné vyučování v jedné skupině nemělo žádný efekt. I z tohoto důvodu se muselo začít vyučovat také v místnostech školní družiny. V roce 1982 se uskutečnila schůzka se zástupci odpovědných organizací k určení pozemku na přístavbu nového pavilonu devíti tříd, která se měla uskutečnit v roce 1984. Dětem z dělnických a rolnických rodin byla věnována zvýšená péče. I nadále probíhalo v některých ročnících jednou týdně odpolední vyučování, žákům byla zařazena do výuky mravní a branná výchova, využívaly se moderní učební pomůcky. Prostředí školy bylo neustále v rámci možností zvelebováno a zlepšováno, prováděly se běžné opravy a údržba budov, byl vyměněn kotel ústředního vytápění. Od 1. ledna roku 1984 vešla v platnost výchovně-vzdělávací soustava, definitivně zakotvující desetiletou povinnou školní docházku, tedy od šesti do šestnácti let. Tato nová soustava vycházela z jednotného systému škol a výchovných zařízení. (Tamtéž, s. 25) Základní školy byly rozděleny na 1. a 2. stupeň. První stupeň zahrnoval 1. – 4. ročník, a měl žákům poskytnout základní vědomosti a dovednosti, podat elementární poznatky o přírodě a společnosti, a naučit je zásadním pracovním návykům a základům kolektivního jednání. Druhý stupeň měl 5. – 8. ročník. Obsahově měl navazovat na 1. stupeň a v žácích měl rozvíjet výchovné a vzdělávací základy, které nabyli při studiu od 1. do 4. třídy. Takto stanovenou povinnou školní docházku žáci plnili osm let v základní škole, a dva roky na střední škole. Zákon pedagogickým pracovníkům stanovil vychovávat žáky v souladu s cíli a úkoly státní školské politiky a ve školách vyučovat podle učebních plánů a osnov vydávaných Ministerstvem školství. Vyhláška Ministerstva školství ČSR z 15. listopadu 1984 o základních školách stanovila povinnosti a práva žáků, výchovně-vzdělávacích činností základní školy, upravila pravidla hodnocení a klasifikace žáků na základních školách a také dala vzniknout pravidlům chování, tedy školnímu řádu. Od školního roku 1986/1987 již probíhalo odpolední vyučování dvakrát týdně, především v 2., 3. a 4. ročníku. Jako v minulých letech, i letos byly celoroční plány práce 41
plněny podle instrukcí a pokynů Ministerstva školství, dobře splňovány byly také politickovýchovné úkoly při organizaci a vystupování na oslavách významných výročí. Roku 1988 podnikli žáci lutínské základní školy drobnou exkurzi do nově otevřeného Středního odborného učiliště strojírenského, pro které byla vystavěna moderní školní budova se všemi náležitostmi. Škola byla postavena nedaleko hlavní brány do národního podniku Sigma Lutín, po levé straně silnice, na konci obce směrem na Olšany. Žákům se škola velice líbila a nejvíce je zaujala moderně vybavená učebna výpočetní techniky – tedy počítače. (Tamtéž, s. 26) Zmínka o moderní výpočetní technice nám dává tušit, že se společnost začínala rychle měnit a přicházely nové změny nejen v oblasti techniky, ale i ve společnosti. Hlavní změny přišly v oblasti politické, čímž nám vzniká další důležitý mezník v dějinách české země a zároveň předěl pro přechod do další kapitoly této práce.
2.6 Od pádu komunismu k novému tisíciletí Jelikož komunismus v naší zemi vládl dlouhých 40 let, nikdo neočekával, že převrat a změny s ním spojené proběhnou v tak zrychleném tempu. Zde je nasnadě alespoň stručně popsat, co se vlastně událo, i když není zdaleka možné postihnout veškeré události. Přejděme alespoň k těm nejdůležitějším bodům tak, aby se čtenáři v časové a politické posloupnosti mohli lépe orientovat. Mezi obecnými poznámkami, jež se týkají celkového sledu událostí v republice, jsou vloženy i pasáže, které hovoří o lutínské škole a jejím vývoji v souvislosti s těmito jednotlivými etapami změn.
2.6.1 Sametová revoluce Označení Sametová revoluce se používá pro období revolučních změn, které se odehrály v Československu. Tyto změny započaly 17. listopadu a trvaly až do 29. prosince 1989. Vše vedlo k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení státu na demokratické principy. Tyto události byly urychleny díky rozpadu bývalého Východního bloku a všemu přispěla i celková atmosféra v naší zemi. Občané nebyli spokojeni ani s politickou, ani s ekonomickou situací, která zde panovala. Revoluce je označována za sametovou, pro svůj téměř nenásilný průběh, při kterém nebyl zmařen jediný lidský život. 42
(Srovnej: Brod; Internetové stránky Ústavu pro soudobé dějiny a Ústavu pro studium totalitních režimů)
2.6.2 Česká a Slovenská federativní republika Od začátku roku 1990 stále pokračovala přeměna společnosti na demokratickou, což mělo mít za cíl připravit stát na konání svobodných demokratických voleb. Dne 28. března oficiálně zanikla Československá socialistická republika a dala tak vzniknout novému stát, který nesl název Česká a Slovenská Federativní Republika. V tomto politickém spojení jsme zůstali s našimi slovenskými „sousedy“ až do roku 1992, kdy došlo k rozdělení a definitivnímu ukončení fungování společného státu. (Internetové stránky Ústavu pro soudobé dějiny)
2.6.2.1 Vliv politických změn na lutínskou školu Společenské změny, které se po roce 1989 a 1990 udály, se projevily v životě všech občanů v naší vlasti. Zásadní změny, které v politice proběhly, měly vliv i na celé školství. S řediteli všech škol byla zrušena pracovní smlouva, což mělo za následek uspořádání voleb a nového vyslovování důvěry ředitelům. 15. února 1990 se uskutečnila volba ředitele také v Lutíně. S poměrem hlasů 8 : 3 byla zvolena a znovu jmenována do funkce paní ředitelka Alena Zatloukalová. Ve škole bylo zavedeno 6 hodin pohybových her, využívaných na nácvik skladeb k účasti na spartakiádních přehlídkách. Odpolední vyučování se týkalo pouze čtvrtých ročníků a probíhalo dvakrát týdně. V rámci změn bylo také zrušeno školení jednotné politické výchovy. (Lysická, s. 27) Změny se objevovaly všude a projevily se také i v řízení a spravování lutínské obce. Po svobodných komunálních volbách na konci roku 1990 byl zrušen Místní Národní Výbor a vystřídal ho Obecní úřad, řízený v oblasti samostatné působnosti obecní radou a obecním zastupitelstvem. Do čela obce usedl nově zvolený starosta Ing. Miloslav Hübner. Ten svoji funkci vykonával až do roku 2002, kdy jeho místo převzal dne 14. listopadu Antonín Bábek, který je starostou obce až do dnešních dnů (tedy i v roce 2014). Přehled všech starostů a předsedů Místního Národního Výboru v obci Lutín je umístěn v textové přílohové části jako Tab. č. 4. (Obecní zpravodaj, č. 44, 2003) 43
Noví představitelé obce byli postaveni před pozůstatky předchozí nelehké doby, které poznamenaly obce hlavně značnými dluhy v rozvoji obce. 3. května 1990 byl vydán zákon č. 171/1990 Sb. Byl to zákon, který měnil a doplňoval zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, tedy školský zákon. Ten opět upravil podmínky povinné školní docházky a stanovil ji na devítiletou. V § 6 v části 1 bylo udáno, že základní škola má tedy 9 ročníků. Zákon také stanovoval, že od 5. ročníků se výuka zpravidla diferencovala podle schopností a zájmů žáků. Deváté ročníky se měly zavádět postupně podle potřeby a možností od 1. září 1990. Na konci roku 1990, přesněji 13. prosince byl schválen a vydán Zákon č. 564/1990 o státní správě a samosprávě ve školství. Dle něj měli vykonávat státní správu a) ředitel školy, b) obec, c) školské úřady, d) Česká školní inspekce, e) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT viz seznam zkratek), f) jiné ústřední orgány státní správy, a samosprávu a) obec, b) školské rady. Od 1. května roku 1991 začal pracovat Školský úřad v Olomouci, který byl podřízen MŠMT. V této době byla také zřízena Česká školní inspekce jako orgán státní správy. Pro moravskou oblast bylo její působiště umístěno také do Olomouce. (Lysická, s. 28) Po dlouhých čtrnácti letech působení ve funkci ředitelky odešla do starobního důchodu paní Alena Zatloukalová. Bylo tím pádem vyhlášeno konkurzní řízení, na základě kterého se novou ředitelkou školy stala paní Květoslava Novotná, která byla do té doby učitelkou v místní škole. (Papajík, s. 160) Výuka žáků probíhala podle tehdejších platných osnov a učebnic. Práce s učivem v té době nebyla vůbec jednoduchá, protože zde zůstávaly pozůstatky po komunistickém modelu výchovně-vzdělávacího procesu. Mnohé nevhodné články, odkazy a statě bylo nutné vzhledem k novému, upravenému obsahu vypustit či alespoň redukovat a nahrazovat jinými. Pro 1. a 2. ročníky byly zavedeny tři hodiny tělesné výchovy týdně. V druhém pololetí byly 3. a 4. ročníky zapsány do výcviku plavání na krytém bazéně v Olomouci. Žáci 3. tříd absolvovali kurz základní, 4. ročníky pak lekce zdokonalovací. Do 3. a 4. ročníku tehdy z Hněvotína a Topolan dojíždělo 28 žáků. 44
Ve škole úspěšně fungovalo sedm zájmových kroužků. Lingua Centrum, soukromá jazyková škola z Olomouce prováděla v lutínské škole kurzy německého i anglického jazyka už pro žáky od 3. tříd. I múzické umění mělo ve škole své místo, žáci měli možnost navštěvovat hodiny hry na klavír a flétnu, které byly vedeny soukromou učitelkou. Státní podniky a soukromníci se zasadili o nové vybudování šaten pro tělesnou výchovu a také plnohodnotnou šatnu pro strávníky ve školní družině. Děti se po celý rok aktivně podílely na sběru pomerančové kůry, v letních obdobích sbíraly léčivé byliny, například květy hluchavek, na podzim zase kaštany či šípky. Na školním dvoře byly vysazeny okrasné keře, které přispěly ke zkrášlení okolí školy. Jak škola v té době vypadal je zobrazeno na dvou fotografiích z počátku 90. let, které se nacházejí v obrazové příloze (Obr. č. 12; Obr. č. 13) Jak již bylo zmíněno výše, po druhé etapě výstavby sídliště v 80. letech, do Lutína stále přibývaly nové mladé rodiny, rostl tak počet dětí v mateřské škole i ve škole základní. Asi největším problémem byla dosavadní absence úplné základní školy. Bylo naprosto nevhodné, nevýhodné a nebezpečné, aby desítky dětí den co den cestovaly mezi Lutínem, Hněvotínem a Slatinicemi. Bylo nutné zvolit radikální řešení, které by situaci definitivně vyřešilo. (Kronika základní školy v Lutíně, nestr.) Zatímco lutínská škola spolu s obcí řešila problémy týkající se rozhodnutí, jaké nalézt východisko pro tuto dále neúnosnou situaci, česká země stála také před jistým rozhodnutím, ovšem v mnohem větším měřítku. Co se událo roku 1992, nám přiblíží následující podkapitola.
2.6.3 Od vzniku České republiky do roku 1999 Svazek České a Slovenské federativní republiky se po převratu v roce 1989 ukázal jako nepříliš idylický. Začala se objevovat řada menších či větších konfliktů a politické vedení začalo uvažovat o definitivním řešení. Veškeré problémy vyústily v rozpad Československa na konci roku 1992. 1. ledna 1993, tak vznikla samostatná Česká republika (Česko) a samostatná Slovenská republika (Slovensko). Česká republika se stala subjektem mezinárodního práva. Ve stejný den také vešla v účinnost její první Ústava, na základě které se ČR stala parlamentním demokratickým právním státem s liberálním státním režimem a politickým systémem, který je založen na svobodné rovnoprávné soutěži politických stran a hnutí. 45
Hlavou státu se stal prezident republiky. Do této funkce byl jako první zvolen 26. ledna 1993 pan Václav Havel.
2.6.3.1 Počátky budování úplné základní školy Pro celý český národ to byla od listopadového převratu v roce 1989 další velká a náhlá změna. Vznik České republiky dal lidem pocit úplné samostatnosti státu a byl příslibem pro začátek nové a lepší budoucnosti. V Lutíně došlo k definitivnímu verdiktu týkajícího se komplikované situace v základní škole. Dne 5. března 1992 rozhodlo Obecní zastupitelstvo o bezodkladném zahájení výstavby školy. Nakonec bylo rozhodnuto, že ke stávajícímu areálu školy bude přistavěn další pavilon. Začátek práce na nové přístavbě pomohlo urychlit získání účelové dotace na tuto stavbu ve výši 1 400 000 Kč, kterou obci během března poskytl Okresní úřad v Olomouci. Celkové investiční náklady na stavbu nové budovy tvořily částku zhruba 12 000 000 Kč, takže příspěvek olomouckého úřadu v něm činil pouze malou část, přesto bylo o výstavbě kladně rozhodnuto. (Společná kronika MNV Lutín, s. 395) Celé dílo dostalo název Přístavba pavilonu ZŠ v Lutíně a byla na něj uspořádána veřejná obchodní soutěž pro zhotovitele. Vítěznou firmou se stala TS & B, spol. s r. o. Tato firma splňovala veškeré podmínky, které byly kladeny, mimo jiné například příslib ukončení díla do zahájení školního roku 1994/1995. Jak stavba probíhala je ukázáno na fotografii v přílohové obrazové části (Obr. č. 14) České školství bylo MŠMT přes školský úřad a školu. Někteří žáci ze 4. ročníků odcházeli do škol do Hněvotína, Slatinic nebo do Olomouce, kam se hlásili na školy s matematickým a sportovním zaměřením, popřípadě na školu jazykovou. K 400. výročí narození Jana Amose Komenského byla v březnu roku 1992 uspořádána v tělocvičně školy tematická výstava s názvem Minulost a současnost naší školy, která byla spojená s volnou prohlídkou celé školní budovy. (Lysická, s. 30) Téhož roku, 21. července, zemřel pan Ladislav Slezák, ředitel školy v letech 1959 – 1972, který se za dobu svého působení v Lutíně zasloužil o přístavbu školy, tělocvičny a bytového domu pro učitele. (Tamtéž, s. 30) Ve školním roce 1992/1993 byly kromě povinných předmětů do výuky zařazeny také předměty nepovinné. Patřily k nim pohybové hry, sborový zpěv a výtvarná výchova. V rámci 46
nepovinných předmětů vznikla také Individuální logopedická péče spolu s nápravou dyslexie. V tomto směru byla snaha navázat úzkou spolupráci s rodiči takto postihnutých dětí ze strany školy, ovšem rodiči akceptována nebyla. Jednotliví učitelé absolvovali kurzy a semináře pro další sebevzdělávání. Vyučovalo se i náboženství a na škole dále působili soukromí učitelé, kteří zde vedli hodiny hry na klavír a flétnu, jiní zase vyučovali německý nebo anglický jazyk. Od té doby, co započala výstavba nového pavilonu základní školy v červenci roku 1992, se obec neustále potýkala s nedostatkem finančních prostředků. Právě z těchto důvodů musela být stavba v období od ledna do května roku 1993 přerušena. (Papajík, s. 160) Protože obec nezískala od Okresního úřadu v Olomouci další očekávanou účelovou dotaci, bylo obecním zastupitelstvem rozhodnuto, že se zřídí úvěr od České spořitelny, a. s. ve výši 9 000 000 Kč, který umožní ve výstavbě pokračovat. Současně byly prováděny také běžné opravy a údržba veškerého starého a opotřebovaného zařízení. Po dostavbě nového pavilonu byla také plánována generální oprava původní školy. Zde je umístěna fotografie nového pavilonu z východní strany (Obr. č. 15), dále je v přílohové obrazové části na konci práce umístěna i fotografie pavilonu z jiného pohledu (Obr. č. 16)
Obr. č. 15 Nový učební pavilon 2. stupně (Zdroj: IsoL)
Na jaře roku 1994 už bylo jasné, že nový pavilon základní školy bude otevřen podle předpokládaných plánů. V souvislosti s tímto faktem Školský úřad v Olomouci uspořádal konkurz na místo prvního ředitele úplné základní školy v Lutíně. (Mišáková, s. 16) 47
Současná paní ředitelka školy Květoslava Novotná vzhledem ke změně organizace školy odstoupila k 30. červnu 1994 od své funkce. Novým ředitelem byl na základě konkurzního řízení jmenován pan Mgr. Jan Spurný z Olšan u Prostějova, lutínský rodák, kterému tím pádem připadla těžká, ale záslužná role – být u zrodu a začátků nové éry úplné základní školy, po které volaly celé generace lutínských rodičů a dětí, a které se dočkaly až v roce 1994. Původní základní devítiletá škola s 1. až 5. ročníkem v obci působila, a byla tedy nyní nahrazena, od školního roku 1961/1962. Ukázalo se, že kvůli dalším vynuceným investicím – spojovací budovou mezi novým pavilonem a stávající budovou školní jídelny a družiny, rekonstrukcí staré budovy školy, připojením zemního plynu do celého areálu školy a jiných úprav – bude škola potřebovat další nemalé finanční prostředky. Podle stavu k 25. červenci 1994 činil celkový investiční náklad na stavbu 15 400 000 Kč (kromě přívodu zemního plynu do areálu). Aby mohla škola prostory vybavit alespoň základním, nejnutnějším nábytkem bylo třeba rozpočet rozšířit ještě alespoň o dalších 900 000 Kč. I přes všechny výše uvedené problémy byla škola nakonec zdárně dokončena ve stanoveném termínu. Lutín tak získal školu, která svými parametry měla vyhovovat požadavkům vzdělávání i v dalším století. Dobrá věc se podařila za cenu půjček, které obecní rozpočet zatížily až do konce tisíciletí. V roce 1994 také proběhly velké oslavy u příležitosti 145. výročí založení lutínské školy a zřízení úplné základní školy. K těmto událostem byla vydána drobná publikace s názvem 145 let Národní školy v Lutíně s podtitulem Lutín 1849-1994, historie obce a školy. (Společná kronika MNV Lutín, s. 395) Nový školní rok 1994/1995 byl zahájen přesně 1. září a pro celý Lutín byl velmi významný. Součástí prvního školního dne bylo i oficiální slavnostní otevření pavilonu. Díky obrovskému úsilí se podařilo otevřít zbrusu nový učební pavilon pro celý druhý stupeň základní školy. Veškeré náklady na stavbu školy a vybavení místností nábytkem hradila obecní pokladna. Hodnota díla byla vyčíslena částkou, která převyšovala 15 000 000 Kč. Školský úřad přispěl částkou, která uhradila vybavení školy učebními pomůckami a učebnicemi. Někteří žáci 2. tříd odcházeli do jazykových škol v Olomouci, z 5. tříd pak žáci přestupovali na olomoucká gymnázia. Díky úplnosti základní školy už nebylo nutné, aby žáci v 5. ročníku opouštěli školu kvůli přesunu do Hněvotína či Slatinic, což velice zjednodušilo výuku, a úplně odstranilo potíže spojené s každodenním dojížděním desítek žáků. Také 48
problémy spojené s adaptací žáků na prostředí jiné školy, tedy i zvykání si na jiné mravy, nové spolužáky a způsoby výuky už nemusely nikoho trápit. Paní učitelky začaly navštěvovat odborné kurzy pro zajištění dokonalejší výuky cizích jazyků. Žáci se v rámci školy účastnili recitačních a pěveckých soutěží, v rámci okresu pak matematických, sportovních, výtvarných a dopravních. (Lysická, s. 31-32) Na škole v té době probíhal experiment s výukou anglického jazyka na 1. stupni, na 2. stupni s výukou povinně volitelného předmětu rýsování. Pravidelné tematické návštěvy zde prováděla Česká školní inspekce. Když byl v roce 1994 otevřen nový pavilon, byla zde zřízena odborná učebna chemie a fyziky, a během roku se také povedlo vybavit učebnu pro výuku rodinné výchovy. Postupně, dle aktuálních možností, se vybavovaly i další odborné pracovny. Všichni učitelé a žáci pomáhali při úpravě a zvelebování okolí školy. V nejbližších letech se počítalo s již dříve plánovanou přístavbou výše zmíněné spojovací chodby mezi pavilonem 2. stupně a budovou školní družiny a jídelny, která měla obsahovat i další nové učebny pro pěstitelské práce a dílny. Uvažovalo se o zřízení školních pozemků se skleníkem. V další etapě rozvoje školní vybavenosti měl přibýt také moderní sportovní areál. Ve školním roce 1995/1996 kreslili žáci v hodinách výtvarné výchovy obrázky na téma Vyhynulý život. Tehdejší žák 7. třídy Jiří Kohoutek nakreslil ptáka Archeopteryxe (fotografie v obrazové přílohové části, Obr. č. 17). Pana učitele výtvarné výchovy Karla Tomančáka Jirkův výtvor natolik zaujal, že jej zařadil mezi obrázky, které z podnětu vedoucí UNESCO klubu pro region Olomoucka Marie Tomančákové byly zaslány do mezinárodní výtvarné soutěže v japonském Tokiu. Jiřího kresba se zde umístila na vynikajícím pátém místě a byla tak zařazena do celosvětové výtvarné publikace. Na základě tohoto úspěchu byl lutínské škole nabídnut šestidenní zájezd pro 18 osob s částečnou slevou. Díky dobré prezentaci obce, byly podstatné náklady výherci uhrazeny z finančních prostředků Obecního úřadu. 18 dětí tak na konci května zažilo místo vyučování „malé prázdninové dobrodružství“, když se vydaly spolu s dozorem do Itálie, kde navštívili nejznámější místa jako například šikmou věž v Pise, Florencii, Řím, Vesuv, Pompeje a Vatikán. Při zpáteční cestě se ještě našel čas a energie navíc, takže se zastavili i na prohlídku Vídně. Pan ředitel Mgr. J. Spurný celou akci hodnotil jako velice zdařilou a úspěšnou a těšil se na další podobné příležitosti i v budoucnu. (Tamtéž, s. 33) Pro žáky 7. ročníku byl v zimním období uspořádán lyžařský kurz ve Vernířovicích v Jeseníkách. Tato akce se také velice vydařila a stala se pro školu pravidelnou záležitostí. Od 49
školního roku 1995/1996 tak „sedmáci“ jezdí na Lyžařský výcvikový kurz každý rok, což vydrželo až do současnosti. Z finanční hotovosti, kterou obec v té době disponovala, byly škole zakoupeny počítače. Školní pomůcky si žáci od 2. ročníku začali obstarávat sami. Vzdělání na základní škole už nekončilo 8. ročníkem, ale žáci plynule pokračovali do 9., který byl v Lutíně poprvé otevřen ve školním roce 1996/1997. Průběžně, podle toho jaké byly možnosti a vhodný výběr, se studenti účastnili divadelních představení, výchovných koncertů a na konci školního roku již tradičních výletů, které se již neomezovaly na blízké okolí Lutína, nýbrž se jejich měřítko rozšířilo na krásy celé naší vlasti. Když byl roku 1994 vybudován nový výukový pavilon pro 2. stupeň ZŠ, snad jen málokdo si dovedl představit, do jaké výstavnosti škola v tak krátké době dospěje. Již v dubnu roku 1996 byla zahájena dlouho plánovaná stavba spojovací chodby spolu s pavilonem praktického vyučování, kde měla být také v 1. poschodí umístěna aula. Tím by se vyřešil přechod dětí ze školy do jídelny, či družiny a jejich soustavné přezouvání a oblékání. Náklady na tuto stavbu částečně pokryl Obecní úřad ze svého rozpočtu a část byla financována ze státních dotací pro rozvoj školství. Realizace projektu byla zadána stavební firmě GEMO z Olomouce, která ji provedla v prvotřídní kvalitě. Velké poděkování patřilo také Radě Obecního úřadu, která projevovala a dodnes projevuje nevšední snahu v péči o školu. V rekordně krátké době byla stavba za 9 000 000 Kč ukončena a zprovozněna. Od září školního roku 1996/1997 už tedy měli všichni členové školy možnost chození z pavilonu 2. stupně a ze staré části školy do jídelny a družiny bez přezouvání a venkovního nepraktického přecházení. K dispozici teď byli i nové dílny pro pracovní vyučování, prostorný skleník, plně vybavená keramická dílna i s pecí, dámské a pánské toalety, šatny pro pracovní vyučování, místnost pro úklid a skladiště nářadí. Všechny prostory byly vystavěny s ohledem na bezbariérový přístup. (Fotografie níže, jako Obr. 18). V 1. patře nad koridorem vznikla aula, což u základních škol není jev obvyklý, ale pro místní školu i obec se aula stala vítaným prostorem pro rozvíjení společenských i kulturních aktivit. Dosud byli totiž zdejší občané odkázáni pouze na Společenský dům Sigmy Lutín. Od otevření auly v roce 1996 ji tak využívají nejen a pedagogičtí pracovníci školy, ale slouží také pro potřeby obce, je zapůjčována i místní Střední škole strojírenské a mohou si ji po domluvě pronajmout i soukromé osoby. (Tamtéž, s. 34-35) 50
Obr. č. 18 Aula Základní školy v Lutíně (Zdroj: Papajík, s. 241)
Aula i dnes, v roce 2014, slouží pro nejrůznější akce, jako jsou například společenské plesy, přednášky, semináře, návštěvy známých a významných osobností, výstavy, besídky, divadelní představení, koncerty, komunální volby, vítání občánků či ceremoniál, kdy jsou na konci školního roku přijímáni nejlepší žáci 9. ročníků u starosty obce. V roce 1997 obec schválila zhotovení účinného odsávání pro školní jídelnu ZŠ. Ve stejném roce také proběhl 1. školní společenský ples v nové aule ZŠ Lutín. (Obecní zpravodaj, č. 16, 1997) Od 7. do 16. listopadu se v aule ZŠ konala tematická výstava Historie a současnost obcí Lutín a Třebčín. Na dobových snímcích, řadě dokumentů a předmětů, které zde byly vystaveny, byl patrný vývoj života a životního prostředí našich předků. Součástí výstavy byla také výtvarná soutěž dětí ze základní školy s názvem Obec očima dětí. Obecní radou bylo schváleno zapůjčení auly pro výuku Kurzů tance a společenské výchovy pro studenty místního Středního odborného učiliště strojírenského, které pořádal pan Ing. Jan Hon. (Obecní zpravodaj, č. 17, 1997) Na začátku roku 1998 došlo v objektu staré školy k rozsáhlé havárii kanalizace a zdravotní instalace, která musela být neodkladně opravena a obec do ní musela vložit poměrně velké finance. 51
Ředitel školy předložil obecní radě Zprávu o činnosti školy za rok 1997, kde bylo mimo jiné zaznamenáno, že do Lutínské školy nastoupilo ve školním roce 1997/1998 přesně 425 žáků. (Obecní zpravodaj, č. 18, 1998) Vzhledem k tomu, že žákem školy v té době byl i handicapovaný chlapec na vozíčku, obecní rada spolu s vedením školy začala uvažovat o zřízení speciálního výtahu právě pro vozíčkáře, jehož celkový náklad by se pohyboval kolem částky minimálně 500 000 Kč. (Obecní zpravodaj, č. 20, 1998) V lednu roku 1999 byla základní škola připojena na Internet. Veškeré náklady zafinancovala obec, bez jakékoli podpory dotací. Částka se přesáhla 50 000 Kč a zahrnovala i platby za zřízení nové telefonní linky do celého areálu školy, faxmodem, nový výkonný počítač INTEL Pentium II, 300 MHz se 17“ monitorem a další příslušenství včetně softwaru. (Obecní zpravodaj, č. 21, 1999) Nutno zmínit, že od prosince roku 1998 ve škole začali působit učitelé ze Základní umělecké školy v Olomouci, Na Vozovce, kteří zde začali vyučovat hře na hudební nástroje. Prozatím byla otevřena dvě oddělení, první hry na flétnu a druhé pro hru na klavír. Výuka probíhala 3 dny v týdnu pod vedením pan Mgr. Jiřího Fischera a Jiřího Blahunka. Pro práci pana J. Fischera byla vyhrazena jedna školní učebna, která byla upravena pro hráčské potřeby. V lutínské aule poté proběhl 28. března roku 1999 koncert žáků flétnového oddělení pod vedením J. Fischera nazvaný Naše první vystoupení a účastnili se ho všichni žáci, kteří začali brát hodiny u pana J. Fischera. Koncert si poslechli rodiče a mnozí hosté, mezi nimi například i pan ředitel olomoucké ZUŠ Olomouc, Na Vozovce, PaeDr. J. Dvořák a také pan Prof. L. Daniel, autor učebnic hudební výchovy a bývalý učitel pan J. Fischera. Vystoupení bylo zdařilé a zúčastněným hostům se velice líbilo. Ve školním roce 1999/2000 byla pro velký zájem v lutínské škole otevřena pobočka této umělecké školy. Později byla také rozšířena nabídka výukových oborů. V dnešních dnech (rok 2014) v základní škole v Lutíně probíhá výuka v hudebním oboru, kde je zastoupeno smyčcové, klávesové, dechové a kytarové oddělení, také pěvecká výchova a zpěv, dále taneční oddělení a literárně-dramatické oddělení. Klasifikační hodnocení žáků ZŠ za 1. pololetí školního roku 1998/1999 bylo následující: 1. stupeň – 245 žáků prospělo, 2 žáci neprospěli, 2. stupeň – 42 žáků prospělo s vyznamenáním, 126 žáků prospělo a 3 žáci neprospěli. Žáci místní školy se účastnili různých soutěží a olympiád. Například Michal Ondrášík, žák 9. ročníku, získal 4. místo v okresním kole soutěže v německém jazyce a konverzaci. 52
Úspěchem bylo také probojování chlapeckého družstva složeného z žáků 7. – 9. tříd na okresní turnaj ve florbalu, kde se umístili na výborném 2. místě. Od druhého pololetí začaly ve škole probíhat přípravy na důstojné oslavy 150. výročí založení školy, které se uskutečnily na podzim roku 1999. (Obecní zpravodaj, č. 22, 1999) Ke Dni Země proběhla dne 21. dubna 1999 výtvarná soutěž, které se zúčastnilo celkem 123 dětí z 1. stupně. V nabídce na zpracování byla tato čtyři témata: 1. Pravěká zvířata, 2. Kouzelný prales, 3. Hřiště mých snů, 4. Dům nebo dopravní prostředky budoucnosti. Práce žáků byly velice zdařilé a hodnocené ve dvou kategoriích: 1. a 2. třídy a 3. - 5. třídy. Každé téma se hodnotilo zvlášť. Žáci se projevili jako velmi vynalézaví, protože kromě obrázků se zde objevily i různé modely aut, pravěkých zvířat, domů či dětských hřišť. Nakonec porota ocenila 41 žáků a práce vystavila do koridoru školy. (Obecní zpravodaj, č. 23, 1999) Ve stejném roce probíhaly také větší opravy v celém areálu školy. Došlo k odstranění stavebních závad v novém pavilonu, zateplení stropu a rekonstrukci osvětlení v tělocvičně školy. Všechny tyto práce se povedlo dokončit před začátkem nového školního roku. Firmou PEMEBA Praha s.r.o. začaly montážní práce na vyhotovení plánovaného výtahu pro vozíčkáře, který měl být v nákladu 619 500 Kč dokončen do konce října roku 1999. Na tuto stavbu byla získána dotace 300 000 Kč z Programu obnovy venkova. (Obecní zpravodaj, č. 24, 1999) Výše zmíněné oslavy 150. výročí založení lutínské školy proběhly v týdnu od 15. do 20. listopadu 1999 a byly ve znamení různých soutěží, výstav a setkání s význačnými osobnostmi, které měly určitou spojitost s lutínskou školou. Den otevřených dveří umožnil rodičům navštívit nejen budovu školy, ale také samotné vyučování. Žáci prezentovali sebe i školu v pěveckých, výtvarných, vědomostních a sportovních soutěžích, které jim připravili učitelé. Například byl uspořádán Orientační běh školou, šachový turnaj, Hejbni kostrou, turnaj ve florbalu, Zlatý střevíček nebo zdařilá nápodoba televizního pořadu Kufr. Výtvarné soutěže ztvárnili tématiku Zvířátka v knihách (ve spolupráci s lutínskou knihovnou) a Škola, svět a já, která byla zaměřena na historii a současnost školy. Veškeré oslavy byly završeny v závěru týdne velkolepou akademií v aule, kde vystoupily všechny třídy obou ročníků školy, osobní volnou prohlídkou školy a koncertem Komorního orchestru Iši Krejčího pod záštitou pobočky olomoucké ZUŠ. 53
Podle vzdělávacího programu Základní škola se začaly vyučovat cizí jazyky, německý a anglický, již od 4. ročníku a v časové dotaci 3 hodiny týdně. Učitelky cizích jazyků ve svém volném čase navštěvovaly nástavbové jazykové kurzy, případně i studovaly na jazykové škole či si rozšířily svoji kvalifikaci studiem německého jazyka na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Dokonce byly z lutínské školy vybrány dvě učitelky, které absolvovaly čtrnáctidenní pobyt v německém Hamburku, což byl velký úspěch, neboť na tento pobyt bylo z okresu Olomouc vybráno pouze 9 učitelů. V průběhu tohoto pobytu byla dohodnuta návštěva rodilého mluvčího pana učitele Dietricha Jungeho, která se uskutečnila 13. prosince 1999. V rámci této návštěvy byli vybráni žáci ze 4. až 9. ročníků, kteří absolvovali celkem čtyři ukázkové vyučovací hodiny projektů Tiere (zvířata) a Reisen (cestování). Ty měly takový úspěch, že byla dohodnuta další návštěva na únor v roce 2000. Žáci zdejší školy se během roku účastnili nejrůznějších akcí, za zmínku stojí kupříkladu exkurze na přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně v CHKO Jeseníky či prohlídka lutínské knihovny. (Obecní zpravodaj, č. 25, 1999) Školní družina v té době byla přístupná v ranních a odpoledních hodinách ve čtyřech odděleních pro 100 dětí z 1. stupně. Zde si děti nejen hrály, ale také pracovaly na výzdobě budovy, připravovaly besídky a jiné programy, například při vítání občánků či při setkáních seniorů.(Obecní zpravodaj, č. 26, 2000) Zde se dostáváme na konec 20. století a zároveň také na konec 2. tisíciletí. Zároveň je toto významné časové období dalším mezníkem pro ukončení jedné kapitoly a začátku další.
2.7
Nové tisíciletí
Přechod do nového tisíciletí pro českou zemi nepřinesl žádné výrazné politické ani společenské změny. Vše tedy plynulo klidně, pouze s jednou výraznější změnou, a to, že od 1. ledna 2000 začalo v České republice fungovat rozdělení na kraje. Celé území bylo pomyslně rozděleno na 14 samosprávných celků, které takto pracují dodnes (rok 2014). Obec Lutín tak, pochopitelně, začala spadat do samosprávní působnosti Olomouckého Kraje. Prezidentský úřad je stále veden Václavem Havlem a to až do roku 2003, kdy je na jeho místo jmenován Václav Klaus.
54
2.7.1 Nové tisíciletí v lutínské základní škole Hned na začátku nového roku, 13. ledna 2000 se tým hráčů z lutínské školy zúčastnil turnaje okresního kola ve florbalu, což už se na škole stalo každoroční tradicí. Tento rok žáci skončili na 3. místě. Hned pár týdnů nato, 27. ledna místní škola s týmem složeným z žáků 8. a 9. tříd, odehrála tradiční přátelské utkání v ledním hokeji proti ZŠ Olšany, ve kterém zvítězila. Dne 16. února proběhla ve škole beseda pro žáky 1. a 2. tříd o myslivosti v našem regionu s předsedou Mysliveckého spolku Kosíř, panem Jaromírem Crhou. (Obecní zpravodaj, č. 27, 2000) V roce 2000 měla lutínská škola za sebou šestileté období jako úplná základní škola, což znamenalo, že již čtyři ročníky odešly studovat na střední školy. Ovšem poprvé v tomto školním roce, tedy 1999/2000, byla poptávka po studijních oborech větší nežli nabídka. Tato situace donutila lutínskou školu zhodnotit výsledky přijímacích zkoušek na střední školy a úspěšnost lutínských absolventů. Byly zveřejněny tyto výsledky: 1. kolo přijímacího řízení: z celkového počtu 43 vycházejících žáků bylo přijato 35, což je 81,7 %, 2. kolo přijímacího řízení: bylo přijato 41 žáků, což je 95,35 %. Jednalo se o tyto školy: Gymnázia: 8 žáků, Střední odborné školy: 15 žáků, Učební obory s maturitou: 9 žáků, Tříleté učební obory: 11 žáků. Dále byli přijati na víceletá gymnázia i dva žáci z 5. ročníků a jedna žákyně ze 7. ročníku, na školu s rozšířenou výukou matematiky odešli dva žáci taktéž z 5. ročníku. Škola byla zapojena do celorepublikových srovnávacích testů vytvořených společností SCIO, jejichž výsledky ukázaly velmi dobrou úroveň vzdělávání v lutínské škole. Ve škole dále fungovaly různé kroužky, ať už sportovní, matematické, jazykové či kroužek keramiky nebo hry scrabble. Pro nejmladší žáky školy proběhla v měsíci květnu zdařilá beseda na téma Nebojte se policie, kterou měla na starosti pracovnice olomouckého informačního centra Policie ČR a vhodnou formou seznámila děti s denní náplní práce této státní instituce. 55
Den dětí v roce 2000 byl pojat ve velkém stylu. Nejprve všechny děti ze školy spolu s pedagogickým dozorem vyšli 1. června pěšky na výlety do okolí, kde opékali, hráli hry apod. Potom, 3. června, uspořádal Výbor SRPŠ Den dětí na Rybníčku, plný her, soutěží a sladkých odměn a vše bylo zakončeno v neděli 4. června v aule školy, kde byl uspořádán koncert orchestrů ZUŠ, Na Vozovce z Olomouce. Rada obce v červenci 2000 projednávala úpravu auly ZŠ pro veškeré slavnostní akce včetně svateb, což bylo později také schváleno a provedeno. Také bylo projednáno umístění dětského hřiště, které se mělo skládat z několika prefabrikovaných
sportovišť,
například
horolezecké
stěny,
skateboardového
parku,
basketbalového hřiště či pingpongových stolů. Toto víceúčelové hřiště vyhrála lutínská škola za nejhezčí práce ve výtvarné soutěži, kdy bylo úkolem namalovat obrázky na téma: Jak si představuješ hřiště, na kterém by sis chtěl hrát. Celá akce byla projektována společností Opavia a zapojilo se do ní 1 139 škol z celé ČR. Tuto odměnu následně získalo pouze 8 škol, mezi nimi i ZŠ Lutín. Nakonec bylo rozhodnuto, že bude umístěno na obecním pozemku mezi fotbalovým hřištěm, Středním odborným učilištěm strojírenským a silnicí vedoucí do Olšan. Celou stavbu provedla firma LESOSTAVBY Šumperk. (Obecní zpravodaj, č. 29, 2000) 27. června, na konci školního roku 1999/2000, byli v Obřadní síni Obecního úřadu u starosty obce přijati a oceněni nejlepší žáci 9. tříd. Hned o dva dny později bylo uspořádáno žáky 9. tříd odpolední rozloučení s pedagogy v aule. Žáci se postarali o výborný program i zábavu a mile tím pracovníky školy překvapili. (Obecní zpravodaj, č. 30, 2000) Po letních prázdninách čekalo na děti slavnostní otevření nového OPAVIA hřiště. To proběhlo 19. září 2000, kdy se sjeli zástupci firem, celou akci moderoval Slávek Boura z televize Nova a pro děti byly připraveny různé hry, soutěže a sportovní přehlídky. (Obecní zpravodaj, č. 31, 2000) Na konci listopadu roku 2000 se žáci 8. tříd poprvé zúčastnili soutěže v německé konverzaci, kterou pořádalo již čtvrtým rokem Gymnázium ve Šternberku. Ve škole proběhl 2. ročník netradičního závodu pod názvem Orientační běh školou, kterého se zúčastnilo celkem 78 žáků školy a výherci byli oficiálně vyhlášeni a dekorováni v tělocvičně školy, získali také věcné ceny a ručně malované diplomy. (Obecní zpravodaj, č. 32, 2001) Pro školní rok 2001/2002 bylo k nástupu do 1. tříd zapsáno celkem 28 dětí. Lutínská družina se zúčastnila okresní výstavy prací ŠD v Olomouci, na které se děti prezentovaly bezmála 40 výrobky. 56
Škola začala být známá svými nekončícími úspěchy ve florbalu a to i díky probojování do krajského finále, které se konalo 1. března 2002 v Hranicích na Moravě. (Obecní zpravodaj, č. 33, 2001) Hana Novotná, žákyně 9. ročníku se zúčastnila Chemické olympiády a byla tak úspěšná, že se dostala až do okresního kola, které suverénně zvládla a získala nádherné 1. místo. (Obecní zpravodaj, č. 34, 2001) Ve školním roce 2000/2001, 23. dubna opět proběhly přijímací zkoušky na střední školy a jejich výsledky byly následující: Gymnázia: 8 žáků (z toho 1 žák z 5. ročníku), Střední průmyslové školy: 5 žáků, Střední odborné školy: 10 žáků, Obchodní akademie: 4 žákyně, Střední zdravotnické školy: 1 žákyně, Střední odborná učiliště s maturitními obory: 1 žákyně Střední odborná učiliště – tříleté obory: 10 žáků. Poprvé v novodobé historii ZŠ Lutín se žáci 3. tříd ve dnech 23. – 27. dubna 2001 zúčastnili školy v přírodě. Děti byly ubytovány v hotelu Dlouhá Voda u obce Hynčice nedaleko města Albrechtice v krásném prostředí jesenických hor. Celý pobyt byl inspirován tématem Vodní svět. Děti byly z této akce velice nadšené, a spokojené s celým jejím průběhem. Velké poděkování patřilo Výboru SRPŠ, který na tuto akci finančně přispěl. (Obecní zpravodaj, č. 35, 2001) Mezi 1850 školními týmy, které se na jaře zúčastnily Coca Cola – Školského poháru, nemohl chybět ani fotbalový tým žáků Základní školy v Lutíně. Patronem celého turnaje byla fotbalová legenda pan Antonín Panenka. Nejdříve proběhla okresní kola soutěže, potom naši hráči postoupili do oblastní skupiny Hanácký kraj a nakonec se probojovali až do finále skupiny, které se hrálo ve Vyškově, a které bohužel prohráli, ostudu ale škole neudělali, protože jediný tým, se kterým prohráli, se nakonec stal úplným vítězem poháru. Florbalový turnaj se ve školním roce 2001/2002 opět vydařil, žáci skončili na 3. místě. Učitelky opět uspořádaly pobytovou školu v přírodě, tentokrát pro 50 žáků z 5. ročníků v Dlouhé Vodě u Krnova v Jeseníkách a téma bylo inspirováno Knihou džunglí a putováním po pralese se smaragdovým hadem. V předešlém školním roce přijeli na návštěvu žáci ze ZŠ v Tupesích, aby zde strávili několik dní a prohlédli si jak místní školu, tak i krásy hanáckého okolí. Aby se i ZŠ Tupesy mohla naší škole revanšovat, byli naopak pozváni Lutínští žáci na několik dní do Tupes, aby 57
tam strávili příjemné poznávací dny. Tato akce se opakovala i následující školní rok, ovšem s mladšími ročníky. (Obecní zpravodaj, č. 37, 2001) Ve školním roce 2002/2003 byla uspořádána další škola v přírodě. Tentokrát se členové školy, učitelé a žáci 9. tříd „odebrali“ do Horního Maršova v Krkonoších, kde je mělo na starosti středisko SEVER. Obecní rada schválila oficiální veřejná pravidla pro využívání Auly ZŠ. (Obecní zpravodaj, č. 38, 2002) Ve stejném školním roce se škola zapojila do projektu Planeta Internetu, který byl věnován všem českým školám. Jeho základem byly semináře o Internetu pro učitele (v rámci celoživotního vzdělávání) i pro žáky. (Obecní zpravodaj, č. 39, 2002) Škola vždy pečovala o své okolí a snažila se jej zvelebovat, jinak tomu nebylo ani v roce 2002, kdy byly provedeny různé úpravy pozemků kolem školy a vysazeny nové stromy za pomoci učitelů i žáků. Od roku 2000 pracoval na škole jako poradní orgán Školní parlament, jehož členy byli zástupci jednotlivých tříd, kteří se nějakým způsobem snažili podílet na chodu a řízení školy. Zasadili se tak o sponzorování lvíčka zlatého v olomoucké Zoo na Svatém Kopečku. Peníze na tuto dotaci získali žáci prodejem vlastních výrobků a sběrem druhotných surovin. Obecní radou bylo po projednání věci s vedením školy rozhodnuto o zahájení příprav pro vybudování nového školního hřiště. Bylo zadáno projektové zpracování dokumentace hřiště v plánovaném prostoru zahrádek za školou. (Obecní zpravodaj, č. 40, 2002) Během prázdnin v roce 2002 byly provedeny různé stavební úpravy. Byla vybudována nová učebna s deseti žákovskými počítači s připojením na Internet, na jejímž financování se podílela obec Lutín (nábytek, rozvody, aj.) a MŠMT v rámci projektu Internet do škol (vybavení PC, tiskárna a příslušenství). Po přidání původních počítačů se tak kapacita učebny zvýšila na 30 žáků. Na chodbě nového pavilonu byla postavena nová protipožární přepážka a do tříd byly instalovány klasické dveře. Opravovala se i podlaha v tělocvičně, což ale neproběhlo úspěšně kvůli spodní vlhkosti. Od školního roku 2002/2003 nastoupilo do 1. třídy 25 nových dětí. (Obecní zpravodaj, č. 42, 2002) V lutínské družině již několik let fungoval Hanácký kroužek, pod vedením vedoucí vychovatelky paní Ivy Lužné, který si sám vymýšlel a připravoval program na akce různého druhu, mezi které například patřilo i Vítání občánků. Činnost tohoto kroužku sahá až do dnešních dnů a je nadále aktivní i v roce 2014. 58
Na zasedání obecního zastupitelstva 16. října 2002 bylo rozhodnuto, že ze ZŠ Lutín, MŠ Lutín a obou školních jídelen bude nutné vytvořit jeden subjekt – příspěvkovou organizaci s právní subjektivitou. (Obecní zpravodaj, č. 43, 2002) Dne 24. října se ve Šternberku opět konala soutěž v německém jazyce, tentokrát na téma Z pohádky do pohádky. Pro tuto příležitost si osm žáků ZŠ pod vedením paní učitelky Mgr.
Elišky Mišákové
připravilo
pohádkové
divadelní
představení
Die
Bremer
Stadtmusikanten, což je v češtině známo jako Zvířátka a Petrovští. Žáci osmých tříd se umístili na výborném 2. místě. 20. listopadu 2002 žáci 9. tříd pod pedagogickým dozorem podnikli exkurzi do Dalešic, k přečerpávací vodní elektrárně a dále do jaderné elektrárny v Dukovanech, která patří k největším průmyslovým gigantům v České republice. (Obecní zpravodaj, č. 44, 2003) Žáci lutínské školy se dne 11. prosince zúčastnili předvánočního jednodenního zájezdu do Vídně spolu s paní učitelkou Mgr. E. Mišákovou. (Obecní zpravodaj, č. 45, 2003) V uplynulých devíti letech se lutínská škola stala jednou z největších vesnických škol v okrese Olomouc. Ve spolupráci s Obecním úřadem se podařilo realizovat zakrytí potoka kolem areálu školy a vytvořit parkovou úpravu v okolí areálu. Došlo k rekonstrukci sociálního zařízení a střechy na budově staré části školy a školní družině. Ve škole nadále fungovaly kroužky, namátkou keramický, dovedné ruce, hanácký a jiné. Sportovní kroužky ve školním roce 2002/2003 nebyly bohužel realizovány z důvodů rekonstrukce tělocvičny. V oblasti personální se podařilo vytvořit stabilizovaný učitelský sbor s vysokým stupněm aprobovanosti (cca 90% vyučovaných hodin bylo aprobováno). Mnozí žáci, respektive absolventi ZŠ, patřili na středních školách k těm nejlepším, úspěšně pokračujících ve studiu na vysokých školách. Žáci školy byli úspěšnými řešiteli v nejrůznějších olympiádách a získávali čelní umístění ve vědomostních či sportovních soutěžích. Kvůli zápisu několika dětí do prvních tříd z místní části Třebčín do slatinické a ne lutínské základní školy, musela být otevřena pouze jedna třída s 29 žáky místo dvou s 17 žáky. Což mělo jistě velký vliv na kvalitu výuky, zvláště v ohledu na individuální péči o jednotlivé žáky. Kvůli snižování porodnosti a tedy i přijetí menšího počtu žáků musela škola uvažovat i o snížení počtu vyučujících. Od ledna roku 2003 se stala Základní škola právní subjektivitou zahrnující i Mateřskou školu a obě jídelny, v podobě příspěvkové organizace. V této době jsou také 59
spuštěny 1. oficiální webové stránky školy www.sweb.cz/zslutin. Dnes již škola využívá internetové adresy www.zslutin.cz. Vzhledem k vynikající práci a dlouhodobým dobrým výsledkům ve vedení školy pana ředitele Mgr. J. Spurného se obec rozhodla nevypisovat konkurz na tuto funkci i v souvislosti s již zmíněným udělením právní subjektivity. Ve sportovních florbalových utkáních začaly školu velmi dobře reprezentovat také dívky. Lyžařský kurz v termínu od 17. do 23. února 2003 proběhl netradičně a to hned ve dvou ohledech. Škola vyzkoušela spolupráci s olšanskou základní školou a navíc se celý výcvikový kurz žáků obou škol odehrával na Slovensku v obci Terchová, nedaleko Vrátné Doliny, kde se všichni zúčastnění žáci mohli naučit lyžovat či se výborně zdokonalit ve svých lyžařských dovednostech. (Obecní zpravodaj, č. 45, 2003) Od 1. ledna 2003 se obě školní jídelny (jídelna ZŠ i MŠ) staly součástí Základní školy Lutín, příspěvkové organizace. Ke stravování bylo v této době přihlášeno 380 osob ze ZŠ a 150 z MŠ. Svým technologickým vybavením patřila jídelna mezi nejlepší školní vývařovny v olomouckém okrese. I přesto byly státní kontrolou zjištěny jisté nedostatky, které musela škola do konce roku 2004 odstranit, což se jí podařilo. (Obecní zpravodaj, č. 47, 2003) 1. září roku 2003 začal nový školní rok, kdy do školy přišlo 305 žáků, kteří se vzdělávali ve třinácti třídách. Z toho 6 tříd na 1. stupni a 7 tříd na 2. stupni. „Prvňáčků“ nastoupilo 31 a byli rozděleni do dvou tříd. V celé škole pak pracovalo 18 učitelek a učitelů, 3 vychovatelky a 7 provozních zaměstnanců. Školní jídelnu v té době vedla paní Ludmila Zourková, která měla na starosti 8 kuchařek, které denně uvařily cca 550 obědů pro žáky, zaměstnance i cizí strávníky. Škola se snažila vytvářet vhodné podmínky pro kvalitní vzdělávání všech žáků všemi prostředky. (Obecní zpravodaj, č. 49, 2003) Žáci 3. třídy se pod vedením paní učitelky Dany Dostálové dne 11. listopadu 2003 setkali se starostou obce panem Antonínem Bábkem, který jim vysvětlil, jak obec funguje a sdělil jim různé zajímavosti. (Obecní zpravodaj, č. 50, 2004) Na začátku roku 2004 schválila obecní rada zvýšení rozpočtu ve smyslu rozhodnutí Olomouckého kraje pro MŠ a ZŠ Lutín o 19 100 Kč. Dne 22. ledna schválilo Ministerstvo financí ČR investiční akci ZŠ Lutín – rekonstrukci ve výši 8 000 000 Kč. Za celkovou částku 8, 4 mil. korun mělo být vybudováno nové školní hřiště a provedena finální rekonstrukce tělocvičny. (Obecní zpravodaj, č. 51, 2004) Vlastní práce započaly v květnu a byly ukončeny v září roku 2004 a provedla je firma 60
Insta Olomouc s.r.o. V tělocvičně byla provedena hydroizolace, opraveno topení a položen nový kvalitní povrch. Za školou vedle budovy koridoru firma vystavila kompletní školní hřiště s běžeckým oválem, umělou trávou, tenisovými kurty či basketbalovým hřištěm.(Obr. č. 19) (Obecní zpravodaj, č. 53, 2004)
Obr. č. 19 Nové školní hřiště ZŠ Lutín v roce 2004 (Zdroj: Papajík, s. 241)
V roce 1998 byla zahájena přístupová jednání s Českou republikou o vstupu do Evropské unie spolu s dalšími státy lucemburské skupiny (ČR, Slovinsko, Estonsko, Kypr, Maďarsko a Polsko). Po všech ujednáních, která trvala až do roku 2004, byla ČR s dalšími devíti státy přijata Evropskou radou 1. května do Evropské unie. (Zenkner, dostupné z: https://www.euroskop.cz/803/sekce/vstup-cr-do-eu/) Den otevřených dveří proběhl v lutínské základní škole 5. května a zúčastnili se ho mnozí rodiče i široká veřejnost. Oslavy Mezinárodního dne dětí proběhly jako obvykle na Rybníčku, dne 29. května, ve spolupráci se SRPŠ při ZŠ Lutín, byl připraven bohatý program i občerstvení pro všechny děti i jejich rodiče. (Obecní zpravodaj, č. 52, 2004) Dne 15. října roku 2004, tedy na počátku nového školního roku 2004/2005 proběhly v lutínské školy oslavy 155 let od založení školy a deseti let od otevření 2. stupně ZŠ, kde bylo na místě poděkovat za práci a úsilí hlavně představitelům obce, OÚ Lutín, řediteli ZŠ Mgr. J. Spurnému a projektantce Ing. Arch. M. Kaufmanové. Škole byl od obce předán do užívání 61
moderní sportovní areál. Také byla po generální rekonstrukci opět otevřena tělocvična. Oba prostory jsou po domluvě přístupné i veřejnosti a jistě jsou záviděny sousedními školami. Obě tyto zařízení představují velmi hodnotná sportoviště, která nemají v širokém okolí srovnání. Ve škole vznikla nová odborná učebna přírodopisu, vedle dalších odborných pracovišť jako je například cvičná kuchyňka, hudebna či malá jazyková učebna. Na severní straně staré školy proběhla koncem srpna výměna oken za moderní plastové, čímž škola získala nový estetický vzhled. Do školy nastoupilo zhruba 310 žáků, z toho 35 do 1. tříd. Žáci byli rozděleni do 14 tříd, pedagogický kolektiv byl stabilní, pouze dvě učitelky odešly do starobního důchodu. (Obecní zpravodaj, č. 54, 2004) Obecní rada také schválila rozpočtové opatření na zvýšení mzdových nákladů na učitele ZŠ Lutín pro rok 2004 v částce cca 87 000 Kč. (Obecní zpravodaj, č. 55, 2004) Kromě těchto základních informací o lutínské škole je také namístě zmínit velkou celostátní změnu, ke které došlo taktéž v září roku 2004. Přesněji 24. září 2004 schválilo MŠMT nový Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, Školský zákon, který se zabýval úpravou a stanovením podmínek, za nichž se výchova a vzdělávání mají uskutečňovat, dále vymezil práva a povinnosti fyzických a právnických osob při vzdělávání a stanovil působnost orgánů vykonávajících státní správu a samosprávu ve školství. (Školský zákon) Vznikl také Zákon o pedagogických pracovnících (Zákon č. 563/2004 Sb.). V návaznosti na tuto změnu probíhala také Kurikulární reforma, jež měla za cíl změnu vzdělávání i vzdělávací politiky pro zvýšení a zlepšení kvality a efektivity ve vzdělávání. Příprava na tuto reformu probíhala už v 2. polovině 90. let minulého století a vyvrcholila celonárodní diskuzí „Vzdělávání pro 10 milionů“ a vznikem Národního programu vzdělávání v ČR, tzv. Bílé knihy. Samotná změna kurikula započala tvorbou rámcových vzdělávacích programů (dále RVP viz seznam zkratek) pro předškolní a základní vzdělávání, které byly schváleny v roce 2004. Byly pilotovány na vybraných pilotních mateřských a základních školách, na základě pilotáže vyhodnocovány a upravovány tak, aby co nejvíce vyhovovaly. Podstatou této reformy byla změna cílů a obsahu vzdělávání tak, aby vedla k utváření a rozvoji životních dovedností (klíčových kompetencí) a k přípravě žáků pro praktický život. Změna se týkala také procesů řízení vzdělávání, jeho průběžnou diagnostikou a způsoby hodnocení dosahovaných výsledků. Od roku 2005 tak začaly všechny mateřské a základní školy ve dvouletém období, které bylo stanoveno zákonem připravovat své školní vzdělávací programy (dále ŠVP viz 62
seznam zkratek). Postupně tak začaly vznikat vlastní ŠVP, ve kterých mohli učitelé uplatnit nový přístup ke vzdělávání a své zkušenosti z výuky. Školám tak bylo dáno více prostoru pro plánování toho, co a jakým způsobem budou učit (vlastní osnovy) v rámci mantinelů daných kurikulárními dokumenty. Nejinak tomu bylo také v lutínské základní škole, která se k „úkolu“ postavila velmi zodpovědně a sestavila kvalitní, následně dobře fungující Školní vzdělávací program, podle kterého se začalo vyučovat v 1. a 6. třídách od 1. září 2007. (Srovnej Walterová, Národní program rozvoje v ČR) Lutínská družina ve školním roce 2004/2005 pracovala ve třech odděleních rozdělených podle věku, ve kterých bylo zapsáno 77 trvale chodících a 12 občasně chodících žáků z 1. – 6. tříd. (Obecní zpravodaj, č. 56, 2005) V lednu roku 2005 proběhl zápis dětí do 1. tříd, z nichž 30 bylo zapsáno, ať už se jednalo o děti z Lutína, Třebčína, Lip, Slatinek, Luběnic či Rataj. (Obecní zpravodaj, č. 57, 2005) Dne 11. dubna si rada obce na základě pozvání pana ředitele prohlédla nově zřízenou jazykovou učebnu, která byla vybavena z peněžního daru rodiny Sigmundů. (Obecní zpravodaj, č. 58, 2005) Z 52 žáků, kteří se v tomto školním roce hlásili na střední školy, bylo přijato na: Střední školy ukončené maturitou: 31 žáků, Střední odborná učiliště s obory zakončenými maturitou: 5 žáků, Studium ukončené výučním listem: 16 žáků. Jejich celková úspěšnost byla tedy 98,11 %. (Obecní zpravodaj, č. 59, 2005) Na konci školního roku 2004/2005 bylo klasifikováno 305 žáků, z toho 167 prospělo s vyznamenáním, 136 prospělo a pouze 1 žák neprospěl. Celkem bylo uděleno 105 pochval, 47 ředitelských a 50 pochval třídních učitelů, 8 nejlepších žáků 9. tříd bylo přijato u starosty obce. Za zmínku stojí i úspěchy v soutěžích, například umístění tří žáků 9. tříd v okresním a krajském kole fyzikální olympiády nebo skvělé umístění žáků 7. tříd v turnaji ve street hokeji. Během prázdnin proběhly běžné údržbářské práce, v některých částech školy bylo vymalováno. Odborná firma provedla generální opravu střechy budovy ŠD a jídelny. Vybudovány byly také nové odborné učebny jako jazyková učebna s audiotechnikou. Novinkou školního roku 2005/2006 byla změna ve stravovacím systému školy, kdy byl jídelníček a provoz upraven tak, aby si strávníci mohli každý den vybírat ze dvou jídel. Škola byla jednou z prvních, které takto učinily. (Obecní zpravodaj, č. 60, 2005) 63
Školní družina si v září sama zrenovovala starý sektorový nábytek přemalováním na příjemné a dětem blízké pastelové barvy, které volila tak, aby byla jednotlivá oddělení hezky sladěná. (Obecní zpravodaj, č. 62, 2006) S platností od 1. října 2005 schválilo obecní zastupitelstvo změnu názvu školy na Základní a mateřská škola, příspěvková organizace, což se promítlo i do Zřizovací listiny. 13. října proběhly na novém hřišti školy lehkoatletické závody škol O putovní pohár starosty Lutína. Zúčastnili se žáci škol z Lutína, Hněvotína a Těšetic a lutínská škola zvítězila, získala tak Putovní pohár a nový volejbalový míč, což byla cena věnovaná ředitelem školy. (Obecní zpravodaj, č. 61, 2005) Na začátku roku 2006, dne 10. února proběhl zápis 43 dětí do 1. tříd, 38 dětí bylo zapsáno, rodiče pěti dětí požádaly o odklad. (Obecní zpravodaj, č. 62, 2006) Obecní rada schválila 3. dubna směrnici přeloženou ředitelem školy o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů školní družiny a MŠ Lutín. (Obecní zpravodaj, č. 64, 2006) V květnu proběhl historicky první výměnný zájezd žáků do Augsburgu v Německu. Jednalo se o pětidenní zájezd, kdy žáci bydleli ve vybraných rodinách a své poznatky si zaznamenávaly formou cestovních deníků. (Obecní zpravodaj, č. 65, 2006) Pro mzdy provozních zaměstnanců v roce 2006 byla obcí uvolněna částka 146 148 Kč. Již v druhém ročníku proběhlo 4. října atletické utkání O pohár starosty Lutína, které tentokrát vyhrála ZŠ z Náměště na Hané, dále se účastnili žáci z Lutína (2. místo), Hněvotína a Těšetic. (Obecní zpravodaj, č. 68, 2006) Dne 9. února 2007 bylo do 1. tříd přijato po řádném zápisu 39 dětí. (Obecní zpravodaj, č. 70, 2007) Byl schválen hospodářský výsledek ZŠ a MŠ Lutín za uplynulý rok 2006 a tyto prostředky byly převedeny do rezervního fondu na neinvestiční výdaje roku 2007. (Obecní zpravodaj, č. 71, 2007) Lutínští žáci si mezi jinými bohatými aktivitami našli čas i na nacvičení představení a celého programu na slavnostní akademii uspořádanou dne 23. května 2007 k příležitosti Dne matek. (Obecní zpravodaj, č. 72, 2007) Zastupitelstvo obce schválilo navýšení neinvestičního příspěvku PO ZŠ a MŠ Lutín na rok 2007, týkajícího se mezd učitelů o 110 000 Kč z rozpočtu obce a zároveň ustanovilo zařazení částky 220 000 Kč pro rok 2008 do nového rozpočtu PO ZŠ a MŠ Lutín. Již na konci školního roku 2006/2007 začaly opravy ve škole, které neomezovaly vyučování. Přes prázdniny pak byla zahájena celá řada nejrůznějších oprav. Nejprve byla 64
dokončena úprava interiéru šaten ve školní družině, poté začala úplná rekonstrukce vchodu do ŠD. Byla sem namontována nová plastová okna a dveře, což celkově prospělo vzhledu budovy. Dostalo se také na výměnu vstupních dveří do školy ze strany od auly a tělocvičny. Nově se vymalovalo průčelí školy. (Obecní zpravodaj, č. 73, 2007) Pracovníci školy a zájemci o dobrodružství vyjeli v novém školním roce 2007/2008 již poněkolikáté na turistickou expedici. Tentokrát je v termínu od 28. do 30. září čekala prohlídka Sulovských skal, návštěva Slovenského ráje zakončená v termálním koupališti ve Vrbově a mnohé další. Všichni zúčastnění byli vždy s výlety pod vedením pana ředitele velice spokojeni. (Obecní zpravodaj, č. 74, 2007) Na začátku prosince každého roku připravovaly kuchařky Mikulášské balíčky pro děti. Ve školním roce 2007/2008 se již nepodařilo tyto dárky zajistit z příspěvků strávníků, ale podařilo se sehnat sponzory, kteří na tuto akci dohromady vyčlenili ze svých rozpočtů 8 500 Kč a přispěli tak k realizaci této milé činnosti. Jako většina škol v České republice i ta lutínská se 4. prosince 2007 zapojily do hromadné stávky, kterou vyhlásil Českomoravský odborový svaz pracovníků školství, a škola byla tedy celý den zavřená. Důvody byly následující: -
méně financí na provoz škol (v roce 2008 plánované snížení ž o 25 %), což by znamenalo vyšší dotování učebnic, pomůcek, výletů aj. rodiči žáků,
-
platové tabulky ostatních státních zaměstnanců byli jiné než zaměstnanců ve školství (zhruba o 14 – 25 %),
-
předpokládaná výše inflace se měla pohybovat v roce 2008 v rozmezí 4 – 4,5 %, ovšem u učitelských platů mělo dojít k nárůstu minimálnímu, cca 1,5 %, což činilo zhruba 300 Kč,
-
pro získání zdrojů financí propouštět stávající zaměstnance, což by vedlo k většímu počtu žáků ve třídách (přes 30) a tím k hrubému snížení kvality výuky. (Obecní zpravodaj, č. 75, 2008)
Na konci ledna byl ve škole zaveden nový počítačový program Bakalář, který pedagogům umožňuje zapisovat klasifikaci nebo jednoduše a přehledně tvořit rozvrhy hodin a následně sdílet tyto informace pomocí internetu na školních stránkách, kde se mohou, ať už žáci nebo rodiče žáků přihlásit a všechny potřebné informace získat. Navíc slouží také jako evidence žáků, respektive umožňuje uchovávat virtuální karty všech žáků, bez složitého „papírování“ a archivace. Bylo ovšem nutné všechny tyto údaje o žácích do počítačů přepsat, což pedagogům zabralo spoustu volného času navíc. 65
Kromě práce s moderní technikou v rámci adaptace na program Bakalář, se vyučující sami seznamovali a učili, jak funguje další nová technická pomůcka a to Interaktivní tabule, která měla umožnit zkvalitnění výuky žáků. Všichni učitelé tak prošli třídenním školení, kde byli seznámeni ve spolupráci s firmou SHARP, která tabuli dodala s výhodami práce s touto moderní vymožeností tak, aby ji běžně mohli používat ve všech hodinách. (Obecní zpravodaj, č. 76, 2008) Odpisový plán PO ZŠ a MŠ Lutín na 1. pololetí školního roku 2008/2009 byl schválen a rada obce zároveň nařídila odvod z odpisů z hlavní činnosti v celkové částce 81 100 Kč do rozpočtu obce. (Obecní zpravodaj, č. 77, 2008) Dne 10. září 2008 byl navýšen rozpočet obce pro základní školu na zřízení pracovního místa učitele ZŠ o částku 125 000 Kč do konce roku 2008, a o částku 250 000 Kč na rok 2009. (Obecní zpravodaj, č. 80, 2008) V březnu roku 2009 obec schválila hospodářský výsledek školy za rok 2008 v celkové výši 47 517 Kč a jeho převedení do rezervního fondu pro použití na neinvestiční náklady roku 2009. (Obecní zpravodaj, č. 83, 2009) V červnu byl navýšen rozpočet pro školu na mzdové náklady. Pro místo učitele na částku 100 000 Kč do konce roku 2009 a částku 200 000 Kč na rok 2010, pro provozní zaměstnance o částku 32 000 Kč na dobu devíti měsíců. (Obecní zpravodaj, č. 84, 2009) Dne 23. října proběhly oslavy dvou významných výročí – 775 let od 1. písemné zmínky o obci Lutín a 15 let úplné Základní školy v Lutíně, jak bývá tradicí u lutínských oslav, vše bylo vzorně připraveno o bohatém programu nemluvě. Ve školním roce 2009/2010 nastoupilo do školy 291 žáků do čtrnácti tříd, 23 pedagogů a 12 provozních pracovníků školy. (Obecní zpravodaj, č. 86, 2009) Zhruba měsíc po začátku školy, tedy v říjnu, byla obcí schválena Zřizovací listina ZŠ a MŠ Lutín, příspěvkové organizace ze dne 26. října a tím byla současně zrušena Zřizovací listina ZŠ a MŠ Lutín, příspěvková organizace ze dne 12. února 2003. (Obecní zpravodaj, č. 87, 2010) V lutínské škole proběhla 4. a 5. listopadu 2009 inspekce, kterou vykonali pověření pracovníci České školní inspekce. (Obecní zpravodaj, č. 88, 2010) V březnu roku 2010 bylo obcí Lutín ve spolupráci s místním Sdružením pro občanské záležitosti pozváno 32 pedagogických pracovníků do auly školy na setkání s představiteli obce, aby jim vyjádřili poděkování za jejich záslužnou a jistě nelehkou práci, kterou zdařile reprezentují obec. (Obecní zpravodaj, č. 89, 2010) 66
Škola se na konci školního roku opět pustila do nejrůznějších úprav. Již v červnu byly šatny žáků 2. ročníku vybaveny uzamykatelnými skříňkami a nově vymalovány. Dále proběhla výměna oken v tělocvičně, kde bylo také vymalováno, generální oprava střechy na staré budově školy, nová kompletní elektroinstalace v jídelně školy, výměna podlah, instalace nového osvětlení a vymalování tří učeben a vybavení další místnosti ŠD novým nábytkem. Od nového školního roku 2010/2011 začalo školu navštěvovat 40 „prvňáčků“ ve dvou třídách. (Obecní zpravodaj, č. 91, 2010) Byla podána žádost na změnu zápisu v rejstříku škol a školských zařízení, která se týkala navýšení kapacity školní družiny na 120 dětí. (Obecní zpravodaj, č. 93, 2010) Od začátku září 2010 začali žáci lutínské školy pracovat na projektu agentury Dobrý den s.r.o. Pelhřimov ve věci pokusu o světový rekord při vytváření největší galerie znaků měst a obcí ČR zhotovených z odpadových materiálů. Lutínští zvolili polystyrenové mašličky, které se používají jako výplň balíků dodavatelů. Dílo se vydařilo a bylo zveřejněno v nákupním centru OlomoucCity odkud putovalo na přehlídku všech znaků do Brna. Nyní, v roce 2014 je součástí výzdoby v ŠD, která se o jeho vytvoření zasloužila. (Obecní zpravodaj, č. 94, 2011) V roce 2010 byla provedena výměna školního kotle, jehož cena se vyšplhala na 574 000 Kč. (Obecní zpravodaj, č. 95, 2011) Že je lutínská škola velmi dobrá ve florbalu bylo již poznamenáno výše, proto je na místě zmínit další velký úspěch ze školního roku 2010/2011, kdy žáci vyhráli nejen okresní, ale také krajské kolo soutěže v tomto moderním sportu. (Obecní zpravodaj, č. 96, 2011) V roce 2012 proběhla oprava oplocení kolem školy a byla vyměněna vstupní brána do areálu školy. (Obecní zpravodaj, č. 100, 2012) Od 1. února byl změněn provozní řád užívání školního sportovního hřiště v souvislosti s vybudováním nového osvětlení. Při zápisu 8. února nových žáků do 1. tříd bylo přijato 35 dětí, z toho šesti byl navržen odklad. (Obecní zpravodaj, č. 101, 2012) Celkem bylo ve školním roce 2012/2013 317 žáků v patnácti třídách a z toho 100 dojíždějících, jejichž přehled je zobrazen v Tabulce č. 4, v textové přílohové části této práce. 4. dubna 2012 bylo opět prodlouženo funkční období ředitele školy Mgr. J. Spurného na dalších šest let v souladu s novelou Školského zákona č. 472/2011 Sb. (Obecní zpravodaj, č. 102, 2012) 67
V červenci roku 2013 rada obce schválila smlouvy o dílo a mandátní smlouvy pro Energetické úspory v budově školní družiny, kterými se zabývala společnost IWWA, s.r.o. Zde byla snaha získat dotace. Olympijští vítězové Robert Změlík a Roman Šebrle se nechali inspirovat dřívější akcí, kdy se plnily atletické disciplíny a za ně se dostávaly odznáčky zdatnosti. Vymysleli tak projekt pro všechny děti, rodiče i prarodiče a kladli si za cíl zvýšit jejich zdatnost a všestrannost. Jde o plnění deseti atletických a silových disciplín, které jsou obodované a podle získaných bodů účastníci dostávají bronzový, stříbrný, zlatý či dokonce diamantový odznak všestrannosti olympijských vítězů (OVOV viz seznam zkratek). Lutínská škola se v roce 2013 zapojila poprvé a většina dětí s nadšením plnila stanovené disciplíny. Tuto akci do školy zavedli manželé Chmelářovi, kteří na škole působí jako pedagogové. Součástí byla i beseda s olympijskou bronzovou vítězkou Šárkou Kašpárkovou a jejím manželem – trenérem Michalem Pogányim. Z lutínské školy bylo následně vybráno osmičlenné družstvo a sedm jednotlivců, kteří jeli obhajovat naši školu do Hranic na Moravě. Družstvo se umístilo se na skvělém 2. místě a získali tak postup do republikového finále, z jednotlivců byli téměř všichni „na bedně“. (Obecní zpravodaj, č. 109, 2013) Následující fotografie zobrazuje členy lutínského týmu (Obr. č. 20)
Obr. č. 20 Tým lutínské ZŠ a manželé Chmelářovi (Zdroj: IsZŠL)
68
2.8 Současnost
Nyní se dostáváme až k současnosti, tedy k roku 2014, ale jelikož se jedná o práci, která se týká vývoje školy, budeme za současnost považovat celý školní rok 2013/2014. Jak je patrné z celé této práce, lutínská škola je velice úspěšná a činorodá. Je vidět, že výchova a vzdělávání se zde neomezují pouze na vyučovací hodiny a jejich osnovy. Všichni členové pedagogického sboru se snaží vytvářet zajímavé a podnětné prostředí pro všechny žáky. Práce učitele ve škole není vůbec jednoduchá, už jen z toho hlediska, že se jedná o pomáhající profesi, která v sobě zahrnuje mnohá úskalí a velké psychické vypětí. Přesto toto všechno to kantoři z Lutína zvládají přímo „na výbornou“. Výhodou je i obrovská podpora ze strany obce. Spolupráce je velice důležitou součástí dobrého fungování a na lutínské škole o ni není nouze. Za svoji existenci škola dosáhla nespočtu úspěchů a i v dnešních dnech tomu není jinak. Po ukončení loňského školního roku, tedy roku 2012/2013, došlo na škole k velké změně, kdy ze své funkce odstoupil pan ředitel Mgr. Jan Spurný z důvodu zdravotních potíží. Svoji funkci vykonával svědomitě a všichni, kteří se s ním kdy setkali, ať už v rámci školy či mimo ni, na něj budou v dobrém vzpomínat. Stál u samotného zrodu úplné základní školy a dalo by se říci, že jí pomohl takzvaně „postavit se na nohy“ a za veškerou jeho práci a přístup mu patří velké poděkování. Dne 17. července 2013 se tak musel konat konkurz ve sborovně Základní školy v Lutíně. Do výběrového řízení se přihlásili tři uchazeči. Konkurzní komise byla složena ze zástupců zřizovatele školy (obec Lutín), České školní inspekce, odborníků z oblasti školství a zástupce pedagogů místní školy a školské rady. Tato komise obci doporučila všechny tři kandidáty a až na základě výsledků konkurzního řízení jmenovala Rada Obce Lutín na svém 15. zasedání dne 18. července 2013 do funkce ředitelky ZŠ a MŠ Lutín, p. o., Mgr. Lenku Souškovou, která byla do té doby zástupkyní ředitele. Funkci zástupkyně ředitele vykonávala od roku 2008, do té doby, od roku 1994 byla učitelkou na prvním stupni lutínské školy. Její funkční šestileté období začalo dne 1. srpna 2013, což bylo výhodou, protože se veškeré administrativní a podobné změny mohly udát před začátkem nového školního roku a nezasahovat tak do jeho průběhu. Novou zástupkyní ředitelky se stala Mgr. Kateřina Mrázková. (Obecní zpravodaj, č. 110, 2013) 69
Nyní vzdělávání ve škole probíhá podle Školního vzdělávacího programu ZŠ Lutín a Školního vzdělávacího programu ZŠ Lutín 2. Školu ve školním roce 2013/2014 navštěvuje 328 žáků. Ti jsou rozděleni do šestnácti tříd (9 tříd na 1. stupni se 187 žáky, 7 tříd na 2. stupni se 141 žáky), které se nacházejí ve třech vzájemně propojených budovách. Tento areál má celkem 24 učeben, z toho je 8 učeben odborných (učebna F + Ch, učebna PC, učebna Př, cvičná kuchyňka, školní dílny, tělocvična, keramická dílna a učebna ZUŠ). Pedagogickou činnost zde zajišťuje celkem 22 vyučujících.
Provoz školy má na starosti šest provozních zaměstnanců (samostatná
administrativní pracovnice, školník, uklízečky). Učební pomůcky a učebnice jsou pro žáky 1. stupně poskytovány bezplatně. Z povinně volitelných předmětů se zde vyučuje informatika, cvičení z Čj a M a druhému cizímu jazyku. Na škole se vyučuje nepovinný předmět náboženství, který zajišťuje farář z těšetické fary a to jednu hodinu týdně. V rámci školy i mimo ni funguje velké množství zájmových kroužků (viz textová příloha Tabulka č. 5). Škola také organizuje základní plavecké výcviky v Olomouci pro žáky 2. ročníků. Pro všechny třídy škola organizuje školní výlety a akce, které souvisejí s výchovnou a vzdělávací činností. Dále
je
škola
zapojena
do
programu
Evropské
unie
Vzdělávání
pro
konkurenceschopnost, název projektu je Škola pro život. V rámci tohoto projektu získala školy finanční prostředky například na nákup ICT vybavení. Tento program bude ukončen 20. února 2015. Kromě tohoto evropského projektu je ZŠ zapojena i do projektů Školní mléko, Ovoce do škol či Adopce na dálku. Při škole funguje Školská rada, která má 6 členů ze zástupců zřizovatele, zástupců rodičů a pedagogů a je vedena předsedkyní, paní Ing. Věrou Kozákovou. Škola se vždy snaží být přístupná veřejnosti a ukazovat, co vše se v ní děje i proto v tomto školním roce proběhl již dvakrát Den otevřených dveří, poprvé 10. prosince a podruhé 15. ledna 2014. (Obecní zpravodaj, č. 112, 2014) Do následujícího školního roku 2014/2015 bylo k zápisu do prvních tříd přijato celkem 56 dětí nejen z Lutína, ale také z okolních vesnic. Z tohoto počtu bylo patnácti rodičům doporučeno využití ročního odkladu. I v letošním školním roce (2013/2014) odjeli účastníci lutínské školy na finále OVOV, které se tentokrát konalo v Praze ve dnech 6. a 7. září. Lutínský tým se umístil na 17. místě z celkového počtu 35 zúčastněných týmů. (Obecní zpravodaj, č. 111, 2013) 70
Dne 13. února 2014 vyhrálo školní dívčí družstvo krajské finále ve florbalu a vysloužilo si tak postup do kvalifikace na republikové finále. (Obecní zpravodaj, č. 113, 2014) Neodmyslitelnou součástí ZŠ je i již několikrát zmiňovaná Školní družina. Tu navštěvuje zhruba 140 dětí z 1. stupně, v ranních hodinách od 6,00 do 7,45 hod a v odpoledních pak od 11,30 do 16,30 hodin. Všechna oddělení družiny byla postupně zařízena novým nábytkem a dalším materiálním vybavením, didaktickými a společenskými hrami a stavebnicemi. Nyní začíná probíhat celková rozsáhlá rekonstrukce původního sociálního zázemí celé družiny. Další součástí školy je také Mateřská škola Lutín. Zde se počet dětí ve věku od tří do šesti let pohybuje okolo 112 a jsou rozděleny do 4 věkově smíšených oddělení. (Internetové stránky školy)
2.9 Závěr
V květnu roku 2014 čekají školu velké oslavy u příležitosti 20. výročí úplné základní školy v Lutíně. Tyto dvě desítky let byly pro školu velmi přínosné a v jistých věcech určitě nelehké. Dá se ale říci, že lutínská škola plní své poslání velmi dobře, o čemž svědčí i tato rozsáhlá práce, která se nevěnuje pouze posledním dvaceti letům, nýbrž celému historickému vývoji a to už od 2. poloviny 19. století. Vzhledem k tomu, že dnes na škole působí velmi silné a odhodlané osobnosti, lze předpokládat, že i další vývoj školy v následujících letech bude nadále úspěšný a škola dosáhne mnohých úspěchů, alespoň v takovém měřítku jako doposud. Je tedy na místě popřát jí do dalších let mnoho úspěšných a bezproblémových žáků i vystudovaných absolventů plných sil, připravených k dalšímu studiu či praktickému životu. Dále také spokojené a spolupracující zaměstnance, kteří budou podporovat dobrý chod školy. Vhodným přáním by mohlo být také udržení kvalitních vztahů se zřizovatelem školy a celou širokou veřejností v obci i mimo ni. Lutínská škola se má čím chlubit a na co být hrdá, jak díky materiálnímu zázemí, tak i díky práci celého kolektivu a všech žáků. Je bezpochyby školou s velice dobrou úrovní a tak je nasnadě udělat vše pro to, aby takovou zůstala i v dalších letech a mohly na ni být hrdé i následující generace. 71
V této práci bylo dosaženo stanoveného cíle, a to vytvořit souvislý průřezový dokument, který pojednává o celém historickém vývoji lutínské základní školy. Při bádání bylo využito všech dostupných zdrojů a pramenů, od zápisů v nejstarších kronikách až po výtisky Obecního zpravodaje obcí Lutín a Třebčín z dnešní doby.
72
3. Seznam zkratek ČVSMO - Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci fAoL - fond Archivu obce Lutín IsoL - Internetové stránky obce Lutín IsZŠL - Internetové stránky Základní školy Lutín JNV - Jednotný národní výbor KSČ - Komunistická strana Československa MCO - Metropolitní kapitula Olomouc MŠMT - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy OVOV - Odznak všestrannosti olympijských vítězů RVP - Rámcový vzdělávací program SOkA – Státní Okresní Archiv SRPŠ – Sdružení rodičů a přátel školy ŠD - Školní družina ŠJ - Školní jídelna ŠVP - Školní vzdělávací program ZDŠ - Základní devítiletá škola ZŠ - Základní škola
73
4. Seznam zdrojů 4.1
Internetové zdroje
Internetové stránky Základní školy a Mateřské školy v Lutíně, p.o., dostupné z : www.zslutin.cz [cit.2014-04-17] Školský zákon: Zákon č. 561/2004 Sb., dostupný z: http://www.msmt.cz/dokumenty/skolskyzakon. [cit.2014-04-17] ZENKNER,
P.:
Vstup
ČR
do
EU,
Euroskop,
dostupné
z
:
https://www.euroskop.cz/803/sekce/vstup-cr-do-eu/. [cit.2014-04-17] Vládní nařízení, kterým se provádí zákon o vodním hospodářství: Předpis 14/1959 Sb., dostupné z: http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=14&r=1959. [cit.2014-04-17] Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol
(školský
zákon):
Předpis
171/1990
Sb.,
dostupné
z
:
http://www.psp.cz/sqw/sbirka.sqw?cz=171&r=1990. [cit.2014-04-06] Internetové stránky obce Lutín: dostupné z: http://www.lutin.cz/obec_zakladni.php. [cit.201404-17] Český statistický úřad: dostupné z http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm. [cit.2014-04-06] Historie tamburašské hudby: dostupné z http://www.tamburasi.cz/. [cit.2014-04-02] Internetové
stránky
Ústavu
pro
soudobé
dějiny:
dostupné
z:
http://www.89.usd.cas.cz/index.php. [cit.2014-04-02] Internetové stránky Ústavu pro studium totalitních režimů: dostupné z: http://www.ustrcr.cz/. [cit.2014-04-02]
4.2
Tištěné prameny
BARTOŠ, J. a kol.: Okres Olomouc. Ostrava 1981. BISTŘICKÝ, J. – KOUŘIL, M.: Metropolitní kapitula Olomouc, 1. díl, 1. svazek (listiny 1131-1620). Olomouc 1967, inventář, úvodní pojednání BROD, Toman, et al. Proč jsme v listopadu vyšli do ulic. Brno : Doplněk, 1999. 159 s. ISBN 80-7239-051-1
Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM), I.-XV. Brünn 1854-1903 Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae (CDB) I.-V. Praha 1904-1993 74
DOBEŠ, K.: Lutín. ČVSMO, 48, 1935 DOHNAL, V. : Pravěké sídlištní nálezy u Lutína (okr. Olomouc). PV 1973, Brno 1974 DOSTÁL – ŘÍKOVSKÝ: Olomoucký okres, Olomouc 1935 KAPLAN, Karel. Pravda o Československu 1945-1948. Praha : Panorama, 1990. 245 s. ISBN 80-7038-193-0. KOVÁŘ, F.: Soupis archeologických předmětů Vlasteneckého musejního spolku v Olomouci. ČVSMO, 31, 1814 JANOUŠEK, V.: Ubytování vojska a útrapy válečné obyvatelstva Slatinic a okolí v XIX. století ČVSMO, 39, 1927 Kolektiv autorů: 100 let národní školy v Lutíně 1849-1949. Lutín 1949 KÜHNDEL, Lutín a jeho kaple, 1938 Lánové rejstříky Olomouckého kraje z let 1675-1678 (ed. MATĚJEK, F.). Olomouc 1994 Libri citationum et sententiarum seu Knihy půhonné a nálezové I. Brunae 1872 LYSICKÁ, D.: Dějiny školství v Lutíně 1848-1997. Lutín 1997 MIŠÁKOVÁ, E.: 145 let Národní školy v Lutíně, Lutín 1849-1994, historie obce a školy. Lutín 1994. Národní program rozvoje v ČR. Bílá kniha. Praha: ÚIV, 2001. Obecní zpravodaj Lutín – Třebčín, tištěné prameny, 1998-2005. reg. č. MK ČR E 12640 Lutín: Obec Lutín 1998-2005. OÚ Lutín, Společná kronika MNV Lutín (1975-1998) PAPAJÍK, D.: Dějiny obcí Lutín a Třebčín, Lutín: LOCUS, Alda 2005, ISBN 80-85600-98-6 PRAUSE, J.: Vzpomínky. Ostrava 1999. PŘICHYSTAL, A.: Pohledy do minulosti a současnosti Třebčína. Třebčín 1986. SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, inv. č. 2 SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, inv. č. 88, sign. III/2, kart. 1. SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, inv. č. 106, sign. VIII/2, kart. 5. SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, inv. č. 109, sign. VIII/5, kart. 6 SOkA Olomouc, Kniha pocty pro školní dítky v Lutíně (1850-1940), netr. SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, Pamětní kniha obce Lutína, 1924-1956 SOkA Olomouc, fond Okresní úřad Olomouc – venkov, inv. č. 397, sign. H, kart. 90. O dopravním spojení Lutína s okolím a výstavbě silnic SOkA Olomouc, fond Archiv obce Lutína, inv. č. 9, Protokol zasedání obecního výboru a rady (1913-1929) SOkA Olomouc, Kronika školní v Lutíně (1874-1919), nestr. 75
SOkA Olomouc, Školní kronika v Lutíně (1942-1980), nestr. SPÁČIL, V. a kol.: Pečeti a znaky měst, městeček a obcí olomouckého okresu. Olomouc 1985 SPÁČIL, V.: Historický místopis okresu Olomouc – venkov 1848-1960. Olomouc 1968 ŠTĚPÁN, J.: Kaple nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie v Lutíně. Střední Morava, č. 14, 2002 TRŇÁČKOVÁ, Z.: Přírůstky archeologického oddělení vlastivědného ústavu v Olomouci v roce 1965. Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci, č. 129, 1966 VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. Vlastivědné muzeum v Olomouci, fond Archiv nálezových zpráv, obec Lutín, přír. č. 1235/64 a 116/65. WALTEROVÁ, E. Kurikulum – proměny a trendy v mezinárodní perspektivě. Brno: MU, 1994. Základní škola v Lutíně, Kronika základní školy v Lutíně (1980-2003), nestr. ZATLOUKAL, P. a kol., Slavné vily Olomouckého kraje, Praha: FOIBOS a.s. 2007, ISBN 978-80-87073-00-1 ZEMEK, M.: Posloupnost kanovníků metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci, VVM, 4, 1949 Zemský archiv v Opavě, fond Metropolitní kapituly Olomouc, knihy, spisy, účty, mapy, pečetidla, inv. č. 3849, sign. G 19/5, kart. 344 Zemský archiv v Opavě, fond MCO, knihy, spisy, účty, mapy, pečetidla, inv. č. 4057, sign. H I a 10, kart. 432 Zemský archiv v Opavě, fond MCO, listinná část, inv. č. 437, sign. A IV a 2; sign. A IV a 6 (insert z července 1446); inv. č. 442, sign. A IV a 6/1; Listinář Selského archivu. I. svazek. Olomouc 1902-1906, č. 94
76
Přílohová část 1. Textové přílohy Školní rok 1883/84 1884/85 1885/86 1886/87 1887/88 1888/89 1889/90 1890/91 1891/92 1892/93 1893/94 1894/95 1895/96 1896/97 1897/98 1898/99 1899/1900 1900/01 1901/02 1902/03 1903/04 1904/05 1905/06 1906/07 1907/08 1908/09 1909/10 1910/11 1911/12 1912/13 1913/14 1914/15 1915/16 1916/17 1917/18 1918/19 1919/20 1920/21 1921/22 1922/23 1923/24 1924/25 1925/26 1926/27 1927/28 1928/29 1929/30 1930/31 1931/32 1932/33 1933/34 1934/35 1935/36 1936/37 1937/38 1938/39 1939/40 1940/41 1941/42 1942/43 1942/43 1944/45 1945/46 1946/47 1947/48 1948/49
Počet žáků 59 58 63 66 60 58 59 61 62 55 60 55 52 47 45 40 40 47 49 56 61 59 65 65 71 70 71 73 83 88 84 89 82 81 83 95 90 79 81 78 77 56 53 57 58 54 57 59 61 66 61 55 59 56 47 47 57 58 54 53 53 58 63 61 70 102
Počet tříd 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 2 1 1 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 Neuvedeno Neuvedeno 2 Neuvedeno Neuvedeno 2 2 Neuvedeno 3
Tab. č. 2 Počty žáků školy (Zdroj: Lysická, Příloha č. 2)
Školní rok 1949/50 1950/51 1951/52 1952/53 1953/54 1954/55 1955/56 1956/57 1957/58 1958/59 1959/60 1960/61 1961/62 1962/63 1963/64 1964/65 1965/66 1966/67 1967/68 1968/69 1969/70 1970/71 1971/72 1972/73 1973/74 1974/75 1975/76 1976/77 1977/78 1978/79 1979/80 1980/81 1981/82 1982/83 1983/84 1984/85 1985/86 1986/87 1987/88 1988/89 1989/90 1990/91 1991/92 1992/93 1993/94 1994/95 1995/96 1996/97 1997/98 1998/99 1999/2000 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12 2012/13 2013/14
Počet žáků 116 125 128 136 141 135 127 123 130 134 133 150 161 151 142 138 128 125 126 117 106 119 118 126 139 158 176 176 174 184 135 180 162 153 151 131 133 152 145 159 202 205 196 202 214 332 358 407 425 418 412 405 371 312 305 310 290 303 300 294 291 316 320 317 328
Počet tříd 3 4 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 6 6 6 6 7 7 7 5 6 6 6 5 4 4 4 6 7 8 8 8 9 9 15 18 20 20 20 20 19 17 14 13 14 14 14 14 14 14 15 15 15 16
obec
počet žáků obec
počet žáků
Luběnice
21
Slatinky
33
Křelov
2
Hněvotín
3
Slatinice, Lípy3
31
Čelechovice
5
Drahanovice
3
Těšetice
2
Tab. č. 4 Dojíždějící žáci do ZŠ Lutín (Zdroj: Výroční zpráva školy)
Kroužky na ZŠ
Kroužky při ZŠ
Logopedická péče
Anglický jazyk pro 1. a 2. ročník
Keramika
Judo pro 1. - 7. ročník
Kroužek Českého jazyka
Zumba
Dramatický
Atletika pro 2. - 5. ročník
Florbal hoši
Kopaná – benjamínci
Florbal dívky
Hra na kytaru
Kroužek reedukace
Florbalový tým TORNÁDO Lutín
Herní klub
Pobočka ZUŠ Iši Krejčího Olomouc
Pohybový kroužek Softbal Kroužek matematiky pro 9. ročníky Pohybové hry Kroužek anglického jazyka pro 4. ročníky Kroužek Německého jazyka Zpěv Tab. č. 5 Kroužky ZŠ Lutín (Zdroj: Výroční zpráva školy)
2. Obrazové přílohy
Obr. č. 5 Školní zpráva ze školního roku 1928/1929 (Zdroj: Lysická, Příloha č. 2b)
Obr. č. 7 Divadelní představení z roku 1934 (Zdroj: IsoL)
Obr. č. 8 Budova Národní školy v letech 1909-1956 (Zdroj: IsoL)
Obr. č. 12 Stará budova školy (Zdroj: IsoL)
Obr. č. 13 Budova staré školy s tělocvičnou (Papajík, s. 240)
Obr. č. 14 Stavba nového pavilonu 2. stupně ZŠ Lutín (Zdroj: IsoL)
Obr. č. 16 Pohled na vstup do nového pavilonu 2. stupně (Zdroj: IsoL)
Obr. č. 17 Výtvarná soutěž „Vyhynulý život“ (Lysická, Příloha č. 6)
