OBSLUHA MZDY A PLATU JUDr. Bořivoj Šubrt 2. vydání (březen 2016) 1. aktualizace k 1. 1. 2017 str. 52 až 54 K výkladu v oddílech 1.4.5 Minimální mzda a 1.4.6 Zaručená mzda a její nejnižší úroveň se doplňuje následující informace. Od 1. ledna 2017 byly nařízením vlády č. 336/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, jednak zvýšeny sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy a jednak zrušeny zvláštní sazby pro invalidní osoby. Základní sazba minimální mzdy a rovněž nejnižší úroveň zaručené mzdy u první skupiny prací nyní činí 11 000 Kč za měsíc nebo 66 Kč za hodinu. Str. 62
V podkapitole 1.6 Plat bodě A) Platový tarif (§ 123 ZP) v prvním odstavci se text počínaje slovy „Tarify jsou jednak obecné … “ až po text „a změněny tak uvedené přílohy NVPP.“ nahrazuje textem: „Tarify jsou jednak obecné (příloha č. 1 NVPP), jednak zvláštní (zvýšené), a to pro pracovníky v sociálních službách nebo sociální pracovníky v různých zařízeních (příloha č. 2), pro nezdravotnické pracovníky poskytovatelů zdravotních služeb (příloha č. 3), pro zaměstnance státu a některých veřejných institucí (zejména uvedených v § 303 ZP) a územních samosprávných celků (příloha č. 4), pro zdravotnické pracovníky v určených veřejnoprávních institucích (příloha č. 5), pro zdravotnické pracovníky u poskytovatele zdravotních služeb a v zařízeních sociálních služeb (příloha č. 6), pro lékaře orgánů sociálního zabezpečení (příloha č. 7), pro lékaře u poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče, některých veřejných institucí nebo zdravotnické záchranné služby (příloha č. 8) a pro pedagogické pracovníky (příloha č. 9). Celkově tak platí devět stupnic platových tarifů. Nařízeními vlády č. 273/2016 Sb. a č. 316/2016 Sb. byly s účinností od 1. září 2016, od 1. listopadu 2016. a od 1. ledna 2017 zvýšeny platové tarify a změněny tak uvedené přílohy NVPP.“ Str. 65
V podkapitole 1.6. Plat bodě B) Příplatky a další složky platu se za text na konci strany doplňuje nová odrážka, která zní: „¯ Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí (§ 128 ZP) – je nárokovou složkou platu a činí nejméně 5 % základní sazby minimální mzdy za měsíc, která pro rok 2017 činí 11 000 Kč, z čehož 5 % činí 550 Kč měsíčně. Zaměstnavatel ovšem může zaměstnancům poskytnout příplatek vyšší, nejvýše však 1 400 Kč podle § 7 NVPP. Výši příplatku určí zaměstnanci zaměstnavatel podle míry rizika, intenzity a doby působení ztěžujících vlivů. Ztížené pracovní prostředí je vymezeno v § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o nejnižší mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Tento příplatek je třeba odlišovat od zvláštního příplatku, který zaměstnancům přísluší za práci v pracovních podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví nebo s obtížnými pracovními režimy.“ 1
Str. 106
V podkapitole 1.15 Plat ve státní službě se věta začínající slovy „Sazby platových tarifů…“ nahrazuje textem: „Sazby platových tarifů s účinností od 1. listopadu 2016 zvýšilo nařízení vlády č. 327/2016 Sb. (novela nařízení vlády č. 304/2014 Sb.). V roce 2016 byla uzavřena vládou ČR a některými odborovými svazy kolektivní dohoda vyššího stupně, která platí i v roce 2017. Ta bohužel v rozporu s principy veřejného práva zakotvuje některé nadstandardní individuální nároky státních zaměstnanců, což se týká 5 dnů služebního volna ze zdravotních důvodů (tzv. sick days, a to navíc k 1 dni volna podle nařízení vlády č. 135/2015 Sb.) a nárok na odměny při pracovních a životních jubileích a odchodu do důchodu. Tato kolektivní dohoda tak není ničím jiným než kolektivní smlouvou. Vláda se tak dopustila hrubého porušení principů právního státu, což však není záležitostí mzdových účetních nebo personalistů.“ Str. 265
V oddílu 3.4.5 Výpočet úroku z prodlení se výše repo sazby k prvnímu dni pololetí doplňuje takto: ¯ k 1. lednu 2016 – 0,05 % ¯ k 1. červenci 2016 – 0,05 % ¯ k 1. lednu 2017 – 0,05 % Str. 266
V oddílu 3.4.5 Výpočet úroku z prodlení se výše repo sazby k poslednímu dni pololetí doplňuje takto: ¯ k 30. červnu 2016 – 0,05 % ¯ k 31. prosinci 2016 – 0,05 % Str. 394 až 398
Text pododdílů 4.10.2 až 4.10.4 se nahrazuje textem:
4.10.2 Redukční hranice pro nemocenské pojištění Pro úpravu průměrného výdělku (PV) se používají redukční hranice stanovené pro účely nemocenského pojištění (§ 21 a § 22 zákona o nemocenském pojištění). Redukční hranice jsou vypočítávány pro každý kalendářní rok a jsou odvozovány ze všeobecného vyměřovacího základu, stanoveného podle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukčních hranic stanoví, tj. pro rok 2017 jde o vyměřovací základ za rok 2015), a z tzv. přepočítacího koeficientu (stanoveného rovněž pro každý rok). Tyto hodnoty byly pro rok 2017 stanoveny nařízením vlády č. 325/2016 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2015, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2017 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2017 a o zvýšení důchodů v roce 2017. Výše redukčních hranic byla oznámena ve sdělení MPSV, které bylo publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 343/2016 Sb. ¯ První redukční hranice (RH) pro účely nemocenského pojištění v roce 2017 činí po zaokrouhlení 942 Kč (denně). ¯ Druhá RH činí 1,5násobek částky první RH = 1 412 Kč (po zaokrouhlení). ¯ Třetí RH činí 3násobek částky první RH = 2 824 Kč (po zaokrouhlení). 4.10.3 Redukční hranice pro náhradu mzdy Redukční hranice pro účely nemocenského pojištění se vztahují k dennímu vyměřovacímu základu. Redukční hranice pro úpravu průměrného výdělku z nich musí být odvozeny převodem 2
na hodinu. Jak již bylo uvedeno, pro účely náhrady mzdy (NM) se proto násobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru (§ 192 odst. 2 ZP): ¯ První RH pro NM tak v roce 2017 činí: 942 × 0,175 = 164,85 Kč (v roce 2016 to bylo 157,68 Kč). ¯ Druhá RH pro NM činí: 1 412 × 0,175 = 247,10 Kč (v roce 2016 to bylo 236,43 Kč). ¯ Třetí RH pro NM činí: 2 824 × 0,175 = 494,20 Kč (v roce 2016 to bylo 472,68 Kč). Zaokrouhlení nebylo u žádné RH nutné. Jde tedy o redukční hranice hodinové. Oproti roku 2016 došlo k jejich výraznějšímu zvýšení. Pro porovnání důsledků redukce na příjem zaměstnanců v různých příjmových skupinách lze konstatovat, že jednotlivých redukčních hranic dosahují zaměstnanci s dále uvedenou měsíční mzdou (platem). Za tím účelem lze vynásobit hodinové redukční hranice koeficientem 173,92, který je pro 40hodinovou obecnou délku týdenní pracovní doby používán k přepočtu průměrného hodinového výdělku na průměrný měsíční výdělek podle § 356 odst. 2 ZP: ¯ První RH představuje mzdu 28 671 Kč měsíčně, což je cca 1 700 Kč nad průměrnou mzdou v ČR. ¯ Druhá RH 42 976 Kč měsíčně (vyšší střední příjmová kategorie). ¯ Třetí RH 85 952 Kč měsíčně (nejvyšší příjmová kategorie). Je zjevné, že čím vyšší je mzda zaměstnance, tím více se jej redukce dotýká. Na druhé straně, díky každoročnímu růstu průměrné mzdy se výše redukčních hranic neustále zvyšuje (v roce 2016 činily tyto hodnoty 27 424 Kč, 41 120 Kč a 82 209 Kč měsíčně). 4.10.4 Postup redukce Tento postup je dán v § 21 odst. 1 ZNP. Až do částky první redukční hranice se započítává z PHV zaměstnance částka ve výši 90 %. Z částky nad první RH do druhé RH se počítá 60 % PHV, z částky nad druhou RH do třetí RH se počítá 30 % PHV a k částce PHV nad třetí RH se nepřihlíží (započítává se 0). Jde o redukční hranice pro náhradu mzdy (hodinové). Tímto postupem v roce 2017 činí maximální částky redukovaného průměrného hodinového výdělku (RPHV) v jednotlivých pásmech redukčních hranic: ¯ do první RH bude započítáno: 164,85 × 0,9 = 148,365, tj. po zaokrouhlení 148,37 Kč ¯ nad první RH do druhé RH: 247,10 – 164,85 = 82,25 × 0,6 = 49,35 Kč ¯ nad druhou RH do třetí RH: 494,20 – 247,10 = 247,10 × 0,3 = 74,13 Kč. V posledních dvou výpočtech nebylo zaokrouhlení třeba. V součtu z první a druhé RH činí redukovaný PV 197,72 Kč, v součtu z první až třetí RH činí 271,85 Kč. Jestliže neredukovaný PHV zaměstnance dosáhne: ¯ První RH, je mu započítáno pro RPHV – 148,37 Kč (v roce 2016 to bylo 141,92 Kč), ¯ Druhá RH, je mu započítáno pro RPHV – 148,37 + 49,35 = 197,72 Kč (v roce 2016 to bylo 189,17 Kč), ¯ Třetí RH, je mu započítáno pro RPHV – 148,37 + 49,35 + 74,13 = 271,85 Kč (v roce 2016 to bylo 260,05 Kč). 3
Výsledné částky jsou vyjádřeny v korunách a v haléřích, neboť průměrný výdělek (a to i redukovaný) se vyjadřuje v zákonné měně. Neměl by proto být ani uváděn na více míst necelých čísel než na dvě, ani dále zaokrouhlován. To vyplývá ze skutečnosti, že právní úprava průměrného výdělku (§ 351 až § 362 ZP) je kogentní a není možné se od ní odchylovat. I když pravidlo uvedené v předminulé větě zákon výslovně neobsahuje, vyplývá z něj. Při zaokrouhlování na celé haléře (žádný právní předpis přesný postup nestanoví) lze doporučit zaokrouhlení nahoru, které je pro mzdové účely obvyklé, neboť je prováděno ve prospěch zaměstnance. Pokud se však objevují výklady uvádějící redukovaný PV o 1 haléř nižší, není důvod to označit za protiprávní postup (je využito tzv. matematické zaokrouhlování, tj. do 0,49 haléře dolů, od 0,5 nahoru). Eventuální rozdíl obou postupů ve výši 1 haléře je zanedbatelný a nepodstatný. Pro vyjádření redukčních hranic však zaokrouhlení výpočtu na haléře nahoru předepisuje přímo zákon, a proto jiný postup nepřichází v úvahu. Jestliže by ale v jednotlivých RH šlo o mezivýpočet, je možné (ale nikoliv nezbytné) na haléře zaokrouhlit až výpočet celkový. Nejde ale o částky jednotlivých RH, neboť ty jsou zaokrouhleny ze zákona, ale o částky, které je přesahují. Například při PHV 260,15 Kč by z částky 13,05 Kč nad druhou RH (260,15 – 247,10) bylo započítáno nezaokrouhlených 30 %, tj. 3,915. K tomu se přičte 49,35 Kč z rozdílu mezi druhou a první RH a 148,365 (nezaokrouhlená částka zápočtu z první RH), což v součtu činí 201,63 Kč, tj. redukovaný PV. Při zaokrouhlování každé dílčí položky, tj. částek 3,915 a 148,365 by byl výsledek 3,92 + + 49,35 + 148,37 = 201,64 Kč a byl by o 1 haléř vyšší. Jde ale o bezvýznamný rozdíl. Příklady Průměrný výdělek zaměstnance činí .......................................................................... 500,24 Kč Do první RH bude započteno ..................................................................................... 148,37 Kč Nad první do druhé RH bude započteno ...................................................................... 49,35 Kč Nad druhou do třetí RH bude započteno ..................................................................... 74,13 Kč Z částky nad třetí RH, tj. z částky 6,04 Kč (500,24 – 494,20) nebude započítáno nic. Průměrný hodinový redukovaný výdělek (RPHV) tak činí 271,85 Kč. Průměrný výdělek zaměstnance činí 175,05 Kč. Tento PHV přesahuje první RH, avšak nedosahuje hodnoty druhé RH. Do první RH bude započteno ..................................................................................... 148,37 Kč Z částky 10,20 nad první RH bude započteno po zaokrouhlení ..................................... 6,12 Kč (175,05 – 164,85 × 0,6) Průměrný hodinový redukovaný výdělek tak činí.............................154,49 Kč (148,37 + 6,12) K hodinové výši náhrady mzdy viz výklad v oddílu 4.19.2. Str. 424
V podkapitole 4.18 Použití průměrného výdělku – přehled poznámka k textu o náhradě škody zní: „Poznámka: K náhradám ad b) a c) viz též právní předpisy o valorizaci PV, které byly dosud vydány podle § 202 odst. 2 předchozího zákoníku práce, § 390 odst. 2 nynějšího zákoníku práce a od 1. října 2015 podle § 271u odst. 2 zákoníku práce – naposledy viz nařízení vlády č. 433/2016 Sb., o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů (nařízení o úpravě náhrady). Účinnost tohoto 4
právního předpisu je od 23. prosince 2016, přičemž valorizace PV a náhrad se provede od 1. ledna 2017 (předchozí nařízení vlády bylo vydáno pod č. 351/2015 Sb.). Str. 434
V oddílu 4.19.2. První 2 týdny dočasné pracovní neschopnosti (karantény) se text počínaje nadpisem „Hodinová výše náhrady mzdy…“ až po konec příkladu nahrazuje textem: Hodinová výše náhrady mzdy v roce 2017 Při plném dosažení jednotlivých redukčních hranic (viz oddíl 4.10.4) v roce 2017 náhrada mzdy od 4. pracovního dne dočasné pracovní neschopnosti, resp. od její 25. hodiny, a od 1. pracovního dne karantény činí 60 % RPHV, tj.: ¯ z první RH: 148,37 Kč × 0,6 = 89,022, tj. po zaokrouhlení 89,03 Kč (v roce 2016 to bylo 85,16 Kč) ¯ z druhé RH (součtu první a druhé RH): 197,72 Kč × 0,6 = 118,632, tj. po zaokrouhlení 118,64 Kč (v roce 2016 to bylo 113,51 Kč) ¯ z třetí RH (součtu první až třetí RH): 271,85 Kč × 0,6 = 163,11 Kč – zaokrouhlení není třeba (v roce 2016 to bylo 156,03 Kč) Příklad Zaměstnanec má smluvní mzdu ve výši 40 000 Kč měsíčně, jeho průměrný hodinový výdělek (při 40hodinové týdenní pracovní době) činí 230 Kč, což přesahuje první RH. Nad první RH bude započítáno (230 – 164,85) × 0,6 = 39,09 Kč. Redukce PV: 148,37 + 39,09 = 187,46 Kč (RPHV). Náhrada mzdy od 4. pracovního dne, resp. 25. hodiny (u karantény od 1. dne) činí za hodinu 112,476, tj. po zaokrouhlení 112,48 Kč (187,46 × 0,6). Str. 488
K výkladu v podkapitole 5.4 Dohody o srážkách ze mzdy se doplňuje následující informace. V poslední době je ze strany některých institucí či lektorů vyjadřován názor, že exekuce má vždy přednost před dohodou o srážkách ze mzdy. Takový názor nemá žádnou oporu v zákoně a je navíc v rozporu s veřejným zájmem. Ustanovení § 148 odst. 2 ZP stanoví, že srážky ze mzdy smějí být provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. Těmito podmínkami se řídí v případě výkonu rozhodnutí či exekuce i pořadí jednotlivých pohledávek. V ostatních případech stanoví pořadí srážek ze mzdy § 149 ZP. Právní řád je nutné brát v celém kontextu. V žádném případě neplatí, že by veřejné právo (exekuce) bylo nadřazeno právu soukromému (např. občanskému zákoníku či zákoníku práce). Obecným pravidlem tedy je, že se všechny pohledávky srážejí podle jejich pořadí a při srážce se postupuje způsobem předepsaným v občanském soudním řádu. Kdyby tomu bylo jinak, znamenalo by to, že dohody o srážkách ze mzdy musí být odsunuty na „druhou kolej“ a např. zaměstnavatel by neměl praktickou možnost využít dohody o srážkách ze mzdy na úhradu odebraného závodního stravování. Jestliže si např. rozvedení rodiče sjednají placení výživného takovou dohodou, znamenalo by to, že jakákoliv exekuce, která následně přijde, by toto výživné odsunula. Vedlo by to vlastně ve svých důsledcích k tomu, že by si tito lidé fiktivně vytvořili spor (ačkoliv reálně neexistuje) a následnou exekuci, čímž by byly soudy, resp. soudní exekutoři zbytečně zatěžováni. Veřejným zájmem tak je preferovat dobrovolné plnění závazků. S tím souvisí názor, že výživné zajištěné dohodou o srážkách ze mzdy není přednostní pohledávkou. I tento názor je nesprávný a nesmyslný. Pokud je argumentováno tím, že současný občanský zákoník (§ 2045 až § 2047) již neobsahuje pravidlo, které uváděl § 551 dřívěj5
šího občanského zákoníku, že se při provádění srážek na dohody postupuje podle zvláštních právních předpisů, tj. podle § 147 až § 150 ZP a § 276 až § 302 OSŘ, není to vůbec relevantní, právě s ohledem na znění § 148 odst. 2 ZP, které se týká všech srážek. Str. 492 a násl.
K výkladu v oddílu 5.4.2 Dohody o srážkách ze mzdy od 1. ledna 2014 se doplňuje následující informace. S účinností od 28. února 2017 byla zákonem č. 460/2016 Sb. přijata novela zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Významně se dotkla i dohod o srážkách ze mzdy a započtení. Tyto dohody jsou uzavírány podle § 2045 až § 2047 NOZ. Dosavadní právní úprava uvádí, že dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce (dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti), nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši nepřesahující jejich polovinu. To se vztahuje i na jiné příjmy, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci nakládá jako se mzdou nebo platem (ty jsou uvedeny v § 145 ZP). Od samého počátku účinnosti současného občanského zákoníku bylo výkladovým problémem, zda jde o polovinu hrubého nebo čistého příjmu. Autor, stejně jako AKV – Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů, vždy zastávali názor, že jde o polovinu hrubé mzdy, platu a ostatních příjmů, neboť se jedná o soukromoprávní úpravu, přičemž čistý příjem je důsledkem úpravy veřejnoprávní (odvod zálohy na daň a sociálního a zdravotního pojistného). Přesto byl z některých míst vyslovován i opačný názor, tedy že jde o polovinu čistého příjmu. Limit jedné poloviny byl zcela nepotřebný. Podle § 148 odst. 2 ZP smějí být srážky ze mzdy provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. To se týká všech srážek, tedy i na základě dohod, a jde vlastně o výpočtový mechanismus nazývaný jako třetinový systém. Na dohody o srážkách je tedy možné srazit tolik, co na exekuce, nejvýše však jednu polovinu (hrubého) příjmu. Jde tedy o druhou ochranou hranici, která má praktický význam jen u vysokých příjmů (cca 70 000 Kč a výše), kdy je možné zaměstnanci srazit vše nad částku, nad kterou lze zbytek čisté mzdy srazit bez omezení (v roce 2017 nad 9 232 Kč). V takových případech může zabavitelná část mzdy narazit na hranici jedné poloviny. Zbytečnost dosavadní právní úpravy je zřejmá z toho, že tzv. třetinový systém představuje dostatečnou ochranu dlužníka a navíc se limit jedné poloviny nevztahuje na exekuce, ale na dohody, které jsou dobrovolné. Uvedenou novelou občanského zákoníku bylo jeho ustanovení § 2045 změněno tak, že byla vypuštěna slova „ve výši nepřesahující jejich polovinu“. Napříště tak na základě dohod o srážkách ze mzdy bude sráženo za stejných podmínek, jak je tomu u exekucí. Přechodné ustanovení (čl. II bod 8 zákona č. 460/2016 Sb.) stanoví, že dohody o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem (tj. novelou) nejdříve od nabytí jeho účinnosti, tedy od 28. února 2017. Str. 510
K výkladu v podkapitole 5.5 Započtení a postoupení pohledávky versus srážky ze mzdy se doplňuje následující informace. Obdobná změna, jak je výše uvedeno, byla zmíněnou novelou provedena rovněž u započtení. Týká se případů, kdy si strany navzájem dluží plnění stejného druhu, v tomto případě peněžité. Každá z těchto stran může prohlásit vůči druhé straně, že si svou pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. V pracovněprávních vztazích jde o možnost, aby si zaměstnavatel započítal vůči mzdě či platu zaměstnance pohledávku, kterou má vůči zaměstnanci, např. z titulu odebraného závodního stravování, zaměstnancem způsobené a uznané škody, 6
resp. její náhrady apod. Zaměstnavatel zaměstnanci dluží mzdu či plat, na které zaměstnanci výkonem práce vzniklo právo, avšak to se uspokojuje až ve výplatním termínu. Započtení je možné na základě prohlášení jedné strany nebo dohody – ta má výhodu mimo jiné v tom, že lze započíst i pohledávku, která dosud není splatná. Dohoda o započtení tak může být uzavřena např. i do budoucna na odebrané stravenky či jídlo a nápoje v rámci závodního stravování. Ustanovení § 1988 odst. 2 NOZ dosud stanoví, že se zakazuje započtení proti pohledávce mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce (dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti) a náhradě mzdy nebo platu ve výši přesahující jejich polovinu. I tato úprava je nepotřebná, neboť § 144a odst. 4 ZP stanoví, že započtení proti pohledávce na mzdu, plat a odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu. Znamená to, že zákoník práce vztáhl na započtení mimo jiné uvedený tzv. třetinový systém, takže limit poloviny (hrubého) příjmu je až dalším omezením, a to nadbytečným. I v tomto případě tak novelou občanského zákoníku byla z § 1988 odst. 2 vypuštěna slova týkající se pohledávky mzdy, platu, odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce a náhrady mzdy a platu ve výši přesahující jejich polovinu. I na tento případ se vztahuje přechodné ustanovení (článek II bod 7 zákona č. 460/2016 Sb.), že prohlášení o započtení a ujednání o započtení učiněná přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí dosavadní právní úpravou. Pro úplnost je namístě uvést, že dosavadní omezení jednou polovinou, stejně jako vztažení tzv. třetinového systému podle § 144a odst. 4 ZP, se týkalo či týká jen mzdy, platu, odměny z dohody a náhrady mzdy a platu, nikoliv jiných příjmů zaměstnance. Vůči nim tak omezení neexistovalo a neexistuje. Takzvaný třetinový systém tak nedopadá např. na započtení vůči odměně za pracovní pohotovost, odstupnému a obdobným plněním, peněžitým plněním věrnostní a stabilizační povahy (např. odměny při pracovních a životních jubileích a při odchodu do důchodu) a dokonce i vůči cestovním náhradám. Str. 531 a 532 V oddílu 5.8.2 Nezabavitelná částka se text počínaje slovy „Výpočtová základna…“ až po text „ve prospěch dlužníka k nezabavitelné částce.“ nahrazuje textem: Výpočtová základna pro tyto účely je odvozena ze součtu: 1. životního minima jednotlivce (§ 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu), které i pro rok 2017 činí 3 410 Kč, a 2. normativních nákladů na bydlení jednotlivce v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy (nájemních bytech), stanovených pro obec velikosti 50 000 až 99 999 obyvatel (§ 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů), bez ohledu na to, v jaké obci povinný skutečně žije. Tato částka je pro rok 2017 stanovena na 5 822 Kč, oproti 5 858 Kč v roce 2016, a byla tak snížena o 36 Kč. Součet částek 1. a 2. pro rok 2017 činí 9 232 Kč (v roce 2016 to bylo 9 268 Kč – snížení činí právě oněch 36 Kč). V posledních letech se tyto součty vyvíjely takto: 2014 – 9 283 Kč, 2015 – 9 177 Kč, 2016 – 9 268 Kč, 2017 – 9 232 Kč; zvyšování a snižování tak bylo vlastně střídavé. Tato částka je výpočtovou základnou pro dále uvedené položky Aa a B. To platí jako fikce pro všechny povinné (dlužníky), přičemž k jejich skutečné rodinné situaci a místu pobytu se nepřihlíží (všichni jsou posuzováni jako jednotlivci žijící v nájemních bytech a v obci již uvedené velikosti). Dále uvedená částka Ab je pak odvozována z částky Aa.
7
Nařízením vlády o nezabavitelných částkách jsou stanoveny: A. dvě složky nezabavitelné částky, a to a) na osobu povinného – nařízení vlády pro ni nepřesně používá legislativní zkratku „nezabavitelná částka“, a b) na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné, přičemž celková nezabavitelná částka je rovna jejich úhrnu, B. a dále částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení (hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy). Tyto částky pro rok 2017 činí Aa
2/3 z uvedené výpočtové základny, tj. z 9 232 Kč
6 154,67 Kč – po zaokrouhlení na celé haléře nahoru (v roce 2016 to bylo 6 178,67 Kč)
Ab
¼ částky Aa
1 538,67 Kč – po zaokrouhlení (v roce 2016 to bylo 1 544,67 Kč)
B
100 % výpočtové základny
9 232 Kč (v roce 2016 to bylo 9 268 Kč)
z toho vypočtená maximální výše 1/3 zbytku čisté mzdy
3 077 Kč (v roce 2016 to bylo 3 089 Kč)
Částku B (9 232 Kč) bylo nutné k výpočtu třetiny zaokrouhlit o 1 Kč směrem dolů na číslo dělitelné třemi, analogicky podle § 279 odst. 1 OSŘ. Při použití 1/3 zbytku čisté mzdy ve výši 3 077 Kč se 1 Kč přičte ve prospěch dlužníka k nezabavitelné částce. Str. 351 a násl. V oddílech 5.8.2. až 5.8.4 se částka „9 268 Kč“ nahrazuje částkou „9 232 Kč“ a částka „3 089 Kč“ se nahrazuje částkou „3 077 Kč“. Str. 536
V oddílu 5.8.3 Vyživovací povinnost pro nezabavitelnou částku a příklady jejího výpočtu příklady výpočtu nezabavitelné částky zní: „Ženatý muž, který vyživuje 2 děti, má od 1. ledna 2017 nezabavitelnou částku 6 154,67 Kč + 4 616,01 Kč (3 × 1 538,67 Kč) = 10 770,68 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru 10 771 Kč (v roce 2016 to bylo 10 813 Kč). Ženatý muž, který vyživuje 6 dětí a oba své rodiče (celkem 9 osob) má tuto částku 6 154,67 Kč + 13 848,03 Kč (9 × 1 538,67 Kč) = 20 002,70 Kč, po zaokrouhlení 20 003 Kč (v roce 2016 to bylo 20 081 Kč). Svobodný zaměstnanec bez vyživovacích povinností bude mít nezabavitelnou částku 6 155 Kč (v roce 2016 to bylo 6 179 Kč). Vůči tomuto svobodnému zaměstnanci je vedena nepřednostní pohledávka ve výši 150 000 Kč a jeho čistá mzda v lednu 2017 činí 18 522 Kč. Po odečtení nezabavitelné částky 6 155 Kč činí zbytek čisté mzdy 12 367 Kč. Hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy je 9 232 Kč, z čehož jedna třetina činí 3 077 Kč. Pro pohledávku se použije tato jedna třetina plus celý zbytek čisté mzdy nad 9 232 Kč. Srážka ze mzdy tak činí 6 212 Kč [(12 367 – 9 232 = 3 135) + 3 077]. V roce 2016 mohlo být sraženo 6 164 Kč.“ Str. 541 Příklad zní: „Zbytek čisté mzdy činí 11 820 Kč a je sráženo na přednostní i nepřednostní pohledávku. Pro přednostní pohledávku však zbývá srazit už jen 3 550 Kč. K tomu bude použita druhá 8
třetina, tj. 3 077 Kč + z částky 2 588 Kč, která přesahuje hranici plné zabavitelnosti, bude použito dalších 473 Kč (3 550 – 3 077). Zbytek plně zabavitelné části mzdy, který činí 2 115 Kč (2 588 – 473), bude přiřazen k první třetině, z níž se sráží nepřednostní pohledávka.“ Str. 543 a 544 V oddílu 5.8.6 Příklady výpočtu srážek příklady zní: Svobodný bez vyživovací povinnosti Svobodný zaměstnanec bez vyživovací povinnosti má čistou mzdu 16 577 Kč. Nezabavitelná částka je 6 155 Kč (viz tabulka nezabavitelných částek v oddílu 5.8.2) a zbytek čisté mzdy činí 10 422 Kč (16 577 – 6 155). Srážky jsou prováděny na nepřednostní pohledávku ve výši 20 000 Kč. Lze na ni srazit celou první třetinu zbytku čisté mzdy, tj. 3 077 Kč (jedna třetina z částky 9 232 Kč, tj. z hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy), a dále bez omezení celý zbytek čisté mzdy přesahující částku 9 232 Kč, tj. v daném případě dalších 1 190 Kč. Na pohledávku tak bude sraženo 4 267 Kč (3 077 + 1 190). Celková nezabavitelná část mzdy činí 12 309 Kč (základní nezabavitelná částka 6 155 + druhá a třetí třetina zbytku čisté mzdy, tj. 2 × 3 077, což činí 6 154 Kč). Ženatý (vdaná) se dvěma dětmi a nižším příjmem 1. Ženatý muž, který vyživuje 2 děti, má čistou mzdu 12 878 Kč. Nezabavitelná částka je 10 771 Kč a zbytek čisté mzdy tak činí 2 107 Kč (12 878 – 10 771). Tato částka není dělitelná třemi, takže se zaokrouhlí dolů na 2 106 Kč (zbylá 1 Kč se připočte k nezabavitelné částce 10 771 Kč). Pokud jsou dotyčnému prováděny srážky pouze na nepřednostní pohledávky, bude na ně sraženo nejvýše 702 Kč (jedna třetina ze zaokrouhleného zbytku čisté mzdy 2 106 Kč) a celková nezabavitelná část mzdy, která bude povinnému ponechána, činí 12 176 Kč – za předpokladu, že mu bude sražena celá první třetina zbytku čisté mzdy (10 771 + 1 + 702 + 702 = 12 176 ). Jestliže by bylo sráženo i na přednostní pohledávky, lze srazit dalších až 702 Kč. Při plném sražení i druhé třetiny zbytku čisté mzdy činí celková nezabavitelná část mzdy 11 474 Kč (10 771 + 1 + 702). 2. Ženatý (vdaná) se dvěma dětmi a nižším příjmem má čistou mzdu 15 953 Kč a exekuci na nepřednostní pohledávku 25 000 Kč. Nezabavitelná částka je 10 771 Kč (6 154,67 + 3 × × 1 538,67 = 10 770,68 Kč, po zaokrouhlení na celé koruny nahoru 10 771 Kč), zbytek čisté mzdy 5 182 Kč (15 953 – 10 771), což je méně než hranice plné zabavitelnosti (9 232 Kč). Částka není dělitelná třemi, takže se zaokrouhlí dolů na 5 181 Kč a zbylá 1 Kč se ponechá zaměstnanci. Na dluh bude použita celá první třetina, tj. 1 727 Kč. Ženatý (vdaná) se dvěma dětmi a vyšším příjmem Ženatý (vdaná) se dvěma dětmi ve výše uvedeném případě dostal následující měsíc odměnu k 50 rokům věku a jeho čistá mzda pro srážky tím dosáhla částky 20 727 Kč. Zbytek čisté mzdy činí 9 956 Kč (20 727 – 10 771). Výše částky přesahuje hranici plné zabavitelnosti o 724 Kč. Hodnota jedné třetiny zbytku čisté mzdy činí 3 077 (z částky 9 232) Kč. Na dluh tak bude použito 3 801 Kč (3 077 + 724) . Rozvedený zaměstnanec se středně vysokým příjmem a vyživovací povinností Rozvedený zaměstnanec se středně vysokým příjmem a vyživovací povinností má tuto povinnost ke dvěma dětem ve výši celkem 5 000 Kč měsíčně (běžné výživné) stanovenou exekučním rozhodnutím (s dlužným výživným 16 800 Kč) a čistou mzdu 20 412 Kč. Kromě toho má splatit nepřednostní pohledávku s lepším pořadím ve výši 50 000 Kč. Základní nezabavitelná částka činí 6 155 Kč, protože mu částka na vyživované děti nemůže být počítána. Zbytek čisté mzdy tak je 14 257 Kč (20 412 – 6 155). Hodnota jedné třetiny je 3 077 Kč (z 9 232 Kč). Pro pohledávky je možné použít dvě třetiny (6 154 Kč) a vše, co přesahuje 9
hranici plné zabavitelnosti, tj. dalších 5 025 Kč – celkem 11 179 Kč. Přitom na výživné bude použita druhá třetina, tj. 3 077 + plně zabavitelná část mzdy 5 025 Kč, tj. celkem na běžné i dlužné výživné 8 102 Kč (3 077 + 5 025). Dlužné výživné bude uhrazeno jen v částce 3 102 Kč (8 102 – 5 000 Kč na běžné výživné). Celá první třetina zbytku čisté mzdy (3 077 Kč) bude totiž použita pro nepřednostní pohledávku, protože má lepší pořadí než výživné. Jestliže by v tomto případě zaměstnanec platil výživné nikoliv na základě exekuce, ale dohody o srážkách ze mzdy s bývalou manželkou, jeho základní nezabavitelná částka by činila 9 233 Kč (6 154,67 + 2 × 1 538,67 = 9 232,01 Kč, tj. po zaokrouhlení 9 233). Zbytek čisté mzdy by byl 11 179 Kč (20 412 – 9 233). Jeho plně zabavitelná částka je 1 947 Kč (11 179 – 9 232). Na výživné se použije 5 024 Kč (3 077 + 1 947), což pokrývá zcela běžné výživné, a na dlužné výživné se poukáže 24 Kč. Str. 544
K výkladu v podkapitole 5.9 Přikázání jiné peněžité pohledávky se doplňuje následující informace. Chybný postup u přikázání jiné peněžité pohledávky Přikázání jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. OSŘ) je odlišný způsob výkonu rozhodnutí či exekuce od srážek ze mzdy a jiných příjmů a přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu. Oproti srážkám ze mzdy, při něm dlužník-zaměstnanec není nijak chráněn. Neodečítá se zde nezabavitelná částka a neuplatňuje tzv. třetinový systém, kdy jedna ze třetin zbytku čisté mzdy je vždy vyplacena rovněž dlužníkovi (a nejsou-li vůči němu vedeny přednostní pohledávky, je mu vyplacena i druhá třetina). Proto je třeba pečlivě zvažovat, zda a kdy se tato možnost vztahuje na příjmy zaměstnance. U exekučních příkazů vydaných přede dnem 1. září 2015 byly tyto vydávány na odměnu z dohody o provedení práce. To změnila novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 164/2015 Sb., která tyto odměny podrobila srážkám ze mzdy. V současnosti je tak použití tohoto exekučního způsobu vůči příjmům zaměstnanců naprosto výjimečné. Objevily se však již i nelegitimní pokusy zabavit tímto postupem podporu při ošetřování člena rodiny poskytovanou podle zákona o nemocenském pojištění (ta nepodléhá srážkám ze mzdy). V poslední době někteří soudní exekutoři začínají uplatňovat tento způsob exekuce vůči pravidelně měsíčně vyplácenému daňovému bonusu příslušejícímu zaměstnanci. Jak již bylo několikrát publikováno, daňový bonus srážkám ze mzdy nepodléhá – viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. května 2012, sp. zn. 3 VSOL 852/2011-A-10 (rovněž článek autora ve Mzdové účetní č. 10/2016 týkající se rozhodnutí téhož soudu k daňovému bonusu při oddlužení). V poslední době však někteří soudní exekutoři začínají pravidelně měsíčně vyplácený daňový bonus zaměstnavatelem zaměstnanci zabavovat přikázáním jiné peněžité pohledávky. Podpora takového postupu se objevuje i ze strany Exekutorské komory ČR. To autor považuje za protiprávní. Je to zřejmá snaha obejít právní úpravu srážek ze mzdy. Přímý judikát vyšších soudů k věci neexistuje, nepřípustnost takového řešení lze ale dovodit z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 3774/2013, které se sice přímo netýkalo daňového bonusu, ale přikázání jiné peněžité pohledávky na cestovní náhrady, kterou soud nepřipustil. V odůvodnění je však významné konstatování soudu, že: „Ustanovení § 299 odst. 1 OSŘ (…) dopadá na všechny příjmy (pohledávky), které mají svou povahou pracovněprávní charakter, nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci, anebo jsou poskytovány vedle ní, lze z toho dovodit, že toto ustanovení je ve vztahu speciality k ustanovení § 312 OSŘ (…) Z toho vyplývá, že z příjmů (pohledávek), jež mají vztah k výkonu práce, 10
nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci, anebo jsou poskytovány vedle ní, lze výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout právě a jen ty příjmy (pohledávky), které jsou uvedeny v taxativním výčtu, jenž stanoví ustanovení § 299 odst. 1 OSŘ.“ Daňový bonus je zaměstnanci poskytován vedle mzdy, takže nemůže být postižen přikázáním jiné peněžité pohledávky. Autor však nevylučuje, že tímto způsobem může exekutor postihnout přeplatek na dani ze závislé činnosti vracený zaměstnanci v rámci ročního zúčtování daně, včetně nedoplatku daňového bonusu.
OBSLUHA MZDY A PLATU 2. aktualizované vydání JUDr. Bořivoj Šubrt Vydalo nakladatelství ANAG Odpovědná redaktorka Mgr. Pavlína Šestáková Sazba David Klusák Autorská uzávěrka 11. března 2016 Tisk a vazba Printo, spol. s r. o. Gen. Sochora 1379, 708 00 Ostrava-Poruba
ISBN 978-80-7554-008-9 ANAG, spol. s r.o. Kollárovo nám. 698/7, 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411, fax: 585 418 867 e-mail:
[email protected] www.anag.cz
