Opora pro předmět Sociální politika Obor: Rehabilitační-psychosociální péče o postižené děti, dospělé a seniory Forma studia: kombinovaná Přednášející: Mgr. Hana Francová
Obsah: » Funkce státu, principy sociální politiky » Subjekty a objekty sociální politiky (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001. ISBN 80-86484-00-9) » Realizace lidských práce jako cíle sociální politiky (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001. ISBN 80-86484-00-9) » Stát blahobytu (Žižková J.a kol. Úvod do studia sociální politiky - VŠE Praha Potůček M. Sociální politika. SLON –Sociologické nakladatelství Praha 1993) » Hlavní znaky sociálních států (Krebs, V. Sociální politika. Aspi Praha 2005) » Sociální reforma (Krebs, V. Sociální politika. Aspi Praha 2005) » Sociální vyloučení jako sociální událost (Boj proti sociálnímu vyloučení: Sociální pomoc v Belgii, České republice, Nizozemí a Norsku. Přeložila Vergeinerová. MPSV Praha 1999. ISBN 80-85529-62-9 Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001. ISBN 8086484-00-9) » Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5) » Orientace sociální politiky Evropské unie ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5) » Bytová politika státu ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5) » Rodinná politika státu, ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5, www.mpsv.cz/cs) » Vzdělávací politika státu (Matoušek. Mládež a delikvence. Praha Portál, 2003. Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
» Zdravotní politika státu, zdraví a nemoc jako sociální událost ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5 Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001. ISBN 80-86484-00-9) » Právní předpisy upravující sociální péči » Systém dávek sociální péče ( www.mpsv.cz/cs/5) » Právní předpisy upravující sociální péči s účinností od 1.1. 2007 » Kam s žádostí o přiznání sociálních dávek od 1.1. 2003 » Sociální služby - způsoby pomoci (www.MPSV.cz/cs/9) » Komunitní
plánování (Komunitní plánování: věc veřejná. MPSV Praha 2002. ISBN 80-86552-30-6) » Způsoby financování sociálního zabezpečení - porovnání průběžného a fondového systému (Tomeš, I. Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001. ISBN 80-86484-00-9)
Sociální politika je neodmyslitelným atributem uspořádání společnosti. Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventovaným, navíc velice kontroverzním a náročným na veřejné zdroje.
Základní principy sociální politiky Pro volbu a interpretaci základních principů má význam obecné filozofické myšlení (učení) a tzv. sociálně politické doktríny. V evropském regionu se tradičně setkáváme s myšlenkami konzervativního směru, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socializmem. • Princip sociální spravedlnosti – lze ho vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady mezi občany, případně sociální skupiny. Otázka, „jak se rozděluje, kdo a co dostává či nedostává a za co dostává“ navozuje otázku „co by měl dostávat a proč“ – tedy určité normativní kritérium. • Princip sociální solidarity – solidarita se realizuje především pomocí nedistribuční a transferové politiky státu. Významná je však i solidarita jedinců, spolků, sdružení často založená na filantropii. • Princip subsidiarity – princip spojující osobní odpovědnost se solidaritou. Předpokládá určitou výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebezodpovědnosti. Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina a teprve dostane-li se do obtíží i ona, volá na pomoc jiná společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát. • Princip participace – umožnění občanům podílet se na veřejném životě. Člověk přestává být pasivními příjemcem sociálně politických opatření (převážně státu) , ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci. Předpokládá to ovšem určitou úroveň vzdělanosti a informovanosti lidí.
Funkce sociální politiky Nejčastěji jsou uváděny tyto funkce: Ochranná – řeší již vzniklé sociální situace, kdy jedinec či soc. skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomické či sociálním smyslu. Jde o zmírnění či odstranění důsledků určitých sociálních událostí, ať již jsou spojeny se světem práce (např. nezaměstnanost, škodlivé pracovní prostředí), nebo s životními stadii a události (např. stáří, nemoc, osiření, narození dítěte). Jde o funkci historicky nejstarší. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce – řeší co, jak, za co a podle čeho rozdělovat. Přerozdělováním se zmírňuje výchozí nerovné postavení lidí v té míře, kterou společnost uznává za žádoucí. Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím daní a transferů. Jejich efekty se promítají do životních podmínek lidí v podstatě dvojím způsobem – podporou příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovostí a dále formou užívání bezúplatných nebo v různé míře dotovaných služe (včetně tzv. spotřebitelských dotací, např. do bydlení)- K hlavním nástrojům přerozdělování patří státní rozpočet a veřejné rozpočty, dále soustavy pojištění a řřada dalších institucí jako jsou např. neziskové organizace, nadace, církve aj. Homogenizační - jde o dosahování určité stejnorodosti v uspokojování základních životních potřeb. Homogenizace v žádném případě neznamená nivelizaci podmínek
života, ale proces, v němž společnost dospívá k poskytování stejných šancí vzdělávat se pracovat, pečovat o své zdraví atd. Příkladem této funkce je sociální pomoc nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva v situaci dorovnání příjmu do výše společensky uznaného standardu, čímž jsou vytvářeny předpoklady pro zhruba stejnorodé uspokojování základních životních podmínek. Stimulační – jde o podporu, podněcování a vyvolávání žádoucího sociálního jednání jednotlivců a soc. skupin jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni. Zahrnuje opatření vzdělávací politiky, opatření politiky zaměstnanosti, zdravotní politiky, rostoucí kupní sílu zprostředkovanou i vývojem sociálních příjmů. Sociální politika těmito opatřeními podporuje všeobecnou hospodářskou politiku. Preventivní – snahou je zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním situacím vůbec docházelo ((poškození zdraví, nezaměstnanost, bída alkoholismus, kriminalita apod.) Tuto funkci plní zvláště vzdělávací politika (např. poskytováním adekvátního vzdělávání pro plnění pracovně profesních rolí) zdravotní politika (důrazem na preventivní zdravotní péči) ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
Stát blahobytu / základní teze / Od poloviny třicátých let dochází postupně k rozšiřování a prohlubování státních zásahů a ke zvyšování odpovědnosti státu za sociální podmínky a životní situaci obyvatelstva.Jeho role stále více sílí a stát se stává postupně hlavním a rozhodujícím subjektem sociální politiky. Ve svém celku sociální politika nabývá nové kvality.Svou celkovou orientací většina evropských států spěje k tzv.silnému sociálnímu státu,tj.státu,který se v sociální oblasti výrazně angažuje a tlumí aktivity ostatních sociálních subjektů.V řadě západoevropských zemí je vývoj sociální politiky od konce třicátých let až prakticky do současnosti spojen s konstituováním a fungováním tzv. „ státu blahobytu“ / welfare state / jako typu silného sociálního státu. Termín „welfare state“ vystihuje sociální a ekonomický fenomén který se stal realitou vyspělého světa zejména po druhé světové válce jakjo fenomén velmi kontroverzní,často zdůrazňovaný a oslavovaný,na druhé straně neméně často kritizovaný,odmítaný a zavrhovaný. Pojem „welfare state“ patří ke klíčovým pojmům teorie sociální politiky.Označuje stát,v němž se v zákonech,ve vědomí a postojích lidí prosazuje myšlenka,že sociální podmínky,v nichž lidé žijí,nejsou jen věcí jedinců či rodin,nýbrž i věcí veřejnou.Každému z jeho občanů se dostává alespoň určitého uznaného minima podpory a pomoci v různých životních situacích,které jej či jeho rodinu /potenciálně či aktuálně / ohrožují. Do češtiny lze tento pojem převést jen velmi obtížně.Jednou z užívaných možností je sousloví „stát všeobecného blahobytu“ /Rosanvallon 1991/.Někteří liberálové jej překládají jako „asistenční stát“.Další autoři /např.Večeřa/ dávají přednost výrazu „sociální stát“I když je této překlad stručný,není natolik specifický,aby mohl být užíván v českých textech jako ekvivalent anglického originálu.M.Potůček /viz Sociální politika – SLON –Sociologické nakladatelství/ dává přednost překladu „stát veřejných sociálních služeb“. V současnosti bývá stát blahobytu nejčastěji charakterizován jako stát,který: - se výrazně angažuje a má v sociální oblasti výsadní,často monopolní postavení - přebírá na sebe ve značné míře sociální zajištění obyvatel a kontroluje značnou část prostoru pro sociální jednání lidí - je charakteristický rozsáhlým a jednotným systémem sociálního zabezpečení a značným rozsahem služeb poskytovaných zdarma nebo za ceny neodpovídající hodnotě - realizuje vysokou míru redistribuce příjmů - je neobyčejně náročný na ekonomické zdraoje - vede k centralizaci,byrokratizaci a anonymitě
V současné době všechny vyspělé ekonomiky počítají s účastí státu na hospodářském a sociálním rozvoji.Stát vstupuje do tohoto rozvoje a v podstatě jej reguluje.V tomto smyslu je dnes stát ve vyspělých zemích státem sociálním.Otázka tedy není zda sociální stát ano či ne,ale jaký sociální stát,jaká má být „míra sociálnosti“ takového státu,v jaké míře se jeho rysy mají naplňovat. Vývojová linie sociálního státu 80.léta 19.století -1930 –Období experimentálních počátků 1930 – II.světová válka: Období konsolidace 1945 – 1962 :Sociální přestavba 1962 – 1973 : Sociální expanze 1973 – 1980 : Stagnace 1980 – dosud : Změna koncepce sociálního státu Typologie státu blahobytu Variace řady typů,které se od sebe liší zejména tím: - kdo a v jakém rozsahu provádí sociální politiku /welfare/:stát,veřejný sektor,soukromý sektor,zprostředkující instituce typu církví,charitativních spolků,nadací - na koho je sociální politika orientována:na střední,nižší nebo okrajovou vrstvu společnosti,na jedince nebo rodinu,na občana či pracovníka - jaký je směr politiky:předcházení sociálním rizikům nebo následné řešení sociálních událostí - jaký princip je uplatňován .zda princip solidarity,kdy jsou základem pro sociální dávky potřeby /jedince,rodiny či domácnosti/nebo princip ekvivalence /kdy základ tvoří minulé příjmy / i když s určitou redukcí/ - kdo a v jakém poměru přispívá na sociální politiku : stát,/resp.daňoví poplatníci/,zaměstnavatelé,zaměstnanci nebo příjemci sociálních dávek - jakou část hrubého domácího produktu veřejné sociální výdaje spotřebují a v jaké struktuře - z jakého myšlenkového konceptu vycházejí.z liberálního,konzervativního,sociálně demokratického apod. Počátky státu blahobytu – Bismarckovy návrhy na sociální pojištění dělníkv roce 1881 W.H.Beveridge – anglický ekonom – zformuloval v roce 1942 program sociální politiky státu v podmínkách tržních vztahů / který by měl obsahovat:komplexní sociální program řešící materiální zajištění všech skupin obyvatelstva,včetně řešení nemocnosti,nevzdělanosti a dalších problémů spojených s existencí chudoby a dále přebudování a sjednocení systému sociálního pojištění,které by bylo založeno na spolupráci jednotlivce se státem s cílem zajistit mu určité existenční minimum a ponechat mu dostatečný prostor pro vlastní iniciativu. Aktivity státu blahobytu : -Minimální příjem – jednou ze základních dávek garantovaných sociálním státem je minimální příjem,poskytovaný jedincům a rodinám na úrovni životního minima jako nároková dávka - Sociální zabezpečení –v užším pojetí se rozumí jako důchodové zabezpečení a určité služby sociální péče.Nebo je sociální zabezpečení ztotožňováno s klasickým sociálním pojištěním,zajišťující příjem v případě nemoci,úrazu,stáří a nezaměstnanosti,což je pojetí příznačné pro liberálně orientované státy.V širším pojetí se do sociálního zabezpečení zahrnuje v návaznosti na obvyklé aktivity sociálního státu - zabezpečení při dočasné pracovní neschopnosti a úrazu - zabezpečení ve stáří a invaliditě - péče o zdraví / léčebnou i preventivní/ - zabezpečení matek v době těhotenství a mateřství - zabezpečení /pomoc/ při výchově dětí - zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých - zabezpečení v nezaměstnanosti První tři oblasti sociálního zabezpečení byly základní součástí prvních povinných schémat sociálního pojištění. Mezi další aktivity státu blahobytu patří:Sociální pojištění,již zmíněné zabezpečení v nezaměstnanosti,sociální služby / spojené se zdravím,výchovou a bydlením/ Problémy spojené s realizací státu blahobytu : - ekonomické důvody - ztráta sociálního konsensu - ztráta efektivnosti sociálního státu
-
nedostatek veřejných sociálních služeb demografická krize sociálního státu
Východisko z krize sociálního státu nelze hledat v substituci sociálního státu trhem a tradičními sociálními institucemi,svépomocí a spoléháním na sebe sama.Sociální stát je v řadě funkcí a aktivit nenahraditelný.Je ho však třeba přizpůsobit změněným podmínkám ekonomického a společenského vývoje. Pozitiva sociálního státu lze spatřovat především v tom,že: - zaměstnává velký počet pracovníků ve veřejných sociálních službách a přispívá tak k vyrovnané zaměstnanosti - organizuje aktivní politiku zaměstnanosti Literatura: Žižková J.a kol.:Úvod do studia sociální politiky - VŠE Praha¨ Potůček M.:Sociální politika – SLON –Sociologické nakladatelství Praha 1993
Hlavní znaky sociálních států Typ sociálního státu Charakteristika
Reziduální liberální
Výkonový konzervativní
Institucionální sociálně demokrat
odpovědnost státu za uspokojování potřeb
minimální
optimální
maximální
rozsah povinně poskytovaných služeb
omezený
extenzivní
maximální
populace pokrytá povinně poskytovanými službami
menšina
většina
všichni
výše příspěvků
nízká
střední
vysoká
část národního důchodu určená pro služby státu
nízká
střední
vysoká
Model sociální politiky ČR Po roce 1989 dochází k zásadní transformaci celé společnosti. Prohlubuje se diferenciace společnosti, rostou příjmové a majetkové nerovnosti, vznikají nové sociální problémy jako např. chudoba, sociální vyloučení, nezaměstnanost apod. Nová podoba soc. politiky se utváří postupně a již dnes jsou a budou v ní stejně jako jinde zastoupeny prvky všech uvedených typů. Jejich zastoupení bude záviset na řadě okolností : na očekávání populace , jejích aktivitách a postojích, na charakteru a moci sociálních aktérů, na střetech politických sil, ekonomických možnostech, mezinárodních úmluvách, národních zvyklostech apod. Neméně významnou okolností budou i zděděné anomálie po komunistech spoléhat se na stát.
Zdroj: ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
SOCIÁLNÍ REFORMA Sociální politika v ČR před r. 1989 -soc. opatření ve smyslu štědrých darů -neexistence soc. problémů -role ostatních soc. subjektů potlačena nebo zcela vyloučena -soc. spravedlnost ve smyslu rovnostářství -vysoké nároky na financování (rozsáhlé sociální programy)
Sociální politika po r. 1989 Proces
sociální reformy – odstranění státního monopolu - vytváření decentralizované správy - nastolení principu participace a občanské odpovědnosti „Scénář sociální reformy“- vznikaly chybějící sociální instituce (ÚP) - instituty (soc. pojištění a živ.minim.) - mechanismy (valorizační m., kolektivní vyjednávání) - inicioval přijetí řady zákonů
Politika soc. zabezpečení Postavena na 3 pilířích - sociální pojištění - státní sociální podpora - sociální pomoc Rozdělení podle typu sociální situace, podle způsobu financování a podle organiz. zabezpečení 1. Sociální pojištění Řeší ty situace, na které se člověk může připravit (pojistit) - důchodové pojištění (zákon 155/95) - penzijní připojištění (zákon 42/94) - nemocenské pojištění (zákon 54/56) •Financování z pojistného 2. Statní sociální podpora Řeší společensky uznané soc. situace vztahující se hlavně k ochraně rodiny (narození dítěte, jeho výchovu) •Financování ze státního rozpočtu (zákon 117/95) •Vypláceny prostřednictvím ÚP 3. Sociální pomoc (z. 100/88, vyhláška 182/91) Řeší situace hmotné nebo sociální nouze (pokles příjmů pod životní minimum, neschopnost
se o sebe postarat např. v důsledku stáří) a ohrožení práv občana
Financování – ze st. rozpočtu, rozpočtu měst a obcí, dobrovolných příspěvků Organizace – města, obce, dobrovolníci (stát garantuje nezbytný minimální standard)
Základní faktory soc. zabezp.
Ekonomické f. (pokles růstu vyvolává potřeby růstu sociálních výdajů) Společensko politické f. (otázky soc. zabezp. patří ke klíčovým v programech polit. stran) Demografické f. ( pro soc. zabezp. rozhodující proces stárnutí populace) Zdroj( Krebs,
V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí - jde zejména o následující trendy: a) značná dynamičnost nových technologií, vědeckých poznatků a informací – tyto trendy budou spojeny se značnými sociálními pohyby (např. profesních, kvalifikačních, odvětvových aj. struktur) a potenciálně budou vyžadovat např. daleko adaptabilnějšího jedince a ponesou s sebou i rizika konfliktů a sociální nestability b) globalita ve smyslu vzájemné závislosti – bude sílit závislost jedněch na druhých (jako jedinců- podnikatelů, finančních a hospodářských systémů atd.), poroste závislost přímo i v oblasti sociální ve smyslu nalézání společných hodnot, trendy internacionalizace ve vzdělávání aj.) c) subjektivita – stále více se spoléhá na schopnosti jednotlivce, jeho produktivitu a soutěživost, na jeho intelekt a sociální kvality (např. mravní hodnoty, vzájemnou komunikaci a spolupráci, osobní odpovědnost, samostatné sociální chování) (subjektivita v naší společnosti představuje protiklad dřívějšímu kolektivizmu) d) demografická situace spojená s populačním vývojem (zejména se stárnutím populace a přijatelnými existenčními podmínkami mladých rodin), s migračními procesy, s riziky poškozování zdraví a invalidizací e) nutnost vzájemného propojování ekonomických a sociálních úvah a cílů f) české specifikum – další vývoj sociální politiky naráží na bariéry ekonomického růstu a ani myšlení či postoje poměrně značného počtu lidí k řešení sociálních problémů, které se během transformace nijak převratně neproměnily Z širokého okruhu problémů, jež se mohou prosazování uvedených trendů dotýkat, se zde v podstatě vyjádříme ke dvěma, které budou v SP ČR patřit v příštích letech k nejvýznamnějším • jaké sociální aktivity by měla sociální politika pokrývat, jak by měla být vymezena a vnímána, aby komplexně plnila své funkce • jak by měla být vnímána role státu v SP a spolu s tím jak rozumět obsahu pojmu „solidarita“ Obsahové zaměření SP V současné době je SP stále ve značné míře vnímána především z hlediska svých ochranných funkcí, často je zužována na systém sociálního zabezpečení = zaměřuje se na řešení již vzniklých sociálních problémů = SP reaguje „ex post“ Proto pro budoucí SP musí platit zejména a) tradiční vnímání SP by mělo být rozšířeno minimálně o vzdělávací politiku – od ní se očekává, že vyřeší řadu dosti protichůdných problémů (od konkurenceschopnosti ekonomiky přes krizi rodiny až po výrazné zmírnění chudoby)
-
postupně se utváří model společnosti založené na znalostech, kdy kvalita života je závislá na využívání informací a determinuje to tak existenci člověka a rozvoj jeho potřeb
b) vnímání SP současně i jako procesu kultivace člověka, jeho proměny = SP je i tom, že jedinci se musí postupně zbavovat negativních rysů minulého vývoje (např. přílišného spoléhání se na stát, netolerance, kořistnictví, vypočítavost - mnohé z nich nejsou jen dědictvím komunistické minulosti, ale i polistopadového vývoje) = takové rozšířené vnímání SP zdůrazní její aktivní, motivační a stimulační funkce. Role státu v sociální politice Stát se v sociální oblasti stále příliš angažuje jako vykonavatel- pečovatel, vzdor tomu, že jeho možnosti jsou stále omezenější. Stát tak zabírá určitý prostor pro působnost různých nestátních subjektů. Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat ty sociální aktivity, které mohou být stejným způsobem nebo i kvalitněji a účinněji zabezpečovány nestátními subjekty. Co stát však dělat musí a z čeho se nemůže vyvázat, je sociální zákonodárství směrodatné pro všechny a vymáhat dodržování sociálních zákonů a dalších závazných norem. Co se bude a co se musí měnit, to je především, orientace, rozsah i způsoby a podmínky jejího naplňování. a) Uskutečnit určité posuny od solidarity pečovatelské k solidaritě „aktivizující a integrační“ orientující se na podporu rozvoje vzdělání, tvorby pracovních míst a tím i ekonomického růstu. Investice do vzdělání i do tvorby pracovních míst se vyznačují vysokou mírou návratnosti, znamenají posílení preventivní funkce SP, mohou zvýšit i příjmovou úroveň domácností, ovlivnit kvalitu populace, volnočasové aktivity atd. b) Přehodnotit redistribuce, které se opírají o mezigenerační solidaritu Státem garantované penze budou pravděpodobně muset být poskytovány v omezenější míře či jen těm nejvíce potřebným,kteří se z objektivních důvodů (např. nemoc, invalidita) nemohli zabezpečit pro stáří vlastními silami, tj. zejména cestou pojištění a úspor. c) Omezit nadměrnou „pečovatelskou solidaritu“ státu, která se stává neúnosným břemenem pro plátce a samozřejmě zvyšuje i sociální výdaje státu. Tuto „solidaritu“ prezentují dnes v ČR především dávky ze systému státní sociální podpory. (Např. podle OECD patřila ČR v r. 1995 k zemím s nejvyšším daňovým zatížením. Podíl daní včetně příspěvků na soc. zabezpečení na HDP činil v ČR 44 %, zatímco průměrná hodnota za země OECD činila 37 %. POUZE v Dánsku (51 %), ve Švédsku (50 %), ve Finsku (47 %) a v Belgii, byly tyto relace vyšší než v ČR) Jde o to, vytvořit společnost, kde bude každý odpovědný sám za sebe, svou rodinu, bude hrdý na svoji nezávislost. Smyslem není zbavit lidi podpor, dávek, služeb atd., ale zabezpečit, aby tyto byly poskytovány jen těm nejpotřebnější, a to tím nejúčinnějším způsobem. Přílišný solidarismus, resp. přílišná „rozdávačnost“ státu v jistém slova smyslu sociální problémy zhoršuje: paradoxně díky tomu upadá společenská odpovědnost, dochází k podpoře asociálního chování (vyhýbání se práci, mateřství bez manželství, neplatičství nájemného,
alkoholové a drogové závislosti). Na poskytování podpor a dávek je nutno také pohlížet i z druhé stran, tedy z hlediska plátců daní a vzít v úvahu, že ti jsou ochotni svými daněmi stát podporovat a platit je, jsou-li daně rozumné, tj. rozumné co do jejich využití a efektu, i co do zátěže daňových poplatníků. Opačný stav podporuje daňové úniky, podvody, spekulace, šedou ekonomiku atd. Zdroj: ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
Bytová politika Bydlení patří k nejdůležitějším potřebám lidí a je jedním z charakteristických znaků stylu života a jeho standardu.Svým významem ovlivňuje sociální rozvoj lidí a přináší tak významné společenské efekty.Významná interakce existuje mezi bydlením a ekonomickým rozvojem,kdy bytový fond,jeho regenerace a reprodukce se významně podílí na národním bohatství společnosti. Bydlení lze obecně definovat jako soubor činností,které souvisí s užíváním obydlí.Obydlí je chápáno jako prostor chráněný před nepříznivými vlivy přírody,nežádoucími kontakty s lidmi a negativními důsledky civilizace.Základními znaky obydlí jsou jeho oddělenost,nezávislost a nedotknutelnost.Obydlí lze dále členit na obydlí pro domácnosti a jiná obydlí. Obydlí pro domácnosti jsou tvořeny především byty,které je možno definovat jako místnost nebo skupiny místností a jejich příslušenství určených k bydlení.Všechny byty ve státě tvoří bytový fond,který se skládá z bytů trvale nebo občas obydlených a z bytů,které jsou z různých důvodů neobydlené. Ve vývoji bydlení se prosazují tendence,jejichž původ najdeme ve změnách funkcí obydlí. Změny funkcí bytu se projevují v tendencích k -zvětšování plochy bytů -vyššímu technickému vybavení bytů -větší členitosti bytů co do počtu místností -vybavení obytného prostředí infrastrukturou a přírodním prostředím -vybavením bytů zařízeními,která šetří mimopracovní čas Nákladnost zajištění potřeby bydlení v moderních společnostech s ohledem na sociálně spravedlivé uspořádání také způsobuje,že určitá část domácností je v zajištění bydlení závislá na aktivitách státu.Efektivní bytová politika musí proto vytvořit zásadní podmínky pro fungování bytového trhu,který je doplňován optimem státních podpor v takovém rozsahu,který bydlení učiní dostupným i pro nižší příjmové skupiny občanů V bytové politice jsou v praxi tři možné základní systémy: - liberální,který preferuje zásluhovost,což předpokládá ze strany občanů přijetí vysoké míry odpovědnosti za zajištění bydlení - korporativní –staví na myšlence solidarity a subsidiarity - universalistický,který je založen na celospolečenské solidaritě a na zajišťování bydlení v převážné míře z veřejných zdrojů. Bytová politika v každém státě je pak kombinací uvedených systémů. Za hlavní nástroje bytové politiky je možno považovat programy podpory výstavby bytů určeným skupinám obyvatel s nižšími příjmy a individuální subvence poskytované domácnostem v případě jejich sociální potřebnosti.dalšími nástroji jsou podpora stavebního spoření občanů prostřednictví státního příspěvku a úroková podpora hypotéčních úvěrů / V současné době nízkoúročné půjčky pro mladé lidi / Transformace bydlení a bytové politiky znamenala bezúplatné převedení státních bytů obcím,zrušení přídělového systému hospodaření s byty,zahájení každoroční deregulace nájemného,realizaci stavebního spoření se státní podporou,zavedení příspěvku na hrubé nájemné / v počátku /,který byl nahrazen příspěvkem na bydlení,uzákonění vlastnictví a prodeje bytů občany,ustavení hypotéčních úvěrů se státním příspěvkem. Významným prvkem v transformaci bydlení a bytové politiky bylo vytvoření programů státní podpory bydlení,zejména podpory výstavby nájemních bytů a technické infrastruktury a výstavby domů s pečovatelskou službou.
Sociálním bydlením se v převážné míře rozumí sektor nájemného bydlení,kterým se snaží veřejné instituce státu nebo obcí zajistit všeobecnou rovnováhu na trhu s nájemním bydlením a umožnit skupinám obyvatel,které ze sociálních nebo jiných vážných důvodů si nemohou zajistit odpovídající bydlení na bytovém trhu. V průběhu devadesátých let došlo k omezení bytové výstavby,zejména k podstatnému snížení zahajovaných staveb,což se změnilo v druhé polovině tohoto období a začíná narůstat počet jak zahajovaných staveb tak i počet dokončovaných staveb bytů.Stále však přetrvává nedostatek zdrojů na řádnou péči o bytový fond zejména na jeho údržbu,modernizaci či rekonstrukci.
Rodinná politika Na mezinárodní úrovni není stanoven ani vymezen obsah sociální politiky,není formulována ani jednotná definice rodinné politiky. Příklady formulací :H.Lampert německý specialista na rodinnou politiku: Rodinná politika Zahrnuje soubor opatření a zařízení,se kterými nositelé této politiky sledují cíl chránit a podporovat rodinu jako instituci,která plní pro společnost nepostradatelné funkce. Ve většině evropských zemí je sociální politika chápána i prakticky uplatňována jako „podpora poskytována rodinám s dětmi v rámci systému sociální politiky“. ISSA –Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení – vymezuje rodinnou politiku jako „ soubor praktických opatření,která jsou zaměřena na rodinnou politiku“. Rodinná politika může sledovat více cílů,které se vztahují na rodinu jako celek,případně na jednotlivé skupiny rodin,které mají určité potřeby nebo trpí zvláštním zatížením V zásadě hlavním cílem rodinné politiky je zmírňování narůstajících nákladů rodin při péči o mladou generaci – je realizováno prostřednictví principu sociální solidarity,principu sociální spravedlnosti a principu sociální garance / rodiny s dětmi,zdravotně postiženými apod. / Nástroje rodinné politiky jsou především: přímé peněžní transakce,daňové výhody,poskytování veřejných statků / nepřímá finanční pomoc,slevy a výhody / Systémy rodinné politiky : 1/ klasický liberální systém / předpokládá zodpovědnost občana za jeho rozhodnutí,garantuje státní podporu rodinám s nejnižšími příjmy.Role státu je v tomto systému významně doplněna aktivitami nestátních subjektů / 2/ Sociálně tržní systém – předpokládá,že sociální potřeby rodiny by měly být primárně uspokojeny na základě pracovních výkonů a zásluh,státní podpora rodin pak poskytována na základě testování příjmu rodin na společensky uznané minimální úrovni jednotlivých potřeb rodin,které nemusí být vždy totožné s hranicí životního minima.Prostor pro působení nestátních subjektů. 3/ Univerzalistický systém – často zahrnuje státní podporu převážné většiny nebo i všech rodin,nezávisle na tom,zda jsou sociálně potřebné.Je založen na značném rozsahu redistribuce a dominantní úlohou státu a maximálním potlačení nestátních subjektů v podpoře rodin. Rodina,která je primární jednotkou společnosti a zřejmě nejstarší institucí lidstva , plní významné společenské funkce,z nichž sociální a výchovná funkce jsou jinými instituty zastupitelné jen částečně.Proto používá rodina ve většině států zvláštní podpory prostřednictvím rodinné politiky,která je nedílnou součástí státní sociální politiky – jedná se o opatření právní,ekonomická,sociální,vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti. Základní demografické a věcné charakteristiky rodiny na území České republiky. Rysy ovlivňující rodinnou politiku :snižující se fertilita,stárnutí obyvatelstva,vysoká rozvodovost. Transformace rodinné politiky v České republice Soustava společenské podpory rodin s dětmi do devadesátých let: přímá finanční pomoc,nepřímá finanční pomoc /dávky,slevy / služby. Probíhající transformace směrem k tržní ekonomice – orientace k sociálně tržnímu systému státní podpory rodin s dětmi – je akceptován adresný způsob poskytování dávek /příjemce musí o dávku žádat,testování příjmů rodin/ Záchranná sociální síť – zavedení nových dávek na přechodnou dobu /státní vyrovnávací příspěvek,příspěvek na hrubé nájemné / Realizace zákona č.117/1995 Sb.o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů řeší v podstatě tyto základní problémy: 1/ sjednocuje všechny státní sociální dávky,vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu a nově definuje do těchto dávek i ty,které byly dosud součástí jiných systémů / např.nemocenského pojištění ,jehož součástí byly podpora při narození dítěte,rodičovský příspěvek,zaopatřovací příspěvek,podpora v pěstounské péči i pohřebné,které bylo vypláceno jako dávka nemocenského zabezpečení /
2/ zavádí nové dávky,reagující na dosud neřešené situace – např.příspěvek na bydlení 3/ mění koncepci dosavadních nejvýznamnějších peněžitých dávek rodin a to přídavku na děti a státního vyrovnávacího příspěvku.Jedná se o změnu dvou dosud universálních dávek. V první řadě jde o dosud nárokový příjem každého dítěte – přídavek na dítě,diferencovaný podle věku dítěte,který je vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi.Výše této dávky je podle zákona o státní podpoře diferencovaná podle příjmů rodiny a při určité úrovni příjmů se její výplata ukončuje.Druhým typem je sociální příplatek,do kterého se transformoval státní vyrovnávací příspěvek,vyplácený na základě testování celkové příjmové situace rodiny. Východiskem pro stanovení hladiny větší části dávek SSP je úroveň životního minima,která Je podle zákona o životním minimu valorizovatelná v závislosti na růstu životních nákladů. Celkové ověření příjmových poměrů rodin bylo nutnou podmínkou pro to,aby státní sociální podpora mohla být cílená a tak mohla být i efektivnější tam,kde je ji nezbytně zapotřebí. Podstatné pro realizaci nového pojetí bylo i vymezení východiskových pojmů – rodina –dítě-příjem- a životní minimum rodiny
Vzdělávací politika státu Vzdělání má v každé společnosti stěžejní význam. Svými účinky se projevuje v oblasti ekonomické, spoluvytváří sociální strukturu společnosti, ovlivňuje hodnotové orientace lidí, je hodnotou pro společnosti i jedince. Vzdělávací politika je vždy součástí společenského vývoje, je hluboce zakořeněna v národní historické tradici. Nemůže stát ani mimo nadnárodní kontext a vývojové trendy, které zaznamenává vyspělý svět. Tři nejvlivnější soudobé „filozofie vzdělávání“ • Progresivismus, prosazující pružné osobnostně orientované kurikulum (čili obsah vzdělávání) a výuku šito na míru každému jednotlivci pomáhající muk pochopení současného života,sebe sama i druhých, • Rekonstrukcionismus, který chce vytvářet sociálně orientované kurikulum podle odhadu vývojových trendů společnosti a jako cíl si stanovuje vzbudit v dětech touhu provést hned nebo v dospělosti potřebné společenské změny, např. změnu postoje k využívání přírodních zdrojů, a dát k tomu žákům potřebné kompetence • Esencialismus, charakteristický pevným akademicky orientovaným kurikulem, jehož cílem je předat tradiční znalosti, dovednosti a postoje, které představují jádro západní kultury, osvědčily se v minulosti, jsou klíčem k fungován í i ve stávajícím světě a jedinou jistotou pro budoucnost , protože všechny odhady trendů jsou nespolehlivé. (Esencialismus nelze beze všeho ztotožňovat s naším kritizovaným tradičním způsobem vzdělávání, protože tento směr klade větší důraz na kvalitu a na osvojení dovedností, jako je kritické myšlení apod.) Edukační systém akcentuje podle zpětných vazeb, které dostává z výzkumu a z politiky, ten či onen proud. V USA je t.č.zdůrazňována potřeba esenciálního přístupu, protože žáci dopadají špatně v mezinárodních testech osvojených znalostí. U nás byla naopak pociťována potřeba přístupu –progresivismu (tzv. osobnostně-rozvíjející model) případně rekonstrukcionismu, což je očekávatelná reakce na dlouhodobě centralizované školství a příliš závazné osnovy, jimiž byl učitelům zužován prostor pro tvořivost v minulých politických režimech.
Principy vzdělávací politiky 1. Princip celoživotního vzdělávání Vzdělávání se ve vyspělých zemích stává prakticky ve všech oborech záležitostí celoživotní. Celoživotní vzdělávání umožňuje rekvalifikace a radikální změny profesní orientace v závislosti na možnostech a potřebách trhu práce. Vedle toho se pro přístup k ohromné poznatkové základně současného lidstva stává kritickou dovedností počítačová gramotnost a zvládání nových informačních technologií 2. Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání Smyslem je odstranit uniformitu a necitlivost k rozdílným schopnostem a možnostem lidí a naopak kultivovat co nejvíce lidí s přirozenými vlohami a rozmanitými dispozicemi. Důraz na respektování individuálních a rozmanitých potřeb je úzce spojen i s procesy diverzifikace a diferenciace vzdělávacích aktivit, zejména pak
s diferenciací školství, s působením rozmanitých vzdělávacích subjektů (soukromé školy, církve,zaměstnavatelské instituce, obce, masmédia apod.) a s narušením monopolu státu ve vzdělávací oblasti. 3. Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělávání = vzdělávací šance dostupná všem. Tuto šanci pak každý využívá v souladu se svými indiv. vlohami, intelektem, pílí,zájmy, apod. K rovnosti vzdělávacích šancí směřuje řada opatření vzdělávací politiky- např. zvyšování poštu studijních míst na školách, rozmanitější studijní nabídka, systémy studijních podpor a půjček, větší prostupnost škol, zakládání nových forem výuky, větší diverzifikace obsahu výuky, dokonalejší diagnostický servis aj. 4. Princip internacionalizace ve vzdělávání Vzdělání je připisován nadnárodní význam, vzdělání umožňuje přispět ke zvládání nadnárodního multikulturního soužití, umožňuje zvládat porozumění a soužití lidí různých národností, ras,náboženského původu atd. Ti, kdož koncipují vzdělávací systémy a vzdělávací politiku vyspělých zemí si dobře uvědomují, že svět se kvalitativně mění, a tím se mění i nároky na vzdělavatele. Svět se stále více globalizuje, propojuje a souběžně s tím se stále důležitějšími stávají místní přírodní a kulturní specifika regionů a zemí. Od vzdělávacího systému se proto očekává výchova světoobčanů, kteří budou mít dostatek smyslu pro odlišnosti lidí pocházejících z jiných kultur nebo je alespoň budou schopni tolerovat. Jinými slovy se očekává všeobecné posilování společenské solidarity. (Kromě výchovy vysoce specializovaných odborníků je tedy třeba posilovat občanské ctnosti, ochotu lidí k demokratické účasti na řízení společnosti, je třeba pěstovat kritičnost vůči politickým demagogiím, schopnost samostatného usuzování.) .
Vzdělávací politika z hlediska vývoje Vzdělávací politika před r. 1989 byla deformována (nadměrná centralizace, unifikace – ta omezovala zejména právo občana na volbu vzdělání, podceněná jazyková výuka a „počítačová gramotnost“, velký důraz kladen na samotné znalosti a poznatky a méně na metody nabývání a aplikace, podceněná komunikace a tvořivost ve vzdělávacím procesu) Změny, které ve vzdělávací politice probíhají po roce 1989, jsou spojeny zejména • s uplatňování role státu a ostatních subjektů ve vzdělávací politice (soukromé a církevní školy), s možností domácího vzdělávání (viz.níže kapitolu Školní prostředí jako rizikový činitel) • s problematikou zajišťování spravedlivého přístupu ke vzdělání a jeho kvality (zvláštní důraz nutno položit na příležitosti ke vzdělávání pro občany každého věku, tzn. zabezpečit vzdělávání pro všechny) • s otázkami financování – vedle veřejných zdrojů využívání i zdrojů soukromých Řízení vzdělávací soustavy na národní úrovni spadá do kompetence MŠMT ČR. Mezi další subjekty zapojené do správy vzdělávací oblasti lze zařadit krajské úřady a obce - kraje jsou zřizovatelem středních škol, učilišť,vyšších odborných škol,speciálních škol, jazykových škol, základních uměleckých škol a dětských domovů. Z vlastních rozpočtů krajů jsou poskytovány finanční zdroje (kromě prostředků na mzdy) školám, které kraj zřizuje. Mzdové prostředky jsou vypláceny z prostředků státního rozpočtu - obec, jenž má povinnost vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky, je ze zákona zřizovatelem základních škol. Obec dále obstarává stravování pro děti předškolních zařízení a základních škol a zřizuje mateřské školy. Obec hradí v plné výši investiční výdaje svých škol a neinvestiční výdaje mimo mzdových prostředků a učebních pomůcek. Mzdy a učební pomůcky jsou i v tomto případě financovány z prostředků státního rozpočtu.
Vzdělávací politika ovlivňuje i kriminalitu Vzdělávací politika státu (podobně jako bytová politika, politika sociálních dávek a rodinná politika) potenciálně může redukovat kriminalitu, neboť může pomáhat lidem, aby se ze svých sociálních hendikepů vymaňovali. Tyto politiky však musí být v souladu. Příliš štědré dávky spolu s nedostatkem pracovních příležitostí, s nedostatkem dostupných bytů a s nedostatečnými možnostmi získat uplatnitelnou profesionální kvalifikaci vedou k tomu, co bývá nazýváno sociální past – mladí lidé jsou schopni přežívat, ale nejsou motivováni ke změně svého postavení na okraji společnosti.
Největší dluh má naše vzdělávací politika vůči Romům. Náš systém je jako „málo nadané“ či „špatně vzdělavatelné“ velice záhy vyřazuje ze standardního vzdělávacího procesu a jejich vzdělávání přenechává zvláštním školám.
Školní prostředí jako rizikový činitel V USA vedla vysoká rizikovost školního prostředí pro děti ke vzniku nové občanské iniciativy domácího vzdělávání . V USA se tomuto druhu svépomoci v současné době věnuje asi 400 000 rodin a celkem je tam takto vzděláváno asi 1 500 000dětí, a to bez jakékoli podpory ze strany státu. Děti jsou do 15 let vzdělávány malou skupinou spolupracujících rodičů a jednou či dvakrát ročně testovány státním úředníkem, který dozírá nad vzdělávacími institucemi. „Homeschooling“ podle názoru svých propagátorů omezuje negativní vliv vrstevnických skupin i nepříznivého klimatu velkých, neosobních vzdělávacích institucí.Nedá se vyloučit, že masivní deinstitucionalizace, která v Evropě probíhá ve všech sférách péče o lidi nějak hendikepované a zasahuje už i např. do zdravotnictví (porody v domácnostech se stávají běžnou praxí), vyvolá posléze i v Evropě reformu vzdělávání, jež znovu posílí úlohu rodiny jako poskytovatele vzdělávání. Jednou z podmínek takového vývoje je ovšem taková úroveň ekonomické prosperity země, která rodině umožní, aby jednoho z dospělých uvolnila – alespoň na „částečný úvazek“ – pro vzdělávání dětí. Na druhé straně hypoteticky hrozí, že masivní rozvoj domácího vyučování by se mohl z doplňkové alternativy také stát prostředkem segregace takto vzdělávaných dětí a oslaboval by občanskou solidaritu. Dalším zřetelným trendem je v západních zemích zvyšující se délka školní docházky a zvyšující se úroveň vzdělanosti populace. Vyšší vzdělání má nejen hodnotu jako vzdělání určitého typu, ale současně zvyšuje obecnou adaptabilitu vzdělaného člověka na měnící se potřeby trhu práce
Zdroj: Matoušek. Mládež a delikvence. Praha Portál, 2003 ( Krebs, V. Sociální politika. Praha. ASPI,a.s. 2005, ISBN 80 -7357-050-5)
Zdravotní politika Zdravotní politika je cílevědomá činnost státu a ostatních subjektů hospodářské a sociální politiky,zaměřená na ochranu,podporu a obnovu zdraví obyvatelstva.Hlavním subjektem zdravotní politiky je stát. Na zdravotní politice se podílejí ostatní státní a nestátní subjekty,které vyvíjejí své aktivity v odvětví zdravotnictví – zdravotní pojišťovny,zdravotní komory,asociace,zdravotnická zařízení,nadace.Patří sem také subjekty které nemají zdravotnictví jako svoji hlavní činnost – obce,podnikatelé,zaměstnavatelé,občanské iniciativy,občané,rodiny. Péče o zdraví a rostoucí náklady na zdravotní politiku - vlivy: -stárnutí populace a s tím rostoucí výskyt invalidizace -vyšší výskyt některých onemocnění -zvyšující se dostupnost nových,nákladnějších léčebných postupů,zavádění techniky nové generace Zdraví jako prioritní hodnota ve společnosti.Zdraví je předpokladem pro plnění všech úloh v životě člověka. Faktory ovlivňující zdraví obyvatelstva – WHO uvádí: – životní prostředí a pracovní podmínky,genetické dispozice,úroveň kvality zdravotní péče Jiné vnější a vnitřní faktory působící nezávisle na zdravotnictví : Vnější : genetická výbava jednotlivce,demografický faktor,faktory biosociálního prostředí Vnitřní : soustava činností,kterými plní odvětví zdravotnictví své primární a sekundární funkce – kvalitní a kvantitavní struktura materiálně technické základny,kvalitní a kvantitativní struktura pracovní síly,vnitřní systém a organizace řízení. Zdravotní politika je modifikována podle sociální,ekonomické a zdravotní situace v konkrétní zemi. Zdravotní politika a úloha státu – v legislativní oblasti prostřednictvím zákonodárných orgánů zákonů,v oblasti financování při získávání zdrojů a při regulování ekonomického chování různých společenských subjektů,v oblasti konstituování a ovlivňování samotné zdravotnické soustavy a kontroly.
Nový systém zdravotní péče – v prosinci 1990 schválila vláda „ Návrh nového systému zdravotní péče“ Cílem reformních kroků je vybudování liberálního a efektivně fungujícího systému založeného na svobodné volbě občanů v rámci plurality pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče,na právní a ekonomické subjektivitě při současném omezení regulací a intervencí státu. Financování zdravotnictví má charakter vícezdrojového financování –ze zdrojů pojišťoven,občanů,obcí,SR,zaměstnavatelů apod. Právo na zdravotní péči má každý z občanů bez rozdílu. Všeobecné zdravotní pojištění – financování zdravotnických zařízení podle bodového systému platbou za výkon. Různé způsoby financování v pluralitních společnostech: platba za výkon,platba kapitační,systém individuálních účtů Pluralitní systém předpokládá pluralitu vlastnických vztahů./ poskytování zdravot.péče realizují zdravotnická zařízení státu,obcí,fyzických i právnických osob s nově vymezenou ekonomickou a právní subjektivitou. V pluralitním zdravotnictví a v podmínkách tržní ekonomiky stát přímo neřídí zdravotnické služby a zdravotnickou výrobu,avšak ponechává si nástroje pro zajištění kontroly zdravotní péče a ochranu spotřebitele / pacienta / Právo na zdraví – jedno ze základních lidských práv zakotvuje řada dokumentů přijatých na úrovni Světové zdravotnické organizace. Všichni mají rovné právo na zdraví. / Zakotveno v čl.31 Listiny základních práv a svobod /
Právní předpisy upravující sociální péči /Stav k 1.10. 2005 / 1/ Zákon č.100/1988 Sb.,o sociálním zabezpečení,ve znění pozdějších předpisů 2/ Zákon České národní rady č.114/1988 Sb.,o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů 3/ Zákon České národní rady č.582/1991 Sb.,o organizaci a provádění sociálního zabezpečení ve znění pozdějších předpisů / výňatky / 4/ Zákon č.463/1991 Sb.,o životním minimu ve znění pozdějších předpisů 5/ Zákon České národní rady č.482/1991 Sb.,o sociální potřebnosti,ve znění pozdějších předpisů 6/ Vyhláška č.182/1991 Sb.,kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení ve znění pozdějších předpisů 7/ Vyhláška č.149/1988 Sb.,kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
Systém dávek sociální péče Systém dávek sociální péče reaguje na individuální situace občanů, vázané na věk, zdravotní stav či jiné vážné důvody. Rozhodování o jednotlivých dávkách je svěřeno obecním úřadům, pověřeným obecním úřadům a úřadům obcí s rozšířenou působností - www.statnisprava.cz. Dávky sociální péče jsou příslušnými obecními úřady poskytovány v rámci výkonu státní správy v přenesené
působnosti a peněžní prostředky na jejich výplatu jsou poskytovány ze státního rozpočtu. V rámci samostatné působnosti (tj. z prostředků samosprávy) se poskytuje také bezúročná půjčka a jednorázový peněžitý příspěvek. Dávky sociální péče se poskytují podle: • • • •
zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení vyhlášky MPSV č. 182/1991 Sb.
Dávky z důvodu sociální potřebnosti Jednorázové nebo opakující se (peněžité nebo věcné) dávky určené k zabezpečení základních životních potřeb jsou poskytovány v případě, že čisté peněžní příjmy občana, resp. domácnosti (společně posuzovaných osob) nedosahují životního minima a není možné je zvýšit vzhledem k věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním. Doplňují nedostatečný příjem domácnosti zpravidla do výše jejího životního minima, a to na základě individuálního posouzení sociální a ekonomické situace (vč. majetkových poměrů). Mohou však být poskytovány i v nižší úrovni, nebo naopak i nad úroveň životního minima, pokud jsou prokázány odůvodněně vyšší základní životní potřeby související např. s lékařsky doporučeným dietním stravováním, vyššími náklady na bydlení apod. Dávky poskytují pověřené obecní úřady podle zákona o sociální potřebnosti na základě písemné žádosti o jejich přiznání. Občan s nedostatečnými příjmy musí doložit potřebné doklady nejen o všech příjmech, ale i o úhradě nákladů na bydlení apod. Odvolání proti rozhodnutí příslušného správního orgánu o dávce sociální péče se podává k příslušnému krajskému úřadu prostřednictvím obecního úřadu, který o dávce rozhodoval. Dávky sociální péče pro rodiny a děti Žádost o dávky sociální péče pro rodiny a děti se podávají u příslušného obecního úřadu. Příspěvek na výživu dítěte Příspěvek na výživu dítěte je peněžitá dávka, na kterou má nárok nezaopatřené dítě, které se považuje za sociálně potřebné, vůči němuž povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti neplní vyživovací povinnost, stanovenou jí rozhodnutím soudu. Pokud by příspěvek na výživu v peněžité formě nebyl využíván ve prospěch dítěte, poskytne se ve věcné formě. Dávka se poskytuje se výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, zvýšeným případně z důvodu potřeby dietního stravování nebo držení průkazu mimořádných výhod ZTP/P. Dávka se poskytuje opakovaně měsíčně po dobu plnění podmínek nároku. (Obecní úřad s rozšířenou působností.)
Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem Peněžitá nebo věcná nenároková dávka poskytovaná k uhrazení jednorázových mimořádných výdajů rodiny, jejíž jednotliví členové na jejich úhradu nemají dostatečné finanční prostředky. Posuzuje se příjmová situace rodičů nezaopatřených dětí, těhotných žen nebo nezaopatřených dětí v rodině, tj. zda z peněžních prostředků, které má rodina k dispozici, není možné uhradit jednorázové mimořádné výdaje, např. pobyt dítěte ve škole v přírodě, vybavení do školy, novou pračku apod. Peněžitou dávku lze poskytnout do výše 15 000 Kč. Věcnou dávku lze poskytnout do výše 8 000 Kč, ve výjimečných případech do výše 15 000 Kč. Dávka se poskytuje jednorázově. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek při uzavření manželství Peněžitá nenároková dávka poskytovaná při uzavření manželství na hrazení výdajů spojených s vybavením domácnosti dítěte, které bylo v pěstounské péči. Pěstounská péče končí dosažením 18 let věku dítěte. Dávku lze poskytnout do výše 10 000 Kč. Dávka se poskytuje jednorázově. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte před jeho převzetím do pěstounské péče Peněžitá nenároková dávka poskytovaná občanům, kteří se ujali dítěte se souhlasem příslušných orgánů v době předcházející rozhodnutí soudu o svěření tohoto dítěte do jejich pěstounské péče, popř. do péče poručníka. Pokud před touto péčí žilo dítě v zařízení pro výkon ústavní výchovy, poskytne se tato dávka vždy. Dávka se poskytuje jednorázově do výše 4 500 Kč u dítěte předškolního věku a do výše 6 000 Kč u ostatních dětí. Poskytnutí této dávky nevylučuje poskytnutí příspěvku při převzetí dítěte, poskytovaného v rámci systému státní sociální podpory. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte Peněžitá nenároková dávka poskytovaná k úhradě za užívání bytu osiřelým nezaopatřeným dítětem. Podmínkou pro přiznání dávky je přechod nájmu bytu na nezaopatřené osiřelé dítě žijící v náhradní péči nebo zletilé nezaopatřené osiřelé dítě připravující se na povolání. Základní podmínkou je nepostačující vlastní příjem dítěte. Dávka se poskytuje ve výši úhrady za užívání bytu a služby s tím spojené, snížené o částku, o kterou příjem dítěte včetně přídavku na dítě převyšuje částku životního minima dítěte na osobní potřeby a podíl společných nákladů na domácnost. Dávku lze poskytnout také ve výši potřebné k úhradě dluhu, který již nezaopatřenému osiřelému dítěti vznikl. Dávka se poskytuje opakovaně po dobu plnění podmínek. (Obecní úřad s rozšířenou působností.)
Příspěvek na rekreaci dětí důchodce Peněžitá, nenároková dávka poskytovaná na úhradu nákladů spojených s rekreací dítěte důchodce. Podmínkou pro přiznání dávky je potřeba úhrady nákladů rekreace vlastního nebo osvojeného dítěte důchodce nebo dítěte převzatého do péče nahrazující péči rodičů, a to ve věku do skončení povinné školní docházky. Důchodce musí splňovat podmínky sociální potřebnosti. Příspěvek lze poskytnout i v případě, že důchodce nesplňuje podmínky sociální potřebnosti, ale jeho rodina má zvýšené životní náklady v důsledku déletrvající nemoci nebo invalidity některého z členů rodiny, popř. důchodce je účastníkem odboje. Dávka se poskytuje jednorázově ve výši 80 % celkových nákladů na rekreaci, výjimečně až do plné výše nákladů. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu náleží: •
•
občanovi pečujícímu osobně, celodenně a řádně o blízkou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a částečně bezmocná. V případě péče o jinou než blízkou osobu musí být splněna podmínka společné domácnosti. Poživatelům plného invalidního důchodu a starobního důchodu nárok na dávku nevzniká (nárok vznikne pouze, pokud by výše důchodu nebyla nižší než výše příspěvku); rodiči, prarodiči, popř. jinému občanovi, který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, který pečuje o nezletilé dítě starší jednoho roku, které je podle zvláštního právního předpisu dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči.
Podmínka osobní, celodenní a řádné péče se považuje v některých situacích za splněnou (např. doba výuky u dětí plnících povinnou školní docházku, doba, kdy si osoba pečující vyřizuje nezbytné osobní záležitosti nebo vykonává výdělečnou činnost a zajistí péči jinou zletilou osobou apod.). Pobírání příspěvku nebrání omezená výdělečná činnost, tj. výdělečná činnost, která zakládá účast na nemocenském pojištění nebo samostatná výdělečná činnost. Výše příspěvku je dána pevnou částkou, a to 2,25násobkem částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a 3,85násobku při péči o dvě nebo více osob. Dávku poskytuje pověřený obecní úřad. Dávky sociální péče pro staré občany Jednorázové nenárokové dávky Jednorázové peněžité dávky občanům v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné na úhradu závazků krátkodobé povahy. (Obecní úřad.) Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a lázeňskou péči z vlastních prostředků. Výše příspěvku je vázána na výši důchodu. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky sociálně potřebným účastníkům rekreace a lázeňské péče, a to až do výše skutečných nákladů. (Pověřený obecní úřad.)
Jednorázové peněžité a věcné dávky sociálně potřebným občanům na úhradu mimořádných nutných výdajů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. (Obecní úřad.) Věcné dávky sociálně potřebným občanům na jejich běžné životní potřeby, které si pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami. (Obecní úřad.) Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice sociálně potřebným občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše 1 000 Kč. (Obecní úřad.) Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice sociálně potřebným občanům, kteří jsou poživateli zvýšení důchodu pro bezmocnost, a to až do výše 1 000 Kč. (Obecní úřad.) Opakující se nenárokové dávky Příspěvek na společné stravování, určený k úhradě části nákladů vydávaných sociálně potřebným starým občanem na společné stravování, ve výši 12 Kč na jeden oběd, resp. v mimořádných případech zvýšený až o 15 %. (Obecní úřad.) Příspěvek na zvýšené životní náklady občanů, trvale používajících ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, pokud jim vznikají v souvislosti s používáním těchto pomůcek zvýšené výdaje. Výše příspěvku činí až 200 Kč měsíčně. (Pověřený obecní úřad.) Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice občanům starším 70 let, kteří žijí osaměle. Výši příspěvku lze stanovit až do výše plné úhrady základní měsíční sazby za používaní telefonní stanice. (Pověřený obecní úřad.) Dávky sociální péče pro těžce zdravotně postižené občany Jednorázové a nárokové dávky Příspěvek na úpravu bytu, určený občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí a občanům úplně nebo prakticky nevidomým k odstranění bariér v rámci jejich bytu. Příspěvek lze poskytnout ve výši 70 % prokázaných nákladů na úpravu, nejvýše však ve výši 50 000 Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na individuální dopravu, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, úplně nebo prakticky nevidomým a rodičům nezaopatřených dětí léčených pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou, kteří nevlastní motorové vozidlo nebo nejsou dopravováni vozidlem, na které je přiznán příspěvek na provoz motorového vozidla. Výše příspěvku činí 6 000 Kč ročně. (Obecní úřad.) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, které mají těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou úplně nebo prakticky nevidomé nebo těžce mentálně postižené. Výše příspěvku činí až 100 000 Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí a rodičům nezaopatřených dětí, které mají těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí, které jsou úplně nebo prakticky nevidomé nebo těžce
mentálně postižené. Výše příspěvku činí až 60 000 Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla, určený občanům s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí, kteří sami řídí motorové vozidlo a s ohledem na své postižení úpravu vozidla potřebují. Příspěvek se poskytuje v plné výši ceny úpravy, pokud tomu nebrání výše souběhu tří příspěvků, poskytnutých v průběhu 10 po sobě jdoucích kalendářních roků, která činí 200 000 Kč. (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na provoz motorového vozidla, určený provozovatelům (držitelům) motorového vozidla, jejichž zdravotní stav odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. a III. stupně, kteří používají toto motorové vozidlo ke své pravidelné dopravě, provozovatelům, kteří používají motorové vozidlo k pravidelné dopravě svých blízkých osob, jejichž zdravotní stav rovněž odůvodňuje přiznání mimořádných výhod II. a III. stupně, a rodičům nezaopatřených dětí léčených pro onemocnění zhoubným nádorem nebo hemoblastózou. Výše příspěvku činí u jednostopých vozidel 3 920 Kč, resp. 2 170 Kč (ZTP/P a ZTP) a u dvoustopých vozidel 9 124 Kč, resp. 5 624 Kč (ZTP/P a ZTP). (Obecní úřad s rozšířenou působností.) Opakující se nároková dávka Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu, určený občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, kteří obývají byt s charakterem bytu zvláštního určení. Výše příspěvku činí až 400 Kč měsíčně. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Opakující se nenároková dávka Příspěvek na zvýšené životní náklady, určený občanům trvale používajícím ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky, pokud jim vznikají v souvislosti s používáním těchto pomůcek zvýšené výdaje. Výše příspěvku činí až 200 Kč měsíčně. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Příspěvek na zvýšené životní náklady, určený úplně nebo prakticky nevidomým občanům, kteří jsou soustavně pracovně činní nebo se připravují na pracovní uplatnění soustavným výcvikem nebo studiem. Výše příspěvku činí měsíčně 200 Kč. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice, určený sociálně potřebným těžce zdravotně postiženým občanům. Výši příspěvku lze stanovit až do výše plné úhrady základní měsíční sazby za používaní telefonní stanice. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Příspěvek na úhradu za užívání garáže, určený občanům s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí, kteří obývají byt s charakterem bytu zvláštního určení. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům, určený na krmivo pro vodícího psa ve vlastnictví tohoto občana. Výše příspěvku činí 800 Kč měsíčně. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.)
Mimořádné výhody pro občany se zdravotním postižením Mimořádné výhody pro občany těžce zdravotně postižené, určené občanům, kteří mají podstatně omezenou pohybovou nebo orientační schopnost. Jsou stanoveny ve třech stupních - TP, ZTP a ZTP/P. Mimořádné výhody se prokazují průkazem mimořádných výhod. (Rozhoduje obecní úřad s rozšířenou působností.) Bezúročné půjčky těžce zdravotně postiženým občanům v nepříznivé životní situaci, kterou mohou pomocí půjčky překonat, a nemohou půjčku získat jiným způsobem. Maximální výše půjčky činí 20 000 Kč. V případě, že těžce zdravotně postižený občan splňuje podmínky pro poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla, lze poskytnout bezúročnou půjčku až do výše 40 000 Kč. Jde o jednorázový nenárokový institut sociální péče v kompetenci příslušné obce s rozšířenou působností, poskytovaný z finančních prostředků obce. (Rozhoduje obecní úřad s rozšířenou působností.) Jednorázové a nenárokové dávky Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky, určený sociálně potřebným účastníkům rekreace a lázeňské péče, a to až do výše skutečných nákladů. Jde o jednorázovou a nenárokovou dávku. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek, určené těžce zdravotně postižným občanům k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení. Maximální výše příspěvku je stanovena procentní částkou z ceny pomůcky. (Rozhoduje obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na úhradu výdajů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa úplně nebo prakticky nevidomým občanům. Příspěvek lze poskytnout až do výše obvyklých nákladů, tj. v současné době až do výše 210 000 Kč. (Rozhoduje obecní úřad s rozšířenou působností.) Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice, určený sociálně potřebným občanům, kterým byly poskytnuty mimořádné výhody III. stupně, a to až do výše 1 000 Kč. (Rozhoduje obecní úřad.) Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice, určený sociálně potřebným občanům, kterým byly poskytnuty mimořádné výhody III. stupně, v případě přeměny skupinového připojení na stanici se samostatným nebo podvojným připojením, a to až do výše 1 000 Kč. (Rozhoduje obecní úřad.) Jednorázové peněžité dávky určené občanům, kteří jsou umístěni v ústavu sociální péče, psychiatrické léčebně nebo léčebně pro dlouhodobě nemocné, na úhradu závazků krátkodobé povahy. (Rozhoduje obecní úřad.) Příspěvek při odchodu ze zařízení, určený svěřencům ústavů pro tělesně postiženou mládež, pro mládež tělesně postiženou s přidruženým mentálním postižením, pro tělesně postiženou mládež s více vadami a pro občany se změněnou pracovní schopností, kteří absolvovali přípravu na pracovní uplatnění. Výše příspěvku činí 7 000 Kč, ve výjimečných případech až 15 000 Kč. (Rozhoduje obecní úřad.)
Jednorázové peněžité a věcné dávky určené občanům, kteří jsou sociálně potřební, na úhradu mimořádných nutných výdajů, které nemohou uhradit ze svých běžných příjmů. (Rozhoduje obecní úřad.) Věcné dávky určené občanům, kteří jsou sociálně potřební, k uspokojování jejich běžných životních potřeb, které si občané pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami. (Rozhoduje obecní úřad.) Příspěvek na společné stravování ve výši 12 Kč na jeden oběd, resp. v mimořádných případech zvýšený až o 15 %. (Rozhoduje obecní úřad.) Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči, určený nepracujícím důchodcům, kteří hradí poukazy na rekreaci a lázeňskou péči z vlastních prostředků. Výše příspěvku je vázána na výši důchodu. (Rozhoduje pověřený obecní úřad.) Dávky sociální péče ve zvláštních případech Nenárokové dávky občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc Peněžité a věcné dávky občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech nebo v nich žijí, určené k překonání nepříznivých životních situací, zejména při získání zaměstnání, při zvyšování kultury bydlení, při péči o výchovu a vzdělání dětí, při využívání volného času a kulturním rozvoji. Výše dávky je závislá na posouzení správního orgánu. Jde o dávky jednorázové i měsíčně se opakující, za předpokladu splnění podmínek sociální potřebnosti. Peněžitá dávka občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech z důvodů živelní pohromy nebo požáru, určená k okamžité pomoci k překonání následků těchto událostí. Výše dávky se poskytuje se zřetelem na majetkové poměry občana a jeho rodiny až do výše 30 000 Kč. Jde o dávku jednorázovou, která není vázána na sociální potřebnost. Nenárokové dávky občanům společensky nepřizpůsobeným Peněžité a věcné dávky k zabezpečení jejich životních potřeb při splnění podmínky sociální potřebnosti, určené jako první pomoc občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, občanům, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí svobody odložen, občanům závislým na alkoholu a drogách, občanům žijícím nedůstojným způsobem života a občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Dávka se poskytuje až do výše 1 000 Kč. Bezúročné půjčky občanům, kteří jsou v nepříznivé životní situaci. Maximální výše půjčky činí 20 000 Kč. Nenárokové dávky občanům, jimž je poskytována sociální péče ve zdravotnickém zařízení Jednorázová a opakující se peněžitá dávka sociálně potřebným občanům, určená k úhradě základních osobních potřeb občana. 0 výši dávky rozhoduje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Dávka je nenároková.
Jednorázový peněžitý příspěvek poskytovaný obcí v samostatné působnosti Obec může ve své samostatné působnosti poskytnout občanům, kteří se ocitli v mimořádně nepříznivých sociálních podmínkách, jednorázový peněžitý příspěvek.
Právní předpisy upravující sociální péči s účinností od 1.1. 2007 Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách (www.vyplata.cz/legislativa/novepravnipredpisy.php) Zákon 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu (www.vyplata.cz/legislativa/novepravnipredpisy.php) Zákon 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (www.vyplata.cz/legislativa/novepravnipredpisy.php)
Kam s žádostí o přiznání sociálních dávek od 1.1. 2003 Dávky sociální péče ■ U obecních úřadů (všech obecních úřadů) se podávají žádosti o tyto dávky: ● dávky sociální péče určené v mimořádných případech nezletilým občanům, kteří nemají trvalý pobyt na území ČR, ● jednorázové peněžité nebo věcné dávky, ● příspěvek na individuální dopravu, ● příspěvek na topnou naftu a na zakoupení topných těles a dalších spotřebičů, ● příspěvek na zřízení a změnu připojení telefonní účastnické stanice, ● jednorázové peněžité příspěvky nebo věcné dávky při odchodu svěřenců z ÚSP, ● příspěvek na společné stravování. ■ U pověřených obecních úřadů se podávají žádosti o tyto dávky: ● jednorázové nebo opakující se peněžité nebo věcné dávky, ● dávky sociální péče v mimořádných případech podle zákona o sociální potřebnosti, ● příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu, ● peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a zaopatřeným dětem, ● příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči důchodce, ● příspěvek na zvýšené životní náklady, ● příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice, ● příspěvek na úhradu a užívání bezbariérového bytu a garáže, ● příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům na krmivo pro vodícího psa, ● příspěvek v případě mimořádných obtížných podmínek z důvodu živelní pohromy nebo požáru. Pověřený obecní úřad je orgán obce, který vykonává přenesenou působnost pro více obcí ve správních obvodech a v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Pověřený obecní úřad rozhoduje v 1.stupni ve správním řízení o právech, právem chráněných zájmech a povinnostech fyzických a právnických osob, pokud zákon nestanoví jinak. (ze zákona o obcích č. 128/2000 Sb.) ■ U obecních úřadů obcí s rozšířenou působností ● příspěvek na výživu dítěte, ● příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte,
● příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte, ● jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek, ● příspěvek na úpravu bytu, ● příspěvek na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, ● příspěvek na provoz motorového vozidla, ● peněžité a věcné dávky sociálně potřebným občanům, jimž je poskytována sociální péče ve zdravotnickém zařízení. Obce s rozšířenou působností, které zahájily svoji činnost od 1.1 2003, představují nový typ obcí, které budou vykonávat většinu státní správy v přenesené působnosti, to znamená většinu správních agend pro občany. Jedná se o následující potřebné agendy, které občané nejčastěji využívají: evidence obyvatel, vydávání cestovních a osobních dokladů, řidíčských průkazů, technických průkazů, evidence motorových vozidel, živnostenské oprávnění, výplata sociálních dávek, sociálně právní ochrana dětí, péče o staré a zdravotně postižené občany, vodoprávní řízení, oblast odpadového hospodářství a ochrany životního prostředí, státní správa lesů, myslivosti a rybářství, oblast dopravy a silničního hospodářství.
Sociální služby - způsoby pomoci Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytnutí informace, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psychoa socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů. Cílem služeb bývá mimo jiné • • •
podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu rozvíjet schopnosti uživatelů služeb a umožnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný život snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života uživatelů
Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Obsah základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí předpis. Sociální poradenství Sociální poradenství poskytuje osobám v nepříznivé sociální situaci potřebné informace přispívající k řešení jejich situace. Základní sociální poradenství je součástí všech druhů sociálních služeb.Odborné sociální poradenství zahrnuje občanské poradny, manželské a rodinné poradny, sociální práci s osobami společensky nepřizpůsobenými, poradny pro oběti trestných činů a domácího násilí, sociálně právní poradenství pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Služba obsahuje poradenství, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně.
Sociálně zdravotní služby Sociálně zdravotní služby napomáhají k zajištění fyzické a psychické soběstačnosti osob, kterým jsou poskytovány; jsou určeny osobám, které již nepotřebují akutní zdravotní lůžkovou péči (dostatečná je zdravotní péče ambulantního rozsahu), ale současně jsou natolik nesoběstační, že potřebují pomoc druhé osoby při každodenních úkonech a tato pomoc jim z objektivních důvodů nemůže být zajištěna v domácím prostředí. Sociálně zdravotní služby jsou poskytovány v pobytových zařízeních sociálních služeb nebo v pobytových zdravotnických zařízeních. Služby sociální péče poskytované v rámci sociálně zdravotních služeb (včetně základních služeb) podléhají úhradě. Zdravotnické úkony jsou hrazeny z fondů veřejného zdravotního pojištění. Sociální rehabilitace Jedná se o soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných dovedností osoby se zdravotním postižením směřujících k dosažení samostatnosti a soběstačnosti v nejvyšší možné míře s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Cílem je dosažení nalezení vhodného pracovního uplatnění. Proces sociální rehabilitace je integrální součástí poskytování sociálních služeb. Osobní asistence Osobní asistence se poskytuje v přirozeném sociálním prostředí osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v předem dohodnutém rozsahu a čase. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,pomoc při osobní hygieně, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů.Služba se poskytuje za úplatu. Pečovatelská služba Pečovatelská služba se poskytuje dětem, osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v přirozeném prostředí i ve specializovaných zařízeních. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Bezúplatně se poskytuje rodinám s nezaopatřenými dětmi v hmotné nouzi, rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí, účastníkům odboje1) a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let. Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická služba se poskytuje osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti orientace nebo komunikace, a napomáhá jim osobně si vyřídit vlastní záležitosti. Služba obsahuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu.
Služby rané péče Služby rané péče se poskytují rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je osobou se zdravotním postižením nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého sociálního prostředí. Služba je zaměřena na podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Služba je poskytována především v domácnosti. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Podporované bydlení Podporované bydlení je sociální služba poskytovaná osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby; služba se poskytuje v domácnosti osob. Služba obsahuje pomoc při zajištění chodu domácnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Odlehčovací služby Odlehčovací služby jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, o které jinak pečuje osoba blízká v domácnosti; cílem služby je umožnit pečující osobě nezbytný odpočinek. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Centra denních služeb Centra denních služeb poskytují ambulantní služby ve specializovaném zařízení s cílem posílit samostatnost a soběstačnost osob se zdravotním postižením a seniorů v nepříznivé sociální situaci, která může vést k sociálnímu vyloučení. Služba obsahuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, prostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Stacionáře denní a týdenní Stacionáře denní poskytují ambulantní služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám ohroženým užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Stacionáře týdenní poskytují pobytové služby ve specializovaném zařízení seniorům, osobám se zdravotním postižením a osobám ohroženým užíváním návykových látek, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při
zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení a výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Domovy pro osoby se zdravotním postižením Domovy pro osoby se zdravotním postižením poskytují dlouhodobé pobytové služby osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů.´Služba se poskytuje za úplatu. Domovy pro seniory Domovy pro seniory poskytují dlouhodobé pobytové služby seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, aktivizační činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Azylové domy Azylové domy poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Služba obsahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování nebo pomoc při zajištění bydlení, pomoc při prosazování práv a zájmů, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Služba se poskytuje za úplatu. Domy na půl cesty Domy na půl cesty poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež. Služba obsahuje tyto činnosti:, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Chráněné bydlení Chráněné bydlení je dlouhodobá pobytová služba poskytovaná osobám se zdravotním postižením, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby. Chráněné bydlení má formu individuálního nebo skupinového bydlení; osobě se poskytuje podle potřeby podpora osobního asistenta. Služba obsahuje poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, poskytnutí ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti,výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu.
Kontaktní centra Kontaktní centra jsou nízkoprahová zařízení navazující kontakt s osobami ohroženými závislostí na návykových látkách. Cílem služby je minimalizovat sociální a zdravotní rizika spojená se zneužíváním návykových látek. Služba obsahuje terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Telefonická krizová intervence Telefonická krizová intervence je soubor metod a technik krizové práce s klientem v situaci, kterou osobně prožívá jako zátěžovou, nepříznivou a ohrožující, založený na jednorázovém nebo opakovaném telefonickém kontaktu tohoto klienta s pracovištěm telefonické krizové intervence. Krizová pomoc Krizová pomoc je ambulantní nebo pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám, které se nacházejí v situaci ohrožení zdraví nebo života, kdy přechodně nemohou řešit svojí nepříznivou situaci vlastními silami.Služba obsahuje poskytnutí ubytování, poskytnutí stravy (nebo pomoc při zajištění stravy), terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Nízkoprahová denní centra Nízkoprahová denní centra poskytují ambulantní služby pro osoby bez přístřeší. Služba obsahuje pomoc při osobní hygieně (nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu) poskytnutí stravy (nebo pomoc při zajištění stravy). Služba se poskytuje bezúplatně Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní služby dětem a mládeži ohroženým sociálním vyloučením. Služba je určena rizikovým, neorganizovaným dětem a mládeži, kteří jsou ohroženi sociálně - patologickými jevy nebo mají vyhraněný životní styl neakceptovaný většinovou společností. Základním prostředkem pro navázání kontaktu s cílovou skupinou je nabídka volnočasových aktivit. Cílem je zlepšit kvalitu života cílové skupiny předcházením, snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících s jejich způsobem života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky, aby v případě zájmu mohli řešit svoji nepříznivou sociální situaci. Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Noclehárny Noclehárny poskytují ambulantní služby osobám bez přístřeší, které mají zájem o využití hygienického zařízení a přenocování. Služba obsahuje pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, poskytnutí nebo zprostředkování informací. Služba se poskytuje za úplatu stanovenou poskytovatelem.
Služby následné péče a doléčovací Služby následné péče a doléčovací jsou ambulantní služby poskytující následnou péči osobám s chronickou psychickou poruchou a osobám závislým na návykových látkách, které absolvovaly ambulantní nebo ústavní léčbu ve zdravotnickém zařízení nebo které abstinují. Služba obsahuje terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého existují rizika ohrožení jeho vývoje nebo je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě obtížné sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat.Služba obsahuje výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Terapeutické komunity Terapeutické komunity poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby závislé na návykových látkách nebo osoby s chronickou psychickou poruchou, které mají zájem o začlenění do běžného života. Služba obsahuje tyto činnosti:poskytnutí stravy, poskytnutí ubytování, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, terapeutické činnosti a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Terénní programy Terénní programy jsou služby poskytované osobám, které vedou nebo jsou ohroženy rizikovým způsobem života. Služba je určena pro problémové skupiny dětí a mládeže, uživatele drog, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba obsahuje zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje bezúplatně. Sociální služby - poskytovatelé a dostupnost Sociální služby pomáhají lidem žít běžným životem - umožňují jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školy, navštěvovat místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se sám o sebe a o domácnost apod. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života. Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Sociální služby jsou poskytovány lidem v nepříznivé sociální situaci, kteří trvale či dlouhodobě žijí v České republice. Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů žijí "na okraji" společnosti.
Kdo sociální síužby poskytuje Obce a kraje dbají na vytváření vhodných podmínek pro rozvoj sociálních služeb, zejména zjišťováním skutečných potřeb lidí a zdrojů k jejich uspokojení; kromě toho sami zřizují organizace poskytující sociální služby. Nestátní neziskové organizace a fyzické osoby, které nabízejí široké spektrum služeb, jsou rovněž významnými poskytovateli sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí je nyní zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče. Informace o sociálních službách Informace o sociálních službách a jejich poskytování lze získat např. na městských, případně obecních nebo krajských úřadech (odbory sociálních věcí), v občanských nebo jiných specializovaných poradnách anebo přímo u poskytovatelů sociálních služeb. Žádost o sociální službu O sociální službu musí člověk obvykle sám požádat. U některých typů sociálních služeb vydávají obce a kraje rozhodnutí o poskytnutí služby, a to ve správním řízení. Jedná se zejména o pečovatelskou službu a pobytové služby v domovech pro osoby se zdravotním postižením a seniory. Pokud službu poskytuje nestátní nezisková organizace, uzavírá její uživatel s poskytovatelem smlouvu. V rozhodnutí, respektive smlouvě je také stanovena finanční spoluúčast uživatele na poskytování služby. Zajištění kvality sociálních služeb Sociální služby a MPSV Hlavním úkolem MPSV je příprava dlouhodobých systémových opatření a příslušných právních předpisů a podpora rozvoje kvality poskytovaných sociálních služeb. Jde například o podporu: • • •
plánování sítě sociálních služeb v krajích a obcích opírající se o zjištěné potřeby lidí zvyšování odbornosti a kvality poskytovaných služeb s důrazem na ochranu práv uživatelů služeb občanských a svépomocných aktivit, tj. neziskového sektoru
V oblasti podpory neziskového sektoru ministerstvo realizuje dotační řízení, jehož cílem je přispívat na provoz a rozvoj sociálních služeb poskytovaných nestátními neziskovými organizacemi. Dotační řízení je vyhlašováno každoročně. Více informací o dotačním řízení je možno nalézt na internetových stránkách: www.mpsv.cz. Zvyšování odbornosti a kvality sociálních služeb Se vstupem ČR do EU se i pro tento systém otevřela příležitost využít tzv. "strukturální pomoc". MPSV zajišťuje čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu.
V sociální oblasti mají samospráva (obce, kraje), nestátní neziskové organizace a další organizace možnost čerpat finanční prostředky na: • •
vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních služeb podporu a pomoc skupinám ohroženým sociálním vyloučením - jedná se například o příslušníky romské komunity, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod.
Způsoby financování sociálního zabezpečení - porovnání průběžného a fondového systému Jak známo, existují dva základní způsoby financování důchodových nároků. Je to průběžné a fondové financování. V průběžném systému se vybrané pojistné od ekonomicky aktivních osob (plátců pojistného) používá na výplatu důchodů současným důchodcům. U fondového systému se pojistné odvádí na individuální účty a zhodnocuje. Při plné solidaritě průběžně financovaného systému (PAYG) je jeho výnosnost determinována růstem objemu vybraného pojistného. To zase růstem průměrné mzdy a vývojem zaměstnanosti. Vývoj průměrné mzdy je dlouhodobě určen růstem produktivity práce. Počet zaměstnaných je dlouhodobě dán zejména demografickými předpoklady, konkrétně mírou porodnosti. Proto je výnosnost PAYG systému za výše uvedených předpokladů závislá na demografickém vývoji. Naopak výnos fondového systému (FF) je dán hrubým výnosem z aktiv dosažených na finančních trzích a výší administrativních nákladů. Fondový systém tak není přímo závislý na demografickém vývoji. Jelikož faktory ovlivňující výnosnost PAYG a FF systému jsou různé, jsou tyto systémy různorodé z hlediska možných rizik. Tento fakt bývá podle výkonného týmu mnohdy podceňován a zanedbáván. Fondové financování podléhá riziku výkyvu na kapitálových trzích (mění se ceny akcií nebo výše úrokových sazeb). To může být velmi riskantní zejména pro osoby, které jsou relativně blízko důchodovému věku. Naopak PAYG systém je vůči ekonomickým problémům imunní, ale tato imunita PAYG systému není stoprocentní. V případě rozsáhlé strukturální ekonomické krize, například při výrazném poklesu míry zaměstnanosti, bývá citelně postižena stabilita také PAYG důchodových systémů. Na druhé straně podle výkonného týmu ani fondový systém není zcela imunní vůči demografickému faktoru (v řadě prací různých expertů bývá uváděno, že FF je na rozdíl od PAYG systému plně odolný vůči demografickému riziku). Stárnutí populace má obecně dvě příčiny. Jednak klesající porodnost a jednak rostoucí naděje dožití. PAYG systém je citlivý na obě součásti - klesá počet přispěvatelů do systému a roste počet důchodců, což ohrožuje finanční stabilitu PAYG systému. FF systém je odolný vůči měnící se úrovni porodnosti. Ovšem ani on nemůže být imunní vůči rostoucí naději dožití. V podmínkách PAYG systému se rostoucí počet důchodců projevuje v růstu deficitu systému, jde-li o PAYG dávkově definovaný (výše dávky = důchodu je známa na základě předem stanoveného vzorce výpočtu). Naopak u FF systému, má-li charakter příspěvkově definovaného schématu, (výše dávky = důchodu není předem známa, pouze výše příspěvku),
dochází při rostoucí naději dožití (a stagnaci skutečného věku odchodu do důchodu) k automatickému poklesu výše nově přiznaných důchodů. Stejný efekt nastává také u NDC systému, který je příspěvkově definovaný (výše dávky - důchodu závisí od zaplaceného příspěvku a průměrného věku dožití), avšak průběžně financovaný. Žádná z variant politických parlamentních stran oficiálně nepočítá ani s částečnou privatizací státního důchodového systému ve smyslu rozdělení současného systému na průběžně financovaný systém a na fondový systém s kapitálovým spořením, i když dříve o tomto rozdělení některé strany uvažovaly. Politické strany se shodly, že klíčovou roli má mít i nadále "solidární průběžně financované a státem garantované důchodové pojištění". Na druhé straně varianty ODS, KDU-ČSL a US-DEU znamenají oslabení státního solidárního systému. ODS při zavedení "rovného důchodu" chce současně snížit povinnou platbu do státního systému s tím, že "ušetřené" peníze by si občané investovali do svého vlastního zajištění pro stáří. Obdobně varianty KDU-ČSL a US-DEU (OPT-OUT = částečné vyvázání se ze státního systému) znamenají oslabení státního systému snížením příjmů z pojistného odváděného do státního systému. Také v těchto dvou variantách se počítá s tím, že lidé využijí "ušetřené" peníze pro své soukromé zajištění ve stáří formou penzijního připojištění nebo životního pojištění, tedy v rámci kapitálového spoření. Obě formy - částečné vystoupení ze systému i částečné vyvázání se z něho - mají být dobrovolné. Tolik pokud jde o PAYG systém (průběžně financovaný) a FF (fondový systém) z hlediska modelů důchodových systémů politických stran. Podle výkonného týmu lze snížit rizika celého důchodového systému kombinací obou uvedených metod financování. Skutečnost, že citlivost PAYG a FF systému na výše uvedená rizika se liší, vytváří prostor pro snížení rizik celého systému vhodnou diverzifikací (rozdělením rizik). Opomenout nelze ani možnosti mezinárodní diverzifikace financování důchodových závazků. Ve FF systému lze využít možnosti mezinárodní diverzifikace formou zahraničního investování aktiv, a lze tak snížit závislost financování důchodových závazků na vývoji domácí ekonomiky. Naopak klasické PAYG systémy jsou odkázány výhradně na vývoj domácí ekonomiky, ať už v podobě dynamiky průměrné mzdy či vývoje na trhu práce (zaměstnanosti). Lze proto podle výkonného týmu tudíž konstatovat, že optimální není ani jedna z obou krajních variant - jak financování důchodů pouze prostřednictvím průběžného systému, tak ani výhradně fondovým způsobem. Zdroj: Sociální politika: teorie a mezinárodní zkušenost.Socioklub , Praha 2001.
