Nezávislé noviny obãanÛ a pfiátel Kfiivoklátu
K¤IVOKLÁTSKÉ LISTY Roãník I.
¤ÍJEN 2010 UÏ po osmatfiicáté pofiádá TJ Sokol Kfiivoklát v sobotu 30. fiíjna lesní bûh Malá kfiivoklátská..
20 Kã
Problémem kamionÛ v na‰em regionu se zab˘vá ãlánek pracovníka Správy CHKO Kfiivoklátsko Ivana Kasalického.
Velké povídání o tom, jak se Ïilo a Ïije obãanÛm v Budech, jsme zji‰Èovali pro pro na‰e ãtenáfie mezi jejími byvateli. Jistû velmi pouãné a zajímavé téma, které stojí za va‰i pozornost.
âtûte na str. 3
âtûte na str. 4–7
âtûte na str. 2
… A PODZIM JE TADY Studen˘ podzim je tu, a také paní Zima brzy ohlásí svÛj pfiíchod prvními snûhov˘mi vloãkami. Sychravé poãasí pfiímo volá po teple rodinného krbu, po posezení s pfiáteli u horkého grogu ãi voÀavého svafiáku. UÏ není tfieba sekat trávu, ovoce je uloÏené ve sklepech, jen ty motorové pily a cirkulárky jsou v permanenci. Nevlídn˘ neãas, a nemyslím tím pana premiéra, panoval i v sobotním podveãeru 16. fiíjna. Kotelníka nemÛÏe dûlat jen tak nûkdo, proto jsem pln zodpovûdnosti vyrazil doma zatopit. Zcela automaticky jsem ‰krtl sirkou, pfiiloÏil ji k papíru a… plamínek zhasl. Nevûfiícnû koukám na zcela promoãen˘ pokfiíÏkovan˘ papír a mal˘ pramínek vody srdnatû stfiíkající ze zadní stûny kotle. To je teda dneska den, napadlo mû! V nedûli uÏ bylo poãasí lep‰í a mnû do‰lo, Ïe mi kus rezavého plechu a poãmáraného papíru nemÛÏe zkazit náladu. Praskl mi kotel, no a co? Koupím nov˘. Jsou vûci, které spravit nejdou. I s dûrav˘m kotlem mÛÏe b˘t doma teplo. Staãí mít kolem sebe blízké, které máte rádi. Staãí mít kolem sebe pfiátele, se kter˘mi stojí za to vypít v sychravém podzimu ãi studené zimû tepl˘ grog ãi svafiák. AÈ v nastávající slotû a nepohodû máte doma stále teplo. –paf–
V¯SLEDKY KOMUNÁLNÍCH VOLEB V K¤IVOKLÁTù K¤IVOKLÁT (paf). Ve dnech 15. a 16. fiíjna se v Kfiivoklátû konaly, stejnû jako v ostatních obcích a mûstech, komunální volby. O pfiízeÀ voliãÛ se ucházely ãtyfii volební strany – Kfiivoklát obãanÛm, Nezávislí – sdruÏení nezávisl˘ch kandidátÛ, SPOLEâNù S VÁMI PRO NÁ· K¤IVOKLÁT a HASIâI PRO K¤IVOKLÁT. V seznamu voliãÛ bylo zapsáno
celkem 556 osob. Volební úãast byla vy‰‰í neÏ pfied ãtyfimi roky, volit pfii‰lo 347 obãanÛ, coÏ je 62,41 %. Vítûzem voleb se stala volební strana Nezávislí – sdruÏení nezávisl˘ch kandidátÛ. Získala 902, tedy 38,59 % hlasÛ a tfii mandáty v zastupitelstvu. Usedne v nûm Mgr. Milan Naì se 168 obdrÏen˘mi hlasy, Mgr. Jitka Rajni‰ová se 128 hlasy a Ale‰ Pavlík se 125 hlasy. Na druhém místû skonãila kandidátka SPOLEâNù S VÁMI PRO NÁ· K¤IVOKLÁT. Ta obdrÏela 544 hlasÛ, v procentech 23,27 %, a získala mandáty dva. Do zastupitelstva se vrací Ing. Pavla HÛlová, kterou podpofiilo 114 voliãÛ, a druh˘ mandát je pro TaÈánu Friebertovou s 82 hlasy. Na tfietím místû se umístila kandidátka Kfiivoklát obãanÛm. Poãet hlasÛ byl 485, v procentuální vyjádfiení to dûlá 20,75 %. Na základû nich získala jeden mandát pro Petra Tfiísku, kter˘ obdrÏel 172 hlasÛ, coÏ je absolutnû nejvy‰‰í poãet. A ãtvrtí skonãili HASIâI PRO K¤IVOKLÁT. ObdrÏeli 406, tedy 17,37 % hlasÛ, a rovnûÏ jeden mandát. V zastupitelstvu usedne na Do zastupitelstva byla znovu zvolena i b˘valá starostka základû 76 obdrÏen˘ch hlaPavla HÛlová, která odvolila v pátek v podveãer. sÛ Pavel Friebert. Foto Ludûk Frencl
PODùKOVÁNÍ Volební strana HASIâI PRO K¤IVOKLÁT prostfiednictvím stránek Kfiivoklátsk˘ch listÛ dûkuje obãanÛm Kfiivoklátu, ktefií nám v komunálních volbách dali svÛj hlas. V‰ech obdrÏen˘ch hlasÛ si nesmírnû váÏíme. Dûkujeme. Za volební stranu Pavel Friebert
Moudrá slova Je-li my‰lenka opravdu hodnotná, musí existovat zpÛsob, jak ji realizovat. (Elizabeth Blackwell)
V nedûli 3. fiíjna se v kostele sv. Petra na Amalínû uskuteãnil první ze tfií koncertÛ „nultého“ roãníku Kfiivoklátského kulturního podzimu. Na snímku zpívá skladbou Andûlské pfiátelství od Adama Václava Michny z Otradovic Marek Fichtner. Foto Milan Bednafiík
SVATOVÁCLAVSK¯ KONCERT A K¤IVOKLÁTSK¯ KULTURNÍ PODZIM V nedûli 3. fiíjna se v kostele sv. Petra na Amalínû uskuteãnila první ze tfií akcí „nultého“ roãníku Kfiivoklátského kulturního podzimu, jiÏ tradiãní Svatováclavsk˘ koncert. Letos byl v reÏii Kfiivoklátsk˘ch hudcÛ a byl vûnován pfiedev‰ím renesanãním písním a tancÛm. Na úvod a na závûr zaznûl Svatováclavsk˘ chorál ve dvou rÛzn˘ch historick˘ch verzích. Mezi nimi pak skladby francouzsk˘ch, italsk˘ch a nûmeck˘ch skladatelÛ 16. a 17. století a Adama Václava Michny z Otradovic. Koncertní cyklus bude pokraãovat 31. fiíjna vystoupením souboru Ludus musicus z Dobfiichovic, kter˘ kdysi ãasto hostoval na hradû Kfiivoklátû. A protoÏe tento koncert se uskuteãní v návaznosti na státní svátek 28. fiíjna, bude za-
mûfien k ãeské historii. Pod názvem „Hle, jiÏ zlat˘ vûk zaãíná rozkvétat“ uvede gotické písnû z Vy‰ebrodského rukopisu 1410. A vzhledem k renomé souboru to bude jistû velmi hodnotn˘ záÏitek. Tfietí koncert cyklu je pfiipravován na 28. listopadu. A protoÏe to bude jiÏ první adventní nedûle, bude jeho náplÀ vûnována právû Adventu, pfiedzvûsti pfiicházejících svátkÛ vánoãních. Jana Urbanová stfiídala pfii Svatováclavském koncertu violoncello s flétnou. Foto Milan Bednafiík
Ivan Kasalick˘, Kfiivoklát‰tí hudci
TVO¤IVÉ ODPOLEDNE V M· V fiíjnu jsme vyuÏili sluneãného poãasí a uspofiádali „Spoleãné tvofiivé odpoledne s rodiãi“. Se‰li jsme se v‰ichni na zahradû M· v nové venkovní hernû. Téma: „Podzimníãci – lesní skfiítkové, zvífiátka a jejich obydlí z pfiírodnin“. Dûti i jejich rodiãe se s chutí pustili do práce. Nûktefií si v‰e pfiedem promysleli a pfiinesli si i potfiebn˘ materiál. Ostatní vyuÏili nabídky pfiírodnin, které dûti z matefiské ‰koly nasbíraly bûhem sv˘ch vycházek do lesa a polí. Hotové v˘robky si dûti pojmenovaly a vystavily na chodbû M·. ProÏili jsme velmi pfiíjemné odpoledne a jsme rádi, Ïe si rodiãe udûlali ãas a pomohli sv˘m dûtem pfii moc pûkném tvofiení. Jaroslava Vimrová
Spoleãné tvofiilé odpoledne s dûtmi si pfii‰el uÏít i nejeden tatínek. Na na‰em snímku se o v˘robu svého „Podzimníãka“ snaÏí i Jan Povoln˘ s dcerou. Foto Jarka Vimrová
UDÁLOSTI Z OBCE
STRANA 2
Anketa KL Co fiíkáte v˘sledkÛm komunálních voleb v Kfiivoklátû? Hana Kecová 48 let, servírka Vzhledem k tomu, Ïe se hodnû pohybuji mezi kfiivoklátsk˘mi lidmi, tak znám jejich názory na práci zastupitelstva v minulém volebním období. O to více mû v˘sledek komunálních voleb pfiekvapil a nebudu lhát, kdyÏ fieknu, Ïe skoro ‰okoval. A myslím, Ïe jsem nebyla sama, koho v˘sledek voleb totálnû zaskoãil. K tomu snad není vÛbec co dodat.
KL 10/2010
K¤IVOKLÁTSKÁ ·KOLA PLNÁ ZDRAVÍ Jedná se o název nového projektu, jehoÏ cílem je spolupráce s jídelnami M· a Z·. Snahou je zv˘‰it kvantitu i kvalitu konzumace zeleniny u strávníkÛ – zvlá‰tû dûtí, dále pak zlep‰it celkové sloÏení jídelníãkÛ. Projekt vznikl z podnûtu spoleãnosti Bonduelle. V první polovinû roku 2010 probûhla pilotní ãást projektu, kdy ve spolupráci s nutriãními terapeuty byly vytipovány a upraveny recepty tak, aby mnoÏství zeleniny pokrylo minimálnû 35 procent doporuãené denní dávky pro dûti druhého stupnû. Byly téÏ zafiazeny nesladké bezmasé pokrmy. Projekt tak
pfiiná‰í nejen nové recepty, ale pfiednostnû seznamuje zamûstnance ‰kolních jídelen s postupy, jak pfiipravovat zeleninu, aby byla nejen chutná, ale aby v ní bylo zachováno co nejvíce Ïivin. Recepty musí splÀovat i hledisko finanãní. My jsme se pfiipojili k druhé fázi projektu. ObdrÏeli jsme jiÏ nové recepty, pro dûti pak vûcné odmûny (karty, pravítka, samolepky...). âást tûchto dárkÛ byla jiÏ dûtem 1. stupnû rozdána, dal‰í pak budou následovat. Dokonce jiÏ ‰kolní jídelna podle jednoho receptu uvafiila obûd a jednalo se o tûstovinov˘ salát Ho-
nolulu, kter˘ obsahoval právû zmínûnou zeleninu s tuÀákem. Ti, ktefií neholdují rybiãkám, mohli zvolit tûstovinov˘ salát s kufiecím masem a samozfiejmû zeleninou. Dále pokraãuje ivleto‰ním ‰kolním roce Ovoce do ‰kol (pro Ïáky 1. – 5. roãníku), do projektu se letos zapojily v‰echny dûti prvního stupnû. Od záfií nám ov‰em pfiiváÏejí ovoce pouze jednou za ãtrnáct dní. Od bfiezna do ãervna dostávaly dûti ovoce kaÏd˘ t˘den. Tato situace byla zdÛvodnûna tím, Ïe je nyní pfiihlá‰eno více dûtí a tím se sníÏila i ãástka na jedno dítû. Mgr. Marcela Kasíková
Drahoslava Krumniklová 70 let, v dÛchodu Pevnû doufám, Ïe se novû zvolení zastupitelé budou schopni ve svém rozhodování fiídit potfiebami obce. Václav Friebert 71 let, dÛchodce Jsem zklamán tím, Ïe kfiivoklát‰tí obãané odmítli nabídku kandidátky hasiãÛ. Tato parta nad‰encÛ prokazuje své sluÏby obãanÛm nezi‰tnû bez jak˘chkoliv nárokÛ jiÏ dlouhá léta a jejich volební program by byl pro zdej‰í obãany velk˘m pfiínosem. O to zfiejmû nûkter˘m ale nejde. ·koda promarnûné pfiíleÏitosti. Pavlína Vlãková 39 let, uãitelka S v˘sledky voleb jsem spokojená, jen stále nûjak nerozumím rozpoãítávaní hlasÛ... Nicménû zvolen˘m zastupitelÛm pfieju hodnû ‰tûstí, pevné nervy a nezmûnûné odhodlání hájit zájmy obãanÛ obce. Jan Pelesn˘ 22 let, student Komunální volby dopadly tak, jak si lidé zvolili. Ale myslím si, Ïe je ‰koda, Ïe se do zastupitelstva nedostal nûkdo z mlad‰í generace.
Také dnes si mohly dûti kfiivoklátské ‰koly pfii obûdû u v˘dejního okénka poslouÏit nabízen˘m jablkem.
Foto Milan Bednafiík
M A L Á K ¤ I V O K L ÁT S K Á P O O S M AT ¤ I C ÁT É K¤IVOKLÁT (bed). UÏ po osmatfiicáté pofiádá TJ Sokol Kfiivoklát v sobotu 30. fiíjna lesní bûh Malá kfiivoklátská. Na sportovi‰ti U Koleãka se sejdou sportovci ve 22 vûkov˘ch kategoriích. Zápis zaãíná v 8.30 hodin. Start první závodu (chlapci a dívky 6-7 let) je naplánován na 9.45 hodin. Hlavní závod, jehoÏ trasa vede lesními terény kolem hradu Kfiivoklátu a mûfií 6000 metrÛ, bude odstartován v 11.20 hodin. V rámci závodu probûhne Krajsk˘ pohár v pfiespolním bûhu mládeÏe. Po dobûhu Ïákovsk˘ch kategorií mohou úãastníci závodu i diváci zhlédnout ukázku historického ‰ermu v podání skupiny W-Arlet z Roztok.
Napadlo mû… Na zaãátek se pro jistotu zeptám, kdo zná Milana Bednafiíka? V‰ichni? Dobfie. Tak Milan Bednafiík o sobû v poslední dobû ãasto fiíká, Ïe je v Kfiivoklátû „jen chalupáfi“. Nevím, jak ho to napadlo. Snad proto, Ïe mu posádka obecního modrého automobilu dvakrát zapomnûla dát do schránky novodobé Kfiivoklátské noviny zadarmo, coÏ zrovna u jednoho z otcÛ zakladatelÛ je docela slu‰né faux paux. Milan tvrdí, Ïe chalupáfii pr˘ asi nemají nárok… Snad pro to, Ïe má trvalé bydli‰tû v Praze. Kdo ví. Napadlo mû ale, zda vÛbec mÛÏe b˘t Milan Bednafiík v Kfiivoklátû chalupáfi? Pfiedstavte si „typického“ chalupáfie. Obvykle má chaloupku nûkde pfii okraji obce a na fasádû ãíslo evidenãní. Na sobû povût‰inou montérky a buì se r˘pe v hlínû, nebo natírá okap, pfiípadnû míchá maltu nebo beton. Typického chalupáfie také nezná celá ves. Typick˘ chalupáfi sice dbá o okolí své chaloupky, ale spoleãenského Ïivota se úãastní zpravidla pouze v hospodû. No a Milan? Barák má spolu s bratrem Tomá‰em v centru Bud a na nûm ãíslo popisné. Vidût Milana v montérkách pfii míchání malty nebo betonu je asi stejnû pravdûpodobné, jako Ïe pfií‰tí komunální volby vyhraje kdokoliv spojen˘ se mnou. Ale pozor, to neznamená, Ïe je Milan lín˘. O okolí domu se stará dobrovolnû a poctivû. Uklízí po unaven˘ch disko taneãnících, kupuje kytiãky do kvûtníkÛ pod okny, zamete a posype chodník. Pravda, zde jistou podobnost s chalupáfiem lze vystopovat. Ale kdyÏ budu pokraãovat, tak zná ho snad opravdu kaÏd˘. Kolik lidí z Kfiivoklátu a ‰irokého dalekého okolí u nûj napfiíklad je‰tû nebylo na focení? A spoleãensk˘ Ïivot? Snad jen na brigády uÏ moc nechodí. Kfiivoklátsk˘ rodák, kter˘ v Kfiivoklátû bydlí, dvorní hasiãsk˘ fotograf, znalec místní gastronomie, aktuálnû i muzikant, dlouhodobû dokumentarista kfiivoklátského dûní fotoaparátem i kamerou… Jednoznaãnû mi vy‰lo, Ïe Milan Bednafiík prostû nemÛÏe b˘t v Kfiivoklátû chalupáfi, byÈ to o sobû rozhla‰uje. TakÏe Milane Bednafiíku, je mi to líto, ale patfií‰ mezi nás, kfiivoklátské obyvatele, podskupina rodáci. Pavel Friebert PS: Tato úvaha je trochu pomstou Milanovi Bednafiíkovi za jeho neustálé vydávání se za chalupáfie. Aby v tom byl pofiádek!
Ilustraãní foto Milan Bednafiík
POZVÁNKA NA DAL·Í FILMOV¯ PODVEâER K¤IVOKLÁT. Ve stfiedu 3. listopadu v 17.30 hodin se uskuteãní v Informaãním a vzdûlávacím stfiedisku LesÛ âR dal‰í filmov˘ podveãer, kter˘ dvakrát do roka pfiipravují bratfii Milan aTomበBednafiíkovi. Také nyní uvidíme dva DVD filmy – 10 minutov˘ snímek Bety a Fany a 44 minutov˘ dokument 14. roãník Národní soutûÏe mysliveck˘ch trubaãÛ na Kfiivoklátû. „První snímek pojednává o dvou labradofiích „dámách“, které pomáhají pfii terapii v Domovû Leont˘n. Pfiihlásili jsme ho na leto‰ní bienále Videofestivalu S tebou mû baví svût v Podûbradech a získali jsme s ním nejvy‰‰í ocenûní - Zlatého Alberta. Film sklidil úspûch také u publika, stejnû jako obû fenky Bety a Fany, které byly projekci pfiítomny,“ pfiibliÏuje první film jeho reÏisér TomበBednafiík. Druh˘ dokument zachycuje atmosféru a prÛbûh 14. roãníku Národní soutûÏe mysliveck˘ch trubaãÛ, která probíhala v ãervnu roku 2009 na hradû Kfiivoklátû a v jeho okolí. „Myslím si, Ïe film upoutá nejen v‰echny myslivce a myslivecké trubaãe, ale i ‰irokou vefiejnost. SnaÏili jsme se tuto v˘jimeãnou událost
nejen zmapovat, ale také tak tro‰ku nahlédnout pod pokliãku této zajímavé ãinnosti. Kdypak se vám po-
‰tûstí sly‰et pûknû pohromadû nejlep‰í trubaãské soubory a sólisty republiky,“ zve na druh˘ film Milan Bednafiík, kter˘ se na nûm podílel nejen jako kameraman, ale také jako scénárista a reÏisér. Hostem veãera bude Ing. Miroslav Pecha, kter˘ je velk˘m znalcem kfiivoklátské myslivosti a ãlenem sboru Kfiivoklátsk˘ch trubaãÛ. Pro v‰echny na‰e vûrné diváky mám je‰tû jedno pfiekvapení, v na‰em stfiedisku byla instalována nová technika. K dispozici je nové plátno, které je rozmûrovû vût‰í neÏ to minulé, a umoÏÀuje projekci ‰irokoúhl˘ch filmÛ. Nov˘ je i dataprojektor, a tak nezb˘vá, neÏ si pfiát ostr˘ obraz a dobr˘ zvuk. Tû‰íme se na vás. TáÀa Friebertová
DùNÍ SOUâASN¯CH DNÒ
STRANA 3
KL 10/2010
K ¤ I V O K L ÁT S K O A K A M I O N Y Do devadesát˘ch let nepfiedstavovala tûÏká nákladní doprava na Kfiivoklátsku nijak závaÏn˘ pro-
cí (napfi. PR Stfiíbrn˘ luh na Beraníku), niãení silnic pfietíÏen˘mi soupravami apod., nebyly Policií âR,
Dopravní situace, kterou mÛÏete vidût dole v Budech prakticky dennû. V nejuωích místech vozovky se sotva vyhnou dva osobáky, natoÏ kamiony. KaÏdá takováto zácpa zdrÏí dopravu o desítky minut. Je dobfie, Ïe se tím jiÏ nûkdo zaãíná zab˘vat. Foto Milan Bednafiík
blém. Hlavními velk˘mi náklady, voÏen˘mi pfies zdej‰í obce, byly surové kmeny lesních velikánÛ. Zejména smrky a modfiíny byly ãasto tak dlouhé, Ïe jejich ‰piãkami soupravy drhly v zatáãkách svahy za krajnicí, jak je krásnû vidût napfi. v serpentinách smûrem na Velkou Bukovou. Pak se k nim zaãaly ale pfiidávat dlouhé soupravy návûsÛ, hlavnû smûfiujících do a z rakovnick˘ch továren jako napfi. Procter & Gamble, tedy Rakona apod. Stále více kamionÛ si zkracovalo také cestu z dálnice D5 na Kladno a dál do severních regionÛ Stfiedních âech. KdyÏ byly v polovinû devadesát˘ch let provádûny rekonstrukce mostÛ na Kfiivoklátû a pak i v Roztokách, byla tûÏká nákladní doprava na ãas z centrální ãásti Kfiivoklátska vylouãena. BohuÏel, po opûtovném otevfiení mostÛ byla omezení zru‰ena a nic nebyly platné Ïádosti a návrhy zdej‰ích obcí na ponechání omezujících dopravních znaãek. Policie jednoznaãnû prohlásila, Ïe k tomu nejsou dÛvody, kdyÏ jsou mosty rekonstruované, tedy spí‰ novû postavené a mají dostateãnou nosnost. Ostatní dÛvody, jako jsou nezpÛsobilé komunikace (zatáãky a úzké prÛjezdy obcemi, nevhodn˘ povrch – kostky kolem hradu Kfiivoklátu a v Mûsteãku, pfiípadnû jejich kombinace), ohroÏení chodcÛ, vãetnû ‰kolních dûtí, ohroÏení ãi pfiímé niãení domÛ kolem silnic nebo velké riziko dopravních nehod, vãetnû pfievrácení kamionu do chránûn˘ch území sousedících se silni-
ani odborem dopravy, tehdy je‰tû Okresního úfiadu Rakovník, uznány za dostateãné k regulaci prÛjezdu kamionÛ pfies centrální ãást Kfiivoklátska. Po ustavení krajÛ a pfiechodu kompetencí v dopravû na nû, kontaktovala Správa chránûné krajinné oblati Kfiivoklátsko, spoleãnû se starosty nejvíce postiÏen˘ch obcí, zástupce hejtmana pro dopravu. Napfied to byl pan Vy‰ehradsk˘ z ODS, poté pan Pov‰ík z âSSD. V˘sledek byl v obou pfiípadech skoro stejn˘. Problematika negativních dopadÛ tûÏké nákladní dopravy na pfiírodu a obce Kfiivoklátska není mezi prioritami kraje. Pana Pov‰íka se sice podafiilo pfiesvûdãit k osobní náv‰tûvû Kfiivoklátska a ukázat mu nejpalãivûj‰í problémová místa, ale reakce byla pomûrnû vlaÏná a nemûla zatím Ïádné reálné pokraãování. Na‰tûstí se podafiilo vzbudit zájem na Dopravní fakultû âVUT v Praze a vûci se ujal jeden tamní doktorand, kter˘ si vzal jako téma své práce zpracovat studii optimalizace dopravy na Kfiivoklátsku. MoÏná, Ïe jste letos zahlédli na nûkter˘ch dopravnû komplikovan˘ch místech mladého ãlovûka s tuÏkou a blokem, jak sleduje projíÏdûjící auta a zapisuje si nûco do svého bloku. To jsou najatí studenti, provádûjící dopravní prÛzkum, na jehoÏ základû se vyhodnocuje zatíÏení jednotliv˘ch komunikací a z nûho pak vyjdou i základní informace pro vlastní návrhy potfiebn˘ch opatfiení. Domníváme se, Ïe by mohlo jít pouze o opatfiení organizaãního charak-
âERNÁ KRONIKA SMRT POD KABINOU S¯KO¤ICE (bed). K tragické události do‰lo v pátek 8. fiíjna kolem poledne v areálu dopravní spoleãnosti na S˘kofiici. Osmaãtyfiicetilet˘ Z. â. ze Zbeãna zde opravoval pístnici, kvÛli ãemuÏ zvedl kabinu kamionu. Ta v‰ak ve chvíli, kdy byl pod ní, spadla a fiidiãe pfiimáãkla. K nehodû byli pfiivoláni hasiãi ze Stochova a Berouna, ktefií ne‰Èastníka vyprostili. Lékafi záchranné sluÏby v‰ak uÏ mohl pouze konstatovat smrt. „Kabina muÏi zpÛsobila tûÏké zranûní hrudníku. Byla u nûj nafiízena zdravotnû bezpeãnostní pitva. Policie okolnosti úmrtí ‰etfií,“ uvedl mluvãí rakovnick˘ch policistÛ René âern˘.
Z KEMPU ZMIZELY SLUNEâNÍKY RAâICE (bed). Z kempu v Raãicích se ztratily velké sluneãníky s reklamním logem jednoho z ãesk˘ch pivovarÛ. Neznám˘ zlodûj vyuÏil toho, Ïe uÏ nyní v kempu témûfi nikdo není, rozlomil zámky, kter˘mi byly sluneãníky na venkovních stolcích zaji‰tûny, a odcizil je. PlzeÀská firma, které sluneãníky patfií, tak byla po‰kozena o osm tisíc korun.
AUTO V KANÁLU MùSTEâKO (bed). Uvolnûn˘ poklop od kanalizace zpÛsobil dopravní nehodu v Mûsteãku. Jedena‰edesátiletá fiidiãka z Rakovnicka jela po místní komunikaci ve vozidle ·koda Octavia. KdyÏ se chtûla vyhnout v protismûru zaparkovanému vozidlu, najela na poklop kanalizace. Ten se propadl a automobil do otvoru zãásti zapadl. Do‰lo k po‰kození chladiãe a spodních plastick˘ch krytÛ. ·koda byla vyãíslena na 27 tisíc korun. Nehoda se na‰tûstí obe‰la bez zranûní.
teru, spoãívající pfiedev‰ím ve stanovení vyhovujícího reÏimu na silnicích II. a III. tfiídy, pfiípadnû na místních komunikacích tak, aby byl prÛjezd velk˘ch nákladních aut Kfiivoklátskem maximálnû omezen. Nemûlo by se to samozfiejmû t˘kat místní dopravní obsluhy, ale v˘hradnû tranzitní kamionové dopravy. Velmi dÛleÏit˘m opatfiením bude promítnutí omezujících ustanovení do informaãních systémÛ GPS navigací, podle kter˘ch velká ãást fiidiãÛ kamionÛ volí svoji trasu. Navigace vychází z informací automap a ty nezohledÀují místní zvlá‰tnosti, jako jsou strmé zatáãky, prudká stoupání a domy postavené pfied staletími pfiíli‰ blízko vozovky. Urãitou ‰anci dává také pfiípadné vyhlá‰ení Národního parku Kfiivoklátsko, v jehoÏ bliωích ochrann˘ch podmínkách je navrÏen zákaz vjezdu motorov˘ch vozidel, jejichÏ celková hmotnost pfiesahuje 12,5 t na území I. a II. zóny. To by mohlo ãást silnic, pfiedev‰ím v centrální ãásti Kfiivoklátska, pro tranzitní kamionovou dopravu uzavfiít. AÈ tak ãi onak, ãím dfiíve to nastane, tím pro Kfiivoklátsko lépe! Podle posledních zpráv pfiineslo spojené úsilí jiÏ nûjak˘ v˘sledek a moÏná se vbrzku doãkáme zásadní úpravy v dopravním znaãení. Ivan Kasalick˘, Správa CHKO Kfiivoklátsko
K ¤ I V O K L ÁT S K ¯ PA L E C Velké podûkování Milanovi a Tomá‰ovi Bednafiíkov˘m za profesionálnû odvedenou práci pfii v˘robû pfiedvolebních materiálÛ. Tomá‰ovi pak také za v˘born˘ moderátorsk˘ v˘kon. Moc dûkujeme za va‰i podporu a pomoc. Pavel Friebert Palec nahoru v‰em manÏelkám, pfiítelkyním a také samotn˘ch kandidujícím Ïenám, které napekly na pfiedvolební besedu volebních stran HASIâI PRO K¤IVOKLÁT a SPOLEâNù S VÁMI PRO NÁ·
K¤IVOKLÁT. Neinformovan˘ náv‰tûvník si mohl besedu snadno splést se soutûÏí o nejlep‰í domácí ‰trúdl. A milovníci sladkého zaÏívali „lukulské hody“. Dûkujeme za pomoc. Pavel Friebert Dûkujeme Petru Slapniãkovi a pracovníkÛm jeho firmy Topmont za rychlou v˘mûnu prasklého kotle ústfiedního topení. I kdyÏ nemrzlo, teplo je teplo. S dobrou a rychlou prací jsme byli moc spokojeni. Pavel Friebert s jiÏ nemrznoucí rodinou
Z REDAKâNÍ PO·TY P¤ÁNÍ SPADLÉ Z NEBE Byl sluneãn˘ podzimní záfiijov˘ pátek a pr˘ rostou… Lehce poobûdvám, a pak na nû vyrazím na ma‰inû. Program na odpoledne je jasn˘, tak trochu se projet podzimní krajinou, ale i tak trochu vyfie‰it, co k veãefii. Pfiibaluji si památeãn˘ zavírací houbafisk˘ nÛÏ po tátovi a do kapsy muchlám men‰í látkovou ta‰ku na houbafisk˘ úlovek. Trasa mé cesty je pfiedem daná a moje Yamaha vesele vyráÏí podél fieky Berounky k Rozvûdãíku a pak nad Nezabudice, kde zkou‰ím své první houbafiské ‰tûstí. ZajíÏdím hloubûji do lesa, abych svítivou ãervení svého stroje neprovokoval potenciální chmatáky. V‰ude majestátn˘ klid a mír, jen ptáci ‰vitofiící v korunách letit˘ch kfiivoklátsk˘ch velikánÛ. „A mám tû, tak pojì hezky do ta‰ky,“ oslovuji v mechu se krãícího hfiíbka. A zanedlouho k nûmu putují dal‰í jeho kamarádi a pfiátelé z houbové fií‰e. V duchu si pfiedstavuji tu voÀavou smaÏenici s ãersvt˘m mûkk˘m „prdlánkem“. Za necelou pÛlhodinku je ta‰ka skoro plná. „Béìo, nebuì hamoun a nech tu také nûco pro dnes doraziv‰í nadrÏené chalupáfie,“ osloví mû moje lep‰í já. Obracím se tedy na zpáteãní cestu. Chvilku se rozhlíÏím, kde jsem, a pak neomylnû vyráÏím skrz hou‰tiny maliníku napfiíã lesem k zaparkovanému ofii. Abych potlaãil poku‰ení na dal‰í sbûr hub, koukám radûji spí‰e po v˘‰kách. V tom se moje oãi zastavily na nûãem podivném, co mi sem nûjak nepasovalo. Pfiede mnou byl mohutn˘ ‰ípkov˘ kefi a na jeho pichláãcích se houpalo torzo ãerveného balónku s pfiivázan˘m mal˘m modr˘m lísteãkem. Udûlám nûkolik krokÛ a vzkaz sundám. Lístek byl cel˘ promoãen˘ a vzkaz na nûm napsan˘ sotva ãiteln˘. Z jedné strany stûÏí pfieãtu dvû slova Mandy a Thomas. Rubovou stranu s drobnûj‰ím textem bez br˘lí nezvládám. Moje romantická du‰e se zatetelila blahem, protoÏe miluji podobné bláznivé ãiny. Od dûtství mnû imponují tajemství, jako vzkazy v láhvích vylovené z oceánÛ, vzdu‰ná poselství doputovaná na balóncích ãi tajemné vzkazy vyryté v kmenech stromÛ ãi nápisy z dávn˘ch vûkÛ zakleté do skalních masivÛ. Beru modr˘ lísteãek se vzkazem a opatrnû ho vkládám do penûÏenky. Doma ho pak dám vyschnout na topení. Veãer pak sedám s br˘lemi nad záhadn˘ lístek spadl˘ z nebes. Zji‰Èuji, Ïe drobn˘ text je psan˘ nûmecky
a Ïe odesílatelé Mandy a Thomas jsou z Pirny. Textu moc nerozumím, ale s pomocí slovníku a zbytkÛ znalostí ze ‰koly otrocky text pfieloÏím. Zfiejmû jde o nûjaké pfiání, ale pofiád si nejsem jist˘ o jaké. Obracím se tedy o pomoc na svoji milou kamarádku Gudrun, jíÏ nûmãina je druhou matefi‰tinou. Nejprve si myslím, Ïe jde o dûtsk˘ vzkaz z nûjakého tábora, ale vzkaz hovofiil o ‰tûstí, radosti a lásce. Ale nakonec proã ne, i kdyÏ jsem bezdûtn˘, dokáÏu si pfiedstavit, co v‰echno se dnes mÛÏe dûtem honit hlavou. Vím, Ïe podobné akce mají dûti v oblibû, a také vím, jakou radost jim udûlá, kdyÏ jim nûkdo na takov˘ vzkaz odpoví. Vzpomínám si na podobnou balónkovou akci dûtí roztocké ‰koly pfii Noci s Andersenem. ProtoÏe asi nemám nic jiného na práci, sedám ke klávesnici a pí‰u Thomasovi a Mandy dopis, aby mi o sobû nûco napsali více, a taky poslali fotku, Ïe bych o tomto záÏitku rád nûco napsal do novin. Pofiád si myslím, Ïe pí‰i dûtem. Gudrun mi dopis pfieloÏí a já k nûmu pfiidávám nûkolik propagaãních materiálÛ a pohlednic z na‰eho regionu a do Pirny na uvedenou adresu odesílám. Moji radost mi Gudrun trochu pokazila proroctvím, Ïe se nemám moc tû‰it, Ïe mi stejnû nikdo neodpoví. „To je jedno, ale budu mít alespoÀ ãisté svûdomí, Ïe jsem to zkusil…“ „Milá Gudrun, jsi ‰patn˘ prorok…“ Po dvou t˘dnech jsem obdrÏel na svoji e-mailovou adresu hezk˘ dopis z Pirny. Pfieposílám proto rychle do‰lé fiádky své nejmilej‰í pfiekladatelce z nûmecké jazyka, abych se dozvûdûl, Ïe Mandy a Thomas Heilsberkovi nejsou dûti, ale ãerství novomanÏelé. „Moc nás Vበdopis potû‰il. Ráda Vám
nûco o nás napí‰u a také posílám dvû fotky, které jsou urãeny jen pro va‰e noviny. Svatbu jsme mûli 3. ãervence 2010 a slavili jsme ji na hradû Altrathen s pfiáteli a pfiíbuzn˘mi. Odtamtud jsme také brzy zveãera poslali srdcové balónky, coÏ byl nápad na‰ich rodiãÛ. Na‰i hosté tam mûli pro nás napsat nûjaká milá pfiání, která se nám, doufejme, splní. Nûkolik slov o nás. Je nám 25 a 29 let a Ïijeme spolu uÏ 8 rokÛ jako pár. ProtoÏe spolu máme tfiíletou dceru, usoudili jsme, Ïe by bylo naãase se vzít. Já jsem studentka a mÛj manÏel pracuje jako prodejce aut v DráÏìanech,“ pí‰e Mandy… Ani netu‰íte, jakou jsem mûl z toho mailu radost. V dne‰ní dobû plné technick˘ch vymoÏeností, satelitÛ a superrychlé elektroniky, Ïe se je‰tû najdou romantici, co posílají do oblak svá balónková pfiání… Není to nádhera? KdyÏ si pfiedstavím, jaká to byla náhoda, Ïe jsem na vzkaz narazil v hlubok˘ch lesích, kam lidská noha ‰lápne málokdy. Paní Mandy je‰tû pí‰e, Ïe na základû vzkazu z balónkÛ dostali je‰tû jeden pohled z Hofiovic (sice pí‰e Thorovice), ale jinak pr˘ jiÏ nic. KdyÏ vidím les odlétajících balónkÛ na zaslané fotografii, je to vlastnû mal˘ zázrak, Ïe jeden doputoval aÏ k nám na Kfiivoklátsko a byl nalezen. Jsem moc rád, Ïe se s vámi o tento záÏitek mohu podûlit a doufám, Ïe i jménem ãtenáfiÛ Kfiivoklátsk˘ch listÛ mohu Thomasovi a Mandy Heilsberkov˘m z nûmecké Pirny popfiát mnoho lásky do jejich spoleãného Ïivota, pfiízniv˘ vítr do plachet rodinného ‰tûstí a aby se jim jejich balónkové pfiání splnilo. Milan Bednafiík
PODZIMNÍ REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ
STRANA 4
KL 10/2010
J A K S E VÁ M Î I J E V B U D E C H NEJSTAR·ÍM STAVENÍM V BUDECH BYL ML¯N PODHRADEC Dûjiny obce Kfiivoklátu jsou úzce spjaty s dûjinami hradu, kter˘ byl zaloÏen uprostfied hlubok˘ch lesÛ pravdûpodobnû na poãátku 11. století ãesk˘mi kníÏaty. Na pfielomu 14. a 15. století zaãala v podhradí vznikat první obydlí drobn˘ch fiemeslníkÛ. âasem se pro tuto ãást Kfiivoklátu vÏilo pojmenování Budy, protoÏe stavení pfiipomínala spí‰ boudy neÏ chalupy. Nejstar‰í stavbou v Budech byl potoãní ml˘n, kter˘ se naz˘val Podhradec. Ten zásoboval hrad moukou a mlel se v nûm i slad. První dochovaná písemná zpráva o ml˘nu se datuje k roku 1460, ale je jisté, Ïe zde stával jiÏ mnohem dfiíve. V polovinû 16. století je v Budech registrováno 17 stavení, v nichÏ bydlili dva krejãí, dva ‰evci, koláfi, pekafi, kováfi, zedník, beãváfi a nûkolik hradních zamûstnancÛ (purkrabí, dÛchodní a obroãní písafii, sládek, lesmistr…). Dále je zde ml˘n, pila, dva statky a také vefiejná lá-
zeÀ, postavená v roce 1541. V 17. století pfiibyla dal‰í stavení - napfi. koÏeluÏna, draslovna (flusárna), hostinec a ‰kola, v níÏ od roku 1652 vyuãoval kantor Václav Juvenalis Mûlnick˘. Rozmach Bud nastal na zaãátku 19. století, kdy zde vrchnostensk˘ úfiad evidoval k roku 1802 371 obyvatel, ktefií tvofií 72 rodin. Z tohoto poãtu je 368 kfiesÈanÛ a tfii Îidé. Z fiemesel jsou zaznamenáni provazník, zedník, ‰vec, krejãí, kováfi, mlynáfi, pekafi, mydláfi, bednáfi, fiezník, zámeãník, sklenáfi, koláfi, tesafi, ale také uãitel, fofit, sluha nebo podomek. Roku 1864 se spojily Budy s Amalínem a osadou âastonice v jeden správní subjekt. Ten byl usnesením obecního zastupitelstva z 1. prosince 1886 slouãen v jedin˘ spoleãn˘ katastr pod jménem Kfiivoklát. Roku 1896 byla obec pov˘‰ena na mûstys a stala se stfiediskem celého kraje. Nejvût‰ího rozmachu dosáhly Budy v první polovinû 20. století, kdy
zde b˘vala vût‰ina kfiivoklátského obchodního zázemí a sluÏeb. Dá se fiíci, Ïe zejména ve 30. a 40. letech 20. století byly Budy zcela sobûstaãné. 80 procent obyvatel jejich Ïivnosti uÏivily. V drtivé vût‰inû se jednalo o rodinné podniky, jen ty vût‰í zamûstnávaly také lidi mimo rodinn˘ okruh. V centru obce byl k dispozici po‰tovní úfiad a filiálka rakovnické spofiitelny. U Hotelu Musil a Hotelu S˘kora byly ãerpací stanice (benzin i nafta). V sokolovnû turistická ubytovna. Ordinovali zde dva praktiãtí lékafii a jeden zubafi. Léky bylo moÏné zakoupit v lékárnû U sv. Václava. Bujel zde pestr˘ kulturní a spoleãensk˘ Ïivot, kter˘ se odehrával v hotelech S˘kora a Musil, v sokolovnû, kde hrávalo i kino, a na sportovi‰ti U Koleãka. Dnes, kdy obyvatele Bud spoãítáte na prstech rukou a podhradí pfiipomíná „mûsteãko duchÛ“, je to historie témûfi neuvûfiitelná. TomበBednafiík
Snímek Bud nûkdy okolo roku 1910.
Foto archiv autora
K¤IVOKLÁTSKÉ PODHRADÍ SE MI STALO NA PADESÁT LET DOMOVEM V rámci na‰í sondy o tom, jak se Ïije obyvatelÛm Bud, jsem dostal nápad, Ïe by nebylo nezajímavé, aby na své záÏitky zavzpomínal nûkdo, kdo si pamatuje tuto ãást obce v její slavnûj‰í minulosti. Mnoho pamûtníkÛ jiÏ nezb˘vá, proto jsem byl rád, Ïe moji prosbu neodmítla a spolu se mnou zavzpomínala na Kfiivoklát jedna moc milá dáma, kterou není potfieba vût‰inû z vás moc pfiedstavovat. Onou pamûtnicí je paní Julie ¤ídká, kterou si vût‰ina z nás pamatuje jako prodavaãku prodejny Okresního podniku sluÏeb. Její manÏel PharmDr. Alois ¤ídk˘ tu pÛsobil v padesát˘ch a ‰edesát˘ch letech jako lékárník. Jako kluk jsem mûl rodinu ¤ídk˘ch velice rád, byli jsme sousedé a váÏe se mi k nim mnoho krásn˘ch vzpomínek. Paní ¤ídká dnes Ïije u syna v Praze a byl jsem moc rád, Ïe svolila, abych se na chvíli zastavil a mohl pro ãtenáfie Kfiivoklátsk˘ch listÛ její vzpomínky na Ïivot pod hradem Kfiivoklátem zaznamenat. Paní ¤ídká, kdy jste pfii‰la na Kfiivoklát a za jak˘ch to bylo okolností? „Bylo to v roce 1952 po znárodnûní. ReÏim nám sebral v Praze lékárnu i dÛm, ze kterého jsme se museli vystûhovat. Podmínka byla, Ïe to musí b˘t nejménû 60 km od Prahy. Zprvu hrozilo, Ïe pokud si sami nic neseÏeneme, budeme muset odejít aÏ k Novému Boru do nûjaké cikánské kolonie, protoÏe podle slov tehdej‰ího referenta úfiadu práce jsme si jako Ïivnostníci nic lep‰ího nezaslouÏili. MÛj muÏ se od jednoho známého dozvûdûl, Ïe se na Kfiivoklátû uvolnilo místo v lékárnû po tûÏce nemocném doktoru Luká‰kovi, tak jsem jim bûÏela na úfiad fiíci o této nabídce. Po poniÏujících tahanicích manÏel nakonec toto místo dostal, a tak jsme se tedy v listopadu 1952 s manÏelem a synem stûhovali na Kfiivoklát. Zdej‰í národní v˘bor nám pfiidûlil byt v domku Tolmanov˘ch, nedaleko od lékárny, kam mÛj manÏel nastoupil. Byt byl oproti tomu na‰emu praÏskému dost Ïalostn˘. Byl vlhk˘ a s houbou v podlaze, bez vody a záchodu. Ten tam byl such˘ a chodili jsme na nûj ven na dvÛr. Chvíli jsme se z této zmûny vzpamatovávali, ale postupnû jsme na vlastní náklady byt uvedli do trochu obyvatelného
bách. Zprvu to bylo v prádelnû, která byla zfiízena v domû po Winklerov˘ch, pfied lávkou na nádraÏí. Byla tam prádelna, sbûrna ãistírny, oprav obuvi, mandl a prodejna drobn˘ch v˘robkÛ podniku. Práce mezi lidmi se mi líbila a byla jsem tam spokojená.“ Chci se zeptat, jak˘ byl Vበprvní dojem z Kfiivoklátsk˘ch, kdyÏ jste sem pfii‰li. MÛÏete jmenovat nûkoho, kdo vám tehdy nejvíce pomohl? „Vzpomínám si, Ïe se k nám v‰ichni obyvatelé chovali moc hezky, a kaÏd˘ se nám snaÏil nûjak pomoci podle sv˘ch moÏností. Zprvu nám nejvíc pomohla rodina Hildebrandov˘ch, ktefií bydleli naproti. Poradili nám tfieba, kde koupit uhlí, kde obstarat rÛzné potfiebné sluÏby nebo kde co vyfiídit po úfiadech. Dal‰í osobou, která mi byla dobr˘m rádcem v prvních dnech na Kfiivoklátû, byla paní Mafienka Procházková, co bydlela proti Soukupov˘m. âasem jsme si i s ostatními sousedy na sebe zvykli a nikdo se na nikoho nevyvy‰oval. Vût‰ina lidí si pomáhala, a pfiestoÏe doba v tûch padesát˘ch letech nebyla lehká, lidé si tu pomáhali podle sv˘ch moÏností. Urãitû se zde Ïilo klidnûji neÏ v Praze, lidé zde mûli na sebe ãas, jeden vyslechl starosti druhého a snad proto byli na sebe i hodnûj‰í. Samozfiejmû, Ïe se na‰li jedinci, se kter˘mi to zaskfiípalo, ale tûch na‰tûstí nebylo mnoho. Poznala jsem to hlavnû aÏ po tom, co manÏel zemfiel. To víte, na samotnou Ïenskou si kaÏd˘ troufne, ale spory mi pomohli vyfie‰it dal‰í hodní sousedé, u kter˘ch jsem na‰la Jen my star‰í si jistû vzpomeneme na usmûvavou tváfi PharmDr. Aloi- pomoc a zastáse ¤ídkého z kfiivoklátské lékárny. Foto archiv ní.“ Bydlela jste stavu. ManÏel se v nové práci brzy v Budech padesát let. Za tu dobu zapracoval a lidé si ho oblíbili, pro- jste jistû zaÏila mnoho pfiíhod toÏe byl na nû vlídn˘, zaji‰Èoval jim a událostí. Na co nejvíc vzpomírÛzné léky, které nebyly tfieba bûÏ- náte nebo co Vám nejvíc chybí? nû dostupné. Lidé téÏ ocenili, Ïe jim „Tak na prvním místû se mi st˘svyhovûl a vydal léky i mimo oteví- ká po zahrádce. Tu jsem milovala rací dobu nebo v dobû volna, kdyÏ a trávila tam kaÏdou volnou chvilto bylo potfieba. Já jsem zaãala pra- ku. Mûla jsem pocit, Ïe upravená zacovat v místních komunálních sluÏ- hrádka u silnice je mojí vizitkou. Pû-
ní vûk i dûti. Marcel mûl vÏdycky trasu bezvadnû pfiipravenou, památky nastudované a na jeho poutavé vyprávûní vzpomínám dodnes. Pfii zájezdech panovala dobrá nálada, nikdo se nehádal, v‰ichni vÏdycky byli nadmíru spokojeni. Hlavnû jsme tyto akce ocenili my, star‰í obãané, pro které to bylo jedinou pfiíleÏitostí, jak se nûkam podívat za pár korun. Co tu pÛsobilo spolkÛ, tfieba svaz Ïen, zahrádkáfii, vãelafii, myslivci, sokol, hasiãi, Osvûtová beseda a urãitû jsem na nûjaké zapomnûla. Pofiádaly se kurzy v‰eho moÏného, zajímavé pfiedná‰ky lékafiÛ, poutavé besedy s umûlci nebo jin˘mi zajímav˘mi lidmi, hrálo Paní Julie ¤ídká dnes Ïije v Praze v domû svého syna a na v‰ech- zde kino. Nebyl t˘ny Kfiivoklátské ãasto vzpomíná. Foto Milan Bednafiík den, aby se nûco nedûlo. Je ‰koda, Ïe se stovala jsem tam v‰echno, kvûtiny, zru‰ilo v‰echno, co bylo pro obyv‰echnu moÏnou zeleninu, jahody, ãejné lidi. To je to, co mi dnes nejale tfieba i ãervenou fiepu. KdyÏ jsem víc chybí, a jistû nejsem sama. tam pracovala, kaÏdou chvíli se Vzpomínám také na krásné spoleu plotu nûkdo zastavil, popovídali ãenské plesy, které byly vÏdycky jsme si, vymûnili zku‰enosti. Také velkou kfiivoklátskou událostí. Já se vzpomínám na lidi, které jsem na úãastnila hlavnû tûch na‰ich, komuKfiivoklátû potkala a ktefií mi zÛsta- nálních, sice pracovnû, prodávala nou v mysli do konce Ïivota. Nera- jsem vût‰inou v pokladnû vstupenda bych na nûkoho zapomnûla, ale ky nebo vypomáhala v ‰atnû. Pamamoc hezky vzpomínám na paní Ha- tuji ale na tu slavnostní atmosféru, nu Skleniãkovou, se kterou jsem po na krásnû obleãené lidi a na pohodu, léta pracovala, na pana Václava Frie- která tam vÏdycky panovala. Choberta, kter˘, aã mÛj ‰éf, se ke mnû dila jsem téÏ zvát na plesy po rodichoval vÏdycky moc fajn. Vzpomí- nách. Nena‰el se ãlovûk, kter˘ by ornám na kfiivoklátské Ïeny, se kter˘- ganizaci nepodpofiil koupí lístku, mi jsem léta kamarádila. Byly to i kdyÏ vûdûl, Ïe na ples tfieba ze zdrapaní Maleãková, Macáková, Holu- votních dÛvodÛ nepÛjde. Pfiijít na bová, Humlová, Vydrová, Strejãko- ples bylo pro kaÏdého obyvatele vá a mnohé dal‰í. Chodily jsme po prestiÏní záleÏitostí… KdyÏ jsme procházkách v pfiírodû, nav‰tûvova- pak zaãali prodávat kvûtiny, nezaly kulturní a spoleãenské akce v ob- pomenu na nápor zákazníkÛ pfied ci. Scházely jsme se ve v‰ech moÏ- svátkem MDÎ. Bylo to pro nás obn˘ch spolcích, a tak jsem byla pofiád dobí a pfiíleÏitost, jak znûkolikanámezi lidmi. Pfiipomenu tfieba legen- sobit bûÏné trÏby. Objednávky byly dární zájezdy s Marcelem Havlíkem. nejen od podnikÛ a institucí pÛsobíPofiádal je pod Osvûtovou besedou cích tady nebo v okolních obcích, ale a pokaÏdé zájemci zaplnili autobus. musela jsem poãítat i se zapomûtliNebyl to jen zájezd dÛchodcÛ, jez- v˘mi manÏely, co v‰e fie‰í na podili s ním v‰ichni, mladí, star‰í, stfied- slední chvíli nebo na malé ‰koláky,
co nemûli moc penûz, ale pfiesto chtûli mamince udûlat kytiãkou radost. To mû vÏdycky potû‰ilo a ráda jsem jim s v˘bûrem poradila. To samé pak následovalo je‰tû na podzim, v období du‰iãek. Zaji‰Èovala jsem krom bûÏného du‰iãkového zboÏí i vazby vûncÛ a kytic z rakovnické vazárny, aby v‰echno lidé mûli zde a nemuseli pro to nikam jezdit.“ Poslední otázka bude taková smutná. Proã jste po tolika letech z Kfiivoklátu ode‰la? „Tak pfiedev‰ím to byl mÛj vûk, hlavnû zima mi tu zaãala dûlat problémy. Mûla jsem lokální topení, tak nosit otop a skládat uhlí mû téÏ zmáhalo, pak rovnûÏ uklízení snûhu nebylo moc pfiíjemné. Dále jsem zji‰Èovala, Ïe obyvatel v Budech ub˘vá a postupnû se to zde vylidÀuje. V roce 2002, kdyÏ jsem ode‰la, to jiÏ nebyl ten pulsující Kfiivoklát, na kter˘ jsem byla zvyklá z minulosti. Po roce 1989 jsme dostali v restituci zpût nበpraÏsk˘ dÛm, a kdyÏ se tam uvolnil byt, rozhodla jsem se, Ïe na stará kolena vymûním romantiku kfiivoklátského podhradí za pohodlí praÏského ústfiedního topení. V‰e se je‰tû urychlilo, kdyÏ se ke mnû donesly zvûsti, Ïe se na‰el zájemce na mÛj kfiivoklátsk˘ byt, kter˘ tu mûl zájem o víkendové bydlení. To víte, Ïe se mi s lehk˘m srdcem po padesáti letech neodcházelo a st˘ská se mi dodnes. Ale takov˘ uÏ je Ïivot. Zde v Praze mám pohodlí a v‰echny blízké pod jednou stfiechou. Jsem ráda, kdyÏ si obãas udûláme na Kfiivoklát v˘let autem a já si mohu projít místa, která se mi vryla do srdíãka. V duchu si popovídám s tûmi, ktefií jiÏ dnes neÏijí, se sousedy, kamarádkami a dobr˘mi lidmi. Zavzpomínám na to, co jsem tu s nimi proÏila… Spojení s Kfiivoklátem mám díky Kfiivoklátsk˘m listÛm dodnes, a moc ráda si v nich poãtu nejen já, ale také mÛj syn Ája. O dûní na Kfiivoklátû se pofiád zajímáme a není nám jedno, s jak˘mi problémy se dnes pot˘ká. DrÏím palce v‰em, ktefií to s ním myslí poctivû, a vûfiím, Ïe se v‰echno brzy zlep‰í. Pfieji dne‰ní mladé kfiivoklátské generaci, aby mohla b˘t na toto mûsteãko hrdá a s láskou na nû vzpomínat tfieba za padesát let, tak jako já…“ Mnohokrát dûkuji za rozhovor a do dal‰ích let Vám jménem Kfiivoklátsk˘ch pfieji pevné zdraví, ‰tûstí a pohodu. Milan Bednafiík
PODZIMNÍ REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ
STRANA 5
KL 10/2010
J A K S E VÁ M Î I J E V B U D E C H K¤IVOKLÁTSKÉ BUDY MÉHO DùTSTVÍ ANEB VZPOMÍNÁNÍ TOMÁ·E BEDNA¤ÍKA V Budech jsem se ocitl nûkolik dní po tom, kdy jsem spatfiil svûtlo svûta. Bylo to v dubnu roku 1954. Asi rok jsem bydlel v domû ãp. 66, kter˘ zdobí sochy dvou nahat˘ch sleãen s nádhern˘mi jmény Veritas a Puritas. V létû 1955 jsem se pfiestûhoval (samozfiejmû i s rodiãi) ke Koleãku, pfiesnûji do domu ãp. 98, kter˘ tehdy patfiil paní Matûjovské. Tam se narodil v roce 1959 i mÛj brá‰ka Milan. Je‰tû neÏ jsem v záfií 1960 vstoupil do ‰kolních ‰kamen, stûhovali jsme se potfietí. A opût to byl pfiesun v Budech: tentokrát jsem se pfii probuzení díval na hrad od jihu, protoÏe jsme bydleli v domû ãp. 60, kter˘ pfiedtím patfiil SoukupÛm. Tam jsem proÏil léta ‰kolní do-
míjející. Kam zmizely ty desítky lidí dennû korzující od jednoho obchodu ke druhému, kde jsou houfy dûtí, bûhajících na kaÏdém rohu? KdyÏ zavfiu oãi, vidím davy spoluobãanÛ, ktefií se víkend co víkend scházely U Koleãka. KdyÏ jsem zaãal rozum pobírat, byl uÏ v Budech pouh˘ zbytek z kdysi obrovského mnoÏství obchÛdkÛ a krámkÛ. Pfiesto tu byl obchod s obuví, kvûtináfiství, ovoce-zelenina, textil, drogerie, Ïelezáfiství, kadefinictví, pánské holiãství, hraãky a papírnictví, masouzeniny, mlékárna, samoobsluha a hotel. Také spofiitelna, po‰ta, sluÏebna Vefiejné bezpeãnosti (tak se tehdy naz˘vala policie), lékárna a zdravotní stfiedisko. A kino, od ro-
V 60. letech b˘valo U Koleãka Ïivo. Na zdej‰ím dûtském hfii‰ti bylo stále plno.
cházky a léta studentská. Posledním (ãtvrt˘m) domem v Budech je b˘val˘ babiããin a dûdÛv Hotel Musil (ãp. 87), kter˘ jim byl vyvlastnûn v roce 1958 a nám, jejich potomkÛm, vrácen v restituci v roce 1991. PÛsobí tro‰ku ironicky, Ïe v tomto domû, kter˘ je na‰ím prvním vlastním, jsem vlastnû jen chalupáfiem, protoÏe trvalé bydli‰tû mám od roku 1980 v sousedních Roztokách. Na dûtství a studentská léta proÏitá v Budech mám jen ty nejkrásnûj‰í vzpomínky. Stejnû jako na sousedy a na‰e spoluobãany. KdyÏ dnes procházím prázdnou ulicí, kde místního ãlovûka potkáte jen v˘jimeãnû, uvûdomuji si, jak je ten ãas po-
ku 1966 dokonce (jako jedno z prvních venkovsk˘ch v republice) ‰irokoúhlé. S láskou vzpomínám na spoustu zajímav˘ch lidí a lidiãek, ktefií v Budech mého mládí Ïili. Dal by se o nich napsat román. AÈ jiÏ to byl malífi a majitel nádherné zahrady Karel ·nobl, Mafienka Durdisová, která je‰tû v sedmdesátce klidnû za‰la na diskotéku, kinooperatér a pfiedseda Sokola Václav ·varc, svérázn˘ policajt Josef Frajer, Mafienka Houdková s nezbytnou kárkou a neuvûfiitelnû o‰kliv˘m psem, která se starala o záhonky kvûtin a obecní zeleÀ, nebo vûãnû „spoleãensky unaven˘“ malífi pokojÛ Karel Koãí, ãi „profe-
Dûtsk˘ den U Koleãka v 70. letech. Ke skoku do dálky se chystá Pítrs Mare‰. V pozadí pfiihlíÏejí Libu‰ka Vachtlová, Milan Pertl a Milan Spoustsa. Vpravo s pásmem je v roli rozhodãího této disciplíny Ing. Vladimír Koudelka.
sionální“ skládaã uhlí Josef Franc. Jako kluka mû fascinovaly ‰evcovna Karla HoÈka, Ïelezáfiství Ferdinanda Hildebranda a hraãkáfiství-papírnictví, kde kralovaly Helena Weingandtová a Vlasta Pavlíãková (chodil jsem si tam kupovat hlinûné figurky indiánÛ). Z tûchto krámkÛ se linula opojná vÛnû, kterou si vybavuji dodnes. Vzpomínám na non‰alantního lékárníka Aloise ¤ídkého, na vÏdy ochotnou ‰vadlenu Milenku Strejãkovou, které babiãka fiíkala Mileãka, na sousedku Anãu Rosenbaumovou, která fotbalu a hokeji rozumûla víc, neÏ leckter˘ chlap, nebo na sokolníka a lepiãe plakátÛ Karla Z˘ku, kter˘ se po Budech pohyboval v˘hradnû na jízdním kole. Obdivuhodná byla Anna ëurková, která bûhala z vechtru u tunelu ke kaÏdému vlaku prodávat jízdenky a je‰tû stihla zamést spadané listí a sníh na cestû k lávce i na schodech ke zdravotnímu stfiedisku. Zajímav˘mi figurkami Bud byli amatérsk˘ vynálezce a detektiv Rudolf Svoboda pfiezdívan˘ Kapitán Mraky a skvûl˘ ‰achista Stanislav Tyburec (po nás, klukách, vyÏadoval, abychom jeho jméno vyslovovali anglicky - Stan Tajbjurik). Pr˘ kdysi chodíval jako vyvolávaã pfii kfiivoklátsk˘ch procesích. Byli v‰ak i lidé, kter˘m jsem se jako kluk radûji vyh˘bal. Ludvíka Procházky, kterému se pfiezdívalo „Osma“, se bály snad v‰echny dûti. Na kaÏdého, kdo ‰el okolo, hrozil holí a pr˘ i sem tam nûkterého ro‰Èáka s ní pfietáhl. Nemusel jsem ani vûãnû nabruãeného Jana Vin‰e, kter˘ nám s oblibou sypal popelem svah pod tehdej‰ím Národním v˘borem, kde jsme sáÀkovali. Jako mal˘ kluk jsem se bál i zachmufieného pana Tschuschnera, kter˘ chodil obleãen do dlouhého tmavého plá‰tû a na hlavû nosil velk˘ klobouk. KdyÏ to ‰lo, vyh˘bal jsem se i domu, kde bydlel star˘ pan Rund. Ten nemûl rád, kdyÏ mu dûti hluãely pod oknem. Obãas na nû vylil z okna pln˘ noãník. M˘m nejvût‰ím nepfiítelem ale byla Strejãkovic Zuzka, zrzav˘ ãoklík, kter˘ mû dvakrát pokousal, jednou do l˘tka a podruhé do zadnice. Na‰tûstí tûch budsk˘ch obãanÛ, které jsem mûl rád a jichÏ jsem si váÏil, byla drtivá vût‰ina. Nikdy mnû z pamûti nevymizí paní Ludmila ·kramlíková, Karel a Anna Tomsovi, Anna Pitlounová, MUDr. Karel Syrov˘, Anna Hru‰ková, Anna a Václav Smetákovi, ·tûpánka Maleãková, Va‰ek Makoviãka, manÏelé Jirãíkovi a mnozí dal‰í. Stejnû jako moji kamarádi Franta ·íma, Slávek Hru‰ka, Karel a Milan Tomsovi, Honza, Pinìa a Dana Havlíkovi, Pepík ·iler, Karel
SáÀkovaãka za budovou tehdej‰ího MNV. Autora ãlánku, kter˘ svi‰tí na saních, sledují Pepík Frajer a maminka Libu‰e Bednafiíková. Vpravo paní Schwarzová, Rácová a Humlová.
V sokolovnû hrávali kfiivoklát‰tí ochotníci v 50. a 60. letech pravidelnû divadelní pfiedstavení: na snímku z roku 1964 ze hry ëáblovy klíãe vidíme Hanu Friebertovou, Marii ·tûpánkovou a Jifiího Frieberta.
Legendární koupali‰tû U Koleãka. Rok co rok na zaãátku léta stavûla skupinka nad‰encÛ na Rakovnickém potoce hráz, aby ji zase s pfiicházejícím podzimem rozebrala.
Syrov˘, Lubo‰ Abrahám, Hanka Wildová nebo „PraÏáci - lufÈáci“ Kula Petránek, Vláìa Dolej‰, Petr ·ulc, Renata a Zdenûk Rohlovi.
S tûmi v‰emi (i mnoh˘mi dal‰ími) mám Kfiivoklát svého dûtství a mládí uÏ navÏdy spojen˘. Foto archiv
V Budech jste mohli v 70. letech potkat o Velikonocích skupinky koledníkÛ. Koledování nebylo jen doménou dûtí, ale vy‰upat kfiivoklátské dûvy chodila i tzv. stará garda. Na snímku zleva: Miroslav Mourek, Václav Makoviãka, Václav Smeták, Karel Hotûk, Josef Franc, Karol ·il a Karel BlaÏek.
PODZIMNÍ REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ
STRANA 6
KL 10/2010
J A K S E VÁ M Î I J E V B U D E C H H A D J E TA D Y S P O K O J E N ¯, S T E J N ù J A K O M Y … KdyÏ se fiekne Budy, vybaví se mi lokalita ve spodní ãásti Kfiivoklátu s opr˘skan˘mi fasádami pfieváÏnû neobydlen˘ch domkÛ, v topné sezonû místo pfiipomíná mûsíãní krajinu. Po rozhovoru s manÏeli BlaÏkov˘mi jsem pochopila, Ïe domov mÛÏete mít v‰ude, je to místo, kde jste ‰Èastni a spokojeni, a tfieba právû v Budech. Pan Karel BlaÏek s manÏelkou Alenou jiÏ tfietí rok ob˘vají byt v objektu, kter˘ je majetkem âeského rybáfiského svazu, Místní organizace Kfiivoklát. Pan BlaÏek je správcem majetku u této organizace, byt zrekonstruoval na vlastní náklady, které mu teì rybáfii splácí a on za nûj platí nájem. ZároveÀ se stará o cel˘ objekt i pfiilehl˘ pozemek a vydává rybáfiské povolenky. Pan BlaÏek pochází z Jiãína, odkud se s bratrem a rodiãi v roce 1961 pfiistûhoval, paní Alena je rodaãka. Její tatínek pocházel z âastonic. Mají dvû dcery, které jsou provdané mimo Kfiivoklát a tfii vnouãata. ProtoÏe Ïijí v Budech uÏ dlouhá léta, vydala jsem se za nimi pro krátk˘ rozhovor. Kdo jin˘ by mûl vyprávût o Ïití v na‰em podhradí, neÏ právû oni. By-
lo krásné fiíjnové odpoledne, a tak jsme se usadili u kávy na zastfie‰ené terase. Pohled na barevnou stráÀ, která se za domem rozprostírá, byl úchvatn˘, a zvuková kulisa ‰umûjícího potoka vám dala zapomenout, Ïe sedíte v domû, kter˘ je hned u frekventované silnice. Je tady tak hezky a klid, právû jsem se vás chtûla zeptat, jestli na vás nûkdy Budy pÛsobí stísnûnû a depresivnû, ale kdyÏ tady tak sedím, nezdá se mi moje otázka na místû. A.B. Vidíte, jak tady krásnû svítí slunce, my jsme tady na verandû skoro pofiád, ani nepotfiebujeme ob˘vák. Ale to bude trvat je‰tû tak tfii t˘dny a pak sluníãko uvidíme aÏ v únoru. Tohle je totiÏ nejstudenûj‰í ãást obce, dodává její manÏel. Milan Bednafiík mi prozradil, Ïe vበsouãasn˘ byt je uÏ ãtvrt˘m tady v Budech. K.B. Kdepak, uÏ je ‰est˘. KdyÏ jsme se pfiistûhovali v roce 1961, bydleli jsme tfii mûsíce u Dubsk˘ch, potom v domû, kde je dnes firma pana Breníka. Tam jsem Ïil s rodiãi. KdyÏ jsem se oÏenil, bydlel jsem tam je‰tû. Pak následovalo
Hrozn˘‰ královsk˘ Ferda si v Budech u BlaÏkÛ pr˘ Ïije spokojenû. To je jistû dobá zpráva pro v‰echny sousedy, protoÏe si nedovedu pfiedstavit, Ïe by tomu bylo naopak a tento tfiiapÛlmetrov˘ drobeãek by se vydal hledat nûjak˘ lep‰í „bejvák“ do okolí. Foto TáÀa Friebertová
ãíslo popisné 72, to je barák, kter˘ vyhofiel. NeÏ jsme se nastûhovali do domu u souãasného Mûstyse Kfiivoklát, bydleli jsme je‰tû chvilku u maminky. V bytû u obce jsme Ïili nakonec 20 let. Tady Ïijeme tfietím rokem a líbí se nám tu. A kdybyste dostali tu moÏnost bydlet nûkde jinde, vyuÏili byste ji? A.B. Ale my jsme tu moÏnost mûli. Ale nechtûli jsme, dodává pan BlaÏek. Jsem tady zvykl˘, znám tu v‰echny lidi. Nemohli bychom Ïít tfieba v bytovce nebo v paneláku. A chybí vám tady nûco? K.B. Urãitû obchod. Já mám je‰tû tu v˘hodu, Ïe pracuju v Rakovníku a co potfiebujeme, si pfiivezu. Proti tomu, co tady b˘valo, je to katastrofa, dodává paní Alena. Byla tady masna, samoobsluha, Karel a Alena BlaÏkovi jsou lidé, bez nichÏ by Budy nebyly Budami. MÛÏete je potkat v‰ude tam, kde se nûco dûdrogerie, domácí potfie- je, coÏ se o v‰ech lidech zde bydlících fiíci nedá. Nበobjektiv je zachytil coby fandy na loÀském závodu Malá by, cukrárna, zelenina... kfiivoklátská. Foto TomበBednafiík Do Kfiivoklátu si jezdili nakupovat z ‰irokého né, Karel ani nemá s k˘m jít do hospoA.B. KaÏdému doporuãuji, je to totiÏ okolí. ·patná je i dopravní situace, moc dy, usmívá se. ideální domácí zvífie, ne‰tûká a nelíná, nás trápí kamiony, je to tady nebezpeãK.B. UÏ tady není ta parta, kterou Ïere jednou za dva mûsíce, je nenároãné. Místo u tohoto domu je velmi úzké, jsme mívali. âasto jsme se scházeli, byn˘ a pohodov˘. Nûkdy ho i venãíme, ale kaÏdé léto si tu o chodník desítky aut la to úplnû jiná doba. Ale já si nestûÏune ãasto, Ferda by se cítil vystresovan˘ zniãí pneumatiky. Vidíte, Ïe tady je tiju. S lidmi v okolí vycházíme dobfie, nea v jeho sklenûném království mu nic cho a auta nejsou témûfi sly‰et, ale není Ïádn˘ problém. Pro mû je to dÛleÏité nechybí. Je tady spokojen˘, stejnû jako pfiíjemné jsou otfiesy, které tûÏká náb˘t v klidu a nemít s nik˘m Ïádné konmy... kladní auta zpÛsobují. Dal‰í bolest jsou flikty, to pak se ‰patnû Ïije, kdyÏ si neneudrÏované chodníky v zimním obdorozumíte se sousedem. Ale tady nic taStrávila jsem s manÏeli BlaÏkov˘mi bí. Baráky tady jsou vesmûs prázdné, kového neprobíhá. pfiíjemné chvíle. Jejich vyprávûní bylo takÏe je nikdo neuklízí, i kdyÏ jsou chodMusím se je‰tû zeptat na dal‰ího ãlemoc zajímavé a na mû d˘chla pohoda níky obecní. Za celou zimu nebyly uprana va‰í domácnosti. Vy pr˘ chováte haa pfiíjemn˘ pocit, Ïe na Kfiivoklátû je hezvené, doplÀuje paní BlaÏková. Chodit da? ky v‰ude. Îivot asi není jen o nov˘ch po nich, kdyÏ na nû radlicemi nahrnou K.B. MÛj tchán byl velk˘ terarista. domech a rozkvetl˘ch zahradách, je to sníh, je opravdu horor. Tak musíme po VÏdycky jsme doma mívali nûjakou tu o lidech, o jejich lásce a porozumûní. To silnici, vãetnû dûtí, které ‰lapou do ‰kohavûÈ. K 40. narozeninám jsem dostal jsem si ze své náv‰tûvy odnesla a nûco ly. od dûtí mladého hrozn˘‰e královského, málo se snaÏím poslat i vám. A co lidi okolo vás? Nepfiipadáte si tehdy mûfiil 60 centimetrÛ, dneska má tady nûkdy sami? 3 a pÛl metru a bezmála 50 kilo. JmeTáÀa Friebertová A.B. No je to tady ponûkud vylidnûnuje se Ferda.
BUDY MAJÍ SVÉ KOUZLO… JiÏ mnoho let bydlí v Budech rodina Kroupova. V domû ãíslo popisné 68 pfii silnici na Roztoky. Jifií Kroupa velmi ochotnû vyhovûl na‰í prosbû o mal˘ rozhovor. Uvafiil voÀavou kávu, pfiinesl upeãenou bábovku, diktafon se rozbûhl a Pavel Friebert se za Kfiivoklátské listy zeptal: Nejdfiíve bych se Vás chtûl zeptat, zda jste kfiivoklátsk˘ rodák, nebo jste se na Kfiivoklát pfiestûhoval? Já jsem Mosteãák. Více jak tfiicet let jsem bydlel v Mostû. Tehdy byl Most jeden panelák vedle druhého, samá „králíkárna“. Byl jsem ãlenem vodáckého oddílu. Od Baníku Most jsme mûli autobus a objíÏdûli s ním krásné vodácké lokality. KdyÏ jsme se pak vraceli do Mostu, bylo to docela deprimující. Tehdy jsme se s manÏelkou rozhodli, Ïe musíme z Mostu rychle pryã. Zaãali jsme ‰etfiit a po inzerátech shánût nûjak˘ star‰í domek, kter˘ by se nechal opravit. Kfiivoklát byl vyslovenû náhoda. Jirka ·vehla jezdil kamionem smûrem na Komofiany a Most. Do nûjaké inzertní rubriky si dal inzerát, Ïe v Kfiivoklátû prodávají dÛm, b˘valou pekárnu. Napsal, Ïe dÛm je vhodn˘ pro dvû rodiny. Mûl jsem kamaráda, kter˘ o stûhování také pfiem˘‰lel, tak jsme si jeli dÛm prohlédnout. Paní ·vehlová chtûla sto dvacet tisíc. Kamarád si to ale rozmyslel a já paní ·vehlové napsal, Ïe by se mi dÛm líbil, ale mohu dát dohromady jen osmdesát tisíc. Padesát jsme mûli a tfiicet si mohli pÛjãit. Paní ·vehlová mi odpovûdûla, Ïe nám dÛm za osmdesát tisíc prodá, a tak jsme ho koupili. Bylo to v dubnu 1983 a v srpnu uÏ jsme se stûhovali. DÛm byl tedy v dobrém stavu a nedalo moc práce ho obydlet? Naopak, práce na nûm bylo hodnû. Mûli jsme ‰tûstí, Ïe bylo teplé dlouhé lé-
to. V‰ichni i s dûtmi jsme bydleli v jedné místnosti v podkroví, ta byla dobrá. Jinak na podlaze v pfiízemí byla hromada ‰kváry, ve stropû díra. KdyÏ jsem pustil vodu, v‰ude to stfiíkalo. Pfies pût let jsem neznal chvilku volna a nedûlal nic jiného neÏ makal na domû. Na zimu jsme dodûlali kuchyÀ a jednu loÏnici, to uÏ jsme se mohli pfiestûhovat do pfiízemí. Na na‰e zaãátky v Kfiivoklátû ale docela rádi vzpomínáme. Pfied domem u skály bylo udûlané ohni‰tû, tam jsme vyváfieli, prali. Bylo to takové cikánské, ale dûtem se to kupodivu líbilo. Koupili jste b˘valou pekárnu. Co se stalo s pecí? Nenapadlo Vás nûkdy opût zaãít péct? PÛl baráku je z kamene, pÛl z cihel. Star‰í ãást je z roku 1821. Druhá pÛlka se pfiistavûla mnohem pozdûji. Pec jsem zachoval, je pofiád vedle v druhé pÛlce domu. KdyÏ jsme se pfiistûhovali, kaÏd˘ se mû ptal, kdy uÏ zaãneme péct. Radili mi, abych pekárnu obnovil. Ale to nás nikdy ani nenapadlo, ani si to neumím pfiedstavit. Stálo by to stra‰nû penûz, hygienické pfiedpisy se zmûnily, dfievo na topení v peci není kde skladovat. Ne, nepfiem˘‰leli jsme o tom. A v˘bûr Kfiivoklátu tedy byl opravdu jen náhoda, anebo za tím bylo je‰tû nûco jiného? Ne, jen náhoda. Já mûl babiãku a pfiíbuzné v jiÏních âechách, na Jindfiichohradecku, kde se mi stra‰nû líbilo. Tam jsme chtûli, tam by to bylo ideální. V té dobû ale ze severních âech, z Mostecké oblasti, byly jiÏní a západní âechy zavfiené. Z Mostu totiÏ utíkalo hodnû lidí. Doktofii napfiíklad nesmûli dávat dûtem potvrzení, Ïe je pro nû stûhování vhodné ze zdravotních dÛvodÛ. V jiÏních âechách jsme byli ochotni jít pracovat i do JZD. Dostali bychom tam tehdy pfiidûlen domek. Ale na rovinu mi fiekli, Ïe lidem ze severu ho prodat ne-
smí. Stejnû to bylo i se západními âechami. Pro stfiední âechy zákaz asi neplatil. Jak jste to mûli s prací? Já problém nemûl. Dûlal jsem u Telecomu. Ani jsem nemusel dávat v˘povûì. Jen mû pfievedli z Mostu do Rakovníka. Îena dûlala v nemocnici, je pÛvodnû porodní bába. Na gynekologii v Rakovníku ale bylo plno, tak ‰la na LDN a zÛstala tam aÏ do dÛchodu. Na gynekologii pracovala jen chvilku. KdyÏ se v Telecomu pfied lety zaãalo s optick˘mi vlákny a zaãaly se sniÏovat stavy, tak pracovníky na okresních správách zaãali propou‰tût. Chvíli jsem dûlal u Telecomu v Berounû, aÏ jsem po tfiiceti dvou letech dostal k padesátinám jako dárek v˘povûì. Od té doby dûlám ve Valeu technika pfies automatizace. Bydlení v Budech má jistû proti jin˘m ãástem Kfiivoklátu svá specifika. Jak se v Budech bydlelo v roce 1983 a jak se bydlí teì? Budy urãitû mají své kouzlo. Tfieba skála, kterou máme u domu, to je nádhera. Je to tady trochu uzavfienûj‰í, není tady takov˘ prostor, jako tfieba na Amalínû. Slunce k nám svítí trochu ménû. KdyÏ jsou ale v létû vedra, je to pfiíjemné. Kolikrát si fiíkáme, Ïe bydlet na Bukové, kde slunce svítí od rána do devití do veãera a je 35 stupÀÛ ve stínu bychom nechtûli… tady je pfiíjemnû. Samozfiejmû tfieba na podzim je slunce pfiíjemnûj‰í zase tam nahofie. Enormnû narostl provoz na silnici. KdyÏ pomine sezóna, je docela klid. Ale v sezónû kolikrát nemohu pfiejít na druhou stranu silnice, pokud chci jít na zahradu. Vyjet autem ze dvora, kdyÏ je velk˘ provoz a nikdo mi neukáÏe, je kolikrát problém. Napadlo Vás nûkdy z Bud odejít? Snad ani ne. Napadlo mû na dÛchod koupit nûjakou chatku, ve které bychom mohli b˘t celoroãnû, ale byl to jen ná-
Pohodu a klid sv˘ch páníãkÛ tu hlídám já, Brix.
pad. Myslím, Ïe z Bud asi nikdy neodejdeme. I kdyÏ se star˘ rozhodnû necítím, nechce se mi zaãínat nûkde znovu. A navíc, kamkoliv se tady podívám, vidím kus své práce. To se tûÏko odchází. Jaké jsou v Budech pfiíleÏitosti vûnovat se zájmÛm a koníãkÛm? Hodnû sportuji. Máme partu a chodíme hrát tenis, Koleãko je k tomu naprosto ideální. A nejen Koleãko, i v Roztokách je kurt. Hrajeme i volejbal. Na nûj je nás sice málo, ale stejnû jsou na tom i na S˘kofiici. Celou dobu, co tady bydlíme, proto hrajeme volejbal spoleãnû. My jezdíme hrát na S˘kofiici a oni k nám. Na zimu si pak pronajmeme tûlocviãnu v Roztokách, nebo chodíme do sokolovny. Co se t˘ãe sportování, nemohu si stûÏovat. Jinde za to platí velké peníze a my to máme u nosu. KdyÏ se chci svézt na kole, jedu smûrem na Branov, tam je také nádhernû. Pro mû je to naprosto ideální. A pokud se chci projít, vezmu psa a vylezu po stráni aÏ nahoru, mám tam cestiãku. Nahofie vÛbec nikdo nechodí,
Foto archiv J.K.
protoÏe turistické cesty jsou na druhé stranû údolí. Tam to také nemá chybu. A ani do práce to není daleko. Nedaleko máte Rakovnick˘ potok. Co povodnû, poslední v roce 2002? Mûli jsme vodu na baráku tak tfiicet centimetrÛ. Ale dovnitfi nám voda nenatekla. Paradoxnû nejvût‰í ‰kodu nám udûlali hasiãi. Jak byla na silnici voda a projíÏdûli kolem, velk˘m autem udûlali vlnu, a ta mi vyvrátila vrata. Moc se mi to nelíbilo. Voda zdi namoãila. Ale je zajímavé, Ïe ve zdech zaãala vzlínat aÏ po roce. Chvíli jsme mûli stûny uvnitfi vlhké. Barák je v‰ak kamenn˘ a kámen moc nesaje. U domu z cihel by to bylo hor‰í. V dfiívûj‰ích letech bylo v Budech pomûrnû hodnû obchodÛ, dnes chybí i klasické potraviny. Schází Vám? Abych fiekl pravdu, tak ani moc ne. S manÏelkou oba dva jezdíme do Rakovníka, kde si nakoupíme. Nebo vezmeme auto a jedeme do Rakovníka na vût‰í nákup. Já v posledních letech také hodnû nakupuji po internetu. Samozfiejmû ne potraviny, ale jiné zbo-
PODZIMNÍ REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ
STRANA 7
KL 10/2010
J A K S E VÁ M Î I J E V B U D E C H Ïí, v˘hodnûji a z vût‰ího sortimentu. Co mi trochu chybí, tak tfieba vinárniãky. Men‰í na posezení s pfiáteli.. Ale pfies zimu by se tady asi neuÏivily. A je nûco, co Vám v Budech vyslovenû schází? Vadí mi dvû zásadní vûci. O té první uÏ jsem trochu mluvil. Je to velk˘ provoz na silnici. S tím ale asi tûÏko nûkdo nûco udûlá. A druhá je chybûjící kanalizace. A nemyslím jen spla‰kovou, ale i de‰Èovou. Pfied domem máme kanál. KaÏd˘ rok jsem ho odklopil a vyãistil. KdyÏ byl ucpan˘, stála nad ním voda a projíÏdûjící auta nám ohazovala dÛm. Jeden rok jeli kolem asfaltéfii a zaasfaltovali ho. Tehdy jsem asfalt je‰tû odsekal. Teì uÏ je zaasfaltovan˘ tak, Ïe jsem se na‰tval a fiekl si, Ïe to není moje práce a uÏ je mi to úplnû jedno. Máme nyní omyvatelou fasádu, tak kdyÏ je zacákaná, ostfiíkám jí. Z kanálu rostou kytky a uÏ nemám chuÈ ho ãistit, uÏ mû to nebaví. TakÏe hodnû chybí kanalizace, spla‰ková i de‰Èová. Kolikrát ãtu v novinách o náv‰tûvnosti hradu. Takové kvantum turistÛ k nám jezdí a pfiitom tady nemáme ani kanalizaci. Je to docela ostuda. A je‰tû mû napadlo, Ïe moc bychom kaÏd˘ rok ocenili brzk˘ úklid silnic po zimû. Jak se sype ‰tûrkem, stra‰nû se tady prá‰í, pomalu se ani nedá otevfiít okno. Úklid dûlá Správa a údrÏba silnic. Kdyby obec mohla urgovat, aby se uklízelo co nejdfiíve, bylo by to v˘borné. Jak to máte s vodou?
My máme svojí studnu a voda v ní je kvalitní. Co Budy a turisté? V‰ichni nejsou stejní, ale vût‰inou po nich zÛstává nepofiádek. Vezmu k˘bl a jen na délku baráku ho nasbírám pln˘. A je to jako s vybíráním toho kanálu, nebaví mû po nich neustále uklízet. V sokolovnû se pofiádají diskotéky. Obãané Bud si obãas postesknou na hluk a nepofiádek, kdyÏ se tancechtiví úãastní vrací domÛ. Máte s tím problémy? Teì uÏ je to dobré. Ale dfiíve bylo pravidelnû rozbité zrcadlo pfied ‰kolou, byly zoh˘bané znaãky. Obãas jsme mûli rozbité okno, ale uÏ se nám to dlouho nestalo. Ta trocha fievu není nic hrozného. KdyÏ ãlovûk nûkdy stojí v topném období napfiíklad u pomníku K. E. a dívá se na koufiovou clonu táhnoucí se Budy na Roztoky, napadne ho, Ïe se sousedé v Budech asi obãas vykoufií? âlovûk se topení musí trochu vûnovat. KdyÏ je komín studen˘, musí koufiit. Jak se ohfieje, uÏ to jde i bez koufie. Ale po pravdû, ãím tady topit? Mûl jsem tfiikrát Ïádost o elektfiinu. Dûlala se tady i brigáda na posílení sítû. Na mû se ale nikdy nedostalo. Stra‰nû se mi líbily elektrické stropní keramické panely. UÏ jsem to ale vzdal, protoÏe bych se dnes asi nedoplatil. Bydlíte hned u silnice, budí Vás v noci projíÏdûjící auta? V noci takov˘ provoz není a máme
stûhovali, nikdo nám nevûfiil, Ïe stûnu k silnici dodÛm nechceme na chalupu, ale cela dobfie odizochceme tady bydlet natrvalo. lovanou. TakÏe ani Dobfie si pamatuji, jak nám to ne. nevûfiili u S˘korÛ, jak se na úfiaKdyÏ více foudû divili, kdyÏ jsme se ‰li pfiiká, nemáte strach hlásit na trvalo. Myslím si, Ïe ze zalesnûné stráse Budy uÏ nevylidÀují, ale opût nû nad domem? zabydlují. KdyÏ pfiijde nûZaÏili jste tady nûjakou zvlá‰tjak˘ vût‰í vichr, ní, nebo humornou událost, my jsme tady dokterá ãlovûku utkví v pamûti? cela schovaní. NeNo, dopravní nehody nejsou pamatuji si nûjak˘ moc humorné, ty se tady obãas polom, spadlé vûtstanou. Ale vzpomnûl jsem si ve, které by nám i na humornou historku. Jednou nûco rozbily. Ob‰el nûjak˘ rekreant se skleniceãas se uvolní kámi od okurek pro pivo do hosmen. Jednou jsem pody k S˘korÛm. Mûl takovou si zpÛsobil ‰kodu i hadrovou ta‰ku a v ní sklenice sám. Mûl jsem na s pivem nesl. Asi se u S˘korÛ terase poloÏenou zdrÏel, a kdyÏ ‰el zpátky, jak takovou tu Ïidliãmûl trochu upito, zavrávoral ku, co mívají rybáa o kandelábr sklenice rozbil. fii. S látkov˘m seV‰echno pivo mu samozfiejmû dátkem. Na stráni vyteklo a on z toho byl tak hrozmáme skalku a chtûl jsem jí tro- „Budy urãitû mají své kouzlo. Tfieba skála, kterou máme za domem, to je nádhe- nû ne‰Èastn˘… Foto Pavel Friebert A závûrem, jak se Vám tedy chu vylep‰it. Jak ra,“ fiíká Jifií Kroupa. bydlí v Budech? jsem ‰el strání naBydlí se nám dobfie. KdyÏ sedíme na Jak by mûly Budy vypadat za deset horu, uvolnil jsem kámen a pak uÏ jen terase a díváme se na skálu, nebo vydvacet let? koukal, jak nabírá rychlost. Najednou se jdeme po stráni a podíváme se na potok, Nûkteré domy zaãínají b˘t docela odrazil od jiného kamene pfiímo na tu je tu krásnû. k svûtu. Pár domÛ má nové majitele, Ïidliãku a látkové sedátko ho odpéroKfiivoklátské listy dûkuji panu Jifiímu opravují se. Snad tedy budou Budy hezvalo pfiímo do okna. To samozfiejmû praKroupovi za odpovûdi. ãí, snad se zaplní prázdné domky. sklo. Kdybych se chtûl trefit, tak by se Rozhovor pfiipravil Pavel Friebert My, kdyÏ jsme se do Kfiivoklátu pfiimi to nepovedlo.
V BUDECH SE NÁM D¤ÍV ÎILO LEHâEJI Dal‰í rodinou, kterou jsme v podhradí nav‰tívili, byli Zbofiilovi. Ani je není potfieba mnoho pfiedstavovat, protoÏe tu bydlí více jak padesát let. Paní Ludmila Zbofiilová a její manÏel Karel jsou známi jako lidé tvofiiví a pracovití, a proto jejich pohled na dûní v obci bude pomûrnû objektivní. Oba jsou dnes jiÏ v dÛchodu, ale dfiíve patfiili k hybn˘m pákám Kfiivoklátu. Oba se angaÏovali v Sokole, pfii práci s dûtmi a mládeÏí. Bûhem jejich aktivního pÛsobení ovlivnili nûkolik generací mlad˘ch. Proto jsem je poÏádal, zdali by nám nechtûli odpovûdût na nûkolik otázek do na‰í sondy o Ïivotû v Budech. Ochotnû mi vyhovûli, a tak jsem se s chutí zastavil jedno fiíjnové odpoledne na kávu a na kus fieãi. Moc rád si totiÏ popovídám s lidmi, jejichÏ zku‰eností si moc váÏím, a ktefií nechybûli u niãeho dÛleÏitého, ãím se mohl Kfiivoklát v minulosti pochlubit. Jak se vám tedy Ïije v Budech dnes, Zbofiilovi? Kdy jste pfii‰li na Kfiivoklát a jak na vás zprvu zapÛsobil? „Pfii‰li jsme sem v roce 1958 z Tachovska, Karel je‰tû o rok dfiíve, kdy nastoupil do roztocké továrny. Bydlel na svobodárnû a aÏ pozdûji nám továrna pfiidûlila v Roztokách byt. ProtoÏe ale na‰e malá dcera trpûla astmatick˘mi záchvaty, protoÏe jí zde nesvûdãilo klima, uvaÏovali jsme, Ïe odtud odejdeme. To ale nebylo v té dobû tak snadné a manÏela z práce nepustili. V té dobû se akorát dokonãovaly fabrické bytovky na Amalínû, tak jsme alespoÀ jako mladá rodina dostali pfiidûlen˘ nov˘ byt. Pár let jsme tam bydleli, ale bylo to pro nás na Amalínû komplikované, tak jsem hledal nûjakou smûnu dolÛ do Bud. Nakonec jsme si tu zvykli, a tak ze stûhování se‰lo, a navíc jsme ãekali druhé dítû. Proto jsme se rozhodli na Kfiivoklátû zÛstat. Byli jsme zde spokojeni a já, jako mladá Ïena s mal˘mi dûtmi, jsem tady mûla v‰e, co bylo pro rodinu potfieba. Byly tu v‰echny obchody, na jaké si vzpomenete, ve‰keré sluÏby, obãanská vybavenost, sportovní i kulturní vyÏití. Vzpomínám si, Ïe jsem poprvé jela nakupovat do Rakovníka asi po dvou letech, protoÏe to dfiív prostû nebylo potfieba,“ smûje se paní Ludmila. „JelikoÏ jsem chtûl z továrny stejnû odejít, vûdûl jsem, Ïe nûjak musíme vyfie‰it bydlení. Vymûnil jsem proto s Jirkou Friebertem ten fabrick˘ byt za obecní a pfiestûhovali jsme se naproti po‰tû, do domu, kde je dnes firma Karla Breníka. Tam jsme bydleli do roku 1969, já zaãal pracovat v komunálu a manÏelka se po matefiské vrátila uãit do ‰koly. V Kfiivoklátû se
nám zalíbilo natolik, Ïe v té dobû nám v hlavnû zaãala dozrávat my‰lenka, Ïe si zde postavíme dÛm a pfiestûhujeme se do svého. Koupili jsme si parcelu tady U Koleãka a za tfii roky si postavili svépomocí dÛm, kde bydlíme doposud.“ KdyÏ jste se sem pfiistûhovali, vzpomenete si na nûkoho, kdo vám tedy nejvíc pomohl a byl jak˘msi rádcem ve znalostech místních pomûrÛ? „ProtoÏe jsme byli, jak se fiíká náplavy, v‰ichni místní na nás koukali zprvu s nedÛvûrou, to je pochopitelné. V hlavû se mnû vybavují dvû jména, byli to moji spolupracovníci z továrny, u tûch jsem na‰el pochopení a pomocnou ruku, hlavnû v zaãátcích. Ta jména byla Mirek Slapniãka a Karel Kuãera. KdyÏ jsme bydleli na Amalínû, obû rodiny byly na‰imi sousedy a dá se fiíci, Ïe téÏ kamarády, spojovalo nás hodnû spoleãn˘ch zájmÛ, mûli jsme v‰ichni dûti v podobném vûku. KdyÏ jsem v továrnû zaãínal a byl tu sám na svobodárnû, kolikrát mû Mirek Slapniãka pozval v nedûli na obûd se slovy, Ïe pfiece nebudu jíst pofiád po hospodách. Bylo mi to tehdy moc milé a cítil jsem, Ïe to není od nûj nûjaká vypoãítavost, ale Ïe to myslí upfiímnû. Byl to skvûl˘ a upfiímn˘ kluk. Pozdûji jsme se spfiátelili i s mnoha dal‰ími lidmi. Po letech, kdyÏ jsme dokonãili dÛm a nastûhovali se ke Koleãku, i tady byla velmi pfiátelská atmosféra. Celá ulice Ïila jako jedna velká rodina, pamatujeme, Ïe se tady dûlaly spoleãné táboráky, chodili jsme si navzájem pfiát o Vánocích nebo Velikonocích, pfiátelská v˘pomoc s ãímkoliv tu byla samozfiejmostí. ·koda, Ïe dnes jiÏ musím o této pohodû mluvit v minulém ãase… Kolemjdoucí mohli zaznamenat, Ïe mezi sousedy tu leckde vyrostly vysoké nepropustné ploty, které sousedské sounáleÏitosti mnoho nepfiejí, kamarádské vztahy ochladly, komunikace se omezila na nejnutnûj‰í moÏnou míru, u leckoho vyklíãila závist…, a pak dne‰ní doba fandí spí‰e individualismu a sobectví, ‰koda.“ S dobou se zmûnily vztahy mezi lidmi, jak zmiÀujete v minulé odpovûdi. V ãem si myslíte, Ïe je hlavní dÛvod této letargie a nezájmu o ve‰keré dûní v Kfiivoklátû? Máme pocit, Ïe ménû akcí by znamenalo nûkdy více. Jsme svûdky naprosto nekoordinovan˘ch akcí, aÈ to vezmu od Berounky pfies hrad Kfiivoklát aÏ po Koleãko. Ne Ïe bychom tvrdili, Ïe by nás nic nezaujalo. Bûhem léta nûkteré akce ale zaãínají jiÏ odpoledne, a pokud máme nûjakou práci, tûÏko ji budeme pfieru‰ovat tfieba ve tfii nebo ãtyfii odpoledne. To máme na mysli leckteré hrad-
ní akce. Z mnoha z nich nás také odradí jejich cena. Nebudu zastírat, Ïe pokud máme dát za lístky na koncerty nûkolik stovek, vût‰inou zvítûzí racionalita nad kulturou. Je ‰koda, Ïe se u tûchto akcí nepfiihlíÏí k finanãním moÏnostem dÛchodcÛ. Tû‰í nás, Ïe se poslední dobou v novinách zaãaly objevovat volné vstupenky na hrad a akce pro místní a rádi této moÏnosti nûkdy vyuÏijeme. Ono je vÛbec sloÏité se nûjak˘m pfiijateln˘m zpÛsobem o akci dozvûdût. Pfiivítali bychom v tomto vût‰í aktivitu z vedení mûstyse. Hlavnû nám star‰ím lidem chybí absence aktuálních informací tfieba v obecním rozhlase. Myslíme si, Ïe by se leccos zlep‰ilo, kdyby byly vztahy vedení mûstyse a hradu v normálním stavu. Pfiijde nám, Ïe touto situací trpí hlavnû místní obyvatelé. Náv‰tûvníci odjinud to vût‰inou nepocítí, ale my, co tu Ïijeme trvale, jsme jiÏ z té neustálé nevraÏivosti otráveni. Jeden svaluje problémy na druhého, parkováním poãínaje, odpadky a nepofiádku po obci konãe. A ono nejde jen o hrad, jako obyvatelé této ãásti obce nemáme zastání radnice ani co se t˘ká dodrÏování noãního klidu. Nájemci sportovi‰tû U Koleãka si pfiíli‰ tûÏkou hlavu s jeho dodrÏováním nedûlají, a kdyÏ se tam pofiádají takzvané koncerty, nedá se v celé ulici spát. Nejsme nepfiející a pro leccos máme pochopení, ale kdyÏ se pfies léto nevyspíte skoro kaÏd˘ víkend, pfiestane vás to bavit. Na slu‰nou Ïádost organizátofii nereflektovali, tak jsme poÏádali starostu o zjednání nápravy. Jak˘ byl v˘sledek si mÛÏete snadno domyslet, Ïádn˘. Ani u Policie âR jsme se moc zastání
Karel a Ludmila Zbofiilovi si obãas rádi zavzpomínají nad fotografiemi. Mají jich nûkolik ‰uplíkÛ, a mohu potvrdit, Ïe vzornû srovnané a popsané. Závidûl jsem. Foto Milan Bednafiík
covaly tisíce hodin a byly na nûj právem hrdé. Probudit se tak Karel ·nobl, Véna ·varc, Karel Toms nebo Franti‰ek Pouznar, jistû by se nestaãili divit, co se tu dnes dûje…“ Kdybyste v Rakovnickém potoce chytili zlatou rybku, která by vám pro Kfiivoklátské mohla splnit jedno pfiání, jaké by bylo? „Tak já bych jedno pfiání mûl. Pfiál bych si, aby se vrátila alespoÀ ãást obchodÛ, co tu byly v minulosti. Je velice úmorné pro kaÏdou prkotinu jezdit do Rakovníka. Chápeme, Ïe udrÏet obchody v místû s mal˘m poãtem obyvatel je dnes skoro nemoÏné, tak bych tu rybku poprosil, aby mám k tûm krámÛm pfiiãarovala je‰tû pár mlad˘ch rodin, aby tam mûl kdo nakupovat. Pokud by tu ale byly ty mladé rodiny, musela by pro nû pfiiãarovat je‰tû bankomat, aby si mohly na ty nákupy nûkde vyzvedávat peníze, kdyÏ uÏ zde zru‰ili spofiitelnu. Koukám, Ïe jsem jako ta nespokojená rybáfika, tûch pfiání bych musel mít mnohem více. Tak mám strach, Ïe by si s oÏivením vymírajících Bud snad ani ta zlatá rybka neporadila.“ Myslíte si, Ïe se ge„Takto jsme stavûli nበdÛm. Já zedniãil a manÏelku jsem o víkenneraãní v˘mûnou dech rekvalifikoval na pfiidavaãe,“ smûje se Karel Zbofiil. Foto archiv v Kfiivoklátû zapomene na to, jak˘m byl Kfiivoklát pulsujícím mûsteãkem? nedoãkali. Koleãko, bohuÏel, jiÏ se sporKde je podle vás hlavní pfiíãina, Ïe se tovi‰tûm nemá nic spoleãného, a aktivisem mladá generace pfiíli‰ nehrne, ba ty v tomto areálu jsou na hony vzdálenaopak, spí‰e odchází. ny od ideálÛ v‰ech generací, co na jeho Generaãní v˘mûna obyvatel jako zábudování a zvelebení zadarmo odpra-
chrana Kfiivoklátu moc fungovat nebude, pokud zde mladí nenajdou práci. Pár pracovních pfiíleÏitostí ve sluÏbách obec neuÏiví. Vezmûte, co tady b˘valo firem, institucí nebo úfiadÛ. V nich byly stovky pracovních míst pro místní obyvatele nebo lidi z okolí. Mladé ani nenapadlo, Ïe by se sem po ‰kole nevrátili. Bylo to pfiirozené a nejen v Kfiivoklátû, kdyÏ v místû mûli práci, tak kam by chodili. Dnes je tu pár ÏivnostníkÛ, co vût‰inou pracují sami nebo s rodinou, u nich moc pracovních pfiíleÏitostí nenajdete. Za posledních dvacet let se tu v‰e zru‰ilo. Jak pak chceme, aby tady mladí zÛstali a stali se kfiivoklátsk˘mi patrioty? Obecní zastupitelstvo by si tento fakt mûlo uvûdomit, Ïe ve‰kerá snaha na zkvalitnûní Ïivota je závislá na tom, kolik práce v místû bude. Marnû doufáme, zda nûkoho napadne, Ïe by se pfii mûstysi mohla zfiídit nûjaká provozovna sluÏeb, která tu pfied lety byla a krátkozrakostí vedení minul˘ch radnic byla zru‰ena. Copak není neustálá poptávka od místních po fiemeslnících v‰eho druhu, copak není poptávka po dopravních sluÏbách, kdo by ve stáfií nepfiivítal sociální sluÏby od v˘pomoci v domácnosti s úklidem, v˘pomoci s jin˘mi domácími pracemi aÏ po moÏnost objednání údrÏby zelenû, kdyÏ jiÏ na to vlastními silami nestaãí? Takovéto stfiedisko by zamûstnalo jistû dost lidí, ktefií nyní musejí za prací dojíÏdût do mûst a lidé by to jistû pfiivítali. Pfiijde nám, Ïe tento dne‰ní stav je nenormální a je hazardem se zájmem mlad˘ch o dûní v místû. Doufejme, Ïe si to nûkdo odpovûdn˘ uvûdomí dfiív, neÏ bude pozdû…“ Dûkuji vám obûma za odpovûdi, popfieji mírnou zimu, pevné zdraví a mnoho optimismu do dal‰ích dnÛ. Milan Bednafiík
UDÁLOSTI NA HRADù
STRANA 8
KL 10/2010
CO SE NA HRADù K¤IVOKLÁTù DùLO, DùJE A BUDE DÍT… K¤IVOKLÁNÍ ZAâALO ZA UPLAKANÉHO POâASÍ mecká skupina Fabula Aeatis. Dûtské publikum vzalo své rodiãe se ohfiát do Hejtmanství na divadelní vystoupení skupiny Studna a na „kfiivoklátského“ klauna a kejklífie Vojtu Vrtka. Nad v‰ím tím hemÏením bdûl Mistr kat. TrÏi‰tû bylo opût velmi pûkné a nejvíce okupovány byly stánky s „tepl˘mi nápoji“ a opût tekla medovina proudem. Nezklamaly ani âeské dráhy se slavn˘m Albatrosem a v sobotu pfiivezly témûfi 500 pasaÏérÛ. Slunce se snaÏilo vrátit babí léto, o coÏ se s úspûchem pokusilo v nedûli. Celková náv‰tûvnost sobotního a nedûlního Kfiivoklání se blíÏila tfiem tisícovkám. Myslím, Ïe Kfiivoklát opût zvládl nápor náv‰tûvníkÛ dobfie, aÈ jiÏ ‰lo o parkování, stravování v restauracích a nakonec i vlastní program na hradû. Díky patfií v‰em. Ludûk Frencl
V kaÏdém ãlovûku je slunce – jenom je nechat plát! (Sókratés)
DEN OTEV¤EN¯CH DVE¤Í NA HRADù SE BLÍÎÍ V minul˘ch Kfiivoklátsk˘ch listech (záfiijové ãíslo) jste obdrÏeli volnou vstupenku na prohlídku hradu 28. 10. 2010. Termín je jiÏ na spadnutí a ti, kdo chtûjí vstupenku získat, je moÏno zakoupit je‰tû záfiijové ãíslo KL na obvykl˘ch místech. Poukázku na bezplatnou prohlídku hradu pfii Dni otevfien˘ch dvefií 28. fiíjna 2010 pfiedloÏíte v pokladnû, kde poté získáte ãasovou vstupenku. Ve volné chvíli mÛÏete na dolním nádvofií ochutnat víno, ãi Kfiivoklátské pivo a medovinu, bûhem prezentace tûchto produktÛ.
P¤EDPRODEJ VSTUPENEK Opût se dají ve‰keré vstupenky zakoupit v pfiedprodeji v Infocentru v Budech, v pokladnû hradu, v Infocentrech v Rakovníku, Berounû, Kladnû, Slaném, Pfiíbrami, Plzni, Karl‰tejnû a v Praze. V‰echny podrobnosti lze nalézt na webu hradu – www.krivoklat.cz.
Tak jako v minul˘ch letech, i letos, probûhlo Kfiivoklání v reÏii profesionálních ‰ermífiÛ agentury Merlet, ktefií náv‰tûvníky nikdy nezklamali. Ilustraãní foto agentura Merlet
Kdo by si pomyslel, Ïe témûfi dva t˘dny sluneãn˘ch dní vystfiídá pfiesnû v polovinû fiíjna opût uplakané poãasí. Sobota vû‰tila pouze dé‰È, ale nedûle jako by chtûla to v‰em vynahradit a slunce vykouklo nad celé Kfiivoklátsko. Profesionální ‰ermífii skupiny Merlet patfií po fiadu let mezi ãeskou elitu a jsou vyhledáváni filmov˘mi ‰táby pfii tvorbû scé-
náfiÛ, ale pfiedev‰ím zastupují herce pfii bojov˘ch scénách. Na dolním nádvofií pfiipravili neopakovatelnou podívanou pro v‰echny generace. Pfiesn˘ a choreograficky zajímav˘ ‰erm v jejich podání byl opravdovou lahÛdkou. ·erm byl dobfie zastoupen i ‰ermífii skupiny Maledictus. Na co se na Kfiivoklání „chodí“ je gotická hudba, kterou hraje nû-
KÒ≈ A HRAD VÎDY PAT¤Í K SOBù Ke Kfiivoklání patfií uÏ neodmyslytelnû nûmecká skupina Fabula Aeatis, hrající gotickou hudbu v moderním pojetí. Foto TomበBednafiík
VÍKEND S DùTMI POPÁLENINOVÉHO CENTRA VINOHRADSKÉ NEMOCNICE
Odnepamûti, co si ãlovûk domestikoval mnoho zvífiat, patfií kÛÀ k jeho snad nejvût‰ím pomocníkÛm a pfiátelÛm. O v˘cviku koní k rÛzn˘m úãelÛm by mohl dlouho a dlouho zasvûcenû vyprávût nestor Honu na
Kfiivoklátského hada Va‰ek Vydra. Letos byla celá akce naplánována na konec fiíjna (23. 10.) a mohu tvrdit, Ïe loÀsk˘ záfiijov˘ termín byl z mého pohledu i z pohledu poãasí mnohem lep‰í. Oba „loty“ s témûfi s dvû-
ma desítkami koní se kolem jedné odpoledne sjely na hradním nádvofií. V tu chvíli zaãala neopakovatelná atmosféra vonící slavnou historií, ale i nûkdy koÀskou potfiebou... Ludûk Frencl
PODZIMNÍ PROCHÁZKA PO KRÁLOVSKÉ Pù·INù Podzim na Kfiivoklátû se urãitû niãím nenahradí. Kdo to neuvidí, tak prostû neuvûfií. Neseìte tedy doma a vyrazte do pfiírody. Mal˘ tip na procházku, kter˘ s laskav˘m svolením turistického portálu Kfiivoklátsko.info otiskujeme, popsal Roman Hartl. Hrad Kfiivoklát z ptaãí perspektivy aneb Vycházka po Královské pû‰inû Typ: pû‰í, okruÏní, délka: cca 4 kilometry, nároãnost: velká, v˘chozí místo: hrad Kfiivoklát Nevadí-li vám vût‰í fyzická námaha, odmûní se vám Královská pû‰ina, ãtyfikilometrov˘ vycházkov˘ okruh kolem hradu Kfiivoklátu, zcela neobvykl˘mi vyhlídkami na hrad Kfiivoklát. ProtoÏe cestou pfiekonáte asi stometrové pfiev˘‰ení, bude se na jednom místû Kfiivoklát vypínat vysoko nad vámi a na jiném naopak uvidíte hrad témûfi z ptaãí perspektivy. Kromû nezapomenuteln˘ch v˘hledÛ na hrad a krásn˘ch pfiírodních scenérií okolní kfiivoklátské pfiírody
vás cestou ãeká také jedna technická zajímavost – není sice oznaãena, octnete-li se v‰ak v prav˘ ãas na pravém místû, upozorní vás na ni hlomoz projíÏdûjícího vlaku. Královská pû‰ina totiÏ vede nad Ïelezniãním tunelem Pod Basou. Nejdel‰í (235 metrÛ) ze tfií tunelÛ na Ïelezniãní trati na Ïelezniãní trati z Rakovníka do Berouna mezi Mûsteãkem a Kfiivoklátem byl ve skále hluboko pod va‰ima nohama proraÏen v 70. letech 19. století. O jak nebezpeãnou práci ‰lo, vypovídá nejlépe fakt, Ïe pfii raÏení tfií zmínûn˘ch tunelÛ pfii‰lo o Ïivot deset dûlníkÛ. Popis trasy: Vycházkov˘ okruh Královská pû‰ina zaãíná na rozcestí pod Velkou vûÏí hradu Kfiivoklátu. Trasa je znaãena zelen˘m „psaníãkem“ (zelenobíle úhlopfiíãnû dûlen˘ ãtverec). Nejnároãnûj‰í pasáÏ trasy je hned ta úvodní, kde vás ãeká strm˘ sestup po Slaviãí pû‰inû do údolí Rakovnického potoka a hned na to nároãn˘ v˘stup do protûj‰ího svahu. Na zpáteãní cestû absolvujete tuto hou-
Jeden z pohledÛ na hrad z Královské pû‰iny.
paãku je‰tû jednou, ale v opaãném pofiadí. Vycházku po Královské pû‰inû si mÛÏete zpestfiit o v˘hled na obec Roztoky z vyhlídky Na Hfiebínku, která se nachází asi jeden kilometr mimo vycházkov˘ okruh. Dovede vás k ní znaãená trasa.
Ve spolupráci s obãansk˘m sdruÏením Bolíto a lékafii a sestrami popáleninového centra vinohradské fakultní nemocnice, pfiipravila správa hradu pro témûfi 30 dûtí urãitû nezapomenuteln˘ první fiíjnov˘ víkend na hradû Kfiivoklátû. Smyslem práce mnoha dobrovolníkÛ je pomoci dûtem s popáleninami pfiekonávat jejich tûÏk˘ Ïivotní údûl. Babí léto bylo v nejvût‰í síle a v‰udypfiítomné slunce v˘bornou náladu a radost v‰ech jen umocÀovalo. Hlavním programem bylo celoden-
ní putování za pokladem, kter˘ dûti hledaly po okolních pû‰inách a lesích, ale cílem byl veãerní hrad. Noãnû osvûtlené hradby a pfiítomní rytífii dokreslovali tajemnou atmosféru. Poklad byl nalezen, i kdyÏ ho stfieÏila zlá ãarodûjnice, nakonec byla pfiemoÏena a uvrhnuta do vûzení. V‰ichni hledaãi pokladu se mohli radovat z krásn˘ch dárkÛ, stavebnice Lego a mnoha sladkostí. Podûkování patfií Hotelu S˘kora za rodinnou atmosféru, za skvûlé sluÏby pro v‰echny dûti a jejich doprovod.
ZAJÍMAVOSTI – KNIHOVNA
STRANA 9
NESEëTE DOMA ANEB TIP KL NA V¯LET (XIX) NÁRODNÍ PAMÁTNÍK NA VÍTKOVù ZLATÁ? ·EDESÁTÁ PRAHA. Dnes vás pozveme na tro‰ku del‰í v˘let. AÏ do Prahy, konkrétnû do Národního památníku na Vítkovû. Ve stfiedu 29. záfií 2010, v den, kdy byly v âeskoslovensku v roce 1968 zru‰eny pravidelné pracovní soboty, byla ve v˘stavním sále Národním památníku na Vítkovû (mimochodem v místû, kde b˘valo v letech 1953 aÏ 1962 mauzoleum prezidenta Klementa Gottwalda) otevfiena v˘stava s názvem „Zlatá? ‰edesátá. Vzpomínky a realita“, vûnovaná kaÏdodennímu Ïivotu v socialistickém âeskoslovensku ‰edesát˘ch let.
Ta pfiedstavují ve druhé polovinû 20. století v˘znamn˘ fenomén. Uvolnûní politické, spoleãenské a kulturní atmosféry, které následovalo po represích 50. let, odstartovalo úspûchem na v˘stavû Expo 58. Souãasnû se stupÀovaly ekonomické problémy. Komunistická rétorika i pojetí moci se dostávaly do sporu s reáln˘m v˘vojem v âeskoslovensku, jenÏ vyústil v proces demokratizace znám˘m pod názvem PraÏské jaro. To v‰ak bylo záhy rozdrceno pod pásy tankÛ vojsk pûti státÛ Var‰avské smlouvy. Îivotní úroveÀ v tomto desetiletí, spojeném s bigbítem, „zvonáãema“ a minisuknûmi, stoupala. Potraviny byly vzhledem k státním dotacím levné a pfies pofiadníky a nutná vyjádfiení závodního v˘bo-
ru o kvalitách a uvûdomûlosti pracovníka vzrostl v domácnostech nûkolikanásobnû poãet ledniãek, televizorÛ a praãek. Ve srovnání se Západem ov‰em Ïivotní úroveÀ obyvatel v âeskoslovensku klesala. Mnohé nápady nebyl centrálnû fiízen˘ prÛmysl schopen uchopit, takÏe zÛstávaly jen v podobû prototypÛ a do kaÏdodenního Ïivota pronikaly ojedinûle nebo se znaãn˘m zpoÏdûním. V˘stava Zlatá? ‰edesátá se snaÏí zachytit rozpor mezi vzpomínkami lidí na období 60. let 20. století a kaÏdodenní realitou tak, jak se projevovala v bûÏném Ïivotû obyvatel. „Zlatá ‰edesátá jsou po Beatlemánii, v˘stavû v âeském muzeu hudby, dal‰í v˘stavou, která klade dÛraz na ãasto opomíjenou prezentaci dûjin 20. století a kaÏdodenního Ïivota obyvatel v tehdej‰ím âeskoslovensku,“ uvedl pfii slavnostním zahájení v˘stavy generální fieditel Národního muzea Michal Luke‰. V˘stava ukazuje, Ïe i kdyÏ se v âeskoslovensku v 60. letech uvolÀovala spoleãenská atmosféra, mûl Ïivot obyvatel k dokonalosti daleko. Zamûfiuje se na bûÏn˘ sortiment spotfiebního zboÏí, Ïivotní styl jednotliv˘ch sociálních skupin a klade si otázku: Byla zlatá ‰edesátá oprav-
DUCHOVNÍ ZAMY·LENÍ TAKÉ UMÍRANÍ SE MUSÍME UâIT
du zlatá? Ve v˘stavní kulise mikrosvûta jediného praÏského plnû sortimentního obchodního domu Bílá labuÈ najdou náv‰tûvníci základní spotfiební zboÏí: sifonové lahve, textil z umûl˘ch vláken, bílé porcelánové figurky, moderní spotfiebiãe a dal‰í artefakty. Porovnají ceny a platy pfied padesáti lety. Dobovou atmosféru dotvofií fiada audiovizí, fotografie, statistiky i denní tisk. Dûti se zabaví v dûtském koutku po vzoru toho z Bílé labuti a podívají na dnes uÏ historické Veãerníãky. V˘stava vznikla ve spolupráci Národního muzea a Vojenského historického ústavu Praha a potrvá do 15. kvûtna 2011. Máte tedy dost ãasu ji nav‰tívit. A kdyÏ uÏ v Národním památníku budete, nelitujte vstupného a podívejte se i do dal‰ích prostor. Stojí za to! TomበBednafiík
KdyÏ se ãlovûk narodí, musí se od prvé vtefiiny chvíle svého Ïivota nûãemu uãit: d˘chat, jíst, kfiiãet. Pozdûji ãíst, psát a poãítat. A potom mnoÏství sociálních vztahÛ a pravomocí, A koneãnû uãení se Ïít znamená také uãit se umírat. Uãit se tomu je na‰ím nejvût‰ím Ïivotním úkolem: cviãit se stále více ve smifiování se stále vût‰ím ohraniãením Ïivota. Na‰e vûdomí o smrti ãiní na‰e lidské bytí tak jedineãn˘m, tak nevratn˘m, dûlá nás lidmi. „Zapomínáme, Ïe Ïivot je kfiehk˘, zraniteln˘ a pomíjiv˘ a dûláme, jako bychom byli nesmrtelní,“ fiíká jedena paní z o‰etfiovatelské sluÏby desetiletému Oskarovi, onemocnûv‰ímu na leukémii, kter˘ je tak rád, Ïe v ní na‰el nûkoho, kdo „se nedûlá hluch˘m“, kdyÏ on mluví o umírání, jak se s ním setkal u v‰ech v nemocnici. Umírání je koneãn˘m cílem na‰eho Ïivota. Îijeme, abychom umfieli, a na‰e umírání zaãíná zrozením. Nበcel˘ Ïivot je pfiedznamenán rozlouãením. Svátek Du‰iãek, den, v nûmÏ myslíme na v‰echny zemfielé, nás zve k tomu, abychom se zamysleli nad sv˘m postojem ke smrti. Jak Ïijeme? Îijeme tak, jako by smrt byla od nás vzdálená? Je pfiíprava na smrt pro nás pfiíleÏitostí k práci ve stáfií nebo na stanici intenzivní péãe v nemocnici? A jak se stavíme ke ztrátû ãlovûka, kter˘ nám byl blízk˘, kterého jsme mûli rádi? Mají tito lidé je‰tû místo v na‰em srdci, umíme se rmoutit nad jejich smrtí? A ta malá kaÏdodenní úmrtí? Zklamání, odlouãení, pohfibená pfiátelství – a kdo z nás nebyl nûkdy smrtelnû uraÏen a nestáhl se do sebe? Ptám se sám sebe: Îiji tak, abych tfieba také dnes mohl umfiít?
NADùJE NA ÎIVOT PO SMRTI Pfiece v‰echny biblické texty dne‰ního dne mluví o nadûji lidí a o BoÏím pfiíslibu, kter˘ nám slibuje Ïivot po smrti. UÏ ve 2. Knize Makabejské, která vznikla okolo roku 100 pfied Kristem, se dosvûdãuje víra ve vzkfií‰ení tûla, protoÏe BÛh je Bohem Ïiv˘ch. Tento text povzbuzuje pfiíslu‰níky rodu, aby se modlili za zemfielé, to znamená, aby se se svou smrtí fiádnû vyrovnali. Modlitba a peníze jako obûÈ za hfiíchy v Jeruzalémû – vÏdy mrtví vojáci nesli pohanské amulety – mají vyjadfiovat, Ïe pozÛstalí jsou zemfiel˘m nablízku také po jejich smrti a mohou jim prokazovat dobro. Poupata pod listy – to je podzim Uãme se od pfiírody. Uãme se od lidí. Hilda Dominová pí‰e: „Puãení pod listy, to naz˘váme podzimem.“ Zve nás k vidûní dále – za odumírající listy uÏ to opût roste, nov˘ Ïivot. Ve 24 letech psal Christoph Probost, ãlen odbojové skupiny „Bílá rÛÏe“, krátce pfied svojí popravou: „Nevûdûl jsem, Ïe umírání je tak lehké. NezapomeÀ nikdy, Ïe Ïivot není nic jiného, neÏ rÛst v lásce a pfiíprava na vûãnost.“ J. P.
OBECNÍ KNIHOVNA Má smysl povinná ãetba? Pokusím se vybrat z mnoha stránek, které mi dala k dispozici uãitelka ãeského jazyka gymnázia v Chebu, jejíÏ studenti sexty s uvefiejnûním sv˘ch názorÛ souhlasili.
Zlatá? ‰edesátá? 21. srpen 1968 v Praze.
Reprofoto -bed-
4. díl Krásn˘ a zasnûn˘ podzim, moji vûrní. Jsem tu opût, abych se pfies mírnû filosofick˘ úvod dostal opût k nûjaké té ba‰tû. Ani se mi nechce vûfiit, Ïe je to jiÏ mûsíc, co jsem chystal minul˘ díl své rubriky. Pfiesto, Ïe se mi to zdá chvilka, ale podívejme se, kolik se toho v na‰em okolí za ten mûsíc pfiihodilo. Vût‰ina z nás vyuÏila krásné podzimní sluneãné dny na dokonãení zazimování zahrádek, skliznû poslední úrody, pfiedposvícenského úklidu svého
KL 10/2010
pfiíbytku popfiípadû jiné podobné bohulibé ãinnosti. Jen hrstka z nás, romanticky naladûn˘ch, je vyuÏila k procházce do ke spánku se ukládající podzimní pfiírody. A kdo k tomu vyuÏil druh˘ fiíjnov˘ víkend, jistû nelitoval. Pfiipravujeme s bráchou dal‰í film o tom na‰em malebném koutku zemû a procházky s kamerou sluncem se zlátnoucími stránûmi podzimu podél fieky Berounky, rozehnaly ve‰keré na‰e naakumulované chmury. Na nûkolik dní jsme zapomnûli na v‰echny problémy, na to, Ïe zahrádka je je‰tû neposekaná a nevyhrabaná, truhlíky s kvûtinami za okny neuklizené, okna pfied posvícením neumytá… To je jedno, ale zato podzimní zábûry máme kouzelné. Na práci kolem domu je ãas v t˘dnu, aÏ mi na to zbude ãas. O minulém víkendu jsme také volili. ProtoÏe je Kfiivoklát mojí srdeãní záleÏitostí, aã chalupáfi, není mi jedno, kdo po ãtyfii roky bude na radnici sedût. Doufám, Ïe va‰e ruka kfiíÏkovala zodpovûdnû a vybírali jste kon‰ely podle uváÏení, nejlépe ty, ktefií se poperou s problémy vût‰iny obãanÛ a nebudou hájit pouze zájmy své ãi úzké skupiny sv˘ch oblíbencÛ. Pokud je tomu naopak, tak v tom pfiípadû mûstys ztratí dal‰í ãtyfii roky své historie, bez moÏnosti zapsat zlat˘m písmem ãiny do pamû-
ti budoucím generacím. Historická pravda je totiÏ nelítostná a dá se jen stûÏí okecat. Pro dne‰ek jsem na recept kouknul do mámina se‰itu a vybral pro vás osvûdãenou dobrÛtku. âím jin˘m si spravit náladu, neÏ dobr˘m jídlem, a je jedno, zda vám ji zkazilo podzimní uplakané poãasí nebo v˘sledky komunálních voleb. Za mûsíc se tû‰ím nashledanou. Milan Bednafiík ZÁVITKY PLNùNÉ KYSAN¯M ZELÍM âtyfii plátky vepfiového masa (krkoviãka, k˘ta), sÛl, pepfi, 4 - 6 lÏic kysaného zelí, 100 g anglické slaniny, 1 lÏíce sádla, 1 lÏíce polohrubé mouky. Plátky masa naklepeme, osolíme, opepfiíme, poklademe zelím a plátky slaniny, stoãíme na závitky, upevníme jehlami nebo nití. Opeãeme zprudka ve vy‰‰í pánvi na horkém sádle. AÏ maso dostane zlatavou barvu, tak v‰e podlijeme horkou vodou, osolíme a dusíme témûfi domûkka asi 30 minut. Vydu‰enou ‰Èávu zasypeme moukou, vyrestujeme a pak zfiedíme horkou vodou a v‰e je‰tû krátce povafiíme. Jako pfiíloha se hodí bramborov˘ ãi houskov˘ knedlík.
Myslím si, Ïe kaÏdá kniha se dá pfieãíst, aÈ se jedná o Kosmovu kroniku nebo o Harryho Pottera. Adéla H. Nebaví mû ãíst knihy z povinné ãetby. âtu jen, kdyÏ musím. Ale bohuÏel se nedá nic dûlat. Nefiíkám, Ïe ãe‰tina není dÛleÏitá, ale kdyÏ budu chtít v budoucnu studovat ekonomiku nebo informatiku, tak k ãemu mi bude, Ïe znám obsah té které knihy, Ïe vím, jak˘ styl autor pouÏil? Staãí mi pfiece umût pravopis a psát bez chyb. Radûji si na internetu pfieãtu noviny, abych vûdûl, co se kde ve svûtû dûje, neÏ ãíst nûjaké básnû a romány. Doan Ngoc Trung V˘bûr knih je velk˘, ale pro toho, kdo nerad ãte cokoli, není rozsah v˘bûru nijak urãující.Kdo by si asi tak pfieãetl Annu Kareninu nebo Psohlavce, kdyby to nebylo povinné? Pfiesto ve skrytu du‰e doufám, Ïe neãtu tolik povinn˘ch stránek zbyteãnû, moÏná mi pomÛÏe znalost knih ve v‰eobecném rozhledu. Dokonce není vylouãeno, Ïe se nûkdy k nûkteré z tûch „nenávidûn˘ch“ knih jednou vrátím, znovu ji pfieãtu a uvidím ji z úplnû jiného úhlu, neÏ ji vidím dnes. Michaela ·edová Pro mû je povinná ãetba dÛleÏitá. VÏdyÈ s knihou se dá zaÏít plno zábavy,napûtí, smutku, radosti. Mnoho filmÛ vzniká díky knihám. Tfieba Pán prstenÛ, Bylo nás pût nebo Harry Potter. Kde by bez knih scénáristé ty v˘borné pfiíbûhy vzali? Martin Sojka Myslím si, Ïe povinná ãetba je správná vûc. NemÛÏeme se jí vy-
hnout právû tak, jako se nemÛÏeme vyhnout poãítání rovnic a nerovnic v matematice. Ale podle mû by se v˘bûr kníÏek mûl mûnit podle doby. U nás je i mnoho studentÛ vietnamské národnosti a pro ty to je zvlá‰È sloÏité, porozumût tfieba Shakespearovi nebo Tolstému. Alexandra Cechová Lidé chytfiej‰í neÏ já rozhodli, Ïe znalosti t˘kající se knih, jsou dÛleÏité, pro praktick˘ Ïivot nejspí‰e nepostradatelné, a tak zkou‰ky z tûchto znalostí zavedli do maturit. Vznikl tak seznam, kter˘ je pro lidi, ktefií v dne‰ní dobû dávají pfiednost poãítaãÛm, doslova seznamem smrti. Maturitû se fiíká zkou‰ka dospûlosti, ale pro mne to spí‰e bude zkou‰ka odvahy. Na‰e generace je generací internetu, a tak se ptám, proã knihy zatím nejsou na internetu? Podle mû by se ‰koly samy mûly angaÏovat v roz‰ífiení povinné ãetby a knih do kyberprostoru. Jindfiich Kadoun Maturitní kánon (seznam knih s moÏností v˘bûru) je sestaven velice pestfie. MoÏná bych uvítala víc moderních dûl od souãasn˘ch autorÛ. Povinná ãetba, ta „noãní mÛra“ mnoh˘ch, má bezesporu velk˘ v˘znam. Rozvíjí na‰e my‰lení, fantazii, pomáhá k zafixování pravopisu a poznáváme i pfiekrásná literární díla. Denisa Mariánusová Co dodat na závûr? Své názory napsalo je‰tû daleko víc studentÛ, ale nesly se v podobném duchu. âetba není zrovna hobby dne‰ní mládeÏe, krade jim voln˘ ãas, kter˘ by po svém vyuÏili daleko lépe, ale nakonec se mnozí shodují v tom, Ïe se jim mnohé knihy zapsaly do srdce, a Ïe aÏ jednou budou mít víc ãasu, tfieba se k nim i vrátí. A já jim v‰em a hlavnû jejich paní profesorce dûkuji a jako knihovnice jim pfieju, aby si cestu ke knize na‰li. Gudrun Humlová
OKÉNKO K SOUSEDÒM – HISTORIE – ZAJÍMAVOSTI
STRANA 10
KL 10/2010
R O Z T O C K Á · K O L K A N A K ¤ I V O K L ÁT ù S dûtmi z roztocké matefiské ‰koly se snaÏíme poznávat krásná místa v na‰em regionu tak, aby si dûti vytváfiely pozitivní vztah k místu svého bydli‰tû a okolí. Provozujeme s dûtmi turistiku, kdy je uãíme vnímat krásu pfiírody kolem nás. VÏdy nacházíme vstfiícnost, vlídnost a pochopení u lidí, které oslovíme. Jak lépe poznat sousední vesnici, neÏ mil˘m kamarádsk˘m pfiijetím na‰ich pfiátel. Nejinak tomu bylo i pfii náv‰tûvû Kfiivoklátu. Sluneãné záfiijové poãasí nás zlákalo ke krásnému turistickému v˘letu na hrad Kfiivoklát. Brzy po ránu s batÛÏky na zádech se vydali na‰i malí turisté na pû‰í tÛru ku hradu Kfiivoklátu. Cesta po nauãné stezce rychle ubûhla, aÏ se z lesÛ vynofiil nበpohádkov˘ hrad. Nejprve jsme si ho prohlédli z nové vyhlídky a pak jsme se ho vydali za doprovodu ochotného prÛvodce prozkoumat. Se zatajen˘m dechem dûti vstoupily do prostor vûzení i hladomorny, pozorovaly makety hradu a po schodech vystoupi-
ly do velké vûÏe, kde obdivovaly loveckou sbírku a medvûda skoro jako Ïivého. Nakonec jsme z hradních ochozÛ pozorovali okolí a prohlédli si nádvofií. Pfii zpáteãní cestû do ‰kolky jsme nav‰tívili Hotel S˘kora, kde si dûti pod sluneãníky odpoãinuly a osvûÏily se zmrzlinov˘m pohárem. Na Kfiivoklátû jsme se setkali
V sobotu 2. fiíjna probûhla v Galerii Zbeãno vernisáÏ v˘stavy cyklu fotografií „Ranní krÛpûje“. Krásu ranní rosy zachytil rakovnick˘ fotograf Vladimír Skopal. Jeho nádherné fotografie budou vystaveny v Galerii Zbeãno do 7. ledna pfií‰tího roku a rozhodnû stojí za zhlédnutí. VernisáÏ probûhla za poãetné úãasti vefiejnosti. Na na‰em snímku autor (první zprava) diskutuje o sv˘ch fotografiích. Foto Pavel Friebert
OKÉNKO K SOUSEDÒM… Dne‰ní Okénko k sousedÛm bude tro‰ku atypické. Ve dnech 15. a 16. fiíjna 2010 probûhly v âeské republice komunální volby, a tak se podívejme, jak dopadly u na‰ich sousedÛ.
Nové zastupitelstvo: MUDr. Libu‰e ·imková, PhDr. Vladimír Kopejtko, CSc., Jaroslav ·nobl, Jitka Vydrová, Martina Helebrantová.
BRANOV Úãast 50,30%, vydáno 85 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 529. Poãet volebních stran: 1. âSSD: 529 hl. (100%) Nové zastupitelstvo: Josef Pavlíãek, Franti‰ek ·tiller, Václav ·ípek, Jaroslav Votoupal, RÛÏena Krubová, Josef Pokorn˘, TomበDubsk˘, Karel Karnold, RÛÏena Rottová.
PUSTOVùTY Úãast 76,86%, vydáno 93 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 622. Poãet volebních stran: 2. SNK - Pfiímá cesta: 421 hl. (67,68%) SNK - SdruÏení pro obec: 201 hl. (32,32%) Nové zastupitelstvo: Marta Biãovská, Michal ·perl, Alena Klobásobá, Jitka ·noblová, Jitka Pfiibylová, Kamila Zusková, Ing. Stanislav HÛla.
KARLOVA VES Úãast 76,24%, vydáno 77 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 451. Poãet volebních stran: 1. SNK - SdruÏení kandidátÛ Karlova Ves: 451 hl. (100%) Nové zastupitelstvo: Josef Kohout, Iveta Kohoutová, Jana Holá, Blanka Vlková, Zuzana Malá, Rostislav Mal˘, TomበJifiíkovsk˘.
RAâICE Úãast 69,47%, vydáno 91 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 406. Poãet volebních stran: 3. Raãice III - NK: 25 hl. (6,16%) SNK - Raãice I: 160 hl. (39,41%) SNK - Raãice II: 221 hl. (54,43%) Nové zastupitelstvo: Pavlína Plimlová, Ivana Pudilová, Petr Duschek, Franti‰ek Markup, Hana Vacková.
MùSTEâKO Úãast 56,11%, vydáno 202 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 820. Poãet volebních stran: 1. SNK - SNK Mûsteãko: 820 hl. (100%) Nové zastupitelstvo: Petr Matûjka, Jaroslav Gorãík. Eva Pásztorová, Miroslava Pokorná, ZdeÀka Kratochvílová.
ROZTOKY Úãast 65,25%, vydáno 539 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 4612. Poãet volebních stran: 4. âSSD: 733 hl. (15,89%) Starostové a nezávislí: 467 hl. (10,13%) SNK - SdruÏení nezávisl˘ch kandidátÛ obce Roztoky: 2145 hl. (46,51%) SNK - Nezávislí Roztoky: 1267 hl. (27,47%) Nové zastupitelstvo: Roman Texl, Milan Komenda, Ing. Vladimír Melã, Antonín JeÏek, Ing. Martina Krumniklová, Franti‰ek MuÏík, Mgr. ZdeÀka Janeãková, Jaroslav Fikejz, Ing. Karel Pavlíãek.
NEZABUDICE Úãast 79,41%, vydáno 54 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 259. Poãet volebních stran: 2. SNK - SNK Nezabudice I: 57 hl. (22,01%) SNK - Za rozkvût Nezabudic: 202 hl. (77,99%)
s ochotou, laskavostí a pfiátelsk˘m jednáním. Na hradû nám pan kastelán Ludûk Frencl ochotnû a zdarma zajistil prohlídku podle na‰eho pfiání. V Hotelu S˘kora jsme se setkali s mil˘m pfiijetím a poho‰tûním zdarma pro v‰ech 28 mlsn˘ch jaz˘ãkÛ. Moc dûkujeme, rádi se budeme vracet! Milu‰e Svobodová
pfiipravil TomበBednafiík S¯KO¤ICE Úãast 61,60%, vydáno 247 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 2037. Poãet volebních stran: 4. SNK - SNK I: 667 hl. (32,74%) SNK - SNK II: 1048 hl. (51,45%) SNK - SNK III: 141 hl. (6,92%) KSâM: 181 hl. (8,89%) Nové zastupitelstvo: Zdenûk Zelenka, Franti‰ek Zuska, Zdenûk Urban, Jifií ·ulc, Jan Mutinsk˘, Jana Vokounová, Radek Malina, Martina Jíslová, Jaromír Trousil. VELKÁ BUKOVÁ Úãast 42,36%, vydáno 86 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 394. Poãet volebních stran: 1 SNK - SNK Velká Buková: 394 hl. (100%) Nové zastupitelstvo: Ing. Josef Bumba, Ing. Pavel Moucha, doc. Ing. Zdenûk Ledvinka, CSc., Ludûk Zíka, Antonín Rus˘, Eva Nejedlá, Václav Matûjovsk˘. ZBEâNO Úãast 71,21%, vydáno 277 obálek, poãet platn˘ch hlasÛ: 1867. Poãet volebních stran: 3. SNK - Volba pro Zbeãno a Újezd nad Zbeãnem: 393 hl. (21,05%) SNK - Nezávislí: 1185 hl. (63,47%) TOP 09: 289 hl. (15,48%) Nové zastupitelstvo: Ing. Helena Kosová, Blanka Dvofiáková, Ing. Stanislav Dryják. Vlasta Todorovová, Vûra Jaro‰ová, Jifií Loskot, Martin Kuãera. Jména nov˘ch starostÛ a místostarostÛ budou známa po ustavujících zasedáních nov˘ch zastupitelstev.
KAPITOLY Z HISTORIE K¤IVOKLÁTSKA – XXXVI TAJEMSTVÍ KNÍÎECÍ HROBKY (2. âÁST) V minulém ãísle KL jsme poodhalili tajemství kníÏecí fürstenberské hrobky v NiÏboru. Dnes pfiiná‰íme jména dal‰ích ãlenÛ rodiny, ktefií byli do hrobky v lesoparku proti zámku pohfibeni. Pod ãíslem 4 je pochována princezna Marie Anna, sestra pfiedcházející. Narodila se 27. 9. 1798 a zemfiela 18. 7. 1799 v Praze. NedoÏila se tedy ani jednoho roku. Pod ãíslem 5 je zapsána tfietí dcera Karla Josefa Aloyse, kníÏete z Fürstenberka a AlÏbûty, roz. Thurn-Taxis, princezna Antonie. Narodila se 28. 10. 1794 a zemfiela 1. 10. 1799 v Praze. Její otec Karel Josef Aloys byl císafisk˘m podmar-
‰álkem a padl 25. 3. 1799 v bitvû u Stockach-Lippingen, takÏe se úmrtí své nejmlad‰í dcery nedoÏil. Její matka AlÏbûra zemfiela roku 1822 na fürstenberském panství v nûmeckém Heiligensberku. Pod ãíslem 6 to byl princ Karel Gabriel (Maria Antonín Josef), syn Filipa Neria, kníÏete z Fürstenberka, a Josefy Marie Benedikty, dcery Josefa Václava, prvorozeného bratra Karla Egona z nûmecké fií‰ské linie rodu. Narodil se 2. 2. 1785 a zemfiel v Praze na Malé Stranû 13. 12. 1799. Pod ãíslem 7 byla pochována Marie Josefa, fií‰ská knûÏna z Fürstenberka, vdova po kníÏeti Karlu Egonovi. Narodila se 24. 6. 1725 a zemfiela v Praze na Malé Stranû 16. 1. 1803 na celkovou se‰lost. Pofiadové ãíslo 8 patfií princeznû
Kfiivoklátské listy Nezávislé noviny obãanÛ a pfiátel Kfiivoklátu
Vydává Kfiivoklátská, o.p.s. • âíslo registrace MK âR E 19560 Redakãní rada: Pavel Friebert, Ludûk Frencl, TáÀa Friebertová, Petr HÛla, Milan Bednafiík Adresa redakce: 270 23 Kfiivoklát 141, e-mail:
[email protected] Sazba a litografie Milan Bednafiík • Tisk RAPORT, s.r.o. Rakovník Vychází mûsíãnû • Uzávûrka pfií‰tího ãísla je v nedûli 21. 11. 2010
Leopoldinû Filipinû (Karolinû Ma- polita Berková, rozená lantkrabûnrii Josefû), dcefii Filipa Neria a Jo- ka z Fürstenberka z blumenbergské sefy Marie Benedikty. Narodila se vûtve. Narodila se roku 1592 a byv Praze 10. 4. 1781. Dne 20. 10. 1799 la provdána za hrabûte Lva Buriana se provdala za Viktora Amadea, dûdiãného prince Hessen-Rheinfels-Rothenburg, rytífie ¤ádu sv. Huberta. Zemfiela v Praze 5. 6. 1806. Pod ãíslem 9 byla pohfibena knûÏna Josefa Marie Benedikta, vdova po kníÏeti Filipu Neriovi. Narodila se 14. 11. 1756 a zemfiela na svém panství v Louãínû 2. 10. 1809. V NiÏboru byla pohfibena po boku svého chotû Janem ·abatem, rakovnick˘m vikáfiem a faráfiem v KoÏlanech a b˘val˘m niÏborsk˘m kaplanem P. Antonínem Grabem, lokalistou v Hudlicích. âíslem 10 je oznaãen náhrobek lantkrabûte Ludvíka Egona z Fürstenberka, syna Fridricha Josefa z taykovické vûtve a Marie Josefy roz. ze Îerotína. Narodil se 17. 9. 1790. V bitvû u DráÏìan byl 27. 8. 1813 ranûn a zemfiel v Praze 28. 9. 1813. Pod ãíslem 11 je pochová- Fürstenberská hrobka v NiÏboru dnes. Foto TomበBednafiík na hrabûnka Franti‰ka Hy-
TOMÁ· BEDNA¤ÍK Berku. Zemfiela v roce 1644 (J. B. Urban uvádí rok 1650) a byla pohfibena do augustiniánské kaple u sv. Václava v Praze. KdyÏ mûl b˘t tento klá‰ter v roce 1820 pouÏíván jako provinciální trestnice, byly ostatky hrabûnky vyzdviÏeny z hrobu a 5. bfiezna 1820 uloÏeny do fürstenberské hrobky v NiÏboru. âíslo 12 náleÏí náhrobku princezny Marie Henriety (Eleonory Sofie Amalie Karoliny Franti‰ky), dcery Karla Egona II., kníÏete z Fürstenberka (syn Karla Aloyse a vnuk Karla Egona I. - pozn. autora) a Amalie Kristiny, roz. velkovévodkynû bádenské. Narodila se 18. 7. 1823 a zemfiela 19. 9. 1834 ve vûku 11 let (J. B. Urban uvádí data princezny * 10. 7. 1823, + 19. 8. 1834). Pod ãíslem 13 je pohfiben Maxmilian Egon, kníÏe z Fürstenberka, syn Karla Egona II. a Amalie Kristiny. Narodil se 29. 3. 1822 v Donaueschingen. Dne 23. 5. 1860 se oÏenil s Leontinou, hrabûnkou Khevenhüller-Metsch (nar. 25. 2. 1843 ve Vídni). Zemfiel 27. 7. 1873 v Lánech a o tfii dny pozdûji byl pochován v NiÏboru P. Lichnovsk˘m, dómsk˘m probo‰tem v Olomouci. (Pokraãování pfií‰tû)
