Nezávislé noviny obãanû a pfiátel Kfiivoklátu K IVOKLÁTSKÉ LISTY. Roãník III. DUBEN Kã

Nezávislé noviny obãanÛ a pfiátel Kfiivoklátu

K¤IVOKLÁTSKÉ LISTY Roãník III.

DUBEN 2012 Pfiátelé myslivosti a milovníci pfiírody zaplnili pfiedná‰kovou místnost, kde pro nû byla pfiipravena zajímavá pfiedná‰ka pracovníkÛ Lesní správy Kfiivoklát. âtûte na str. 7

20 Kã

Devûtadvacet let pÛsobil na Kfiivoklátû podnik, kter˘ zaji‰Èoval ‰irokou paletu sluÏeb pro vefiejnost. Pfieãtûte si materiál, kter˘ pfiipomíná doby, kdy na Kfiivoklátû pÛsobil „komunál“. Zavzpomínejme s jeho dlouholet˘m vedoucím Václavem Friebertem. âtûte na str. 4–5

Zajímav˘ materiál si pro na‰e ãtenáfie pfiipravil Jan âern˘. Podíval se na historick˘ v˘voj a budování silniãní sítû v regionu Kfiivoklátska. Jistû vás jeho vyprávûní zaujme. âtûte na str. 6

P O Z N ÁVÁ N Í H I S TO R I C K ¯ C H K O ¤ E N Ò Napi‰ dal‰í úvodník, sdûlila mi zcela otevfienû redakãní rada Kfiivoklátsk˘ch listÛ, neboÈ jako nedávno pfiistûhovan˘ kfiivoklátsk˘ obãan mám pfiinést nûco nového. Rozm˘‰lím, co by to mohlo b˘t a jestli jsem ten prav˘, kter˘ mÛÏe starousedlíky nûãím obohatit, i kdyÏ nejsem zas takov˘ kfiivoklátsk˘ nováãek. Na Amalínû Ïily dvû generace m˘ch pfiedkÛ a jezdili jsme sem odedávna za dûdou. Musím v‰ak fiíct, Ïe pofiádnû se tu rozhlíÏím aÏ nyní. KdyÏ ãlovûk nûkde bydlí, poznává teprve své okolí, pro‰lapává staré cestiãky a pfiem˘‰lí nad nov˘m místem svého domova. Proto jsem se poslednû pfiihlásil ke krásn˘m v˘letÛm do okolí, jimÏ i holá zima mÛÏe propÛjãit neobvyklé kouzlo. Minule jsem také zmínil v˘let na PísafiÛv vrch za star˘m sroubkem, kter˘ jsme nena‰li. Krátce na to za mnou pfiibûhl do práce jeden znám˘, jehoÏ jsem dlouho nevidûl, a nad‰enû mi sdûloval, Ïe si pfieãetl úvodník v Kfiivoklátsk˘ch listech a Ïe ví, kde se sroubek nachází. To je ono, fiekl jsem si a mûl radost, Ïe se úvodník ãte a mÛÏe vzbudit pfiíznivou odezvu. Obãas se pfiebírám ve star˘ch papírech a sháním k na‰emu mûsteãku kde co. Právû dneska se mi dostal do rukou zapadl˘ ãlánek z roku 1991 o archeologickém prÛzkumu na poloze zvané Dubina nad Amalínem s v˘hledem do údolí Berounky. Nachází se zde kamenn˘ lom ze 17. století a pfiedpokládá se existence stfiedovûkého neurãeného objektu, snad se stráÏní funkcí vázanou na hrad. VÏdyÈ to mám za barákem, napadlo mû, a naveãer jsme vyrazili. Lokalitu jsme tentokrát na‰li bez problémÛ a nepochybuji, Ïe „místÀáci“ ji dobfie znají. Úspûch rychlého nálezu mû nadchl a zítra si ãlánek prostuduju pofiádnû a znovu se sem vrátím. To poznání ãlovûka chytne, hned vidí svÛj domov pod jin˘m úhlem. A Ïe podobn˘ch míst je tady poÏehnanû! Jan âern˘

V POTOCE SKONâILO SEDM SMRTEK K¤IVOKLÁT. Smrtná nedûle pfii‰la letos uÏ 25. bfiezna. Pfiíroda v‰ak pfiíli‰ na „oficiální“ overturu neãekala a uÏ nûkolik dní obdafiila na‰e luhy a háje nádhern˘m sluneãn˘m poãasím. A tak tradiãní slavnost Vítání jara, spojená s vynesením smrtky (symbolu zimy) z obce, probíhala za nádherného sluneãného poãasí. O to víc mrzí, Ïe jaro nepfii‰lo pfiivítat mnohem víc lidí. ReÏisérského „Ïezla“ se ujali Kfiivoklát‰tí hudci a obãanské sdruÏení Dûti Kfiivoklátska, k nimÏ se pfiidaly i dûti a uãitelky kfiivoklátské matefiinky. U kostela sv. Petra se se‰lo ve 14 hodin zhruba pût desítek lidí z Kfiivoklátu i okolí. Program zahájili

Hudci nûkolika jarními písniãkami, na které si s chutí dûti zatancovaly. Role prÛvodce se ujal Ivan Kasalick˘. „Dnes nás ãeká nûkolik zastavení. Nejdfiíve v parku, pak na hradû, v Budech u S˘korÛ a nakonec na lávce v ãásti obce Pod Kuchynûmi,“ seznámil pfiítomné s leto‰ní trasou prÛvodu a podotkl, Ïe pokud bude nûkdo z pfiítomn˘ch chtít oÏivit program sv˘m vystoupením, bude to jen vítáno. Potom provedl „inventuru“ smrtek - se‰lo se jich celkem sedm. V parku se opût hrálo a zpívalo, stejnû tak i na nádvofií hradu, kde probûhla soutûÏ pro nejmen‰í úãastníky prÛvodu. SoutûÏilo se i u S˘korÛ. (Pokraãování na str. 2)

Po zahájení programu u kostela sv. Petra se vydal prÛvod se smrtkami na první zastávku do nedalekého parku. Foto TomበBednafiík

MOUDRÁ SLOVA Nejprve je nutno zmûnit sebe. Pak uÏ zpravidla neb˘vá nutno mûnit nic dal‰ího. (Mark Twain)

Kastelán hradu Ludûk Frencl zavû‰uje klíã od hradu na desku v novém náv‰tûvnickém centru. Sezóna 2012 mÛÏe zaãít.

Foto Milan Bednafiík

HRADNÍ BRÁNA PRO LETO·NÍ SOZÓNU OPùT OTEV¤ENA K¤IVOKLÁT. V sobotu 24. bfiezna, za krásného sluneãného dopoledne, se otevfiely brány hradu Kfiivoklátu vstfiíc nové turistické sezónû. Probuzení hradu ze zimního polospánku se jiÏ tradiãnû neslo ve slavnostním duchu. První náv‰tûvníky vítala pfied branou stylovou hudbou skupina Collegium Fiddle dolce. Pfiesnû v jedenáct hodin byla na ochozech jiÏního parkánu vztyãena na Ïerì ãervená vlajka s bíl˘m lvem. Kastelán hradu Ludûk Frencl nûkolika slovy pfiivítal v‰echny pfiítomné pfied hradní branou. Dal‰í ãást slavnostního zahájení nové turistické sezóny se pak odehrála v b˘valé pivovarské lednici. Kastelán hradu Ludûk Frencl, starosta Roztok Vladimír Melã a fieditel Rakovnicko, o. p. s. Radek Dvofiák zde zavûsili symbolické klíãe od hradu, fieky Berounky a cyklostezky Greenway Berounka – Stfiela. Zahájení nové turistické sezóny bylo spojeno s otevfiením nového náv‰tûvnického centra, nad jehoÏ vchodem budou klíãe aÏ do podzimu viset. To symbolicky otevfiel kastelán hradu pfiestfiiÏením obligátní pásky. Pfiíchozí na hrad v novém náv‰tûvnickém centru naleznou nejen pokladny, ale i samoobsluÏnou prodejnu s bohat˘m sortimentem upomínkov˘ch pfiedmûtÛ. Jarní otevfiení hradních bran je jiÏ nûkolik let spojeno s ocením jedné v˘znamné osobnosti za pfiínos hradu Kfiivoklátu. V leto‰ním roce si Pamûtní list odnesl kfiivoklátsk˘ patriot, dvorní fotograf a v posledních letech také kameraman a v˘tvarník Milan Bednafiík. Dal‰í tradicí je otevfiení celoroãní v˘stavy. Ta leto‰ním má na první pohled pomûrnû netradiãní téma – Historické koãárky aneb Dítka ro-

díme a vozíme po staletí. Podzemní prostory za náv‰tûvnick˘m centrem, jak lze odtu‰it z názvu, v‰ak neobsahují jen v˘stavu více ãi ménû historick˘ch koãárkÛ. âást expozice je vûnována historii porodnictví. Hradu s instalací v˘raznou mûrou pomáhal jeden z na‰ich nejvût‰ích odborníkÛ v porodnictví, prof. Antonín DoleÏal. Pan profesor byl otevfiení v˘stavy osobnû pfiítomen. Jeho úvodní proslov patfiil k perlám sobotního dopoledne, ochotnû se ujal i role prÛvodce porodním sálem z poãátku 20. století. KaÏdé jeho slovo svûdãilo o hluboké lásce a oddanosti oboru, na svût pfiivedl více jak 10 tisíc dûtí, coÏ je samo o sobû obdivuhodné. Vût‰í ãást expozice pak „obsadily“ koãárky ze sbírky Vûry âíÏkové z Roztok u Prahy. Vystavené koãárky byly vyrobeny v období mezi roky 1880 aÏ 1988. K vidûní jsou nejen opravdu historické kousky, ale i koãárky, které pfied lety vozily mnohé z náv‰tûvníkÛ. Proto nebylo v˘jimkou sly‰et slova: „To je pfiece nበkoãárek, tím jsem jezdil/a/…“ Vkusná expozice opravdu stojí za vidûní.

To v‰ak o sobotním dopoledni nebylo v‰e. V prostorách b˘valé pivovarské lednice se nachází i Galerie Lednice. V ní se odehrála vernisáÏ fotografické v˘stavy rakovnického fotografa Josefa Seiberta. Pro milovníky „dobrého svûtla“ vystavené fotografie Kfiivoklátska budou zajímavou inspirací. Josef Seibert fotí pfiírodu, ale jeho vidûní svûta je ãasto velmi netradiãní a originální. Pavel Friebert

Zahájení nové turistické sezóny na hradû se opût zúãastnil i roztock˘ starosta Vladimír Melã. Foto Milan Bednafiík

Lesní správa Kfiivoklát a Informaãní a vzdûlávací stfiedisko LâR zvou v‰echny na jiÏ tradiãní Den s Lesy âeské republiky. Letos probûhne 26. kvûtna opût na Emilovnû poblíÏ Karlovy Vsi. Pro v‰echny náv‰tûvníky je pfiipraven zajímav˘ a bohat˘ program, chybût nebude ani soutûÏní stezka pro dûti, divadelní pfiedstavení a tolik populární tombola. K dobré náladû zahraje v‰em kapela Leont˘nka, zaji‰tûno je i obãerstvení. Vezmûte své dûti nebo vnouãata a pfiijeìte strávit sobotní den na ãerstvém vzduchu uprostfied krásné kfiivoklátské pfiírody. Zaãínáme v 9.00 hodin, pfiedpokládan˘ konec je v 15.30 hodin. Svoz autobusy bude probíhat následovnû: 8.30 Kfiivoklát u rybníka 8.40 Mûsteãko u OÚ 8.50 Velká Buková u ka‰tanu 9.00 Roztoky – zastávka u mostu Pro náv‰tûvníky, ktefií pfiijedou vlakem od Rakovníka, bude v 9.30 pfiistaven autobus u Hotelu S˘kora.

UDÁLOSTI Z OBCE

STRANA 2

Anketa KL Rozhodila vysoká cena vajec va‰i velikonoãní pohodu? Miroslav BaÀas 24 let, student Zv˘‰ení cen vajec, kterého jsme byli v posledních t˘dnech svûdky, mû nerozhodilo. Spí‰e bylo, podle mého názoru, velmi komické. Jak jsem se doãetl na internetu, zdraÏení cen vajec pfiinesla smûrnice EU z roku 1999! Evropská unie nám opût ukázala, Ïe je to právû ona, kdo diktuje. Bohudík se ceny vajec je‰tû pfied Velikonocemi vrátily do takfika normálních stavÛ. Gudrun Humlová 69 let, uãitelka v.v. Ceny uÏ dávno nejsou stálé, jak kdysi zpíval W. Matu‰ka, takÏe ani ceny vajec a Velikonoce s tím asi nemají co dûlat. A jak mi pofiád nûkdo posílá rÛzná moudra po e-mailu, tak uÏ jsem dostala i recepty na peãení bez vajec. Prostû ãeská Ïena si umí poradit v kaÏdé situaci. Blanka Holopírková 30 let, speciální pedagog Na‰e rodina má domácí hospodáfiství, takÏe dostáváme vajíãka od babiãky. Zv˘‰ení jejich cen nás nijak zvlá‰È nepostihlo. Velikonoce si ostatnû dûláme pro radost a vajíãek obarvím víceménû symbolické mnoÏství. Jinak si myslím, Ïe v dne‰ní dobû jsou svátky pfiíli‰ komerãní a pozornost je zamûfiena spí‰e na ãokoládové zajíce neÏ na tradiãní pfiípravu kraslic a domácího sváteãního peãiva. TomበKrÛta 19 let, student Jako koledník jsem tento problém o Velikonocích fie‰it nemusel a mé pohodlí to nenaru‰ilo, ale zdá se mi, Ïe ceny vajec i ostatních produktÛ jsou nepfiimûfiené. Proto chápu, Ïe letos dûti místo klasick˘ch vajec mûly ko‰ík pln˘ ãokolády a perníkÛ.

KL 4/2012

V POTOCE SKONâILO SEDM SMRTEK (Dokonãení ze str. 1) „Teì soutûÏ zamûfiíme na tatínky nebo na maminky. Potfiebujeme pût dobrovolníkÛ,“ vyzval pfiítomné Ivan Kasalick˘. Pfiihlásili se sice jen ãtyfii, ale i to staãilo. Jejich úkolem bylo vypít malé pivo brãkem. Na vítûze ãekala pfiíhodná odmûna – sklenice kysel˘ch okurek. Zhruba okolo pÛl ãtvrté zamífiil uÏ dosti profiídl˘ „had“ po ru‰né Tyr‰ovû ulici k obecnímu úfiadu, aby posléze skonãil na nedaleké lávce pfies Rakovnick˘ potok, kde b˘vá v posledních letech tradiãní „koneãná“. Za zpûvu a jásotu pfiihlíÏejících byly smrtky postupnû svrÏeny do potoka, a tak symbolicky skonãila leto‰ní zima.

Zpráva ‰patná i zprávy dobré…

TomበBednafiík Program vítání jara, spojen˘ s vynesením smrtky, zahájili Hudci nûkolika jarními písniãkami. Role prÛvodce se ujal Ivan Kasalick˘. Foto TomበBednafiík

KRAJINOU K¤IVOKLÁTSKA A JE·Tù DÁL… aneb pozvánka na v˘stavu fotografií

Fotografie Jindfiicha Richtera si pfii‰el prohlédnout i Jifií Friebert.

Jak jiÏ napovídá úvodní vûta, na v˘stavû fotek pana Jindfiicha Richtera mohou náv‰tûvníci vidût nekoneãnû mnoho podob krásné pfiírody Kfiivoklátska a blízkého okolí. V˘stava byla zahájena slavnostní vernisáÏí 24. bfiezna v Informaãním a vzdûlávacím stfiedisku LâR na Kfiivoklátû a potrvá do konce ãervna leto‰ního roku. Fotograf Jindfiich Richter je rodák z Ry‰ína na Rakovnicku. Zájmovû fotografoval od 13 let a v dÛsledku tehdej‰ího politického reÏimu nemohl studovat. Pozdûji absolvoval dálkovou ‰kolu v˘tvarné fotografie a focení se vûnoval na volné noze. Po ukonãení aktivní ãinnosti se vrátil zpût do rodné obce a v souãasné dobû svÛj zájem o fotografii reali-

SLOUPEK NAKŘIVO

Foto TomበBednafiík

zuje v rakovnickém klubu Amfora. Jindfiich Richter byl úãastníkem posledního roãníku fotosoutûÏe Kfiivoklátsk˘ch listÛ, a tak zaãala na‰e spolupráce, kdy jsme se domluvili na uspofiádání jeho samostatné v˘stavy. Zveme tedy nejen v‰echny pfiíznivce fotografování, ale i milovníky pfiírody a místní krajiny. Urãitû si pfiijdete na své. Uvidíte zajímavé zábûry míst na‰eho regionu mnoh˘m dÛvûrnû známé, ale pfieci jen nad nûkter˘mi si budete lámat hlavu, odkud byly nafoceny. Jindfiich Richter nám otevírá oãi a pfiipomíná, jak krásn˘ nበkraj je. V˘stava je pfiístupná dennû od 8.00 do 16.00 hodin, o víkendech pak od 10.00 do 16.00 hodin. TáÀa Friebertová

MATEMATICK¯ KLOKAN Jedná se o mezinárodní soutûÏ, která vznikla pfiibliÏnû v roce 1980 v Austrálii a od roku 1991 se roz‰ífiila do zemí Evropy. V souãasnosti se této soutûÏe úãastní na dva a tfii ãtvrtû milionu soutûÏících ze 30 zemí. SoutûÏící jsou rozdûleni podle vûku. Úlohy jsou sefiazeny podle obtíÏnosti a soutûÏící vybírá z nabízen˘ch moÏností fie‰ení. Aby soutûÏící nedosahovali záporn˘ch v˘sledkÛ, dostávají do vínku 24 bodÛ, takÏe lze maximálnû získat 120 bodÛ (tento poãet neplatí pro nejmlad‰í kategorii). Mezi nejmlad‰ími v kategorii Cvrãek (2. a 3. roãník) získal 1. místo Pavel Rus (41 bodÛ), za ním následoval Petr Tolman a Nikola Nosková (oba shodnû se 40 body) a na 3. místû skonãil Martin Rajni‰ (39 bodÛ). Ve star‰í kategorii Klokánek (4. a 5. roãník) zvítûzila Eli‰ka Skramuská (104 body), za ní pak Pavlína ·indeláfiová (100 bodÛ) a na pomyslné stupnû vítûzÛ by je‰tû vystoupil LukበHu‰ek (89 bodÛ). V rámci okresu získala Eli‰ka Skramuská 3. místo. V kategorii Benjamín (6. a 7. roãník) dosáhly sv˘m bodov˘m ziskem na první místo Andrea Müllerová a Magda Vajnerová (64 bodÛ), druhé místo obsadila Monika Zikmundová (62 bodÛ) a na tfietí pfiíãce pak skonãil Dominik Andr‰ (56 bodÛ). V nejstar‰í kategorii Kadet (8. a 9. roãník) se na prvním místû umístila Nikola Macasová (59 bodÛ), za ní s tûsn˘m rozdílem skonãila Anna Kasíková (58 bodÛ) a na tfietím místû pak shodnû Krist˘na Franãeová a Nikola ¤íhová (54 bodÛ). Matematick˘ klokan má na na‰í ‰kole mnohaletou tradici a leto‰ního roãníku se zúãastnilo 98 dûtí. Mgr. Marcela Kasíková

HASIâI VÁS ZVOU NA PÁLENÍ âARODùJNIC Smrtka je v potoce, brána hradu otevfiena, tak zb˘vá je‰tû spálit ãarodûjnici. Ta kfiivoklátská bude zapálena v podveãer 30. dubna na tradiãním místû za bytovkami smûrem na âastonice. Pfiijìte nám pomoci ãarodûjnici spálit. Va‰i kfiivoklát‰tí hasiãi

V úter˘ 11. dubna bylo zastupitelstvo. Projednávání nûkter˘ch bodÛ se tûÏko reprodukuje. Je mi skoro aÏ líto, Ïe úãast obãanÛ na zastupitelstvech je tradiãnû minimální, nûkdy to váÏnû stojí za to. ProtoÏe na dobré zprávy je ãasu dost, zaãnu zprávou ‰patnou. Minule jsem zde psal o mé nespokojenosti s vefiejnou zakázkou na stavitele nové ordinace praktického lékafie v ã.p. 115 vedle hasiãské zbrojnice. Projednával se v˘sledek a já byl zvûdav˘, jak to dopadlo. Pfiihlásily se tfii firmy. Jsa opoziãník ‰Èourav˘, nechal jsem si pfiedloÏit nabídky firem. Po pár minutách mi bylo jasné, Ïe nûco není v pofiádku. Prolistoval jsem si nabídky dvou firem s nejlep‰í cenou a ejhle, ani jedna z firem nemûla oprávnûní na provedení celého rozsahu stavby. Konkrétnû chybûl Ïivnostensk˘ list na provádûní elektroinstalací. ¤eãí zákona firmy nesplnily poÏadované kvalifikaãní pfiedpoklady. Koukám do opravdu stfiídmého protokolu v˘bûrové komise. Pí‰e se tam, Ïe kvalifikace je u v‰ech firem v pofiádku… „Jak je to moÏné?“ zaznûla má otázka. „My jsme na to také pfii‰li,“ odvûtil k mému údivu jeden ãlen v˘bûrové komise, „ale vycházeli jsme z místních pomûrÛ…“ Ejhle, v protokolu jsou tedy fieãí kfiíÏovky nepravdy na tfii. Upozornil jsem proto starostu na váÏnou chybu. Pfiiznávám, dÛraznû a emotivnû. Asertivnû mi podûkoval. A protoÏe je to v jeho kompetenci, vybral vítûznou firmu, chyba sem, chyba tam, kdyÏ má tu moc… Následovalo schvalování smlouvy o dílo s vítûzn˘m uchazeãem. To uÏ dûlají zastupitelé. Ale opût ejhle. Nejen, Ïe jsme dostali k projednání podle mého fiídkou a zmateãnou smlouvu na úrovni ‰patn˘ch smluv ze zaãátku devadesát˘ch let, chybûlo v ní dokonce uvedení firmy, která bude stavût, chybûla cena a termín dokonãení. Takové nepodstatné maliãkosti... Opût jsem na to starostu upozornil doufaje, Ïe takovou smlouvu pfiece nemÛÏeme schválit. „Dûkuji vám za pfiipomínku,“ odvûtil starosta a jakoby nic dal hlasovat. Smlouva bez uvedení smluvního partnera, ceny a termínu byla schválena pevn˘mi ãtyfimi hlasy vládnoucí koalice. S pocitem marnosti jsem po hlasování pouze poÏádal o uvedení do zápisu, Ïe byla schválena neúplná smlouva. A jsem zvûdav, jestli to v nûm najdu. Napadá mû fragment textu písniãkáfie Tomá‰e Kluse: „PaneboÏe, za co, za co trestበtento prost˘ lid, PaneboÏe za co, nechal jsi nás napálit…“ Ale na zastupitelstvu zaznûly i dobré zprávy. Zeptal jsem se starosty, zda se budou opravovat kfiivoklátské silnice. Je skoro jedno kde. Zmínil jsem silnici do âastonic, kolem rybníka na Amalínû a ke Koleãku. Pr˘ se s tím poãítá. Sic nevím za co, protoÏe v rozpoãtu je na opravy silnic nula nula nic, ale nechám se pfiekvapit a vûfiím, Ïe si toho v‰imnu (brzy). Pak jsem se ptal na osud kaluÏe na parkovi‰ti u Jednoty na Amalínû. I ta je pr˘ v fie‰ení. Dvakrát hurá. Do tfietice jsem se zeptal na pfiechod pro chodce u matefiské ‰kolky. Bílá zebra asi zimuje v Africe. Tfiikrát hurá, i ta se pr˘ vrátí. Tfii dobré zprávy nakonec. A pak, Ïe je v Kfiivoklátû nûco Nakfiivo… Pavel Friebert

ZAJÍMAVOSTI – DOPISY

STRANA 3

M Á F R A N C O U Z S K Á FA U X PA S Kamarád, vedoucí podobného zafiízení jako je Ráãek v Rakovníku, které se stará o mentálnû a tûlesnû postiÏenou mládeÏ a dospûlé, mû a ·árku vzal v bfieznu na t˘denní pobyt do Francie, neboÈ ne kaÏd˘ z rodiãÛ byl schopen, ãi ochoten potfiebnou ãástku zaplatit. Jelo se dvûma mikrobusy, bylo nás celkem osmnáct. Vyjeli jsme ve 4 hodiny ráno, pfies Rozvadov do Nûmecka, Rakouska, ·v˘carska, pfies prÛsmyk San Bernardino do Itálie, následovalo Lugano, Miláno, Turín a koneãnû v osm veãer jsme byli v cíli na‰í cesty, ve Francii, v mûsteãku Barcelonnette. Cesta ubíhala docela dobfie, bylo na co se dívat, zvlá‰È pak v horách, zastávek bylo víc, neÏ kdyÏ se jede s cestovkou, jídlo a pití nám taky nechybûlo. Oficiální název té ãásti Francie, ve které jsme se ocitli, je Les Alpes de Haute-Pro-

ce s podobn˘m zamûfiením, jako je na‰e Spoleãnost pro pomoc lidem s mentálním postiÏením. Je to stál˘ domov pro tûÏce postiÏené vozíãkáfie, z nichÏ témûfi kaÏd˘ má svého osobního asistenta. Dal‰í lidé se starají o jejich volnoãasové aktivity. Velmi ãasto s námi stolovala a následnû nás pak vyváÏela na v˘lety prezidentka oné spoleãnosti, která spravuje i Haciendu. A uÏ jsme u tûch faux pas. Sedûli jsme v‰ichni u jednoho dlouhého stolu a neÏ nám donesli v‰em jídlo, docela to trvalo. TakÏe první na fiadû mûl v‰e studené, protoÏe se neslu‰elo jíst dfiív, neÏ bylo na stole pro v‰echny. A udrÏet ty na‰e miláãky, aby poãkali, byla taky docela fu‰ka. Po jídle byla káviãka, tak jsem vystartovala, neb jsem mûla docela slu‰nou zásobu su‰enek, o kterou jsem se chtûla se v‰emi podûlit. KdyÏ jsem s nimi dorazila, na‰i pfiekladatelku polilo horko, neboÈ Michelle, paní prezidentka, ztuhla, a vysvûtlila jí, Ïe se to neslu‰í, neboÈ tím dáváme najevo, Ïe máme málo, pfiípadnû, Ïe nám nechutná. Jindy jsem zas byla akãní, chtûla jsem jídlono‰kám usnadnit práci, naskládala jsem pouÏité talífie a pfiíbory na sebe, a zas to bylo ‰patnû, neboÈ pfiíbory jsme si mûli nechat na dal‰í jídlo. A to jídlo, to byla dal‰í kapitola. S tak rozmanit˘mi kombinacemi jsem se je‰tû nikde nesetkala. Obalované filé s r˘Ïí a du‰enou zeleninou v tomatû, skopová Ïebra s vafien˘mi kroupami, du‰ená ryba se ‰penátem (ale ten byl vcelku), du‰ená mrkev s vafien˘m hovûzím byla dobrá, jen se v‰ichni rozhlíÏeli po pfiíloze, coÏ pak ke v‰emu byly stále bagety. Ale zase byl vÏdy pfiedkrm a po Také k této zvoniãce jsme vy‰plhali. Foto archiv jídle skvûlé mouãníky a káviãka. A moje ·árka a i skovence. Je to jiÏní okraj Dauphinés- ro v‰ichni ostatní byli stále pfii chuk˘ch Alp, jak jsem si dodateãnû pfie- ti a snûdli v‰e. Nûjak˘ nepofiádek na ãetla v prÛvodci. TamtéÏ jsem na‰la stole zas pro zmûnu Francouze nei údaj, Ïe Barcelonnette má 3000 rozhází, takÏe Michelle koukala, obyvatel, leÏí ve v˘‰ce 1100 m kdyÏ se k ní ·árka natáhla a zaãala a okolní hory jsou vysoké do sbírat drobky z ubrusu, coÏ je jedna 2800 m. Nebydleli jsme pfiímo ve z jejích „zvlá‰tností“. První promûstû, ale v nádherné okrajové vi- hlídka patfiila nedalekému Barcelové ãtvrti, v‰ude nad námi se tyãi- lonnette, kde jsme obdivovali vily ly zasnûÏené vrcholky hor, slunce v mexickém stylu, které si postavipo cel˘ t˘den a modrojasná obloha. li lidé, ktefií v dobû hospodáfiské kriUbytovaní jsme byli v Haciendû, ze ode‰li za prací do Mexika, tam se v zafiízení, které spravuje organiza- vzmohli a vrátili se. O nûkolik kiloDne‰ní podoba silnic vedoucích na‰ím mûsteãkem vznikala pfiedev‰ím v prÛbûhu 19. století, souãasnou podobu jim vtiskl aÏ pfielom století 19. a 20. a období první republiky. Neznamená to, Ïe by v té dobû vznikla zcela nová síÈ. V˘stavba silnic navazovala na star‰í situaci, která umûla dokonale vyuÏívat terén a vyhovovala dobov˘m potfiebám. I kdyÏ se chceme zab˘vat v˘stavbou novûj‰í, dfiívûj‰í stav si musíme pfiipomenout. Jako základní pramen nám poslouÏí staré mapy, kter˘ch v‰ak pro Kfiivoklátsko není mnoho. Za odrazov˘ mÛstek mÛÏeme pouÏít tak zvané první vojenské mapování ze ‰edesát˘ch let 18. století. Hlavní silnice, vyznaãená ãervenû, vede do Kfiivoklátu, podobnû jako dnes, od dvora PoÏáry kolem Brdatky a sv. Eustacha na Amalín (tehdy âamrdoves), kde byla je‰tû minimální zástavba bez v˘razné Lánské ulice. Na hlavní horní kfiiÏovatce zaznamenáme cestu do DûãÛ, aÏ pod kostelem odboãku do âastonic, na protilehlé stranû rozeznáme cestu do Mûsteãka pfies Polínka. Pfies Dûãe vedla v˘razná trasa do Zbeãna – pfiekonává brod a pokraãuje zhruba po dne‰ní Ïelezniãní dráze na okraj obce, opût pfiekraãuje fieku a v místech zbeãenského hfibitova se napojuje na cestu od PoÏárÛ a Brdatky. Silnice dolÛ kolem hradu do Bud svou trasu samozfiejmû nemûnila. Ne zcela shodná je cesta do Mûs-

metrÛ dál, v jiném mûsteãku, byl kostel a na skalnatém vrcholu je‰tû zvonice a kolem hfibitov s v˘stavn˘mi hrobkami navrátiv‰ích se „MexiãanÛ“. V˘stup byl nároãn˘, ‰li jsme je‰tû nad hfibitov, ale v˘hled stál za tu námahu. Cestou jsem prvnû v Ïivotû vidûla na stromech, vût‰inou to byly borovice, jmelí. A pak je‰tû na dal‰ích túrách na stromech spousta jmelí. Z mûst, která jsme nav‰tívili, si pamatuji jen Gap, to není sloÏité na v˘slovnost, ta ostatní jsem nebyla schopná si zapamatovat a na nepfiíli‰ podrobné mapce, kterou mám, jsem je nena‰la. MoÏná je‰tû Savinés le lac, neboÈ to leÏí na bfiehu rozlehlé pfiehrady, kterou jsme celou objeli po horsk˘ch silnicích a byl na ni nádhern˘ pohled shora. Jen v ní bylo uÏ pr˘ po tfii roky málo vody. Paní Michelle to s námi myslela dobfie, chtûla, abychom toho co nejvíc vidûli, ale bylo to trochu chaotické. Chtûla nás po pfiehradû provézt parníkem, kter˘ ale pfii tom stavu vody uÏ bÛhví jak dlouho nejezdil, vzala nás do muzea, které ale uÏ mûlo zavfieno, no a marnû s námi hledala záchody, takÏe nás nakonec vzala do hospÛdky, kde jsme si dali colu, pivo, nebo kafe, coÏ ona platila, a záchod byl zdarma, Ïe? Byli jsme ve dvou katedrálách z 12. století, jedna byla ve mûstû Embrun, jedna v Gapu, nûjak mi to trochu pfiipomínalo maursk˘ styl, bylo to velkolepé, mohutné zdivo, skoro pevnost. A z reproduktorÛ se linula nádherná varhanní hudba. Kostely otevfiené, Ïádné hlídání, Ïádn˘ strach pfied niãiteli a zlodûji. Dvakrát jsme se vypravili na túru do hor, coÏ bylo pro nûkteré dost nároãné, ale krása nesmírná, jednou jsme se lanovkou vyvezli na sjezdovku a jen jsme se obdivovali zdatn˘m lyÏafiÛm a ãekali na tfii z vedoucích, ktefií mûli lyÏe, vyjeli je‰tû v˘‰ a nejeli a nejeli. Koneãnû dorazili, celí splavení, a Ïe to vÛbec nebylo jednoduché, tûch sjezdovek Ïe je tam nûkolik, a Ïe se nemohli trefit na tu pravou k nám. A domluva bez znalosti jazyka Ïádná. Muselo to b˘t nároãné pro na‰i tlumoãnici Aniãku, jinak uãitelku francouzského jazyka z Kladna, neustále ve stfiehu, kaÏd˘ se na nûco ptal, kaÏd˘ po ní nûco chtûl. Bylo to celé prima a bylo toho za ten t˘den dost. TakÏe, au revoir, pfiátelské líbnutí na tváfi a zas „nûkdy jindy pozdûj‰“, jak fiíká ·árka, a tfieba nûkam jinam. Gudrun Humlová

teãka. Kolem roku 1760 blíÏe le- novat pozdûji více podrobnû. movala Rakovnick˘ potok a byla Tfietí smûr vede na Roztoky, kteprÛjezdná jak za Prokopávkou, kte- ré byly je‰tû malou vesniãkou bez rá si musela na svÛj vznik je‰tû asi moderního prÛmyslu. Kolem fieky 160 let poãkat, tak pfies Koleãko – vede zmûÈ men‰ích cest, spí‰e pûzde tedy sledovala ãást souãasné ‰in, po nichÏ bylo moÏné se dostat cyklostezky. Obû trasy jsou zakres- k Nezabudickému ml˘nu, do Nezaleny jako rovnocenné, spojovaly se budic a sledovat lev˘ bfieh Berounzhruba v místech u lávky u KfieãkÛ a po- SILNICE OKOLO K¤IVOKLÁTU kraãovaly spoleãnû po pravém bfiehu potoka. Ten nebyl je‰tû zregulovan˘ do dne‰ního koryta a nepravidelnû se rozléval v luhu. Pfied Mûsteãkem silnice pfiekroãila pomocí dvou mostkÛ meandr, kter˘ více uh˘bal smûrem k pozdûj‰ímu Ïelezniãnímu náspu u mûsteckého tunelu, ky k dne‰nímu Rozvûdãíku a kolem nelemoval skálu jako dnes. U Kfii- tehdej‰í KnûÏské skály aÏ k âertovoklátu teprve na mlad‰ích mapách vû skále. Naproti Koufiimecké rypozorujeme v˘razné obcházení Pro- bárnû cesta konãila, do T˘fiovic prÛkopávky, kde cesta vyboãuje vpra- jezdná nebyla. Také od T˘fiovic vo ke svatému Josefu, zde se stáãí cesta smûrem ke Koufiimci konãí jazpût do ostrého oblouku nad poto- ko slepá u Berounky. Do Velké Bukem a proti proudu se vzdaluje od kové se z Bud jezdilo v˘‰e nad Rahradu. Této situaci se budeme vû- kovnick˘m potokem po tak zvané

KL 4/2012

K ¤ I V O K L ÁT S K ¯ PA L E C U pomníku K. E. Fürstenberga b˘val ko‰ s plastov˘m pytlem na odpadky. Starala se o nûj obec. Ko‰ zÛstal, ale uÏ se o nûj asi nikdo nestará… ·koda. Pavel Friebert Trpûlivost má své meze. Proto udûluji palec dolÛ tajemnici úfiadu paní Eli‰ce Tfiískové. Jako zastupitel jsem jí slu‰nû poÏádal o odpovûdi na nûkolik otázek t˘kajících se nákupu nového serveru na úfiad, postupnû ve dnech 17. ledna, s urgencemi 30. ledna, 31. ledna, 10. února a 8. bfiezna. Odpovûdí jsem se, bohuÏel, nedoãkal (psáno 11. 4.). Pavel Friebert

Z REDAKâNÍ PO·TY METEOSTANICE NA K¤IVOKLÁTù Jak asi o mnû málokdo ví, jeden z m˘ch mnoha koníãkÛ je meteorologie. Proto za podpory mé rodiny a pfiátel jsem na zahradû umístil poloprofesionální bezdrátovou meteostanici americké znaãky DAVIS Vantage Pro 2 pro zji‰Èování aktuálních hodnot, jako je rychlost a smûr vûtru, teplota, tlak, rosn˘ bod, pocitová teplota a v neposlední fiadû sráÏky. Parametry stanice: Stanice pfiijímá kaÏdé tfii vtefiiny údaje z venkovní integrované senzorové jednotky ISS, které dále pfieposílá na METEOserver METEOPLUG, coÏ je univerzální miniaturní zafiízení, které dokáÏe nahrávat meteorologická data z meteostanice Davis VP2. Tato data dále zpracovává a vytváfií uÏivatelsky nadefinované grafy, které pak nahrává pfies FTP na webov˘ server. Navíc METEOserver umí nahrávat data do celosvûtov˘ch meteo sítí. V tuto chvíli se dokonãují práce s webov˘mi stránkami, aby lidé s pfiístupem na internet, které zajímá aktuální poãasí, mûli moÏnost náhledu na aktuální poãasí. Webové stránky jsou je‰tû v plenkách a není na nich Staré cestû, kterou na vojenském mapování rozpoznáme a po níÏ lze skrz prÛseky ve skalách stále na vrch dojít. Zmûny se silnicemi mÛÏeme dobfie pozorovat zhruba o ‰edesát let pozdûji, na generální mapû fürstenberského panství z roku 1830. Zcela shodná zÛstává hlavní silnice od PoÏárÛ, jako hlavní je zakreslena i cesta dolÛ do DûãÛ, kde v‰ak konãí. Do Zbeãna bylo moÏné dojet shodnû jako dnes pfies Písky, nebo po v˘razné cestû nad Berounkou k Brdatce, v místech Zámecké neboli Zbecké cesty. Také do âastonic smûfiovala souãasná cesta. Do Mûsteãka vedla v˘razná silnice jiÏ jen po pravém bfiehu potoka, u zmínûného meandru pfied obcí se rozdvojuje, jedna vûtev jej pfies oba mostky stále pfiekraãuje, druhá ho obchází aÏ tûsnû pod kopcem po kamenné terase, která dodnes luh za tratí lemuje. Pfied Mûsteãkem se silnice zase spojuje. Vedle hlavních silnic na PoÏáry, do DûãÛ a Mûsteãka zaznamenáme v generální mapû hlavní silnici na Roztoky, jeÏ smûfiuje uÏ po dne‰ní trase na Velkou a Malou Bukovou a oklikou do Nezabudic. Kolem Vi‰Àovky a Nezabudického ml˘na cesty zakreslené nejsou. AÏ z Nezabudic vede cesta k âertovû skále a zde konãí – situace se tu nezmûnila. Na generální mapû je zakreslena spousta men‰ích cest, jak je známe dnes, hlavnû v oblasti mezi Kfiivoklátem, Mûsteãkem a Zbeãnem, vãetnû ces-

napfiíklad nastavena dlouhodobá pfiedpovûì poãasí, ale i jiné vûci, které poloprofesionální bezdrátová stanice zpracovává. Z ãeho mám obrovskou radost je, Ïe odkaz na mé stránky naleznete i na stránkách Mûstyse Kfiivoklát, za to je‰tû jednou dûkuji a tû‰ím se i na spolupráci s jin˘mi organizacemi. A co bych popfiál ãtenáfiÛm? Mnoho letních dní se sluncem nad hlavou. Ale‰ Krycner ty od potoka pfies Paraplíãko, na Sokolí a na Amalín. Pfiekvapuje nás proto jejich absence mezi silnicí na Bukovou a Nezabudicemi, kde se jistû nacházely aspoÀ pû‰iny. V‰echno mÛÏeme potvrdit z velmi podrobného mapování tak zvaného stabilního katastru, jeÏ vznikalo kolem roku 1840. Rozeznáme tu silnici k Eustachovi, cestu na Brdatku a do DûãÛ kolem hfibitova, zakresleno máme i její pokraãování po pravém bfiehu Berounky do Zbeãna. Stejná je i silnice do Mûsteãka s rozdvojením u meandru potoka a cesty pfies Polínka. Shoduje se i situace smûrem na Roztoky a Nezabudice, jen propojení mezi silnicí na Bukovou a Nezabudick˘m ml˘nem opravdu nenajdeme. Do ml˘na se jezdilo pouze z Nezabudic, av‰ak cestu luhem kolem Berounky a k dne‰nímu Rozvûdãíku zakreslenu máme. Konãí je‰tû pomûrnû daleko pfied âertovkou. Od T˘fiovic se do Nezabudic jezdilo horní cestou kolem Hracholusk. Identifikovat na mapách mÛÏeme i nûkteré vycházkové pû‰iny po stráních kolem hradu, kter˘m se v‰ak vûnovat zde nebudeme. MÛÏeme jen pfiipomenout, Ïe i kdyÏ svou dne‰ní podobu získávají od poloviny 19. století, navazovaly mnohde taktéÏ na star‰í situaci. Pokraãování pfií‰tû. Jan âern˘

REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ

STRANA 4

KL 4/2012

Devûtadvacet let pÛsobil na Kfiivoklátû podnik, kter˘ zaji‰Èoval ‰irokou paletu sluÏeb pro vefiejnost

VÁCLAV FRIEBERT: „KOMUNÁL BYL MOJÍ SRDEâNÍ ZÁLEÎITOSTÍ.“ K¤IVOKLÁT. B˘valy doby, kdy jste si mohli nechat na Kfiivoklátû zasklít okno, opravit vodovod, koupit zahradní laviãku, nechat spravit dûrav˘ okap, dovézt obkladaãky a tak podobnû. V‰echny tyto sluÏby zaji‰Èoval zdej‰í „komunál“ ãi pfiesnûji fieãeno kfiivoklátská provozovna Okresního podniku sluÏeb. Dlouhá léta stál v jejím ãele pan Václav Friebert. Pojìme a zavzpomínejme s ním na ãasy, které lze uÏ dnes nazvat historií…

Václav Friebert dnes.

Foto M. Bednafiík

Kdy vznikl na Kfiivoklátû tzv. komunál? Komunální sluÏby byly zaloÏeny 1. fiíjna 1963 a navázaly na drobnou provozovnu tehdej‰ího Místního národního v˘boru Kfiivoklát (MNV). Sídlo mûly v budovû MNV, jejich prvním fieditelem byl Karel Toms a ekonomem Karel ·varc. Myslím, Ïe tam byla je‰tû úãetní a skladnice. Já jsem do komunálu nastoupil jako zámeãník 1. dubna 1964. Dílny byly rozstrkané v‰ude moÏnû po obci, kde se jen dalo. Tfieba ve ml˘nû u Dubsk˘ch b˘vala klempífiská dílna, kde pÛsobil Karel BlaÏek st. V domû ãp. 74 (pozdûji vyhofiel) zasklíval mÛj otec Václav Friebert st. okna. Ve dvofie u Mare‰Û na Amalínû jsme zfiídili malou zámeãnickou a instalatérskou dílnu a sklad náfiadí. Dole u WinklerÛ, vedle Hotelu S˘kora, byla prádelna (Anna Smetáková), za mostem u Janovsk˘ch sbûrna ‰atstva (Julie ¤ídká). Od drobn˘ch provozoven MNV jsme pfievzali autodopravu (Jifií âech), holiãství a kadefinictví (manÏelé Jungmanovi). Na hradû sídlila Cestovní informaãní sluÏba (CIS), kde „kraloval“ Vladimír S˘kora a pomáhal mu Jenda Rác. Je‰tû v roce 1965 koupily komunální sluÏby malé nákladní vozidlo IFA. Jezdil s ním Jaroslav Kaftan. Pak pfii‰el elektri-

Pfiestavba chlévÛ v areálu u Mare‰Û na dílny.

káfi Ladislav Faktor, a kdyÏ pan Kaftan ode‰el, jezdil je‰tû s IFOU. Stihl obojí. Komunální sluÏby Kfiivoklát ale neexistovaly dlouho… Fungovaly do 31. 12. 1965. MNV Kfiivoklát nemûl Ïádné finanãní prostfiedky, kter˘mi by komunální sluÏby dotoval. Podnik nemûl finance na vybavení strojÛ, ani na nové dílny. Rok 1965 skonãil schodkem asi 80 000 Kãs, coÏ bylo v obci povaÏováno za prÛ‰vih. ProtoÏe ekonomická situace komunálu byla nadále neudrÏitelná, Okresní národní v˘bor v Rakovníku rozhodl, Ïe bude slouãen s Komunálními sluÏbami Rakovník. K tomu do‰lo 1. ledna 1966. Tímto krokem se nám otevfiely dvefie k finanãním zdrojÛm. Pamatuji se, Ïe v‰em zamûstnancÛm byl hned zv˘‰en plat. Rakovnick˘ fieditel Karel Kolbek nám pfiál. Podnik byl roz‰ífien o dal‰í sluÏby. Dokoupili jsme cirkulárku a hoblovaãku, a tak vznikla truhláfiská dílna. Pfie‰el do ní mÛj otec. Za volant staré stoosmadvacítky usedl místo pana âecha Josef Novák z Branova. S ním je spojena i historka, na níÏ si vzpomínám. RozváÏeli jsme i ovoce a zeleninu a jednou vezl Pepík Novák melouny do Zbeãna. Na Novinû proti nûmu vyrazilo elektrikáfiské auto, jehoÏ fiidiã byl oslnûn sluníãkem. Buchl do Pepíka a melouny se vysypaly do stránû. Na‰emu autu upadlo kolo. Jeli jsme na Novinu s takov˘m trámkem a udûlali jsme místo kola „lyÏi“. Po té pak odtáhli lesáci auto aÏ na Kfiivoklát. Posléze ‰lo do ‰rotu. Odkdy jste dûlal vedoucího? Se slouãením podnikÛ do‰lo i k v˘mûnû vedoucích. Karla Tomse si fieditelství „stáhlo“ do Rakovníka, protoÏe jim chybûl stavitel. Na Tomsovo místo vedoucího kfiivoklátské provozovny nastoupil k 1. 2. 1966 pan Beránek. Kanceláfi byla pfiesunuta z MNV za potok k Janovsk˘m. Karla ·varce vystfiídala paní Hana RÛÏiãková. My jsme zatím pfiedûlávali chlévy v areálu u Mare‰Û na dílny. To uÏ tu pÛsobili zedníci Václav Hrbek z Rakovníka a pan Vávra z Kfiivoklátu, pozdûji i Jifií Dyr‰míd. Pfiidával Jaroslav Albrecht z Roztok, na v˘pomoc chodili Josef Franc, Jaroslav Mik nebo star˘ pan Vin‰ z Bud. Jednoho dne pfiijel fieditel Kolbek a oznámil mnû, Ïe budu dûlat místo pana Beránka vedoucího na úvazek 0,2. Moc se mi do toho nechtûlo, ale co se dalo dûlat. ProtoÏe práce pfiib˘valo, zvedl mi fieditel je‰tû v ro-

Budova b˘valé provozony komunálních sluÏeb na Amalínû.

ce 1966 úvazek na 0,6. Ve zbylém ãase jsem dûlal fiemeslo. Pomáhali mi Franti‰ek Mar‰ík a pan Vavrejn. Dílny byly stále rozstrkané po celém Kfiivoklátû, a to je‰tû pfiibyl malífi pokojÛ. Dneska uÏ si na jeho jméno nevzpomínám, ale bydlel v pronájmu na Lánské ulici a kaÏd˘ den jsme ho chodili ráno budit, aby ‰el do práce. Kolikrát jsme lezli k nûmu do patra oknem po Ïebfiíku, abychom ho vÛbec vzbudili. Dlouho to nevydrÏel a vystfiídal ho Milan Langmajer. Po vyuãení nastoupili dal‰í malífii pokojÛ Rí‰a Pavlíãek z Mûsteãka a Milan Spousta. Byli tu i lak˘rníci manÏelé Tesárkovi z Roztok a Jaroslav Vrána a dal‰í provozovny, o kter˘ch budu je‰tû mluvit.

Foto archiv V. Frieberta

Zellner nám pfiáli. V‰ichni mûli ke Kfiivoklátu dobr˘ vztah. V té dobû uÏ jsme sídlili na Amalínû a poãet sluÏeb se utû‰enû rozrÛstal. Následujících deset let lze nazvat „zlatou érou“ kfiivoklátské provozovny OPS. MÛÏete povyprávût o dal‰ích sluÏbách? Nejlep‰ím k‰eftem, kter˘ jsme mûli, byla asi úpravna obkladaãek.

Vût‰ina místních si ale pamatuje kfiivoklátskou provozovnu „komunálu“ na Amalínû, ve dvofie u Mare‰Û… Jak uÏ jsem se zmínil, areál u Mare‰Û byl stra‰nû zanefiádûn˘, Jenom chlévy jsme vykydávali nûkolik Moucha, Ladislav Pavlíãek a Václav Friebert mûsícÛ. V‰echno jsme si dû- Franti‰ek pfii budování parkovi‰tû. Foto archiv V. Frieberta lali sami. Bylo jedno, jestli jsi byl zedník, truhláfi nebo malífi po- Tu jsme provozovali nûkdy od roku kojÛ, v‰ichni chodili na stavbu. ¤e- 1967 nebo 1968. Vozili jsme z RKZ ditel Kolbek to hnal, aby byly dílny kazové obkladaãky a z formátu co nejdfiíve zprovoznûny. 15 x 15 cm jsme dûlali formáty Ke dni 1. 4. 1977 vznikl Okresní 15 x 12 cm nebo 15 x 7,5 cm. Ufiízl podnik sluÏeb. Byly slouãeny Ko- se kaz a obkladaãky se zabrousily. munální sluÏby Rakovník s kfiivo- Upravené obkladaãky se pak proklátskou provozovnou s Komunál- dávaly zákazníkÛm. Byl o nû tak veními sluÏbami Nové Stra‰ecí. lik˘ zájem, Ïe jsme je nestaãili dû¤editel Ing. Stanislav Vaic, stejnû lat. Na tfiídûní obkladaãek jsme tak i vedoucí provozu Bohuslav zamûstnávali paní Blanku Spoustovou, Libu‰i Mareãkovou, Dagmar Hamrlovou a Marii Friebertovou. KdyÏ jsme obkladaãky pfiivezli, co ruce mûlo, ‰lo tfiídit. Obchod s obkladaãkami mûla na starosti pfiedev‰ím Anna Tomsová. BohuÏel, s obkladaãkami je spojená i jedna tragická událost, která tehdy otfiásla cel˘m Kfiivoklátem. Do‰lo k ní 17. prosince 1976. Pro obkladaãky tehdy pfiijel ‰ofér aÏ z Moravy. S na‰í zamûstnankyní paní Francovou odjel do ·amotky, a kdyÏ se pfies Nov˘ DÛm vracel, selhaly mu na Amalínû brzdy. U na‰í provozovny nezastavil a pustil se z kopce do Bud. Brzdil jen motorem. Auto, které bylo plnû naloÏené paletami s obkladaãkami, pfiestalo b˘t ovladatelné. ¤idiã se snaÏil dole na kfiiÏovatce zatoãit na Mûsteãko, korba náklaìáku se v‰ak pod vahou nákladu utrhla a zbofiila zeì u zahrádky Hotelu S˘kora. BohuÏel u ní stály dvû star‰í kfiivoklátské obãanky Anna Topinková a AlÏbûta Hildebrandová. Obû na místû nehody zahynuly.

Foto archiv Václava Frieberta

VraÈme se radûji ke sluÏbám… Tûch bylo opravdu hodnû. KdyÏ jsem pfiestal dûlat zámeãníka, tak pfii‰li Bohuslav Kratochvíl, Eman

Hamrle, Zdenûk Gebhart a Karel Zbofiil. Ten mûl pÛvodnû dûlat na soustruhu, kter˘ jsme si pofiídili, ale nakonec dûlal i zámeãniãinu. Do truhláfiské dílny pfii‰el Miroslav Vrána a k nûmu Karel Rabi‰ka a Ale‰ Budka, kter˘ tu ale dlouho nevydrÏel. Pfii‰li vyuãení Jifií Patera a Petr Matûjovsk˘ z Velké Bukové. Vzpomínám i na Martina Pondûlíãka z Pano‰ího Újezdu. Byl tu sotva deset dní a ufiízl si prst na cirkulárce. Nechal jsem ho odvézt k doktorce Charvátové a ta se zeptala, jestli máme palec s sebou. Nemûli jsme, a tak v‰ichni, co tady byli, ho zaãali v truhlárnû hledat. Nakonec ho na‰li - byl zapadl˘ mezi odfiezky. Dali jsme ho do vody, do igelitu a odvezl jsem ho za Martinem do nemocnice, kde byla doktorka Kubiãková. To byl hotov˘ postrach v bílém plá‰ti. Martin pfii‰el asi za pÛl hodiny, ruku zavázanou. Zeptal jsem se ho, jestli mu prst pfii‰ili a on odpovûdûl, Ïe neví. Tak jsem zabouchal na dvefie chirurgie. Doktorka Kubiãková vy‰la ven a kfiikla na mû: „Snad si nemyslíte, Ïe mu dám sanitku!“ ¤ekl jsem jí, Ïe nechci sanitku, ale jdu se zeptat, jestli ten palec pfii‰ili. „Na co! Pfiece ho nebudeme pfii‰ívat,“ odpovûdûla mi a zabouchla dvefie. NaloÏil jsem Martina do auta a odvezl ho k rodiãÛm do Pano‰ího Újezdu. Tedy, dal‰í nepfiíli‰ veselá vzpomínka… Truhláfiská dílna patfiila tehdy k nejlukrativnûj‰ím provozÛm OPS. Rozebûhli jsme v ní totiÏ v˘robu sadov˘ch laviãek. Bylo to podobné, jako s obkladaãkami. Zájem zcela pfiedãil na‰e oãekávání, a tak jsme potfiebovali kaÏdou ruku. Od zedníkÛ jsme pfiesunuli Standu Kalabzu, kter˘ se velmi dobfie zapracoval. Zajímavé je, jak jsme se k v˘robû laviãek dostali. ¤editel Kolbek nám fiekl, Ïe národní v˘bory dostanou nûjaké peníze na údrÏbu zelenû a parkÛ. A toho Ïe bychom mûli vyuÏít. Zajeli jsme do Plznû na v˘stavu a sondovali, co bychom mohli vyrábût. ¤editel usoudil, Ïe nejlep‰í by byly sadové laviãky. Vyzval mû, abych nûjakou namaloval. Zaãal jsem objíÏdût vesnice a zji‰Èoval, kde jaké laviãky mají. Pfiijel jsem také do Tuchlovic a tam jsem na autobusové zastávce vidûl laviãku, která se mi líbila. Tak jsem ji „opajcnul“, pfiedûlal jsem úhelníky na trubky, které se daly snadno koupit v ZZN, vûdûl jsem, Ïe máme i stroje, na kter˘ch mÛÏeme laviãky vyrábût. Navrhl jsem délky 120 cm a 160 cm. ¤editeli Kolbekovi se líbily, obvolal pár obcí, jestli by je chtûly, a my je pak nestaãili vyrábût. Tolik objednávek se se‰lo. Vyrobili jsme tisíce laviãek. Tfieba pro Vald‰tejnskou zahradu v Praze jsme dûlali laviãky v bílé barvû – dodnes tam jsou. Vût‰inou jsme laviãky dováÏeli aÏ na místo. Ono totiÏ pfieváÏet sadové laviãky není vÛbec Ïádná legrace, protoÏe jsou neskladné. Vozili jsme je po 12 kusech na Barkasu. Na‰imi laviãkami byla osazena tfieba letní kina ve Slaném nebo v Berounû. Posílali jsme je i vlakem na Slovensko – tfieba i 120 laviãek najednou. Nakládali jsme je na nádraÏí v Mûsteãku. Na Rakovnicku jsme zavalili laviãkami snad kaÏdou obec a tû‰í mû, Ïe v mnoh˘ch jsou dodnes. Nedávno jsem je vidûl tfieba v Bratronicích nebo na Velké Bukové. Nejhor‰í stav je, bohuÏel, tady na Kfiivoklátû. Pamatuji si, Ïe v OPS se také brousilo sklo a dûlaly se tam aromatické visaãky … Nûkdy na konci 70. let pfii‰li Ladislav KÛs z NiÏboru a Franti‰ek ·ára ze Strádonic a ptali se, zda by OPS mohl v Kfiivoklátû zfiídit brusírnu skla. Tehdy nám pomohl fieditel

REPORTÁÎ K¤IVOKLÁTSK¯CH LISTÒ

STRANA 5

KL 4/2012

Devûtadvacet let pÛsobil na Kfiivoklátû podnik, kter˘ zaji‰Èoval ‰irokou paletu sluÏeb pro vefiejnost

VÁCLAV FRIEBERT: „KOMUNÁL BYL MOJÍ SRDEâNÍ ZÁLEÎITOSTÍ.“

Pfii v˘robû laviãek byla potfieba kaÏdá ruka. Zapojily se i pracovnice Emilie Friebertová a Charlotta Francová. Foto archiv V. Frieberta

Stanislav Vaic. Sehnali jsme star‰í stroje a brusírnu umístili do nové haly, kterou jsme si svépomocí postavili. Pozdûji KÛse a ·áru je‰tû doplnil Zdenûk Fobl. V nové hale ale je‰tû byly dal‰í dílny - malírna skla (Marcela TÛmová, Helena Blatná, Romana Friebertová), v˘robna su‰en˘ch dafnií a v˘robna aromatick˘ch visaãek (pfii v˘robû se stfiídaly Jaroslava Friebertová, Miloslava VodráÏková, Charlotta Francová, Ludmila Dlouhá, Hana Fuchsová a Helena Nejedlá) a garáÏe. Mûli jsme ale i dal‰í provozy, tfieba kvûtinovou síÀ a sbûrnu ‰atstva v Budech (Julie ¤ídká) a v Roztokách (SoÀa Pechová) nebo prodej upomínkov˘ch pfiedmûtÛ na hradû (po Vladimíru S˘korovi Emilie Friebertová a brigádníci (Marie Procházková, Libu‰e Bednafiíková ad.). Vzpomínám si, Ïe v souvislosti s aromatick˘mi visaãkami kolovaly po Kfiivoklátû rÛzné zvûsti. ¤íkalo se, Ïe jsou zdraví ‰kodlivé. Kolik na tom bylo pravdy? To, Ïe aromatické visaãky byly zdraví nebezpeãné, Ïe pracovnice z nich onemocnûly, byla fáma. Kromû visaãek jsme ‰ili i jutové ta‰ky. To v‰e pro nejmenovanou praÏskou firmu. Visaãky byly „opajcnuté“ nûkde v Nûmecku. PraÏáci nám pfiivezli malÛvky, jak se to bude dûlat, my jsme nastfiíhali a nabarvili papíry, odvezli do Prahy, oni na nû udûlali sítotisk, my jsme je pfii-

to právû z chemikálií pfii v˘robû visaãek, podrobila se vy‰etfiení v Kladnû. Tehdej‰í okresní hygienik Josef Poch pfiijel uklidnit na‰e zamûstnance, Ïe onemocnûní paní Francové nemá s v˘robou aromatick˘ch visaãek nic spoleãného. Pokud vím, kfiivoklátská provozovna OPS také zaji‰Èovala autodopravu… To je pravda. Poté, co jsme vyfiadili stoosmadvacítku, koupili jsme Pragu V3S, se kterou jezdil Josef Novák. Jednou pfiijel do Rakovníka na kfiiÏovatku, kde je dneska první kruhov˘ objezd, a tam se mu auto rozbilo. Nechal ho stát na místû a ode‰el. Mnû oznámil, Ïe se na to mÛÏe vy… a Ïe odchází fiídit autobus do âSAD. Místo sebe dohodil bratra Karla. Ten dostal novou IFU a na opravené V3S zaãal jezdit Vladimír Pidrman, kter˘ pfii‰el z vojny. Pak jsme koupili nového Barkase a dali ho Vláìovi místo V3S. V té dobû jsme vût‰inou jezdili kooperace pro podniky, hlavnû pro ·amotku a TOS. S velk˘m autem se jezdilo i pro Permon. Jezdili jsme po celé republice, Slovensko nevyjímaje. Chtûli jsme se uÏivit, a tak jsme se museli snaÏit. Mûli jsme také jedno kuriózní auto - pohfiebák. Dostal jsem ho jako sluÏební auto, protoÏe jsem nemûl s ãím jezdit. Pohfiebákem jsem vozil z Rakovníka kvûtiny a také materiál. Vzadu nebylo sklo, tak jsem tam dal sololit.

Pomoci pfii‰ly i pracovnice z kanceláfie – Anna Tomsová a Hana RÛÏiãková. Foto archiv V. Frieberta

vezli zpátky, vylisovali, pfii‰ili jsme k nim buÏírku, namoãili do voÀavky, za‰ili do sáãku, zabalili do balíku a rozesílali odbûratelÛm. O jutové ta‰ky nebyl tak velk˘ zájem, jako o aromatické visaãky. Byly spí‰ módní záleÏitostí, za dva, tfii roky opadl zájem, a tak jsme je pfiestali dûlat. Visaãky byl velmi dobr˘ k‰eft. Dûlali jsme jich statisíce. Pro voÀavky, v nichÏ jsme je namáãeli, jsme jezdili do podniku Astrid v Ústí nad Labem. KdyÏ onemocnûla paní Francová a zaãalo se fiíkat, Ïe je

Na starosti jste mûli i parkovi‰tû nad hradem. První parkovi‰tû (spodní) se zaãalo dûlat za pfiedsedy MNV Franti‰ka Pouznara. V roce 1966 jsme zaãali stavût záchody a kiosek. Prvním hlídaãem byl pan Pokorn˘. V souvislosti s ním si vzpomínám na jednu komickou pfiíhodu. Jednou pfii‰el a povídá: „Vãera jsem byl na parkovi‰ti aÏ do sedmi. Stál tam takovej ten hadraplán (Velorex - pozn. autora) a já pofiád koukám, kde jeho pasaÏéfii jsou. Pak

Rekonstrukce dílen se zúãastnili v‰ichni pracovníci. Na snímku zleva: Václav Friebert, Karel Novák, Vladimír Pidrman a Miroslav Friebert. Foto archiv V. Frieberta

jsem si v‰iml, ono se to nûjak hejbe. Do‰lo mi, co se asi vevnitfi dûje, tak jsem se sebral a ‰el jsem domÛ. UÏ jsem to nehlídal.“ Na parkovi‰ti hlídal také Karel Martínek (navíc prodával i v dfievûném krámku, kter˘ stával na místû pozdûj‰ího zdûného kiosku) a pan Tóth z Kladna. Jednou z velk˘ch staveb, které jste dûlali, byla i Ïelezniãní zastávka v Kfiivoklátû. Dodavatelem této stavby byly Stfiedoãeské dfievafiské závody Nové Stra‰ecí a my jsme pro nû dûlali demolici staré budovy a posléze kompletní stavbu pfiízemí. V‰echno se dûlalo ruãnû. Byla to hodnû nároãná stavba, moc nocí jsem kvÛli ní nespal. Mrzí mû, Ïe budova neslouÏí svému úãelu, je víc zavfiená neÏ otevfiená. Kfiivoklátská provozovna OPS také vyvíjela kulturní ãinnost… Na to rád vzpomínám. Zejména na‰e plesy byly obãany hojnû nav‰tûvované a moc se líbily. VÏdycky jsme mûli plno, náv‰tûvníci si pochvalovali bohatou tombolu. Tahouny plesÛ, kter˘ch jsme celkem uspofiádali dvacet sedm, byli Karel Toms s Hanou RÛÏiãkovou. A pak tu byly také zájezdy zamûstnancÛ, ale i dal‰ích zájemcÛ z fiad kfiivoklátsk˘ch obãanÛ, které organizoval pfiedev‰ím Vladimír Pidrman. Kdy a jak OPS v Kfiivoklátû skonãil? On to vlastnû uÏ nebyl Okresní podnik sluÏeb, protoÏe v polovinû 80. let jsme byli delimitováni pod Mûstsk˘ podnik Nové Stra‰ecí. âinnost skonãila v pátek 31. kvûtna 1991. Objekt ãp. 1 podléhal restituãnímu nároku rodiny Mare‰ov˘ch. Pan Mare‰ areál sice obratem ruky prodal, ale to uÏ je jiná historie. MoÏná si pro dûjiny pfiipomeÀme jména posledních zamûstnancÛ kfiivoklátského „komunálu“, ktefií se s ním 31. 5. 1991 louãili: Václav Friebert (vedoucí), Pavel Friebert (dispeãer), Dagmar Procházková (úãetní), Danu‰e ·noblová (skladnice), Hana Skleniãková (prodej skla), Marie Králová (uklízeãka + svaãináfika), Ladislav KÛs a Zdenûk Fobl (brusiãi skla), Helena Blatná a Romana Friebertová (malífiky skla), Ludmila Dlouhá, Miloslava VodráÏková, Hana Fuchsová a Helena Nejedlá (visaãky + dafnie), Miroslav Vrána, Jifií Patera a Stanislav Kalabza (truhláfii), Jifií Dyr‰míd (ze-

Po celoroãní dobfie odvedené práci si zamûstnanci zaslouÏili trochu zábavy. Îe jsme byli dobrá parta, dokazuje i nበsnímek z oslav MDÎ. Foto archiv V. Frieberta

dník), Josef Král a Jaroslav Vrána (sklenáfii) a Václav Skleniãka (topiã). Je mi líto, Ïe kfiivoklátsk˘ komunál skonãil tak, jak skonãil. Byl mo-

jí srdeãní záleÏitostí a vûnoval jsem mu nejkrásnûj‰í léta svého Ïivota.

Legendou kfiivoklátského komunálu byl truhláfi Václav Friebert st.

TomበBednafiík

Foto L. Abrahám

STRANA 6

NOVÉ NÁV·TùVNICKÉ CENTRUM Ke zmûnû prostor pro pokladnu a prodejnu upomínkov˘ch pfiedmûtÛ nedochází na hradech a zámcích ãasto. Pamûtníci je‰tû pamatují pokladnu v oblouku pod schody na správu hradu, která je spojována s paní Mar‰íkovou. Krátkou zastávku mûla poãátkem 90. let v b˘val˘ch lednicích v jiÏním traktu, aby pak na témûfi 20 let zakotvila v b˘valé ãetnické stanici u jiÏní hradby na pfiíjezdové cestû. Stávající prostor byl jiÏ tûsn˘ a nesk˘tal Ïádn˘ rozvoj. Po peãlivém projektování bylo otevfieno moderní náv‰tûvnické centrum s pokladnou a „samoobsluÏnou“ prodejnou v b˘val˘ch lednicích hradu (dvefie vlevo v bránû). Prostor je mnohem velkorysej‰í a sk˘tá i moÏnost dal‰ího rozvoje. Náv‰tûvník je zde odbaven na dvou plnohodnotn˘ch pokladnách, získá informace o aktuálním dûní na hradû prostfiednictvím velkoplo‰né obrazovky, mÛÏe si prohlédnout a zakoupit velk˘ sortiment zboÏí vãetnû zmrzliny a nápojÛ. Náv‰tûvnické centrum je i startovním místem do obou ãástí v˘stavních galerií. Prostora se stále je‰tû dotváfií a sk˘tá dal‰í rozvoj, kter˘ je plánován na hlavní prázdninovou sezónu. Pfiedev‰ím vznikne ve vstupní ãásti informaãní koutek z celého regionu Kfiivoklátska. Ludûk Frencl JAK JE OTEV¤EN HRAD Hrad je otevfien od 24. bfiezna dennû kromû pondûlí od 10 do 16 hodin, kdy odchází poslední prohlídka. Prohlídky jsou ve dvou okruzích – „Gotické paláce“ a „Cel˘m hradem“. Bliωí info získáte na webu hradu www.krivoklat.cz

HRAD – OKÉNKO K SOUSEDÒM – KNIHOVNA

ROZTOCKÁ NOC S ANDERSENEM

V podání sleãny Tiny Ravn si dûti vyslechly pohádku H. Ch. Andersena Princezna na hrá‰ku. Její ãesk˘ obsah posluchaãÛm pfiiblíÏila ZdeÀka Janeãková. Foto TomበBednafiík

Na poãest dánského spisovatele a jeho pohádek a na podporu ãtenáfiství jsme uÏ podeváté uspofiádali v na‰í roztocké ‰kole Noc s Andersenem. Celé tfii t˘dny Ïáci v‰ech roãníkÛ dokazovali, Ïe jsou piln˘mi ãtenáfii i dobr˘mi kamarády. První pfiípravn˘ t˘den byl vûnován Dánsku, tedy zemi, odkud H. Ch. Andersen pochází. Tfii t˘dny naplnûné uãením a kníÏkami utekly jako voda. Byl pátek 30. bfiezna a v 18 hodin zaãala oãekávaná a do podrobností naplánovaná Noc s Andersenem. Poprvé zaznûla PÛlnoãníãkova hymna s kytarov˘m doprovodem. Poté jsem dûtem pfieãetla dopis velvyslance âeské republiky v Dánsku ZdeÀka Lyãky. Následovala chvilka na to, aby se jednotlivé tfiídy pfiipravily na pfiekvapeníãka. Svá vystoupení mûly omezeny ãasov˘m limitem dvou minut. Ne v‰em se podafiilo tento krátk˘ ãas dodrÏet, ale v˘sledek stál za to. Bylo uÏ témûfi pÛl osmé a pokraãovalo se dál. Následovalo pfiedãítání. âetlo se ve dvou skupinách, a to Radovanovy radovánky ZdeÀka Svûráka a Pohádky z duhové zahrádky Oldfiicha Syrovátky. Na osmou hodinu se ohlásila vzácná náv‰tûva.

Z dánského velvyslanectví v Praze pfiijela paní Hana Bertelsenová a sleãna Tina Ravn. V podání Tiny jsme si poslechli pohádku Princezna na hrá‰ku v dánském originálu. âas ale aÏ pfiíli‰ ubíhal a my jsme se uÏ tû‰ili na hostinu. Byla opravdu velkolepá. Maminky a babiãky pfiedvedly to nejlep‰í ze svého cukráfiského umûní. O deváté hodinû veãerní se první trojice vydala na tajuplnou cestu noãní hry setmûlou obcí vyznaãenou jenom svût˘lky, svíãkami ve sklenicích. Skupinky se po splnûní úkolÛ postupnû vracely do ‰koly, v‰ichni plni dojmÛ a záÏitkÛ. Kdo mûl hlad, vybral si nûco z dobrot ãi krajícÛ v jídelnû, ale v‰ichni uÏ jsme se tû‰ili na PÛlnoãníãkovo pfiekvapení. A bylo velkolepé. Vystoupení kouzelníka Jana Vaidi‰e a jeho asistentky Zuzany zaujalo dûti i dospûlé. Do hajánek ‰li v‰ichni ochotnû a bez pfiemlouvání. Ráno uÏ jen budíãek, snídanû, nezbytná hygiena, úklid spacích hnízd a hodnocení noãní hry. Bylo pÛl osmé ráno, kdyÏ jsem odemykala ‰kolu a pfied ní uÏ ãekal hlouãek nedoãkav˘ch rodiãÛ. Zb˘valo jen hajdy domÛ. ZdeÀka Janeãková

KL 4/2012

OBECNÍ KNIHOVNA IRIS A RUBY O lásce, ztrátách a rodinû od Rosie Thomasové. A já bych je‰tû dodala, o válce, neboÈ ta je v neuspofiádaném vzpomínání a vyprávûní babiãky Iris v‰udypfiítomná, ta je pfiíãinou ztráty milovaného ãlovûka, se kterou se Iris za cel˘ svÛj dlouh˘ Ïivot nedokázala smífiit. ¤íká: „Jsem stará a zaãínám zapomínat. Nûkdy si uvûdomuji, Ïe ztrácím celé velké úseky pamûti, rozpl˘vají se a mizí mi z dosahu. Nebojím se smrti, ani se nebojím úplné ztráty pamûti, protoÏe to uÏ si nebudu pamatovat. Bojím se postupn˘ch ztrát. Po celoÏivotní nezávislosti, ano, sobecké nezávislosti, jak by fiekla má dcera, se dûsím toho, Ïe bych se mûla navrátit do dûtství, do bezmocnosti, do zmateného oceánu…“ Iris byla lékafika. K rozhodnutí, b˘t lékafikou, dospûla, kdyÏ pracovala jako dobrovolnice v lazaretu v Káhifie za 2. svûtové války. Pracovala po cel˘ Ïivot v tûch nejprimitivnûj‰ích podmínkách v Africe, vûnovala se cizím dûtem, jen ne své dcefii, která se cítila nemilovaná a cestu ke smífiení s matkou na‰la aÏ prostfiednictvím své dcery Ruby, která pfied sv˘mi problémy utekla k neznámé babiãce do Egypta. Iris Ïije v Káhifie, v domû, kter˘ jí odkázal kamarád. V Káhifie byla i v dobû 2. svûtové války, pracovala jako sekretáfika u vysoce postaveného britského dÛstojníka. Îivot tu byl v té dobû hektick˘, nekoneãné veãírky, hostiny, tanec, nikdo z vojákÛ a dÛstojníkÛ nevûdûl, jestli se je‰tû vrátí z pekla pou‰tû. Do jednoho ze zpravodajsk˘ch dÛstojníkÛ, jehoÏ poslání bylo zvlá‰È nebezpeãné, se zamilovala. „Je to ta

OKÉNKO K SOUSEDÒM… pfiipravil TomበBednafiík UKRAJINCI V POTOCE ROZTOKY. Nûkteré dopravní nehody by vydaly na scénáfi filmové komedie. Tak jako autohavárie, která se stala v údolí potoka Klucná nedaleko Roztok. Pfied pÛl ãtvrtou odpoledne jeli ve Fiatu Bravo dva Ukrajinci ve smûru od Roztok na Karlovu Ves. ProtoÏe mûl fiidiã nûco upito, nezvládl ve vysoké rychlosti fiízení a vyjel vpravo mimo silnici. Tam auto narazilo nejprve do stromu, poté sjelo ze svahu, narazilo do kamene, od nûj se odrazilo do dal‰ího stromu a nakonec skonãilo v potoce. Dalo by se fiíci, Ïe na rozdíl od auta byli Ukrajinci nerozbitní. Ani po nûkolika nárazech neutrpûli Ïádné zranûní. KdyÏ se oklepali z lehkého otfiesu, marnû se snaÏili s nabouran˘m autem z potoka vyjet. Pfii jejich zoufalém poãínání si jich v‰imla projíÏdûjící hlídka roztocké policie. Pfied policisty zaãali Ukrajinci mlÏit. „Uvedli, Ïe v autû nejeli. Îe jim bylo odcizeno u roztockého hotelu, a kdyÏ ho hledali, objevili ho v potoce. Svûdkové z hotelu, které policisté vyslechli, potvrdili, Ïe cizinci nemluví pravdu,“ fiíká Ladislav Heller, vedoucí rakovnického dopravního inspektorátu. ProtoÏe ani jeden z muÏÛ se nemûl k tomu, aby se pfiiznal, Ïe sedûl za volantem, vyzvali policisté k dechové zkou‰ce oba dva. ·estatfiicetilet˘ Ukrajinec nad˘chal 2,13 promile alkoholu, druh˘ o rok mlad‰í zkou‰ku i odbûr krve odmítl. „Kdo z muÏÛ fiídil, nakonec hlídka zjistila rovnûÏ díky svûdeck˘m v˘povûdím. Ukázalo se, Ïe fiidiãem byl mlad‰í z nich, kter˘ odmítl dechovou zkou‰ku,“ doplÀuje Ladislav Heller. Na Fiatu vznikla ‰koda 5 tisíc korun. Z vody ho vyprostili rakovniãtí a roztoãtí hasiãi. Navíc mu-

seli na potoce rozvinout nornou stûnu, aby zachytili pfiípadné uniklé ropné látky. NAD OBCÍ CHTùLA Z¤ÍDIT ZOO NEZABUDICE. Obecnímu úfiadu v Nezabudicích pfii‰el dopis majitelky jednoho z místních pozemkÛ, v nûmÏ Ïádala, aby byl její pozemek v novém územním plánu zanesen jako zoologická zahrada. „Zámûr se t˘kal pozemkÛ o rozloze ãtyfii hektary, které jsou nad obcí po pravé stranû kopce smûrem na Rakovník. Udivil nás tedy nejen samotn˘ nápad, ale i skuteãnost, Ïe by se mûl realizovat na tak malé plo‰e. I kdyÏ nám to pfii‰lo jako hloupost, zab˘vali jsme se tím na zastupitelstvu stejnû jako jin˘mi Ïádostmi. Zámûr jsme fiádnû projednali a posoudili v‰echna pro a proti,“ pfiibliÏuje starostka Jitka Vydrová. Nápad nezÛstal jen u samotného dopisu. Do Nezabudic dokonce pfiijel i druh majitelky s dal‰ím muÏem, kter˘ mûl vytvofiit studii a rozvahu. „Pfii‰li s hrub˘m náãrtkem toho, jak by ZOO vypadalo a co by obci pfiineslo, kolik by tam vzniklo pracovních míst apod. PÛvodnû jsem si myslela, Ïe se chtûjí zamûfiit na místní zvífiata a vytvofiit spí‰ takov˘ park, ale podle plánku, kter˘ pfiivezli, bylo vidût, Ïe mají zájem o exotická zvífiata. Nejprve mûlo vzniknout akvárium s kapustÀáky. Poãítali i s klokany, aligátorem a pfiedev‰ím exotick˘m ptactvem. Zakreslen tam byl i dûtsk˘ koutek a prostor mûla dostat i místní fauna,“ popisuje starostka. Zastupitelstvo nakonec ZOO zamítlo. Pozemek i nadále zÛstane v územním plánu jako orná pÛda. „Stavût ZOO nad vesnicí v místech, kudy pfiitéká pitná voda, která

Pustovûtsk˘ ml˘n na fotografii z roku 1922.

Foto archiv Karoliny Leitnerové

zásobuje polovinu obce, je nesmysl,“ dodala Jitka Vydrová.

nologického vybavení - multifunkãní prostor, kter˘ bude zároveÀ slouÏit k dal‰ím aktivitám, jako jsou kurzy peãení, práce s moukou, tématické diskusní programy. Prostor by mûl slouÏit k setkávání a kulturním aktivitám obyvatel obce a regionu. „Dovedu si pfiedstavit, Ïe zde naváÏeme na tradici pfiástek, draní pefií, spoleãné peãení a podobnû. Ráda bych nabídla turistÛm, obyvatelÛm obce a regionu moÏnost neobvyklého kulturního vyÏití, které vychází z tradiãní lidové kultury,“ vysvûtluje Karolina Leitnerová. Obytná ãást ml˘na slouÏí k trvalému bydlení a podnikání - v˘robû pfiírodních m˘del. „Jak se v˘roba zvût‰uje, cítím potfiebu vybudovat mydláfiskou dílnu. Tu bych chtûla umístit v suterénu budovy s vchodem ze silnice, respektive z cyklotrasy. Souãástí dílny bude i krámek, ve kterém bude moÏné m˘dla zakoupit,“ dodává majitelka ml˘na.

Z ML¯NA MUZEUM PUSTOVùTY. Ml˘n ãp. 7 v Pustovûtech je nejmlad‰í kulturní památkou Rakovnicka, co do vyhlá‰ení. Ministerstvo kultury âR vydalo rozhodnutí o nové kulturní památce 27. ledna 2012. Majitelka ml˘na, paní Karolina Leitnerová, která objekt vlastní od roku 2009, s ním má velké plány. Pokud v‰e pÛjde podle jejích pfiedstav, vznikne v Pustovûtech ve finále památka lidové architektury, která bude ãásteãnû slouÏit jako venkovské muzeum poukazující na historii ml˘na a technologick˘ proces mletí obilí, a také jako prostor s nabídkou turistick˘ch produktÛ pro individuální turisty i skupiny, zejména ‰koly, seniory a rÛzné zájmové kolektivy. V horním patfie ml˘nské ãásti vznikne - pfii zachování tech-

vzpomínka na milování v dusném káhirském ránu, kdy jsme pili a tanãili, aÏ jsme zase vystfiízlivûli, kterou v sobû chovám a kterou mám nejvíc pod kÛÏí. Byli jsme tak skvûlí a nestoudní a tak hluboce nevinní. I teì, kdy je mi osmdesát dva a ztrácím rozum, si ji mé podvûdomí dokáÏe vyvolat a údy mi zvláãní. Nevím, proã si dne‰ní mladí myslí, Ïe vá‰eÀ je jejich vlastní vynález.“ Ruby je dyslektiãka, má problémy se ‰kolou, se svou nesmírnû spofiádanou matkou, s nevlastním otcem i bratrem. Sbírá brouky, kameny, rovná pfiedmûty, kter˘mi má pfieplnûn˘ pokojík, patrnû v úsilí uspofiádat si svÛj neuspofiádan˘ Ïivot. Utíká za partou drogovû závisl˘ch lidí, s jedním z nich si zvlá‰È dobfie rozumí, ten ale po jednom divokém mejdanu skoãí z balkonu a na místû je mrtv˘. A Ruby najednou stojí pfied domem své babiãky, kam ji dovezl z káhirského leti‰tû pfiátelsk˘ taxikáfi. Iris zpoãátku neví, co si s ní poãít, nespokojeni jsou i její dlouholetí slouÏící. Ale postupnû vzniká mezi starou babiãkou a velmi mladou vnuãkou pouto porozumûní, Iris pfiiznává, Ïe je lep‰í babiãkou, neÏ kdy byla matkou. Její úvahy o dcefii Lesley se jako vÏdy otáãejí v bludném kruhu viny. Svou dceru uÏ od tfií let svûfiila do péãe otci a chÛvám a ona sama byla kdesi v Africe, kam za ní dcera pfiijíÏdûla jen na prázdniny, které by ov‰em byla radûji trávila na atraktivnûj‰ích místech. Ruby se spfiátelí s taxikáfiem, kter˘ ji vezl k babiãce a s jeho bratrem. Poznává Káhiru, muzea, je v‰ím fascinována.Babiãku vozí v jejím starém autû na místa, která znala v mládí: „V‰echno je to jiné, v‰echno je pryã.“ Vracejí se domÛ, pfiichází doktor, spí‰ pfiítel. Ruby se mu svûfiuje, Ïe by babiãce ráda pomohla. ¤íká: „Nechce zapomenout, co proÏila. Vzpomínky musí mít velkou cenu, kdyÏ je ãlovûk star˘. Jsou to, co vám ze v‰eho zbylo, jsou cennûj‰í neÏ dÛm, majetek a sláva. KdyÏ je jednou ztratíte, nebudete mít nic, nebudete nic.“ Lékafi je si jist, Ïe Ruby má na babiãku dobr˘ vliv uÏ jen svou pfiítomností, tím, Ïe jí naslouchá. Z útrÏkÛ vzpomínek si Ruby dokáÏe poskládat cel˘ pfiíbûh velké lásky. Odjede s babiãkou k pyramidám a dál do pou‰tû, Iris o to velmi usiluje, snad si zde chce nûco zvlá‰È dÛleÏitého vybavit, a tam je zastihne píseãná boufie. Málem to obû nepfieÏijí, ale nakonec je najdou. Pfiijede i matka Ruby a koneãnû se i ona se svou matkou smífií, pochopí ji. Ruby odjede na Vánoce domÛ, do Anglie, ale uÏ ví, Ïe se zas do Káhiry vrátí, aby jí babiãka dopovûdûla svÛj pfiíbûh. A aÏ v‰echno zapomene, vzpomínky místo ní podrÏí Ruby. Nevím, co bych mûla na závûr dodat. Ta kniha se mi moc a moc líbila a pfieji to i vám v‰em, ktefií si ji pfieãtete. Babiãkám, matkám, dcerám, vnuãkám. –gh–

ZAJÍMAVOSTI – âERNÁ KRONIKA

STRANA 7

NESEëTE DOMA ANEB TIP KL NA V¯LET

(XXXIV)

ZÁMEK B¤EZNICE

Vidût ãlovûka Jednoho dne jsem na horách v dálce vidûl zvífie. KdyÏ jsem se pfiiblíÏil, zjistil jsem, Ïe je to ãlovûk. Jakmile jsem se ocitli tváfií v tváfi, vidûl jsem, Ïe je to mÛj bratr! (Tibetské pfiísloví)

Zámek Bfieznice patfií k nejhezãím stfiedoãesk˘m památkov˘m objektÛm.

fiezem historie zámku. Druh˘ nabízí prohlídku velké hodovní sínû a lok‰anské knihovny ze 16. stol. a zámecké zbrojnice. Tfietí náv‰tûvnick˘ okruh pak spojuje oba pfiedcházející. To v‰ak není zdaleka v‰echno, co si mÛÏete na bfieznickém zámku prohlédnout. Nav‰tívit lze samostatnû kapli Neposkvrnûného poãetí Panny Marie, která je stavebnû nejmlad‰í ãástí zámku (1625–1632) a také Galerii Ludvíka Kuby se stálou v˘stavou tohoto malífie. Otevfieno je dennû kromû pondûlí od 9 do 16 hodin s polední pfiestávkou (12 13.00). Základní vstupné I. NO 100 Kã (sníÏené 80 Kã, rodinné 250 kã), II. NO 90 Kã, sníÏené 60 Kã, rodinné 220 Kã), III. NO 170 Kã (sníÏené 110 Kã, rodinné 420 Kã). Pokud nav‰tívíte zámek Bfieznici v kvûtnu, mÛÏete se zdrÏet do veãera a vyslechnout nûkter˘ z pfiipravovan˘ch koncertÛ. V sobotu 5. 5.

Foto -bed-

zahraje a zazpívá kytaristka Jana Vébrová (19.00), 19. 5. Mirek Kemel se svojí kapelou (19.00) a 25. 5. probûhne beseda s rodákem Stanislavem Mottlem o tom, jak se Ïilo v Bfieznici za 1. republiky (19.00). A kdyÏ se vám nebude chtít ãekat aÏ do veãera, mÛÏete posedût v Kavárnû u bylinné zahrádky, která je otevfiena o víkendech od 11 do 17 hodin. TomበBednafiík

revírník Miroslav Franãe. Jeho vstup se t˘kal myslivosti na b˘valém lesním závodû v letech 1956 – 1992. Tfietí téma byla myslivost na LS Kfiivoklát provozovaná v reÏijní honitbû a tu uvedl zástupce lesního správce Ing. Jifií Pour. V závûru pfiedná‰ky byly promítány krásné filmové zábûry lesní zvûfie. Nekoneãná trpûlivost a ãas autorÛ tûchto zábûrÛ nám pfiinesla jedineãnou pfiíleÏitost vidût zvûfi tak, jak ji bûÏn˘ náv‰tûvník lesa nemá moÏnost spatfiit. Myslivost je neoddûlitelnou souãástí lesnictví na Kfiivoklátsku a my se k ní v budoucnosti urãitû vrátíme a pozveme její pfiíznivce na dal‰í zajímavou akci. TáÀa Friebertová

Ing. Jifií Pour a jeho poutavé vyprávûní o mysivosti. Foto TáÀa Friebertová

âERNÁ KRONIKA ZNIâENÁ NAUâNÁ STEZKA K¤IVOKLÁT (bed). Nauãná stezka Brdatka, resp. nauãné panely na ní, neodolaly fiádûní vandalÛ. Pohled, kter˘ se naskytl pracovníkÛm Správy CHKO Kfiivoklátsko, byl tristní. Nûkteré panely byly roz‰típané, dal‰í profiezané nebo propálené, a to tak, Ïe v‰echny musejí b˘t vyrobeny znovu. ·koda byla vyãíslena na 27 500 korun. ¤IDIâKA NAD¯CHALA 1,87 ÚJEZD NAD ZBEâNEM (bed). ·estatfiicetiletá fiidiãka osobního vozidla Volkswagen Touareg z Prahy si nedokázala odepfiít alkohol, i kdyÏ vûdûla, Ïe bude v noci fiídit. Pfii projíÏdûní levotoãivé zatáãky na silnici z Raãic do Újezdu nad Zbeãnem nezvládla fiízení, vjela na pravou krajnici a poté do pravého pfiíkopu, kde zÛstalo auto stát. Pfii první zkou‰ce nad˘chala 1,87 promile alkoholu, pfii druhé 1,77 promile. Odbûr krve odmítla s tím, Ïe s namû-

fienou hodnotou souhlasí. Policisté jí zadrÏeli fiidiãák. Lustrací navíc zjistili, Ïe by ho ani mít nemûla. KvÛli vydanému zákazu fiízení ho totiÏ mûla odevzdat, ale neudûlala to. Je podezfielá ze spáchání trestného ãinu ohroÏení pod vlivem návykové látky.

PO·KODIL AUTO I PLOT ZBEâNO (bed). Nejen automobil, ale i plot rodinného domu po‰kodil pfii dopravní nehodû 32let˘ fiidiã Fabie. MuÏ z Berounska jel krátce pfied osmou hodinou ranní z centra Zbeãna na Újezd. Pfii projíÏdûní levoto-

Pfied ãasem v jednom okrese na v˘chodû Polska rozmístili nové, velmi milé dopravní znaãky: byla na nich namalovaná roztomilá Ïabka. Znaãka upozorÀuje fiidiãe v jarních mûsících, Ïe je tfieba dávat pozor, protoÏe touto cestou táhnou velké zástupy mil˘ch stvofieníãek - totiÏ Ïabiãek - do moãálÛ a baÏin. Vjet na takovou Ïabí plochu ve velké rychlosti znamená pofiádnou bouraãku. KdyÏ jsem tu znaãku uvidûl, napadlo mû srovnání: v na‰í dobû, stále podivnûj‰í a pro mnohé obtíÏnûj‰í, v dobû mnoÏících se pfiedpisÛ, zmûn a vylep‰ení - není tfieba Ïít s vût‰í pozorností uprostfied slab˘ch, ztracen˘ch, vypla‰en˘ch, ménû schopn˘ch a nerozhodn˘ch? Tuto citlivost nemÛÏeme vyÏadovat po trÏním hospodáfiství, pfiesnûji fie‰eno po tûch, kdo si na trhu konkurují, a nemÛÏeme ji vyÏadovat ani po zákonech - jsou striktní. Ale máme svÛj vlastní okruh Ïivota. Vidíme stále více lidí bezradn˘ch, bezmocn˘ch, ztracen˘ch. Mnozí si v nitru uvûdomují, Ïe jsou jako ta „Ïabka“ na silnici, které stále odnûkud hrozí nebezpeãí. Nûkteré na to musíme upozornit. A tak na prahu nového dne vztyãují na va‰í cestû novou dopravní znaãku. Pozor, Ïáby! Prostû nepfiehlédnûte ãlovûka! Jedni moji známí vychovali spolu ãtyfii dûti a pomáhali jim, kdyÏ se postupnû vdávaly a Ïenily a odcházely z domova. Pfii‰el den, kdy se vdávala poslední dcera. Veãer po svatbû se vrátili rodiãe sami dva do prázdného domu, sedli si proti sobû, muÏ vrhl na svou Ïenu dlouh˘ pohled a fiekl: „VÏdyÈ já tû vÛbec neznám!“ Posledním objevem na poli medicíny je nemoc zvaná „syndrom neviditelného ãlovûka“. Sledujeme jeho fyzickou pfiítomnost a pfiece ho nevidíme. MÛÏeme fiíci, Ïe se na nûj odmítáme podívat. Otevfime, prosím, oãi: Jsou kolem nás lidé! J. P.

díl 19.

K¤IVOKLÁTSKÁ MYSLIVOST Zajímavá akce probûhla 28. bfiezna v Informaãním a vzdûlávacím stfiedisku LâR na Kfiivoklátû. Pfiátelé myslivosti a milovníci pfiírody zaplnili pfiedná‰kovou místnost, kde pro nû byla pfiipravena pfiedná‰ka pracovníkÛ Lesní správy Kfiivoklát. Jejím obsahem byla historie a souãasnost chovu zvûfie v kfiivoklátsk˘ch lesích. Pfiedná‰ku zahájil lesní správce Bc. Pavel Rus. Poté následovaly tfii bloky. První mapoval historii kfiivoklátské myslivosti více neÏ tisíc let starou. Velmi obsáhle a zajímavû ji pfiipravil Ing. Miroslav Pecha. Mluvené slovo bylo doprovázeno spoustou dobov˘ch fotografií a kreseb. Druhou ãástí veãera provázel

DUCHOVNÍ ZAMY·LENÍ

ãivé zatáãky nezvládl fiízení a vyjel vlevo mimo silnici, kde narazil do vrátek u domu. Pfii vy‰etfiování nehody policisté zjistili, Ïe má automobil pneumatiky ojeté pod stanovenou mez. Dechová zkou‰ka u fiidiãe, kter˘ neutrpûl Ïádné zranûní, byla negativní. Na autû vznikla ‰koda 20 tisíc a na plotu 4 tisíce korun. P¤IZNAL MARIHUANU S¯KO¤ICE (bed). V noãních hodinách zastavila policejní hlídka vÛz Citroen Xantia, kter˘ fiídil dvacetilet˘ mladík z Rakovnicka. Automobil jel od Zbeãna na S˘kofiici. ¤idiã mûl v pofiádku v‰echny doklady, dechová zkou‰ka dopadla dobfie, ale test na drogy mûl pozitivní v˘sledek. Podle nûj mûl fiidiã v tûle látku canabis. Mladík policistÛm pfiiznal, Ïe koufiil marihuanu. Na místû pfii‰el o fiidiãák. Jak rychle ho dostane zpátky, záleÏí na rozhodnutí správního orgánu, jemuÏ byl pfiestupek postoupen.

„Bfiezen, za kamna vlezem, duben, je‰tû tam budem…,“ praví lidové pfiísloví. Po nûkolika dnech prozáfien˘ch jarním sluníãkem nás aprílové plískanice zahnaly zpátky ke kamnÛm do tepla. Leto‰ní Velikonoce, tedy fieknu vám, nic moc. Jen pfiíval turistÛ, pfiicestujících jiÏ tradiãnû historick˘m parním vlakem, trochu oÏivil uplakané KníÏecí Velikonoce na hradû. Bez sluníãka a za uplakaného poãasí je to poloviãní záÏitek. Nûjak mnû ty plá‰tûnky a de‰tníky ke slavnosti vítání jara ne‰tymují. Snad jen stánky s grogem, ãajem a svafiákem mûly Ïnû. Pfii letmém pohledu z okna na valící se dav PraÏákÛ marnû hledám my‰lenky, jak˘ bych musel mít dÛvod, abych se do té psoty také vydal. V kamínkách vesele praská, je tu útulnû vytopeno a z trouby voní dopékající se mazanec. Dne‰ní recept, kter˘ jsem si pro vás pfiipravil, ke mnû doputoval ze sousedního Mûsteãka. Pfied nedávnem jsem na náv‰tûvû u manÏelÛ ¤ezáãov˘ch ochutnal tuto dobrÛtku. Hned jsem se chystal chválit hostitelku, jakou Ïe to pfiipravila laskominu, ale dostalo se mi odpovûdi, Ïe se nechce chlubit cizím pefiím, protoÏe mouãník dostala od své kamarádky Milady Loudové. Ocenil jsem Hanãinu informaci a okamÏitû kontaktoval jmenovanou tvÛrkyni. „Ale to je pfiece tak znám˘ recept, Ïe ho kaÏd˘ zná, tím nikoho neohromíte,“ dostalo se mi prvotní odpovûdi. Vytrval jsem a druh˘ den mi paní Loudová recept poslala. MoÏná Ïe ho mnoho lidí zná, ale pro mû to byla novinka. Pokud tedy nosím dfiíví do lesa, omlouvám se, ale pokud jím inspiruji i pouh˘ch pár hospodynûk, úkol jsem splnil. Je to hodnû velká dobrota, za kterou budete jistû pochváleny. Dne‰ním receptem na nûjakou dobu se sladkostmi skonãím,

protoÏe coby diabetik jsem se musel kát pfied paní doktorkou pfii kontrole, která pro mû nedopadla nijak valnû. Tak slibuji, pfií‰tû to bude pro zmûnu chuti nûjaká zdravá dietka. Za mûsíc na shledanou se tû‰í vበMilan Bednafiík.

BE-BE ST¤ECHA Stfiecha: 2 balíãky kakaov˘ch BEBE su‰enek, 3 banány (rovné), 2 kiwi, 1 dcl rumu. Krém: 1 máslo, 3 lÏíce mouãkového cukru a 1 Ïloutek utfieme. V 1/2 litru mléka klasicky uvafiíme 1 a 1/2 vanilkového pudinku. Po vychladnutí do nûj za‰leháme utfiené máslo. Na plech narovnáme alobal a na nûj rozloÏíme 1 balíãek Be-Be su‰enek ve tfiech fiadách vedle sebe. Potfieme lehce vodou zfiedûn˘m rumem a lehce celou plochu potfieme tenkou vrstvou krému. Poklademe druhou vrstvu su‰enek a opût pokapeme nafiedûn˘m rumem a potfieme zbytkem krému. Na prostfiední fiadu su‰enek poloÏíme oloupan˘ banán a okolo na kousky nakrájené kiwi. Nyní opatrnû pomocí alobalu pfiiklopíme obû krajní fiady su‰enek k sobû, aby vznikla stfiecha. Krém uhladíme a na konci zarovnáme, zabalíme do alobalu a dáme ztuhnout do ledniãky. Po ztuhnutí polijeme ãokoládovou polevou. Doporuãuje se pfied politím ãokoládou nechat alespoÀ 12 hodin proleÏet, aby su‰enky pûknû zvlhly a byly mûkké a vláãné. Krájíme napfiíã a servírovan˘ mouãník pro extra mlsné jaz˘ãky je moÏné pfied podáváním dozdobit ‰lehaãkou.

Foto Milan Bednafiík

Dne‰ní Tip na v˘let nás zavede do malebného kouta na Pfiíbramsku. Asi 17 km jiÏnû od Pfiíbrami leÏí starobylé mûsteãko Bfieznice a v nûm romanticky vyhlíÏející renesanãní zámek. Na jeho místû pÛvodnû stávala gotická tvrz, jejíÏ poãátky lze datovat do 13. stol. do období vlády krále Václava I. Jejím majitelem byl mocn˘ rod BuzicÛ, ktefií svÛj pÛvod odvozovali od bájného Bivoje. Písemnû je na tvrzi doloÏen Budislav, rádce Václava I. Do dne‰ních ãasÛ se z tohoto období zachovala pouze ãást opevnûní. V 15. stol. pfiestavûl tvrz na hrádek nejvy‰‰í mincmistr Království ãeského a pozdûjí husitsk˘ hejtman Petr Zmrzlík ze Svoj‰ína. Bûhem husitsk˘ch válek v‰ak byl hrad dobyt vojsky katolick˘ch pánÛ, poniãen a na ãas zÛstal neobydlen. Roku 1506 získali bfieznick˘ hrad Malovcové z Ch˘nova, ktefií jej drÏeli aÏ do konfiskace v roce 1548, kdy pfie‰el do drÏení Jifiíka z Lok‰an, kter˘ pokraãoval v obnovû, kterou Malovcové zaãali. Z pobofieného hrádku se stal nádhern˘ zámek. Lok‰anové udrÏovali úzké kontakty s královsk˘m dvorem. S Bfieznicí je spojena známá historie lásky a tajného manÏelství Filipíny Welserové s arcivévodou Ferdinandem Tyrolsk˘m. Filipina tak symbolicky propojuje Bfieznici s Kfiivoklátem, kam se posléze uch˘lila. Po Bílé Hofie sídlil na Bfieznici neblaze proslul˘ královsk˘ prokurátor Pfiibík Jení‰ek z Újezda, kter˘ odsoudil na smrt 27 ãesk˘ch pánÛ. Po vymfiení rodu PfiibíkÛ získali zámek Kolovratové a po nich Pálffyové. Od roku 1945 patfií státu. V souãasné dobû mÛÏete nav‰tívit na Bfieznici tfii okruhy. První obsahuje 12 místností a seznamuje s prÛ-

KL 4/2012

FOTOKRONIKA – HISTORIE

STRANA 8

KL 4/2012

KŘIVOKLÁTSKÉ UDÁLOSTI V OBRAZECH

Profesor Antonín DoleÏal se ochotnû ujal role prÛvodce porodním sálem z poãátku 20. století. Jeho v˘klad byl fascinující. Foto TomበBednafiík

Náv‰tûvníky hradu vítal i kníÏecí pár v dobov˘ch kost˘mech. Foto Milan Bednafiík

ISLAND – KONTRASTY ÎIVLÒ

Sbírku koãárkÛ na hrad zapÛjãila vlevo stojící Vûra âíÏková z Roztok u Prahy. Foto TomበBednafiík

Na vernisáÏ v˘stavy rakovnického fotografa Josefa Seiberta se do Galerie Lednice pfii‰el podívat i Pavel Friebert z redakãní rady Kfiivoklátsk˘ch listÛ. Foto TomበBednafiík

ZBEâNO. Pfiízemí budovy Správy CHKO Kfiivoklátsko ve Zbeãnû se bûhem posledních let stalo jiÏ tradiãním regionálním v˘stavním prostorem pro fotografické v˘stavy. Ta poslední zde byla zahájena v sobotu 31. bfiezna. Své fotografie z Islandu zde vystavuje RNDr. Irena Bucharová. Na fotografiích je k vidûní mnohdy krajina na první pohled nehostinná, ale bez v˘jimky krásná. Pokud do Zbeãna zavítáte, pfiipravte se na jedno nebezpeãí spojené s prohlídkou fotografií Ireny Bucharové. Pokud jste je‰tû na Islandu nebyli, pravdûpodobnû se zaãnete shánût po cestovní kanceláfii, která tam pofiádá zájezdy… Pavel Friebert

RNDr. Irena Bucharová. Foto Pavel Friebert

KRESLÍME, MALUJEME, POZNÁVÁME SVùT … VernisáÏ 3. v˘stavy soukromé v˘tvarné ‰koliãky Aleny Jedliãkové z Roztok „Kreslíme, malujeme, poznáváme svût…“ se konala v IVS Budy 2. dubna 2012. Pomûrnû velká v˘stavní síÀ se zcela zaplnila dûtmi, rodiãi, prarodiãi i pfiíznivci v˘tvarného umûní (94 osob). V˘stavu zahájila fieditelka o. p. s. Kfiivoklátsko Jifiina Pro‰ková. Pfiipomenula, Ïe dûti vystavovaly v IVS Budy jiÏ v loÀském roce. Konstatovala, Ïe v˘tvarné práce doznaly velkého pokroku a má z nich obrovskou radost. Poté zahráli Ïáci soukromé hudební ‰koly paní uãitelky Dagmar Pavlíãkové. Tereza ·retrová, David a Adam Jedliãkovi, Marie a Aneta Novákovy, Veronika Krumniklová a Nikola Nosková zahráli skladby Radostná, Hra s míãem, Traviãka zelená a Má zem. Dále pronesl svÛj osobit˘ projev Mgr. Franti‰ek Povoln˘ – fieditel muzea T.G.M. v Rakovníku. Vyzdvihl práci paní Jedliãkové a mal˘ch v˘tvarníkÛ. Paní uãitelka Alena Jedliãková pfiedstavila své nadané malífie a potom si jiÏ v‰ichni pochutnávali na

KAPITOLY Z HISTORIE K¤IVOKLÁTSKA – LI P¤ÍBùH VILÉMA ZAJÍCE Z VALDEKA – II I kdyÏ Jindfiich VII. udûlil z titulu fiímského panovníka âeské království svému synovi v léno, musel Jan Lucembursk˘ zlomit odpor Jindfiicha Korutanského a trÛn si vybojovat. Po pfiíchodu do âech stanul v mrazivém prosinci roku 1310 se sv˘mi oddíly pfied Prahou. V ãele jeho armády stál Vilém Zajíc z Valdeka. Proniknout do opevnûného mûsta pfiesahovalo moÏnosti shromáÏdûného vojska. Za pomoci lsti, kterou Zajíc vymyslel, a za pfiispûní stoupencÛ Eli‰ky Pfiemyslovny za hradbami, a zaútoãili Janovi

bojovníci na opevnûní v místû dne‰ní Pra‰né brány a v úseku na Franti‰ku a po krátkém boji obsadili nejprve Staré Mûsto a posléze i celou Prahu. Jindfiich Korutansk˘ musel ze zemû uprchnout. Jan Lucembursk˘ usedl na ãesk˘ trÛn a bohatû se odmûnil tûm ‰lechticÛm, ktefií mu k tomu dopomohli. Vilém Zajíc z Valdeka dostal roku 1315 do zástavy hrady Kfiivoklát a Pfiimdu a mûsta Beroun a DomaÏlice. Tak se stal Vilém témûfi neomezen˘m pánem nad rozsáhl˘mi majetky. PoÏíval úcty jak u krále, tak pfiedev‰ím u královny Eli‰ky. Na jeho úspûchy a vliv na panovnick˘ pár zaãali Ïárlit nûktefií v˘-

Kfiivoklátské listy Nezávislé noviny obãanÛ a pfiátel Kfiivoklátu

Vydává Kfiivoklátská, o.p.s. • âíslo registrace MK âR E 19560 Redakãní rada: Pavel Friebert, Ludûk Frencl, TáÀa Friebertová, Petr HÛla, Milan Bednafiík, Michal Kuchta, Jan âern˘ Adresa redakce: 270 23 Kfiivoklát 141, e-mail: [email protected] Sazba a litografie Milan Bednafiík • Tisk RAPORT, s.r.o. Rakovník Vychází mûsíãnû • Uzávûrka pfií‰tího ãísla je v nedûli 13. 5. 2012 www.krivoklatsko.cz (Kfiivoklátsko a Rakovnicko v tisku)

dobrÛtkách, které dodaly maminky. V˘stava dûtsk˘ch obrázkÛ potrvá aÏ do konce mûsíce dubna a po ní vás jiÏ nyní zvu na v˘stavu fotografií „Amfora na Kfiivoklátû“, která bude zahájena 1. 5. 2012. Tû‰ím se na vás v IVS Budy Jifiina Pro‰ková, fieditelka o. p. s. Kfiivoklátsko

TOMÁ· BEDNA¤ÍK znamní ãe‰tí ‰lechtici. Pfiedev‰ím správce království a po králi druh˘ nemocnûj‰í muÏ v âechách, pan Jindfiich z Lipé. Zajíc pfiesvûdãil královnu a nakonec i krále Jana, Ïe Jindfiich z Lipé osnuje proti nim spiknutí. Záminkou mu byl milostn˘ vztah pana z Lipé s Eli‰kou Rejãkou, vdovou po králi Václavovi II., a rostoucí nespokojenost ‰lechticÛ stoupencÛ Jindfiicha z Lipé. Jan Lucembursk˘ nafiídil Zajícovi, aby Jindfiicha zajal a uvûznil na bezpeãném místû. V fiíjnu roku 1315 se Vilém Zajíc Jindfiicha zmocnil na PraÏském hradû a nechal ho pfievézt v okovech na svÛj hrad Angerbach nedaleko KoÏlan. Tam byl zemsk˘ správce uvrÏen do vûÏe a peãlivû stfieÏen. Nûkteré prameny uvádûjí, Ïe byl Jindfiich vûznûn na T˘fiovû. Je moÏné, Ïe ho Zajíc vûznil na obou hradech, aby zmátl stopy Jindfiichov˘ch stoupencÛ. Za tento ãin svûfiil Jan Lucembursk˘ Vilému Zajícovi nejen úfiad nejvy‰‰ího mar‰álka království, ale také úfiad podkomofiího. Tím se stal de facto druh˘m nejmocnûj‰ím muÏem âeského království.

Uvûznûní svého pfiedáka se dotklo cti rodu pánÛ z Lipé a Dubé a dal‰ích ‰lechticÛ spfiíznûn˘ch s tûmito mocn˘mi rody. Hrozilo reálné nebezpeãí, Ïe v zemi vypukne obãanská válka. Proto král Jan couvl a pfiijal slib Jindfiicha z Lipé, Ïe nebude usilovat o ãesk˘ trÛn ani nijak jinak ohroÏovat korunu. Poté nafiídil Zajícovi, aby Jindfiicha propustil z vûzení. Do‰lo k tomu v dubnu roku 1316. (Dokonãení pfií‰tû) Oprava: V minulém ãísle jsem uvedl, Ïe se Vilém Zajíc narodil pfied rokem 1389. Samozfiejmû, správnû je pfied rokem 1289. ZajícÛv dub v dne‰ní Lánské obofie. Vilém Zajíc na nûm nechal údajnû obûsit 13 zajat˘ch vojákÛ Jindfiicha Korutanského, ktefií loupili a pálili v okolí Kfiivoklátu. Foto archiv autora