OD
Jana Nerudy.
V PRAZE. NÁKLADEM KNIHKUPECTVÍ DRA GRÉGRA A FERD. DATTLA. 1878.
PCr
5052
Tiskem
dra. Edv.
Grégra v Praze 1877.
y ELECTENE PANI
RUZENE FRICOVÉ, ROZENÉ SVAGROVSKÉ, VNUJU
v
jprAteXíStví
tj:p:ím]S-:ém.
Purchased for the
library of the
UNIVERSITY OF TORONTO
from the
KATHLEEN MADILL BEQUEST
Povídky malostranské.
Týden v tichém dome. 1867.
I.
V
košili.
irá, hluboká V?)ítíme, že jsme v místnosti zcela uzavené. úkolem nás tma, ani nejmenší skulinou nevniká odnikud <$J
šero všude jen tma taková, v níž domníváme-li se pec na okamžik míti nco svtlého ped oima, je to pouze rudý kruh vlastní naší myšlenky. ;
Napnutí smyslové pozorují i nejdrobnjší známky života. náš zvstuje nám, že místnost naplnna je mastným jakýms vzduchem, sprostou smsicí výpar. Je nám hned, jako bychom hlavn cítili smrkové nebo jedlové díví, hned zas jakoby lj a sádlo, a zas jakoby suché švestky, kmín, ba i koalku, esnek atd. Sluchu se dotýká tykot hodin. Musí to být staré nástnní hodiny s dlouhým kyvadlem, na jehož konci tenký plechový a zajisté že trochu skivený
ich
kruh; nkdyf se kyvadlo v jednozvuné své povídace zakoktne a kruh se lehýnce otese. I to zakoktnutí opakuje se v pravidelných rozmrech a stává se jednozvuným. Mezitím slyšíme dýchání spících. Musí jich tu býti víc. Dýchání se všelijak proplitá, zcela se neshodne ani 1*
—
—
4
nkdy jakoby jedno usínalo, kdežto druhé se sesijedno jakoby se s kyvadlem hodin zakoktá válo, kdežto druhé sob pispišuje, a v to zas zahuí odjinud náhlé oddechnutí silnjší, jakoby to odstavec nové kapitoly spací. Také hodiny si nyní pojednou z hluboká oddychly Zdá se, že po hrivé té uvozovce kyvadlo šepota zahrkly. se pohnul a zašustnul nji se pohybuje. Jeden ze lože devné jeho prasklo. pokrývkou; druhá zazní to V hodinách hrklo to znovu, jedna druhá rychle po sob zvuným hlasem kovovým, jedna hned na to zakuká to hlasem temným. Spá se znovu Je slyšet, že se na loži vzpimuje, že odhrnuje pohne.
jednou, luje,
spá
—
Te
—
—
te zašramotil zavadil nohou o pelest pokrývku. tžkou trepkou patrno již, že obut v ob trepky. Pohne sebou a uiní nkolik opatrných krok. Již zase stojí; ruka jeho hmatá po devné plose, pod rukou mu nco
—
zaharaší, jist že to sirky. Nkolikkrát sirka škrtne,
nkolikkrát zasvitne fosforový dým, zase škrtnutí, dívko prasklo, lovk zabruí. Nové škrtání, konen zavíí plamínek a rozlije se pes postavu Plamínek se opt zamrkal, ale kostnatá stará košilatou. ruka piložila jej již ku sklenici vodou a olejem naplnné, na jejímž povrchu plave erný kntek v korku. Na kntku Sirka odletla na zem, to zasvitlo jako malá hvzdika.
hvzdika stava,
se znenáhla
Postava
natené
Až
za
u
stolku,
jež celou místnost dlí na dv ásti. lampiky nestaí, vidíme jen jednu ást
devné stn, stnu
místnosti,
náském.
Krám
stojí
Nad ní stojí košilatá pomnouc sob prospalé oi. piléhajícím k jakés tmav
zvtšuje.
stará ženská, zívajíc a
síla
— ich náš
ale nemýlil se, jsme v skladišti hokyPatrno, že tu jediné místnosti užito za byt i krám.
ten jest po
rozestaveno
hojn
hokynásku zásoben se
dosti bohat, pytl zbožím prostým, nad pytly pnou se
plné košíky a ošatky, se
stn
visí
pletence a
chumáe.
—
—
5
zachvla noním chladem, vzala lampiku se ji na pudl, na nmž plno krajá s erstvým i pepouštným máslem a nad nímž houpají se váhy a pletence esneku i cibule. Usedla za pudl, schoulila nohy až k brad a vyndala ze šuplete škatuli naplnnou nitmi, nžkami i jiným haraburdím. Vyndala nit i ostatky a dostala se konen na dno škatule, kde byly papíry a knihy. Papír ciframi vesms pokrytých sob nevšímala, vzala jednu z knih a rozevela. Byl to sná, tak zvaný Zabrala se upímn v obracení list, pak tla, „velký".
Žena
se
stolu a postavila
pozivovala
a zase tla.
si
slyšet již jen jedno odmené dýchání spáovo druhý spá, probuzen bud šramotem neb kmitem svtla, pohybnul se na svém loži. „Co pak je to?" zabruel náhle odtamtud starý, sípavý Has mužský. Žena neodpovídala.
Za stnou
„Stará
—
;
je
„I jen lež,"
je!"
a
ti
nco?" „nic
odpovídala žena,
mi
není,
zima mi
zívla.
„Co tam tedy kutíš?" „Zdálo to
se
zapomnla.
mn
o nebožtíku
Byl to
krásný
mém
sen,
otci,
do rána bych
jaktživo
se
mn
nic
takového nezdálo. To je ale zima, a v ervnu!" tla dál a vrtla hlavou. Chvilku bylo ticho. „Kolik pak je to hodin?" zaznlo pak zase za stnou.
„Dv pry." Dýchání tetího spáe stávalo se nepravidelné, hovor spáe budil. „Tak tedy dlej,
a
hlasitý
vyspíme!
Ty nemyslíš než na
lovk nemá
ani chvilku pokoje.
se
lutrii!"
„To Spi
si
je pravda, a nech mne.
tady
tf
Dýchání za stnou zakonilo se mocným oddechnutím
;
také dál:
pl
na tetím
loži
„Fláma syn noci zas
—
6
spá
se
mn
mne budí
pijde lutrie,
„Ty nemžeš dát pokoje,
— již
probudil.
dom
mn
„Co pak hlas mužský. „Ml, ani
„Ale já
—
tu taky,
di poád bruí
ne ? Ano, dobré.
poru
ženo, — kdybys
Co
se,
já
udená
flámovi!"
už zase chcete, tatínku?" tázal se mladý
mi nemukej,
ty's ten
pravý! pochopit posmíval se staec, „to je darebák!"
pec nemohu
„On nemohe," „Ale
Staec bruel k plnoci a po
achich to je život!"
vi že
dostaneš za to. Když i vlastní muž dovedl synovi porouet, to by bylo žena dlám, je už vru poslední!"
„Poru mu, máš ho
teprv
—
«
„Mlíš?!" „On ti bude ješt odmlouvat, máme
to
to hodného syna, jsme si vychovali potšení!" mínila zas žena a zívla znovu* „Syna? To není syn, to je zlodj našeho zdraví!" „Když ale spím, jak pak kradu?"
„I ty lumpe, ty!"
„To je kvítko!" „Darebák je!" „Darebák!" Syn zaal na loži zlehka hvízdat „O Matyldo!" 1 „Koukej se na nho, on se nám naposled ješt posmívá!' „Však on ho nemine trest boží," pravila žena, píšíc kídou na devnou stnu ísla 16, 23 a 8. „My se toho
ješt dokáme, ale pála bych si, abych pak už nebyla živa." Složila škatuli, sfoukla svtlo a hrabala se zas k svému loži. „Ten bude pykat, ale bude už pozd. Budeš-li pak
mlet?"
•
Syn umlknul.
„Špendlíkem bys nás pak kopal, dlíkem ti povídám, špendlíkem!"
ale nevykopeš, špen-
— „Prosím t, bych spal!" ty
ženo,
„Nu já to musím mne navštvuješ!"
—
7
nech ty špendlíky být a usni, odnést,
to se
rozumí.
Bože,
já
bože,
„Já se ješt zblázním s vámi!" „To jsou lidé, to jsou lidé!"
„V
noci jsou všichni lidé
zlí,"
podotýkal mladík.
„Co to tam povídá?" „Kdo pak to ví, on má vždycky nco, ten bohaprázný !" „Sval tam na nho tu armaru, nebo ho vyžeme, hned ho vyžeme!" „Prosím t, dej ty už taky pokoj Mám já peklo 1" Staec zabruel, staena zabruela v odpov, mladík mlel. Chvilkami ješt njaké zabruení, odplivnutí, konen bylo vždy tišeji a tišeji; staena usnula, staec ješt jednou sebou zavrtl, pak usnul také. Tichým bzukem jako medák zaal mladík ješt jednou „O Matyldo !" Nedobzuel, usnul též. !
Mastným vzduchem cvakalo a zakoktávalo se kyvadlo A mimo slyšet jen to oddychování tí spících
n
jako dív. osob.
Proplítalo
se
všelijak,
neshodlo se ale ani jednou.
H.
Dm
se z
vtší ásti probudil.
Ranné slunce ervnové bylo valo
dvr
domu, než
tžkých voz, z ulice,
lidé
zalehajícího
dunly
se
sem prjezdem a pes stechu pece siln jakoby v klenb.
Jednotliv, jakoby jedna ekala,
bu
se
hezky dlouho osvcoVzdor šramotu
první kroky
ženštiny z rozliných sány,
již
probouzeli.
byt,
až druhá zajde,
vycházely a posud neuevtaženým, tak že
bu prostovlasy
šátkem hluboko
do ela
o
—
8
—
chránil ospalé oi ped sluncem. Nebylo jich mnoho, všechny vypadaly ale jako nedbalé služky šat jejich nebyl ani obvázán, sešlapaný stevíc táhl se jim za nohou, v rukou
ádn
;
nesly hrnky
bu
prázdné
bu již
mlékem naplnné.
Znenáhla s
oken,
stava,
Bílé opony mizely stalo se pece živji. leckteré okno se odevelo, objevila se v porozhlídla se po nebi a vrchu Petínu i mluvila pak
nm
dovnit k ostatním spolubydlícím o pkném ránu. Na se setkávali a páli sob „dobrého
nco
schodech a pavlaích jitra."
V
prvním pate pední, do ulice vedoucí ásti domu oknu vysoký muž s rudou, trudovitou tváí a rozcuchaným šedým vlasem. Opel se tžce o zídku okenní a vyhnul se ven, tak daleko, že košile na prsou rozevená zcela obnažila mohutná jeho, vzdor ervnu ješt Podíval se na vedlejší, posud také ve flanel se halící prsa. zastené okno. Zase se uhnul zpt a pravil dovnit „Ješt není sedm." objevil se v krajním
:
V tom však prasklo vedlejší to okno a odevelo se dokoán. Objevil se v jiný muž vysoké taktéž postavy, avšak mladší. Byl vlas erných, peliv piesaných v slušnou a pevnou formu, jaká hlásala, že je každodenn a na
nm
vlásek asi tatáž. se ale
Obliej jeho byl kulatý, hladce oholený, bez zvláštního výrazu. Tlo se krylo
jak v elegantní šedivý župan, ruce držely hedbávný žlutý šátek a vytíraly jím skla zlatých okulár. Ješt jednou dýchl na skla, ješt jednou setel s nich mlhu, nyní nasadil brejle a obrátil se zcela k nám. Tvá jeho, díve neuritá, nabyla pod skly náhle pevnjšího rázu, jakž se vždy u krátkozdálo,
Byla to tvá dobrácká, oko pohlíželo nyní pívtiv pec však lze z každého rysu ísti, že ta tvá již hezky dlouho pes tyicet let na svt se dívá. A když se podíváme na ni tak jen trochu znaleckým okem, zrakých stává. i
dosti vesele;
—
C
—
9
Tvá knze
že to tvá staromládenecká. jisti, tvá starého mládence poznáš i v pístroji.
jsme skoro a
pkn
Starý mládenec položil se do okna, snhobílým, Podíval se do modré polštáem opateného. oblohy, pohledl na lesknoucí se zelený Petín a úsmvné
vyšívaným
—
na tvái jeho. „To je krása musím Hned na to sklouzl zrak jeho do druhého patra zadní ásti domu. Mihl se tam za zaveným, istým a prhledným oknem ženský šat. Úsmv starého mládence stal se zejmjší: „Nu to se rozumí, Pepika
jitro zazrcadlilo
asnji
vstávat,"
se
i
šeptal.
—
Josefinka už v kuchyni," šeptal zase. Pi tom pohnul trochu rukou, z velkého, prst pravé jeho ruky zdobícího briliantu vyšlehl proud skvlé záe, což svábilo zrak starého
mládence na vlastní zas osobu. Stoil trochu prsten, tak aby briliant trnil zrovna nad prostedkem kloubu, povytáhl pkné manžety a s patrným zalíbením díval se pak na své tuné, blostí se skvoucí ruce. „To nic neškodí, opálí-li se trochu, to je zdravé,"
jakoby chtl
Dvée
i
zašeptav
ichem pesvdit
to, pozdvihl pravici k nosu, se o rostoucí její zdravot.
protjším pate na pkné, as osmnáctileté Vzrst dívky té byl pvabný, štíhlý. ráno a avý pehustý vlas vlnil se jí s ela až v druhém,
zavrzly a vyšlo z nich
pavla vedoucí dve. Vtlené Tmavý, kade-
!
k
šíji, poután Obliej její byl oblý, oko jasn modré, upímné, tvá ržová a pleti hebounké, rtíky malé, až tmavorudé, celá ta tvánost inila dojem nanejvýš píjemný, aniž by vyluovala tajné vdomí, že není vesms rys akademicky pravidelných. Jen že kde hned tu malou
prostou
aksamitovou stužkou.
pi tom píjemném celistvém dojmu najít! tom malikém, rozkošném oušku jist nevzela, vždy práv to ouško bylo k líbání .vzdor tomu, že v vzely nepravidelnost
V
nm
A
mimo ty nájen zcela chudé a malé náušnice stíbrné. ušnice žádné ozdoby víc. Kolem blostného krku vinula se
arci
tenká
erná šrka,
ale
skvost,
jejž
snad nesla,
—
10
—
Šat mla dívka až skrýval se kdes v puících adrech. ke krku upjatý, svtlý a jen tence pruhovaný. I ta jednoduchost barvy a stihu byla vábná. neslo v ruce hndý, plechovou pokrykou opa-
Dve
tený hrneek. „Dobré
Josefinko
jitro,
zaznlo zvuným hlasem teno-
í"
rovým.
„Dobré pohledla
s
jitro,
pane doktore!"
odpovídala Josefinka a okna.
pívtivým úsmvem do protjšího
„Kam pak s touv snídaní ?" „Dol k slen Žanýnce. Je nemocna hovzí
a nesu
jí
trochu
od verejška." „Žanýnka je nemocna? Jaký pak div, vždy to musí u ní vypadat jako v žalái Po celý rok neodeve ani okna a k tomu má tam u sebe ješt toho ošklivého psa; dnes zase celou noc štkal a vyl. Musíme rasa navést!" polívky.
Schovala jsem
ji
!
„I toto," horšila se Josefinka, „A co jí vlastn je?"
„Stáí," Odpovídala Josefinka
itým schodm. „Dobrácká, ta doktor a zrak jeho prvním, a když
dve
—
Pepika utkvl i
na
tu zašlo,
dole u východu na dvr. Josefinka pešla dvorem
„slena by
smutn
se zbláznila!"
a ubírala se
k
to-
Josefinka!" mruel pan východu schod v pate oekával ji zrak jeho již
i pistoupila k pízemním Vzala za kliku, dvée byly zaveny. Rachotila klikou, klepala na dvée, uvnit se nikdo nepohnul. „Zaklepejte na okno!" radil doktor z okna svého. „To nebude nic plátno, bouchat se musí, ne klepat, a bouchat Pepika neumí. Pokejte, já zabouchám!" zaznlo se schdk z prjezdu do dvora vedoucích a dvma skoky octnul se mladík as dvacítiletý pes schody dole a již stál vedle Josefinky. Byl odn v lehký, šedý šat letní, neml ale na hlav ani klobouku ani ehož jiného. Vlasy
dveím.
— jeho byly samý
erný
11
prstenec,
— tvá jeho
byla ostrá,
oko
živé.
mn
pomozte, pane Bavore!" prosila Josefinka. podíváme pod pokryku," škádlil mladík a vztahoval ruku k Josefince. no „No no," bruel nahoe pan doktor, zamlel
„Tedy
„Dív
se
—
—
když vidl, že se dve mladíkovi obratn vyhnulo. „Já si zaklepu sama!" Mladík ale stál již u okna a bubnoval na prstem.
se ale zas,
n
Uvnit
pronikavý štkot psa, pak zas vše utichlo. ekali chvilku. Když ale žádná další známka života se nejevila, popošel mladík k druhému oknu a zaal do rámce Pes se opt ozval, štkal zuiv a dlouho, vší silou mlátit. se ozval
pak zakonil pronikavým vytím.
„Slena nás vyhubuje !" „Eh co!" mínil mladík a bouchal znovu; pak piložil ucho k rámci a naslouchal. Slyšel jen kuivé vytí psa. Spsobený hmot vyrušil již celý dm. Vedle doktorova okna vyhlížel již zase vysoký muž s tou rudou trudovitou tváí a s ním dv hlavy ženské, jedna starší, druhá mladší. Na pavla v protjším druhém pate vyšla Josefinina matka,, žena to vysoké postavy, a za ní piplížila se nemocná a nahrblá malá postavika starší sestry JoseNa pavla prvního patra vyšli ti lidé, muž nafininy. polo obleený, s hlavou olysalou, ženská taktéž starší a jen napolo obleená, konen as dvacítiletá mladice v pouhé spodnice, s nedbale pehozeným šátkem a hlavou plnou Se schdk od prjezdu sestupovaly pak ješt papilot.
dv
ženské, zcela obleené v šat jen prostý. Menší z nich, postava živá a pohyblivá, volala sestupujíc do prjezdu nám tam nikdo nezpt: „Márinko, zsta v šenkovn,
a
sn
vtší, druhé poznáváme noní vykladaku z pedešlé své kapitoly. Snad že bílý a istý epeek její dobe jí sluší, snad že ve svtle slunením všichni lidé
vejde!"
Ve
—
12
—
jeví se co mírnjší, její celá tvánost zkrátka zdá se nyní býti píjemná. „Co je to tu, Vácslave!" oslovuje mladíka. i
jsou
nám
„Mn
se zdá, že
chám ješt jednou!"
i
nám slena Žanýnka umela! Zaboububnoval se vší
silou.
„Není nic plátno, musíte pro zámeníka, pane Bavore, ale rychle!" volal shora pan doktor. „Pijdu hned sám
dol!" Mladý Bavor již zmizel ze dvoru. Se všech stran se kižovaly otázky a odpovdi, vše mluvilo, ale hlasem vždy jaksi
stemnlým. Pan doktor byl práv,
zcela k vycházce obleen, dol, a sotva byl ustrnulé Josefince sdlil, že nemusí ten hrnek v ruce držet, když mladý Bavor dostavil již se zámenickým uedníkem.
Zámek více
Tu
byl
brzy
odtržen a odevené
Okamžik nechtlo vstupu. se sebral Vácslav a vkroil
se jaksi
mužn,
dvée
sešel stále
se tu
nebránily
nikomu dovnit. za ním hned pan
doktor, mezi veeje se vetlaily ženské.
Velký pokoj byl temný, až píšerný. Okna do dvora na Petín vedoucí byla hust ovšena, a nedovolovala svtlu vyniknout nad jakés šero. Vzduch byl starý, puchem Se stropu visely mocné, erné a a plesnivinou naplnný. i
prachem tžké pavuiny, po holých, šedivých stnách bylo nkolik tmavých obraz, ovinutých prastarými a na prst zaprášenými umlými kvtinami. Náadí tu nebyl sice žádný nedostatek, avšak vše jen pestárlé, staromódní, nesoucí na sob znak, že se dlouhá a dlouhá léta nieho neužilo. Na
nízkém, špinav žlutou peinou pokrytém loži bylo vidt dvé zubožených, vychrtlých rukou a suchou, lysou hlavu. Vyhaslé odevené oi dívaly se sklenn do výše. Starý, ošklivý a chundelatý erný pes pebíhal od hlavy k nohoum po loži a štkal na píchozí zoufale.
—
13
—
„Kuš. Azor !'* promluvil Vácslav dušené, jakoby v tom vzduchu oddechnout se bál. „Myslím, že je mrtva, pes by tak nevyl," podotýkal pan doktor temn. jí odpust híchy „Ba ta už je na pravd!
Bh
vné
nám všem
naše viny. Oroduj za nás, svatá boží rodiko !" koktala Bavorova a bohatá slza kanula jí po líci. za krátko po sob funus a veselka, „Když je v a odpust
dom
bývá
nevsta šastna,"
podotknula
malá paní hospodská
strnulé Josefince.
Tato, na smrt ubledlá, náhle se celá zapálila, obrátila se a odešla, aniž by odpovdla.
zbledla;
pak zase
—
aby nás jen nejdív psa odstranit, z má v zubech již jed mrtvoly," mínil nepokousal pan doktor a ustoupil o dva kroky zpt. „Bude brzy venku," mínil Vácslav a blížil se k divokému strážci mrtvoly. Pes, tu ml samé známé tváe ped sebou, rozzuoval se vždy víc a víc. S ohlušujícím štkotem skoil k hlav lože zpt, když se konej šicí ho
„Musíme
—
ale
snad
a
Vácslav
blížil.
Vácslav pikroil
až
k
loži,
vztáhl
levou
ruku k pein a v tom okamžiku, když pes po ní skoil, chytil ho pravicí v týle a vyzdvihl ho do výše. Pes sebou vztekle házel, Vácslav ho ale držel pevn.
„Kam
s
ním?"
„Dejte mn, maminko, klíe od našeho devníka, vstrím ho tam zatím do bedny," a odcházel s vyjícím psem. „Tedy prý je nebohá hundsfrajle mrtva?" zaznlo ha-
V promluvivším poznáváme rašivým hlasem ve dveích. lysohlavého muže, jehož jsme byli na pavlai prvního patra spatili. Lysé tém je pokryto až do opalisování ušumlým a vyrudlým cilindrem, jehož forma svdí o celou adu let co do módního asu zpt. Slabé svtlé vlasy na skráních jsou vodorovn piísnuty k oku. Tváe jeho jsou opateny kozí v mocné ízy se skládající, jako bývá u lidí zeschlých
—
14
—
dívjší mocné tloušky; každá tvá jako by byla vyprápo cest vakem. Postava je hranatá, s vpadlýma prsoma, s rukama jaksi bezvládn se klátícíma. „Ano mrtva!" „Tedy jen honem s ní do kaple, a nemáme mrtvolu z
zdnným
v
dom,
nebo
a
nám nepojdou
výdaje!"
pane domácí/' odmlouval pan doktor, který se byl zatím probíral v škatuli na stole vedle lože stojící a papíry naplnné, „nebožka sob zaplatí všechno sama. Patrno, že si pipravila všechno na smrt a že se vera ješt v papírech svých probírala. Zde pod tou chun-
„Toho
se nebojte,
delatou speenou vlásenkou našel jsem tento lístek znjící Žanýnce co lenu svato-haštalského spolku dekretáského a zde knihu strahovského „spolku lásky". Dostane peníze na poheb, i má již také requiem zaplaceno."
„Chudák hundsfrajle, a mla pec jen pensiku as osmdesáti zlatých ron; syn jí psával tvrtletní kvitance!" obdivovala se paní Bavorova. Patrno, že lidikám platila „hundsfrajle" as již dávno co název pouze historický, nikoliv co nadávka. „To dostane as padesát zlatých, pkný píkrov a svcené, pozlacené tabule," mínila paní hospodská. „A co je v tch ostatních papírech?" tázal se vrátivší se Vácslav zvdav. „Nic cenného. Patrn soukromé listy, nkolik desíti-
mj
tm
letí
odpovdl skoumající pan doktor. „Pjte mn je, mže být zajímavo íst vzpomínky
staré,"
staré panny. si
je tam.
Já
Dnes
si
je
nimi vylezu pak nad okap a petu pere a pro zápach pi prádle se všude vaí hrách vydržet jinde než na steše. Novelista
s
pondlek, celý
—
dm
mydlinek a hrachu nelze v celém dom musí všechno íst a já chci být novelistou. dost, mám z úadu dovolenou až do tvrtka, pane domácí?"
—
—
asu mám je-li
pravda,
—
15
—
„Jen a£ žádný z tch list neztratíte, dejte je zas všechny hezky sem!" „Ale kdo upraví všechno?" tázal se pan domácí. „Ml byste se toho ujmout vy, pane doktore! Denn diese leute kennen's nicht!" „Jen kdyby syn nebyl s tebou v úad, já bych
mj
ekla „kennens
- nicht!" bruela Bavorova pro sebe. „Nezbude as jiného!" mínil pan doktor dobrosrden. ale, „Dojdu sám do konskripce, do zadusí a na faru, pane Bavore, vy musíte hned pro fysika; až zde podepíše cedulku, pineste ji za mnou do kanceláe!" ti
—
Vácslav ochotn odkvapil. já s paní hospodskou umyjem a upravíme mrtvolu.
„A
Prokážem jí poslední službu!" „To jste hodný!" chválil pan doktor. musím jít!"
já
už
vám zdálo, paní sousedko?" tázala " „Chtla jste vypravovat Zdálo se mn, „Tak ano! To byl krásný sen!
se
„Pjdu Páni
s
„Ale
vámi."
odešli.
„Co pak dláte, paní sousedko?" „Rozjímám svt."
„A
co
že se
dále hospodská.
pišel ke hnije
pes
—
mn
—
nebožtík otec, dej mu dvacet let a když matka umela
mj
že
pánbh nebe, už ped ním, neml
Ml
pokoje a chodil denn na hbitov, až sám také umel. lehkou smrt. Ti se mli rádi jako dti! Jako bych je vidla, když oba nad námi dtmi plakali. Bylo to v té " nouzi za francouzských válek a nemli nám co dát jíst
—
„Jak pak
se
pantáta?" —jmenoval Tak tedy najednou byl Nepomucký. Chci íct „Kde jako pede mnou — u nás v krám. — byl pak pantáto?" on mn — podává plnou náru znabuchet — dvacet „Šestnáctka
stojí
:
jste se tu vzal,
ale
tlustých
celý bílý ti,
— mená
—
16
—
a povídá „Naverbovali mne na vojnu, musím Vojenské verbování má osmiku a znamená veselost.
to štstí
jít!"
Obrátil se a šel
:
—
"
„To bude šedesát jedna, když se obrátil!" to bych byla ani nezpomnla.
„Vru, na 23 a 8."
„A dejme na
n
celých
padesát krejcar,
Tedy 61 y když je to
tak živý sen, jak?"
„Mohly bychom."
—
„Vyhraj em víc a pak má se to rádo!"
— pan
Vácslav a moje Márinka
III.
V
rodin pana domácího.
Již je as, abych uritji naznaoval djišt a osoby. tchto visím na náhod, jak která v prbhu zaínajícího práv téhodne pošine se sama v popedí; o djišti ale mohu hned íci, že to jeden z nejtišších dom tiché Malé Strany. A to stavby divné, jakých arci ješt
Pi
dm
Dm
má ponejpíkejším svahu Ostruhové ulice. znanou hloubku, prostým prelím svým dívá se v ulici Ostruhovou, kdežto zadní ást budovy hledí do hluboké a mrtvé uliky Svatojanské. Tím svahem se stává, více na
mrn
že zadní ást vzdor svým dvma patrm je pec nižší než jednopatrová ást pední. ty ásti nejsou budovami trí mezi nimi do výše, ale spojeny, zdi sousedních slep, bez oken. V pední ásti lze z ulice vidt v levo krám hokynáský, v právo hospdku. Do prvního patra nechodí se
Ob
dom
schody z prjezdu temného, nýbrž musí se vyjít na schdky do dvora vedoucí, odtud v právo po krátké pavláce k toi -
—
17
—
tým schodm, tmi nahoru
zas na krátkon pavláku, z ní Patro to tvoí do ulice i do dvora jediný
do malé chodby.
byt, obydlený hospodáským úadníkem, žijícím na odpoinku Pan doktor, vlastn pan Josef zde se ženou a dcerou. Loukota, praktický amanuensis bez doktorátu, má u nich pokojík v podnájmu a musí skrz kuchy do obydlí svého. .
Toité schody jdou ješt
V
právo
i
v
levo
od
o
nco
schdk
výš, až
dole
k
jsou
pd. devníky.
Dvorek je znan svislý. V pízemí zadní ásti domu je známé nám již obydlí nebožky sleny Zanýnky, vedle nho schody do sklepa, vedle tch zas toité schody do dvou, dlouhými pavlaemi opatených pater a opt dál na pdu.
V
druhém pate bydlí Joseíinka
s
nemocnou
starší sestrou
vdovou to po úadníku panském. Byt ostatn dost skrovné patro zaujímající, jejich, taktéž celé, má okna do dvora i na Petín. V prvním pate bydlí pan domácí se svou rodinou, zde již jsme byli už zbžn na pavlai spatili. slušným spsobem pední návštvu. Kuchyní, v níž spatujeme nyní starou Bavorovou opt a sice u pracích necek co posluhovaku paní domácí, vkroíme do prvního pokoje. Náadí je tu dosti jednoduché a nesvou
i
s
matkou,
Uime
moderní. V levo ustlané lože, pokryté pletenou pikrývkou, v právo prádelník a vysoký šatník, zde onde nkolik sedadel, uprosted kulatý, potrhaným trochu a vybledlým kobercem pokrytý stl, v oknech po šicím stolku a sedadle i podnožce, na stn mezi okny velké zrcadlo, na stnách ostatních, zelen malovaných, prázdno. Na prádelníku a zrcadelním rámci nasadil se prach avšak to neškodí, teprv druhý pokoj je pokojem parádním, proto také íká Bavorova pokoji prvnímu jen „parádní vorzimmer". Y druhém, parádním tedy pokoji je na stnách nkolik iluminovaných litografií, a náadí skládá se z piána, kanape, stolu ped ním, as šesti, bílými pokrývkami opatených, v kruhu kolem stolu nasta;
18 vených sedadel a opt lože.* Lože to je odestláno a povase na Tetí holice, druhá dcerka to domácí. pokoj je ložnicí rodi. U jednoho okna prvního pokoje sedí paní domácí, u druhého sedí sleinka. Matka je posud jen napolo obleena, dcera posud jen ve spodnice, jde již na jedenáctou. Paní domácí je dáma velmi ostrých tah, oblieje až stlaeného a v špiatou bradu vybíhajícího. Má nasazeny brejle a šije velmi piln na hrubém jakéms plátn. erné, na plátnu vytištné marky ukazují, že to prádlo vojenské.
nm
luje
a
Slena
abychom vyjádili
se krátce,
blondýnkou nejádmatce podobnu, jen že ostrost tah je trochu zmírnna a špiatá brada že má pro Oi její jsou svtle sebe alespo jakýs ten pvab mladosti. modry, vlasy nezdají se být hustý, jsou ale posud v papiloty svinuty. Vidíme nyní, že je pec již znan pes dvacet let. Košík se šicím náiním stojí na okn a bílé, tenké ervené, na jakés prádlo leží na sedadle vedle sleny. prádle ležící klubíko dokazuje, že slena bud prádlo znamenat zaala neb alespo zaít chtla. Na upráznném stoleku, pi každém pohnutí se kývajícím, stojí miska s kalamáem, vedle nho je odevené album s rozloženými a popsanými pamtními lístky, ped slenou na podložených starých novinách jeden lístek bílý, a na okn je po ruce rozložený je,
njšího druhu.
Její obliej
iní
ji
Slena chce zajisté sešit, popsaný samými nmeckými verši. kus poesie na ten bílý lístek vkouzlit, ale je patrno, že nemá péro ješt dost pipravené; zkouší je na pokraji novin, i pomáhala mu již všelijak, jak její inkoustem po-
ernné
rty svdí. Matka vyzdvihla
hlavu,
hlavou.
„To „I
se
ti
té
práce chce!
vždy budu!"
pohledla
—
k dcei a zavrtla
Slyšíš?"
—
—
19
„Tys byla v kuchyni, Matyldo, když ráno Loukota se k nám díval? To je vždy jeho ranní modlitba!" do nho, a se dívá!" odpovídala „Co pak je oste hlasem pronikavým. Matylda
mn
v mn,
„No nadporuík
„Mn
že by
mn
byl vždycky milejší než ten
!"
ne."
„Je také mladší a je hodný, známe ho už
mít hezky „Ale,
„A
penz našeteno maminko,
ty's
léta.
Musí
!"
ty jsi fádní 1"
husa!"
„Co pak jsem runík, že Nech mne pec dlat, co chci!"
se
poád
o
mne
utíráš?
t
s nechám, ty bys mi stála za zlobení !' já šití a šla ven do odložila pravila matka, kuchyn. Bylo patrno, že by slen také za to nestálo, aby se
„I
vždy
Rovnodušn položila sešit s verši ped sebe, namoila ješt jednou péro a zaala na bílý lístek klást písmenku vedle písmenky. Kladla je pomalu a s patrnou obtíží. Konen byla první ádka dovršena, po slušné asové mezee pak ádka druhá, tetí, až po plhodinném namáhání skvla
zlobila.
se již celá sloka
na papíru.
Znla
vrn
takto
:
Roszen verwelken Mirthe bricht Aber wahrer Freundschaft nicht;
Wahrer Freundschaft Bis
man
einst
soli nicht brechen von mir wird sprechen.
"Sie ist nicht mer. emfatický konec dílo své spokojen, petla sob verše ty dvakrát nahlas a poPak pronesla krásný konec hlasem tuze dojemným. podepisovat jméno. Napsala celé „M" a polovic „a", Slena namoila péro z nedostatku potravy selhalo. piložila ruku zas k podpisu a v tomtéž okamžiku
tveroverší bylo napsáno latinkou.
velmi druhé
zaala v tom znovu,
Slena Matylda
švabachem,
dívala
se
na poetické
2*
—
20
—
Energicky byla vedle zaatého „a" velká kulatá kaka. zdvihla slena lístek a slízla kaku jedním rázem. Patrno, že jí ta kaka nespletla a že k vli ní nezane psát znovu; držela lístek proti svtlu a ekala, až mokrý
pruh z
nebude
více
V
mokrý.
kuchyn spšn do
tom
však
vkroila
matka
pokoje.
„Baurovic jdou k
nám
—
a ty nejsi ani ješt obleena," „Vezmi honem nco na sebe!" „Co pak tu zase chtjí ty svy!" mrzela se slena a schovala lístek ješt nedopsaný do podložky. Vstala a šla k posteli, na níž ležel bílý domácí živtek. Paní domácí
dvemi.
volala již mezi
mezitím rychle sebrala své hrubé šití a hodila je do druhého pokoje za dvée. ,,Valinko, te nevstávej, jde sem nkdo," zavelela dovnit a zavela zas dvée. V kuchyni bylo již slyšet tázající se ženské hlasy. Slena Matylda bžela na své místo a vzala ervené klubko do ruky, paní domácí taktéž skoila k oknu a zaala se v šicím košíku hrabat.
Na dvée
*
se zaklepalo.
„Kdo to?" tázala se paní domácí. Dvée se odevely a za nimi se objevily dv ženské, k vli dojmu jakoby se vstupem váhající. „Ach Matyldo, podívej se, kdo paní Baurová ,
—
to
—
k nám jde!"
„Ale ale, to je radost!" zvolala dobrá slena Matylda a tleskala radostn. „Marie, ty's hodná, pokej, tak dlouho nepicházet!" a obejmula vele mladší z píchozích. „Jen na skok jsme tady, frau von Eber," vysvtlovala starší. „Jdem nahoru k panu strýkovi kanovníkovi a Marie nedala pokoje, chtla vidt slenu Maty Idu. Pro pak nás tak dlouho nenavštvujete? To je vidt, kdo o koho stojí, my picházíme pece astji, dnes jsme tu ale vru jen na skok. Povídala jsem Marii, že snad ani nepijdem vhod,
v pondlí, když
se pere
—
"
—
21
—
„Ale toto," odmítala paní domácí, „co pak to pekáží, Snad si ale pec u nás sednete?! že se v kuchyni pere! Vida dvata se ani nepustí, ty se mají rády Jen sleinku !
neudus, Matyldo!"
Podala dámám poblíž oken sesle. Starší z pišlých, velmi elegantn obleených dam byla as padesátiletá, mladší byla as ticetiletá, mající ale v suché, matin podobné tvái vzdor dvornému nyní úsmvu výraz již nevýslovné unavenosti. Jen oko mladší té dámy svdilo o jakés pichlavé živosti a bloudilo pátrav po pedmtech. Kozmluva se zapedla a vedla se hned esky, hned zas
nmecky, podle
vzletu.
„Jen prosím,
dáma
sedajíc.
tu nikde
není-li
„Moje zuby
nebe nás dnes vylákalo, krásné nebe venku !"
—
trpí tuze
prvan," mínila stará rheumou! Krásné
—
sleinko Matyldo,
to je dnes
„Já je vidím, je skuten krásné, elegantní." „Velmi elegantní," pisvdila slena Marie. „Paní Ebrová snad už dnes šila?" ptala se zas paní Baurová a zdvihla ze zem ostižek plátna. „To je pec komisní plátno?" komisní plátno," nutila domácí „Ano to je plátno paní ze sebe v okamžitých rozpacích. „Naše posluhovaka, chudá žena, šije do komise a když pere, pomohla jsem jí trochu. je jí líto, co se napíchá, než si asi padesát krejcar za týden vydlá! Ten lid se musí dít!" „Ano, chudáci!"
—
—
mn
Mn
„A
co
pak ty dláš, Matyldko! Ty vyšíváš známky Ukaž, jaké dláš písmenky!" zapádala slena Marie hovor. „M K? Ach, te se pamatuju, vždy já slyšela, že jsi nevstou, to ti musím tedy štstí pát!? Slyšela do prádla?
jsem,
že je to
—
nadporuík Koínek?
—
Sešla jsem se
s
ním
u strýce jednou, znám ho trochu máš ho ráda?" Slena Matylda se ani nezaervenala, naproti pítelkyni
— toho také není teba.
t, eho pak
22
— odhodlala jsem se je hodný a
„Ano,
Prosím
!
lovk doká! On
se
má mne
na bych taky zakysala?" se zdá, že je „Nevšimla jsem si ho dobe nebo by to ml snad už šedivé vlasy?" mínila blondýn slena Marie nevinn a zahrávala si s lístky pamtního alba. rád,
— mn
—
„O, zlehýnka.
Koínek není tak stár 1" „On ml jen povídal
—
—
ervenala
mn to
už
se
Matylda — v Štýrském
Hradci vždycky tak nezdravé byty a ležel hlavou zrovna u vlhké zdi. On není opravdu tak stár!" „Tedy se jen tak dlá, tverák! mužským není v niem co vit!"
Tm
„O
ten je
On až
mn
Vera jsem
prohnaný! že tak
se
mu
nasmála!
mnoho kouí,
a ptala se, pro. odpovdl, že chce mít pysky už navykly práci, jednou do opravdy hubikovat. Der ist witzigl"
Škádlila jsem
ho,
zane Slena Marie
prozrazovala nevinným zachechtnutím, že náhled o vtipu pán Koínkovu. „Ale pro šel tedy z adového pluku k odvní komisi, když je ješt dost stasdílí
tený?" z
„Chtli ho poslat až do Dalmácie, dal služby proto, že ho už opouštla
adové
„A
nebyl by
trefil
pak až
z tak
daleka
se tedy
pam
—pesadit "
dom, chudák !"
mínila slena Marie soucitn.
„Njakou chybu má každý muž rychle podotýkala slena Matylda. dlal ve francouzských válkách."
a
Koínek má
„Otec jeho
si
peníze
!"
jich vy-
„Ano, slyšela jsem, kupoval tenkrát zlámané nohy nebo co ale tomu my dvata nerozumíme !" dodala zas slena Marie zcela nevinn. „Vida, vida, jaký ti to napsal a tla polohlasit verše lístku. krásný pamtní lístek"
—
—
23
Na
lístku
stálo:
Dein treues Herz und Tugend Pracht Hat mich in dich verlibt gemacht, Mein Herz ist dir von mir gegében Vergissmeinnicht in Todt und Leben. <W. °KoTzineck, Oberlieutenant.
„Propak ale nevypsal celé jméno, jmenuje se Wolfgang nebo Viktor nebo jak?" on se jmenuje Vácslav, ale nelíbí se mu to. „No íká, že se chtl dát o každé kostelní parád pektit."
—
„A zdehle máš celý cahier verš!" „Pjil mn Koínek."
—
„Aha, abys
mu
nco
z nich také
Mamá, nepjdem ješt?" Matky se byly rozhovoily
o
vypsala!
To
je
pkné!
vcech domácích. „Pjdem,
máš pravdu Skoda ale, že nevidíme pana z Ebr, nu arci, on je v kancelái Ale, kde pak je mj malý andílek, má Valburga, není doma?" Nechávám ji dopoledne vyležet, ,,Je, ješt však leží. to prý je dobré pro hlas Valinka bude zpvakou, no, každý se jí diví. Jako ertík je do hudby, když vstane od piana, kouí se až z nho!" „Ale já musím svého andílka obejmout, to by bylo !
!
!
pkné, abych
šla
bez
hubiky
dom!
Je tady vedle,
je-li
pravda?" a paní Baurová blížila se dvem druhého pokoje. „Ale vždy tam nemáme ani ješt ustláno," bránila
paní domácí.
„Prosím vás, paní Ebrová, mezi námi! Vždy je to u nás taky tak!" a již byla ve dveích. Nezbývalo ostatním, než aby šly za ní. Paní Baurová spatila na podlaze hromadu komisního šití. Lehýnký úsmv peletl hubenou její tvá; ani však nemukla a šla rychlým krokem k posteli.
— mne
„Necht obejmutí.
—
24
—
nechci!"
já
bránila
se
Valinka
bu
„No, pece slušná, co pak je to !" kárala ji matka. „Ale co mne napadá! Ve tvrtek na veer máme tu u nás malý koncert, pijte pec taky, paní z Baur! Matyldo, domluv slen Marii, aby ve tvrtek zcela jist pišla!" „Pijdem, pijdem obdivovat se našemu andílkovi," slibovala laskav paní Baurová. Druhý parádní pokoj byl tak veliký jako kuchy a první pokoj dohromady, tedy také dv okna do dvora. Sleny pistouply, vedouce se za ruce, k jednomu z nich. Vidli práv mladého Bavora, an ubíraje se ze Žanýnina bytu a drže chumá list v ruce kvapil k prvním toitým
ml
schodm. „Kdo
je to?" tázala se
slena Marie.
„Náš špaek, syn naší posluhovaky, hokynáky. strašn nadutý, on nosí i kabát pes ruku!"
„Špaek
se
jmenuje?"
„Ne, Bavor,
nám
Ale
ale
my mu pezdíváme špaek.
Jednou
a papá myslil, že ho vidí na steše. Když ale papá vylez' nahoru, nebyl to špaek, nýbrž cíp od kabátu mladého Bavora mladý Bavor tam vždy na steše studoval. tam jde zas, podívej se!"
špaek
ulít'
;
Te
„On tedy studuje?" „Ne Te je v úad u mého papá, ale papá íká, že nho nic nebude, že prý by udlal nejlíp, kdyby skoil !
z
mostu do vody jako svatý Jan." „Dvata, dvata, rozlute se pec jít, Márinko!" volala paní Baurová. s
— vždy už musíme
Sleinky se zaaly objímat. Trvalo dlouho, než se nahubiek, trvalo dlouho, než se konen vykomplimen-
sytily
kuchy až ke schodm. Paní domácí se slenou Matyldou zstaly stát na pavlai. „Slyšela's, Matyldo, jak se bála rheumy ?" tázala se paní
tovaly všechny skrz pokoj,
25 domácí, když paní a slena Baurovy již scházely s prvního „A nemá snad ani jediný pravý zub !" poschodí do dvora.
obd
ne, dveka jí myje zuby po vždy záronádobím!" Paní Baurová obrátila se u prjezdu a kývala ješt Slena Marie pojednou na rozlouenou pívtiv rukou. slen Matyld ješt nkolik tepetavých hubiek. slala
„Ba že
ve
s
Pak zmizely v temném prjezdu. „Bh ví po kolikáté již si znamená
ta Matylda prádlo na jiného vždy ženicha a kolikrát už zas párala," mínila slena Marie, urovnávajíc sob mantilu. „A snad bude
poád
párat!"
„Což ale Koínek? Vi, že strýc jednou o mluvil?
—
„Mhm na
nm
s
tebou
Co tomu íkáš?"
—
no!"
mínila
slena Marie a vyhoupla
se
ulici.
IV.
Monolog lyrický. Je veer Bylo jitro a je nyní veer dne prvního. a na djišti našem je jako v staroruské písni: „na nebi msíc v jizb msíc." Po nebi táhne vysoko msíc plný a tak jasný, že hvzdiky kolem nho vyhasly a teprv v svtové dálce od nho bázliv se zase rozsvcovaly. Pyšn
—
rozestel
ek
msíc svtlý svj pláš po
zele námstími a i
til-li
beh,
širý
ulicemi,
kraj
kdekoliv
nkde odevené okno
i
zemi,
rozložené
vbec
pokryl jím vody
msto,
místo
jizby, hodil
i
nalezl,
vlekl jej
a spa-
do ní cíp zlatého
plášt.
Také do jizby
koán oknem
a v
pán
peliv
doktorovy vplynul odeveným doupravené, istotné, ba elegantní
—
—
26
té byl dlouho pánem sám a sám a líbilo se mu Políval kvtiny na kvtinovém stolku poblíž okna,
jizbice zde.
že se zdály jakoby stíbrným jíním pokryty, položil se na lože, že se zdálo ješt blejší, usedl do pohodlného
blostné kesla a
si na rozmanité náiní psacího stolku, ba po celé délce podlažního koberce. Trvalo tak hezky dlouho do noci. Konen cvakla
svítil
roztáhl se
i
dvée
ospale vrzly a majitel bytu vstoupil. stojanu u dveí se nalézajícího vstril hlku, na stojan zavsil slamný klobouk a pak zamnul sob pan doktor
klika,
Do
ruce.
„I
vida,
tu návštvu!
bruel hlasem pidušeným,
vida,"
Pkn
„máme
pišli jsme už na Letnice? Zdrávo všechno doma? A což proklaté koleno!" zabruel hlasitji, sehnul se a mnul sob koleno. Obliej
do
jeho,
napolo
msíku,
—
vítám, pane
msíní záe
nahnutý,
jevil
napolo
rozmrzelost,
úsmv.
Vzpímil
se
zas a
svlékat
poal
z kabátu.
se
Když
tam kabát zavsil, zabruel znovu, avšak doktor Bartolo prozpvuje sob: „Doktor Bartolo doktor Bartolololo lolo lo Bylo to „e" nebo „f" odvíral šatník, aby
—
—
ano,
Sal mezi nho, stále
—
— —
—
—
lolo Bartololo „f" to bylo tím se stojanu šedivý župan svj,
—
lolo
— —"
oblékl se do
opásal ervenou hedvábnou šrou a kráel voln a ješt „lolo-"kaje k odevenému oknu. „Ach Josefinka asi už spí pa, koátko, nechala si
—
nco pkného srdena!" tentokrát.
zdát! Je to roztomilé
kot
—
se sehnul, mnul koleno zas, Položil se do okna. „Byt mají
a tak dobro-
náhle
ale nezaklel
—
dosti
velký,
ho te nepotebují. Zstanem tam jen trochu nového náadí! No, matku a tu nemocnou Katušku budem mít rádi, jsou hodný. Takto nemá nikoho, ten bavorský bratranec bude družbou, ovšem, Josefinka musí mít na svatb družbu, to se rozumí kot! Odbudem to ani
—
ve vší tichosti
—
Bartolololo
—
—
Co pak
mn
dnes sevillský
—
27
— —
—
Bartolo doktor nejde ani s mysle, co je to Bartolo nejsem tak stár a jsem zachovalý, zachovalý dost, oje U mne není ješt „periculum in Morea". Nepotebuju se bát, že „hezí, než jsem nyní, v celém svém živobytí více nebudu." Bude to pro mne nové živobytí, budu spokojen, a když je lovk spokojen, omladne." Zadíval se do kulatého msíce. „Zda-li pak se te kotti nco zdá! Jak pak Já bych by, takové dít spí, jakoby je do vody hodil. !
—
!
—
jí pošeptal, co by se jí zdát mlo!" Obrátil se zpt a sal se stny nad kvtinovým stolkem Postavil se s ní zas do okna a zkusil nkolik kytaru. -
akord. Dole ve dvoe zaznlo duté zavytí psa. „Ach Azor se jim odnkud vyškrábal!" pravil pan
—
bu
doktor a vyhnul se z okna. „Azor hodný, ticho!" Pes se neozval. „Nesmím ho dráždit chudáka," pravil pan doktor zas k sob, povsil kytaru, zavel okno a zastel je. Pikroil k psacímu stolku a rozžehl svíku. Pak usedl do kesla. Když byl pan doktor sám, mluvil vždy polohlasit pro sebe. A nyní pokraoval hned, kde byl dív pestal.
„Jsem pece už dost
abych nebyl už dost hlup. odbyt rychle, ale ne píliš rychle, ne beze vší poezie. plán je dobrý proklaté koleno, musil jsem se pec jen notu drcnout!" Rozhrnul župan a prohlížel svtlé spodky. Na pravém kolenu byly
V mém vku
stár,
musí se taková
vc
—
Mj
spodky rozraženy. „Nové spodky!" z útlocitu
!
bdoval rozmrzele. „To má lovk prjezde jist že to byl Vácslav
Stáli v levo v
—
— —
Márinkou, kdo pak jiný vyhnul jsem se v právo a drcnul do manglu! Kletý Vácslav! Tu známost mu ale musím zradit, je teprv praktikant, kam pak by to vedlo Škoda je ho, má talent, musí se mu to nechat, a nejlíp s
—
!
by bylo, kdyby mohl dostudovat. Když ale není prostedk Musím mu také zradit to jeho básnní, nevede také k niemu, !
—
28
—
at se drží úadu, když už je v tom! Až si pijde pro úsudek, eknu mu, aby to všechno zahodil, že to nic není." Vzal z psacího stolku silný sešit papíru i zaal se v ítai známky a rozložil sešit v probírat.
mj
nm
z nich.
„Mj tebuju
nm
Ml
u první
pokraoval v samomluv, „ponáhodou posám jich nedovedu a tyto Kdybych jich nevzal odtud, vzal bych odjinud, co plán je hotov,"
mn
básní,
slouží.
na tom. Josefinka se toho nedoví, on také ne, na mou radu je zahodí. Tedy zítra poslem první, prozatím anoTahle bude první!" nymní, však ona uhodne! I etl ze sešitu:
—
Ty's jako horská krajina, jak její mladý, jarní as! Tvj vlas jak tmavý, bájný les, tvj zrak jak živých bystin ples, po rtech a lících samý kvt a rozsetý slavíkv hlas jsi pro sebe již celý svt, jsi jako horská krajina hned mrana a hned jasná,
—
jako horská krajina jen pro poetu krásna! O rci mn, zdaž pro píse jsi
máš ozvnu
i
ty
mou
vdnou,
zdaž jak horská krajina
máš v prsou skálu
vnou
!
?
„To je kluk Zcela tak jako u nás v horách, a já vím, že jaktživ ani horskou krajinu nevidl, kde pak taky! to je pec „Les ples," dobrá „Kozsetý slavík hlas" !
—
jen
Jen
—
!
trochu
mnoho!
Já vím
pro poetu krásna," osobu. pletou druhou pumu, snad už bude tedy ta druhá!"
Dvatm
hodn
— pro mnepodškrtnu jako jenom, co,
tlust
pro jednu A za týden básn píliš hlavu Tahle dle poteby! s podpisem, !
—
29
A
etl dále: Tvá tmavá ple, Tvj tmavý vlas dny mé dumný sen, Tvj žárný zrak, Tvj mladý hlas z mých nocí iní palný den! rozsily v
O moje
slunko tmavé
!
noních tmách
Rci, zda chceš býti v
mn
svtlo jasn žhavé
O msíku
mj
?
erný!
Rci, zda chceš býti v
mj
klidný soudruh
záných dnech vrný?
„Ten to umí, hehe Ten by spletl holek Ale snad to Nic psal na njakou židovku, Josefinka není tak erná! neškodí, ona si toho nevšimne, jen když je jako sluncem a když to klinká! Ta báse jí dodá! Samý žár a plamen! Kdyby ale byla neslušn tvrdá, tedy ješt pak tetí, pak už nemilosrdn do toho!" Obrátil nkolik list a etl: !
!
—
—
Což stelná rána do srdce, což na tom, hned-li zajdu le vím, že v srdci zhynulém též Tebe mrtvu najdu.
—
!
Což o bolestný okamžik a o tu cestu temnou!
le
—
ze srdce
mn
nemžeš
a musila bys se mnou!
„To má
nco
omamujícího, tak zastelujícího do sebe! když milenec hrozí zastelením se. je tak nebo tak, dáme Joseíince na všechen spsob také tu pilulku tetí. Utuží se v lásce ale, jako kdyby to na mne hodil musím už do postele musím!" Zažíval si upímn a zaal se svlékat.
Dve
A
neodolá,
—
—
—
—
30
— mn
nemžeš a „Nejhezí je pec jen to: ze srdce musila bys se mnou!" bruel mezi svlékáním, skládaje ásti šatstva v pedantickém poádku na keslo a pak na sedadlo vedle lože. „To chce jako íct, že ji má v srdci zavenu a kdyby se do srdce stelil, že by jí tam zárove trefil, hehe, jakpak by ji tam netrefil, když je tam!" dnes je teplo, nepotebuju trepek „Ven ze srdce " bruel zas a zouval boty. Odkryl pokrývku, zhasil
—
svíku a
ulehl.
Spokojen
—
„Bartolo
si
na
——
— —
mn
nemžeš Dole na dvoe
škrabe na
pec
loži oddychl. achich! ven " a a spal.
mn
—
i
ze srdce
Po chvíli bylo slyšet, jak Jako by žalu pemoci nemohl,
zavyl Azor.
Žanýniny dvée.
ale se bál
—
nkoho
probudit,
vyl a vyl pes
pidušen
po celou noc.
Starý mládenec
—
všeho štstí vej lupek. Poekadlo.
Hospodáský úedník, u nhož pan doktor Lakmus.
bydlel,
jme-
teprv as ti léta
v Praze a svého podnájemníka byl pevzal od svého pedchdce v bytu tom. Brzy po jeho pisthování se do našeho tichého domu vdli všichni ostatní nájemníci, že mají Lakmusovic nahospodaené kapitály, že dostávají pkné výslužné, deputát, noval
se
Žil
Takto nebylo mnoho styku s nimi. a mli k nim úctu. Paní Lakmusová, hlava rodiny, nebyla tuze pístupna. Dožádána uinila sice, se byla, dávala domácím ochotn naped inži, kdykoliv toho požadovali, pjovala ostatním mouky, másla ze zásob svých, kdykoliv jejich kuchy toho náhle
—
31
—
potebovala, pozdravována dkovala, ba pozdravovala i sama Proto ale se ale nespouštla. naped, do dlouhých nebyla práv mleliva, dkazy enické letory její rozléhaly se nkdy odevenými okny po celém dom. Paní Lakmusová, také již pes tyicátku, byla ješt Buclatá postava její byla posud svží, tvá plna života. oko její svítilo, vesele, zkrátka její leskla se bez vrásek, dcerka její byla také vypadala jako bojechtivá vdovika, Slena Klára, dvacet a nkolik málo již dávno na vdavky.
eí
a
a
pes to nemla
nebyla
stará,
jí
podobna.
proutek
Vytáhlá jako
píjemných forem; oko její jasn modré ostatn dobe k plným plavým vlasm a na po-
oblých,
hodilo se
dlouhlých tváích ervenalo se ješt kus zdravého venkova. Slena Klára byla ješt nepístupnjší než matka; domácích dcerka, slena Matylda, proto také již dávno nevyhledávala žádného pátelství s ní. Pana Lakmusa sousedé málo kdy spatili jinde než v okn. zlou nemocnou nohu, kteráž žádala pilného
Ml
domácího ošetování. vybelhal se z
na a
ulici,
domu
bu
se
;
as
Sotvy
že za
msíc
jednou
bu z
ošetuje na pohovce,
mokré šaty. Pravili o nm, tvá jeho tomu neodpírala.
vitá
nkolik
celý trávil doma, vyhlížeje
obalen ve že popíjí mnoho vína
—
okna
flanely ;
trudo-
Cas byl se již pošinul druhého dne našeho vypravování daleko k poledni, když pan Lakmus pracn se vyzdvihnul z kesla pi oknu jizby, jež do ulice šla; byl v dopolední hodiny trávil a pomalu se ubíral nyní k pohovce. Zde usedl zase, natáhnul nohu na pohovku a s netrplivým
nm
povzdechem podíval se na velké, hlasn cvakající zásklenní hodiny, které byly jako vše ostatní náadí sice nenový, avšak taktéž o jistém nákladu svdící. Rafije
jaksi
ukazovala nkolik minut ped dvanáctou. S hodin sklouzl zrak jeho na Klárku, která u druhého okna piln šitím se zanášela. ani nedáváte „Dnes
mn
— polívku!" pál s mrzutým chtl, nikoli pohnvati.
—
32
úsmvem, jakoby
jen pipomenouti
Slena Klára pozdvihla
dvée
hlavu, v tom však odevely se a do pokoje vstoupla paní Lakmusová, nesouc kouící
se koflík
na
talíi.
„Jdi, Klárinko,
matka.
„A
dej si
Obliej pana Lakmusa se vyjasnil. do kuchyn zadlat na nákyp !" velela na dobrý pozor, aby se ti doktor ne-
vysmál !" Klárinka vyšla. „Udlala jsem ti dnes vinní, ty hovzí se musí znechutit, ne, mužíku?" pravila paní Lakmusová pívtiv a postavila talí ped muže. Pan Lakmus zdvihl hlavu a podíval se jaksi nedviv na svou cho, Patrno ale, že jako by mu ta šetrnost byla podezelá.
vné
byl vždy
k poddajnosti pipraven, nebo místo
další
ned-
poskytnutou mu lahdkou. Paní Lakmusová vzala sedadlo a postavila si je k stolu u manželovy pohovky. Usedla si na n, položila ruce na stl a zadívala se na manžela.
vry zaal
se ihned
zanášet
s
„Prosím t, muži, co budem dlat s Klárkou?" A co bychom s ní dlali?" odpovídal „S Klárkou?
—
pan Lakmus, srkaje polívku. „Ta holka je už celý blázen a celá blázen do Loukoty, víš
—
na
by
to
bylo.
Je
"
„Mn
neekla nic!" ekne všechno, je „Co pak by tob íkala, ale upímná. Dnes v noci jsem musila ji vytáhnout z kuchyn. Slyšela prý tam doktora v pokoji nco tak pkného íkat, že se nemohla hnout z místa. Jak ti povídám, ta holka je už celý blázen a
mn
na
by
to bylo.
A
si
ho radji vezme,
že ne?"
Pan Lakmus setel sob rukou pot, jejž mu byla silná v krpjích na elo nasázela. „Je na ni stár,"
polívka
podotknul po chvilce. „Stár! Ty's také nebyl mlád a vzala jsem
si
t!"
— Manžel
„On
se ani nezamuk'.
je zachovalý, zdravý
a také není tak
njakého
—
33
flouska,
stár.
Radj
zvláš když
Víš, že
má nkolik
bychom
mu
tisíc zlatých
dceru nedali,
—
kdo „Ale zase podotknout.
lovk
ví,
—
a ani nevypadá stae
jeho, známe ho, než ekat na už to s Klárkou nelze vydržet.
a dovede ženu uživit, pro nu tak mluv pece !"
že ne ?
chce-li ji
—
—
"
odvážil se
pan Lakmus
„Nu to se rozumí, že mu ji nemžem vnutit, když nechce," horšila se cho, „to by bylo také pkné! Promluvím Klárka je hezká, vždycky se na ni smje, ona si s ním mu drží pokojík v poádku a on má poádek tak rád myslím, že by mu tuze scházela a že si jenom nedvuje, nu že není z mladších. Ovšem, tak proto že už není
—
— však
—
—
já to vyvedu!" kývala si spokojen hlavou. Náhle ale ustala zase v kývání a naklonila hlavu ke dveím. „Vru," pravila pak zase, „on je dnes už doma neobyejn asn! Mluvil v kuchyni s Klárinkou, už ale vešel do pohned to bude spraveno!" Musím do kuchyn koje. Slena Klára Paní Lakmusová vybhla do kuchyn. Matka stála u kuchyského stolu a mísila v nádob tsto.
je to,
—
—
k
ní pistoupla, vzala ji za hlavu a obrátila tvá její k sob. jsi se jako rže," pravila mírn, „a celá se
„Zaervenala
—
teseš holka, holka! Nu jen se neboj, už bude dobe." Podívala se do malého nástnního zrcádka, pitáhla si shrnula rukávy a pikroila k doktorovým dvéím. Uvnit se nic neozvalo. Zaklepala zas, nyní Zaklepala.
epec,
silnji.
—
Pana doktora. to dnes v kancelái dlouho netrplo. Byl roztržit, skoro mrzut, prochvíval ho jakýs nepokoj, poloChvl se jakýms pocitem poetickým píjemný, polotrapný. a kdo
ml
pracovat
myšlénka
kdys v život pocit
dle
ten,
ví,
že
nelze
v
nm
Nejasná jakás pravítka obyejného života. leze nám v mozku jako housenka sem a tam,
— lechtá
i
34
—
škrabe, rozilí jednu ivu, druhou, tetí, až je celá
ivní soustava v rozilení. Není nic plátno, musíme se vzdát práce, musíme veškeru pozornost soustedit na myšlénku tu, až se tato konen nkde pevn usadí a znenáhla v pevný kokon zapede. Je-li slunko fantasie dosti teplé, báse. pukne pak kokon a do svta vyletí motýl Motýl, skvjící se v barvách „horské krajiny", byl panu doktorovi vyletl hned ráno pan doktor ho pipevnil perem na ržový papír, vstril do papírového pouzdra, za-
—
;
voavou
lepil
oblatou a
svil mstské pošt.
Ono rozilení
mu
teprv pozdji, vzmáhalo se však po píkladu pozdní lásky, až ho vyhnalo z kanceláe. ale
dostavilo
se
Loudal se pomalu dom. Když pišel prjezdem až ke dvorku, opominul se podívat dle dávného obyeje svého nahoru k Josefininým oknm. Bylo mu, jakoby byl vyvázl z njakého nebezpeí, když podivn nejistým krokem vešel konen do kuchyn Lakmusových. Oddechl sob, krev se mu poala proudit volnji a na Klárku promluvil s tak píjemn znjícím záchvvem, jak ped tím nikdy díve. Nezdržel se ale dlouho, vešel hned do svého pokoje. Zavel dvée. Hlava se mu schýlila k prsoum. Svlékl jako man pravý rukáv kabátu, pak se zamyslil. Mimovoln ho to hnalo k oknu. Nevdl, kdy ráno poslaný list as se odevzdá, má-li neb nemá-li jej Josefinka již. Jakoby se bál njakého trestu zstal as na ti kroky od okna stát a díval se skulinou mezi oponou a okenním rámcem k prona protjší pavla vcházel tjšku. Náhle jím škublo,
—
práv
listonoš.
Skoil nazpt, v tom však „Dále," vypravil couzská rže.
Dvée
se
zaslechl klepání na dvée. ze sebe a rozpálil se jako fran-
se objevila paní Lakmusová. rychle chytal svleený rukáv a na oblieji
odevely a v nich
Pan doktor jeho zahrál
namáhav
sob nucený úsmv stoený svj
rej.
—
35
—
„Snad vás nevytrhuju, pane doktore?" tázala zavírajíc za sebou. vítám toto
Lakmusová „I
— pkn
—
drahá moje
se paní
paniko,"
koktal pan doktor, uloviv klátící se rukáv.
„Pišel jste dnes tak brzy dom, pane doktore, tak snad nejste nemocen?" nad obyej „Jakto, drahá moje paniko ?" tázal se pitom v stálé své ješt duševní nejistot. " „Ale vru pokraovala panika, pistoupla až k nmu a položila mu ruku na elo, „dovolte! Ne, pane Jste rozpálen jako doktore, vám opravdu nco schází.
—
—
— „Bžel — moje paniko "
panna, snad
já
jsem, "
bžím
vždycky
—
já už tak,
drahá
koktal pan doktor.
„Snad njaký obkladek?"
mn
není nic, pranic! Rate si pec u mne „I ne ne, " usednout, drahá moje paniko, abyste spaní tento ku keslu. doktor a Lakmusovou vedl pobízel pan paní Paní Lakmusová usedla, pan doktor sedl na sedadlo na-
—
mn
proti ní.
„Poád mn jen íkáte „drahá moje", skuten vaše drahá," usmála se panika by
se jí byl
—
muže
mj
pan doktor jindy
muž
je
skuten
podivil.
dobrák
jako bych byla tak koketn, že
nebylo —„NukdokdybyTak ví!
musím penechat jiným a mladším," Pan doktor se trochu usmál, nevdl
vás už
ale
žertovala dále. ale,
co by ekl,
a mlel. pane doktore, že je to hezké, když má mže íci „mj drahý?" „Inu ano jak pak by ne když se tak dv srdce " namáhal se pan doktor. zvlášt s jara spletou „Ale ale, jak to dnes mluvíte vy jste tverák! Kdo pak by se vám mohl divit, kdybyste pomýšlel! Jste " v nejlepších letech, kvetete zdravím, byl jste hospodáský „Nemyslíte,
lovk
nkoho, komu
—
—
—
—
—
—
—
3*
—
36
—
Doktor vzel v trní. Myslil, že ví paní Lakmusová všechno o tajné lásce, o Josefince, o básni. Rozhodnutím takovým se náhle vzmužil. „To alespo sob mohu íci, že jsem hospodail i zdravím i penzi," pál hrd. již
„To se rozumí," chválila paní Lakmusová. „Vy mžete pomýšlet na zcela mladou!" „Nu, starou bych sob nevzal, je již píliš hotova, " nelze ji uinit jinak, než jak ji již jiní uinili mínil pan doktor již opatrn. „Myslil bych ale jen na takovou
—
mladou, která je hodná, poslušná, mkká, která by se lo" zcela ješt pispsobila „To se rozumí," souhlasila paní Lakmusová, „jen na ale upímn, rozumíte, zcela takovou! Nu a eknte
—
vku
—
—
jako byste teba mluvil s matkou, a vzala pana doktora za ruku i zadceru chcete dívala se mu hluboko do oí „eknte, nepomýšlíte už na to?"
upímn
tak
jejíž
„Prozrazeno se
pan doktor
upímn, "
—
je,
—
prozrazeno,
na
se
stydt!"
zpovídal
upímn. „Ano!"
„Ale vždy jsem to muži povídala!" spráskla paní Lakmusová radostn ruce. " „Jak pan Lakmus „Inu to! „Kdo ví, bude-li ji chtít," povídal, považte si!"
—
—
„A pro bych ji nechtl!?" „Ale já všechno vdla! Vy tveráku, za matinými zády, aby matka nevdla!" „Matka? Na, když jsem myslil, že vbec nikdo nic neví, ani dcera ne!" „Dcera nevdla, ale matky vidí všechno! Byla ta holka nešastna! Celá spletena; ve dne mluví jen o vás. v noci mluví ze snu, já vám povídám, byla jsem také mlada, ale jakživa jsem to nevidla!" Doktorovi se udivením odevela ústa. Z oka mu hle-
dla nevdomost
a rozpaitý, trochu samolibý
úsmv.
— ,,S
37
—
„Ale je to dobe tak," mínila zas paní Lakmusová. poátku jsem nechtla nikoho v podnájem, te jsem
ráda, Klárka
bude šastna."
„Slena Klárka
—
?"
se
zadivil
náhle
pan doktor a
povznesl se ze sedadla.
„Jak vám povídám, celá zbláznná! Ale, to vám posvatba musí být brzy; bydlíte u nás, lidé by si povídali, a na taky ekat! Známe vás, vy znáte nás víte, že máme boží požehnání, bude všem dobe." „Ale dovolte," koktal pan doktor zas na novo, a pecházel dlouhými kroky, „vždy já vím, že mla slena Klárka njakého pana adjunkta venku „Mla, ale už docela nemá. Oženil se, vzal si vdovu, mlynáku. Myslíte, že ho litovala? Pán bh zachra, už ale Já jí sice íkala vás mla ráda, jakoby ji pedlal nepomýšlej na to, pan doktor nebude chtít ohubikovanou, ona však ne a ne! Nu to se rozumí, jeden milenec žádný
—
vídám,
—
!
milenec
'.'
:
!"
Pan doktor nevdl, co má dlat, paní Lakmusová ale pokraovala hned zase sama dále. „Vite, že nebudem odkládat? Máte všechny papíry beztoho pohromad; vite, doktore? Tak poádný pán!" Doktor potásl hlavou. Paní Lakmusová rozumla potesení ve svém smyslu. „Tedy si napište všechny spisy, Dnes budete pec obdvat u nás?" vždy to umíte.
—
—
„Ne, ne!" vyhrkl doktor mocn ze sebe. „Prosím zde jen!" „Ale vy jste ješt jako mládeneek," usmála se spokojená tchýn. „Klárka beztoho nebude moct vzít ani do úst, až jí to všechno eknu!" „Prosím vás pro boha, neíkejte nic, pranic, to vám povídám," kvapil pan doktor rozhorlen. Paní Lakmusové to bylo velmi k smíchu. „Kdyby nebylo rozumnjších," pravila, „ráda bych vidla, jak byste
38
se dostali
ku konci.
Jen
si
spoádejte tedy
spisy, doktore.
Nechcete už nic?"
„Ne !" „Pa tedy, doktore!" „Já se vám porouím!" Doktor
stál
uprosted pokoje dlouho jako pimražen..
Konen soh tohle hy hylo
z
hluhoka oddechl a hodil hlavou.
pkné!" zabruel
zlostn.
„Ano,
„Nu
zídím
si
nenadálá paní tchýn, ale ne pro vaši dceru, paní tchýn už zase na odpoinku! Nezbývá pomoci než u velkém spchu! Zejtra druhou báse, pozejtí tetí a pospisy,
—
ne, to je pátek, kdo pozejtí hned pozejtí odpldne námluvy
ty
mj
bože,
—
to
bude
pkná
ví, !
co by se stalo
Pak honem
cesta
dom
a
—
tedy
jiný byt, nebo, z
domova,
—
a pak" Nedomluvil.
Dvée se odevely a sprovázena služkou vkroila zas paní Lakmusová, nesouc stolní pístroj. „Vyndala jsem pro vás pístroj stíbrný, pane doktore," kladouc to na stolek, „na bychom své stíbro
pravila
schovávali !" Pistoupila k doktorovi, položila mu ruku na rameno a šeptala polohlasn: „Já to Klárce už
poád
pece ekla!"
VI.
Rukopis a mrano.
V
tomtéž
okamžiku,
co
skonila
kapitola
pedešlá,
zaíná kapitola nynjší návratem pana Ebra, domácího pána, z kanceláe. Paní domácí, práv v kuchyni pikládáním do kamen zamstnaná, tém se ulekla z píchodu manželova. Picházel jindy teprv k tetí hodin odpolední, dnes byl zde
39
hned po dvanácté a k tomu vypadal tak divn, jak ho snad dávno nevidla. ' Zaínaje od ošumlého cylindru, který byl stisknut skoro až na samé husté a pichlavé oboí a zvadlé ízy tlustých kdys tváí hlubšími ješt stíny prorýval, bylo vše na jiné než s rána. Ylasy dív rovn piísnuté byly kolmo vyhnány pod cylindr, oko takto bezvýznamné snažilo se patrn nco vyznaovat, široká ústa byla pevn sevena, tak že brada stála o nco výš, vpadlá prsa byla trochu vypnuta a pravá ruka držela skoro vodorovn jakýs po-
již
nm
dlouhlý svitek papíru, kdežto levá se zaklátila chvilkou jako ruka marionetty, když principál práv neví, co s ní. Paní domácí pohledla na nho, mžikem ji prolétla jakás myšlénka a ostrý obliej její se sdélil. „Snad nevyhnali z úadu?" pravila hlasem náhle
t
ochraptlým. Manžel pohnul trochu hlavou, jako by oslovení co nejprotivnji dotklo.
„Dojdi
mn
ho takové pro Bavoro-
se
vou!" pravil hlasem trochu ztemnlým. Jindy by as sotva byla snesla paní domácí odpov tak nepímou, výminené vzezení manželovo psobilo ale také na ni a kyselost nemla asu vyvinouti se. Vyhlídla z okna. „Zrovna jde sem," pravila spativši sestupující do dvora Bavorovou. Pan Eber vstoupil do pokoje. Postoupil až do prosted ku stolu a zstal zde stát. Upel oko na stl jaksi jen proto, že vbec nkam dívati se musil, nesejmul klobouku, neodložil svitku patrno, že byl upraven na dojem, o kterýž se pipraviti nechtl a nemohl.
—
Slena Maty Ida
zadívala se udivena na otce.
Konen
vypukla v hlasitý smích. „Ale, tatínku," zvolala, „ty vypadáš napnut jako holub, když se nažere vikve!" Jen lehce sebou pan domácí pohnul, ale zraila se v tom nejvyšší nevrlost.
— V
tom však odevely
za ní Bavorova.
„Tady
je
—
ekni
40
—
se již
jí
tedy,
dvée co
a vešla paní domácí, jí
chceš!"
podotkla
paní domácí.
Pan domácí napolo zakotvil se v zemi,
se obrátil k píchozí. Zrak jeho ústa se rozevela a zaal hlasem slav-
nostn monotónním: „Je mn líto, paní Bavorova, ale nemohu pomoci ode mne to už nezávisí! S vaším synem bude zle! Ano zle! Je lehkomyslný, je nedbalý, je všechno!
—
Te
je zle! Opovážil se nco napsat o celém úad, nco hanebného o nás všech, ba i o panu presidentovi Ano A psal to v kancelái a ml to tam v šupleti, a když šel te na dovolenou, nechal to tam, a našli to tam, je neZali to íst, je to eské dbalý, ani klíek si nevytán'. a hanebn psáno. Pan president ví, že umím nejlíp esky, i dal Jsou prý tam vci strašlivé, tu hanbu do referátu. nevím nevím, mže se stát i nejhorší, jste matka, ml jsem za svou povinnost, bute na všecko pipravena! Ženo, do pokoje lavor, erstvou vodu k pití, nikoho dej tam nepouštj, leda by pišel nkdo z úadu, ani k obdu mne nevolej, až pijdu sám. S bohem, matko !" Paní Bavorova byla bledá jako stna; ústa se jí chvla, oko rozpalovalo. „Pro pána boha prosím, jemnost pane, !
—
!
mn
—
mn
mn
—
u jsme chudi vykikla te pronikav. Pan domácí perušil ji odmítavým kývnutím ruky. „Nemohu a nesmím! Už je pozd a všechno ztraceno! Povinnost je povinnost, spravedlnost musí být! To by bylo
—
no! Te nemám více asu!" pkné, aby kluci Uinil nkolik drobných nucených krok a zmizel do
druhého pokoje.
Zavel za sebou vážn dvée, zakýval se ješt jednou Pikroil právo v levo, pak teprv odložil klobouk. k psacímu stolku a položil svitek opatrn na, jako by se bál, aby se mu nepelomil. v
—
41
—
Jindy, pišed dom, uvolnil sob v šatu; dnes upravoval se ješt více a jako by slavnostn ped zrcadlem. Pak prohledl všechna péra, oprášil podložku a pešoupnul
sedadlo nkolikkráte, než
sob
usedl.
Když konen vzal svitek do ruky, aby jej rozbalil, vytáhl oboí až na samý vrch ela a oko jeko sledovalo opatrn každý záhyb papíru.
VIL
Kousky zápisk praktikantových. Jsem ani s ní
zítra,
nemže
vždy mne
mám
dlat!
Odevzdat
ji
ješt
za první práci vyhubovali,
že
být dobra a že musí být povrchní, když jsem
tak brzy hotov.
Budu žití,
prací hotov, co
s
nesmím, až
si
psát feuilletonky z
fotografie a biografie
stavených,
úadu, obrazy každodenního a pán kolleg a ped-
tch pán
blesky bureaukratického
života
a praktikantské
Anglický satyrik psal cestopis o cest vykonané po vlastním psacím stolku; já se rozjedu ší, zaboím na všechny stolky sousední, rozjedu se po celé íši našeho pana presidenta, popíšu zemi i lid. Jen zdali ten lid dá píležitost k pikantní satye! Pro by nedal! K satye se nehodí jen zcela rozumný nebo zcela hloupý lovk; satyra na tohoto by rozplakala, na onoho by sob musela zajít se stanoviska sférického a zkysala by v dokazování, že naproti písniky.
vnosti
a všemumíru je vše smšno, co dláme. Tamhle na toho ulízaného pana akcesistu nebudu musit pijít s filosofií sférickou, jen tak s pramalým zrcádkem, do nhož se tak piln dívá. Je ke pívtiv, ptal jsem se první den po nm, kdo jen ten „krásný" pán, a on
mn
mne
zaslech'.
Ale
ti
ostatní
— jak
piln
píšou, jak pra-
— cují! to k
To jsou tváe,
lovku
jinému dle pedpisu!
Je na
42
— oi! Ani by se k úadníkovi, všechno
to jsou hlavy, to jsou
než
nehodilo
tch
obliejích vidt,
že je „duševní"
nenamáhá a že ani jedinou jich myšlénku nese povznesla nad úadní normále. Je jim to aby napadne, patrn jedno, vyšlapují-li akta aneb užije-li se jich jako v Banát tahoun, aby vyšlapávali obilí! Krok za krokem
jich práce
Nu snad jsou mezi tmi duševními tahouny koové zevnit devo a uvnit ekové.
a vždy dle míry!
pece njací
trojanští
Odevem
je!
Jen
si
pan
Ted! je odložil
Ten
se
rada
—
:
sob peje odpoinku
na mne podíval, když jsem ho
a
te
prosil,
noviny.
aby
mn
také noviny ku petení pjil! Nepromluvil ani slova, ale až oi zalily, když jsem zase já jen hoel a studem se k svému stolku zasedal. Nevidl jsem nieho, ale cítil jsem, že jsou ústa všech pítomných ustrnutím odevena
mn
nad tou smlostí praktikantovou!
Kéž jsem zase v koleji všechno ve svt a na nic! nevím
—
tou nadjnou výhlídkou na Tady se výhlídka ouží, nevím, jak vysoko to pivedu! s
mn
mn
Co stylistickou zkoušku dali první den úkol, 1 abych popsal city pi pohledu na lokomotivu. Zapán jsem smle íše sob do lokomotivu a Pegasa ped vyjel jsem Pan president prý vrtl tuze hlavou a lidských pokrok. ek', že jsem divný
mn
Ješt jsem
s
lovk.
nikým nemluvil a už jsem
íkají „Svornostr". Kéž jsem zase v koleji!
Na
—
všechen spsob Nejde to ale!
zaslech', že to z tuha !
pjde
— To
je
43
—
Prométheova hlína vonla prý lidským zavánjí hlínou, ale ne mastnou. Jsou asi tam, kde jsem byl co malý hošík,
vzduch!
masem, tady
ti
lidé
Strašní lidé!
když jsem ješt špaka tlouk' a nmecké myši za nožiky Tenkrát jsem etl nmecky psaného Robinsona; tahal. „insel", myslel jsem, že je totéž co „inslicht", a pece se to líbilo. Ti lidé zde mají podobn svtlý názor o celém svt a svt se jim pece líbí. Myšlenky považují za státní monopol jako sl a tabák. To jsem si dal s trojanským konm; zevnit devo, uvnit devo, tlu do toho, jak chceš, nic než devo!
mn
Vera jsem
jim
ek',
že
paížské
dámy
nosí
péra
pedevírem jsem jim ek', že arcibiskupský slavnostní koár je stavn podlé ekypáže svatého Eliáše, zítra ustihnu Azorovi kus chlup z ocasu a eknu z brasiliánských opic,
jim, že jsou to ty vlasy, které
sob
trhala
Isis,
když
umel
Osiris.
Mají mne za nesmírn ueného a baví se rádi se mnou. Ale neodvažují se vbec bavit ped panem radou, leda když pan rada udlá vtip, kdežto pak nastane všeobecný tlocvik v smíchu. Když ale pan rada vyjde na chvilku ven, zane hned všeobecné „hejhejte se, škatule", a každá tvá se rozšíí a každý ponížený hrb narovná. Patí to k dennímu poádku a tajn vytahují hodinky, nevyjde-li již ve všem pravidelný pan rada.
Povst o mé uenosti šíí se dál a dál. peíst kyrilikou psaný pipiš srbský, to je
mn
Dovedl jsem ohromilo.
Pan
rada pátého oddlení mimojda zaklepal na ramena a povídal: „Všechno se mže nkdy potebovat, držte se ale praktického!" Ten pan rada tší se povsti, že umí psát. Vydal prý také njakou knihu, myslím že onucologii, totiž návod, jak nejpraktitji onuce na noze skládat.
_
44
—
Takového nco jaktživ více nespatím! Pan president pišel do našeho oddlení pro njaký akt. Vystoupil jednou nohou sám na žebík a když ji zas sundal, vstoupl na nohu pana Hlaváka. Starý ten osel nechtl ze samé úcty íci panu presidentovi, že mu stojí na noze. Pipadal jako druhý Laokoon; v jeho tvái
mn
byla nesmírná bolest a pec nezmizel s ní povinný, akademický úsmv nízkého úadníka. spozoroval pan za ním stojí; chtl se na neslupresident, že nkdo
Konen
tsn
šného oboit, tu ale vidl, že nemá pod sebou cíp aktového balíku, nýbrž jen poníženou cizí nohu. „Ah pardon !" ekl s milostivým úsmvem. Pan Hlaváek se ale belhal ku svému stolku, usmívaje se v bolestech svých velkých, pravý vzor ušlechtilé dojemné plastiky. závidli; kdo ví, kdy mu to prospje!
Ostatní
mu
jist
se mne ráil zeptat, nemám-li žádné Porozuml jsem tomu starému mládenci, ale
Pan president sestry.
—
bude drahá!
ti Vždy já vím, pane prekde ráíte holdovat lásce; nejkrásnjší ze všech Je prý opravdu hezká ta vaše akcesist to ekl! milenka snad bude o to pro mne hezí, já jsem mladší Až ji uvidíme! Nebude-li pro nás, snad bude pro vás. pana akcesist, který se má za samého Narcisa. Nco
pokej,
ta otázka
sidente,
mn
;
se stane
o
!
nás všechny svolat k sob do svého Bylo nás mnoho co do kus pokoje. presidiálního a ped námi stáli páni radové v polokruhu. Páni radové
Pan president ráil
špitali mezi sebou, my ostatní, uinivše každý zádm pán presidentovým slušnou poklonu, stáli jsme bez pohnutí. Pan president sedl a psal, dlouho sob nás nevšímaje.
45 Vedle mne stál druhý exemplá praktikantské mé mizérie, v dosti slušném a lidském vydání. Éekl jsem mu njaký vtip do ucha, už nevím jaký, jist ale špatný, nebo se ani nezasmál. jej
To mne
kant vyhrkne strannjší opštkování
opakuju
dopálilo,
Garnitura jako raketa
zalechtáním.
—
mého
—
mu
vtip a sprovázím
vtipu psobí,
souprakti-
všeobecné ustrnutí,
pan president
nejvše-
vstává.
Vstal, postavil se a mluvil:
„Dal jsem si vás zavolat, abych vám ekl, že dláte slohem svým hanbu našemu úadu u všech vyšších inJeden rodí samé slony a druhý samá plata, prostancí. stedn a tedy slušn dlouhou a vypracovanou periodu jsem od vás neetl již mnoho let, vlastn nikdy. To pochází z toho, že píšete poád dál, aniž byste myslili, nebo zas, že vás každá myšlénka ihned omrzí, žádná vážnost, žádná opravdovost. Pak ale je také vidt, že ani neumíte nmecky, a já vám eknu, pro neumíte: proto že žvatláte poád a poád esky! A proto zde mocí svého úadu zapovídám, slvka po esku promluvit, aby nikdo neodvážil se v i radím každému co pítel a pedstavený, aby rovnž se
úad
choval
i
mimo úad
a aby hledl pilným tením sob sloh své práci, pánové, a pamatujte výš, kdo nebude mít sloh!"
svj zlepšit. Jdte zas ku sob, že nikdo nepostoupí
Nastalo kruté polování po celém úad i obcházel piln každý od muže k muži, aby sob opatil potravy z kuchyn nmecké. Kdo ml doma njaký starý roník .
„Bohemie", byl považován za nco.
Rozmluvy eské pestaly. z
nichž jeden
sob eknou
mn
že druhý není na chodb nebo v ví,
Leda že dva zcela dvrní, udavaem, slvko po esku mrtvém archivu. Pipadají
jako tajní šnupáci. Já mluvím po esku dál a hlasit, všichni se
mne
štítí.
J
—
46
—
Je konec prvního aktu dnešní úadní inohry. Pan rada vyšel jako Molierv „Le malade imaginaire" na konci Zábava v meziaktí. prvního aktu vychází. Rozprava u stolku v právo ode mne „Dnes máme pátek, už se tším na knedlíky, moje žena je dlá, že se jen rozpadávají.'' „Maso nemíváte v pátek?" :
pl
„I ano,
My
vaili!
libry pro všechny jako vždy.
svtíme jen nejvtší posty a pak
ten kousek ryby. ku zdraví!"
Aspo
jednou za
as kousek
Co bychom si
popejem
ryby slouží
„Takhle kousek erné s knedlíkem a kousek smažené! Pro dti musí být nco z mouky. vy arci nemáte dtí V loni poslala nám švakrová kopu hlemýž, žena je udlala
—
—
šlampet." se
„Že žijou ve
o
vod;
divoké
postu jedí ale
hlemýž
leze
kachny,
pec po
tomu rozumím, zahradách!" .
že jednou
byli hlemýždi jenom jakoby plavali, a jsou nmi Ale to je divno, že ryby nejedí žádné maso, ony to vdí, že samy jsou postním jídlem!" Rozprava u stolku v levo ode mne. To jsou beztoho samí „Pan president má pravdu. blázni! Ne, co se ti lidé namluví hloupostí! Nminy potebujem a dost, jak pak bychom psali! A kdo chce dti nechat trochu frantiny nauit, dobe!"
„Nechal jsem
si
íct,
ve vod.
Ostatn lezou jako ryby, to to bude !
„Nemže
tak,
—
—
jim to škodit!"
„Moje dcera by nepromluvila na ulici esky za žádnou cenu. Když se nkdy zapomenu a na ulici na ni jen slovo esky promluvím, hned se zaervená a ekne mn: „Ale papá, ty na sebe pranic nehledíš!" „Ano, ano, tak je to!"
„Ondyno jsem etl v novinách, že chtjí nalézt To je pitomost!" universální.
jakou
e
n-
— „Pánbh by
„A
se
47
—
to ani nedovolil!"
nauí každý nmecky a
je to!"
„Ba!"
Dveím
nejbližší zahvízdne „pšt !"
Vše
je
hned u svých
stolk.
bu
Pan rada vkroil s rozepiatou vestou. „Zdá se mn, že puknu, jak tloustnu," k doktorovi nebo k babice !" Tlocvik v smíchu.
Kde hmotná.
je taková duševní chudoba,
A
je!
Podivil
jsem
se,
praví,
„musím
musí být také chudoba
jaký
ti
lidé
žijou život
povrchn klamný, uvnit
bídný. Snad tetiny z nich mají gážovní archy Chodí jenž jim prvního dá z milosti, co chce.
dv
.
u žida, k nám
baba rohlíkáka, té prvního zaplatí a druhého od ní zase na dluh berou. Ješt nikdy jsem neslyšel, že by byl jeden druhého k návštv zval; nejspíš že se stydí za domácnost svou.
lovk
porozumí pak ledaemu
1
Dnes jsem dostal presidiální pipiš, abych sob dal ostíhat trochu dlouhé své vlasy. To bych byl blázen! Mám te spojence. Nejkrásnjší ze všech akcesist zaal se mým návodem podpisovat Wenzl Narcis Walter. Jeden takto okrášlený akt dostal se do rukou pana presidenta a ten na nejkrásnjšího piletl. Pál mu, aby dojista zanechal všechny takové hlouposti a radji piln pracoval, že prý beztoho leností až smrdí. Narcissus poeti cus a smrad! Yšak já vím, co panu presidentovi u spojení s nejkrásnjším nevoní. Je to ten chodník pod jistými okny!
— V dve, dovolenou. mám, k smrti Pan rada si
že
že
—
48
mne pan Eber
ekl
mn
že
jsem,
neprozradí,
babika,
vylhal jsem po níž ddit
stn.
mn
dovolenou sice dal, podotknul ale písn, neml mít babiku.
by praktikant ani
VIII.
Pi pohbu.
dm
Je s poledne dne tetího, stedy, a v se pipravuje, aby vypravil a sprovodil mrtvolu staré Žanýnky. Na stinném dvoe stojí na márách erným suknem pokrytých jednoduchá sice, avšak dosti pkná umrlí truhla,
ern
a
leskle natená,
pazoury. se zelený
s
tymi
medvdími, pozlacenými
víku je pozlacený kíž, kolem nho rozkládá myrtový vnec, s nhož visí široká bílá stuha.
Na
Ku
každé podélní stran mar jsou pro ozdobu pistaveny erné, as dv stopy vysoké a tyhranné tabule, na nichž vypuklé, stíbrné ozdoby figurové, znaky to pohebního bratrstva.
Vyjímaje pana Lakmusa, jenž se dívá z okna hoejšího, a Joseíininu chorobnou sestru, jež stojíc na podnožce hledí pes zábradlí druhého patra, jsou všichni nám již lip známí obyvatelé domu dole na dvoe shromáždni a všichni jsou
Mezi nimi spatujem tváe nkolika neznámých pán a paniek. Není práv mnoho ostrovtip potebí, abychom na jejich chladn opravdových a zvykov napnutých tváích poznali, že jsou to píbuzní Žanýnini. Síla žen a dtí ze sousedstva stojí po dvoe a na schdcích.
v obleku slavnostním.
nám
zcela
Práv
byl
pišel
knz
s
kostelníkem
a
ministranty
— a modlitby zaaly.
—
49
Skoro až u dveí Žanýnina bytu stály
Hned
podlé sebe Bavorova a paní hospodská.
první slova
monotónního recitativu pohebního pohnula Bavorovou tak, že se jí oi zalily a zervenalá náhle brada se chvla v upímném pohnutí. Paní hospodská dívala se chladn bez ohledu na slzy své sousedky náhle se k této sehnula a zaala ;
rozkládat. se
„Ti
na
pihnali jako židé
licitaci!
—
Nikdy
se
te honem pibhli
pro ddictví! Pán jim je požehnej, však my bychom jim nebyly nieho ukradly, a nemusili zavít všecko a máry postavit na dvr. Dali vám nco z pozstalosti za vaše služby? že nedali?" „Ani nitku!" šeptala Bavorova chvjícím se hlasem. o ni živou nestarali,
bh
„A
nedají!"
„Já také nieho nežádám.
Dej
jí
pánbh
nebe, já
jí
kesanské." Modlitby byly skoneny, rakev vykropena. erný „bratr"
posloužila z lásky
ozdobní
sebral
znaky,
obecní
prjezdem ven na Za pohebním vozem
vynesli
ji
sluhové
chopili
se
rakve a
ulici.
stálo tu nkolik fiakr. Do prvních vlezli píbuzní Žanýnini, do ostatních paní domácí, pan domácí a slena Matylda, Josefinka se svou matkou, do posledního paní Lakmusová, slena Klára. Paní Lakmusová zavolala pana doktora, aby pisedl k nim, a že bylo ve voze místo pro jednu ješt osobu, rozhlížela se, kdo ješt místa vyhledává. Stáli tu ješt pohromad paní hostinská, Bavorova a
Vácslav.
„Paní hostinská, paní Bavorova," volala paní Lakmusová,
„pisednte
Ob
si
nkterá k nám!"
hnuly zárove k vozu. Paní hostinská pohledla kosou na Bavorovou. pistouply k vozu zárove a chtly nohu vyzdvihnout na stupátko. To bylo paní se
Ob
hostinské
již
píliš
mnoho.
Chytila
rukou
kliku
dvíek
—
50
—
a obrátila se v zlostném
udivení: „Nu já jsem snad pec oste a vstoupila do vozu. Bavorova zstala mimovoln stát. Myšlénky se jí za-
mšanka ? !"'
pravila
Vácslav to
razily.
k matce.
byl vše
„Maminko,"
dva pjdem spolu za u brány mužem si hbitov s sebou!"
pozoroval a slyšel a pistoupil
pravil hlasem nucené pevným, „my vozem, beztoho by sic nikdo nešel!
A
vzít
drožku,
budem-li
chtít
až
na
Od verejšího úadního sdlení pana domácího nebyla matka na syna ani promluvila. jí nechtlo slovo z úst, avšak jen okamžik trval zápas, pak pisvdila „To se
Te
:
Mn
nesvdí
drožku si nevezmem. Budeš-li chtít s sebou, nadej dem si od brány ke Koším pšinou. Já ji doprovodím nebohou pšky, udlala jsem jí v život mnoho dobrého a posloužila jsem jí po Pro bych jí neobtovala tch nkolik krok z lásky smrti. rozumí, že
pjdem!
jízda
a
kesanské !" „Tedy podávaje
jí
se
zavste!" pronesl Vácslav
rám.
hlasem
mkkým,
—
ani neumím!" pansku vést po pansku! Budu vás jen podpozavste rovat, cesta je daleka, jste -unavena pohnutím se pec, maminko!" Vzal jí ruku a zavsil sám do svého „I já se nechci po „Vždy to ale není
lokte.
—
Pohební s
—
matkou.
vz
Vácslav
Za ním šel jen Vácslav pohnul. kráel pyšn jako po boku vznešené
se
*
Bavorové bylo tak voln, že by ani vyslovit neZdálo se jí, že sama vystrojila celý poheb byla dovedla. Žanýnce nebohé.
knžny.
—
51
—
IX.
Další doklad poekadla. Veerní hodina
Denní svtlo
letních „tácek" blížila se.
hylo sice ješt bílé, ale již se zdála to být blost znenáhla Lidé se takka nehýbali, a opatrn se blížícího spánku. byl práv tak okamžik, kdy práce již ustála, chu k veerní
rozprav a zábav ješt se nedostavila. Pan doktor sedl u psacího svého stolku.
Na jeho tvái vážném opravdová zamyšlenost. Pemýšlel o a chtl patrn nco vážného vykonat; pošupoval kalamá hned sem a tam, pekládal péra s pknými kostnými Ted! držátky, prohlížel opt a opt pružné jich nožiky. odevel šuple a vyndal z nho pl knihy tenkého papíru. Sal jeden arch, držel jej chvilku ped sebou ve vzduchu,
jevila se
konen
se
nem
poodevená ústa jeho odevela dokoán,
„ano" vyplynulo úadn podél ve
z
plných
prsou a pan doktor
hlasité
složil
arch
dví.
Patrno, že to byl vážný cín a že stál namáhání, nebo pan doktor hned na to vstal a zaal se jaksi v odpoinek Chodil jím divn, jako by se motal, procházet pokojem. nkdy dva kroky ku pedu a jeden na zad, pi emž hlava hned skleslá na prsou, hned zase s vynucenou smlostí se vztýila.
tom zase ze
vydechl pi —„Ano," už musí, a být
sebe.
a
„Když
to
má
jde. všechno co nejerstvji! Jsem v takových klepetech, že teba rozhodného spchu. a Klárka taky O, ta stará Lakmusová by mne nepustila ne rozhodl jsem se ale! Tady už nehodná holka
být
—
to
mohu
—
—
—
zstat,
vše musí být vyízeno
Zítra donesu tetí
báse osobn k
v nkolika dnech.
Josefince.
Zapedu 4*
—
hovor,
— dám
52
—
.báse ku tení, budu pozorovat každé zachvní se Úadní zadání pak to hned dodláme. " hned napíšu si ale dnes jsem v tom humoru Pan doktor zahalil se v župan a otoil šrou, jako by se ped zimou chrániti chtl. Usedl rozhodn k stolu,
i
—
jí
svého koátka,
—
—
—
namoil
archu,
pak
krásn
péro, zavíil jím nkolikkráte na svršku je spustil a na- papíru zaernalo se obrovské,
toité „S".
•
•
Hned správn k
«
nasadil
druhé.
zas
dál
a písmena
se
hbit a
kladla
Psal, jak následuje:
„Slavný- magistráte královského hlavního msta Prahy! podepsaný oznamuje, že ve stav manželský,
V úct
vstoupiti hodlá
—
s
pannou v-"
Zadíval se na to a zavrtl hlavou. tmí se, zandám okna a rozsvítím!"
„To nejsou
brejle
V tom zaslechl lehké klepání na dvée. Rychle chytil pan doktor nepopsaný arch papíru a položil jej na zaaté písmo.
Pak
vynutil ze sebe slabé: „Vstupte!" Vácslav.
Do dveí vkroil
„Nevytrhuju, pane doktore?" a zavel za sebou dvée. " mruel pan doktor v rozpaitém „I ne jen dál ochraptní náhlém, „chtl jsem sice práv nco zaít ale jen si sednte! Copak mi nesete?" Otázku tuto položil tak ze zvyku a bez vztahu k papírovému závitku, jejž Vácslav v ruce držel; nebyl sob vbec pro rozpa-
—
itou mlhu
— —
ped oima
Vácslav usednul.
a
—
Vácslava dkladnji posud všimnul.
„Nesu vám, pane doktore,
nco
pro
chvíle rozechvlé, budete-li tím chtít nervy svoje ukojit. Je to novelistická šumivka, totiž nešumí snad duchem, ale
mže
'
Jednoduchá myšlénka, snad ukonejšit jako šumivka. až chudá, ale pvodní provedení se hnusí užívat
—
mn
posud bžných novelistických forem i pedmt. co tomu prvnímu novelistickému pokusu eknete
Uvidínle, " a po-
—
— ložil
závitek na stolek pán mlad svží.
slavv byl
„Vy
„Te
doktorv.
—
zle
nejspíš z
mám
a
úadu
— nadji,na pišli
Každý pohyb Vác-
mlád!" Vácslave?" že bude
nu, poád hrajete „A jak se máte, pane
si
pan doktor.
mne
—
53
jste
h! —
usmál se
Vyženou
jakés zápisky moj$, v nichž
Pan domácí má moje jsem pana- presidenta satyrisoval. • • vyhnání v referátu." „Nešastný, neopatrný mladíku!" sprásM pan doktoar ruce.
„A co hodláte dlat?" Stanu se spisovatelem!" „Co hodlám dlat? Nic! no!" no „No myslím, že „Pozdji bych tomu beztoho neušel
— —
—
už
jsem
dozrál!
nemám dostateného
—
—
i
míníte
snad,
pane doktore,
že
talentu?"
spisovatele je teba velkého talentu a malí našemu národu nepomohou. Malí jsou jen svdectvím duševní naší nedostatenosti, zeslabí lid myšlenkov, a cítí-li se poteba neho vydatného, sáhá se pak do ciziny. Jen ten, kdo je schopen veskrz pvodních a nových my-
„Na velkého
spisovatelé
má
právo vstoupit do literatury. Obratných nádenník než je nám zdrávo !" „Pravdu máte, pane doktore, a že chováte tak zralé Sounáhledy, mám také tak neobmezenou dvru k vám. hlasím a dle toho sebe. Nechme tch slov „veliký" a „malý" a pak vyslovím smle, snad i drze, že znám velikost cíle, a kdo tu dobe zná a pece se odváží, má kus oprávnnosti v sob a dovede nco alespo. (Nebudu šlének,
máme
víc,
—
mím
se zanášet vyplováním literárních mezer, nebudu pracovat Stanovisko evropské literatury vbec bude podlé šablony. mým stanoviskem. Budu psát modern, totiž pravdiv, brát osoby ze života, život v nahot jeho líit, pímo eknu, co Jakž bych takto neproniknul?" myslím a co
„Hm
— cítímTf máte peníze?" •
— „Míníte, mám-li
54
— — Jen
nco pi sob?
— —
as
dv
zlatky,
" nemohu vám vydlu ne! míním, máte-li njaké kapitály!" „Ne " „Ale vždy víte „Nu tedy neproniknete! Ano, kdybyste ml kapitál dost veliký, aby vás uživil a mimo to aby vám zbývalo na
—
ádn
náklad pro každý sob uznání
dozralý spis váš, za deset let dobyl vycházely by pak vaše spisy snad nákladem než vaším vlastním. Ale tak nedojdete První takový veskrz samostatný spis vytisknete na
byste
a
i jiným nikam. dluh a nerozprodáte ho, k druhému ani nedojdete. Sesypou se na vás, zaprvé za vaši samostatnost, která se v malých rodinách a malých národech netrpí, za druhé za to, že líe pravdu kopnul jste do malého svta a do malých lidí. Jizlivjší eknou, že jste bez talentu nebo pímo blb, dobro" srdenjší, že jste blázen. Reklamy pro vás nebude
—
„Kdož pak by „Je
jí
pece
s
stál o
reklamu?"
poátku teba,
ví
lid náš
tištnému,
mu
neschválí, o to se nestará. Za to ale budou vám na vzdor init reklamy pro jiné. Ti porostou, vy zstanete
co se
tret, roztrpíte se, snad budete vyvádt spisovatelské hlousnad vás pero vbec omrzí. Mimo to zstane otázka hmotná stále naléhavá. Nebude pomoci, musíte se ohlednout posti,
Z toho vyplyne opt nechut po literárním nádennictví. k psaní. Obmezíte se na práce nejnutnjší, zakysáte neb zpohodlníte, jste hotov, znovu zaít je nemožno!" „No
zcela
tak jist
nebude!
—
Slibuju
sob
výsledek
hned od prvního vystoupení. Prosím, peetl jste již podaný vám svazek mých básní?" „Peetl." „A co, prosím, íkáte tedy?" nkteré písniky jsou hezky „Inu, te se to dobe ale prosím vás, co s písnikami pro nás Snad byste
—
dobe
—
!
udlal, kdybyste to spálil!"
—
—
55
—
** ,
Yácslav vyskoil ze sedadla niimovoln vstal také pan doktor a opel se rukou o stl. Chvilku bylo ticho. Vácslav pikroil k oknu a položil elo na n. Brzy ale zas promluvil hlasem stísnným: „V nedli pjdete na svatbu, pane doktore?" Na jakou svatbu?" „Na svatbu? pec povídala Pepika, že budete svdkem „Vždy Já budu mít hodnost družby." „A kdo se žení?" ;
—
mn
—
!
„Což pak nevíte, že Pepika má se strojmistrem Bavorákem v nedli oddavky?" Panu doktorovi zernalo vše ped oima, hlava se mu zavíila, tžce sklesl do kesla. Vácslav piskoil a nahnul se nad ležícím.
—
„Schází vám nco Neobdržel odpovdi
vám?"
co je
— jen opakované
silné
zachroptní
Odskoil rychle ke dveím a volal ven sleno Klárinko honem sem dejte vodu a svtlo panu doktorovi pišlo zle!" Pak zas pistoupil k ležícímu a jal se mu sjímat nákrník a rozhalovat župan. Paní Lakmusová pibhla s hoící svítilnou, za ní vstoupila slena Klárka. „Vodu jen rychle vodu sem!"
teba pomoci. „Paní Lakmusová
že
pouilo ho,
:
—
—
—
—
velel Vácslav.
Pan slova s
doktor
Vácslavova.
pemáháním
byl
zase
odevel oi.
Zaslechl
— ne — žádnou vodu!" dobe — To bylo jen „Mn už — mn nkdy v let parna
mluvit.
tak od dnešního
ale
již
„Ne
jal
je se
se
!
stává!"
to
„Jen bž," velela paní Lakmusová, „pines honem šumivku a trochu malinové šávy máme všechno doma
— bž, —
—
Klárinko!" Slena Klára odkvapila. „No už je dobe," mínil Vácslav, „ale lekl jsem se! A dnes pec ani nebylo tak strašné parno! Ale te
—
—
56
—
dobe a jste v dobrých rukou, mohu se vám porouet! S bohem, pane doktore, s bohem, jemnost paní !" „S bohem," usmíval se nucené pan doktor, „a co jsem vám ekl, bylo dobe mínno!" „Vždy já jsem pesvden a dkuju vám. S bohem!"
je
Vácslav zmizel.
Slena Klárka pinesla na tácku vodu se šávou Pan doktor se vzpouzel, musel ale popít ochla-
a práškem.
zujícího nápoje.
„Jen
pijte,
milý zeti," nutila paní Lakmusová.
„Zstanem
Beztoho jsem vás chtla s Klárkou dnes pekvapit a navštívit. Vy jste oba jako dti, bojácní a nesmli. Kdyby mne nebylo, ani byste se za sebe nedo-
tu
njakou hodinku u
vás.
—
—
Ale, ale já postavila v strachu svítilnu panu doktorovi zrovna na bílý papír, ani jsem nevidla, kam ji stavím !" Svrchní Vzdvihla svítilnu a dávala papíry stranou. arch se svezl, paní Lakmusová zadívala se na písmo. Pan
stali.
doktor nemohl vypravit slova, byl nanovo ohromen. Obliej paní Lakmusové rozjasnil se jako slunce. „Ale to je pkné, to je pkné!" zaala. „Podívej se, Klárinko, pan doktor píše už o dovolení k ženitb! Podívej se, pišel zrovna až k tvému jménu! Ale tu radost musíte udlat
—
—
Vezmte pero, jméno její prosím!" Pan doktor sedl jako pimražen. „Nu neupejpejte se pec tak!" Paní Lakmusová namoila péro a dala je panu doktorovi do ruky. „Klárinko, Klárince, že
poj
ped
ní vepíšete
!
se dívat!"
Blesk Stiskl
náhlého
péro,
rozhodnutí
hmotn
pitáhl
projel
keslo,
panem nasadil
doktorem. a pipsal
„Klárou Lakmusovou." Paní Lakmusová spráskla radostí ruce.
—
„A te Neupejpej
si
po hubice hloupá dro!"
dejte
se,
!
—
No vždy
už
mžete
!
—
V dob Nad Petínem
57
rozechvní.
msíc, jasný a skvoucí se. Lesnatá mlhavým svtlem a poskytuje snivý, básnický pohled, jako bychom jasnou moskou vodou hledli strá vrchu
stojí
je zaplavena
na les podvodní. Mnohý as zrak tká neb zakotvil se nkde na stráni té, jist že každý v hluboké dum nebo cituplném rozechvní !
Z druhého patra zadní budovy Petínu
hledí
k
ozáenému
do
okna; vedle ní je ženich Jasné svtlo msíní dobe nechává nás rozeznat pkné její. tahy mladého muže; oblý obliej je vrouben hustým plavým Joseíinka hledí upen a vousem, oko záí životní silou. mlky do záplavy svtla, ženich její obrací astji zrak na Joseíinka,
položena
dívku, jejíž tílko byl pravicí ovinul, a
pi každém takovém
pohledu pitiskne dívku lehce, lehýnce k sob, jakoby se bál setít pel krásného okamžiku. Nyní se naklonil a dotknul se rty svými kadeí díviných. Joseíinka se obrátila k nmu, vzala jeho ruku a pitiskla Pak vztáhla ruku svou a dotkla se pkné, ji k ústm svým. husté myrthy, která stála podlé na okenní zdi. „Jak stará by te byla tvá sestika ?" tázala se hlasem
stemnlým.
„Práv by
byla tak rozkvetlá jako Ty."
mn
uinila, že „Matka Tvá ani neví, jakou radost mn poslala myrthu k svatb, a tak zdaleka!" „Ba ví! U nás pevn ví každý, že myrtha zasazená z mrtvé ruky a dochovaná až k svatb je zárukou štstí. Od toho okamžiku, kdy jsem vzal sestice v rakvi ležící myrthu z ruky a do zem ji zasadil, jist že se matka
58 dne nad ní modlila a slzami
každého
ji
krop^a.
Matka
je neskonale dobra." "
—
vzdechla dívka a pitulila se ješt blíže „Jako Ty k svému ženichovi. Odmleli se zase oba a hledli do jasného vzduchu
jako by do sn o budoucnosti své. „Jsi dnes nad obyej mleliv,"
šeptala
konen
zase
dívka.
„Pravý cit nemá jazyka, jsem blažen, tak blažen, že nikdy pozdji nenaleznu slov k naznaení nynjšího svého blaha. Tob není tak?" ani
„Ani nevím, jak mi je. Zdá se mn, že jsem jiná než jindy, vznešenjší. Kdyby neml mít cit ten trvalosti, chtla bych nyní v umít." „A pan doktor by plakal nad hrobem písniky," škádlil ženich. „Vidíš," dodal zase hlasem opravdovým, „a je
nm
tomu,
jak
chce,
já
myslím,
nedovede nic takového
—
také jindy „Ne, on je dobrý." „Yida, jak se zastává pec jen tší!"
„Nu
—
že
kdo opravdu miluje, ani ovšem nedove Tebou komedii."
Já bych napsat. ale myslím, že hraje doktor s !
íkej,
co chceš,
ty
písn
T
"
„Aha, vždy jsem to vdl! Vy ženské jste všechny Musíte a musíte mít své cukroví, své pochoutky Rád bych vdl, ím jsem sob toho zasloužil." vedlejší. „Karle!" promluvila Josefinka zdšen a podívala se mu ustrnulá do oí, jako by ho nepoznávala. stejný.
je to pravda!" pokraoval mladý muž roz„Kdybys se nebyla k nmu i ke mne obojetn Pošinul Josefinku chovala, nebyl by se sml odvážit." trochu od sebe. Pravice jeho, jíž ji byl ovíjel, svezla se zpt k tlu, jen levá ruka jeho zstala v rukou díviných. Mrtv ležely ruce v sob.
„I horlen.
vždy
—
—
59
Oba se zadívali mlky do vzduchu. Trvalo to dlouho, co pohlíželi ven do neuritá, co stáli tak tiše, sotva že Náhle ucítil Karel na ruce své palnou slzu, oddychujíce. Trhl sebou a pikterá byla skanula s oí Josefininých.
pevn k sob.
tulil ji vzlykající
„Odpus
Dve
—
t, jen nepla! Hnvej
já chybil,
mne
jsi
mne
odpus!"
prosil.
stkalo.
„Prosím — — Ml že
—
Josefinko
miluješ
vždy
upímn,
vím,
se
na mne, ale nepla!
že nejsi
„Ale v tom okamžiku odstril od sebe!"
jsi
mne
zajisté nemiloval,
—
každé
dve,
Ani jsem
netušil,
— bylo
—
mn
Zabych byl náhle mlada a hezká, já blázen, vždy vím, že
jako že's
když
Divno, lásku utlail!
„Je pravda byl to zlý okamžik! že jsem tak hloupé žárlivosti mocen!
skuten tak, pomnl jsem,
klamu schopna,
jako já Tebe!"
které
má vbec
—
jen zdravé
tlo,
která není
" zkivena a píliš ohyzdná V tom zašustlo nco za milenci a oba se náhle obrátili. Churavá sestra Katuška byla stále v svtnici za nimi sedla. Ani se nebyla pohnula pi celém výjevu a milenci byli na nebohou zapomnli. Pi posledních slovech Karlových se náhle vzchopila, uinila ale jen nkolik krok a sklesla usedav plaíc do blízkého kesla. „Katuško pro boha, drahá Katuško !" zabdovala
—
Josefinka.
Oba milenci
stáli
Oi plaící Katušky. chvla, ale netroufala
s
tesoucím
si
se
srdcem vedle choré,
byly zality slzami, ústa pronést ani slvka útchy.
jejich
se
60
—
XI.
Prvotina novellistická, která prosí zá laskavé shovní. Podivno bylo panu doktoru Josefu Loukooví, když se dne následujícího probudil, líbán tím nejkrásnjším slunkem na svt. Hlava mu víila, bylo mu, jako by se mu mozek rozskoiti ml, ivy jeho se chvly zimnin. Divné postavy splítaly se v jeho obrazotvornosti, Josefinka, Bavorák, Klárka, paní Lakmusová, Vácslav míhali se sem a tam, mezi nimi ješt jiní lidé, jemu zcela cizí, pak zvíata a t. d. Náhle zasvitla mu první myšlénka souvislá a jasná, vzpomnl si, že je ženichem. Mráz ho projal; pan doktor V tomtéž okamžiku padl zrak jeho se vzpímil na loži. lože, na nmž rozloženy byly jakés popsané nyní rozbesklo se panu doktorovi již úpln, vdl, že byl ve verejším rozechvní, v noní bezsennosti užil odporuené mu novellistické šumivky, novelly Vácslavem pinesené. Nehodlám psát podrobný popis nervovního rozechvní
na stolek podlé papíry
—
tenái jsou dosti dmyslní, že dovedou doktorovy a dle zbhlých se událostí vše sami dobe si myslit. Avšak, abych jim byl trochu nápomocen, mám za svou povinnost sdlit zde lekturu pán doktorovu pak má tená všechny pomcky po ruce a dovede sob teba i pestrý sen doktorv domyslit.
pán dle
doktorova, moji
povahy
pán
:
Zde
je ta novella!
61
O
nlster37-cla. cLoaao.á,cícli. zvížá/tcíclaPoloúradní idylla od Vácslava Bavora.
Zápisníku pana Ondeje Dílce stránka
práv
sedmnáctá.
nickému mistru strhnu nco, na všechen spsob co pak ho mže ta obrní tka stát a jednomu zedníkovi taky nedá ptku, beztoho bych byl To nedal dlat nic, kdybych byl vdl, a taky už nedám. než tu šenkovnu já vím, že by konen, když ale nic nemá je taky pravda,
strhnu,
moc
nenese, já bych dovedl zvelebovat, kluk jsou už dv dti a lovk neví, kolik by jich ješt pijít mohlo, a když si lovk bere Arci je mj vdovu, musí hledt do budoucnosti. dosti veliký a kdo ví, co bych neuinil ješt až pozdj, te ale neuiním nic a celou noc jsem nemoh' spát, akoli Chce mne pinutit tím holose znechutila, je pravda. ale to se brádkem, nepodaí, taková usedlá ženská mla jí by mít už víc rozumu, na tom nezáleží, že dostudoval, co pak z nho bude, doktor, professor nebo redaktor, a to Škoda že má smlouvu na pololetní výpov, hned víme. by se musela sthovat, on si ji jist nevezme, to ona taky Pokej, avšak ale já ti odtrumfnu a ví, ale chce zlobit.
a jedno dít, a ta ale její kluk a
mj
dm
mn
když chce domácí pán, mže vždycky a já už taky vím, Pak si volej pip pip puti puti, když co udlám ješt dnes. abys mne nemusila jako vidt a pozdravit a dobrýtro vykoktat, dnes
pjdu pes dvr,
Soukromý
list
Jana Stepeníka, praktikanta u magi-
strátu, Josefu Písíkovi, koncipistovi tamtéž.
Drahý píteli a vážený píznivce Zajisté že s
prosbou.
mn
mj
!
ráíte odpustit, obracím-li se k Vašnosti ráil, že mne budete pi ouad-
Slíbiti jste
mn
[— nické kariée
mé
zkušenostmi.
Odpuste
tostí
62
—
podporovat vplyvem svým ale,
oustn k Vám; vždy
že
i
vzácnými svými
nepicházím
se svou záleži-
víte,
že páni radní tuze neradi
když praktikant zabíhá do jiného bureau a nezu svého stolku sedt! Nyní ale, abych zbyten nezdržoval, již ku záležitosti
to vidí,
stává
a žádosti mé! Pan sekretá uložil mn, abych všechny verejším dnem došlé spisy roztídil dle referátu, do kterého náležejí. Považuje to, myslím, za jakous zkoušku a já jsem pi své nezkušenosti pro to s jedním íslem v opravdových Ratež dovolit, abych Vašnost seznámil s obsarozpacích.
hem
spisu záhadného.
—
Pražský domácí pán, pan Ondej Dílec z . pop. 1213 I., žaluje hostinskou paní Helenku Velebovou, že tato drží pro zbytenou zábavu svou velké množství slepic, kapoun a kohout, kteížto poslední nepomrn asn z rána kokrŽalobník hajíce nájemníky zmínného domu ze sna plaší. tedy žádá, aby obžalované zakázáno bylo držení drbeže. To obsah spisu, o nmž nevím, do kterého bych jej vadil referátu. Poslal bych Vašnosti spis k osobnímu nahlédnutí; ráíte ale sám dobe vdít, že nemohu odvážiti se vypjení spisu ouadního. Prosím o laskavou, dle uznání teba jen krátkou radu a nerate se horšit, žádám-li, abyste
mn
odpov
svou poslal
zapeetnu.
Vašnosti nejoddanjší
Jan Stepeníko.
Ouadní pipiš N,
&
C.
Chir. dru,
13211, znjící
pánu a panu Med.
Edvardovi Jungmannovi.
Z naízení presidiálního vdomost se Vám dává, že máte dne 4. srpna dostaviti se na radnici do ísla 35., abyste odtud co len komise spolu ješt s jedním Vám pi-
63
dleným ouadníkem vybral se do ísla pop. 1213—1. k vyšetení záležitosti, do odboru zdravotního náležející. V Praze dne 2. srpna 1858. Veej m. p. Soukromý list paní Helenky Velebové, hospodské, seste v Chrudimi. její, provdané Alojsii Trousilové, professorce Milá sestro!
T
tisíckrát a taky Toníek Ti Pozdravuju a líbám moc hubiek a abys mu nco poslala. Zeptej se svého muže, pamatuj e-li se ješt na Kalhotkovic Jeníka, toho nejmenšího, ten už .je te velký a studovaný a chce Snad se bude na nho pamatovat, být taky professorem. proto že chodil dom na vagace, já už jsem ho nemla v pamti a ty bys ho taky nepoznala, jak vyros a sesílil. Chodil ke pes dva msíce na stravu a pak jsme se
posílá
mn
když neml peníze, to víš, jak to bývá u student, zvláš u tch, co za nco stojí, on ale není darebákem a je už se studováním hotov a nechává Tebe a muže pozdravovat. Kalhotka je tuze veselý a moc se mu nasmju, proto že je upímný. Udlal na tištné básn, to víš, takové bláznovství, však Ty tomu co proteprv
smluvili,
mn
fessorka taky rozumíš, napsal tam, že jsem jako hvzdnatá noc a takové hlouposti, že jsem myslila, že se z toho perplezíru až rozstu smíchy, bylo to ale tuze vytištno v asopise a nad tím stálo tlustýma písmenama JÍ a to jsem byla já. Svému muži ekni, že mu není pranic do toho, vdám-li
pkn
.
se zase a aby mne neškádlil. To se rozumí, že jsem tuze mlada na stav svobodný a moje dít potebuje taky otce a ženich je taky dost. Náš domácí Dílec taky by mne
chtl, ale je nešika a taky rád by
hodn penz
a ty
nemám,
— 64 — proto že jsem jen tak na Kalhotku a proto
živa.
Dílec není tuze chytrý a žárlí
mne žaloval u magistrátu, že prý chovám moc slepic a kohout a ti prý nájemníkm pekážejí zvlášt z rána kokrháním. Byli páni u mne a dost jsem se nasmála, když poád chtli vidt ty hejna kohout a já je nemla, proto že mám jen tak drbeže pro domácí potebu a pro své hosty. Domácí pán bude mít vztek, ale a má, pro je takový, já o nj nestojím. Taky už není zrovna boubelatý mládeneek. Posílám Ti ten klobouek pro Fanynku, místo rží dala jsem na dát ale tešn, snad Ti to nebude tuze kiet a tak dobra a piš mn, za bys mohla opatit pepouštné máslo, snad by pece pišlo lacinji než v Praze. Nehnvej se na mne, že Ti toho tolik napovídám, komu bych to mla ale všechno povídat, když nikoho nemám a to je už tak, že jsem veselá. Zpomínej na svou upímnou
bu
mn
mn
sestru
Helenku. P. S.
Ve spchu.
tvrtá stránka protokolu, sepsaného v senátním posední dne 15. srpna 1858. pijat
Veeje, proto že
Na
to
poádek na návrh pana radního
senát patí jen
pedmty
dležité.
pikroeno k íslu
sedmému. Ondeje
denní
ped
Pan radní Veej
Dílce, majitele
domu .
referuje o
—
pop. 1213 tamtéž. Pan
žalob pana I.,
proti paní
Helence Velebové, hospodské Ondej Dílec stžuje sob, že hospodská paní Velebova chová mnoho drbeže, která je ranním svým kokrháním na obtíž ostatním
nájemníkm.
Pedítá
zprávu komise, která sestávala
z
pán
Edvarda Jungmanna, doktora lékaství, a pana Josefa Písíka, ouadníka konceptního. Ze zprávy vysvítá, že komise zrní-
— nná dkladn vc že
—
65
na dotyném míst vyšetila a mla na dvoe jen dvé
obžalovaná hospodská
nalezla, slepic,
jednoho kohouta a jednoho kapouna, a to jen pro své hosty, kdyby se zachtlo nkomu drbeže. Pedsedající pan mšanosta míní, že tu nelze nieho zvlášt vzhledem k tomu, že je obžalované drbeže tak málo a že se hospodské nemže pikázat, aby mla všechno v mrtvém stavu. Referující pan radní Veej podotýká, žé žalobník pan Dílec také trochu nedoslýchá, že tedy to s tím kokrháním není asi tak zlé. iní návrh, aby žalobník byl odmrštn. Návrh se jednohlasn pijímá. Na to pikroeno k íslu init,
Soukromý list paní Helenky Velebové, hospodské, seste v Chrudimi. její, provdané Alojsii Trousilové, professorce Sestro
Pozdravuj u a
!
líbám
T
tisíckrát
a
stokrát professorkou, co pak je z toho, rozumnjší než já, ani se tak nedlej,
Toníek Ti hnvám, proto
taky
posílá moc hubiek, a opravdu se na Tebe že dláš tak starou a pece jsi jen mladší,
a kdybys byla
proto
vždy
nejsi pece to známe a
kdybys byla vdovou. Já Dílce nenenechám si ho vnutit. Ty bys taky nechtla lovka, který by Ti ublížil. Co pak je mu po tom, jsem-li tlustá nebo sucha a nepotebuje mi íkat, že by ze mne moh' udlat ti kadety. Když se mu nelíbím, a za mnou nechodí, já ho nechci, to Ti povídám. A musel
kdo
ví,
co bys dlala,
chci a nechci a
žalovat, když se na mne ani
m
m
má
podívat
rád?
Beztoho prohrál proces a
nemže.
Však já
se
te
mu pomstím
a všechno je už navleeno. Jeden pán, nemusíš se bát, že zase Kalhotka, já nejsem žádná vtroplachá mladice, abych
—
66
—
mla
známosti se studenty, akoli by nebylo nikomu nic tom, já jsem svá paní, a nenechám si porouet, Kalhotka po je taky lepší než Vy si myslíte, zpomnl si, že prý je v Praze zákonem zakázáno chovat vepový dobytek a Dílec má v zahrad dv prasátka, celý den bhají po zahrad. Toníek si s nimi hrává, to ale nic nedlá a žalobu už jsme se zlobí. zadali, Dílec se bude tuze zlobit, Ty se na všechno horšíš a mne to mrzí, že Ti klobouek kií, víš Ale nehnvej se na mne, to víš, co zas na nj co, na srdci, to na jazyku, já už jsem taková a pak mezi sestrami, to se rozumí. Zpomínej na svou upímnou sestru Helenku.
a
ki
!
P. S.
Ve spchu.
Pipiš soukromý, psaný purkmistrem král. hlavního msta Prahy a znjící panu Veejovi, magistrátnímu raddovi. Vážený pane raddo!
Ponvadž dnes se již s Vámi nesetkám, bych oustne o záležitosti jisté s Vámi pojednati mohl, zejtra pak na Jedná se o žalobu své ville zstanu, píšu Vám list tento. hospodské paní Heleny Velebové proti Ondeji Dílci, majiteli domu . p. 1213 I., jehož žaluje pro zákonit zakázaný chov vepového dobytka. Ad manus inclitissimi praesidii došla žaloba ta nyní znovu, napsaná panem advokátem
—
Zajíkem,
jenž, jak
Vám
známo, náleží k protivníkm nynjší
již jednalo se tedy o vci té, jakž nedkladn. Vyšeteno prý panem avšak nyní zpraven jsem, tvrtním a panem okresním lékaem, že pan Dílec chová jen dvé podsvinat, jež pipravuje k vlastní poteb; dále
mstské
správy.
Jednou
Nebylo dobré, pane raddo, že jste vc dležitou vyíditi ráil brevi manu, o své újm a bes senátu. Je nade všechnu pochybnost povzneseno, že podsvin-
neuinno nieho. tak
—
67
—
cata také jsou vepovým dobytkem, a chov takového dobytka je ovšem v Praze písn zakázán. Nyní pak, kdy na podzim obyejn vždy cholera morbus se vyskytuje, mohli bychom
vci sodpovídání, an advokát Zajíek pi Pro pilnost a nebezpenost vci provede. ratež tedy, pane raddo, ihned naíditi nové té vci ohledání a vyšetení, ratež o tom pak ihned nechat jednat v senát u pítomnosti mé a sídit návrh svj tak, aby ex senátu concluso naízeno bylo odstranní závadného dobytka
tžké
míti
svou
zajisté
z té
v osmi dnech.
V
Praze dne 17. záí 1858.
Soukromý
list
Jana Kalhotky,
píteli Emilovi Blažíkovi,
kandidáta professury,
suplujícímu uiteli v Písku.
In nomine
domini zvstuji Ti peradostnou zvst, že co suplent pro Hradec Králové, pevnost, msto a místo gymnasijní. Ej tedy pjdu a budu vochlovat eskou budoucnost a pracovat jako Ty „na národa roli ddiné", Tším se srden na kterýž citát jsi snad už nkde etl.
uren jsem
vznešené své povolání, na novou dráhu svou, zvláš proto, že prý jsou v Králové Hradci hezké holky, jichž jsem vbec velký milovník. Moje štstí je u ženských bájené, myslím, že bych nemusil ani nic jiného dlat než milovat a ostatní že by z toho samo pošlo a že bych se dobe. Neml už tak nkdy jsem v poslední dob ani groše, což se stává, a pece jsem žil jako baron, nebo spíš jako spokojený
ml
mn
hospodský. Víš, mladá hospodská (vdova), k tomu krajanka, no žil jsem zkrátka velmi lacin, já chlapík jako kvt, velmi. Ale nevede se mé krajance tuze dobe, její domácí
—
si ji
chtl
jí dal
vzít,
výpov
ona nechtla proto, že kudy kam.
a ona neví
a ponvadž jsem
si
pomohl k trochu
ráda mne, te Mám srdce v tle penzm, nechodím
mla
6*
—
68
—
už k
Ženské jsou ní, abych nestál jejímu štstí v cest. bych obratný, zvlášt vdovy, však ona si pomže. nemohl tvrdit, že by se k tomu domácímu dobe nehodila;
Konen
bude to slušný párek a vidím je už v mysli, jak budou v nedli svorn pojídat ledvinu se salátem. Ty poznáváš, že jsem nehrál s ní komedii a že nebyla lhostejná, to je to l sic bych tak mnoho o ní nepsal. Ale 1- co s ní
mn
—
-
Koním svj dobe
se
list
srdeným páním, aby
se Ti také
vedlo.
Tvj
—
Výnos místodrSitelský, daný panu Ondeji
domu . pop. 1213
—
I.,
Dílci, majiteli
na jeho rekurs proti výnosu
magistrátnímu.
dvodm
uvedeným nemožno piložiti váhy,
nebo chov vepového dobytka v Praze zákonit jest zapovzen a okolnost, že pan purkmistr chová dva kon, kteí ješt více hnoje a nepíležitosti spsobují,
naprosto
s
pí-
padem tímto nesouvisí. Pan Ondej Dílec odsuzuje se tímto k pokut pti zlatých rak. ., jakož se mu zárove naizuje, aby prasátka svá ve tech dnech bu utratil bu jinak z Prahy odstranil, sic by se ouadn k utracení neb odšupování jich pikroiti musilo. Dáno v Praze dne 14. íjna 1858.
Soukromý list paní Helenky Velebové, hospodské, seste její, provdané Alojsii Trousilové, professorce v Chrudimi. Milá sestro!
Máš od toho,
pravdu, vidíš, já se k tomu piznám, a to pochází že ty jsi moudrá a uená od svého muže a já
jen tak hloupá ženská po nebožtíkovi.
Ale Kalhotku mni
—
69
—
nevyítej už, vždy je po všem, útek', vždy víš, že ta celá jejich rodina byla taková a naše matka že je nemla nikdy ráda, já ale nejsem tím vinna, on mluvil a mluvil, a to víš, dobré srdce. Taky s Dílcem jaké my ženské jsme a že
mám
máš pravdu a jen kdybych chtla, když do toho.
On
se
ti
má
tvrdou palici a myslí si, kdo domácí pán, akoli je pravda, že je bez
ale
ale
seschnul, no! Je vidt,
lovk.
ví,
te
nevím, jak
že
ho to
co
je,
dluh
trápí,
když je
a že je takto
hrála s jeho kluíkem, to je ti roztomilý kluk, má takové velké modré oi a tváe k uštípání, je jen o pl roku mladší než z
gruntu
dobrý
Ondyno jsem
si
mj
a už si zase spolu hrajou a Toníek k nim chodí nahoru, a tu šel zrovna Dílec dom, ale já se tváila, jako bych ho nevidla a líbala jsem kluka, on zstal stát, ne-
Toníek
promluvil ale a šel dál, ale pro kluka neposlal, jako jindy dlá. Dkuj u ti za to máslo, nedostala jsem ho sice lacino a v Praze na trhu bych byla zrovna za ty peníze nakoupila,
avšak
má
pt nedl
spravedlivé jádro. Do svaté Kateiny máme ješt a zejtra ponesu sama Dílcovi inži, ale já ti po-
vídám, že se budu stydt, vidíš, to je pece hezké od nho, že mne ani neupomíná. Toníek ti posílá moc hubiek a abys prý mu taky nco hezkého poslala. Líbám i tvého muže a zstávám na vky tvoje vrná sestra Helenka.
T
P. S.
Ve spchu.
Zápisníku pana Ondeje Dílce stránka
práv ticátá první.
že jsem neml ješt tak spokojené vánoní Helenka je dobrá hospodyn a dobrá kuchaka mne miluje, ani není tak zlá, jak jsem si ji myslil, poslouchá mne na slovo a je skoro lepší než nebožka má
svátky. a tuze
první žena, dej jí že toho studentíka
pánbh nebe, te tomu nemla ani dost málo
už zcela ráda,
vím,
tak jsou
70 ty ženské divný, když chtjí nkoho zlobit, koho mají vlastn v lásce. Bude-li poád tak a ona bude, to je už vidt, nebude toho pykat, však uvidí, jak budu jejímu dítti nezapomnl, kdybych dnes dobrým otcem a že jsem na obílit a ze zahrady zejtra umel, z jara dám taky udláme restauraci s muzikou, už te jde živnost jinak, když má lovk holé ruce, nejde arcif nic. A te už budu mít taky snad s tmi procesy pokoj, pišli dnes dva páni a ti povídali, že následkem mé appelace do Vídn, dlouho a nejá už na to zapomnl a díval jsem se na
n
dm
mn
rozuml
jsem,
o
n
se jedná,
pišel z
Vídn
rozkaz,
aby se
celá záležitost znovu a
gruntovn vyšetila, jak pak se ale bude vyšetovat, když jsem snd' poslední jitmiku dnes k snídaní. Helenka se nasmála jako blázen a má notn . omastku v kuchyni, te ale nevím, kdo by byl vyhrál a .
.
xn.
Pt
minut po koncertu.
Slabý dtský soprán zakniknul
sob
do strašné výšky,
slena Valinka sevela noty, sprovázející hudebník uhodil nauený úsmv ješt nkolik zakonujících akord a s píslušnou poklonou zvstoval, že je po koncertu. to bude njaká umlkyn „Ale to je radost no pane z Ebr, vy budete šastný lovk!" jásala paní Baurová, ustála v tleskání a vstala ze svého sedadla, aby Valinku v nelíeném nadšení svém dtkliv obejmula. Za ní vstávali ostatní pítomní, jichž se bylo na dvacet sešlo a po dvou adách zde v parádním pokoji zasedlo, a na
pkn
—
—
Valinku pršely hubiky a zvelebovaná Valinka sotva že mla maminko!" dosti dechu, aby zvolala: „Ale moje vlasy Pan Eber, jenž byl po celý koncert nepohnut stál
—
—
— mezi pilíem a oknem,
71
—
polykal pohnutí,
odvíral a zavíral
pál pak se záchvvem „No ješt tak dv musíme pece nechat se cviit, pak ale a ji mají.
oi
a
:
trnáct
léta ji
Bude
a lidé se budou divit, ale co na tom, když talent je tak rozhodný. Zda-li pak byste vila, paní Baurová, že ve frantiné uinila za dvacet lekcí takový pokrok, že se pak už zcela dobe se svým uitelem smluvila?" sice teprv
let
Paní Baurová spráskla udivením ruce. Valinko je pravda?"
—
„Je-li
možná!
„O ouj, madame!" svdila Valinka. „Nu tak vidíte, já jsem se díval také jako blázen. Ale to dlá také, že má dobré uitele. Zvláš uitel zpvu je dobrý! kost,
i
v Praze
Má
palec s
ní
tuze dobrou methodu, hledí na každou malistrká do huby, když ji špatn odvírá. Ale
jí
nezstanu!"
„To by byl pravý hích!"
svdila paní Baurová a
usedla zas vedle své dcery.
Slena Marie, po jejímž levém boku sedl pan nadporuík Koínek, ženich pítelkyn její, byla po ukonení koncertu schváln ob rukaviky svlékla, aby mohla hodn siln tleskat. Pan Koínek, muž to postavy slabé, chorobného výrazu, stálého ale, jako by zkamenlého úsmvu kolem holozubých úst, tleskal s ní. „Až je horko," pravila slena nžn po ukonené práci své k svému ješt dále se namáhajícímu sousedu. „My dvata nemáme ale žádnou sílu. zpívá to dít, je-li pravda?" „Jak pak by ne!" svdil pan nadporuík. „Zvláš to „c" na konci bylo tuze. pkné." snad?" podotýkala slena. „Ale to bylo jen „f" „I ne, „c" to bylo a ped tím bylo také jednou „c"; když to je tak vysoké, je to vždycky „c". „Ráíte Obliej sleny Marie sdélil se a zkamenl.
mn
Pkn
—
72 být tedy také musikální?"
vbec nco
tázala se, snad aby
ekla.
„Já? Ne,
mj
neml
bratr hrál
i
jsem prý talentu k tomu, íkali. Ale a každý kousek hrál dopodrobna
z not
jednou jako po druhé." „Mla jsem také takového bratra," vzdychla slena, „chudák je už mrtev. Krásný tenor! Od vysokého „c", jak jste ráil prvé povídat, až dol do „a", povídám vám, až dol do „a«!" „To musila být krása!" „Jste velkým milovníkem hudby?" „O to se rozumí!" „A chodíte nejspíš asto do opery?"
„Já?
dv
—
To ne!
Stojí
to
mnoho penz a
lovk má
mn
líbila Jednou jsem slyšel operu, ta se to je prožluklé ale jak pak se jen jmenovala líbila se mn. Jindy mne opera netší, jsem píliš vojákem a zlobím se, když vidím takového silného chlapa, který by moh' turecký buben tlouct, housliky hrát. Pak mne také netší, když dlá zpvaka svoje circumflexy nebo jak se
—
jen
uši.
—
—
to jmenuje."
Slena Marie odvrátila se náhle k matce „Nu jak se s ním bavíš?" zašeptala tato.
„Dobe
—
myslím,
že nepozná sirky,
své.
když jsou hla-
vikami dol!" „To neškodí." „To se rozumí, že ne," došeptala slena Marie a obrátila se zas k sousedu svému. „Ale hezké je to jenom pec, ZvlášC když se uváží, že že dávají své dít tak cviit. vlastn sami nieho nemají. Jsou zadluženi až strach, my máme také kapitály na tomto dom a já íkám vždycky matce, aby byla opatrná, ale matka je tak dobra!" Panem Koínkem patrn to trhlo, chtl nco íci, po se poptat, ale v tomtéž okamžiku zvstoval šramot,
nem
—
73
že se spolenost chce odebrat.
Baurová
— Také slena Marie a paní
vstaly.
„Máme tak daleko dom a jdem samy," stžovala si slena Marie panu nadporuíku. „Já nemla nikdy žádných známostí a opravdu galantních pán je tak málo!" " usmál se pan nadporuík „Kdybych sml snad dvorn a ochotn. maminko, pan Koínek nás „Ah to by bylo hezké
— —
doprovodí
!"
„Takový kus cesty! Ale pan Koínek mže už pak u nás zstat na veei, je pravda, a to se budem dobe bavit!"
ad
Domácí paní Ebrová byla se s hostmi po již louila, slena Matylda, která byla musila na okamžik pana Koínka opustit, aby zdvoile se s hostmi pobavila, rozdávala jí tu paní Ebrová nco pošeptala. Slena Matylda pikroila k panu nadporuíkovi a šeptala mu: „Vy tady zstanete, vidte, maminka vás dává na kousek
práv hubiky, ana
— —
šunky zvát „Já
"
já jsem
—"
„Ach Matyldo moje," pikroila slena Marie a zaala pítelkyni vele objímat, „to jste nám pipravili zábavu! Škoda, že to netrvalo dýl, nebo když nejdem samy dom, nebojím se, a pan Koínek nám práv slíbil, že nás doprovodí, když tak daleko odtud bydlíme! Nu pa, andílku, dej
mn
ješt jednu hubiku, tak! Služebnice, jemnost paní!" Slena Matylda zbledla ztrnutím. „No vyprovo pec slenu Marii," nutila paní domácí, " Ach „co pak je ti ? vzdychla mimovoln, vidouc pana nadporuíka chystajícího se k odchodu s Baurovými. „Pa, andílku," kývla slena Marie a vznášela se ke dveím. Slena Matylda zstala jako by primražena stát.
—
—
—
74
—
xin.
Po tahu. Paní Bavorova
sedla
za pudlem
ve
všem pohodlí,
nebo v pátek odpldne, než pijde nco tch veeících kupc, nebývá ani v hokynáském krám práce. Muž byl
nkde
za obchodem v mst, Vácslav beztoho jen zídka doma a paní Bavorova sedla sama zde a bavila se s rozloženými snái, archy ísly popsanými, a t. d. Bavila se ale dobe, pozivovala si sice nkdy, avšak patrn v plné
kdy
trávíval
spokojenosti,
tváe
její svítily,
oko záilo skly
mkce obšitých
okulár. Náhle pokoukla k vchodu, byl se tam nkdo na prahu Bavorova tváila se, Byla to paní hospodská. jako by píchodu jejího nepozorovala, a zabývala se dále se Nemžem ani dost málo pochybovat, že svými numery. výjev pi pohbu nebožky Žanýnky také ješt na dnešek vrhá temné stíny své. objevil.
Paní
hospodská pokroila
dál
dovnit.
„Pochváleno
budiž jméno
pán," pravila. „Až navky," odpovdla Bavorova, hlavy
ani nezvednouc.
„Tedy jsme vyhrály nco?" zapádala paní hospodská hovor.
„Nu mnoho toho není, co jsme vyhrály spolu," odvtila chladn Bavorova, kladouc na poslední své slovo okázalý draz. zas
—
—
mn
hm „Spolu je pravda, vždy povídal kupec, že jste vsadila tu ádku ješt jednou, ale tak, jak jste sama dív povídala, než jsme se smluvily, a že jste udlala na to terno." Každé slovo bylo ostré, pátravé.
mn
—
—
75
—
„Ano když poslechnu vlastní starou hlavu iním vždycky dobe." „A mám já jako taky podílu na ternu?" „Nu to bych nevdla pro!"
svou,
„Ale to je faleš!"
stna. Pec však nepoz vedla hlasem ledovým. „Piplatila nco na mou ádku? Radila jste, abychom numera jste zmnily, pisadila jste si na ty zmnné a vyhrála jste pl amba. Jsme spolu hotovy." Chladnost Bavorové, vynucena, imponovala paní
Bavorova zbledla jako
hlavy,
a
odpovídala pomalu
mn
a
pec.
hospodské
pravila s mírností,
mu
bh
nadlí
se
nemusíme proto pohnvat,"
rovnž nucenou, „já peju každému, co a pro bych nepála vám, pan Vácslav
— —
a moje Márinka
mimo
„Vždy
— — jsou rádo mladi a
má
se to
„Není na spch to, já nemiluju pýchu,
"
na nco
nutit
—
mj
syn je syn hokynáský Tak je to!" bude, to bude. „Nu snad nemyslíte, že bych se mla nabízet? Není toho teba, má dcera je pec jednou dcera mšanská a to a co z
jí
nho
nevezme nikdo!"
„A skla
s
se
toho
nají,"
pála Bavorova jizliv a sundala
oí.
„est je est a kdo jí nemá, tomu se nedá," zasyelo z úst paní hospodské, „já všudy a pístup všudy, z devoštpa ale neudláš pána, kdybys ho pozlatil. Takové
mžu
mám
—
moje mínní a víc neíkám porouím se!" a paní hospodská vyletla ven. „Ponížená služebnice," volala Bavorova a pozdvihla teprv nyní hlavu. Dívala se chvilku ven. Její tváe nabývaly znenáhla zas dívjší své barvy, oko se zase rozzáilo. „Ty si na mne pijdeš!" promluvila hlasit; byla patrn sama s sebou spokojena, že se nebyla nechala unést k zbytené náruživosti.
je
—
76
—
Pak nasadila zase okuláry a zaala se znovu probírat ve svých snáích a numerech, nebo Bavorova byla lutristkou s duší s tlem, lutristkou nejvznešenjšího druhu, jenž již o samu vdu zavazuje, a požívala v oboru svém nejchvalnjší povsti po celé tvrti. Dokonalá lutristka není ale nikdy s prací svou hotova, chce-li se udržet na stejné výši, a musí užit každé prázdné chvíle. Nikdo by neuvil, jak rozsáhlých je teba píprav, mže najisto do lutrie vsadit! Dobré numero nevypoteš chladným rozumem svým, aniž než se jednou jedinkráte
se ti zjeví bleskem, leda že velkou náhodou, jížto nikdo rozvážný dbáti nebude; dobré numero není žádnou matematickou veliinou, aniž jakousi netlesnou vidinou, nevyrstá ani z rozumu ani z obrazotvornosti a pirovual bych je kvtin nebo ješt spíše kišálu, jenž potebuje asu na rozkvt a dozrání, jenž potebuje také pevnou pdu pod sebou a tou pdou je numeru lidské srdce. Ano, srdce
numera a jakož srdce lidské souvisí s celým svtem jakož na srdce to psobí i nejvzdálenjší hvzda magnetickou silou svou, takž souvisí také numero se svtem celým. Pro ten pvod svj je také numero nepopiratelným majetkem pohlaví ženského a kdykoli se muž do toho vplete, pijde ihned na scestí, zabedne i utone v bahn rozumového vypoítávání. Všeho toho, teba by nedovedla se rovnž krásn vysloviti jako my, byla sob Bavorova pln vdoma. Pstovala numera jako zahradník pstuje ze semene kvtiny své, byla stejn vzdálena nahodilé hry s „trhakami" u kupc vyv-
je vlastí
ostatním,
šenými i výpot zapletených, a základem obsáhlých její operac byl sná „kumbrlík." Mystické to zajisté jméno, mystické pi pouhé své tradicionálnosti jako celý tištný nápis vzácného toho spisu, zdání sn nkterých pirojenž zní: „Výklady o zeností, které od rozliných píin snv plém se vykládají
dmlém
—
77
—
a numera, která dle vyznamenání
Úvod
mžou." stotelu
i
o
nkteré manželce Hektorov, cituje
snv
do loterie sázeti se
staré mudrce, mluví o Ario Severovi a matce Virgilov,
žebíku Jakobov i o krávách Faraónových, o snu tí král na východ i Nabuchodonozora v Babylonu, a o všem tom tímtéž jasným slohem, jaký ve sdleném nápisu, slohem, jehož pouhý rozum nepronikne, jemuž ale cit rozumí. Správný výklad sn je základem lutrie a výkladu tomu slouží „kumbrlík." Avšak každý sen se nehodí k výkladu. Jsou zajisté msícové, kteíž mají jen málo dn rozhodn o
tyto jsou každé zkušené pstitelce dobe známy, vyznamejsou to „dmnlivosti od starých nané, avšak od iditele nejvyššího všech planet potvrzené." Šastný den nerodí ale také hned perlu svou, nebo jen nezkušenec neví, že je osm rozdílných „plemen" sn a z tch
šastných
;
hvzdá
nebo
že je jen páté plém to pravé. Nejdív sluší vylouiti z luterního výkladu všechny sny, které pocházejí od zlého ducha (plém osmé), jakož také ty, které se lidem bohu-
milým udlují
co
pímá
zjevení
(plém
sedmé).
Snové,
kteí pocházejí „od kmene njaké nemoce," z horkosti krve a myšlení, z vody v játrech neb plících, nemají taktéž váhy. Plém páté ale rodí se tm, „kteí na noc málo neb docela žádných pokrm nepožívají a pi tom také zdravé a uspoLutristka spravedlivá musí sob tedy kojené mysli jsou." zídit zvláštní spsob života k vli plemenní sn a Bavorova
sob
jej
zídila.
K
povedenému takto snu dává potebné numerové výklady tedy „kumbrlík" (jsou sice ješt mnohé jiné druhy sná, mezi nimi i obrázkové, avšak, každý má cenu svou, vyniká „kumbrlík" pece nad snáe jako Snžka nad Vybraná takto numera nejsou sice nade všechnu hory).
a
pochybnost vznešená, ale vsadí se jednou pec pro tah nejjaksi aby se pec prohodila. Vyjdou-li hned, dobrá, nevyjdou-li, neškodí; reškonda se nezahodí, nýbrž dobe
bližší,
78 totiž lutristky dobu sn rozdlenou na tyry každou po tech hodinách; sedmá hodina veerní je jim hodinou první, což má arci ráz ponkud Dle toho ale, ve kterém asovém dílu sen se starobylý.
schová.
Mají
asové
díly,
kdy lze ve vyplnní doufati, zda neb do tetího tahu, do tí msíc, do tí let, i do dvanácti let. Je tedy velmi dležito, aby lutristka mla svou peliv poádanou sbírku reškond vypruzrodil,
ví se zas najisto,
do osmi ano až
dn
bovaných.
Tím arci není ada pomcek lotristiných ješt v konci. Bavorova sice nedbala podobných hloupostí, jaká je na p. ta, když si dá nkdo devadesát nastíhaných ísel do sklenice a k nim velkého kížového pavouka, aby je pavuinami na to byla píliš rozumná; mla ale dlouhý svými vytáh', devadesát kuliek a z tch tahala plátný sáek a v sama každého dne pravou rukou ti a levou rukou ti. Vytažená takto ísla psala se zaznamenáním dne peliv na zvláštní archy a pipsala k nim „já," proto že dávala také denn tahat muži a synovi, jakož i jiným jí sympathickým lidem, vše vytažené zapisovala a ku každé ádce jméno toho kterého pipojovala. ísla v tazích veejný ch vyšlá zapisovala zase na jiný arch, nebo seznam takový
—
nm
má svou dležitost; nelze sice s uritostí vyslovit zákon, dle kterého se tažená ísla opakují, avšak když v uritých dobách seznamy pehlížíš, trhne to tebou najednou u jisté ádky, a
to je to
vnuknutí.
A konen,
když pijde ta doba, kdy vyložený sen dobrého dne a plemene dojíti má svého vyplnní, když pak v dob té zárove se tatáž ísla tahají pravou a levou, když k tomu pipojuje se také ješt to vnuknutí, nuže pak jdi a vsa, nebo není již pražádné pochybnosti o jisté výhe. Dle toho všeho ídila se Bavorova, vsadila si ádku dle
svého
nezmnnou,
amba a také
vyhrála.
—
vsadila ji
v plné jistot
své
bez
—
79
—
Pravil jsem, že dokonalá lotristka není nikdy s prací svou hotova ; chce-li se udržet na stejné výši, že musí užit vli jednomu ternu nehodlala se každé prázdné chvíle.
K
Bavorova vymknout z proudu, loterie byla jí potebou, brusem jejímu duchu, útchou jejímu srdci, proto také nalézáme ji v plné zase práci. Psala
a
a
pepisovala
když pudlem.
srovnávala,
Pozdravil a zstal stát
Vácslav.
ped
tu
vkroil
Po ale klidn dál. plátný sáek s vtšími kulikami, míchajíc jím potásala a podala jej pak Vácslavovi. Bavorova kývla hlavou, pracovala
njakém okamžiku
vzala
—
naped pravou! Zda-li „Ty's dnes ješt netahal, pak víš, že jsi z úadu dnes už vyhnán?" mluvila hlasem zcela klidným.
—
"
zajektal se Vácslav a pohledl jejíž klidný hlas ho pletl.
„Co
oste na matku,
„Jedno jsi vytáh* jako já, podivno, poád tu ticítku tahám Ano, domácí tu byl a vzkazuje ti to. Prosím t, copak to bylo vera s vlásenkáem? Byla tu o polednách ta bláznivá domácích a íkala, že ti nechává mnohokrát
—
!
dkovat a
prokázal velkou službu." Mli tam vera domácí koncert nebylo slenu nakadeit, padl v tmavém který mangl a nemoh' ven. Hodil jsem se k tomu
že's jí
nic
„I
a vlásenká,
to
!
ml
prjezde za a vytáh jsem ho, Marinka byla
pi tom
—
"
—
mn
s tou Manou pestaneš, povídám, at neptej já to nechci a dost, její matka není hodná a není upímná," kázala Bavorova hlasem již hybnjším, zapisujíc Vácslavem vytažená numera. a ted táhni levou! „Tak
„To
ti
se,
—
A
ta
domácích
že
t
vera
—
se tu taky
nepozvali
;
poád
toila.
ona prý se stydla
Abys prý
odpustil, ta se tak
a stará prý zapomnla a dost je to pak mrzelo. stydí! Ysak já vím, co chtjí; nevdí pro dluhy kudy kam a slyšeli
80 dnes už od toho plácala kupce, a jsem vyhrála terno
— — terno "
„Terno
„Ano
tisíc
—
—
—
ano, ty ješt nevíš,
že
.
zajektal se zase Vácslav.
secco na padesát
—
dostáném nkolik
u
maminko ?" „Copak už tvá matka „Pravda,
zajásal Vácslav sprásknuv ruce.
nkdy
lhala?" Vácslav zaskoil za pudl a zaal matku ohjímat a líbat. „No no, bláznivý, ty nebudeš mít nikdy rozum." bránila se Bavorova. „Já vdla, že to jednou pijít musí! Ale ty ty se te drž a dostuduj!" Vácslavovi se zajiskily oi. Poskoil si a sal svazek
—
—
klí
se stny.
„Kampak pjdeš?" „Na pdu." „A co tam?" „Dlat životní plány!" XIV.
Z nžné
domácnosti.
Pan domácí chodil pokojem sem a tam. Byl ješt v nejrannjším obleku a teprv v spodky bez šlí obleen. Prsa jeho byla rozhalena, vlasy ješt neuesané trely divoce sem a tam. V hranatém a íznatém oblieji jeho jevila se rozpaitost, klátivé ruce jeho houpaly se pi chodu bezúeln kolem tla. Paní domácí, v obleku taktéž velmi soukromém, stála u
prádelníku
s
hadrem v
prach, avšak každý o rozpaitosti.
ruce.
Dlala, jako by
stírala
svdil
taktéž
pohyb, který uinila,
Píinou tch rozpak
byla osoba tetí,
sedící
tu na
— sesli
u
dle tvaru oblieje
nhož posud nám známa
z
národu,
—
Znalec mohl okamžikem situaci prohlednouti. svého rozhodn náležel onomu
stolu.
Neznámý
peníze zase
jednou
nabyté
81
vrátila,
jediná
osoba,
osoba biblická,
která Jidáš.
Neznámému byla domácnost pán Ebrova patrn necizí, nebo klobouk svj ošumlý, jako by doma byl, hned sázel hned zase si na lysou, ídkými šedinami vroubenou hlavu, bubnoval po stole a odplivoval zcela bezohledn na oích jeho sídlela uvdomlá nadvláda a poimpertinentní úsmv, jehož také svislé rty
sjímal;
V podlahu. hrával sob nezapíraly.
trhnul, opel se o stl a vstal. já vidím, že jsem také tady peníze svoje vyhodil," pravil hlasem zvuným, „však já si pomohu, nedám ale ani krejcaru více!"
Najednou sebou
„Nu
Paní domácí se obrátila k nmu a pravila s úsmvem nucen milostným: „Jen padesát zlatých ješt, pane Menke, pomžete nám a budem vdni, uvidíte!" „Já bych „Co je to „vdni", co?" ušklíb' se žid.
byl také
vdný, kdyby
„Ale tady náš
mn nkdo padesát zlatých
vždy vám pece
dm
a
„Dm! V
—
za to stojíme,
daroval."
pane Menke, je
"
dom
a taky mnoho dodomácím? mácích, to vím; ale víte vy, kdo je ve vašem Mám váš služebný arch, hm, co je pláten, když z nho ani na percenta nevyberu! Nebudu-li do úterka mít svoje úroky, pjdu k panu presidentovi!" a šel ke dveím.
Praze je mnoho
dom
mn
— — já Menke dti mám
„Ale pane
„Ne o peníze.
Porouím
dokoán odeveny. Pan domácí
nco
íci chtl; a bouchla jimi.
se!"
zaklátil
"
a nemohu se nechat pipravovat Odešel a nechal dvée za sebou
rukama a pohnul ústy, jako by zlostn piskoila ke dveím
paní domácí
6
—
82
—
Dvée
do druhého pokoje, posud poodevené, odevely slena Matylda. Byla pouze spodnikou odna a pozivovala si, rozhlížejíc se mdle po svtnici. „Já nevím, pro s takovým lovkem mluvíte," poznamenala lehce, „já bych ho vyhodila." Pan Eber stál ped zrcadlem a esal se. Slova dceina ho rozzlobila a rychle se k ní obrátil. „Ml! Ty tomu nerozumíš!" odsekl jí oste. „To se rozumí !" mínila slena Matylda, aniž by se nechala z klidu svého vyrušit. Vstoupla k oknu a zívala co nejspokojenji do krásného rána. Paní domácí nápadn mlela. Stírala nyní prach s prádelníku tak upímn, že prádelník až vzdychal. Nastalo ticho dosti dlouhé, mezi nímž se pan Eber oblíkal a cho jeho po svtnici lítala "a tu i tam nco do ruky brala a zase odkládala. Pan Eber vdl, že situace taková nadlouho se neudrží a zaal konen sám. víš, že už musím skoro „Dej pec kávu, ženo do úadu!" pravil hlasem co možná klidným. „Ješt není ohátá," odvtila suše paní domácí a odese
zcela a vyšla jimi
—
mn
vela dvée vysokého šatníku. nu snad nebudeš chtít dávat ohívanou „Ohátá kávu od minulého dne? To snad pece ne!" „A pro ne Že nám toho tak vydláš, aby se mohlo
—
mn
!
v kuchyni celý den vait! Vydlej
si
na erstvou!"
Slena Matylda
odvrátila se od okna, usedla a složila Pohlížela stídav na otce a na matku a bylo
ruce v klín.
poíná bavit. Pan Eber znal cho svou nechtje práv nyní ješt do hádky. „Což pak budem mít dnes k obdu?" pál, jako by se byl po snídani patrno,
zaal
že
se
jinak,
ani nezeptal.
mlíkovým kenem," znlo oste. mlíkovým kenem nemohl pan Eber ani Pozoroval schválnost a zaal se roztrpovat.
„Knedlíky Knedlíky vidt.
s
s
—
83
—
„A pro práv dnes to zpropadené jídlo, smím-li se jemnost paní zeptat," vypravil namáhav ze sebe. Dnes se bude celý den mýt a když se „Protože!
—
Domácí paní hledala nco myje, nevaím nic jiného!" v šatníku a nemohouc to dost brzy najít, zaala vše škubat násiln s hebík a házet na zem. kam pak já zatím mám jít?" „Tak celý den mýt
—
!
A
Beztoho jsi krásný otec, celý rok „Asi kam chceš! nevyvedeš naše dít na procházku, jdi tedy nkam s Valin-
pl
kou na
„A
dne."
nic
víc?"
zachraptl pan Eber
v nejvtším
již
vzteku.
„Inu
mžeš
se
teba
nkam
na roh postavit a žebrat !"
pi tom, nemohouc dosáhnout, vystoupla do samého „Pi tvém rozumu už nám brzy nic jiného nezbude já se ješt otrávím, a kdybych se abychom s Matyldou napravovaly,
mla
šatníku.
uvidíš, otrávit sklem! ;
Te
podaí-li se vbec Mamusil's Bavorovic vykousat tyld, aby se do ní zamiloval, Hrát si na velkého pana úadníka a nebýt z úadu?
—
—
niím
."
Nedomluvila;
pan Eber, nemoha se déle opacho hloub do šatníku, spráskl
novat, piskoil, vstril svou
dvée a otoil klí. Slena Matylda
spráskla radostí ruce. hmot a tluení, že se šatník až kýval. Pan Eber chytil sklenici a mrštil jí po šatníku, až se rozSlena Matylda znovu si radostn zatleskala. stíkla. Hluk uvnit se ješt zvyšoval. Pan Eber oblekl se
V
šatníku nastal
honem do kabátu, vzal klobouk do ruky a zase se zarazil. Patrn nevdl, má-li šatník sám zase odevít. Slena Matylda pozorovala jeho rozpaky a pravila rychle: „I jen ji tam nech! Pro nemlí!" „Máš pravdu," pisvdoval otec, „odevi jí, až budu
nkde
A
na
ulici.
šel.
V
Já jdu!" tomtéž okamžiku však projela slenu Maty Idu 6*
—
84
—
Piskoila k šatníku, odevela a pravila k matce myšlénka. rychle vystupující a zlostí na smrt ubledlé: „On utíká lionem!" Nebylo teba teprv pobídnutí k spchu, paní domácí ke dveím jenjen letla, za ní v patách slena dcera,
—
aby
jí
nic neušlo.
V
kuchyni chytla paní domácí košt a vyítila se na pavla. Pan Eber ubíral se práv již po schodech kolem posluhovaky, zamstknané mytím schod. „Skopnte ten škopek na nho, polejte ho!" kiela paní domácí. Pan manžel zrychlil kroky až k nebezpenému spchu. Již vynikl na dvr, v tom mu zafielo košt kolem uší, minulo se ho však šastn. Vidouc to strhla si paní domácí epec s hlavy a mrštila také jím po ubíhajícím man-
Rozkikla
želi.
šest
ti
Vypadáš,
ron
sta zlatých
Necho
mn
týden
Pan Eber
domem rozlehalo. „Vražedníku, jak bys ale vypadal, kdybys neml mizero! To mám muže, má sob a je prý pán. Fi na takového muže!
až se
se,
vi, loket flanelu na
lupii!
dom,
—
to
ti
ale neslyšel již
povídám !" dobrou tu radu, byl zmizel
prjezdem. Celý
k
oknm
Matylda,
výjev byl tak rychle se ukonil, že nájemníci spchající nevidli nic více z nho, než že slena která se dvemi byla dívala, vracející se matku
radostí objímá.
XV.
Konec téhodne.
A byla
svatba Josefinina v nedli
asn
s
rána,
byl
pece dvr a prjezd plný zvdavých sousedek, ješt ped domem jich stál etný houf. Pozorovaly vše co nejbysteji a úsudek jejich byl, že to byla „bledá svatba".
Nemínily tím výrazem jednoduchost, nebo ženich Josefinin nedal se zahanbit, nevsta mla od nho pkné hedbávné šaty a koár bylo také dost, avšak sousedky mly pece pravdu. Známé sousedkám tváe všech ouastník byly skuten dnes nápadn bledý jako by se bylo zrovna Že byla nevsta na smrt ví co stalo. ped výjezdem ,
bh
—
veselá se nedivily, nebo „bledá nevsta ní šel bledý pohnutím ženich s bezbarvou
bledá,
tomu
žena",
ale za
vždy slenou Klárkou, družikou, a náhoda tomu chtla, že i ostatní oblieje vyznaovaly se toutéž barvitostí. Ba i kulaté tváe pán doktorovy, svatebního svdka, jež pece vždy jasn svítily byly dnes nápadný. Jen Vácslav družba, ale bylo každému smál se a laškoval jako obyejn; o známo, že mu není nic sváto. ,
,
nm
——
Odpldne
pan doktor
stál
ped domem,
oblékal
si
do prjezdu, jako by na Tu vyjde Vácslav, úpln obleen, z krámu
ohlížel se chvilkami
rukaviky a
nkoho ekal. a pistoupí k
nmu.
„Na procházku, pane doktore ?" do Stromovky." „Ano „Sám?" totiž paní Lakmusová tam také jde!" „Ano „Aha a slena Klárka! Dnes jí to slušelo." Pan doktor pohlídl rychle ulicí dol. „A kam
— —
vy,
pane Vácslave?"
„Do Šárky." „Ješt „Inu,
s
nkým,
to
vlastn
ne,"
—
snad s Márinkou?" usmál se Vácslav, „ale s do-
to se rozumí,
mácími."
Prjezdem ozvaly se ženské Lakmusový s domácími.
hlasy; na konci jeho byly
se sešly
„S domácími?" zaplést do opravdy,
divil
—
se
doktor.
„Snad
love, love!"
se
nechcete
86
,Ale
jen mstím doktore?"
ale,
te
—
pane doktore, vždy vím, naše pohlaví
Yy
co
iním
snad mstíte také,
—
ja.
pane
Odevel Panu doktorovi zakmitly oi v rozpacích. Odústa jako by k odpovdi a nehlesnuv zase je zavel. kašlal si lehce a pravil pak: „Tiše, už picházejí!"
Pan Ryšánek a pan
Scnlegl.
i8 7 5.
by smšné, kdybych pochyboval, že nkterý z mých nezná malostranský hostinec „u Štajnic". za mosteckou Pední to tamjší restaurace první vží vlevo, roh ulice Mostecké a Lázeské, velká okna, sklenné velké dvée. Jediná restaurace, která se smle postavila do nejveejnjší ulice, otvírajíc se k tomu ješt pímo na chodník všechny restaurace ostatní jsou ve vedlejších ulicích, nebo se do nich vchází domem, nebo mají alespo ped sebou podloubí, v pravé malostranské skromnosti. Proto také pravý Malostraák, syn tch tichých, 'ylo
tená
:
dm
—
bu
zamlklých ulic, plných poetických zákoutí, k Stajnicm Chodí tam vyšší úadníci, profesoi, dstojníci, jež nejde. tam na Malou stranu zavála náhoda a brzy snad zase odtamtud odvje, s nimi pak jen málo ješt pensist, nkolik starých, bohatých domácích pán, kteí živnost svou dávno Ráz bureaukraticko - aristojiž odevzdali jiným, a dost. kratický. Již
ešt drobným gymnasilety, když jsem byl spolenost „u Štajnic" podobného výluného ale v jistém ohledu jiná. Abych zkrátka ekl,
ped
stou,
byla
rázu,
pec
byl to malostranský Olymp, kde se scházeli malostranští bohové. Je to zcela bezpené faktum z historie, že bohové zamraený, vyrstají pímo ze svého lidu. Jehovah byl zlý a mstivý, ukrutný a krvežíznivý, jako celý národ židovský. bohové byli elegantní a duchaplní, krásní a veselí, Hellenové ve všem všudy. Slovanští bohové pardon!
bh
etí
—
nemli
dost plastické síly ani na ustrojení velkých stát, ani na vytvoení zcela uritých boh, naši bývalí bohové jsou nám dnes vzdor Erbenm a Kostomaro-
my
Slované
vým poád ješt mlhavou
skupinou,
samá mkkost,
samá
Ale snad nkdy napíšu lánek zvláštní, to se rozumí, že schváln duchaplný, o té parallele boho-lidské, zde chci jen íci, že bohové scházející se „u Štajnic" byli nade všechnu pochybnost praví bohové malostranští. Malá beru domy i lid strana má cosi tichého, dstojného, i podímlého do sebe, a v to vše byli starobného, také vhaleni onino páni, i v tu podímlost. Arci byli to neuritost.
—
—
eknm
také úadníci, vojíni, profesoi, pensisté jako dnes, ale tenkrát ješt nesmýkalo se úadnictvem a vojskem tak ze zem do zem, otec dovedl syna v Praze nechat vystudovat, po-
mohl mu tu do úadu, udržel ho tu protekcí napoád. Když postáli nkteí ti štajnicovští hosté chvilku spolu venku na chodníku, pozdravil je každý kolemjdoucí oban, znal
je.
Nám gymnasistm
byl ale Olymp „u Štajnic" tím Olympem, že na byli také všichni naši staí profesoi. Staí! Na íkat staí! Znal jsem je všechny dobe, ty bohy naší milé Malé strany, a zdálo se mi vždy, že z nich ze všech nebyl ani jediný nikdy mlád i vlastn že vypadali již co dti asi zrovna tak, jen snad o nco
více
nm
—
menší.
Vidím je všechny ped sebou jako dnes! Pedn pan apelaní rada. Dlouhý, suchý, a nesmírn vážený. Byl ješt v úad inný, ale nedovedl jsem se nikdy domyslit,
—
89
—
Když jsme šli o desáté dopojaká as je ta innost jeho. ledne ze školy, vycházel teprv ze svého domu v Karmelitánské ulici a šel vázne do ulice Ostruhové, do vinárny Když jsme mli ve tvrtek odpldne prázdno Cardovy. a vztekali se po Mariánských hradbách, procházel on se tu A o páté odpldne vcházel již k „Štajnicm". v sadech. Umioval jsem si pevn, že budu pilný a že se stanu také takovým apelaním radou, ale pak jsem na to njak za-
pomnl. Pak jednooký pan hrab.
Na Malé stran
nebyla
o hrabata sice nikdy nouze, ale ten jednooký byl nejspíš jediný, který chodil do malostranského hostince, alespo kostnatý, svže ervené barvy, kratikých ernou sponkou pes levé oko. Stával ped „Štajnici" na chodníku teba dv hodiny, a když jsem musil kolem nho, šel jsem obloukem. Ona totiž píroda dala šlechticm jistý profil, kterému se íká aristokratický a jenž Pan hrab mn je iní velmi podobny dravým ptákm. tenkrát.
Velký,
bílých vlas,
s
vskutku pipadal jako ten sokol, který s ukrutnou dsledností denn vždy o dvanácté v polednách s uloveným holubem na svatomikulášskou bá zasedal a zde svou koist Chodil jsem rval, že peí z ní až dol na námstí lítalo. také
kolem pana hrabte tedy obloukem, že
ml jsem
mne klofne hlavou. Pak tlustý pan štábní léka, ješt
nejasný strach,
nikoli pestárlý, ale
nm,
když jakás velmi vysoká osobnost kdys prohlížela pražské nemocnice a ledacos podotýkala, on že té vysoké osobnosti ekl, že niemu nerozumí. Dán proto do výslužby a zárove do naší lásky, nebo my hoši mli jsme tlustého toho pána pak za hotového revolucionáe. Byl ale také pívtivý, švitorný. Když potkal
již
na výslužb.
Povídalo
se
o
—
hoch ten mohl být také dvetem hocha, který se mu líbil zastavil ho, pohladil ho po tvái a pak mu ekl „Pozdravuj doma tatínka," teba ho neznal.
—
:
— —
Pak
90
—
ale ne! Ti všichni staí sestárli znenáhla
pak umeli
—
ješt
nevyvolávejme stíny z hrob. Vzpomínám s rozkoší na ty hrdé chvíle, které jsem mezi nimi na ten pocit samostatnosti, mužnosti, ano velkosti, trávil, když jsem, stav se posluchaem vysokých škol, poprvé a bez bázn ped profesory vstoupil k „Štajnicm" mezi ty bytosti více a
Mnoho si mne nevšímaly, to je pravda. Abych vznešené. tak ekl, skoro nic. Jen jednou se v bhu nkolika nedl stalo, že pan štábní léka, jda kolem mého stolku již dom,
mn
ekl ke
„Ano, ano, mladý muži, pivo dnes nestojí za íkají ti tam co chtjí!" a pi tom kývnul hlavou pohrdliv na zad po tch, s kterými byl práv sedl. Hotový Brutus Troufám si tvrdit, že by po pípadu i samému Caesarovi byl dovedl vrhnout do tváe urážku, že nerozumí nic,
a
:
si
!
pivu.
-
sob
všímal já jich. Mnoho jsem od nich Považuju s< pozoroval. jen za chudou kopii bytostí tch, ale cokoliv je na mn vznešeného, od nich to mám. Pede všemi však zstanoi nezapomenutelni mužové dva, ti se vryli v srdce srdc mého. Pan Ryšánek a pan Schlegl. Ti dva se nemohli ani cítit. Ale již musím prosit zase za odpuštní, já radj o nich zanu jinak.
Za
neslyšel,
to
jsem
ale
mnoho jsem na nich
mn
—
Když se vstoupí k „Štajnicm" z ulice Mostecké, jsou v pední místnosti, kde kuleníky stojí, v právo ti okna, která hledí do ulice Lázeské. Do výklenku každého toho okna postaven malý stolek a k nmu lavika do podkovy mají tu vždy ti lidé místo, jeden zády k oknu, druzí dva n koncích podkovy proti sob, nebo kdyby se tmto zachtl také sedt zády k oknu, sedí pak tedy obliejem ke kuleníku obráceným a baví se díváním na hru. V tetím tom okn od vchodu v právo sedli všeobecn vážení obané pan Ryšánek a pan Schlegl den co den na veer vždy od šesti do osmi. Místo jejich bylo vždy pro ;
— n
91
prázdno; aby se byl snad
— nkdo
jiný odvážil zasednout
kdy místo nkomu navyklé, to patilo vbec k vcem, jež ádný a mravný Malostraák byl by od sebe odmítl roznu ponvadž se hodn co pímou nemožnost, ponvadž Místo zrovna u okna zstalo vždy to nedalo ani myslet. prázdno, pan Schlegl sedl na tom konci podkvky, který je blíž vchodu, pan Ryšánek na konci protjším, loket od Oba sedli vždy odvráceni od okna a tedy napolo sebe. také odvráceni od stolku i od sebe a dívali se na kuleník; k stolku se obrátili jen, když se chtli napit nebo dýmku Jedenáct let již zasedali tak den co den. A po si nacpat. tch jedenácte let nepromluvili na sebe ani slova, ba ani si jeden druhého nevšimnul. Po Malé Stran byla známa krutá záš, v jaké ml Nepátelství mezi nimi bylo staré a nesmijeden druhého. Také byla známa píina. Prapvod všeho zlého, itelné.
—
Milovali tutéž. Naped se byla klonila k panu Ryšánkovi, jenž byl již déle obchodníkem samostatným, pak spoívala netušeným obratem náhle v objetí pana Schlegla. Snad proto, že byl pan Schlegl skoro o deset let mladší. Stala se paní Schleglovou. Byla-li paní Schleglová takovou kráskou zvláštní, že to omlouvalo pán Ryšánkv trvalý bol a napotomní mládenectví jeho, nevím. Už byla dávno na pravd boží, zemela hned v prvním šestinedlí, zstavujíc po sob dcerku. Snad že byla ta obrazem jejím. V dob, o které mluvím, byla slena Schleglová as dvmecítma let stará. Znal jsem ji, picházela asto návštvou do patra nad námi k setníkovic Poldýnce, k té, co na ulici pi každém dvacátém kroku klopýtla. íkali, že slena Schleglová je kráskou. Možno, ale takhle pro architekta. Všechno na pravém svém míst, všude na ní nejpravjší rozmr a pi všem vdl lovk k zoufání. Její pro. Ale pro jiného než architekta obliej se pohnul práv tak málo jako fasáda na paláci. ženská.
vné
—
92 oko bylo bez významu lesklé jako práv umyté okno. ostatn pkná jako drobná arabeska, odvírala se zstala dokoán nebo se zavrata, pak jako pomalu
Její
Její ústa,
bu
rovnž pomalu.
K
tomu ta plet jakoby práv teprv Možno, že te, žije-li, už není tak krásna, ale že je hezí, podobné budovy jsou hezí zvtralé. Lituju tenáe, že mu nedovedu vyprávt, jak as se dostali pan Ryšánek a pan Schlegl dohromady k tomu stolku ve tetím oknu. Njaká tím byla vinna kletá náhoda, která chtla starcm ztrpit den co den. Když je ta neznámá náhoda tam sesadila, udržela je poprvé na míst Podruhé se sesedli as ze vzdora. as mužná jich pýcha. Pak sedli na dkaz své neoblomnosti a aby se neeklo. A te už dávno nahlížel u „Štajnic" každý, že pro oba je to již otázkou mužné cti a popustit že nemže žádný. Picházeli k šesté hodin, ten dnes o minutu dív, ten Pozdravili zdvoile na všechny strany a každého, zejtra. jen jeden druhého ne. Sklepník jim odebral v let klobouk a hl, v zim huatou epici a pláš a povsil to na hebík vírala
erstv
obílená.
n
za jich místem.
tlem
—
usednout
Pak svleený zakýval jako holub svrchním
staí lidé mají
— pak
se
to
kývání v obyeji,
opel jednou rukou
o
když
chtjí
svj roh stolku
(pan Ryšánek tedy rukou levou, pan Schlegl pravou) a posi sedli zády k oknu, obliejem ke kuleníku. Když pišel tlustý hostinský, stále se usmívající a brebencující,
malu
nabízet první poslušný šnupec,* musel u každého zaklepat na pykslu znovu a znovu pronést poznámku, že máme dnes venku krásn. Sic by byl druhý již šnupce nevzal a slov peslechl. Nikdy se nepodailo komukoli, rozmlouvat s obma najednou. Nikdy sob nevšiml ani za mák jeden druhého, to individuum za stolkem pro
n
nho vbec
nebylo.
Sklepník postavil ped po sklenici piva. Po chvilce ale nikdy ne najednou, pozorovali se ovšem vzájemn vzdor vší nevšímavosti obrátili se k stolku, vyndali z náprsní
—
—
.
—
93
—
kapsy velkou, stíbrem kovanou pnovku, ze šosu váek naplnný tabákem, nacpali, zapálili a odvrátili se od okna Tak sedli po dv hodiny, vypili po tech sklenicích zas.
pak se zdvihli, ten dnes o minutu dív, ten zejtra, dýmku, schovali váek, sklepník je oblékl a obleený porouel se všem, jen svému sousedovi ne. Zasedal jsem schváln k stolku stranou vedle kamen. Vidl jsem panu Ryšánkovi a panu Schleglovi takto pímo do tváe a mohl jsem je pohodln a nenápadn piva,
zastrili
pozorovat.
Pan Ryšánek býval obchodníkem s kanafasem, pan obchodníkem se železným zbožím. už oba byli obchodu co bohatí domácí páni zanechali, ale tváe jejich poád jaksi pipomínaly zamstnání dívjší. Obliej pán vždy bíle a erven pruhovaný Ryšánkv pipomínal kanafas, pan Schlegl celý pipadal jako omžený kuhmoždí. pecký Pan Ryšánek byl vtší, sušší a jak praveno starší. Nevzel již jaksi v dobré kži, byl asto slab, spodní elist Šedivé jeho úst mimovoln se již odluovala a svšovala. oi užívaly skel, zabraných do erné kosti. Hlavu pokrý-
Te
Schlegl
mn mn
vala svtlá vlásenka a podle nezcela zešedlého obrví bylo možno soudit, že pan Ryšánek býval blondýnem. Tváe
byly vpadlé a bledé, tak ervenal až do karmínu.
bledé, že dlouhý nos se proto tétéž píiny as bývala na jeho konci kapka, slza, vyinulá mu ze samého vnitra. Co sv-
Z
domitý biograf musím podotknout, tu slzu setít
nkdy pozd,
že pan Ryšánek hledl když už byla skanula do sou-
citného klínu.
Pan Schlegl byl zavalitý, myslím, že byl bez krku. Hlava jeho byla jako puma; vlas siln prošedlý, erný; obliej kde oholen tam modroerný, kde bezvousý tam ržový, kus svítivého masa a pak kus tmy, jako potemnlá podobizna od Rembrandta.
— Ml
94
—
jsem rozhodnou úctu k
tm dvma
herom, ano
Jak zde sedli, svádli den co den obdivoval jsem se jim. velkou bitvu, krutou, neúprosnou. Válili zbranmi svými: mlením jedem prosáklým, opovržením nejtžším. A bitva nerozhodnuta. zstávala Kdo konen as postat
vn
nohu svou na krk pemoženého soupee! Pan Schlegl byl bylo krátké, úsené, když profysicky silnjší, vše na Pan Ryšánek mluvil mluvil, znlo to jako s vže bác! mkce a rozvlán, byl slab, ale mlel a nenávidl se stejnot
nm
hrdinností.
II.
Stalo se
nco.
Bylo ve stedu
pan
Schlegl.
se jako z
ped nedlí
Jubilate, když pišel a usedl a odfoukl oblak dýmu, valící vstoupil hostinský a pímo k nmu.
Usedl, nacpal
výhn.
Te
si
Zaklepal na pykslu a podával šnupec. Když pak zase pykslu zavel a jí zatás', podotknul hled pi tom ke dvem: „Dnes pana Ryšánka tedy neuvidíme."
Pan hledl
Schlegl
pímo ped
neodpovdl,
s
kamennou
lhostejností
sebe.
„Povídal tamhle pan štábní léka," vypravoval hostinský te zas ke dveím zády; pi obratu byl zrak jeho pejel pes tvá pán Schleglovu. „Vstával ráno jako jindy z postele, tu ho náhle chytne taková zimnice, musel hned zas do postele, a honem pro doktora, honem. ZaUž tam byl dnes štábní léka tikrát u nho pálení plic. " starý lovk, nu ale je v dobrých rukou. Doufejme Pan Schlegl zachrochtnul pi zavených rtech. Nemuknul, nepohnul zrakem. Hostinský šel o stl dále. Dlouho Vpil jsem se te v tvá pán Schleglovu. zstala bez nejmenšího hnutí, jen rty se otvíraly a vypouštly kou a nkdy se svezl troubel z koutku do koutku. Pak dále a stál
—
—
—
-
—
!
—
95
—
nmu
njaký známý. Rozhovoili se a pan pistoupil k Schlegl se nkolikráte hlasit smál. Byl protivný ten smích jeho. Vbec se dnes choval pan Schlegl rozhodn jinak než Jindy pibitý k svému místu jako voják ku své jindy.
mn
strážní
budce,
se dal
s
až
partii
dnes
toulavý,
do [kuleníku pi každé že jsem mu to skoro nesvedl ani jednou a zde že I
neposedný.
panem Kohlerem, kupcem. po dublé, a piznám se,
Ml
štstí
pál, že zakonujícího dublé ho pan Kóhler vždycky pak dohonil. Pak zas usedl, kouil a pil. Když nkdo k pistoupil, mluvil pan Schlegl hlasitji a v delších vtách ani nejmenší jeho hnutí, vidl jsem než jindy. Neušlo jasn, že má vnitní potšení, že nemá nejobyejnjšího soucitu s nepítelem v chorob, zprotivil se mn. Nkolikrát šlehnul jeho zrak obloukem ku kredenci,
nmu
mn
u
níž
sedl pan
stiskl,
práce.
jen
Zlý
K
štábní léka.
nedával
Zajisté
s
tím
lovk, rozhodn
zlý.
aby
si
že
by
mu
byl ruku
nemocným píliš mnoho
osmé hodin odcházel pan štábní léka. Zastavil se u tetího stolku. „Dobrou noc," pravil, „musím dnes ješt jednou k Ryšánkovi. Je potebí opatrnosti." „Dobrou noc," odtušil pan Schlegl chladn. Dnes pil pan Schlegl tyry sklenice a setrval do pl deváté.
—
Minuly dny, minuly týdny. Po chladném, mhouravém dubnu pišel teplý kvten, pekrásné jaro mli jsme toho roku. Když je krásný kvten, je na Malé stran ráj. Petín je obalen bílým kvtem, jako by všude kyplo z nho mléko, a celá Malá strana je vhalena ve vni bezu. Pan Ryšánek byl již vyvázl z nebezpeí. Jaro psobilo ted! na nho jako balsám. Již jsem ho potkával procházeKráel pomalu, open o hl. Dív jícího se v sadech. suchý,
byl
ted ješt
nepomrn
sušší,
spodní jeho elist
— byla te již stále svislá. tlait mdlé oi a položit
pece
96
—
Podvázat mu bradu šátkem, zaho do truhly. Ale znenáhla se
sbíral.
K
„Štajnicm" nechodil. Tam kraloval u tetího stolku pan Schlegl poád sám a toil se a sedl jak chtl. Konen, byl již konec ervna a práv den sv. Petra a Pavla, vidím pojednou pana Ryšánka a pana Schlegla zase tu pohromad. Zas sedl tu pan Schlegl na své místo jako pibitý a oba byli obráceni zády k oknu.
Sousedé a známí picházeli a podávali panu Ryšánkovi Každý ho upímn vítal, staec se píjemným rozilením chvl, usmíval se, mluvil co nejjemnji, byl mkký. Pan Schlegl hledl na kuleník a kouil.
ruku.
Když po
chvílích
osamotnl,
vždy se pan Ryšánek
Vdná
duše. trochu zahledl ku kredenci, kde sedl jeho léka. Práv se tam zase zahledl, a tu pohnul pan Schlegl Zrak jeho lezl pomalu od náhle hlavu trochu stranou. vzhru, pes špiatá jeho kolena Ryšánkovi podlahy po panu až ku ruce, která tu ležela na rohu stolku jako kozí potažená kostra; chvilku spoinul na ruce té, pak zas se kradl výš, až se dotknul svislé elisti, zbdovaného oblieje jen se dotknul a již zrak se mihnul pry a hlava se zas narovnala. to je radost," „I zdrávi vstali spustil hostinský, picházející teprv odnkud z kuchyn nebo ze sklepa. Jakmile krok. byl vstoupil a spatil pana Ryšánka, zrychlil k zase zdráv a no náš, „Tedy zapla pánbh!" „No chvála bohu, chválabohu," usmíval se pan Ryšánek, „ješt jsem tomu uklouznul. Už se cítím jak náleží."
—
—
nmu
—
„Pan Ryšánek ale nekouí ješt žádná chu na tabáek?" „Dnes mám tak poprvé njak chu, zakouím si." „Tak tak, to je dobré znamení," zavel pykslu, zaklepal, podal zas panu Schleglovi s njakou poznámkou a šel.
—
97
—
Pan Ryšánek vyndal dýmku a sáhl pak do šosu pro váek. Zavrtl hlavou, sáhnul tam po druhé, po tetí, pak zavolal drobného sklepníka k sob. „Dosko ke mn, víš kde bydlím? Zde na rohu, ano. ekni, aby ti dali mj váek s tabákem, musí ležet na stole." Kluk si poskoil a odbhnul. Pan Schlegl sebou te hnul. Vztáhl pravici pomalu po oteveném svém váku a pitáhl jej skoro ped pana „Je-li libo já mám tíkrálový s erveným," Ryšánka. a pak si odchrochtnul. svým spsobem úseným pronesl Pan Ryšánek neodpovídal. Pan Ryšánek nepohledl. Hlava jeho zstala odvrácena, kamenn lhostejná jako po
—
let.
celých jedenácte
mu
ruka zachvla, ústa se zavela. zstala na váku pimrazena, oko jeho pipnulo se k zemi, te bafnul, te zahrel hrdlem. Již tu ale byl sklepníek zpt. „Dkuju, už mám vida váek svj," podkoval teprv te pan Ryšánek panu Schleglovi, ale nepohlédl. „Kouím také tíkrálový s erveným," dodal po chvilce, jakoby cítil, že pec musí ješt neho dodat. Nacpal si, zapálil a bafnul. „Chutná?" zavrel pan Schlegl hlasem stokrát drsnatjším než obyejn. „Chutná, zapla pánbh." „No zapla pánbh," opakoval pan Schlegl. Kolem úst trhaly se mu svaly jako blesky po tmavé obloze, a honem dodal: „Už jsme se tu o Vás báli."
Nkolikrát
Pravice
se
pán
Schleglova
—
Te
teprv obrátil pan Ryšánek pomalu hlavu k nmu. obou muž se potkaly. A od té doby mluvili pan Ryšánek a pan Schlegl u tetího stolku spolu.
Oi
Pivedla žeoralia na
mizinu.
1875.
mn
do ní co veselá smutnou, ale hledí pán Vojtíškv. Obliej tak zdrav -& svítivý a do ervena lesklý jako nedlní peínka, politá A takhle k sobot r erstvým máslem. pan "Vojtíšek holil se jen v nedli když už mu bílé vousy po kulaté brad zas vyrazily a jako hustá smetana Také vlasy jeho se skvly, zdál se být ješt hezí. se mi líbily. Neml jich mnoho, zaaly pod okrouhlou pleší na skráních a byly už pešedlý, ne více stíbrný, nýbrž již až lehýnce zas do žlutá, ale byly jako hedváb a vlály tak hebce kolem hlavy. Pan Vojtíšek nosil totiž epici vždy jen v ruce a pokryl se leda, když pejít Vbec se prostorou sluncem píliš praženou. pan Vojtíšek líbil velmi, jeho modré oi záily tak upímn, celá )hci psát událost
.iniciálka
obliej
—
I
ádn
— 1
mn
ml
mn
tvá byla jako by kulatým, upímným okem. Pan Vojtíšek byl žebrák. ím byl ped tím, to nevím. Ale žebrákem musil být dle toho, jak byl po Malé stran znám, již dlouho, a podlé svého zdraví mohl jím být ješt
jeho
Jak byl té doby stár, tak asi dlouho, vypadal jako buk. vím. Jednou jsem ho vidl, když vybelhav se drobným
krkem
svým po Svatojanském vrchu vzhru do Ostruhové pistoupil k policajtovi panu Šimrovi, který open o zábradlí pohodln se tu slunil. Pan Šimr to byl ten ulice
—
99
—
Tak tlustý, že šedivý jeho frak byl policajt. puknutí a hlava jeho od zadu vypadala jako nrate odpustit. Lesklá kolik jitrnic, vypocujících sádlo pílba kývala se mu na velké hlav pi každém pohnutí, tlustý
pan
poád na
—
rozbhl za nkterým tovaryšem, který bez ostychu všem zákonm pes ulici si pešel s hoící dýmkou Tu v ústech, musil pan Šimr pílbu honem vzít do hrsti. jsme se pak my dti smály a tanily po jedné noze, ale jakmile se na nás podíval, hned zas jako by nic. Pan Šimr doufám v boha, byl Nmec ze Šluknova; žije-li dnes ješt sázím se, že mluví posud a zrovna tak špatn že ano esky jako tenkrát. „Nu a vidíte," íkal, Já se tomu nauil za rok." Pan Vojtíšek vzal tenkrát modrou svou epici pod levé rameno a vjel pravicí hluboko do kapsy dlouhého, Pi tom pozdravil zívajícího pana šedivého svého kabátu. Šimrá slovy: „Pomáhej pán bh!" a pan Šimr salutoval. Šastn pak vylovil pan Vojtíšek skromnou svou tabatrku z bezové kry, vytáhl za kožené poutko svrchní dno z ní a podal panu Šimrovi. Pan Šimr si šnupnul a pravil „Už a když se
a
proti
—
—
:
jsou voni taky asi hezky starej. Kolikpak mají?" „Inu," usmíval se pan Vojtíšek, „bude tomu už vru osmdesát let, co mne otec pro obveselení mysle na svtlo vydal."
Pozorlivý tená zajisté se diví, že sml žebrák pan Vojtíšek mluvit s panem policajtem jen tak po sousedsku, a tento že mu ani nevykal, jakž by njakému venkovanu
mu podízenému lovku arci najisto byl k tomu ješt teba si pomyslit, ím tenkráte byl! To nebylo ledabylo které íslo od jedné do
nebo jinému zcela uinil. policajt šesti set,
Weisse,
A
to byl pan Novák, pan Šimr, pan Kedlický a pan kteí v stežení naší ulice za den se vystídali.
To byl malý pan Novák ze Slabec, který nejradj postál si ped kupeckými krami, k vli slivovici; tlustý pan Šimr 7*
100
—
pak pan Kedlický z Vyšehradu, zamraený, dobrosrlený a konen pan Weisse z Rožmitálu, velký, O každém se vdlo, s neobyejn dlouhými, žlutými zuby. odkud je, jak dlouho ve vojšt sloužil, a kolik má dtí; na každého jsme se my „sousedské" dti všely; on znal každého, muže i žehy, a matkám dovedl íci vždy, kam že A když r. 1844 pan Weisse náse dít jejich zabhlo. sledkem požáru v Renthauze vypuklého zemel, šla mu na ze Šluknova;
ale
;
.
poheb celá Ostruhová ulice. On ale nebyl pan Vojtíšek arci také obyejným žebrákem. On si ani vlastního žebráckého zevnjšku nehledl tak písn, vypadal dosti ist, alespo na poátku téhodne; šátek na krku byl vždy poádn uvázán, na kabát byla sice nkdy záplatka, ale ne jako kus pibitého plechu a také ne z píliš látky. Za týden prožebral se vždy celou Malou
rznobarvé stranou.
Ml
všude pístup a jakmile zaslechla hospodyn
mkký hlas, nesla mu hned ochotn svj trojník. pl dobráku, to bylo tenkráte dosti mnoho. Od
venku jeho
Trojník, žebral až
k polednímu, pak si zašel k sv. Mikuláši Zde u kostela nežebral nikdy, ba. on dvanáctou. ani si nevšimnul. zde žebraek pak si zašel depících
rána
na
pl
nkam
ad
A
mu
nechají plný hrnek od obda. Bylo cos volného a klidného v celém jeho bytí a konání, nco takového, co as Storma pimlo k jeho dojemn komickému výroku „Ach koenn ich betteln geln se najíst,
vdl, kde
po
:
ueber die braune hai!" Jen hostinský v našem dom, pan Herzl, mu nikdy trojníku. Pan Herzl byl muž trochu dlouhý,, skoupý, ale takto ušel. Místo penízu pesypal mu z své vždy trochu tabáku. Tu pak bylo to vždy v
—
—
mli pokaždé
nedal trochu
pyksly sobotu
stejný rozhovor.
„Achach, pane Vojtíšku, máme to zlé asy." „Ba že máme, a nebudou lepší, dokud si zámecký lev nesedne na vyšehradskou houpaku."
101 Mínil
lva
na
svatovítské
vži.
Piznám
Vojtíškovo vrtávalo mozkem. spsobem a co rozumný mladý muž
to tvrzení
slušným
pán
osm
tenkráte již
let stár
—
se,
že
mn
O tom jsem
—
byl jsem ovšem nemohl pochybovat ani
zmínný lev mže práv tak jako já o pouti pes kamenný most až na Vyšehrad a zde si také sednout
na okamžik, že jít
na známou krouživou
asy,
vzejít lepší
to
Ale jak že
houpaku.
jsem nechápal.
—
z
toho mají
Byl pekrásný den ervnový. Pan Vojtíšek vyšel z kostela posadil si epici na hlavu, co ochranu proti sálajícímu slunci, a šel pomalu pes nynjší Štpánské námstí. U sochy sv. Trojice se zastavil a usedl na schod. sv.
Mikuláše,
Kašna za ním píjemno!
zvun
šplounala,
slunce
Patrn obdval dnes nkde, kde
hálo,
bylo tak po
stolovali až
dvanácté.
Sotva si byl usedl, zvedla se jedna ze žebraek od dveí mikulášského kostela a šla tímtéž smrem. Té íkali „baba miliónová". Jiné žebrácky slibovaly, že pánbh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „milión a milión" proto také paní oficiálka Hermannova, která chodila ku všem licitacím po Praze, dávala almužnu Miliónová šla rovn kdy chtla a kulhala kdy jí jediné. chtla. šla rovn a pímo k panu Vojtíškovi u sochy. Plátnné suknice se jí kolem suchých hnát plandaly skoro bez zašustní, do ela siln stažená modrá plachetka kývala se nahoru dol. Její obliej byl vždy dsn protivný. ;
Te
mn
Samá drobná vráska jako tenounké nudliky, sbíhající se ke špiatému nosu a ústm. Oi její byly žlutozelené jako u koky. pán
Pistoupla až poblíž pana Vojtíška. „Pochválen Ježíš Kristus," zašpoulila ústa. Pan Vojtíšek kývnul na znamení, že souhlasí.
bud
102 Miliónová usedla na druhý konec schodu a kejchla. „Br I" podotkla, „já nemám slunce ráda, když na mne svítí, musím kejchat." Pan Vojtíšek nic. Miliónová stáhla plachetku na zad a bylo vidt celý Oima mhourala jako koka v slunci, te byly její obliej. zaveny, te zasvítily pod elem jako dva zelené body. Ústa její stále sebou škubala; když se odevela, bylo vidt naped nahoe jediný zub,-t;elý erný. „Pane Vojtíšku," zaala zas, „pane Vojtíšku, já vždycky íkám, kdybyste chtl!" Pan Vojtíšek mlel. Obrátil jen obliej k ní a díval se jí na ústa.
„Vždycky íkám: ano, kdyby pan Vojtíšek chtl, ten by nám moh' povdít, kde jsou dobí lidé."
Pan Vojtíšek nic. „Co pak se tak
upen na mne díváte?" ptala se Miliónová po chvilce. „Copak je na mn?" divím se, pro máte ten jeden zub!" „Ten zub! „Ach ten zub!" vzdychla a pak dodala: „To víte, že ztráta zubu znamená vždy ztrátu jednoho dobrého pítele. Už jsou všichni v hrob, kdož páli a se mnou to všichni. Jen jeden ješt zbyl ale upímn mínili nevím o nevím, kde je ten dobrý pítel mj, kterého Ach milostivý postavil ješt na cestu života.
—
mn
— nm —
mn
—
bh
bože, já jsem tuze
opuštná!" Pan Vojtíšek hledl ped sebe a mlel.
Nco
jako úsmv, jako radost pelítlo obliejem žebraSešpiatila ústa, celý obliej jaksi se jí stáhnul do rt jako do šopky.
iným,
ale bylo to ošklivé.
„Pane Vojtíšku!" „Pane Vojtíšku, my dva bychom mohli být ješt šastni. Tadyhle se poád o Vás zdálo, já myslím, že pánbh tomu tak chce, Vy jste tak samoten, pane
—
mn
—
— — — Vy mám —
—
103
máte všude píze, Vojtíšku, nikdo Vám neposlouží. máte tuze moc dobrých lidí. Vidíte, já bych se k Vám "
Kus pein Pan Vojtíšek mezi tím pomalu
pisthovala.
rovn
vstával.
Už
tu
stál
narovnával kožené stínidlo své epice. „Radš utrejch !" vyhrknul konen a obrátil se bez pozdravu. zelené koule Kráel pomalu k Ostruhové ulici. svítily za ním, až zmizel za rohem. Pak si Miliónová stáhla plachetku až po bradu a sedla a pravicí
si
Dv
dlouho nepohnut.
Snad usnula.
Divné zvsti zaaly se najednou šourat Malou stranou. koho se dotkly, škrabal se za uchem. „Pan Vojtíšek," znlo to asto v rozpravách a za chvilku zas jsi slyšel:
A
„Pan Vojtíšek!" Brzy jsem zvdl všeho.
Pan Vojtíšek prý nebyl ani Pan Vojtíšek prý ml tam za vodou, na Františku, dva domy. To prý ani není pravda, že bydlí pod hradem
chd.
nkde
v Brusce.
si dlal z dobrých malostranských soused po tak dlouho! Mužští se zlobili, cítili urážku, Nastala rozhoenost.
Blázny
A
!
stydli se, že byli lehkovrní. „Darebák!" pravil jeden. „Je pravda," rozumoval druhý, „vidl ho nkdo žebrat v nedli? To byl nejspíš doma, ve svých palácích, a jedl
peené." Ženské ješt váhaly. Dobrá tvá se jim pede píliš upímná.
pán
Vojtíškova zdála
Ale pišel dodatek zvsti. On prý má také dv dcery Jedna prý má lajtnanta a druhá dlají sleny. k divadlu. Nosí jen samé rukaviky a jezdí do
a ty prý chce jít
Stromovky.
104
To rozhodlo
i u ženských. dvakráte tyryadvaceti hodinách byl osud pán Vojtíškv zjinaen. Všude ho ode dveí odbývali, že Kde míval obdy, slyšel, že „dnes nic jsou „zlé asy". nezbylo", nebo: „Jsme chudi, mli jsme jen hrách, to není pro Vás." Uliníci koleni nho poskakovali a pokikovali: „Domácí pán! Domácí pán!" Byl jsem v sobotu ped domem a vidl blížícího se pana Vojtíška. Pan Herzl stál jako obyejn v bílé své
Takka
ve
záste mezi domem,' open o kamennou veej. Mimovoln, v nevysvtlitelném strachu jakéms jsem vebhl do domu a skryl se za silná vrata. Kolem stžejí vidl jsem blížícího se pana Vojtíška dobe. epice se mu v rukou tásla. Nepicházel s jasným úsmvem jako jindy. Hlava byla sklopena, nažloutlé vlasy zcuchány.
„Pochválen
bu
pán Ježíš Kristus," pozdravoval
Pi tom
se mu hlava povznesla. obyejným jeho byly bledý, oko jakoby dímotou potaženo.
hlasem.
„To Vojtíšku,
o
je
dobe,
pjte
n, budou na
dm
mn
že jdete,"
tady vedle „u labut" Nedomluvil.
—
Panu Vojtíškovi vyhrnuly jsem
—
mínil pan
dvacet tisíc. dobré hypotéce.
vždy jsem
—
",
Nebojte
Herzl. se,
Mohl bych
„já
„Pane
že pijdete
te
se slzy náhle proudem.
zavzlykal,
Tváe
koupit
„Vždy
byl po celý život
tak poctivý!" Potácel se
pes ulici a sklesl u zdi pod zatákou k hradu. Hlavu položil na kolena a stkal hlasit. Vrazil jsem do pokoje k rodim r tesa se na celém tle. Matka stála u okna a dívala se pes ulici. Ptala se :
„Copak mu ekl pan
Herzl?"
Hledl jsem upen oknem tam na plaícího pana Matka vaila práv svainu, ale každý okamžik
Vojtíška.
pistoupla také k oknu, vyhlédla ven a zavrtla hlavou.
j
— Najednou
vidí,
že
—
105
pan Vojtíšek pomalu
se
zdvihá.
Rychle ukrojila krajíc chleba, položila jej na hrnek s kávou a spchala ven. Volala, kývala s prahu, pan Vojtíšek nea podávala mu hrnek. vidl a neslyšel. Šla až k na ni. „Zapla pánbh," zašeptal Pan Vojtíšek díval se konen a pak dodal: „ale ted nemžu nic polknout."
nmu
nm
Víc pan Vojtíšek po Malé stran nežebral. Za ekou ovšem také nemohl chodit od domu k domu, neznali ho tam lidé a neznali policajti. Usadil se na Kižovnickém zrovna naproti plácku u podloubíka klementinského, Vídal jsem ho vojenské strážnici, která stávala u mostu. tam po každé, když jsme v prázdné tvrtení odpldne zašli si na Staré msto podívat se na výlohy ryneckých knhkupc. epice ležela ped ním dnem na zemi, hlava byla vždy svšena k prsoum, v rukou držel rženec, nevšímal si nikoho. Pleš, tváe, ruce neleskly a neervenaly se více jako ped nedávném, sežloutlá kže se byla scvrkla do šupinatých ale pro bych to neekl, vrásek. Mám, nemám to íci? že jsem se netroufal pímo k nmu, že jsem se plížil vždy kolem pilíe, abych mu mohl tvrtení své jmní, šajnový groš, od zadu hodit do epice a pak rychle utéci. Pak jsem ho potkal jednou na most vedl ho policajt A pak jsem ho nespatil už nikdy. jna Malou stranu.
—
;
Bylo mrazivé únorové
samý
kvtnatý
tlustý,
z protjších kali psi.
Venku
si
mn
jitro.
v
nmž
Ped domem
kamen.
„Dosko „Ale zaobal
led,
Venku ješt oranžov
šero,
okno
odrážel svit zaharašil vozík a zašt-
se
pro dva žejdlíky mlíka,"
velela matka.
krk."
stála
mlíkaka na vozíku a za vozíkem
stál
—
106
—
policajt pan Kedlický. Kus lojové svíky svítil tiše v tyhranné, sklenné lucern. „Cože, pan Vojtíšek?" ptala se mlíkaka a ustála ve vrtní vaekou. Ono bylo mlíkakám sice ouadn zapo vzeno nžívat vaeky na dlání smetanové parády, ale pan Kedlický byl muž dobrosrdený, už jsem to ekl.
„Ano," odpovdl, „našli jsme ho po plnoci na Oujezd kasáren. Byl na dobro zmrzlý a dali jen roze jsme ho do umrlí komory ke Karmelitánm. draný kabát a kalhoty, ani košile neml." vedle kanonýrských
Ml
O mlzlzém srdci paní Rusky. 1875.
Josef, kupec, byl z nejzámožnjších obchodník v krám svém vbec Myslím, že malostranských. vše, co plodí Indie i Afrika, od sladkého deva a pálené slonové kosti na leštidlo až k zlatému prášku. Také
ml
byl jeho krám na námstí po celý den jak by nabil. Pan Velš byl v krám celý den, vyjímaje v nedli as velkých služeb božích v chrám sv. Víta a pak dobu nl
kterých velkých parád, jež mly pražské sbory mšanské, nebo pan Velš byl ostrostelec, první setnina, první tlupa, tetí muž vždy od pana lajtnanta Nedomy v právo. V krám tu byl by rád obsloužil všechny picházející sám, dva mládence a dva uedníky, a koho nemohl obsloužit, Pan Velš usmíval se vlastn pozdravil, zakýval, usmál se. poád, v krám, na ulici, v kostele, všude, obchodní úsmv byl se mu vryl v lícní svaly a nemohl již z nich ven. Milá
a ml
figurka,
a
s
tím
nevelký,
úsmvem.
tlustý,
hlavikou
s
V krám
kupeckou zástrou, na
ulici
stále
se
v placaté epici a
v dlouhánském
potásající s
koženou
modrém kabát
Ml
se zlatými knoflíky a v baatém cilindru. jsem jistou titrnou pedstavu o panu Velši. V domácnosti jeho nebyl jsem za jeho živobytí nikdy, ale kdykoli jsem si ho myslil, jak vypadá as doma, byl obraz vždy stejný: pan Velš sedí bez epice, ale v záste u stolu, ped ním stojí talí -kouící
—
108
—
se polívky, loket má pan Velš opený o stl a ruka drž ží nabranou lžíci uprosted mezi talíem a úsmvnými ústy a tak tu sedí jako by vytesán a lžíce se nehne ani se2 ani tam. Hloupá pedstava, to vím. Ale v dob, kdy má povídka poíná dne 3. kvtna 184* o 4. hod. odpolední nebyl pan Velš už ani živ. Ležel nad krámem v prvním pate, v parádním svém pokoji a v krásné truhle. Víko ješt nebylo pikryto pan Velš usmíval se ješt po smrti a pi zatlaených oích. Na tvrtou hodinu byl uren funus. Umrlí vz, tak zvaný „tapcový", stál již na námstí ped domem. Také tu stála setnina mšanských ostrostelc i s hudbou. Parádní pokoj byl skoro plný., samé malostranské honorace. To se vdlo, že mikulášský pan fará s asistencí pijde trochu pozdji, jakož bylo obyejem u každého váženjšího souseda, aby se neeklo, že se s ním pospíchá z brány ven. V pokoji bylo dusno. Odpolední slunce sem pralo a lámalo se ve velkých zrcadlech, velké voskové svíce kolem katafalku plály žlut a adily, horký vzduch byl nasycen adem, zápachem erstv lakované erné truhly a tíštk pod mrtvolou, snad také již zápachem z mrtvoly. Panovalo Plaících nebylo, nezstavili: pan ticho, lidé jen šeptali.
—
—
—
Velš bližších
píbuzných a vzdálenjší íkají vždy: „Jen moh' vyplakat ale nemám slz, kdyby to srdce utrhlo." „Ano, ano, to je ale tím horší." Vdova po nevstoupla do pokoje paní Ruska. božtíku Rusovi, hostinském v zahrad Gráfovské, kde bývaly Ponvadž do toho vlastn nejkrásnjší kanonýrské bály. nikomu nic není, podotknu zde jen mimochodem, co se vyprávlo o ovdovní paní Rusky. Tenkráte byla u každého dlosteleckého pluku zvláštní setnina bombardér, mladí, buclatí hoši, krev a mlíko. Tu setninu prý pan Rus nakdybych
se
—
—
mn
Te
prosto
nenávidl,
ho strašn proto
prý sbili.
njak k vli
své
ženušce,
Ale, jak praveno,
a jednou
nikomu do toho
— nic není.
mecítma
—
109
Paní Ruska jedla vdoví chleb svj již na ptžila bezdtná v dom svém na Selském trhu
let,
nkdo
a kdyby se byl
odpovdlo: Chodí na
co
zeptal,
poád
dlá,
bylo
se
by
funusy.
Paní Ruska se protlaila až ku katafalku. Padesátnice, S ramenou jí splývala paní nadprostední výšky. hedbávná erná mantila, erný, svtle zelenými stuhami ozdobený epec vroubil její kulatou a upímnou tvá. Hndé Zatrhlo jí to její oi zahledly se do tváe nebožtíkovy. obliejem, rty se jí zaly chvít, bohaté slzy vyhrkly. Tžce ale statná
za stkala.
Utela
si
bílým šátkem
rychle
oi
a ústa.
V V
levo stála
hlédla na sousedky v právo a v levo. paní Hirtová a modlila se z knížky.
Te
po-
voskáka právo stála njaká slušn obleená panika, kterou paní Ruska neznala byla-li, ;
jak se podobalo,
z Prahy,
Oslovila
rozumí že
ji,
to se
ohledu byla Malá strana „Dej mu pánbh „jako by byl živ tu leží se slzy. „Šel a nechal svou zámožnost smrt
odnkud za vodou. po nmeku, nebo v národním
musila
být
tenkrát skutené levou Prahou.
vnou
—
slávu," pravila paní Ruska, a usmívá se," a zase stírala inoucí nás tu nechal tu také všecku
—
je zlodjka, je."
Neznámá paní neodpovídala. „Jednou jsem byla také na židovském pohbu," pokraovala pološeptem paní Ruska, „ale to není hezké. Všechna zrcadla jsou zavšena, aby prý nevidli mrtvolu, a se obrátí kam chtjí. Takhle je lip, nebožtíka v truhle ze všech stran je vidt já bych ekla, že ta truhla to je krása! Ale zasloužil stojí dvacet zlatých v stíbe, si jí, dobrák, jako by se na nás i z toho zrcadla usmíval. Pranic ho smrt nezmnila, jen trochu ho natáhla jako
pkn
—
—
by byl živ, že?" „Já pana Velše za živa neznala," mínila „Ne? O jé, já tuze dobe. Ješt co
cizí
panika.
svobodného,
110 a také ženu jeho ješt co svobodnou, dej jí pánbh nebe! ji jako dnes, když mli svatbu plakala od božího rána prosím, plakat celý den, když má lovk devt let už s mužským známost Hloupé, ne ? Ten si na ní vyekal, devt let, moh' radš ekat ješt devtkrát devt. Ta byla! Povídám, protivná byla. Ze všech byla nejrozumnjší a nejkrásnjší a hospodáství nerozumla žádná jako ona; na trhu se smlouvala hodinu o grešli, pi prádle upela chudé podlkyni vždycky njakou putnu vody a dveky se u ní
—
Vidím
—
!
ml
lázn! Mla jsem dv nikdy nenajedly. A Velš, ten dveky po sob od nich a vím všecko. Minutu neml Že prý je jenom proto poádný, že se jí bojí, a pokoje. že prý jí jen proto neodmlouvá, aby se zlobila tím více. Víte, ona byla, jak íkáme, romantická, a chtla, aby ji Poád si naíkala, jak ji muž trýzní. celý svt litoval. Kdyby ji byl muž ze zlosti otrávil, byla by bývala ráda, a kdyby se byl muž sám obsil, taky, alespo by ji byl
svt
litoval."
Paní Ruska pohlédla zas k neznámé své sonsedce. Ale neznámá tu víc nestála. V ohni svém nebyla paní Ruska ani spozorovala, že sousedka její zapaluje se v tvái vždy víc a víc, a že uprosted její odstoupla od ní. Nyní rozmlouvala neznámá v pozadí pokoje se suchým panem
ei
Uhmuhlem,
oficiálem
u zemské outárny, píbuzným pana
Velše.
Paní Ruska zahledla se zas na nmou tvá nebožtíZase se jí zaly rty pozachvívat, slza jí vyprýštla
kovu.
z oka.
tové,
„Nebožák," pravila hezky nahlas k voskáce paní Hir„ale 'on je na všechno trest boží, na všechno. Vždy
on také nebyl poctivý, nechme to! Kdyby si byl vzal chudou Tondu, s kterou ml pede dít" „Zdráva v májové noci na koštti pijela?" zasípalo to hlasit za ní a kostnatá ruka mužská položila se jí na
—
—
111
—
Všichni pítomní trhli sehou a hledli na paní rameno. Rusku a pana Uhmuhla, který se te postavil ped ni. Natáhnul ruku ke dvem a velel svým sípavým, ale pronikavým hlasem: „Ven!" „Copak je tam?" tázal se ode dveí druhý pan Uhmhl, tehdejší malostranský policejní komisa. Holá kostra, suchan jako jeho bratr.
„Tady ta arodjnice se sem vetela a pomlouvá mrtvé.
Má
jazyk jako
me."
„Tedy ji bacni pes pochvu!" „To ona dlá pi každém funuse,"
znlo
z
nkolika
stran.
„Už svedla rámusy i na svatém poli!" „Jenom honem ven," velel pan komisa a chopil paní Rusku za ruku. Paní Ruska šla štkajíc jako dít. a pi tak krásném funuse," mínili „Takový skandál
—
zstalí.
pan komisa paní Rusce v pedkolem fará a kaplani. Pak vedl Paní ke schodm. Ruska snažila se sice vypravit ji njaké slovo ze sebe, ale pan komisa vedl ji neúprosn dál až ped dm. Zde kývnul na policejního strážníka: „Dovete tu ženu až k jejímu bytu, aby nedlala pi funuse
„Te
pokoji,
ticho!"
velel
nebo práv
ubírali se
ostudu!"
Paní Ruska byla zapálena jako pivoka, ani se s ní dje. a tak krásný funus!" hluelo „Skandál dole na námstí. víc,
co^
Páni
—
Uhmuhlové,
písae, vnukové pana
A
synové pana barvíe,
Umla,
Uhmela,
nevdla
te
mstského
jak vidt, tuze zavládla dnes nevole byli,
páni. proti paní Rusce malostranská, ekl bych svtová, kdyby Malá strana, bych co rodák pál, pokrývala svt celý.
písní
zas
jakž
—
112
—
Následujícího dne byla paní Ruska obeslána na komisariát v
mostecké
ulici.
Tam
bývalo živo. Když v let úadovali pi otevených oknech, bylo je slyšet pes celou ulici. Spouštli na každého plnými stavidly, tenkráte ješt nebylo toho zdvoilého zacházení, které te každý policejní výkon zajisté krášlí,
asto
se
tam pod okny
na chodníku zastavoval
A
Josef harfenista, známý revolucioná malostranský. když nkterý z nás mladík šel kolem a na nho se podíval, mrknul Josef, ukázal palcem nad sebe a ekl s klidným úsmvem: „Štkají." Doufám, že v tom nebyl despekt, že
hledl Josef jen se vyjádit slovem co možná plastickým. A tam stála v mantile a epci se zelenými stuhami o polednách dne 4. kvtna r. 184* paní Ruska ped písným panem komisaem. Byla zdrcena, hledla k zemi, neodpovídala. A když skonil a jí ekl: „Neopopan komisa písnou svou mžete jít !" važte se už jaktživa na njaký funus šla. Tenkrát ovšem mohl pan komisa zapovdít i umít, jakž pak teprv chodit na pohby. Když vyšla z kanceláe, podíval se pan komisa na nižšího ouedníka a pál s úsmvem: „Ona za to ani nemže. Je jako pila, rozeže, co se
e
—
jí
!
— Te
podloží!"
„Mla
by
platit
da
ve
prospch hluchonmých!"
mínil nižší.
Zasmáli se hlasit a byli oba zas v dobré míe. Ale paní Ruska dlouho se nemohla dodlat bývalé dobré míry sv£*. Konen ji našla. As po pl roce vysthovala se ze svého domu a najala sob byt zrovna vedle Oujezdské brány. Tady musel každý funus kolem. A když šel jakýkoli, vyšla dobrá paní Ruska a srden plakala. vždycky ped .
dm
Veerní
šplechty.
i8 7 5.
ásná, teplá noc ervnová. Hvzdy se jenjen tepetaly, msíc svítil tak vesele, vzduch byl samé stíbrné svtlo. Nejveseleji jako by ale byl msíc svítil na stechy Ostruhové ulice, myslím, že zrovna na tiché ty stechy sousedních dvou dom „u dvou slunc" a „Hlubokého Podivné to stechy, hrav se dostaneš z jedné sklepa".
na druhou, a jsou samý kout, samý žlab, samé pokraování. Zvlášt je rzn profilována stecha „u dvou slunc", tak zvaná sedlová, se dvojím štítem na ulici a dvojím do dvora. Mezi obma jejími hebeny je široký žlab, uprosted pervaný píní chodbikou pdní. Nad tou chodbikou je ovšem také zase stíška, pokrytá jako vše ostatní oblými prejzami, tvoícími po steše sto žlábkových pruh. Z chodbiky jdou dva velké vikýe do onoho stedního, širokého žlabu, který bží pes jako dobe rozísnutá cestika
dm
pes prostedek
hlavy pražského eleganta. Náhle jako by u viký tch byla zapištla myš.
A
zas.
Te
se zárove ve vikýi ke dvoru obráceném objevila hlava a prsa mužská. Lehce se muž vyšvihnul ven a stál ve žlabu. Byl to as dvacetiletý mladík suché, smdé tváe,
erných kadeí, lehkého chmýí nad ústy; fes,
v ruce dlouhý,
erný
troubel a na
na hlav
ml
nm sádrovou dýmku. 8
—
114
— —
Jan Hovora, Šedivý kabátek, šedivá vesta, šedivé spodky poslucha filosofie, prosím. „Myškuju, a ponocárna je prázna," bruel. Pak poNa komín byl pilepen plarch pošel až ke komínu.
Najednou
papíru.
„Nkdo
—
—
mn
blíž.
strávit
mj
oi
a pihlídl
bruel
—
"
„Ah
blíž.
„ne
zase,
a
pihlídl slunce
—
Zrovna jako
— Nebohý Kupka, ted musí pedveer svého svátku — a ml pkný nápad, sám
neopván
Antonín
mn vym — ,"
—
mou
Petofimu.
pejel Hovora rukou
nkdo
Ale je to papír. Ted? se rukou klepnul do ela. báse vytáhlo je to mlsota!
nevymnil
ješt
si
tu byl,
mn
tak
já
ho tento!"
Strhl
sv.
papír,
sbalil
a hodil
pes
stechu.
Pak
nacpal
usedl,
si
dýmku a
zapálil.
A
natáhl se
na teplé prejzy a opel nohy o žlab. Zas to zamyškovalo a Hovora odpovdl tímtéž zvukem neotoiv ani hlavy. Do žlabu se vyhoupnul jiný mladík. Menší, bledý, svtlovlasý, s modrou epicí na hlav, jakou nosila technická legie kdys v roku 1848. Odn byl v kazajku a spodky ze svtlé plachtoviny; v ústech ml hoící doutník. ,,
Servus, Hovoro."
„Servus, Kupko." „Co dláš?" a technik
Kupka, budoucí inženýr, pomalu natáhl vedle Hovory. „Co dlám. Najedl jsem se nastavované kaše a bude nanic.*) Co jsi veeel ty?" ekám, až
mn
„Já
„A
veeel jako pánbh." veeí pánbh?"
co
„Nic."
„E-hm!
*)
—
Ale co sebou
Nastavovaná kase
~
poád
rozmíchané brambory
s
vrtíš?"
trhanými krupkami.
se
te
— „Eh,
rád bych
si
115
—
zul boty.
chom zde mli ve svém
salónu,
Alespo zouvák kdybyalespo ten kousek ná-
adí!"
„Zouvák není náadí, zouvák patí k rodin." Lín te teprv Hovora ke Kupkovi hlavu. „Prosím t," zaal zase, „copak tu kouíš za cigára? sprosté? nebo obrátil
ty
—
ješt sprostší?"
„Pece
se
mn
náš salón
líbí
—
je to krása stropu!"
mínil Kupka.
„A
tak laciný!"
„ím
vtší
byt, tím lacinjší.
Pánbh má
byt nejvtší
a neplatí už pranic."
njak zbožný ped svým svátkem." vy jste moje láska!" rozehíval „Stechy, stechy se Kupka, šermuje doutníkem ve vzduchu. „Závidl bych kominíkm, kdyby nemli pece jen tak jednostrann erný názor do lidského života." Celý ten rozhovor šel voln, v pohodlných pauzách a hlasem jaksi pidušeným. Podivno, ve vysokém lese, na samotách, na horách lovk mimovoln pidušuje hlas. „To je rozkošná noc," liboval si Kupka dále. „To A na Petín ticho! Dnes jezy šumí jako rekv sen. „Ty's dnes
—
ti
slavíci
„No, kotu.
—
—
—
—
je to jásání! Slyšíš?"
za ti dny je po svatém Vítu a pak je po kloJe to krása! Za žádnou cenu bych nechtl
—
bydlet takhle na Starém mst." „Ba! Na tyry míle kolem není tam ptáka. Kdyby si nkdy z Uhelného trhu nepinesli peené husí stehno dom, t
nevdli by
ani,
jak pták vypadá." dva," zahuel v tom
„Teprv jsou tu baryton ve vikýi.
sonorní
—
tenor-
servus !" zvolali Kupka a Hovora. „Novomlýnský Novomlýnský, muž více než ticetiletý, vylézal po všech tyech do žlabu, pohodln, takka kloub za kloubem. 8*
— „Zatracené!"
mne
to pro
není,
116
—
huel te, pomalu
se narovnávaje, „tohle
tomu jsem nenavyk'."
Novomlýnský byl
výšky nadprostední, hezky tlnatý. Jeho tvá byla smdá, hladká a kulatá, oi modré a usmvavé, pod nosem ml mohutné licousy. Na hlav se mu houpal také fes, na tle erný kabátec a svtlé spodky. „No já si nemohu ve své orleánové bund lehnout na
ml
—
sednte, jak se sluší!" prejzy jako vy Kupka a Hovora už sedli. Na tváích jejich byl dívjší, trochu strojený klid ustoupil lehkému úsmvu, •
na Novomlýnského s patrným zalíbením. Bylo zjevno, že on zde zralostí svou vládne. Novomlýnský se usadil naproti nim, na svah druhé stechy a zapálil si se
dívali
doutník.
„Tak co dláte, hoši?" „Chválím Malou stranu," zpovídal „Dívám se na msíc," pál Kupka,
muže
s
živým srdcem
„Te ušklíbl
se
—
se Hovora.
„na toho mrtvého
"
už myslí ale každý, že se Novomlýnský. „Dát vás
mže
dívat na msíc," k cifrám do ouadu
jako mne!" V zvuném hlase jeho nebylo pranic pidušeného, pranic utlumeného, Novomlýnský by byl také ve vysokém lese, na samotách a na horách harašil zcela stejn ano, poupímným hlasem svým. „Copak je nového ? slouchejte, je to pravda, že se Jákl vera u Císaského a obliej jeho se rozesmál. mlýna topil?" „Zcela do opravdy," kýval Hovora s úsmvem, „plave jako mlýnský kámen. Zrovna vedle mne sklouzl do to jsme zachrochtalo to strašn, vyskoily bubliny
—
—
—
8e
—
s
ním
natahali,
vi
Kupko! Pak jsem
se
ho
ptal,
tn
co* si
tak myslel, když se topil, a on ekl, že prý se tomu musil smát proto tak chrochtal." Všichni ti se rozesmáli, smích Novomlýnského zrovna
—
zvonil.
— „A
co
to
Novomlýnský
byl
zase.
117
—
za rámus u profesor," ptal se jste pak odcházel odtamtud,
dnes
„Vy
Hovoro."
„Moc pikantní," špoulil Hovora ústa. „Paní profesorka pišla muži na psaní, schované v psacím stolku. Bylo< od ženské, plno ohn a lásky od paní profesorky samé. Psala mu je ped dvaceti lety a dnes na pišla a bylo
—
n
—
podnes
nerozpeetné
Pomyslete
!
si,
jak
byla
ura-
žena!"
„Jednoaktová veselohra," usmál se Novomlýnský. Natáhl zabruel na Kupku. Kupka byl totiž mezi tím došel až na konec žlabu, sehnul se tam trochu a hledl se již zase vracel, patrn uspokojen nkam do dvora. výsledkem z výpravy své. „Kupko, kam Vás to tam vždycky erti nesou? kam se to díváte Vy slítnete ješt jednou!"
nohy a
Te
—
„Kam se dívám? Ke knihai se dívám. Vy ani neže te už po dvacet let den co den na veer životopis Husv, že pokaždé pi tom pláe. Díval jsem se, jestli se víte,
už dnes rozplakal; ješt ne!" „Hlouposti,
kdybyste
si
všímali
neho
jiného
než
kniha, vy
mladíci," a Novomlýnský zaluskal prsty. „Jestli to pak jste si už všimli té nové kojné naproti u je holka, jak? Ale je jako žluva, nedodrží."
hrní,
má
„Novomlýnský je jako dobrá nejvtší kíž," litoval Hovora
hospodyn, s
s
dvekami
tváí opravdovou.
má kíž, ani se nevyspí. Káno je už o páté nejhezí dveky chodí jen asn z rána pro vodu, aby je nikdo nevidl s putnou." „Ba
na
ulici
že
—
„Mlte, já umím rychle spát a proto jsem asn vzhru. Ostatn," a Novomlýnský oklepával pomalu doutník o prejzu Já a mluvil te s patrnou zálibou, „bývalo, bývalo! býval nesmírný elegán, osm pár rukaviek jsem zruinoval za rok. No, je pravda, já mám posud ten malér, že
—
—
— mám
u holek
118
—
Mžu
za to, že jsem tak hezký? vy nedozrálá štata, abyste mne vidli! vyznání lásky, je zrovna hrza na mne se Ale," pokraoval zas rychleji, „bavte mne pece kom pak je dnes ada, aby uril pedmt pro štstí.
Pál bych vám, Když já dlám podívat.
—
ním! Na zábavu ?"
„Na
Jáklovi."
mínil Novomlýnský zcela urit. veei spolek na veee, každý den Ten, na kterém byla ada, nepišel platit nkdo jiný. nikdy." Pozdvihl pi tom náhodou hlavu k hebenu pro-
„To tedy nepijde,"
ml
„Mli jsme jednou
tjší stechy. „Utopenec!" zvolal jako by zdšen. Kupka a Hovora se rychle ohlédli. Tam nad hebenem strml tetí fes a pod ním se smál
Jáklv široký, ervený obliej na celé kolo. „Honem sem, honem!" volali vzdušní besedníci.
Te
Jákl se pomalu vyvyšoval nad heben. bylo vidt ramena, te už prsa, te život.. „Není ho konce," bruel Novomlýnský, „ten chlap by > moh vycházet v pokraováních." se pešinula pravá dlouhánská noha, te levá, v tom ob sklouzly a se strašným rachotem se svalil Jáckl po steše do žlabu, k nohoum svých pátel; Pátelé se vískav rozesmáli. Zdálo se, že se smje
Te
ba i ten msíc tam nahoe na nebi. Ležel tu na Nejvíce ze všech se ale smál Jáckl sám. bichu a kopal špikama bot do žlabu. Bylo potebí nkolika ádných štulc a leckterého pátelského kopnutí, než se Jákl odhodlal zase se sebrat. Narovnal se pomalu v celé sáhové velebnosti své a ohmacelá stecha,
tával
svj
letní
šat,
„Ani steh nepustil," mlýnského. „No, vymysliTs
šat to jakési neurité, žlutavé barvy. liboval si pak a usedl vedle Novo-
nco
pro dnešní zábavu?"
119 Jákl natáhl ruce mezi kolena a kolíbal chvilku svrchní Pak pohodln zaal: voln ku pedu a na zad. já jsem si vymyslil, aby jako každý z nás íkal „Já Víte, jako nejstarší vzpomínku, kterou ze života svého má. " tu nejstarší, kterou
tlo
—
—
myslil, že pijde nco hloupého," zabruel mu Novomlýnský do toho. „To je hrza, absolvo" vaný jurista, lovk, který má už nkolik rigoros
„Vždy jsem
si
—
„Vždy Vy durdil
jste
se
také
tak
tuze
chytrý
nenarodil,"
se Jákl.
„Já? Prosím! Mne nosila matka pod srdcem šestnáct Pak jsem a když jsem se narodil, už jsem mluvil. studoval tyryadvacet latinských škol a každé slovo, které mluvím, pišlo otci na dvacetník." „No, snad to není tak hloupé," mínil Hovora a vykle-
msíc
dýmku, „zkusme to! Ty máš pece nejstarší svou vzpomínku už nalezenu, Jákle?" „Já? To se rozumí," pisvdil Jákl houpaje se klidn snad dál. „Já se pamatuju na nco, když nebyla ješt ani dv léta. Otec nebyl doma, matka musila pak pával
mn
také nkam pes ulici odskoit, kam mne s sebou vzít nemohla, a já zstal sám, služky jsme nemli. Aby se vzala matka z kuchyn živou husu, kterou nezastesklo, do svtnice. chovala na dokrmení, a dala ji ke bylo v samot té ouzko, obejmul jsem husu keovit kolem krku, já strachy beel, husa strachy kejhala pkný genre, ne?"
mn
Mn
mn
—
„Tuze pkný," huel Novomlýnský. žlabe se na chvilku rozhostilo pemýšlivé ticho. Hovora byl už asi tikráte piložil vždy novou rozžhatou sirku k nacpané zas dýmce, ale po každé zapomnl zatáhnout.
Ve
Te
zatáh' najednou a spustil:
mn
„Už se vzpomínka vyVoršilek a jeptišky s otcem v kláštee jsem Byl mne braly na klín a líbaly mne." klubala!
—
120
—
„Ješt pknjší než ta husa," huel zas Novomlýnský. „Máte Vy nco také tak pkného, Kupko?" se usmál.
Kupka
„Mj dd
byl zvoníkem v Rakovníku. Byl tuze stár a tu ho jednoho dne napadlo, že si sám pozvonil umírákem, šel dom, lehl a umel. Vedli mne k jeho mrtvole byla už obleena a na nohou mla bílé punochy abych políbil mu palce u nohou, už ani nevím, jaká je to
—
—
povra. Pak jsem si hrál kolem truhláe, v dom a pracoval na truhle."
„Famósn
to
jde!"
radoval
se
který bydlel
„A
Jákl.
ted Novo-
mlýnský!"
Novomlýnský byl zakabonn a mlel. ale
pedce „Já
Vlastn
Konen
odevel
ústa.
— —
já
já
—
nemám pražádnou
mám dv
—
nejstarší vzpomínku. ale nevím, která je starší. Pa-
jak jsme se sthovali s Novozámeckých schod níž, k „Elefantm", a já nechtl z domu, dokud nenesli za mnou kolébku. A pak pak jsem jednou ekl své seste
matuju
se,
—
—
mn
nasolila Matka ošklivé. ošklivé slovo víte, Je pravda hubu a musel jsem stát u zadní nohy piana. dít je zajímavé stvoení takový prakomický obrázek Tak hloupouké, tak lhostejné k nádorostlého lovka! První sledkm, lovk v skutku ví v Andla strážce. moje modlitební kniha vám byla nmecká. Já ale neuml tenkrát ješt ani slova nmecky po celý rok jsem se
—
tuze
—
—
—
—
—
z ní
mn
modlil
frauen"
a nestalo
se
pranic."
Jákl
spokojen líbí.
„gebet fuer schwangere
ted!
se
zase pracoval
na
nho
lovk udlá
nohama do
žlabu.
podíval. „Vidíte, to se
Novomlýnský
mn na Jáklovi
dobrý vtip a na Jáklovi je hned vidt
úinek." „Ani
mn
nenapadlo smát se Vašemu vtipu," bránil se
— „Mn
Jákl.
ímané mli
—
121
napadlo ted nco obrovsky hloupého snad také dti, ne?"
„Podobá
!
—
Staí
se."
neumly také hned mluvit jako Cicero, snad žvatlaly jako naše dti. Pomyslete si žvatlanou starou latinu Hanibaj ante pojtas Hanibaj ante pojtas Josef!" Ježíš Marja „A
ty
snad
— —
—
!
—
Kopání Jáklovo pecházelo
!
až
ted!
v zuení.
—
Všichni
stecha, i ten msíc nahoe s hvzdikami jakoby chechtal: „Hanibaj ante pojtas". „Dnes je Jákl v dobré míe," mínil Hovora. se smáli, besedníci,
„Je," potvrzoval Kupka vedle, „pro asi I" Jákl se byl již utišil. Sedl tu vzpímen a
jeho oko hledlo
— — —
—
upímné
na Kupku. „Hm Ale pro pro beztoho mne to tlaí ano, eknu! bych vám to neekl Jsem zamilován totiž vlastn už nejsem ale mám totiž také ne se ženit já vlastn nevím, jak bych to honem ek'."
—
— —
—
!
—
„Hezká?" tázal se Kupka rychle. „Nu snad by svým nejlepším pátelm nevyvedl infamii, že
by
—
si
vzal ošklivou ženu ?" bránil
hm! No což, já bych byl také pro rodinný v tom všude na pekážku," páni manželé jsou to se rozumí, Novomlýnský. „Peníze?"
„Ženit
mn
život, ale
mínil,
vnu.
tu
Hovora pítele.
„Eh co peníze! Já se neptám po penzích, po žádném Uhodí nkolik suchých let a lovk to propije." „Tak mladý a už tak šlechetný!" „Ale které je to
dve?"
ptali se
dva najednou.
4
„Lizinka.'
„Jaká Lizinka?" „Perálkovic znáte?"
—
krejího
—
ze
„Bodej!" pisvdoval Hovora.
Senovážné
ulice
—
„Jsou ti dcery. Nej-
— starší
Marie
zane
zívat.
—
tu
Pak
nemohu Lizinka.
122
— Jak se na ni podívám, pak Karla, ta suchá."
vystát.
A
„Tak suchá, že si musí vždycky zuby naslinit, aby mohla stáhnout ústa. A vidíte, ta se vdala nejdív," divil se Kupka. Zkušený Novomlýnský vyzdvihl prst: „Ze tí sester
—
to si pamatujte!" vdá sev nejošklivjší vždycky naped „Žvate si, žvate!" bruel Jakl. „Nemohu to vystát, když nkdo mnoho mluví, nedostanu se pak nikdy k slovu." „Ano, Lizinka je hezká." „To si myslím!" „A jak dlouho se milujete?" ted tomu bude už osmnáct let." A na „Pokej tvái Jáklov zahrála si jemná ironie. „Já chodil do druhé normálky, ona vedle do první. Bylo to v zim, když jsem. Rozpro vždy ji poznal a hned se do ní zamiloval košné dvátko! Hlavika jako mako vika, vlasy v dlouhých Na hlav mla už, zlatých copech, tváiky jako rže. zelený hedvábný klobouk a s ramenou jí splýval zelenžlutý
—
—
—Na
!
školské tašce její byl vyšitý bílý pudlík v Dvátko nebylo bože, ten pudlíek! v nejistot o citech, jaké ve bylo vzbudilo.
viklér.
nebi
—
mn
zaal do
—
modrém dlouho
Dodal
bouchat snhovými koudohonil jsem ji a strh' jí klobouk lemi, Od té doby se na mne usmívala, rozumla mn. s hlavy. Ovšem promluvit jsem se na ni také potom ješt netroufal, ale snhem jsem po ní házel asto." „As dv léta na to jsem sám už vyuoval menšího hocha a ten bydlil v Senovážné ulici na konci. Chodil jsem denn kolem Perálkovic a Lizinka stávala ped domem. Prostovlasa a bez vikléru byla teprv krásna Nevinné, isté její oko modré hledlo vždy vesele na mne; nemohl jsem si pomoci, já se zaervenal pokaždé. Známost naše stávala se vždy dvrnjší. Jednou stála tu a jedla chleba s máslem.
jsem
si
jednou srdce, a když utíkala,
ní
—
!
— Dodal jsem
123
— mn
zase srdce a zastavil se. „Dala kousek," „Tumal!" ekla a ulomila skývu. „To já nic nechci vtší," škádlím galantn. „I pak by Šel jsem blažený zbylo! A mám hladí" smála se luzn. dál, ješt z dálky Lizince ukazuje obdrženou skývu svou. Škoda brzy na to si vzali rodie hocha, kterého jsem vzdlával, uitele jiného mli hloupou záminku, že my dva si
—
povídám.
—
—
mn
—
;
si
spolu prý jen hrajem."
Lizinkou tak as po patnácte let skoro Prvního máje byla nedle najednou napadlo vyjít si trochu dál za bránu nevím pro, takto by pro mne mohly po celý rok být všechny brány zazdny. Magnetism srdce nejspíš! Jdu do Šárky k isteckému. Zde sedl starý Perálek a Perálková a Marie a Lizinka. Rozkvetlá rže! kulaté Oko podnes tak nevinné, tak jako perioda Goethova. isté jako u dítte. Co muž jsem byl te za minutu hotov práv tak jako ped osmnácti lety co dít." „U stolu, u nhož jsem poblíž zasedl, pomlouvali Perálka.
„Pak jsme
ani nevidli.
se s
Až
—
letos.
— —
mn
— — —
—
—
„Když mluví, ukazuje poád na
mnívali,
—
že myslí že prý se,
„Povídá nebere k tanci," Nebohá Lizinka
lebku,
Rám
aby
lidé se do-
— —
protivný hlupák!" pravil soused. svoje dcery fackuje, když je nikdo Vzdvihl jsem se. povídal druhý.
—
—
Mládež vedle pod širým nebem tanila. Víte, já netaním rád, jsem trochu dlouhého tla a tu lovk už to sluší nebo nevyvede tak snadno grácii, ale nu jak se jmenuje ne U stolu s Perálkovými sedl starý ten starý hejtman v pensi, ten Bavil se Vítek, ano !
a
—
!
živ
s
Marií.
Známe
se.
—mn
Tedy jsem k
!
nmu
pistoupil
a pozdravil Perálkovy. Lizinka se pousmála, pak se zaervenala. Za chvilku jsem ji poprosil o tanec. Podívala se na matku a slíbila tverylku, do kola že netaní. To
mn
mn
bylo tuze vhod."
„OdtaDili jsme tverylku skoro mlky.
Pak jsme
ale
__ 124
—
e
šli procházkou podél potoku a tu se Ptal rozpoutala. jsem se jí, zdali mne ješt zná. Dala hlaviku stranou níž a jen se tak na mne podívala nevinnýma svýma okama. Po chvilce bylo, jako bych byl zas malým díttem, mluvil jsem o snhových koulích a o pudlíku a o skýv Nu pomazánky jí bylo jist také tak, to jsem cítil. pak jsem je doprovázel dom. Lizinku chze njak namáhala, já ji vedl. „Tak tak, mládež k sob," pravil Vítek Pravda, zamilovaný lovk je neprotivný chlap! dtklivý i k dobe mínnému slovu." „um „Za nkolik dní jsem dostal od Lizinky lístek 3 uhr bei St. Niclas zu komen." Chvl jsem se blahem. Od kostela jsme šli do valdštýnské zahrady tam jsme si pisáhli vnou lásku, tam jsem jí slíbil, že do srpna Pak si odbudu promoci a do dvou let že bude mou. mne uvedla k rodim svým; vidl jsem, že Perálek je milý lovk a Perálková matka velmi rozšafná, jen Marie se nelíbila, hledla na mne njak divn." musila „Hned na to jsou tomu už tyry nedle Lizinka nakvap ven, k umírající tet do Klatov." mezi „A vera pišel pítel medik Bureš. Povídá „Znám." „Dnes jiným: „Znáš Lizinku Perálkovu?" ". porodila kluka, v porodnici na oddlení," Pátelé naslouchali Jáklovu vypravování sice potud
mn
—
—
—
—
—
—
—
mn
—
—
—
—
—mn
zajímavých poslední Gh jeho slovech bylo najednou to by už ani nevypravoval všemi temi škublo a ohlídli se po vikýi. „A v poledne pišel tam nahoru starý hejtman Vítek a poptával se po jejím zdraví a co se narodilo," dodal
napnut,
pedce
ale
pi
—
náhle, jako
Jákl.
—
chechtají se," za„Poslouchají nás domácí holky šeptal v to náhle Novomlýnský. již byl vyskoil a s hbitostí k víe až nepodobnou zmizel ve vikýi. za ním hupky
A
A
hupky Kupka a Hovora.
— Msíc na se mu, že mlasknutí.
—
—
krk a naklonil ucho zdálo pod stechou lehký díví kvikot a pak
nebi
slyší
125
natáh'
Snad slyšel Jákl také cosi podobného. Složil alespo dlouhé ruce klidn zase mezi kolena, zahoupal se ku pedu a na zad a bruel: „Když se krade v noci, je to své
okolnost pitžující.
"
«*»-
X>olitor*
Kazisvt. 1876.
ují eíkali mu vždycky tak, až po jisté píhod, ale ta byla tak divná, že pišla i do novin. Vlastn se jme•& noval pan Heribert a kestním jménem svým njak r zcela neobyejn, jen že už nevím jak. Pan Heribert
JY
totiž abych pravdu mluvil, on byl skupromovován na doktora medicinse, ale neléil pranikoho a pranieho. Sám by se byl musil piznat, že od doby, kdy co student navštvoval kliniky, neml ani jediného nemocného pod rukama. A byl by se snad i ochotn k tomu piznal, jen kdyby byl vbec s nkým mluvil. Ale •
byl lékaem,
ten
byl to
lovk
prazvláštní.
Doktor Heribert byl synem doktora Heriberta, velmi oblíbeného to druhdy lékae malostranského. Matka umela záhy, otec umel krátce ped synovou promocí a zstavil mu na Oujezd jednopatrový domek, snad také nco penz, ale ne mnoho. V tom domku dr. Heribert junior sídlil. Dva pízemní krámky na ulici, pronajatý byt v prvním pate ku pedu nesly mu nco inže, on sám bydlel v prvním pate ve dvoe a k nmu vedly pímo ze dvora schody zvláštní, devnou míží hned dole u dvora uzavené, takto Jak to u nho v bytu vypadalo, nevím, že ale nekryté. žil velmi jednoduše, vím. Jeden z obou krámk byl totiž
hokynáský, hokynáka
pana
doktora
obsluhovala
a
syn
— její,
Jozífek, byl
dokamarádili,
Ale u
zpyšnl.
vaí
si
mj
stal
kamarád
nho
—
— už jsme
dávno, tuze dávno
koím
u arcibiskupa a jsem zvdl, že pan doktor Heribert na obd že chodí do njaké laciné
se
snídani sám,
127
Jozífek
pak
mst
a veei že odbývá lecjak. Dr. Heribert mladší byl by po Malé stran dosti pízn, kdyby byl chtl. Po smrti otcov penášeli churaví
jídelny
na Starém
ml
a
dvru
svou na nho, ale pišel chudý neb bohatý, on nevyžádného a nešel nikam. Znenáhla tedy dvra pestala, obyvatelé okolní zali ho považovat za nco takového, emu se íká „zkažený student", a pozdj se i posmívali: ani koku bych mu nesvil!" Doktora „Ah doktor, ano Zdálo se, že Heriberta, podobalo se, pílišn se to netklo. slyšel
—
vbec svadlý
Nikoho nepozdravil, pozdraven nikomu Když šel po ulici, vypadalo to, jako když vichr honí sem a tam. Byl postavy skoro malé
o lidi nestojí.
nedkoval. list
podle nové míry ml jen as tak pl druhého a tu suchou postaviku svou kormidloval ulicí byla od ostatních postav lidských vždy aspo na Odtud to zmítání. Modré jeho oko vzdálena. Tvá plno ostychu, jako oko kopnutého psa.
—
svtlohndým vousem zarostlá náhled byla také nco zcela
zarostlá
tvá
neslušného.
metru
— —
tak, aby dva kroky
bylo jaksi jeho byla
dle tehdejších
V
zim, když na sob šedivý mlynáský' kalmuk, zapadala hlavika pod soukennou epicí hluboko do límce z bavlnného astrachánu, a v let, když ml šedivý, kostkovaný šat lehký nebo ješt lehí šat plátný, kývala se nejist jakoby na slabé stopce. V let chodil již o tvrté hodin ranní do sad na Mariánských hradbách a tu si zasedl s knihou v ruce nkam na nejodlehlejší lavici. Stalo se, že nkterý
ml
nmU
si k pisedl a mluviti Heribert vstal, sklapnul knihu a šel, neodvtiv ani slova. Pak ho už nechali zcela. Ano tak daleko to pivedl dr. Heribert, že vzdor tomu, že mu bylo teprv
dobrosrdený soused malostranský zaal.
Ale
dr.
— asi
tyicet
let,
128
—
nestarala se z malostranských panen o
už ani jedna.
nho
—
Najednou se ale pihodilo nco jak jsem ekl, až A o tom chci vypravovat. do novin to pišlo Byl pekrásný den ervnový. Takový den, kdy se nái zdá, že úsmv nejvyšší spokojenosti rozkládá se po nebi zemi i po tváích všech lidí. A v den ten pohyboval se pozd odpldne nádherný poheb Oujezdem k brán. Po chovávali pana Schepelera, radu outárny zemské i stavovské nám to odpus, ale vru se jak se tenkrát íkalo. >0 zdálo, že i po tom pohbu je rozesten onen úsmv spo kojený! Tvá mrtvého ovšem nebylo vidt, není u nás zvyl jihu, kde nosí mrtvé k hrobu v rakvi otevené, aby naposled ješt, než sklouznou do jámy, oháli v slunci Ale odpotem-li jistou slušnou opravdovost, nemohla Ležela za pekrásnéhí jakás všeobecná spokojenost upít. toho dne lidem jakoby ve všech údech pomozme si! !
Bh
\
—
Nejspokojenjší byli as ti praktikanti zemských úadí kteí pana radu na márách nesli. Nedali si to vzít. Dva dny byli v rozechvní a lítali z kanceláe do kanceláe te šli hrd a pod nákladem svým, každý pe svden, že spoívají na zraky svta a že svt ten s
odmen
nm
„To jsou praktikanti stavovští!" Spokojen byl dál dlouhý pan doktor Link, který po jen osmidenní nemoc zesnulého pana rady byl od téhož vdovy obdržel dvace dukát honoráe, celá Malá strana o tom již vdla; še te s hlavou trochu sklopenou, jakoby pemýšlel. Spokojei šeptá:
byl soused Ostrohradský, emená a nejbližší píbuzný pán radv. Za živa ho sice pan strýek zanedbával, ale te už Ostrohradský, že v kšaftu je mu piknuto pt
vdl
tisíc
zlatých a nkolikrát byl již
k sládkovi panu Kejíkovi
ml dobré jádro!" Ostrohradský šel hned za rakví a vedle nho obtloustlý, zdravotou svítící pan Kejík, nejlepší a nejdvrnjší pítel
mezi
prvodem
se pronesl:
„Pec
—
—
129
Zrovna za tma dvma šli pánové Kdojek,. nebožtíkv. Mužík a Homann, vesms radové zemské útárny, ale co do hodnosti mladší než zesnulý Schepeler; také ti byli
patrn
Ba musíme
spokojeni.
Marie Schepelerová, bránila
sedící
všeobecné
se
s
bolestí
íci,
samotná v prvním
spokojenosti,
že
ale
že ani paní íiakru,
bohužel ta
neujejí
ervnové nálady pímo nevyplývala. Dobrá panika ta byla ovšem ženskou, a být již tetí den pedmtem velého soucitu tolika lidí, to lechtá. Pak také štíhlému jejímu vzrstu slušely erné smutení šaty zrovna spokojenost
roztomile
v rámci
a
z
Jediný,
trochu
vždy
erného
bleounká
její
pkn. smrt pán
tvá
vyjímala se
závoje zvlášt
kdo tžce nesl
nepíjemného dojmu nijak
Kejík, posud mládenec a jak
vrnjší nebožtíkv
pítel.
radovu a hluboce
se zbavit nemohl, byl sládek již
Byla
pan
praveno nejlepší a nejdmu mladá vdova již vera
vyjádila své oekávání, že se jí te patin odmní za to, že mu už za živobytí svého manžela byla tak vrna. soused Ostrohradský poprvé dnes Když k dobré jádro!" odvtil pan Kejík pronesl své: „Pec
zejm
—
nmu ml
smutn: „Ba neml,
sic by byl vydržel dýl." hradskému více už ani neodpovídal.
A
pak Ostro-
Prvod pomalu
došel Oujezdské brány. Tenkráte ješt tak k pefouknutí lehýnká jak je dnes, vinula se tžkými hradbami, dva dlouhé, kivé a temné tunely stály za sebou, pravá pedmluva k hrobm zábranským.
nebyla brána ta
Parádní pohební vz byl te prvod pedjel a zastavil u brány. Knží se obrátili, mládenci spustili máry pomalu k zemi a zaalo kropení. Pak koové povytáhli pohyblivý podklad vozu a mládenci vzdvihli rakev, aby ji dali na vz. Ted se to stalo že byl na jedné stran nadbytek nebo na obou stranách zcela stejná neobratnost sil, náhle rakev sjela užším koncem k zemi a víko s rachotem !
Bu
—
—
—
130
odskoilo. Mrtvola zstala sice v rakvi, ale svezla se trochu do kolenou a pravá ruka se vymrštila pes rakev ven. Zdšení bylo všeobecné. Rázem nastalo ticho, že soused mohl slyšet tikot hodinek v sousedov kapse. Zraky všech A zrovna vedle se vpijely v nehybnou tvá mrtvého rady. doktor Heribert. Byl se práv branou vracel rakve stál z njaké procházky, kormidloval mezi hromadou lidí sice sem tam, ale náhle byl nucen zstat stát zrovna za knžími a te byl šedivý jeho kabátek zrovna vedle erného rubáše umrlcova.
—
To
trvalo okamžik.
svislé ruky,
snad aby
mimovoln chopil se Heribert Ale podržel zase v rakvi umístil.
Jaksi
ji
v rukou svých, prsty jeho nepokojn hrály, a oi spoívaly pátrav na mrtvém oblieji ped ním. Ted vztáhl ruku a rozevel víko pravého umrlcova oka.
ji
pak
„No, co pak je to?" houkl v tom Ostrohradský. se to nespraví? Máme tak zstat stát?"
„Pro
Nkteí
mládenci vztahovali ruce. „Pozor!" vzkikl malý Heribert hlasem k neuvení „Ten muž není mrtev!" širokým a zvuným. Vy jste blázen!" huel pan doktor „Nesmysl! Link.
—
do toho Ostrohradský. Jen sládek zmatek. Kejík byl rychle pistoupil ke klidnému Heribertovi. „A co se má stát?" tázal se dychtiv: „Není opravdu není mrtev?" ho rychle doneste nkam „Není. Je jen ztrnulý. do domu, zkusíme pomoci!"
„Kde pak
je policie!?"
Na
tváích
všech
byl
volal
nejvyšší
—
Te
a
„Nejhotovjší bláznovství!"
„Když ten není mrtev, tedy „Kdo pak je to?" ptal „I prý doktor
—
"
—
kiel pan
"
se Ostrohradský.
doktor Link.
— 131 — Kazisvt! —
Policie!" „Doktor byla náhle zalomcovala myšlenka na
„Doktor a Mužík.
Kazisvt,"
opakovali
iel emená, tch pt tisíc. páni
radové
jímž
Kdojek
Ale již nesl obtovný pítel pan Kejík. s nkolika mládenci rakev pomalu do vedlejšího hostince „u Vápenice". Po ulici nastal hluk a povyk zrovna boulivý. Pohební vz obracel, fiaki obraceli, pan rada Kdojek zvolal: vždy se dozvíme všechno!", ale nikdo nevdl, „Pojdme co má init. „Dobe že jdete, pane komisai!" volal Ostro-
—
hradský na picházejícího ted policejního úadníka. „Dje se tu strašná, nedovolená komedie prznní mrtvol za bílého dne následoval komisae ped pl Prahou Doktor Link zmizel. Za chvilku už dovnit Vápenice. „Rozejdte byl Ostrohradský zase venku, za ním komisa. se, prosím," pravil tento k shromáždným, „nikdo nesmí tam! Doktor Heribert tvrdí najisto, že pivede pana radu
— — "a
—
k sob." Paní radová chtla
mže nkdy stoupil ke
i
usmrtit.
koáru, kde
z koáru ven, ale omdlela. Radost Ted! vyšel chvatn pan Kejík a pise paniky s omdlelou paní radovou
„Dovezte ji pomalu dom, doma se vzkísí," radil. A pak zabruel pro sebe: „Je pece píjemná tuze píjemná!" Obrátil se, vskoil do fiakru a odjel, kam ho byl doktor Heribert poslal. obíraly.
—
truchlící se rozešli. Ale Oujezd byl pln lidí a policejní stráž musila ped domem poádku. Vypravovali si v kupách nejdivnjší vci. jedni zloeili doktoru Linko vi a vypravovali si o
Vozy u brány dbát
Hned
se rozjely,
poád
nm
pomluvy,
hned zas
jiní posmívali se Heribertovi.
pan Kejík a prohodil nco se záícím „Už jsem sám cítil nadji!" Ten doktor aruje!" „Dýchá!" zvolal posledn
se objevil spchající
obliejem: puls.
Ob as
„Máme
nejlepší
—
—
9*
—
132
—
všecek u vytržení a vrhnul sebou do pipraveného aby radostnou zprávu dovezl paní radové.
fiakru r
Konen pozd na veer, již k desáté hodin, vynesli Vápenice zakrytá nosítka. Po jedné stran šel doktor Heribert a pan Kejík, po druhé stran komisa. Ale nebylo jediné malostranské hospody, kde by nebylo O niem jiném se nebývalo natlueno až pes plnoc. mluvilo, než o vzkíšení pana rady Schepelera a o doktoru z
A
Heribertovi.
mluvilo se
zimnin.
„Ten umí víc než co stojí v latinské kuchyni!" „Jak se lovk na nho podívá, hned to vidí! Už jeho otec byl výborný výborný léka! To se ddí." Ten by si musel „Ale že nechce praktikovat?
—
stát
jako njaký
—
dvorní rada!"
„Má asi peníze, to „A pro mu íkají
je to."
doktor Kazisvt?" „Kazisvt? Já to neslyšel." „Dnes jsem to slyšel stokrát." Po dvou msících úadoval pan rada Schepeler zas jako dív: „Pánbh na nebi a doktor Heribert na zemi!" íkal. A jindy zas „Kejík je diamant !" Celé msto mluvilo o doktoru Heribertovi. Noviny o Malá Strana byla psaly nejspíš po celém svt.
—
:
—
nm
Baroni, hrabata, pyšná. Vypravovaly se vci podivné. knížata hledli si prý získat doktora Heriberta za osobního
vládnoucí král italský mu uinil návrh co nejnaléhavji ucházeli o nho smrti by bylo mnoho lidí mlo radost. Ale doktor Heribert byl jako zabednn. Ba vypravovalo se, že paní radová mu nesla plný pytlík dukát, že se k ale nikdy nedostala, a naposled prý ji polil
lékae.
pímo
Ba
jistý
Vbec se neslýchaný. všichni takoví, z jichž
nmu
s
pavlae vodou.
ale
Zas bylo vidt, že o lidi nestojí. Pozdravovali ho, on Jako dív kormidloval ulicemi a pr-
nedkoval nikdy.
133 svitná, suchá jeho hlavika potásala se bojácn jako chmýí. Nemocného nepijal nikdy. Ale pece se mu te íkalo všeobecn „doktor Kazisvt". Spadlo to jako s nebe.
Již jsem ho nevidl pes deset let; ani nevím, žije-li. Jeho malý domek na Oujezd stojí posud nedotknut. Musím se jednou poptat.
Hastrman, 1876.
6
A
kloboukem v ruce. byl sebe vtší úpal nebo že držel svj nízký, na slunení, nejvýš Qjt»mrazový ale baatý^ cylindr se širokou stechou nad hlavou jako hodil vždy s
Šedivé vlasy byly hladce piísnuty k lebce a spojovaly se v zadu v cpek tak pevn stlaený a svázaný, že se ani nekýval jeden to z nejposlednjších v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo ti.
í
parasol.
—
cpk
Zelený fráek jeho, se zlatými knoflíky, ml živtek jen krátký, za to byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postaviku pán Rybáovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, erné spodky šly jen po kolena, kde se svítily dv stíbrné prasky, pak dál byly snhobílé
punochy
tmi
zas až
šouraly
k jiným
dvma
se velké stevíce.
stíbrným praskám a pod Byly-li
ty
stevíce
nkdy
obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kže se stechy nejstaršího fíakra.
vným
Suchý, špiatý obliej pán Rybáv byl ozáen Zvláštní podívání bylo na pana Rybáe, když šel po ulici. Každých dvacet krok zstal stát a obrátil se v právo v levo. Podobalo se, že jeho myšlenky nejsou v nm, že jdou uctiv asi krok za ním a poád ho baví njakými veselými nápady, tak že pan Rybá musí se usmívat
úsmvem.
— a ob
as
se
po
tverácích
135
—
ohlídne.
Když nkoho pozdra-
voval, vyzdvihl jen ukazova pravé ruky do výše a lehýnce Takové lehýnké hvízdnutí zafielo vždy také, hvízdnul.
Rybá zaal mluvit, a obyejn zaínal s mlo význam potakující. Pan Rybá bydlel v Hluboké cest, hned dole
když pan což
„jó!"
v levo, Ale kdyby byl býval již až u samého výhlídkou na Petín. domu, jakmile spatil njaké cizince, kteí zahýbali v právo na Hradany, vždy šel za nimi. Když zastavili u rozložité výhlídky a obdivovali se kráse naší Prahy, stál vedle nich, Pro nebydlíme pozdvih' prst a hvízdnul: „jó, moe! u moe!" Pak šel za nimi do hradu a když se cizinci ve svatováclavské kapli obdivovali zas stnám vyloženým eskými drahokamy, hvízdnul po druhé: „To si myslím! U nás v echách hodí pasák kamenem za stádem, a kámen má asto vtší cenu než celé stádo!" Yíc jim neekl nikdy. s
—
Pro jeho jméno, pro jeho zelený fráek a pro to „moe!" íkali jsme mu hastrman. Ale v úct jsme ho mli staí Pan Rybá byl justiciárem na výslužb, nkde od mladí. Turnova. Zde v Praze žil u své blízké píbuzné mladé, která mla nevysokého úadníka za muže a s ním už dv nebo ti
Vypravovalo se, že pan Rybá je až bájen dítky. Ani ne tak na penzích, jako na drahokamech. Ve svém pokojíku ml, íkali, stát vysokou ernou skí, v té skíni byly samé nízké, tyhranné škatule erné, hezky velké, a v každé škatuli byl vnitek snhobílou lepenkou rozdlen na samé tverce a v každém tverci ležel na bavlnce lesknoucí se drahokam. Byli lidé, kteí to vidli. Našel a sebral prý vše sám na hoe Kozákov. My dti tak se nazývali jsme sob vypravovaly, že když u Šajvl ti pán Rybáovi píbuzní myje se podlaha, posypávají ji místo pískem samým natlueným cukrem. V sobotu, v den drhnutí, vždy jsme ukrutn závidly dtem Šajvlovým. bohat.
—
—
—
136
—
Jednou jsem sedl nad píkopem v levo za Bruskou branou Rybáe. Tam usedal totiž pan Rybá každého krásného dne na hodinku pohodln do trávy a kouil si Tenkrát šli náhodou dva vtší studující z krátké dýmky. kolem. Jeden z nich prsknul a pravil: „Ten kouí mamininu vatýrku!" Od té doby pokládal jsem kouení poblíž pana
mamininy vatýrky za požitek, jen lidé velice zámožní.
jakého
sob mohou
dovolit
—
Takto se procházel „hastrman" ale ne, neíkejme vždy už nejsme dti! vždy jen po bruských Potkal-li nkterého kanovníka, jichž procházky hradbách. také vždy šly sem, zastavil se a promluvil s ním nkolik poslouchali jsem rád, co mluvili pívtivých slov. Kdysi lidé dorostlí slyšel jsem ho, jak rozmlouval s dvma kanovníky, sedícími na lavice. On stál. Mluvili o „Frankreichu" a o njaké „svobod", samé divné ei. Najednou zdvihl pan Rybá prst a hvízdnul: „jó, já se držím Rosenaua! Rosenau praví: Svoboda je jako ty šavnaté potra-
mu
—
tak,
—
—
viny a silná vína, kterými se navyklé jim silné nátury živí a posilují, slabé ale pemáhají, opojují a zniují." A pak kýv' kloboukem a šel. <
s
má
vždycky
„Spisovatel,
nejspíš
Vtší a tlustý kanovník pál pak: „Co tím Rosenauem?" Menší, ale také tlustý
odvtil:
to
spisovatel."
Já ale pamatoval jsem si vtu tu co obsah veškeré moudrosti. O Rosenauovi a o panu Rybáovi ml jsem stejn vznešený pojem. Když jsem pak dorstaje dostával sám rozmanité knihy do ruky, nalezl jsem, že pan Rybá byl vskutku tenkrát citoval zcela vrn. Jen s tím vyšší
zmínnou vetu nenapsal Rosenau, nýbrž, jakýs Patrn byla mrzká náhoda pana Rybáe svedla
rozdílem, že
Rousseau. s
njakou lehkomyslnou tiskovou chybou.
— Proto
lovk!
—
vru
137
—
nepozbyl úcty mé.
Dobrý, nesmírn dobrý
Bylo to v slunení den srpnový, tak as ku tetí hodin Kdo šel práv Ostruhovou ulicí, zstal stát;
odpolední.
kdo stál práv tak po domácku venku, zavolal honem nco dovnit domu; z krám vybíhali lidé. Všichni se dívali za panem Rybáem, kráejícím dol. „Jde nkam se vychloubat svým bohatstvím," ekl pan Herzl, šenký „u dvou slunc". Podotýkám, že druhý pád množného potu pro slovo „slunce" je dle malostranského jazyka zcela urité „slunc". „O jé!" volal pan Vitouš, kupec na rohu, „musí být Je že pan líto, musím-li íci, zle, nese na prodej!" Vitouš netšil se pílišné vážnosti u soused. Vypravovalo
mn
se o
nm,
a podnes se „bankrotáe" naprosto
že jednou už byl blízek bankrotu,
dívá dobrý malostranský jinak než svt ostatní.
soused na
Ale pan Rybá kráel klidn dál, trochu rychleji než Pod levým páždím nesl jednu z tch tyhranných jindy. Tisknul ji pevn škatulí erných, o nichž tolik povídáno. k tlu, tak že smeknutý klobouk v ruce dole byl jakoby k noze piklížen. V pravé ruce španlku s placatým knoflíkem ze slonové kosti, znamení to, že pan Rybá jde nkam na návštvu, nikdy jindy nenosil hole. Pozdravován
ml
hl a hvízdal mnohem hlasitji než jindy. Sešel Ostruhovou ulicí, pešel svatomikulášským
zdvihal
stím a vešel do
domu Žambereckého.
Tam
bydlel v
nám-
druhém
pate gymnasijní profesor pan Muehlwenzel, mathematik a pírodozpytec. Tedy muž vzdlání trochu tenkráte neobyejného. Návštva netrvala dlouho. Pan profesor byl v dobré míe. Jeho hmotné, podtlo bylo sob práv odpoledním spánkem odpoinulo. Dlouhé šedé vlasy, vnící lysé temeno, ježily se sem tam
sedlé
138 Modré, duchaplné a vždy pívTváe, beztoho vždy rudé, hoely. Ty
v pohodlném nepoádku. tivé
oi
se svítily.
široké, dobré tváe byly trochu siln neštovicemi porvány a zavdávaly panu profesoru píiny k stálému vtipu. „Tak smje a má v tvái je to na svt," íkal, „když se dlek, je prý hezké; já když se smju, mám sta dlk, a jsem prý pec jen ošklivý." Pokynul panu Rybáovi k pohovce a ptal se: „ím tedy mohu sloužit?" Pan Rybá položil škatuli na stl a sundal svršek. Pestré kamínky zazáily. „Já bych jakou to já jen, co tadyhleto tento " koktal. má asi cenu Posadil se pak a opel bradu o knoflík hole. Pan profesor se zadíval do kamínk. Pak vyndal jeden „To je moltemný, vážil v ruce a prohlížel proti svtlu.
dve
—
— —
davit," pravil.
„Jak?" „Moldavit." „jó, moldavit," hvízdnul pan Rybá. Na tvái jeho bylo tak trochu vidt, že slovo to slyší poprvé v život. „Ten by se hodil pro naši gymnasijní sbírku, jsou už ídký. Moh' byste nám jej prodat." " Co tak asi „To by se vidlo. „Ti zlaté v dvacetnících byste za nj dostal. No?" „Ti zlaté!" hvízdnul tenounce pan Rybá. Brada se vzdvihla a sklapla pak zas na knoflík. „A ostatní?" šeptnul po chvilce z náhle stísnného hrdla.
—
„Chalcedony, není."
—
jaspisy,
—
ametystky,
záhndy
—
to
nic
Za njaký okamžik byl pan Rybá zas již u rohu Ostruhové ulice. Kráel pomalu vzhru. Poprvé ho sousedé Široká stecha byla spatili, an ml klobouk na hlav. stažena do ela. koncem po zemi vlékla se Španlka
— a harašila o dláždní. ani
jednou. Patrn dnes
A
již
sob
Nevšimnul
nikoho, nehvízdnul
Také se na té cest ani jednou neohlí. nedovádla žádná z jeho myšlenek venku,
všechny jeho myšlenky byly v
Dnes
—
139
z
domu
nm,
hluboko.
na hradby a ne za Brusku.
nevyšel, ne
byl tak krásný den!
k plnoci.
Nebe
modralo jako za rána, leskem svým, bílé jiskry. Petín byl pokryt nádhernou stíbrnou mlhou, stíbrná záplava ležela na celé Bylo
již
msíc záil nejpyšnjším, hvzdy se tepetaly jako
se
nejkouzelnjším
Praze.
Veselé svtlo okny, Stál
lilo
se
do pokojíku pán Rybáova obma U jednoho okna stál pan Rybá.
dokoán otevenými. tu jako
táhlým,
socha,
ztrnulý.
mohutným tonem.
Náhle sebou trhnul. šeptnul a rty se
Snad
se v
mu
nm
Z
dáli
„Moe!
huely jezy
vltavské,
staeek?
— Pro
Slyšel je
tu není
moe!"
zachvly. vlnila tesknost jako bijící
moe.
„Eh!" škubnul sebou pak a odvrátil se. Po podlaze Vzal ležely otevené škatule a zrak jeho se jich dotknul. pomalu nejbližší z nich a vyndal z ní kamínky do hrsti.
—
oblázky!" a mejknul jimi oknem ven. Dole zapraskalo a zainelo sklo. Pan Rybá dnes ani nevzpomnl, že dole v zahrad je sklenník. „Strýku, copak dláte?" ozval se píjemný mužský
„Fi
patrn ze sousedního okna. Pan Rybá mimovoln ustoupil o krok nazpt.
hlas venku,
Dvée
Snad ho byla krásná Snad byl spozoroval na starém strýci
vrzly a vešel pan Šajvl.
noc zdržela u okna.
neobyejný neklid a slyšel z jeho pokojíku dlouho trvající šukot. Snad vylehly i nkteré starcovy vzdechy hlasit z okna ven.
—
140
—
snad nechcete ty krásné kamínky vyházet ,. Strýku, všechny ven?" Starec sebou škubnul. Pak zašeptal, dívaje se upen
k Petínu: „Nemá
to ceny
—
—
"
oblázky velké ceny, vždy to znám sám. pro nás i pro Vás. Vy jste sob je
že nemají
„Já vím, Ale cenu mají pec, strýku, necht je, prosím, všechny pro pracn sebral mé dti. Budou se na nich uit, Vy jim budete vypravovat " „Mysleli jste snad," šeptal zas staec monotónn a s na" máháním, „že jsem bohat, a já vskutku „Strýku," pravil pan Šajvl hlasem "pevným, ale pi
—
Á
—
—
tom mkkým a uchopil starcovu ruku, „copak nejsme Vámi bohati? Moje dti by nemly ddeka, moje žena by byla bez otce, kdybychom nemli Vás. Vždy vidíte, jak jsme " kolem Vás šastni, Vy jste naším požehnáním v dom Náhle pistoupil staec zas až k samému oknu. Ústa Pohlídl ven. se mu zachvla, v oku cítil nevýslovný tlak.
—
Nevidl
nic
démant, vše jeho oka
—
uritého,
vše
se
se vlnilo
—
moe
moe!
—
až
tpytilo jakoby
rozpuštný
k samému oknu
až
Dál už povídat nebudu, dál už neumím.
—
do
Jali
si
nakouil pan Vorel pnovku. 1876.
ne 16. února roku otevel pan Vorel
andla".
— „Du
osm set tyicet a ješt nkolik svj krupaský krám „u zeleného
tisíc
Poldi, hoerst," pravila paní setníkova
pate nad námi ku své slen dcei, která šla práv do trhu a byla již venku na chodb, „krupici kup tady u toho nového, mužem to zkusit." Mnohý lehkovážný sob snad pomyslí, že odevení nového krupaského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych ekl jen: „Ty nebohý!" nebo bych docela jen pokril ramenama a neekl nieno. Tenkftt, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou branou pišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako ped dvaceti lety, peka pod tímž štítem v
hokyná v tomtéž dom. Tenkrát mlo vše svoje místo urené, zaídit najednou krupaství tam, kde bylo na p. dív kupectví, patilo mezi vci tak hloupé, že na to nikdo ani nepomyslil. Krám se ddil s otce na syna a pešel-li nkdy pece na njakého pisthovalce z Prahy neb z venkova, nedívali se domorodci na tohoto píliš cize, nebo se a
navyklému poádku jejich a nepletl je Ale on pan Vorel byl nejen lovk naprosto cizí, nýbrž sídil si krupaský krám v dom „u zeleného andla", kde byl jaksi podrobil
novotami.
—
142
—
pedce jaktživ nebyl krám
žádný, a dal k vli pízemního bytu ven do ulice Tam bývalo vždy jen obloukové okno a u toho sedala od rána do veera paní Staková ped modlitební knihou, se zeleným stínidlem na oích, a každý, kdo šel kolem, mohl ji Staikou vdovu odvezli ped tvrt rokem do Koší vidt. na jen ten krám! Krupa v Ostruhové ulici byl a te již jeden, arci až zcela dole, ale na druhého? Tenkráte mli lidé ješt peníze a kupovali si vtšinou zásoby pímo z mlýna. Snad si myslil pan Vorel: „Však ono to pjde!" Snad si také myslil samolib, že je mladý, pkný chlapík, kulatých tváí, sniv modrých oí, štíplý jako panna, k tomu Ale to jsou samé svobodný, kuchaiky že tedy pijdou.
ped
tím
tomu také prolomit
zecE
!
—
divné vci.
Bylo tomu práv také tak asi tvrt roku, co se pan Vorel byl pisthoval do Ostruhové ulice picházel odnkud z venkova. Nevdli o nieho, než že je synem mlynáe; snad by jim byl sám povdl víc a to ochotn, ale neptali se ho. Jevili naproti veškerou pýchu domorodc, Veer sedal v „žlutém domku" pi džbánku byl jim cizí. piva, na rohu stolku vedle kamen sám a sám. Ostatní sob
nm
;
nmu
ho
leda že kývli hlavou, když pozdravil. než on, podíval se na nj, jakoby tu ten cizí lovk sedl dnes poprvé; pišel-li on pozdji, stalo Ba ani vera si ho nikdo nevšimnul se, že hovor utichnul. a byla tu pec tak srdená slavnost! Slavil pan Jarmárka, On byl sice pan poštovní úadník, stíbrnou svou svatbu. Jarmárka posud jen starým mládencem, ale zrovna dne 18. února bylo tomu ptmecítma let, co by se byl bezmála ani
nevšímali,
Kdo pišel pozdj
oženil.
márka
Nevsta mu zemela den ped víc už
nevst vren
svatbou, pan Jarpak na žádnou ženitbu nemyslel, zstal své
a mínil to vera s tou stíbrnou svatbou zcela do opravdy. Také ostatní sousedé, samí dobí lidé, nevidli v tom pranic zvláštního, a když pak na konec obyejné
—
143
—
vyndal pan Jarmárka ti láhve mlnického, upímn. Sklenky kolovaly paní hospodská pipíjeli ale žádná mla v celé zásob své jen dv sklenky vinní A pec nezavadila o pana Vorla. pan Vorel dnes zcela novou pnovku, kovanou stíbrem, a byl si ji poídil jen denní
—
pitky si
—
ml
aby vypadal jako soused. 16. února, v šest hodin ráno, otevel tedy pan Už vera bylo tu Vorel svj krám „u zeleného andla". nadobro vše upraveno, krám se lesknul blostí a novostí. proto,
Dne
píhradách a v otevených pytlích svítila se mouka a lesknul se hrách žlublejší než ta erstv obílená Sousedé tjší než kolem to pomeranov natené náadí. a sousedky, když šli kolem, podívali se dobe dovnit, a
V
ze
nkterý uinil krok nazpt, aby se podíval ješt jednou. Ale do krámu nevešel nikdo. „Však oni pijdou," ekl si pan Vorel, odný v krátký,
—
a bílé, soukenné spodky, o hodin sedmé. už první poínek," ekl o hodin „Jen kdybych osmé, zapálil. si novou svou pnovku a bafnul. O deváté hodin pak vstoupil skoro až mezi dvée a vyhlídl netrpliv do ulice, nejde-li konen poinek ten
šedý
kalmuek
ml
Tu šla ulicí vzhru setníkovic slena Poldýnka. první. Slena Poldýnka byla dámika buclatá, nevysoká, ale silných ramen a bok, tak nco pes dvacet let stará. Vypravovalo že se bude vdávat, a svtlé oi onen výraz lhostejnosti, vlastn unavenosti, jaký vkrade do oí všech dam, když epec nejde trochu
se o ní již asi tyikráte, její
se
mly
dlouho.
Její
chze
byla
ponkud
batolivá, ale
pi tom mla
ješt píznak svj zvláštní. V uritých rozmrech asových totiž slena Poldýnka vždy klopýtla a sáhla si pi tom se vždy po šatech, jakoby si byla na šlápla. chze její podobala dlouhé epické básni, rozdlené* v zcela urité sloky po stejném potu stop. Zrak krupav spoinul na slen Poldýnce.
n
Mn
__ 144
—
s košíkem v ruce až ke krámu. Povzhru na krám, jakoby se nemu divila, pak klopýtla pes schdek a již stála mezi dvemi. Nevešla zcela, pitiskla si šátek honem k nosíku. Byl pan Vorel z dlouhé
Slena pišla
hlédla
chvíle bafal
upímn
a v
krám
bylo
koue
dost.
ím posloužím?" tázal se „Ponížen ruku líbám. ochotn pan Yorel, ustoupil na dva kroky zpt a položil *
pnovku na
pudl.
žejdlíky prostední krupice," poruila slena Poldýnka a obrátila se napolo z krámu ven. Pan Vorel se inil. dva žejdlíky, pidal skoro
„Dva
Namil
pl
a vsypal to do papírového sáku. Bylo mu, jakoby nco pi tom mluvit ml. „Ráíte být, jemnost sleinko, tuze spokojena," koktal. „Tak prosím zde!"
—
„Mnoho-li?" tázala se
ným dechem a kuckla „tyry dobráky.
slena Poldýnka
s
jaksi zadrže-
do šátku. Tak! Ponížen ruku líbám! První to budu mít njaké štstí!" poínek od krásné sleinky Slena Poldýnka podívala se na nho chladn a vyvalen. Takový cizí krupa! Mohl by být rád, kdyby si ho . vzala tamhle mydláovic zrzavá Anuše a dovoluje si si
—
—
—
Neodpovdla a vykroila ven. Pan Yorel si mnul ruce. Vyhlídl zas do ulice a zrak jeho spoinul na panu Vojtíškovi, žebráku. Okamžik na to stál pan Vojtíšek, modrou svou epici v rukou, na prahu. „Zde je dobrák," pál pan Vorel lidumiln, „pijte Pan Vojtíšek se usmívav podkoval zamnul ruce a mínil: „Zdá se mn, když se na nkoho tak oste zadívám, on že sem do krámu musí. Ono to pjde!" Ale u „hlubokého sklepa" stála setníkovic slena Poldýnka a práv vypravovala paní radové Kdojekové „On tam má tolik koue, že je všechno jako uzené." A když pišla v poledne krupicová polívka na stl, tvrdila slena si
a
každou stedu."
šel.
Pan Vorel
ale si zase
:
145 že
Poldýnka urit,
„z ní
cítí
tabákový kou", a položila
již
veškeí sousedé, že v
lžíci.
Do veera
si
vyprávli
krám
pán Vorlov zapáchá všechno tabákovým moudem, mouka že je jakoby pražena a kroupy uzeny.
Vorlovi jinak, hodnut.
než
„uzený krupa"
—
A
již neíkali panu osud jeho byl roz-
Pan Vorel netušil nieho. První den byl chudiký, dobe. Druhý, teHí den no však to ješt pjde! Na
—
>
konci téhodne
pec
jen
—
neml
strženy
ani dva zlaté šajnu
—
to je
!
A šlo to poád stejn. Ze soused nepišel nikdo a také málo kdy zabloudil do krámu njaký venkovan. Pravideln picházel pouze pan Vojtíšek. Jedinou tšitelkou byl mrzutjší, tím pán Vorlovou byla jeho pnovka.
ím
mohutnjší kotoue dýmu vinuly
se
mu
z úst.
Tváe pán
Vorlovy bledly, elo se svrašovalo, ale pnovka byla den co den ervenjší a leskla se zdarem. Policajti Ostruhové ulice dívali se jedovat dovnit krámu na toho neúnavného
kuáka
— kdyby
dýmkou v
ústech, jen alespo jednou Zvlášt jeden z nich, malý pan Novák, byl by dal nevím co za to, kdyby mu byl mohl hoící dýmku vyrazit z huby. Instinktivn sdíleli nechu sousedv k cizákovi. Ale pan Vorel sedl mrzut za pudlem a ani se nehnul. Krám pustnul a chudnul. As po pti msících zaly pana Vorla navštvovat podezelé postavy, židé. Po každé pak pivel pan Vorel sklenné dvée krámské. Sousedé
vystoupil
si
povídali
„Kdo
byl, s
pes práh do
zcela
urit,
ulice!
že
Malá
strana
uvidí
bankrot.
jednou se židy spustí!" K svatému Havlu již se vyprávlo, že pan Vorel bude vysthován a domácí pán že z krámu udlá zase byt. Konen, den ped sthováním, zstal krám zaven již nadobro. Následujícího dne bylo ale ped zaveným krámem se
10
—
146
—
Vorlovým od devíti hodin s rána až do veera poád plno lidí. Vypravovalo se, že pan domácí dal, když nemohl nikde pana Vorla nalézt, krám násiln otevít, do ulice že vypadla dole devná stolice a nahoe že se vyhoup' nešastný krupa, obšený zcela ve výši na skob. O desáté hodin pišla soudní komise a vešla do krámu domem. Sali samovraha a pan Uhmuhl, malostranský
pán
komisa, pomáhal. Sáhnul do kalmuku nebožtíkova a vyndal z nho dýmku. Držel ji k svtlu a pravil: „Tak krásn nakouenou pnovku
policejní
jsem ješt nevidl
—
podívejte se!"
XJ
tr-í lilií. 1876.
.yslím, že
jsem tenkráte
šílil.
Každá
žilka hrála, krev
byla rozvaena.
Byla teplá, avšak tmavá letní noc. Sirnatý, mrtvý vzduch posledních dn byl se konen sbalil v erné mraky. Bouný vítr je s veera mrskal ped sebou,
rozhuela mohutná bou, zapraskal liják, a bou až do pozdní noci. Sedl jsem pod devnými arkádkami hostince „u tí lilií", poblíž Strahovské brány. Malý to hostinec, etnji tenkráte navštívený jen vždy v nedli, kdy tu v salónku pi pián bavili se tancem kadeti a desátníci. Dnes byla zrovna nedle. Sedl jsem pod arkádkami u stolu poblíž okna sám a sám. Mocné hromy skoro ráz na ráz burácely, liják tloukl do taškové stechy nade mnou, voda srela v stíkavých potcích k zemi, a piano mlo uvnit salónku jen kratiké oddechy a vždy zas se rozzvonilo znovu. Chvilkami hledl jsem odeveným oknem na toící, smjící se páry chvilkami zas zahledl jsem se ven do tmavé zahrádky. Nkdy, když šlehnul jasnjší blesk, vidl jsem u zahradní zdi a na konci arkád bílé hromady lidských kostí. Býval zde druhdy hbitvek a práv tento týden vykypali z nho kostry, aby Pda byla ješt rozryta, hroby odeveny. je pevezli jinam. Ale vydržel jsem u svého stolu vždy jen na krátký
pak
se
a liják trvaly
;
10*
148 as. Vždy jsem se zas zdvihnul a pikroil na chvilku k dokoán odeveným dveím salónku, abych na tanící se podíval blíž. Vábilo mne tam krásné, as osmnáctileté dve. plné, teplé formy, v týlu pistižený volný krásné dve! oblý hladký obliej, svtlé oko Zvlášt ale mne vábilo to oko její. Jak voda jasné, jak vodní hladina záhadné, takové neúkojné, které ti pivolává ihned slova: „Spíše se nasytí ohe dev a moe vod, než krásnooká nasytí se muž." Tanila skoro ustavin. Ale dobe pozorovala, že vábí zraky moje. Když tanila kolem dveí, mezi nimiž
Štíhlý vzrst,
erný
—
vlas,
jsem stál, vždy upen se zadívala na mne, a když tanila salónkem dál, vidl a cítil jsem, že pi každém otoení zavazuje její zrak o mne. Nepozoroval jsem, že by byla s
nkým
promluvila.
jsem tam
stál. Zraky naše se ihned setkaly, v poslední. tverylka se chýlila ku do konci, pátá toura doznla, v tom vebhlo jiné Prodralo se až ku krásnookó. sálu, udýchané a promoklé. Hudba zaala práv touru šestou. Mezi prvním etzem šeptala pibylá krásnooké nco a tato kývla mlky hlavou. Šestá toura trvala trochu dýl, komandoval ji svižný kadetík.
Již zase
a dve
stálo
ad
dve
Když byl konec, pohlédla krásnooká ješt jednou ke dveím Vidl zahradním, pak šla ku pedním dveím salónku. jsem
ji,
jak venku
si
dává svrchní, šaty
pes
hlavu,
pak
zmizela.
Šel jsem a usedl zas
na místo
své.
Bou
zaala ted
jako by ješt nebyla si ani zahlomozila; vítr huel silou novou, blesky tloukly. Naslouchal jsem v rozechvní, ale myslil jsem jen na to dve, na ty zázrané oí její. Na cestu nebylo beztoho ani pomyšlení. As po tvrt hodin zas jsem se podíval ku dveím salónku. Zde stála krásnooká opt. Rovnala si promoklé šaty, utírala vlhké vlasy a starší njaká družka jí pomáhala.
jako by znovu,
dom
— „A pro
jsi šla
„Sestra pišla
v té
pro
149
—
nehod dom?"
mne."
Hlas
její
tázala slyšel
se tato.
jsem
te
Byl hedvábn mkký, zvuný. poprvé. „Stalo se nco doma?"
„Matka zrovna umela." Zachvl jsem se. Krásnooká se otoila a vystoupla do samoty ven. Stála vedle mne, zrak její spoíval na mn, cítil jsem ruku její vedle tesoucí se ruky své. Uchopil jsem ji za tu ruku, byla tak mkká.
Mlky
jsem táhl
dve
dál
a
dále do arkád,
dve
následovalo voln.
Bou dostoupila te svého vrchole. Vítr hnal se jako píval vodní, nebe i zem jeely, nad hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak by mrtví vali z hrob. Cítil jsem, jak se mi k prsoum Pitiskla se ke mn. lepí vlhký její šat, cítil mkké tlo, teplý, sálající dech bylo mn, jako bych musil vypit tu zlotilou duši z ní!
—
Svatováclavská mše. 1876.
jsem dole na schodech, vedoucích na kostelní kr, sotva že jsem dýchal. Pivenými mížovými dvemi vidl jsem dohe po chrám, v právo k stíbrnému ná-
ipedl
^5a j£
hrobku svatojanskému a pes píc chrámu k sakristii na druhé stran. Již bylo dávno po odpoledním požeJen u hrobu svahnání, svatovítský chrám prázdný. tého Jana kleela ješt zbožná má matka, pohížena v modlitb, a od svatováclavské kaple picházel starý koŠel na ti stelník, vykonávaje poslední svou obchzku. kroky kolem mne, zaboil ku východu pod královským oratoriem, zaharašil klíem, otoil zámkem a cvaknul ješt na zkoušku klikou. Pak šel dále a te vstala také má matka, požehnala se a kráela vedle kostelníka. Náhrobek oba zakryl, slyše) jsem jen dunící kroky jejich, jednotlivé zvuky rozmluvy, pak se objevili na druhé stran u sakristie. Kostelník bouchnul tu dvemi, zas harašil zámek, cvakla klika, a te šli k pravému východu. Ješt zaznlo as dvoje zapadnutí železa a já byl v kostele sám a zaven. «? I
mn
Podivný proud
cit
—
mnou zachvl, pes záda
ale pocit ten nebyl
mn
pebhl
horký
nepíjemný.
Honem jsem vyskoil, vyndal kapesní šátek a pivázal jím co možná pevn mížové ty dvée, které se takto zavíPak jsem rychle kráel po schodech raly jen na kliku.
— vzhru na
první
odstavec
151
—
kru,
pitlail se zde ke zdí
Uinil jsem obé z opatrnosti. Byl jsem pevn pesvden, že dvée chrámové se odevrou ješt jednou a jimi že dlouhými skoky vebhnou kostelní Nikdy jsme my ministranti nepsi, urení za noní stráž. spatili sice kostelních tch ps, ani zaštknout jsme je nikde neslyšeli, ale vyprávli jsme si, že jsou ti, velcí, a usedl zase
na stupínek.
strakatí,
zlí,
vypadající
Václava,
namalovaný na obraze za hlavním oltáem.
zrovna tak, jako ten hafan krále
Ne-
štkají prý nikdy, což je známkou nejvtší psí zloby. jsem, že velcí psi umjí i kliky odvírat a proto jsem dolejší dvée pipevnil šátkem. Soudil jsem, nahoru na kruchtu pak že za mnou nemohou. Ráno ale, až je kostelník zase odvede, že sejdu beze všeho nebezpeí opt dol. Ano, jednalo se o penocování v svatovítském chrám. O tajné, to se rozumí. Ale o velice dležité. jsme my hošíci na urito, že den co den a vždy zrovna o plnoci slouží svatý Václav ve své kapli svatou mši. Abych se piznal, byl jsem zvst o tom mezi svými soudruhy rozšíil vlastn sám. jsem ji ale z dobrého, zcela spolehlivého íkali mu Havel Krocan, pro pramene. Kostelník Havel neobyejn dlouhý a skvostný jeho nos vyprávl o tom doma u rodi mých, a když vyprávl, stíhal tak podivn oima stranou po mn, a já uhodl ihned, že nechce, abych o té tajnosti zvdl také já. Sdlil jsem ji nejlepším svým dvma kamarádm a usnesli jsme se, že se na tu plnoní mši .podíváme Já co hlavní svatý Václav byl náš ideál. zasvcenec jsem ovšem pednost a dnes jsem tedy první z trojice sedl na spodním kru, zaven a oddlen od celého svta. Doma, to jsem vdl, dnes mne pohešovat nebudou. Dovedl jsem s onou prolhaností, která tak mnohého devítiletého, nadaného hocha krášlí, matce nalhat, že sob staromstská teta naše peje, abych k ní na veer pišel. Roz-
Vdl
Vdli
Ml
—
ml
—
—
—
152 *—
umlo
se samo sebou, že zstanu tam pes noc, ráno ale že se dostavím urit zas na roráty, k ministrantské své poProzradím-li se pozdji, co na tom, vždy mohu vinnosti.
vyprávt, jak svatý Václav slouží mši! Podobalo se mn, že budu pak skoro tak vzácnou osobou, jako stará Wimrová, matka hradanského truhláe Wimra, která vidla v as cholery jednou na vlastní oi, jak kapucínská panenka Maria, odná zlatým svým talárem, kráela v noci po Loretánském námstí a kropila domy svcenou vodou. Lidé tenkráte
se tšili,
že
úmoru pozbudou; když
ale
cholera
práv v tch domech pak ádila ješt krutji než dív, pipadli
sama
si
teprv na pravý výklad, v sousedství vykropovala
že totiž panenka Maria kteí mli vejít k ní
ty,
do nebeského království. Každý snad se nalézal
již, alespo na okamžik, ve prázdném chrám sám a ví, jak mocn ty rozlehlé, tiché U dítte, obrazotvorností rozeháprostory psobí na cit. tého, oekávajícího vcí naprosto neobyejných, je dojem ovšem nesmírn stupován. ekal jsem chvíli bila tvrt bila pl a zvuk hodin zapadal do chrámu jakoby do ale nikde u dveí ani nejmenšího ruchu. Neuznali snad práv dnes potebu stežit chrám? pouštli psy teprv za tmy? Zvedl jsem se ze stupínku a pomalu jsem se narovnal. Nejbližším velkým oknem vnikalo již jen mdle a šee denní svtlo. Byl již pozdní listopad, po svaté Katein, a den Zvení zalehnul ke málo kdy njaký zvuk, krátký. ale každý zalehal hlasn. K veeru je v konin té až smutn ticho. Nkdy zalehnul tžký krok jednotlivcv. Po pestávce jsem slyšel krok víc a kolemjdoucí dva mužští hovoili hrubými hlasy. Pak se ozval temný rachot v dáli. Tžký njaký povoz projíždl as prjezdem hradním. Rachot se stal jasnjší, patrn byl povoz vyjel již sem na prostran-
—
—
tn —
i
mn
ství.
Ale stále to harašilo
silnji a blíž,
kopyta cvakala,
— tžké etzy
153
—
zvonily, velká kola se drkotala,
patrn
to jede
vz
kolem do svatojirských kasáren. Hlomoz byl tak silný, že se až kostelní okno lehýnce rozdrnelo a nkde na vyšší krucht vrabci nepokojn zapípli. Hluboce vojenský
jsem
nkde
sob pi tom zapípnutí jsou pece se mnou živí
oddechnul
;
vdomí,
že
tu
tvorové, svlažilo mysl.
Ostatn nemohu íci, že bych byl v chrámové té samot Také pro? Byl jsem sob sice tesknotu, strach. vdom neobyejnosti svého podniku, ale žádné chyby. Žádné vdomí híchu neskliovalo a netisklo duši mou, naopak, Náboženské nadšení cítil jsem se nadšeným, povzneseným. cítil
jakoby ze mne bylo inilo zvláštního, vznešeného tvora, a piznám se: nikdy také již potom nikdy ped tím necítil jsem se tak dokonalým, tak všeobecné závisti hodným. Byl bych se klanl snad sám sob, kdyby dít bylo té hloupé samolibosti mocno, jaké bývá dorostlý lovk. Jinde ale zde v kostele a jindy bych se byl bál teba strašidel nemla strašidla pece pražádné moci! A duchové pochojsem dnes zde co init jen se svatým vaných zde svatých ? Václavem a ten pece mohl mit jen upímnou radost ze mne, že se tolikerého odvažuju, jen abych ho vidl v sláv Bude-li chtít, jak ochotn jeho a jak slouží pánu bohu. budu mu ministrovat, jak pozorn penášet kovanou mešní knihu se strany na stranu a jakž si dám pozor, abych zvonkem nezacinknul ani jedenkráte více než je potebí! A také emeny u positývku dole chci tahat a zpívat, zpívat tak vysoko a krásn, že se svatý Václav až rozpláe, ob na hlavu položí a ekne: „Hodné dít!" ruce Hlun bijící pátá hodina mne vyrušila z dumání mého. Vyal jsem te ze školské své torby, na emeni pes rameno pevšené, ítai svou knihu, rozložil ji na zábradlí a jal si ísti. Mladé oi dovedly toho vzdor znanému šeru pece ješt. Ale každý, sebe slabší zvuk venku mne vyrušoval a po každé jsem ustal ve tení, až bylo venku již
—
—
Ml
mn
154
Ted náhle se blížily spšné, malé krky. se zastavily. Mžikem mne projelo oknem ped radostné pesvdení, že jsou to oba pátelé moji. Zvláštní Chvl jsem hvizdnutí, to naše oblíbené, ozvalo se venku. se radostí, že pátelé stále na mne myslejí, že pece sem snad budou, chudáci, pak doma ješt za ješt odbhli Zárove chvl jsem se i pýchou, že mne. te as to biti! obdivují, že by tak rádi byli as na mém míst, teba jen zas mrtvé ticho.
Zrovna
—
—
celou noc nebudou moci spát ti hoši! A jak hodinku, rád bych já je pustil na tu hodinku k sob! zahouknul Fricek byl to ševcv Fricek, jak jsem ho tak rád, Fricka, a dnes pak bych ho nepoznal chudák po celý den samé neštstí. Hned ráno pi Fricek se kouká první mši vylil vodu panu farái na boty knzi místo a ho pistih' kostele po po odpldne poád pan uitel, jak se Fricek hubikoval s editelovic Anynkou a dával jí psaní ko my ji mli rádi všichni ti, Anynku, A te zavj sknul Kubíek a ona nás taky všechny ti. Kubíek, ichuchu Jak rád bych byl také zavejsknul, nebo hvízdnul, nebo aspo hlasitjším slovem se jim ozval, ale Hoši hovoili hlasit, abych je byl jsem v kostele.
—
Te
!
Ml
ml
—
—
—
—
!
—
—
rozuml jsem ale jen jednotlivým „Juchu! jsi tam?" vykiknutým slovm. „Jsi tam?" Jsem! Nemám! Když picházel „Nemáš strach?" nkdo, vždy kousek odbhli, pak hned zas pišli. Bylo mn, jako bych skrz ze vidl každé hnutí jejich a na své
nkdy
slyšel,
tm
vykikli,
tvái okna
A
—
—
— !
—
Te
to kleplo do jsem stálý rozložený smích. až jsem se leknul! patrn hodili kamínkem. tom zahuel blízko na prostranství silný, mužský slyšel jsem, jak muž láteí a jak pátelé moji utíkají.
cítil
zas
hlas
—
—
—
—
V
—
Již se nevrátili.
Poprvé mnou
te
—
Ba již ne marné ekání. zachvl pocit jakés tesknoty. Vstril pešel k druhému zábradlí a zadíval
jsem knihu do torby, se dol do chrámu. Podobalo se
mn,
že vypadá YŠe nyní
155 smutnji samo o sob, bez ohledu na jsem rozeznával velmi dobe, byl bych známy. Ale je rozeznal pi tm mnohem hustší, byly na sloupech a na oltáích jako by viselo pašijní modré plátno v dlouhánských pruzích, zahalujíc vše v barvu i bezbarvitost jedinou. Nahnul jsem hlavu pes zábradlí. Tam v právo se záilo vné svtlíko zrovna pod královským Drží je tam kamenný haví v ruce, známá, ve oratoriem. vzduchu visící a barvami dle života natená karyatyda. Svtélko záilo tak tichounce jako nejtišší hvzdika na smutnji než díve, temno.
Pedmty
mn
nebi, ani nezakmitalo. Vidl jsem podlahu dole pod svtlem v urité kostky oddlenou, kostelní lavice naproti v temnohndém lesku a na nejbližším oltái skvl se slab zlatý pruh na rouše njakého devného, vykrášleného svatého. Nemohl jsem sob živou mocí vzpomenout, jak as ten svatý vypadá za svtla denního. Zrak se kmitnul zase zpt na
Tvá havíova byla zdola osvtlena, buclaté formy její vypadaly jako nepovedená, špinavá ervená koule; vyboulených oí havíových, jichž jsme se ve dne až báli, jsem nevidl. Trochu dále šeil se náhrobek svatojanský, na nmž jsem, mimo svtlejší barvu, nemohl rozeznat pranieho. A zase se dotknul zrak havíe a tu se pojednou zdálo, že drží tu hlavu njak schváln tak nazad, jako pi potmšilém smíchu, a že ta ervenost je také jen z toho Snad že oima mžourá smíchu, z utajovaného. stranou po a smje se mn. V tom mne opanoval ale strach. Zavel jsem oi a jal se modlit. Pak hned zas bylo volnji, vstal jsem a pohlédl na havíe srdnat. Svtélko záilo klidn dál. S vže bouchala hodina sedmá. karyatydu.
mn
mn
Avšak nyní se jsem
se zimou.
mn
dostavil jiný pocit nepíjemný. Zachvl vládl suchý mráz, zde uvnit v chrám
Venku
bylo ovšem chladno a šatu na tle,
jsem pece
neml
nadbytného.
K
a jsem byl dobe tomu
se
náhle
odn, poal
—
156
—
Obvyklá doba veee již byla minula a já jsem zapomnl opatit se ku své výprav ním. Brzy jsem byl odhodlán hladu se hrdinn protivit, ano vidl jsem v postní svém rozhodn dstojnou pípravu ke kynoucí plnoní blaženosti. Avšak vkrádající se do tla zima nedala se zapudit pouhou vlí, bylo pohybu teba, abych se ponkud zahál. Kráel jsem po kru sem a tam, pak jsem došel až za nižší varhany, za nimiž vedly schody ke krucht vyšší a hlavní. Úpln obeznámen s místnostmi jal jsem se vystupovat po schodech vzhru. se zatajil dech. Pec První schod prasknul a ve ozývat hlad. naprosto byl
mn
mn
pomalu a opatrn, jako jsme zde opatrn:« o svátcích, aby nás kalkant neslyšel a nevzhru stoupávali zahnal zas dol díve, než jsme mohli nahoe vystoupit
jsem stoupal
dál,
nkam
za muzikanty. Byl jsem na hlavní krucht. Pomalu jsem kladl krok za krokem, až jsem se octnul v popedí. Zde, kam jsme se odvažovali vždy jen s ostychem a dlívali vždy v jakéms poetickém rozechvní, jsem te dlel jednou sám a sám, nestežen a nepozorován nikým. Tam nahoe jsou, po obou stranách varhan, stupovitá sedátka upravena, která se vrší nad sebou jako lavice antického cirku. Na nejspodnjší Kdo stupe jsem usedl, zrovna vedle tympán.
—
mohl
mly
mn
te
bránit, abych si sám zahrál s tmi tympány, které pro nás tolik imponujícího pvabu? Dotknul jsem se
vedlejšího na povrchu, s nho setít nechtl
lehýnce, jako bych ani pelu pak jsem se ho dotknul prstem zas a ponkud silnji slyšel jsem te to dotknutí druhé, byl zvuk skoro až k nepoznání, a nechal hry být. Bylo mn, jako bych se byl dopustil híšného vyzývání. Pede mnou se ernaly na stojanech a na vyvýšeném zábradlí velké Také tch jsem se mohl nyní žaltáe. dotknout, mohl jsem zkusit, zdali bych nkterý z nich uzdvihl, a ve dne bych byl pokušení as neoddolal.
a
zcela
— —
157
obrovité
žaltáe byly pro nás vždy tak tajuplný.
Kování
jejich bylo mosazné, tžké; desky polámány; pergamenové listy, které se pomocí devných roubík obracely, na rozích
do špíny ohmatány; a na listech tch se skvly zlaté a barevné iniciálky, erné, starobylé písmo a na širokých ádcích erné i ervené noty, tak velké, že jsme vidli jich tvar oste i s nejvyššího stupínku. Takový žaltá musil být ohromn tžký, nebo suchý zámecký tenorista jím nemohl ani pohnout my hoši tím dlouhým tenoristou opoa když ml být nkterý z nich pendán, musil vrhovali to uinit vždy tlustý, ervený basista, a také ten pi tom hekal. Toho basistu jsme milovali, jeho hluboký bas námi zachvíval, jakoby tlem naším šel celý proud hudby, a když
—
—
—
procesí, drželi jsme se vždy tsn vedle nho. Zrovna tadyhle pede mnou stával basista vždy o velké, a s ním zpívali z jednoho listu ješt jiní dva basisté, ale O krok dál v levo stáli dva tenoristé již ne tak vydatní. co pak je do tenoru! Ale jednoho z nich, toho menšího, jsme sob pece vážili. Tloukl také tympány a když bral paliky do rukou a vedle nho pan kupec Éojko, domácí pán od „kamenného ptáka", nasazoval pozoun, nastával pro nás okamžik nejvelebnjší. A ješt dál v levo stáli hoši zpváci a mezi nimi všemohoucí regenschori. Slyším napomínací jeho slova ped poátkem mše, šustní rozdávaných te zacinká zvonek u sakristie, not, huení zvon venku
bylo
—
—
varhany spustí preludium, že se hlubokými, táhlými tóny chrám otásá, regenschori natahuje krk smrem celý k hlavnímu oltái, náhle te švihne napaženou taktovkou a rázem zavlní se hudba plná, krásná, velebné Kyrie nese se ku klenbám. Slyšel jsem zpváky, hudbu, celou mši jsem prosnil v duchu až do neseného „Dona nobis pacem" ješt nikdy nebyla a nemohla být provedena mše tak krásná, jaká tu vynoila v duši mé, bas znl v netušené lahod, každý okamžik zajásal do plného proudu tympán
—
—
158 jak dlouho trvala ta mše v duši mé y nkolikkrát mezi tím, co se vznášely kouzelné zvuky její, s vže sem zapadaly zvuky bijících hodin. Náhle mne zas projel silný mráz a mimovo ln jsem a pozoun. zdálo
se
Nevím,
mn,
že
povstal.
Ye výši celé hlavní lod jakoby se byla vznášela lehýnká stíbrná záe. etnými okny vnikalo svtlo hvzdnaté noci, snad i svit luny. Vystoupil jsem na stupátko k zábradlí a pohlédl do chrámu dol. Oddychoval jsem hluboce i plísn, jaký a zcela zvláštní vzduch, skládající se z Pode nalézá se v každém chrám, naploval mi plíce. mnou blal se mramor velkého mausolea, naproti u hlavního svtlo a po zlatých stnách oltáních oltáe záilo druhé
vn
vné
—
Byl jsem jakoby nkdy pelétal drobný ržový kmit. Jaká jen bude asi ta Svaješt v nábožném rozechvní. Na vži venku as zvony k ní nezahuí, továclavská mše bylo by to slyšet do svta a nebylo by více té bájuplné Ale snad zacinkne jasný zvonek u sakristie, utajenosti. !
—
—
varhany se rozzvuí, a náhle, ozáen kouzeln pidušeným svtlem, pjde prvod kolem hlavního oltáe a pravou lodí Prvod bude nejspíš pomalu ke kapli svatováclavské. v témž poádku, v jakém bývá po odpoledním nedlním požehnání; jiného poádku jsem sob nedovedl ani myslit. Naped na ervených bidlech lesklé kovové lucerny
—
—
—
kdo že
nejspíš že je ponesou andlé, kdo pak jiný! Pak ale pak místo zpvák? Pravd se nejvíce podobalo,
pjdou po dvou
natená poprsí
as ty postavy, jichž kamenná, barevn se nahoe v triforiu: eští králové,
nalézají
královny z rodu lucemburského, arcibiskupové, kanovníci, stavitelé chrámu. Nynjší kanovníci zajisté nepjdou, nejsou Ten nejvíc toho hodni, zvláš ne ten kanovník Pšina !
Jednou, když jsem pi požehnáni nesl tžkou kovovou lucernu a trochu na kivo ji držel, dal poA kdys jindy, když mne zvoník pustil na zvonici, hlavek. urážel cit
mj.
mn
159 abych ponejprv sám k požehnání zazvonil zvonem Josefem, a já tam byl nahoe sám a sám a pánem tch zajímavých kovových velikán, a po uinné práci, pln nejpoetitjšího rozechvní, jsem zas sestoupil, stál kanovník Pšina u vže dole a práv se tázal zvoníka: „Který pak osel to tam byl? vždy šturmoval!"
Vidl jsem všechny ty staré pány, s tma kamennýma oima, v duchu, jak zahajují prvod, však ku podivu! trup a nohy jsem si pimyslit nedovedl, nesla se jen ta poprsí, Pak pjdou ale pohybovala se pece tak, jakoby kráela. snad ti arcibiskupové, kteí leží vzadu v Kinské kapli, a za nimi stíbrní andlé svatého Jana a za tmi s krucifixem Za ním kosti svatého na ruce sám stíbrný svatý Jan. Zikmunda, jen nkolik kostí na erveném polštái, ale polštá Pak všelijací rytíi v brnní, po nich také jakoby kráel.
—
—
a vojvodové ze všech zdejších mausoleí, nkteí splývajícím rouchem z rudého, jiní, mezi A pak, nesa nimi Jií Podbrad, z mramoru bílého. stíbrnou rouškou zastený kalich, sám svatý Yácslav. Vysoká, Na hlav místo kvadrátku mladistv mohutná postava. králové
odni skvostn
—
prostou kovovou pílbu; ale drátná košile, chránící tlo, Kaštanové vlasy je zakryta ornátem z leskle bílého hedvábu. vlní se v bohatých kadeích, tvá jeví vznešenou pívtivost a klid.
Podivno, dovedl jsem
sob
zcela
urit
myslit tvar
jeho oblieje, to velké, modré oko, zdravím kvetoucí líc, se vlnící vous, ale pece jakoby obliej nebyl z masa
mkce
a krve, nýbrž z
Mezi
klidn záícího svtla.
tím, co
jsem
—
pedstavoval prvod píští, ml umdlenost a rozesnlá fantasie
sob
jsem oi zaveny. Ticho, ovanul mne spánek a nohy pode mnou klesly. psobily Kychle jsem se zas narovnal a zrak pelítl chrámovou prostoru. Klidno a mrtvo jako dív, ale te pojednou poalo to mrtvo psobit zcela jinak na mne. Cítil jsem zárove, že umdlenost má je již tžká, zimou tuhlo tlo, a ze
—
mn
—
160
—
všeho toho padnul na mne pojednou strach, neuritý, tím Nevdl jsem, eho se bojím, ale bál jsem se lámavjší. a slabá dtská mysl nemla náhle žádné opory, Sklesl jsem na stupátko a dal se do bolestného pláe. Slzy tekly, prsa se svírala, hlasité skytání dralo se Chvilkami propuklo z úst a marn jsem je pemáhal. skytání tím silnji, rozlehlo se boln kostelním klidem Jen a nenadálým zvukem tím zvýšil se ješt strach mj. kdybych nebyl tak sám a sám v tom obrovitém chrám! Jen kdybych nebyl v alespo zaven! Zas jsem hlasit zasténal, hlasitji snad než dív zaznlo nade mnou ptaí a v tom jakoby v odpov Vždy jsem tu nebyl sám, vrabíci tu penozapípnutí. A vždy jsem dobe znal útulek jejich covali se mnou! mezi trámy zrovna nahoe nad sedadlovými stupni! Mli
mn
—
— —
.
—
tam
—
nm
—
—
svj chrámový, bezpený i ped rozpustilými nápady hoch. Rukou mohl každý z nás sáhnout tam po nich do trám, ale neuinili jsme toho nikdy. asyl
nás
Rychle jsem se rozhodnul. S utajeným dechem kráel Již jsem' byl u trámu jsem pomalu po stupních vzhru. opatrn jsem si ješt jednou oddych', vztáhnul jsem ruku a již jsem držel vrabce v hrsti. Uleknutý pták zaal pronikav pípat, štípal mne siln do prstu, ale neCítil jsem pod prsty, jak mu malé teplé pustil jsem ho.
—
—
—
srdce
živ
—
bije se víc
a ted
se
mne
spadl
veškerý
strach.
vdomí, že jsem i tvorem jsem osamlý, silnjším, nadchnulo mne takka mžikem novou odvahou. Vrabce, umínil jsem si, podržím dále v hrsti. Nebudu
Necítil
ano,
není do abych hodin zas nepeslechl. A natáhnu se zde pes dva stupn, ruku s vrabcem piložím k prsoum a obliejem se obrátím k oknu kaple svatováclavské, abych ihned vidl, když zazáí uvnit svtlo ku zázrané mši.
pak více bát a také neusnu. plnoci už ani snad tak daleko.
se
Vždy
Dám
beztoho
pozor,
161 Umístil jsem se a zadíval tam do okna. Bylo temn Nevím, jak dlouho jsem se díval, ale ponenáhlu mnilo se temné šero v okn ve svtlejší, objevila se tam
—
šeré.
mn
vždy jasnjší a istjší, až bylo, jako bych se díval do nejmodejšího nebe. V tom zaaly s vže hodiny bít a rána padala za ranou, bez potu, do nekobarva modrá,
nena. Nesmírná bolest mne náhle probudila, bolest pocházející Celé tlo jakoby bylo zpolámáno a petlueno. z mrazu. Oi jakoby hledly do velké, krvav rozžhavené pece. A do jakoby zalehal pískot a kvikot zrovna pekelný. Znenáhla jsem se vzpamatoval. Ležel jsem na tch dvou stupních, ruku drže piloženu k prsoum ale ruka byla otevena a prázdna. Naproti bylo okno svatováclavské kaple ozáeno vnitními svtly. Positivek huel a nábožný, uší
—
mn
mn
dobe známý zpv
rorátní se vznášel.
Je to snad mše svatováclavská?
Váhav jsem
—
a sestupoval tiše k oknu tomu, Bázliv jsem sklem povycházejícímu na kruchtu spodní. hlídnul dol. vstal
U oltáe sloužil mši pan fará. Ministroval mu jeden kostelník a práv zvonil k pozdvihování. Oko mžikem a ve strachu sklouzlo na známé místo v lavicích. Tam kleela jako jindy má matka se sklonnou A vedle ní kleela hlavou a bila se v prsa. staroz
—
mstská
teta.
A te
zdvihla
matka zas hlavu a já vidl, jak
jí
po
tvái kane slza za slzou. Cítil jsem se k smrti Byl jsem si již vdom všeho. zahanben hlava se náhle rozzoufale nešasten bolela a toila se jako v divokém víru. Bolest pro matku, kteráž mne asi co ztraceného oplakávala a jížto jsem nejspíše nesmírného zármutku spsobil, svírala mi srdce a ke-
—
ovit
dusila dech.
—
mn
Chtl jsem honem dol, honem pedstoupit 11
— ped matkn sklouzla as,
že
—
ale
162
—
nohy náhle bezvládn
po zdi a ležel jsem na podlaze. skoro souasn se dostavil plá.
ohe, pak Ješt bylo tma a
pálily jako
mn
ulevovaly.
—
sklesly,
hlava
Nesmírné štstí S poátku slzy
nebe padal drobný, studený déš, když lidé vycházeli z rorát. Pokoený, sklamaný náboženský hrdina stál ped kostelními dvemi, nikdo si ho však nevšímal. Také on sob nevšímal nikoho, ale když
konen
s
stará matka vedle tety vycházela, na vráskovité ruce své dva žhoucí rty.
cítila
najednou
že
dne
20.
Jali to pišlo, srpna roku 1849, o pl
jedné
s
poledne,
Rakousko nebylo rozboeno. 1877.
srpna roku 1849, o pl jedné s poledne, mlo být Rakousko rozboeno, takž bylo usneseno v „spolku Nevím už ani, se tenkráte Rokousko pistolovém". provinilo, ale nepochybuju ani dost málo, že rozhodnuto tak po úvaze hluboké. Nebylo více pomoci, vc
'ne 20.
ím
usnešena,v odpisáhnuta a provedení sveno osvdeným z Trocnova, Prokopa Holého, Prokpka
rukám Jana Žižky
a Mikuláše z Husi, totiž mn, pak Rumpálovic Josefovi, synu to uzenáovu, Frantíku Mastnému, synu ševcovu, a Antonínu Hochmannovi, tomu, jenž byl odnkud od Rakovníka a studoval za peníze svého bratra sedláka. Uvedená píjmena historická nebyla udlena snad híkou náhody, Já byl Žižkou, nebo jsem byl ze nýbrž zcela po zásluze. všech nejernjší, mluvil jsem nejráznji a hned do první schze našeho spolku (odbývala se na u Rumpál)
pd
byl jsem se dostavil s ernou páskou pes levé oko, což vzbudilo všeobecnou sensaci. Tu ernou pásku musil jsem pak ve všech schzích mít; nebylo to píliš píjemno, ale
nedalo se ovšem nic dlat. nároky rovnž rozhodné.
Ostatní
mli na
svá
11*
píjmena
— Yc
byla pipravena
164
s
—
obezetností
pímo
úžasnou.
Po
celý rok užívali jsme každé vycházky ku spolenému cviení se v házení prakem. Výtený materiál na praky dodával
Mastný-Prokpek, a na sto krok trefili jsme každou stromovou pe, když byla jen s muže silná. Tím jsme se ovšem neobmezili. Po celý rok skládali jsme každý krejcar, a už poctiv i nepoctiv nabytý, do spolené „kasy pistolové", odkudž také jméno spolku. Výtžek obnášel na konec
Za pt zlatých koupili jsme ped na bambitku, „lutišské práce", jak byl Píkopech týdnem "prodava ekl. Dívali jsme se po celé schze, jež se nyní za nastalých prázdnin odbývaly denn, na svou bambitku, šla z ruky do ruky, a každý z nás potvrzoval, že je to celých jedenácte zlatých.
pravá lutišská práce. Nevystelili jsme z ní posud arci ani jednou, za prvé proto, že jsme nemli prachu, a za druhé, že posud trval prohlášený stav výminený a my se musili tedy mít na pozoru. My vbec jsme byli velmi bedliví, abychom se neprozradili, proto také nepibrali jsme pranikoho více do svého spolku, byli jsme v jen my tyi „principisté", ale to jsme vdli, že je nás dost. Také jsme za zbývajících šest zlatých mohli koupit bambitku ješt jednu a tím svou armaturu zrovna zdvojnásobit, ale my sumu tu urili na prach, o kterémž jsme nemli zcela jasný pojem, mnoho-li stojí. Na plán, jejž jsme mli, staila jedna bambitka úpln. Mli jsme ovšem ješt nco
nm
spolkového, porculánovou dýmku, z níž kouíval pi tajných schzích Prokpek ve jménu nás všech; byla to pkná a významná dýmka s namalovaným kalichem, cepem a sudlicí, ale pro dnešek nekladli jsme na ni žádné zvláštní váhy. Také jsme mli svj zvláštní elektrický stroj. Shotovil nám jej bratr Prokopa Holého, zámenický tovaryš, ze starého dvougrošáku, ale stroj se neosvdil. Nechali jsme jej doma. Pedkládám zde náš plán, aby se mu mohl každý obdivovat. Hlavní úel: rozboit Rakousko. Pední nut-
—
165
—
uost: zmocnit se Prahy. Nutný prostedek: dobýt citadely belvederské, na výbžku mariánských hradeb, odkud jsme pány Prahy a kde nemžeme dle našeho náhledu být od-
nikud bombardováni. pepadena zrovna v
Vypotené podrobnosti:
as
polední.
Povážíme-li,
citadela
že
bude
pi pe-
asv
usus, padání rozliných tvrzí panuje od nepamtných vykonat to vždy o plnoci, že ale práv proto o plnoci jsou stráže nejspíš vždy nejbdlejší, musíme piznat, že úmysl náš byl zrozen z chytrosti zrovna ábelské. Citadela byla v té dob stežena jen neetn, šesti až osmi vojáky. Jeden z nich stál na stráži hned u železných, do nádvoí vedoucích vrat; vrata byla vždy pootevena a vidli jsme,
jak voják tam pohodln pechází. Druhý procházel se na stran pražské, kde stálo nkolik dl. Jako by nic piblížíme se ku vratm, my tyi a ješt nkdo hned se vrhnem se na stráž, skolíme ji, vezmem jí uvidí kdo pušku, dvakrát bouchnem praky do oken strážnice, vrazíme dovnit na povalující se strážníky, skolíme je a vezmem jim pušky. Zbývá druhá stráž. Ta se nejspíš vzdá, svážem
—
—
vezmem
Nechce-li se vzdát, je to její vc, hned zavezeni jedno dlo ke vratm, zapálíme smolný vnec, který tam na bidle trí, a budem s hradeb kiet na Pražany, že je revoluce. pijde
ji
a
my
ji
jí
skolíme.
pušku.
Na
to
Te
Ale
nemže pes ze
na nás, a my každý okamžik náhle otevem vrata, vystelíme mezi z dla a honem zase vrata zavem. Skolíme první došlé vojáky, ostatní posádka se asi vzdá, protože už bude revolucí odevšad ohrožena, a nevzdá-li se, je to její vc. My vyrazíme ven, spojíme se s Pražany a první, co udláme, bude, že osvobodíme všecky na Hradanech ješt upíci povojsko, to se rozumí.
n
vzn.
Ostatek už je tak pirozený, jako když První velkou vítznou bitvu svedem u meckého Brodu, zalákáme armádu tam. Druhou svedem na Moravském poli zrovna na Moravském poli, duch
litické žito
N-
roste.
—
— Pemysla Otakara volal a rozboíme Rakousko.
A
Maai.
Velmi
166
za
Pi
— Pak dobudem Vídn
pomstu.
tom nám
pak skolíme Maary.
budou pomáhat už Obdivuhodné! samém poátku krvavého
úlohu na dležitou v mla hrát osoba ta pátá.
toho dramatu
pranieho a nemla nieho
zvdt
až
Nevdla
tom
v okamžiku nejpo-
slednjším. Byl to hokyná Pohorák. Byl odnkud od Jene, za Bílou Horou, a dojíždl s vozíkem a velkým svým tažným psem tikráte týdn do Prahy se zabitými kuaty Na nho poukázal vojvdce Rumpál Prokop a holuby. Holý, když se jednalo o vc velkou, totiž o opatení prachu. Prachu sob opatit byla vc tenkráte náramn tžká, kupci smli ho odprodávat jen na prokázané úadní dovolení, a Prokop Holý, u jehož rodi kupoval Pohorák vždy uzeninu,
nám sdlil, že kupuje tento v Praze vždy také prach pro jeneského kupce. Zeptal se ho, zdali by nechtl nakoupit prachu také jemu za dobré mimotní zaplacení, a Pohorák Dne 19. srpna odevzdáno Pohorákovi Prokopem svolil. Holým
celých šest zlatých, z nichž dva zlaté byly královskou
odmnou a tyry ureny na že sob s prodejem zboží
Následujícího dne, slíbil, svého i s koupí pospíší, že pak s vozíkem svým místo k Strahovské brán pojede Bruskou, a tam že Prokopovi Holému prach odevzdá. teprv se doví, že je nás tu celá síla, vypráhne bílého svého psa z vozíku, nechá vozík stát na silnici a pidá se k nám. Že se pidá, nebylo pražádné pochybnosti, vždy dostal dva Nco z nho udláme pak na všechen zlaté, a pak ta est spsob, tím mže být jist. Mimo to nám sdlil Prokop Holý, že Pohorák vypravoval v loni po Svatodušních svátcích, jak venku v polích strhl husara s kon. „Za Bílou horou jsou nejsilnjší lidé v echách," pál prach.
Te
!
Prokop Holý.
„A
to jde
a máchnul
až
za
Rakovník,"
mínil Mikuláš
mohutnou svou pstí do vzduchu.
z
Husi
— Abych tak ekl, zcela
píjemnou.
dla
se
as
A
reflexe
mn
167
—
vsadil
byla souinnost Pohorákova bych se, že u ostatních voj
zcela
podobná.
vcí
vdc
Jednalo
se
totiž
pi
našem plánu, jak svrchu obšírn sdleno, nejprv o tu stráž A tu byla jedna vc, která se byla sbhla teprv u vrat. ped málo msíci a jejíž stopa zajisté byla podnes na dn Hráli jsme si tenkráte my tyi duše každého z nás.
nco
a bylo nás o
víc než
tyi
— v hradebních
—
píkopech
míem.
„Velký pasák" jmenovala se vojenská hra naše semo tamo po nkolik hodin. Mli jsme peHráli jsme krásný mí gumový, jist že za dva dvacetníky. výten, nebo kolemjdoucí granátník se zastavil, aby se nám obdivoval. Stál tu dlouho, ano pak se posadil i do drnu, Náhle se stalo, že mí aby se mohl obdivovat pohodlnji. se kutálel zrovna kolem nho, granátník se natáhl lín, až se na bich pevalil, a zachytil jej. Pomalu pak vstával to vstávání jeho nemlo žádného konce a my oeAle kávali, kam as mohutná jeho pravice míem mrští. mohutná jeho pravice vstrila mí pohodln do kapsy a mohutné jeho tlo hrabalo se lín po úboí vzhru. Obkloa váleno
—
—
—
resultát byl, jsme granátníka, prosili, ieli, hrozili Prokop Holý pohlavek a Mikuláš z Husi také Pak jsme metali kamení, ale granátník se rozbhl jeden. po nás, a spravedlivá historie musí zaznamenat, že jsme pili
že dostal
utekli všichni. „Víte, my udlali zcela dobe, že jsme ho neseprali," „Víte, co chceme, vykládal pak Jan Žižka z Trocnova. a kdo ví, co by se bylo stalo! Když je spiknutí, neví se Já úž jsem se celý nikdy, co se stát, já to znám! tas' chtl jsem chlapa chytit ale myslil jsem si
—
mže
—
:
vd-
jen!" Jasný výklad ten byl všeobecn pijat s ností, a každý potvrzoval, že už se celý tas' a sotva se
Pokej držel.
V
prvních dnech srpna, když se jednalo
již
o nejsub-
— tilnjší
podrobnosti
168
plánu,
—
ptal
se
jsem
náhle:
„Kouše
Pohorákv pes?" utrh' per-
„vera
„Kouše," potvrzoval Prokop Holý; nikáovic dvece sukni."
To bylo velmi dležité, že Pohorákv pes kouše.
Nastalo jitro památného dne.
zaznamenala
Vidl pak
Neomylná kronika nebes
je co jitro pondlní. jsem je lehýnce se šeit, si
pak popelav šedivt,
se poznenáhla svtlit, vždy jasnjšího to v dobách nesmírn dlouhých.
svtla pibírat
A pec
—
duše prahla podivným spsobem touhou, aby se ani nešeilo ani nesvtlilo a píroda skoila pes ten jeden, jedinký den. Oekával jsem, že se cos podobného najisto státi musí, modlil jsem se, modlil, a duše má, piznám se, mela tesknotou. Nespal jsem po celou noc. Jen nkdy, mžikem pelítla vše
celá
to jsem ale sebou zas na horkém jsem co dlat, abych hlasit nezaúpl. „Co pak je Ti Ty vzdycháš?" ptala se nkolikkrát
zimniná dímota, hned na loži mrštil, a
ml
—
matka.
Tváil jsem Pak matka
se, jako bych spal. vstala, rozsvítila a pistoupla
jsem oi zaveny. pálí jako
ohe.
„Nech jimi s
šijou
Položila
Muži, w
poj
mínil otec,
ho, ale tyhlety
—
Franckem, Josefem a
s
dla na mé sem, jemu
„nkde
se
nco vera
mn.
ke
elo.
Ml
„Ten hoch u
je.
vztekal,
erti
spolky musí pestat, poád jsou " tím rakovnickým pohromad
—
„Vždy víš, že se spolu uí, jde jim to lip." Píšu upímn. Bylo mn naprosto nevolno. Bylo mn nevolno vlastn už po více dn, poád h, ím blíž picházel
20.
srpen.
Pozoroval jsem
cos
podobného
také
— u
ostatních
vojvdc.
V
169
—
posledních
schzích mluvilo
se
až trochu spleten. Piítal jsem to ve vnitku svém Pemohl jsem sama tomu, že mají vojvdcové strach. sebe a vystoupil pedevírem rázn. Odpírali vesms co
nkdy
nejhrdinnji, rázn jako
rozohnili jsme se,
nikdy nebylo mluveno tak
noci jsem spal ale Ano, kdybych byl cítil naprostou hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také zcela jinak. Že bych já sám ml strach, nemohl jsem pipustit za žádnou cenu. Pec jsem si myslil a znlo to jako tžká žaloba na osud, pro as zrovna pidlen ten úkol
pedevírem.
Následující
pece špatn.
mn
Rozboení Rakouska zdálo se kalichem plným nevýslovné hokosti.
dsný.
mn
Byl
pojednou býti bych se rád
modlil: „Pane, odejmi kalich ten ode mne!" ale cítil jsem, že není už zbytí, a vrchol slávy byl pojednou vrcholem
mn
Golgaty.
Písaha však
vázala.
ml
V deset hodin jsme mli být na míst, v jedenáct pijet Pohorák, o pl jedné mla se provést akce. Vyšel jsem v devt z domu. Píjemný letní vánek osvžoval skrán. Modré nebe se usmívalo jako Márinka, sestika Prokopa Holého, když vyzývala k
njakému
tveráctví.
Mimochodem eeno,
Márinka mou láskou. Vzpomnl jsem si na ni, na jakou jevila vždy k hrdinné povaze mé, a pojednou
byla úctu,
mn
bylo snáz a snáz, prsa se vypínala a duše rostla. Stal
se
kouzelný
obrat,
než
jsem
pistihl jsem se dvakráte, že jsem na jedné noze.
píkop,
dostihl si
Jeleních
byl poskoil
Rozpomínal jsem se, je-li vše v poádku. Bylo ve Dva praky kryly se v mé kapse. V druhé kapse se kryla erná páska na oko. Pod ramenem nesl jsem Kráel jsem po Maškolskou knihu, k vli válené lsti. riánských hradbách kolem cviících se vojenských oddíl vzorném.
170
Vdl
a nezachvl jsem se ani. jsem, ty že do té doby budou dávno ve svých kasárnách zpt. Bylo asu dost, obešel jsem tedy celou válenou posici. stále poblíž silnice Prošel jsem Chotkovy sady, kde místo Mikuláš z Husi. vedoucí již dol zaujmouti stát Prokpek, Pohlédl jsem dol do Brusky, kde
—
—
ml
ml
vykávající Pohoráka, aby pak, nadbhnuv mu strmým úvozem, dal nám rychle zprávu. Vystoupil jsem až k citadelce a pešel odtud valy k Bruské brán. Když jsem byl u citadely, tlouklo mi srdce, když jsem se od ní vzdálil, zase pestalo. Valy od citadely k Bruské brán tvoí dv První z nich je cele vyvýšena a má vybíhající bastiony. nahoe v okruhu svém drobnou planinku v té byl uprosted tenkráte malý rybníek se zdnou obrubou, hustým rákosím a ko vinami kolem rejdišt mnohých našich radovánek. Pod jedním tím keem mli jsme schovánu pknou hromadu liberních oblázk pro praky. Okruh druhé bastiony tvoí údolí hlubší. Dnes v tom záezu stojí kavárna Panorama, tenkrát bylo místo pokryto hustým kovím. O nkolik krok dál je Bruska brána stanovišt moje co vrchního vojevdce. Usedl jsem na lávku nad branou a otevel knihu. Lehýnké chvní probíhalo mi tlem, nkdy šournul po zádech v celku mrazík, ale myslím, že to nebyl strach. Bylo ;
—
—
mn
dosti
dobe.
Mnoho k tomu pisplo,
Ml
že jsem nebyl spatil
ani jediného spolubojovníka. jsem je v píjemném podezení, že dostali strach a nepijdou. Poád mne srdco tomu hrd vypnul, abych se cítil nutkalo, abych se ale mysl zas povriv zrazovala, že bych je tím snad pivolal, a nevypnul jsem se. Bubny a trubky znly stídav na cviištích mariánském a belvederském. mnou vycházeli Lidé a vozy pode a vcházeli do brány. S poátku jsem si jich nevšímal, pak zaala povra také zde svou hru. Uhne-li se ten zde na
—
vi
—
—
mstku smrem k Bubeni, bude
konci
—
171
s
námi
—
zle
—
—
k Podbab, bude dobe. Jeden všechno jde k Bubeni ti pt tyi trouby te od Belvederu znjí jako k útoku vyskoil jsem. V tom se Svatovítské vže zaznla desátá. Ohlédnu se a vidím, jak alejemi cape Mikuláš z Husi ku svému uhne-li se v levo
—
—
—
—
—
—
Šlechetné, odvážné srdce udatný bojovník prázdniny obtoval velké vci, mohl být u bratra ale cítil jsem, že je mi doma už po trnáct dní Musil jsem tedy nyní na trochu na závadu, že ho vidím. Šel jsem, drže vojenskou obchzku, dle povinnosti své. otevenou knihu ped sebou, pomalu baštami. Nikde zde stanovišti.
—
i
— —
nahoe
procházejícího se
lovka.
Došel jsem rybníku. Zde ležel v tráv Prokop Holý. Jak jsem ho spatil, zaal jsem dlat dlouhé, pádné kroky, jako by tžká, obrnná noha dunla po vozové hradb. Prokop Holý držel také knihu v ruce a díval se na mne. Oi jeho byly erveny. „Všechno v poádku?"
„Všechno."
„Máš?" Totiž že má bambitku, jemu svenou. „Mám." Mrknul jsem po koví, pod nímž ležely naše oblázky. Prokop Holý mrknul taky a patrn se hledl pi tom trochu pousmát, ale nepovedlo se mu to. V tom vyšel z citadely
—
konví v ruce,
voják
s
Stálý zcela
tam sluha. zapomnli to
—
odný v halenu a pohodlnou epici. Na toho jsme byli v rozpotu svém
no,
o jednoho
víc!
Picházel pomalu
a když byl zrovna u nás, postavil konev na zem. V nás obou hrklo jako v hodinách. „Mladí pánové, nemají njaký cigárko?" " ale nedopovdl jsem, vždy jsem „Nemáme, my pec nemohl íci, že mimo Prokpka z nás ješt žádný
blíž,
—
nekouí
!
—
172
—
„Ale dva krejcary jist mají, dají mi je na báek! Já jsem tu už od loské reberie" nové, silnjší hrknutí, tu dávají „a každý den pravá elektrická rána pánové na báek." Vyndal jsem dva krejcary a podal mu je tesoucí rukou. Voják si hvízdnul, sebral konev a odcházel ani se
—
—
mn
nepodkovav. Kývnul jsem rukou a sestupoval k silnici. Vešel jsem do Chotkových sad a blížil se Mikuláši z Husi, zaujímajícímu lávku na „pkné vyhlídce". Hledl pes knihu dol. Pádný, dlouhý krok, jakoby opt obrnná noha. „Všechno v poádku?" a pousmál se trochu. ;? Všechno," „Je tam Prokpek?" a bafí." Dole sedl Prokpek na zábradlí, „Je klátil nohama a kouil doutník. Zajisté trojníkový. „Zítra zanu taky kouit."
—
„Já taky." Kývnutí rukou a rozchod co možná pádnými kroky. Sedl jsem zas nad branou. Vojáci se vraceli v oddílech ze zábranského svého cviišt výborn Ale ku podivu, s jakous trapnou nechutí. dnes jsem hledl na Jindy mne pohled na dráždil, pouhý rachot bubnu stail na
—
n
!
n
fantazie; i když nebyla, hrav primy slil jsem si víivé, unášející zvuky turecké hudby, sebe jsem vidl v ele na frkající brn, vracejícího se zrovna z vítzných bitev, za mnou vojáci s veselým hrdinným zpvem, kolem mne jásající národ, já s nehybnou tváí, klon jen nkdy hlavu, zcela málo. Dnes fantazie jako od verejška pivo, fádn vyvtralé, z nhož sob matka vaívala protivnou polívku. Hlav se nechtlo do vítzné výše, jazyk jako by ml lehkou pokrývku hlíny. Když nkterý z voják náhodou pohlédl vzhru na mne, cuknul mj zrak
rozpoutání
nejblysknavjší
.
mn
stranou.
.
—
—
173
-
Zahledl jsem se do kraje. Tiché veselí, jakohy na pahorky a do údolí neslyšn padal déš drobounkého zlata. zachvl jsem se Pec ml kraj zvláštní elegický tón vzdor teplému vzduchu. Pohlédl jsem vzhru k modrému nebi. Vzpomnl jsem Mé drahé dve! na Márinku. Ale zdálo se si zas mn, že se jí v nynjším okamžiku tak trochu bojím. MyNu ano stotisíc kižák porazil šlénka se uhnula. Žižka zrovna houfekem lidí rytí Percival pobil sto ale bh ví co to je nkdy zbrojenc za hodinu
—
—
— —
nemá
ani historie
pesvdující
na jazyku.
Ne
—
— —
nemožno
—
— — vyvtralé nemožno — busij
pivo, hlína
sílu
nazpt
te
už vycházelo z brány víc než dív. Zrak je sledoval bez myšlénky. Pak zaala mimovoln zas povrivá hra a rovnž mimovoln jsem te pi ní užíval uskoku. Vsázel jsem pi sob jen na ty, kteí mli rozhodn venkovský šat, a o kterých se mohlo s velkou tedy pravdpodobností soudit, že pjdou spíš v levo, ven k Podbab. Náhlá zimnice mne rozrazila vstal jsem namáhav. Radj zas na obchzku! Beztoho volá neúprosná již Lidí
—
povinnost. se blížil
—
ale cítil jsem pádnými kroky zas k Prokopovi, vcházel pádný práv inspekní dstojník do citadely. Pokáme beztoho,
Když jsem
sám, že nejsou
te moc
—
až zase vyjde.
Ale na tvái Prokopa Holého pozoroval jsem úblovou bledost.
Ty máš strach," pravím s upímným soucitem. Prokop Holý neodpovdl. Položil ukazováek pravé „Pepíku,
ruky pod pravé oko a stáhl dolejší klapku tak, že bylo vidt vnitní ervený okraj. Známý to posunk pražské mládeže, jenž v slova penesen znamená naprostou negaci.
— Pro ješt
— —jen
neekl,
že
174
má
—
strach!
Mohlo být Rakousko
„Jedenáct," zajektal Prokop Holý. Jedenáctá snášela se teplým vzduchem pomalu dol. Každé bácnutí tepetalo se dlouho kolem sluchu a mimodk jsem pohlédl vzhru, není-li zvuk ten njak viditeln stlesnn. Byly to mohutné rány, které tu odzvánly jednomu z nejstarších a nejvtších státních útvar evropských! Ješt jsem pomalu obešel vojenskou posici Mikuláše z Husi a sestupoval pak volným krokem dol k Prokpkovi. Zdálo se mn, že musím jeho pozorlivost vrchnvojvd-
covským pokynem njak ješt zbystit. Prokpek sedl poád ješt na zábradlí, ale už nekouil ted v klín plnou epici švestek. Jedl doutníek, s velkou chutí a každou pecku vyndal opatrn z úst, vzal a už ubíhala ji na ukazováek, opel o ni palec, švihnul hlasit naíkajíc nkterá ze slepic, které se procházely na druhé stran silnice. Už byly skoro všechny odbhly do
ml
—
vzdálenosti, jen jedna erná Práv byl blízko.
bezpené
ponkud neopatrn také na
ješt zobala hlínu Prokpek namíil
ml
když spatil mne. Stelný palec pojednou a místo slepici švihla pecka mou bradu tak oste a štiplav, jako kdyby ji byl nkdo koncem bie pešvih'. Prokpkv obliej záil blažeností. „Co to dláš? Ty nedáváš pozor!" „Já? to víš! Já nemám oi, vid? Chceš?"
jiný
ni,
smr
„Nemám
hlad.
Za
jsou?"
„Za osm fuk*). Vem si." „Yemu tyry pro Pepíka.
už
mže A *)
—
Pozor!
Každý okamžik
pijít." šel
jsem zas vzhru.
Ješt jsem
cítil,
Fuk (krejcar), výraz to, jejž bys marn v Jungmannov kovým dílm íká se u nás, že jsou monumentální!
jak
díle hledal.
mne A
ta-
175
švihla pecka
jsem
bolestn pes ucho,
dstojn
ale neohlédl
jsem
se,
kráel
dál.
Bylo pl dvanácté, když jsem byl zas u posice Prokopa Holého. Ležel poád ješt natažen v tráv. „Tu máš švestky jsou od Frantíka."
—
Prokop Holý odstril mou ruku. Položil jsem švestky vedle nho a sebe také do trávy na znak. Nebe bez obláku. Ale když se tak lovk dívá vzhru, znenáhla slábne zrak a zdá se, že se ve vzduchu hemží samí Nejen plný zrak, také plné šlehající sebou bílí ervíci. tlo jsem pomalu ervík tch, krev skákala a zas se Jako zarážela, te škubnul sebou ten sval, te zas onen. by roztavené olovo kapalo s nebe.
ml
Obrátil jsem se stranou, tváí k Prokopovi. Bily ti tvrt. * obrátil se Prokop Holý po„Ty poslouchej a oi jeho stály v sloup, jednou ke jestli nás Pohorák nezradil!" " Ale nedalo mn, zakoktal jsem. „To snad ne
—
—
mn
—
vstal
jsem a pecházel
sem tam.
erné zrad válely se myslí. Tu pohlédnu kovím k ouvozu
kpek
mu nohy
vzhru, co
—
„Prokpek!"
Nejdsnjší myšlénky
—
o
ouvozem bží Pro-
staí.
a první myšlénka je: uteme! Z druhé strany již na nohou.
Prokop Holý je také kvapí sem Mikuláš z Husi.
Vidl
též
bžícího Prokpka.
sotva popadá dechu. „eledínové pij ou tam sebral na trhu koalku a povídají, že zrovna
Prokpek u krámku policajt
hokynáe
te
" !
Nikdo neekl: „To je Pohorák!" Ale jako když tžký ptáky, už jsme byli na všechny strany. Pádil jsem ouvozem dol, až se hlava tásla. Mžikem jsem byl u Yaldštýnské ulice, ale jakýs pud mne hnal dál. Zahnul jsem do ulice Senovážné, ádkové dláždní ubíhalo
kámen padne mezi
—
176
—
pod nohama. Již jsem byl u kostela jsem podloubím kolem námstí vzhru
—
bh
v tom
Práv vozík dojat.
Tomáše a chtl
sv.
—
první pilí minul
staven a já se tisknul k pilíi druhému. zavádl vedle na strážnici Pohoráka,
policajt
a psa. Vidl jsem dobe, že Pohorák Y jeho tvái byl bol nevýslovný.
je
mocn
ml
Djepis lidstva by nemilou mezeru, kdybychom nevyprávli, co se stalo s Pohorákem. Vjíždl téhož dne trochu pozdji než jindy Strahovskou branou do Prahy, ba mže se íci, že na hokynáský zvyk a pražský obyej již velmi pozd: bylo sedm hodin. Šlo to
ulicemi
dol, podsední tahoun, vesele, náruní tahoun, pan Pohorák, zdržoval vozík a levicí jeho, na voji položenou, škubalo to do výše v pravidelných skoro asových
hopkem vrškovými
bílý hafan, nemusil táhnout a
bžel
odstavcích.
„Copak dnes tak pozd, Pohoráku?" ptal se pecná cest, kouící pohodln a vysvléknut z kabátu, venku na chodníku. „I byly štace," pousmál se Pohorák a zarazil s dlouhým Sáhl do pravé kapsy, vyndal „prrr" vozík. slámou opletenou lahviku s kmínovkou a podával ji pecnáovi. „Nezavdáme si?" „Dkuju, já už jsem ráno svou vysrk'."
v Hluboké
—
„Já taky, ale lepších pt otenáš než jeden." A Pohorák si pihnul ke dnu, zastril prázdnou láhev, kývnul a drnil dál. Na Selském trhu už bylo plno. Policajt vodí Pohoráka s vozíkem sem a tam, Pohorák se s „panem kaprálem"
neúnavn hádá,
konen
Pohorák
také zajíce,
na
trh
nalezeno máslo,
místo.
vejce
Nkdy
míval
mimo drbež,
177 dnes
ml
jeho
hlavním
Drbežnictví bylo Pohorák byl tím zvláštním, ne valn píjemným zápachem, jaký domácí drbež má, celý prosáklý, atmosféra kolem nho Wla na nkolik krok zcela uritý ráz svj. Pohorák byl již siln pes padesát. Uinil-li sob tená dle neho díve proneseného pontí, že Pohorák vynikal jakous postavou mohutnou, lituju, že musím obrazotvornosti jeho dát zcela urité meze. Pohorák nevypadal tak, jako by se v jízdárn chtl s herkuly rvát o cenu. Byl postavy málo nadprostední, k týlu ponkud nahrblé, a víc suše kostnaté než složité. Jeho suché tváe byly jen
i
;
i
slepice a holuby.
že by dobrosrdenjší tak zobány, mohl pipadnouti na myšlénku poradit mu, aby si tváe dal trochu vydláždit. Na tle ml Pohorák drobn kostkovaný, modravý kabát, jenž ale na nkterých místech, hlavn na zádech pod límcem a na levém
neštovicovými
lovk I
zabité
obchodem.
dlky
byl snadno
ramen vypadal umounné hndé
už jako nekostkované vyschlé bláto, pantalony, dole vždy hezky vyhrnuté, Hlavu kryla v pršelo už od osmi nedl.
pak
teba
zim by nebylo v let soukenná, temná epice, z jejíhož lemu vyuhovala zastrená akcízová poleta. Pohorák ustlal slámy pod vozík do stínu a pes se na stoil. Pak vyndal a rozložil po vozíku své zboží. pak se trochu narovnal a rozhlí. „Panenko," oslovil vedlejší as šedesátiletou prodavaku, „dejte mi tu trochu pozor, jo? Cesta jen vytrávila hrníek bryndy!" Pak Zašel k blízkému kavárníkovi a vypil hrneek. šel o ti kroky dál ke koaleníkovi, vysrknul dv štamprle samožitné a vstril lahviku pro zásobu do kapsy. Pak ni
A
mn
!
I
koupil
a
te
dv
makové housky, jednu pro
u svého vozíku. „V právo nebo v levo?"
—
sebe, jednu pro psa,
je zas
ptala se
pjovaka
nízkých
—
178
—
Pohorák ukázal mlky prstem, dal žen dobrák stoliek. Ruka vjela do levé kapsy u kabátu a vyala a usednul. sáku se roztoila, dýmka nacpala 7 dýmku a sáek. z pravé kapsy u vesty objevila se škatulka sirek a Pohorák
Šra
A te
Chutnalo.
bafnul.
„Kuata dám po dvou bruí pro sebe a Pistoup'
se
rozhlí po svém
zboží.
dvacetnících, holuby po jednom,"
bafá.
zavalitý
pan
starý.
Pan
ili sládek nebo sládkova poznají toho, že za nimi služka nese putnu s stará,
starý nebo pani se neomyln dle
mdnými
„Za „Za
máte je
obruemi.
kuata?"
ta
mám? a
dýmku do druhého
mínil
pohodln Pohorák a pendal
koutu.
„To bych byl hloupý, abych Ale prodávám je po tyiceti dobrých." Po dvaaticíti. co vám napadá. „I jdte, blázne, Chcete? vezmu jich šest." Pohorák zavrtí jen mlky hlavou, usedne zas a bafá.
to ekl.
Pan
starý se vzdálil.
„Pohoráku, dnes to za to neprodáte," míní sousední prodavaka, kterou byl dív nazval „panenkou". „Nedržte se,
moc
je toho
v trhu."
„I co je Ti,
Hle
babo jedu,
do toho!
Já
si
prodám, za nebudeš dnes už
svých vápenných pukavc, Pohoráka uit prodávat! Já, kdybych neprodal nic, mám výdlek v kapse," dodal po chvilce, vyndal z vesty zlatek a tepal jimi ve vzduchu. Panenka mlí. Pohorák už taky, bylf zlos svou chci.
koalkou. Paní
si
—
se služkou.
„Po em jsou kuata?" „Po tyiceti." „Tak drahý! Po ptaticeti. Nejsou?" Pohorák mlí. nebute tak umínný." „No
—
—
nkolik spláknul
179
„Eh a konec
—
nemžu — jinazanejsou!" to
co, já
„Milostpaní, pojme dál," beztoho skoro zeleny."
—
já jsem si postavil hlavu
„vždy jsou
pobízí služka,
—
—
—
„Co zeleny Ty jsi zelena Ty košále! Moje kuata hrajou všechny barvy," vzal nkolik kuat za nožiky a toí jimi ve vzduchu. „Ichuchu!" Veškeré panenky kolem dají se do hlasitého smíchu. Pohorák zapijí zlost.
A
tak to jde dál.
Trh idne.
pec
Holubi a kuata
Nkdy
Poho ákova
jsou
napoád
koukne Pohorák, jakoby tázav, po svém vozíku, a pak si zabruí: „Mžu já za svou
nedotknuta.
se
hlavu?"
Koalka zaíná
zvolna psobit.
Pichází uzenká.
„Horky! horky!" Pohorák vezme párek a sní jej. Mezi tím prodává uzenká u vedlejších hoky. Za chvilku „Dej
se vrací
sem jeden!"
k Pohorákovi.
„Pantáto, ti dobráky za párek."
„Za jaký?"
Hokyn
„Vždy
protjší:
jste jej ted
snd'."
„Já že snd' uzenku? To jste všichni blázni!" Hádka. Pohorák kleje. Uzená šermuje hákem vzduchu a volá policajta.
„Ml jste párek?" Pohorák vyteštil na nho oi. „Tak zaplate!"
„Ml."
,,To se rozumí!
se
ve
Policajt:
—
— Ted jsem — jsem
vdí, pane kaprál divnou hlavu."
starý
zrovna upamatoval mám už chlap
—
V okolí smích. Ale Pohorák zasmušile sedá, nkolikkrát ta hlava!" pro sebe zabduje: „Ta hlava pak dopije lahviku a kouí.
—
—
12*
—
180
—
Pohorákovi je nevolno. Slunce praží nemilosrdn. Pohlédl na psa, kterak v stínu pod vozem spí .— pomalu vleze se sebere, pikryje kuata a holuby plachetkou pod vozík Už. i „paní kejvavá", poslední to codenní kupec, odNše a víka mizí, hokyn odnášejí své nesla svj nakup. bedny s vejci. Policajt obchází a pobízí: „Sklízeti"
—
Te
vozíkem Pohorákovým. od vozíku," a chytil za vz. Temné vrení pod vozem. Policajt nahlédne tam a vidí Pohoráka, „Pojak maje epici pod hlavou, pokojn na slám spí.
ped
stanul
kdo
„Sklizet,
je
horáku, vstávat!" a zatáhl jej za nohu. V tom pes vyskoil a škubnul vozíkem stranou tak, že kolo šlo Pohorákovi pes ruku. Pohorák spí dál. Policajt se usmál. „Poslouchejte, polejte ho trochu," volá na jednoho z meta, kteí zaali již svou innost. Chlamst! a pl konve vody vychrlilo se na nebohou hlavu Pohorákovu. Pohorák sebou škubnul, usedl a protírá si oi.
—
„Vstate!" Pohorák pomalu vstává. už jsem stár na to dení
„No tak pjdete,
kam
"
njak
staroušku, se mnou.
celý
zmalátnlý
Tam
se vyspíte."
„No, jak porouejí." A Pohorák se chytil za voj a ho vedl policajt, s hlubokým žalem v srdci.
Na
pd
škubalo
Jen Mikuláš
u
Rumpál
rozechvlá schze.
šel,
Vzájemné se
k zrad nedojde nikdy a nikdy. Referát Trocnova: „Vidl jsem ho, jak tady stojím
že
zapísáhnutí,
Jana Žižky
—
—„Jsem
z
to z
—
mnou, ale nmou* jsem mu pomoci!" Husi scházel pi schzi, byl už na cest
k rakovnickým lesm.
—
181
—
Konec smrtelných úzkostí o šesté hodin k vlíkl Pohorák svj vozík do vrchu a u krámu Rumpálovic. Prokop Holý naslouchal s srdcem za sklennými, z krámu do bytu vedoucími musili mne zavést a tam „Pišlo mn zle
bušícím
trochu vyspal. byl dnes
"
veeru.
Namáhav
— — Musím zstat pes noc — snad bude bídný
—
O nkolik nová bambitka. se divné vci.
trh dní pozdji
v
dvemi.
jsem se v Širokém dvoe
—
zítra lepší
nalezena
zastavil
kout
vedle kašny
Nikdo nevdl, jak tam pišla, a mluvily
A teprv as za tyry nedle pitoil k Pohorákovi, táhnoucímu prázdný vozík
se
Prokop Holý
z trhu, a ptal se
kam jste dal tch šest zlatých?" zastavil. „Jakých šest zlatých?"
ho: „Pohoráku,
Pohorák
— abyste — mn
víte, co jsem vám dal, abyste nám koupil trochu prachu." šest zlatých? Josífku, Josífku staré lidi zkoušet, to je zdá, že zkoušíte staré lidi a vyzdvihl kárn prst pravé ruky.
mn
„No
„Mn
— —
se
hích !"
Psáno o
dušikách.
letošních, 1876.
I
evím,
kolikkrát pijde ješt o dušikách
na košíský
i)y hbitov, dnes alespo kráela již namáhav, nohy jí už njak neslouží. Takto se dlo arci vše, jak se dje
každoron. Kolem jedenácté hodiny vylézala mohutná, tžká její postava z drožky, za ní vyndal koí náhrobní vnce z vozu, obalené v bílém šatu, a pak vyndal To dvátko je už ptileté dvátko, taktéž teple obalené. asi po patnácte let poád ptileté, slena Máry si je vypjuje vždy
A
nkde
„Tak, svtla a
v sousedstvu.
dátko!
Koukej
se,
lampiky a kytky! Nu
to
je
tu
— —
lidí
vi?
jen jdi neboj se naped jdi kam chceš, já jdu za tebou. Dátko ostýchav jde ku pedu. Slena Máry jde hned za ním, pobádá je, aniž by mu ale urovala smr Chodí tak, až náhle ekne slena: „Pokej!" vezme cesty.
dve
—
jdi,
ruku a vede je nedaleko mezi hroby. Sundá železného kíže oprchalý, vtrem a deštm roztepený vnec a zavsí tam nový, složený z bílých a erných umlých kvtin. Pak se chytne prázdnou rukou za rameno kíže a zane se modlit pokleknout stálo by ji S poátku hledí zrak dol na povadlý píliš mnoho práce. drn a hndou hlínu hrobu, ale pojednou se hlava vzpímí, za
s jistého
—
široká,
píjemná tvá slenina a
velké,
upímné
její
oko
—
183
—
dáli. Oko se pomalu kalí, kolem sem tam, modlící se rty chvj se úží a bohaté slzy vyhrknou a splývají pomalu. Dátko udiven pohlíží vzhru, ale slena nevidí a neslyší nieho. Pojednou se pak za chvíli zas, jakoby násilím, vzpamatuje, vzdychne si dušen a dlouze, bolestn se na dít usmje a ponkud drsn znjícím šeptem praví: „Nu tak jdi
modré
koutk
hledí
jakoby do
úst škubne
n
to
—
dátko,
Jdi
kam
jdi! zas, chceš, já jdu poád za tebou." A chodí zas sem tam, kam se dátku uráí, až najednou opt nkde ekne: „Pokej!" a pistoupne k jinému hrobu. Zde si poíná zcela zas tak, jak u hrobu prvního, myslím, že ani o minutu není u jednoho z nich dýl. A pak položí druhý oprchalý vnec do šatu k prvnímu, vezme drobnou svou prvodkyni již za ruku a míní: „Je ti už
Sednem si zas zima, vi? No poj, abys se nezastudila. do drožky a pojedem dom. Ráda jedeš, vi? u Pomalu dojdou k drožce, dvátko a vnce naped se vloží do vnit a pracn pak následuje slena. Povoz zaúpí, dostane A tak se dje rok co rok. dva, ti šlehy, než zabere. Kdybych byl naivní ješt no velista, napsal bych zde nejspíš: „Ptáte se, í že ty hroby jsou?" Ale já vím, že se tená jaktživ po niem neptá. Novelista musí te-
k
nái
své dobrodiní pímo vnutit. To však je zde ponkud tžké. Slena Máry je nepístupna, je mleliva stran údaj svého života a nevnucovala se jaktživa pranikomu, ani nejbližším sousedm svým. Mla od dtinství a má posud jedinou pítelkyni, druhdy hezounkou slenu Luizi, nyní vyschlou vdovu po panu Nocarovi, finanním vrchním strážníkovi. Dnes odpldne budou ob sedt pohromad v bytu Nestává se to asto, že by sob vyšla slena paní Nocarové. k pítelkyni své do Vlašské ulice, ona vbec vychází ze svého pízemního bytu pod Svatojanským vrškem málo kdy, skoro nikdy jindy, než asn z rána v nedli do kostela sv. Mikuláše. Je píliš mohutné tlnatosti a chze ji už
— dávno namáhá. vuje
denn
ji
takka
srostly. ale
184
—
Proto také jí pítelkyn šetí a navštsama. Mnoholetým, upímným pátelstvím
slen Máry píliš teskno domaprázdnji, osamleji než jindy, a utíká se k pítelkyni. A také paní Koárové je proto dnešek svátkem. Nikdy nepraží kávu s takou pelivostí jako dnes, nikdy tak peliv nepihlíží k tomu, aby bábovka se nesrazila a byla A celá zábava jich má dnes pitlumený, kyprá. Nemluví mnoho, cokoliv mluví, zní jaksi svátení tón. jednotvárn a má pec bohatou resonanci. Také se chvilkami zaskví slzika a obejmutí dje se astji než jindyKonen, když už dlouho sedly podle sebe na pohovce, Dnes Zdálo by
by bylo
se jí
pkn
dojde k
výronímu bodu
jich rozmluvy.
paní Nocarová, „pánbh nám dal dobrého a hodného muže, a tu letech odešel na vnost a nenechal dvou po Od té doby jsem také sama ani žádné dátko na radost. nikdy nepoznat nebo poznat a zas já nevím, co je
„Prosím
skoro stejný
T," ekne
mn
mn
h
—
mla
Já
osud.
:
ztratit."
„No vždy víš, že jsem byla vždycky do vle boží „Vždy jsem odevzdána," praví pak slavn slena Máry. Zdálo to pede. vdla svj osud naped. Zdálo se se mn, když jsem byla dvacetiletá, že jsem byla na bále Ty víš, že jsem já na bále jaktživa nebyla. Procházeli jsme se pi hudb a v záícím osvtlení njak párek za
mn
—
—
párkem, ale ku podivu, tanení sí byla jako by rozlehlá pda nahoe pod krovem. Najednou zaaly pední párky sestupovat po schodech dol, já šla poslední, s njakým taneníkem, na jehož tvá se nepamatuj u. Už nás bylo jen nkolik nahoe, v tom se ohlídnu a spatím, jak za námi kráí smrt. V zeleném aksamitovém pláštíku, s bílým perem za kloboukem, a s kordem. Spchala jsem, abychom také
my
sestoupli
rychle,
ale
ostatní
už
byli
zmizeli všichni,
—
185
—
mj taneník zmizel. A najednou mne smrt držela za raku a odnášela mne pry. Byla jsem pak dlouho, dlouho Zacházela živa v paláci a smrt byla jako by mým mužem. se mnou co nejlaskavji, milovala mne, ale byla proMli jsme nesmírnou nádheru kolem sebe, samý tivná. také
mn
kišál a
zlato a aksamit,
ale nic
mne
to netšilo.
—
Poád
to byla zas jsem toužila po svt zpátky a náš posel druhá njaká smrt vyizoval vždy, co se dje na A mého muže bolela ta moje touha a já to vidla zemi. ho proto zas líto. Od tch dob jsem už vdla, a bylo že se nevdám nikdy a mým ženichem že je smrt. Nu a neoddlila vidíš, Luizi, nejsou sny z rukou božích? dvojí smrt život mj od života ostatního?" A paní Nocarová pak pláe, slyšela ten sen již nesíslnkráte, a plá pítelkyn kane do rozbolnné duše
— mn
mn
—
—
a
sleniny jako chladivý, vonný balzám. dosti divno, že slena se nikdy neprovdala. samostatná a majitelkou slušného dvouosiela, záhy Byla Také nebyla patrového domku pod Svatojanským vrškem. ošklivá, je to vidt po dnes. Byla vysoko postavy jak málo která dáma, její modré oi byly pímo krásny, její tvá trochu sice široká ale pravidelná a píjemná jen ponkud pílišn tlnata byla od nejprvnjšího svého mládí a to Pro tlouštku svou byla jí spsobilo píjmí „tlusté Máry". vždy ponkud pohodlná, ani nehrávala s ostatními dtmi, pozdj nechodila nikam do spolenosti a jedinou její vycházkou denní byla krátká procházka na Mariánské hradby.
Yskutku je
—
Nemže
se ale íci, že by byl kdy nkterý Malostraák pemýšlel o tom, pro že se slena Máry vlastn neprovdala. Tam je spolenost zcela uritých rys, slena Máry je v ní rysem staropanenským a nikdo by nepomyslil, že to
mže
být jinak.
bžných ženských odvtí slena
s
Když pec nkterá ženská frásí
klidným
vi
slen úsmvem:
se
man
a dle
otázky té dotkne, „Já myslím, že lovk
— také za svobodna
A
nkdo
mže
186
sloužit
— bohu
—
nemám pravdu?"
otázkou paní Nocarové, pokrí tato špiatýma ramenama a praví: „Když nechtla! Mohla Já sama se vdát nkolikkrát a dobe, to je svatá pravda. tuze hodní lidé vím o dvou když nechtla!" Ale já, pamtník Malostranský, vím, že oba byli flámo vé a nestáli za nic Vždy se nejedná o nikoho jiného než o kupce Cibulku a o rytce Rechnera, a nech se o tch dvou mluvilo kdekoli, vždycky se eklo: „Ti flamendi!" Neíkám, že byli snad zloinní, to by tak ješt bylo scháAle takto nebylo pranic do nich, žádný poádek, zelo. žádná usedlost, žádný rozum. Ped stedou nezaal Rechner pracovat nikdy a v sobotu odpldne už nepracoval zas.
když
dotkne
se
—
—
!
Mohl
si vydlat velké peníze, byl tuze šikovný, jak diurnista Hermann, krajan mé matky, vždycky tvrdil, ale když pan mu práce nechutnala A kupec Cibulka byl víc ve vinárn pod podloubím než ve svém krám, spal vždycky do bílého !
dne, a když se postavil prý i francouzsky, denec dlal si co chtl.
Uml
pedce ale
za pudl, byl ospalý a bruel.
obchodu nedbal, a jeho mlá-
skoro poád pohromad, a zakmitnula-li v duši z nich pede nkdy jiskra šlechetnjší, druhý ji ihned udusil. Takto ovšem nebylo rozmarnjších
Byli
nkterého zajisté
spoleník, chtl-li si nkdo k nim pisednout. Po oholeném, ku pedu v ostrou hranu vybíhajícím oblieji malého Rechnera pebíhal stále lehký úsmv, jako když sluníko pebíhá po poli. Vysoké elo jeho, s nhož dlouhý kaštanový vlas byl sísnut nazad, bylo vždy jasné, a kolem tenCelé jeho suché kých, bledých rt hrál vný posmch. tlo,
odné
vždy
bylo v ustaviné okamžik.
v oblíbenou Rechnerovi žlutavou barvu, he a rameny jeho to škublo každý
Pítel Cibulka, klidnjší,
ale
vždy zas ern odný, byl mnohem na oko. Byl suchý jako Rechner,
jen tak
— o
nco
187
—
Jeho malá lebka vybíhala v nízké, Trochu vysedlá oní kost kryla pod
ale vzrostlejší.
tverhranné
elo.
hustým tmavým oboím jiskrné oi, erné vlasy byly sísnuty ku pedu do spánk, dlouhý, jak aksamit hebký a erný knír splýval pes oste vykrojená ústa, a když se Cibulka zasmál, svítily knírem zuby jako sníh. Bylo cos divokého a zárove pede dobráckého v tvái Cibulkov. Cibulka smích obyejn pemáhal, až už nemohl a náhle propukl, aby hned. zas tváil se klidný. Rozumli si, jediné šlehnutí okem a vdli vše, i s poznámkami k tomu. Ale málo kdo k nim pisednul, jejich vtip byl poestným sousedm svtácký, divoký, nerozumli mu a zdálo se jim, že jsou ei
obou njakým stálým rouháním. Cibulka a Rechner zas na nestáli o usedlou spolenost malostranskou. Na veer jim byly vzdálené hospdky staromstské stokrát milejší; potloukali se spolu celým mstem, ba i odlehlý František znal obdenní jejich návštvy. A když pozd po vzájem
pl
noci zvonil ulicemi malostranskými veselý smích, šli to Rechner s Cibulkou teprv dom. Se slenou Máry byli oba tak as v stejném stáí. Chodívali s ní kdysi do mikulášské farní školy, od té doby
zajisté
se nestarali o ni a ona o n. Vídali se jen na ulici a nedbale lehký pozdrav byl jedinou výmnou. Tu se stalo pojednou, že slena Máry obdržela po list, peliv, skoro kaligraficky psaný. Když petla, sklesly jí ruce a list z nich vypadl na zem.
poslici
jej
Znl: „Velevážená sleno! Zajisté se podivíte, že píšu Vám já, Netroufal yíce as ustrnete nad obsahem.
—
práv jsem
já.
A
ješt
sob nikdy
k Vám, avšak abych neinil oklik zbytených Vás miluju! Miluju Vás již dávno. Prozkoumal jsem se a cítím, že mám-li být šasten, mohu být jen Vámi. piblížiti se
—
já
—
188
—
Sleno Máry Snad se podivíte a odmrštíte mne. Snad rozliné kivé povsti zkalily také u Vás povst mon a pokríte pohrdliv rameny. Já nemohu nic jiného uinit než !
Vás poprosit, abyste nejednala pekvapen,
abyste se roz-
než pronesete slovo rozhodné. Tolik mohu íci, nalezla manžela, který by každým dechem že byste ve
myslila,
mn
Vaše štstí. Prosím ješt jednou: rozmyslete se dobe. Ode dneška za tyry nedle oekávám Vaše rozhodnutí, ne dív a ne pozdji. Prozatím odpuste mn! S toužným zanícením Váš oddaný
svým
snažil se o
—
Vilém Cibulka."
Slen Máry
šla hlava
kolem.
stará a netušené, náhle leželo
u
Byla
již
tak asi ticet
nohou první vyznání lásky. Skuten první, Nikdy nebyla posud sama na lásku vzpomnla, nikdo nebyl také posud o lásce s ní mluvil. let
její
Paliv rudé blesky šlehaly jí hlavou, spánky bušily, dech pracn se dobýval z prsou. Nebyla s to zachytit njakou myšlénku uritou. Jen u prosted rudých tch blesk stála ped ní na okamžiky postava uritá zasmušile
—
hledící Cibulka.
Vzdvihla konen zas list a tla jej tesouc se znovu. Jak krásn psáno! Jak nžn! Nemohla sob pomoci a musila s listem ku své pítelkyni, ovdovlé již Nocarové. Mlky jí podala list. „Nu tak vidíš," vypravila paní Nocarová konen ze Na její tvái bylo patrné, rozpaité udivení. „A cc sebe. chceš uinit?"
—
—
—
„Já nevím, Luizi."
— —
Ono j< „No vždy máš dost asu na rozmyšlenou. sice vždycky možno ale Tý víš, jak ti mužští odpus ale pro by jsou a že se mnohý žene jen za penzi
—
T neml opravdu rád?
—
Víš co, já se na
—
nho dobe
zeptám.
—
189
—
Slena Máry mlela. „Poslouchej, cukr. se
lovk! Má oi
Cibulka je hezký
—
jako
erné kníry a zuby povídám Ti zuby zrovna jako On je vlastn velmi hezký!" a paní Nocarová sklonila
uhel,
k nemluvné pítelkyni a objala ji láskypln. Slena Máry se ervenala jako purpur. Zrovna o týden pozdji našla slena Máry,
—
se z kostela, list jiný. „
tla
Ctná sleinko
s
navrátivší
rostoucím udivením
:
!
mn
za zlé, že se osmluju Vám psát. Nevykládejte Je to tak, že se hodlám oženit a že pro domácnost svou
potebuju poádnou hospodyni, ale že nemám žádných znáasu k zábavám, mostí, nebo zamstnání moje nedává a
a
se rozhlížím jak chci,
poád
se
mn mn
víc a více zdá,
byste byla rozhodn dobrou ženou mojí. Nevykládejte za zlé, ale jsem lovk dobrý a nepochybila byste se mnou, mám svoje vyjití a umím pracovat a s pomocí boží nescházelo by nám nic. Jsem jedenaticet let stár, znáte
že
Vy
mn
mne
a já znám Vás, vím, že jste zámožná, ale to nic neškodí a je to dobe. Tolik musím íci, že se moje domácnost už bez hospodyn neobejde a že bych nemoh* dlouho ekat, proto taky prosím, abyste nejdéle do trnácti dala laskavou svou zprávu, sic bych se musil ohlídnout jinde. Nejsem žádný blouznil, neumím klást
mn
dn
pkná
dn
slova, ale
umím mít nkoho
rád a jsem do trnácti
Váš oddaný a uctivý
Jan Rechner,
rytec."
upímn
jako jednoduchý lovk," pravila odpldne paní Nocarová. „Tedy máš na vybranou, vidíš, Márinko a co udláš?" „Co udlám?" tázala se slena Máry zpt jako ve snu. líbí ekni upímn „Máš nkoho z nich radš? se Ti jeden z nich? Který?" „Píše
—
—
—
—
190 „Vilém," šeptala ervenající se slena. Cibulka už byl „Vilémem" Rechner byl ztracen. Usneseno, že paní Nocarová list k Rechnerovi co zkušenjší sama složí a slena Máry že jej opíše. Ale netrvalo to ani týden a slena Máry pišla ku své pítelkyni zas s novým listem v ruce. Tvá její záila
—
spokojeností.
List znl:
„Ctná sleinko!
mn
už nemjte za zlé, je taky dobe a já za to Kdybych to byl díve vdl, že se uchází o Vaši
Tak
nemžu. ruku on
mj
mn
milý
ale nic
bych se ani nezmínil,
pítel Cibulka,
byl
neek' a já
nevdl. Už jsem mu ekl
nic
všechno a já odstupuju dobrovoln, protože on Vás má rád, ale prosím, abyste se nevysmála, nebo to by nebylo své štstí ješt udlat jinde. hezké a já Škoda je toho pede, ale to nic neškodí, a zapomete, že jsem Váš oddaný a uctivý
mn
mžu
Jan Rechner „Jsi
te
rytec."
bez rozpak," mínila paní Nocarová.
—
A slena Máry zstala samotná, „Zapla pánbh!" samota jí byla dnes sladká. Myšlenky její pipínaly se k budoucnosti a byly tak luzný, že sob opakovala neúnavn každou z nich znovu. A tím nabývala znenáhla každá myšlenka víc a více plastinosti a pojily se v uritý celek v obraz celého, krásného života. Následujícího dne nalezla paní Nocarová slenu Máry Ležela na pohovce, byla bledá, oi hleale ochuravlou. dly mdle a byly pláem zarudlé. Polekaná pítelkyn sotva že vypravila otázku ze sebe. Slen Máry vyhrkly znovu slze, pak ukázala mlky na stl. ale
—
Na
stole ležel již zase list. Paní Nocarová tušila
nco dsného.
dosti vážný:
List byl vskutku
—
—
191
„Velevážená sleno!
Tedy nemám
—
Sen prchnul, tlaím ruku být šasten víí v bolesti. Avšak ne nechci kráet cestou, která je dláždna zmaenými nadjemi nejlepšího, jediného mého pítele! Nebohý píteli, tak ubohý, jak jsem já sám! Ovšem jste ješt nerozhodla, ale jaké pak je zde rozhodnutí možno? Nemohu žít v štstí, vida svého Jeníka v zoufalství. I kdybyste podávala vskutku íši životní
k elu, hlava
!
mn
—
mn
rozkoše,
nemohu
ji
pijmout.
Jsem rozhodnut, vzdám se všeho. Prosím o jediné nevzpomínejte na mne alespo :
s
po-
smchem. Oddaný
Vilém Cibulka." „To
je
smšné," dala
se paní
Nocarová do hlasitého
smíchu.
Tázav a ouzkostliv pohlédla slena Máry na „Nu ano!" a paní Nocarová se zamyslila.
ni.
—
„Jsou oba jsou šlechetní, to je vidt. Ale Taková šlechetnost netrvá, ty neznáš mužských, Márinko! najednou odhodí mužský všechen ohled a myslí pede jen zas na sebe. Jen je nech, Máry, však oni se rozhodnou! Rechner se zdá být tuze praktický, ale Cibulka to je Cibulka jist pijde!" vidt, miluje t horoucn. Zrak sleny Máry nabyl pojednou snivé záe. Vila
to šlechetní lidé
—
—
—
pítelkyni a pítelkyn vila svat vlastním slovm svým. Byly ob poctivé, dobré duše, nenapadla jim nejmenší pochybnost. Byly by ztrnulý myšlenkou, že se jedná snad o nechutný, nehodný žert. však on pijde však on se rozhodne !" „Jen ekej ubezpeovala paní Nocarová ješt pi rozchodu. A slena Máry ekala a dívjší myšlénky rozpádaly
—
—
— se
v
ní
Nemly
znovu.
192 zcela
— téhož
oblažujícího
dojmu
jako dív, pravda, ale byly ovanuty jakýms elegickým dechem a slen se zdálo, že sice bývají smutný, že jsou jí ale
práv
proto
poád
dražšími.
Slena Máry ekala a msíc uplýval za msícem. Nkdy, když šla svou obyejnou procházkou po Mariánských hradbách, potkala oba pátele, byli také nadál vždy pospolu. Možno, dokud jí byli oba lhostejni, že sob takového
hrub nevšímala, nyní ale se jí zdálo, že je potkává no vždy uvidíš!" nápadn asto. „Nadcházejí ti pouovala paní Nocarová. S poátku sklopila slena Máry vždy oi, když je potkala. Pak se pedce osmlila a pohlédla na n. Šli v oblouku kolem ní, každý pozdravil co nejuctivji a díval se pak jako smutn k zemi. Spozorovali nkdy tu naivní otázku, která hledla z velkých oí sleniných? setkání
—
až
Ona nepozorovala, jak oba hryzou opatrn
rty,
to vím.
Uplynul rok. Paní Nocarová pinášela mezi tím divné Že prý jsou zprávy a sdlovala je slen jen ostýchav. Že prý se jim jinak neíká než „flamendi". spustlí. A špatn že skoní, tak prý íkají všickni. Slenou Máry každá taková zpráva zalomcovala. Byla také ona tím vinna? Pítelkyn nevdla rady; slenu zdržoval ženský ostych, aby neuinila sama krok rozhodný.
Pede
jí
A Umel
bylo,
jakoby se dopouštla zloinu. druhý a pochovali Rechnera.
uplynul trapný rok souchotinami. Slena
Máry byla zdrcena. Ten prak? tický Rechner, jak paní Nocarová vždy tvrdila, a utrápen
—
Paní Nocarová si vzdychla a pravila pak: „Tedy máš rozhodnuto bude Cibulka ješt njaký as odkládat, pak pijde," a políbila chvjící se slenu Máry na elo. Cibulka dlouho neodkládal. Ctyry msíce na to byl také on na košíském hbitov. Zchvátil ho zánt plicní. Ted je tomu už pes šestnácte let, co tam oba leží. !
—
Te
—
193
—
Za žádnou cenu na svt by slena Máry o Dušikách nerozhodla sama, ku kterému z obou hrob má pikroit dív. Ptileté nevinné dvátko musí rozhodnout a kam to dít se zabatolí, klade slena vnec první. Mimo hroby Cibulkv a Rechnerv zakoupila slena Máry ješt hrob tetí na asy. Lidé myslejí, že má slena mánii zakup ovát hroby lidí, do kterých jí nic není. Paní Maj dálena Toepferová leží v tom tetím hrob nu
vné
—
ano, byla to
kupec Velš
moudrá
ml
žena,
poheb
a
mnoho paní
se o ní vypravuje.
Toepferová
Když
spatila,
že
voskáka paní Hirtová pekroila sousední hrob, ekla ihned, Stalo se. že voskáka porodí mrtvé dít. Když jednou k sousedce své, rukavikáce, a spatila, paní Toepferová pišla že tato oškrabuje mrkev, ekla jí také ihned, že bude mít A rukavikáovic Marina má vlasy jako pihovaté dít. Moudrá žena, ale cihla a pihami zrovna straší.
—
Ale, jak praveno,
slen Máry
nebylo do
té paní pranic.
Hrob paní Toepferové leží však tak as uprosted mezi hroby Cibulkovým a Rechnerovým, Urazil bych ostvovtip tenáv, kdybych pronesl své zdání, pro jej zakoupila a kde že as bude jednou odpoívat slena Máry.
ía
Fig-ixrliy. Idyllický úryvek ze zápisek advokátního koncipienta. 1877.
mn
era Cítím, že jsem jiný lovk. bylo ticet let. Teprv od verejška jsem celým mužem, krev se proudí v písném taktu, každý nerv je ocelový, každá myšlénka opravdová je to zázrané, jak muž vyzraje pes noc, ba mžikem, a jakou sílu má vdomí: jsi ticet let! Takhle se sob opradu líbím, cítím, že mohu nco zdárného vyvést a že vyvedu. Hledím na vše se vznešenou klidností. ano te budu si psát zas s chutí svj denník, abych se vidl portrétovaného, Vím, že po letech budu ítati stránky toho jak vypadám. svého denníku s pýchou. A kdo jej ísti bude po smrti
— —
Te
Te
—
-
mé, každý zvolá: Ejhle muž! Jsem pojednou tak jiným lovkem, že pedverejšek Ani pochopit nedozdá se být už šedou minulostí. vedu minulost svou. Psal jsem sice skoro denn zápisky své, ale te tu ty zanesené myšlénky a nerozumím jim Kroutím hlavou: propak jsem to tak napsal? více. „Na ideály? na se uíme ideálm?" „Vychládání slunce „Mn je tak smutno, ne okeány ledové." k smrti, ale k samovražd." „Mrano hrozícího velkého neštstí, nebo pocit, že svt se sítil." „Možno, že jsem
mn
—
— —
—
—
195
se zmýlil."
radostný
—
Nezdravý cit. a pevné vle, života
„Ped úkolem smutná
pocit,
a
To vyplynulo, že
jsem
životním a po
nm;
Ukrutné
ale ne
hlouposti!
neml jasného cíle do klusu nejobyejnjšího Jak vysoko stojím poje-
že jsem
zapadl
návyk.
uspávajících
—
otázka."
dnou ted!
Pedn:
odbudu advokátní zkoušku; úžasn Za druhé: oddám se tm studiím zcela. Do kanceláe nevkroím, pokud zkouška nebude odbyta;
rychle
mj
ji
chef
ted odbudu.
si
mne nevymaže
kanceláského seznamu, ztratil pedepsané sedmileté praxe. Za tetí: obzcela na svj byt, do hostince nevkroím, ani z
bych tím kus
mezím se na veer ne, je to híšné, co jsem prohrál penz v každodenním hloupém ramšlu. Ani v nedli na Píkopy nepjdu, do divadla také ne, vbec nikam, a si slena Františka vykroutí krk ekla u Louko t, že prý vypadám tak zpustle pokej!
—
!
— Výtená
Ano, na
myšlénka!
Malou stranu
se
— Líbal bych
pesthuj u.
se za ni
Na
!
—
tu poe-
klidnou Malou stranu, mezi tiché, milé sousedy, do zákoutí odlehlé ulice. Ba, pro mj povznesený nynjší duševní stav je naprosto nutno okolí poetického. To bude rozkoš! Tichý dm, vzdušný byt, výhlídka na dumavý Petín, výhlídka do tichounké domácí zahrádky Zrovna zahrádka musí pi dom být práce a mír.
tickou,
nkam
—
—
cítím, jak se
mi prsa
Hned do toho Nemýlím-li
se,
—
šíí.
svatý Jií je pede dvemi! jsou na Petín slavíci?
—
Mám štstí. Byt, že bych si nemohl lepšího ani pát, Tam se schoulím jako dít do v tiché Oujezdské ulici. nedoví, nikdo svého tajuplného koute ka, nikdo se o
mn
Už zevnjšek dvoupatrového domku
se
!
mi
líbí.
13*
Jen
—
196
—
nebudu samostatným nájemníkem, jen podnájemníkem, na tom! Moje nastávající „paní" je konduktorkou, je nkde u dráhy jsem ješt nepana konduktora vidl, jezdí skoro poád. Mají v prvním pate byt tak velký, jakého nepotebují. Velký pokoj do ulice, pak kuchy, pak dva pokojíky v kídle nazad, ty jsem najal. Ti okna jdou do svislého dvora, jedno, z pokojíku zadního, do zaPkná zahrádka konduktorka hrádky a na Petín. pravila, že tam mže každý nájemník; no, já tam nepjdu, budu studovat. Ale píjemná je zahrádka ta. Že je že
ale co
—
—
—
mn
dm
pistaven zrovna k úpatí Petína, je dvr svislý a zahrádka as ve výši prvního patra, tak že moje okno je tam tedy skoro pízemní. Když jsem pistoupil k oknu, Rozkoš! Ptal jsem slyšel jsem s Petína skivání zpv.
tam také slavíci? Jsou! Konduktorka je mladá, as dvaadvacetiletá žínka.
se, jsou-li
hezká,
tak
zdrav hezká.
Obliej není
Je
sice klasicky pra-
brada je trochu široká, ale tváe jsou jak ržový a oi trochu vypoulené jsou jak chrpa modry. Chová dít sedmimsíní holiku, Kaenku od tch lidí lovk slyší hned celou biografii. Kaenka dojímá ko-
videlný,
aksamit
—
—
Hlava je jako koule, vypoulené oi, po matce, jako by sedly na šopce a hledí neskonale blb. Ale když se lovk na to pívtiv zahledí, zane se koule smát a
micky.
v tupých oích je najednou plno jisker, a ty oi mají náhle tak píjemný výraz, že (napíšu to až pozdji, te to dobe nenapadá). Pohladil jsem Kaenku po tvái a ekl „To je hezké dít, tohleto." Matky si získat chválou dtí je vždycky dobe. „A tichá je, skoro ani nezapláe," libovala si matka. To je velmi píjemno, k vli studiím. Když jsem ekl, že jsem doktorem práv, byla kon-
—
mn
:
mn
duktorka patrn potšena. A když jsem ekl, že se jmenuju Krumlovský, zvolala: „I jeje, to je hezké jméno!" Ti lidé eknou všechno hned tak upímn. Smluvili jsme nájemné
—
197
— mn
a posluhu a snídani, konduktorka bude prát a posluV právo dole u vchodu je hostinec, hovat a vait snídani. istý, jak jsem vidl, odtamtud budu brát obdy a veee.
„My, když je muž doma, bérem taky odtamtud; mají tam stravu domácí!" To je výborné, já miluj u stravu domácí. Já pranic nestojím o tu koennou kuchy restauraní,
mn
jsou škubánky a jahelník a maštné nudle stokrát milejší než v levo dole u vchodu má švec svj všechny karbonády. krám a zrovna nade mnou, v druhém pate, bydlí krejí, co
A
ješt víc? Musím podotknout, že o kousek dál stojí kde se narodil Mácha. Ale já pranic nedbám poesie je ta poesie, kterou tvoí život sám, stokrát milejší, psané, a proto to o Máchovi podotýkám jen tak. Já sám jsem nechci
dm,
mn
—
—
totiž co studentík jsem arci psal nikdy žádných básní talent. také zaal. Možno, že jsem Alespo se pama-
ml
tuju
na zcela
pknou
Už vím
alliteraci.
báse
jednu
z ní ale
málo
svou, balladu, se vzornou víc než tu alliteraci
—
podlé strán
štkotem svým pizvukuje pískotu pes
p&n.
Smáli se mn, když jsem balladu ve škole pedítal. Bránil jsem se a poukazoval na tu alliteraci. Ale smáli se ješt víc, a od té doby místo „alliterace" íkali vždycky „pískou
Oslové tupespán Když jsme ješt jednali s konduktorkou, vstoupil do otevených dveí kuchyn as tyicetiletý muž s dýmkou v ústech. Njaký soused, zcela po domácku obleený. Zstal stát, opel se o veeje a bafal. „Ten pán je pan doktor Krumlovský," pravila konduktorka s patrným drazem na slov doktor. !
.
Muž
bafnul.
pane doktore Potásl jsem,
!"
A
„Nu muž
lovk
to
mne
tší.
Na
dobré sousedství,
mn podával masitou,
musí
umt
mkkou
se sousedy vyjít,
ruku.
vždy jsou
—
198
Muž
zde beztoho tak hodní lidé!
je
krevnatého
zavalitý,
oblieje, modrých, vodnatých oí, jako by plavaly ve slzách. Opt tak upímné oi Ale takováhle upímnost vodnatých svrchní oí bývá také od chlastu jsem znalec lidí
má
pysk
každý piják
tlustý,
„Hrajete šístku?" že
Rád bych ekl,
—
—
!
te
má
.
A
svrchní pysk tlustý.
te
že
nehraju
pra-
na hned kazit sousedstvo. „Který pak nieho, ale by neznal šístky!" povídám se zdvoilým úsmvem.
ech
—
„To
je
dobe, udláme
studuju,
si
den."
(Hotový germanism,
eský jazyk se po mstech ukrutn kazí Budu v rozmluvách nenápadn se snažit, „My umlci máme uené lidi abych jim chyby opravoval.) myslím, „udlat
si
den"
;
náš
!
lovk
rádi.
se
od nich
nemu
nauí."
Ti toho chytnou ode mne! Cítím však, že te zas já musím pronést nco lichotivého. Kdopak je ale ten muž? Umlec vodnaté oi, krevnatá tvá, masitá ruka vsázím se, že má na koncích prst mozoly, nevidím tam, ale on musí mít na koncích prst mozoly, hraje kontrabas „No, vy co hudebník zajisté jsem znalec lidí nemáte nikdy dlouhé chvíle," povídám.
—
—
—
—
„Paní konduktorko, slyšela jste?" rozchechtal se muž rameno šlo o veej nahoru dol, jako když se nosorožec o kládu te. „Já takový bláznivý muzikant jako " ten ukázal pi tom palcem pes rameno na prostední dvée chodby a smích jeho pešel v silný, harašivý tak, že
—
kašel. je malí," mínila konduktorka. pozadí chodby kluk as osmiletý, vylákán tím smíchem a kašlem. Opel se o malíe
„Pan Augusta
Te
pibhl
z bytu nejspíš
z
a hledl na mne.
„To
je
v rozpacích.
Váš
syn,
pane
Augusto ?"
pravím
ponkud
— „Mj kídle, jako oken."
199
—
Pepík. Bydlíme tamhle v pravém dvorském Vy zde v levém, budem si vidt zrovna do
je to?" ptal se Pepík a ukázal prstem dtskou. Miluju prostou, bezohlednou „To je pan doktor Krumlovský, nezdvoáku."
„Kdopak
mne.
„A
e
na
ten tady bude zstávat?"
„Poslouchej, Pepíku, chceš krejcar?" a hladím kluka
po svtlých kadeích.
Kluk
natáh'
mlky
ruku.
Myslím, že jsem uinil na všechny dojem dobrý.
Byl to perný den! Sthování a rovnání a pendavání, hlava kolem. Nesthoval jsem se ješt asto a sthování je nemilé; jsou prý lidé, kteí mají docela zálibu v zvláštní choroba, musí to být lidé povahy Ale upít se nedá, že i ve sthování je poesie. nestálé. Když starý byt zane se prázdnit a pustnout, zmocní se že
šla
nm
mn
—
náhle jakás lítostná tesknota, je nám jako bychom opouštli ochranný pístav a vydávali se na zvratké vlny. A nový byt se dívá na nás cize, nevypravuje nám nieho, je chladný. Bylo mn, jako bych co malé dít v nenavyklé místnosti chytati se ml matiny sukn a volat: „Bojím!" Ale zítra ráno vstanu a zajisté už eknu: „Dobe se to Kolik pak máme už hodin? Pl jedenácté. spí."
nás
—
—
dom
A
už ticho jako v studni. To je dobrý obraz po jako v studni, mnohem lepší než „jako v kostele", alespo ne tak otelý.
Moc jsem
:
se
nasmál konduktorce.
všechno
ohmatávala,
neuráží.
Pomáhala piln,
prohlížela;
nejvíc obdivovala kozí potaženému polštái.
postel,
taková
Všemu
se divila,
naivní
zvdavost
ihned sestavovala a stlala mou se velké srní poslámce a srní
Když
to byla
uložila,
nemohla
—
200
—
odolat a položila se na postel, jak prý se to leží; smála totiž jestli se na posteli samou radostí jako veverka
—
smje. položila na postel Kaenku a smála Má zvláštní smíoh, jako když drobným zvonkem se zas. Á když rozestela na podlaze k posteli huatou zvoní. lišku, ovroubenou erveným suknem, mla novou radost,
Pak
se veverka
Kaenka
se liší hlavy tím strašit, když z malikosti hned šastni.
že
„Budu
ji
tma sklennýma oima
s
nebude hodná!"
bojí.
Ti lidé jsou
Ale pak bych se byl brzy zlobil. Když jsem pibyl druhou forkou náadí, vidl jsem otevenými dvemi, že v druhém pokojíku kleí Pepík na sesli u akvárium a má na dlani vylovenou zlatou rybku. Piskoil jsem rychle. „Ježíš Maria!" slyším za sebou neznámý hlas ženský, a když jsem se ohlícT, utíkala njaká ženská ze dveí. Konduktorka stála u postele a smála se, až se za boky brala. „To byla paní malíka. Lehla si, aby vidla, jak se to leží. Domácí slena taky si libovala, že se leží dobe." sem, aby si Myslím, že konduktorka pivede celý lehnul na nesmí pak ti lidé líhají ? Ale Pepík bez dohledu do bytu, ješt by mi jednou akvárium pevrh\ s
—
dm
mn
em
—
pkný kluk, kadee jako len a oi jako trnky ty oi nemá po otci, snad po matce. Poád poslouchám, tlue-li slavík. Neslyším nic, snad Pkné jaro, už máme jaro šest je mu píliš ješt zima. nedl a chodíme poád ješt v zimnících! Snad bude, ím Ostatn
dál do léta,
—
zima tím vtší, a budeme nosit
hehe, dobrý nápad:
„letní kožichy".
letní
kožichy
—
Ale slavíkovi trochu zimy pec nevadí? Naslouchám Mužské, tžké žádný klokot! Kroky! kroky, a picházejí po chodb blíž. Vrzly dvée, to jsou dvée naší kuchyn patrn ženský hlas, mužský hlas pibyl konduktor z cesty. Honem shasím a lehnu si, ona
marn
—
—
—
—
—
201 by ho pivedla, když pijede z
aby
zkusil,
jak se to
leží.
A
konduktor,
cesty, je tak špinavý.
ád smnený. Zákon obchodní. Zákon obanský. ízení soudní. Patent sumární. Patent o ízení v rušení držení. Patent o ízení v rozepích o nájmu. Zákon horní. Zákon vodní. Zákon trestní. ád trestní. Zákon o ízení ve vcech nesporných. Zákon obecní. ád notariátní. ád ád knihovní. ízení smnené. Zákon živnostenský. Zákon o myslivosti. Zákon o poplatcích. o spolcích. Tak Každé ráno si ten seznam pehlídnu, abych vidl, !
jak je toho mnoho,
Však
píle potrvá,
mn
co ješt schází, a v píli neustál. te zcela jiný lovk. Ale kdykoliv
jsem
jakékoliv budu mít dobré pedsevzetí^ pokaždé si je zapomíná napíšu, a každý den íst, každý den! a
lovk
mimovoln. Dobrá snídan. Káva bez cichorie, kyprý rohlík. Konduktorka v bílé ranní kazajce. Záí, je vidt na ní šastné manželství. „Dobrá káva, výborná," pravím, abych si ji zcela naklonil. „Nu to mne tší, pane doktore, jen když si vzpomínám na vám chutná. Neporouíte nic?" Musím se s ním pec konduktora. „Váš pán^ je doma?" honem seznámit. „Šel na nádraží s raportem, pijde až
— —
Te
—
k obdu."
Zas se smje, ona se smje poád. „Já bych te ustlala a trochu poklidila, Kaenku jsem zrovna vykoupala a ona usnula," dodává; „pekáží-li to panu doktorovi, mohl by pan doktor zatím do druhého pokoje." Jdu do druhého pokoje a dívám se z okna na dvr. V obou patrech naproti kytky v oknech. Ty obyejné u nás kytky, to se rozumí. Mohla by se sepsat zvláštní okenní Flóra eská. Vonná bazalka s tím velkým, šavnatým listem: ale když se list trochu rozžmolí, zvadne „po-
—
—
+~ 202
milovaná dívka". Balzamina, bez vn, ale s etným kvtem; Protivná každý si ji ron pstuje z loského semene.
koženým smutným listem a kiklav erveným s vystíhaným listím snese už trochu mnutí. Muškát, rozmarína, to se rozumí. Rozmarína, kvtina láska stálá zele vrnost. svatební, kvtina pohební. Rozmarína sílí prý pamt, musím šijí koupit nkolik hrnk. Rozmarínu pouštjí po vod pelargonie
kvtem.
s
Ržovec
;
Vn —
:
Kytka jede po potoce, snad i
ji,
:
;
Jene, chytneš v roce
—
ne, nechytnu, to tak, brzy se oženit!
pkn
Zahrádka už je urovnána. Moc besídek v ní, snad pro každou rodinu v dom jedna. Po besídkách se nejspíš budou pnout malvy, aby Pepík mohl trhat syreky. A na záhonech bude kopr, na omáku ke knedlíkm. „Už je uklizeno, pane doktore," smje se konduktorka ve dveích. Okna v prvním pokoji otevela dokoán. Musím zas zavít, ale radji až odejde. „Neporouíte nic?" Pravý vzor úslužnosti, musím s ní alespo pívtiv poroOd malí sem zalehá kik malého dítte a nzprávt. kolikaárkovaný dorostlý soprán ženský. „Mají tam nemluvn, ne?" „Roáka, veští celý den. (Okna do A malíka taky poád dvora se budou otvírat málo kdy.) kií. Ta má ty panty u své chlebárny dobe namazány!" (Okna do dvora se neotevrou nikdy, okno do zahrady mže být celý den dokoán.) Pozoruju, že konduktorka se salonn práv nevyjaduje
je
—
—
jednoduchá ženská. Podobá se však, že existují malostranská poekadla, budu si je zapisovat, na p. hned o tch pantech. Vidouc, že si nco zapisuju, praví: „Snad nevytrhuju pana doktora, snad má pan doktor " práci?" „I ne pravím. „Kdopak to jen tak bydlí nad malíem?" „Njaký podivín, starý mládenec. no, zvláštní
—
— —
—
203 Provazník se jmenuje,
ani
nevím,
ím
Nedlá
byl.
celý
den pranic, nevychází, dívá se jen jako vejr z okna a kouká se jedovatýma oima, co dlají sousedé. Aspo kdyby koku hladil po zádech." Smje se. (Zapisuju: koku hladit po zádech.) „V prvním pate do ulice bydlí domácí pán se svou slenou a v druhém pate do ulice bydlí pán
a paní Vejrostková, úadnická rodina. Musí být teprv krátce svoji, mají ješt zcela žluté prsteny. Ale já tu plácám a kdo ví, neprobudila-li se už má Kaenka." Smích a už je ze dveí. znám už všechno. Honem okna zavít a zanem
—
Te
studovat.
Devt
hodin.
A
úterek,
je
dobrý den
pro
zaátek
studií!
Zanu to
jako každý
pjde dob
—
s
obanským zákonem.
Myslím, že
„Ale já jsem se ani nezeptala, jak se to panu doktorovi první noc spalo," zní vesele zas ode dveí. „Koukej se,
Kaenko, pan
doktor.
Dej
dobrýtro
—
kompliment
(kloní ji) tak! Duc! duc! (Dlá, jako by ji házela na mne.) Dobe se spalo, to si myslím, na takové posteli! (Už je u postele.) Kaenko, koukej, to se to hajá! (Klade ji už
Vid, mrško, to dláš paní? Je to postel!" tak napolovic sama ke Kaence pilehla.) Pkná žínka, luzné podívání, ale Dívám se
zas na postel.)
(Zas
si
—
upen
!
do zákonníku.
„Poj, Káo, pan doktor má co dlat, A už je se smíchem venku. Naivní k neuvení!
nesmíme pe-
kážet."
Tedy! Nejprv s rozvahou každý paragraf peíst! Úvodní prohlašovací patent necháme být. Úvod. O zákonech Koka! bílá koka! Stojí u dveí a mouká. Já ji
—
pec posud
nespatil, je to naše
koka?
—
Jakpak
se
dlá
—
204
—
honem na kokn? Aha: „ií!" Když ale budu dlat na ni „ií", bude moukat teba ješt víc! Ne, když je zde, nemohu studovat! Nemám koky rád, jsou
A
Také škrabou a kousají na krk a udusí ho. Pedlehnu, dlat „ií!" Že prý
falešné a chytají myši.
zlé,
když
nkdo
spí,
položí se
!
mu
Každou noc, než si to by tak bylo musím se rády vzteknou snad je to její miláek konduktorky šetrn zeptat, nepozoruj e-li dle neho, že je trochu vzteklá. Už zase mouká. Pootevel jsem dvée, koka vybhla. Konduktorka: jestli prý si neho peju. Že nic. Vždy prý jsem ale pootevel dvée. Jen k vli koce sevzetí: se také
—
—
—
—
—
tento.
A
Úvod
tak!
—
—
smích.
Klepání. Malí. Že prý nechce vytrhovat, že ale, když byla prvé moje okna otevena, vidl na stn obrazy viset, a to prý mu nedá. Mám dv gouache od Navrátila, jednu: moe v boui, ráz temný, druhou: moe v slunením jasu, Malí se ped ráz veselý. postavil. Je obleen k vycházce, má šosatý, sousedský erný kabát, hl a šišatý klobouk. Kdyby z toho klobouku vyrstala kalina, byl by To prý musí být Navrátil. „Ano." to kozáky kurhan.
n
Takových Navrátil že ješt nevidl. šístku?
„No však
se stane, stane."
Kdy prý
si
udláme
S panem domácím prý
mužem
hrát ve tech, a kdybych si pozval njakého svého ale musí známého, mohli bychom hrát ve tyech. Že íci, jeho žena že se pede mnou stydí. Pekvapil jsem ji vera zde, jak ležela na mé posteli, paní Vilhelmová že ji ale byla vyzvala. Usmívám se zdvoile „no, však já Vaši ctnou paniku uchlácholím, není tak zle." „Ty ženské!" Potásáme si ruce, on jde. Konduktorka ve dveích. Že prý je hned deset, nepeju-li si zdola snídani na vidliku. „Dkuju, nesnídám nikdy na vidliku."
mn
—
—
—
205 Úvod. obanského.
O zákonech obanských vbec.
Pojem práva
Dostal jsem se do píjemné zimnice. Tak jsem se do paragraf, že bylo líto, když pišel obd. Dosti slušný, ale neobjemný není zdrávo nu,
mn
zabral
—
lovk poád te
—
beztoho^
sedí. ernou kávu? když „Ne, paní konduktorko, až do veera, takhle do osmi Zdali ani doutník ne? hodin, nepotebuju pranieho." „Nekouím nikdy doma."
se nacpat,
—
Výborn! Jako když bystina unáší lun v závratném spchu a pedmty na behu se jen míhají. § za §, jako když rženec bží skrz prsty. Ani bych si byl nepomyslil, že tolik znám a že to tak lehýnce pjde. Zabral jsem se tak do studia, že jsem nic nevidl a neslyšel.
Myslím, že
tu byla v pokoji konduktorka as šest- nebo desetkrát. Je taky, jako by byla Kaenku as dvakrát strašila srnkou.
mn
Mluvila-li na mne, nedal jsem vidí, že nemám být vytrhován.
jí
zajisté
odpovdi.
Aspo
Jsem náramn spokojen. 135 paragraf! Te veei dál. nkdo ekne, že práce není rozkoš!
a pak
A mn
Chvju se rozkoší na celém Roštná trochu tvrdá.
tle.
—
To jsem to vyve Zapomnl „Ano, ješt pl litru, paniko. mluvit? abychom se pec trochu poznali!" „Už je pry na nádraží, jede v devt hodin. Jsem zase vdovou." A smje se. Snad konduktora
jsem zcela na konduktora. Mohu te s vaším pánem
—
!
—
ani jaktživ nepoznám.
Pl jedenácté. Jsem unaven; chuti neubylo, ale ivy za osm popouštjí. Obanský zákon má 1502 §§ dní jsem s ním hotov. Pokejme, hrajme si trochu!
—
—
Spoítal jsem všechny paragrafy
ostatních
—
zákon
—
— —
jednoduchá divise
206
—
nejdýl za
msícjsemp
praven úpln! po tle chvju, tepny bijou a spát as ale lehnu si, k vli odpoinku. Dám Budu dumat. si svítilnu a zápisník na stolek k posteli. To jsem se lek' Jdu k posteli a na posteli fuj nco leží. Dva malé vzpímené trojhránky koka! Leží, má jen hlavu vzhru a dívá se na mne.
Ješt
se sice
nebudu bned moci,
—
—
te
Co ne,
—
by
— —
nic.
Hus!
Te
—
ale
Heja,
jak se na
— —heja!pardon,
tak se volá na zajíce! Meteš! Kšaven! Liduška, liduška! už na mne nedívá. Položila hlavu a spí. -
Kalhoty, kalhoty
—
Jdeš?
—
se koka plaší ni dlá, když má jít Dívá se na mne jako
dlat? Kdybych vdl, jak
ji nechci,
plašit
pry.
—
!
se
—
Co te? Dravá zvíata prý se bojí ohn. Dávám svítilnu blíž skoro až k ní koka se ani nehne, jen oi trochu mžourají, myslím že mrzut.
—
—
Stevíc!
Netrefil
Pootevel jsem
—
jsem
ji,
ale
už
dole a u dveí.
je
zapla pánbh! Za dvemi hlas, porouím-li nco. Ne. Že jsem ale otevel dvée. Jen „Vyhánl jsem jen koku!" abych ekl, chci-li nco. Že prý, když je sama, nemže
—
—
dobe — Tajený
má beztoho smích venku.
spát a
Ježíši, to je
—
ckva
slavík!"
Jak sladký tisíci
Filomelo, rozkoše!
rozkoš!
—
dlouhou
—
chvíli.
—
Tyun tyun tyun
—
—
Neodpovídám.
tyun, spe tyu
—
Božská zpv Jaké divoucí hrdélko poet oslavovaná! Pvce jara, pvce lásky, to
!
!
pvce
—
Tyo tyo tyo tyo tyo tyo tyo tyx Kutyo kutyo kutyo kutyo Tyranové lidé, že takové ptáe zbavují svobody! Jen
—
—
207
—
když je úpln volné, plyne voln také jeho píse. Velebím zákony
—
Cy cy cy cy cy cy cy cy cy Kvorror tyu ckva pipikvi jako med!
—
ci
—
velebím zákony, které jsou na ochranu ope-
ených pvc.
—
Ckvo ckvo ckvo ckvo Tohleto je trochu pronikavé jina, démante! Cak cak cak cak cak cak Eh kuš! vždy to jde mozkem jako rozžhavený drát! cak cak cak cak cak cak . . . Cak cak cak cak cak cak
—
—
—
.
.
.
—
To bych se zbláznil podlaze. jsem ješt rozechvn! Aha, když zavru dvée druhého Cak cak cak Nic plátno pokoje, nebude ho slyšet Ten proklatý cvoká musí být nkde smrem dvora Cak cak Runici, runici! Kdybych ml runici, vystelím oknem, a kdyby mlo celé sousedstvo z toho dostat
Už jsem na
beztoho
.
.
.
.
.
!
.
.
.
.
.
.
.
Že se takový hmyz nevystílí! Cak cak cak cak cak cak mozek je jako podebraný! Ne,
psotník!
.
mj
Kdybych vdl, kde sedí, cak cak ... Už to mám!
.
.
nelenil bych,
Ježíš
Maria Josef!
tohleto oblík'
nevydržím.
bych se
Yytrh' jsem ze šatníku starý svrchník, roztrh' vyndal vatu a nacpal do uší, co se vešlo.
štkej
!
—
—
si
Všechnu vatu ven! zas nic plátno! na hlavu, a tlustý šátek kolem. Pramálo plátno, ten chlap metá své ohnivé cvoky
Cak cak
Na
pod-
Te
šívku,
—
uši,
skrz pevnostní zedM
—
To bude dsná noc!
—
—
208
—
Deset hodin a já teprv vstávám! Hlava jako škopek. Nevím, kdy jsem usnul, myslím, že asi ku tetí. Mezi druhou a tetí jsem zimnin dímal, slavík štkal poád. A nejspíš že mám rýmu. slavíci neštkají. Na Starém Mezi oima mne to lupe a v nose šimrá. Nebe je erné, vzduch zimavý. Bývá léto, kdy je i ervenec jako listopad. Studené pršky, listy opadávají a lovka mrazí. Konduktorka mne žene do druhého pokoje, že prý bude poklízet. Nechá zas okna otevena a rýma by se
mst
—
zvtšila to ne! Pjdu zatím naproti k malím. Jsem tím povinen malíce, aby se už nestydla, lovk musí mít A když malí navštívil mne, musím zas navštívit outlocit. jeho; vím, co se sluší. „Dnes to jde, navštívit Augustovic," míní konduktorka „dnes Augustka šišlá." Mluví divné vci, ta moje koi duktorka, co je to: dnes šišlá? Když nkdo šišlá, šišlá
—
pec poád.
Naslouchám. Nic. Klepu zas. Ope Vzal jsem opatrn za kliku, dvée se pootevely Hned v pedním pokoji je celá rodina pohromad. „Rate " Nikdo si mne nevšímá. On sedí u malí odpustit ského rámu a má podepenu hlavu, ona stojí s hlavou Jen sklopenou u nízkého prádelníka a drží hadr v ruce. Zaklepal jsem.
nic.
—
Pepík se po dívá se
s
mn
ohlí, vypláznul jazyk a zas
otce na matku.
Musím
se tváit,
zbednost Pepíkovu ani nespozoroval
erný
Malý,
psík
mne ouchává;
píliš mlád.
„Rate
odpustit
—
„Ah, pan soused Ženo, pan doktor od polívku
den
—
Rate
"
—
;
se odvrátil
jako bych ne
on pak pestane sám
ani neštká,
je
patrn
silnjším hlasem. odpustte, já myslil, že to služka
Máme dnes bramborovou bramborovou polívku tikrát za a pemýšlíme tady, máme-li dát do ní také krupky
—
já bych
sednout."
naproti!
jedl
— cizí,
Musím zaít pána už znám
209
—
možná feš. „Prosím, vždy nejsem a tady synka už taky znám a jemnosttaké spatil. Pedstavuju se, jemnostpaní, co
paní už jsem doktor Krumlovský."
Fádní, suchá blondýna se nemotorn jako když se devná, kloubová loutka náhle s polovice nahne. Chce nco íci. „Prosím, prosím, pan Augusta ekl, že ráíte se na mne trochu hnvat hehe! mezi sousedy to pec nicnedlá!" Zas tak, jako by se nkde v pli pelomila. ukloní.
Vypadá
to,
mn
—
Abych Že výborn,
si
sedl a jak prý
ale dnes v iiogí
„I jeje,
slavík,
se
—
mn
v novém bytu
líbí.
a vypravuju o slavíku.
a já ho neslyšel!"
„Bodej bys ho byl slyšel, když jsi byl jako kanón!" vízne se do rozpravy soprán ostrý jak bitva. „Já?
No
trochu
—
"
„Tohle je také trochu? Podívejte se, pane doktore!" Augustka vyhrnuje rukáv, vidím modiny. „Já, pane doktore, jsem mla na vybranou, všichni mužští se po bláznili, " a já si vzala toho Paní malíova má patrn Ty vzdlání jako njaká krámská. Jsem v rozpacích. Ale po-
mn
—
!
zoruju, že v skutku šišlá. bych tu nebyl.
Te
utírá
po náadí prach, jako
pane doktore," míní malí a „Byl jsem Nejde mu to dobe. arci v šesti hostincích, ale vypil jsem vždy jen jednu sklenici a hned jsem šel dom. Nemám štstí v té vci. Jsem dobrý lovk, ale když se napiju, stane se ze mne „No,
namáhá
lovk
mn
se
jiný,
byl trochu malér,
do úsmvu.
a ten
pije
dál a
dlá pak
hlouposti.
Co
je
do toho, že ne?" Chechtá se nucen. to neškodí, ob as je to i zdravé, Luther „Nkdy " a nedomluvil ale leknul jsem se náhle své praví lett ml hadr užuž jsem. bylo, jako by
—
ei
mn
Te mn
na hlavu.
„Ten slavík mne vera pivedl k
zoufalství,"
14
210
mn
ožírá dole kalhotu. obracím opatrn. Pes ho kopnout, ale nemohu pohodln sedt. to je „To byste ml slyšet teprv mne
—
Anno?" Anna
nic.
umím
„Já
tlouci
Nechci jux,
jako slavík.
vi,
Nkdy
pt šest, to je pak koncert. Pesvdíte se. Zane-li jednou svolávat, zastelím ho. „Já myslil, že ráíte být krajináem, a vy jste figuMá na rámu njakou figuru. rální." „Musím dlat samé svaté, k vli živobytí. Ti ízy ervené neb modré, trochu masa a je to také to nic nenese. Jsem vlastn portretista. Bývalo dost práce, celé
jich svolám
;
msto jsem
židovské
mn
—
je.
mn
Co
ml — mnoho
jednou
celý žid za dvacet zlatých
—
napadá!
to arci neneslo,
Nmec a odloudil Mám te malovat svatého
ale pišel
mn
mohl sedt modelem. Pan Krišpína, pan doktor by doktor se zcela hodí za svatého Krišpína, on má tak nco!" Copak mám, kradu snad? získám
si
Obrátím
e
jinam,
na Pepíka,
Pepíka.
„Pepíku, „I jdi,
poj
vždy
ke
mn, poj!"
hloupý!" Otcovský pohlavek. Já cítím, že se ervenám. Kluk beí: „VždyC to ekla dnes paní konduktorka mamince, že je ten doktor njak hloupý! Vid, maminko?" jsi
—
„Mlíš!"
—
Já že jsem hloupý! hlas
se
mn
ale
njak
„Poj
zadrhuje.
sem, Pepíku, poj!" Kluk pichází beky a
mezi mé nohy. „Ukaž ruku! Jakpak se jen honem s dtmi hraje? ten íká: dej Ten vaí ten pee ten smaží matlá mi kousek matlafousek !" ten odpoví matlá to je máma to je Kluk se nesmje. „To je táta ". Nevím dál. Kluk ddek to je bába to je jako poleno. „Pokej, Pepíku, dám ti njakou hádanku. Co je to: Zelená jsem, tráva nejsem; pleš mám, knz staví se
—
!
—
—
— —
:
—
— —
— — —
—
—
žlutá jsem, vosk nejsem;
nejsem;
Co
je to ?"
to
te
—
—
„Já nevím." Pamatoval jsem
sám.
znamená.
co
mne
—
211
„Tak íkej
si
ješt
ocas
Chci jen
nco
mám, pes nejsem.
mu
nevím
ale
íci,
hádanku, a nevím, hloupého," vybízí
Pepík.
Seberu
jako
se,
„Musím ku svým
bych
studiím.
nebyl slyšel. Porouím se: jde asi na dvanáctou."
—
Už
„I toto," míní malí, „tolik! Naše hodiny musí jít naped „Nejdou," eže Augustka, „vera, alespo o pl hodiny." Že prý když bily s vže, naídila jsem je smetákem." náramné potšení a abych picházel hodn asto. Že budem zajisté dobí sousedé! bych rád vdl, pro jsem hloupý!
—
—
Te
Na chodb jsem slena domácí. „Šišlala?"
dnes
pozdravil
Už hezky
njakou ženskou,
stará.
—
ptá se konduktorka. peníze. Když nemají
„Šišlá."
nejspíš
—
„To
mají tedy groše, mluví zcela dobe." Patrn má konduktorka hrozn pomlouvanou hubu. „Když šel pan doktor po chodb sem, vyhnul se Provazník z okna a díval se za ním." Hledím nahoru. Zdá se mn, že tam vidím voskov žlutou, tenkou tvá; víc nevidím. Zdali prý nieho neporouím. Trochu mrzut: Ne. Zdali prý by si nemohla dát Kaenku trochu sem do mého poMusí ke kupci, hned je ale zas zde; a Kaenka se koje. rozpláe, když je sama. „Vždy ji pec neumím chovat!"
—
„Položím
pláe?"
mn
—
ji
jen na postel."
„Ó
tu vyvede
ne,
nco
taková chudinka!
—
— „A jakpak, —
když se roz-
dokud nkoho vidí." „Nebo když .?" Ano, „Taková chudinka!" Jsem náramn mrzut.
.
.
—
—
Pedsevzetí: psobit na Pepíka mravn.
etl
jsem
jednou
Burnandovy
„Dobré
myšlénky", 14*
— Moje „pedsevzetí" jsou
212
ale
—
nco
naprosto
jiného,
já ho
neimituju.
Ani bych si byl nepomyslil, že se dnes pec zase tak do studií vpravím, jsem spokojen, ale strašn unaven
—
pjdu
spát.
Slavík neštká, snad zmrznul. Dej to pánbh! To bych pec rád vdl, pro jsem hloupý!
„Tedy naped už mou starého pítele pijmeš
gratulaci!
pec njakou
Myslím
radu, ba
si,
mám
že
od
za svou
bratrskou povinnost, vím-li radu dobrou, sdlit Ti ji. Pedevším ku zkoušce chladnou krev! Vdít budeš dost, o tom jsem pesvden, ale chladná krev má, abych tak ekl, Páni vrchnodvakrát vtší cenu než všechny vdomosti. zemští radové dávají nejvíce otázky rozumové, a nenapadne-1: Ti už pranic jiného a pan rada Ti ekne: „Když nkdí s takovou vcí k Vám co advokátu pijde, co budete dlat?' „Budu žádat od nho penžitou záodpovz lohu." rada to za ." Hlupák! Nemohu to vystát, když chce být nkde poád duchaplný a pomáhá si starými anekdotami. Neíkali jsme mu už ve škole nadarmo Jindra Plácal. Je plácal Ale zcela to jen vina má, pro jsem mu psal o pípravách svých a byl tak zdvoilý, že jsem pipsal: „Máš-li, píteli ". Já nepotebuju od nikoho ns njakou dobrou radu
—
dvrn:
V,
.
—
.
nejmí od nho. Ani mu víc neodpovím! — Ale rýmu mám zcela poádnou. Lehýnká zimnice bhá po tle, mozek je zabrán, oi stále pláou. Divím se, že se pi tom dobe ješt studuje a také chuti k jí dli
svt
rad,
že ani neubývá.
Do
práce!
—
—
213
Pan domácí byl u mne. Zvláštní lovk, tak šedesátník. Tenká figurka, která se zdá být menší než je, pro zapadlá prsa a tak nesl
konev
siln s
ramena, jako by v každé ruce Oholená suchá tvá, pysky zapadlé,
spadající
vodou.
protože zuby už vypadaly, bradika jako krejcárek, malý ušnupaný nos, šedivé vlasy. Ale erné oi planou jako
v zimnici.
Také suché, vráskovité ruce hmatají nepokojn
po vzduchu a
nkdy
to
škubne
celou
lovku není poád mlo nco stát.
skoro šeptá.
mluví,
postavou. zcela volno
A
když
pi nm,
jako by se Že prý pichází se ptát, zdali je už moje zmna bytu ohlášena na policii. Já na to zapomnl, to se rozumí. No,
abych to tedy uinil. Že prý šístce a on že se tší. Kloním
mu malí ekl
o nastávající
Pozoruje, že mám rýmu, a míní: „Mnohý lovk, když je zdráv, ani neví, co má." Není to zvlášt duchaplné a odpovídám se zdvoilým úsmse.
Na to vyslovuju nadji, že on se jen: „Ba!" Pauza. tší stálému zdraví. Ne prý zvlášt, poád má s krkem Zakašlal trochu a plivnul zrovna tento, musí se šetit. na botu. Jsem rád, že to nespozoroval, bylo by hloupé Zdali prý jsem omlouvání, a schovávám nohy pod sesli. muzikální? Nejsem sice, co kluk jsem arci hrával piano, ale niemu jsem se nenauil pec pravím s úsmvem, jako by se samo sebou rozumlo: „No, myslím, že není ani žádný ech, který by nebyl alespo trochu muzikantem." vem
mn
;
—
„To
Stavím dobrý, couvat.
je si
to je dobe! Mužem hrávat na léto spinet do zahrady,
dobe, vždycky
mužem
se
tam
bavit.
To
—
je
dobe !"
tyrrun.
starý ale Cítím, že musím
—
„Piáno? To já ne „Máte dobrý já housle." Couvám dál. „Te nástroj?" a rozhlíží se po stnách. už jsem dávno nehrál lovk je zabrán praktickým živo-
tem
—
žoval.
lovk
— — — „Škoda."
Není prý
nájemníkových.
."
z
Vstává, aby prý nezdrdomácích, kteí nešetí všech práv ješt má nco na srdci. Zdali prý
tch
Ale
214 '
tam ve Španlsku vzí za tím Bismark, a s se výrazem chytrosti ve tvái až zrovna pede postavil mne. Pravím, že cesty diplomat jsou nevyzpytatelný. „Ba," pizvukuje domácí, „kládou se nešoupe jako sirkou." šlápnul ádn na pravou nohu a dodává: „Já že
nemyslím,
Te mn
vždycky íkám:
To je co mají."
to,
že králové nejsou nikdy spoko-
Nenamítám nieho, jen
se zdvoile usmívám. Porouí se. Naivní výklad ale vlastn pravdivý. Ti lidé mají své mudrosloví v poekadlech, lovk by neml nevrle podceovat poekadla ta, je do nich složen vždy celý, teba že nevelký názor jednotlivcv. Byla by zcela zajímavá
jeni
tím.
s
—
„Poekadla osobní".
sbírka:
V
celku se
dnem
spokojen.
Jdu
spát.
štká, ale nkde vzdálenji. Tam a si štká Ale zane li ho malí pivolávat, svedu rámus.
Slavík
teba.
—
—
Totiž zdvoilý rámus, jen tak aby bylo vidt, že sob nenechá všechno líbit. Doufám však, že malí
—
po hospodách spchá
Zdá
se
mn,
dom
— vera aspo Augustka
lovk nkde šišlala.
konduktorka se dnes už tak asto nco. Všechno se asem svým dostane Také je možno, že se mýlím když je že
neptala, porouím-li
—
do pravé mí 17. do studií zabrán!
lovk
Rýma
a studie.
O svt
nevím pranieho, tak jsem se
zavrtal.
Jenom
pozoruju,
že konduktorka v skutku se už ptá Dnes pravila, že prý
mnohem ideji, porouím-li nco.
mn
jsem z gruntu dobrý lovk a že pánbh jist požehná. Byla totiž u ní v kuchyni njaká ševcová, vdova, matka dvou dtí, naíkala na svou bídu a já jí dal zlatku. Nevídáno, aby se ml pánbh o každou zlatku starat!
— Koka koán.
už ke
Jen
mn
215
—
nevchází,
se postaví vedle a
dvée do-
ani když jsou
mouká.
Nedvuje
mn
patrn.
Vzpomínám
si,
že
jsem konduktora posud nespatil.
Eyl mezi tím doma?
Cichorie je
dsné!
v
Musí
káv! se
Letím ku konci šeným, jako závodní
Opt cichorie, se už
mn jsem
—
nco
Já se nemýlím, stát.
obanského zákona
k
poblíž
cichorie
se
—
spchem
to
zvý-
cíle.
a myslím že víc než vera, a konduktorka
—
Mám
ani jednou. alespo pokoj. pivedla zase jinou ševcovou, vdovu, matku. tak nad míru dobrý lovk. Opt zlatka.
neptá
Vera Že prý
Pepík byl nesmírn bit, val, že se domem rozlehalo. se konduktorky, co udlal. Vlastn nic, koupil si oechy, otec mu je snd' „nikdo by neuvil, jak ten
Ptám
—
—
Pepík se bránil, otec mu natlouk'. beztoho prý za nic „I co takový kluk," Lituju Pepíka. O minulý Velký pátek kradl prý v kajtánském nestojí. kostele u božího hrobu Kristu pánu z talíe krejcary. Ano, musím na Pepíka mravn psobit Jen až bude trochu asu. Škoda by bylo toho hezkého kluiny, otec je patrn divný chlap, nestaí na dobrého vychovatele. George Washington nestál co kluk také za mnoho, ale George Washington ml moudrého otce. by byl ml dti obmyslit darem, aby záhy poznaly, je-li jejich otec podoben otci George Washingtona a v pípadu opaném aby se dlouho netahaly s nezdárným otcem a obrátily se
muž
je
mlsný!"
!
Bh
;
—
216
—
jinam. (Pokyn pro Marka Twaina, který se á la Gr. W. chtl vychovat otce.)
Byl u mne malí, jen tak na skok.
také chováním
si
Zdali
prý bych
mu nechtl sedt tedy modelem k svatému Kryšpínu. OdStávám se povdl jsem, že te musím sedt u knh.
—
ráznjší.
—
obanským zákonem hotov! To se to bude dnes do ádu smneného. Jsem
s
—
Zítra se
dám
spát!
Takhle bylo snad Puškinovu teleti, když zvolalo „O já Dsný okamžik! Dal jsem si ráno u vdomí, že jsem s obanským zá-
osel!"
—
:
Nevdl
hotov, otázku. jsem ani muk! „Ježíš Maria Josef!" vykikl jsem mimovoln a chytil se za hlavu. Cítil jsem* že jsem rázem zblednul.
konem
mn „Já — „Toprý mn také podobá," — Veskrz praví ona a bží hlasitým smíchem zase naskrz impertinentní žena! — Konduktorka vebhla. neumím!" volám pitom.
Co
se
ven.
s
Ted
ale
dívjšího, že musí trošiku
—
už jsem se
nic
stalo.
se
klidnjší.
dje vždycky
uležet.
—
Vždy vím tak.
dle studování
lovku
se
nauené
Nesouviselo to s onehdejším tvrzením, že jsem hloupý ? Ne, to už není naivnost, to je hotová impertinence!
Dv ová.
—
ševcové, vdovy jedna z nich ale vlastn krejže chce konduktorka pivést všechny se,
Zdá
mn
vdovy, mnoho-li jich
pláe po levém behu vltavském!
217
Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl Obrat v pírod i v spolenosti. nikdy ani neoekával. Za prvé Vlažné, usmvav krásné dny, a pi nastalém teple prchla rýma. Za druhé: Cichorie konduktoriny jsem se nasytil a práv jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvail sám. Budu si napoád vait kávu sám. Také v ostatním jsem uinil zmnu. Konduktorka pinese už jen dnešní obd zdola, k veei si už sebhnu dol do :
mn
Nepotebuju milostí a konduktorka v ochot ochabla už naprosto. Asi, takhle bude lip. Poád sedt nejde, lovk zpitomí a pokrauje v studiích tím pomaleji. Tolik a tolik denn studovat, dokud trvá tak ta první a nejilejší chu, pak se trochu pobavit. Však mne as zábava mezi tmi klidnými lidmi dole moc nevzruší! A do zahrádky také budu denn chodit, alespo trochu. Už se hostince.
tam procházejí po dva dny. Jakpak, kdybych si každého rána asn pivstal a šel tam studovat? Studuje se pak rozkošn, pamatuju se dobe z gymnasijních let. Pedsevzetí vstávat každého rána asn, asn.
hodn
:
Práv jsem
vyhodil novou ševcovou, vdovu.
Takový hostinec
se
mn
lovk dobe
to se hodí
tebu.
namáhat,
baví, Nemusíš se
líbí!
Nevzrušuje,
a
pec
se
zcela pro mou nynjší poabys mluvil duchapln, jen
Prostí lidé, ale pec samé indivipozoruješ a posloucháš. duality, pirozen rozumní, nehledan vtipní, spokojení
vtipem nejmenším. Smjí se srden všemu. Ale lovk aby se zárove i vznešenji mezi nimi bavil, býtMám talent pro to. psychologem, rozumt individualitám. Pívtivá, istá místnost, jen trochu málo osvtlená. Uprosted pozadí kuleník a tam kolem stn stolky menší; v popedí nkolik stol, z nichž asi tyry obsazeny. Dle zkušenosti celého veera spolenost as stálá, i
s
musí,
vn
218 snad už po nkolik let nezmnná. Poznal jsem to vlastn hned, jak jsem vešel. Všeobecné okamžité odmlení, zraky všech obráceny na mne. Pozdravil jsem na všechny strany. Pod mýma nohama skípal bílý, erstv nasypaný písek. Usedl jsem k stolu, u nhož sedl jediný muž. Ten na mj pozdrav jen
nm
kývnul. doktor!
Hned
No
tu
byl malý, to nás tší, že
složitý
hostinský.
„Ah pan
nás pan doktor také jednou Jakpak, spokojen s obdy a veeemi?" Povídám, že zcela spokojen; bych sice leckterou výtku,
zde dole navštíví.
ml
lovk
ale
mne na
si
musí
lidí
získat,
nkdy
i
malou
lží.
„Nu
to
tší, jen když jsou moji hosté spokojeni, já nic jiného Dívám Ti pánové se zajisté už znají?" nechci.
svt
mn
neznámého pána, který s nehybn zaškarednou tváí hledí ped sebe. „Že ješt ne? Ale vždy ti pánové jsou sousedé a bydlejí nad sebou! Pan doktor Krumlovský, pan krejí Sempr." Pravím: ,,No tak vida," a podávám se na
panu Semprovi ruku. Krejí jen trochu hlavu nadzdvih', posunul oi po stole o kousek dál a podává ruku svou neohraban jako slon tlápu. Divný lovk! Ale už je tu sklepník, aby obsloužil. Miluju mužskou obsluhu. Sklepnice má vždycky alespo jednoho milého, a s tím pak zasedá v koutcích a šušlají; host aby
poád
klepal.
Dokud veeím, nevidím a
Ale když jsem neslyším. hotov a zapálím si cigáro, hledím jasn kolem a jsem velmi vnímavý. Naproti u stolu nkolik pán v živém hovoru. O stl dál dva mladí lidé. V levo od nás pán, paní, dv sleny, vojenský nadporuík, ale ne píliš mladý a trochu tlustý. U všech stol se hlasit smjí, zvláš u stolu v levo. Mladší slena se na mne dívá. Má pkné zoubky, veselé se tedy dívá Pan otec její má hlavu zcela zvláštní, oi, samý pravý úhel a nahoe všechny šedé vlasy sebrány do
a
šopky.
!
Vypadá
to jako
tyrstnná sklenná
láhev,
naplnná
—
—
219
pivem, a nahoe hrdlo s pnou. také lahvikami, ale baatjšími.
Jen u našeho stolu je
Hlaviky dcerušek jsou
ticho.
„Jakpak
se
daí obchod,
Sempe?" zaínám. Trochu sebou pohnul, pak mu tak." Píliš výmluvným se nezdá. skáplo se rt: „Nu doma dávám „Máte mnoho tovaryš?" „Jen dva Vida, pece celá ada slov! „Máte rodinu, práci mimo." pane
—
—
—
—
— — „Aj —
mlápane Sempe, to se rozumí." „Ne." denec?" „Ne." Njak to jím pracuje, konen dodává: už ti léta." „Vdovec „To je vám teskno bez ženy Zase namáhání, konen: „Mám holku a dtí." sedmiletou."
— — — — „Ml
—
byste se tedy zase oženit."
—
—
„Ml."
Hostinský pisedá k našemu stolu. „To je hezké," pravím, „že pan hostinský nás ctí svou návštvou." „Moje povinnost, žádá toho obchod. Hostinský musí od stolu k stolu, hosté to vidí rádi, vykládají si to za ukrutnou est." Chci se smát, jako by vtipu, ale pohlédnu mu do oí mžourají lín bez jakéhokoli záblesku myšlenkového mínil to do opravdy? Zdá se být hlupák. Ale ty oi! Jaktživ jsem tak svtle zelených nevidl. A ple rudá a vlasy zrovna tak rudé jako ple, tak že se zdají jen jako roztepené pokraování kže. Jakmile se na nho dívám jen o kousek dál, rozechvívá se kontura jeho hlavy. „Máme
—
—
—
te pkné poasí," míním, když je pkn, jdou lidé
e
—
neusnula. „Eh co, aby na procházku a hostince jsou Já si dnes odpoledne také vyšel do ulic, ale prázdny. hálo do zad, a když brzy jsem se zas vrátil. Slunce heje slunce do zad, je vždycky bouka. Dnes ale
mn
mn
nebyla." Hryzu si rty. „No ve mst," míním zas, „neškodí procházem bouka nebo déš. Deštník pomže." „Já neml deštník." „Tedy se jde trochu rychleji dom." „Tedy „Když jdu rychleji, tak se pec neprocházím !"
—
— se
vstoupne prjezdu."
—
—
—
chvilkový jarní déš trochu nkam do „Když stojím v prjezde, tak se pec nepro-
pro
—
cházím také!" Vskutku hlupák!
—
„I já šel
zas
zívám."
—
Te
si zívnul. „Jste unaven?" spát a tu pak druhého dne záhy „I sedli tu „Nebylo hostí nejspíš."
vera
Ale já
—
220
asn
ml
—
mn
vera
—
špatné pivo, nechutnalo na bych se moil ?" Originální typ stolu v levo nadporuík se dostal do ohn. „To já pravím, že neví tisícátý, kolik je druh šiml Sedmnáct druh, ano! Atlasový je nejvzácnjší, musím vám íci. Kolem oí a úst ržov bílý. Kopyta má Krásný dlouho.
!
Ú
!
k!
svtle žlutá
V tom
—
"
Dle odmlky a zrak vidím, že nahodilý cizinec. Host jde k zadním stolkm a sedne. Hovor jde dál. Nadporuík vykládá, že „šiml se rodí erný." Ta mladší se na mne poád dívá copak jsem njaká vešel nový host.
—
brna ? Dopil jsem. Hospodský jako by nic. Sklepník Ignác jako by nic. Klepám a Ignác piletí jako bláznivý. Mne Ignác zajímá, sleduju ho stále zrakem. Je už asi tyicátník, nosí knoflíkové stíbrné náušnice v uších a v pravém uchu má bavlnku. Vypadá tak trochu jako Napoleon I., ale jako ukrutn hloupý Napoleon I. Velké klapky také
oní zavírají se vždy teprv po delších asových mezerách; vypadá to jako vážná interpunkce myšlenek, ale vsázím se, sem tam a
že Ignác nemyslí nic. Postaví se
když
nkdo
U
stojí
klepe, Ignác sebou náhle škubne a stolu naproti mluví se o polštin.
zadumán
;
letí.
te
Tam pozove „vtipném" vzájemném „ucho!" a ped tím njaké
ei
ruju napoád divný spsob se oslovování. Samé „nose!",
—
Tvrdí tam te kdosi, epitheton je to divné. kdo umí esky a nmecky, umí také polsky. Polština Na p. „Co se je prý jen smíšeninou obou tch jazyk. raguje pan?" Zas nkdo vchází. Postava zavalitý jako koenatý paez. Patrn každodenní host, usmívá se a pisedá k nazvíecí že
:
—
—
221
„Také pan soused," míní pistupující zas ho„pan doktor Krumlovský, pan Klikeš, obuvník." Pan Klikeš podává ruku. „Hezký chlapík, jak náleží hezký! Po vás se musí dvata bláznit, pane doktore!" Jsem v rozpacích, myslím docela, že se trochu ervenám. Rád bych se tváil nenucené a s úsmvem se rozhlíd\ na p. na tu mladší, ale nejde to. „Hezí je než Ty," smje se hostinský, „Ty s tou dolikovanou tváí jako formika na pokroutky!" „Safra, safra," míní Klikeš a šoup nohama po písku, „copak jsi dostal od obce rozkaz, abys
šému
stolu.
stinský,
mn
—
také jednou umyl podlahu?" Smích. „Ano, pane doktore, A jednou za rok pijdou dva policajti tady se dív nemyje. a odvedou ho do koupele. Nkdy musí pijít ti, jak se Patrn je Klikeš humobrání." Všeobecný, hluný smích. Kousat umí, musím se sám smát s sebou. rista spolenosti. Ale jeho hrbolovitá, drsná tvá není zlá, oko je chytré,
„Má pravdu, že šetí," dodává te, „potebuje mnoho, nestaím na nho pít." A už je sklenici na dn. „Te bych také nco veeel." Mluví s živými posuky, ruce jsou skoro poád nad hlavou a pan Klikeš vypadá pak jako paez s koeny vzhru. Ti dva mladí lidé, kteí sedí osamlí, porouejí sob nyní, aby se jim postavila na kuleníku pyramidka, a vstá-
avšak upímné.
Dokud sedli, byli tak stejn velcí; ale te je jeden kratiký a druhý až neslušn dlouhý. Znám jednoho, který, dokud v hostinci sedí za stolem, není nápadný pranic; když ale vstává, nemá to vstávání konce a všichni pítomní vají.
se
rozesmj ou.
„Poád „guláš
—
Cítí se
nic,"
paprika
nesmírn nešastným. Klikeš hled na jídelní lístek, to jsou zazadlávané drobeky
hubuje
—
— —
—
—
—
dlávané drobeky z kapsy, ne, hospodo?" „I ml!" „To tak! Aby „Takhle kdyby bylo vaené kue!" v kuchyni vaili jen pro Tebe.' „Což je to tak tžké? hehehe!" Yezme se vaené vejce a nechá se vysedt 4
—
—
—
222
„Dej si vlasy s ela!" Ironie, Klikeš má pleš jako církevní otec Quintus Septimius Florens Tertullianus. „Pst! Karlíek chytá blechu!" zní to naproti. Všeobecné ticho, obracení hlav a napnutost. Ten, jenž se zove Karlíek, má vstrenu ruku za košili na prsou. Na oblieji sídlí klidný, Ted! ruku vyal, sebevdomý úsmv. zamnul palcem o ukazova a položil nco na stl. Smích, „On potlesk, ženské kousají do svých kapesních šátk. vám chytne každou blechu, ale každou," informuje mne Klikeš. Divím se slušn a ptám se: „Každou?" „Ano, A mou každou! Ale, Ignáci, copak je s mou veei? sklenici Já nemám pineste, já neml ješt dopito! nikdy dopito," obrací se zas na mne. Patrn vtip. „Hehe,
jeho
—
—
mn
vy jste tverák," pravím a Jeho tvá má chyn. „Prosím, pane Klikeši,
—
„To
je strašné!
není na to
svt!
nevdí
Já
smju
te
co jste
—Chlap "
to
se.
výraz si
Ignác pichází z kustupovan hloupý.
ráil k
zapomene!
ale Klikeš
už
veei poruit?"
Nco
te
oba.
Yyniká hlas paní matky. „Když má matka
nemá
podobného
taky zapomnl;
je nikdy
pes
žádnou."
neprovdá
dvacet
let oblíkat
stejn
;
dv sic
dcery, z nich
Vypoteno aby poslouchající vdli, odných dcer není ješt pes ,
že žádné z její dvou stejn Nevím. dvacet.
pozor, pane doktore, aby vám tu nepipisoKlikeš polykaje guláš. „Náš hostinský býval tenkrát si po hospodách árky s tácku tajn vojákem umazával te je tajn na tácek pipisuje aby si to se svdomím vyrovnal." Smju se, to se rozumí. Chci zavést rozmluvu zas se Semperem, ale dovím se jen, že
vali,"
„Dejte míní
si
—
—
—
dopoledne chodí vždy do vinárny. Schvaluju mu to. Ignác je ke kuleníku jako pišpendlen. Sleduje hru co nejživji, patrn ale peje menšímu. Nkdy si poskoí.
Te
skáe
docela po jedné noze.
.
—
223
—
Klikeš je po veei. Nacpal dýmku a zapaluje si; v šlehajícím svtle vypadá jeho tvá jako stará kovárna. Bafnul a rozhlíží se spokojen kolem. spoinul jeho zrak na cizinci, sedícím pohlíž kuleníku. „To musí být švec," praví pro sebe s úsmvem. „Hade!" volá pak hmotn. Cizincem to škublo, ale nepohlídl sem. „Ševe !" volá zase
Te
Elikeš.
Cizinec obrací pomalu sem svou .tvá, je
—
pohnván.
njaká hospodská moucha poád ožrala," praví pomalu a plivne. „Co? po mn plivat?" rozzuil se náhle „Nejspíš
—
„po mn, pražském mšanu?" a chce Hostinský ho tlaí zas na sedadlo a jde pak k cizímu. Klikeš tlue do stolu. Že prý ho nevidl jaktživ nikdo ožralého, a když prý nkdy pro njakou velkou mrzutost trochu pebral, nebylo a nebude nikomu nic do toho. Hospodský vyvedl mezi tím ochotn se sebravšího cizího kuchyní ven. Klikeš hubuje dál. Náhle venku v prjezde hádka a šramot. Po chvilce vchází hostinský „Teprv Klikeš do opravdy, vstávat.
:
venku se njak ho vypravil na
„a chtl zas sem, ale já Hodil jsem jím jako uzlem do zasta-
dopálil," ulici.
povídá,
várny."
Brzy je zas dívjší ruch. potlesk.
„Bravo,
bravo!
Pojednou u protjšího stolu bude dlat mouchu
—
Loefler
dlej mouchu!" Potlesk všude. Klikeš se mne Já že ne. Inforptá, zdali jsem už vidl dlat mouchu. muje mne, to že je nesmírná švanda, že prý puknu smíchy. Já už to vidl tisíckrát; myslím, že v každém pražském Nemohu to ani hostinci je nkdo, kdo „dlá" mouchu. Že prý cítit. Loefler, který sedí zády ke mn, brání se. Loeflee,
—
—
Je
ticho
zaíná bzuet. Nejdív, jakoby moucha jizbou, pak jako by ducala po okn, na konec ji do sklenice, kde se bzuiv tlue. Potlesk, tleskám s Zraky jsou na mne obráceny, jak se mi to líbí. míní: „Sakyventský chlapík! Tomu se hned tak
letla
není a
dost
Loefler
ticho.
„Ticho
ticho
pst!"
chytne sebou.
Klikeš
nkdo
— nevyrovná!
224
My mužem nkdy
— puknout smíchy." A vlívá ješt rozehát
sklenici za sklenicí do sebe, je patrn uvnit si klepne na žaludek svou aférou.
Nkdy
by na omluvu: hehe!"
—
„Poád ješt
deset
a praví jakc normálei
coul pod
„Ale vy hrajete hloup !" zní to pojednou od kuleníku a hlavy se tam rázem obrátily. Menší Nešastný Ignác hrá, kterého protžoval, nezachoval se mu njak a Ignác nemohl svou nelibost spolknout. Všeobecné vzbouení. Hrá !
tágem na kuleník. Nadporuík kií: „To je. pílišné ven s ním!" Hostinský zuí, že vyžene Ignáce hned Klikeš se mu smje do oí a ptá se: zítra ráno po útu.
—
praštil
„Po kolikáté?" Zas
Vešel podomní obchodník.
se vlny utišily.
Suchá
špinavá, neoholená postava v svítiv umounném šatu. Nic neíká, jen staví krabici svou na stl a podává heben
—
— každý zavrtne jen záporn nm všechny zave —
špiku portmoné Obchodník obejde
hlavou
krabici, zavs „Pst, pst, ticho !" a Loeflei stoly,
do emenu a jde. Potlesk Potlesk a smích teE dlá jitrnici, jak se pee a syí. Jen Ignác zdrcen stojí opodál a mžourá oima bázliv po
ji
.
místnosti.
Ješt dlá Loefler tivné, ale tleskám. vídal do hlasitá a
ženu a dcery leda tím, že už je už dávno vyhodit.
zpívajícího volatého Tyroláka. Pro se práv u stolu rozpo mluví tak, že já být otcem a mít vedle
A
—
sebe
Já se
nadporuík
s
vyhodil bych ho! Dá se vysvtli ale pak ho ml nimi dávno znám
te porouím
—
a jdu.
Bavil jsem se v celku dobe.
smysl pro ty malé
lidi.
lovk
musí mít zdraví
—
225
—
Nevstal jsem asn. Jak jdu veer do hostince, spím ráno pak dlouho já ráno spím vlastn vždycky dlouho, ale jsou prý lidé, kteí s nejvtší chutí vstávají. Neškodí:
—
dobe
se prospat,
dobe pak
studovat!
Pekrásný den Nemohl jsem odolat, sedím pi dokoán otevených oknech. Pi tom ovšem zalehne každý zvuk z celého domu ke mn, ale vidím, že mne mnoho neruší psobí to celkem jako vzdálený jez a je alespo zmna U krejího naproti únavné monotonii zaveného pokoje. Sempra nade mnou nkdo zpívá, nejspíš tovaryš; zpívá !
—
neumle. Komická píse! „A prost — nemá žádnou manýru-u" — hehe! a
to pro
tu
píinu
že
Vploužil se ke
mírn
mu
mn
Pepík.
To
si
nesmí navykat, ale
Pepíku, umíš „Tak „Ba že!" zazpívej nco, zpívat?" Kluk zaal: „Mla jsem holoubka." hezkého, víš?" pak si to spletl a místo „doubek" zpíval „na zelený Copak ví takové pražské bek", jemu je to jedno. o doubku „Tak a te jdi. Víš, já musím být poád Líbí se mi. nesmíš sem chodit." Pepík šel. se
—
to
naznaí.
—
„Poj
sem,
mn
!
Studuj u
te ád smnený
a míchám
to
také
nco Ale zou-
dít sám,
píjemn
se
zákonem obchodním. Strašný rámus u malí. Veliká výplata Pepíka. Chci zavít okno, malí to pozoruje a volá pes dvr: „Prokletý „Copak udlal takový kluk! Nedá a nedá pokoje!" sežral psaní od bratra faráe, Pepíek ?" „Šibeniník a já te nevím, co odpovdít!" Zavel jsem okno, beztoho také tovaryš nade mnou poád ješt „nemá žádnou ma-
—
—
mn
nýru-u".
Obdval
se
Semprem
Pozoroval a hostinským dole. u vedlejšího stolku úet
Ignáce, jux! Chvilku rovnali spolu
15
—
226
—
po verejšku. Ignác pohlíží stranou s hloupým výrazem neskonalého strachu na pána, patrn oekává každou chvíli výpovdi vera slíbené; roztepená kontura pánova kýve se
sem tam, oi lín mžourají, patrn neví pán o verejšku už ani muk. Ukonili úet a Ignác si poskoil. „Jak Hostinský pisedl. „Dobrá polívka," povídám. „A copak bych si dal takhle pak ne!" míní hostinský. k masu, Ignáci?" „Co je libo." „Trochu ervené „Ne." „Co ne? Vždy je napsána dejte." ípy na lístku." Ignác mlí. Hostinský se drží smíchy v boku, konen vykucká „Pinesu sám, pane doktore. On nemže on nemže ." Dívám se udiven. „Ano, on, jak vidí ervenou ípu, padne do mdlob; trulda si vzpomene Dobré chutnání! vždycky na sedlou lidskou krev."
mn
—
— —
—
—
— —
—
—
— :
—
obd
bez oživující zábavy. Hostinský není k niemu. „Co je dnes v novinách?" ptám se. „Já je netu, Já si zajdu nkdy naproti ke kupci a zeptám se, jak to stojí." Pozoruju, že stna kolkolem hostince je dole jako by nepravideln pokopána. „Co je to?" „I to zde bývala pede mnou tanírna a vykopali to pi tanci." „Já? Na dvanáctý „A jak jste vy zde už dlouho?" A Sempr nemluví skorém nic. „Eh" a „m" jsou rok."
Takto
—
—
—
—
—
jeho hlavní slova.
Byl jsem k veeru v zahrádce. Pl domu tam bylo už, mimo mladý párek z druhého patra a svého vzpomenu, konduktora, obyvatele všechny, a když si na Panu Provazníkovi, který trochu hlava kolem. jde Spatil jsem ho bydlí nad malíem, nerozumím na dobro. dív nkolikrát u okna, zdálo se mn, že má žlutý, tenounký Ted vidím pro. Kolem tváe má obliej jako nudliku. kratiký erný vous, vyholený na rtech a na brad, odtud z daleka ta ára. Vlasy má už skoro šedivé, je tak as padesátník a chodí siln shrblý. tef
znám
mn
n
—
227
—
Když jsem vystoup' po nkolika schdcích do zahrádky, Provazník pozadím, a v pravém kout, v altánu, byla celá spolenost: pan domácí, slena domácí, malí, erné, zimniné oi domácího hledly na malíka, Pepík. chodil
mne jako na lovka zcela cizího. „Tatínku, vždy je to pan doktor Krumlovský!" zaznl lahodný alt. „Ah pan doktor svou suchou, ano, zapomnl jsem," a podává horkou ruku. „S Vaším dovolením hodlám zde také
—
—
mn
—
v zahrádce pookát."
—
mn
„Prosím," zakašlal a plivnul Sedli jsme si. Já nevdl co mluvit,* ticho nastalé bylo ostatním snad lhostejné, ale bylo trapné; zdálo se mn, že ekají, jakým se pan doktor osvdí
na botu.
mn
být zábavným chlapíkem. Nevidím pomoci jinde
—
než v Pepíkovi.
mn mn
„Poj
sem,
Pepík se pitulil k noPepíku, jakpak se máš?" zase nco," houm a opel loktem o koleno. „Povídej „Já ti mám nco povídat? Hehe, tveráku, vybízí mne. on si pamatoval, že jsem mu ondyno všelicos vypravoval." „Pohádku? Já ale „Povídej njakou pohádku." žádnou neumím, pokej, já ti pece jednu povím." A zaal jsem hlasem opravdovým: „Byl jednou jeden král. Dobe. Ten neml žádných dtí. Dobe. Tu napadlo najednou nejstaršímu jeho synu, že .pjde na vandr." Všeobecný smích. Malí míní: „Pan doktor je njaký tverák!"
—
—
—
—
a stírá si dv velké slzy, které mu vyhrkly z vodnatých lichotí jeho oí. Malí je patrn rozumný lovk a Je vždycky dobe, když lovka považují za vtipuznání. ného. „No ale, povídejte dál, ta pohádka je také pro velké Jsem v nových nesnázích. Pohádka dti," pobízí malí.
mn
ani nejde dál, je tou pointou ukonena, ale ti dobí lidé toho nechápou. Odvažuju se co vtipná hlava na iinprovi-
—
—
ale Povídám povídám mluvím už hloup. Spolenost pestává naslouchat, rozhovouje se mezi sebou, jsem ukrutn saci,
nejde
snad to njak pjde. to,
cítím znenáhla, že
15*
—
228
—
hladím ho po vlasech. Ale už koktám. Šastná myšlénka! Pojednou vezmu Pepíkovu ruku, jako bych ji te koukni se jak teprv pozoroval, a povídám „Pepíku Kluk se podíval na ruce. „Sehni máš špinavé ruce!" se, já Ti nco pošeptám!" A šeptá mn: „Dej mi dva šestáky, tak si je umyju!" Vyndám tajn dva šestáky a strím mu je. Kluk odhopkoval do zahrady, kde se objevila sedmirád.
Jen Pepík
naslouchá,
njaký konec musí pohádka
—
letá
mít,
—
:
—
holika Semprova.
Dívám se na slenu domácí, sedící vedle mne. Velmi podobna! Suchá tvá, tenounká, prsvitná ruka, malá mže-li pak se za bradika, malý nosíek, tak malý nj chytnout? Ale nehyzdí ji ten nosíek, tvá je dost ješt otci
—
oi
píjemná,
jsou erný.
tický. Podotýkám jen, že s modrýma oima pipadá
Altový hlas
její je
mám erné oi
mn
vru
sympa-
velmi rád, ženská
vždycky jako slepá.
„Jste muzikální, pane doktore
—
"
„Krumlovský," vskoila dcera otci do ei. „Ano, Otylko, já vím: pan doktor Krumlovský." „Když jste mne ráil navštívit, mluvili jsme už o tom. Hrával jsem kdysi na housle, ale i tomu už je ukrutn Neumím na housle ani sáhnout ale vidím, že dávno." Slena se nakloní domácí mne více ani neposlouchá. pan a šeptá smutn pidušeným hlasem „Tatínek trochu ke
—
mn
má pán
to neštstí, že odpldne se sebral a mluví, jako
:
vždycky ztrácí pam." Domácí by byl náhle ochraptl „Poj
—
:
Ah tak, pan trochu tady procházet. Podal doktore podlouprosím, tadyhle cedulka." hlou bílou ceduliku, na níž stálo napsáno: „Churavíi dnes krkem, prosím, abych byl omluven, mluvím-li ne dosl hlasit." pistoupl k nám Provazník. Usmívá se na mne ale jeho úsmv je njak ironický. Podává mi ruku. Otylko,
chci
—
se
Te
„Servus, pane doktore Kratochvíle."
mn
—
229
—
„Jmenuju se Krumlovský." „To je divné já myslel, že každý doktor se jmenuje hehehe!" A jeho smích je sípav ostrý. Kratochvíl Vytešfuju na nho zrak.' „O em pak se pánové bavili? Jakpak se máte, pane Augusto?" „I njak omrkan! Skoro nic co dlat." a kdykoli vás na schodech potkám, máte „Tak tak alespo jeden mokrý obraz pod páždím. Vám musí být hrakou udlat denn dva!"
—
—
—
—
Malí
se
samolib usmívá.
nkdo, nkdo
zkusí
z
„To
tch „profesor"
je pravda "
—
—
a
to
„Tedy byste mohl malovat podobizny do zásoby, hehehe Ostatn je portretista tak nco jako nejzbytenjší lovk na svt. Kdyby neexistoval ani jediný portretista, obliej !
—
Proby bylo na svt pece dost, a to prapodivných! pak nemalujete nco jiného?" Rád bych se smál, kousavá satyra Provazníkova je neodolatelná,
ale vidím,
že
malí
je
v rozpacích
—
na
chudáka trápit!
pvodn
koktá malí, „nic to neJednou si objednal u mne jistý fará kapucínské kázání z Valdštýnova tábora, a udlal jsem mu obraz výtený, to musím sám íci; ale když jsem chtl mít byl hotov, nechtl jej fará vzít a nevzal nu ano, fará! kapucínské kázání bez kupucína A pak jsem ml pro radnici v Kuckov namalovat obraz Žižky. Ukrutný kíž! Poslal jsem jim nákres. Nelíbily se „Já byl
neslo,
lidé
nerozumjí
historik," historii.
—
—
—
jim boty, abych prý se zeptal pana Palackého, jsou-li historické. Pan Palacký dal mi arci vysvdení dobré. Ale v Kuckov mli znalce, jmenoval se Malina, a znalec Malina rozhodnul, že prý mj Žižka nevyhovuje požadavkm vojenským. Tahal jsem se s nimi dlouho, a na konec
mn
—
230
—
psali, že prý mému Blahorodí vynadají veejn v novinách. Je nebezpeno, být historikem." „Malujte tedy genry. Na píklad, jak dráteník spraNebo „myš v díví škole". vuje opilému flautistovi flautu. Myš nemusí být vidt, ale dvata i s uitelkou jsou všechny ta rznost zdšených tváí!" nahoe po škamnách i Já ml jeden „Hehe já genry maloval taky. i ve výstav, pkný. Tenkrát bylo ješt všecko nmecké
—
—
mj
a genre se jmenoval „Haeusliche arzenei". " v posteli, žena mu nese horkou pokliku
—
„E fuj !" „No propak? Pokliku nebylo
Muž
leží
ani vidt, byla obalena
ubrusem, aby nevychladla."
Rád bych pomohl malíi jak. dosti
„Jaký pak neobratn.
máme
z nesnází,
ale
nevím hned
dnes den ?" pravím k Provazníkovi
„Moh' jste se podívat našemu domácímu na límec pane doktore Kratochvíle," ušklíb' se Provazník: dnes je dle límce už „pevléká se týdn jen jednou
u
košile,
—
tvrtek." Impertinentní chlap!
„Chudák
—
to je zcela zvláštní
prý vždy pam?" „Ano, nejspíš že kdysi prodával slamné klobouky. Kteí prodávají slamné klobouky, jsou konen celí pitomí tou sírou zvláš Tyroláci nedovedou pak už ani adici." „Ale zdá se, že je dobrý lovk, ctihodný lovk." „Ctihodný, ale hloupý, má tak as pt korc horizontu. Znám ho už pes dvacet let." „Jeho dcera chudáka as ošetuje dobe. Je to píjemná ženština, arci ne už zcela mladá." „Pouhá zvdavost od ní. Ze ženské zvdavosti pišla o dvacet let díve na svt, a te ji to mrzí. Upímná holka, už asto." vynadala Není volno pi impertinencích Provazníkových. neštstí,
odpldne
—
mn mn
ztrácí
—
—
231
— —
„Poj dme se trochu pobavit
„Pojme/'
praví
Provazník se záda. a rychle se sbírá.
Oba
se
s panem domácím," pravím. malí a klepe Provazníkovi na pi každém klepnutí lekav zachvje
ochotn
mužv
Odchod
vytrhnul mabyla oddala stojíc opena o veej altánu. „Víš co, muži, já udlám k veei míchané vejce!" „Dobe," dí malí a jde dál. Píležitosti té používá Augustka, aby mne šišlajíc ubezpeila, že mla jinaké ženichy, a že se všichni mužští po ní bláChci jí njak zalichotit a pravím, že je to ted ješt znili. vidt. Co že je ješt vidt? Já te nevím, jak to
líku
zdvihli.
hlubokého
z
pemýšlení,
náhle
kterému
se
—
—
— —
konen
mám
íci, vypravím ze sebe, že je vidt, že bývala krásna. no, že prý ješt není Augustka vyhrnuje nos
—
tak stará. A když se oblíkne najednou spustila rychle jako kávový mlýnek „teprv ondy ekl nkdo, který šel za mnou „Ta je jako k nakousnutí." Nu a s pedu nepotebuje se nikdo na mne dívat." Koktal jsem nco, ale už byla pry. Domácí se Vystoupil jsem do zahrádky k ostatním. na mne usmívá, jako že mne zná, a podává ješt jednou svou cedulku s tímtéž zas nápisem. Mluvilo se nco o cukrovarech. Chci se rehabilitovat stran vtipnosti své. Ptám se „Rozumí sleinka snad cukrovarm ?" „Ó ne !"
—
:
mn
—
—
:
„Ale cukrlatm jist ano?" Smju se hodn, nebo je známo, že když jeden srden zane se smát, strhne ostatní s sebou. Nestrh' jsem ale nikoho. Zdá se, že vtipu neporozumli.
je
mn
ho
mn
se mne ptá, jsem-li muzikální, a šlápnul nohu. „Ne," pravím omrzele, ale hned na to líto a dodám: „Ráíte nejspíš asto chodit do
Domácí
pi tom na opery ?"
„Nechodím, není to pro mne. Já slyším na pravé ucho o pl tónu výš a to nejde." Podivný lovk, odpldne
— pam
ztrácí
sedím radj
—
a
slyší
232
—
na pravé ucho o
pi pián doma
pl
a pracuju."
tónu — „Komponujete?" výš!
„Jž
ne, ted už nkolika let opravuj u poád Mozarta* hotov, uvidíte, jak bude Mozart vypadat!" plivnul Provazníkovi na botu. Provazník otírá botu o trávník
„Ted
A
Až budu
a míní: „Já nechodím taky už od let do opery. Kdybych šel bych jen do Marthy." Domácí mne vzal za ruku a odvedl od ostatních.. nco sdlit, ale nemže s tím njak ven; poád Chce šel,
mn
jen „sss", jako když se vypouští pára Tikrát koktal „s" kolem zahrady, pak z nho
slyším
z
kotle.
že „v kapust není fosfor". On tedy také nkdy koktá, a sice na „s". Dal pak zase cedulku. Nato mne chytil a odvedl malí stranou do kouta. Zdali prý jsem pozoroval, jak klepal Provazníkovi na záda? Kdyby mne také nkdy Provazník zlobil, abych ho poklepal po zádech, zcela lehýnce jen, on že hnedle zkrotne. Zlý lovk prý ten Provazník. A hned po mne odvedl zas Provazník stranou. Co prý íkám myšlénce, aby se založila spolenost na dlání ostrov po Vltav. Pohlédl na mne vítzoslavn. Povídám, to že je myšlénka pímo brillantní. „Nu tak vidíte, a takových já mám vícl Ale není te lidstvo pro myšlénky. vyšlo,
mn
nm
tmi
hlupáky bych o tom ani nepromluvil." si mohli tady zahrát šístku," nutí malí. Dobrá, zahraj em, hodinku. Karty jsou v šupleti v malíov altánu. Usedli jsme k malému stolku a rozhodili se, já hraju s domácím, malí a Provazník proti nám. Pkná hra! Domácí se ptá po každé ješt pi posledním štychu, jaké jsou trumfy. Nikdy neví, jakou barvu jsem Vsázím se, že má figury, nadhodil, a nepinese jí. ale nehlásí ani jedné. Když se na nco ptám, podá cedulku pes stl. Provazník a Augusta, to se rozumí,
Tamhle
s
„Teó!
bychom
—
mn
vyhrávají a ehtají radostí jako
mn
koové.
Vidím, že nezbývá
—
—
233
než prosté odhazovat karty a platit krejcary. Otylie platí za otce, sic bychom nebyli hotovi ani s jedinou hrou, on poád tvrdí, že už platil, a pi tom šlape pod stolem na nohy. Stáhnul jsem nohy zpt a bavím se pozorováním,
mn
jak
zimnin
pod stolem jeho noha,
pracuje
hledajíc,
na
co by šlápla.
Náhle se do mne domácí pouští, že hraju špatn, na Zatím ale se špádské eso že prý jsem mu nepidal krále. špády ani ješt nehrály a eso mám já sám. Domácí kií a já mám v kapse patnáct dál, hlas jeho zní jako pozoun cedulek! Otylie na mne hledí prosebn a bolestn nu, rozumím a mlím. Hráli jsme malou hodinku a prohrál jsem pes šedesát
—
—
krejcar.
Domácí
šel s Otylií
dom, veerní
Provazník jde také. rodin veei. Žádám ji, aby nco k veei a pivo.
jeho krku."
chlad prý „neslouží Služka malíova pináší pinesla z pedu také
mn
Pojedl jsem
a
nikdy nebyl náležit demii, aby vystoup'
malí mne
baví. Vypravuje, že prý Pinutili prý ho už v akavíc než koncem studií;
uznán.
ped
uml
profesoi.
Sedím zas doma a hlava
mn
jde kolem.
Nenechám nikdy okno víc v noci otevené, ani pi nejvtším parnu! Po druhé hodin v noci byl u malí Hlas paní Augustky ml sólo rámus. hlas, že by jím Malí pišel se o co rozíz'. jedná. jsem, paez Vyrozuml v nepíetném stavu práv dom. Cítil to sám, bál se, že nco v pokoji porazí; když tedy vešel do pokoje, položil To se rozumí, že až si rozsvítí. se na dvée a ekal
—
—
stoje usnul a
hmotn
padl.
— Pi
té píležitosti se
slavíka.
teprv
Spouští také teprv z hospody.
234
mne
— vysvtlilo,
pozd po
už neslyší snad pichází
pro
plnoci,
Spatil jsem domácího a slenu v zahrad. Chtl jsem jednou domácího zas vidt, když je pi dobré pamti, a sešel Bohužel nalezl jsem tam také Provazníka, jsem tam. kterého jsem oknem nebyl spatil. Domácí sedl u spinetu a hrál. „Pokejte, pane doktore
Krumlovský,
starých,
Aplauduju.
„No
—
já
písnika je
vám jednu
A
ze
svých
skladeb
Nebylo to zlé, pokud hrál i na špatném nástroji virtuosn a s citem. „A jak se Vám to líbí, pane Provazníku?" mám ze všeho nejradji Marthu ale vaše Poslouhezká, moh' byste ji na hnj hodit.
píse
rozumím, a
zahraju beze slov."
hrál.
—
—
—
kdybyste takhle složil nco pkného, co by bylo dobré proti štnicím, já bych to poád zpíval, souží mn( ukrutn." A s chechtem se obrátil. Domácí dává mne posukem znamení, že v Provazníkov hlav není vše v poádku. Na to se Provazník ke sehne a šeptá: „Dal bych nco za to, kdybych se jednou mohl podívat do hlavy njakého muzikanta. Tam to musí vypadat ty hlaviky chejte,
mn
—
—
mozek jako by pokrytý samými ervy !" šopkami Domácí pozoruje, že se mluví o nm, a bruí, že „kládou se
Chci vše napravit a ptám s( nešoupe jako sirkou". „Vy, pane Provazníku, jste se nezanášel nikdy hudbou?" „Já? i ano! ti léta jsem se uil houslím, flaut a zpvu najednou, to je vlastn tedy devt let a pec rozumím hudb jen tak v celku." Obracím se k slen s dvornou otázkou, jak spala. se
nahlas:
—
„Dobe
—
teskno,
já
„Zcela bez
„Vy
ale
ráno,
nevdla,
píiny
myslíte, že
je,
to jist nebylo!
jsem moudrá?
mn
vstala, bylo njak a tedy jsem plakala."
když jsem co to
Moudrá dáma
— — — ."
Tatínku, pan doktor myslí,
—
235
—
že jsem moudrá!" a rozesmála se až zas do uslzení. jsem vykládat, že slzy, dokud žijem, tekou vlastn
lovk
že
to
ale
necítí.
Jsem pesvden,
Zaal stále,
že
bych byl mluvil velmi zajímav, ale když jsem byl as tak v polovici a mluvil o lesku lidského oka, vstal náhle domácí „Otylko, pojd už, musíš pihlídnout k obdu!" Šli a nechali mne v rukou Provazníkových. :
mn
nevolno vedle toho podivína. Hledl na mne úšklebkem a nepíjemný pocit rostl. Pece jsem nechtl utéci a zaal jsem sám konen e. „Domácí musí být pece jen dobrý muzikant," povídám. „Je, je, zvláš prý umí dobe nO, jak se tomu íká? když se dává nco do rozliných klarinet ?" „Instru-
Bylo
mj
se zcela zvláštním
—
—
—
—
—
mentovat?" „Ano. Ostatn, copak mže být na tom tžkého! Flašinet a pes, když to jde dohromady, je to taky pkné." Musil jsem se smát. Provazník se na mne zadíval a pronesl se: „Pane doktore, Vy dnes vypadáte njak ." Ale Provazník si „Já? Nevdl bych špatn!" rukou chtl se elo, jako pejel vzpamatovat, a zaal hluby bokým hlasem pomalu a zcela opravdov „Vy jste rozumný lovk, Vás nebudu mít za blázna! Víte, já mám žíravou nenávist proti všem lidem moc v život ublížili tuze moc. Po celou adu let nevycházím už ani z domova. Ustával jsem ve vycházkách hned, jak zaaly vlasy šedivt. S kýmkoli mluvíš, každý ti ekne jako by v nejvtším udivení: „Ale poslouna mou pravdu chejte vždy Vy už šedivíte!" Oslové! ne? arci jsem už šedivý jako nmecká myš. Ale já jsem si vymyslil nco na n," a Provazník se poal
—
—
:
—
—
mn
—
—
mn
—
—
—
Te
blažen usmívat.
„Nežli
nkdo mohl jen
ústa otevít, pravil
—
jsem k nmu, jakoby všecek udšen: „Pro pána boha copak je Vám Vy vypadáte špatn!" Každý, ale každý se lekne a hned cítí, že je mu njak nanic. O, já je uml prohánt Já jsem míval po léta zvláštní zalíbení !
— —
—
236 v tom, zaznamenat slyšel,
ádku
všechno a všechno,
co jsem o
kom
svj materiál v písném abecedním ponavštivte mne jednou, ukážu vám celou registra-
a držet
—
si
—
si
mn
z lidstva pak malostranských lidí. A když se žlu, vytahoval jsem balíek po balíku a psal anolidé se mohli zbláznit, eho všeho se dotli nymní listy o sob od neznámého jim lovka na mne nepipad* nikdo, nikdo! Vám to mohu íci, už se tím beztoho nezanáším. Chci napsat už jen jediný list ten šastný párel mrzí vedle mne ale posuc nco jim musím vyvést bohužel nevím nieho." Zachvl jsem se. Provazník vesele pokraoval a mluvil ted vždy rychleji. „Já Vám byl chlapík! Co já jsem se ženských nasvádl, když jsem byl mlád! Necukejte sebou Vás nesvedu! Co se týe vdaných, mám isté svdomí ale na svobodné jsem namíeno. Hned co vzrostlý student jsem si z katalog dívích škol zapisoval ty, které
turu
rozlila
—
— —
—
m
—
—
ml
se uily nejh; A pozoi ty byly pak nejnevázanjší. jsem dával na všechny studentské lásky jak se dva roz hnvali, už jsem tu byl, pohnvaná milenka je snadný lup Vyskoil jsem. Nemohl jsem to déle vydržet. „Od" a už jsem pádil. puste, musím dom
—
—
I
—
Za mnou znl
Ml
mne
hlasitý,
za blázna?
Konduktorka
k obdu. Vidím
ji
ostrý chechtot.
—
u mne ted, když sejdu dolu nkdy, když jdu kuchyní. Dobe tak
poklízí
jen
Odpldne rámus u malí. Velká výplata Pepíks a spsobil ji verejší mj dvoušesták. Pepíka pivedl ve ejný posluha za ruku dom. Byl si ho Pepík najímal aby ho vzal na krk a dlal mu po ulici koníka, zrovn ped naším domem.
—
237
—
Vyšlo na jevo, že Pepík si byl pozval Semprovu malou Márinku, aby se na nho dívala. Tedy parádní jízda. Snad první láska? Možná; já byl poprvé zamilován, když jsem byl ti léta stár, a byl jsem také pro to bit. Pepík je
—
ale
rozhodn píliš mnoho
bit.
Na veer hospdka. Titéž lidé a na tchže místech. S poátku vzájemný hovor všech o eském divadle. Tlustý poruík sdluje, že byl také jednou v eském divadle a že
mu hra líbila jak náleží. Dávali tenkráte „Die tochter des boesewichts", ale on neví, jak to znlo po esku. Ptá se
se. Nikdo to neví. Na konec tvrdí nadporuík zcela urit, že se kus nazýval po esku „Huncvutova dcera". Tajtrlík! pak se mluvilo o divadle ješt dál, o rozdílu mezi hrou veselou a opravdovou. Zcela urit zas tvrdil nadporuík,
A
opravdové drama musí mít pt akt. Je prý to jako regmentu, tyry bataillony polní a jeden depot. Rozprava skoro do slova pak, jaká pedevírem. Klikeš mluví o zadlaných drobekách z kapsy, o dvou policajtech, kteí ron jednou vedou hostinského do koupele, o vaeném kueti z vaeného vejce, a hostinský mu nadhodí formiku na pokroutky. Ale smích pi každém vtipu jako pedevírem. Mladší slena lahvika se zas poád na mne dívá.
že
pi
mne zrakem, jako když slunce pije vodu. Zas tentýž suchý, špinavý, neoholený podomní obchodník. Nic neíká, nic neprodá a jde. Ten chlap vypadá pi tom tak komicky, že bych ho nechal, z pouhé dychtivosti po zábav, umít hlady. Snad udlal slib, že bude chodit poád špinav po tchže hospodách, nic neíkat a nic ne-
Pije
prodávat.
Pak chytá Karlíek za všeobecné napnutosti blechu. pak aplaus Loeflerovi a bzuí moucha a syí jitrnice. Patrn jsem celý program zdejší seznal hned na poprvé.
A
— Pec nco
238
—
Karlíek najednou vyzval
nového.
Loeflera:
A
Oba vstrí dlají uata. proti sob pst pod stolní ubrus, pohybují jimi, jako když uata hýbou se v pytli, a kvií k tomu tak pirozen, že obraz je úplný. Vidím jen Karlíkovi do tváe, oi se mt
„Dlejme uata!" Aplaus.
radostí
nad dláním
uat
jenjen jiskí.
Dnes jsem, myslím, studoval až píliš málo.
bouka v noci, te ráno balzámový vzduch. knihou do zahrádky, nikdo tam. Pec tu nkdo, ale jen Pepík. Pepíka njak vyhodím a bude dobe. „Vidíš, Pepíku, tedy jsi o ty dva šestáky Kluk se na mne podívá pišel," a hladím ho po vlasech. a pak se chyte usmje. „I ne já je tatínkovi zase a co te s nimi udláš?" vzal!" „Tak „Já vím Strašná
Sebhnu
— —
—
s
—
—
—
—
—
neekneš to nikomu ?" „To pec víš, že neeknu." ekne numera." slíbil, že „Kdo „Bedíšek „No, tady od lutristy kluk. pak je ten Bedíšek?" ale
mn
—
— mn
—
On dlouho nechtl, ale slíbil jsem mu šesták a on mn te ekne numera, jaká vyjdou." Pvabná naivnost dítte „A co udláš se všemi penzi, až vyhraješ?" „Ó, moc udlám tatínkovi koupím pivo, mamince koupím zlato-
—
—
hlávkové šaty, a dobrého' srdce.
Tob
koupím taky nco."
Pepík je holomek!
mn
—
!
Pepík je kluk
Celý se zlostí tesu.
Když zaalo být teplej, vrátil jsem tak píjemno darebák Usednu a
—
se
!
man
dom.
Bylo
probíraje v myse rozhlížím po
šlénkách, co jsem byl dole studoval, Náhle se zarazí zrak na Navrátilov guaši: v slunením jasu. sbalené oblaky, Slunení jas ten tam
pokoji.
tmavé nebe!
Pistoupím
blíž
—
—
obraz
je
moe
samá hlinná
—
—
239
kulika a stna kolem také. Patrn Pepík z protjšího okna stílel sem devnou rourou! Vzal jsem obraz a šel k malíi žalovat. Malí se rozzlobil, Pepík nemilosrdn zbit hned pede mnou. Pihlížel jsem
a
dnal
—
rozkoší
Že prý
mn
takový guaš!
malí obraz
Jen žádnou lenost! ernou kávu hned
pak nemusil vait.
—
spraví.
Z pouhé
A te
si
lenosti
jsem si objeabych si ji sám musím sám kávu uvait ješt
obd
pi
dole,
jednu, abych tu první strávil.
Dnes kuchyni
prý
se
studuje
inet
šavli.
zase
špatn.
Copak
nosí
Volají na mne, nepijdu-li dnes zase zahraj em šístku.
si
Neodpovídám. Malí tvrdí, doma.
—
Slyším
pojednou
konduktoi ted šavle?
dol
do zahrádky,
že
—
Nepjdu. Dole se hádají, jsem-li že jsem. ho vyzpívám," ,, Pokejte, já Postavil se pod mé zahradní okno a
slibuje
Provazník.
spustil
skuhravým hlasem: „Tážete se, pro já knedla nejradji s mlíkem jím, pokejte, to já vám hnedle, " ale hnedle vypovím
—
zakuckal se smíchy
„mj
hlas
Pec
a naslouchá.
by ho vytáh' jako
mn
Mluvilo
„Není tam," rozhodnul,
z láhve zátku."
nedalo a sešel jsem tam o o bouce. Malíka nás
se
desetkrát po sob s nevil, jak ona se
nco
pozdji.
ubezpeuje asi nesmírnou dležitostí, že by jí nikdo Malí pisvduje: „Má bojí bouky.
240
—
žena se strašn bojí bouky. Dnes v noci jsem musil do a vzbudit služku; musila vstát, kleknout a modlit
kuchyn No se.
ano,
napak
ji
—
máme?
—
Mrcha
usnula!
Dnes
Provazník míní, že prý je to s moráno jsem ji vyhnal." dlením nkdy tžká vc. Praví: „Já umím desatero jen, když zanu jako dít odíkávat hned od poátku otenáše, ale otenáš si spletu vždycky u „tak i na zemi" a musím Malíka tvrdí, že vdla pak vždy zas zaít znovu." hned, že se musil nkdo obsit, takový vítr! a ráno vypravovala prý mlíkaka, že se obsil vysloužilec ve Hvzd. Provazník neposlouchal a ptá se, kohc „Takový samovrah !"
—
—
—
„Nu ano, pak vím slenu domácí, zdali
ten samovrah zabil? Oslovil jsem o bouce ani nic
nevím,
také, kdo to byl!' se také bála? „Já
já ji zaspala,"
a zazvonila
pí-
jemným svým smíchem. Slena upravuje velkou, erstv natenou klec. Klec má podobu starobylého hradu, mstek Zdali prý myslím, že se taková zdvihací, vížky, arkýe. klec hodí pro kanára. Povídám: ,,Zajisté!" a zanu nc( že kanár a stedovký hra( vykládat, co zní asi jako, a tento strašn hloupé! s jinými ví, co to je
—
—
Bh
nejduchaplnjšími ženskými zacházím jako s hrakami s tou zde, pec jen jednoduchou, nedovedu mluvit! Jakpal je asi stará? Když se smje, vypadá jako devatenáct, když se dívá opravdovf je jí plných ticet ert mže loi
s
—
vka
vzít!
Provazník domlouvá vedle malíovi, aby, když maluje hledl alespo vždy také trochu k podob, že konen dost dležité. Velké obecenstvo pr; nerozumí pravému umní a žádá takových hloupostí. Pal mu sdluje, že ve Vídni te malují portréty válcem; velk; Malí zaíná pokrok, za tvrt hodiny je obraz vyválený. Provazníkovi klepat po zádech a Provazník se odmluje. Pistupuje domácí a rozdává cedulky. Chraptí slabýi
podobiznu, prý je to
hlasem.
—
241
—
Provazník mne po chvíli bere stranou. Pro chudý Poád prý se íká: pražský lid že se nedlá nic, pranic. nebohý lid! žádná práce! a pece se nic nedlá. On prý by dovedl se o to postarat. Má na p. myšlénku, neíká,
Není že je slavná, ale pomohla by mnohému chudákovi. pro ni ani snad zvláštních penz potebí, na malém runím vozíku malý kotýlek na stálé vyrábní páry a dost. S tím by mohl jezdit od domu k domu a parou istit troubele v Praze, vyplatilo by od dýmek. Poítá, kolik je Co že té myšlénce íkám ? Obdivuju se jí. se prý výborn. Zase šístka. Že prý zstanem, jak jsme se rozhodili vera, k vli zvyku. Všechno jako vera, dnes ale sedmA ku konci domácí zase ve. desát krejcar prohry. Domácí se slenou odejdou. Malí a malíka se za-
kuák
dumají.
„Zítra je nedle,"
praví
konen
malí,
„víš
co,
kup husu!" Klikeš nesmírn dopálen. Je u mstské kavalerie* dnes jim umel rytmistr a mli k vli pohbu schzi. Klikeš navrhnul, aby telegrafovali do Yídn a vyprosili sob milost, by zemelý byl ted ješt po smrti jmenován
majorem, ve schzi zlostí ani
poheb že pak mže být mnohem slavnjší. Byl pec nkdo rozumnjší, zradil jim to a Klikeš % nemluví.
Rozpráví se dále o smrti. Také kupci na námstí prý Kdo? Hostinský sdluje: „I jenom otec, a Na co prý ten už byl tak stár, že se sám za to stydl." umel ? Na souchot, jako ped ním také zas jeho otec. To prý je tak, jak je to v které rodin zavedeno. Ten chlap musil uinit slib! Handlí.
nkdo umel.
—
Takhle by to vru nešlo! To je studování? Pokrauju jako hlemýž, myšlénky jsou poád jinde nežli v knize. 16
—
—
242
lhal bych, ale jsem roztržit. Po mozl lezou figurky, moji sousedé; cítím, jak se tam hei všechny najednou, a hned vynikne ta, hned ona, uiní pec
Nejsem vzrušen,
mn
zrakem kotrmelec a vypravuje pak a šklebí Nic plátno, zmna se musí stát Pro jsem se nesthoval na Malou stranu.
mým
svého spsobu. lidi
!
Jedenáct hodin. spíš je ten voják náš
se dle tyhlet
Slyším v kuchyni inení šavle; nej Kavalerista?
píbuzný.
bolestný kik, ki Vyrozumím, že pes spáchal nco strašného: sežral malíino portmoné i s obsaženými v rodinnými památkami, vlasy nebožtíka otce, cedulkou od svatební zpovdi a bh ví ím.
Plá,
pronikavý
malíova
cení a vytí
náek malíin;
psa.
nm
Pl hodiny pomrného ticha, na to nový rámus u malí. Malí pišel dom, nejspíš z vinárny. Slyším ho hlasit mluvit, pak njak nadávat, konen se vavým hlasem roz„Tak! Já Ti povídám, zkrnlý lunte, že husí patí hlav rodiny! Celý svt Ti to ekne, mizerná ošklebo!" Malí se celý rozkacený objevil u okna. Rychle jsem se sehnul pod okenní zídku. Po okamžiku slyším: „Pane Sempe, itfám pravdu nebo nemám, že husí játra lehají slova:
játra
patí hlav rodiny!?" Sempra neslyším, zas:
„No tak
vidíš,
Ty
—
."
Nejspíš
ale
malí kií pak
sob malíka
upekla
nad ztrátou rodinných památek. Naproti hluí a zápasí hlasy dál, pojednou vynikne zas hlas malí-
játra
z
v:
„A
bolesti
ty
dv
desítky
taky
sežral?
—
Copak budem
ted jíst?"
Krásné, tichounké odpoledne. Nedlní klid, pi jakémž a musil jsem dol do Nedalo tak volno. v ní. ticho zahrádky; je prázdna, posvátné
je
lovku
mn
—
243
—
Procházím se voln, pohlížím na každý ke, na kažna všem jako by ležel pel nedlní. Je znenáhla blaze až do tesknoty, rád bych si poskoil jako Vzduch je dít, ale nkdo by mne mohl z okna vidt.
dou
mn
rostlinu,
a pec lovk naslouchá a je mu, jako by slyšel zvuky neskonale vzdáleného, bájn šumného svta. Zašel poskoil jsem si ah, jak je jsem do besídky a tak blaze Ješt jednou Jdu z besídky do besídky. Zadívám se, zamyslím myslím si zde tu, zde onu rodinu, všechny leny její, úsmv se rozhosuje na tvái, všechny jejich zvláštnosti bavím se. tichý
— —
!
—
mn
—
!
—
Spinet Ten staiký spinet s tím zastaralým slabounCo as by mohl staeek povídat. Kolikrát hlasem. se u nho smálo, kolikrát vzdychalo, kolikrát duch letl do sfér netušených harmonií! chudáku! Pisednu a odklípnu jej. Pt oktáv ach, tomu už je dávno! Když jsem sám ješt hrával !
kým
—
—
—
Nechtl jsem se uit, uitel také nedbal, picházel jen zlaté! kolem prvního pravideln ty asy mladé Zadumal jsem se.
—
— — akordy.
—
— Alespo — D — Fis — výborn Trochu — A, D —a hezké!" doktor piano malív. Trhnu sebou — za mnou
ješt musím —Pec E —A— — D, A— výš
zní to
Cis
Fis,
„Vždy pan
nco umt?
!
A
!
Fis,
to je
hraje
slyším najednou hlas zahradní stojí veškeré obanstvo jsem a ztrnut zstal jsem sedt.
naší
republiky.
Ztrnul
„Zahrajte nco, pane doktore, prosím!" šveholí slena
—
Otylie.
„Já opravdu neumím pranic, sleno, ale pranic! housle jsem hrával, je Jaktživ jsem na piano nesáh' " pravda vždy jsem slyšela isté „Ó, to je tím zajímavjší
—
— —
16*
—
244
—
—
pjde to, vte, prosím, prosím!" sebn ruiky. Vypadá te devatenáctiletá.
akordy
as
ví,
pro
ukrutn samolibý
od
jsem
spinetu neutek' tím až smšný.
a
tvor
—
a žmolí pro!
lovk,
je
„Neumím do
—
ale já Vás tedy pesvdím neopravdy nic, sleno vysmjete se mi?" Pamatoval jsem se, že jsem uml z pamti pochod z Normy ješt ped málo lety jsem si ho kdesi zahrál a šlo to, pochod z Normy musím ješt umt!
—
—
—
První úhoz je ve violin i v basu stejný G, H, D jedná se jen o první úhoz. Zaídil jsem si prsty na G, H, a uhodil jsem. Po desátém taktu jsem nemoh' dál „Vy neumíte vskutku nic," syel Provazník. „Štípání díví," bruí pan domácí. Vyvstal na
—
D
mn
pot studu. „Ale vždy je to znamenité," horlí slena. „Pan doktor nehrál nikdy piano a pec to dovede pan doktor musí mít znamenitý talent pro hudbu." Obejmul bych ji dobré srdce má! „Já už to vím dávno, že má pan doktor On tak hvízdá znamenitý talent. pane doktore, dnes ráno jste hvízdal Traviatu, já Vás slyšela." Ona si všímá všeho Ta ženská zvdavost -r- Nebo snad snad by ne . . Ježíš, Maria, Josef Ale vlastn propak Ježíš Maria Josef? Já ne-
—
—
pkn
—
!
—
—
.
— —
íkám, že bych
ji
bližn
ale neštstí
líbila
—
„Pokejte,
já
chtl,
vám
že by se
—
!
mn
práv by
na chtní jen pi-
—
zahraju zas jednu
svou píse beze
slov," míní domácí, jenž byl k spinetu zasedl. Po chvilce ale také dál Hraje.
nemže
—
vždy je odpldne Já pece tleskám. Provazník se ušklíbá „Ostatn píjemná melodie! Pkn by se pi ní žebralo!" Te pichází malíova. Byla na honb za Pepíkem !
a našla ho
:
konen
v blízké zahradní restauraci u kuželníku
;
klukovi, který stavl, dal dva krejcary a smluvil se s ním, že za to smí kiet, mnoho-li padlo. Pepík
byl
te
—
245
—
ped tváí obecenstva bohat odmenou ást pohlavk a musí poslouchat ješt ostré matino kázání. Te malíka nešišlá ani dost málo léivá moc žravého psa! „A te mi zstaneš doma, ani se nehneš Dojdi mi pro
obdržel
—
!
dít."
Pepík lín
jde. se rozlehá
domem dtský kik. Pak se nad schdky Pepík, nese dít drží je obma Dít už nekií, zmodralo. rukama za krk jako štn. Za chvilku
—
objeví
Malíka bží mu vstíc, chytne dít, pohlavkuje Pepíka. Také malí je dnes v špatné míe, pochopitelno Poád si naíká na nevýnosnost svého umní. „Propak tedy nezanete ezbáství nebo sochaství? !
Jste
ješt
dost
mlád,
abyste
v tom
se
Provazník.
vycviil,"
míní
—
„To tak, ezbá! Ti te teprv nemají co jíst aby dlali špejly do jitrnic, s monogramem!" Sedíme Oddlili jsme se se slenou od ostatních. v besídce pospolu a povídáme si. Vlastn povídám já skoro Ku podivu, dnes najednou mluvím, sám, jak pozoruj u. Ale je skoro poád jen nejsem v rozpacích o o mn, o mé osob neškodí, lovk mluví alespo
—e.
s jistou velostí,
s
e
hloubkou a 'vcnat.
Pozoruju, že Otylie
mne obdivuje. Každou chvíli mne upozoruje nov na njaký talent mj nebo na njakou dobrou mou vlastnost. Je bystrého ducha.
Píjemná ženská! veer mluvil nápadn piln do Sempra. Sempr naslouchá s pozorlivostí u nho neobyejnou. Vyrozuml jsem, že Klikeš mu domlouvá, aby se znovu oženil, a že má také už nevstu pro nho. „má velké známosti „Šestadvacet let" „ti tisíce" mezi pány" Abych se zde takhle „mají ji rádi." njaké svatby dokal! Klikeš
A
na
bylo patrno,
—
že
—
— — :
— Nadporuík
se dnes
—
dvacetkrát se ohlí.
v zahrad,
jako
se
mn
nápadn
ohlížel.
Radj bych sedl hned
sám nebo
Myšlénky
jedno.
po
Alespo
Copak chce?
divn.
ale
Studuju,
dole
—
246
s
rozbíhají
ostatními,
jako
to
...
by (už
ted ráno>
mn
byl zase nevím
co).
Aj
—
aj
dnes
si
malí odbývá svj rámus
zoroval-li
jsem dobe, byla bita
Pes ješt
kuí.
a)
asn
* !
Po-
žena, b) Pepík, c) pes.
Malí pišel ted! ke mn. Mám-li prý njaký pkný kus papíru na dopis. Že musí psát bratru farái a nemá takových vcí doma. Neád prý píše, tuze neád, nkomu psát podobá se mu smrti. Ale když jednou psát má, musí mít ticho, sic prý jeho myšlénky nestojí za nic „u mne ale ticho, pane doktore, v tom pekle u mne! Naped si
—
musím udlat poádek
—
stlouk' jsem to všechno, nebude-li a dveku jsem vyhnal, stluu to ješt jednou má hubu jako šlejfírnu." To už je tvrtá, co jsem zde. Dal jsem mu papír a odešel. Za chvilku pišel ubeený Pepík, že otec dává prosit o njaké dobré péro. Dal to ticho,
jsem
mu
—
—
péro.
Malí
chodí po pokoji, nejspíš pemýšlí.
Byl jsem u kupce vedle. Když ted neho potebuju, Vracím se a tu potkám náhodou jdu si prost pro to sám. zrovna u domu dobrého svého známého, doktora Jensena, primáe v blázinci. Landá se pomalu a dívá po ulici. „I servus, doktore, copak
„Náhodou, stranou.
A
procházím
Vy?"
se.
Vy zde?" Rád se procházím Malou
— „Já zde ted bydlím. dávném." „A kde?"
247
—
Pesthoval jsem
se
ped
ne-
„Zrovna zde." „A to se na chvilku k Vám podívám, dovolíte-li. " Mám doktora Jensena rád, muž intelligentní, chladný, byt se mu líbí, na všechno se dívá, o všem píjemný.
Mj
nco
podotkne. Nutím ho, aby usednul; nechce, že prý radj trochu stojí, a u okna stát je prý ted tak píjemno. Postavil se k oknu, zády k zahrádce, obliejem k chodb Mám zde zrcadlo hned u okna na stn prvního patra. zhlíží pozoruju, že se doktor Jensen stále v ted, že je doktor trochu tlesn samolibý podobá se vzdor vší opravdovosti své. Jak prý jsem pišel sem na
—
—
nm
mn
Malou stranu ? Sdluju,
že puzen nadjí na klidné studium, jsem se trochu mýlil, obyvatelé že nejsou zcela klidni. Kdo všechno prý zde bydlí? Zanu vyprávt hned o Provazníkovi Provazník ho musí co psychyatra rozhodn zajímat. Vypravuju živ, líím podrobn ale Dívá se do zrcadla. pozoruju, že Provazník ho nezajímá. Náhle sebou škubne a vyhne se z okna ven. To prý je tam na chodb^ domácí slena? Pekvapen tážu se zpt, zdali ji zná? Že prý zná rodinu tu už dávno. Ted otázka, podivná otázka nechce pes jazyk vzpomínám si na podivínství domácího, nkdy až píliš nápadné konen vykoktám otázku pec. Doktor se usmje: „I pánbh zachra! Jen hypochondrem je, však již i hypochondi! svou dosti trpí. Znám ty lidi takka od dtinstva, má matka byla s nimi spátelena. Ku podivu, že se Otylie
a dodávám,
že
—
—
—
mn
—
ješt neprovdala! Je dost hezká, velmi píjemná, pro domácnost vychována a má peníze. Ten zde je bez dluh, mimo to mají znané kapitály bylo by škoda té ." V tom se vyhnul ženské, výtená partie! Však ješt z okna ven, usmívá se a kývá.
— —
dm
—
248
—
Aha! Tedy žádná nahodilá procházka! Jen já mu náhodou pišel vhod Cítím najednou jakous nechu k doktoru !
Jensenovi.
Po chvíli pjde náhodou na
porouí a slibuje, že pijde zas, Nemusí pijít! Myslím, že jsem ani slušn neodpovdl.
to
On je v skutku ne
se ted!
až
kolem.
mu
mládencem zrovna tak jako
—
—
já!
—
Ne
— —
ale pravda nemyslím si pranic, to tak! je, že když mladý advokát zane s njakým kapitálem hehe! hehehe! na takové hloupé myšlénky, a te!
—
Myslím, že Neruda má pravdu, když tvrdí, mužští jsme na každou ženskou žárlivi, i když
že
my
nemáme
pražádného interesu.
Malí
chodí naproti
poád sem tam po
Ješt
pokoji.
pemýšlí.
Neštstí pi obd. V polívce plovala njaká muší Otce a matku jsem v roztržitosti spolk'; pak tam Já ale plavalo ješt muší embryo a to jsem už nemoh'. bh ví, co mouchy, Pepík dopisy, pes rodinné památky se v tom dom zde všechno sní! rodina.
—
Už vím kdo!
—
Stál
když na schodech zainela
jsem náhodou práv u okna, tlustý Vyhnu se ven
nadporuík zdola! Tentýž, který znamenaný vyhazov. Píbuzný konduktorin ?
s
—
šavle.
má
Podveerní tácky v zahrádce. velkým gustem, že prý dnes na
nho
poprvé pozoroval
v mých zápiskách za-
Provazník té
ervené oi.
mn
šeptá
mladé panice vedle Provazník je
mn
už
—
249
—
Pak se ptá domácího, byl-li dnes na pohbu protivný. Já nechodím rytmistra od mstské kavalerie. „Nebyl! na pohby -7- už od pohbu svého otce jsem na žádném
—
—Tenkrátdsný,
nebyl.
tón!
zpívali
ten
u rakve -^
zpívali
falešn
—
—
celé další živobytí!"
Není
strašný
mne po
falešný jeden tón pronásleduje to poetické?
Pichází malí.
Krevnatý jeho obliej jeví známky starostlivého pemýšlení. „Hotov s dopisem?" ptám se. „Ne. Až zítra. U mne to nejde tak rychle." „Takhle kdyby chtl bratr fará poslat nkolik stovek, ne?" ptá se Provazník. „Prosím Vás, nkolik stovek takový ba„Oho!" durdí se Progatel lovku dnes nepomže!" vazník zcela do opravdy,, ,protože nemáte vy lidé žádných myšlének! Já bych dovedl i ze stovky žít! Hraka! Najmu
—
—
—
—
—
—
—
víte ím? si poblíž Prahy pole a zasiju je samými jen bodláky! Snad pijde njaký ptáník a najme si pak ne-li, chytal stehlíky pole zas ode mne, aby na schytám je sám." „Nezapomete dát plot kolem!"
—
„Pro?" — „K vli prvanu,
— -Malí
—
nm
zaíná být vtipný. Domácí je dnes neskonale smutný.
rozdává,
ale
má
jiný trud.
—
aby bodláky nedostaly revma!"
Myslí
si,
Cedulek dnes neže
mu
upadne nos.
etl dopoledne v jakéms lánku od Vogta, že to zaíná rýmou. Vzpomíná si, že má rýmu už po nkolik dní a cítí zcela bezpen, že jedna dírka „se mu už zaíná kývat". Jen že je ted odpldne a on si plete, která. Otylie pohlíží smutn na otce a sotva že dovede Sesedli jsme si zas stranou do hlasité vzdechy. besídky a povídáme si. Ale dnes je pomr jiný. Dnes mluví hlavn ona, vylívá srdce své, stýská sob já naCítím, že jí souslouchám, sám tím ponkud roztesknn. citem ulevuju.
udusit
—
Odešli.
Sedím v zahrádce sám.
Dnes do hostince
—
250
— mn
nemohu, nehodím se mezi lidi, je Tesknota a pec jakás slast zárove.
Vera
naprosto nezvykle.
dnes budím se dosti asn, snad horkem. budím Jen že hodila pro studování. Je tak njak voln na loži, se arci, ale nevstávám. myšlénky voln poletují, a když se v zlatém polosnu zatepetá zvlášt píjemná, držím ji a snuju dál. a
—
vc
Takhle by se
mn
Abych nelhal: studií se myšlénky ty dotýkají jen co Jsem práv v horním zákonu a nenavykla nejvšeobecnji. Má arci poád a do všeho pletou výrazy jeho se na kde se zdá kutištm, doluju postel být svobodným zlaté sny. Když stojím vedle Otylky, dlá myšlénka kolem nás ihned kruh, abych si uhájil právo kutání.
mn
mn
Pozoruju, že jsem napsal „Otylka".
U malí má openu
to
— že
Myslím, je
Malí
sedí
u
stolu,
pozor!
hlavu
o dla, hledí do výše a pemýšlí.
Odpldne jemu
ticho.
neobyejné
— —
Pozor
doktor Jensen! Ten to žene! se
patrn
nechovám k nmu píliš vlídn, ale Zdá se, že si mne ani mnoho
jedno.
nevšímá.
Už
zrcadlem u okna.
Není smutnjmuže ped zrcadlem. Vidí domácího a slenu, jak jdou dvorem do zahrady, stojí
zase
šího podívání nad
—pednad
n
Mluví na s okna. Zcela familiárn s nimi mluví. Jsou lidé, kteí ze staré známosti sob osobují skuten všelijaká on mne vybízí no Zvou ho do zahrádky práva. ne, neuvidíme, uvidíme, kdo s koho pojme
— —
— — —
—
251
vždy
já
pec nieho
nechci!
—
Cítím
skuten,
že nechci
pranieho.
Zahrádka
má
mn
dnes zcela jinou tvánost, pipadá myslím, jiní lidé. Když ale myslím vlastn vadí jen doktor Jensen. Mluví zajímav, jak se tomu íká; mnozí lidé jsou dost Znenáhla jsou tu povrchní, aby mluvili o všem zajímav. všichni mimo Provazníka, a naslouchají Jensenovi, jako by
—
cizá.
Jiný vzduch, hloub, vidím, že
mluvil
bh
ví co.
mn
Nedlám
si
vru
pranic z toho,
že já
nemluvím „zajímav". Slabý pokus, abych vedl rozpravu sám. Ptám se malíe musím to nechat „Ne, zítra „Už hotov s dopisem?" ješt slehnout." A hned zas oslovuje Jensena: „Vy musíte mít velmi zajímavé živobytí, pane doktore!" „Jak to?" „No, v blázinci musí být ohromný jux. Prosím Yás, Jsem zas odstren stranou aspo povídejte nám nco." kdyby Provazník pišel! Ale vidím, že Jensen je ponkud
—
—
:
—
—
—
v rozpacích.
Mám
z toho radost.
mezi maniakálním a
Povídá
nco
o rozdílu
mezi
melancholickým nemocným, ale to je nebaví, oni chtjí slyšet, co „si každý o sob myslí", jak mužský myslí, že je císaem, a ženská, že je panenkou Jensen nevyhovuje, vykládá jen doktorsky dál, koMarií. mu uklouzne výrok, jako že „je skoro každý lovk To pobouilo skoro všechny, jen trochu duševn chorý". pan domácí kývá klidn hlavou a míní: „Mnohý lovk, když je zdráv, ani neví, co má." Jensen se konen porouí. Že prý zas brzy pijde. Myslím si jen abys nepišel pozd Provazník dnes mezi námi vbec ani nebyl.
nen
!
:
O
Jensenovi mluvilo se ješt dlouho, když odešel, až šeptala: „Já se ho bojím!" OdOtylie povídám: „Pirozený takt je nkdy znamenitá vc!" píliš dlouho.
mn
—
252
—
Klikeš mluví napoád do Sempra. Hostinský pistrPoád si odkašlává a na kuje co možná blízko hlavu. Klikeše hledí, jako by ho chtl spolknout.
Devt hodin a Jensen je zde. Vykukuje do zahrádky, na chodbu, a mezi tím se zahledí vždy alespo tikrát do zrcadla a to na hezky dlouho. Zdali prý nikdo nechodí asn do zahrádky? Odpovídám jednoslabin: „Ne!" Konen zdali prý nepekáží? Pravím, že skuten Jensen jde, njak je nejvyšší as, abych piln studoval.
—
mrzut.
.
mn
Atsi
!
mn
K polednímu poslal ke malí, abych mu pjil hledím k nmu oknem. Žena, kluk obálku na list. stojí vedle stolu a dívají se na nho, jak píše adresu.
Te
Malí chodí po pokoji, dopis v obálce drží v ruce a vždy po chvilkách zstává stát a pohlíží zamyšlen na svj Snad cítí jakous pýchu. duševní výrobek.
mn
Jsem odpldne v zahrádce
první. zdá, než se dostavují ostatní. pichází Teprv as hodinu po
Domácí
mn
se
mnou zapádá
politický hovor.
Celou vností se
domácí
s
Brzy došel
Otylií.
resul-
všechno pochází z toho, králové že „nejsou nikdy Dávám mu vele za pravdu. spokojeni s tím, co mají." Pronáší ješt jiná poekadla svá, obdivuju se všechnm. Pak zaíná navazovat divoké víno a dostávám se s Otylií do dvrného hovoru. ví, jak to pišlo, ale pojednou se mluví o mé cnosti. Otylie vychvaluje se zápalem mou A mluví poád dál o cnosti mé, natahuje ji jako „cnost". švec kleštmi kži, tak že ješt vybývá na celé boty pro tátu, že
Bh
— nkterého
bližního.
253
—
Kdepak jen
to
dve
studovalo moji
cnost ?
Malí, malíka. Malí s obliejem spokojeným, skoro vítzným. Malíka s jazykem zas jako me. „Hotov s listem ?" „Ó, to se rozumí," praví malí, jako by mu ptám se. bylo hrakou, odbýt celou evropskou korespondenci za pl dne. „MPs tam pipsat o konduktorce," míní se smíchem malíka, „farái mají takové vci rádi!" Copak ml psát o konduktorce? „Musím psát ješt jeden list, druhému bratrovi v Tarnov. My brati si písem ron Nikdo si toho dvakrát, už je to tak mezi námi zavedeno." nevšímá, ale o konduktorce se mluví dál. Vypravují o nadporuíkovi, a jak konduktorka vystrkuje vždycky hlavu,
—
—
—
—
už
jde-li
na
mne
nadporuík;
dívají a
smjí.
vypravují
Náhle se
tak
mn
divn, a pi tom se rozbesklo mozkem
Tedy proto jsem byl „hloupý"? Dopálil jsem jsem ek'. Ani už nevím co. Pak jsme hráli šístku ve tech. Co nejtrplivji snášel jsem pi he všechny chyby domácího a dával mu za pravdu ve všem. Také jsem natáh' nohu pod stolem schváln až .
nco
se a
k nmu, aby
si pochutnal; šlapal po ní jako varhaník. Provazník dnes zase nepišel.
mn
Nco podobn
jaktživo ! hloupého nepihodilo se jsem k píteli Morouskovi na veei. Bydlí až na konci Smíchova a vzal jsem si u brány drožku. Bavili jsme se výborn pozd do noci, pak jsem šel zvolna dom. Pekrásná noc a v hlav plno hopkujících myšlének. Málo Šel
kde, myslím, lovíek, jen njaký ospalý drožká jel se svou zemdlenou klisnou dom; klisna sotva že nohy vlékla, se drkotal pomalu a monotónní rachocení kol bylo
vz
mn
As dva domy od mého bytu mne vz nahnul s kozlíku a praví: „Copak si Moje drožka! Zapomnl jsem nesednou, mladý pane?" skoro
píjemné.
pedjel, drožká
se
—
— mu
—
a drožká na mne ekal jej propustit, zlatky jsem musil hanebníkovi vyplatit!
a
zaplatit
noci.
Ti
Není pochyby
Aby
—
254
takhle
— jsem
stálo
do
zamilován!
najednou mezi inserty v novinách:
„Panu doktoru Krumlovskému a jeho spanilomyslné nevst,
slen
—
Otylii
myslná"
!
——
" !
Nikdo na
U tch
svt
chlap je každá „spanilonesmí mít ani zdání
—a —
Musí být jasno mezi námi!
Pkný výjev — ješt lovk vyplivnout! inení šavle venku. A vejde vojenský poruík
se zlostí
tesu! Žaludek by mohl
na mé dvée. „Dále!" —Klepání ne nadporuík, jak jsem
udivei
Vstávám a tázav pohlížím na píchozího. Poruík je v plné parád, s ákem na hlav. Salutuje. „Prosím pan doktor Krumlovský?" Kývnu. Ru„Picházím od pana nadporuíka Rubackého." backý je ten tlustý nadporuík z dola a od konduktorky „eho si pejete?" „Pan nadporuík cítí se uražen výrazy, jakých jste oekával.
—
—
užil
vera pi njaké rozprávce zde
v zahrad o
nm
samém
a o paní konduktorové, které on sob co pítelkyn své velice váží, a vyslal mne, abych žádal od Vás ádného zadostuinní." RozSáhl jsem si na elo a vyteštil na nho zrak. nco se vera mluvilo, pomínal jsem se na verejšek
—
je pravda,
nevím
nco
já,
ale
kdyby mne
zabil,
co.
Poruík eká klidn na odpov. Pistupuju blíž, zakoktávám se zaínám tást. „Prosím" " je njaká mýlka. Kdopak ekl panu nadporuíkovi
cítím, že se
„to
jsem také ekl
—
— —
—
255
—
„Nevím." naslouchala konduktorka oknem Klepal nkdo? mého pokoje? Snad i s nadporuíkem? „Mluvilo se 'nco ale pamatuj u se skuten jakpak bych já pipadl na to, abych nco ekl! Já pana " nadporuíka ani neznám jen tak od vidní do toho všeho *mn nic není. Jsem jen „Prosím,
i
— —
vyslán, abych žádal „Když Vás ale
—
—
zadostuinní."
mohl íci bych — Copak myslím, pana nadporuíka vážím a — urité odpovdi." „Prosím, už jsem ekl — žádám „No — pan nadporuík na základ njakého že mnou uražen — což mn, bh nenaubezpeuju! panu nadporuíkovi já
proti
já
si,
"
velice
zcela
myslí-li
klepu,
je
padlo, tedy
mu eknte,
ví, ani prosím, že ho žádám za odpuštní."
„To nestaí."
,,Já
—
Mám
" snad zas ped tmi lidmi „Pan nadporuík Rubacký žádá zadostuinní zbraní." „Pan nadporuík Rubacký je blázen," vyhrknul jsem. jsem se nikdy nebil a nikdy se bíti nebudu!" „Vyídím." Šalutoval a bouch' dvemi.
co tedy chce?
„A
A
si
jde!
—
neumím šavli vzít do Celý se zlostí tesu! Souboj budoucí advokát! Trestní ruky! To tak, já doktor práv zákon §§ 158 § 57. vaduje souboj mezi zloiny 165 mluví o následcích a ty jsou pkný!
—
—
—
—
Blázni, z blázince uteklí!
Te
jsem si vyšel ke konduktorce, slyšel jsem ji po kuchyni chodit. Rád bych jí vc njak vylíil a nco jí ekl. „Jdou dom tloustnout!" praví zpurn, obrátí se ke zády a jde do svého pokoje. Dobrá, pjdu „dom tloustnout"! Divná poekadla!
mn
— Zahrádka dnes zcela
nemohu
256
—
zvláštní.
Jsem rozhodn 'rozilen,,
za to.
Provazník zas jednou mezi námi. Hledí jako sva dnes vypadáte špatn!" Sedím s Otylií v besídce. Je mn, jako bych dnes musel zaít mluvit o lásce. Už se k tomu mám ale slova váznou v hrdle, nemohu ze sebe nic mimoobyejného Nechám dnes rozpravy té tedy být. vypravit. Pistupuje k nám Provazník. Hledí chvilku na nás, pak praví: „Vy se oženíte, pane doktore?" Nepíjemná otázka, jsem v rozpacích. Ale usmju se nucen a odpovídám: „Ano, pane Provazníku, ožením se." musí to být pece jux dti baví „Máte pravdu dít je ješt mnohem komitjší než mladý eznický pes.' a
íká každému: „Ale Vy
—
Proklatý
— — chlap!
—
Zábava dnes skoro poád jsem ani nemuknul.
vázla.
O
své vojenské ná-
vštv
Tu máš! ert mne
— —
nesl na
Malou stranu!
No co naplat! Vyve jsem to! Moh' jsem zcela však on by byl svou hrozbu asi nedobe íkat „ne!" Že mne když se ale krev i v jehnti rozkypí splnil já mu neudlám zajisté nic! Budu rann poraní, je jisto
—
!
—
—
zaváznou pro as, snad pro tak dlouho, ž< Snad by bylo lip, kdyby mne zabil! Zas inela šavle, klepalo se a vešel verejší poruil v plné parád. Salutoval a že prý pan nadporuík Rubacký nehodlá vc jen tak zakonit, že žádá naposled zadostuinní zbraní. Ponkud rozmrzen pravím, že už jsei vera ekl: „Ne," a dnes že íkám: „Ne a ne!" Poruík na to, že prý lituje, ale že prý pan nadporuík biei zmrská tvá, kdekoli mne spatí. Vyskoil jsem zlostní ležet,
studie
promeškám lhtu.
mn
—
257
—
ped poruíka. „Mne nezmrská, za to mu „Zajisté zmrská. Sbohem!" „Pokejte. Na jakou zbra?" „Na šavle." „Dobrá, pijímám!" Poruík se na mne dívá pekvapen. „Pijímám," dodávám se
a postavil stojím!"
—
—
—
—
—
se tesa, „ale pod výminkou. Za prvé mne opatíte sami zbraní a sekundantem, za druhé mne dáte za sebe a za všechny ostatní estné slovo, že o vci té se nedoví nikdo na svt a že také pro souboj vyberete místo nazlostí
—
Porouel „Slibuju estným slovem." prosto bezpené." se zdvoile, až nápadn zdvoile. Dnes nebo zítra pijde prý, aby projednal ostatek. to mám! Ono je Tak,
te možno, že vc pec njak snad poslouchala naši až píliš hlasitou rozpropukne ba vsázím se, že poslouchala pravu konduktorka já Jak vci se mají, vím, že beztoho ona je píinou všeho. vidím ovšem ted, že jsem pvodn urazil její ženskou samolibost. Ale „hloupý" jsem proto nebyl! Ted! jsem!
—
A
prozradí-li nás
koncipientem
vždy
—
—
!
—
ale
—
no,
bohem,
s
njaký
nevím
ani,
advokaturo
kapitálek
zda by
si
!
Do
Rozumí se samo sebou, že nestuduju pranic. tak dívám do knihy a v myšlénkách si nadávám. Pošta stranská
—
mn list
pinesla je
list.
anonymní
smrti být
mám, a Otylie má mne vzala!?
—Poštovní
známka
Jen se
je malo-
proklatý Provazník!
„Pane doktore a kandidáte! Myslím, že jste víc kandidátem manželství než advoVaše touha po manželství je ale nízká spekulace, katury. zcela
nízká.
Chcete
dm,
chcete
peníze,
nechcete ženu.
Také nemžete ani tu starou, zvadlou dru chtít, která je k tomu ješt tak hloupá, že nemá ani pl korce horizontu" korec horizontu, to jsem už od Provazníka slyšel ústn.
—
17
258
„Hanba Vám, že se hodláte tak zaprodat, mladý svj život obtovat sprostému výdlkáství. Ješt jednou a stokrát hanba Vám! Jeden ve jménu mnohých stejn smýšlejících. 1
'
No pokej, Tob dám! Na Tob se pomstím místo na nadporuíkovi. Beztoho vjela do mne vavost, že bych se s celým svtem pral. Nemohu
Ani poranní íci, že bych se bál o život. myslím njak zcela chladn na to. Ale to vím, že strach pijde, a toho strachu se bojím. Nenavykl jsem soubojm jakživ jsem na žádný ani nepomyslil strach musí pijít. A budu nervósn rozechvn každá iva se bude chvít nebude okamžiku každý sval tást bez zimnice a strachy budu zívat. To bude dsné! se
nebojím;
—
—
—
—
—
—
Bavíme se v zahrádce, ale jak! Vyznání dnes neuiním, nac také! Vezmi svj šáteek, Otylie, a piprav šarpii! Budu-li mrtev, je konec; budu-li rann, Otylka mne bude a tu se vypede vyznání ošetovat myslím si aspo samo od sebe. Jako v románech. Ale nutká mne to, abych zaal pec njakou poádnou
—
—
Nevím o em. Konen se ptám, pjde-li zítra Co prý se dává? Dává se Tylv „Jan Hus"; je 6. ervenec, pamtní den upálení Husa. „Ráda ale nepjdu na ,Husa'." „Pro? Snad ne bych šla ale zítra je pátek „No proto, že byl kacíem?" á to pec nejde !" pst Hanebný Provazník by v tom a naivnost má vždy vidl „horizont". Já vidím naivnost rozpravu.
do eského divadla.
—
—
—
své
pvaby
Te
si
—
—
— —
—
—
zajisté!
pichází Provazník Jdu mu rychle vstíc a táhnu ho stranou do besídky. „Vy, hanebný love, opovážil !
— mn
jste se celé
jimiž
259
—
dnes poslat jeden ze svých anonymních list, sousedstvo znepokojujete! Zodpovzte se mn!"
„Kdopak Vám ekl
o
mých anonymních
listech ?"
ptá
kída. „Vy sám ondy, hanebníku!" „Já Vám to ekl?" a v oblieji jeho je tak blbé udiže se musím obrátit stranou, abych se mimovoln
se Provazník zblednuv jako
vení,
nesmál.
„To Vám povídám, stane-li se cos podobného ješt Nauil jsem se jednou, spráskám Vás jako štn!" a jdu. od nadporuíka alespo
nemu.
—
Pozdj chtjí hrát šístku. Malí vyndal ze šuplete Ukrutné bití. karty a skoro zárove chytl Pepíka za krk. Kde které srdce v kartách bylo, všechna jsou vystižena. Vyšlo na jevo, že Pepík je nalepil na bílý papír a dal co dar lásky Semprov Márince. Nemžem hrát a já jsem s tím náramn spokojen. Mluvíme, mluvíme, ale nic kalého. Chodím pak s Otylií
mezi záhony.
Náhle se ona obrátí ke
mn
mn,
hledí
mn
do
a ptá se, zdali nco je? Jsem zaražen, ale pravím, že nic, a nutím se do smíchu. Ona vrtí hlavikou a opakuje vícekrát, že prý pec musí nco být.
oí
Má
— má
mn
sympatii
ke
mn
—
je to
zcela
Sedím doma a pemýšlím. Jsem ku podivu však on pijde! Nevím snad posud, že souboj bude?
strach ješt nepišel
—
patrné
!
klidný,
Ale zítra!
Vida, dnes jsem vstal Probudil jsem se už a neválel jsem se a vstal jsem hned. Je !
ped
mn
opravdov. S asem ale nevím, co zaít.
Už jsem
tetí
ukrutn
byl dnes dvakrát 17*
— v zahrádce a hned
dole
vše možné do ruky, zase položil.
ale
260
zas se
— do pokoje. Beru abych to mrzut hned
vracím
jen proto,
Nemohu se poruíka ani dokat. Mám, nemám už strach? Rozechvn
mn,
pipadá
jsem, zívám, ale jako bych zíval zimninou nedokavostí.
Byl zde. Zítra tedy v šest hodin ráno v kasárnách na Hradanech, v jakéms prý zahradním salón. Myslím si „Tedy t odnesou ze salónu !" a musím se tomu v duchu smát, jako by njakému neslýchanému, nevídanému vtipu. Byl vybran zdvoilý. Nco i ekl, jako že „by sám rád, kdyby se ta nemilá historie njak urovnala." Vybyl hrknul jsem: „Není teba!" ale sotva jsem to vyhrk', byl bych se hned pohlavkoval. Jsem pec jen hlupák! :
Eh
—
co!
Jsem návštvou u pítele Mor ouška na Smíchov. Ta doma bych to nevydržel. Za druhé: Morousek je výtený šermí, prával se jako buldog, mže mne honem prvé:
ješt
nemu
nauit.
Morousek je nepíjemný lovk. Svil jsem se mu a on se mi smje. Nkteí lidé nedovedou o niem ledacos na svt pemýšlet opravdov Žádám ho, aby ukázal, co by prospt mohlo. Tvrdí, že za tak krátkor dobu se nenauím niemu. „Oho!" pravím pohnván.
—
mn
!
mn
„No tak
—
uvidíš!"
mne — te — tak —
Yzal špadóny, dal na a postavil mne. Takhle! pozor na konec špadónu! zemi.
„Musíš zbra peynj
—
škrabošku
takhle!
držet,"
—
mj
a pikrývki ne takhle!
—
a špadón a smje se.
—
leží
m
„Když
—
no, „Šavle nebude mnohem lehí je špadón tžký." znovu!" Za chvilku jsem zemdlen, jako bych byl kovadlinu jednou rukou zdvihal. Kostnatému, vysokému Mo-
—
— rouškoví je arci hej
!
—
261
„Odpoi
si
trochu," a
smje
se zas.
Pamatuju se, že býval Morousek mnohem píjemnjší než a sdluju mu to. „Mluví z Tebe threma," míní. je, na mou est ne!" „Ono, já nemám pražádného strachu „No tak zanm znovu!" Za chvilku jsem už ale zase zemdlen. „Nesmíme to pehnat," míní Morousek, „nemohl bys zítra ráno ani rukou hnout. Zstaneš u mne na obd a na svainu, a budem se obas ješt cviit, ale zcela málo." Byl bych beztoho neodešel. Jeho žena se na nás
—
—
—
dívá, myslí, že si hrajem, a
smje
se.
U
tch
lidí je
smích
za grešli!
Krátce ped obdem se mne Morousek ptá, je-li Rubacký dobrý šermí. Nevím. „Není nic plátno, musíš se nauit rychlému, pekvapujícímu útoku a nebo!" Strká mne zas do pikrývky, lezu do ní jaksi neád. Krásná vc, ten rychlý, pekvapující útok! Nemohu jej svést, poád je útok málo rychlý a pranic prý nepeMohu já za to? „K obdu!" volá Morousková kvapuje. a já jsem rád. Ale sotva že lžíci držím. A ruka se tese a rozlívám Morousek se smje. Pokej jen, až budeš zítra polívku. stát nad rozsekaným pítelem! Skoro si peju, abych byl hodn rozsekán, tak rozsekán, že by Morousek plakat musel
—
bu
!
Ješt mne za odpldne dvakrát donutil k šermu. Sekám do vzduchu a do Morouska jako šílený, pak se pevalím v škrabošce a pokrývce na zem a nechci ani vstát. „Jen vsta, ted se nateš koalkou !" Natu se koalkou a smrdím tak, že Morousková sebere své vyšívání a jde si sednout na druhý konec zahrady. Utekl bych sám ped sebou! Jdu pozd na veer dom. Strašná bolest v loktech a v kolenou. Cožpak jsem šermoval také nohama? Nalézám doma
„Ctný pane
lístek.
doktore!
Od
—
Otylie!
Musím,
musím
dnes ješt
—
—
262
mluvit. Sejdte v noci, prosím hned po svém nádo zahrádky. Jakmile zahvízdáte „Traviatu", jsem u Yás. Odpuste, že tak škrabu, já to dlám z pouhé Otylie." sympatie k Vám. s
Vámi
vratu,
—
—
To bude scéna! Msíc svítí a vidím dobe zahrádky. jsem pes dvr do chodby prvního patra. Nikdo tam. Pecházím. je tam nkdo! Bílá postava. Vymsíního do okamžik na svtla, ustoupím zas do stoupím
Už konduktorka
mluvila!
do
Šel
— Te
stínu
—
z „Traviaty"!
tedy
—
Pánbh
—
—
co
ví,
to je
—
a te hvízdám ten škvár po celý den Kdyby mne nkdo zabil Vždy mne ale pec já si nevzpomenu! vidla? A hvízdat mohu také co chci, ne? Ale nic jiného nenapadá, než „Pepíku, Pepíku, copak dlá Káa?"
—
—
!
mn
Hvízdám tedy „Pepíku". „Pan doktor v zahrádce, a tak pozd," zní to pojednou z malíova okna. Malí, kozel ví jak vysvleen, je „Krásná noc, co? Nemám také pražádné vyložen z okna. chuti do spaní.
Povídejme si." Postava z chodby zmizela. „Eh vždy já už jdu taky dom!" volám naschvál hodn hlasit. To tak, bavit se A on chlap by se nehnul do rána! zde s malíem. Jdu hlasit si hvízdaje „Traviata" vida, te pomalu dvorem. Zastavuju se, hledím sem tam napadla rozhnvala se na schodech nikdo, na chodb nikdo
—
—
—
Otylie pro
Snad
—
mého „Pepíka"?
lip!
—
ale
zpozoroval
A
Malí
mn
když dnes spolu nemluvíme.
je lip, zítra?
leží
v okn.
mne
by
záclony.
Poslední
vle
!
—
Rád bych a
se
Ba
že je
podíval k chodb, Zatáhl jsem
zaal rozmluvu.
Není nic plátno,
poádek musím
263
—
uinit.
Jen
jmní seste
krátký,
jasný,
nkolikaádkový,
všechno
a bašta!
Jsem klidný, až Tak, a ted zkusím spát. budu tást jako osyka, já to vím! Ješt budíek narovnat! Malí leží v okn lež si, mazale!
nápadn
ale zítra se
—
Sotva jsem dv hodiny spal a v ervenci je už o tetí
—
šero
chlad
mne
mrazí.
— Ukrutn
netesu
je pravda, ale
zívám
pec jsem
Je vyspalý. a ranní
hodin den !
—
—
Trochu
se chveju,
se vlastn.
Dol do zahrádky nechci jít. s asem. zimnici své bych se dal do bhu a unavil bych se. Beztoho mne ruce od verejška bolí. Snad se probírat v papírech a rovnat je trochu? co
Nevím,
Na
Pi
ulici?
Pl pokoji,
— —
šesté
jako bych
zapomenout! s
Tedy
bohem
tak
jsem se zabral.
Rozhlížím se po
byl
nco zapomnl.
Copak jsem moh'
!
Yylí jsem pes schody do dvora, dvorem do kasárního prjezdu, vraty ven je poskoil jsem si zrovna jako do radostného pláe a v skutku oi zavlhly jako bych byl z tmavého sklepení vyšel náhle do sluneního jasu Škubnu sebou v právo, v levo nevím, kam
—
chci.
—
— mn —
—
!
—
no?" „Krumlovský Morousek! Nebohý Morousek! Padnul jsem mu kolem Ale nemohu krku, nkolik slz vyhrklo pes tvá. mluvit. budeš se bít?" „No „Už je po všem!" Ale pus mne rozmakáš mi ruku." „Zapla pánbh
—
!
mn
— ,
—
—
264
—
Pozoruju, že držím jeho ruku jako v šroubu stisknutí
— ješt jedno
— drožky — —jsem Ne, „Snídal? „Tedy do vinárny." — „Ano — ne Naped dom, pak do !
do
zde
„Vlezme
—
snídal?"
najal nesnídal."
Pánbh
smju.
ví,
jsi
zajedem
vinárny."
!
Otylie musí zvdít, že jsem vyšel zdráv. Vstoupíme do vozu. Žvatlám jako malé se
Už
ji.
co všechno
žvatlám!
dít a poád
A
ani
nepo-
Taním pes schody, jsme už ped domem. mluvím až neslušn hlasit, aby mne bylo po celém dom že
zoruju, slyšet.
Konduktorka utekla Divíš se! Pokej,
mn
Ty
ped
námi
z
kuchyn do
pokoje.
se teprv podivíš!
Domov mne pivádí k sob. „Ale zdali pak víš, že's vlastn nepovdl posud pranic?" praví Morousek,
si doutník a natahuje se na pohovku. Ano, je pravda, já nepovdl posud vlastn Musím se sebrat trochu do chladnosti.
zapaluje
ekali na mne dva už u vchodu mne pes dvr, dol pes schody a do
pranic.
do kasáren. Vedli zahradního salónu,
Zde ekal nadporuík a léka. Druhý z obou dstojník, kteí mne od vrat byli sprovázeli, pedstavil se co mj
mn
Pravil mn, že je vše v nejspravedlivjším posekundant. ádku a zbran na vlas stejné. Myslím, že jsem se uklonil. Tu pistoupil ke známý poruík, sekundant nad-
mn
mn
pokud vím, žádné proti sob souboj se stane Chcete tak, pane?" ale navrhuju: jen do první krve. „Dobe," praví nadporuík a svlíká „Dobe,'' pravím. a
poruíkv, zvláš
osobní
svrchní
šat.
Dali jak's
pravil:
mi
—
trpkosti
— —
Svlíkám se také.
mn to
„Pánové nemají,
postavili jsme se a skižovali zbra, ukázal. tu to do mne vjelo. „Rychlý
šavli,
vera
pekvapující útok"
—
—
A
v
hlav
mn
zahuel vodopád,
ped
265
oima
se
mn
dlaly mžitky
—
v tom vzkikli oba sekun-
Mimovoln danti „Dost!" a vskoili se šavlemi mezi nás. jsem ustoup' o krok nazpt a vidím, že se soupei mému se zdá, že jsem salutoval šavlí ine s tváe krev.
— Mn
ano, salutoval jsem, a odevzdal jsem ji poklonou svému sekundantovi. Vážn jsem se zas oblíkal a slyším mezi tím, jak léka praví „Jen lehýnké poranní !" A pak jsem se porouel. Pi odchodu slyšel jsem ješt za sebou: „Po ertech divoký chlap!" Poslouchej, já
jako dstojník s
:
bych se ted pral
s
celým svtem!
—
A
nic,
— pranic — nikdo
se nepro-
estné slovo ani nemukne. A to mám Tob co dkovat, píteli milouký! bud není dobrým šerMorousek se smje. „No míem, nebo jsi ho náhodou skuten pekvapil. Ostatn, na poprvé držel!" dost statn jsi se Cítím se jaksi hrdinou. Pecházím pádnými kroky sem tam a te se stavím ped zrcadlo. Dívám se na sebe, chci se pousmát, ale úsmv vypadá blb. Morousek vstává. „Ale už mám velký hlad, te pojme do vinárny!" Ku podivu, já ješt nemám hladu! „Ty's také „Kdypak?" ješt nesnídal?" ptám se. zradí!
Lehýnké poranní
—
mn
—
Te mn
teprv napadá, jak ušlechtilou starostlivost drožku?" dokázal Morousek. „Kde jsi dostal tak „Objednal jsem si ji hned vera v poledne, když jsi byl
—
asn
u mne."
Ml nou
„Zlatý, zlatounký
co
Morousku !" a už mu visím na krku.
aby mne
dlat,
setás'.
Já
mám nkdy
ukrut-
zde:
Sempr,
sílu.
Maliká
vinárna.
A
dva známí
—
hostinský. Podávám jim ruku. „Cože zachází také jinam?" „I už jsem let nikde, až dnes!"
—
My
usedli
k jinému
stolku.
krejí
náš pan hostinský nebyl alespo deset
Jíme, popíjíme,
a
Mo-
—
266
—
mn
roušek šeptem dokazuje, že se musím vysthovat, a sice S konduktorkou prý by to nedlalo žádnou dobrotu,. hned. v studiích prý bych byl také znepokojován a asu pec nemám nazbyt. Má úpln pravdu. Kam prý bych se nejradj sthoval? Nejradj zas zpátky do dívjšího bytu. „Dobrá, zajedem tam hned odtud drožkou, snad lze jej Vbec muž naskrze dostat." Morousek je výtený pítel! ani se nepamatuju, že znamenitý, mám ho ukrutn rád byl býval kdykoli a jen dost málo nepíjemný. by
—
mn
Hostinský se patrn dostává do ohn, mluví vždy hlaDomlouvá Semprovi, aby se neženil, ne a ne Klikeše pomlouvá jako strjce všeho zlého na svt. O ženských mluví s opovržením. Ted si vyšel Sempr pro doutníky a „Ale poslouchejte, pane hostinský, interpeluju hostinského. „Copak nejsem hostinský? propak zrazujete Semprovi?" Mám svých stálých nkolik host a musím si je udržet!" „Ale on by pec poteboval dobrou hospodyni a pro on dceru potebuje matku." „Ne dobrý host! ." u mne obdvá, on dobe veeí, pije svých Sempr !
sitji.
—
—
—
—
—
—
je zde.
mn
jej rádi. Hned pozejtí, v ponByt prázdný, a dali Myslím, pesthuju. Co tomu as Otylie ekne ? že vše nahlídne, vždy s ní promluvím výklad a vyznání zárove Ostatn mohu picházet ob den, nebo teba každý Je pravda den. zvst o souboji se pece trochu rozšíí,, existence pedchází. obdivovali by mne, ale Morousek mne zavezl k sob na obd. Bavíme se pi Morousek je v ržovém rozmaru, ale jídle o mém souboji.
dlí
se
—
!
—
—
myslím, že mne dlá rozumné a zbytené.
K
veeru jsem
—
smšným.
si
pospíšil
To
dom
je,
mírn eeno,
ne-
a hned do zahrádky.
— Otylie se
se.
—
267
skuten hnvá!
— Neodpovídá
mn,
Myslil bych, že by mla mít vlastn radost. Ženské vrtochy nejsou vždycky píjemný!
vyhýbá
Byl jsem na veer v bývalém svém hostinci na Starém Výborná zábava! Sršel jsem vtipem, abych tak ekl. Divili se mému rozmaru a jak prý dobe vypadám. Ano a ped necelým dnem mohl jsem být na márách! Dnes, doufám, bude se to dobe spát!
mst.
—
—
Vzbudil jsem se velmi asn reminiscence po vevolno, tak volno jako novorozenti rejšku! Ale bylo ve vlažné lázni, a protah' jsem tlíko a natáh* ruiky a hajal blažen dál až do devíti.
mn
—
A
doktor Jensen je zde. Le pourquoi? no Ty se podivíš, a to ješt dnes! vele ruku, zapaluje si nkolikTiskne v nápadn Že prý musí pec íci, pro vlastn krát doutník. a jde zas ke to nebylo nápadno Bern chodí, aby On myslí, stolku pro sirky. íci, pro sem chodí? A už zas stojí u zrcadla že to nevím! pravá mužská koketa „Tady naproti Vám," zaíná, „bydlí v druhém pate vícekráte mluvil! Provazník vždy jste již sám o Ped desíti a ped osmi lety byl u nás v ústav. Od té doby ho na žádost jeho bohatých píbuzných ob as pozo-
mn
mn
mn
— —
Mn
!
—
nm
mne zase požádali. Byl jsem tomu nesmírn pože Vy zde bydlíte a práv v tomto bytu; musím Zná mne, vyhýbá se mn, vše init co možná nenápadn.
ruju, ted
vden,
ani jednou nesešel do zahrádky, když jsem tam byl ve Vaší spolenosti, akoli jste ekl, že je tam takto každý den. Pozoruje mne úzkostliv, také te se dívá na mne;
—
268
— —
vidím ho zcela dobe zde ve Vašem zrcadle za stojí Ale myslím dle všeho, oponou, jen hlavu trochu vystrkuje. co jsem vidl a slyšel, že není práv teba bát se nového • výbuchu." Otevel jsem ústa a vyvalil oi. Jak ? jen to ? Cítím jakés ulehení, je pravda. Ale zárove také
— —
nco
jako sklamání.
mn, jako bych ml za ním — kdybyste Je — — byl snad týe — bych Vám nebyl —
Doktor odešel.
tento "
„Vidíte
mne
já
V
skutku
mn
volat
:
co se
totiž
já
pojednou pipadá, jako bych byl nikdy
ani na soupeství nepomýšleli
Ba tvor
je
mn
jako
—
ach,
mužský
je
pec
divný
jen
!
Konduktorce jsem ted krátce a suše sdlil, že do zítka do veera jsem vysthován. Vyslechla mne se sklo-
penýma oima a
Klopí ted stále
nehlesla.
Tebe jsem zkrotil! Ale ku podivu
—
pede mnou
konduktora jsem po
svj ani nespatil Vždycky se to tak njak ho bylo líto. dobe, myslím, že by !
mn
Otylie se
hnvá
dál;
mn
je,
—
celý
oi.
pobyt
ale je také
upímn eeno, hnv
skoro lhostejný.
Cítím jen tak jako by lehýnkou urážku. Sdlil jsem všem v zahrádce, že se sthuju, ona byla pi tom zcela chladna, v skutku chladna, jako bych jí sdlil, že padla vaeka na zem. Ženská je také divný tvor!
její
—
Zapla pánbh,
lidmi
že jsem se
jí
nevyznal z „lásky"!
Byl jsem v staromstském svém hostinci. Mezi tmi lovk zrovna osvží a je pak zase schopnjší duševní
—
269
—
—
Jen zas do práce, do práce! práce. po advokátní zkoušce jsem všech zkoušek prost už pro celý život!
Jsem v plném sthování.
—
U malíe všeobecný výprask, dsný rámus píprava ku psaní druhého listu. Poslal si ke zas pro papír.
mn
Vzkázal jsem mu prost, že už vím, kde papír je.
mám
vše složeno a ani ne-
Domácí slena eže v zahrádce salát. Pozoruju ji chladn. Ta je už zvadlá!
A mn
pijde Neruda ješt jednou kou malostranskou"!
s
njakou „Povíd-
OB S
A. EL
Str.
Týden v tichém dom Pan Ryšánek a pan Schlegl
3
87
Pivedla žebráka na mizinu
O mkkém
srdci paní
98
Rusky
107
Veerní šplechty
113
Doktor Kazisvt Hastrman Jak si nakouil pan Vorel pnovku Ú tí lilií
126
134 141
147
Svatováclavská mše
Jak to pišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o ledne, Rakousko nebylo rozboeno Psáno o letošních dušikách Figurky
150
pl
jedné
s
po-
163
182
194
Od
téhož
vyšly
spisovatele
následující spisy,
v knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla v
Raze
jež lze dostati :
— Obsah: Byl darebákem. — Josef — Z pamti koujícího herce. — Erotomanie. — Franc. — Starý mládenec. — Štdroveerní — U okna. — Pražská idylla. — Z notiní knihy nopíhoda. — Pán Kobercovo ženní. — O loretánských zvonvinkáovy. cích. — Kassandra. — „Ty nemáš srdce!" — Mému vrabci. — Z tobolky redaktorovy. — Krátké „Les Confessions" kohokoliv z nynjších eských Jean-Jacq. — Vel. 12° (232 80
Aralbeslty —
(povídky).
Blbý Jóna.
harfenista.
str.)
skvostn
váz. 1
zl.
Feuilletony
kr.,
60 kr.
—
tyry
(posud
krátké a kratší.
Svazek I. Studie, svazky). Vel. 12° (376 str.). Cena 2 zl., Pražské obrázky. (Obsah: Trháni.
Oddíl
I.
— — Svazek Studie, krátké a kratší. Oddíly 80 Cena (332 váz. 2 60 kr. (Obsah lánky rzné. — Studie výstavní.) — Svazek 60 dravé. (274 Cena Žerty, hravé 40 kr. (Obsah: Rzné. — Divadelní — Literární — váz. 2 Sesané štp.) — Svazek IV. Menší cesty. (233 Cena 50 váz. 2 30 kr. (Obsah Paížské obrázky. — Berlín. — Dv hanzovni msta. — Helgoland. — Roku 1873 — ve Wurstelpratru. lázn naše. — Liberec. — —Severozápadní — Další Výlet do kraje bídy. Eklogy.) svazky se pipravují. 80 skvostn váz. 2 — Studie masopostni. — Rozjímáni zl.
kr.
II.
zl.
II.
postní.)
1 zl.
str.).
kr.,
:"
III.
i
str.)
1 zl.
kr.,
zl.
s cizích
1 zl.
linilxy
kr.,
verš.
str.)
zl.
:
(Básn epické, ballady, romance, básn lyrické a asové). Velká 12°. (233 str.) Druhé rozmnožené vydání. Cena 1 zl. 40 kr., váz. se zlatou oízkou 2 zl. 20 kr.
T/im1 9
1988
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF
TORONTO LIBRARY
