NATURA Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta. Diplomová práce. Ústav aplikované a krajinné ekologie

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie

NATURA 2000 Diplomová práce

Brno 2006

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

RNDr. Pavel Trnka, CSc.

Renata Bendová

2

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Natura 2000 vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne …………………………........

Podpis diplomanta ……………………......

3

Poděkování:

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Pavlu Holánkovi za jeho rady, podporu a trpělivost při zpracování této diplomové práce. Mgr. Pavlína Miklová a Mgr. Filip Lysák si zaslouží mé díky za poskytnutí potřebných informací. Poděkovat bych také chtěla Ing. Vladimíru Lázničkovi, PhD., který byl impulzem do studování dané problematiky a RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. za vedení mé práce.

4

Annotation:

My Diploma Thesis Natura 2000 covers current status and first experience with implementation of Natura 2000 Network in the Czech Republic, outlining current development in the European Union as well. Natura 2000 sites are areas where wildlife and humans can cohabit in harmony. The aim is not to stop economic activities altogether, but rather to set the parameters by which these can take place whilst safeguarding Europe’s rich natural heritage. This is in line with the principles of sustainable development. The project summarizes steps taken by the Czech Republic to meet EU requirements for the new members. The second part of my project is focused on introducing of the Network into the local region Vysocina, with the emphasis on the current conditions in selected localities and recommendations for their sustainment and/or improving.

5

OBSAH 1. ÚVOD

10

2. NATURA 2000 2.1

Co rozumíme soustavou NATURA 2000

11

2.2

Biogeografické oblasti

13

2.3

Popis vzniku soustavy NATURA 2000 v ČR

15

2.3.1.

Mapování

15

2.3.2.

Příprava odborných návrhů

16

2.3.3.

Předjednání

16

2.3.4.

Národní a evropský seznam

17

2.3.5.

Vyhlášení chráněných území

18

2.3.6.

Péče o území soustavy Natura 2000

19

2.3.7.

Sociální a ekonomický přínos soustavy Natura 2000

19

2.4

Hlavní zásady tvorby soustavy NATURA 2000

20

2.4.1

Odborné vymezení území

20

2.4.2

Trvale udržitelné hospodaření

20

2.4.3

Komunikace s vlastníky a uživateli

21

3. LEGISLATIVNÍ RÁMEC SOUSTAVY NATURA 2000

22

3.1

Směrnice o ptácích

22

3.2

Směrnice o stanovištích

23

3.3

Začlenění do zákona o ochraně přírody a krajiny ČR

23

4. DOSAVADNÍ PRŮBĚH A ZKUŠENOSTI SE ZAVÁDĚNÍM SOUSTAVY NATURA 2000 4.1

Historie vzniku v EU

4.2

Dosavadní průběh a zkušenosti se zaváděním soustavy NATURA 2000 v ČR

25

26

6

4.3. Dosavadní průběh a zkušenosti se zaváděním soustavy NATURA 2000 ve vybraných zemích EU 4.3.1

Nizozemí

38

4.3.2

Rakousko

38

4.3.3

Maďarsko

40

4.3.4

Slovensko

41

5. NATURA 2000 – ZÁJMOVÁ OBLAST – KRAJ VYSOČINA

44

5.1.

Stávající chráněná území v kraji Vysočina

44

5.2.

Lokality Natura 2000 v kraji Vysočina

45

5.2.1.

Navržené lokality

50

5.2.2.

Změny v navržených lokalitách

50

5.2.3.

Zaniklé lokality

51

5.2.4.

Kontrolní činnosti a monitoring na lokalitách

51

5.2.5.

Statut lokalit

51

5.2.6.

Zapojení nevládních organizací

51

5.3.

5.4.

Přehled organismů a stanovišť pro něž jsou na Vysočině navrženy lokality Natura 2000

53

Vybrané lokality Natura 2000

56

5.4.1.

Baba

57

5.4.2.

Ransko

61

5.4.3.

Špilberk

65

5.4.4.

Rojetínský hadec

68

5.4.5.

Mohelenská hadcová step

72

5.4.6.

Údolí Oslavy a Chvojnice

77

5.4.7.

Údolí Chlébského potoka

83

7

6. DISKUSE

86

7. ZÁVĚR

89

8. LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE

90

9. PŘÍLOHY

92

8

SEZNAM TABULEK, GRAFŮ, OBRÁZKŮ A MAP

Tabulky: Tabulka č.1

Přehled lokalit Natura 2000 v kraji Vysočina

Tabulka č. 2 Přehled lokalit navržených nevládními organizacemi v kraji Vysočina Tabulka č. 3 Vybrané lokality Natura 2000 v kraji Vysočina Grafy: Graf č. 1

Porovnání rozlohy kraje Vysočina a maloplošných ZCHÚ v kraji Vysočina

Graf č. 2

Porovnání rozlohy kraje Vysočina a území Natura 2000 v tomto kraji

Graf č. 3

Porovnání rozlohy území Natura 2000 a ZCHÚ v kraji Vysočna

Graf č. 4

Porovnání území Natura 2000 a území Natura 2000 již patřící do ZCHÚ

Obrázky: Obr. č.1

Oficiální logo soustavy Natura 2000

Obr. č.2

PP Baba v bukách (2004)

Obr. č.3

Dřípatka horská (2004)

Obr. č.4

Olšina (2004)

Obr. č.5

Ransko (2005)

Obr. č.6

Porost bledule v olšině (2005)

Obr. č.7

Řeřišnice trojlistá (2005)

Obr. č.8

Lýkovec jedovatý (2005)

Obr. č.9

Koniklec velkokvětý (2003)

Obr. č.10

PP Špilberk (2003)

Obr. č.11

Sleziník nepravý (2005)

Obr. č.12

Rojetínký hadec (2005)

Obr. č.13

Expanze třtiny křovištní na lokalitě (2005)

Obr. č.14

Přástevník kostivalový (2005)

Obr. č.15

NPR Mohelenská hadcová step (2005)

Obr. č.16

Ukázka managementu na lokalitě (2005)

Obr. č.17

Údolí Chvojnice (2004)

9

Obr. č.18

Mlok skvrnitý (2004)

Obr. č.19

Brambořík nachový (2004)

Obr. č.20

PR Údolí Chlébského potoka (2003)

Obr. č.21

Bledule jarní (2003)

Fotoarchiv: Mgr. Pavel Holánek, Renata Bendová

Mapy: Mapa č. 1

Biogeografické regiony Evropy

Mapa č. 2

Vymezení panonika na území ČR

Mapa č. 3

Přehled ptačích oblastí v ČR

Mapa č. 4

Baba

Mapa č. 5

Ransko

Mapa č. 6

Špilberk

Mapa č. 7

Rojetínský hadec

Mapa č. 8

Mohelenská hadcová step

Mapa č. 9

Údolí Oslavy a Chvojnice

Mapa č. 10

Údolí Chlébského potoka

10

1. ÚVOD Tuto diplomovou práci vypracovávám v období, kdy je již ČR právoplatným členem Evropské unie (EU). Vztahují se na ni tedy i určité povinnosti vyplývající z tohoto členství. V rámci ochrany přírody je to zejména tzv. „Natura 2000“ - soustava zvláště chráněných území evropského významu. Toto téma mi připadalo velmi aktuální a zajímavé, a proto se stalo i tématem mé diplomové práce. Soustava Natura 2000 vychází ze Směrnice rady č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků (směrnice o ptácích) a Směrnice rady č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Hlavním východiskem mé práce bude především dosavadní zkušenost a průběh zavádění v rámci České republiky. Soustavou Natura 2000 se naše země nezačala zabývat až vstupem do EU, ale již od roku 1998 jako jedna z tehdy přistupujících zemí (Česko, Estonsko, Kypr, Maďarsko. Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko), neboť ke dni vstupu již musela splnit určité požadavky. Nastíněn bude ovšem i vývoj soustavy v rámci Evropské unie a zkušenosti zakládajících členů s jejím naplňováním. V neposlední řadě se v práci zabývám situací ve vybrané zájmové oblasti, kterou je kraj Vysočina. V této části je proveden rozbor v rámci celého kraje a je zde na příkladech některých lokalit proveden popis současné situace a navržení opatření v územích. Tématem jsem se hlouběji začala zabývat od účasti na odborném semináři „Příprava soustavy Natura 2000 v České republice“ pořádaného MŽP ČR, AOPK ČR a Ústavem ekologie krajiny AV ČR, který se konal 5.-7. 11. 2003 v Srní na Šumavě.

11

2. NATURA 2000 2.1. Co rozumíme soustavou NATURA 2000 NATURA 2000 je soustavou chráněných území evropského významu. Jejím prostřednictvím se chrání nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a také tzv. přírodní stanoviště, vyskytující se na území Evropské unie (EU). Přírodními stanovišti rozumíme určité typy prostředí (jinak také biotopy, například horské bučiny nebo rašeliniště). Členské státy EU jsou povinny vybrat nejhodnotnější území s výskytem vybraných rostlinných a živočišných druhů a přírodních stanovišť a zajistit jejich zákonnou ochranu. Velikost a počet těchto území musí být přitom takové, aby bylo zabezpečeno zachování těchto druhů a stanovišť na území celého státu v příznivém stavu, tedy ve stavu stejném nebo lepším než v okamžiku vyhlášení. Cílem soustavy NATURA 2000 je proto zachovat biologickou rozmanitost v rámci celé Evropské unie prostřednictvím ochrany vybraných druhů rostlin a živočichů a přírodních stanovišť, které jsou nejvíce ohroženy lidskou činností nebo patří k tomu nejvzácnějšímu, co se na evropském kontinentě zachovalo. Život na zemi existuje v podobě statisíců druhů rostlinné a živočišné říše, jejich společenstev a vzájemných vazeb uvnitř jednotlivých ekosystémů. Rozmanitost druhů i celých ekosystémů (biodiverzita) je významná sama o sobě, a to i přesto, že neznáme a možná ani v budoucnu zcela nepoznáme roli jednotlivých druhů, společenstev i celých ekosystémů, jakou hrají pro udržování života na zemi a tedy i pro umožnění naší existence. Právě přičiněním člověka jsou však dnes vazby mezi druhy, společenstvy a jejich neživým prostředím silně narušeny. Proto je třeba všude tam, kde to je ještě možné, chránit zbytky původních přirozených společenstev a podporovat zachování dalších, přírodě blízkých ekosystémů v co nejrozmanitějším stavu. I když z vědeckého hlediska nejsme schopni přesně stanovit význam jednotlivých druhů, víme, že čím je vyšší biologická a krajinná rozmanitost, tím je zároveň větší šance na harmonické soužití člověka s přírodou nejen v této, ale i dalších generacích. Právě proto byla na úrovni Evropské unie navržena a v roce 1992 tehdejšími 12 členy EU jednomyslně schválena myšlenka vytvoření celoevropské soustavy chráněných území, určených pro

12

zachování biologické rozmanitosti, nazvaná NATURA 2000. Je nejen povinností, ale i zájmem České republiky se k vytváření této soustavy připojit. Pokorný J., Roth P. (2002)

Obr. 1 Oficiální logo soustavy Natura 2000

13

2.2. Biogeografické oblasti V rámci Evropské unie jsou vymezeny tzv. biogeografické oblasti, které jsou charakteristické zastoupením rostlinných a živočišných druhů a především typy přírodních stanovišť. Vymezeno je 9 oblastí: -

stepní

-

atlantská

-

panonská

-

alpínská

-

černomořská

-

makaronéská

-

boreální

-

sředomořská

-

kontinentální

Mapa č.1 Biogeografické regiony Evropy Jsou státy, jejichž státní území spadá jen do jediné biogeografické oblasti (např. Řecko, Velká Británie), jiné zasahují do dvou (Německo, Belgie) i do tří (Španělsko, Francie, Itálie) oblastí.

14

Na území České republiky se vzhledem k poloze ve středu Evropy nachází 2 biogeografické oblasti, a to převažující kontinentální (96%) a pouze na jižní Moravu zasahující panonská oblast (4%). Hranice biogeografických oblastí byly vymezeny Evropskou Komisí a dány členským i přistupujícím státům na vědomí. Česká republika je pak na svém území zpřesnila dle svých nejaktuálnějších odborných biologických podkladů a následně upravila tak, aby tato hranice byla souběžná s hranicemi katastrálních území.

Mapa č.2 Vymezení panonika na území ČR

15

2.3 Popis vzniku soustavy NATURA 2000 v ČR Zavádění soustavy Natura 2000

v ČR probíhá podle následujícího schématu:

mapování, příprava odborných návrhů, předjednání, Národní a evropský seznam, vyhlášení chráněných území, péče o území, sociální a ekonomický přínos.

2.3.1. Mapování Co a jak se mapuje V České republice se vyskytuje 46 druhů ptáků, 40 druhů rostlin, 75 druhů živočichů a 58 typů přírodních stanovišť, pro něž mají být vyhlašována chráněná území soustavy Natura 2000. O výskytu těchto druhů rostlin a živočichů a typů přírodních stanovišť (biotopů), vyjmenovaných v příloze II směrnice o stanovištích (a dalších druhů do této přílohy navržených a schválených Evropskou komisí), jsou od roku 2000 zjišťovány potřebné údaje v terénu. U druhů rostlin, živočichů a ptáků zjišťují odborníci jejich celkové rozšíření a početnost na lokalitách. U biotopů se zjišťuje jejich rozloha, reprezentativnost (typičnost) a zachovalost.

Proč se mapuje Směrnice

o

stanovištích

a

směrnice

o

ptácích

požadují

zajistit

ochranu

nejvýznamnějších míst pro zachování druhů a biotopů na základě aktuálních vědeckých poznatků, aby mohla být zachována biologická rozmanitost. Protože nebylo možné na základě stávajících znalostí taková území zodpovědně navrhnout, probíhá od roku 2000 rozsáhlé mapování celého území České republiky. Teprve podle těchto nově získaných poznatků je možné navrhnout mezi lokality soustavy Natura 2000 skutečně nejvýznamnější přírodní území.

Kdo se podílí na mapování Mapování provádějí stovky předních přírodovědných odborníků z univerzit, ústavů Akademie věd ČR, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, správ chráněných krajinných oblastí a národních parků, resortních organizací Ministerstva zemědělství a Ministerstva

16

obrany. Zapojení takového počtu odborníků je skutečným předpokladem k tomu, aby byl návrh národního seznamu lokalit kvalitní a byl posléze shledán Evropskou komisí dostatečným pro ochranu druhů a stanovišť.

2.3.2. Příprava odborných návrhů Lokality soustavy Natura 2000 jsou navrhovány a posléze vyhlašovány dvěma na sobě nezávislými postupy, zvlášť pro oblasti ochrany ptactva a zvlášť pro ostatní území podle směrnice o stanovištích.

Oblasti ochrany ptactva Nejvíce vědeckých poznatků existuje o ptačích druzích, a proto bylo možné navrhnout nejvýznamnější území pro jejich ochranu již v roce 2002. Na základě spolupráce České společnosti ornitologické a dalších odborníků vznikl návrh 41 oblastí, které zajišťují ochranu nejohroženějších druhů ptáků.

Území podle směrnice o stanovištích Zdaleka ne všechna území, která jsou mapována odborníky, budou nakonec navržena mezi území soustavy Natura 2000. Obrovská suma získaných výsledků je postupně zpracovávána do digitální podoby a vyhodnocována podle odborných hledisek. Navrhována jsou jen ta území, která splňují velmi náročná kritéria. Proto bylo zapotřebí počkat s navržením lokalit až do úplného mapování. Odborné návrhy jsou připravovány samostatně pro každou biogeografickou oblast (kontinentální a panonskou).

2.3.3. Předjednání Před tím, než byla určitá území navrhnuta jako lokality podle směrnice o stanovištích nebo směrnice o ptácích, byl tento záměr předjednán s vlastníky a uživateli pozemků a s dalšími místně významnými osobami a organizacemi.

17

Cílem předjednání je podrobně informovat o navrhovaných lokalitách soustavy Natura 2000 a společně najít přijatelné řešení pro vlastníky a uživatele dotčených pozemků a ochranu přírody zvláště ve vztahu k péči a hospodaření v konkrétním území. Pomocí médií, informačních center, osobních a veřejných setkání byly vlastníkům a uživatelům pozemků, které by se mohly stát součástí soustavy Natura 2000, zodpovězeny především následující otázky: -

Je určitý pozemek součástí navrhované lokality?

-

Na základě jakých kritérií byla konkrétní lokalita navržena?

-

Proč je tato lokalita vzácná?

-

Co z toho pro mě vyplývá za práva a povinnosti?

-

Kdo a jak by mohl o lokalitu pečovat?

-

Co může být považováno za újmu v případě dané lokality a jak může být újma kompenzována?

-

Jaké pozitivní příležitosti nabízí soustava Natura 2000?

Od vlastníků a uživatelů pozemků bylo zjištěno, jaké jsou jejich zájmy v daném území, jakým způsobem a za jakých podmínek by byli ochotni spolupracovat na zajištění péče o konkrétní lokality.

2.3.4. Národní a evropský seznam Oblasti ochrany ptactva Pro návrhy oblasti ochrany ptactva není vytvářen a projednáván národní seznam. Oblasti ochrany ptactva jsou po svém navržení samostatně vyhlašovány (viz. bod 2.3.5).

Národní a evropský seznam Zcela odlišný postup probíhá u území navržených podle směrnice o stanovištích. Odborné návrhy lokalit podle směrnice o stanovištích připravené Ministerstvem životního prostředí a předjednané s vlastníky a uživateli pozemků, jsou projednány též s ostatními ministerstvy. Tím vzniká výsledný tzv. národní seznam, který bude zahrnovat navržené lokality podle směrnice o stanovištích spolu se základními údaji o každé lokalitě.

18

Česká republika zašle národní seznam Evropské komisi k datu vstupu, Evropská komise pak bude z předložených údajů zjišťovat, ve spolupráci s najatými odborníky, zda lokality uvedené v národním seznamu dostatečně ochrání uvedené druhy rostlin a živočichů a biotopy. Pokud Evropská komise navržený seznam shledá nedostatečným, uloží, aby Česká republika doplnila seznam dalších území tak, aby byla zajištěna dostatečná ochrana všech druhů a biotopů. Do tří let od data vstupu Evropská komise sestaví ve spolupráci s ČR evropský seznam (tzv. SCI – území významná pro Evropské společenství), který bude konečnou dohodou o tom, jaká evropsky významná území bude stát povinen v rámci soustavy Natura 2000 chránit.

2.3.5. Vyhlášení chráněných území Oblasti ochrany ptactva Jednotlivá území navrhovaná podle směrnice o ptácích mají být vyhlášena ještě před datem vstupu. Návrhy území podle směrnice o ptácích neprochází schvalováním Evropské komise, požadovaným u lokalit podle směrnice o stanovištích. Oblasti ochrany ptactva jsou vyhlášeny podle novelizovaného zákona o ochraně přírody a krajiny a úředně projednány s vlastníky a uživateli pozemků. Lokality podle směrnice o stanovištích Lokality zařazené do evropského seznamu je Česká republika povinna vyhlásit do šesti let od jeho přijetí. Teprve vyhlášením se území z evropského seznamu stávají součástí soustavy Natura 2000, která zahrnuje i oblasti ochrany ptactva podle směrnice o ptácích. Území zařazená do evropského seznamu budou vyhlášena nejspíše prostřednictvím některé ze šesti stávajících kategorií zvláště chráněných území (NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP). O tom, která kategorie bude nakonec použita, bude rozhodnuto s ohledem na cíl ochrany v území a stávající způsob hospodaření. Nepředpokládáme přitom, že by mohly vzniknout např. nové národní parky, ale je pravděpodobné, že vyhlašovaná území budou mít statut některé ze zbývajících kategorií zvláště chráněných území.

19

2.3.6. Péče o území soustavy Natura 2000 V lokalitách soustavy Natura 2000 bude nutné zajistit trvalou péči o přírodní stanoviště a druhy rostlin a živočichů, pro která budou vyhlášeny. Ve všech územích soustavy Natura 2000 budou podporovány takové činnosti, které přispějí k zachování stávajících přírodních podmínek a které jsou důležité pro ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Z tohoto důvodu nebude bráněno činnostem a aktivitám (např. v lesnickém či zemědělském hospodaření), které budou mít pozitivní či neutrální vliv na stav populací chráněných druhů nebo stav přírodních stanovišť. Obecně můžeme říci, že ochranný režim na většině lokalit soustavy Natura 2000 by mohl být méně přísný než v mnohých současných zvláště chráněných územích. To se týká např. území, která budou vyhlášena z důvodu ochrany lesního typu přírodního stanoviště. Na rozdíl od současných lesních rezervací bude pravděpodobně v lokalitách soustavy Natura 2000 daleko více hospodářských lesů, které se dochovaly v přírodě blízkém stavu z důvodu šetrného hospodaření. V takovýchto porostech proto bude možné bez potíží pokračovat v dosavadním (šetrném) lesnickém hospodaření. Podrobná opatření, určující jakým způsobem zajistit ochranu biotopů a druhů rostlin a živočichů, budou popsána v plánech péče.

2.3.7. Sociální a ekonomický přínos soustavy Natura 2000 Zařazení lokalit do soustavy Natura 2000 téměř nikdy neznamená „konzervaci území“ a tím pozastavení všech ekonomických aktivit. V mnoha případech může dojít k jejich zhodnocení. Skutečnost, že se lokalita stane součástí soustavy Natura 2000, může znamenat možnost získání finančních prostředků z některých fondů Evropské unie či ze státního rozpočtu. Například pro zemědělce mohou být jednou z možností tzv. agro-environmentální programy Ministerstva zemědělství, které nabízejí finanční podporu hospodaření, šetrného k životnímu prostředí. Vyhlášení lokalit soustavy Natura 2000 může znamenat vznik nových pracovních příležitostí v regionech. Mohou být spojeny přímo s lokalitou, tzv. primární pracovní místa – správci území, osvětoví pracovníci, pracovníci provádějící řízenou péči, následně mohou být vytvořena i sekundární pracovní místa, která budou souviset s doprovodnými aktivitami

20

provozovanými na lokalitách nebo v jejich bezprostřední blízkosti (ubytovací a stravovací zařízení, průvodcovské služby, prodej místních výrobků). V zemích EU bylo zjištěno, že jedno pracovní místo, zřízené kvůli lokalitě, může podpořit až 4 až 6 sekundárních pracovních míst. Zkušenosti členských zemí EU ukazují, že území soustavy Natura 2000 se stávají atraktivní pro návštěvníky díky svým přírodním hodnotám. K přírodě šetrný turistický ruch přináší důležité investice do regionu a je ve většině případů možné jej uvést v soulad s péčí o lokality. Turistika může vytvořit pracovní místa, může být zdrojem příjmů regionu a může přispívat k osvětě a vzdělání návštěvníků a šetrnému vztahu k přírodě a jejímu zachování. Pokorný J., Smrtová E., Kažmiersky T. (2003)

2.4. Hlavní zásady tvorby soustavy NATURA 2000 2.4.1 Odborné vymezení území Směrnice kladou důraz na to, aby výběr území soustavy Natura 2000 proběhl jen na základě odborných údajů (např. početnost populace u rostlinných a živočišných druhů, rozloha a zachovalost přírodního stanoviště) a zahrnul tak nejhodnotnější území bez ohledu na jejich vlastnictví, současné hospodářské využití, sociální, hospodářské a jiné zájmy. Znamená to, že území soustavy NATURA 2000 mohou být jak státní, tak soukromá, mohu být v dosavadních chráněných územích nebo v územích dosud nechráněných.

2.4.2 Trvale udržitelné hospodaření Hlavním cílem soustavy Natura 2000 je zajistit příznivý stav populací vybraných druhů rostlin a živočichů a příznivý stav přírodních stanovišť. Pro jeho dosažení však není vůbec potřeba, aby byl vytvořen systém přísných rezervací, kde je jakákoli lidská aktivita „škodlivá“. Významnou myšlenkou soustavy Natura 2000 totiž je, že není potřeba omezovat aktivity, které nemají negativní vliv na stav populace chráněného druhu nebo stav přírodního stanoviště. Ve většině území lze očekávat, že obvyklé činnosti (např. sběr lesních plodů, klestu, turistika apod.) budou zachovány, protože nebudou v rozporu s cílem ochrany území.

21

Při vymezování území soustavy Natura 2000 můžeme také počítat s tím, že se často bude jednat o území, kde se i dnes běžně hospodaří například zemědělsky nebo lesnicky. Pokud nebude mít dosavadní způsob hospodaření zhoršující vliv na chráněný druh nebo přírodní stanoviště, bude bez potíží pokračovat i po vyhlášení území soustavy Natura 2000.

2.4.3 Komunikace s vlastníky a uživateli K dosažení cílů ochrany v územích soustavy Natura 2000 je nezbytná úzká komunikace státu a jeho spolupráce s vlastníky a správci pozemků, obcemi, nevládní organizace a dalšími subjekty činnými v území. S nimi bude projednáván způsob a rozsah hospodaření v každé oblasti, jeho zachování či případné usměrnění a samozřejmě příslušná kompenzační opatření. Zkušeností současných států EU ukazují, že ochrana území Natura 2000 není možná bez podpory vlastníků a místních obyvatel a zohlednění jejich potřeb a zájmů. Proto zachování současných aktivit v oblasti bude v co největší míře podporováno pokud bude slučitelné s ochranou cílových druhů rostlin a živočichů a přírodní stanoviště. www.natura2000.cz

22

3. LEGISLATIVNÍ RÁMEC VYTVÁŘENÍ SOUSTAVY NATURA 2000 Legislativu a tedy podklady pro vytváření soustavy Natura 2000, tvoří dvě směrnice EU: Směrnice rady č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků (Directiv on the Conservation of Wild Birds), známá jako směrnice o ptácích (Birds Directiv), byla přijata 2. dubna 1979 a v platnost vstoupila 6. dubna 1981. Má 19. článků a 5 příloh. Směrnice rady č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Directive on the conservation of Natural Habitats and of Wild Fauna and Flora), běžně označovaná jako směrnice o stanovištích (Habitats directive), byla přijata 21. května 1992. Obsahuje 23 článků v 9 oddílech a 6 příloh. Hora J., Kučera T., Plesník J. (1999)

3.1 Směrnice o ptácích Směrnice o ptácích patří mezi první právní předpisy Evropských společenství v ochraně přírody. Zavazuje členské státy k vytvoření zvláště chráněných ptačích území (Special Protection Areas – SPA) za účelem ochrany populací cílových ptačích druhů a také k vytvoření systému přísné ochrany ptačích druhů. Hlavním požadavkem směrnice je ochrana populací cílových druhů (viz. příloha č.3), která musí zahrnout specifická opatření na ochranu jejich stanovišť. Jedná se o druhy ohrožené vyhubením, druhy ohrožené specifickými změnami jejich stanovišť, druhy vzácné – s málo početnými nebo prostorově omezenými populacemi – a ostatní druhy vyžadující zvláštní pozornost z důvodů specifického charakteru jejich stanovišť. Členské státy určí pro tyto druhy z hlediska počtu i rozlohy nejvhodnější lokality nebo oblasti jako zvláště chráněná území (SPA) a přijmou i podobná opatření pro stěhovavé druhy. Dále přijmou opatření pro vytvoření systému přísné ochrany všech ptačích druhů, týkající se zákazu úmyslného zabíjení, odchytu, zraňování, rušení a dalších činností přímo poškozujících ptačí jedince nebo jejich stanoviště.

23

3.2 Směrnice o stanovištích Směrnice o stanovištích zavazuje k vytvoření zvláštních oblastí ochrany (Special Areas of Conservation – SAC) tj. lokalit s výskytem chráněných typů stanovišť anebo chráněných druhů živočichů a rostlin kromě ptáků a k vytvoření systému přísné ochrany předepsaných druhů rostlin a živočichů. Cílem směrnice o stanovištích je podpořit ochranu biologické rozmanitosti (biodiverzity) prostřednictvím jednotné „sítě“ lokalit na území členských států EU, nazvané Natura 2000. Ochrana biologické rozmanitosti v pojetí této směrnice je tedy zaměřena na územní ochranu nejcennějších druhů a typů stanovišť (biotopů) z pohledu EU (viz příloha č.1 a č.2). Směrnice ukládá povinnost územně zabezpečit ochranu druhům v EU ohroženým, zranitelným, vzácným a endemickým. Stejně tak jsou členské státy povinny navrhnout chráněná území pro typy stanovišť, které jsou na území EU ohroženy, mají přirozený areál nebo představují výjimečné příklady typů stanovišť některé biogeografické oblasti. Zvláštní důraz klade směrnice na prioritní typy stanovišť a prioritní druhy, které mají zvláštní význam pro Evropská společenství vzhledem k podílu jejich přirozeného výskytu na území ES. Dále jsou členské státy rovněž povinny vytvořit systém přísné ochrany předepsaných druhů rostlin a živočichů. Oblasti zvláštní ochrany (SAC) a chráněná ptačí území (SPA) tvoří dohromady soustavu evropsky chráněných území nazývanou Natura 2000. Kotyzová M., Zwiebová K.,(2003)

3.3 Začlenění do zákona o ochraně přírody a krajiny ČR Od 1. května 2004 je v ČR platná „euronovela“ zákona o ochraně přírody a krajiny, která rozšiřuje působnost správ chráněných krajinných oblastí vyjma území národních parků a vojenských újezdů v zákoně vymezených okruzích na území celé České republiky. Na správy přechází vybrané kompetence v druhové ochraně a správa významné části soustavy chráněných území Natura 2000. V legislativě České republiky je tedy Natura 2000 doplněna do původního zákona č. 114/1992 Sb., a vyšla jako zákon č. 218/2004 Sb., v tomto znění:

24

ZÁKON ze dne 8. dubna 2004, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů.

V rámci Natury 2000 byla doplněna především tato část: ČÁST ČTVRTÁ Natura 2000 HLAVA PRVNÍ Postup při vytváření soustavy Natura 2000 a její ochrana Oddíl první Evropsky významné lokality § 45a Vytvoření národního seznamu § 45b Předběžná ochrana evropsky významných lokalit § 45c Ochrana evropsky významných lokalit § 45d Oddíl druhý § 45e Ptačí oblasti Oddíl třetí § 45f Sledování stavu ptačích oblastí, evropsky významných lokalit a evropsky významných druhů Oddíl čtvrtý § 45g Podmínky pro vydávání povolení, souhlasů, stanovisek nebo výjimek ze zákazů Hodnocení důsledků koncepcí a záměrů na evropsky významné lokality a ptačí oblasti § 45h § 45i Tímto byla sladěna Česká legislativa v oblasti ochrany přírody s evropskou.

25

4. DOSAVADNÍ PRŮBĚH A ZKUŠENOSTI SE ZAVÁDĚNÍM SOUSTAVY NATURA 2000 4.1 Historie vzniku v EU Historii přesně neznáme, ale pokud vezmeme Naturu v širším pojetí, začaly s ní nevládní organizace. Na západ od nás existovala velká tradice pozorování ptáků a už v 70. letech, kdy se začala prosazovat modernější ochrana přírody, vznikala hnutí zaměřená na jejich ochranu. V rámci EU byla v roce 1979 jako první přijata směrnice na ochranu ptáků – to je také důvod proč dnes máme v rámci Natury 2000 naprosto nesystémově území pro ptáky a území pro zbytek živé přírody, protože pozdější novelizace je bohužel nesloučily. V roce 1979 byla předložena k podpisu rovněž Bernská úmluva o ochraně přírodních stanovišť volně rostoucích rostlin a živočichů, jež vznikla na půdě Rady Evropy, která ovšem nemá nic společného s EU. Úmluva byla sice moderní, zároveň však naprosto nezávazná se všemi z toho plynoucími důsledky. Začal se proto hledat nástroj, který by smlouvu právně „zezávazněl“, a takto vlastně v roce 1992 vznikla směrnice o stanovištích, která z Bernské úmluvy do značné míry vychází. S ptačími oblastmi do roku 1999, kdy se v Evropské komisi vyměnilo vedení příslušného resortu, se dvacet let nedělo skoro vůbec nic. Až v posledních pěti letech vyvíjí komise velký tlak k naplnění směrnice. Přesto dnes jsou v EU 15 jen tři státy, které mají soustavu ptačích oblastí úplnou- Dánsko, Nizozemí, Belgie. Pokud jde o lokality podle směrnice o stanovištích, jednotlivé státy EU 15 (Rakousko, Belgie, Německo, Dánsko, Španělsko, Finsko, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko, Švédsko, Velká Británie) měly navrhnout území v roce 1995 a ta měla být schválena v roce 1998. To je důvod proč se ve směrnici objevil pojem Natura 2000, který mezitím do značné míry ztratil smysl, jelikož v roce 2000 soustava neexistovala nikde v EU 15. Lokality se na úrovni komise schvalují po jednotlivých biogeografických oblastech. Stav je takový, že teprve v roce 2002 byl schválen evropský seznam pro makaronéskou oblast (Azory, Kanárské ostrovy, Madeira), tedy pro nepatrnou část EU. Na konci roku 2003 byl schválen alpínský seznam – jelikož se vychází z nadmořské výšky, je tam kromě alpských zemí zařazeno i Švédsko a Španělsko. V prosinci 2004 byl schválen seznam pro oblast

26

kontinentální a atlantskou. V lednu 2005 schválila evropská komise seznam pro boreální biogeografickou oblast ve Finsku a Švédsku. Přijaté seznamy nejsou úplné a země byly vyzvány k doplnění. Roth P., (2004)

4.2 Dosavadní průběh a zkušenosti se zaváděním soustavy NATURA 2000 v ČR Historie soustavy Natura 2000 v ČR se datuje do r. 1998, kdy Česká společnost ornitologická vydala příručku „Legislativa EU a ochrana přírody“, která popisovala cíle a organizaci druhové a územní ochrany přírody v rámci legislativy ES.

Přípravu odborných podkladů pro vytváření soustavy Natura 2000 na území ČR, od roku 1999 koordinuje Agentura ochrany přírody krajiny (AOPK) ČR z pověření Ministerstva životního prostředí (MŽP).

Nejasnosti plynoucí z právních dokumentů vedly k tomu, že většina členských států Evropské unie byla nucena vytvořit vlastní interpretační příručky, které by národním odborníkům daly do ruky nástroj na pokud možno jednoznačnou identifikaci, popis a vymezování typů přírodních stanovišť. V letech 1998-2000 se i odborníci v ČR shodli na nutnosti vytvořit interpretační příručku pro naše území. Na základě toho vznikl „Katalog biotopů“, jehož cílem bylo poskytnout jednoznačné vodítko pro mapování přírodních stanovišť na celém území České republiky a připravit tak potřebné podklady pro vymezování a vyhlašování lokalit soustavy Natura 2000. Příručka měla však ještě další cíl: vyčerpávajícím způsobem poprvé v historii definovat jednotlivé typy přírodních stanovišť s přihlédnutím k výlučným poměrům na území Českých zemí, shrnout dosavadní stav poznání a srovnat – tam, kde je to možné – všechny významnější klasifikační systémy, dosud často značně chaoticky či alespoň nesystematicky aplikované během různých mapovacích či pilotních akcí jak naší provenience, tak podnikaných v rámci zahraniční pomoci od počátku 90. let 20. století. Toto dílo by nemělo zůstat jen pracovní pomůckou pro tým specialistů, jejichž úkolem bylo zmapovat výskyt typů přírodních stanovišť po celém území České republiky, ale

27

má se stát dlouhodobě platnou příručkou, po níž sáhne každý, kdo se bude zabývat klasifikací přírodních stanovišť kdykoli v budoucnu.

V roce 2001 začalo na celém území ČR rozsáhlé mapování výskytu a početnosti (abundance) 77 druhů volně žijících živočichů, na něž se vztahují příslušně přílohy směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.

V roce 2002 byly připraveny první návrhy pSCI pro cílové taxony živočichů.

Stejně jako u živočichů proběhlo v letech 2000 - 2005 rozsáhlé mapování druhů planě rostoucích rostlin, během kterého byla shromážděna nezbytná data o rozšíření a početnosti 70 cílových taxonů. Nejrozsáhlejší činnost, související s přípravou odborných podkladů pro vytváření soustavy Natura 2000 v ČR představovalo mapování biotopů (měřítko l:10 000), které se vyskytuji na území ČR.

V únoru 2002 byl MŽP předložen první návrh ptačích oblastí, zpracovaný Českou společností ornitologickou (ČSO) ve spolupráci s AOPK ČR, Správou CHKO ČR a dalšími institucemi a jednotlivými odborníky.

5. - 7. 11. 2003 se v Srní na Šumavě konal odborný seminář „Příprava soustavy Natura 2000 v České republice, jehož cílem bylo seznámit širší odbornou obec se současným stavem přípravy soustavy Natura 2000 v ČR a diskutovat její detailní aspekty s odbornými institucemi (ústavy AV, univerzity, muzea, atp.) a s pracovníky, kteří budou území Natury 2000 vyhlašovat, provádět správu nebo zajišťovat péči (správy CHKO, NP, krajské úřady). Diskuse

byla zaměřena na podrobné otázky přípravy odborných podkladů, jako např.

kriteria výběru, navrhování a vymezování území a management v územích Natury 2000. Rovněž byl představen odborný návrh národního seznamu za biogeografickou oblast panonika.

28

Garantem zpracování odborného návrhu ptačích oblastí i národního seznamu byla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Ačkoli to zákon neukládá, proběhlo následně z iniciativy MŽP tzv. předjednávání návrhů - první kontakt s majiteli pozemků a hospodařícími subjekty v navržených územích s cílem informovat o vymezení území, předmětu ochrany a předpokládaném budoucím režimu území. Na základě výsledků předjednávání pak došlo k úpravě původních návrhů. Předjednáním byla pověřena Správa chráněných krajinných oblastí ČR a správy národních parků. Pro ptačí oblasti a evropsky významné lokality panonské biogeografické provincie předjednávání proběhlo již koncem roku 2003 a počátkem roku 2004. Vlastní jednání s partnery byla zahájena počátkem listopadu a byla hned na samém počátku velmi nepříznivě ovlivněna zamítnutím nezbytné novely zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny při jejím třetím čtení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. S ohledem na tuto skutečnost se předjednávání ze zamýšlené polohy dialogu dostalo více do polohy pouhého poskytování informací. Předjednání 41 ptačích oblastí (SPA) zajišťovaly ve 4 případech správy národních parků, pro dalších 34 oblastí 18 správ CHKO, přitom Správa CHKO Pálava měla na starosti 5 SPA, Správa CHKO Třeboňsko 5 SPA, Správa CHKO Bílé Karpaty 3 SPA atd. Předjednání tří ptačích oblastí, jejichž vymezení odpovídalo existujícím vojenským výcvikovým prostorům Doupovské hory, Boletice a Libavá nezajišťovala Správa CHKO ČR. Pro většinu ptačích oblastí bylo předjednávání ukončeno do konce roku, v několika případech se protáhlo do ledna 2004. K ptačím oblastem proběhlo 223 jednání, kterých se zúčastnilo cca 3200 osob, jednání se celkově zúčastnili zástupci asi 65% pozvaných subjektů. Na základě zapracování připomínek z těchto jednání vznikly upravené návrhy ptačích oblastí, které byly během léta 2004 projednány Ministerstvem životního prostředí v následném meziresortním připomínkovém řízení se zástupci všech ministerstev, krajů, odborů atp. Od října do prosince 2004 schvalovala ptačí oblasti v několika jednáních vláda ČR. Pro každou oblast byl zpracován samostatný návrh nařízení vlády a ke každému zvlášť se vláda vyjadřovala. Nakonec, 17. 12. 2004 byl přijat vládou soubor posledních ptačích oblastí. Vláda dohromady schválila nařízení vlády pro 38 ptačích oblastí (viz. příloha č.4). Z původního návrhu 41 oblastí nebyl schválen Heřmanský stav a projednání dalších dvou navržených oblastí Dehtář a Českobudějovické rybníky bylo odloženo. V nařízení vlády o každé ptačí

29

oblasti je uvedeno, pro jaké druhy je oblast vyhlášena, slovní vymezení hranic a výčet ochranných podmínek. Dohromady zaujímají schválené ptačí oblasti 8,8 % rozlohy státu, což je o něco více než je současný průměr států Evropské unie (8,6 %). Seznam ptačích oblastí s příslušnými informacemi ve standardních formulářích a s mapovými přílohami byl zaslán během února 2005 do Bruselu Evropské komisi.

Mapa č. 3 Přehled ptačích oblastí v ČR Návrh seznamu lokalit významných pro ES – vybíraných podle směrnice o stanovištích pSCI pro panonskou oblast zahrnoval 105 lokalit, z nichž 60 předjednávala Správa CHKO Pálava, 27 Správa CHKO Bílé Karpaty, 14 Správa CHKO Moravský kras a 4 Správa NP Podyjí. Pro panonikum proběhlo celkem 264 jednání, kterých se zúčastnilo přes 2600 osob. Účast na jednáních byla nižší než u ptačích oblastí. Veškeré výsledky předjednávání byly průběžně předávány MŽP. S ohledem na nutnost vyhlásit ptačí oblasti do května 2004, reagovalo MŽP neprodleně a dílčí připomínky řešilo

ve spolupráci se SCHKO ČR a AOPK ČR. Byly přijaty některé

odůvodněné požadavky na změnu hranic a vyjasněn požadovaný ochranný režim ptačích

30

oblastí. Ještě v únoru bylo zahájeno druhé kolo jednání ke znění návrhů a vyhlášek, kterými jsou ptačí oblasti zřízeny. Stárka L., (2004) Pro lokality kontinentální biogeografické oblasti předjednávání začalo až v době platnosti novelizovaného zákona č. 114/1992 Sb. Správa ochrany přírody a správy národních parků předjednávaly od konce května do poloviny srpna 2004 návrh vládního nařízení k národnímu seznamu, který obsahoval celkem 905 lokalit pro kontinentální biogeografickou oblast. Správy chráněných krajinných oblastí pro jednotlivé lokality písemně oslovily přímo velké a význačné vlastníky pozemků, ve spolupráci se starosty prostřednictvím úřední desky i všechny ostatní vlastníky s výzvou o zaslání připomínek k návrhu vládního nařízení. Celkem bylo správami CHKO osloveno 2095 obcí a přímo bylo informováno 4951 dalších vlastníků pozemků a hospodařících subjektů. Na shromážděné dotazy a připomínky odpovídali odborní pracovníci správ CHKO při osobních jednáních, telefonicky a písemně. Pokud bylo k jedné lokalitě vzneseno více závažných připomínek, byla svolávána vícestranná nebo veřejná jednání; konalo se celkem 1230 jednání. Část připomínek pramenila z nedostatečné informovanosti či nepochopení a po opakovaném kontaktu a řádném vysvětlení se vyjasnila a nebyla již dále uplatňována. Další vznesené požadavky typu drobných změn hranice lokality či změny jejího názvu byly převážně bez problémů akceptovány. Celkem bylo úplně zapracováno 64 % podaných připomínek. Malá část připomínek obsahovala zásadní nesouhlas s národním seznamem či lokalitou, avšak bez uvedení jakéhokoli důvodu. Další připomínky a návrhy změn byly v konfliktu se zněním i výkladem směrnice o stanovištích a nemohly proto být, stejně jako předchozí, státní ochranou přírody akceptovány. Nejspornější případy řešilo Ministerstvo životního prostředí. O vypořádání všech připomínek vznesených při předjednávání byli jejich autoři informováni, ve většině případů písemně. Celé předjednávání přispělo k pochopení podstaty soustavy Natura 2000 a pro naprostou většinu lokalit i k získání souhlasu místních aktérů se zařazením území do soustavy. Některé konflikty však nadále přetrvávají. Hlavní nedostatek předjednávání vyplýval ze dvou okolností: 1) předjednával se jen text vládního nařízení včetně příloh a vymezení lokalit národního seznamu, nikoli plán péče či režim budoucího chráněného území, jak si většinou zpočátku představovala a požadovala místní veřejnost;

31

2) v době předjednávání neexistovaly prováděcí předpisy k zákonu - především vyhláška o újmě (§ 58 zákona č. 114/1992 Sb.), vyhláška o hodnocení plánů a projektů podle článku 6 směrnice o stanovištích („koncepce a záměry" - § 45h a 45i zákona), vyhláška o smluvní ochraně (§ 45 a 39 zákona). Dotazy na tyto tři oblasti přitom naprosto převažovaly při ústních jednáních. Vyjednavači tudíž mohli odpovídat jen velmi obecně, což ve střetových případech snižovalo možnost hledat a dosáhnout pro obě strany přijatelné kompromisy. Předjednávání také ukázalo, jak významně území ovlivňujeme a jak rychle jej přetváříme. Některé nedávno ověřené lokality (cca 4 % z jejich celkového počtu) již byly v době předjednávání zásahy člověka zlikvidovány nebo byl významně oslaben jejich evropský předmět ochrany vykácené aleje starých dubů s páchníkem hnědým, rozorané vlhké louky s občasnými tůněmi s kuňkou, v posledním roce zavezené staré lomy původně s tůněmi s výskytem obojživelníků, rekonstruované střechy budov, kde ještě před rokem sídlily kolonie netopýrů, čerstvě odbahněné rybníky původně s cenným litorálním pásmem atd. Spojíme-li si tuto skutečnost se znalostí ekologie některých u nás relativně hojných evropsky významných druhů, vkrádá se znepokojivá otázka, zda ochrana české části soustavy Natura 2000 nastavená legislativně spíše do polohy konzervačně-byrokratické, povede skutečně v delším časovém horizontu k efektivnímu naplňování cílů obou unijních směrnic. Výsledkem předjednávání je upravený národní seznam, který obsahuje za celou Českou republiku 883 evropsky významných lokalit pro konkrétní typy přírodních stanovišť a živočišné a rostlinné druhy. Lokality národního seznamu rozeslaného do meziresortního připomínkového řízení celkem pokrývají 9,3 % území státu a zhruba 67 % z nich překrývá již existující zvláště chráněná území. Rozloha chráněných území by se tak zvýšila jen o 3,1 % plochy ČR. Stárka L., (2005) Na začátku listopadu 2004 bylo zahájeno meziresortní připomínkové řízení. Na základě rozhodnutí vlády proběhlo poté urychlené projednání návrhů ve vládě tak, aby mohl být národní seznam schválen ještě do konce roku 2004. Po složitých jednáních vláda nakonec ve svém nařízení schválila 863 evropsky významných lokalit. Dohromady zahrnují evropsky významné lokality v ČR 9,2 % rozlohy státu (pro srovnání současný průměr zemí bývalé „patnáctky" představuje 12,5 %). Zhruba dvě třetiny z celkové rozlohy navržených evropsky významných lokalit je již nyní pokryto některou

32

z kategorií zvláště chráněného území. Zbývající třetina rozlohy evropsky významných lokalit bude chráněna smluvně nebo bude vyhlášena některou z kategorií zvláště chráněných území. Velikost evropsky významných lokalit se pohybuje od několika ha po desítky tisíc ha podle předmětů ochrany, které jsou na lokalitách chráněny. Průměrná rozloha evropsky významných lokalit činí 838 ha. Pro srovnání, průměrná rozloha zemí EU 15 je několikanásobně vyšší 2828 ha.

V oblasti naplňování směrnic EU na ochranu přírody byl rok 2004 do určité míry rokem přelomovým. Nové členské státy EU (Česko, Estonsko, Kypr, Maďarsko. Litva, Lotyšsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) měly mj. za povinnost k datu vstupu, tj. k 1. 5. 2004, navrhnout nové lokality podle obou nejdůležitějších právních předpisů, směrnice č. 92/43/EHS „o stanovištích" a směrnice č. 79/409/EHS „o ptácích". To si vyžádalo dokončení několikaletého úsilí sběru dat, jejich vyhodnocení a navržení vhodných území, projednání s vlastníky a nájemci pozemků a schválení a vyhlášení na národní úrovni. To se pochopitelně týkalo i České republiky. Vzhledem k tomu, že novela zákona č. 114/1992 Sb., na ochranu přírody a krajiny, upravující legislativní povinnosti vyplývající z obou směrnic, vstoupila v platnost až 27. 4. 2004, nebyly tyto povinnosti České republiky splněny k datu vstupu, ale později. Mapy s vymezením jednotlivých ptačích oblastí a evropsky významných lokalit na území ČR spolu s tzv. Standardními formuláři údajů byly zaslány Evropské komisi do Bruselu na začátku února 2005. Tím bylo formálně splněno předání národního seznamu evropsky významných lokalit Evropské komisi. Po zaslání národního seznamu Evropské komisi probíhá odborné posuzování, zda jsou evropsky významné lokality v ČR navrženy v souladu s požadavky směrnice o stanovištích. Toto odborné hodnocení je prováděno na tzv. biogeografických seminářích, kde se hodnotí vždy jen lokality navržené členskými státy v příslušné biogeografické oblasti (České republiky se týká kontinentální a panonská biogeografická oblast). Odborné hodnocení zajišťuje Evropské tematické středisko biologické rozmanitostí v Paříží, odborné konsorcium organizací poskytující odbornou podporu Evropské agentuře životního prostředí a také Evropské komisi. Jednání na semináři se účastní za členský stát EU zástupce ministerstva, experti najatí Evropskou komisí a zástupce vlastníků, za „Evropu" zástupce Evropské komise a Evropského

33

tematického střediska. Pro každou biogeografickou oblast se konají odborné semináře. Výstupem ze semináře bude jednak návrh, které lokality jsou evropského významu a jednak zhodnocení pro každý druh a stanoviště, zda je návrh pSCI pro ně dostatečný či nikoli. Na základě tohoto posuzování může vyplynout, že je národní seznam zapotřebí doplnit pro určité druhy živočichů, rostlin či typy přírodních stanovišť. Evropská komise v takovém případě domluví s každým členským státem EU adekvátní doplnění národního seznamu pro příslušné druhy

a

stanoviště.

Po

požadovaném

doplnění

lokalit

členským

státem

(třeba

i několikanásobném) uzavře Evropská komise výslednou podobu seznamu lokalit významných pro Evropské společenství na území státu (resp. biogeografické oblasti). Na vytvoření tohoto tzv. evropského seznamu má Evropská komise ve spolupráci s členskými státy tři roky od předání národního seznamu Komisi. Po schválení evropského seznamu Evropskou komisí má členský stát 6 let na vyhlášení lokalit (resp. jiné formální zajištění jejich ochrany). V našem případě to bude znamenat zajištění smluvní ochrany nebo vyhlášení prostřednictvím některé kategorie ZCHÚ. Které lokality budou evropsky významnými lokalitami, bude oznámeno MŽP formou sdělení ve Sbírce zákonů (viz zákon č. 114/1992 Sb. v platném znění). Lokality vyhlásí nebo zajistí jejich smluvní ochranu příslušný orgán ochrany přírody. Pokorný J., (2005)

26. - 27.9. 2005 se v Maďarském městě Sarród konal panonský biogeografický seminář. Po biogeografickém semináři pro alpskou oblast, kdy byly poprvé hodnoceny návrhy národních seznamů evropsky významných lokalit nových členských zemí EU proběhl další biogeografický seminář, tentokrát pro panonskou biogeografickou oblast. Ten byl z české strany sledován se zvýšeným zájmem, protože se poprvé hodnotily i lokality navrhované Českou republikou. Panonská biogeografická oblast se vyskytuje pouze na území Maďarska, Slovenska a České republiky. Rakousku nebyla panonská oblast z politických důvodů přiznána. Výsledným výstupem tohoto hodnocení a následných dvoustranných jednání bude tzv. evropský seznam, kterým se Evropská unie a její členské státy zaváží chránit lokality evropského významu na území panonika. Postup hodnocení probíhal podle zaběhnutého schématu. Nejprve byly pro každý stát prodiskutovány tzv. referenční seznamy druhů a stanovišť, pro které mají členské státy povinnost navrhnout evropsky významné lokality. Poté byla vedena diskuse o dostatečnosti

34

zastoupení jednotlivých druhů a stanovišť; ta probíhá zvlášť pro každý druh a typ stanoviště, postupně v každém státu. Ke každému druhu a stanovišti připravilo Evropské tematické středisko biologické rozmanitosti v Paříži na základě dostupných údajů předběžné hodnocení. K hodnocení se vyjadřují nezávislí experti, nevládní organizace i zástupci vlády. Za českou stranu se jednání zúčastnili zástupci MŽP a AOPK ČR a nevládním oponentem byla ZO ČSOP Veronica. Zástupci Evropské komise po vyslechnutí názorů všech zúčastněných stran vynesli konečné hodnocení. Stejně jako při předchozích seminářích bylo názorům národních nevládních organizací (NNO) a expertů věnována velká vážnost. V hodnocení dostatečnosti předloženého národního seznamu obstála ČR velmi dobře a to i ve srovnání s dalšími státy, Slovenskem a Maďarskem. Z 50 druhů živočichů a rostlin vyskytujících se v panoniku bylo 43 druhů hodnocených jako dostatečných. Pouze tři druhy budou doplněny jako předměty ochrany v již navržených lokalitách. Drsek větší a klínatka rohatá, pro které nebyly navrženy žádné lokality budou rovněž doplněny jako předmět ochrany pro lokality Soutok-Podluží a Strážnická Morava. Z 34 typů stanovišť vyskytujících se v panoniku bylo jako dostatečných hodnoceno 22, pro l typ stanoviště nebyla navržená žádná lokalita, pro 7 bude nutné navrhnout více lokalit, pro 3 doplnit jako předměty ochrany v již existujících EVL. U mnohých stanovišť bylo výsledkem hodnocení nutnost doplnění jediné lokality, která zároveň bude navržena i pro další předměty ochrany. Dohromady se nutně předpokládá navržení asi patnácti nových lokalit pro všechna nedostatečně hodnocená stanoviště. Zástupci ČR (MŽP) stanoví, kolik času budou

potřebovat na vyplnění vědeckých mezer

o druzích/stanovištích a kdy budou schopni doplnit národní seznamy na základě požadavků z biogeografického semináře. Pokud to bude trvat zhruba 5-6 měsíců, tak bude evropský seznam kompletně uzavřen. Pokud stát vyjádří potřebu doplnit informace o předmětných druzích a stanovištích v horizontu 2 let, bude přijat provizorní evropský seznam s výhradami. Pokorný J., Háková A., (2005)

35

Během roku 2005 byl nevládními organizacemi zpracován a v únoru 2006 dokončen tzv. stínový seznam lokalit, který byl zaslán Evropské komisi formou stížnosti. Na přípravě seznamu se podílela Česká botanická společnost a občanské sdružení Ametyst. Obsahuje rozbor stávajícího stavu ochrany typů evropských stanovišť v České republice, návrh dalších lokalit pro zařazení do soustavy Natura 2000. Dle názoru nevládních organizací nenaplňuje Česká republika dostatečně povinnosti vyplývající ze Směrnice o stanovištích (92/43/EHS), především ochranu typů evropských stanovišť z přílohy I směrnice. Nedostatečnou ochranu evropských stanovišť shledávají zejména v následujících faktech: •

U řady typů evropských stanovišť je pokryto zcela nedostatečné procento jejich celkové rozlohy, některé z nich nejsou dokonce pokryty národním seznamem vůbec. V národním seznamu České republiky chybí dlouhá řada lokalit, kde mají jednotlivé typy evropských stanovišť výjimečně kvalitní a/nebo rozsáhlé výskyty.

•

Za velmi závažný nedostatek považují nedostatečnou koherenci, tj. pokrytí variability jednotlivých typů evropských stanovišť jak z hlediska jejich jednotlivých ekologicky podmíněných jednotek (např. na úrovni fytocenologických svazů a asociací), tak i z hlediska jejich regionální (biogeografické) variability.

•

Dalším ukazatelem nedostatečnosti národního seznamu ČR je neuspokojivá návaznost na bavorské a saské EVL na státní hranici se Spolkovou republikou Německo. SRN je původním členem EU a proto je zde tvorba soustavy Natura 2000 v pokročilejším stadiu. Při vytváření národního seznamu ČR by bývalo vhodné více respektovat přeshraniční charakter ochrany přírody. Za řešení tohoto stavu považují nevládní organizace doplnění dalších lokalit do

národního seznamu. Součástí jejich návrhu je 561 lokalit. O úplnosti národního seznamu či jeho případném doplňování rozhodne Evropská komise na tzv. biogeografickém semináři pro kontinentální biogeografickou oblast . www.sev-ametyst.cz

36

Biogeografický seminář pro kontinentální oblast pořádaný Evropskou komisí se konal ve dnech 26. – 28. dubna 2006 v obci Darová u Plzně. Účelem semináře bylo diskutovat a odsouhlasit transparentním a prokazatelným způsobem národní seznamy (dostatečnost navržených evropsky významných lokalit pro každý druh a typ stanoviště) jednotlivých členských států v dané biogeografické oblasti za účasti zástupců Evropské komise, Evropského tématického střediska ochrany biodiverzity (ETC/BD), vlád, nevládních neziskových organizací, organizací vlastníků a uživatelů půdy a nezávislých expertů. http://www.upol.cz/zpravy/aktuality NNO z České republiky se v rámci European Habitats Forum dohodly na dvou svých zástupcích. Na semináři je reprezentovali doc. RNDr. František Krahulec, CSc., z České botanické společnosti, který hodnotil návrh lokalit pro typy přírodních stanovišť (dále jen „stanoviště“), a RNDr. Mojmír Vlašín ze základní organizace ČSOP Veronica Brno, který hodnotil návrh lokalit pro rostlinné a živočišné druhy. Stejně jako při předchozích seminářích byla i tentokrát věnována velká vážnost názorům NNO a expertů. Pokud expert či NNO vyslovili jednoznačný názor na nedostatečnost a byli schopni jej podložit hodnověrnými daty, bylo jim ze strany EK obvykle vyhověno. Pozornost byla zaměřena také na dostatečnost kvantitativního zastoupení, kvalitu jednotlivých lokalit a velmi často i na koherenci (mnohdy s ohledem na koherenci v sousedních státech, tj. v širších souvislostech). Proto se nelze divit vysokému počtu případů, kdy jsou druhy nebo stanoviště hodnoceny jako nedostatečně pokryté. U hodnocení návrhu národního seznamu České republiky proběhly obsáhlejší diskuse zejména u stanovišť. Nejvíce byla kritizována nedostatečná geografická koherence. U pěti typů stanovišť byla vyhodnocena kategorie SCI RES. Důvodem byla např. nutnost ověření celkové rozlohy výskytu stanoviště a jeho kvality, nebo se jednalo o problémy s interpretací a klasifikací. Pro dva druhy - šidélko ozdobné (Coenagrion ornatum) a mihuli ukrajinskou (Eudontomyzon spp.), a pro tři typy stanovišť (Alpínské řeky a bylinná vegetace podél jejich břehů, Alpínské řeky a jejich dřevinná vegetace s vrbou šedou a Lesostepní bory) nejsou ve stávajícím návrhu národním seznamu žádné lokality. U druhů je tato skutečnost způsobená doplněním výše uvedených druhů do referenčního seznamu druhů z přílohy II. Směrnice

37

o stanovištích až na základě našeho návrhu na tomto semináři, protože byly na území České republiky nově objeveny a jejich výskyt a kvalita populací přitom umožňují navržení EVL. U zmíněných stanovišť je úplná absence návrhu EVL způsobena především nemožností interpretovat výsledky mapování biotopů v době odevzdání návrhu národního seznamu EK v roce 2004. U mnohých stanovišť bylo výsledkem hodnocení IN MOD, což také znamená povinnost státu doplnit EVL. V několika případech bude možné doplnit nedostatečně pokryté typy stanovišť a druhy jako předměty ochrany do stávajících evropsky významných lokalit (hodnocení IN MIN). V konečném součtu bylo z celkového počtu 92 druhů 62 z nich hodnoceno jako dostatečně pokrytých (SUF). U stanovišť bylo za dostatečně zastoupené považováno 14 z celkového počtu 59, vyskytujících se v české části kontinentální biogeografické oblasti. Česká republika tedy bude muset navrhnout další EVL pro fenomény, které v národním seznamu zatím úplně chybí, a nebo jsou dle názoru EK v národním seznamu nedostatečně zastoupené. V tomto okamžiku se však nedá předjímat, jaký počet EVL bude muset být k doplnění národního seznamu navržen, aby byl považován ze strany EK za dostatečný. www.natura2000.cz

38

4.3. Dosavadní průběh a zkušenosti se zaváděním soustavy NATURA 2000 ve vybraných zemích EU 4.3.1 Nizozemí Vytváření soustavy Natura 2000 probíhalo relativně bez velkého zájmu resortů až do roku 1998. V první fázi, do roku 1997, bylo nahlášeno 30 lokalit SPA a 27 pSCI. Téměř všechna navržená území byla existujícími chráněnými územími. Území byla vyhlášena bez formálních procedur, proti vyhlášení nebyly žádné námitky ze strany vlastníků. Zlomovým bodem byl rok 1998, kdy Evropský soudní dvůr rozhodl, že významná ptačí území budou závazným podkladem pro vyhlášení území SPA a že dosavadní počet nahlášených území SPA a pSCI je zcela nedostatečný pro naplnění cílů směrnic. Po tomto rozhodnutí bylo navrženo dalších 57 území a z toho 49 přijato jako SPA a vyhlášeno. Dalších 62 území bylo identifikováno jako pSCI a zařazeno do národního seznamu. Po roce 1998 se Natura 2000 dostala do povědomí zúčastněných partnerů (obcí, vlastníků, zemědělců, lesníků, rybářů, NGO). Vláda byla velmi kritizována zejména za pozdní informování vlastníků a nedostatek informací. Nedostatečná informovanost vedla k různým dezinterpretacím a následně i zvýšenému odporu dotčených subjektů. Hlavním ponaučením je, že vytváření soustavy Natura 2000 není jen odborný a technický proces, ale je to práce s možným velmi významným sociálním dopadem na vlastníky a lidi žijící a hospodařící v daném území. Proto je velmi důležitě, aby se tito partneři co nejdříve dozvěděli, v čem budou spočívat případná omezení v hospodaření a co bude soustava Natura 2000 pro ně konkrétně znamenat. Pokorný J., (2002)

4.3.2 Rakousko V Rakousku panuje vzhledem k federativnímu uspořádání značná nejednotnost návrhů jednotlivých zemí. Zatímco např. Dolní Rakousko navrhuje 30 % území jako území SPA, Horní Rakousko, které je přírodně zachovalejší, navrhlo jen cca 5 % zemské rozlohy. Tato různorodost a nejednotnost vyplývá i ze skutečnosti, že jednotlivé spolkové země přijímají vlastní legislativu, která je vzájemně dosti odlišná. Naplňování směrnic

39

v Rakousku je proto nekoordinované a chaotické. Také v Rakousku existuje značná negativní odezva vlastníků a zájmových sdružení (myslivci) k vytváření soustavy NATURA 2000. Vzhledem k tomu, že území navržená do národního seznamu nebyla vůbec předjednána s vlastníky, množí se negativní reakce. Jako zajímavý precedent může skončit současná snaha Dolního Rakouska stáhnout doposud nahlášená území SPA Evropské komisi a vyhlášení nových SPA, které na rozdíl od současného návrhu zohledňují všechna významná ptačí území -IBA. Rozloha území této spolkové země pokrytých územími SPA by se tak snížila ze současných 30 % na 25 %. Území pSCI nahlášená do národního seznamu byla hodnocena na obou biogeografických seminářích (kontinentálním i alpinském) jako nedostatečná, při výběru území byla preferována existující zvláště chráněná území, použití vědeckých kritérií se lišilo v jednotlivých zemích. Rakousko je povinno nahlásit další území, aby splnilo požadavky směrnic na zajištění územní ochrany cílovým druhům a stanovištím. Také počet SPA podle směrnice o ptácích je nedostatečný. Evropská komise na konci roku 2001 vyzvala rakouskou vládu, aby do určitě lhůty nahlásila další území. Protože na první výzvu Rakousko požadovaná další území nevyhlásilo, bylo podáno odůvodněné stanovisko Evropskému soudnímu dvoru, při jehož nerespektování bude následovat žaloba Evropskému soudnímu dvoru. Jednotlivé země proto nyní intenzivně pracují na vyhlášení dalších SPA pro ptáky. Pokorný J., (2002) Rakousko náleží do dvou biogeografických regionů: alpinského (hlavně území Alp) a kontinentálního. V prvním kole návrhů, byly všechny vybrané lokality z již existujících chráněných území. Později však, částečně díky vlivu nevládních organizací, ale také vlivem reakce Evropské komise na předkládané návrhy, bylo navrhováno stále více dalších území. Zvláště významně vzrostlo množství IBA - významných ptačích území Rakouska navrhovaných jako oblasti zvláštní ochrany - SPA. Tento proces není stále ještě ukončen. Některé země pracují na dalších návrzích. Hlavní problém spočívá -jak bylo výše uvedeno ve federální struktuře. Každá spolková země určuje území pro soustavu Natura 2000 samostatně, bez existence národního koordinačního útvaru, který by např. sledoval reprezentativnost pokrytí stanovišť a druhů v navrhovaných územích. Problémy v procesu výběru a určení je možné shrnout takto: - v Rakousku není žádná široká spolupráce v procesu výběru,

40

- jedno hlavní kritérium je velikost odporu majitelů pozemků a uživatelských skupin, které může ovlivnit určení příslušného území, - převládá velké upřednostnění existujících chráněných území, - zakreslení hranic území často nesleduje vědecká kritéria, Ranner A., (2001)

4.3.3 Maďarsko Vycházelo pro přípravu soustavy Natura 2000 z podkladů dosud získaných pro národní ochranu přírody a z nového mapování, které je ovšem rozsahem a podrobností nesrovnatelné s mapováním na území ČR nebo Slovenska. Údaje o 47 typech přírodních stanovišť získávalo Maďarsko z národní klasifikace stanovišť. V letech 2000 - 2001 probíhal v Maďarsku projekt Phare, který byl zaměřen na posílení institucionální a personální kapacity, komunikační dovednosti, strategie, inventarizace odborných podkladů a mapování, školení pro úředníky státní správy apod. Pro výběr území pSCI se vycházelo z kvadrátového rozšíření druhů a biotopů. Na základě digitálního zpracování byly generovány mapy biodiverzity s vyšší biologickou rozmanitostí. Byl pro to používán speciálně vyvinutý geografický informační systém EVTTA. Na základě analýzy v GIS byla vybrána území pro detailní mapování. V rámci takovýchto podrobně mapovaných území je nejmenší mapovaná jednotka 25 ha. Pro mapování biotopů se vychází z družicového snímkování. V rámci programu LIFE Evropské komise probíhá dlouhodobé sledování ochrany velkých šelem v Maďarsku. Podle dosavadních odhadů nákladů bude péče o území soustavy Natura 2000 v Maďarsku stát na základě extrapolace údajů od současných členských států nejméně 1.5 mld. korun ročně. Pokorný J., (2002)

41

4.3.4 Slovensko Také na Slovensku byla věnována vytváření soustavy Natura 2000 významná pozornost, i když celková příprava probíhala s určitým zpožděním oproti situaci v ČR. Ministerstvo životního prostředí SR, které je zodpovědné za vytváření soustavy Natura 2000 na Slovensku, dostalo od vlády zadání během několika měsíců připravit novelu zákona na ochranu přírody a krajiny z roku 1995, která by měla kompletně transponovat všechny požadavky směrnic. Státní ochrana přírody (samostatná odborná organizace na Slovensku), která je zodpovědná za přípravu odborných podkladů pro soustavu Natura 2000, vyvinula příslušný informační systém pro ukládání dat, kde je ukládáno velké množství shromážděných údajů o druzích živočichů a rostlin a typech přírodních stanovišť. Výběr území se neobejde bez aktivní spolupráce s vlastníky a s dalšími resorty. Obdobně jako v jiných zemích je finančně nejvíce náročné zajištění pravidelné péče o území soustavy Natura 2000, které bude muset být garantováno ze státního rozpočtu. Jak již bylo uvedeno, za přípravu odborných podkladů pro soustavu Natura 2000 na Slovensku odpovídá Státní ochrana přírody (ŠOP), která řídí i správy jednotlivých národních parků a CHKO. Příprava odborných podkladů pro soustavu Natura 2000 na Slovensku byla v roce 2002 na samém počátku. Na úrovni ŠOP probíhala analýza současných zdrojů dat a jejich obsahu vzhledem k požadavku na navržení území podle odborných údajů. Z této analýzy podle představitelů ŠOP jednoznačně vyplynulo (podobně jako tomu bylo v České republice), že naprostá většina potřebných údajů nemůže být z existujících podkladů získána a že je tedy nutné provést v následujících letech, mapování v terénu. To se týká jak přírodních stanovišť, tak i živočichů a rostlin, ale i podkladů o ptácích. Problémem byla také roztříštěnost údajů a nejednotné ukládání dat. Na rozdíl od ČR neexistovaly ani dostatečné kvantitativní údaje o cílových druzích ptáků v potřebném rozsahu. Podklady o ptácích byly poskytovány jak SOVS (Společnost na ochranu ptáků Slovenska), tak i SOS (Slovenská ornitologická společnost) a skupinou pro ochranu dravců a sov. ŠOP byla koordinační jednotkou při přípravě odborných podkladů,

vlastní shromažďování dat bylo uskutečňováno ve spolupráci s dalšími

42

odbornými institucemi - ústavy SÁV, vysokými školami, nevládními organizacemi (zejména Daphne) a jednotlivými specialisty. Načasování prací mělo umožnit předložení národního seznamu území pSCI Evropské komisi vládou SR k 1.1.2004. Vlastní příprava odborných podkladů pro soustavu Natura 2000 byla ze značné části zajišťována v rámci projektu Matra, financovaného z prostředků nizozemské vlády a realizovaného od roku 2001 konsorciem 9 institucí pod vedením Daphne , nevládní odborné organizace na ochranu přírody. Cílem projektu bylo posílit kapacitu institucí a pracovníků pracujících pro soustavu Natura 2000, zvýšit povědomí o soustavě Natura 2000, připravit metodiku pro vypracování plánů péče, interpretační příručku o biotopech a připravit seznamy území pSCI (podle směrnice o stanovištích) a SPA (podle směrnice o ptácích). Co se týče odborných podkladů, Slovensko (stejně jako Česká republika) nedokončilo úspěšně mapování biotopů v devadesátých letech a proto nebylo možné se opřít o systematicky sbírané údaje. Až od roku 1999 probíhá detailní mapování travinně vegetace koordinované Daphne, které je významným podkladem pro výběr území do národního seznamu. Na začátku roku 2002 bylo zmapováno cca 40 % travinných biotopů z předpokládané rozlohy území celého Slovenska. Kromě travinných biotopů probíhala inventarizace lokalit rašelinišť. Nejméně využitelných podkladů bylo v zoologické části, kde existovala velmi roztříštěná a různorodá data o jednotlivých druzích, uvedených v příloze II směrnice o stanovištích. V roce 2002 probíhala mapování biotopů pouze v maloplošných chráněných územích na základě nově vydané interpretační příručky biotopů, a dále mělo započít intenzivní mapování druhů živočichů a rostlin. Údaje doposud získané o biotopech i druzích, ne starší než 10 let byly ukládány do databáze. Na základě výskytu jednotlivých druhů živočichů a rostlin a biotopů byla vybrána území podle metodiky, která byla zpracována. Co se týkalo lesnických podkladů hodlala Daphne pro vymezení území pro lesní biotopy přímo využít údaje z lesnických databází Lesoprojektu o zastoupení jednotlivých dřevin, věku a dalších údajích. Toto zpracování mělo nahradit mapování lesních biotopů v terénu. Pokorný J., (2002)

9.7. 2003 vláda SR schválila národní seznam ptačích území. Seznam obsahuje 38 území, které zabírají 1 236 545 ha, což tvoří 25,2% území Slovenska.

43

29. 4. 2004 byly doručeny Národní seznamy navrhovaných ptačích území a území evropského významu Evropské komisi do Bruselu.

Seznamy byly zaslány v databázi

Standardního datového formuláře a formou elektronických a tisknutých map. Slovensko tak splnilo požadavek EK zaslat národní seznamy do dne vstupu do EU. 14. 7. 2004

Ministerstvo životního prostředí vydalo Výnos č. 3/2004-5.1, kterým

vydává národní seznam území evropského významu s účinností od 1. 8. 2004. V územích od tohoto data platí tzv. předběžná ochrana a tedy navrhovaný stupeň ochrany. 86% národních území evropského významu se překrývá se současnou soustavou chráněných území - na této ploše nedochází k zásadní změně stupně ochrany. 30.-31. 5. 2005 se ve Slovinsku uskutečnil biogeografický seminář k alpskému biogeografickému regionu. Obsahem semináře bylo projednání návrhů území evropského významu (ÚEV) nových členských zemí s Evropskou komisí. Výskyt některých druhů je ještě v podmínkách Slovenska málo poznaný a bude potřebné jeho vědecké prozkoumání. Pokrytí některých druhů a typů biotopů bylo posouzené jako nedostatečné a Slovensko bylo požádané doplnit, do návrhu soustavy Natura 2000, další vhodné lokality výskytu takto označených biotopů a druhů evropského významu. Podobně bylo vyzvané na doplnění dalších lokalit i Polsko a Slovinsko, i když návrhy území za tyto státy byly, za alpskou biogeografickou oblast, podstatně rozsáhlejší než návrh ze strany Slovenska. 26.-27.9.2005 se v maďarském Národní parku Ferto-Hanság konal seminář Evropské komise na posouzení návrhů nových členských států EU pro navrhované území evropského významu v panonské biogeografické oblasti. Slovenský národní seznam se skládá z 382 navrhovaných území evropského významu pokrývajících 11,7 % území Slovenska. Podle předběžných výsledků je národní seznam navrhovaných území evropského významu na Slovensku postačující pro 57% z celkového počtu hodnocených druhů a biotopů. Pro ostatní druhy a biotopy bude potřebné vyčlenit nová území nebo uskutečnit podrobnější výzkum. www.sopsr.sk/natura

44

5. NATURA 2000 V ZÁJMOVÉ OBLASTI – KRAJ VYSOČINA Kraj Vysočina leží uprostřed České republiky, jeho rozloha činí 679 570,00 ha. Vzhledem k soustavě Natura 2000 náleží do kontinentální biogeografické oblasti. Příroda v kraji je velmi rozmanitá. Od horských a rašeliništních stanovišť na území Žďárských vrchů a Želených hor, až po stepní a xerotermní stanoviště na Třebíčsku.

5.1. Stávající chráněná území v kraji Vysočina Na území kraje Vysočina je v současnosti vyhlášeno celkem 170 maloplošných zvláště chráněných území o rozloze 5 800 ha. Z celkového počtu je 7 území v kategorii národní přírodní rezervace (NPR) a 3 v kategorii národní přírodní památka (NPP). Statut přírodní rezervace (PR) náleží 68 územím a 92 území je přírodní památkou (PP). Nacházejí se zde i dvě velkoplošná chráněná území, která spadají do kategorie chráněná krajinná oblastŽďárské vrch a Železné hory a zaujímají rozlohu 10 950 ha. Obě velkoplošná území ovšem přesahují hranice kraje. 5 795,38 ha

Celková rozloha kraje Vysočina ZCHÚ na Vysočině

679 570,00 ha

Graf č.1 Porovnání rozlohy kraje Vysočina a maloplošných ZCHÚ v kraji Vysočina

45

5.2. Lokality Natura 2000 v kraji Vysočina V rámci celorepublikového mapování bylo v kraji Vysočina po vyhodnocení podkladů a předjednání s vlastníky navrženo 61 lokalit (viz. Tab. č.1) týkajících se ochrany rostlin, živočichů a přírodních stanovišť zaujímajících rozlohu 5 182 ha. Vzhledem k nízké početnosti čápa černého, výra velkého, sýce rousného, kulíška nejmenšího a dalších osmi druhů zde nebyla vyhlášeno žádné území ochrany ptactva. Vysočina společně s Prahou jsou dva kraje, kde Ptačí oblast (PO) nebyla vyhlášena. Jen 16 z 61 navržených ekologicky významných lokalit (EVL) již dnes spadá mezi ZCHÚ, ale jejich rozloha 3680,95 ha tvoří dvě třetiny území soustavy Natura 2000 v kraji. Na území kraje jsou navrhnuty EVL pro 19 typů stanovišť, 17 druhů živočichů a 11 druhů rostlin (viz. kapitola 5.3). Zajímavý je zde fenomém drobné trsnaté travičky puchýřky útlé (Coleanthus subtilis), která má 10 EVL na Vysočině a mimo jihočeských pánví právě na Českomoravské vrchovině své těžiště výskytu, kde díky důklanému mapování byla popsána řada nových lokalit. Lokality Natura 2000 na území CHKO Žďárské vrchy a lokality již dříve registrované jako NPP a NPR v kraji Vysočina spadají pod působnost Správy CHKO Žďárské vrchy, ostatní lokality v kraji spadají pod správu Odboru životního prostředí kraje Vysočina.

5 182,64 ha Celková rozloha kraje Vysočina území Natura 2000 na Vysočině 679 570,00 ha Graf č.2 Porovnání rozlohy kraje Vysočina a území Natura 2000 v tomto kraji

46

5 795,38 ha 5 800,00 ha 5 600,00 ha 5 400,00 ha

5 182,64 ha

5 200,00 ha 5 000,00 ha 4 800,00 ha Území Natura 2000 na Vysočině

ZCHÚ na Vysočině

Graf č.3 Porovnání rozlohy území Natura 2000 a ZCHÚ v kraji Vysočna

6 000,00 ha

5 182,64 ha

5 000,00 ha

3 680,95 ha

4 000,00 ha 3 000,00 ha 2 000,00 ha 1 000,00 ha ,00 ha Území Natura 2000 na Vysočině

Území Natura 2000, která jsou již ZCHÚ

Graf č.4 Porovnání území Natura 2000 a území Natura 2000 již patřící do ZCHÚ

47

Tabulka č. 1 Přehled lokalit Natura 2000 v kraji Vysočina Kód lokality

Název

Kraj

Rozloha

Živočich

CZ0213067

Sázava

J, S

72,76 ha

CZ0214016

Želivka

J, S

1.329,21 ha bolen dravý netopýr černý

CZ0533303

Chrudimka Vysoký kámen u Smrčné

E, J

230,01 ha

J

242,10 ha

CZ0610003

J

18,71 ha

CZ0610159

Velký Špičák

J

168,85 ha

CZ0610175

CZ0610179

Baba Jedlový les a údolí Rokytné

CZ0610412

Ransko

bolen dravý kuřička Smejkalova

vydra říční

Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

Hroznětínská louka

Zhejral

Stanoviště

Bučiny asociace Asperulo-Fagetum

CZ0610145

CZ0610170

Rostlina

C, J

154,11 ha

J

82,30 ha

B, J

375,04 ha

J

263,92 ha

Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo IsoëtoNanojuncetea Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Přechodová rašeliniště a třasoviště Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

CZ0612133

B, J

5,63 ha

střevíčník pantoflíček

CZ0612134

Dědkovo Dolní rybník u Újezda

J

9,24 ha

puchýřka útlá

CZ0612135

Hodíškovský rybník

J

5,04 ha

CZ0612136

Kobylinec

J

0,69 ha

puchýřka útlá koniklec velkokvětý

CZ0612137

Obecník Pod Kamenným vrchem

J

4,89 ha

puchýřka útlá

J

12,12 ha

puchýřka útlá

J

20,62 ha

J

0,79 ha

puchýřka útlá koniklec velkokvětý

J

7,65 ha

puchýřka útlá

CZ0612145

Podvesník Ptáčovský kopeček Rybník u Zadního Zhořce Rychtářský rybník

J

6,00 ha

CZ0612147

Špilberk

J

0,63 ha

puchýřka útlá koniklec velkokvětý

CZ0612139 CZ0612140 CZ0612141

CZ0612143

48

CZ0612149 CZ0613318 CZ0613319

Suché skály Babínský rybník Ficků rybník

hvozdík moravský

J

4,84 ha

J

39,10 ha

vážka jasnoskvrnná

J

1,03 ha

čolek velký

J

128,27 ha

vydra říční

CZ0613322

Jankovský potok Koupaliště u Bohuslavic

J

2,98 ha

čolek velký

CZ0613325

Mohelenská hadcová step

J

62,12 ha

přástevník kostivalový

J

42,77 ha

sekavec písečný

J

0,17 ha

čolek velký

J

8,28 ha

čolek velký

CZ0613332

Nová Říše Rašelinné jezírko Rosička Šimkovský rybník Šlapanka a Zlatý potok

J

245,39 ha

vydra říční

CZ0613333

Staviště

J

3,39 ha

vranka obecná

CZ0613334

Trnava

J

225,01 ha

vydra říční

CZ0613335

U Borovné V

J

17,31 ha

kuňka ohnivá

CZ0613336

Kopaninách

J

0,90 ha

kuňka ohnivá

CZ0613338

Vatín Biskupice kostel Biskupice škola JeřišnoHeřmaň Náměšť nad Oslavou zámeček Žďár nad Sázavou garáže

J

45,05 ha

kuňka ohnivá

J

0,03 ha

netopýr velký

J

0,11 ha

netopýr velký

J

0,03 ha

netopýr velký

J

0,35 ha

netopýr brvitý

J

0,02 ha

netopýr brvitý

J

27,83 ha

kuňka ohnivá

J

286,48 ha

kovařík

CZ0613321

CZ0613327

CZ0613328 CZ0613331

CZ0613695 CZ0613696 CZ0613698

CZ0613699

CZ0613700 CZ0613809 CZ0613816

Dívka Náměšťská obora

páchník hnědý tesařík obrovský CZ0613821 CZ0614052

Rejznarka Rybníky u Rudolce

CZ0614053

Dářská rašeliniště

J

20,54 ha

kuňka ohnivá

J

49,40 ha

kuňka ohnivá

390,44 ha

vážka jasnoskvrnná

J

puchýřka útlá Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Přechodová rašeliniště a třasoviště Rašelinný les Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)

CZ0614054

Na Oklice

J

55,71 ha

srpnatka

Evropská suchá vřesoviště

49

fermežová

CZ0614056

CZ0614057 CZ0614058

CZ0614059

V Lisovech Znětínské rybníky Rybníky v Pouštích

Štíří důl Řeka

srpnatka fermežová

J

27,53 ha

J

52,58 ha

kuňka ohnivá

puchýřka útlá

J

25,80 ha

kuňka ohnivá

puchýřka útlá

J

hořeček český srpnatka fermežová

92,60 ha

šikoušek zelený

Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Přechodová rašeliniště a třasoviště Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Přechodová rašeliniště a třasoviště

Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae Přechodová rašeliniště a třasoviště Zásaditá slatiniště

CZ0614131

Údolí Oslavy a Chvojnice

B, J

2.183,54 ha kovařík přástevník kostivalový

dvouhrotec zelený jazýček jaderský koniklec velkokvětý

CZ0615014

Louky u Černého lesa

J

19,08 ha

CZ0615018

Šimanovské rašeliniště

J

3,97 ha

CZ0620132

Údolí Chlébského potoka

B, J

CZ0622142

Rojetínský hadec

J

CZ0623324

Loučka

J

12,15 ha

vranka obecná

CZ0623329

Prudká

J

0,43 ha

netopýr brvitý

CZ0623697

Doubravník kostel

CZ0623819

Řeka Rokytná

CZ0625020

Trenckova rokle

srpnatka fermežová srpnatka fermežová Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích

136,96 ha

sleziník nepravý 1,96 ha

vrápenec malý J B, J

0,12 ha 123,67 ha

netopýr velký hrouzek běloploutvý velevrub tupý

J

17,93 ha

šikoušek zelený

50

5.2.1. Navržení lokalit Po předběžném navržení lokalit byli osloveni jejich vlastníci a seznámeni s otázkou Natury 2000. Velcí vlastníci byli přizváni na oficiální projednání, s menšími byl navázán osobní kontakt. Všichni vlastníci pozemků se projednání zúčastnili nebo se k němu vyjádřili. Společně byly dohodnuty a prodiskutovány požadavky dotčených stran. Řada lokalit dosáhla během předjednávání po dohodě s vlastníky úpravy hranic. Vždy se jednalo převážně o zmenšení území, srovnání hranic dle lesních pozemků či vyjmutí některého z rybníků.

5.2.2. Změny u navržených lokalit •

Vysoký kámen u Smrčné- požadavek na srovnání hranic po lesních pozemcích

•

Velký Špičák- úprava hranic

•

Ransko- požadavek na úpravu hranic. Zmenšeno o přesah vně NPR

•

Rybník u Zadního Zhořce- lokalita zmenšena na 1 rybník. Z návrhu vypuštěn soukromý rybník pro neochotu vlastníka, pro nějž je rybník zdrojem obživy.

•

Žďár nad Sázavou-garáže- zmenšeno jen na místo letní kolonie netopýrů

•

Rybníky u Rudolce- zmenšeno z původně 5 navržených rybníků na 3

•

Dářské rašeliniště- úprava hranic

•

Znětínské rybníky- zmenšeno o 1 rybník a část lesa

•

Štíří důl- Řeka- změna hranice v rybníku, srovnání na maloplošnou rezervaci

•

Rejznarka a Dívka- úprava hranic, vznik původně z jedné lokality dvou. Jednalo se původně o lokalitu tří rybníků, která byla zmenšena čistě na rybníky a tím rozdělena i na dvě území.

5.2.3. Zaniklé lokality Již během předjednávání

byly na území kraje zničeny 2 lokality

mechorostu-

šikoušku zeleného a to lokalita Slavonicko a Zámeček - Údolí Moravské Dyje. V obou případech došlo k poškození padlého trouchnivějícího stromu na němž se šikoušek zelený vyskytoval. Dalším zaniklým místem je lokalita - Laguna u Bohdalova (Cihelna) s výskytem kuňky ohnivé.

51

5.2.4. Kontrolní činnost a monitoring na lokalitách Garanti jednotlivých území by měly provádět každým rokem kontrolu dotčených území a každé tři roky podat zprávu o stavu na dané lokalitě. V současnosti vytváří Agentura ochrany přírody a krajiny příslušnou metodiku.

5.2.5. Statut lokalit Ochrana jednotlivých území bude po projednání navržených seznamů v Evropském společenství zabezpečena vyhlášením maloplošných kategorií ZCHÚ a to PP či PR nebo bude zabezpečena tzv. smluvní ochrana, ke které se nyní vypracovává vzorová smlouva pro hospodaření na lokalitě.

5.2.6. Zapojení nevládních organizací Do průběhu vytváření soustavy Natura 2000 se mimo státem pověřených organizací zapojily i nevládní organizace. Ty po odeslání státního návrhu vypracovaly seznam dalších území, která zatím nebyla navržena a podle nich by neměly mezi lokalitami Natura 2000 chybět. Tento seznam byl dopracován v únoru 2006 a odeslán Evropskému tématickému středisku pro biologickou diverzitu, MŽP a AOPK. Za kraj Vysočina bylo vytipováno dalších 39 lokalit (viz. Tab. č.2) o rozloze 5650 ha, z toho na území CHKO Žďárské vrchy se jedná o 11 území mezi něž patří např. i území Fryšávky od Kuklíku po Chobot. Jednalo se především o doplnění typů přírodních stanovišť. Seznam byl vytvořen odbornou veřejností v čele s Českou botanickou společností a občanským sdružením Ametyst.

52

Tabulka č. 2 Přehled lokalit navržených nevládními organizacemi Kód lokality J001 J002 J003 J004 J005 J006 J007 J008 J009 J010 J011 J012 J013 J014 J015 J016 J017 J018 J019 J020 J021 J022 J023 J024 J025 J026 J027 J028 J029 J030 J031 J032 J033 J034 J035 J037 J039 J040 J041

Název Kozének Dřínová hora Roštýnská obora Rašeliniště Kaliště Horní Mrzatec Doupský a Bažantka U Milíčovska Opatovské zákopy Údolí Oslavy Údolí Jihlavy Staré duby Naloučanská stráň Bory Vír-Ostrážná Chvojnov Nad horou Pyšolec-Dubovice Brťovská stráň Švařec Sokolí skála Čepičkův vrch Troubný Pod Mírovou Výrova skála Kamenický rybník Lužný rybník Borky Hejnice a Pod Trojanem Nad Svobodovým mlýnem Šafranice Na Klátově Suché kopce Svratka u Krásného Košínovské rašeliniště Žákova hora Volákův kopec a Krejcar Doubravníček Prameniště Fryšávky Nad štolami

Rozloha ha 15 190 60 20 6 13 11 10 1400 1450 60 5 13 60 11 150 210 40 16 540 310 70 20 230 4 22 7 42 23 5 1 14 91 178 76 208 5 50 14

Předmět ochrany 6210,6510 6210,8220,9170 9110,9130,9180* 6430,7140,91D0* 3130 3150,7140 6230*, 7140 6230*, 7140 3260,6190,6210,8220,9130,9170,9180*,91I0* 3260,5130,6150,6210,8220,9170,9180*,91I0* 8220,9180*,91I0* 6210 3130,7140 8220,9180* 6230*,7140 6510,8220,9170,9180* 3260,8220,9110,9180* 8220,9130,9180* 6210*,6210,6510 3260,8220,9130,9170,9180* 8220,9110,9180* 8150,8220,9180* 6510,8150,9180* 8220,9170,9180* 3130 3150,91E0 7140 6230,6430,7140 40A0,8220,9170 7140 7140,Hamatocaulis vernicosus 6230*,6510,7140 3260,6230*,6510,7140,Maculinea nausithous 6230*,6430,6510,7140,91D0*,9410 9110,9130,91E0*,9410 6230*,6410,7140,91D0*,9410 3150,6230*,7140 6230* 5130,6210,9150

53

5.3. Přehled organismů a stanovišť pro něž jsou na Vysočině navrženy lokality Natura 2000

Přehled organismů

Brouci:

páchník hnědý- Osmoderma eremita tesařík obrovský- Cerambyx cerdo kovařík- Limoniscus violaceus

Motýli:

přástevník kostivalový- Panaxia quadripunctaria

Vážky:

vážka jasnoskvrnná- Leucorrhinia pectoralis

Měkkýši:

velevrub tupý- Unio crassus

Ryby:

vranka obecná- Cottus gobio bolen dravý- Aspius aspius hrouzek běloploutvý- Gobio albipinnatus sekavec písečný- Cobitis taenia

Obojživelníci: kuňka ohnivá- Bombina bombina čolek velký- Triturus cristatus

Savci:

vydra říční- Lutra lutra vrápenec malý- Rhinolophus hipposideros netopýr brvitý- Myotis emarginatus netopýr černý- Barbastella barbastellus netopýr velký- Myotis myotis

54

Mechorosty: šikoušek zelený- Buxbaumia viridis srpnatka fermežová- Drepanocladus vernicosus dvouhrotec zelený- Dicranum viride

Vyšší rostliny: hořeček mnohotvarý český- Gentianella bohemica puchýřka útlá- Coleanthus subtilis střevíčník pantoflíček- Cypripedium calceolus sleziník nepravý- Asplenium adulterinum hvozdík moravský- Dianthus moravicus koniklec velkokvětý- Pulsatilla grandis jazýček jaderský- Himantoglossum adriaticum kuřička Smejkalova- Minuartia smejkalii

Přehled stanovišť

Lesy: Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Rašelinný les Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae) Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Vrchoviště, rašeliniště a slatiniště : Přechodová rašeliniště a třasoviště Zásaditá slatiniště

55

Přirozené a polopřirozené travinné formace: Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae) Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, BrachypodioCentaureion nemoralis) Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)

Sladkovodní stanoviště: Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea

Vřesoviště a křoviny mírného pásu: Evropská suchá vřesoviště

Tvrdolisté křoviny: Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících

Skalní stanoviště a jeskyně: Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů

56

5.4. Vybrané lokality Natura 2000 v kraji Vysočina Tato část je zaměřena na údaje týkající se konkrétních vybraných lokalit v kraji Vysočina. Jedná se o 7 EVL, které jsem osobně navštívila a zdokumentovala. 3 lokality jsou zpracovány jako ukázkové a u 4 jsem zpracovala návrh opatření a současného stavu. Z toho 1 lokalita nepatří v současnosti mezi ZCHÚ. Ke každé lokalitě je uveden: název, rozloha, poloha, mapa, ekotop, biota, kvalita stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany. U vybraných lokalit je provedeno celkové zhodnocení lokality a návrh konkrétních opatření a případných zásahů.

Lokalita

Baba

Statut ZCHÚ na části

Zpracovaný návrh

lokality

opatření na lokalitě Ano, PP

Ano

Ano, NPR

Ano

Ano, PP

Ano

NE

Ano

Mohelenská hadcová step

Ano, NPR

Ne

Údolí Oslavy a Chvojnice

Ano, PR

Ne

Údolí Chlébského potoka

Ano,PR

Ne

Ransko Špilberk Rojetínský hadec

Tabulka č. 3 Vybrané lokality Natura 2000 v kraji Vysočina

57

5.4.1 Baba

Rozloha: 82,30 ha

Mapa č.4 Lokalita Baba Poloha Bučiny na hřbetu Baba a olšiny v okolí Belfrídského potoka východně od Chroustova.

Ekotop Geologie: Horninový podklad tvoří přeměněné horniny moldanubika - ruly a migmatity. Geomorfologie: Území se nachází v Bítešské vrchovině, jedná se o součást severního okrajového svahu Arnoleckých hor. Reliéf: Terén je ukloněn většinou na sever či severovýchod, na hřbetu Baby se nacházejí četné skalky a balvaniště. Belfrídský potok pramení v mělké depresi a vytváří nevýrazné údolí. Pedologie: Na svahovinách metamorfitů se vyvinuly kyselé kambizemě (typická a dystrická), přecházející k pseudoglejům na svazích, v okolí potůčku místy gleje. V okolí skalek a balvanišť lze nalézt mělké litozemě a nevyvinuté rankery.

58

Krajinná charakteristika: Relativně zachovalý komplex bučin v okolí hřbetu Baba a olšiny v okolí Belfrídského potoka v horních partiích výrazného tektonického zlomu Arnoleckých hor.

Biota Lesní vegetaci tvoří především acidofilní bučiny (Luzulo-Fagetum) na mělkých kyselých půdách, s minimálně vyvinutým bylinným patrem. Na sutích nalézáme chudší typy květnatých bučin (Festuco altissimae-Fagetum), místy s přimíšenou Abies alba. V nivě Belfrídského potoka se nacházejí dobře vyvinuté údolní jasanovo-olšové luhy (Alnion incanae) s početnou populací Soldanella montana na jedné z lokalit na severovýchodním okraji areálu druhu. Dále zde roste např. Menyanthes trifoliata. Prostor mezi bučinami a olšinou je z větší části tvořen smrkovými monokulturami.

Kvalita Jeden z mála větších zachovalejších komplexů přírodě blízkého lesa v tomto regionu. Významná je početná populace Soldanella montana v okolí Belfrídského potoka - jedná se o jednu z lokalit na severovýchodním okraji areálu druhu. Dále zde roste Menyanthes trifoliata (ve zbytkové populaci v iniciální olšině).

www.natura2000.cz

Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany:

Stanoviště 9110

Rozloha v lokalitě

Bučiny asociace Luzulo-Fagetum

44,1235 ha

Stanoviště a druhy, jež se vyskytují na této lokalitě

Stanoviště 9130 91E0

Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

59

Obr. č.2 PP Baba v bukách (2004)

Obr. č.3 Dřípatka horská (2004)

Obr. č.4 Olšina (2004)

60

Stav lokality a návrh konkrétních opatření:

Návrh EVL Baba znamenal propojení významných lokalit. Základ lokality tvoří již stávající PR Baba- V bukách a navržená PP Belfrídský potok, rozšířené o zachovalé přiléhající bučiny a olšiny. V tomto případě se tedy jedná o velkoryse dimenzovanou lokalitu, což je z hlediska ochrany přírody velmi přínosný a pozitivní krok. Stav bučin na lokalitě : Lesy jsou dosud lesnicky obhospodařovány bez ohledu na potřeby předmětu ochrany přírody. Jedná se zejména o rozlehlé stejnověké porosty s ostrými porostními hranicemi. Přibližně 5 ha nejstarších porostů ve stáří cca 150 let je již prokáceno. Nevhodným odcloněním při těžbě, dochází ke změně mikroklimatu, což je velmi nepříznivé především pro bylinný podrost a zmlazování dřevin. Výsledkem hospodaření se náročnější druhy podrostu zachovaly v malých, nepočetných populacích. Současným hospodařením, ktré se zaměřuje na pěstování smrku, dochází k okyselování půd , odnímání živin a tím k ochuzení substrátu. V porostu nezůstává dostatek mrtvého dřeva. V dutinách odumírajících stromů hnízdí holub doupňák, vyskytuje se zde datel černý, sýc rousný. Nutná opatření na lokalitě: Vzhledem k tomu, že velkou část porostu tvoří smíšené kultury, je nutné podpořit zvýšení zastoupení buku. Lesy je potřeba pěstovat přírodě blízkým způsobem tj. porosty zakládat přirozeným zmlazením nikoliv výsadbou. Cílem je věkově a prostorově rozrůzněný les. Je nutno podpořit výběrnou těžbu, rozvolněné porosty, kotlíky, výstavky a semenné stromy. Stav olšin na lokalitě: Smrková olšina s dřípatkou horskou podél bystřinného potoka se nachází na severovýchodním okraji areálu tohoto druhu. V horní části olšiny, která se nachází na původních loukách s lučními rašeliništi dosud přežívají luční druhy jako např. vachta trojlistá, kozlík dvoudomý. Nutné je také zmínit výskyt rozrazilu horského. Nutná opatření na lokalitě: Především pro zachování vodního režimu na lokalitě je nutno zabránit lesnickým melioracím na stanovišti i v celém povodí. Podél potoka nesmí docházet k holosečné těžbě, ale je žádoucí udržovat rozvolněný porost olše/smrk se zakmeněním min 0,7 . Je nutno podpořit výběrnou těžbu, rozvolněné porosty, kotlíky, výstavky a semenné stromy

61

5.4.2. Ransko Rozloha 263,92 ha

Mapa č.5 Ransko Poloha Lesní komplex asi 1 km jižně od města Ždírec nad Doubravou Ekotop Geologie: Ranský masiv tvoří v oblasti ojedinělé bazické hlubinné vyvřeliny, především olivinická a amfibolicko-pyroxenická gabra, peridotity, troktolity a anortozity, místy se značným sulfidickým zrudněním. Překryty jsou eluviálními jílovitohlinitými až jílovitými zvětralinami. Geomorfologie: Masiv Ranského Babylonu je součástí Bítešské vrchoviny.

62

Reliéf: Od kryoplanačně modelovaných mrazových srubů Ranského Babylonu spadají táhlé svahy převážně jižních expozic do údolí Doubravy. Na svazích jsou místy vytvořeny drobné skalní výchozy a rozvlečené balvanité pokryvy, přecházející do plochých terénních sníženin podmáčených četnými vrstevními a suťovými prameny odtékajícími do levostranných přítoků Doubravy. Údolí potoků jsou mělká, plochá, s četnými prameništi. Nadmořská výška 540 – 673 m. Pedologie: Spektrum půd je vcelku široké, od kambizemí přes pseudogleje až po gleje v podmáčených depresích. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex rozmanitých lesních ekosystémů ranského masivu s autochtonními populacemi lesních dřevin a výskytem řady chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů.Lesní komplex v mírně až středně zvlněném terénu. Biota V území jsou na mírných svazích a na bohatším gabrovém podloží nejvíce plošně zastoupeny květnaté bučiny L5.1, na hřbetech s chudšími kamenitými půdami jsou zachovány fragmenty společenstev acidofilních bučin Luzulo-Fagion (L5.4). Na bohatších zamokřených stanovištích jsou velkoplošně zachovány říční a typické údolní jasanovo-olšové luhy L2.2 (Carici remotaeFraxinetum). Na podmáčených a oglejených typech stanovišť se místy nachází podmáčené smrčiny L9.2 a ojediněle i lesní prameniště bez tvorby pěnovců R1.4. Z ohrožených rostlinných druhů lze mimo početné populace Leucojum vernum dále uvést Lilium martagon, Aconitum variegatum, Daphne mezereum , Cardamine trifolia, Platanthera chlorantha a další. Kvalita Ve výjimečném rozsahu jsou zde zachovány prameništní a potoční jasanové olšiny, hostící nejbohatší populace bledule jarní (Leucojum vernum) na Českomoravské vrchovině. www.natura2000.cz Stanoviště

Rozloha v lokalitě

9110

Bučiny asociace Luzulo-Fagetum

44,0743 ha

9130

Bučiny asociace Asperulo-Fagetum

74,575 ha

91E0

Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální 105,7157 ha Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

63

Stanoviště a druhy, jež se vyskytují na této lokalitě Stanoviště 9410

Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)

Obr. č.5 Ransko (2005)

Obr. č.7 Řeřišnice trojlistá (2005)

Obr. č.6 Porost bledule v olšině (2005)

Obr. č.8 Lýkovec jedovatý (2005)

64

Stav lokality a návrh konkrétních opatření:

EVL Ransko je

jedním z přírodovědně nejzajímavějších území CHKO Žďárské vrchy.

Většina je tvořena stávající NPR Ransko. Velká rozloha biotopů v přírodě blízkém stavu zde zaručuje přežívání řady významných druhů. Vyskytují se zde nejen velké populace druhů, ale především je vysoká biodiverzita, což je podpořeno velkou nabídkou stanovišť. Na lokalitě jsou zastoupena i stanoviště borů na hadcích. Vzhledem ke kvalitě a unikátnosti mohla být lokalita vyhlášena na větší ploše. Nutná opatření na lokalitě: Týkají se především bučin na jejichž úkor jsou vysazovány stejnověké porosty smrku. Lesy je potřeba pěstovat přírodě blízkým způsobem tj. porosty zakládat přirozeným zmlazením nikoliv výsadbou. Cílem je věkově a prostorově rozrůzněný les. Je nutno podpořit výběrnou těžbu, rozvolněné porosty, kotlíky, výstavky a semenné stromy.

65

5.4.3. Špilberk

Rozloha: 0,63 ha

Mapa č.6 Špilberk Poloha Travnatá vyvýšenina v polích 900 m východně od Plackého dvora, cca 1,5 km jižně od Ocmanic.

Ekotop Geologie: Podloží tvoří gfőhlské ruly a biotitické migmatity. Geomorfologie: Součást Znojemské pahorkatiny. Reliéf: Plochá vyvýšenina, mírně vystupující z okolní holoroviny. Pedologie: Na svahovinách neutrálních a kyselých hornin vznikly kambizemě typické. Krajinná charakteristika: Nenápadný pahorek se solitérními dřevinami, okolí je téměř souvisle zorněno.

66

Biota Vegetační pokryv je tvořen acidofilními suchými trávníky T3.5 (Koelerio-Phleion phleioidis), po obvodu lokality jsou místy vyvinuty keřové lemy a roste zde několik soliterních dřevin. Mimo velmi početné populace Pulsatilla grandis zde roste Taraxacum sect. Erythrosperma, Veronica prostrata, Artemisia campestris, Trifolium alpinum aj. Kvalita Jednoznačně nejpočetnější populace Pulsatilla grandis v širokém regionu Třebíčska, navíc při severozápadním okraji areálu druhu. Populace je velmi vitální, vysoký počet jedinců na relativně sevřené ploše.

www.natura2000.cz

Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany

Rostliny 2093

koniklec velkokvětý

Obr. č.9 Koniklec velkokvětý (2003)

67

Obr. č.10 PP Špilberk (2003) Stav lokality a návrh konkrétních opatření:

EVL Špilberk

je jednou z lokalit, která vnikla rozšířením stávající rezervace. Jedná se

o drobnější lokalitu v polích, kterou tvoří travnatý pahorek, který hostí zřejmě nejpočetnější lokalitu koniklece velkokvětého na Třebíčsku. V minulosti se na lokalitě páslo a kosilo. Nutná opatření na lokalitě: Vzhledem k charakteru vegetace je nutno provádět každoroční management formou kosení a odstraňování biomasy a likvidaci náletu dřevin, především borovice lesní, růže šípkové, slivoně trnité a janovce metlatého.

68

5.4.4. Rojetínský hadec Rozloha: 1,96 ha

Poloha

Mapa č.7 Rojetínský hadec

Lokalita leží na Českomoravské vrchovině, zaujímá svahy nad údolím pravostranného přítoku říčky Libochůvka. Východní hranice lokality leží cca 700 m od soutoku; nejbližším sídlem je obec Rojetín (okr. Žďár nad Sázavou) cca 500 m západně od lokality.

Ekotop Geologie: Horninové podloží tvoří ostrůvek serpentinitů v amfibolitech a ortorulách moldanubika. Geomorfologie: Území je součástí Bítešské vrchoviny. Reliéf: Hlavní část lokality tvoří hadcové skalky, roztroušené na strmém svahu úzce zaříznutého údolí potoka. Svah má s a sz. expozici. Nadmořská výška lokality se pohybuje od 420 do 460 m n. m. Pedologie: Půdní pokryv tvoří mělké litozemě na hadcích a eutrofní kambizemě na zvětralinách hadců (dříve hořečnaté rendziny) s vysokým podílem skeletu.

69

Krajinná charakteristika: Celá lokalita je zalesněna, lesní porosty jsou proředěny a v blízkém okolí lokality probíhá obnova. Biota Strmý svah se serpentinitovými skalkami v řídkém boru, v němž jsou přimíseny i smrk a modřín. Na okrajích lokality reliktní bor přechází v kulturní smrkový les s příměsí borovice. Bor v centrální části lokality je částečně smýcen a ponechán je pouze smrkový podrost. Na skalkách štěrbinovitá vegetace S1.2 sv. Asplenion serpentini. Vymapované biotopy: L8.1 boreokontinentální bor. Ve štěrbinách skalek a v jejich bezprostředním okolí byly kromě populace Asplenium adulterinum zjištěny: Asplenium trichomanes, Polypodium vulgare, Festuca ovina, Orthilia secunda, Carex digitata, Genista tinctoria aj. Kvalita Z hlediska výskytu sleziníku nepravého (Asplenium adulterinum) je lokalita nejvýznamnější na jižní Moravě. Její kvalita však v nedávné době utrpěla těžbou borovice a ponecháním smrkového podrostu.

www.natura2000.cz

Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany Rostliny 4066

sleziník nepravý

Obr. č.11 Sleziník nepravý (2005)

70

Obr. č.12 Rojetínký hadec (2005)

Obr. č.13 Expanze třtiny křovištní na lokalitě (2005)

71

Stav lokality a návrh konkrétních opatření:

EVL Rojetínský hadec je jednou z lokalit, která vnikla zcela mimo stávající kategorie ZCHÚ. I v širším okolí se vyskytují v údolích hadce se slabšími populacemi sleziníku nepravého např. u obcí Drahonín, Radňoves, Rožná, ale tato lokalita se jeví jako nejvitálnější. Původní porost borovice lesní , který byl vykácen vyhovoval, nyní se v podrostu vyskytuje smrk a expanduje třtina křovištní. Nutná opatření na lokalitě: Pro toto území je nutná dlouhodobější koncepce managementu neboť zde musíme vytvářet příhodné podmínky. Je nutné zachovat mikroklima skalek- vlhkost, světelné podmínky. Nelze spoléhat na samovolný vývoj vzhledem k velikosti lokality, bor byl výsledkem hospodařenílesní pastva, vyhrabávání opadu na topení. V současnosti borovice samovolně nezmlazují a dochází tak k zástinu travinnou vegetací. Momentálně vyhovuje i výskyt smrku. Pro další hospodaření by byla vhodná výsadba borovice lesní na vrcholu svahu nad skalkami a v okolí skalek jen sporadická výsadba a postupné odstraňování smrku, aby skalky zůstaly prosvětleny. Vzhledem k tomu, že borovice lesní vitálně zmlazuje na obnažených plochách, by bylo vhodné podpořit samovolné zmlazení narušováním půdního povrchu. Pro lokalitu by bylo vhodné vytvořit dostatečné ochranné pásmo. Velmi důležitý je monitoring vegetace na stanovišti a způsobu hospodaření.

72

5.4.5. Mohelenská hadcová step

Rozloha: 62,12 ha

Mapa č.8 Mohelenská hadcová step Poloha Skalnatý, převážně k jihu obrácený amfiteátr na levém údolním svahu Jihlavy a přilehlá plošina holoroviny, 150 m jižně od obce Mohelno. Na pravém břehu je zahrnut skalnatý ostroh zakleslého meandru Jihlavy, tzv. Čertův ocas, a přilehlý svah.

Ekotop Geologie: Podloží je tvořeno převážně hadcem (serpentinitem), jenž vzniká regionální metamorfózou bazických hornin. Serpentinit tvoří minerály skupiny serpentinitu, zvláště antigorit a chryzolit s vysokým obsahem hořčíku a železa. Hadce jsou doprovázeny i hrubozrnnými gabry. Mohelenské hadcové těleso je uloženo v granulitech náměšťskokrumlovského masivu. Část granulitů je rekrystalována a takové horniny odpovídají již rulám.

73

Geomorfologie: Znojemská pahorkatina Reliéf: Do holoroviny Znojemské pahorkatiny jsou hluboko zaklesnuté meandry údolí řeky Jihlavy s mrazovými sruby na hadcích a suťovými plášti. Na pravém údolním svahu je skalnatý ostroh Čertův ocas. Pedologie: Na hadcích jsou místy uloženy i pleistocenní spraše a sprašové hlíny, v nichž se vyskytují vápnité konkrece, tzv. cicváry.Většina povrchu hadcového tělesa je bez zvětralinového pláště. Na svahu údolí jsou kamenná moře a proudy, serpentinit vytváří skaliska, ale na plošině nad údolím je serpentinit zvětralý, s mělkými půdami. Granulit se rozpadá na písčité eluvium, na kterém vznikla kambizem eutrická. Posledně jmenovaný typ přechází ve spodních částech svahu v hlubší a těžší akumulované formy kambizemě. Pomístně se na sprašových překryvech hadce vyskytuje hnědozem typická, v malé míře v lese také luvizem typická. V půdách byly naměřeny vysoké obsahy kobaltu, chromu a niklu, které jsou dány přítomností těchto těžkých kovů v hadcích. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý soubor xerotermních společenstev hadcové skalní stepi, teplomilných trávníků a hadcových borů představuje unikátní území z řady hledisek. Fyzikální a chemické vlastnosti hadců spolu členitostí reliéfu a proměnlivostí mikroklimatických podmínek v území jsou příčinami neobyčejné pestrosti vegetace, květeny i zvířeny. Specifika hadcového podloží ovlivnila i vznik některých morfologických zvláštností flóry i fauny, zejména nanismů.

Biota Proměnlivost ekologických podmínek v jednotlivých částech území se odráží v pestrosti vegetace. Ve skalních štěrbinách hadcových skal se vyskytuje štěrbinová vegetace S1.2 svazu Asplenion serpentini s kapradinami Asplenium cuneifolium, jenž je striktně vázán na hadcový podklad a Notholaena maranthae, která místním exklávním výskytem (v ČR jediným) dosahuje absolutní severní hranice svého areálu. Na strmých skalnatých svazích nacházíme skalní vegetaci T3.1 svazu Alysso-Festucion pallentis s dominující Festuca pallens, kterou doprovázejí např. Stipa dasyphylla, Genista pilosa, Alyssum montanum, Seseli elatum, Linaria genistifolia, Allium flavum, Scorzonera austriaca a Tithymalus seguierianus subsp. minor. Na méně ukloněných svazích s hlubším půdním profilem převládají úzkolisté suché trávníky T3.5 s Carex humilis, kterou doplňuje např. Dorycnium germanicum, Stipa capillata, Seseli

74

hippomarathrum, Senecio erucifolius, Dianthus pontederae a Crinitina linosyris. Maloplošně se vyskytují otevřená společenstva jarních efemerů T6.1 s Gagea bohemica. Porosty na hlubší půdě náhorní plošiny tvoří krátkostébelné trávníky svazu Festucion valesiacae (T3.3) s převládajícím podílem Festuca pseudovina a F. valesiaca, které hostí další obligátní serpentinofyt - Armeria vulgaris subsp. serpentini a další druhy, např. Verbascum phoeniceum a Pseudolysimachion spicatum. Potenciální lesní vegetaci území představují hadcové sleziníkové doubravy (Asplenio cuneifolii-Quercetum petraeae). V dnešních porostech, většinou vzniklých sekundární sukcesí i umělým zalesňováním, zcela převládá Pinus sylvestris a jen málo se vyskytuje (Quercus petraea. V jejich podrostu dominuje Berberis vulgari). Místy nacházíme hercynské dubohabřiny T3.1 a fragmenty suťového lesa L4, mimo hadce na pravém břehu řeky i acidofilní bikové doubravy L7.1. Ze vzácnějších druhů bylinného patra lze uvést např. Thlaspi montanum, jenž roste na Čertově ocasu, a Sesleria albicans. V řece Jihlavě je vyvinuta makrofytní vegetace vodních toků V4 s Batrachium fluitans. Pozoruhodná je flóra nižších rostlin, lišejníků a mechorostů na hadcových skalách, ze vzácných druhů lišejníků se zde vyskytují např. Acarospora suzai, Lecanora leatokkaensis, Harpidium rutilans a Lichinella stipatula. Neobyčejně bohatá a v podstatě unikátní je fauna bezobratlých. Její podrobný průzkum byl zahájen již v 30. letech 20. století a dosud přinesl obrovské množství údajů a poznatků. Podrobně je zpracována zvláště fauna pavouků, mravenců a také dalších skupin bezobratlých. Mezi velmi vzácné teplomilné druhy pavouků, nalezené v území, patří např. Ozyptila kotulai, Xysticus marmoratus a množství dalších. V území žije přes 60 % druhů myrmekofauny ČR, především množství stepních a teplomilných druhů mravenců jako Plagiolepis vindobonensis, Camponotus aethiops aj. Z dalších blanokřídlých stojí za zmínku výskyt žahalky Scolia hirta. Pozoruhodná je i fauna brouků, vyskytují se zde např. střevlíci Cymindis axillaris, C. humeralis, Platyderus rufus a na borovicích krasec Buprestis octoguttata. Jednou z nejvzácnějších zdejších kobylek je Ephippigera ephippiger. Pravidelně se zde vyskytuje lokální a vzácný mravkolev Dystoleon tetragrammicus. Na velmi vysoké úrovni je i poznání motýlí fauny. Z mnoha set dosud zjištěných druhů lze jen obtížně vybrat několik reprezentativních taxonů. K nejhodnotnějším patří zelenáček Jordanita chloros, vřetenuška Zygaena laeta, píďalky Scopula decorata, Chesias rufata, Trichopteryx polycommata, můry Xestia ashworthii, Mesoligia literosa, přástevník Cycnia luctuosa a další. Pro mola Ateliotum

75

hungaricellum je území nejseverozápadnější lokalitou v rámci jeho areálu, z dalších drobných motýlů je možné upozornit na druhy Mecyna trinalis, Eucosma tundrana, Sophronia ascalis, Scythris paullella a Adela dumeriella. Početná je populace přástevníka Callimorpha quadripunctaria. Historicky prokázaný výskyt vzácných vřetenušek Zygaena punctum a Z. cynarae a některých dalších druhů motýlů, podobně jako výskyt mravence Strongylonathus bulgaricus či některých reliktních druhů pavouků nebyl v posledních letech potvrzen. Na druhé straně je výsledkem současných entomologických průzkumů objevení mnoha nových druhů hmyzu nejen pro toto území, ale i pro celou Českou republiku. Výslunné suché svahy jsou biotopem řady plazů: Lacerta agilis, Coronella austriaca a hlavně Lacerta viridis, která zde žije v relativně početné populaci, nejdále vysunuté do nitra Českomoravské vrchoviny. Ve světlých lesích žije Anguis fragilis, v okolí řeky pod stepí Natrix bessellata. Z ptáků se zde vyskytuje Bubo bubo a další, spíše teplomilné druhy, jako je např. Jynx torquilla, Upupa epops, Sylvia nisoria, nebo Acanthis cannabina. V území žije (resp. donedávna žila) malá populace sysla Spermocitellus citellus. Kvalita Stanoviště početné populace přástevníka Callimorpha quadripunctaria, s rozsáhlým souborem vhodných biotopů. Přežívající populace sysla obecného je na pokraji vyhynutí (pozorována predace toulavými kočkami z obce), nastoupené trendy managementu by mohly populaci podpořit.

www.natura2000.cz

Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany Živočichové 1078

přástevník kostivalový

Obr. č.14 Přástevník kostivalový (2005)

76

Obr. č.15 NPR Mohelenská hadcová step (2005)

Obr. č.16 Ukázka managementu na lokalitě (2005)

77

5.4.6. Údolí Oslavy a Chvojnice

2.183,54 ha

Popis:

Mapa č.9 Údolí Oslavy a Chvojnice

Poloha Údolí řeky Oslavy od Náměště nad Oslavou až k obci Čučice a jejího levostranného přítoku Chvojnice od silničního mostu mezi Kralicemi nad Oslavou a Rapoticemi po soutok s Oslavou. Součástí území jsou i pastviny a lada 0,6 - 1,3 km S - SSZ od kaple v obci Senorady (převážná část této lokality je součástí PR Údolí Oslavy a Chvojnice), dále také východně exponovaný svah na pravém břehu řeky Oslavy, cca 1,5 km JV obce Zňátky ("U Vlasáka", celý ve stávající PR Údolí Oslavy a Chvojnice) a území "U Plánice", které se nachází přibližně 1,5 km jihozápadně od Ketkovic na levém břehu řeky Oslavy na jižních svazích Plánice po obvodu opuštěného lomu, severně nad chatou, pod prudkým ohbím cesty vedoucí z Ketkovic na Ketkovický hrad a ke Ketkovickému mlýnu (z větší části mimo stávající PR Údolí Oslavy a Chvojnice).

78

Ekotop Geologie: Údolí Oslavy a Chvojnice náleží ke geomorfologicky i geologicky nejzajímavějším částem východního okraje Českého masivu. Údolí Oslavy je tvořeno převážně vysoce metamorfovanými

horninami

moldanubika,

hlavně

granulity

náměšťsko-

moravskokrumlovského tělesa. V granulitech, které vystupují v malebných skaliscích (např. Lamberk, Jinošovnice) podél celého toku Oslavy, se objevují tělesa tmavých hadců (serpentinitů). Přímo v údolí vystupují tmavé houževnaté amfibolity (U Vlasáka, tzv. Velké peřeje, Skřipina), někdy granátové. Ve východní části území se objevují méně metamorfované horniny moravské svorové zóny a olešnické skupiny moravika. Kromě narůžovělých ortorul a migmatitů jsou časté muskovitové svory, ojediněle i krystalické vápence. Údolí Chvojnice pod Kralicemi proráží horninami moravika, především bítešskou okatou rulou, v níž jsou uloženy polohy tmavých amfibolitů (Kozí hřbety). Níže po proudu se objevují krystalické vápence a dolomity, vložky kvarcitů a grafitových hornin. Tato stavba vznikla v prvohorách za variského (hercynského) vrásnění. Geomorfologie: Součást Jevišovické pahorkatiny. Reliéf: Jedná se o hluboko zaříznutá údolí se zakleslými meandry i přímými, někdy tektonicky podmíněnými úseky, která jsou vyhloubená v horninách krystalinika západní Moravy. Údolí Chvojnice je výrazně sklonově nesouměrné v důsledku kryogenních pochodů v periglaciálním podnebí pleistocénu. Pedologie: Půdní pokryv tvoří převážně kambizemě na hlubších zvětralinách plošin a mírnějších svahů, na aluviálních náplavech v nivách jsou vyvinuty fluvizemě. Časté jsou rankery v extrémnějších polohách suťových svahů s vysokým podílem hrubého skeletu, na skalních výchozech přecházející v mělké litozemě. Krajinná charakteristika: Hluboce zaříznuté říční údolí s přírodě blízkými lesními i nelesními rostlinnými společenstvy, s vysokou diverzitou druhů a stanovišť a projevy říčního fenoménu.

Biota Většinu rozsáhlého území pokrývají lesní společenstva. Největší plochy na mírnějších svazích a na plošinách tvoří černýšové dubohabřiny L3.1 (Melampyro-Carpinetum) s dubem zimním (Quercus petraea) a habrem (Carpinus betulus) s typickou hájovou květenou v podrostu. Na strmých svazích najdeme lipové javořiny L4 (Aceri-Carpinetum), v nichž dominují lípa srdčitá

79

(Tilia cordata), l. velkolistá (T. platyphyllos) a javor mléč (Acer platanoides). Pod horními hranami se ostrůvkovitě objevují acidofilní bikové doubravy L7.2 (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Na jižních expozicích se nacházejí ostrůvky břekových doubrav L6.5 (Sorbo torminalis-Quercetum) s dubem zimním (Quercus petraea) a jeřábem břekem (Sorbus torminalis). V okolí zříceniny hradu Levnova (tzv. Ketkovický hrad) nad soutokem Oslavy a Chvojnice se objevují i náznaky dřínových doubrav (Corno-Quercetum), kde dub letní (Quercus robur) doprovází dřín jarní (Cornus mas) a višeň mahalebka (Cerasus mahaleb). V křovinném patře lesů je hojný brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa). Bučiny jsou řídké, pouze na menší ploše se nacházejí acidofilní bikové porosty L5.4 (Luzulo-Fagetum). Najdeme v nich buk lesní (Fagus sylvatica) a často též javor klen (Acer pseudoplatanus). Na temenech skal jsou ostrůvky reliktních borů L8.1 (Cardaminopsio petraeae-Pinetum). Vodní toky provází ptačincová olšina L2.2 (Stellario-Alnetum glutinosae), kterou lemují poříční rákosiny M1.4 svazu Phalaridion arudinaceae. V rezervaci najdeme i nelesní plochy s vegetací skalních stepí T3.1 (Festucion valesiacae), sutí a skal (Alysso-Festucion pallentis). V nivách vodních toků vznikly místy nivní louky z rámce svazů Calthion a Alopecurion (T1.5 a T1.4). Ve floře je zastoupena teplomilná květena bučin, reliktních borů, obnažených skal, pastvin, sutí, údolní nivy aj. Ze zajímavých a ohrožených lesních druhů zde rostou např. Cyclamen purpurascens, Corydalis solida, Neottia nidus-avis, Lithospermum purpureocoeruleum, Polygonatum odoratum, Lathyrus niger, Lilium martagon, Daphne mezereum, Cephalanthera damasonium, Carex pilosa, Tithymalus amygdaloides, Omphalodes scorpioides, Platanthera chlorantha, Isopyrum thalictroides a Melittis melissophyllum. Pozoruhodná je xerotermní flóra skalních stepí, sutí a teplomilných lesních lemů, nejlépe vyvinutá na skalnaté ostrožně se zříceninou Levnova. Vyskytují se zde např. Gagea bohemica, Aster amellus, Geranium sanguineum, Festuca pallens, Saxifraga bulbifera, S. tridactylites, Cyanus triumfettiii, Carex humilis, Teucrium chamaedrys, Clematis recta, Aurinia saxatilis, Inula oculus-christi, Genista pilosa, Linaria genistifolia a řada dalších. Na stinné suti pod zříceninou se nachází malá populace Saxifraga decipiens. Vegetaci části území S od obce Senorady tvoří suché trávníky sv. Koelerio-Phleion phleoidis a Festucion valesiacae (T3.3, T3.5), spolu se společenstvy mělkých půd T5.5 sv. Hyperico perforati-Scleranthion perennis s výskytem cca 300 exemplářů Pulsatilla grandis. V části území, nazývané "U Plánice" nedaleko Ketkovic se vyskytuje Himantoglossum adriaticum, který zde roste na nízkostébelných trávnících mezi cestou

80

a západním okrajem lomu a na stepní ostrožně nad horní lomovou stěnou, které porůstají vegetací širokolistých suchých trávníků T3.4 (Cirsio-Brachypodion pinnati). Bohatá je flóra nižších rostlin, lišejníků a mechorostů, namátkou lze uvést vzácné druhy mechů Grimmia plagiopodia, Didymodon acutus, Orthotricha lyellii a O. patens. Druh Dicranum viride byl v území prozatím nalezen na lokalitě "U Vlasáka" na 1 kmeni dubu (přítomné 2 trsy o velikosti 2x1 cm) v horní části svahu ve fragmentu hercynské dobohabřiny L3.1 s vystupujícím skalním podložím se štěrbinovu vegetací silikátových skal a drolin S1.2. Rozmanitost krajinného reliéfu podmiňuje i různorodost ekotopů, na kterých se zachovala přirozená živočišná společenstva. Pozoruhodný je výskyt teplomilných druhů měkkýšů Valonia costata a Helicodonta obvoluta. Okolí zříceniny Levnova je lokalitou řady xerotermních druhů hmyzu, např. pakudlanky Mantispa styriaca, ploskoroha Ascalaphus macaronius, ploštic Odontoscelis fuliginosa, Ischnocoris hemipterus, Ceraleptus lividus, Legnotus limbosus aj. Také intenzivním průzkumem fauny motýlů byla prokázána velmi vysoká druhová diverzita. Největší pozornost byla věnována synuzii motýlů listnatého lesa, výsledkem je prokázání hojného výskytu slimákovce Heterogenea asella, srpokřídlece Sabra harpagula, píďalek Cyclophora porata, C. annulata, Lampropteryx suffumata, Eupithecia abbreviata, můr Pechipogo strigilata, Paracolax tristalis a Minucia lunaris, které se mimo zachovalé lesní komplexy vyskytují jen jednotlivě. Vzácně zde byly zjištěny píďalky Hydrelia blomeri, jenž je potravně vázaná na jilm (Ulmus sp.), Melananthia procellata vázaná na plamének (Clematis sp.) nebo Apeira syringaria s vazbou na křovinatý podrost listnatého lesa. Skalní a lesostepní společenstva jsou refugiem např. lišaje Proserpinus proserpina, modráska Scolitantides orion, píďalek Stegania cararia, Idaea contiguaria, Perizoma hydratum, Tephrina arenacearia, Gnophos furvatus či Charissa ambiguata a můr Schrankia taenialis, Photedes extrema, Hoplodrina superstes nebo Hadena perplexa. Zajímavým nálezem je drobný motýl Chrysoesthia verrucosa, který byl popsán teprve v roce 1999. Přestože není dosud známa jeho živná rostlina, stanovištně indikuje přirozené bezlesé xerotermní ekosystémy. Vlhčí stanoviště, především poblíž vlastního toku řeky Oslavy obývá např. lišejníkovec Pelosia muscerda, blýskavka Atypha pulmonaris, jedinečná je však především početná populace jasoně Parnassius mnemosyne. Relativně hojný je v území přástevník Callimorpha quadripunctaria. Bohatá je rovněž fauna brouků, z řady druhů lze uvést např. zdobence Gnorimus nobilis a kovaříka Limoniscus violaceus. V území pravidelně hnízdí Alcedo atthis, Cinclus cinclus,

81

Columba oenas, Accipiter nisus, Accipiter gentilis, Strix aluco a Bubo bubo. Ve stinných lesních žlabech žije mlok Salamandra salamandra, v blízkém okolí řek Natrix tesselata a N. natrix. Z drobných savců se zde vyskytuje např. Neomys anomalus a řada druhů netopýrů, např. Barbastella barbastellus, Plecotus auritus a Myotis myotis. Kvalita Jediná lokalita druhu Dicranum viride v kraji Vysočina. Jedná se o 1 ze 2 navrhovaných pSCI lokalit a ze 4 recentně známých lokality výskytu tohoto mechu v ČR. Jediná recentní lokalita jazýčku jaderského (Himanthoglossum adriaticum) v ČR. Relativně početná populace koniklece velkovětého při okraji areálu v ČR.Významná lokalita kovaříka Limoniscus violaceus, početná populace přástevníka Callimorpha quadripunctaria. Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany Živočichové 1079

kovařík

1078

přástevník kostivalový

Rostliny 1381

dvouhrotec zelený

4104

jazýček jaderský

2093

koniklec velkokvětý

Obr. č. 17 Údolí Chvojnice (2004)

www.natura2000.cz

82

Obr. č.18 Mlok skvrnitý (2004)

Obr. č.19 Brambořík nachový (2004)

83

5.4.7. Údolí Chlébského potoka Rozloha: 136,96 ha

Mapa č.10 Údolí Chlébského potoka

Poloha Území se nachází v Hornosvratecké vrchovině v údolí Chlébského potoka mezi obcemi Chlébská a Černovice.

Ekotop Geologickým podkladem je bítešská rula, v okolí potoka pak deluviofluviální a fluviální sedimenty. Geomorfologicky lokalita spadá do celku Hornosvratecká vrchovina, podcelku Nedvědická vrchovina, okrsku Sýkořská hornatina. Jedná se o rozsáhlou horskou klenbu s plochým středem a okraji rozřezanými hlubokými údolími přítoků Svratky a Svitavy, složenou hlavně z bítešské ortoruly.

84

Reliéf je členitý tvořený zaříznutým údolím potoka a strmými svahy, které jsou dále členěny soustavou hran a zářezů. V území se vyskytují svahy nejrůznějšího sklonu a orientace, časté jsou drobné skalní výchozy. Na hranách svahů v místech skalních výchozů jsou vytvořeny četné periglaciální formy reliéfu, zejména mrazové sruby. V půdním pokryvu převažují kambizemě, v menší míře jsou uváděny gleje, stagnogleje, ranker modální a kambizem modální. Jedná se o zalesněné svahy údolí Chlébského potoka, pouze v jihozápadní části je vyskytuje menší luční komplex.

Biota Z přirozené lesní vegetace převažují vysoce reprezentativní a zachovalé suťové lesy s bohatě vyvinutým bylinným patrem spolu s méně reprezentativními květnatými bučinami na mírnějších svazích. Bukové porosty byly pro svou snadnější dostupnost podstatně více narušeny lesním hospodářstvím a výsadbou nepůvodních druhů dřevin. Jen okrajově se vyskytují hercynské dubohabřiny, které se v území vyvinuly patrně druhotně na původních stanovištích bučin a suťových lesů. V údolí potoka se vyvíjejí jasanovo-olšové luhy. Z nelesní vegetace jsou zastoupeny poměrně reprezenativní porosty ovsíkových luk, v menší míře na loukách v okolí potoka také pcháčové a aluviální psárkové louky.Na skalních výchozech - mapovány nejčastěji v mozaice se suťovými lesy - se vyskytují štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin a křoviny skal a drolin s rybízem alpským. Velké procento lesních porostů mimo nejstrmější svahy bylo nahrazeno převážně smrkovými monokulturami.

Kvalita Lokalita je významná především výskytem unikátních a vysoce reprezentativních plošně rozsáhlých porostů suťových lesů (L4), v menší míře i květnatých bučin (L5.1), s výskytem řady ohrožených a vzácných druhů rostlin. V suťových lesích se vyskytuje např. Lunaria rediviva, Dentaria enenaphyllos a Ribes alpinum, v bučinách pak Daphne mezereum, Cephalanthera longifolia, Neotia nidus-avis. Ve společenstvech údolních olšin se na několika místech vyskytuje Leucojum vernum a Cardamine trifolia. Z nelesních stanovišť jsou výzamné porosty ovsíkových luk (T1.1) a štěrbinové vegetace silikátových skal a drolin (S1.2).

www.natura2000.cz

85

Stanoviště a druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany

Stanoviště

Rozloha v lokalitě

6510

Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, 8,4343 ha Brachypodio-Centaureion nemoralis)

8220

Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů

2,5134 ha

9130

Bučiny asociace Asperulo-Fagetum

23,3341 ha

9180

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích

31,2445 ha

Stanoviště a druhy, jež se vyskytují na této lokalitě

Stanoviště 9170 91E0

Rozloha v lokalitě

Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae)

Obr. č.20 PR Údolí Chlébského potoka (2003)

Obr. č.21 Bledule jarní (2003)

86

6. DISKUSE Hlavní zásady tvorby soustavy Natura 2000, dosavadní průběh a zkušenosti v Evropě a ČR, její historie i vznik jsou stěžejní částí mé práce. Bylo velmi zajímavé zjištění, že vytváření soustavy Natura 2000 neprobíhá ani v zemích EU 15 dle časového harmonogramu. Ptačí oblasti ještě nemají vyhlášeny všechny země v daném rozsahu a jinak to není ani s vyhlášením lokalit dle směrnice o stanovištích. Rok 2000, který dal název projektu, a do kterého měla soustava Natura 2000 nabýt účinnosti byl zcela mylným. První evropský seznam a to pro makaronéskou oblast byl schválen až v roce 2002, následoval alpinský seznam na konci roku 2003 a v prosinci 2004 seznam pro oblast kontinentání a atlantskou, v lednu 2005 poté pro oblast boreální. Přijaté seznamy nejsou úplné a země byly vyzvány k doplnění. Česká republika se k vytváření soustavy postavila zodpovědně a využila potřeby aktualizace terénních dat na vysoké úrovni. Díky tomu došlo k největšímu mapování a následné digitalizaci dat v historii ČR, které bylo podkladem pro vytvoření vlastního návrhu soustavy, ale bude i podkladem pro další výzkum a řízení v ochraně přírody. Výsledkem toho je, že vláda schválila do konce roku 2004 nařízení vlády pro 38 ptačích oblastí. Dohromady zaujímají schválené ptačí oblasti 8,8 % rozlohy státu, což je o něco více než je současný průměr států Evropské unie (8,6 %). Návrh seznamu lokalit významných pro ES – vybíraných podle směrnice o stanovištích pSCI pro panonskou oblast zahrnoval 105 lokalit a návrh vládního nařízení k národnímu seznamu obsahoval celkem 905 lokalit pro kontinentální biogeografickou oblast. Výsledkem předjednávání vznikl upravený národní seznam, který obsahoval za celou Českou republiku 883 evropsky významných lokalit pro konkrétní typy přírodních stanovišť a živočišné a rostlinné druhy. Na začátku listopadu 2004 bylo zahájeno meziresortní připomínkové řízení. Na základě rozhodnutí vlády proběhlo poté urychlené projednání návrhů ve vládě tak, aby mohl být národní seznam schválen ještě do konce roku 2004. Po složitých jednáních vláda nakonec ve svém nařízení na konci roku 2004 schválila 863 evropsky významných lokalit. Dohromady zahrnují evropsky významné lokality v ČR 9,2 % rozlohy státu. Zhruba dvě třetiny z celkové rozlohy navržených evropsky významných lokalit je již nyní pokryto některou z kategorií zvláště chráněného území. Zbývající třetina rozlohy

87

evropsky významných lokalit bude chráněna smluvně nebo bude vyhlášena některou z kategorií zvláště chráněných území. Pro komplikace s přijetím novely zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody krajiny, která vstoupila v platnost až 27. 4. 2004 jsme naše povinnosti do data vstupu do Evropské unie, tedy do 1. 5. 2004 nesplnili. Vše bylo napraveno začátkem února 2005, kdy bylo formálně splněno předání národního seznamu evropsky významných lokalit a map s vymezením jednotlivých ptačích oblastí Evropské komisi do Bruselu. Během roku 2005 byl nevládními organizacemi zpracován a v únoru 2006 dokončen tzv. stínový seznam lokalit, který byl zaslán Evropské komisi formou stížnosti. Nyní má Evropská komise (od r. 2004) ve spolupráci s členskými státy tři roky na vytvoření tzv. evropského seznamu. Po schválení evropského seznamu Evropskou komisí má Česká republika 6 let na vyhlášení lokalit. V našem případě to bude znamenat zajištění tzv. smluvní ochrany nebo vyhlášení prostřednictvím některé kategorie ZCHÚ.

V rámci mé zájmové oblasti - kraje Vysočina zaujímají ekologicky významné lokality (EVL) soustavy Natura 2000 cca 0,8% rozlohy, což se téměř rovná rozloze ZCHÚ. Vyplývá z toho, že nárůst území s ochranou přírody je minimální, neboť lokality se ze dvou třetin překrývají. Ptačí oblast bohužel v kraji absentuje, protože zde nejsou potřebné početnosti populací jednotlivých druhů ptáků. Na území kraje bylo státní ochranou přírody navrženo 61 EVL. Jejich plocha je v rámci ČR velmi nízká. Vysočina společně s Pardubickým krajem má nejnižší průměrnou rozlohu EVL v ČR. S tím ovšem nesouhlasí nevládní organizace, které již vypracovaly a odeslaly tzv. stínový seznam na Evropské tématické středisko pro biologickou diverzitu v Paříži. Tento seznam obsahuje mimo jiné dalších 39 lokalit za Vysočinu a jedná se zejména o doplnění lokalit stanovišť. Z tohoto seznamu nevyplývá, že je požadováno zřízení 39 nových lokalit, ale že je potřeba u některých lokalit již uvedených v národním seznamu přiznat i ochranu dalších stanovišť. Změny, které proběhly na řadě lokalit během předjednávání s vlastníky pozemků nebyly příliš pozitivní. Vlastníci žádali úpravy hranic, a tak část lokalit byla zmenšena namísto, aby zůstala v optimálním rozsahu z hlediska ochrany přírody. Ani Vysočina se nevyhnula zániku některých předem vytypovaných lokalit. Zánik lokality mechorostu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) na 2 místech je určitě ztráta,

88

i když se jednalo o ojedinělé výskyty na stanovištích. Na tom si můžeme uvědomit, jak je příroda intenzivně využívána a rychle přeměňována. Proto je potřeba neustálý monitoring území a zabezpečení vhodného managementu. K tomu je důležité, aby pro každou lokalitu byl vypracován plán péče či zásady vhodného hospodaření, např. jak jsem navrhla u některých vybraných lokalit. Zajímavé by bylo uskutečnit navrhovaná opatření a zhodnotit jejich vliv po několika letech. Vhodného stavu na stanovišti dosáhneme jen péčí a sledováním, k jakým změnám vede, zda je potřeba něco v průběhu upravit či pozměnit vzhledem k jeho neustálému vývoji.

89

7. ZÁVĚR Hlavním

z úkolů mé práce bylo vypracovat studii týkající se vytváření soustavy

Natura 2000 v ČR a v EU. Natura 2000 je soustava chráněných území evropského významu, jejíž cílem je zachování a ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit a nejohroženějších druhů rostlin a živočichů v Evropě. Tvorba soustavy Natura 2000 na Vysočině a v celé České republice je stále aktuální, i když největší část práce je již hotova. Nyní nastupuje období, kdy je nutno zabezpečit budoucí ochranu a příhodné hospodaření na lokalitách, aby bylo dosaženo podstaty tvorby této soustavy, tj. přinejmenším zachování současného stavu lokalit, aby jsme dostáli závazkům, které vyplývají z našeho členství v Evropské unii.

90

8. LITERATURA A ZDROJE 1. Hora J., Kučera T., Plesník J. (1999): Ochrana přírody v Evropské unii. Česká společnost ornitologická. Praha. 2. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí M. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. AOPK ČR, Praha. 3. Kotyzová M., Zwiebová K.,(2003): Základní legislativa Evropské Unie související s Naturou 2000. ZO ČSOP Veronica. Brno. 4. Lysák F., (2006) Ústní sdělení. Nepublikováno. 5. Mackovčin P., (2002): Chráněná území ČR- Jihlavsko, svazek VII. 1. vydání. AOPK. Praha. 6. Miklová P.,(2006) Ústní sdělení. Nepublikováno. 7. Miklová P., (2004): Natura 2000- Co přinese Vysočině? Sdružení Krajina. Žďár nad Sázavou. 8. Pokorný J., (2005): Natura 2000 v ČR- aktuality. Ochrana přírody č. 3, ročník 60. 9. Pokorný J., Háková A., (2005): Jak dopadlo hodnocení českého národního seznamu EVL pro panonikum? Ochrana přírody č. 10, ročník 60. 10. Pokorný J., (2002): 1. národní konference o soustavě NATURA 2000 na Slovensku. Ochrana přírody č. 5, ročník 57. 11. Pokorný J., (2002): Poznámky o přípravě soustavy NATURA 2000 v dalších zemích. Ochrana přírody č. 5, ročník 57. 12. Pokorný J., Roth P. (2002): NATURA 2000. Otázky a odpovědi. 2. aktualizované vydání. AOPK ČR, Praha 13. Pokorný J., Smrtová E., Kažmiersky T. (2003): Natura 2000. Regionální environmentální centrum Česká republika. 14. Ranner A., (2001): Rakouské zkušenosti z plnění směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Ochrana přírody č. 7, ročník 56. 15. Roth, P. (2005): Nejčastější omyly kolem Natury 2000 v ČR. Ochrana přírody č. 10, ročník 60. 16. Roth P., (2004): Natura 2000- šance pro Českou republiku. Veronica č. 5, ročník XVIII.

91

17. Roth P., (2003): Legislativa Evropských společenství v oblasti územní a druhové ochrany přírody. MŽP. Praha. 18. Rybka V., Rybkobá R., Pohlová R., (2004): Rostliny ve svitu evropských hvězd. 1. vydání. Sagittaria, Olomouc. 19. Stárka L., (2005): Natura 2000- předjednávání ptačích oblastí a lokalit kontinentální oblasti. Ochrana přírody č. 2, ročník 60. 20. Stárka L., (2004): Natura 2000- předjednávání ptačích oblastí a lokalit pSCI panonika. Ochrana přírody č. 3, ročník 59. 21. Zákon č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny

Internetové zdroje: 1. http://www.natura2000.cz - hlavní informační zdroj o Natuře 2000 v ČR, spravuje AOPK ČR 2. http://www.sev-ametyst.cz/ochrana/stin_sez.html 3. http://www.sopsr.sk/natura 4. http://europa.eu.int/comm/environment/nature/ 5. http://www.upol.cz/zpravy/aktuality/zprava/article/263/1211/

92

PŘÍLOHA Č. 1 Přehled stanovišť z přílohy I směrnice 92/43/EHS o stanovištích - Pobřežní a halofytní stanoviště - Pobřežní písečné duny a kontinentální duny - Sladkovodní stanoviště - Vřesoviště a křoviny mírného pásu - Tvrdolisté křoviny - Přirozené a polopřirozené travinné formace - Vrchoviště, rašeliniště a slatiniště - Skalní stanoviště a jeskyně - Lesy Kód PrioritníNázev Pobřežní a halofytní stanoviště Vnitrozemské slané louky 1340 * Pobřežní písečné duny a kontinentální duny Otevřené trávníky kontinentálních dun s paličkovcem (Corynephorus) a 2330 psinečkem (Agrostis) Sladkovodní stanoviště Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně 3130 kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea 3140 Tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo 3150 Hydrocharition 3160 Přirozená dystrofní jezera a tůně 3220 Alpínské řeky a bylinná vegetace podél jejich břehů Alpínské řeky a jejich dřevinná vegetace s židoviníkem německým (Myricaria 3230 germanica) 3240 Alpínské řeky a jejich dřevinná vegetace s vrbou šedou (Salix elaeagnos) Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a 3260 Callitricho-Batrachion 3270 Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p. p. a Bidention p. p. Vřesoviště a křoviny mírného pásu 4030 Evropská suchá vřesoviště 4060 Alpínská a boreální vřesoviště Křoviny s borovicí klečí (Pinus mugo) a pěnišníkem Rhododendron hirsutum 4070 * (Mugo-Rhododendretum hirsuti) 4080 Subarktické vrbové křoviny

93

40A0 *

Kontinentální opadavé křoviny

Tvrdolisté křoviny Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo 5130 vápnitých trávnících Přirozené a polopřirozené travinné formace Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi) – prioritní 6110 * stanoviště 6150 Silikátové alpínské a boreální trávníky Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 6190 Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco6210 * Brometalia) (* význačná naleziště vstavačovitých ) Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských 6230 * oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) 6240 * Subpanonské stepní trávníky 6250 * Panonské sprašové stepní trávníky Panonské písčité stepi 6260 * Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách 6410 (Molinion caeruleae) Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až 6430 alpínského stupně Nivní louky říčních údolí svazu Cnidion dubii 6440 Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio6510 Centaureion nemoralis) Horské sečené louky 6520 Vrchoviště, rašeliniště a slatiniště 7110 * Aktivní vrchoviště 7120 Degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy) 7140 Přechodová rašeliniště a třasoviště 7150 Prolákliny na rašelinném podloží (Rhynchosporion) Vápnitá slatiniště s mařicí pilovitou (Cladium mariscus) a druhy svazu 7210 * Caricion davallianae 7220 * Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion) 7230 Zásaditá slatiniště Skalní stanoviště a jeskyně Silikátové sutě horského až niválního stupně (Androsacetalia alpinae a 8110 Galeopsietalia ladani) 8150 Středoevropské silikátové sutě 8160 * Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 8210 Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů 8220 Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi8230 Veronicion dillenii) 8310 Jeskyně přístupné veřejnosti

94

Lesy 9110 9130 9140 9150 9170 9180 * 9190 91D0 * 91E0 *

91F0 91G0 * 91H0 * 91I0 * 91T0 91U0 9410

Bučiny asociace Luzulo-Fagetum Bučiny asociace Asperulo-Fagetum Středoevropské subalpínské bučiny (s javorem – Acer a šťovíkem horským – Rumex arifolius) Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních Rašelinný les Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (AlnoPadion, Alnion incanae, Salicion albae) Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis) a jilmem habrolistým (Ulmus minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo jasanem úzkolistým (Fraxinus angustifolia) podél velkých řek atlanstké a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) Panonské dubohabřiny Panonské šipákové doubravy Eurosibiřské stepní doubravy Středoevropské lišejníkové bory Sarmatské lesostepní bory Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea)

95

PŘÍLOHA Č. 2 Přehled druhů z přílohy II směrnice 92/43/EHS o stanovištích 1) Živočichové ( Brouci, Korýši, Kruhoústí a ryby, Měkýši, Motýli, Obojživelníci, Plazi, Rovnokřídlí, Savci, Štírci, Vážky) 2) Rostliny ( Cévnaté rostliny, Mechorosty) Živočichové Kód Prioritní Název česky

Název latinsky

Brouci 1079 1081 1082 1083 1084 * 1086 1087 * 1088 1914 * 1920 4011 4013 4014 4021 * 4026

Limoniscus violaceus Dytiscus latissimus Graphoderus bilineatus Lucanus cervus Osmoderma eremita Cucujus cinnaberinus Rosalia alpina Cerambyx cerdo Carabus menetriesi pacholei Boros schneideri Bolbelasmus unicornis Carabus hungaricus Carabus variolosus Phryganophilus ruficollis Rhysodes sulcatus

Korýši 1093 *

kovařík potápník široký potápník roháč obecný páchník hnědý lesák rumělkový tesařík alpský tesařík obrovský střevlík Ménetriesův chrobák střevlík střevlík hrbolatý

rak kamenáč

Kruhoústí a ryby 1096 mihule potoční 1098 mihule ukrajinská losos atlantský 1106 1124 hrouzek běloploutvý 1130 bolen dravý 1134 hořavka duhová 1145 piskoř pruhovaný 1146 Sekavčík horský 1149 sekavec písečný 1157 ježdík žlutý 1159 drsek větší 1163 vranka obecná 2511 hrouzek Kesslerův

Austropotamobius torrentium Lampetra planeri Eudontomyzon mariae Salmo salar Gobio albipinnatus Aspius aspius Rhodeus sericeus amarus Misgurnus fossilis Sabanejewia aurata Cobitis taenia Gymnocephalus schraetzer Zingel zingel Cottus gobio Gobio kessleri

96

2522 2533 2555

ostrucha křivočará sekavec ježdík dunajský

Pelecus cultratus Cobitis elongata Gymnocephalus baloni

Měkýši 1013 1014 1016 1029 1032 4056

vrkoč Geyerův vrkoč útlý vrkoč bažinný perlorodka říční velevrub tupý svinutec tenký

Vertigo geyerii Vertigo angustior Vertigo moulinsiana Margaritifera margaritifera Unio crassus Anisus vorticulus

Motýli 1052 1059 1060 1061 1065 1074 1078 * 4030 4036 4038 4042

hnědásek osikový modrásek očkovaný ohniváček černočárý modrásek bahenní hnědásek chrastavcový bourovec trnkový přástevník kostivalový žluťásek barvoměnný bělásek východní ohniváček rdesnový modrásek stepní

Euphydryas maturna Maculinea teleius Lycaena dispar Maculinea nausithous Euphydryas aurinia Eriogaster catax Panaxia quadripunctaria Colias myrmidone Leptidea morsei Lycaena helle Polyommatus eroides

Obojživelníci 1166 1167 1188 1193 1993 2001

čolek velký čolek dravý kuňka ohnivá kuňka žlutobřichá čolek podunajský čolek karpatský

Triturus cristatus Triturus carnifex Bombina bombina Bombina variegata Triturus dobrogicus Triturus montandoni

Plazi 1220

želva bahenní

Emys orbicularis

Rovnokřídlí 4055

saranče

Stenobothrus eurasius

Savci 1303 1304 1307 1308 1318 1321

vrápenec malý vrápenec velký netopýr východní netopýr černý netopýr pobřežní netopýr brvitý

Rhinolophus hipposideros Rhinolophus ferrumequinum Myotis blythii Barbastella barbastellus Myotis dasycneme Myotis emarginatus

97

1323 1324 1335 1337 1352 * 1354 * 1355 1361 2633

netopýr velkouchý netopýr velký sysel obecný bobr evropský vlk medvěd hnědý vydra říční rys ostrovid tchoř stepní

Štírci 1936 Vážky 1037 1042 4045

Myotis bechsteinii Myotis myotis Spermophillus citellus Castor fiber Canis lupus Ursus arctos Lutra lutra Lynx lynx Mustela eversmannii

Anthrenochernes stellae

klínatka rohatá vážka jasnoskvrnná šidélko ozdobné

Ophiogomphus cecilia Leucorrhinia pectoralis Coenagrion ornatum

Rostliny Kód Prioritní Název česky

Název latinsky

Cévnaté rostliny 1421 vláskatec tajemný 1437 lněnka bezlistenná 1477 koniklec otevřený 1617 matizna bahenní 1689 včelník rakouský popelivka sibiřská 1758 1805 * sinokvět chrpovitý 1831 žabníček splývavý 1887 puchýřka útlá 1902 střevíčník pantoflíček 1903 hlízovec Loeselův 1917 * pelyněk jihomoravský 2071 * rožec kuřičkolistý 2077 * kuřička Smejkalova 2093 koniklec velkokvětý 2217 * všivec krkonošský pravý 2233 * zvonek jesenický 2317 * lipnice jesenická 4066 sleziník nepravý 4067 hadinec nachový 4068 zvonovec liliolistý 4069 * zvonek český 4073 * hvozdík písečný český

Trichomanes speciosum Thesium ebracteatum Pulsatilla patens Angelica palustris Dracocephalum austriacum Ligularia sibirica Jurinea cyanoides Luronium natans Coleanthus subtilis Cypripedium calceolus Liparis loeselii Artemisia pancicii Cerastium alsinifolium Minuartia smejkalii Pulsatilla grandis Pedicularis sudetica subsp. sudetica Campanula gelida Poa riphaea Asplenium adulterinum Echium russicum Adenophora lilifolia Campanula bohemica Dianthus arenarius subsp. bohemicus

98

4075 4076 4081 4087 4088 4091 4094 4095 4096 4098 4104 4109 4113

* *

* *

*

Mechorosty 1379 1381 1386 1393

hvozdík Lumnitzerův hvozdík moravský pcháč žlutoostenný srpice karbincolistá stařinec dlouholistý moravský katrán tatarský hořeček český kavyl olysalý mečík bahenní kosatec skalní písečný jazýček jaderský oměj tuhý moravský svízel sudetský

Dianthus lumnitzeri Dianthus moravicus Cirsium brachycephalum Serratula lycopifolia Tephroseris longifolia subsp. moravica Crambe tatarica Gentianella bohemica Stipa zalesskii Gladiolus palustris Iris humilis subsp. arenaria Himantoglossum adriaticum Aconitum firmum subsp. moravicum Galium sudeticum

mozolka skalní dvouhrotec zelený šikoušek zelený srpnatka fermežová

Mannia triandra Dicranum viride Buxbaumia viridis Drepanocladus vernicosus

99

PŘÍLOHA Č. 3 Přehled druhů z přílohy I směrnice 79/409/EHS Řády: Brodiví, Vrubozobí, Dravci, Hrabaví, Krátkokřídlí, Bahňáci, Dlouhokřídlí, Sovy, Lelkové, Srostloprstí, Šplhavci, Pěvci, Ostatní Přehled: Název česky

Název latinsky

Brodiví Bukač velký Bukáček malý Čáp bílý Čáp černý Kolpík bílý Kvakoš noční Volavka bílá Volavka červená Volavka stříbřitá

Botaurus stellaris Ixobrychus minutus Ciconia ciconia Ciconia nigra Platalea leucorodia Nycticorax nycticorax Egretta alba Ardea purpurea Egretta garzetta

Vrubozobí Husa běločelá Husa polní Husa velká Kopřivka obecná Lžičák pestrý Polák malý Zrzohlávka rudozobá

Anser albifrons Anser fabalis Anser anser Anas strepera Anas clypeata Aythya nyroca Netta rufina

Dravci Luňák červený Luňák hnědý Moták lužní Moták pilich Moták pochop Orel královský Orel křiklavý Orel mořský Raroh velký Sokol stěhovavý Včelojed lesní

Milvus milvus Milvus migrans Circus pygagrus Circus cyaneus Circus aeruginosus Aquila heliaca Aquila pomarina Haliaeetus albicilla Falco cherrug Falco peregrinus Pernis apivorus

Hrabaví Jeřábek lesní

Bonasa bonasia

100

Tetřev hlušec Tetřívek obecný Krátkokřídlí Chřástal kropenatý Chřástal malý Chřástal nejmenší Chřástal polní Drop velký Jeřáb popelavý

Tetrao urogallus Tetrao tetrix Porzana porzana Porzana parva Porzana pusilla Crex crex Otis tarda Grus grus

Bahňáci Dytík úhorní Kulík hnědý Pisila čáponohá Tenkozobec opačný

Burhinus oedicnemus Charadrius morinellus Himantopus himantopus Recurvirostra avosetta

Dlouhokřídlí Racek černohlavý Rybák černý Rybák malý Rybák obecný

Larus melanocephalus Chlidonias niger Sterna albifrons Sterna hirundo

Sovy Kalous pustovka Kulíšek nejmenší Puštík bělavý Sýc rousný Výr velký

Asio flammeus Glaucidium passerinum Strix uralensis Aegolius funereus Bubo bubo

Lelkové Lelek lesní

Caprimulgus europaeus

Srostloprstí Ledňáček říční Mandelík hajní

Alcedo atthis Coracias garrulus

Šplhavci Datel černý Datlík tříprstý Strakapoud bělohřbetý Strakapoud jižní Strakapoud prostřední Žluna šedá

Dryocopus martius Picoides tridactylus Dendrocopos leucotos Dendrocopos syriacus Dendrocopos medius Picus canus

Pěvci Lejsek bělokrký

Ficedula albicollis

101

Lejsek malý Linduška úhorní Pěnice vlašská Rákosník tamaryškový Skřivan lesní Slavík modráček Strnad zahradní Ťuhýk obecný Ostatní Vodní druhy ptáků v celkovém počtu vyšším než 20 000 jedinců

Ficedula parva Anthus campestris Sylvia nisoria Acrocephalus melanopogon Lullula arborea Luscinia svecica Emberiza hortulana Lanius collurio

102

PŘÍLOHA Č.4 Přehled lokalit ptačích oblastí Kraje: Hlavní město Praha, Jihočeský kraj, Jihomoravský kraj, Karlovarský kraj, Královéhradecký kraj, Liberecký kraj, Moravskoslezský kraj, Olomoucký kraj, Pardubický kraj, Plzeňský kraj, Středočeský kraj, Ústecký kraj, Vysočina, Zlínský kraj Přehled: Kód

Název

Rozloha

Hlavní město Praha Jihočeský kraj CZ0311033 Třeboňsko CZ0311034 Údolí Otavy a Vltavy CZ0311035 Řežabinec CZ0311036 Hlubocké obory CZ0311037 Českobudějovické rybníky CZ0311038 Dehtář CZ0311039 Novohradské hory CZ0311040 Boletice CZ0311041 Šumava

47.386,23 ha 18.381,26 ha 110,32 ha 3.321,57 ha 6.362,09 ha 340,66 ha 9.054,07 ha 23.579,71 ha 97.501,12 ha

Jihomoravský kraj CZ0621025 Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví CZ0621026 Hovoransko - Čejkovicko CZ0621027 Soutok - Tvrdonicko CZ0621028 Lednické rybníky CZ0621029 Pálava CZ0621030 Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny CZ0621031 Jaroslavické rybníky CZ0621032 Podyjí

11.720,56 ha 1.412,71 ha 9.576,12 ha 689,02 ha 8.535,70 ha 1.047,17 ha 357,63 ha 7.676,69 ha

Karlovarský kraj CZ0411002 Doupovské hory CZ0421004 Novodomské rašeliniště - Kovářská

63.116,49 ha 15.963,20 ha

Královéhradecký kraj CZ0521009 Krkonoše CZ0211010 Rožďalovické rybníky CZ0211011 Žehuňský rybník a Žehuňská obora CZ0521014 Broumovsko

40.906,53 ha 6.616,37 ha 1.964,02 ha 9.128,71 ha

103

CZ0521015

Orlické Záhoří

903,73 ha

Liberecký kraj CZ0511007 Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady CZ0511008 Jizerské hory CZ0521009 Krkonoše

9.409,72 ha 11.673,61 ha 40.906,53 ha

Moravskoslezský kraj CZ0711017 Jeseníky CZ0711019 Libavá CZ0811020 Poodří CZ0811021 Heřmanský stav - Odra - Poolzí CZ0811022 Beskydy

52.228,12 ha 32.727,52 ha 8.063,04 ha 5.041,39 ha 41.906,91 ha

Olomoucký kraj CZ0711016 Králický Sněžník CZ0711017 Jeseníky CZ0711018 Litovelské Pomoraví CZ0711019 Libavá

30.225,33 ha 52.228,12 ha 9.318,57 ha 32.727,52 ha

Pardubický kraj CZ0531012 Bohdanečský rybník CZ0531013 Komárov CZ0711016 Králický Sněžník

306,58 ha 2.046,11 ha 30.225,33 ha

Plzeňský kraj CZ0211001 Křivoklátsko CZ0311041 Šumava

31.932,13 ha 97.501,12 ha

Středočeský kraj CZ0211001 Křivoklátsko CZ0511007 Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady CZ0211010 Rožďalovické rybníky CZ0211011 Žehuňský rybník a Žehuňská obora CZ0311034 Údolí Otavy a Vltavy

31.932,13 ha 9.409,72 ha 6.616,37 ha 1.964,02 ha 18.381,26 ha

Ústecký kraj CZ0411002 CZ0421003 CZ0421004 CZ0421005 CZ0421006

63.116,49 ha 1.191,46 ha 15.963,20 ha 16.368,40 ha 35.516,06 ha

Vysočina

Doupovské hory Vodní nádrž Nechranice Novodomské rašeliniště - Kovářská Východní Krušné hory Labské pískovce

104

Zlínský kraj CZ0811022 Beskydy CZ0721023 Horní Vsacko CZ0721024 Hostýnské vrchy

41.906,91 ha 27.001,03 ha 5.176,95 ha