Náročné životní situace
SZ7BP 2012/PS
Autorem pojmu stres je fyziolog Walter Bradford Cannon (1871– 1945), který jej používal v odborných diskuzích již v roce 1914 v souvislosti s vnějšími vlivy narušujícími homeostázu organismu. První ucelenou teorii stresu formuloval r. 1936 kanadský endokrinolog maďarského původu Hans Bruno Selye (1907 - 1982), který ji použil k interpretaci biologického chování organismu v extrémních situacích. Stresem označil charakteristické fyziologické projevy, kterými organismus reaguje na různé zátěže.
Richard Stanley Lazarus (1922) kladl důraz na zkoumání specificky lidských charakteristik zvládání náročných životních situací.
Jako náročná, zátěžová se jeví situace nečitelná (nejasná, nestrukturovaná) Chybí náhled situace
(aktuálně) neřešitelná Chybí strategie (postup) řešení
nezvládnutelná
ohrožující
Chybí prostředky k realizaci řešení
Realizace je znemožněna předpokládanými důsledky řešení
Při popisu a analýze náročných životních situací je třeba odlišovat pojmy: situace (t.j. objektivní životní okolnosti) prožitek této situace (jako subjektivní stav a obraz reálných souvislostí) reakce na situaci náročné situace:
• deprivující • frustrující • stresující
Deprivující situace MATĚJČEK: „...je to psychický stav, který vzniká, nemá-li subjekt možnost uspokojovat své základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu.“ MATĚJČEK,Z.: Jak předcházet subdeprivaci? Čs.psychol., 1989,2,s.207-215
d. sociální d. citová d. senzorická d. biologická
Je to stav uspokojování základních potřeb na úrovni existenčního minima... Typologie projevů psychické deprivace u dětí
Frustrující situace
CÍL
Stresující situace
nadměrně ztížené podmínky činnosti časová tíseň riziko vnější nátlak (tlak vyplývající z poměrů uvnitř situace)
a) prožitek stresu upozorňuje na nebezpečí (ohrožení organizmu) b) vyvolává stav pohotovosti organizmu i psychiky - tzv. "poplachovou reakci" c) udržuje stav pohotovosti, dokud nepomine ohrožení.
HYPERSTRES
DISTRES (-)
EUSTRES (+)
HYPOSTRES
Hyperstres - požadavky situace přesahující hranice adptability Hypostres - tlak okolností (povaha situace) nedosáhl hranice nezvládnutelnosti Distres - stresory působí jednoznačně negativně Eustres - stresory působí stimulačně, aktivizační vliv situace je výraznější
děje dějena naúrovni úrovniorganizmu organizmu(fyziologická (fyziologickáúroveň) úroveň)
:
organizmus reaguje na zátěž ve dvou etapách
a) tzv. poplachová reakce b) tzv. všeobecný adaptační syndrom POPLACHOVÁ REAKCE
ADRENALIN
aktivace sympatiku
NORADRENALIN
vyplavení cukru, tuků a škrobů ze zásob do krve projevy:
• zúžení cév v kůži • zrychlení tepu srdce • zrychlení dechu • zvýšení napětí kosterního svalstva a jeho zvýšené zásobení krví • snížení napětí hladkého svalstva trávicího traktu
2. fáze – VŠEOBECNÝ ADAPTAČNÍ SYNDROM Cílem je zklidnění organismu - příprava na přečkání nepříznivé situace.
aktivace parasympatiku aktivizace funkcí útlumové fáze (např. trávení)
Adenokortikotropní hormon stimulace kůry nadledvinek
OL S I T R KO
KORTIS ON
mobilizace energie
intenzita zátěže
Vývoj psychického napětí při extrémní zátěži (při dlouhodobém zablokování možnosti dosáhnout cíle; resp. možnosti prosadit se)
I.
II.
III.
IV. čas
I. dominující prožitek napětí, tlaku, „presu“ II. snížení aspirací III. krize vztahu k sobě (poruchy sebecitu) IV. neuróza
Lückert
Projevy (symptomy) zátěže
narušení pozornosti negativní anticipace zvýšení kontroly činností (nadměrná sebekontrola) narušení rozhodování snížení sebedůvěry (až po krizi vztahu k sobě) emocionální labilita narušením plynulosti prováděné činnosti
U dětí ve školním prostředí se nejčastěji objevují následující reakce na nepřiměřenou zátěž:
nápadně zvýšená frekvence chyb v obvykle bez problémů realizovaných činnostech obtíže při přijímání a interpretaci nových dat (např. zadání úkolu, vysvětlování) obtíže při pedagogické komunikaci, nechuť ke komunikaci s učitelem roztržitost, těkavost, „zapomnětlivost“ podrážděnost apatie útěk do denního snění (fantazie) bezradnost při řešení složitějších činností vyžadujících koncepci, plán, strategii emotivně laděný odpor (výrazná expresivní složka) nedokončování dlouhodobějších či složitějších aktivit
Fyziologické příznaky nadměrné zátěže:
(dle J. Křivohlavého)
Bušení srdce (palpitace)- vnímání zrychlené, nepravidelné a silnější činnosti srdce. Bolest a sevření za hrudní kostí Nechutenství a plynatost v břišní (abdominální) oblasti Křečovité, svírající bolesti v dolní části břicha a průjem Časté nucení na močení Sexuální impotence a (nebo) nedostatek sexuální touhy Změny menstruačního cyklu Bodavé, řezavé a palčivé pocity na rukou a nohou Svalové napětí v krční oblasti a v dolní části páteře, často spojené s bolestmi v těchto částech těla Úporné bolesti hlavy - často začínající v krční oblastia rozšiřující se vpřed směrem od temene k čelu Migréna - záchvatová bolest jedné poloviny hlavy Exantém - vyrážka v obličeji Nepříjemné pocity v krku (jako bychom měli v krku knedlík) Dvojité vidění a obtížné soustředění očí na jeden bod (tzv. fokusace)
Projevy nadměrné zátěže v oblasti emocionální - citové
Prudké a výrazně rychlé změny nálady Nadměrné trápení se věcmi, které reálně nejsou tak důležité Neschopnost projevit emocionální náklonnost, sympatizování (sympateia - spolucítění) s druhými lidmi Nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav a fyzický vzhled Nadměrné snění a stažení se ze sociálního styku, omezení kontaktu s druhými lidmi nadměrné pocity únavy, obtíže při soustředění pozornosti Zvýšená podrážděnost, popudlivost (iritabilita) a úzkostnost (anxiozita)
Behaviorální příznaky nadměrné zátěže (Křivohlavý)
Nerozhodnost a do značné míry i nerozumné nářky („bědunky a bědunkové“) Zvýšená absence, nemocnost, pomalé uzdravování po nemoci, nehodách úrazech Sklon ke zvýšené osobní nehodovosti a nepozornému řízení auta Zhoršená kvalita práce, snaha vyhnout se úkolům, výmluvy, vyhýbání se odpovědnosti i častější podvádění Zvýšené množství vykouřených cigaret za den Zvýšená konzumace alkoholických nápojů Větší závislost na drogách, zvýšené množství tablet na uklidnění a léků na spaní Ztráta chuti k jídlu nebo naopak přejídání Změněný denní životní rytmus - problémy s usínáním, dlouhé noční bdění a pak pozdní vstávání s pocitem velké únavy Snížené množství vykonané práce a zvýšená nekvalitnost práce
Burnout - syndrom „vyhoření“ emoční vyprahlost „dehumanizace“ snížená pracovní výkonnost ztráta smyslu činnosti „Učitelé, kteří trpí pocity nesmyslnosti a marnosti ze své každodenní práce ve škole, případně z učitelského povolání vůbec, se ocitají v začarovaném kruhu: Ztrácí-li nebo ztratila-li pro ně práce smysl, musejí na zvládnutí všedního dne vynaložit mnohem více energie. To v nich zároveň umocňuje pocit stereotypu a monotónnosti z práce a přednost dostane tzv. vnitřní výpověď (tj. vnitřně jsem se se svým povoláním rozešel a dělám právě jen tolik, abych neodostal výpověď „zvenku“). Důsledkem je nárůst negativních reakcí ze strany žáků, rodičů a kolegů. Tím se podporuje vznik stresových sitaucí, stresu a syndromu vyhoření, což vede k další ztrátě smyslu atd.“ Hennig, C., Keller, G.: Antistresový program pro učitele.Projevy, příčiny a způsoby překonání stresu z povolání. Portál 1996. str.26
Kardiolog Robert Eliot: dvě pravidla zvládání stresu:
1. Netrap se kvůli maličkostem ! 2. Všechno jsou maličkosti !
ILUSTRACE
Typologie projevů psychické deprivace u dětí Typ relativně dobře přizpůsobený (tzv.: "normoaktivní„)
děti, které dosáhly určité rovnováhy i v podmínkách podnětového ochuzení. vztahují se ke „svému místu“ a „svým lidem„ (selektivní, situační jistota) jistotu a relativní vyrovnanost v „chráněném“" ztrácejí se změnou prostředí
Typ hypoaktivní či útlumový
reagují snížením celkové aktivity, emoční apatií, nezájmem, celkovým poklesem výkonu v učení i v jednoduchých úkolech zaměřují se spíše na svět věcí a neosobních událostí mohou být i agresivní vůči dětem, které často vnímají jako překážku v činnosti
Typologie projevů psychické deprivace
Typ sociálně hyperaktivní
tyto děti se snaží dosáhnout co největšího přísunu sociálních podnětů snaží se upoutávat pozornost nepociťují citovou vázanost, věrnost ap. sociální chování a způsoby komunikace bývají na nápadně nižší úrovni, než u jiných dětí v učení obvykle zaostávají i při dobré inteligenci
Typ sociálně provokativní
snaha po navázání sociálního kontaktu se obvykle projevuje rušivým, provokujícím způsobem vůči dospělým vůči druhým dětem často agresivním chováním (které berou jako konkurenty v získávání náklonnosti dospělých) bývají v kontaktu vzdorovité, dráždivé, "neovladatelné„
Typologie projevů psychické deprivace
Typ charakterizovaný náhradním uspokojováním potřeb
nedostatek podnětů z oblasti citové a sociální vede tyto děti k zvýšené snaze o získání podnětů z jiných oblastí, a to na nižší úrovni příznačné je přejídání, v mezních případech se objevuje masturbace různé autoerotické aktivity, narcistické tendence častá je agresivita vůči slabším, šikanování, žalování, trápení zvířat apod.
Frustrující situace
CÍL
agrese proti překážce agrese proti sobě (fyzická, symbolická) kompenzace (volba náhradního cíle) racionalizace sublimace rezignace útěk do fantazie
