2 │ Informace o síčn farnosti Mě ík farn osti sv. Ba rtolom ěje
12 2006 DO CHLÉVA Není to až tak dávno, kdy jsem za dětmi svého kamaráda chodil coby sv. Mikuláš. Scénář byl vždy stejný: kamarád mě starou škodovkou odvezl před dům v Horních Počernicích, proplížili jsme se pod okny do vymrzlé a ne zrovna nejčistší garáže a tam jsem se přestrojil a „převtělil“ do očekávaného biskupa. Jedna z těch návštěv mi trvale utkvěla v paměti. Nevím, jak to říci – ale tehdy jsem z garáže vešel do jiného času, možná do snu nebo do živého obrázku Josefa Lady. Příjemně štiplavý mráz, jiskřící sníh a světýlka v domcích, podmanivé ticho… Uvědomil jsem si mitru a pastýřskou berlu a stal se skutečným Mikulášem. Chtěl jsem si to užít a tak jsem s největší důstojností pomalým krokem třikrát obešel zahradu, než jsem konečně zaklepal na dveře. – „Kde jsi tak dlouho?“ otázal se mě kamarád polohlasně. – „Mám těch dětí mnoho a také musím kontemplovat, dobrý muži,“ odvětil jsem a usmál se do mikulášského vousu. Jednou jsme s básníkem Milošem Doležalem hovořili o zběsilosti městského vánočního času. Řekl mi, že by chtěl Vánoce prožít a oslavit v nějakém chlévě, protože by to bylo nejadekvátnější. Až mu povyrostou děti, tak prý to zrealizuje. Naprosto jsem s ním souhlasil a sám po něčem takovém také toužím. Myslím, že téměř všichni máme nějaký ten silný vánoční zážitek a velice pochybuji, že by se vztahoval ke konkrétnímu materiálnímu obdarování. Jako křesťané víme o pravém smyslu vánoční radosti a nikdo nás o něj nemůže připravit. Sami se však můžeme ochudit o mnohé, co k posvátné době po dlouhé časy patřilo. O klid, vlídnost, poetično… O schopnost dětského vidění. Nebudete-li jako děti, nedivte se, že Vánoce už nejsou to, co bývaly – možná i toto nám říká vtělené Slovo očima malého klučiny v jesličkách. A tak tedy do chléva! S díkem a klaněním, posvátným tichem i hlučnou muzikou… To slůvko chlév má dnes ovšem i poněkud posunutý význam. V refrénu své velice pěkné vánoční písně ho vhodně použil Marek Eben: …Jenže dny se krátí a mnohem dřív se stmívá už vyšla hvězda, za ní zlatá hříva a z téhleté hvězdy naděje vyplývá, že světlo přijde i do našeho chlíva. A to je skvělá zpráva, vpravdě radostná zvěst. Všem čtenářům Natanela nota bene (jenž právě vstoupil do třetího ročníku) přeji jménem všech jeho tvůrců šťastné prožití adventního a vánočního času. Petr Střešňák
2 │ Informace o farnosti SV. BARTOLOMĚJ V KYJÍCH ÚTERÝ 5.12. 17.00 Nešpory K 17.30 Kursy Ω F 18.45 Hovory o víře (Dnes: Litera zabíjí, duch oživuje; Svatý Pavel a sexualita) F STŘEDA 6.12. 17.00 mše sv. pro děti Památka sv. Mikuláše, biskupa Mt 15,29-37 (Úkol: Připravujeme cestu Pánu) 16.00 Náboženství – děti F, K Po mši sv. tichá eucharistická adorace do 18.30 PÁTEK 8.12. 17.00 SLAVNOST PANNY MARIE, POČATÉ BEZ POSKVRNY PRVOTNÍHO HŘÍCHU Gn 3,9-15.20 Ef 1,3-6.11-12 Lk 1,26-38 NEDĚLE 10.12. 10.45 2. NEDĚLE ADVENTNÍ Bar 5,1-9 Flp 1,4-6.8-11 Lk 3,1-6 K 10.15 Sv. růženec 11.45. Farní knihovna F Po mši sv. setkání farníků F 19.05 Setkání mladých nad katechismem (Lia Radová) F SV. LUDMILA VE CHVALECH PONDĚLÍ 4.12. 15.30 Náboženství – předškolní děti 16.30 Náboženství – 1. – 4. tř. 17.30 Náboženství – 4. – 7. tř. 18.30 Náboženství – mládež
Fs Fs Fs Fs
STŘEDA 6.12. 21.0 Biblická hodina II (Mk 10,32 - 52) B ČTVRTEK 7.12. 6.15 Roráty PÁTEK 8.12. 18.30 14.30 Náboženství – děti Fs 19.15 Biblická hodina (1Sam 30, 31, 1Kron 10)Fs SOBOTA 9.12 Mše sv. i adorace dnes výjimečně nebudou NEDĚLE 10.12. 8.30 SV. ANNA V SATALICÍCH SOBOTA 9.12. 9.00 Společná modlitba věřících
POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE VE VINOŘI ÚTERÝ NEDĚLE
5.12. 10.12.
18.00 9.00
SÍDLIŠTĚ ČERNÝ MOST ZŠ VYBÍRALOVA 964/8 PONDĚLÍ 4.12. 16.00 Náboženství – děti 8 - 9 let (Lia Radová) KLUBÍČKO, Vlčkova 1067 STŘEDA 6.12. 20.00 Setkání křesťanů ze sídliště GALERIE 14, Nám. Plk. Vlčka 686 NEDĚLE 10.12. 18.00 (K….kostel, F….fara, Fs….farní sál, B…byt)
Svátost smíření: sv. Bartoloměj - středa: během adorace, pátek, neděle: ½ h. přede mší sv.; sv. Ludmila – čtvrtek, neděle: ½ h. přede mší sv., v sobotu již od 16 hod.; Galerie 14; sv. Anna; Povýšení sv. Kříže - ½ h. přede mší sv.
3 │ Informace o farnosti Úklid kostela Reaguji na výzvu našeho pana faráře k informování o činnostech v naší farnosti, konkrétně tedy o úklidu kostela a setkání farníků. Pokud se najde někdo, kdo by chtěl pomáhat s úklidem kostela, je vítán. Uklízíme každý pátek po mši svaté, tedy asi od 17.45 do l9.30. Jsme na to tři a to je na práci, kterou každý týden děláme (mytí podlahy, luxování, utírání prachu a zametání před kostelem) tak akorát. Bylo by však dobré vytvořit více uklízecích skupin, abychom se např. po týdnu střídali. Každý měsíc před setkáním farníků (2. pátek v měsíci) uklízíme také faru a tady by se další pomocné ruce opravdu hodily. Kdo by se nechtěl zavazovat k pravidelné činnosti, mohl by alespoň být v záloze, abychom se na něj mohly obrátit výjimečně např. v případě nemoci. Máte-li tedy zájem, můžete se informovat u naší kostelnice paní Černohlávkové.
Setkání farníků Každou druhou neděli v měsíci se na naší faře koná setkání farníků. Jeho náplní je přátelské sdílení, povídání, informace o farnosti a k tomu konzumace přinesených dobrot. Toto setkání je určeno pro VŠECHNY farníky. Zvláště může být příležitostí pro ty, kteří se v naší farnosti cítí osamoceni a chtějí to změnit. A pro nás, kteří se těchto setkání pravidelně účastníme, je to výzva, abychom byli vnímaví, nevěnovali se jen svým kamarádům, všímali si potřeb ostatních a zvali na tato setkání; možná na to někdo čeká. Jako každá činnost i setkání farníků ovšem nefunguje samo od sebe. Začíná vlastně už pátečním úklidem fary, jak jsem psala výše. V neděli je třeba přijít na mši svatou asi o půl hodiny dříve a nachystat na faře hrníčky, talíře a uvařit čaj a kávu. Někdo musí být na faře až do konce setkání, umýt pak nádobí a vše uvést do původního stavu. Kdo by si to chtěl vzít na starost pravidelně, občas nebo jen část práce, je vítán a může se informovat u mě. Až na malé výjimky to s pomocí mé rodiny zajišťuji sama. Není to moc práce a dělám to ráda, ale myslím, že to tak není dobře. V každé fungující rodině se přece sdílí zábava i práce. Marie Víšková
Znovu na roráty U sv. Ludmily obnovujeme ranní adventní mariánské mše (lidově zvané „Roráty“ podle vstupní antifony z Iz 45,8: „Rosu dejte, nebesa, shůry…“, latinsky „Rorate caeli desuper…“). Letos budou, dá-li Bůh, každý čtvrtek (tj. celkem třikrát: 7., 14. a 21.12.) od 6.15. Obvyklá čtvrteční mše v 8.30 v ty dny nebude. P. Ladislav
4 │ O svatých SV. PROKOP A SV. ANEŽKA Když narazíme na ztvárnění světce, který má pod nohama řetězem spoutaného čerta, půjde o svatého Prokopa. Podle legendy dokonce ďábla přinutil, aby zapřažený do pluhu oral jeho pole jako dobytče. Prokop byl původně zeman, měl rodinu i majetek, ale jako zralý muž se rozhodl pro odříkavý mnišský život. Vstoupil do kláštera ve Břevnově, ovšem zakrátko odešel a usadil se jako poustevník v málo obydlené krajině při řece Sázavě. Tam tvrdě pracoval, mýtil les a obdělával takto získanou půdu. Přemyslovský kníže Oldřich, raubíř, co nehledě na ženu (zákonnou), přivedl si Boženu (spíše tu vdanou selku unesl), lovil jednou v sázavských lesích jelena. Při tom se setkal s Prokopem a byl jeho zbožnou osobností natolik zaujat a pohnut, že jej učinil svým zpovědníkem. Bohužel si i pak počínal dost krutě, nechal například oslepit svého bratra... Zkrátka ani desetkrát svatý duchovní vůdce nám nemusí být nic platný, pokud nebudeme sami usilovat o poctivé křesťanství a v modlitbě si vyprošovat Boží milost. Prokopova pověst se ovšem šířila a záhy ho začali vyhledávat lidé s prosbami o radu a pomoc. Mnozí muži chtěli žít jako on, a tak kolem jeho poustevny vznikla mnišská osada, z níž se vyvinul sázavský klášter. Prokop se stal jeho prvním opatem a spravoval ho po dvacet let, než ho Bůh povolal na věčnost (r. 1053). Sázavský klášter je památný především tím, že se v něm nejdéle udržela staroslověnská kultura, než byla vytlačena latinskou. Je-li v galerii českých světců sv. Prokop typem spíše usebraného služebníka Božího, jenž byl vyhledáván v odlehlých končinách, sv. Anežka o dvě století později naopak programově uplatňovala své neobyčejné sociální cítění a myšlení
5 │ O svatých Naše Anežka Česká, zobrazovaná s modelem kostela nebo ošetřující nemocné, byla dcerou krále Přemysla Otakara I. a jako dítě byla zasnoubena. Ze sňatku však sešlo a další svatbu již odmítla, neboť se rozhodla zasvětit svůj život Bohu. Nadchlo ji učení sv. Františka z Assisi a vstoupila do písemného styku s Františkovou přítelkyní a žačkou sv. Klárou. Její bratr, král Václav I. jí daroval pozemky u Vltavy, kde r. 1231 založila klášter klarisek (dnes Anežský klášter). O tři roky později složila řeholní sliby a sama se stala jeho členkou, několik let před smrtí pak byla i abatyší. Hned na počátku byl při klášteře založen špitál. Dá se říci, že sv. Anežka byla zakladatelkou sociální péče v zemi. Vzdala se, jistě lákavého, údělu princezny a po celý život sloužila potřebným a pomáhala bližním modlitbou i činem. Je poněkud zvláštní, že sv. Anežka byla velice dlouho „pouze“ blahoslavená. Svatořečil ji až Jan Pavel II. na podzim r. 1989 a většina z nás si na ten požehnaný čas jistě dobře pamatuje. I když si nemyslím, že nebýt Anežky, nepadl by komunistický režim – vždyť v té době se už ve všech okolních státech zhroutil, svou tajemnou roli jistě sehrála. Možná, že právě díky její přímluvě nestalo se u nás to, co o měsíc později v Rumunsku, kde nechal šílený prezident střílet do demonstrujících lidí. Jistá pak je skutečnost, že po děkovné mši za její kanonizaci odebraly se tisíce českých a moravských věřících ze svatovítské katedrály na Letenskou pláň, kde se konala rozhodující celonárodní manifestace proti totalitní moci. Svatá Anežka zkrátka v „Listopadu“ pomáhala, tak jako pomáhá i dnes a jako pomáhala vždycky. O tom, že se o její svatosti v Čechách nikdy nepochybovalo, svědčí třeba i fakt, že na Václavském náměstí tvoří družinu našeho zemského patrona spolu se svatými Vojtěchem, Prokopem a Ludmilou. Kupodivu tam chybí socha sv. Jana Nepomuckého, ačkoli ten byl prohlášen za svatého už v 18. století. No a o něm, milá dítka Boží, zase příště! Připravil Petr Střešňák
5 │ Stránka pro děti (a nejen pro ně SOUTĚŽ: Řešení z minulého čísla: 1. Ararat, 2. Alžběta, 3. Alfa, 4. Areopagos, 5. Abšalóm, 6. Amen, 7. Athény, 8. Abram, 9. Áron, 10. Anna
Biblické hádanky – najdi odpovědi na otázky, všechny začínají na „B“ 1. Jak se jmenoval nejmladší Jákobův syn, při jehož porodu matka Ráchel zemřela? 2. Jak se jmenovalo město pověstné stavbou věže a zmatením jazyků? 3. Jak se jmenoval zločinec, kterého Židé vyměnili za Ježíše? 4. Jak se jmenuje vesnička u Jeruzaléma, kam Ježíš chodíval ke svým přátelům? 5. Jak se jmenuje místo, kam se odebrali mudrci po setkání s Herodem? 6. Jak nazval Jan Křtitel Ježíše, když se s ním setkal u Jordánu? 7. Jak se jmenoval Jeremiášův písař? 8. Jak se jmenoval jeden ze dvanácti Ježíšových učedníků? 9. Jak nazval Jákob místo, kde se mu ve snu ukázal Hospodin? 10. Jak se jmenovala matka krále Šalamouna? Omalovánka
7 │ Stránka pro děti (a nejen pro ně MIMO SOUTĚŽ: Hry s čísly: 1. Z kterého čísla je ½ třetina? 2. Husy jdou po cestě jedna za druhou. Kolik jich jde? 3. Jestliže tři kočky chytily 3 myši za 3 minuty, kolik koček chytí 100 myší za 100 minut? 4. V divadle bylo 700 diváků, mužů bylo o 50 více než žen. Kolik bylo žen? 5. Jaké znaménko musím dát mezi číslice 2 a 3, abych dostal číslo větší než dvě a menší než tři? Hlavolam:
Tři mince z obrázku č. 1 přesuňte tak, abyste dostali obrázek č. 2.
obrzázek č.1
obrázek č.2
Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu
[email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu. Helena Kolomá Řešení: 1. 1,5; 2. 3; 3. 3; 4. 325; 5. 2,
Hlavolam:
8 │ Duchovní stránka : protestantské církve (denominace) hlásící se k Jednotě bratrské 1. 2. 3. 4.
Obnovená Jednota bratrská Církev bratrská Bratrská jednota baptistů Církev metodistická
Obnovená Jednota bratrská Jednota bratrská se zrodila ve středověku (husitské hnutí). Významný vliv na její formování měl Petr Chelčický s učením o odmítání násilí. Toto společenství mělo ve 2. polovině 15. a v 16. stol. velký vliv na české dějiny. Z významných počinů můžeme uvést první český překlad bible z původních jazyků pod názvem Bible kralická (podle místa vydání). Z osobností nemůžeme pominout Jana Ámose Komenského, který představuje již přechod k období utajení a exilu. Kolem r. 1722 emigrace ještě zesílila. Členové sborů Jednoty bratrské ze severní Moravy, zejména z Fulneku, odcházeli do exilu a našli útočiště v Sasku, kde se usídlili na panství hraběte Zinzendorfa. Založili tam osadu Herrnhut, česky zvanou Ochranov. Snažili se tam uprostřed převládajícího saského luterství uchovat a obhájit svou vlastní tradici. Výsledkem tohoto úsilí je společenství chápané jako obnovená Jednota bratrská. Ve světě je toto nové společenství posléze známo též pod latinským názvem Unitas fratrum. Do své původní vlasti se Jednota bratrská vrátila postupně počínaje rokem 1870. V mnoha věcech se Jednota bratrská shoduje s tradičním protestantstvím. Má několik charakteristických rysů. Více než věrouka se cení osobní zbožnost. Bohoslužby světové Unitas fratrum jsou poněkud obřadnější. Členové celosvětové Unitas fratrum drží nepřetržitou „modlitební stráž“, tedy řetěz nepřetržitých modliteb podle rozpisu na jednotlivé provincie, sbory a jednotlivce. Jednota bratrská užívá celosvětově jednotná čtení z bible na jednotlivé dny, témata modlitby a rozjímání. Pro Unitas fratrum je typická mimořádná misijní aktivita. Podobu křesťanství obohatila několika zvyky (adventní hvězdy, hody lásky). Jednota bratrská v České republice je samostatnou provincií v rámci světové Jednoty bratrské. Nejvyšším orgánem je Synod. Funkce biskupa je čistě duchovní. Má být starším bratrem a rádcem kazatelů, pastýřem pastýřů a strážcem řádů. Proto jeho působnost není omezena hranicemi a je biskupem celé světové Jednoty.
Církev bratrská Původní název této církve byl před 1. svět. válkou Svobodná církev reformovaná. Vznikla v návaznosti na probuzenecká hnutí v českém protestantismu a působením amerických misionářů, kteří přišli do Prahy r. 1880. Po vzniku Československé republiky v r. 1918 rozšířila svoji působnost i na Slovensko a
9 │ Duchovní stránka : protestantské církve (denominace) hlásící se k Jednotě bratrské Podkarpatskou Rus a přijala nové jméno Jednota českobratrská. Vzrůst počtu slovenských a polských členů vedl opět ke změně jména. Od roku 1967 se nazývá Církví bratrskou. . Církev bratrská klade důraz na autoritu Písma sv. Členem církve se člověk nestává na základě rozhodnutí rodičů, nýbrž poté, co uvěří, požádá o přijetí a je sborem přijat. Přijetí se děje po rozhovoru se staršovstvem veřejným vyznáním víry a slibem před sborem.Vedle plnoprávných členů tak má církev i členy přípravné. V církvi převládá křest dospělých, ale je umožněn i křest dětí. Narozené děti jsou obvykle svými rodiči přinášeny do společného shromáždění k požehnání. Rodiče při této dedikaci skládají slib odpovědné křesťanské výchovy. Křest jiných křesťanských církví je uznáván. Večeře Páně bývá v jednotlivých sborech zpravidla slavena jednou v měsíci. Hlavní poslání vidí církev v kázání a výkladu Božího slova. V zájmu duchovní jednoty se sbory řídí společnou ústavou, vyznáním, řádem a zásadami, přijatými celocírkevní konferencí, nejvyšším orgánem církve. Sbory této církve mají značnou nezávislost. Sbor vede staršovstvo a kazatel. V učení i bohoslužebném řádu se více méně shoduje s Českobratrskou církví evangelickou. Ani v této církvi není Panna Maria vzata na milost. Ježíš jako Bůh měl otcem Boha, ale prý neměl matky, proto pro Pannu Marii neužívají označení Matka Boží nebo Bohorodička.
Bratrská jednota baptistů Jednota Chelčického neboli baptistů je odnoží světového svazu baptistů. Počátky působení baptistů na území dnešní České republiky spadají do období poloviny 19. stol. Baptismus vznikl na půdě anglikanismu počátkem 17. stol., jako jeden z výrazů nespokojenosti s polovičatostí anglické reformace. Za jedinou a postačující normu učení a života pokládá baptismus Písmo sv. Důsledně je uplatněn princip obecného kněžství, odbouráno hierarchické uspořádání, všechny funkce může v zásadě vykonávat každý člen, kterého k tomu společenství vyzve a pověří. Všichni věřící mají v církvi stejná práva i povinnosti. Základní samostatnou jednotkou je místní sbor. Také v baptismu je dvojí členství. Vedle členů plných existují „čekatelé“ či „přátelé“, kteří ještě neučinili závazné rozhodnutí buď pro nízký věk (děti) nebo pro duchovní nezralost. Také jim církev poskytuje pastorační, katechetickou a jinou službu v očekávání, že se jednou rozhodnou přijmout křest a stanou se členy plnými. Baptisté hájí svobodu svědomí každého člověka. Každý sám za sebe je tak Bohu odpovědný a úplně svéprávný ve věcech svého nitra a svědomí. Svoboda
10 │ Duchovní stránka : protestantské církve (denominace) hlásící se k Jednotě bratrské svědomí a život z Boží milosti však nesmí být záminkou pro nezřízený život. Proto se ve sborech uplatňuje podle Písma sborová kázeň – počínaje napomenutím mezi čtyřma očima a konče vyloučením ze sboru. Vyloučený člen, který činil pokání a dokázal to změnou svého jednání, může být do sboru znovu přijat. Za své prioritní poslání považují nesení evangelia Ježíše Krista všem lidem. Křest u baptistů probíhá ponořením. Baptisté vůbec nekřtí malé děti, a pokud byl už někdo jako dítě jinde pokřtěn a požádá po obrácení o přijetí do jejich sboru, bývá znovu křtěn. Baptisté jsou totiž přesvědčeni, že víra a obrácení musí křtu předcházet. (Existují ale také sbory otevřené členům jiných církví, a od nich se po obrácení nepožaduje křest.) Bohoslužby u baptistů jsou civilní, jednoduché. Je to více méně improvizovaný sled modliteb, čtení z Písma, písní a kázání.
Evangelická církev metodistická Metodismus se hlásí k odkazu světové i české reformace. Původ má v Anglii v době úpadku anglikánské církve (poč. 18. stol.). Vše začal svým působením John Wesley, který založil klub studentů k pěstování zbožného života, v němž se četlo Písmo sv., vymezená doba se věnovala studiu, návštěvě nemocných apod. Pro tento pořádek byli členové klubu nazýváni metodisty. Wesley kázal všude, kde k tomu měl příležitost. S kázáním spojoval i rozsáhlou sociální činnost. Tyto důrazy jsou pro metodistickou církev příznačné dodnes: evangelizace a sociální činnost. John Wesley chápal svou práci jako misii uvnitř anglikánské církve a až dokonce svého života se považoval za jejího duchovního. Zákaz kázání a služby a odmítnutí vysluhování svátosti metodistům jej donutil, aby pro službu a misii v Americe ordinoval první spolupracovníky. Tak došlo k oddělení tohoto proudu křesťanství. Do českého prostředí se metodismus dostal na počátku 20. století. Věrouka se celkem shoduje s protestantskou. Věří se v božství Ježíše Krista a v Nejsvětější Trojici. Jediným pramenem víry je Písmo. Učení o očistci, vzývání svatých, uctívání ostatků a obrazů prohlašuje za vymyšlené a odporující Písmu. Svátosti připouští dvě: křest a večeři Páně. Křest je vysluhován nemluvňatům i dospělým. V bohoslužbě vyšel metodismus z anglikánské liturgie, kterou však zkrátil a zjednodušil. Jednotlivé metodistické církve mají svobodu samostatně utvářet svůj bohoslužebný život. V mravouce se řídí všeobecnými pravidly Wesleyovými z r. 1739. Podle nich se má pravý metodista varovat každého hříchu a neřesti; zakazuje mu: braní jména Božího nadarmo, znesvěcování dne Páně, opilství, hádky, různice, spory, soudění, mnohomluvnost; dále kupování a prodej
11 │ Duchovní stránka : protestantské církve (denominace) hlásící se k Jednotě bratrské pašovaného zboží, půjčování na lichvu, nelaskavé a neužitečné hovory o kazatelích a úřadech; odívání se zlatem a drahocenným šatem, pořádání a účast na zábavách, které neslouží Bohu, změkčilost a hovění si, atd. Povinností metodisty je konat milosrdné skutky a trpělivě nést životní kříž; dále účastnit se veřejných služeb Božích, biblických sdružení, kde se čte a vykládá slovo Boží, večeře Páně, rodinných i veřejných modliteb. Metodistické církve mají dvojí členství. Plným členem se člověk stává na základě osobní přihlášky, doprovázené svědectvím místní obce. Pokřtěné děti, zájemci a katechumeni mají členství přípravné do doby, než bude přijata jejich osobní přihláška. Členové neaktivní, kteří nedodržují své sliby a závazky, jsou předmětem zvláštní péče a nedošlo-li k nápravě, jsou po pěti letech vyloučeni. V pojetí církve souhlasí s ostatními protestanty. Kazatelé se mohou samozřejmě ženit. Struktura církve spočívá v systému konferencí (od farní až po generální), jejímiž členy jsou vždy rovným dílem duchovní a laici. Ve znaku mají otevřenou bibli, dále kalich, který věnčí trnová koruna a vavřínový list. připravila Blanka Ocovská
Použitá literatura: Pavel FILIPI, Křesťanstvo, Centrum pro studium demokracie a kultury 2001 Členské církve a křesťanská sdružení a hnutí, Ekumenická rada církví v ČR Odilo Ivan ŠTAMPACH, Nástin ekumenické teologie, Praha 1995 Josef KUBALÍK, Křesťanské církve v naší vlasti, Praha 1983
12 │Neuniklo nám
se v 19:05 scházíme na faře ↸ , abychom si společně přečetli část katechismu a povídali si o něm. Přibližně
Každou neděli
každé dva měsíce na tato setkání zveme i pátera Součka, abychom s ním probrali
.
případné nejasnosti
Komu jsou tato setkání určena?
Všem mladým ☺ z naší farnosti (18+). , kontaktujte prosím
Pokud byste se k nám rádi připojili
Liu Radovou (
℡721 40 20 05)
Anežka Pecková Lia Radová Vojta Rošický Martina a Veronika Víškovy
Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 100ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 22.8.2006. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.
