Mě síčn ík farn osti sv. Ba rtolom ěje 2 │ Informace o farnosti
5 2007 MARIÁNSKÝ MĚSÍC Vesel se, nebes Královno, aleluja – s touto slavnostní velikonoční písní, kterou nám zanechal známý barokní umělec Adam Václav Michna, vstupujeme do měsíce května, měsíce mariánského. Teologických pojednání o Panně Marii, modliteb k ní či výtvarných zpodobení se žádný smrtelník nedopočítá. Těch forem lidové zbožnosti, těch invokací a nádherných metafor! A těch zjevení – pravých i značně problematických… Myslím, že by si každý katolík měl najít svou cestu ke „své“ Panně Marii, tedy najít si k ní opravdový osobní vztah. Vzpomínám si, jak mi – coby malému chlapci – řekla jednou má maminka, že mám kromě ní ještě jednu maminku v nebi, Pannu Marii, a ta mi bude vždycky pomáhat. Pamatuji si toto prosté svědectví už přes třicet let, zatímco třeba mariánská dogmata opakovaně zapomínám. (Jsou čtyři. A poněvadž jsem si je právě oživil, rád je připomenu: Neposkvrněné početí, stálé panenství, Boží mateřství a nanebevzetí s tělem i duší.) V uplynulém měsíci dubnu se stalo mnoho zajímavého. O Velikonocích byl vzkříšen náš Pán, Ježíš Kristus. Jeho kyjské a černomostecké stádečko se vydalo na bohulibou špionáž do Komunitního centra v Nových Butovicích a následnou procházku Prokopským údolím. Ledaskdo zaznamenal i krátkodobou přítomnost zakladatelky našeho farního měsíčníku v domovské farnosti. V Anglii si už zvykla a vy si od ní můžete přečíst osobitou londýnskou reportáž. Za pozornost však jistě stojí i všechny další příspěvky.
Petr Střešňák
2 │ Informace o farnosti SV. BARTOLOMĚJ V KYJÍCH ÚTERÝ 8.5. 17.00 Nešpory K 17.15 Kursy Ω F STŘEDA 9.5. 16.00 Náboženství – pouze skupina B.Ocovské F Po mši sv. tichá eucharistická adorace do 18.30 ČTVRTEK 10.5 19.00 Biblická hodina (NOVÉ) F PÁTEK 11.5. 17.00 Svátek Výročí posvěcení katedrály Zj 21,9b-14 Lk 19,1-10 Po mši sv. májová pobožnost NEDĚLE 13.5. 10.45 6. NEDĚLE VELIKOOČNÍ Sk 15,1-2.22-29 Zj 21,10-14.2223 Jan 14,23-29 Sbírka na arcidiecézi poté Setkání farníků F Farní knihovna F 19.15 Setkání mladých nad katechismem F SV. LUDMILA VE CHVALECH STŘEDA 9.5 8.00 Modlitba sv. růžence K 21.00 Bibl. hodina II (Sk 13) B Svátost smíření Sv. Bartoloměj – pátek, neděle: ½ h. přede mší sv.; sv. Ludmila – čtvrtek, neděle: ½ h. přede mší sv., sobota: od 17 hod.; Galerie 14; sv. Anna; Povýšení sv. Kříže ½ h. přede mší sv.
ČTVRTEK 10.5. 8.30 Po mši sv. májová pobožnost 11.5. 18.30 PÁTEK Po mši sv. májová pobožnost 19.15 Bibl. hodina (1Král 1) Fs SOBOTA 12.5. 18.00 Po mši sv. májová pobožnost;pak eucharistická adorace do 19.30 NEDĚLE 13.5. 8.30 SV. ANNA V SATALICÍCH SOBOTA 12.5. 9.00 Přede mší sv. májová pobožnost POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE VE VINOŘI Úterní mše sv. nebude NEDĚLE 13.5. 9.00 SÍDLIŠTĚ ČERNÝ MOST GALERIE 14, Nám. Plk. Vlčka 686 NEDĚLE 13.5. 18.00 (K….kostel, F….fara, Fs….farní sál, B….byt) Finanční příspěvek na rekonstrukci své fary můžete poukázat na účet farnosti u České spořitelny č. 10204349/0800. Variabilní symbol si, prosíme, domluvte s P. Ladislavem (dárci z farnosti mají v.s. ve formátu 6xx), nebo uveďte své RČ. Potvrzení pro odpočet z daňového základu bude na přání vystaveno. Pán Bůh zaplať! Celkový stav: 9 000,- Kč Všem dárcům Pán Bůh zaplať!
Svatojánská sbírka na arcidiecézi V neděli 13.5. bude vykonána sbírka na potřeby arcidiecéze. V loňském roce bylo vybráno celkem 470 461,- Kč. Celá sbírka byla použita jako příspěvek na provoz Arcibiskupství pražského v oblasti správy diecéze – zejména na úhradu bohoslužebných potřeb, výdajů spojených s tiskem publikací a Zpravodaje, na úhradu nezbytných služeb (poštovné, telefonní poplatky, atp.).
3 │ Informace o farnosti Nepřítomnost ve farnosti Od pondělí 7.5. do středy 9.5. budu na návštěvě varhanářské firmy ŠKRABL ve Slovinsku a k zastižení pouze na mobilním telefonu – jen v neodkladných a naléhavých záležitostech. Veškerý můj program v tyto dny ve všech našich farnostech tím pádem odpadá. Děkuji za pochopení. P. Ladislav
Malé Kbely Kousek na sever od naší farnosti je malá víska zvoucí se Kbely. Donedávna známá především obrovským množstvím soustředěného vojska a techniky, my vojáci v záloze o tom víme své. Nikdy jsem netušil, kolik tam vlastně žije lidí. Někdy skoro před třiceti léty byly jakési snahy vytvořit snad ze staré stodoly modlitebnu – kapli – kostelík. Pro tehdejší poměry pro mne zcela nevídaný pohled, zapálení a čin. Přiložil jsem i já ruku k dílu, ale zřejmě, že to nebylo seshora, ale zespoda, výsledek se nedostavil. Několik let pominulo, poměry se změnily a hle, sv.Alžběta (té je kostel zasvěcen) v plné kráse. Měl jsem čest se zúčastnit 1.sv.příjímání dětí – bylo jich 16, no považme , kluci i děvčátka, podle odění snad malé šlechtičny ! Kromě tradičních atributů této slavnosti spolu s vyparáděnými příbuznými, ale i ochotnou mladou katechetkou, včetně svíček, které chlapci umně ještě před zapálením zlámali ( zvláštní, že se žádné dívence toto nepoštěstí) byla slavnost jaksepatří. Bože chraň tato dítka a stůj při nich. Byv přítomen danému času a místu jsem sobě konstatoval, při vědomí tužeb a pohnutek pro budování Komunitního centra v Praze 14 a při vzpomínce na prohlídku KC v Praze 13, co vše je třeba, aby se věc podařila. Asi nejspíš Boží vůle, skutečná potřeba a pak taky lidské nasazení a v neposlední řadě i místo a prostředky. Myslím, že důležitý je kříž, jasný a zřetelný, aby bylo všem jasné, oč jde a ne oč nejde. Zde si dovoluji nabídnout svůj pohled, že možná malý kostelík „naplněný“ Boží přítomností a lidskými srdci je víc než složitý půdorys s podzemními garážemi, technickými finesami a drahými složitostmi, kde se lidé možná tak dlouho hledají až se minou. Ke kostelíku náleží jakési propojení s mateřinkou ( neprošel jsem to, sic o sv.přijímání tam bylo příliš rušno), malý parčík s hřišťátkem, zkrátka to, odkud se kráčí dál do života a to přes kostel. Kostel. Tak vzácné slovo, skoro se mi jej ani nechce vzdáti pro ona cizí slova – komunitní centrum…. Martin Pecka
4 │ Rozhovor
HRÁL NA VARHANY A JÁ ŠLAPALA MĚCHY… Anděla Melicharová (An): Je mi 38 let. Pocházím z Radošovic u Vlašimi. Gymnázium jsem absolvovala ve Vlašimi. Nástavbové studium obor radiologický asistent v Praze. Pracuji v ÚVN ve Střešovicích jako radiologický asistent.
Adolf Melichar (Ad): Je mi 40 let, narozen v Praze, do svých 18.let jsem žil v K. Varech, kde jsem maturoval na gymnáziu. Na konzervatoři v Praze jsem vystudoval obor varhany a na AMU dirigování. Nyní pracuji jako sbormistr ve Státní opeře Praha.
Máme 3 děti ve věku 15, 13 a 11 let. Jednoho křečka a 5 rybiček.
Jak dlouho jste spolu a jak jste se poznali? An: Jsem 16 let vdaná. S manželem jsme se poznali v jednom malém kostele u K.Varů. On hrál na varhany a já jsem šlapala měchy.
Jak jste se dostali k víře? An: K víře mě vedli moji rodiče. Ad: K víře jsem byl veden od dětství, nejprve jsem v kostele zlobil, poté ministroval a nakonec v pozdní pubertě začal varhaničit (hrál jsem na klavír od 5 let a cvičil jsem nerad, jako všechny
5 │ Rozhovor děti).Varhany také sehrály svou úlohu při našem seznámení(viz manželka). Jak dlouho chodíte ke sv. Bartoloměji, jakým způsobem jste se do této farnosti dostali? An + Ad: V r. 1995 jsme se přistěhovali na sídliště Černý Most.A ihned jsme se stali pravidelnými „chodiči“, nebo také „kůrovci“ u sv. Bartoloměje. Jak a kdy jste se stal varhaníkem vůbec a v naší farnosti? Ad: Od r.1995 jsem vypomáhal a přibližně 4 roky již hraji v neděli a ve svátek v Kyjích nastálo. Jaký je váš vztah k moderní hudbě? Ad: Hudbu dělím pouze na dobrou a špatnou, někdy i gregoriánský chorál je až překvapivě moderní. Nestává se vám, že už je vám všechna ta hudba protivná a raději byste se pustil do něčeho jiného, popřípadě v kostele si jen tak v klidu sedl do lavice a nemusel se o nic starat? Ad: Bohoslužbu při které neprovozuji hudbu si samozřejmě představit dovedu, ale
mnohem spokojenější když mohu hrát.
jsem,
Jaké je to mít manžela varhaníkem a vůbec hudebníkem? An: Žena hudebníka je tak trochu muzikantská Liduška večery bez manžela. Hrajete také na něco? An: Na hudební nástroj nehraji. Jaké jsou vaše záliby a oblíbené činnosti? An: Ráda se starám o květiny, telefonuji a čtu. Ad: Mimo práci a rodinu, rád čtu, jezdím na kole a chodím po horách. Máte nějaké přání, na jehož realizaci dosud chyběl čas nebo prostředky? An: Největší zálibou je moje rodina. A s ní souvisí i mé největší přání vychovat naše děti tak, aby každý den děkovaly Bohu, že jsou rády na světě. Ad: Žádné velké přání nemám a ta malá si snažím plnit postupně každý den. Máte nějaké oblíbené životní úsloví, podle kterého se řídíte? Ad: Co nechceš aby jiní činili tobě, nečiň ty jim.
6 │ Duchovní stránka
CO PRO TEBE ZNAMENÁ EUCHARISTIE? Mystické zážitky Cataliny Rivas, bolivijské stigmatizované mystičky, pro nás mohou být velkou inspirací pro živou účast na velké události naší spásy, která se zpřítomňuje ve mši svaté. Když jsem o slavnosti Zvěstování vstoupila do kostela, arcibiskup a kněží vycházeli ze sakristie. Matka Boží mi řekla sladkým, ženským hlasem: Dnes je den, kdy se ti dostane naučení. Chci, aby ses dobře usebrala, aby ses o to, co prožiješ, mohla podělit s celým lidstvem. První věcí, které jsem si všimla, byl sbor krásných hlasů, které zpívaly zdálky. Chvílemi se hudba blížila a pak vzdalovala jako šum větru. Arcibiskup začal mši svatou, a když dospěl k úkonu lítosti, Maria mi řekla: Pros Pána z hloubi duše, aby ti odpustil hříchy, kterými jsi ho urazila. Tak se budeš moci důstojně účastnit na velkém privilegiu, jakým je mše svatá. Pomyslela jsem si: – Jsem přece ve stavu milosti, včera jsem se vyzpovídala. Matka Boží odpověděla: Myslíš, že jsi od včerejška Pána v ničem neurazila? Dovol, abych ti připomněla několik věcí (...) A ty říkáš, že jsi Boha nezranila? Přišla jsi na poslední chvíli, kdy již celebrující vycházel, a chceš se účastnit mše svaté bez předchozí přípravy... Proč všichni přicházíte až na poslední chvíli? Máte přijít dříve, modlit se, aby vám Pán seslal Ducha Svatého, aby vás obdařil pokojem a očistil vás od ducha tohoto světa, od vašich nepokojů, problémů a roztržitosti. On vás uschopní, abyste mohli prožívat tyto tak svaté okamžiky (...) To je přece ten největší zázrak. Přišli jste prožít okamžik, kdy vám nejvyšší Bůh dává svůj největší dar, a vy si toho neumíte vážit. Když zaznělo „Sláva na výsostech Bohu“, Matka Boží řekla: Veleb a blahoslav
z celé své lásky Nejsvětější Trojici a uznej, že jsi jedním z jejích stvoření. Začala liturgie slova a Maria mi poručila, abych opakovala po ní: Pane, dnes chci naslouchat Tvému slovu a přinášet hodně ovoce. Prosím, aby Tvůj Duch očistil mé srdce, aby v něm Tvoje slovo vzrůstalo a rozvíjelo se. Potom Nejsvětější Panna řekla: Chci, abys rozjímala o čteních i o homilii. Pamatuj si, že to, co říká Písmo, se nevrací, dokud nevydá plodu. Budeš-li pilně naslouchat, část z toho, co uslyšíš, v tobě zůstane. Musíš se snažit, aby sis celý den připomínala ta slova, která na tebe zapůsobila. Někdy to mohou být dva verše, jindy četba celého evangelia, a někdy jen jediné slovo. Vychutnávej je během dne a stane se částí tebe. Život se změní, jestliže dovolíme, aby Boží slovo proměňovalo naši osobnost. Při obětování Matka Boží řekla: Modli se takto: – Pane, obětuji se ti taková, jaká jsem, všechno, co mám a co mohu. Všechno vkládám do Tvých rukou. Všemohoucí Bože, pro zásluhy Tvého Syna, proměň mne. Prosím Tě za svoji rodinu, za všechny lidi, kteří bojují proti nám, za ty, kteří se svěřili do mých modliteb. Najednou začaly z lavic vstávat postavy, které jsem dříve neviděla. Vypadalo to, jako by z nejbližšího sousedství z každé osoby v katedrále povstala jiná osoba a brzy se chrám zaplnil mladými, krásnými lidmi. Byli oblečeni do bělostných šatů. Všichni šli do hlavní lodi a pak směrem k hlavnímu oltáři. Matka Boží řekla: Dívej se, to jsou andělé
7 │ Duchovní stránka strážní každé z těch osob, které jsou v kostele. Tvůj anděl strážný odnáší tvé dary a tvé prosby před Pánův oltář. Část z nich nesla jakoby zlatou misku s něčím, co zářilo čistým zlatým světlem. Nejsvětější Panna mi řekla: To jsou andělé těch, kteří obětují mši svatou na mnoho úmyslů a kteří jsou si vědomi, co to znamená slavit mši svatou. Oni mají Pánu co dát. Obětuj v tomto okamžiku Pánu sama sebe (...) Daruj mu své bolesti, naděje, smutky, radosti a prosby. Pamatuj, že mše svatá má nekonečnou cenu. Proto buď štědrá v obětování i v prosbách. Za prvními anděly šli ti, kteří měli ruce prázdné. Matka Boží mi řekla: To jsou andělé těch, kteří jsou zde přítomni, ale nikdy nic neobětují. Nemají zájem na prožívání každého okamžiku mše svaté a nemají dar, který by chtěli přinést k oltáři. Na konci průvodu byli andělé, kteří byli velice smutní, měli ruce sepjaté k modlitbě, ale sklopený zrak. To jsou andělé strážní těch, kteří přišli jen z povinnosti, bez touhy účastnit se mše svaté. Andělé jsou smutní, protože nemají, co by složili k oltáři kromě svých modliteb (...) Nezarmucuj svého anděla strážce. Pros o mnoho, ale nejen pro sebe, pro všechny. Pamatuj, že oběť, která se Pánu nejvíce líbí, je celopal, kdy obětuješ Pánu sebe sama, aby tě Pán mohl proměnit skrze své zásluhy. Co můžeš obětovat sama za sebe? Nicotu a hřích. Otci se líbí ty oběti, které jsou spojeny se zásluhami Ježíše Krista. Po skončení preface věřící zpívali „Svatý, svatý...“ Všechno za celebrantem zmizelo a po jeho levé straně se objevily tisíce andělů. Byli oblečeni do tunik. Všichni poklekli s rukama složenýma k modlitbě, klaněli se, vzdávali Pánu čest. Bylo slyšet krásnou hudbu, jako by mnoho sborů zpívalo: Svatý, svatý, svatý...
V okamžiku proměňování, zázrak nad zázraky. Za arcibiskupem se objevil veliký zástup. Byli oděni jako andělé. Jejich tváře zářily radostí. Mohlo by se zdát, že to byli lidé různého věku, ale tváře měli všichni šťastné. Všichni poklekli. Matka Boží řekla: To jsou všichni svatí a blahoslavení. Jsou mezi nimi duše tvých příbuzných, které se už těší z patření na Boha. Pak jsem spatřila Matku Boží, jak klečí napravo krok za celebrantem. Dívala se se sepjatýma rukama s úctou na celebranta. Odtamtud mi tiše řekla: Udivuje tě, že vidíš Marii za arcibiskupem? Tak je to správné. Se vší láskou, jakou mi můj Syn dal, nikdy mi nedal důstojnost kněze – dar kněžství zpřítomňovat denně eucharistický zázrak. Proto mám hlubokou úctu ke kněžím a k zázraku, jaký Bůh uskutečňuje jejich službou. Proto musím klečet zde za nimi. Před oltářem se objevily stíny lidí v šedých barvách s pozdviženýma rukama. Maria řekla: To jsou blahoslavené duše v očistci, které čekají na vaše modlitby, aby se naplnilo jejich očištění. Nepřestávejte se za ně modlit. Ony se modlí za vás, ale nemohou se modlit za sebe. Modlete se, aby mohly být s Bohem a těšit se věčně v jeho přítomnosti. Maria dodala: Vidíš, že jsem celý čas zde. Lidé mě hledají na místech, kde jsem se zjevila. To je dobré pro milosti, které tam obdrží. Ale během žádného zjevení, na žádném jiném místě nejsem více přítomná než při mši svaté. Zde mě vždy najdeš – u paty oltáře, kde se slaví Eucharistie. U paty svatostánku setrvávám s anděly, protože vždy setrvávám u Ježíše (...) Pomysli, že jsou lidé, kteří jsou v tomto okamžiku roztržití a baví se. S lítostí musím říct, že jsou lidé, kteří stojí se založenýma rukama, jako by Pán byl někdo, kdo je jim rovný. Řekni všem lidem, že člověk není nikdy více člověkem, než když padá před Bohem na
8 │ Duchovní stránka kolena. Celebrant vyslovil slova proměňování. I když byl člověkem normálního vzrůstu, náhle začal růst a naplnil se nadpřirozeným světlem, které nabývalo zvláštní síly kolem jeho tváře. Proto jsem nemohla vidět jeho rysy. Když pozvedl Hostii, měl na rukou znaky, které zářily světlem. Byl to Ježíš! Hostie začala růst a stala se velkou. Byla na ní tvář Ježíše, který se díval na svůj lid. Chtěla jsem sklonit hlavu, ale Maria mi řekla: Nedívej se dolů. Zahleď se na něho a opakuj slova z Fatimy: „Pane, věřím, klaním se Ti. Doufám v Tebe a miluji Tě. Prosím Tě o odpuštění za ty, kteří nevěří a neklanějí se Ti, nedoufají v Tebe a nemilují Tě“. Řekni mu, jak velice ho miluješ a klaněj se Králi králů. Zdálo se mi, jako bych byla jedinou osobou, na kterou se dívá z veliké Hostie, ale porozuměla jsem, že se s tak bezmeznou láskou dívá na každou osobu. Když celebrant položil Hostii na oltář, nabyl opět normálních rozměrů. Když vyslovil slova proměňování vína, spatřila jsem Ježíše ukřižovaného: mohla jsem nazírat na jeho tvář, zraněná ramena a rozdrásané tělo. Na pravé straně hrudi měl ránu, ze které vytékala krev a něco jako voda, ale bylo to něco zářícího. Vypadalo to jako paprsky světla, které směřovaly k věřícím. Matka Boží mi řekla: To je zázrak zázraků. Pán není spoután ani časem, ani prostorem. V okamžiku proměňování je celé společenství u paty kříže na Kalvárii ve chvíli ukřižování. Když jsme se měli modlit Otče náš, promluvil ke mně Ježíš poprvé: Počkej, chci, aby ses modlila z nejhlubšího nitra, z jakého vůbec můžeš volat. Připomeň si osoby, které tě v životě nejvíce zranily a způsobily ti největší křivdu, abys je mohla
obejmout a říct jim: »Ve jménu Ježíše Krista vám odpouštím a přeji vám pokoj. Ve jménu Ježíše Krista prosím, abyste mi odpustili a přáli pokoj.« Jestliže ta osoba zasluhuje pokoj, obdrží ho. Jestliže se pro něho nedokáže otevřít, vrátí se do tvého srdce. Ale nechci, abys obdržela nebo nabízela pokoj, jestliže nejsi schopna odpustit a zakusit nejdříve pokoj ve svém srdci. Mysli na to, co děláš. Jestliže můžeš odpustit, ale nedokážeš zapomenout, kladeš překážky Božímu odpuštění. Říkáš: – Odpouštím jen tak, jak jsem schopná odpouštět, nic víc. Nadešel okamžik svatého přijímání. Když arcibiskup přijal svaté přijímání, Matka Boží mi řekla: Opakuj za mnou: – Pane, požehnej kněžím, očisti je, miluj je, pečuj o ně, pomáhej jim svou láskou. Lidé začali vycházet z lavic a přistupovat ke svatému přijímání. Pán mi řekl: Počkej chvíli, chci, abys něco spatřila. Vnitřní impulz obrátil moji pozornost k jedné osobě, která se přede mší svatou zpovídala. Když kněz položil svatou Hostii na její jazyk, tuto osobu zachvátilo světlo, které postupně zaplavilo celou její postavu. Pán řekl: Hle, jak se raduji, když objímám duši, která přichází s čistým srdcem, aby mě přijala. Ježíšův hlas byl hlasem šťastné osoby. Když jsem šla přijmout svaté přijímání, řekl mi: Poslední večeře byla okamžikem největší blízkosti se mnou. V té hodině jsem ustanovil něco, co by v lidských očích mohlo být pokládáno za největší omyl: stal jsem se vězněm lásky, když jsem ustanovil Eucharistii. Chtěl jsem zůstat s vámi až do konce světa, protože moje láska nemohla snést, abyste byli sirotci, vy, které miluji více než vlastní život. Když jsem se vrátila na místo, Pán mi řekl: Poslouchej! Za chvíli jsem uslyšela
9 │ Duchovní stránka modlitbu ženy přede mnou, která právě přijala svaté přijímání. Ježíš řekl smutným hlasem: Slyšela jsi její modlitbu? Ani jednou neřekla, že mě miluje. Ani jednou mi nepoděkovala za dar, který jsem jí dal, když jsem tak ponížil své božství, abych ji přitáhl k sobě. Ani jednou neřekla: – Děkuji Ti, Pane! Byla to jen samá litanie proseb. A tak to dělají skoro všichni, kteří mě přijímají. Z lásky jsem umřel a vstal z mrtvých. Z lásky čekám na každého z vás, z lásky s vámi zůstávám (...) Ale vy si neuvědomujete, že potřebuji vaši lásku. V této pro duši tak vznešené chvíli jsem žebrákem lásky. Když měl celebrant udělit požehnání, Matka Boží mi řekla: Dej pozor, děláš jakési divné znamení místo znamení kříže. Pamatuj, že toto požehnání může být tím posledním, které dostáváš z kněžských rukou. Když vyjdeš z kostela, nevíš, jestli budeš mít ještě příležitost obdržet požehnání od jiného kněze. Tyto posvěcené ruce udělují požehnání ve jménu Nejsvětější Trojice. Dělej proto znamení kříže s úctou, jako by to mělo být poslední ve tvém životě. Ježíš mě prosil, abych s ním po mši svaté několik minut zůstala. Nevycházej spěšně, když mše svatá skončí. Zůstaň na chvíli v mé společnosti, raduj se z ní a dopřej mi, abych se mohl radovat z tvé společnosti. Zeptala jsem se ho: „Jak dlouho zůstáváš s námi po svatém přijímání?“ Odpověděl mi: Tak dlouho, dokud ty chceš zůstat se mnou. Budeš-li ke mně promlouvat celý den, budeš se na mě obracet při plnění svých povinností, budu ti naslouchat. Já jsem s tebou vždy, to jen ty mě opouštíš. Vycházíš po mši ven a myslíš, že povinnost skončila. Nemyslíš na to, že bych chtěl sdílet tvůj rodinný život alespoň v den Páně (...) Vím vše, čtu
nejskrytější tajemství lidských srdcí a úmyslů. Ale raduji se, když mluvíš se mnou o svém životě, když mi dovoluješ, abych se ho účastnil jako člen rodiny nebo jako nejbližší přítel. Kolik milostí člověk ztrácí, že mi nedopřává místo ve svém životě! Ježíš mi řekl: Měli byste v ctnostech převyšovat anděly a archanděly, protože oni nemají to potěšení přijímat mě jako pokrm. Oni mají jen kapky milosti, a vy máte celý oceán. Jindy mi Ježíš řekl s bolestí, že lidé se s ním setkávají jen ze zvyku. Tato rutina způsobuje, že někteří jsou zcela lhostejní a vlažní, že nemají Ježíši co říct. Řekl mi, že je i mnoho posvěcených osob, které ztratily své nadšení pro to, být zamilovány do svého Pána, a chápou své poslání jako zaměstnání. Mluvil také o lidech, kteří ho přijímají zcela bez ovoce. Přijímají každý den. Tráví několik hodin na modlitbách, ale v jejich životě se neuskutečňuje žádná proměna. Dary, jaké přijímáme v Eucharistii, by měly přinášet ovoce obrácení, růstu v ctnostech a ve skutcích milosrdenství. (úryvky ze zápisů Cataliny Rivas, viz článek v časopise Světlo 2-2007)
připravil V. Janíček
10 │ Duchovní stránka
JEDNOTA CÍRKVE „Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, když jsi mi je dal, aby byli jedno jako my. Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.“ (J 17,11;2023) Těchto několik veršů z Kristovy velekněžské modlitby, kterou pronáší před svým zatčením, nám ukazuje, jak mnoho Pánu záleží na jednotě jeho učedníků. Po více jak roce, kdy se na stránkách Natanaela N. B. seznamujeme s nejrůznějšími křesťanskými církvemi, vidíme, jak málo z ní zbylo. Od prvního velkého rozdělení v polovině 11. stol. se spirála roztáčí stále víc a více. Uvažme, že protestantských denominací jsou už tisíce! A důvody? Teologické či morální? Ty morální přinášejí spíše kritiku než rozdělení. Potíže působí věrouka. Nebudu se teď znovu pouštět do detailů, ale vzpomínám si na jednu knihu, kterou před časem sháněl můj zpovědník. A protože jsem věděla, že on nečte jen tak něco, též jsem si ji koupila a vřele ji dnes doporučuji. Jmenovala se: Naše cesta do katolické Církve. Manželé Hahnovi v ní popisují bolestnou cestu od kalvinisticko-presbyteriánského vyznání ke katolické víře. Opírají se přitom o znalost Bible, která by měla být pojítkem mezi všemi křesťany. Nejprve se snaží „pomoci“ katolíkům, nakonec vedou „boj“ na půdě protestantské. Na prvních stránkách této knihy čteme výpověď Scotta Hahna: „Schválně jsem se soustředil na katolíky, protože jsem s nimi měl soucit a trápil jsem se kvůli jejich omylům a pověrám. Když jsem vedl kroužky studia Bible pro středoškoláky, strategicky jsem zaměřoval svou výuku k tomu, abych působil na mladé katolíky, kteří, jak jsem pociťoval, byli tak ztracení a zmatení. Zvláště jsem byl překvapený a vyděšený jejich lhostejností – nejen vůči Bibli, ale i vůči tomu, co učí jejich vlastní Církev. Z nějakých důvodů prostě neznali ani základy svého katechismu.“ Nebudu líčit celý obsah této knihy, ale dovolím si ještě použít kousek z její závěrečné části: „Rádi bychom vás vyzvali a povzbudili, naši drazí katoličtí bratři a sestry, abyste se snažili prohlubovat znalost obsahu své katolické víry, která vám byla svěřena jako posvátné dědictví. Studujte a poznávejte ji kvůli svým bližním a také kvůli sobě, abyste věděli, čemu věříte a proč tomu věříte. Denně berte do rukou Písmo a čtěte si v něm. Je to inspirované a neomylné Boží slovo, napsané pro vás – tak jak tomu neustále učí katolická Církev a tak jak nejnověji potvrdil Druhý vatikánský koncil. Věřte tomu, co čtete. Sdílejte to. Modlete se to. Učte se Božímu Slovu nazpaměť. Ponořte se do něj jako do horké koupele. Učte se mu dobře, abyste ho mohli
11 │ Duchovní stránka ve větší plnosti žít a s větší radostí se o něj mohli dělit. Jedině tak se stane vaše víra nakažlivou. Je nesmírně potřeba více katolíků, z nichž bude jejich víra vyzařovat! Současně s Biblí berte často do rukou světový Katechismus katolické Církve a pročtěte ho od začátku až do konce – alespoň jedenkrát. Je nepostradatelný pro uskutečňování učení Druhého vatikánského koncilu. Nejdůležitějším poselstvím Druhého vatikánského koncilu je nepochybně „všeobecné povolání ke svatosti“. Ve své podstatě to znamená, že všichni katoličtí křesťané, nejen řeholníci, řeholnice či kněží, jsou povoláni k tomu, aby se stali svatými. To vyžaduje po každém z nás, abychom hlavní prioritu přisoudili modlitbě – a to modlitbě každodenní. Jako lidé, podílející se na životě západní civilizace, se často cítíme příliš zaneprázdněni na to, abychom udržovali a rozvíjeli náš vnitřní život – ale jako katolíci víme, že to je absolutně nejpodstatnější, a má to mít přednost před vším ostatním. Udělejte si pro sebe „životní plán“, tak aby v něm modlitba měla své pevné místo. Možná se to zdá snadné, ale někdy je to skutečně těžké – ačkoliv nikdy tak těžké jako život bez každodenní modlitby. Základem katolického života musí být svátosti, zvláště eucharistie. Sami to nezvládneme. Kristus to věděl, proto ustanovil tato svátostná tajemství, aby nám dával svůj vlastní Boží život a sílu. Musíme být opatrní, abychom nepřijímali svátosti nedbalým způsobem. Nejsou to žádné magické nebo mechanické prostředky, které by nás učinily svatými, když chybí naše osobní víra a snaha. Katolík nemůže projít eucharistickou liturgií jako auto, které projíždí mycí linkou. Takhle to prostě nefunguje. V posledních letech ztratila katolická Církev doslova miliony členů, kteří odešli k fundamentalistickým a evangelikálním denominacím a sdružením. Nebojme se vidět věci tak, jak skutečně jsou: Mnozí z těchto nekatolíků nás zahanbují. S Biblí v ruce a s velkým nadšením vykonají s menšími prostředky více práce než katolíci, kteří jsou sice v plnosti víry katolické Církve, ale přitom jsou zcela zesláblí bez jakékoli duchovní energie, anebo velmi tvrdě spí. S mnoha nekatolíky sdílíme velmi mnoho, zvláště co se týče pravdy o Kristu, jak o tom píše Písmo – ale to, co postrádají, není nic menšího než skutečná a podstatná přítomnost Krista v eucharistii. Jednoduše řečeno: oni studují menu, zatímco my se těšíme z Pokrmu! A často ani naznáme ingredience, takže nejsme schopni se vůbec rozdělit o recept. Bůh otcovsky pečuje o svou rodinu v jedné Církvi. Jak by asi ostatní nazvali někoho, kdo je otcem více rodin? Pravděpodobně by o něm řekli, že to je darebák, nebo ještě něco horšího. Otec je oslaven jednotou své rodiny, muž je zostuzen, když jsou jeho děti od něj odloučeny. Skutečná jednota znamená též jednotu života, která je vyjádřena jednotou ve víře a v činech. připravila Blanka Ocovská Použitá literatura: Scott a Kimberly HAHN, Naše cesta do katolické Církve, Miles Jesu 2000
12 │ O svatých NAŠI SOUČASNÍ KANDIDÁTI OLTÁŘNÍ ÚCTY ARCIDIECÉZE PRAŽSKÁ Kardinál Josef Beran (z. 1969) – arcibiskup pražský; svou obětavostí a pokorou významně prospěl církvi doma i v exilu. Diecézní část procesu, který probíhá od počátku 90. let, je před uzavřením, nedávno proběhly výslechy posledních svědků. Jan Evangelista Urban (z. 1991) – provinciál františkánů; projevil mnoho osobní statečnosti při vydávání svědectví života podle evangelia v době pronásledování církve. Proces v diecézi byl zahájen roku 2000 a dosud pokračuje. Bedřich a druhové (z. 1611) – 14 františkánských bratří, zavražděných pro svoji víru při vpádu Pasovských. Proces začal roku 1947 a v římské fázi byl z důvodů problémů s totalitním režimem přerušen. Obnoven byl v roce 1993. DIECÉZE KRÁLOVÉHRADECKÁ Eliška Pretschnerová (z. 1993) – provinciální a generální představená České provincie Kongregace Školských sester sv. Františka. V nejprostší i vrcholné službě se projevovala její láska k církvi, ke kongregaci, sestrám. Jako žena hluboké víry statečně překonávala pronásledování církve. Beatifikační proces v diecézi byl právě ukončen a všechny dokumenty jsou připra-vovány k odeslání do Říma.
13 │ O svatých DIECÉZE LITOMĚŘICKÁ Kardinál Štěpán Trochta (z. 1974) – biskup, diplomat, propagátor salesiánského díla, stavitel, dvojnásobný vězeň, společenský člověk, teolog i dělník, věrný Kristu a církvi. Proces dosud nezačal, usilovně jej připravuje česká salesiánská provincie. ARCIDICÉZE OLOMOUCKÁ Antonín Cyril Stojan (z. 1923) – arcibiskup olomoucký, lidumil, který zanechal pověst svatosti jako apoštol křesťanské lásky a jednoty církve. Řízení o beatifikaci velmi pokročilo, v Římě už byla vypracována „Pozice o jeho hrdinských ctnostech“ a nyní čekáme na schválení zázraku na jeho přímluvu.
Ignác Stuchlý (z. 1953) – salesián, vzor víry v každodenním životě nejen pro řeholníky a kněze, ale i pro pedagogy a rodiče. Proslul optimistickým postojem v těžkých dobách nacistické a komunistické totality. Proces už pokračuje v Římě a jsou zaznamenávána vyslyšení na jeho přímluvu.
14 │ O svatých Antonín Šuránek (z. 1982) – dlouholetý spirituál olomouckého kněžského semináře, který v těžkých dobách českého národa (za nacismu a komunismu) vychoval mnoho vzorných kněží s ideálem následovat zcela a za každých okolností Krista. I o něm v Římě nyní vypracovávají příslušnou Pozici o ctnostech a v Olomouci registrují vyslyšení proseb na jeho přímluvu. Anna Zelíková (z. 1941) – sedmnáctiletá karmelská terciářka, která zasvětila celý život Bohu a obětovala se jako dobrovolná oběť smíru za duše a za hřích potratu. V Římě nyní vzniká Pozice o tomto jejím svědectví. Bylo zaznamenáno již několik nevysvětlitelných uzdravení na její přímluvu. DIECÉZE BRNĚNSKÁ Vojtěcha Hasmandová (z. 1988) – provinciální představená Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, vzor laskavosti, moudrosti a statečnosti během vězení i řízení kongregace v těžkém totalitním období. Proces, jehož brněnská část skončila, pokračuje nyní v Římě. Jan Bula (z. 1952) – diecézní kněz, nevinná oběť komunismu. Během tzv. babické provokace byl na základě vymyšleného obvinění odsouzen a popraven. Diecézní část procesu, který začal v roce 2004 pokračuje výslechy svědků. Podle Katolického týdeníku připravil Petr Střešňák
15 │ Reportáž
Jaký je vlastně Londýn? Domy, to jsou dvoje hlavní dveře (do přízemí a prvního patra), krby s úžasnými exhalacemi, okna na šrouby místo kliček a bez záclon (mám těm lidem, co koukají do domu, zamávat?), užší a vyšší schody (už jsem se tu několikrát skoro “rozplácla“), každodenní leštění koupelny, žádné konferenční stolky - a ty jídelní bez ubrusu, neustále běžící televize. Ulice s věčně se povalujícími odpadky. K pohodlnosti obyvatel se pytle nevážou, ale prostě nahází na ulici. Co na tom, že tu trochu víc fouká? Doprava “hustě přehustá”- a stejně tu všichni chodí na červenou. Ale tak, aby provoz plynul v zájmu obou stran. Kupodivu, s rostoucím provozem roste i disciplinovanost řidičů. S chodci je to občas problém. - V Praze jsem si nemohla zvyknout, že auta jezdi po pravé straně! Muzikanti v přelidněném metru. Autobusy na znamení. Nečekající řidiči a věčně dobíhající pasažéři - i když autobus do centra jede každou druhou minutu. Doubledeckery nezrušily (úžasný výhled!), jen jezdí modernější (pár exemplářů těch originálních jezdi na lince kolem nejvýznamnějších míst města - něco jako pražská tramvaj č.91. Ovšem zde platíte normální jízdné.) Staré měrné jednotky - míle, yardy, inche, oozy a pinty. Jak praktické! Obyvatelé všech národností a vyznání. Místní farnost Panny Marie a sv. Josefa je čtyřikrát větší než sv.Bartoloměj; tomu odpovídá šest nedělních mší a přítomnost tří kněží. Nedávno tu proběhlo jakési sčítání lidu: je zde zastoupeno 91 národností!! (pokračování na str. 16)
16 │ Reportáž (pokračování ze str. 15)
Naprosto jiný školský systém obsah a metody výuky, prázdniny. A školní uniforma, samozřejmě. Výchova liberální. Prakticky to vypadá asi takto: “Nedělej to. Nedělej to! Povídám ti: Nedělej to! Chceš jít sedět na schody?” Dalšími tresty jsou například odchod do svého pokoje na určitou dobu či do postele o určitý čas dřív. Obchody? Všudypřítomné. Jídlo? Jakbysmet. Tak všudypřítomné, že snad právě zde se člověk naučí střídmosti. Londýn, to je NEVER - ENDING CITY, čili nekončící město. Samé busy, busy, busy, domy, domy, domy, lidi, lidi, lidi a shopy, shopy, shopy. Aspoň jednou za měsíc musím z města ven, jinak bych tu zcvokla! Ale jsou tu úžasná muzea. A zadarmo. A památky? Jednou jsem šla na vyhlídkovou věz, a byla jsem zděšena! Už chápu, proč se říká “Praha zlatá, …” Ale není to zas tak strašné! Politika? Místní i domácí stačím sledovat jen v titulcích. Princ Harry jde do Iráku. To je docela sebevražda, ne? - Štve mě hon na Jiřího Čunka. Silně věřící člověk by s pošpiněnou pověstí do politiky nešel. Někdo vytušil, že v celé KDU by pro tuto stranu mohl znamenat novou šanci. - Vím i o trapné situaci kolem katedrály. Ale není to i náš zájem? Modlíme se za to? Přiznávám, že i já bych za ni mohla “šlápnout na plyn”. Ale určitě se modlím za farnost. A děkuji za týdenní Natanaely, díky nim vím, co se u vás děje. Mnoho pozdravů! Marta Höferova Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 80ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 27.5.2007. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.
