Mě síčn ík farn osti sv. Ba rtolom ěje 2 │ Informace o farnosti
9 2006 MILÍ PŘÁTELÉ, léto už je za námi, ale zážitky z prázdnin jsou jistě pro mnohé z nás stále živé. Doufám, že víc bylo těch pozitivních a že nám o nich napíšete. Hezké vzpomínky přece potěší vždycky. Já osobně jsem se nejvíc těšila na dovolenou v milované Itálii, ale nejsilněji mě oslovilo týdenní Celostátní setkání animátorů v Litomyšli. Ačkoliv jsou to už dva týdny, co skončilo, poklady, kterých jsem tam spolu s dalšími 500 mladými načerpala, mě budou inspirovat snad celý život. O tom, co vše se tam dělo, se můžete dozvědět uvnitř Natanaela n.b. od jednoho animátora z naší farnosti. Příspěvek přinášíme i přesto, že podobný jsme mohli číst minulou neděli v Natanaelu č. 270 od další účastnice – Jitky Jahodové z Chval. Každý totiž vidí věci z jiného úhlu, což jedině může ujasnit naši představu, o čem všem to setkání bylo. Je září, a proto plním slova daná v únorovém Natanaelu n.b. – na rok opouštím farnost a tím i tento farní časopis. Přesto, že svět by běžel dál i bez farních tiskovin, věřím, že Natanael n.b. bude existovat nadále, protože vím, do jakých rukou ho svěřuji. Předávám jeho vedení Petru Střešňákovi a dosavadnímu autorskému kruhu. Jen rubrika rozhovorů je teď neobsazená. Nechcete se toho někdo ujmout? My jsme také amatéři! A tato farnost má hluboký potenciál, tím jsem si víc než jistá. Jen jej vytáhnout! Neskrývejte přece ty hřivny, které vám Kristus svěřil! ☺ Pravda, jiné věci jsou podstatně důležitější než Natanael n.b. I já ho považuji svým účelem za nadstandard. Když jsem to říkala jednomu farníkovi, odvětil mi: „Ano, je to nadstandard, ale příjemný nadstandard.“ Mnozí z vás jste se mě již dlouho před prázdninami ptali, zda už něco v té Anglii mám či ne. V tuto chvíli ještě ne. A možná ani mít nebudu. V tom případě odejdu do nějaké farnosti na venkov nebo aspoň mimo Prahu. Tak jsem to plánovala již v únoru, celou pravdu ale víte až teď. Tato nejistota mě taky netěší, ale jisté je jedno: s Bohem se nikdy neztratím. Ponesu tuto farnost nejen ve svém srdci, ale i ve svých modlitbách. Děkuji Bohu, že vás znám. A děkuji, pokud si vzpomenete i vy na mě. Marta Höferová
2 │ Informace o farnosti SV. BARTOLOMĚJ V KYJÍCH
SV. ANNA V SATALICÍCH
ÚTERÝ 5.9. 18.00 1Kor 2,10b-16 Lk 4,31-37 17.30 Nešpory K PÁTEK 8.9. 17.00 Svátek Narození Panny Marie Mich 5,1-4a Mt 1,1-16.18-23 NEDĚLE 10.9. 10.45 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ Iz 35,4-7a Jak 2,1-5 Mk 7,31-37 10.15 Sv. růženec K
SOBOTA
SV. LUDMILA VE CHVALECH STŘEDA 6.9. 8.30 ČTVRTEK 7.9. 8.30 PÁTEK 8.9. 18.30 19.15 Biblická hodina (1Tim 1-3 SOBOTA 9.9. 18.00 NEDĚLE 10.9. 8.30
9.9.
9.00
POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE VE VINOŘI NEDĚLE
10.9. 9.00
SÍDLIŠTĚ ČERNÝ MOST KLUBÍČKO, Vlčkova 1067 STŘEDA 6.9. 20.00 Setkání křesťanů ze sídliště Černý Most a jeho příznivců GALERIE 14, Nám. Plk. Vlčka 686 NEDĚLE
Fs
Svátost smíření Sv. Bartoloměj – úterý: 17 – 17.30 na faře; pátek, neděle: ½ h. přede mší sv.; ostatní - ½ h. přede mší sv. (u sv. Ludmily kromě pátku, ale tamtéž v sobotu již od 17hod).
Jak dále po prázdninách Až do oznámení nebudou u sv. Bartoloměje mše sv. ve středu, Kursy Ω, Hovory o víře. Výuka náboženství dětí bude opět na ZŠ Vybíralova (Lia Radová) a na našich farách (Blanka Ocovská, Pavel Herian a P. Ladislav). Zájemci o páteční výuku na Chvalech (cca mezi 13. a 16. hod.) nechť se mi co nejdříve ozvou, abychom mohli domluvit určitou hodinu a bez průtahů začít. Nabídka výuky na faře v Kyjích bude počátkem září. Biblická hodina
10.9. 18.00 Mše svatá
(K….kostel, Fs….farní sál)
na chvalské faře začne v pátek 8.9. po mši svaté, druhá, novozákonní, bude oznámena v první polovině září. Nedělní setkávání farníků (druhá neděle v měsíci?) ponechávám letos jejich vlastní iniciativě. Práce na faře pokračují, je možné se domluvit s Ing. Pavlem Radou, který má na starosti koordinaci, na pomoci. Během prázdnin, pokud je mi známo, nikdo z farníků svou pomoc nenabídl… P. Ladislav
Oznámení Oznamuji tímto, že moje služba kostelnice bude nadále pokračovat, neboť zůstávám s rodinou v naší farnosti. O případných změnách budu včas informovat. Květoslava Černohlávková
3 │ Informace o farnosti
VELEHRAD DĚTEM Na začátku prázdnin přišel grafik Natanaela n.b. Pavel Fiala s tím, jestli někdo neudělá reportáž z celonárodní poutě na Velehrad. Vzala jsem to na sebe, protože jsem tam plánovala jet, abych byla u vernisáže výstavy z prací výtvarné soutěže pro děti „Cestou dvou bratří“. Do účasti v této soutěži se mi podařilo přesvědčit i děti, co ke mně chodili na náboženství. Asi měsíc poté přišla rozzářená Madlenka Poláková, že její obrázek byl vybrán mezi 60 nejlepších a bude tedy vystaven na oné výstavě. Asi málokdo proto uvěří, že její první reakcí na soutěž bylo zvolání: „Né, už zase malovat?!“ Vernisáž výstavy zahájil otec biskup Jan Graubner, ministr zahraničí Cyril Svoboda, prezident Papežských misijních děl dětí P. Jiří Šlégr a starosta obce Velehrad. Do soutěže přišlo na 1400 dětských prací, z nichž 60 nejlepších bylo vybráno a oceněno odbornou porotou (v té seděl např. Adolf Born či Martina Špinková). Výstava byla opravdu pěkná, a některá díla skutečně originální, např. keramický hrnek s postavami Cyrila a Metoděje, malba dvou bratří na skle, obrázek s keramickým „rámem“ či společné dílo žáků jedné 3. třídy o životě věrozvěstů zpracovaný jako „filmový pás“. Přenocovala jsem u své kamarádky, která se provdala do města vzdáleného 25 km od Velehradu (občas přijdou ty sňatky na druhý konec republiky vhod ☺, že?) s tím, že další den se pěšky připojím k hlavní pouti. Nicméně po rozumovém uvážení, že bych za poslední dva dny spala pouze čtyři hodiny, jsem došla k závěru, že Bůh určitě po mně nechce, abych se psychicky položila – a tak o hlavní pouti snad za rok. Marta Höferová
4 │ Rozhovor S manželi Helenou a Štěpánem Rošickými jsem se blíže seznámila na „zahradní rozlučkové párty“ v českém poutním domě Velehrad v Římě, kam jela naše farnost na pouť v jubilejním roce 2000. Tehdy jsem seděla vedle pana Rošického a vysvětlovala jsem mu, že matematika mi moc nešla od vyšších iracionálních operací. Pak jsem se ho zeptala: „A co vlastně děláte vy?“ „Učím – dějiny výtvarného umění a matematiku.“
Žijeme ve společnosti, která ještě nedorostla k demokracii Odkud pocházíte? H.: Já mám kořeny v Brně, ale od 15-ti let bydlím v Praze, takže se dá říct, že jsem Pražačka, a to z Vinohrad. V Kyjích bydlíme teprve (nebo už) 24 let… Š.: Já jsem též Pražák z Vinohrad.
Š.: Ty mše svaté trvaly tak 20 minut a odehrávaly se v sakristii, muselo se projít celým kostelem, který byl vlastně staveništěm, dělaly se tam podlahy, lavice byly nasunuté dopředu, takže to bylo hodně provizorní.
A kdy jste se dostali ke sv. Bartoloměji? H.: Ze začátku jsem chodili do kostela ke sv. Jiří do Hloubětína nebo jsme jezdili na Prosek ke sv. Václavu, protože u sv. Bartoloměje tenkrát byly krátké, snad čtvrthodinové mše svaté, kdy sem dojížděl pan farář, myslím z Dolních Počernic. Vzhledem k tomu, že já chodím všude notoricky pozdě, tak se často stalo, že když jsme přišli, tak už bylo po mši svaté. A v Hloubětíně jsme se potkávali s Radovými - s kočárkama - naše děti jsou přibližně stejně staré. A ti nám pak řekli, že v Kyjích je už kněz. My jsme sem začali chodit, když už tu sloužil P.Paďour.
Nemáte to přes rybník trochu daleko? Š.: Myslím, že ne, protože hodně často jezdíme na kole, což je asi tak 10 minut… H.: ...a když je náhodou v zimě led, tak to máme úplně kousíček. Nemáte obavy ze záplav? H.: Ani ne. I při těch největších záplavách v roce 2002 se rybník nevylil z břehů… Š.: ..to hladina stoupla asi o jeden metr, a možná, že ani to ne. Chodíte se do něj koupat? Š.: Já občas jo.
5 │ Rozhovor H.: Já jsem se v těch horkých dnech koupala snad každý den, protože bez toho to vůbec nešlo vydržet. Je to sice dost špinavý, ale dá se. A v zimě bruslíte? Š.: No, my brusle nemáme – ale jezdíme na běžkách. H.: Na sněhu! Vy jste oba z praktikujících rodin? H.: Já ano. Oba moji rodiče byli skalní věřící. Tatínek byl profesorem na Filosofické fakultě v Brně, kde byl postup proti věřícím tvrdší než třeba v Praze – právě proto, že jižní Morava byla víc věřící. A ještě v 60. letech tam měli prověrku religiozity. Všichni museli jít před komisi a říct, jestli se už vypořádali s náboženskými předsudky. Tatínek byl jeden ze dvou profesorů, kteří řekli, že jsou věřící z katolických rodin. Tak ho vyhodili, že nesmí špatně působit na mládež, a on odešel do Prahy. Tady to bylo lepší; jeho zaměstnavatel mu řekl: „Nechoď do kostela v místě bydliště a jinak si choď, kam chceš.“ Maminka byla taky kantorka a taky na to hodně doplácela, protože měla vždycky jen pár hodin, nikde ji nechtěli zaměstnat na plný úvazek. Š.: Tak já nepocházím přímo z praktikující rodiny, šel jsem spíš vlastní cestou. Dalo by se říct, že jsem se stal věřícím asi tak na střední škole. Začínal jsem četbou Bible, hlavně Nového zákona, ale zároveň jsem studoval i východní
nauky – indické učení a vůbec filosofii a náboženství všeho druhu. Sám jsem se stal praktikujícím až zhruba po vojně. Začal jsem chodit do kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad, ministrovat a tak podobně. A dalo by se říct, že jsem pak přitáhl ostatní členy rodiny: můj mladší bratr tam pak taky ministroval a potom i moji rodiče tam začali pravidelně chodit. Když jste studoval i východní nauky, k čemu jste došel ? Š.: Porovnával jsem různá východiska. Jak jsem se postupně dostával do křesťanství, vyvodil jsem, že je to náboženství nepřekonané a to ani těmi ještě staršími indickými náboženstvími, že to je skutečně takové to pravé náboženství. I když východní nauky také velmi uznávám, tak určitě bych se k nim nevrátil, nezměnil bych svoji víru. Jaká myšlenka vás z východních nauk zaujala? Myslím, že takové dílo z indického učení, které mě nejvíc zaujalo, je Bhagavadgita, epos, který se skutečně hodně blíží křesťanství, vyzdvihuje lásku mezi lidmi a sebeobětování. Ale jiné systémy, třeba buddhismus, jsou individualistické, zdůrazňují hledání vlastní cesty Máte už dva dospělé syny. V NNB je rubrika Výchova, původně určená k výměně výchovných metod, ale moc lidí
6 │ Rozhovor lidí tam zrovna nepíše. Mohli byste nám prozradit, na základě čeho jste vaše děti vychovávali? H.: To je těžko říct… (předává diktafon manželovi) Š.: Tak výchovný proces byl dosti liberální. Taková metoda nenásilí, spíš přesvědčování. I když styl výchovy se měnil v průběhu toho, jak děti stárly. Určitě se nedá stále praktikovat stejný způsob výchovy. Počáteční výchova byla spíše nesystematická, protože rodiče obvykle na počátku nevědí, jak vychovávat svoje děti. A jak získávají určitou praxi, tak už třeba mění styl anebo se mění i děti. U nás to byla hodně taková „vývojová“ záležitost. Zpočátku nesystematická výchova, potom apelování na mezilidské hodnoty. Myslím, že tam hrál roli i vztah k přírodě, který jsme zdůrazňovali, protože jsme měli zvířata a chodili jsme hodně do přírorody. Myslím, že oba synové mají dobrý vztah k přírodě, tak jako my. H.: Spíš jsme na to šli metodou „jít příkladem“, než jim něco říkat, aby viděli, jak se chovat. Třeba nikdy neodhazovat papírky kolem stánků. Jezdíte na rodinné dovolené? Š.: My všichni jsme spolu víceméně pořád, třeba o prázdninách, protože jsme oba kantoři, takže jsme
jako rodina strávili pohromadě hodně času. Kde jste byli letos? Š.: Byli jsme na týden v Chorvatsku a říkali jsme si, že to byl nejhezčí pobyt se vším všudy, všechno bylo takové pohodové, i ve vztazích. Po všech stránkách se to podařilo. Navštívili jste i Medugorje? H.: Taky jsme se tam podívali a ohromně nás to nadchlo.
Š.: Ještě bychom se zmínili o zázraku, který já jsem poprvé viděl na vlastní oči. A sice, že v parku za kostelem je bronzová socha Krista, z jehož nohou vytéká po kapkách tekutina, která se samovolně odpařuje anebo si ji tam lidé sbírají do kapesníků nebo jen do ruky a žehnají se jí. Nikdy neukápne na zem - pokud ji nikdo nesetře, vždycky se sama vypaří. Tak to byl
7 │ Rozhovor mimořádný zážitek, s kterým jsme ani nepočítali. Zatím se neví přesně, jestli to je jenom voda. Jsou dohady tom, že by to mohla být krevní plazma. Není to krev. Tato tekutina ještě nebyla zkoumána. Ale je to skutečně zázrak, protože nikde uvnitř té sochy se tekutina nemůže kondenzovat nebo nějakým způsobem hromadit. Vědecký výklad k této věci zatím neexistuje. Bylo tam hodně poutníků? H.: Ten den ani moc ne, ale mše svaté tam byly jedna za druhou, protože vždycky přišla nějaká skupinka poutníků, třeba i malá, některé měly i svého kněze nebo někdo z místních kněží pro ně sloužil mši svatou. Štěpáne, vy se zajímáte i o moderní výtvarné umění. Můžete mi vysvětlit, jak mám chápat nějaké moderní dílo jako umění, když mě připadá jako „čmáranice“, kterou bych taky zvládla? Rozumět , zvláště současnému modernímu umění, znamená teoreticky se věnovat výtvarnému umění, znát klasické umění (protože prvky moderního umění jsou obsaženy i ve starém umění – viz např. Rembrandt) a hodně chodit na výstavy, aby se cvičilo oko a aby se člověk naučil rozlišovat. Současné umění je často tak zvaně informelní, to znamená, že klade důraz na spontánnost a oproštěnost od jakékoliv formy – proto třeba ty „čmáranice“. Například malíř Dubuffet záměrně chtěl, aby se jeho
tvorba podobala „výtvarným“ projevům malých dětí nebo duševně nemocných lidí. Tím hledal nový a silný výtvarný výraz. Také je dobré se věnovat vlastní tvorbě, aby člověk sám pocítil prožitek tvorby a tím pochopil prožitek tvorby toho druhého. Přesto je velmi těžké v současné záplavě výtvarných děl poznat, co je dobré, protože i v umění platí „mnoho povolaných a málo vyvolených“ a opravdu dobrých děl bylo a je vždycky - tak jako v předchozích staletích - mizivé procento. Jak lze poznat, které dílo je skutečně umělecké? Jak jsem říkal, stoprocentně to poznat nelze. Víme, jak se teoretici umění na začátku 20. století vysmívali fauvismu, kubismu apod., a o desítky let později jsou tato díla vysoce hodnocena a zastoupena v prestižních galeriích. Záleží velmi často na subjektivním pocitu diváka, neboť i současná výtvarná díla jsou velmi subjektivními „výlevy“ svého tvůrce. Musíte se jakoby „naladit“ na duchovní strunu umělce a díla, které pozorujete. Téměř vždy je proto nutné vědět něco o umělci, jeho názorech apod. Je také dobré vidět více děl tohoto umělce, aby jej člověk lépe pochopil. V tomto ohledu bych tedy pro úvod doporučoval spíše se věnovat léty prověřenému modernímu umění, tzn. asi do 80. let 20.století, které již prošlo sítem času a vstoupilo do dějin umění a do světových galerií: např. abstraktnímu expresionismu, nové figuraci, geometrické abstrakci,
8 │ Rozhovor hyperrealismu nebo neoexpresionismu. Nyní, kdy již můžeme svobodně cestovat po světě, bych také ke studiu moderního, tak zvaně současného, umění doporučoval navštěvovat pravidelné prestižní přehlídky světového umění, k jakým např. patří Biennale v Benátkách nebo po pěti letech se opakující Dokumenta v německém Kasselu. Právě zde často dochází k „objevům“ nových výtvarných směrů a uměleckých osobností. Heleno, četla jste něco v originále? (Přitakává.) Jak se vám to líbilo? Hodně čtu anglicky, hlavně současné irské povídky, ale i třeba Harry Pottera. Někdy mě baví srovnávat originál a překlad, jak se překladatel dokáže vypořádat se zapeklitými slovními hříčkami nebo i třeba s překladem vlastních jmen. Napadlo vás někdy, že byste překládala? Ano, ale protože všechno dělám na poslední chvíli, asi bych byla pořád ve stresu kvůli termínu odevzdání. Oba jste kantoři. Jaké máte vztahy s žáky? Š.: Problémy a charakter celé české společnosti se promítají do problémů a charakteru žáků současné školy. Nevyspělé chápání demokracie a svobody se např. projevují ve vysoké absenci a špatné studijní morálce současných žáků.
Charakterově a studijně dobří žáci se v 30-ti členné třídě spíše počítají na jednotlivce. Přitom škola nemůže fungovat na ryze demokratickém principu, vždy musí používat určité autoritativní postupy. Tehdy dochází ke konfliktům učitelů nejenom se žáky, ale i s jejich rodiči a institucemi. Začátkem léta začala platit nová dopravní pravidla. Co si myslíte o povyku kolem nich? H.: Moc se nás to netýká, protože řidiči nejsme, ale myslím, že je to dobré, protože je méně nehod. Š.: Opět se jedná - z jiného soudku - o totéž – společnost, která ještě nedorostla k demokracii a k principu uvědomělého etického jednání, musí být o to víc nucena ke správnému jednání autoritativními postupy. Znění dopravních pravidel se však musí podle zkušenosti řidičů ještě vyladit. Když mluvíme o demokracii, jak se díváte na demokratické prvky v izraelsko-libanonském konfliktu? Š.: Izrael je demokratický stát, jehož národ byl a zůstává prvním národem, jemuž bylo, formou zjevení, zprostředkováno poznání pravého Boha. Myslím si, že s teroristy nelze vyjednávat. Stojím názorově na straně Izraele, neboť on je ve vynucené válce (na rozdíl od těch, kteří jej kritizují a žijí tisíce kilometrů vzdáleni od těchto území v klidu svých domovů a kanceláří) s okolními nepřátelskými státy a s teroristy - tak jako tomu ostatně bylo v celých biblických dějinách izraelského národa. připravila Marta Höferová
9 │ Rozhovor Helena Rošická, * 1949, vystudovala angličtinu a ruštinu na FFUK, učí na gymnáziu angličtinu a ruštinu. Ve chvílích volna ráda čte, obzvláště psychologické romány a angloamerickou literaturu. Ve farnosti pomáhá s úklidem kostela, lektorské službě a aktivně se po několik let zapojuje do Tříkrálové sbírky. Štěpán Rošický, * 1950, učí na střední umělecko-průmyslové škole matematiku a výtvarnou výchovu. Mezi jeho koníčky patří filosofickonáboženská literatura, dějiny výtvarného umění, matematika, počítače a encyklopedie.
Bydlí v Aloisově (za rybníkem), mají syny Vojtěcha a Vítka.
10 │ Stránka pro děti (a nejen pro ně) SOUTĚŽ Biblické hádanky: 1. Jaké bylo původní jméno apoštola Bartoloměje? 2. Kde se tento apoštol narodil? 3. Jak se jmenoval arménský král, jehož dceru prý Bartoloměj vyléčil z posedlosti? 4. Jak byl Bartoloměj mučen? 5. Kde jsou uloženy ostatky tohoto apoštola a mučedníka? Mimo soutěž: 1. Najdi správnou polovinu horolezcovy čepice:
11 │ Stránka pro děti (a nejen pro ně) 2. I přesto, že je ještě léto, podívejme se na chvíli tam, kde stále leží sníh. Do Himalájí na nejvyšší horu světa, Mount Eerest. Tato hora se v nepálštině jmenuje Sagarmatha a v tibetštině Chomolungma. Vyškrtej obrázky, v jejichž pojmenování je písmeno Č. Zbyde ti 16 obrázků. Ze třetích písmen jejich pojmenování sestavíš, co tyto dva cizí názvy znamenají v češtině.
Odpovědi posílejte ve formě SMS na č. 775 029 580 nebo e-mailem na adresu
[email protected] do dvou týdnů. Vylosovaný výherce obdrží hezkou cenu. Helena Kolomá Řešení:
12 │ Duchovní stránka POPRÁZDNINOVÝ TEST Od listopadu loňského roku se zabýváme vznikem a učením některých křesťanských církví. Zkusme si trochu osvěžit staré informace prostřednictvím krátkého testu. 1. První velké rozdělení prvotní církve se odehrálo r. 1054. Tehdy se datuje vznik církve:
mladších 10 let c) pod obojí způsobou všem pokřtěným
a) pravoslavné b) anglikánské c) řeckokatolické
6. Řeckokatolíci mají s římskými katolíky:
2. Uvedené rozdělení provázel i spor o „filioque“. Šlo o: a) popírání božské přirozenosti Ježíše Krista b) vsuvku ve Vyznání víry, kde se říkalo o Duchu sv., že vychází z Otce i Syna c) spor o primát římského biskupa 3. K věroučným rozdílům mezi katolickou a pravoslavnou církví patří: a) otázka primátu papeže b) dogma o neposkvrněném početí Panny Marie c) učení o svátostech 4. Pravoslavní věřící se křižují: a) zleva doprava b) zprava doleva c) podle místních zvyklostí 5. Eucharistie je v pravoslavných chrámech podávána: pod obojí způsobou všem pokřtěným dospělým b) pod jednou způsobou všem pokřtěným s výjimkou dětí
a)
a) shodné učení ve věcech víry a mravů b) shodné liturgické tradice a zvyklosti c) stejné učení o primátu římského biskupa 7. Ke vzniku starokatolické církve došlo: a) po tridentském koncilu b) po I. vatikánském koncilu c) po II. vatikánském koncilu 8. Vznik starokatolické církve byl způsoben odmítnutím koncilního učení o bezprostřední moci papeže nad ostatními biskupy a jeho neomylnosti v otázkách víry a mravů. Dnes již tato církev odmítá také: a) odpustky b) 7 svátostí c) uctívání svatých a obrazů 9. Reformace v Německu je spojena se jménem: a) Johna Wyclifa b) Jana Calvina c) Martina Luthera
13 │ Duchovní stránka 10. Luther mimo jiné hlásal: a) ospravedlnění pouhou vírou b) Písmo sv. jako jediný pramen víry c) nutnost dobrých skutků pro spásu člověka 11. Specifickým znakem kalvinismu je:
13. V anglikánské církvi se na rozdíl od církve římskokatolické: a) vyžaduje ve významných věcech souhlas parlamentu b) neslaví nedělní bohoslužby c) světí ženy 14. Thomas More nebyl:
a) odmítání odpustků b) učení o dvojím předurčení c) časté vedení modliteb za zemřelé 12. Důvodem vzniku anglikánské církve byl: a) odpor anglického duchovenstva k celibátu b) záměr krále Jindřicha VIII. dát se rozvést s Kateřinou Aragonskou c) kladný postoj anglického duchovenstva i krále k reformačním snahám M. Luthera
a) anglický právník b) katolický kněz c) plačtivý muž 15. Jan Hus se nechal ovlivnit učením Johna Wyclifa. Ten například hlásal: a) zbytečnost papežství b) remanenční nauku o svátosti oltářní c) nutnost častých poutí ke hrobům apošolů
Luther připravila Blanka Ocovská Řešení:
14 │ O svatých SVATÍ CYRIL A METODĚJ Kdo by neznal naše milé slovanské věrozvěsty, úžasné bratry z řecké Soluně, kteří r. 863 doputovali na Velkou Moravu. Takže jen malé připomenutí: Metoděj, to byl ten starší, fyzicky statnější, praktického založení a právnického vzdělání. Konstantin (řeholním jménem Cyril) měl křehčí zdraví, ale zase byl skvělým jazykovědcem a myslitelem, jemuž se říkalo Filosof. Poněvadž se v osobních dispozicích lišili, mohli se dobře doplňovat. Psychickou diagnózu však měli shodnou: byli to blázni. Stať s tímto nadpisem o nich před lety napsal mons. Cikrle pro Kat. týdeník. Provokativní tvrzení ovšem patřičně zdůvodnil, dovolím si malou parafrázi. - Doma jim bylo dobře, byli úspěšní a oblíbení, tak říkajíc na začátku kariéry. A tu k nim přijde „šéf“ a řekne: „Chlapci, jsem s vámi moc spokojen, ale potřebuji vás jinde, v jednom zapadákově na severozápadě. Žádné pohodlí, lidi tam o vás nebudou nijak zvlášť stát, budete holt cizinci, možná vás budou chtít zabít, taky bacha na Franky... I když jejich řeči rozumíte, zdokonalte se, v písemné podobě jejich jazyk neexistuje, tak s tím zkuste něco udělat. Do své rodné země se už asi nikdy nevrátíte. No prostě jejich kníže, jakýsi Rostislav, žádá o dva kněze, tak jsem si vzpomněl na vás.“ Cyril a Metoděj, místo aby zdrhli nebo se alespoň nějak inteligentně vymluvili, řekli, že tedy půjdou. Blázni. Blázni pro Krista. A my z toho dodnes žijeme, jak připomíná brněnský biskup. Tito mimořádní bohatýři víry vykonali vskutku dílo těžko uvěřitelného rozsahu. A jak už to tak bývá, za vše dobré bývali „spravedlivě potrestáni“. To se týká hlavně Metoděje (Cyril zůstal r. 868 v Římě v klášteře a zemřel tam), který si coby moravský arcibiskup užil ústrků a nepochopení až až. Tři roky strávil ve vězení, ani ten slavný kníže Svatopluk (co nás svými třemi pruty tak názorně o svornosti poučil) mu nedokázal být oporou. Ale jak se zpívá ve známé a krásné písni: mohutné sídlo Svatopluka kleslo / Velehrad víry bez pohromy stojí. Připomeňme si jejich osobnosti úryvky z Panonských legend, které patří k nejstarším českým literárním památkám. Nejprve ukázka, kterak se Konstantin podivohodně vyrovnal s tzv. trojjazyčným bludem. Za pobytu v Benátkách shrnuli se naň biskupové, kněží a mniši jako havrani na sokola a vyvolali trojjazyčný blud řkouce: „Člověče vylož nám, jak to, žes nyní Slovanům vytvořil písmena, a učíš jim, předtím je však nikdo jiný nevynalezl, ani apoštolové, ani římský papež, ani Řehoř Bohoslov, ani Jeroným, ani Augustin. My známe toliko tři jazyky, jimiž se sluší Boha v knihách slaviti: hebrejský, řecký a latinský.'' Odpověděl jim filozof: „Což nepadá déšť od Boha na všechny stejně? Nebo slunce nesvítí také na všechny? Nedýcháme na vzduchu všichni stejně? Kterak se tedy nestydíte připomínati jen tři jazyky a chtít, aby všechny ostatní jazyky a národy byly slepé a hluché? Povězte mi, pokládáte Boha za bezmocného, jako by nemohl dáti, či za závistivého, jako by nechtěl? My přece známe mnoho národů, kteří mají své knihy a vzdávají Bohu slávu každý svým jazykem. Jsou to, jak známo, tito: Armémi, Peršané, Abasgové, Ibeři, Sugdové, Góti, Avaři, Turci, Chazaři, Egypťané, Arabi, Syrové a mnozí jiní.“
15 │ O Svatých (pokračování) - Výchova A teď ještě připomenutí věru požehnané smrti Metodějovi. Počal se přibližovat čas, aby přijal odpočinutí od utrpení a odměnu za mnohé své námahy. I otázali se ho: „Koho pokládáš, otče, ctihodný učiteli, mezi svými učedníky za hodného, aby se stal tvým a tvého učení nástupcem?“ Metoděj ukázal jim jednoho ze svých spolehlivých učedníků, zvaného Gorazd, a řekl: „Je to muž svobodný a z vaší země, dobře obeznalý v latinských knihách a zbožný. To budiž Boží vůle a vaše láska, jakož i má.“ Lidé pak, když se sebral nesčetný národ, provázeli se svícemi dobrého učitele a pastýře, mužský rod i ženský, malí i velcí, bohatí i ubozí, svobodní i otroci, vdovy i sirotci, cizinci i tuzemci, neduživí i zdraví, oplakávajíce všichni toho, jenž býval všem vším, by vše obdržel. Než se však Metoděj odebral k Pánu, stačil podle tradice pokřtít přemyslovského knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu. Ale o tom, milá dítka Boží, zase příště! Petr Střešňák
Koho a co před sebou ? Starý Jozue dávno před námi řešil starosti podobné těm našim, i když jindy a jinde. Zmatený lid nevěděl, komu sloužit, koho si klást před sebe, kdo je jeho Bůh? Nevíme také, co bylo ještě doprovodným prvkem této skutečnosti, ale jistě se jednalo o vypjatou situaci, kterou bylo třeba řešit, postavit se k ní. Ve zlomový okamžik Hospodinu !“
Jozue dí : „ …já však a má rodina budeme sloužit
Jednoduché, jasné a jednoznačné. Jakoby i ono Archimédovo zvolání : Heuréka ! (ústy otce Ladislava: nalezl jsem a mám nalezeno) vyjadřovalo ono podstatné a tak důležité i pro naši dobu. Kdo z nás se přidá k Jozuemu ? Mohu i já vesele zvolat: mám nalezeno ? s takovou radostí, že dokážeme zapomenout i pro nás na důležité věci (oděv) ? Nevím. Jak se radovat, když máme tolik starostí? Co všechno je pro mne zlatým teletem? Snad slevy nebo výhodné zájezdy ? Výkon v práci a starost o lak na autě? Toto a mnohé jiné zaměstnávají mé srdce a mysl natolik, že jsem zmaten a unaven - snad ještě ne otráven. Zítra se jde do školy, deset měsíců před námi. Se smíšenými pocity těšení a obavy houstne i klima doma. Někdo má nové bačkory v pytlíku, druhý je čistě ostříhán a další v upocené dlani nepřestává třímat nový mobil.Druhý den školy zázračně rozváže onu poprázdninovou upjatost a my časem zase zapomeneme na Jozuea a Archiméda (osmáci ve fysice nikoliv). Martin Pecka
16 │Neuniklo nám Celostátní setkání animátorů – „SVÍTILNOU MÝM NOHÁM JE TVÉ SLOVO, SVĚTLEM NA MÉ STEZCE.“ (žalm 118, 105) 13. – 19. srpna proběhlo v Litomyšli setkání asi 600 mladých lidí, kteří se aktivním způsobem podílejí na životě církve (většinou pracují s dětmi a mládeží). Toto setkání mělo být a bylo pro nás posilou v naší službě, načerpáním nových inspirací, a také vytvořilo určitý základ pro Celostátní setkání mládeže, které se bude konat příští léto v Klokotech u Tábora, protože právě animátoři se budou na tomto setkání velkou měrou podílet. Po celou dobu setkání animátorů nás doprovázeli naši biskupové, zvláště otec biskup Jiří Paďour, který s námi byl od začátku do konce a vedl některé katecheze a mše svaté. Program byl nesmírně pestrý, kromě každodenní mše svaté, ranní a večerní modlitby jsme měli na výběr z množství přednášek a diskuzí s odborníky i se svými vrstevníky. Velmi oslovujících bylo několik osobních svědectví – např. kněze, který byl mnoho let vězněn komunistickým režimem. Protože tématem setkání byla modlitba a katechismus, věnovali jsme se ponejvíce jim, a to jak teoreticky, tak prakticky. Různé druhy modlitby jsme si mohli vyzkoušet ve skupinkách „praxe modlitby“ – měli jsme na výběr asi 15 možností. Tyto skupinky vedly příslušné komunity či řády, z jejichž spirituality daná modlitba vychází. Velký zájem byl například o skupiny „modlitba tancem“, „modlitba za vnitřní uzdravení“ nebo „modlitba chval“. Naučili jsme se také modlit Otče náš v českém znakovém jazyce. Od našich biskupů jsme na závěr dostali dopis s požehnáním, Katechismus katolické církve a povzbuzení do další práce. Myslím, že pro všechny, kteří toto setkání připravovali i pro všechny účastníky byl tento čas opravdu radostným a požehnaným.
Lia Radová Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 100ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 19.9.2005. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.
