MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ KANCELÁŘ V BRNĚ

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Seminář dějin umění

MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ KANCELÁŘ V BRNĚ Bakalářská diplomová práce

Autorka: Zuzana Ragulová Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.

Brno 2010

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 26. 4. 2010

Zuzana Ragulová

Poděkování Mé hlavní poděkování patří vedoucímu práce prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc. za cenné rady a připomínky. Dále bych chtěla poděkovat lidem a institucím, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout: prof. PhDr. Janu Sedlákovi, CSc.; Ing. arch. Dušanu Riedlovi; PhDr. Janě Kolavíkové z Fotoarchivu Muzea města Brna; Ing. arch. Bohumile Hybské a Ing. arch. Radimu Musilovi z M+H architektonického atelieru s.r.o.; Archivu technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací, a.s.; Oddělení dějin architektury a urbanismu Muzea města Brna; Archivu města Brna; Moravskému zemskému archivu; Národnímu památkovému ústavu v Brně a Cestovní kanceláři Čedok a.s.

OBSAH ÚVOD……………………………………………………………………………………... 5 PRAMENY A LITERATURA K TÉMATU…………………………………………… 6 DĚJINY MÍSTA…………………………………………………………………………. 9 NEREALIZOVANÝ STAVEBNÍ NÁVRH………………………….............................. 9 1. STAVEBNÍ ETAPA………………………………………………………… 10 2. STAVEBNÍ ETAPA………………………………………………………… 11 STYL…………………………………………………………………..………… 13 CO BY BYLO, KDYBY… ………………………………………………..…… 14 DRUHÝ NÁVRH……………………………………………………………………....... 15 1. STAVEBNÍ ETAPA - REALIZOVÁNA...………………………………… 15 2. STAVEBNÍ ETAPA………………………………………………………… 16 POSLEDNÍ PROJEKTOVÉ ÚPRAVY………………………………………..... 17 KANCELÁŘ CESTOVNÍ, NEBO MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ?.......................... 18 REALIZACE – MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ KANCELÁŘ…………………………… 19 VNITŘNÍ USPORÁDÁNÍ…………………………………………………...…. 22 TECHNICKÉ NOVINKY……………………………………………………………… 24 OSKAR POŘÍSKA A JEHO DÍLO KE STAVBĚ SE VÁZAJÍCÍ………………....... 26 INSPIRACE NÁRODNÍ I MEZINÁRODNÍ…………………..……………………… 28 LUXFEROVÁ STĚNA………………………………………………………….. 28 ZAOBLENÉ NÁROŽÍ…………………………………………………………… 29 PÁSOVÉ OKNO NEBO OKENNÍ PÁS?.............................................................. 31 PROSTOR A FUNKCE………………………………………………………...... 32 PLOCHÁ STŘECHA…………………………………………………………...... 32 VLAJKOVÝ STOŽÁR…………………………………………………………... 33 STAVBA JAKO CELEK………………………………………………………… 33 VÝSTAVA SOUDOBÉ KULTURY V ČESKOSLOVENSKU……….……………… 34 CENTRUM SLUŽEB A OBCHODU…………………………………………………… 35 DĚJINY STAVBY PO R. 1928…………………………………………………………... 37 ZÁVĚR……………………………………………………………………………….......... 40 BIBLIOGRAFIE………………………………………………………………………….. 42 EXKURZ – FUNKCE A ORGANIZACE MĚSTSKÉ UBYT. KANCELÁŘE……….. 45 SEZNAM VYOBRAZENÍ………………………………………………………………… 48 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA…………………………………………………………………. 25 str.

ÚVOD Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se stalo Brno zemským hlavním městem. Vznikaly nové úřady, instituce, české školy a lidé do Brna přicházeli za prací. S tím samozřejmě souvisí potřeba nových budov pro zmíněné instituce a bytů pro nově příchozí. A to vše bylo potřeba rychle a pokud možno co nejlevněji. Ve 20. letech 20. století tak bylo Brno jedním velkým staveništěm. Možnost projevit se získali mladí architekti jako Bohuslav Fuchs, Ernst Wiesner i Oskar Poříska. A právě on postavil Městskou ubytovací kancelář. Všeobecně se soudí, že byla postavena jenom kvůli Výstavě soudobé kultury, nikdo se však dosud touto stavbou podrobněji nezabýval. To byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla tomuto Pořískovu dílu věnovat, hlavním důvodem ale bylo to, že mě stavba samotná zaujala. Ve své práci se zaměřím na dějiny samotné stavby, a to včetně podrobné analýzy dosud nezveřejněného nerealizovaného plánu, který jsem objevila v archivu. Samozřejmostí je popis realizované budovy, v interpretaci se pak postupně zabývám výraznými prvky stavby a metodou komparace rozebírám možné inspirace v Československu i v zahraničí. Své místo má v práci i tvorba Oskara Pořísky, která nějak se stavbou Městské ubytovací kanceláře souvisí, a kapitola o Výstavě soudobé kultury. Tyto části však nejsou nijak rozsáhlé vzhledem k tomu, že nejsou hlavním tématem práce. Nakonec jsem zařadila ještě krátký exkurz o organizaci městské ubytovací kanceláře. Hned na úvod je důležité dodat, že samotná stavba probíhala na dvě etapy. V první byl postaven dlouhý přízemní blok obchodů, který se dnes nachází naproti vlakovým nástupištím, a v druhé samotná stavba Městské ubytovací kanceláře. Ve své práci se zabývám oběma etapami, protože Oskar Poříska konečnou stavbu zamýšlel jako jeden celek, části k sobě patří, a tak by podle mě nebylo vhodné zabývat se jen jednou z nich.

5

PRAMENY A LITERATURA K TÉMATU Dobová periodika V průběhu stavby vyšel v Moravských novinách článek s náčrtkem budoucí podoby stavby. 1/ Článek s názvem Informační a ubytovací pavilon v Brně se zabývá funkcí budovy a také technickými zajímavostmi, jako je částečné použití techniky suché montáže v konstrukci stavby. Dále se ve článku píše o tom, že tepelného zdroje ústředního topení bude poprvé v Brně použito plynu, a že stavba ponese největší skloželezobetonové okno v Brně. Tento text je i přes svou krátkost užitečný v tom, že přináší informace, které už nikde jinde zmíněny nejsou. Oficiální časopis Výstavy soudobé kultury Pestrý týden jubilejní Výstavy soudobé kultury v Brně se zmiňuje o budově městské ubytovací kanceláře a přináší do té doby nezveřejněnou informaci, že se na stavbě nachází největší terasa v Brně. 2/ Kromě toho přináší fotografii objektu krátce po dostavbě. Z architektonických časopisů se budově věnuje pouze časopis Stavba, který roku 1929 zveřejňuje fotografie exteriéru, interiéru, půdorysy přízemí i patra a kratičký článek.3/ Těchto pár řádků je však velice přínosných, zvláště co se technické stránky budovy týče. Půdorysy stavby s označením místností jsou také velmi důležité, díky nim si uvědomíme, jaké bylo vnitřní uspořádání celé stavby. Literatura Ve své knize Ve znamení moderny 4/ a v příspěvku v Uměleckohistorickém sborníku se o budově krátce zmiňuje Jan Sedlák. 5/ Víceméně jednou větou se stavbou _______________________________ 1/ V.K., Informační a ubytovací pavilon v Brně, Moravské noviny, 1927, 7. 11. 2/ Budova městské ubytovací kanceláře v Brně, Pestrý týden jubilejní Výstavy soudobé kultury v Brně, 1928, č. 3, s. 4. 3/ Městská ubytovací a cizinecká kancelář, Měsíčník pro stavební umění – Stavba, roč. VII, 1928 – 1929, č. 9, březen 1929, s. 136 – 137. 4/ Jan Sedlák, Ve znamení moderny. Brno 2004, s. 32-33. 5/ Jan Sedlák, Náčrt dějin architektury na Moravě 1919 – 1938, in: Jaroslav Sedlář (ed.), Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 78.

6

zabývají Milena Flodrová v knize 100 let v Brně, 6/ Karel Kuča v Památkách Brna, 7/ Dušan Riedl v Brněnské architektuře 20. století 8/ a Viktor Slíva v Brněnských maličkostech.9/ Větší prostor tomuto objektu věnuje Zdeněk Kudělka, v práci Brněnská architektura 1919 – 1928, kde se zmiňuje hlavně o prvním použití skloželezobetonové stěny. 10/ Lenka Kudělková v katalogu výstavy O nové Brno přináší informaci o tom, že se na této stavbě poprvé v Brně vyskytlo pásové okno. 11/ Předtím se o stavbě zmínila ještě ve své stati Brněnská architektura 1919 – 1939 v Bulletinu Moravské galerie, kterou psala ještě za svobodna, tedy pod jménem Krčálová.12/ Autorka diplomové práce o architektovi Oskaru Pořískovi Božena Chmelíčková vycházela při popisech staveb hlavně z Kudělkovy knihy a již zmíněných článků v novinách, takže žádné nové informace nepřináší. 13/ Současná periodika Jako ohlas na brněnskou výstavu Dušana Riedla o Oskaru Pořískovi, která proběhla na přelomu let 1997 - 1998,14/ napsala Kateřina Pažoutová v periodiku Ateliér článek s názvem „Utajený“ architekt Oskar Poříska. 15/ Zde mj. srovnává Městskou ubytovací kancelář s obchodním a bytovým domem Convalaria větou: ______________________________ 6/ Milena Flodrová, 100 let v Brně. Brno 2007, s. 96 – 97. 7/ Karel Kuča, Památky Brna. Brno 1989, s. 161. 8/ Dušan Riedl, Brněnská architektura 20. století. Brno 1992, s. 18 – 19. 9/ Viktor Slíva, Brněnské maličkosti, Brno 2008, s. 11. 10/ Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno 1970, s. 57 – 58. 11/ Lenka Kudělková, Zdeněk Kudělka, Jindřích Chatrný, O nové Brno: brněnská architektura 1919 – 1939. Brno 2000, s. 30, 155. 12/ Lenka Krčálová, Brněnská architektura 1919 – 1939, in: Bulletin Moravské galerie, č. 49, 1993 s. 79. 13/ Božena Chmelíčková, Dílo architekta Oskara Pořísky (diplomní práce), FF UJEP, Brno 1978, s. 24 - 25, 71 - 72. 14/ Výstava k 100. výročí narození architekta ing. Oskara Pořísky proběhla ve Výstavní síni Obce architektů v Brně od 27. 11. 1997 do 4. 1. 1998. 15/ Kateřina Pažoutová, „Utajený“ architekt Oskar Poříska, Ateliér XI, 1998, č. 4, s. 7.

7

„Poetistické prvky, jako byla třeba kruhová okna u Městské ubytovací kanceláře z 20. let, jsou opuštěny, tvar lodi, podpořený nárožní parcelou a zdůrazněný kromě typických pásových oken ustupujícím nejvyšším patrem lemovaným zábradlím, je tady ale opět.“ 16/ Je zarážející, že autorka článku nevěděla, že kulatá okna nejsou původní, tedy z 20. let, nýbrž vznikla v průběhu rekonstrukce, která byla ukončena roku 1996, pouhé dva roky před uveřejněním tohoto příspěvku.

______________________________ 16/ Ibidem.

8

DĚJINY MÍSTA Místo, kde se stýkají dnešní ulice Masarykova a Nádražní, bylo vždy hodně frekventované, a to hlavně kvůli těsné blízkosti nádraží, ale i proto, že zde začínalo vnitřní město. Do 19. století byly na místě dnešní stavby městské hradby. Během první poloviny 19. století byly zbourány, ale některé pozůstatky přetrvaly až do počátku 20. století. Zbytky opevnění zde chránily půdu před sesuvem, protože mezi dnešními ulicemi Bašty a Nádražní je svah. Městské hradby končily v ústí Masarykovy ulice, a to ve formě zaobleného nároží. To využíval jako restaurační zahrádku hotel Padowetz, který už tehdy sídlil na rohu ulic Bašty a Masarykovy. Kolem rostla až do 20. let 20. stol. bujná zeleň, různé keře a stromy, byly zde také pěší stezky. Tato zarostlá plocha byla v celé délce ulice Bašty. Svým umístěním naproti nádraží, kudy denně procházely davy lidí, přímo vybízela k tomu, aby byla nějak účelně využita. Postavení obchodů bylo tou nejlepší možnou volbou, nejen vzhledem k vysoké frekvenci místa a sousedství nádraží, ale také proto, že parcela byla dost úzká (asi 5 m), takže nebylo moc jiných možností, co tam postavit.

NEREALIZOVANÝ STAVEBNÍ NÁVRH V první polovině roku 1926 vypracoval Oskar Poříska na této protáhlé úzké parcele na Nádražní ulici nerealizovaný návrh novostavby obchodních místností. 17/ Návrh dělí stavbu na dvě etapy: během první etapy plánoval postavit přízemní blok obchodů (naproti dnešním vlakovým nástupištím), během druhé etapy se měla vystavět patrová obchodní část, která by s přízemním traktem sousedila a navazovala by na něj (nyní naproti poště).

______________________________ 17/ Archiv města Brna, fond U9 – sbírka map a plánů, inv. č. Ub197; viz obr. příloha, obr. č. 1.

9

1. STAVEBNÍ ETAPA – přízemní blok obchodních místností Byl navržen přízemní blok v celkové délce 80 m, kde se nacházelo 16 obchodů a veřejné toalety 18/. Prodejny byly dvou různých velikostí 19/ a byly tvořeny vždy jednou místností. Za celým objektem vedla isolační dutina s odvodněním.

Obchody byly řešeny jednoduše, zamýšleným materiálem byl zřejmě železobeton. Na každou jednu prodejnu připadl jeden skleněný výkladec téměř po celé délce prodejny, zespodu ohraničen soklem, shora betonovým pásem. Vedle výkladce byly jednokřídlové dveře. Celý blok obchodů byl rozdělen na tři části, ty od sebe opticky rozdělovaly pilíře s cihlovým obkladem. Stejným způsobem od sebe byly odděleny jednotlivé obchody. V levé a pravé části se nacházelo šest obchodů, v té prostřední prodejny čtyři, přičemž mezi nimi byly umístěny, přímo uprostřed bloku, veřejné toalety pro dámy i pro pány. A proč se celý objekt dělil na tři části? Bylo to kvůli tomu, že nad obchody byla už tehdy plánována terasa, a terén byl v těchto místech poměrně svažitý. Pakliže měl mít každý obchod alespoň přibližně stejnou výšku, a terasa měla být plochá a ne svažitá, bylo nutné, aby terasa byla víceúrovňová. Tři úrovně na vyrovnání se s terénem stačily, a toto rozdělení bylo praktické i z důvodu estetického – výkladce obchodů byly u každé části v jedné rovině, což by bylo při nedělení na části vzhledem ke svažitému terénu nemyslitelné. Ve stejné úrovni byly i dveře, přičemž se do nich vzhledem k terénu vstupovalo buď po schodech, nebo přímo. Jak už jsem zmínila, na střeše obchodů byla plánována terasa, po celé délce ohraničena zábradlím. Všechny tři části terasy byly po schodech přístupné z ulice Bašty. Propojené mezi sebou ale byly jen část levá s prostřední, které sloužily jako veřejná terasa. Pravá část byla od ostatních oddělena zídkou, přístupná pouze z ulice Bašty a ze sousedící budovy letní mlékárny, které terasa sloužila. 20/ ____________________________________________

18/ Viz obr. č. 2. 19/ Rozměry obchodů byly 3 x 4 m nebo 5 x 4 m, prodejní plocha byla tudíž 12m2 a 20m2. 20/ Tato budova součástí druhé stavební etapy.

10

2. STAVEBNÍ ETAPA – patrové centrum služeb V této etapě se měla postavit budova o třech částech plynule navazující na přízemní blok obchodů, avšak o patro ji převyšující. 21/ Stavba je 38 m dlouhá, její výška a šířka není jednotná. Levá a střední část měly být ve tvaru kvádru na podstavě obdélníka. Levá je dvoupatrová s jednou okenní osou, v patře propojená schody s terasou přízemního bloku. Střední část, též dvoupatrová, je o kus nižší, užší a delší. Navrhl zde čtyři okenní osy, spodní okna přímo navazují na sokl, který je přerušen vchodem ve čtvrté okenní ose. Pravá část je pouze přízemní, ve tvaru kvádru se zaobleným nárožím. V přední části jsou dvě okna, v zaobleném nároží okna tři. Ta se nachází taktéž přímo nad soklem. Dvě krajní části jsou širší než část prostřední. Té jsou předsazeny dvoje schody vedoucím k oběma vchodům do budovy. Vstup do nejvyšší části je z její pravé strany, a po pravé straně se nacházel i vchod do části vedlejší. Poříska tak zajímavě vyřešil vstupy do budov, které tímto určitým „zasunutím“ nijak nevyčnívají do ulice.

Celý komplex působí až puristicky jednoduše, okna na všech budovách jsou ve stejné rovině a jsou to pouze pravidelné otvory ve stěně, není zde použito říms. Povrch soustavy budov už tak jednolitý není. Levá, nejvyšší část je kromě oken celá obložena cihlovým obkladem, jako na jediné části komplexu zde dokonce chybí i sokl. Prostřední budova má vespod po celé délce bílou podnož, v meziokenních prostorech je obložena cihlou, ale pás rámující část stavby okolo oken je jen bíle omítnut. Nejnižší budova už má cihlový obklad jen v meziokenních prostorech, zbytek je bílý. Dá se tedy říci, že míra použití cihlového obkladu klesá zároveň s výškou částí budovy, která klesá zleva doprava.

______________________________ 21/ Viz obr. č. 3.

11

Vnitřní uspořádání Celou stavbu můžeme nazvat centrem služeb. V přízemí se v levé, nejvyšší části nachází prodejní místnost a salon krásy pro dámy, v prostřední - která je s levou částí interiérem propojená - holičství, umývárny a WC. V pravém, pouze přízemním traktu, je bufet. Budova je zároveň alespoň zčásti podsklepená, dole se měl nacházet sklad. Obě patrové části jsou v horním patře alespoň částečně propojené. Z ulice Bašty je přístup na terasu, odkud vedou schody do místnosti, která měla sloužit jako letní mlékárna. Je zajímavé, že je tato místnost od všech ostatních izolovaná a není do ní jiný přístup než z terasy. Vedle se měla nacházet kavárna, kuchyně a přípravna kavárny a WC. Vstup do této části budovy je z druhé strany, z ulice Bašty. Vzhledem k výšce terénu stačilo vystoupat po pár schodech. Z plánu ale není jasné, jestli Poříska zamýšlel přístup do areálu přes místnost, která je mezi pánskými a dámskými toaletami, odkud vedou dveře přímo do kavárny, nebo přes kuchyni a přípravnu kavárny, což se jeví jako nesmyslné. V plánu bohužel nejsou rozdíly v zakreslování dveří a oken, a tak mohl být klidně jeden z těchto „vchodů“ ve skutečnosti oknem. Jako nejlogičtější vysvětlení se jeví to, že vchody to jsou oba, ten mezi toaletami je pro návštěvníky, a ten vedoucí do kuchyně je pro zásobování a zaměstnance. Nasvědčoval by tomu i fakt, že místnost mezi toaletami nemá na plánu žádný popisek a vede přímo do kavárny. Její návštěvníci mohli využít terasu o 100 m2, která byla na střeše pravé, přízemní části, a vstup do ní byl přímo z kavárny. Terasa by tak splňovala stejný účel, jako před lety, kdy na stejném místě byla restaurační a kavárenská zahrádka hotelu Padowetz.

12

STYL Pořískův první návrh na novostavbu obchodních místností z roku 1926 byl zřetelně ovlivněn holandskou architekturou. To je patrné hlavně v hojném použití obkladu z režného zdiva, používaného hlavně amsterodamskou školou, ale i německým expresionismem. Byla zde ale i inspirace De Stijlem – jednotlivé části stavby měly různou výšku i šířku, nebyly půdorysně ve stejné rovině. Holandizující je také až puristická čistota forem jednotlivých kubusů, kde jsou okna jen otvory ve zdi. Stavba nebyla jednobarevná, obklad z režného zdiva nebyl všude, sokl a u obou nižších částí stavby i orámování průčelí byly čistě bílé, což podtrhuje emotivní účinek stavby. Z českých staveb je tomuto návrhu zřejmě nejbližší Masná burza Bohuslava Fuchse,22/ kterou nepochybně Oskar Poříska znal a dost možná se jí i inspiroval, protože Fuchsova stavba má také mj. cihlový obklad a bílý sokl. Okna jsou zde také jenom otvory ve stěně a vchod je přisazen ze strany stejně jako na Pořískově návrhu. Podobnost vidím i v plasticitě řešení částí budovy, ty jsou u obou staveb jinak široké i vysoké. Stejné však budovy samozřejmě nejsou, Masná burza se více rozpíná do prostoru a také má čistě bílé okenní římsy, přičemž Pořískův návrh římsy úplně postrádá. Z jeho dalších projektů z roku 1926 můžeme průčelí srovnat s budovou Poštovního úřadu na Horově ulici, kdy fasáda tvoří souvislou, hladce omítnutou plochu a okna jsou pouze pravoúhlými otvory ve zdi. Tato puristická stavba je zřejmě inspirována tvorbou Jana Víška či tzv. Puristické čtyřky. 23/

______________________________ 22/ Bohuslav Fuchs, Masná burza, ulice Masná 34 v Brně, byla postavena v letech 1925 – 1926. 23/ Puristická čtyřka bylo sdružení studentů pražské ČVUT činné v 1. polovině 20. let 20. stol., jejími členy byli: Jaroslav Fragner, Karel Honzík, Evžen Linhart a Vít Obrtel.

13

CO BY BYLO, KDYBY… Návrh novostavby obchodních místností v sobě zahrnuje jak obchody, které měly být postaveny v první etapě, tak ve druhé etapě i jakési centrum krásy, holičství, bufet, kavárnu, mlékárnu a terasu. Mělo to být místo, kde se lidé mohli najíst, kde si mohli popovídat a popíjet kávu či odpočívat na terase. Pokud by komplex vzniknul, bylo by to ideální místo pro nedělní odpoledne, kde by si muž popovídal s přáteli v kavárně, žena by se nechala hýčkat v salonu krásy a děti by si mohly hrát na vzduchu a na slunci na terase. Návrhy podobných objektů určitě souvisí i s určitou poválečnou prvorepublikovou euforií, kdy si lidé chtěli života i užívat, nejen ho trávit v práci nebo doma. Kavárny zažívaly v této době v Československu velký rozmach, a pokud by byla stavba realizována, bylo by jistě zajímavé sledovat, nakolik by se lišila či nelišila od jiných kaváren té doby, jako např. kavárna Esplanade.24/ Přítomnost umýváren v přízemí zase souvisí s tím, že ve 20. letech 20. století neměla zdaleka každá domácnost vlastní koupelnu, takže když už zde klienti byli třeba u holiče, mohli se tu i umýt. Tento projekt jistě měl své chyby, jako např. izolovanost letní mlékárny. Kdyby některý z hostů potřeboval na toaletu, musel by budovu složitě obcházet, i když v celém komplexu jsou toalety hned troje. Jinak se ale jedná o dle mého názoru velmi zajímavý projekt centra služeb a obchodu, kterých do té doby moc nebylo.

______________________________ 24/ Ernst Wiesner, kavárna Esplanade, Rooseveltova 7, Brno, postavena 1925 – 1927.

14

DRUHÝ NÁVRH 1. STAVEBNÍ ETAPA - REALIZOVÁNA Těžko říci, proč nebyl první projekt nakonec realizován, jisté ale je, že už v květnu 1926, tedy jen o pár měsíců později, přepracoval Poříska projekt na přízemní blok obchodů. 25/ Rozměry se změnily jen minimálně, 26/ počet a plocha obchodů zůstal zachován. Vzhled obchodů zůstal až na detaily stejný, změnilo se ale dělení stavby na části – žádné výškové dělení prodejen nebylo, prostě obchody na levém okraji byly nejvyšší a ty na pravém okraji nejnižší. Vždy po dvou dvojicích prodejen následoval pás cihlového obkladu odspoda až nahoru, čímž byla monotónní řada obchodů alespoň trochu rozdělena. Veřejné toalety zůstaly uprostřed bloku, nezměnilo se ani to, že prodavači ze všech obchodů zde měli vyhrazeny toalety a umyvadlo ve zvláštní místnosti, čímž se jim utvořilo alespoň trochu zázemí. Terasa se změnila na jednoúrovňovou. Nebyla ohraničena zábradlím, ale betonovým pásem ve výšce asi 1 m. Nově bylo po levé straně bloku obchodů navrženo schodiště vedoucí na ulici Bašty. Terasa byla veřejně přístupná, vydlážděná a uprostřed vedla řada cihlových sloupků, mezi kterými byla zasazena zeleň. Rostliny byly umístěny také do velkých truhlíků podél betonové zábrany. S minimálními úpravami byl tento blok šestnácti prodejen skutečně postaven, stavba probíhala od září do prosince roku 1926 a odpovědným stavbyvedoucím byl stavitel František Václavek. 27/ Na jednoduchém bloku obchodů je ve velké míře použito obkladů z režné cihly. Toto obložení se nachází i u vchodu na toalety. Co se materiálu týče, mezi železobetonem jsou použity i cihlové pilíře. Celkové vyznění stavby je díky cihlovému obkladu podobné amsterodamské škole i německému expresionismu.

______________________________ 25/ Viz obr. č. 6. 26/ Délka se změnila z 80 m na 81,7 m, tento rozdíl je zřejmě způsoben přidáním schodiště. 27/ Tyto údaje jsou z archivu technické dokumentace společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a.s.

15

2. STAVEBNÍ ETAPA Na rozdíl od první stavební etapy, kde nebyl přechod od původního návrhu k realizaci nijak markantní, druhá stavební etapa si prošla určitým vývojem. Od prvního projektu z první poloviny roku 1926 uplynul rok a půl, než Oskar Poříska v říjnu roku 1927 vyprojektoval nový návrh této stavební etapy. Nazval ho „Obchodní dům v Nádražní třídě“.28/ Od toho původního návrhu se dost lišil, i když některé prvky, jako např. zaoblené nároží, zůstaly stejné. Stavba se skládá ze dvou částí, přízemní a patrové. Přízemní část je širší než ta patrová, částečně do ní svou délkou i zasahuje, v jednom místě tedy splývají. Přízemní část svým vzezřením navazuje na vedlejší blok s obchody, protože i zde jsou výkladce, jednoduché dveře a cihlové pilíře. Nechybí ani sokl a betonový pás. Obě části jsou ve tvaru kvádru, i když část patrová má zaoblené nároží, takže je to spíš kvádr, ke kterému je přistavěn půlválec. Co se patrové části dále týče, tak je tu navržena skleněná stěna vedoucí od spoje s částí přízemní až po začátek již zmíněného půlválce. Stěna je rozdělena vertikálně na tři části, každá z těchto částí je pak horizontálně rozdělena na dalších pět částí. Celé zaoblené nároží je v přízemí pokryto pásem výkladců, v patře pásem oken. Vchody do budovy jsou nejspíše dva – jeden v místě, kde se obě části stavby překrývají, a druhý pravděpodobně přímo uprostřed nároží. To ale usuzuji vzhledem k nakreslenému schůdku, jinak bohužel čelní pohled na plánu není, takže to není jisté. Na stavbě jsou zřejmě nápisy „Čedok“ a „Informace“. 29/ Vnitřní uspořádání Podle tohoto návrhu se v přízemní části budovy nacházelo pánské a dámské kadeřnictví, vanové lázně, toalety a telefon, po pravé straně byly dveře vedoucí do haly cestovní kanceláře, která tvořila jednotný prostor přes dvě patra. Po průchodu halou bychom narazili na další dveře, které vedly do Městské informační kanceláře, sídlící v zaobleném průčelí. Zde se také nacházel druhý plánovaný vchod, přímo uprostřed nároží. Z této místnosti vedly schody do patra, kde se nacházela další kancelář. ______________________________ 28/ Viz obr. č. 11 a 12. 29/ Viz obr. č. 11, na plánu jsou čitelná pouze písmena „ČE“ a „INFOR“.

16

Oknem odsud bylo vidět do haly, již tehdy také byla navrhovaná galerie táhnoucí se po celé délce haly. Podle tohoto plánu byla ale mezi galerií a kanceláří zeď a ne dveře, a galerie tak ztrácela na významu komunikačního koridoru. Do patrové kanceláře tak byl jediný přístup, a to po schodech z přízemí. V budově se nacházela ještě jedna kancelář, a to v patře nad hlavním vchodem do budovy, tedy nad místem, kde je část přízemní budovy předsazena budově patrové. Přístup do této místnosti byl po zadním schodišti, které se nacházelo v přízemí za veřejným telefonem. Vystoupáním po schodišti bychom se dostali nejen ke dveřím již zmiňované kanceláře, ale také na galerii. Celá budova má plochou střechu. Přízemní část navazující na terasy byla taktéž využívána jako terasa, byl sem po schodech přístup z ulice Bašty a také z navazující terasy, i když ta byla o kus nižší a užší.

POSLEDNÍ PROJEKTOVÉ ÚPRAVY Ačkoliv se tento návrh konečné podobě stavby už dost podobá, proběhlo zde ještě pár změn. Plán je z října roku 1927, přičemž stavět se začalo už na začátku listopadu téhož roku, tedy o měsíc později. Během tohoto měsíce už ale došlo ke změně umístění jednoho ze vchodů. V Moravských novinách, které vyšly v době, kdy se stavět teprve začínalo (7.11.1927), byl i obrázek stavby. 30/ Na tomto náčrtku je vchod do zaobleného nároží už na místě dnešního vstupu, tedy na boku nároží, a ne uprostřed, jak to ještě v říjnu Poříska zamýšlel. Důvodem ke změně mohlo být i to, že vchod z boku je tak přímo naproti východu z nádraží, což je vhodnější i z toho hlediska, že služby ve stavbě poskytované měly sloužit hlavně mimobrněnským návštěvníkům. A ti přijeli z velké části právě vlakem.

______________________________ 30/ Viz obr. č. 24.

17

KANCELÁŘ CESTOVNÍ, NEBO MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ? Bez zajímavosti není ani otázka, kdy se rozhodlo, že bude právě tato stavba pavilonem Městské ubytovací kanceláře Výstavy soudobé kultury v Československu. Jak již víme, Poříska na tomto místě zamýšlel postavit obchodní dům, který byl podle prvního projektu místem, kde byl bufet, kavárna i salon krásy. V druhém projektu už od stravovacích zařízení upustil, ale proč tomu tak bylo, se můžeme jen dohadovat. Nejspíše jen plnil zadání města, pro které pracoval. V říjnu roku 1927, kdy pracoval na druhém projektu, už byla Výstava soudobé kultury ve stadiu příprav a bylo jasné, že bude potřeba nějaké místo, kde budou návštěvníci dostávat informace. Místo naproti nádraží bylo ideální, a tak Poříska informační kancelář do svého projektu zapracoval. O kanceláři ubytovací ale naopak není v plánu ani zmínka. Hala, kde pak bylo sídlo městské ubytovací kanceláře, je na návrhu označena cestovní kancelář. 31/ Na budově je pak nápis Čedok. V novinách z počátku listopadu už se ale o této stavbě píše jako o budoucím pavilonu Městské ubytovací kanceláře, ve kterém bude i Městská informační kancelář a cestovní kancelář. 32/ Už při probíhajících přípravách na výstavu bylo ale jasné, že ubytovací kancelář bude potřebovat více prostoru, a tak na cestovní kancelář už místo nezbylo. O přítomnosti ubytovací kanceláře v této budově se tak pravděpodobně rozhodlo v průběhu října 1927. Vzhledem k rychlému sledu událostí je zřejmé, že Výstava soudobé kultury v Československu urychlila realizaci této stavby. Stavba probíhala od začátku listopadu 1927 do 11. 5. 1928 33/, vystavěla ji Moravská betonářská a stavební společnost. s. r.o. v Brně. Městská ubytovací kancelář se do budovy nastěhovala 21. 5. 1928. 34/ Projekt z října 1927 byl základem realizace budovy, tedy druhé stavební etapy, i když pak dostál pár změn. A jak tedy stavba po dokončení vypadala? _______________________________ 31/ Viz obr. č. 11. 32/ Viz V. K. (pozn. 1). 33/ Tyto údaje jsou z archivu technické dokumentace společnosti Brněnské vodárny a kanalizace a.s. 34/ Archiv města Brna, fond A1/26 – Město Brno – presidiální spisovna z let 1888 – 1932; krab. 213, inv. č. 983, fasc. V-1/4; Výstava soudobé kultury v Brně; Rostislav Valoušek: Zpráva o organizaci o činnosti Městské ubytovací kanceláře v Brně, po dobu trvání Výstavy soudobé kultury, říjen 1928.

18

REALIZACE – MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ KANCELÁŘ Stavba leží na spodní části svahu pod Petrovem, jehož dominantu nijak neruší vzhledem ke své horizontální dispozici. 35/ Budova se skládá ze základních, do sebe sevřených těles. Přízemní kvádr svým průčelím předstupuje před část patrovou stejného tvaru, ke kterému je připojen půlválec na půdorysu půlkruhu. Jednoduchost tvarů vychází ze vztahu mezi plochou zdí a okenním a dveřním otvorem. Přízemní část stavby plynule navazuje na blok obchodů postavený v první stavební etapě, i když ho trochu převyšuje. 11 metrů dlouhý blok se opticky dělí na tři další části, čímž předznamenává půdorysné řešení interiéru. Tyto části jsou od sebe odděleny pilířem s cihlovým obkladem. Každá z nich je tvořena výkladci umístěnými na soklu, mezi kterými se na pravé a levé straně nachází vchody. Prostřední část je tvořena pouze výklady, které jsou uprostřed děleny železobetonovým pilířem. Celá pravá část je místem, kde se stýká část přízemní s patrovou, a v tomto místě se propojují. Mezi dvěma úzkými výkladci se nachází široký vstup, který je zároveň hlavním vchodem do celého objektu. Po celé délce přízemní části vede nad výklady betonový pás, jehož dno slouží nejen jako plochá střecha obchodů, ale zároveň jako dno veřejné terasy. Přízemní část je asi o metr širší než část patrová. Nad vchodem byly v tomto místě na terasu vysázeny květiny, čímž se efektivně vyřešil problém, co s tou úzkou pár metrů dlouhou „nudlí“ na terase. Na přízemní část navazuje část patrová, která se způsobem řešení fasády dělí na kvádr a půlválcové nároží. Na levé straně nad již zmíněným truhlíkem s květinami je jen omítnutý beton, ale jinak je téměř celá fasáda této části vyplněna Duplex – skloželezobetonovou stěnou o rozměrech 12 x 5 m. Tato stěna je tmavými pilíři dělena na tři části, které se pak dalšími světlými pilíři opět dělí na další tři části, celkem je tu tedy devět vertikálních sklobetonových pásů o šesti skleněných tvárnicích. Dohromady tvoří pravidelnou a kompaktní stěnu, která je dominantou celé stavby. Tato stěna je první a zároveň největší svého druhu v Brně. 36/ ______________________________ 35/ Délka stavby je 37 m výška max. 7, 5 m – tyto údaje jsou z archivu technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací, a. s. 36/ Viz V. K. (pozn. 1), a viz Zdeněk Kudělka (pozn. 10), s. 58.

19

Zespodu je ohraničena soklem a svrchu pak betonovým pásem, na kterém je těsně nad stěnou po celé její délce z plastických písmen vytvořen nápis MĚSTSKÁ UBYTOVACÍ KANCELÁŘ. Mezi touto stěnou a nárožní částí se nachází zajímavý architektonický detail, kterým je stožár se dvěma lanky. Vede od poloviny výšky luxfer pár metrů nad budovu. Během Výstavy soudobé kultury na něm vlála vlajka ČSR a malé trojúhelníkové vlaječky. Poslední, pravá část budovy je ve tvaru půlválce na půdorysu půlkruhu. Toto půlválcové nároží ústí směrem k Masarykově třídě. Vzhledem k okolnímu historickému prostředí je zaoblené průčelí citlivým řešením celé situace, nijak neomezuje plynulost komunikace tohoto frekventovaného místa. Část je patrová, v obou patrech jí v pravidelných intervalech prochází čtyři železobetonové pilíře na kruhovém půdoryse, které tak půlválec opticky dělí na pět stejných částí. V přízemí jsou na soklu umístěné výkladce ze zahnutého skla táhnoucí se téměř po celém obvodu půlválce. Mezi prvním a druhým pilířem se nachází vchod, který je tvořen dvoukřídlými dveřmi. Tento vstup je ale umístěn až za vedlejší sokl, takže je v jiné rovině než výklady. Elegantním řešením bylo použít ještě prohnutější výkladce, které vedou od obou pilířů až po dveřní křídla. Třetí výkladec je ještě řešen normálně, ale čtvrtý už je vzhledem ke strmě stoupavému terénu jen poloviční a pátý už zde není vůbec. Nad výklady je betonový pás a nad ním prohnutý další pás, tentokrát okenní, táhnoucí se po celém obvodu půlválce. Mezi jednotlivými pilíři jsou vždy tři okna, dohromady tedy patnáct oken, přičemž některá byla otevírací. Nad okny se po celém obvodu stavby táhne betonový pás, stejně široký, jako je pás mezi okny a výkladci. Ve stejné výšce začínají luxfery s výklady, ve stejné linii končí luxferová stěna a pás oken. Tato pravidelnost a harmonie všech částí budovy je spojena s číslem tři – na tři části by se dala rozdělit samotná budova, na tři části je pilíři oddělena budova přízemní, na tři části je tmavými pilíři a na další tři světlými rozdělena skloželezobetonová stěna, tři jsou okna mezi jednotlivými pilíři v zaoblené nárožní části. Použitím tolika skleněných ploch na celé budově dosáhl architekt potlačení hmotnosti zdí. Po celé délce stavby je plochá střecha. Kolem části nároží opisují jeho zaoblení kamenné schody, které tak vzhledem k svažitému terénu umožňují z ulice Bašty lepší přístup ke vchodu do budovy. 20

A jak vypadala stavba z pohledu z ulice Bašty? Vzhledem k tomu, že je budova postavena ve svahu, nad zemí byla pouze fasáda prvního patra. Bohužel se nedochovaly žádné dobové fotografie ani plány této strany budovy, takže nemáme jistotu, jak vypadala. Ohledně nároží je to jasné, tam vedl pás oken po celém obvodu. Co se týká haly, tak na plánech z let 1927 i 1929 jsou v prvním patře zakreslena tři okna, takže zde v patře byly zřejmě provedeny.37/ V čem ale jistotu máme je to, že z ulice Bašty vedly schody na terasu, která se nacházela na přízemní části. Není bez zajímavosti, že i zde, na terase byl použit duplex – skloželezobeton, a to sice v dlažbě, resp. tvořil zároveň strop spodních místností a podlahu terasy. Tento duplexový pás osvětloval spodní místnosti, které jinak neměly vůbec žádná okna a nemělo jim tam tedy kudy proudit denní světlo. Vzhledem k tomu, že byly tyto místnosti v zadní části budovy, tak neměly ani výkladce, ani okna, protože byly částečně v podzemí. Jak už jsem zmínila, terasa byla spojena v jeden celek s terasou již dříve postaveného obchodního bloku, a stala se tak největší terasou v Brně. 38/

______________________________ 37/ Viz obr. č. 12, 13 a 14. 38/ Viz pozn. 2.

21

VNITŘNÍ USPOŘÁDÁNÍ - INTERIÉR Vchod v přízemní části budovy zavedl návštěvníky do místnosti, odkud se vstupovalo do jednotlivých provozoven, a kde se také nacházela trafika a předprodej vstupenek do zábavních podniků. Byly zde dvoje dveře, po pravé a po levé straně. Za těmi nalevo se nacházelo pánské a dámské kadeřnictví, vanové lázně a úpravny, jako např. umývárna a čistírna. Právě vanové lázně a úpravny, které se nacházely v zadních místnostech, byly osvětlovány shora duplexem. Dveřmi napravo se po pár schodech návštěvník dostal do velké patrové haly. V této hale se nacházela městská ubytovací kancelář při výstavě soudobé kultury, místo, kam si lidé chodili zařizovat noclehy. Spolu s ní zde fungovala i informační kancelář, což znamená, že jedna z přepážek sloužila pro informace týkající se Výstavy soudobé kultury. Po levé straně hned vedle dveří byl veřejný telefon. Po celé jedné straně haly se táhla skloželezobetonová stěna. Naproti stěně, taktéž po celé délce haly, vedla v patře galerie, pod kterou byl jeden dlouhý přepážkový pult. Za ním byly kromě židlí pro úředníky také kartotéční skříně. Před pultem byly skleněné zástěny a na zdi visel plakát Výstavy soudobé kultury. Podél luxferové stěny vedla dlouhá dřevěná lavice, byly tu i pultíky, kde si lidé vyplňovali tiskopisy, mobiliář doplňovalo pár Thonetových židlí. Hala ale nevedla až do zaobleného průčelí budovy, končila spolu s duplexovou stěnou. Od další místnosti ji oddělovala zeď a široké dvoukřídlové dveře, které byly ještě o další dvě křídla zvětšeny, snad pro působení větší vzdušnosti či prosvětlenosti interiéru. Tyto dveře vedly do poslední místnosti v přízemí, směnárny Městské spořitelny. Provozovna na půdorysu půlkruhu byla malá už sama o sobě, její dojem ještě zmenšovala přítomnost dveří druhého vchodu do budovy, který se na nároží nacházel, a také schody, které odsud vedly do druhého patra. Na druhou stranu ale směnárna moc místa nepotřebovala, stačilo jí pár židlí, pult a trezor. Zde ale služby pro veřejnost končí, patro už bylo přístupné pouze zaměstnancům. Výše zmiňované schody do patra se nacházely za pultem a trezorem a vedly přímo do kanceláře účtárny, která se zcela půdorysně shodovala se směnárnou. O vnitřním uspořádání ani vybavení kanceláře nic nevíme, kromě toho, že do ní vedly schody z přízemí, směrem do haly zde bylo ve zdi malé okno, a že odsud vedly dveře na 22

galerii, což je změna oproti původnímu plánu, kde na ni žádný průchod nebyl. Galerie byla pravděpodobně ze železobetonu, vedlo po ní trubkové zábradlí a se stropem byla propojena pilíři. Co je důležité, vedla podél stěny, ve které měly být tři okna, jistě víme, že tam bylo minimálně jedno. 39/ Těmito okny se celá hala větrala, jelikož jinak neměla přístup ani k otevíracím oknům, ani ke dveřím, které by vedly přímo na ulici. Na druhé straně galerie se nacházelo druhé schodiště a vedle něj kancelář vedoucího úředníka. Také ten měl okno, kterým mohl pozorovat dění v hale. Větrání a denní světlo zajišťovala kanceláři dvě okna, odkud byl výhled na terasu. Přímo za dveřmi této kanceláře se nacházelo dvouramenné schodiště, které vedlo do šatny personálu a sociálního zázemí, kde měli vlastní toaletu a umyvadlo. Přístup do tohoto zázemí byl nejen ze schodiště, ale také zadními dveřmi, které vedly do haly, do části za pulty. Všechno tedy bylo vymyšleno tak, aby do patra ani zázemí zaměstnanců měli přístup jen oni sami, nikoliv samotní návštěvníci.

_________________________________ 39/ Viz obr. č. 20.

23

TECHNICKÉ NOVINKY Rostislav Švácha o českém vědeckém funkcionalismu píše: „Fyzické tělo architektury se tedy mělo vědecky zekonomizovat hlavně tak, že tvar půdorysu zabrání chaotickému pohybu uživatelů stavby a uspoří se tak jejich energie; dále tak, že se pro interiér zajistí ekonomické způsoby přirozeného i umělého osvětlení, vytápění a větrání, a konečně tak, že se při budování tohoto těla prosadí ty nejmodernější a tím prý tedy ty nejekonomičtější stavební metody. Ohnisko zájmu funkcionalistů se ve 20. letech postupně přesouvalo od rozličných technologií železobetonu k technikám suché montáže budovy z předem vyrobených dílců.“

40/

Jak dále uvidíme, téměř všechny zde zmíněné body Oskar Poříska při stavbě městské ubytovací kanceláře dodržel. Nelze ale říci, že by byl vědeckým funkcionalistou – spíše byla většina z výše popsaných náležitostí používána většinou architektů té doby, nejen funkcionalistických, ale i avantgardních. Stavba se od ostatních projektů té doby odlišuje především svým umístěním do historické části města, takže musel architekt zvolit citlivější přístup. Nachází se ve spodní části svahu pod Petrovem, a právě tento svah a dlouhá a úzká parcela byly záležitosti, které musel architekt nejdříve vyřešit. Horizontální stavba je tak ze strany z ulice Bašty z větší části „zapuštěná“ do svahu. Větrání a osvětlování spodních, „podzemních“ místností bylo zajištěno větracími průduchy a použitím duplex sklobetonu ve stropě, který byl zároveň částečně dlažbou terasy. Podél celého objektu se pod zemí v ulici Bašty táhne provozní a manipulační chodba, kterou byla vedena např. kanalizace. Chodba zároveň slouží jako odsazení od zbytků hradeb, které se v podzemí nacházejí, a také zmenšuje vlhkost. 41/ Celá stavba je od svahu oddělena ještě průběžnou železobetonovou opěrnou stěnou. Půdorys stavby je i přes omezující podmínky opravdu promyšlený a důsledně vychází z funkce jednotlivých prostor. Objekt není podsklepený a střecha byla zřejmě původně z umělého kamene. _______________________________ 40/ Rostislav Švácha, Forma sleduje vědu. Karel Teige a český vědecký funkcionalismus 1922 – 1948, in: Forma sleduje vědu (katalog výstavy). Praha 2000, s. 27. 41/ Šířka šachty je 45 – 60 cm, výška 3 m.

24

Konstrukce stavby je železobetonová s cihelnými výplněmi, průčelí je z předsádkového betonu. Částečně zde byla použita i metoda tzv. „suché montáže“, kdy z nýtované železné konstrukce byly vyrobeny nosné pilíře skloželezobetonové stěny. Samotná velká stěna je z Duplex – sklobetonu. Okna a výkladce jsou ze železné konstrukce a meziokenní pilíře jsou ze železobetonu.42/ Výkladce a pásová okna jsou z bílého opaxitu a jsou meziokenním pilířům předsazeny. Přízemní trakt má výkladce s meziokenními pilířky s obkladem z cihelných pásků. Železobeton a předsádkový beton byl omítnut tvrdou šedou zřejmě cementovou omítkou. Budova byla vytápěna ústředně a jako tepelného zdroje bylo poprvé v Brně použito plynu.43/ Součástí objektu byla největší terasa té doby v Brně. 44/ Dodnes fungující terasa nad přízemní částí objektu je součástí širšího urbanistického řešení Denisových sadů a jejich zaústění do ulice Masarykova. Poříska zde objekt situačně zvládl a podařilo se mu postavit stavbu plně odpovídající potřebám provozu. Nebylo to naposledy, co se musel potýkat s nepříznivě řešenou parcelou, ale už tehdy ukázal schopnost účelného vyřešení problému i harmonického zapojení budovy do organismu města. Není tedy divu, že Oskar Poříska poté spoustu let strávil územním plánováním.

______________________________ 42/ Viz pozn. 3. 43/ Viz V. K. (pozn. 1). 44/ Viz pozn. 2.

25

OSKAR POŘÍŠKA A JEHO DÍLO KE STAVBĚ SE VÁZAJÍCÍ Oskar Poříska se narodil v Brně, studoval České vysoké škole technické v Brně, odkud přešel na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství Vysokého učení technického v Praze. 45/ Po ukončení studií byl roku 1925 zaměstnán jako městský architekt na Stavebním úřadě města Brna. Mezi jeho první zakázky patřily čekárny brněnských pouličních drah. Čekáren bylo do té doby málo, a když už někde nějaká stála, tak to byla jenom bouda. Oskar Poříska u čekáren přišel s něčím naprosto novým – tyto volně stojící stavby otevřel do prostoru, dal jim střechy neobvyklých organických tvarů a hlavně, nějak je občansky vybavil. U čekárny na Kiosku z roku 1925 se nacházely obchodní místnosti a telefon. 46/ O rok později postavil čekárnu na Obilním trhu, kde se nacházely v podzemí veřejné záchodky. V roce 1927 postavil na náměstí Svobody čekárnu se střechou na kruhovém půdorysu, která měla obchodní místnosti, telefon a v podzemí ještě veřejné záchodky. Tato občanská vybavenost byla u čekáren té doby novinkou a o její užitečnosti a přínosu lidem není pochyb. Vzhledem k tomu, že se ve výstavbě městského mobiliáře Oskar Poříska osvědčil, je možné, že když příště město potřebovalo postavit obchodní místnosti a veřejné toalety, obrátilo se právě na architekta, který už měl s pracemi tohoto typu nějakou zkušenost. Stavba Městské ubytovací kanceláře byla financována městem, je tedy jisté, že právě město pověřilo architekta prací na této stavbě. 47/ Občanská vybavenost ale není to jediné, co čekárny pouliční dopravy a Městskou ubytovací kancelář spojuje. Na čekárně na náměstí Svobody se nacházely pilíře obložené cihlami stejně jako na přízemní obchodní části Městské ubytovací kanceláře.

______________________________ 45/ Dušan Riedl, Architekt ing. Oskar Poříska: 1897 - 1982 (katalog výstavy). Brno 1997, s. 1. 46/ Na Kiosku se říkalo části dnešního Moravského náměstí. 47/ Na stavebním úřadě s ním samozřejmě pracovalo více architektů, takže není vyloučeno, že tam při rozdělování zakázek probíhaly nějaké soutěže či výběrová řízení, není to ale ani dokázáno.

26

Organické tvary, výkladce i luxfery nalezneme na městských autobusových garážích na dnešní Grmelově ulici z roku 1927. Co se týče pojetí prostoru v interiéru, tak se jeho snaha o vytvoření jednolitého celku vyskytuje u vil, které jsou navíc také horizontálními stavbami jednoduchých tvarů (např. vila na Tomešově ulici z let 1926 - 1928). Kromě městské ubytovací kanceláře pracoval Oskar Poříska na více stavbách, které měly stát na problematické parcele. A on se s tím vždy nějak vypořádal. V roce 1929 projektoval městskou spořitelnu ve Frenštátě pod Radhoštěm, která svou nárožní polohou Pořísku přiměla k opuštění pravého úhlu, křivkou tu vytváří plynulý přechod. Skleněná stěna v přízemí otevírá stavbu do okolního prostoru a nově tu těžší hmota spočívá na lehčí. 48/ Opět na nárožní, i když pro změnu rozšiřující se parcele stojí obchodní a bytový dům Convalaria na České ulici z roku 1937. Toto místo je velmi frekventované, proto architekt umístil vchod do domu po straně, a navíc zde vytvořil v přízemí domu průchod mezi ulicemi Česká a Veselá. Všechny jeho stavby této doby spojuje účelná dispozice, z níž vyrůstá jasně vymezený prostor. Křivka v půdorysu je typická hlavně pro jeho rané stavby, pozdější stavby už jsou střízlivé a racionální.

______________________________ 48/ Viz Božena Chmelíčková (pozn. 13), s. 29.

27

INSPIRACE NÁRODNÍ I MEZINÁRODNÍ V době, kdy Oskar Poříska navrhoval a plánoval tuto stavbu, byl teprve dva roky po ukončení studií a bylo to u něj období tvůrčího hledání, kdy byl ovlivněn více směry. Prošel poměrně rychlým názorovým vývojem. Koncem roku 1926 u Pořísky dochází k doznívání holandského vlivu, a on se kromě purismu přiklání i ke konstruktivismu. Není přímým zastáncem jednoho stylu, spíše si z více stylů vybírá jednotlivé prvky a drží se určitých zásad. Během druhé stavební etapy, na přelomu let 1927 – 1928, byla postavena Městská ubytovací kancelář. Je opravdovou syntézou různých stylů. Přízemní část přiléhá k již postavenému bloku obchodů, a navazuje na něj i stylisticky, je tedy holandizující. To už se o luxferové stěně říci nedá. LUXFEROVÁ STĚNA Rozměry je sice tato stěna unikátní, ale určitě to nebylo první použití sklobetonových pásů. V českém prostředí už byly dříve použity Jiřím Krohou na stěnách dílen průmyslové školy v Mladé Boleslavi (1922 – 1923), i když netvořily takto kompaktní stěnu. V Brně byly sklobetonové tvárnice použity v roce 1927, a to hned třikrát, vždy u staveb Bohuslava Fuchse: na průčelí jeho vlastního domu v Žabovřeskách, na stropu hotelu Avion, a v interiéru Hotelu Passage na Lidické ulici. V interiéru měly zřejmě pouze dekorativní funkci, ale u jeho domu a na hotelu Avion měly nepochybně funkci prosvětlení objektu. Sám Oskar Poříska pak sklobetonové pásy použil ještě u Měšťanské školy v Židenicích o rok později. Luxfery byly používány hlavně pro jejich dobré vlastnosti, ať už je to propustnost světla, zvuková a tepelná izolace, žáruvzdornost, nebo to, že jsou natolik zpevněny, že mohou být použity ve stěnách jako nosný prvek, takže zároveň slouží jako stavební materiál. Konkrétně na této stavbě ale skloželezobetonová stěna hlavně odstraňuje pocit stísněnosti z úzkého prostoru a potlačuje hmotnost zdí. Sloužila také jako hlavní přísun světla do místnosti, protože jinak se v hale nacházela jen tři okna podél galerie, a to je na osvětlení tak velkého objektu málo. Svoji roli zřejmě sehrálo i to, že byly v té době sklobetonové tvárnice velmi módní. Jednou ze zásad funkcionalistů byla ekonomičnost a hospodárnost architektury, pro interiér se měly zajistit ekonomické 28

způsoby přirozeného osvětlení. 49/ Luxfery jsou určitě úsporné, protože jsou dobrými izolátory a zároveň přivádí přirozené světlo. Na konstruktivistických stavbách je zase často rozpojena funkce ventilace a osvětlování okna. 50/ Když vezmeme tato hlediska v úvahu, dala by se skloželezobetonová stěna pokládat za prvek funkcionalistický i konstruktivistický. Svými rozměry 12 x 5 m byla tato skloželežobetonová stěna největší svého druhu v Brně. Je rozdělena do devíti sklobetonových pásů, mezi kterými jsou železobetonové pilíře a uprostřed nýtovaná ocelová konstrukce. ZAOBLENÉ NÁROŽÍ U zaobleného nároží na půdorysu půlkruhu se jako první nabízí otázka – Je to nároží půlválcové jenom proto, že k tomu tvar parcely přímo vybízel, nebo to tak Poříska zamýšlel a postavil by ho tak stejně na jakémkoliv jiném místě? Do počátku stavby tu byly pozůstatky hradeb, a jejich zakončení bylo také zaoblené. Architekt to tedy mohl brát jako možnost, která se nabízí. Zároveň se však touto možností vůbec nemusel řídit. Faktem je, že na nerealizovaném návrhu z roku 1926 už nároží na půdorysu půlkruhu je, i když vypadá jinak, než na druhém návrhu. Motiv půlválce sice nebyl příliš používaný, ale nebyl neznámý. Le Corbusier totiž přijal válec mezi základní tvary francouzského purismu. Základní architektonické elementy ve tvaru kruhu, válce nebo krychle dávají projektům jistou uměřenost a střízlivost. S Le Corbusierem se Poříska mohl setkat na počátku roku 1925, kdy měl v Brně tento světový architekt přednášku na téma „Purismus a francouzská architektura“. V roce 1926 pak vydal svých 5 bodů moderní architektury, kterými se Oskar Poříska dle mého názoru nechal volně inspirovat. 51/

_____________________________________________

49/ Viz Rostislav Švácha (pozn. 40). 50/ Karel Teige, MSA 2, Moderní architektura v Československu, Praha 1930, s. 242- 255. 51/ Felix Haas, Architektura 20. století, Praha 1978, s. 334.

29

Prvním z bodů je dům na sloupech či pilotech – a zaobleným průčelím v obou patrech pilíře procházejí. Dalším z bodů je střešní zahrada na ploché střeše – a ta se na terase přízemní části opravdu nacházela. Květiny a rostliny byly umístěny v kamenných truhlících a zvětšovaly zelenou plochu města. Le Corbusierova teze o volném půdorysu umožňuje umístit příčky libovolně, v každém patře jinak. Zde ale mají obě patra půdorys stejný. Z pěti bodů splňuje budova Městské ubytovací kanceláře dokonale přítomnost horizontálního okna, vedoucího od jednoho pilíře obvodu ke druhému. Požadavek volného průčelí je zde také splněn. Přednášku tu měl kromě Le Corbusiera i J.J.P.Oud, 52/ který zase hovořil o vývoji nové myšlenky v holandském stavebním umění. Právě jedna z Oudových realizací, dělnická kolonie v Hoek van Holland (1924 - 1927), mohla být pro Pořísku inspirací, neboť kromě zaoblených rohů domů zde byly i skleněné výkladce v přízemí, které byly, stejně jako u Městské ubytovací kanceláře, předsazeny pilířům. Dalším možným zdrojem zahraniční inspirace byl pro brněnského architekta Erich Mendelsohn. Víme totiž, že Oskar Poříska byl roku 1927 na studijní cestě po Německu a Rakousku, a navštívil i Stuttgart. A právě tam se v tu dobu stavěl Mendelsohnův obchodní dům Schocken. Dynamická prosklená věž hlavního schodiště členěná horizontálními pásy má expresivní křivku podobnou té na nároží Městské ubytovací kanceláře. V českém prostředí se s motivem zaobleného nároží setkáváme ve tvorbě Kamila Roškota, např. v jeho soutěžních návrzích na Dům umění v Ostravě (1923) či Úrazovou pojišťovnu dělnickou v Praze (1924). Roškot rád používal válcový segment v dominantní funkci. Na brněnském výstavišti se s motivem půlválcového zakončení z obou stran setkáme u Pavilonu československých stavitelů Jaroslava Rösslera a s půlválcovým zakončením s pásy oken u Pavilonu Akademie výtvarných umělců Josefa Gočára, oba jsou z roku 1928. Ze stejného roku je i návrh Balneo Terace Hotelu Josefa Havlíčka a Karla Honzíka. Půlkruhové zakončení hlavního pavilonu z roku 1927 bylo i na Výstavě severních Čech, architektem zde byl Jiří Kroha. Ve 30. letech se pak podobné tvary používají hlavně v tzv. nautické architektuře, kam řadíme např. Fuchsovy vily Tesařovu a Petrákovu z roku 1937. ______________________________ 52/ Celým jménem Jacobus Johannes Pieter Oud.

30

PÁSOVÉ OKNO NEBO OKENNÍ PÁS? Felix Haas ve své knize Architektura 20. stol. píše: „Mendelsohn byl patrně také prvním architektem, který užil pásového okna, tj. okna nepřerušeně probíhajícího po celé délce patra.“ 53/ Pásové okno je tak u Mendelsohna užito např. na stuttgartském obchodním domě Schocken (1926 – 1928), kde je použito ve více horizontálních pásech, a za ním se nachází schodiště. Zdeněk Kudělka píše: „Pozoruhodné bylo důsledné potlačení hmotnosti zdí použitím pásového okna v nárožní části, založené opět na půdorysu půlkruhu,…“

54/

Lenka Kudělková dokonce tvrdí, že toto okno bylo vůbec prvním pásovým oknem v Brně. 55/ Podle Jiřího Kroupy se ale na Městské ubytovací kanceláři nevyskytuje pásové okno, nýbrž je průčelí proskleno okenním pásem. 56/ Klasické pásové okno se podle něj vyskytuje u obytného domu, kde se za oknem nachází více místností, kdežto za okny na Pořískově stavbě je pouze jedna místnost, která navíc neslouží účelům ubytovacím, ale je tam kancelář. Podle mě je Pořískova inspirace Mendelsohnem celkem pravděpodobná, protože jeho stuttgartskou stavbu téměř určitě viděl na vlastní oči. Za prosklením schodiště obchodního domu Schocken se také nachází jen jeden dále nedělený prostor, stejně jako u Pořískovy kanceláře. Souvislé pásy oken (nikoliv však přes celé průčelí) se vyskytly už u husovické mateřské školy Bohuslava Fuchse z roku 1925, kde plochy oken zabírají mnohem větší plochy než zdi v poměru, jaký se do té doby nevyskytoval. ______________________________ 53/ Viz Felix Haas (pozn. 51), s. 144. 54/ Viz Zdeněk Kudělka (pozn. 10), s. 58. 55/ Viz Lenka Kudělková (pozn. 11), s. 30. 56/ Konzultace s prof. PhDr. Jiřím Kroupou, CSc. proběhla dne 20. 4. 2010.

31

PROSTOR A FUNKCE Můžeme zde pozorovat snahu o vytvoření nové výtvarné koncepce prostoru, kdy se vztah vnitřku a vnějšku mění. Ruší se tradiční dualita prostor. Organizace prostoru vnitřního se promítá do vnějšku budovy, kdy už bychom podle exteriéru měli poznat, co se nachází v interiéru. Výkladce v přízemní části budovy napovídají, že se jedná o obchodní provozy a vysoká skloželezobetonová stěna zase o přítomnosti vysoké haly. Rozdíl mezi výkladci v přízemí a okny v patře v zaobleném nároží dává tušit, že přízemní část bude určena službám veřejnosti, zatímco část v patře je část kancelářská, soukromá. Členění prostoru je účelné, velké plochy oken a výkladců stavbu vylehčují a dávají v hale lidem pocit kontinuálního, spojitého prostoru. Dnes je vše ještě umocněno absencí příčky mezi kanceláří v patře, ale už dříve byl tento prostor s prostorem haly opticky propojen alespoň oknem. Důležitým prvkem v interiéru je průběžná galerie, která interiér oživuje, dává mu novou prostorovou dimenzi a spolu s velkými plochami oken odstraňuje pocit stísněnosti z úzkého a dlouhého prostoru. Co se prvku galerie a pojetí prostoru týče, určitou paralelu nacházíme ve dvou stavbách Bohuslava Fuchse z roku 1927, a to jeho vlastního domu a hotelu Avion. U jeho vily obíhá galerie patro haly, připomínající anglický typ domů z počátku 20. stol. Průčelí jeho domu je navíc prosvětleno luxfery, takže podobnost s Městskou ubytovací kanceláří je tu zřejmá. U hotelu Avion je galerií dokonce víc, prostor kavárny je skutečně kontinuální, volně plynoucí, shora osvětlený luxfery. PLOCHÁ STŘECHA Rovné, ploché střechy se před Adolfem Loosem v českém prostředí používaly výjimečně. Je to proto, že dosavadní materiály umožňovaly plochou střechu jen v teplých a málo deštivých klimatech. Nyní jsou používány nové materiály, jako např. dřevocement, a díky nim se horizontální střecha, jeden z Le Corbusierových pěti bodů moderní architektury, začala stavět i u nás. Ploché střechy stavěli mj. konstruktivisté, kteří vyžadovali střechu jako stop posledního patra a zároveň podlahu horní střešní terasy. 57/ ______________________________ 57/ Viz Karel Teige (pozn. 50).

32

VLAJKOVÝ STOŽÁR Tento konstruktivistický prvek je jednou z vertikál jinak horizontální stavby a používali ho hlavně konstruktivisté a funkcionalisté. Stožár se nachází také na ostatních Pořískových stavbách této doby, poště na Horově ulici a pavilonu Společenstva pekařů na Výstavišti. Těžko však říci, jestli to byl prvek na budovu záměrně umístěný a předem se s ním počítalo, nebo jestli byl časem na stavbu připevněn, aby zde, stejně jako na jiných stavbách spojených s Výstavou soudobé kultury, vlála vlajka Československé republiky. Na původním plánu totiž stožár nakreslen není, stejně tak na kresbě budoucí stavby v novinách z roku 1927. Na fotografiích po dostavbě však už umístěn je, včetně dvou lanek, na kterých vlají malé vlaječky. Pokud by byl na stavbu umístěn dodatečně, není o čem diskutovat, ale pokud jeho přítomnost byla už předem v plánu, dal by se stožár pokládat nejen za prvek konstruktivistický, ale zároveň za prvek nautické architektury. Samotná stavba svým tvarem někomu připomíná loď, ale klasické nautické prvky, jako jsou kulatá okna a trubková zábradlí, zde na exteriéru nenajdeme. 58/ STAVBA JAKO CELEK Nyní už víme, kým se pravděpodobně Poříska inspiroval v jednotlivých částech, ale jak je to s celkovým vyzněním stavby? Podle mě je tato stavba vzhledově dosti ojedinělá, je podle mě spíše syntézou více stylů, a tak je těžké hledat nějakou celkově podobnou stavbu. Stavba spíše dobu předcházela, ať už je to použitím prvního pásového okna v Brně, největší luxferové stěny v Brně nebo největší terasy. Přesto jsem však jednu podobnou stavbu našla, i když v zahraničí. Na již zmíněné studijní cestě roku 1927 Poříska navštívil kromě Stuttgartu také Frankfurt nad Mohanem, Norimberk a Vídeň. Ve Frankfurtu měl možnost vidět některé stavby německých expresionistů, jako např. Ernsta Maye. Jeho dům na sídlišti Römerstadt z let 1927 – 1928 je Městské ubytovací kanceláři až překvapivě podobný. 59/ Také má zaoblené nároží, v jeho přízemí jsou výklady obchodů a v patrech horizontální pásy oken, které se táhnou po celé délce půlkruhu. Stavba je sice vícepatrová, ale podobnost jejího nároží s brněnskou stavbou je neoddiskutovatelná. _________________________________ 58/ V interiéru se nachází trubkové zábradlí u schodiště a podél galerie. 59/ John Zukowsky (ed.), Architektur in Deutschland 1919 – 1939: die Viefalt der Moderne, München – New York 1994, s. 58; viz obr. č. 19.

33

VÝSTAVA SOUDOBÉ KULTURY V ČESKOSLOVENSKU Myšlenka uspořádat k desetiletému jubileu založení Československé republiky velkou výstavu se objevila už v polovině 20. let 20. století. Brno jako místo konání byla jasnou volbou, protože to bylo odedávna město výstavní. Kapacity výstavních ploch už ale Brnu přestávaly stačit, a tak byla už v roce 1923 vypsána veřejná soutěž na urbanistické řešení a stavbu hlavního výstavního pavilonu. Jako místo pro stavbu nového výstavního areálu byla nakonec vybrána tzv. Bauerova rampa v Pisárkách. Prostorové uspořádání výstaviště řešil Emil Králík, obchodně - průmyslový palác stavěli architekt Josef Kalous a statik Jaroslav Valenta. Celkem bylo na výstavišti postaveno 65 pavilonů od třiceti architektů. Některé pavilony ale byly postaveny jenom na dobu Výstavy soudobé kultury a po výstavě byly zbořeny. Mezi nejvýznamnější stavby v prostoru výstaviště, kromě obchodně – průmyslového paláce patří pavilon města Brna od Bohuslava Fuchse, pavilon Brněnských výstavních trhů se skleněnou věží od Bohumíra Čermáka, kino – kavárna od Emila Králíka, pavilon UMPRUMu od Pavla Janáka, pavilon AVU od Josefa Gočára. Celek byl jakousi manifestací funkcionalistické architektury, bylo to do té doby první evropské ryze moderní výstaviště. Stavby na výstavišti byly financovány společností Brněnských výstavních trhů. Na rozdíl od nich byla stavba městské ubytovací kanceláře, která byla také někdy považována za jeden z pavilonů, financována městem. To se totiž zavázalo, že se během Výstavy soudobé kultury postará o ubytování návštěvníků. Výstava soudobé kultury byla obrovskou akcí, o které každý den informovaly Lidové noviny, a časopis Pestrý týden se stal po čas výstavy jejím oficiálním časopisem s názvem: „Pestrý týden jubilejní Výstavy soudobé kultury v Brně“. Měla probíhat od 26. května 1928 do 30. září 1928, ale byla prodloužena až do 14. října 1928. Celkem ji navštívilo 2 698 000 osob, přičemž za jeden den i 200 000 osob. 60/ Tato oslava desetiletého trvání státu ukazovala pokrok techniky, vědy a průmyslu. Hlavními odděleními výstavy bylo školství, umění, věda, literatura a umělecký průmysl. V rámci výstavy se konaly různé sjezdy a dny, jako např. sjezd učitelů nebo dělnický den. 61/ __________________________________________________________________________

60/ MZA, fond H106 – Výstavy a akce pořádané na brněnském výstavišti – sbírka dokumentů 1923 – 1955, inv. j. 3, krab. 1: Zprávy tiskového odboru Výstavy soudobé kultury v Brně, 9. 9. 1928. 61/ Ibidem.

34

CENTRUM SLUŽEB A OBCHODU Podle prvního návrhu měla být stavba jakýmsi centrem služeb. Další projekt Poříska nazval „Obchodní dům v Nádražní třídě“. Přízemní blok tvořily obchody a veřejné toalety, druhá část si zachovala funkci centra služeb veřejnosti, jen se změnily provozovny. Ze stravovacích zařízení a kavárny se stala cestovní kancelář a informační kancelář. Konečná realizace druhé etapy sice dostála pár změn, ale přítomnost vanových lázní, kadeřnictví, holičství, trafiky, směnárny, informační a ubytovací kanceláře a veřejně přístupné terasy tvořila z tohoto objektu stále něco jako centrum služeb a obchodu. Obchodní domy se v té době teprve začínaly stavět, zde byla navíc plná občanská vybavenost, kterou Poříska už dříve v menším měřítku zapojoval do svých čekáren pouliční dopravy. Dokonalé vnitřní uspořádání a výhodná poloha u nádraží byly určitě významnými faktory, které dokreslovaly jedinečnost celé stavby. Pokud chtěli návštěvníci Výstavy soudobé kultury v Brně přenocovat, byla Městská ubytovací kancelář první místo, kam po východu z nádraží směřovaly jejich kroky. Vzhledem k tomu, že stojí stavba téměř naproti nádraží, byla pro mnohé „novodobou vstupní branou“ do města. 62/ Stavba byla multifunkční - návštěvníci si zde zařídili nocleh, mohli se umýt, nechat se oholit či ostříhat, vyžehlit si oblečení, koupit lístky do divadla, zjistit potřebné informace a koupit občerstvení. A to všechno pod jednou střechou. Troufám si tvrdit, že na svou dobu to byl unikát. Terasa na střeše přízemního objektu byla jednou z prvních brněnských obytných teras pro restauraci, vzhledem k okolnímu terénu a snadnému přístupu z ulice Bašty byla pro podobné účely ideální. Informační kancelář byla v budově úplně první v Brně.63/ Kromě kulturního a společenského významu je stavba zajímavá i z hlediska uměleckého, protože není postavena v jednom konkrétním stylu, ale je syntézou více stylů 20. let 20. stol., mj. konstruktivismu, purismu a funkcionalismu. Zajímavá je také citlivost, s jakou je zasazena do historického prostředí, a šikovnost architekta, který si poradil s nevhodným svažitým terénem. _______________________________ 62/ Viz Viktor Slíva (pozn. 9). 63/ Konzultace s ing. arch. Dušanem Riedlem proběhla 29. 3. 2010.

35

Stavba je důležitá v tom, že se zde objevilo poprvé pásové okno, skloželezobetonová stěna byla první a největší svého druhu v Brně, že se zde používaly nové stavební metody (jako např. suchá montáž) a v neposlední řadě zde byla i největší brněnská terasa. Už v době svého vzniku to tedy byla stavba s mnoha nej. Smutným paradoxem je, že kromě pár článků v novinách se toho o této stavbě moc nenapsalo. Bylo to zřejmě z důvodu, že v té době vznikaly i jiné kvalitní stavby architektů zvučnějších jmen, které jméno Pořískovo zastínili.

36

JAK STAVBA SLOUŽILA PO SKONČENÍ VÝSTAVY SOUDOBÉ KULTURY? DĚJINY STAVBY PO ROCE 1928 Po skončení Výstavy soudobé kultury v říjnu roku 1928 už nebyla Městská ubytovací kancelář potřebná, ale prostor se ukázal jako velmi vhodný pro podobné účely, a to nejen vzhledem ke své poloze v těsné blízkosti hlavního nádraží. Budova začala sloužit cizincům jako „Městská ubytovací a cizinecká kancelář“, přičemž všechny provozy zde zůstaly zachovány. 64/ Cizinci si tu po příjezdu do Brna zařídili ubytování, dostali potřebné informace, vyměnili peníze, po dlouhé cestě se mohli umýt ve vanových lázních, nechat se upravit v holičství a v přilehlých obchodech si koupit nějaké občerstvení. Pro dané účely stavba perfektně vyhovovala, o to více je s podivem, že cizinecká kancelář zde fungovala jen pár let. Proč tomu tak bylo nevím, ale již v roce 1936 v hale sídlila prodejna lístků pro pouliční dráhy brněnské. Přízemní obchodní část zůstala víceméně beze změny, Spořitelna města Brna v nárožní části taktéž zůstala, jen se z čistě směnárenského provozu změnila na obyčejnou pobočku spořitelny, kde se však i nadále poskytovaly směnárenské služby. Někdy mezi lety 1937 a 1942 byly vybourány tři z devíti skloželezobetonových pásů a na jejich místě byl vybudován nový vchod. Prostor kolem dveří byl omítnut světlou omítkou, zatímco zbytek budovy byl tmavě šedý. Tento znatelný zásah byl umocněn rozměrným schodištěm, které k novému vchodu přistavěli. Harmonie a plynulost celé stavby tímto zásahem podle mě značně utrpěla. Nad vchodem původně ještě zůstal zbytek luxferových pásů, ale později byl nahrazen normálním oknem. 65/ Nad původním vstupem bylo probouráno další okno. V roce 1949 už měla celý objekt z roku 1928 v užívání Společnost brněnských pouličních drah, kromě prodejny jízdenek zde např. sídlili revizoři, čističi a byla zde čekárna mužstva.

______________________________ 64/ Viz obr. č. 13 a 14. 65/ Viz obr. č. 26.

37

V 50. letech byl zrušen a výkladcem zasklen i vstup z nároží, zazděno bylo i teprve nedávno vybudované okno nad přízemní částí. V horní části luxferových pásů byla umístěna ventilační okna, pásy byly dole zkráceny a dole byly umístěny skleněné vitrínky. V přízemní části byly zrušeny výkladce, zvýšila se podnož a výklady byly nahrazeny pravidelnými, až puristicky čistými okenními otvory. Celá budova získala novou, světlou omítku. Další citelný zásah do vzhledu budovy nastal roku 1959, kdy bylo nad přízemní část přistavěno patro. To bylo řešeno stejně jako přízemí, byla to jednoduchá nadstavba o 8 okenních osách. Majitelem byla Národní správa, v budově zřejmě sídlil Turista N.P. a pravděpodobně zde byla v provozu ubytovna. Od 60. let zde sídlí cestovní kancelář Čedok, a to nejen v samotné budově z roku 1928, ale i v značné části přiléhajících původně obchodních provozů z roku 1927. To nejhorší však budovu potkalo někdy mezi lety 1978 – 1987. Zřejmě v rámci tepelných úspor a lepší větratelnosti byla vybourána komplet celá železobetonová stěna, pásová okna i výkladce v nároží. Vše bylo nahrazeno obyčejnými otevíratelnými okny. Celá budova navíc získala hladkou narůžovělou omítku, která „dílo zkázy“ dokonala.66/ Po všech těchto zásazích byla budova od té původní podoby téměř k nepoznání. O to více je s podivem, že právě po této poslední „rekonstrukci“ byla stavba r. 1987 zapsána na státní seznam nemovitých kulturních památek - jako „Centrální ubytovací kancelář Výstavy soudobé kultury v ČSR r. 1928“, bylo jí přiděleno číslo 7540. Na začátku 90. let si Čedok objednal rekonstrukci objektu, a to sice stavby z roku 1928 a půlky přízemního bloku z roku 1927 včetně veřejných toalet. Opravena byla i terasa a rekonstrukce probíhala celou první polovinu 90. let. Cílem bylo co nejvíce přiblížit budovu jejímu původnímu vzhledu, což se sice nepodařilo úplně, ale z větší části ano. Čedok měl nějaké své požadavky, takže např. nepůvodní patrovou přístavbu chtěl zachovat. V rámci zachování harmonie okenních os se tedy nepřestavovalo ani přízemí této části, jen se v obou patrech vyměnila okna, a to za pásová. ______________________________ 66/ Viz obr. č. 28 a 29.

38

Znovuvybudování luxferové stěny se bohužel také nepodařilo v plném rozsahu, protože nad místem vchodu ze 40. let byla někdy později vybudována v patře další místnost, která potřebovala svoje větrání. Čedok se místnosti nechtěl vzdát, a tak je nyní vedle šesti luxferových pásů dělené okno kulaté. Z důvodu symetrie je kulaté okno i ve spodní části. 67/ Obnoven je i stožár, takže nyní má stavba paradoxně více nautických prvků, než v době svého vzniku. Co se týče části nárožní, zde už architektům nic nebránilo v tom, aby rekonstrukcí dosáhli původního vzhledu bez výjimek. Nové výkladce, železobetonové meziokenní pilíře, pásové okno i umístění vchodu přesně kopírují původní stav. Jen jedna drobnost se odchyluje – schod před dveřmi není jeden, ale jsou tři. A jelikož jeden vchod do budovy by nestačil, vybudovali na straně v ulici Bašty vchod druhý, který se nachází u zaměstnaneckého schodiště. To je osvětleno novým oknem, okna do galerie jsou zazděna, zato tu jsou okna do kanceláří patrové přístavby. Plochá střecha byla zateplena a střešní atika byla zvýšena. Rekonstrukce proběhla i v interiéru, kdy byla mj. odstraněna příčka mezi částí nárožní a halou. Prostor je tak spojitý a tvoří jednotný celek. Dvě patrové kanceláře vypadají, jako by byly zavěšené ze stropu. Schody mezi přízemím a první patrem v nárožní části už nejsou. Okna podél galerie už také neexistují, ale přísun vzduchu je zajištěn kulatým otevíracím oknem, vstupními dveřmi, ventilačními křídly ve výkladci a větracími otvory v obvodové stěně galerie. Z obou kanceláří, které do prostoru haly vstupují, vede do haly okno, u jedné kanceláře kulaté, u druhé je prosklená celá stěna. Je zachována galerie i schodiště pro zaměstnance. Rekonstruována byla i terasa nad obchodním blokem, která už ale bohužel neslouží jako terasa veřejná, nýbrž jako kavárenská zahrádka, která je obehnána plotem a v zimě uzamčená.

__________________________________ 67/ Kulatá okna se vyskytovala na nautické architektuře 30. let. 68/ Byly zbořeny někdy mezi lety 1937 – 1976, neví se přesně kdy.

39

ZÁVĚR V práci jsem se pokusila zpracovat dějiny stavby. Přesná data jednotlivých přestaveb ale nebylo možno udat, protože materiály ke stavbě se mi nepodařilo dohledat, i když jsem byla ve všemožných institucích. Nedostatek podkladů je způsoben jak požárem archivu v roce 1945, tak zánikem SURPMO. 69/ Stavebně – historický průzkum nebyl proveden. Co se plánové dokumentace týče, bylo mi jediným, avšak důležitým vodítkem pár plánů z archivu technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací a.s. Roky jednotlivých přestaveb jsem zjišťovala komparací odatovaných historických fotografií a pohlednic, přesně se jen ví, kdy proběhla rozsáhlá rekonstrukce na počátku 90. let. Měla jsem tu možnost mluvit s architekty, kteří přestavbu prováděli, což bylo velmi užitečné. Informace o stavbě jsem získala i z dobových časopisů a pozdější literatury. Nutno ale dodat, že se toho o Městské ubytovací kanceláři moc nenapsalo. Zásadním objevem pro mě bylo objevení návrhu nerealizované „Novostavby obchodních místností v Nádražní třídě“. Dosud se totiž všeobecně soudilo, že stavba vznikla k příležitosti brněnské Výstavy soudobé kultury v roce 1928. Tento plán z roku 1926 a další z roku 1927 ale dokazují, že o využití stavby pro služby Městské ubytovací kanceláře se rozhodlo až na začátku stavby, kdy už byla plánová dokumentace hotová. Stavba by tedy pravděpodobně vznikla, i když by se Výstava soudobé kultury nekonala. Díky více návrhům jsem měla možnost sledovat Pořískův vývoj uměleckých tendencí, jenž byl velmi rychlý. Zaměřila jsem se i na jeho stavby, které jsou Městské ubytovací kanceláři v něčem podobné. V interpretaci stavby jsem se pak postupně zabývala hlavními prvky stavby a porovnávala je s ostatními stavbami té doby, českými i zahraničními. Celá budova je syntézou několika stylů. Co se technické stránky týče, byly zde použity nové metody a stavba nejen díky nim získala mnohá nej. Jedinečnost městské ubytovací kanceláře ale spočívá v koncepci vnitřního prostoru, kdy je budova plně funkční a do detailů promyšlená, jako např. oddělení části pro veřejnost a pro zaměstnance. Objekt sloužil jako centrum služeb a obchodu, byla tam plná občanská vybavenost. Takové stavby ještě nebyly v tehdejším Československu obvyklé, Poříska ________________________________ 69/ Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, s ním zřejmě zanikl i jeho archiv.

40

byl jedním z prvních. Stavba je dále dobře řešena z hlediska dispozičního, kdy na úzkém, protáhlém půdoryse, který je ještě navíc ve svahu, Oskar Poříska postavil vzdušnou, okolí otevřenou stavbu, která svou horizontálností nijak neruší historické centrum města. Cílem mé práce bylo podat ucelený obrázek o stavbě Městské ubytovací kanceláře. Zaměřila jsem se na vývoj stavby od prvního plánu, přes samotnou realizaci až po její další osudy. Jelikož je to stavba, kterou se přede mnou nikdo dopodrobna nezabýval, nemám se s kým srovnávat, doufám ale, že moje práce přinesla něco nového, alespoň co se objevení nerealizovaného návrhu týče. Podle mě je škoda, že se o stavbě dodnes mluví jen jako o Městské ubytovací kanceláři, když tato instituce v budově sídlila pouhých pět měsíců. Stavba už přitom stojí 82 let a vzhledem ke všemu výše napsanému by si jistě zasloužila větší pozornost, než jaké se jí dostává. Zřejmě je to i tím, že architekt Oskar Poříska je už dlouhá léta opomíjen. Dle mého soudu, alespoň co se této stavby týče, je opomíjen neprávem.

41

BIBLIOGRAFIE A. LITERATURA - Almanach Výstavy soudobé kultury v Brně 1928. Brno 1929. - Iloš Crhonek, Brněnské výstaviště: výstavba areálu 1928 – 1968. Brno 1968. - Český funkcionalismus: 1920 – 1940, Architektura (katalog výstavy). Praha 1978. - Milena Flodrová, 100 let v Brně. Brno 2007, s. 96 – 97. - Felix Haas, Architektura 20. století. Praha 1978. - Ing. Hamrla, Zpráva o provedení stavebně – technického průzkumu objektu Čedoku v Brně, Nádražní 10/12. Brno 1993. - Božena Chmelíčková, Dílo architekta Oskara Pořísky (diplomní práce). FF UJEP, Brno 1978. - Jan Emil Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století. Praha 1940. - Lenka Krčálová, Brněnská architektura 1919 – 1939, in: Bulletin Moravské galerie, č. 49, 1993, s. 79. - Karel Kuča, Památky Brna. Brno 1989, s. 161. - Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919 – 1928. Brno 1970. - Zdeněk Kudělka, Architektura dvacátých let na Moravě, in: Mahulena Nešlehová, Dějiny českého výtvarného umění 1890 – 1938( IV/2). Praha 1998, s. 36 – 59. - Lenka Kudělková, Zdeněk Kudělka, Jindřích Chatrný, O nové Brno: brněnská architektura 1919 – 1939. Brno 2000. - Zdeněk Müller, Výstava soudobé kultury. Brno 2008. - Otakar Nový, Česká architektonická avantgarda. Praha 1998. - Dušan Riedl, Architekt ing. Oskar Poříska: 1897 - 1982 (katalog výstavy). Brno 1997. - Dušan Riedl, Brněnská architektura 20. století. Brno 1992. 42

- Dušan Riedl, Moderní architektura v Brně. Brno 1967. - Kamil Roškot, Kamil Roškot. Praha 1978. - Jan Sedlák, Ve znamení moderny. Brno 2004. - Jan Sedlák, Náčrt dějin architektury na Moravě 1919 – 1938, in: Jaroslav Sedlář (ed.), Uměleckohistorický sborník. Brno 1985, s. 78. - Viktor Slíva, Brněnské maličkosti. Brno 2008, s. 11. - Regina Stephan, Erich Mendelsohn: dynamika a funkce: vize kosmopolitního architekta (katalog výstavy). Ostrava 2009. - Vladimír Šlapeta, Funkcionalismus na Moravě (stavební kniha 2003). Brno 2003. - Rostislav Švácha et al., Forma sleduje vědu: Teige, Gillar a evropský vědecký funkcionalismus 1922 - 1948. Praha 2000. - Karel Teige, Mezinárodní soudobá architektura. Praha 1929. - Karel Teige, MSA 2, Moderní architektura v Československu. Praha 1930. - John Zukowsky (ed.), Architektur in Deutschland 1919 – 1939: die Viefalt der Moderne. München – New York 1994, s. 58.

B. PERIODIKA - V.K., Informační a ubytovací pavilon v Brně, Moravské noviny, 1927, 7. 11. - Budova městské ubytovací kanceláře v Brně, Pestrý týden jubilejní Výstavy soudobé kultury v Brně, 1928, č. 3, s. 4. - Jar. Kořínek, Brněnský výstavní film, Jas, č. 30, 1928. - Ondřej Sekora, Přijeďte do Brna se vyspat. Lidové noviny, 1928, 4. 8. - Městská ubytovací a cizinecká kancelář, Měsíčník pro stavební umění – Stavba, roč. VII, 1928 – 1929, č. 9, březen 1929, s. 136 – 137. - Kateřina Pažoutová, „Utajený“ architekt Oskar Poříska, Ateliér XI, 1998, č. 4, s. 7. 43

C. ARCHIVNÍ MATERIÁLY - MZA, fond H106: Výstavy a akce pořádané na brněnském výstavišti – sbírka dokumentů 1923 – 1955, inv. j. 3, krab. 1. - Archiv města Brna, fond U5 – sbírka fotografií, inv. IXa – ulice Nádražní. - Archiv města Brna, fond U9 – sbírka map a plánů, inv. č. Ub197: Návrh novostavby obchodních místností v Nádražní třídě. - Archiv města Brna, fond A1/26 – Město Brno – presidiální spisovna z let 1888 – 1932; krab. 213, inv. č. 983, fasc. V-1/4: Výstava soudobé kultury v Brně; Rostislav Valoušek: Zpráva o organizaci o činnosti Městské ubytovací kanceláře v Brně, po dobu trvání Výstavy soudobé kultury, říjen 1928. - Archiv technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací a.s., složka Nádražní ulice.

D. DALŠÍ www.archiweb.cz

44

EXKURZ – FUNKCE A ORGANIZACE MĚSTSKÉ UBYTOVACÍ KANCELÁŘE Řízením nového úřadu městské ubytovací kanceláře byl pověřen vrchní úředník Rostislav Valoušek 26. ledna 1928. Za čtyři měsíce bylo potřeba vytvořit úplně nový úřad a všechno připravit. Jelikož neměli s podobnými akcemi nikdo zkušenost, psali dopis do Lipska, kde podobné zařízení v době výstavy fungovalo. Přípravné práce zahrnovaly mj. vymýšlení tiskopisů, zakládání kartotéky a promyšlení způsobu evidence. Na ubytování se kladl velký důraz, bylo nakonec pro návštěvníky zajištěno trojího druhu - hotelové, ve společných noclehárnách a v soukromých bytech. Kancelář byla schopna celkem poskytnout 25 000 míst. Když návštěvník přijel do Brna a neměl zajištěný nocleh, zašel prostě do budovy naproti nádraží a tam mu rychle poskytli ubytování dle jeho přání. Aby se předešlo lichvě s pokoji, zařídili systém poukázek, kdy se člověk do ubytovacího provozu dostal pouze s poukázkou, kterou předtím dostal v Městské ubytovací kanceláři. Poukázky byly trojbarevné, podle typu ubytování, a zaručovali hostu, že zaplatí jen tu cenu, která je na poukázce vyznačena. Aby si kancelář alespoň něco vydělala, účtovala si za poukázku minimální režijní poplatek. Ubytování v hotelích bylo nejdražší. Městská ubytovací kancelář měla díky evidenci v kartotéce stálý přehled o obsazených pokojích, takže mohla hosty poslat do konkrétního hotelu beze strachu, že by tam nebylo volné místo. Návštěvníkům tak odpadlo nepříjemné obcházení hotelů za účelem hledání volného pokoje. Během trvání Výstavy soudobé kultury bylo v hotelích zajištěno téměř 100 000 noclehů. Ubytování v soukromých bytech bylo využíváno nejméně, hlavně v případech, kdy už byly hotely a noclehárny plné. Během Výstavy zajistily soukromé byty jen 18 000 noclehů, což bylo způsobeno nejen tím, že do bytů nemohli úředníci posílat hosty po 21. hodině, ale i dobrou pověstí nocleháren. Ve společných noclehárnách byly ubytovávány hlavně školní zájezdy a účastníci sjezdů. S nimi probíhala komunikace ideálně korespondenčně v dostatečném předstihu, kdy jim byl vybírán nejvhodnější termín a často jim i poukázka na ubytování byla doručena poštou, takže tito ani do kanceláře osobně nemuseli chodit. Nezřídka bylo 45

plno, některé noclehárny byly tak oblíbeny, že byly návštěvníky přímo žádány. Údajně i zahraniční návštěvníci slyšeli, že „ v Brně se nejlépe spí ve společných noclehárnách“. 1/ Celkem v nich zařídila Městská ubytovací kancelář 220 000 noclehů. Oddělení Městské ubytovací kanceláře Podle jednotlivých přepážek se kancelář dělila na: hotely, soukromé byty, společné noclehárny, informace, reservované pokoje, korespondenci, účtárnu a pokladnu. Informace podávali úředníci z Výstavy soudobé kultury, zbytek zaměstnanců tvořili úředníci ubytovací kanceláře. Pracovní doba byla nepřetržitá, střídaly se tu dvě směny přes den a jedna přes noc, tato kancelář byla také jediným místem, kde se informace o výstavě podávaly celou noc. Význam Městské ubytovací kanceláře Kancelář byla schopna rychlého ubytování hromadných výprav bez zdlouhavého hledání místa. Rychlost odbavování byla opravdu pozoruhodná – za jeden den stihli zařídit ubytování téměř 22 000 osobám. Brzy se z ubytovací kanceláře stala univerzální informační kancelář pro výstavu, poskytovali návštěvníkům informace také o dopravě, výletech do okolí atd. Městská ubytovací kancelář byla určitě velmi úspěšná a schopná, o čemž svědčí mnohé děkovné dopisy a pochvalné zprávy. Knihy přání v noclehárnách také pěly jen samu chválu. O organizaci kanceláře se dokonce zajímali úředníci z Poznaně a Pardubic, kde také připravovali výstavy, a ubytování organizovali podle brněnského vzoru. O úspěších kanceláře a počtech jednotlivých výprav informovaly pravidelně Lidové noviny (vycházely v Brně), o Městské ubytovací kanceláři napsal dokonce Ondřej Sekora fejeton, který dokládá oblíbenost kanceláře: „Tak už se mnoho lidí ptalo, proč na tom placatém o ohnutém staveníčku, které stojí hned naproti nádraží, je napsáno Bureau de change (kolik venkovanů už si nad těmi slovy nalámalo hlavu) nad dveřmi, kterými se jde do ubytovací kanceláře, a proč je z Wilsonova náměstí viděn ze všech nápisů jen Městská spořitelna. Víte, proč je to? To je prostě vtip a ty nápisy jsou na hezkém staveníčku tak přeházeny schválně, aby na brněnské ubytovací kanceláři byla vůbec nějaká chyba. 46

Vždyť jinak je to pravý ráj nocležníků, který také dnes udělal z Brna nejlepší a nejlacinější nocležiště v republice….“

2/

O tom, jak to po příjezdu do Brna fungovalo, píše i Jar. Kořínek: „Při východu z nádraží maně rozhlížíte se, kde by se dalo strnulému a unuděnému tělu zaopatřit živější energii. A co se tak rozhlížíte po náměstí, zrak padne na jednoposchoďovou betonovou stavbu s velkými okny a nápisem „Městská ubytovací kancelář“. Máte – li v úmyslu zůstat v Brně přes noc, je nutné tam zajít. Nebojte se, jste –li Pražák se smutnými zkušenostmi v bytových kancelářích. Tato zde má jiný účel, a to naprosto účelný a spolehlivý. U příslušného oddělení doporučí vám pokoj v hotelu, který také skutečně obdržíte, neboť všechny pokoje volné i zadané vedou se zde v evidenci. Čtyři koruny a máte v ruce žlutou poukázku na byt. A co ještě ta užitečná budova skýtá, jsou umývárny, kde možno se spláchnout a srovnat zmačkané puky. Co všechno jest tímto zřízením zamezeno! Po celodenním prohlížení a hlavně procházení rozsáhlého výstaviště důkladně uchozen, máte největší přání se důkladně natáhnout a pospat si. Ale v každém hotelu rozptýlilo by však touhy na odpočinek portýrovo krčení ramen a stereotypní „obsazeno.“ Nastalo by smrtelně zoufalé pobíhání od jednoho hotelu k druhému – vyptávání domovnic i nahodilých chodců, až nakonec zbylo by spokojit se pohostinstvím lavičky v sadě. S poukázkou v kapse můžete si klidně vybavit představy, jež by vás bez ní čekaly, a bezstarostně se obrátit na poukázaný nocleh.“ 3/ Městská ubytovací kancelář byla tedy opravdu úspěšná instituce, organizačně velmi dobře zvládnutá. Když si uvědomíme, že byla otevřena bez přestávky 24 hodin denně 7 dní v týdnu, od 23. května do 14. října 1928, je to úctyhodné.

_______________________________ 1/ Archiv města Brna, fond A1/26 – Město Brno – presidiální spisovna z let 1888 – 1932; krab. 213, inv. č. 983, fasc. V-1/4; Výstava soudobé kultury v Brně; Rostislav Valoušek: Zpráva o organizaci o činnosti Městské ubytovací kanceláře v Brně, po dobu trvání Výstavy soudobé kultury, říjen 1928. 2/ Ondřej Sekora, Přijeďte do Brna se vyspat. Lidové noviny, 1928, 4. 8. 3/ Jar. Kořínek, Brněnský výstavní film, Jas, č. 30, 1928.

47

SEZNAM VYOBRAZENÍ A JEJICH ZDROJE 1. Návrh novostavby obchodních místností v Nádražní třídě, 1926 (nerealizováno); plán č. 2: půdorys; autor: ing. Oskar Poříska; měřítko 1:200; rozměry: 68 x 33 cm; zdroj: Archiv města Brna, fond U9 – sbírka map a plánů, inv. č. Ub197 2. 1. stavební etapa, detail obr. č. 1 3. 2. stavební etapa, detail obr. č. 1 4. Návrh novostavby obchodních místností v Nádražní třídě, 1926 (nerealizováno); plán č. 3 – celkový přední pohled; autor: ing. Oskar Poříska; M: 1:500; rozměry: 68 x 33 cm; zdroj: Archiv města Brna, fond U9 – sbírka map a plánů, inv. č. Ub197 5. Návrh novostavby obchodních místností v Nádražní třídě, 1926 (nerealizováno); plán č. 1 – pohled svrchu; autor: ing. Oskar Poříska; M: 1:500; rozměry: 68 x 33 cm; zdroj: Archiv města Brna, fond U9 – sbírka map a plánů, inv. č. Ub197 6. Obchodní místnosti v Nádražní třídě; květen 1926; v levém dolním rohu signatura OP; měřítko 1:100 (1. stavební etapa); zdroj: Archiv technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací a.s. 7. Jednotlivé provozovny, detail obr. č. 6 8. Obchody, detail obr. č. 9 9. Obchody pod hotelem Padowetz, Nádražní ul., r. 1927; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 129, foto Sandalo 10. Terasa nad obchody pod hotelem Padowetz, Nádražní ul., r. 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 130, foto Sandalo 11. Obchodní dům v Nádražní třídě II. stavební etapa; celkový pohled, půdorys přízemí; říjen 1927; ing. Poříska, měřítko 1:100; zdroj: Archiv technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací a.s., 12. Obchodní dům v Nádražní třídě II. stavební etapa; půdorys 1. patra; říjen 1927; ing. Poříska, měřítko 1:100; zdroj: Archiv technické dokumentace Brněnských vodáren a kanalizací a.s.,

48

13. Půdorys 1. patra; zdroj: Městská ubytovací a cizinecká kancelář, Měsíčník pro stavební umění Stavba, roč. VII, 1928 – 1929, č. 9, březen 1929, s. 137. 14. Půdorys přízemí; zdroj: Městská ubytovací a cizinecká kancelář, Měsíčník pro stavební umění – Stavba,roč. VII, 1928 – 1929, č. 9, březen 1929, s. 136. 15. Novostavba Městské ubytovací kanceláře, 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 132, foto Sandalo. 16. Novostavba Městské ubytovací kanceláře, 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 131, foto Sandalo. 17. Hlavní vchod do budovy, detail obr. č. 16. 18. Městská ubytovací kancelář již s nápisy a vlajkou, 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 133, foto Sandalo. 19. Dům na sídlišti Römerstadt ve Frankfurtu nad Mohanem, Ernst May, 1927 – 1928; zdroj: John Zukowsky (ed.), Architektur in Deutschland 1919 – 1939: die Viefalt der Moderne, München – New York 1994, s. 58. 20. Interiér haly, 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 134, foto Sandalo. 21. Interiér směnárny, 1928; zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 135, foto Sandalo. 22. Kresba Městské ubytovací kanceláře v časopise Jas; zdroj: Jar. Kořínek, Brněnský výstavní film. Jas, č. 30, 1928. 23. Kresba Městské ubytovací kanceláře z Lidových novin, 1928; zdroj: Ondřej Sekora, Přijeďte do Brna se vyspat. Lidové noviny, 1928, 4. 8. 24. Kresba Městské ubytovací kanceláře z Moravských novin, 1927; zdroj: V.K., Informační a ubytovací pavilon v Brně, Moravské noviny, 1927, 7. 11. 25. Městská ubytovací kancelář ve 30. letech s terasou plnou zeleně; zdroj: Archiv města Brna, fond U5 – sbírka fotografií, inv. IXa 125. 26. Budova roku 1942, po levé straně nově vyražený vchod, nad ním ještě zbytky luxfer; zdroj: zdroj: Fotoarchiv Muzea města Brna, neg. A 34.

49

27. Stavba po přestavbě, už s přístavbou 2. patra nad původně přízemní část, r. 1978; zdroj: Archiv města Brna, fond U5 – sbírka fotografií, inv. IXa 129. 28., 29. Budova na počátku 90. let, po vybití a vyměnění luxfer, výkladců i oken; zdroj: Ing. Hamrla, Zpráva o provedení stavebně – technického průzkumu objektu Čedoku v Brně, Nádražní 10/12. Brno 1993. 30. Probíhající rekonstrukce, r. 1994; zdroj: Archiv města Brna, fond U5 – sbírka fotografií, inv. IXa 162. 31. Celkový pohled v roce 2010 zdroj: č. 31 – 48 – moje fotografie, 2010 32. Budova zepředu, 2010 33. Pohled z galerie 34. Pohled z galerie na skloželezobetonovou stěnu a kancelář 35. Zaměstnanecké schodiště. 36. Schodiště v hale, původně se tudy do haly po schodech vstupovalo. 37. Kancelář v zaobleném nároží, dnes rozdělena na dvě části 38. Zaoblené nároží v přízemí,výkladce se se zvyšujícím se terénem zmenšují. 39. Pohled z haly na kancelář v patře 40. Pohled z haly na druhou kancelář 41. Pohled z kanceláře do haly 42. Zaoblené nároží 43. Budova z ulice Bašty 44. Zadní část budovy 45. Terasa 46. Terasa z druhé strany 47. Přízemní blok obchodů, uprostřed veřejné toalety 48. Přízemní blok obchodů, nahoře terasa

50