MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VIII. BŘEZEN 2007 CENA 10 Kč. ap aus. Krvavá svatba. Rozhovory: Michal Štípa Youri Vámos poprvé v Brně

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VIII. | BŘEZEN 2007 | CENA 10 Kč

ap aus

Krvavá svatba Rozhovory: Michal Štípa rvé v Brně p o p – s o m á V Youri

PARTNEŘI NDB

M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I

aplaus

01

Na úvod Mosty pro tanec Mosty jsou pojítka mezi těžko navzájem dostupnými místy. Když je potřeba dostat se z břehu na břeh, překonat útesy a srázy, rokle a spoustu dalších nepříjemností, které nabízí zeměkoule. Mosty jsou železobetonové, dřevěné, z oceli… Mohou být pevné i vratké, někdy svou pohyblivostí a zdánlivou chatrností vzbuzují hrůzu. Ale pokaždé když je člověk na druhé straně, cítí minimálně uspokojení. V tomto případě se jedná o mosty, které plní svou funkci a převádějí odněkud někam a odněkam zase zpět. Mosty mohou viset i stát na pilířích. Některé zarážejí svou krásou. Jiné člověk ani nevnímá. Chodí po nich, jezdí v autech, vlacích, autobusech, na kole a tak dál. Někteří jedinci z mostů plivou a dělají i jiné potřeby, někteří dokonce i skáčou. Jediné, co se snad na mostech nedělá – netančí se. Mosty mohou mít i nehmotnou podobu a i v tom případě zdárně plnit svá poslání. Mohou se klenout od člověka k člověku, vznešeně řečeno, od města k městu. Tyhle mosty nepotřebují tuny materiálu a stovky lidí ke svému vzniku. Ale stejně jako reálné mosty potřebují nápad a pak odhodlání a práci. Jeden takový „postavili“ dva lidé – Čech a Němec. A na tomto jediném mostě se tančí. Z Německa k nám a od nás do Němec. A protože jeden nestačil, vytvořili další a další, a tak vznikl projekt Taneční mosty / Tanzbrücke. V jeho rámci do Brna vůbec poprvé přijede významný choreograf maďarského původu Youri Vámos. A přiveze s sebou svůj Sen noci svatojánské. Přijďte se v březnu podívat… ŠM

Obsah 2. 4. 6. 12. 14. 18.

20.

21. 22. 24. 28. 32.

Zprávičky Krvavá svatba – recenze Trialog únor 2007 Rozhovor s baletním sólistou Michalem Štípou Libor Vaculík – tanečník, choreograf, režisér Taneční mosty / Tanzbrücke, rozhovor s choreografem Youri Vámosem Kalamitou to začalo, úspěchem skončilo – Janáčkova opera na turné Cikánský baron – dvakrát ze zákulisí Výročí Březnový program NDB Dubnový program NDB In memoriam

Titulní strana: Krvavá svatba – představení Mahenovy činohry se bude konat 12. a 27. března Foto Jana Hallová aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] redakce: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno, www.jonatan.us tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3 500 ks ročník VIII, č. 3 MK ČR E11077

aplaus

02

Zprávičky Osiřelý západ ve slavnostním – Irský den v Redutě Všichni Irové a milovníci irské kultury slaví 17. března svátek sv. Patrika, světce a patrona Irska. Sv. Patrik se sice narodil v západní Anglii, v dětství však byl unesen irskými piráty a strávil v zajetí šest let. Podařilo se mu uprchnout, ale vrátil se do Irska jako misionář. Působil zde třicet let, až do své smrti 17. března 461. Jeho zásluhou se převážná část Irska obrátila ke křesťanství a bylo založeno množství klášterů, v nichž později vznikly poklady irského písemnictví jako např. Kniha z Kellsu. Patrikovým symbolem se stal trojlístek jetele, s jehož pomocí údajně vysvětloval princip božské trojjedinosti. Postupem času se zelený trojlístek spolu s keltskou harfou staly symboly samotného Irska. Svátek sv. Patrika dnes neslaví jen smaragdový ostrov na kraji Evropy, ale miliony lidí po celém světě. Díky hladomorům v 19. století a na počátku 20. století z Irska odešlo mnoho Irů do Severní Ameriky a Austrálie. Dnes žije v Irské republice něco málo přes 4 miliony obyvatel a ve světě dalších 60 milionů potomků irských vystěhovalců. Proto není divu, že se slavnostní průvod 17. března koná nejen v Dublinu, ale i v New Yorku, v Londýně a dalších městech. Irská kultura je rozmanitá a za uplynulá staletí nastřádala skutečné bohatství literární i hudební. Rádi

bychom se s vámi o něj u příležitosti svátku sv. Patrika podělili, a proto jsme v divadle Reduta na 17. března připravili program, v jehož rámci se můžete blíže seznámit s Irskem. Program začne ve 14 h kurzy irského tance pro děti i dospělé v Mozartově sále. Vezměte si pohodlné boty a přijďte si vyzkoušet spolu s taneční skupinou SCOTTA(n)ČENÍ, jak to vypadá na zábavě v irské hospodě. V 16.30 budete mít možnost se spolu s hercem Petrem Halberstadtem přenést do světa elfů a skřítků při čtení z irských pohádek, které se uskuteční v atriu Reduty. Na něj naváže povídání o Irsku, jeho historii, kuchyni a také o tom, jak se vyrábí irská whiskey, doprovázené promítáním fotografií. V 19 h začne představení vynikajícího současného irského dramatika Martina McDonagha Osiřelý západ. Ti, kdo ho navštíví, budou mít možnost před začátkem zhlédnout vystoupení irské taneční skupiny SCOTTA(n)ČENÍ a ochutnat irskou whiskey. Závěr večera, cca od 22 h, pak bude opět v Mozartově sále patřit irské hudbě a tanci. Za doprovodu irské kapely si budete moci zatančit, ochutnat irskou whiskey a něco z irské kuchyně. Průvodcem večera bude opět skupina irského tance SCOTTA(n)ČENÍ. -pa- ■

Studenti v divadle Do Janáčkova divadla se přišli na exkurzi podívat studenti Střední školy informatiky a spojů z Brna Komína. Pracovníci divadla jim ukázali nejen prostory pro návštěvníky jako foyer, divadelní sál, ale také místnosti, kam se běžně člověk nedostane – velín a rozvodny Janáčkova divadla.

aplaus

03

Prodej abonmá zahájíme 30. dubna V pondělí 30. dubna 2007 zahájíme prodej abonmá na příští sezonu. Pro vás nejdůležitější informace je ta, že jsme do každé skupiny (mimo premiéry) zařadili také představení v Redutě. Dostáváme tak svému slibu, a to proto, že v divadle Reduta již máme pestrou nabídku inscenací všech žánrů. V příštím čísle přineseme krátké anotace premiér sezony 2007/2008. Kompletní nabídka abonmá bude k dispozici v průběhu dubna v tištěných brožurách a na našich webových stránkách. Na příští sezonu také připravujeme pro naše abonenty dárky v podobě prémiových vstupenek, slev na Vánoční koncert a na další akce, které sezona přinese. Abonmá se počítá z letošních cen vstupného. MgA. René Sviderski, zástupce vedoucího odboru marketingu ■

Tomáš Prokeš: MYSTIKA V OBRAZECH Výstava ve foyeru Janáčkova divadla 14. března–3. dubna 2007

Národní divadlo v Brně a Ceny Thálie Ceny Thálie uděluje Herecká asociace již více než deset let. Odborné poroty nominují ty umělce, kteří zaujali svým mimořádným uměleckým výkonem v inscenacích nastudovaných a uvedených v České republice. Následně Kolegium, jmenované prezidiem Herecké asociace, vybírá z finálních nominací laureáty tajným hlasováním. Poprvé došlo k slavnostnímu udílení cen v roce 1994 za výkony v roce 1993. Už tehdy byly jednotlivé umělecké výkony rozděleny do oborů – činohra, opera, opereta – muzikál či jiný hudebně dramatický žánr a balet – pantomima či jiný tanečně dramatický žánr. Zpočátku se v jednotlivých oborech nerozlišovaly mužské a ženské kategorie. Opera, opereta a muzikál byly do roku 1995 v jedné kategorii. Za Národní divadlo v Brně byli umělci nominováni 38x, z toho 14 jich získalo Cenu Thálie. První nominovanou za NDB byla za rok 1993 Vlasta Fialová, která zaujala v roli Babičky v inscenaci Stromy umírají vstoje. Za balet to byli Jana Kosíková (Přibylová) a Ivo Lepold za role v Notre-Dame de Paris. Za rok 1994 byla nominována sólistka baletu NDB Hana Litterová za roli Zobejdy v Šeherezádě a Lubor Kvaček za roli Peruánce v Pařížských radostech. Rok 1995 a s ním získal Cenu Thálie Jaroslav Dufek za Karamazova v Bratrech Karamazových. Do užších nominací se dostala opět Hana Litterová za Janu v Janě z Arku na hranici a Ivan Příkaský za Dominika v téže inscenaci.

První Cenu Thálie pro brněnský balet získal Karel Littera (1996) za Romea. Společně s ním v nominaci byla Jana Kosíková-Přibylová za roli Julie a také Vladimír Chmelo z Janáčkovy opery za ztvárnění Hraběte Luny v Trubadúrovi. Igor Bareš svým výkonem v roli Raskolnikova zaujal odborníky v roce 1997 a dostal se do nominací za Mahenovu činohru. V baletu to byla opět Hana Litterová a s ní Jiří Horák za role v inscenaci Batalion – Anna a dr. Uher. Rok 1999 přinesl velký úspěch do brněnského baletu. Cenu Thálie obdrželi Jana Přibylová a Ivan Příkaský. Jana Přibylová za dvojroli Odetty-Odilie v Labutím jezeru a Ivan Příkaský za roli Francise Wallsinghama v Marii Stuartovně. Ovšem nominace v tomto roce byla pro NDB ještě bohatší: Martina Stehlíková za roli Blanky Kastilské v Králi Janovi a František Derfler za roli Jana v téže inscenaci Mahenovy činohry. Ani Janáčkova opera nevyšla v mimořádných uměleckých výkonech naprázdno díky nominacím Márie Tkadlčíkové a Zoltána Kordy. Další Cenu Thálie obdržel za rok 2000 Valentin Prolat za roli Carlose v Donu Carlosovi. A do úzké nominace se opět dostala Hana Litterová za ztvárnění Glawari ve Veselé vdově. V roce 2001 se do užší nominace svým výkonem opět dostala primabalerína z Brna Jana Přibylová za Klárku v Louskáčkovi. Pokračování na straně 11

aplaus

04

Mahenova činohra NDB Krvavá svatba –

Eva Novotná, Petr Bláha

Krvavou svatbu se snaží dělat většina režisérů v Česku po Saurově a Gadesově filmové taneční básni (1981) s vášnivostí flamenka. Podařilo se to ale jen Deákovi v Ostravě a Tarantovi v Českých Budějovicích. Mikulášek zvolil odlišnou cestu. Už jeho doprovodná hudba je artistní, pro charakteristiku Španělska Lorkovy tragédie neméně účinná. Vyznavače svého pojetí našel v dramaturgyni Doře Viceníkové (připisuji jí smysluplné pokrácení textu) a v autorovi scény a kostýmů Markovi Cpinovi. Kostýmy civilní, tvarovým zdůrazněním symbolistně impresivních detailů však stejně básnivé... Za jedinečnou považuji Mikuláškovu režijní choreografičnost (ve spolupráci s Hanou Litterovou)… Nahrazuje jí nezvládnutelné flamenko. Řada exponovaných výstupů se odvíjí bez doteku, přitom má divák pocit intenzivní interakce (česání

V inscenacích Lorkovy Krvavé svatby se často objevují barvy a melodie jeho rodné Andalusie. Režisér Mikulášek ale v brněnském Národním divadle (Mahenova činohra) zvolil cestu úplného oproštění od ilustrace španělského venkova a soustředil se na konflikt dramatu o vášni, zradě a odplatě. Lorca našel pro Krvavou svatbu inspiraci ve skutečném příběhu andaluské nevěsty, která utekla ve svatební den se svou dětskou láskou, a proměnil jej v archetypální dramatickou báseň. Rytmizace textu, využití lidové poezie i použití symbolů vyzývají k inscenačnímu posunu, přímo si říkají o stylizaci. Režisér Mikulášek vyslyšel výzvu a vytvořil stylově odvážnou inscenaci. Hraje se v chladné, zčásti technicistní scéně, jíž dominuje nápis: Suerte. Osud. Kateřina Bartošová, Lidové noviny 31. 1. 2007

aplaus

05

představení plné emocí nevěsty, tanec svatebčanů, nervnost pohybu v zadním plánu scény, jediným gestem naznačený smrtící souboj soků)… Výtvarně dokonalý, opravdu na českých jevištích málokdy vídaný, je závěrečný obraz… Koho z herců chválit dřív?! Snad především ty, na kterých bylo vidět, že Mikuláškovi uvěřili. Nevěstu orientující se jen srdcem (Eva Novotná), trpící a bezradnou Leonardovu ženu (Jana Štvrtecká), vědoucí, chápající, účastnou, bezradnou Služku a Smrt (Dana Pešková). Matku, symbol žití bez muže (Marie Durnová), vášní prokletého Leonarda (Petr Bláha), na matce závislého Ženicha (Václav Vašák)… Jiří P. Kříž, Právo 1. 2. 2007

Václav Vašák, Eva Novotná

Petr Bláha, Jana Štvrtecká

První část venkovské trilogie Federika Garcíi Lorky Krvavá svatba nastudoval v Mahenově činohře šéf

ostravského Divadla Petra Bezruče Jan Mikulášek. Jeho pojetí dramatu o nespoutané a neukočírovatelné vášni, která vyústí v tragédii, je na rozdíl od klasické inscenační praxe scénograficky civilní – o to více vyniká exaltované herectví hlavních postav. První polovina relativně odkrývá motivace jednotlivých aktérů. Je domluven sňatek, který má zacelit staré rány. Vše ale dopadne jinak. Druhou polovinu tvoří víceméně jen živý obraz tragédie na španělském venkově. Zvláštní pozornost vzbudí ohromující scéna Marka Cpina… Krvavá svatba v Národním divadle je představení, jak má být – neprvoplánové, živé, plné energie a emocí… Jan Šmikmátor, Deník Rovnost 3. 2. 2007 Foto Jana Hallová ■

aplaus

06

Trialog 2007 Únor Slovenské národní divadlo – 1. den přehlídky

Zuzana Fialová (vpravo), Zuzana Kocúriková a František Kovár v inscenaci Strategie a úklady SND. Foto Jana Nemčoková.

Prvním hostem letošního Trialogu, přehlídky činoherních souborů národních divadel Česka a Slovenska, bylo Slovenské národní divadlo. Velkým lákadlem pro diváky se stal Martin Huba. Ve čtvrtek večer (1. 2.) měl na jeviště Mahenova divadla vystoupit jako Cyrano z Bergeracu. Ve čtvrtek ráno jej ale skolil chřipkový virus. Ve čtvrtek večer tudíž na brněnské jeviště nečekaně vystoupila Zuzana Fialová a Ján Koleník s dalšími kolegy v inscenaci Pierra de Marivauxe Strategie a rozmary. I když u nás ještě Zuzana Fialová není tolik známá, na Slovensku patří mezi velmi oblíbené a populární herečky. Zahrála si například jednu z vedlejších rolí v Menzelově filmu Obsluhoval jsem anglického krále. „…bratislavští přivezli dramaturgicky neobjevnou hříčku... Strategie a rozmary,“ napsal po Trialogu do Deníku Rovnost Jan Šmikmátor. „Ta byla ale nakonec příjemným překvapením. Skvělé výkony herců (zvláště titulní dvojice Zuzany Fialové a Jána Koleníka) dodaly téměř tři staletí starému textu život a brněnskému festivalu odlehčení.“

▼

Richard Stanke (uprostřed) není pro brněnské diváky novou tváří. Hostoval například v HaDivadle, v Divadle v 7 a půl a také v Mahenově činohře ve hře Taková ženská na krku.

▼ ▼

Také Ján Koleník si už prošel jeviště Mahenova divadla. V inscenaci Taková ženská na krku ztvárnil Fontaneta.

▼ ▼

Zuzana Fialová takhle seděla po brněnském představení v koutku foyeru Mahenova divadla.

▼

Do Brna se hrou Strategie a rozmary přijela i Zuzana Kocúriková.

aplaus

07

Národní divadlo – 2. den přehlídky

Duše – krajina širá, představení ND. Foto Bohdan Holomíček.

Činohra Národního divadla přivezla hru Duše – krajina širá Arthura Schnitzlera. Přijelo s ní devatenáct herců naší první scény. V hlavní roli: David Prachař a Sabina Králová. Mimo jiné dále hráli Miluše Šplechtová, Jan Novotný, Vladislav Beneš, Jiří Štěpnička, Jan Hartl. Poprvé se zde v roli Adély Natterové představila i Antonie Talacková, která roli převzala po Haně Ševčíkové. -ota- ■ David Prachař a Sabina Králová bezprostředně po představení. ▼ ▼ ▼

Antonie Talacková s Václavem Vašákem.

Jan Novotný. ▼

Otázka pro Toničku Talackovou: • Jaký jste měla pocit, když jste se objevila na prknech „Mahenky“ jako host v inscenaci Národního divadla Praha? Hezký, ale škoda, že to nebyla větší role, abych si to jako host mohla užít víc. Šlo vlastně o záskok, který jsme právě v Brně tento den nazkoušeli, protože v Praze v Národním nebylo vůbec volné jeviště. Role Adély mi však zůstane, protože Hanka Ševčíková je v jiném stavu. Nedokážu posoudit, jestli na mne publikum nějak reagovalo, ale myslím, že toto je především představení Davida Prachaře, Sabiny Králové, Lucky Žáčkové a Igora Bareše. A zdálo se mi, že Igor Bareš sklidil velký ohlas, snad ještě větší, než má v Praze. Pokud však jde o mě a Mahenovo divadlo, přece jen tady raději hraji v inscenacích brněnské činohry se svými kolegy. spg ■

aplaus

08

Trialog 2007 Únor

Národní divadlo v Brně – 3. den přehlídky

Domácí Mahenova činohra reprezentovala inscenací Matka Kuráž a její děti. V hlavní roli Marie Durnová. Dále hráli Henrieta Hornáčková, Ladislav Lakomý, Jiří Pištěk, Petr Bláha, Petr Rakušan, Jan Zvoník a další. Režie Jan Kačer.

aplaus

09

Národní divadlo moravskoslezské – 4. den přehlídky Dům Bernardy Alby. Foto Josef Hradil.

Poslední den přehlídky, neděle 4. února, patřila hře Dům Bernardy Alby, s níž přijely samé ženy a dva muži, nepočítaje techniku. Za chlapskou část to byl pan režisér a umělecký šéf činohry NDM Janusz Klimsza a Petr Sýkora, který na začátku inscenace ztvárnil Krista a na konci Torera.

▼

Představitelka Bernardy Alexandra Gasnárková ▼ v družném rozhovoru s režisérem Zdeňkem Kaločem. Dcery Bernardy Alby v civilu: (zleva) Pavlína Kafková (Magdalena), Kateřina Vainarová (Adéla) a Kristýna Janáčková (Prudencia) Marie Logojdová s Vladimírem Krátkým a docela vpředu ▼ s Alexandrou Gasnárkovou. -ota- Fota Jana Hallová ■ ▼

aplaus

10

Jeden den se…

aplaus

11

Mahenova činohra NDB ZUZANA SLAVÍKOVÁ, JANA ŠTVRTECKÁ, ZUZANA ŠkERBOVÁ, JANA HLAVÁkKOVÁ, IVA VALEŠOVÁ, MARIE DURNOVÁ, HENRIETA HORNÁkKOVÁ A TEREZA GRYGAROVÁ

Osm žen PREMIÉRA HRY ROBERTA THOMASE V P¼EKLADU MILENY A JOSEFA TOMÁŠKOVÝCH V REŽII MICHALA VAJDIkKY, S HUDBOU PETERA MANKOVECKÉHO 23. B¼EZEN 2007 MAHENOVO DIVADLO

Národní divadlo v Brně a Ceny Thálie Dokončení ze strany 3

Rok 2002 a s ním doposud největší úspěch umělců z NDB. Zatímco v kategorii činohra excelovali umělci z Prahy (T. Medvecká a M. Stropnický), v kategorii Opera obdrželi Cenu Thálie Regina Renzova-Jürgens za dvojroli Marie-Marietty v Mrtvém městě a Pavel Kamas za roli Franka v téže inscenaci. Oba z Janáčkovy opery. Ani balet NDB nezůstal pozadu. Hana Litterová a Alexandre Katsapov se stali laureáty za role v Ivanu Hrozném. A aby nebylo všemu konec, porotu a kolegium zaujali další dva protagonisté z NDB Daniela Šinkorová za roli Zuzany v Kristiánovi a Jiří Horký za Quijota v Muži z kraje La Mancha. Což je celkem šest Cen Thálie. V užší nominaci navíc ještě byli Eva Šene-

klová za roli Starické v Ivanu Hrozném a Martin Žák za Ivana v téže inscenaci. Rok 2003 a dvě nominace pro balet – Jana Přibylová a Michal Štípa. Oba za Bajadéru. O rok později ze dvou nominací Peter Straka za roli Lacy v Její pastorkyni a Richard Kročil v D. M. J. 1953–1977 získal Cenu Thálie Peter Straka. V roce 2005 zaujali svými výkony Kateřina Holánová a Martin Huba za role v Rosmersholmu v Mahenově činohře, Jurij Gorbunov za maršála Kutuzova ve Vojně a míru a tanečníci Jan Fousek a Martin Žák za role v tanečním dramatu Úplné zatmění. Laureáty se stali Kateřina Holánová a Jurij Gorbunov. -ota- ■

aplaus

12

Balet NDB Michal Štípa mezi Prahou a Brnem Narodil se 10. 11. 1979 v Brně. V letech 1990–1998 studoval Taneční konzervatoř v Brně a v roce 1998 nastoupil angažmá v baletu Národního divadla v Brně, kde byl v roce 2000 jmenován sólistou. Tančil v mnoha rolích především klasického repertoáru: Princ v Labutím jezeře, Colas v Marné opatrnosti, Romeo v baletu Romeo a Julie, Princ v Louskáčkovi. Ušlechtilý zjev, ideální linie, graciézní port de bras řadí Štípu do kategorie „danseur noble“ – píšou na webových stránkách Baletu ND. V sezoně 2001–2003 hostoval ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (Louskáček, Notre-Dame de Paris) a v sezoně 2003–2004 začal hostovat v baletu ND v Praze. Divákům se představil jako Princ v Labutím Foto: Diana Zehetner

jezeře, Jean de Brienne v baletu Raymonda, Princ v Louskáčkovi a Albert v Giselle. Od sezony 2004–2005 byl jmenován sólistou baletu ND v Praze a střídavě hostuje v libereckém divadle F. X. Šaldy v baletech Manon a Andersen, v Ostravě a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V brněnském baletu je na částečný úvazek. Jeho začátek roku 2007 patřil roli Spartakus ve stejnojmenném baletu, který uvedlo NDB.

• Jak vypadaly vaše poslední týdny do dnešního dne, kdy se koná premiéra Spartaka? Spartaka jsem začal studovat začátkem prosince a od té doby byl můj život strašně hektický. Jezdil jsem denně Praha Brno a zpět, do toho Vánoce, tady v Brně

aplaus

mi vyhořel byt. Najednou toho bylo moc. Tenhle týden před premiérou byl naštěstí volnější. V Národním divadle jsem měl volno, takže jsem nemusel tak přejíždět. Dopoledne jsme měli trénink, pak jsem rychle rychle pospíchal domů, shánět elektrikáře, malovat a vůbec dávat do pořádku byt, odpoledne na zkoušku. Takhle to šlo až do včerejška. To znamená, že včera padla, a dneska mám volno. • Trasu Praha Brno a naopak jste zvládal autem? Autobusem. • To muselo být dost náročné… Bylo. Stalo se třeba, že jsem měl tady tančit v Labutím jezeře. Z Prahy jsem vyjížděl ve dvě hodiny a sem jsem dojel ve tři čtvrtě na sedm. Karel Littera pro mě musel jet na nádraží a já jsem do divadla dorazil za pět minut sedm. Vlítl jsem do kostýmu, ani jsem se nelíčil a šel jsem na jeviště. • Byt už máte hotový? Byt mám víceméně hotový. Vyhořel dva dny před Silvestrem. To bylo fenomenální. • Do nového roku s čistým štítem… Tak… (úsměv) • A jaký vůbec byl váš loňský rok? Nejraději zapomenout, celkově. Přišel jsem o auto, o byt, půl roku jsem byl doma na neschopence, protože jsem měl únavovou zlomeninu, do toho další věci. Doma jsem byl od ledna, pak jsem to nevydržel, nastoupil jsem do divadla, udělal jsem tři čtyři Louskáčky a musel jsem zpět na neschopenku. Doufám, že letos to bude o to lepší. • Vstupoval jste do nového roku s nějakým předsevzetím? Ne. Většinou když vstoupím, tak to nestojí za nic… • Ale v životě to bývá tak, že dobré roky se střídají se špatnými, jaksi na přeskáčku… Nechci to zakřiknout (klepe na dřevo), ale já jsem měl pořád dobrý, dobrý. Tenhle rok, jak byl špatný, tak se vším všudy. Doufám, že jsem si to vybral. • Jste pověrčivý? Čím jsem starší, tak už ne. Míval jsem kdysi své rituály. Třeba jsem chodil před premiérou na červenou, taková hloupost, teď už ne. • Ale před chvíli jste klepal na dřevo… Tak to jo. Klepání ano, obzvláště když dneska je premiéra. • Je to váš první Spartakus? Ano. • Máte rád historická témata, třeba historické romány? Mám je strašně rád. A nejen romány, ale i filmy.

13

A obzvláště ženské postavy mě oslovují, jako byla Marie Stuartovna, královna Alžběta… • A co Spartakus? S ním jsem nepřišel knižně do kontaktu. Viděl jsem film. Mám doma DVD s balety, ale nikdy jsem je neviděl celé. Co miluju, to je poslední duet Frygie se Spartakem, muzika nádherná, silná, emotivní, tam se rozplývám, to si vychutnávám. • Pro mě je Spartakus chlap se vším všudy. Odvážný, umí chránit, zastat se, je spravedlivý, věrný, silný… …a my jsme všichni taková střívka (úsměv). Kdyby z mého pohledu byla premiéra před půl rokem, vypadal bych jinak. Během volna jsem chodil do posilovny, protože jsem neměl co dělat, a po nemocenské jsem byl nabušený. Nastoupil jsem do divadla a během září to šlo okamžitě všechno dolů. Svaly jsem měl vypracované, ale jak se začnete potit, tak to jde pryč. A docela rychle. • Kdysi dávno jste říkal, že milujete zvířátka. Jak je to dnes? Pořád, i když v zoo jsem už nebyl hodně dlouho. Já vlastně žiju jen prací, prací, prací. Když mám pět premiér do roka... • Kde všude vás mohou diváci vidět? Praha, Brno, Liberec, sem tam Ostrava a Bratislava, ale ta je málo. • A co vás čeká v nejbližší době? V květnu budu mít premiéru v Národním divadle. Je to choreografie Petra Zusky na hudbu Brela, Vysockého a Kryla. Budu se tam učit i francouzské texty a inscenace bude hodně netradiční. Původně měl mou roli hrát Boris Rösner a k němu měl být tanečník. Petr ale obě polohy spojil do jedné, takže tam budu mít i texty písniček. Sice bude playback, ale vzhledem k tomu, že budeme na forbíně, přímo u diváků, budeme muset všechny texty umět. Inscenace se jmenuje Sólo pro tři. Michal Štípa za sezonu 1998–1999 obdržel Cenu Philip Morris Ballet Flower Award za největší talent roku v oboru klasický tanec a o tři roky později získal Hlavní cenu Philip Morris Ballet Flower Award. V roce 2000 se zúčastnil Soutěžní přehlídky tanečních umělců ČR a SR v Brně, kde získal II. cenu. V roce 2004 byl nominován na Cenu Thálie za roli Solora v baletu Bajadéra a v témže roce dostal i Cenu diváka. V březnu 2005 Cenu Thálie získal za roli Alberta v baletu Giselle, to už za Národní divadlo. -ota- ■

aplaus

14

Balet NDB Libor Vaculík a Brno Libor Vaculík zásadně změnil dosud zažitý formální i obsahový model baletních inscenací našich kamenných divadel, pojem choreografie rozšířil o samozřejmost pohotové režie. Na nosná témata postavil velká taneční dramata i komorní intimní zpovědi, nebál se problematiky civilizačního apelu, komplikovanosti vztahů či lidských komplexů. Dramatický spád jeho „divadel“ provázejí hudební koláže, ohromující výpravy scény a kostýmů a účinné svícení. Jím postavené role vyžadují od tanečníků vrcholné fyzické i psychické nasazení. Do Brna přijížděl Vaculík již ze svého bratislavského sólistického angažmá, aby zde předvedl brilantní techniku, elegantní dynamiku a uměřené herectví (Princ v Labutím jezeře a Spící krasavici, Chlapec v Boleru, Harmodius ve Spartakovi, Colas v Marné opatrnosti, Chán v Poloveckých tancích). Vaculík – choreograf se v Brně poprvé představil nastudováním baletní scény Valpuržina noc v opeře Faust a Markéta (1988). Rok poté, pár měsíců před Listopadem 1989, pojetím Petrušky odvážně tnul do tehdejší umělecké i občanské pasivity. Ponechal Stravinského dílu ideu nesmrtelnosti svobody, ale jeho balet se odehrával místo na pestrobarevném jarmarku v sevřené kleci, kde Petruška marně burcuje hluché stádo šedých bytostí. Na brněnské jeviště přivedl Hugovo drama Notre-Dame de Paris zhudebněné Mauricem Jarrem [1993; Cena Soutěžní přehlídky tanečního umění České republiky (SPTU) za nejlepší inscenaci roku]. „Zvoník“ byl postaven bez inscenačních a módních manýr a prázdných zdobných prvků. Byl působivým baletem o síle osudu, nešťastných náhodách, lásce a nenávisti. Velkolepě a precizně připravil scénické oratorium Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici (1995; Cena Nadace Českého literárního fondu), jež se stalo velkým syntetickým divadlem, v němž Vaculík udržel režijní otěže mnohaspřeží slova, hudby, zpěvu, tance i scénické výpravy. Spolupracoval na Ravelově opeře Dítě a kouzla a pro balet připravil Marii Stuartovnu, originální taneční divadlo s citlivě a kompaktně vybranou hudbou Sergeje Prokofjeva (1999; Cena Thálie Ivan Příkaský – Walsingham; Čestné uznání SPTU za kostýmy – Roman Šolc). V Marii Vaculík pronikl do historie Tudorovců a Stuartovců, konfliktu katolíků a protestantů, prostřednictvím charakterizujících pohybových

monologů, dialogů a výjevů s atmosférou královského dvora. Scénické oratorium Oedipus Rex Igora Stravinského (2000) postavil do cirkusové manéže, ve které byla umocněna dráždivá a magická ironie začarovaného kruhu osudu tragických figur, aniž by Oedipa sejmul z klasického piedestalu. Ivan Hrozný byl plastickým baletním reliéfem hodným velkého brněnského kamenného domu (2002; hudební koláž ze skladeb Sergeje Prokofjeva; Hlavní cena inscenační části SPTU; Cena Sazky a Divadelních novin, Ceny Thálie Alexandre Katsapov – Ivan, Hana Litterová

Libor Vaculík s Hanou Litterovou při zkoušce na scénické oratorium Oedipus Rex.

– Anastázie, nominace Thálie Eva Šeneklová – Starická, Martin Žák – Ivan). Ve strhujícím tempu se na mohutné scéně proplétaly mezi nekonvenčními davovými scénami portréty čtyř dominantních postav s drobnokresbou epizodních rolí. Po Plzni, Praze a Olomouci přichází do Brna Vaculík se svým nejúspěšnějším „tanečním muzikálem“ Edith, vrabčák z předměstí (2004; hudební koláž Petr Malásek, texty Václav Kopta), který je jevištní mozaikou epizod života šansoniérky Piaf. V dramatické inscenaci mj. přiznaně zdvojil role, aby k tanci přiřadil profesionálně interpretované šansony a mluvené slovo. Jeho osobní volbou bylo Úplné zatmění (Reduta 2005; Pokračování na straně 17

aplaus

15

Libor Vaculík – tanečník, choreograf, režisér Libor Vaculík je, chtělo by se říci, pojem, značka. Libor Vaculík je osobnost, která dokáže svými choreografiemi u diváků vybudit silné city, ať už je to husí kůže, nenávist, beznaděj, něha, vášeň, láska… Návštěvníci Národního divadla v Brně by o tom mohli povídat. Po takovém představení jde jeden domů, z prsou mu tryská směsice citů, a říká si, kde se to ve

Jana Ruggieri (sólistka Baletu NDB, nyní baletní mistr): Poprvé jsem se s Liborem Vaculíkem setkala nepřímo, viděla jsem jej jako účastníka baletní soutěže. Bylo to už hodně dávno a nevzpomínám si, kdy se konala. Hned mě zaujal. Byl vynikající, a to jak v klasice, tak v moderně. Byl úplně jiný než ostatní, vymykal se všemu kolem. Osobně jsem se s ním poprvé setkala, když zde působil v angažmá na částečný úvazek. To bylo začátkem osmdesátých let, byl tady půl sezony. Jak na mě zapůsobil? Libor Vaculík má v sobě tolik poloh. Kdybych je měla shrnout, definovala bych to slovy – divoký člověk. A přesně tenhle dojem jsem měla od začátku. Ivan Příkaský (sólista Baletu NDB, nyní baletní mistr): Musím zavzpomínat, kdy jsem jej poprvé potkal. Když tady hostoval ve Spartakovi. To bylo v sedmdesátých letech, tančil Harmodia. Pak jsme se setkali začátkem osmdesátých let, já byl na vojně, on měl angažmá v Bratislavě. Spolupracoval jsem na několika akcích se Slovenským národním divadlem. Větší spolupráce se uskutečnila tuším v roce 1989. V jeho choreografii jsem alternoval s Ivo Lepoldem hlavní roli v Petruškovi. Libor byl v době, kdy jsem se s ním setkal poprvé, vynikající tanečník, československá špička. Jinak s ním byla vždycky ohromná zábava. Byl středem pozornosti, vždycky všechny bavil… Jan Fousek (sólista Baletu NDB):

Libor Vaculík v baletním sále zkouší Oedipus Rex.

mně vůbec vzalo? Tedy nestává se to všem… Někteří nechtějí komunikovat, jiní mluví ostošest, někomu tečou slzy, někdo představení zažívá i několik dní a není schopen si ani pustit televizi, toho každodenního souputníka našich životů, protože to cítí jako svatokrádež. Samozřejmě jsou i druzí – pohoršeni, rozzlobeni. Tak tohle je Libor Vaculík zvnějšku, prostřednictvím své práce. Jaký je při bližším náhledu? Na otázku Jaké bylo vaše první setkání s Liborem Vaculíkem jsme se zeptali lidí, kteří s ním spolupracovali a spolupracují.

Poprvé jsem se s Liborem Vaculíkem potkal při inscenaci Ivan Hrozný (2002). Po škole jsem nastoupil do angažmá v NDB a Ivan Hrozný byla moje první premiéra. Tančil jsem ve sboru a současně jsem studoval roli bojara Starického. To bylo mé vůbec první a hned osobní setkání s ním. Od začátku na mě působil jako člověk, který přesně ví, co chce. Více jsem jej však poznal až při dalších spolupracích. Libor Vaculík je na zkouškách vždycky připravený a má všechno promyšlené. Mívá dny, kdy člověk nemusí souhlasit s jeho přístupem, ale důležitý je konečný výsledek a ten je vždy kladný. Musím říct, že každá role s ním mně přinesla něco nového, na každé jsem se něco nového naučil, každá mě posunula dál. Hana Litterová (sólistka Baletu NDB, choreografka):

Libora Vaculíka jsem poprvé osobně potkala při Petruškovi, kterého inscenoval na jaře roku 1989. Byla jsem mladinká, prvním rokem v NDB, a Libora Vaculíka jsem znala jako vynikajícího tanečníka. Tehdy ještě tančil a do Brna jezdil z Bratislavy, kde byl velmi zaneprázdněný. Petrušku vlastně postavil za týden. Byla to velmi intenzivní práce. Vždycky na

aplaus

16

Janáčkova opera NDB

aplaus

lidi působil jako velice výrazná a taky druhé ovlivňující osobnost. I na mě. Mne si tenkrát vybral do malého sóla v Petruškovi. Spolupráce s ním byla úplně nová, na takovou jsme nebyli zvyklí. Libor Vaculík podle mě jako první přinesl do Brna moderní taneční techniku. Předtím se zde dělaly inscenace, o nichž se říkalo – jsou nové, současné, ale byla to většinou klasika, neoklasika, která se tančila na moderní hudbu. Skutečnou současnou choreografii přinesl až on. Jsem mu za všechno vděčná, protože on si mě všiml a dal mi příležitosti. Důvěřoval mi. Bez něj bych nebyla tam, kde jsem, je můj velký učitel.

17

Libor Vaculík a Brno Dokončení ze strany 14

hudební koláž Frederyk Chopin, Arnold Schönberg; nominace Philip Morris Ballet Flowers Award Hana Litterová – Verlainová; nominace na Cenu Thálie Jan Fousek – Rimbaud a Martin Žák – Verlaine).

Aleš Slanina (student herectví, představitel Arthura Rimbauda):

Libor Vaculík na mě při prvním setkání zapůsobil jako velmi extravagantní a sebevědomý člověk, který přesně ví, co chce, a rozhodně si před nikým nebere žádné servítky. Co má na srdci, to má i na jazyku. Poprvé jsem se s ním setkal při konkurzu na hereckou část role Rimbauda v Úplném zatmění. Když si ale časem na něj člověk zvykne a vezme jeho způsob za svůj, pak není co řešit. Jsem rád, že jsem s ním mohl spolupracovat. Martin Sláma (herec Mahenovy činohry NDB, představitel Paula Verlaina):

Mé první setkání bylo ve znamení vzájemného „okukování“, co je ten druhý vlastně zač. Ale vzhledem k tomu, že jsem naskočil do rozdělané práce, nebylo na něj moc času a naše vzájemné poznávání probíhalo hlavně při práci. Už záhy jsem pochopil, že Libor je živel, který k úspěchu představení směřuje veškerou energii. Tím strhává k maximálnímu nasazení i ostatní, alespoň u mě se mu to podařilo stoprocentně. Má zvláštní schopnost „vytřískat“ ze všech zúčastněných maximum, ať už pochvalou nebo lehce ironickou, napůl humornou poznámkou. Mě ta druhá varianta naštěstí minula, ale ať už herce nebo tanečníky chválil či popichoval, vždycky to bylo pro dobro věci. Zdeněk Prokeš (choreograf, šéf baletu, nyní ředitel NDB):

V roce 1976 (to už je víc jak 30 let!?) jsem byl jako student choreografie na HAMU v Praze požádán pražskou Taneční konzervatoří, abych připravil pro studenta posledního ročníku choreografii na baletní soutěž. Nebyl jsem moc nadšen. Když jsem pak ale začal pracovat s tímto studentem – Liborem Vaculíkem – na soutěžním monodramatu „Krysař“, byl jsem ohromen jeho talentem a vedle samozřejmé skvělé techniky i jeho výjimečným hereckým citem. Soutěž nám oběma přinesla ocenění a zúčastnili jsme se s Krysařem i Světové baletní soutěže v Moskvě. A pracovali jsme spolu i v dalším ročníku soutěže, kdy Libor už byl sólistou SND v Bratislavě. Zpracování jedné z Mahlerových Písní potulného tovaryše nám opět, a v Brně, přineslo ocenění. Další léta (přestože nás osud nikdy nespojil do jednoho angažmá) jsme spolu dělali alespoň nějaké televizní pořady. A po mém příchodu do Brna, kdy už Libor začínal být renomovaným choreografem, jsem byl rád, že pro brněnský soubor mohl vytvořit tolik pozoruhodných titulů. Libor po celá ta léta patří k okruhu mých nejbližších přátel. Nikdy nás nerozdělovalo to, že jsme byli v profesi konkurenti – nezáviděli jsme si a já mu moc přál úspěch. Protože tu už určitě zazněla slova chvály na Vaculíka-umělce, chtěl bych napsat, že si vážím přátelství Vaculíka-člověka pro jeho osobitý humor, upřímnost, spolehlivost, velkorysost a oddanost. Libor Vaculík slaví 10. března významné výročí. K jeho abrahámovinám mu přejeme stále neutuchající elán a zdraví! -ota- Foto Luděk Svítil ■

Na příběhu básníků Rimbauda a Verlaina se vyslovil ke gay otázce: „...to, že tomu rozumím, nebylo vítězství, ale dřina... Citlivé bylo vystavění takového jevištního tvaru, který neuráží, nesníží diváka, téma, herce ani mě...“ Ve Svěcení jara I. Stravinského (2006; Cena Sazky a Divadelních novin; nominace na Cenu Thálie Jan Fousek – Smrt) zůstala symbolika obětí a tanec o smrti se proměnil v originální, nekonformní uměleckou výpověď, uctění památky obětí holocaustu a v protest proti narůstající vlně jeho tzv. popíračů. Ve Vaculíkově „matrixové“ choreografii Svěcení dostalo nadčasový rozměr mrazícího apelu bez frází. Jana Holeňová, publicistka ■

aplaus

18

Balet NDB Youri Vámos, vypravěč příběhů

Německý choreograf maďarského původu Youri Vámos pochází z Budapešti a začínal jako tanečník v Maďarské státní opeře, v roce 1972 byl prvním sólistou Bavorské státní opery v Mnichově. O šest let později (1978) se začal věnovat choreografii. V roce 1985 se stal šéfem baletu v Dortmundu, odtud roku 1988 odešel do divadla v Bonnu. Tři roky nato (1991) převzal Basilejský balet. Od divadelní sezony 1996/1997 dodnes je ředitelem baletu Německé opery na Rýnu Düsseldorf / Duisburg. • Pane Vámosi, byl jste už v Brně? Ještě ne, bude to moje premiéra. • Nakolik ovlivnila politická situace v Maďarsku váš odchod na Západ? Můj otec mi řekl přímo: Spěchej z Maďarska pryč, tahle země stagnuje. Tady nemůžeš své schopnosti nijak rozvinout. Všude jinde se ti bude dařit lépe a je jedno, co budeš profesně dělat. To mi vtloukal do hlavy od dětství. A můj učitel baletu zase neustále naznačoval, že všechno, co se u nás děje, má padesát let zpoždění za západní Evropou. To byla samozřejmě výzva. Chtěl jsem být tam, kde to jde kupředu a bez zpoždění. Když se dnes po tolika letech vracím do Maďarska, stále tam to zpoždění vidím, i když to třeba už není padesát let. Mám rád svou zemi, ale jsme zaostalí. V myšlení, v morálním uvědomění, ve vztahu ke slabším nebo k menšinám. Řekl bych, že v západní Evropě je všechno sice o něco chladnější, ale vyspělejší. Tady nikdo nikoho nemlátí na ulici, v parku plují labutě, aniž by je někdo do druhého dne zavraždil a tak podobně.

• Jsme v Evropské unii, jak budou Maďaři snášet cizince? To je právě ono. Zatím nijak, protože jich tam moc není. Já jsem třeba v Německu za svůj maďarský původ nikdy nijak netrpěl. Ale až přijdou cizinci do Maďarska a naši budou mít pocit, že jim někdo ujídá krajíc, dojde na nože, o tom jsem přesvědčen. Maďaři se musí učit toleranci. • Jsou Maďaři i v divadelním umění pozpátku? Ne. Vůbec ve východní Evropě není divadlo pozpátku. Lidé jsou pozpátku, jejich většina. Proto je to s tamní demokracií tak těžké. Ale divadla, řekl bych, jsou stejně vyspělá jako na Západě, možná i víc. Na Západě už asi nastal opačný trend, směrem k útlumu. Bohaté země nabízejí tolik možností, jak strávit volný čas, třeba cestováním, nebo luxusním sportem. V méně bohaté a vyspělé společnosti má divadlo kupodivu zdravější kořen. A to ještě nemluvím o dlouhodobém západním trendu, o tom sto let trvajícím křečovitém avantgardním kretenismu. To je choroba. • Myslíte teď konkrétně Německo? Německo je v tomto oboru šampion. Je to elitářský trend, odmítající kvalitu a tradiční hodnoty, závod za čím dál větší ztřeštěností. V divadelním umění už skoro nikdo nemluví o dobrém a špatném, ale o moderním a avantgardním. A jak už jsem řekl, trvá to sto let, moderna. Hermann Hesse už před osmdesáti lety označil takové novátory za zpátečníky, kteří přispívají k vývoji opačným směrem. Už tenkrát věděl, že to není normální vývoj. Podle mě, na rozdíl od malířství, divadlo nemusí utíkat do avantgardy, jeho prostředky, jak se dotknout divákovy duše, jsme ještě nevyčerpali. Nemusíme se schovávat za avantgardu. • Chcete tím říci, že se za avantgardou skrývá neznalost divadelního řemesla? Bohužel je to tak, především v tanci. Pokud hudebník nebo zpěvák neumí řádně řemeslo, tak nezavadí v profesionálním prostředí o práci. Podivné je, že v tanci to tak úplně nefunguje. Amatérské skupiny, jejichž práci mnohdy velmi cením, se často etablují do profesionální scény, kam nepatří. K profesionalitě patří i určitá mnohostrannost a ta nevyškoleným tanečníkům pochopitelně chybí. Jestli mi tanečník po moderním představení druhý den není schopen tančit v Labutím jezeře, tak by měl mít tanec jako hobby, a ne jako povolání. Skutečně je podivné, že to, co je v hudbě neoddiskutovatelné, bývá v tanci tolerováno i odborníky.

aplaus

19

Taneční mosty / Tanzbrücke • To je důvod, proč jste v jednom rozhovoru označil taneční kritiky za idioty? Nechtěl jsem je urazit, já jsem taky idiot, co se týče vesmírného cestování. Prostě jsem zase četl nějaké diletantismy a nezvládl to. Kdo chce psát do novin, měl by se trošku s tou látkou seznámit. Dokážete si představit hudebního kritika, který si plete Beethovenovu sedmou s devátou? Já ne. Ale za tanečního kritika se považuje kdekdo a plká do naší práce, za kterou se skrývají desetiletí dřiny a zkušeností. To nám velmi ubližuje. V Maďarsku dřív kritiky nikdo nečetl, protože to nemělo smysl. Co přišlo z Ruska, bylo dobré, co ze Západu, špatné, tak kdo by to četl. Tady v Německu je ale ohlas v novinách dost důležitý. Chápu, že divadelní novinář musí hrát trochu důležitého a vidět věci, které běžný divák nevidí. Ale neměl by divadlo zrazovat, protože i jeho živí. V souboru Německé opery tančí, a do Brna také přijedou, tři čeští tanečníci. Michal Matys, absolvent Pražské konzervatoře, Andrea Kramešová také z Prahy a Filip Veverka z Brna. Všichni tři jsou na pozicích sólistů. Andrea a Filip přišli do Düsseldorfu před dvěma lety z angažmá z Oklahomy. Po představení „Giselle“ v Duisburgu přišli k rozhovoru vyčerpaní, ale zjevně šťastní. • Když se v září minulého roku konalo koprodukční představení Národního divadla v Brně a Německé opery s názvem „Tschechische Spitze“ s českými umělci, kde jste také zatančili, prohlásil poté Youri Vámos s určitou nadsázkou: „Vždycky jsem měl vztah k Česku, ale teď si defintivně zažádám o český pas.“ Jste hrdí na český pas? Filip: Na český pas snad ani ne, ale že jsme Češi... Jsou momenty, kdy to člověka potěší. Když jsme šli v Oklahomě na koncert a hráli tam Dvořáka a Smetanu, tak jsem všem říkal, že to byli Češi. Všichni byli dost překvapení. Nebo Miloš Forman… Andrea: O Jiřím Kyliánovi všem říkáme, že je Čech, nikdo to neví. • Ale z Česka jste odešli poměrně brzy. Andrea: Strávili jsme tam nějaký čas, já jsem v Národním byla čtyři roky.

Filip: Já sedm. Pak jsme chtěli zkusit něco jiného. Když jsi na jednom místě, tak se dostaneš do stereotypu, všechno je zaběhnuté a už tě nic moc nemotivuje. V jiném prostředí se musíš znovu nakopnout, to není špatný. • Když jsme u stereotypu. Váš šéf je zároveň autorem většiny inscenací. Není to stereotyp? Andrea: Naopak, je moc zajímavé s ním pracovat a vnímat jeho styl. Dodnes chodí ve svém věku každý den na tréninky a účastní se toho celého procesu. Je vstřícný, a když něco potřebujeme, tak se s ním dá vždy mluvit. Filip: Vámos je výborný vypravěč příběhů. Divák není ztracený a odkázaný na to přečíst si v programu, o čem to vlastně bylo. Nehraje si na pseudointelektuála a dělá „jen“ dobré divadlo. Rudolf Kubičko. Foto: Deutsche Oper am Rhein ■

Andrea Kramešová a Filip Veverka – Sen noci svatojánské.

NDB uvádí 28. března 2007 v 19 hodin v Janáčkově divadle v rámci projektu Taneční most / Tanzbrücke: Balet Německé opery na Rýnu Düsseldorf / Duisburg SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ – balet od Youriho Vámose Za podpory: Česko-německého fondu budoucnosti, RWE Transgas, a. s., a Goethova Institutu v Praze.

aplaus

20

Janáčkova opera NDB Kalamitou to začalo, úspěchem skončilo Janáčkova opera na turné

Kalamitou začalo turné Janáčkovy opery NDB do Španělska. Kalamitou zcela nezávislou na něčí vůli. V noci z úterý 23. na středu 24. ledna totiž začal padat sníh, a to tak hustě, že doprava vázla, letiště nepřijímala, na dálnicích se tvořily několikahodinové kolony a o havárie nebyla nouze. Muzikanti, sólisté, sbor a vůbec všichni účastníci odjeli tuto noc do Rakouska, aby část z Vídně a část z Linze odletěla do Palmy de Mallorca a odtud se dalším přestupem dostala do Gijónu, kde je hned 25. ledna čekalo první představení opery Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky. Také ve Španělsku zpočátku sněžilo a byla zima. I přes nepřízeň počasí se zájezd napříč španělskými městy Janáčkově opeře vydařil. Zmíněnou inscenaci režiséra Jana Kačera a dirigenta Jana Štycha Janáčkova opera uvedla ve dvanácti městech. „Turné po Španělsku bylo krásné,“ zhodnotil zájezd po příjezdu sólista Janáčkovy opery Jurij Gorbunov. „Zpívali jsme ve velkých městech a hlediště byla plná, diváci hodně tleskali. Jezdili jsme napříč Španělskem od severu k jihu a všude nás velmi vítali. Mám z toho dobrý pocit a myslím si, že my všichni.“ Mimo jiné podotkl, že sám sice fotoaparát s sebou neměl, ale že všichni jeho kolegové fotili krásnou krajinu ostošest. Tento fakt potvrdil také další sólista Jan Hladík. „Krajina, kterou jsme projížděli, byla krásná. Zažili jsme vše, od sněhu na horách až po kvetoucí stromy,

mandarinky, pomeranče. Sám jsem udělal asi dvě stě snímků.“ Účastníci turné nepobývali na jednom místě. Každý den je čekal přesun, a to i do míst vzdálených od sebe více než osm set kilometrů. Takový přejezd trval jedenáct hodin. „Fakt je, že kolektiv, který se na tomhle turné sešel, byl výborný. Nikdo neměl žádné hvězdné manýry. Nevznikla ponorková nemoc,“ řekl Jan Hladík. „Během dlouhých přejezdů jsme buď spali, anebo jsme se bavili. Velkou zásluhu na té spoustě legrace měl Jakub Tolaš, který nás bavil velice intenzivně a velice dobře.“ Mezi navštívená města patřila např. Alicante, Albacete, Murcia, Jerez, Burgos, Salamanca, Malaga a další. „Organizace našeho turné byla perfektně zajištěná. Ubytování na vysoké úrovni a všechno načas, nikde jsme neměli žádné prostoje. Díky za to paní Vlastě Macháčkové, naší vedoucí zahraničního oddělení,“ pochválil dále Jan Hladík. „Divadla jsou až doposud vyprodaná,“ vzkázal zhruba uprostřed turné do Brna ředitel NDB Zdeněk Prokeš, „v novinách vycházejí kritiky, v nichž si recenzenti všímají nejen sólistů, ale kladně hodnotí práci celého souboru.“

aplaus

A tak to bylo až do konce zájezdu. Poslední představení se uskutečnilo 9. února v Teatru Auditoriu v Cuence. V sobotu 10. února už všechny čekal odjezd do Barcelony a z tamního letiště cesta domů, jednu část přes Prahu, druhou přes Bratislavu. „Návštěvníci divadel nám tleskali opravdu hodně. Dokonce na jedné štaci, už si nevzpomínám, kde to přesně bylo, byl aplaus frenetický a dokonce rytmizo-

21

vaný, tá, ta, ta, tá,“ naznačil Jan Hladík. „To jsem ještě nezažil. Něco podobného je snad jen v showbusinessu. Vlastně nikde jsme nezaznamenali jen takový ten slušný potlesk. Všude jsme cítili soulad mezi jevištěm a hledištěm. To vnímání se navzájem. To, co divadlo dělá divadlem. A taky musím říct, že všichni zpívali na špičkové, vynikající úrovni.“ -ota- Foto Luděk Svítil ■

Cikánský baron – dvakrát ze zákulisí Takto vypadaly zkoušky na klasickou operetu Cikánský baron, která vznikala v Janáčkově divadle. Na snímku vlevo je Yvetta Tannenbergerová, představitelka Saffi, s režisérem Janem Štychem mladším. Hudebně operetu nastudoval dirigent Jan Štych. Premiéra se koná 16. března 2007 v Janáčkově divadle. Foto Jana Hallová ■

aplaus

22

Výročí Blahopřejeme… Významné životní jubileum oslavuje 30. března Anna Barová, česká operní a koncertní pěvkyně, pedagožka, členka dnešního Národního divadla v Brně v letech 1969–1992. Narodila se v Plzni, po maturitě na reálném gymnáziu absolvovala kurz mikrobiologie a biochemie na Vysoké škole zemědělské v Praze. Teprve potom začala navštěvovat pěvecké oddělení pražské konzervatoře, poté pokračovala ve studiu zpěvu na AMU v Praze, kde absolvovala v roce 1959. V témže roce přijala angažmá v opeře Městských divadel v Lipsku, kam následovala svého manžela, barytonistu Jiřího Bara. Zpívala nejprve mladé altové role, dále altové role v Mozartových operách. K jejím nejvýznamnějším postavám patřila Ulrika ve Verdiho Maškarním plesu. Do brněnského souboru, kde vytvořila řadu stěžejních rolí českého i světového repertoáru, přichází i se svým manželem v roce 1969. K nejzávažnějším rolím, v umělecky dozrávajícím období na brněnské operní scéně, nesporně patří Bizetova Carmen, Olga v Čajkovského Evženu Oněginovi, Končakovna v Borodinově Knížeti Igorovi, Záviš ve Smetanově Čertově stěně. V postavě Rosiny v Rossiniho Lazebníku sevillském a zejména jako Káča ve Dvořákově opeře Čert a Káča uplatnila i svůj komediální talent. Zpívala také v operách Leoše Janáčka – byla to Varvara a Kabanicha v Káti Kabanové, Matka v Osudu, stařenka Buryjovka v Její pastorkyni, Datel, Lapák a Paní revírníková v Příhodách lišky Bystroušky. Všechny její role se vyznačovaly muzikálností, sympatickým jevištním zjevem a zvučným, příjemně znějícím hlasem. Vedle své operní práce se soustavně věnovala písňovému repertoáru a oratorní a kantátové tvorbě. Věnuje se také pedagogické činnosti na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kde předává svoje umělecké i lidské zkušenosti nastávajícím adeptům pěveckého umění. Anna Barová svými znamenitými pěveckými a hereckými výkony patřila k oporám brněnské operní scény.

Významné životní jubileum – 85 let – oslavuje 30. března Antonín Julínek, český zpěvoherní herec, člen dnešního Národního divadla v Brně v letech 1960–1990. Narodil se v Brně a svoje dětství prožíval v Králově Poli. Jako osmiletý zpíval v rozhlase, od roku 1933 účinkoval v rozhlase jako Toník, ve hříčkách pro mládež. Zpíval v malém dětském sboru Zemského divadla, na jehož scénu vstoupil jako dvanáctiletý ve Wagnerově Parsifalu a o dvě léta později v premiéře Ženicha z onoho světa J. Gotovace. V poválečných letech začal studovat na konzervatoři u prof. Marie Řezníčkové a stal se členem rozhlasového sboru, vedeného Břetislavem Bakalou. V roce 1942, po maturitě na Obchodní akademii, účinkoval ve Studiu mladých ochotnického divadla Bratrství, pak byl totálně nasazen a po návratu se stává zaměstnancem v královopolské spořitelně, jejíž vedení mu umožnilo denní studium na brněnské konzervatoři. Byl členem výpomocného sboru opery a od roku 1955 spolupracoval i s ochotnickým Divadlem železničářů, kde se uváděly operety i menší opery. Odborné pěvecké školení, muzikálnost, dobrá herecká a pohybová průprava, atraktivní jevištní zjev ho předurčovaly pro stěžejní role zpěvoherního repertoáru. V roce 1956 hostoval v brněnské zpěvohře v roli Bola Baraňského z Nedbalovy Polské krve i v dalších rolích. V roce 1958 opouští civilní zaměstnání a stává se členem olomouckého divadla, kde byl přijat po hostování v roli Bola Baraňského. Do Brna se vrátil již jako první tenor na počátku sezony 1960–1961. Zde působil téměř 35 let a má na svém kontě nesčetné množství krásných rolí, ve kterých okouzloval návštěvníky zpěvoherních představení. Všechny postavy, které Antonín Julínek nastudoval, se vyznačovaly hloubkou jeho inteligentního herectví, elegancí, šarmem a pěveckou kulturou. „Mojí nejoblíbenější rolí byl Bolo Baraňski z Nedbalovy Polské krve, kterého jsem zpíval v pěti inscenacích asi do pětašedesáti let, a pak to byl Danilo z Lehárovy Veselé vdovy. Je to vlastně hlubší part,

aplaus

který mně vyhovoval,“ poznamenává Antonín Julínek. Kritika ocenila vynikající výkon A. Julínka v roli Danila: „…je pružný, společenský, ohebný, není přesládlý a podíl humoru mu logicky vyplývá z úsměvného konstatování situací…“ Vzpomeňme na další role Antonína Julínka, jako byl elegantní Obolski v dnes už legendárním Ohňostroji, Eisenstein ve Straussově Netopýrovi či Tassilo v Kalmánově Hraběnce Marici, kterého hrál jako host karlínského Hudebního divadla na zájezdu do tehdejší Německé spolkové republiky, kde kritika ocenila jeho výkon: „Antonín Julínek hrál Tasila tak, že byl vzdálen obvyklému operetnímu sentimentu.“ Antonín Julínek byl předurčen pro tzv. frakové role, v nichž byl naprosto nedostižný a stal se vzorem mladým adeptům zpěvoherního umění. Vedle klasického repertoáru účinkoval i v muzikálech, byl výtečným Pickeringem v My Fair Lady a výjimečnou muzikálovou příležitost dostal v koncertu pro dva herce společně s Vlastou Francovou v muzikálu Ano! Ano! Uplatnil se i v dalších muzikálových rolích, jako byl Gaylord Ravenal v Hammersteinově Lodi komediantů a v netypické roli uhlazeného nacisty Ernsta Ludwiga v Kabaretu J. Kandera a J. Masteroffa. Televizní tvůrci využili atraktivního zjevu Antonína Julínka a obsadili ho do role Voka v inscenaci Smetanovy Čertovy stěny. Za svoje vynikající zpěvoherní herectví byl jmenován čestným členem zpěvoherního souboru, je nositelem Ceny Oldřicha Nového a Ceny Senior Prix 1997. Svými znamenitými pěveckými a hereckými výkony se zapsal do historie brněnského divadelnictví jako představitel moderního zpěvoherního herectví.

Významné životní jubileum oslaví 18. března Jitka Zerhauová, česká operní a koncertní pěvkyně, sólistka opery Národního divadla v Brně od roku 1982. Narodila se v Brně a od sedmi let zpívala v pěveckém sboru Mladost, studovala gymnázium, kde zpívala ve školním sboru, a v roce 1976 úspěšně složila přijímací zkoušky na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde studovala ve třídě prof. Jarmily Krátké. Po absolutoriu krátce působila v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, pak přešla do Slovenského národního divadla v Bratislavě, kde nastudovala četné role českého i světového repertoáru. Vynikla zejména jako Dorabella v Mozartově

23

opeře Cosi fan tutte a tehdy jí šéf opery Národního divadla v Praze Zdeněk Košler nabídl angažmá. Současně o mladou talentovanou pěvkyni projevilo zájem vedení brněnské opery, kde hostovala s velkým úspěchem v roli Octaviana v opeře R. Strausse Růžový kavalír. V pražském Národním divadle jako host zpívala například Cherubína v Mozartově Figarově svatbě, Donu Elvíru v Donu Giovannim téhož autora či Carmen v Bizetově stejnojmenné opeře. Jitka Zerhauová zůstala v uměleckém svazku Slovenského národního divadla v Bratislavě a v brněnském operním souboru byla angažována na poloviční úvazek. V Bratislavě vytvořila významné role mezzosopránového oboru, jako byla Končakovna v Borodinově Knížeti Igorovi, Amneris ve Verdiho Aidě a titulní roli v Purcellově opeře Dido a Aeneas. V roce 1987 přechází do brněnského operního souboru na plný úvazek a stává se jednou z předních sólistek opery. Jitka Zerhauová je pěvkyní krásného hlasového materiálu mimořádného zabarvení, šíře i rozsahu a značné zvukové intenzity. Má dobré herecké schopnosti a pohybovou kulturu. Z rolí, ve kterých obohatila operní jeviště svými znamenitými pěveckými i hereckými schopnostmi, jmenujme alespoň Fenenu ve Verdiho Nabuccovi, Maddalenu v Rigolettovi téhož autora, zopakovala si Bizetovu Carmen, Donu Elvíru v Mozartově Donu Giovannim, dále zpívala Ježibabu ve Dvořákově Rusalce, Dalilu v Samsonovi a Dalile C. Saint-Sae¨nse, komediální Káču ve Dvořákově Čertovi a Káče, Stařenku Buryjovku a Rychtářku v Janáčkově Její pastorkyni a zejména Amneris ve Verdiho Aidě. Věnuje se také písňové tvorbě a účinkuje v oratoriích a kantátách. Amneris je jednou z nejoblíbenějších rolí Jitky Zerhauové, a proto agentura, kterou založila, se jmenuje Amneris. Eva Šlapanská. Fota archiv NDB ■

aplaus

24

Program NDB – březen 2007 Janáčkovo divadlo 1. čt 19.00–21.25 4. ne 17.00–19.00 5. po 19.00–21.40 6. út 19.00–21.00 7. st 19.00–22.00 8. čt 19.30 9. pá 19.30 10. so 19.00–21.30 11. ne 19.00 13. út 19.00–22.00 16. pá 19.00 17. so 19.00 18. ne 18.00 19. po 19.00 20. út 19.00–21.00 21. st 19.00–21.45 22. čt 19.30 23. pá 19.30 24. so 19.00–21.25 25. ne 17.00 26. po 19.00–21.45 28. st 19.00

Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka Giuseppe Verdi LA TRAVIATA opera Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS balet Georges Bizet CARMEN opera KONCERT FILHARMONIE BRNO

sk. F Hudba ze záznamu sk. A/1, A/2 sk. BA

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. KONCERT FILHARMONIE BRNO Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Sergej Prokofjev / Zdeněk Prokeš ROMEO A JULIE romantický balet Koncert Taneční konzervatoře Brno Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA opera Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON klasická opereta Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON klasická opereta Klub přátel opery a baletu Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON klasická opereta Léo Delibes / Bronislav Roznos SYLVIE současně romantický balet Leoš Janáček JEJÍ PASTORKYŇA opera KONCERT FILHARMONIE BRNO

sk. JD premiéra PREMIÉRA sk. E/1, E/2

sk. B/1, B/2

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. KONCERT FILHARMONIE BRNO Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv sk. PS/1, PS/2 KORZÁR romantický balet Johann Strauss sk. C CIKÁNSKÝ BARON klasická opereta Giacomo Puccini TOSCA opera Hostování baletního souboru Deutsche Oper am Rhein Duisburg / Düsseldorf: Felix Mendelssohn-Bartholdy / Youri Vámos SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ představení v rámci projektu Taneční most – Tanzbrücke

aplaus

25

29. čt 18.00–20.00 30. pá 19.00

Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS balet AMADEUS: Wolfgang Amadeus Mozart KLAVÍRNÍ KONCERT A Dur Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI – opera Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM – scénické provedení Jediné uvedení programu, s nímž Janáčkova opera absolvovala úspěšné turné v Japonsku. 31. so Bedřich Smetana 18.00–21.00 PRODANÁ NEVĚSTA opera Soubor a orchestr Janáčkovy opery vystoupí 23. března 2007 v Praze na festivalu Opera 2007 s inscenací Její pastorkyňa Leoše Janáčka.

Mahenovo divadlo 3. so 18.00–20.30 5. po 19.00–21.20 6. út 19.00–21.20 7. st 19.00–21.30 8. čt 19.00–22.00 9. pá 19.00–21.20 10. so 18.00–19.30 12. po 19.00–21.00 13. út 19.00–21.20 14. st 19.00–21.30 15. čt 19.00–21.20 16. pá 10.00–12.20 17. so 18.00–20.30 18. ne 18.00 19. po 10.00–12.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK národní báchorka Agatha Christie PAST NA MYŠI detektivní hra Cena diváka 2004 Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie Vítězslav Nezval MANON LESCAUT poetická hra Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI činohra Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ soudní drama Hans Christian Andersen Naposledy v této sezoně SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie William Shakespeare sk. R JAK SE VÁM LÍBÍ komedie Molie`re sk. BČ ŠKOLA ŽEN komedie Cena diváka 2005 Molie`re Představení natáčí ČT Brno ŠKOLA ŽEN komedie Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie Orientální taneční show ISIS přehlídka brněnských tanečních škol orientálního břišního tance Vstupenky v prodejnách ISIS, www.hi-isis.cz Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

aplaus

26

Program NDB – březen 2007 20. út 19.00–21.40 21. st 19.00–21.20 22. čt 19.00–21.20 23. pá 19.00 24. so 19.00 26. po 19.00 27. út 18.00–20.00 28. st 19.00–21.30 30. pá 19.00–21.20 31. so 17.00–19.30

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ komedie Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ soudní drama Robert Thomas OSM ŽEN činohra Robert Thomas OSM ŽEN činohra Robert Thomas OSM ŽEN činohra Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra Vítězslav Nezval MANON LESCAUT poetická hra Molie`re ŠKOLA ŽEN komedie Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK národní báchorka

sk. OČ

sk. MD premiéra PREMIÉRA sk. D sk. ČP sk. SP

sk. A/2 Cena diváka 2005 sk. RP

Malá scéna Mahenova divadla 3. so 15.00–16.00 10. so 15.00–16.00 17. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA pohádka pro děti od 3 let Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let Josef Kainar ZLATOVLÁSKA pohádka pro děti od 3 let

Divadlo Reduta 2. pá 19.00–20.50 4. ne 19.00 7. st 19.00–20.30 8. čt 19.00–21.45 9. pá 19.00–21.45 10. so 19.00–21.00 12. po 19.00

Zuzana Lapčíková / Hana Litterová Pro diváky starší 15 let BALADY taneční divadlo Divadlo Semafor ŽIVOT JE NÁHODA V OBNOŠENÝ VESTĚ muzikálové leporelo z písní Jaroslava Ježka a Jiřího Šlitra Rainer Werner Fassbinder HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ činohra Wolfgang Amadeus Mozart sk. Reduta KOUZELNÁ FLÉTNA singspiel o dvou dějstvích Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA singspiel o dvou dějstvích Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie Divadlo Ungelt: Joe Penhall LÁSKA A POROZUMĚNÍ Hrají: M. Delišová nebo L. Rybová, D. Švehlík, R. Krajčo

aplaus

27

13. út 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

16. pá 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI koktejl silných emocí

17. so 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

18. ne 19.00–20.50

Zuzana Lapčíková / Hana Litterová BALADY taneční divadlo

20. út 19.00

Divadlo Metro: Claude Magnier OSKAR Konverzační komedie

22. čt 19.00

Komorní opera Orfeo Brno: G. P. Telemann VDAVEKCHTIVÁ KOMORNÁ (Pimpinone) Žertovná operní komedie Účinkují: O. Kříž, A. Priechodská, Čeští komorní sólisté Dirigent: Josef Staněk

25. ne 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON III.

26. po 19.00–21.20

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík K životnímu jubileu Libora Vaculíka ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama Pro diváky starší 15 let

27. út 19.00–21.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA Zábavná výpravná féerie

28. st 19.00–21.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA Zábavná výpravná féerie

29. čt 18.00–20.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

činohra Pro diváky starší 15 let

drsná komedie

V rámci Irského dne v Redutě Pro diváky starší 15 let

Hrají: Ivan a Anife Vyskočilovi

Účinkují: M. Kubišová, B. Frídl, B. Mann

VYPRODÁNO drsná komedie

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v Infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin

aplaus

28

Program NDB – duben 2007 Janáčkovo divadlo 3. út 19.00–22.15

Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI opera

4. st 17.00–19.25

Ludwig Minkus / Jaroslav Slavický BAJADÉRA klasický balet

5. čt 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA

10. út 19.00–21.10

Leoš Janáček / Petr Zuska SONÁTA Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš PAVANA ZA MRTVOU INFANTKU BOLERO Igor Stravinskij / Libor Vaculík SVĚCENÍ JARA Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století

sk. Dárek 2007/1, Dárek 2007/2 sk. KO

opera sk. S

Cena Divadelních novin za choreografii

11. st 19.00

Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON

12. čt 10.30–12.30

Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka

14. so 18.00

ZUŠ Františka Jílka, Brno, Vídeňská 52 TANEČNÍ KONCERT choreografie: J. Neubergerová, L. Jurtíková, J. Burianová

15. ne 19.00

BALET – GALA Ruská kultura v České republice 2007

17. út 19.00–21.20

Giuseppe Verdi RIGOLETTO opera

18. st 19.00–21.25

Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet

19. čt 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

20. pá 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

21. so 17.00–19.25

Ludwig Minkus / Jaroslav Slavický BAJADÉRA klasický balet

22. ne 17.00–20.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA

23. po 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

24. út 19.00

Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON

25. st 19.00–21.00

Léo Delibes / Bronislav Roznos SYLVIE současně-romantický balet

klasická opereta Hudba ze záznamu

sk. B/1, B/2

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. sk. C

opera Předprodej vstupenek: FB, Besední ulice sk. U klasická opereta sk. R

aplaus

26. čt 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA opera

27. pá 19.00–22.15

Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI opera

28. so 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

29

Cena diváka 2002

Mahenovo divadlo 2. po 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

3. út 19.00–21.00

Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra

sk. A/1

4. st 17.00

Robert Thomas OSM ŽEN činohra

sk. OP

10. út 18.00–20.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

11. st 10.00–12.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

12. čt 19.00–21.30

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

13. pá 18.00–20.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK

14. so 19.00

Robert Thomas OSM ŽEN činohra

16. po 19.00–21.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

17. út 19.00–21.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT

poetická hra

18. st 10.00–12.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT

poetická hra

19. čt 19.00–21.00

Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra

20. pá 19.00–22.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

21. so 19.00–21.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN

24. út 19.00–21.20

Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ

25. st 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

detektivní hra

Cena diváka 2004

pohádková komedie

národní báchorka sk. PS/1

komedie

sk. A/2 sk. Dárek 2007/1 činohra sk. PS/2 Cena diváka 2005

komedie soudní drama

komedie

aplaus

30

Program NDB – duben 2007 26. čt 19.00–21.30

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK

27. pá 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

28. so 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

30. po 19.00

Sofoklés ANTIGONA

tragédie

národní báchorka sk. MD premiéra PREMIÉRA sk. D sk. ČP

Malá scéna Mahenova divadla 6. pá 10.00–11.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

VYPRODÁNO

14. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

21. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

27. pá 10.00

Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ

pohádka pro děti

28. so 15.00

Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ

pohádka pro děti

29. ne 15.00

Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ

pohádka pro děti

pohádka pro děti od 3 let pohádka pro děti od 3 let

pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let VYPRODÁNO PREMIÉRA

Divadlo Reduta 1. ne 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama

2. po 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

5. čt 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie

9. po 16.00–18.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA zábavná výpravná féerie

10. út 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

11. st 19.00–20.30

Rainer Werner Fassbinder HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ

12. čt 17.00

Koncert vítězů klavírní soutěže AMADEUS

NAPOSLEDY V TÉTO SEZONĚ Pro diváky starší 15 let

drsná komedie sk. Reduta

činohra NAPOSLEDY činohra (Mozartův slavnostní sál)

aplaus

17. út 19.00–20.30

Gideon Klein TRIO balet NDB Viktor Ullmann TŘI HEBREJSKÉ CHLAPECKÉ SBORY Dětský sbor Brno Hans Krása BRUNDIBÁR dětská opera o jednom dějství Kantiléna Večer z děl terezínských skladatelů

18. st 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON IV.

19. čt 19.00–20.30

Gideon Klein TRIO balet NDB Viktor Ullmann TŘI HEBREJSKÉ CHLAPECKÉ SBORY Dětský sbor Brno Hans Krása BRUNDIBÁR dětská opera o jednom dějství Kantiléna Večer z děl terezínských skladatelů

20. pá 19.00–21.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera (Divadelní sál) Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert (Mozartův slavnostní sál)

24. út 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI činoherní koktejl silných emocí

25. st 19.00

W. S. Gilbert & A. Sullivan RUDDIGORE opereta Hudební fakulta JAMU

26. čt 19.00

W. S. Gilbert & A. Sullivan RUDDIGORE opereta Hudební fakulta JAMU

27. pá 19.00

ASTAD DEBOO taneční vystoupení světoznámého indického tanečníka

31

Účinkují: Ch. Poullain a další

Pro diváky starší 15 let PREMIÉRA

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště.

aplaus

32

In memoriam Jiřího Majera Byl v řadě ředitelů Národního divadla v Brně dvacátý druhý. Nastoupil v roce 1983, krátce před stoletým výročím existence tohoto divadla, a připadl mu úkol uspořádat důstojné oslavy. Zhostil se ho zdárně. Nezažíval v raném mládí příznivé doby. Jeho otec, odborný učitel ve Slavkově, byl v roce 1948 zbaven výkonu učitelského povolání a z politických důvodů perzekvován. Dík šťastně zvolené specializaci, v níž se spojovalo velké nadání instrumentalisty – hráče na klarinet (absolvent konzervatoře ve třídě profesora Antonína Doležala, 1964) s hudební teorií a kritikou (studium hudební vědy a estetiky na Filozofické fakultě brněnské univerzity, absolutorium 1957, PhDr. 1973), podařilo se Jiřímu Majerovi mnohé překonat. Praktický hudebník a erudovaný historik patřil v letech 1960–1983 k předním českým hudebním kritikům. Od roku 1970 odpovědný redaktor časopisu Opus musicum (do 1983), člen redakční rady Hudebních rozhledů, tajemník Svazu českých skladatelů (1977–1983) a odborný asistent na hudební fakultě JAMU, věnoval se rovněž hudební popularizaci nejen jako průvodce veřejných koncertů, ale i jako autor četných rozhlasových a televizních pořadů. Napsal několik významných monografií: Gustav Brom,

skladatel Julius Fučík, Karel Horký, Vilém Petrželka, Ludvík Podéšť (nedokončeno) a historická publikace Kapitoly z hudební minulosti Slavkova (2003). Na operní jeviště prosazoval taková díla jako Verdiho Nabucco (od premiéry v roce 1985 do derniéry 16. 1. 2000 uveden v 216 reprízách), jehož přímo famózní úspěch, povzbuzující širokou kulturní veřejnost v době normalizační, byl připisován ředitelově neústupnosti tlakům nadřízených politických činitelů, Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila, Stabat Mater, Faustovo prokletí aj. Uměleckou nepoctivost měl nerad a jako dlouholetý kritik brněnské opery znal velké tvůrčí možnosti této scény. Považoval si jejich vysokých uměleckých kvalit – tak důležitých pro mezinárodní věhlas, který divadlo stále mělo. Zemřel v Brně po těžké nemoci 22. ledna 2007 ve věku 74 let. Nemělo by být zapomenuto, co příznivého vykonal. Ač ředitel čtyřsouborového divadla – které ostatně dokázal uhájit proti všem odstředivým tendencím – byl především hudebníkem a jeho hlavní pozornost patřila hudebnímu jevišti. Každý člověk má něco svému srdci blízkého. I divadelní ředitelé… Eugenie Dufková. Foto archiv NDB ■

Odešly… V měsíci lednu jsme se rozloučili s nezapomenutelnými umělkyněmi Národního divadla v Brně. Je to až neuvěřitelné, že za čtrnáct dní po odchodu primabaleríny, pedagožky a baletní mistryně Věry Vágnerové (zemřela 1. 1. 2007) zemřela 14. 1. 2007 ve Vídni primabalerína, choreografka a pedagožka Věra Avratová. (O obou primabalerínách jsme psali v únorovém vydání měsíčníku Aplaus.) Obě umělkyně se staly dnes již legendárními postavami brněnského tanečního umění.

Mimi v Pucciniho Bohémě či Markétky ve Faustovi a Markétce Ch. Gounoda.

Devátého ledna zemřela dlouholetá sólistka Janáčkovy opery Jindra Pokorná, skvělá představitelka Mařenky ve Smetanově Prodané nevěstě, Rusalky ve stejnojmenné opeře A. Dvořáka,

Všechny umělkyně svým neopakovatelným uměním rozdávaly radost, měly lásku ke své práci, vysokou profesionalitu, entuziasmus i pokoru.

Dvacátého druhého ledna zemřela po dlouhé těžké nemoci Sylvie Nitrová-Kolářová, členka činohry Národního divadla v Brně, kde působila třiatřicet let. Za dobu svého angažmá ztvárnila četné role světového i domácího repertoáru, např. Ninu Zarečnou v Čechovově Rackovi, Felistu v Casonově hře Stromy umírají vstoje nebo Zuzanu Simonovou v Diderotově Jeptišce.

Eva Šlapanská ■

é B¿eznov

ry premié € la v Brn d

ího diva

Národn

: va opera Janámko Strauss Johann

KÝ S N Á K I C Nkovo divadlo RO BbA nám ¿ezen Ja 16.

a: a minohr v o n e h Ma homas Robert T

No divadlo ŽE M ObS ahenov ¿ezen M 23.

e nzbrÖck a T / y t s u í mo Tanemn baletního soubor ní Hostová Rhein Oper am e h c holdy / s t u De hn-Bart o s ls e d en Felix M mos á Youri V

CI O N N E S É K S N Á J O mkovo divadlo AT SV aná J b¿ezen 28.