MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VIII. | ČERVEN–ČERVENEC 2007 | CENA 10 Kč
ap aus
HLAVNÍ CENY Á JE DRŽITELKOU EVA ŠENEKLOV AWARD BALLET FLOWER CE 2006 PHILIP MORRIS ČNÍKA ČR V RO NE TA HO PRO NEJLEPŠÍ
r Rozhovo
se Zu
ovou k í v a l S zanou
PARTNEŘI NDB
M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I
aplaus
01
Na úvod Síla umění Kdy jindy než v létě si může člověk beze strachu z prochlazení lehnout do trávy a dívat se na nebe plné hvězd. Jakou krásu a poetiku obloha nabízí. Bezpečně vzdálen několik světelných let od jejich spalujících vlastností se divák může kochat světýlky a tajemstvími, za nimi ukrytými. Jednou z nejjasnějších hvězd letní oblohy je Vega, patřící do souhvězdí Lyry. Kdysi dávno prý tento strunný hudební nástroj patřil Orfeovi, pěvci a instrumentalistovi. Orfeus kudy chodil, tudy zpíval a hrál na lyru. Jeho „produkce“ uváděla v úžas všechny, kdo jej slyšeli. Tantalos zapomněl na chvíli na svá strašlivá muka, Sysifos přestal valit své prokletí – svůj kámen, dokonce Hádés, bůh podsvětí, jeho hudbě podlehl a dovolil Orfeovi odvést si ze záhrobí svou ženu Euridiku. Ano, Hádés měl podmínku, kterou Orfeus nedodržel, ale už jen ten fakt, že boha mrtvých Orfeův zpěv oblomil, mluví sám za sebe. Orfeus příliš tesknil po své ženě, která předčasně zemřela. Nepodíval se na žádnou jinou, žil svou hudbou a vzpomínal. Jeho zpěv každého zaujal, povzbudil i rozplakal. Lidé zůstávali stát, zapomínali na starosti a bolesti, na nespravedlnosti a úlisnosti každodenního života a zůstával jim v duši mír a krása a smíření a taky radost. Jen thrácké ženy se nedovedly smířit s tím, že je Orfeus – vdovec nevnímá. O bakchantských slavnostech po něm začaly házet kamením. Orfeus hrál a kameny se jeho zpěvem zastavovaly v letu. Takovou měla jeho hudba sílu. Bakchantky však, rozlícené na nejvyšší míru, se na něj vrhly a rozsápaly jej. Tak skončil básník hudby Orfeus. Múzy jeho lyru pozvedly na oblohu dost možná jako memento, že umění je krásné, ale tak jako všechno na světě podléhá lidské zlobě, závisti a ješitnosti. Vážení a milí čtenáři, přejeme vám krásné léto s jasnou oblohou ŠM
aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno tel.: 542 158 111, e-mail:
[email protected] redakce: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno, www.jonatan.us tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3 500 ks ročník VIII, č. 6–7 MK ČR E11077
Obsah 2. Zprávičky 4. Téměř letní premiéra, Krejzlík není osmičkový límec 5. Balady v červnu opět v Redutě 6. Zuzana Slavíková rozhovor 8. Friedrich Dürrenmat: Návštěva staré dámy (z režijního zápisníku Zdeňka Kaloče) 9. Zveme vás na hostinu do Reduty 10. Antigona 12. Jiří Pištěk – čerstvý pětapadesátník 15. Poslední premiéra Janáčkovy opery – Nabucco 16. Janáčkova opera v letošní sezoně mimo Brno 18. Eva Šeneklová, nejlepší baletní umělec v ČR za rok 2006 – rozhovor 19. Další úspěchy Baletu NDB v této sezoně 20. Melancholie v prvním pořadí – TANGO 22. Výročí 24. Červnový program NDB 28. Zářijový program NDB 30. Noc kejklířů a Muzejní noc fotograficky 32. Osobnosti – Miloš Wasserbauer
Titulní strana obálky: Eva Šeneklová přebírá cenu pro nejlepšího baletního umělce v roce 2006 od Lívie Klausové. Foto: Hana Smejkalová
aplaus
02
Zprávičky Dlouhý, Široký a Bystrozraký přicházejí do Reduty V dubnu měla premiéru pohádka Karla Jaromíra Erbena Dlouhý, Široký a Bystrozraký na Malé scéně Mahenova divadla. Přestože je určena dětem, a to těm docela malým od tří let, zaznamenala už takový ohlas mezi diváky, že se vedení Mahenovy činohry NDB rozhodlo pohádku přesunout do Reduty. Od září tedy malí i velcí budou moci půvabnou pohádku v režii Jolany Kubíkové vidět v Redutě. V hlavních rolích Dlouhý – Ondřej Mikulášek, Široký – Jiří Pištěk, Bystrozraký – Jan Grygar. Kdy? – 16. a 23. září. Dlouhý, Široký a Bystrozraký ještě na Malé scéně.
-ota- Foto Jana Hallová ■
Dívky z Baletní školy I. V. Psoty opět bodovaly na soutěži amatérských tanečníků Koncem března se dívky z Baletní školy I. V. Psoty při Národním divadle v Brně zúčastnily mezinárodní taneční soutěže v klasickém tanci Pardubická arabeska. V kategorii skupin získaly Karolina Bednářová, Petra Kovaříková a Petra Říhová 1. místo s tradiční choreografií pas de trois z Labutího jezera v nastudování jejich pedagožky Vandy Skopalové. V sólové kategorii porota ocenila ladnost pohybu a špičkovou techniku Petry Říhové, která si tak odvezla za variaci Julie z baletu Romeo a Julie místo druhé. Další ocenění získala Veronika Vránová, která porotu zaujala zejména výrazem při Tanci cikánky, taktéž z baletu Romeo a Julie. Uznání poroty se letos dostalo i Veronice Svobodové, která tvoří pro žákyně baletní školy soutěžní choreografie. Za Variace na Paganiniho – téma zhudebněné Sergejem Rachmaninovem – si zasloužila cenu za nejlepší choreografii. I letošní úspěchy dívek potvrzují neustálou kvalitu jejich taneční techniky a tanečního projevu. Za to vše patří dík zejména paní Vandě Skopalové, která se dívkám věnuje s nemalým úsilím a na soutěž je svědomitě připravila. V červnu se do Baletní školy I. V. Psoty budou konat přijímací zkoušky. Ve dnech od 4. do 7. 6. vždy od 15 do 19 hodin ve třetím patře Ředitelství NDB ve Dvořákově ulici. Kontaktní Zleva: Petra Říhová, Petra Kovaříková, Karolina Bednářová, osoba Vanda Skopalová 604 469 258. -ver- ■ dole: Veronika Vránová. Foto Vladimír Kosek
aplaus
03
Klub přátel Mahenovy činohry udělil za rok 2006 ceny Diváci Mahenovy činohry letos udělili své ceny ve všech kategoriích jedné inscenaci. Na „celé čáře“ u nich zvítězila hra Vítězslava Nezvala Manon Lescaut. Cena diváka má tři kategorie: za nejlepší ženský herecký výkon, za nejlepší mužský herecký výkon a za nejlepší inscenaci, kterou od Klubu přátel Mahenovy činohry vždy obdrží režisér dané inscenace. Cenu diváka 2006 tedy získal režisér Manon Lescaut Zbyněk Srba, Cenu za mužský herecký výkon obdržel představitel rytíře Des Grieux Vratislav Běčák. Za roli Manon získala nejvíce hlasů v anketě diváků Eva Novotná. Manon Lescaut režiséra Srby měla premiéru 16. června 2006 v Mahenově divadle. Působivou scénu vytvořil Petr Kastner, kostýmy Kateřina Hájková. Hudbu složil Vladimír Franz. Společně s již zmíněnými hlavními hrdiny inscenace na jevišti hrají Petr Bláha přítele rytíře Des Grieux Tibergeho, Petr Halberstadt Duvala a další. Do konce této sezony Mahenova činohra Manon Lescaut ještě -ota- Foto Jana Hallová ■ uvede: 7. 6. a 20. 6. od 19 hodin.
Červnové derniéry Mahenovy činohry Naposledy uvede Mahenova činohra v tomto měsíci své tři inscenace. První to bude Figarova svatba, komedie Pierre-Augustina Caron de Beaumarchaise, jejíž derniéra se koná ve středu 6. června. Hru Bertolta Brechta Matka Kuráž a její děti s Marií Durnovou v hlavní roli budou moci diváci naposledy navštívit v pondělí 11. června. Posledním představením letošní sezony celého Národního divadla v Brně a zároveň derniérou jsou ve čtvrtek 28. června Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. -ota- ■
aplaus
04
Reduta Téměř letní redutní premiéra
Návrh části scény výtvarníka Roberta Smolíka.
Poslední premiéra této sezony v Redutě se uskuteční 15. června. Na tento letní den přichystala Mahenova činohra drobnokresbu vskutku delikátní – Švédský stůl Davida Drábka. Autor se také návštěvníkům Reduty představí jako režisér. Je to jeho první režijní práce v Národním divadle v Brně. „Ze začátku jsem režíroval své věci,“ říká David Drábek o svém přístupu k režírování, „protože jsem nechtěl čekat, až je někdo vezme jako první a zmrší. Toho jsem se strašně obával. Postupně jsem se ale stal velkým nadšencem režie a musím říct, že mě tato práce čím dál tím víc fascinuje. Ze začátku jsem režíroval pouze svoje texty, teď už mám po svém prvním Shakespearovi a velmi mě to baví. A navíc s daleko větší důvěrou teď už své texty nechávám jiným režisérům. Jako autor úzkostlivý na slovo se teď stávám velkorysejším a nechávám se různě potvořit a dokonce se zpracování textu v inscenaci nechci ani účastnit. Výklady mých textů jinými režiséry jsou velmi inspirativní.“ (Více informací o premiéře str. 9) -ota- ■
mičkový s o í n e n k í Krejzl Co dovedou ruce divadelních dílen, si mohou také v červnu prohlédnout návštěvníci Reduty. Ve foyeru v prvním patře (foto 2) jsou vystaveny kostýmy Romana Šolce, které patřily sólistům baletu NDB. Primabalerína Jana Přibylová, Hana Litterová, Jana Ruggieri, Eva Šeneklová, Ivan Příkaský, Martin Žák, Alexandre Katsapov a další v nich ztvárňovali postavy Marie Stuartovny, Alžběty – královny anglické, lorda Francise Wallsinghama, Ivana Hrozného a jeho ženy Anastázie, Starické a dalších postav z výpravných baletních inscenací Marie Stuartovna a Ivan Hrozný. Návštěvníci si mohou prohlédnout, v čem musí tanečníci zvládat ladné, dokonale provedené náročné baletní pohyby. Někteří z nich za role, odtančené v těchto kostýmech, získali významná umělecká ocenění. Dvanáct figurín má na sobě kostýmy odpo1 vídající dané době – tedy 16. století. Snad
límec
žádný netvoří jen jedna část oděvu. Vždyť „pouhé jednoduché šaty“ doplňuje spousta náročných drobností. Podíleli se na nich zaměstnanci krejčoven, dámské a pánské, rekvizit a kostýmního designu a modistky. Vezměme si například kostým Šlechtice z baletu Marie Stuartovna (viz foto 1). Obsahuje náročně zdobený kolet, kamaše, klobouk a límec – kdo si takové maličkosti všimne, a přesto je k jeho vytvoření zapotřebí jedné pracovní síly a jejích rukou a její trpělivosti po dobu minimálně šestnácti hodin. Jedná se totiž o ryze
2
aplaus
05
Balady v červnu opět v Redutě – 19. v úterý Inscenace Balady se po dvou měsících opět vrací na jeviště. Příběh ženy, která se rozhodne vzít osud do svých rukou, sklidil u diváků i kritiky velký úspěch. Získal nominaci na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu k divadelní inscenaci. Nominaci vlastně získala autorka hudby a v tomto baletu také autorka námětu a spoluautorka libreta Zuzana Lapčíková. V hlavní roli Juliany zaujala Eva Šeneklová, které Balady přinesly nominaci na Cenu Thálie a přispěly k udělení Hlavní ceny Philip Morris Ballet Flower Award (více na str. 18). Co se za ty dva měsíce dělo se Zuzkou Lapčíkovou? „Poslední dva měsíce byly jako obyčejně v mém případě docela pestré. S manželem a kolegy jsme intenzivně pokračovali v práci na založení Slovácké umělecké školy v Uherském Hradišti. Vedle koncertování ve standardních sestavách se podařilo uskutečnit první koncert v nové česko-moravsko-slovenské for-
ruční práci. Jinak osmičkový límec (viz foto 3), o němž je právě řeč, nelze zhotovit. Jako bychom se na chvíli i při výrobě ocitli v dobách, kdy nebyl znám hybný účinek páry, kdy neznali elektrický proud a ani něco tak základního jako šlapací šicí stroj… „Dost často je tento límec označován nesprávně jako krejzlík,“ říká jedna z krejčových, která se už patnáct let podílí na vzniku kostýmů pro inscenace NDB, Emilie Stejkorová. „U krejzlíku se látka nabírá – osmičkový límec má svá pevná pravidla, která se od krejzlíku
3
maci, s vynikajícími jazzovými muzikanty ve složení Ondrej Krajňák, Radovan Tariška, Josef Fečo a Marián Ševčík. Starší děti se chystají na školu v přírodě a malému Toníčkovi docela bez nočního spaní přibývají další zoubky. Na prázdniny se těšíme celá rodina moc. Ještě na konci června vyrážíme do Turnova na mezinárodní hudební kurzy. Loni jsme je absolvovali se starším synem a moc se nám tam líbilo. Letos se budou aktivně účastnit obě starší děti a sama tam budu také koncertovat v již zmíněné sestavě. Pak si plánujeme udělat radost cestou na folklorní slavnosti na Podpoľaní. Nebyla jsem tam řadu let, opravdu se těším. Nejdelší cesta nás letos čeká na pravou rodinnou dovolenou – včetně babiček a tetiček na Korčulu. Vypadá to na kamínky, vodu a sluníčko.“ -ota- ■
značně liší. V případě Šlechtice je vsazený přímo do kostýmu. Klasický osmičkový límec, který je samostatný, musí mít své zapravení a vlastní stojáček a pokládá se na oděv. Náš límec je přizpůsoben límci kostýmu.“ K ušití byla zapotřebí čtyřnásobná délka límce a dvojnásobek jeho dané šířky. „Po nastřižení materiálu, v tomto případě to byl bílý popelín, se látka musí naškrobit a vyžehlit. Poté materiál ohneme na půlku a do ohlého kraje vložíme jemnou tkanici v barvě límce a těsně za ní vše prošijeme,“ popisuje vznik límce Emílie Stejkorová. „Tím vznikne pevný kraj. A teď přijde ta zdlouhavá, ne příliš příjemná práce. Polotovar rozložíme na stůl a naznačíme po délce odstupy budoucího spojování. V daných centimetrových úsecích si látku našpendlíme a pak v těchto označeních ohýbáme a prošíváme a ohýbáme zpět a zase prošíváme a tak pořád dokola, takže vznikají šikmé osmičky,“ naznačuje Emílie Stejkorová. Nejedná se o přesný popis výroby. „Je to velice specifická práce,“ říká realizátorka, „jen maličká součást celého kostýmu. Kde je živůtek, korzet, dobový kolet se zdobenými rukávy, které dobové kostýmy mají. Denně takové límce neděláme. Záleží na inscenaci a na jeho výtvarníkovi. A ještě musím zdůraznit, že jsem konkrétně u tohoto kostýmu šila ,pouze’ tento límec. Kolet ušila paní Lída Březinová.“ -ota- ■
aplaus
06
Mahenova činohra NDB Zuzana Slavíková: shon už bude jen do prázdnin Zuzana Slavíková stále „pendluje“ mezi Prahou a Brnem a Brnem a Prahou. Bydlí tady i tam, pracuje tady i tam. Prozatím. Od nové sezony se stane stálou členkou Divadla Pod Palmovkou. Opustí Brno docela? Vždyť tady vytvořila spoustu zajímavých rolí: v rozhlase, v televizi, v divadle. Seznam jejích rolí v Mahenově činohře NDB je úctyhodný. Není nic lehčího než se přesvědčit: Celie (Jak se vám líbí, 1990), Renata (Asanace, 1990), Tuzza (Sicilská komedie, 1990), Perníková chaloupka (1991), slečna Lotte (Návštěva staré dámy, 1991), Julie (Romeo a Julie, 1991), Kuchtička (Slavík, dostud. od 1991/92), Šprince (Tovje vdává dcery, dostud. 1991/92), Verunka (Naši furianti, dostud. 1991/92), Angelika, služebná u Kapuletů (Romeo a Julie, dostud. 1991/92), Violena (Zvěstování Panně Marii, 1991), Mléko + Štěstí běhat rosou bosýma nohama + Bříza (Modrý pták, 1992), Darja Šatovová (Běsi, 1992), Kristla (Babička, 1993), Justina (Jakub a jeho pán, dostud.), Doňa Muzika (Saténový střevíček, 1993, dostud. 1993), Marta – Isabel (Stromy umírají vstoje, 1993), Anna (Periferie, 1994), Bianca (Zkrocení zlé ženy 1994), Třetí sudička (Tři zlaté vlasy děda Vševěda, 1995), Elaina (Merlin, 1996), Líza, služebná (Magická komedie, 1996), Aneša + Jenůfa (Jenůfa, 1996), Paní Virettová (Dáma od Maxima, 1996), Markétka (Faust I, 1997), Adela (Jitřní paní, 1997), Anežka (Mrštíkové: Rok na vsi, 1997), Margareta (Mnoho povyku pro nic, 1997), Mladá kněžna (Lucerna, 1998), Alice Harweyová, bývalá krasojezdkyně, nyní garderobiérka (Cirkus Humberto, 1998), Liška (Malý princ, 1998), Elianta (Misantrop, 2000), Anděla (Champignolem proti své vůli, 2000), Sestra Duckettová + Luciana + Tanečnice (Hlava XXII, 2001), Neznámá žena (Silnice, 2001), Maryša (Maryša, 2001), Pallas Athéna (Ithaka, 2001), Margita Pikolová (Veselé paničky windsorské, 2001), Olga (Zámek, 2002), Inez Finidori (Tři verze života, 2002), Alžběta z Valois (Don Carlos, infant španělský, 2003), Madeleine Béjartová (Molie`re, 2003), Bílá macecha (Rok na vsi – obn. prem. 2004), Markýza de Merteuil (Nebezpečné vztahy, 2004), Paní Boylová (Past na myši, 2004), Marijána Plajznerová (Dalskabáty, hříšná ves, 2004), Žena z agentury (Terasa, 2005), Hraběnka (Figarova svatba, 2006), Yvette Pottierová (Matka Kuráž a její děti, 2006). Poslední je Gábi v Osmi ženách, které měly premiéru letos na jaře. Se Zuzkou jsme se setkaly dvě hodiny před představením. Jako vždycky – Zuzka dopoledne zkoušela v Praze
a večer měla v Brně představení Dalskabáty, hříšná ves. Právě zabouchla dveře svého auta, přivítala se s kolegy, přijala kytičku a posadila se na lavici v klubu Mahenovy činohry. • Unavená? No, ani ne… Dneska je vichřice a na dálnici to s tím malým autem teda házelo. Z Prahy jsem vyjela docela brzo, kolem druhé hodiny. Mezitím jsem se stavila domů a ještě jsem si na dálnici udělala malou přestávku na kafe a zmrzlinu. Nemám totiž klimatizaci, kvůli větru jsem nemohla otevřít okna a v autě bylo strašné vedro. (Poznámka: počasí 11. 5. – silný, místy i nárazový vítr a 22 stupňů Celsia.) • Vy jste se narodila v Brně? Ne, v Českých Budějovicích. Tady žiju od dvou let. • Řekněte, jaká je vaše první dětská vzpomínka na Brno? Románek! Soused Románek. On vždycky stál, ruce zkřížený na prsou (Zuzka předvádí sveřepý výraz), byl asi tak velký jako já. Pětiletý. Naučila jsem se to prý od něho velmi rychle. (Pomlčka) Zůstalo mi to dodneška. A ještě školka v Soukenické ulici. Živě si pamatuju, velmi živě, jak mi uvázali viklající se zub na šňůrku a tu přivázali ke klice. Úplně hysterická jsem čekala, až někdo otevře. No a otevřel. • Bolelo? Asi ne, pamatuju si to předtím. • A vzpomínka na Brno jako město? Svoboďák a Žabiny. Kdysi jsme bydleli na Mozolkách, v takových těch krabicích. Jako děcka z Žabin jsme chodili na kopec směrem ke Komínu. Tenkrát tam nebyly žádné přivaděče na dálnice, ale pole. Tam jsou mé první lásky na základce. • Vaše první pomyšlení – stanu se herečkou… Až po gymnáziu, nevěděla jsem, co chci. Nešlo o to – již v mládí jsem se chtěla státi herečkou. Bylo to spíš v rovině, tak já to tam teda zkusím, ať si něco nevyčítám. V osmnácti jsem ještě nevěděla, co chci. • Hodně se Brno změnilo za tu dobu, co tady žijete? Hodně, ale k dobrému. Brno bylo šedivé, teď je barevné, hezké. To, že se staví – no silnice holt musejí být. Ale jsou opravené domy, a to nejen tady, ale ve všech městech. Posledních sedm osm let bydlím na Kameňáku a tam se za tu dobu hodně změnilo. Paní starostka a radní se hodně snaží. Kamenný vrch prokoukl neuvěřitelně.
aplaus
• A teď ke žhavé současnosti. Jak se vám žije v Praze? Mně se tam ještě zatím vlastně nežije. Mám pronájem a hystericky jezdím Praha Brno, Brno Praha, Praha Brno a to „naše“ v Praze budeme mít asi až od září. • Ještě se vrátím k vaší první pražské premiéře Smutek sluší Elektře. Jaká byla? Taková… normální… byla jsem hysterická stejně jako v Brně, možná ještě o něco víc. To víte, při pocitu – tak se ukaž, ty nová, co jsi zač… (smích) • A oslava po premiéře byla jiná než tady? Divadlo Pod Palmovkou je jednosouborové divadlo, Národní divadlo v Brně ne. Už to je rozdíl. Po premiéře byl raut, stejně jako tady bývá. Ale jedno specifikum tohle divadlo má. V premiérový večer tam každý přinese něco dobrého k snědku, co sám uvařil, upekl, usmažil… Vedle jeviště je taková malá místnost a ta byla při premiéře plná – byl tam guláš, buchty… • Jak to zvládáte s dětmi, při tom přejíždění a natáčení a zkoušení a hraní? Špatně. I když ony vědí, že tenhle půlrok musí vydržet.
Teď už vlastně bude shon jen do prázdnin, potom by měl být klid. Od začátku roku to ale bylo šílené. • Blíží se prázdniny. Ty vaše asi tedy budou ve znamení chaloupky? To určitě. • Budete mít o prázdninách volno? Ne, opět po roce budeme hrát Shakespeara na Pražském hradě, i v Brně budou čtyři představení. Hrajeme do 14. září. Připravuje se další řada seriálu Ordinace, ale jestli se o prázdninách bude natáčet, nevím. Kdyby ano, přibylo by mi ještě natáčení, ale nic konkrétního ještě nevím. • Ale to je hrozné, to si neodpočinete… Ale jo. A Zuzka odchází na korepetici. V Dalskabátech zpívá. Z Brna se ale úplně nevytratí. V Mahenově činohře Zuzana Slavíková v příští sezoně zůstává v částečném úvazku. Vidět ji budou moci návštěvníci inscenací Osm žen, Terasa, Past na myši, Veselé paničky windsorské. -ota- ■
áty Zkouška Dalskab
Kuráž Zkouška Matka Figarova svatba
Terasa
ahy Nebezpečné vzt
07
aplaus
08
Mahenova činohra NDB Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy (z režijního zápisníku Zdeňka Kaloče) V modelové hře jsou postavy podřízeny základní tezi, nemají svobodnou vůli, neboť na nich dramatik provedl lobotomii. Papouškují to, co jim vkládá do úst, jsou to jacísi schematičtí a zcela zaměnitelní roboti. V lepším případě jsou charaktery takového textu jen hrubými skicami jedinečných bytostí. Tak tomu je i ve hře (Návštěva staré dámy – pozn. red.), kterou připravujeme. Proč se jí tedy vůbec zabývat? Kvůli tématu, které je velmi současné a každému srozumitelné. Člověku nevládne království boží na zemi, ale zlaté tele. Kolem něj křepčí náš dobrý lid a hluboce se mu klaní. Mnozí tak činí, aniž musí, většině však nic jiného nezbývá. Bez peněz do hospody nelez! Existenční tíseň dokonce přiměje některé počestné občany k zoufalému pokusu slušně požádat o peníze u bankovní přepážky s maketou pistole či granátu v ruce. Ti otrlejší mordují pro pár korun důchodce. A nejmajetnější zápasí mezi sebou o miliardy na způsob starořímských gladiátorů – kdo s koho. – Každý člověk je vlastně potenciální vrah, záleží jen na patřičné situaci, která odbourá veškeré zábrany. Z té donedávna nejsilnější, z božího přikázání „Nezabiješ!“, se vytratila síla. Jak by také ne, když pro valnou část současného světa Bůh přestal existovat. A není-li Bůh, pak je vše dovoleno. Pokud přece jen někde nějaký je, pak se ve jménu toho Boha vraždí. Vinní i nevinní. Ale v našem městečku někde na severu Čech nebo Moravy, nejpravděpodobněji v bývalých Sudetách (kde jinde by taky mohl být Güllen, Wansdorf, Šaldorf!), mají občané svědomí ne-obtěžkané hrdelním zločinem. Doléhá na ně nouze, existenční nejistota je za dne vystavuje stresu, v noci je pronásledují úzkostné sny. Jediná továrna je zavřena a poslední zaměstnavatel zkrachoval. Obecní pokladna zeje prázdnotou, veškerý majetek města obstavil exekutor. Většina obyvatel je na podpoře v nezaměstnanosti, bez městské vývařovny se neobejdou. A tu jim svitla naděje: Klára Wäscherová, která jako děvče opouštěla město, všemi opovrhována a vysmívaná, má po čtyřiceti letech – coby miliardářka Claire Zachanassianová – zavítat do svého rodiště. Představenstvo města v čele se starostou, stejně jako řadoví občané, se už doslechli o její dobročinnosti a očekávají od ní velkorysý dar. – Když Claire vskutku nabídne městu pět set milionů a druhých pět set hodlá rozdělit mezi jednotlivé rodiny, výbuch radosti nebere konce. Avšak všem zmrzne úsměv na tvářích, když zaslechnou její podmínku: šek na slíbenou částku podepíše
Zdeněk Kaloč na zkoušce Platonova. Foto: Jana Hallová
jen tehdy, když někdo zabije Alfréda Illa, místního obchodníka se smíšeným zbožím, který ji před čtyřiceti lety ještě jako chudé děvče přivedl do jiného stavu a pak opustil pro tučné věno Tyldičky Blumhardtové. – Každý z obyvatel městečka teď stojí před nastraženou pastí s neodolatelnou návnadou – tučnou částkou na dosah ruky. Ale první a jednotná reakce všech je r o z h o ř č e n í a p o h o r š e n í nad tak nehoráznou, amorální nabídkou. Občané jsou však vidinou snesitelnějšího života přitahováni jako žába, která se krok za krokem blíží k rozevřenému chřtánu predátora. – První krok – pro nikoho sice vražda spoluobčana nepřipadá v úvahu, ale přesto si kupují ty nejnutnější věci na dluh. Namlouvají si totiž, že miliardářka podmínku nemyslí vážně. Přece by nenechala všechny své rodáky na holičkách! – Druhý krok – nakupují stále zběsileji, třebaže už každému došlo, že podmínka je myšlena vážně. Teď už se bez daru jedné miliardy neobejde žádná rodina ani město. Začne se ozývat svědomí. Jak je utišit, jak ospravedlnit své jednání? – Třetí krok – Ill se přece těžce provinil na chudém, důvěřivém děvčeti! Měl by tedy svou vinu odčinit a dosáhnout tak odpuštění na zemi i na nebi. A jak by mu slušelo, kdyby se obětoval pro své rodné město, jako ti, kdo padli za svou vlast! Čtvrtý krok – bdělí občané zadrží na nádraží viníka, který se zbaběle pokouší utéci před spravedlivým trestem. Pátý krok – proslovy starosty a rozhořčených zastupitelů města, prodchnutých duchem spravedlnosti, obviňují Illa ze zločinu, který musí v tichosti zaplatit svým životem. Ti slušní lidé udělali z nouze ctnost, dokázali obelhat sebe sama a umlčet tak vlastní svědomí: nalezli pro svůj lynč ušlechtilé pohnutky. A tak Ill – viník se stává obětí, a nevinní, zahnáni nouzí do kouta, viníky. Premiéra se uskuteční 22. června v Mahenově divadle. Reprízy v této sezoně 23. a 25. června.
aplaus
09
Zveme vás, milí diváci, na hostinu do Reduty Poprvé se v Divadelním sále v Redutě na Zelném trhu budou moci diváci zúčastnit malého rautu. Běžně tam nelze nosit žádné jídlo ani pití. Tentokráte Mahenova činohra udělá výjimku a pro diváky chystá „Švédský stůl“. Nebude to hostina převeliká, jen pár drobností – jednohubka, špička a uzený losos… Ovšem v nadměrných velikostech – výška daleko přesáhne metr, o váze raději nemluvě. Jako by tyto tři pochutiny byly pod silným zvětšovacím sklem, anebo jako by se diváci v sále zmenšili do rozměrů několika centimetrů. Najednou si budou rovni – pochutiny a návštěvníci. Život drobnostem k jídlu vdechl dramatik a režisér David Drábek a vytvořil tak hru s názvem Švédský stůl a podtitulem Tragédie o třech chodech. Autor ke svému textu připojil citát z filmu Pátý element: POLICISTA: Jste klasifikován jako člověk? KORBEN DALLAS: Rozhodně ne. Jsem jenom maso na špejli. Švédský stůj byl již „pronesen“ některými divadly. Vladimír Morávek jej nastudoval v Hradci Králové, David Drábek v Olomouci a doposud se hraje v Šumperku v režii Zdeňka Stejskala. „V inscenaci vystupují tři smutní hrdinové, v podstatě tři nebožáci – Rytíř z Vekova, Olivan, Salámic a Petrželce, navlečený v šílené jednohubce s mečíkem v zádech, Špička rumová či vaječně koňaková a Uzený losos,“ říká autor David Drábek. „Při mé první realizaci to byly tři trochu becketovské postavy, které měly velmi omezené pohybové možnosti. Veškerou citovou gradaci museli zvládnout pouze mimikou ve tváři. V Redutě si dovolíme trochu luxusu a hercům v některých případech trochu pohybu umožníme. Nechceme v nové inscenaci vstupovat do stejné vody. Nemám ve zvyku dělat svou hru dvakrát. U vás jsem udělal výjimku.“
A proč právě jídlo v hlavní roli? „Tihle malí, které pojídáme, jsou jediní ,lidé’ na scéně,“ vysvětluje David Drábek, „mají v sobě tolik lásky a ideálů a v případě lososa i trochu cynismu, že si do nich člověk velmi snadno promítne sám sebe. Jsou malí a velice zranitelní, na omezeném a ubohém prostoru (scéna bude mít podobu papírového tácku), v takřka neměnné situaci, v krátkém časovém úseku jsou schopni velkých citů a romantiky – to je moje verze Romea a Julie s tím, že se hrdě hlásím k tomu, že mému hrdinovi odpadává těsto, jí stéká poleva a jejich přítel čpí rybinou. Pro mě je to velmi intimní a láskyplná hra. Mám ji strašně rád.“ David Drábek svou hru charakterizuje jako drobnou. Pravdou je, že scénář má asi dvacet stránek. „V Národním divadle v Brně jsme se rozhodli trochu ji obohatit. Přibrali jsme ještě další dva lidi,“ říká autor a režisér. Na scéně vystoupí pouze pochutiny, Obři, tedy lidé, budou pouze promítání na horizontu jako velká takřka švankmajerovsky pojatá ústa. V hlavních rolích: Rytíř z Vekova – Petr Bláha, Špička – Klára Apolenářová (nová členka Mahenovy činohry), Uzený losos – Petr Halberstadt. Vedlejší role: Tchoří límec, Krekry, Obři, Nůž a Vidlička. Premiéra se uskuteční 15. června v Redutě. Reprízy v této sezoně 16. a 18. června. -ota- ■
David Drábek na zkoušce v Redutě.
aplaus
10
Mahenova činohra NDB Koho si lid zvolil, toho je třeba poslouchat, jak v malých, tak i ve velkých věcech, jak v dobrých, tak i ve špatných. (slova Kreónta ze Sofoklovy Antigony, překlad a úprava Ľubomír Feldek a Martin Čičvák)
Z tisku: Čičvákovi Antigona sluší Uchopit nenásilně antickou látku a předvést ji současnému divákovi jako drama, které má stále svou váhu, přitom nečpí archivem a niterně zasáhne, může být pro režiséra tvrdým oříškem. Jsou tací, kteří se textu ujmou se vší pietou, avšak inscenace nakonec šustí papírem a z postav na scéně vyprchává život. Jindy dravé přenesení do dnešní doby působí jako pěst na oko a věrohodnost taky bere za své. Umně skloubit obojí – nabídnout antickou látku v moderních kulisách a přitom zapůsobit – se podařilo režiséru Martinu Čičvákovi v Antigoně, kterou nastudoval se souborem činohry Národního divadla v Brně. Premiéra se uskutečnila 27. dubna v Mahenově divadle… …Čičvák Sofoklovo drama líčí jako souboj Antigony a Kreónta, čistoty srdce a morálního apelu s nadutostí a silou moci. Antigona se nebojí pohřbít svého bratra Polyneika se všemi poctami i přes Kreóntův zákaz. Stejně jako je Antigona i ve své křehkosti silná a neochvějná, zůstává Kreón neoblomitelný a nekompromisní. Čičvák přitom neopomíjí vylíčit fakt, že akt
pohřbení bratra vykoná útlá dívka na pokraji psychických i fyzických sil – Antigona s vypětím plná smutku smýká s bratrovým tělem přes celé jeviště a chvíli trvá, než se jí ho podaří ze scény odvléci. Publikum ani nedutá. Kreóntovu neústupnost zase režisér nejlépe vykresluje ve scéně se synem Haimónem, když společně s kytarou vzpomínají na bezstarostné mládí. Pod maskou bujaře dobráckého tatíka hřímá ego diktátora… Čičvák skvěle pracuje s herci a umí jednotlivé postavy uvést na scénu, aby měl divák ihned jasno, jaké osud rozdal karty. Jako Antigonu nelze nepochválit přesvědčivou Evu Novotnou, nesoucí osud své pokorné, a přitom hrdé hrdinky plně na vlastních bedrech, vynikajícím protihráčem jí je Zdeněk Dvořák v úloze Kreónta. Skvěle předvádí nadutost vládce se všemi temnými stránkami, přesto ho však v závěru smutného prozření po smršti smrtelných ran, jež sám způsobil, zatoužíte politovat. S nezvratnou osudovostí, která doslova bere dech i po staletích, si Čicvák poradil skvostně. Simona Polcarová Brno magazín, 10/2007
aplaus
…Nech mě i moji nerozvážnost, nech mou tvrdou hlavu vytrpět tu hrůzu. A jaká hrůza – když čeká mě jen krásná smrt. Sestřičko.
11
aplaus
12
Mahenova činohra NDB Jiří Pištěk 1
2 3
4
Krásné životní jubileum oslaví v červenci dlouholetý a významný člen Mahenovy činohry pan Jiří Pištěk. Z Dubňan, kde se narodil, směřovaly jeho kroky na brněnskou konzervatoř a poté působil na řadě českých a moravských scén. Velké množství osudů svých divadelních postav prožil od Chebu po Zlín, od Českého Těšína po České Budějovice. Výkon v roli Romea v těšínské inscenaci Byl to skřivan kritika zhodnotila těmito slovy: „Je výrazným typem moderního intelektuálního herce, který svým kultivovaným mnohovrstevnatým projevem skvěle obsáhl všechny polohy role.“ V kritice na chebskou inscenaci hry B. Brechta Muž jako muž se dočteme: „Vynikající výkon podal Jiří Pištěk jako Galy Gay; jeho postupná proměna se děje nenásilně, typizační nadsázka i lidský prožitek se proplétají přirozenými přechody, drastická scéna jeho konečné proměny získává hloubku především díky jeho hereckému podání.“ Sedmdesátiletý divák z Kolína napsal panu Pištěkovi v osobním dopise: „Patříte mezi mé nejoblíbenější herce. Hrajete
bezvadně. Jste super, prostě jednička. Smekám a jsem s obdivem.“ Roku 1992 vstoupil do Mahenova divadla a stále zde vytváří rozmanité, lidsky bohaté postavy, prošel desítkami inscenací. Bilancování by však bylo předčasné, neboť Jiří Pištěk se nachází na vrcholu sil, jak o tom svědčí herecké výkony v současných inscenacích. Jeho Kuchař v Matce Kuráži ohromuje životní zralostí, zkušeností i okoralostí. Ve Figarově svatbě či Terase mistrně rozehrává komediální rovinu svého talentu, v pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký zase kouzelný cit pro dětského diváka. Své nenahraditelné místo nachází jak v moderně pojatých inscenacích, tak v těch klasičtějších. Svým houževnatým, vstřícným a zapáleným postojem se stále překonává a překvapuje. I zdánlivě menší herecké příležitosti se jeho přístupem mění v plně životné postavy – Jiří Pištěk dokazuje, že není malých rolí. Drahému Jiřímu Pištěkovi přejeme do dalších let stále velký aplaus a pevné zdraví! Dora Viceníková, dramaturg Mahenovy činohry NDB ■
aplaus
Vážený a milý pane Pištěku, čerstvý pětapadesátníku Když jste před lety přišel do zlínského divadla a vybalil na mne Vosmibratova z Ostrovského Lesa, řekl jsem si: Přišel herec, posila souboru. Když jsem Vás pak potkal blíž, řekl jsem si: Přišel Člověk, tichý, prostý, průzračný, neokázalý dělník na brambořišti Páně. Vážím si Vás jako herce i jako člověka. Lituji, že to nedovedu lépe vyjádřit, přestože máte pětapadesát. Zlomte si vaz, ale jinak nic! Miloš Hynšt, květen 2007
13
5
6
7
1 – Rok na vsi, 2 – Past na myši, 3 – Figarova svatba, 4 – Dlouhý, Široký a Bystrozraký, 5, 6, 7 – Matka Kuráž Foto: Jana Hallová
Vážený pane Pištěku, rád bych Vám něco dal, něco pěkného, co by Vám udělalo radost, a aby Vám to slušelo. Probírám všemožné dárky a vidím Vás před sebou, skromného a tichého. Co byste říkal stromu – třeba borovici vejmutovce. Je temná, vzácná, neroste všude. Vy byste si ji zasadil, v kousku země, který patří jen Vám. Sedával byste pod ní, poslouchal ptáky a učil se role, které jistě přijdou, protože ten hrdý strom Vám dodá sebevědomí, které Vám oprávněně patří. Můžete i zazpívat – „Vy víte, kdo byl Šalamoun a co se stalo s ním“ a Vy nadto víte, že marnost nad marnost může být krásná. Pane Pištěku, ztepile a rovně, jak je to u Vás zvykem. Jan Kačer
aplaus
14
Mahenova činohra NDB
aplaus
15
Janáčkova opera NDB Poslední premiéra letošní sezony v Janáčkově opeře NDB je Nabucco Giuseppe Verdiho Janáčkovo divadlo 8. června 2007, dirigent Gergely Kesselyák, režisér György Selmeczi Příběh Nabucca, jako celá bible, zůstává stále stejný. Avšak každá doba přináší svůj pohled podle citlivosti soudobé společnosti. Nabucco je moralita o síle a lásce, naději a dobrotě, ale dnes je pro nás nejdůležitější základní střet kultur a charakterů různých národů a etnik. Naše inscenace se pokusí být v této záležitosti velmi jasná, bude se snažit najít operní stylizaci, ukázat extrémní složitost postav stojících na hranici mezi dvěma mytologiemi, dvěma kulturami. György Selmeczi, režisér
V jedné z rolí uvidíme i Oksanu Krovytskou Vynikající sopranistka ukrajinského původu Oksana Krovytska se brněnskému publiku s velkým úspěchem představila v prosinci loňského roku v titulní roli Pucciniho Toscy. Nyní se vrací, aby v nově připravované inscenaci Verdiho Nabucca ztvárnila roli Nabuccovy dcery Abigail. Už při svém prvním pobytu v Brně se netajila vřelým vztahem k české kultuře, a tak jsme ji požádali, aby nám prozradila více: Moje maminka studovala češtinu na univerzitě, takže mě učila česky. První písnička, kterou jsem se v pěti letech naučila, byla Vrť se, děvče… Vlastně všechny významné momenty mého života byly spojeny s Čechy – konkrétně především s Evou Likovou, přední sólistkou New York City Opera, rodačkou z Čech. Byla mojí učitelkou zpěvu, mluvily jsme spolu česky a studovala se mnou roli Rusalky. Pomohla mi najít manažera a získat smlouvu s agenturou. Další šťastné setkání bylo s dirigentem Zdeňkem Mácalem, ze kterého vzešla spolupráce na inscenaci Prodané nevěsty v Monte Carlu. Nastudovala jsem v ní s velkým úspěchem roli Mařenky. Pracovali jsem spolu ještě na dalších projektech jako například na Dvořákově Requiem a Svatební košili. • Za svoji uměleckou kariéru jste nastudovala řadu rolí sopránového oboru. Můžete nám prozradit, které jsou vaše nejoblíbenější? Mezi moje nejoblíbenější role patří Madame Butterfly Giacoma Pucciniho a Káťa z Janáčkovy Káti Kabanové, kterou jsem zpívala v Montrealu, v Miami a v San Francisku. Leoše Janáčka považuji za jednoho z největších skladatelů vůbec. • V Brně vystupujete již podruhé, líbí se vám zde? Díky češtině se tady cítím jako doma. Naše kultury jsou si velmi blízké. A líbí se mi, že tu je na lidech vidět, jak je baví život. Potkávám hodně mladých rodin s dětmi a mladí lidé se tady líbají na ulici... To je krásné. V hlavní roli Nabucca zazpívají Mihály Kálmändi, Pavel Kamas, Kiril Manolov a Richard Haan, který by se měl v červnu publiku představit hned dvakrát.
Oksana Krovytska
György Selmeczi
Richard Haan: Nabucco je pro mě symbolický „Z Brna jsem odešel z trvalého angažmá v roce 2001,“ řekl před jednou ze zkoušek na Nabucca Richard Haan, „pak jsem se sem vracel na hostovačky, které postupně ubývaly, až prakticky ty poslední roky jsem sem přijel tak jednou za rok na záskok. Tahle chvíle, že se mohu zúčastnit nastudování Nabucca, je pro mě tedy trochu sváteční. Navíc je to pro mě ještě symbolické – moje první role, když jsem nastupoval do angažmá Janáčkovy opery NDB v lednu roku 1985, byl právě Nabucco a zpíval jsem jej úplně poprvé.“
aplaus
16
Janáčkova opera NDB Janáčkova opera v letošní sezoně Umělecké turné do Španělska 24. ledna – 10. února 2007 Spokojeni přijeli účastníci letošního turné po Španělsku. Janáčkova opera NDB uvedla za tak krátký čas celkem dvanáct představení s Offenbachovými Hoffmannovými povídkami v různých městech napříč Španělskem. Čekala je tam vyprodaná divadla a nadšení milovníci oper. Také v médiích se dostalo brněnské opeře prostoru. Pilar Arlanzós Pablos, muzikoložka z Univerzity v Oviedu, v denním tisku o Hoffmannových povídkách z Brna napsala: „….Jan Kačer s ohledem na omezený prostor jeviště nabídl velmi slušnou režii... Vynikající interpretace Hoffmannových povídek je zásluhou Mistra Jana Štycha, jeho orchestr vykázal vysokou úroveň, čistou techniku a dokonalé spojení se sólisty. Sbor, mužský i ženský, který příležitostně nesl hlavní úlohy v ději a ve své roli doprovázel některé ze sólistů, prokázal vynikající hlasovou kvalitu. V roli Hoffmanna se představil tenorista Rodrigo Orrero. Ve všech třech jednáních předvedl výbornou hereckou a hudební interpretaci. V klíčových momentech vynikal čistou technikou a zaujal svými kvalitními vyjadřovacími schopnostmi. Sopranistka Temi R. Kamburova má velmi kvalitní hlas, který přizpůsobila všem svým rolím – tedy Olympii, Guliettě a Antonii. Vynikající byla zejména v roli panenky Olympie, dokonalá v posledním tanci a v árii z prvního jednání... Další velký interpretační zážitek nabídla divákovi v dramatické roli Antonie, za niž sklidila největší potlesk. Velmi známá Barcarola vyzněla v podání sboru na výbornou. Barytonistovi Juriji Gorbunovovi se podařilo do všech jeho tří rolí – Lindorf, Coppélius a Dr. Miracle vtělit zlo
s opravdovou přirozeností a uvolněním. Konspirativně zapojil hlas do každé role tak, aby Hoffmannovy lásky ztroskotaly. Svou brilantní interpretací přispěl k vynikající umělecké úrovni představení…“
Festival hudebního divadla – OPERA Březen 2007 Letos se uskutečnil osmý ročník operní přehlídky, která se koná od roku 1993 každý druhý rok. Na scénách Národního divadla a Státní opery Praha se představilo v březnu deset tuzemských profesionálních operních souborů. Janáčkova opera NDB do Prahy přivezla 23. března Její pastorkyňu Leoše Janáčka v režii Zdeňka Kaloče s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem. Janáček stále aktuální Osmý ročník fetivalu hudebního divadla probíhá pod záštitou paní Lívie Klausové a Pavla Béma, primátora Hlavního města Prahy. Ke komentáři jsme z bohaté nabídky vybrali poslední z provedení Její pastorkyně. Byla příležitost poznávat na scéně Státní opery Praha dílo Leoše Janáčka v podání sólistů orchestru a sboru Janáčkovy opery Národního divadla v Brně. Kdo jiný by dokázal věrněji respektovat Janáčkův projev než Moravané. Je jim vlastní ve své jadrnosti, svéráznosti hudební řeči, nezaměnitelné intonaci a originalitě harmonie. Janáček skládal Pastorkyňu na libreto bez úpravy do veršů. Děj opery (zkrácený text dramatu G. Preissové) graduje osudy hlavních postav. Orchestru a interpretům poskytuje riskantní příležitost vyjádřit neobyčejnou citovou sílu i hloubku janáčkovského, mimochodem dlouhodobého zápasu o vystižení povahy námětu. Letos, 23. března, jsme Jenůfu vyslechli v lyrickém podání Dagmar Žaludkové, pocítili tvrdost a ulpívání na konvencích postavy Kostelničky Buryjovky v přesvědčivém podání Marty Beňačkové. Brněnští interpreti svého Janáčka uvedli přesvědčivě. Ve vokálním i hereckém projevu respektovali důsledně hloubku sdělení. Vykreslili charaktery postav děje, ozřejmili zdroje a hnutí mysli. Byli to Jan Vacík (jako marně toužící a zraňující Laco Klemeň), Pavel Černoch (v roli povrchního a zrazujícího Števy Buryji), Jana Iskrová (stařenka Buryjovka), baryton Pavel Kamas (Stárek), bas Jan Hladík (Rychtář) a další. Operu znamenitě dotvářely: Jitka Zehrauová (Rychtářka), Lucie Nováková (Karolka), Adriana Hlavsová (Pastu-
aplaus
17
mimo Brno chyňa), Jana Štefáčková (Barena) i Magda Kloboučková (Tetka). Andrea Priechodská doprovodila svůj znělý soprán klukovsky věrným zosobněním role pasáčka (Jano). Režie děje na scéně provází tok hudby, ztělesňování charakteru postav. Ozřejmují se zdroje pohnutek, legitimují se důvody chování, vyúsťující až v neblahé činy. Nejdramatičtější fáze děje umocňuje aktivní pohyb po scéně, a naopak napjaté očekávání je realisticky vyjádřeno téměř statickým ustrnutím aktérů. Sbory na scéně bývají režijním kamenem úrazu. Přičiny mohou být různé. Avšak pod vedením Josefa Pančíka se sbor opery stal organickou součástí představení. Ve vymezeném prostoru si zaslouží uznání též výkony tanečníků souborů Javorník a Poľana. Prostředím vyjádření dějů je scéna. Pražský jevištní prostor oplýval hloubkou. Albertu Pražákovi posloužil prázdný ztemnělý prostor od kulis až k divadelnímu horizontu k symbolickému vyjádření odstupu vnitřního světa postav od bariér prostředí jejich života. Pražákovy kulisy v popředí se stávají zhmotnělými artefakty, nosníky myšlenek děje. Nic na Pražákově scéně není zbytečné. Zároveň je vše nezbytné na svém místě. Zrakové vjemy tak nesoupeří, netlumí účinky hudby. Jestliže provedení upřednostňuje dílo samé, pak scéna účinně rámuje kvalitu hudby a interpretů. Libreto vede děj obou postav až k tragédii – vraždě nemluvněte. Pak, jakoby v epilogu opery, ve třetím dějství se projevují důsledky neblahého činu. Jakkoli by opera mohla končit touto výstrahou, loučí se Janáček s tématem očistnou, hymnickou hudbou. Je oslavou těch, kteří i po nejkrutějších zásazích do svého života dovedou najít jeho nový smysl. A to je zároveň v současné době, době otevřených šancí a zároveň obav z nástupu hrozeb člověku jako jedinci a potenciálně celému lidstvu, možné interpretovat jako stále aktuální Janáčkovo poselství. Navzdory osobním zklamáním, a nemusí to být pouze v lásce, nenechat se odradit a nelitovat žádnou lopotu při hledání smyslu nového života. Zdenek Bohuslav ■
XIV. operní festival v polské Bydhožti 12. květen 2007 Česká inscenace váží až čtyři tuny. Rusalka zazpívá s Vodníkem, ale musí se obejít bez vody. Jezero opět představuje blankytný tyl. Více než půl dne k nám jelo brněnské Národní divadlo. Umělci přivezli inscenaci Rusalka. To bude krásné zakončení XIV. bydhožského
Kamion NDB při vykládání nákladu. Tahle fotka se objevila také v polských novinách a pod ní text – Ohromný TIR českého divadla pod bydhožskou Operou Novou. Scénografie inscenace je velmi bohatá.
Po třiceti letech dokončená budova bydhožské opery.
festivalu opery – se mimo jiné mohli dočíst Poláci 12. května ve svých novinách. Janáčkova opera NDB se v Bydhožti setkala s vřelým přijetím. Byl o ni obrovský zájem. Náměstka pro umělecký provoz NDB Zdeňka Prokeše neustále atakovala média. „Tamější divadlo je téměř stejně velké jako Janáčkovo divadlo. Jeviště odpovídá našemu. Hlediště má místa pro osm set diváků,“ řekl po návratu Zdeněk Prokeš, „a bylo vyprodáno. Rusalka jako opera měla v Bydhožti premiéru. Všichni účinkující podali skvělé výkony. Vynikající byli a sklidili velký ohlas, Pavla Vykopalová, která se poprvé představila v naší inscenaci jako Rusalka, a Zdeněk Plech. Ten si také v naší inscenaci zazpíval Vodníka poprvé.“ Bydhožt je město velké zhruba jako Brno. Představení se zúčastnili nejen nejvyšší političtí zástupci města, ale i kraje. -ota- ■
aplaus
18
Balet NDB
Eva Šeneklová při předávání Hlavní ceny Philip Morris Ballet Flower Award v Národním divadle 14. dubna 2007. Foto: Hana Smejkalová.
Nejlepším baletním umělcem v České republice
Sólistka Baletu Národního divadla v Brně měla letošní jaro velmi rušné. Na dosah ruky měla jedno z nejvyšších ocenění českého divadla, o pár dní později držela v ruce nejvyšší ocenění pro tanečníka České republiky. • Od předání Hlavní ceny Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce za rok 2006 už uběhlo pár týdnů. Změnily se nějak vaše pocity a dojmy z udělení ceny? Na celý slavnostní večer mi zůstaly krásné vzpomínky, ale na druhé straně je nahradily každodenní starosti. Jsem tomu ráda, protože těch několik dnů těsně po získání ocenění se všechny rozhovory s přáteli nebo rodinou točily kolem tohoto tématu. Ozývali se novináři, s tím spojené focení, autogramiáda, rozhovor do rádia atd. Dnes si spíše pohrávám s myšlenkou, jak smysluplně naložit s finančními prostředky, které jsou s cenou spojeny. Je to příjemné přemýšlení… • Patronkou tohoto ocenění je první dáma České republiky Lívie Klausová. Jak na vás působila? Paní Klausová je velmi inteligentní, příjemná dáma, působí velmi přirozeně. Soudím tak ale spíše z televizní obrazovky, naše setkání bylo skutečně jen několikavteřinové. Na jevišti Národní divadla byli přítomni členové komise pro udělení ceny a celé předávání mělo jakousi choreografii – kam se postavit, od koho přijmout první gratulace, ke komu přistoupit na závěr. S touto ceremonií mě seznamoval pan Harapes, takže s ním jsme si, dá se říci, „popovídali“. Když kýžená chvíle nastala, nakonec jsem stejně musela improvizovat. Z rukou
paní Klausové jsem převzala skleněnou plastiku, blahopřála mi a tuším měla na sobě zelené šaty. To bylo celé setkání. • Jste po Janě Přibylové (1996) a Michalu Štípovi (2001) třetí sólista a zároveň třetí sólistka brněnského baletu, která tuto prestižní cenu obdržela. Uvědomila jste si tento velký úspěch, který jste přinesla nejen divadlu, ale i městu Brnu? Městu Brnu? Pro divadlo je to snad určitý způsob reklamy, jinak si uvědomuji tento úspěch spíše v osobní rovině. Především jako velkou zodpovědnost. Také jako motivaci, nejen pro představení, ale i ve chvílích, kdy se mi takříkajíc zrovna moc nechce. Nemusím se pak tolik přemlouvat, vzpomenu si, že mám „Philipa“, a musí to jít samo. • Oslavila jste to se svými kolegy? Tak tady využiju vaši otázku k omluvě všem kolegům. Ocenění jsem neoslavila, vím, že to ode mě nebylo pěkné, ale snad ti, kdo mě znají, pochopí. I když někteří kolegové se chodí dodnes ptát, kdy to konečně zapijeme. • Hlavní cenu Philip Morris jste přebírala v Národním divadle 14. dubna. O pár dnů dříve – 24. března – jste se jako nominovaná za roli Juliany v Baladách účastnila tamtéž vyhlašování vítězů Ceny Thálie 2006. Byl nějaký rozdíl mezi oběma slavnostními večery? Zásadní rozdíl je v tom, že na Tháliích do poslední chvíle nevíte, zda cenu získáte nebo ne. S tím je
aplaus
19
se za rok 2006 stala Eva Šeneklová spojena velká nervozita a očekávání. Do Prahy přijedete v dopoledních hodinách, potom následuje generální zkouška. Zbytek dne rychle uteče a po celou dobu nemůžete vyhnat z hlavy myšlenky na slavnostní večer. Při předávání cen P. M. víte, pro co jdete, ukážete se v šatech na jevišti, poděkujete a stanete se divákem slavnostního Gala představení. Nemusíte naštěstí otevřeně promluvit nějakou děkovnou řeč, takže vlastně ideální ocenění se vším všudy. • Budíte dojem, že nejste příliš extrovertní. Jak se vám vystupuje před davem lidí, například usazených v hledišti, když jste sama za sebe, za Evu Šeneklovou, a ne v roli?
Eva Šeneklová před vyhlašováním Cen Thálie s nominovaným kolegou Richardem Kročilem. Foto: Jef Kratochvil
Nejen že nepůsobím příliš extrovertně, ale jsem přímo velký introvert. Jakékoliv vystoupení sama za sebe, rozhovor do rádia, televize, oficiální akce, rauty, velká společnost nebo kolektiv lidí, které neznám, jsou pro mě zátěžovou situací hraničící s fobií. Zásadně se podobným akcím vyhýbám. Když není zbytí, vydržím chvíli a pak doslova prchám. V odpovědi na tuto otázku zároveň najdete vysvětlení, proč ocenění neslavím. • Je červen, už se můžete ohlédnout za svou letošní sezonou. Co na ni říkáte? Musím trochu neskromně říct, že jsem měla skvělou sezonu. Účinkovala jsem ve všech třech premiérách, jedna práce plynule přecházela v druhou. Díky tomu mi také sezona velmi rychle utekla. Na některé spolupráce s kolegy budu s úsměvem vzpomínat a hudba, kterou jsem poznala při Baladách nebo Tangu, má už teď své místo v mém CD přehrávači. • A co vás čeká o divadelních prázdninách? Jsem člověk, který zásadně neplánuje. Rozhoduji se z hodiny na hodinu, takže prázdniny naplánované nemám. Ale jistě budu na chalupě, kam se velmi těším, protože je tam naprostý klid, daleko od lidí, velká zahrada. V polovině prázdnin absolvuji se souborem třídenní pracovní zájezd do rakouského Villachu a to bude doufám moje jediná prázdninová vzpomínka na balet. Otazníkem zůstává cesta k moři, zatím se s kolegou Michalem Štípou nemůžeme dohodnout na cíli naší eventuální cesty. -ota- ■
Další úspěchy Baletu NDB v této sezoně Na sklonku loňského roku se konala II. Mezinárodní baletní soutěž Brno 2006. Pořádá ji Taneční sdružení České republiky. Ze 120 účastníků získal brněnský balet od odborné mezinárodní poroty hned několik významných cen. Soutěž je rozdělena do kategorie A pro profesionální tanečníky a do kategorie B pro posluchače tanečních konzervatoří. V kategorii tanečníků se na prvním místě v ženách umístila sólistka NDB Andrea Smejkalová, držitelka ceny Poupě Philip Morris Ballet Flower Award za rok 2005. V mužské části zvítězil sólista NDB Karel Audy. Druhé místo obsadili hned dva soutěžící z NDB: Alexej Jurakov a Michal Pimek. Z dalších cen převzaly Nelka Lazović Diplom za účast ve finále a Prémii za současnou choreografii Markéta Habalová, obě z brněnského baletu. Druhé Mezinárodní baletní soutěže Brno 2006 se zúčastnili zástupci z České republiky, ale také například z Ruska, Německa, Polska, Litvy, Srbska a Moldávie. Soutěž se koná každý třetí rok. Pro úplný výčet letošní sezony – Balet NDB získal tři nominace na Cenu Thálie Richard Kročil: za roli Aminty v Sylvii, Eva Šeneklová za roli Juliany v Baladách a Jan Fousek, který také Cenu Thálie obdržel, za roli Smrti ve Svěcení jara. -ota- ■
aplaus
20
Balet NDB
Melancholie v prvním pořadí – TANGO Jeho přes sto let starý kmen nemá čistý rodokmen, má řadu předků nejrůznějších barev pleti, zemí původu a temperamentu. Nejen otec, ale i matka jsou nejistí. Jméno mu snad dali černí otroci dovezení ze západní Afriky podle bubnů, kterým říkali tan-go, nebo místa, kde se podle koloniálních dokumentů věnovali svým afroamerickým rituálům. Název mohl vzniknout z latinského tangõ, které se překládá jako dotýkat se, zasáhnout, osahávat, stýkat se… Při mohutném nárůstu otvíraných dolů, stavbě přístavů, doků a rozšiřování plantáží během 19. století se nedostávalo pracovních sil. Na práci byli po velkém náboru najímáni dělníci z celého světa. Tito imigranti přijížděli s vidinou rychlého a velkého výdělku. S něžnější polovinou lidstva se při agitování sil nepočítalo, a tak ji reprezentovaly jen ty, které byly na chvilku za peníze. Sociální lůzy bez perspektivy bylo o dvě třetiny víc než služebnic lásky, a tak na ně v nevěstincích, jediném ostrově zábavy, stáli ve frontě, prali se o pořadí a také spolu v dlouhých chvílích tančili. Byl-li vůbec prostor pro tanec s děvčetem, tančil ho nedočkavý, nekultivovaný, mnohdy opilý a špinavý zákazník,
žádná přízeň k dámě či svádění, ke koloritu totiž patřilo násilí, hrubost a ostrá zbraň… Jana Holeňová (výňatek z textu divadelního programu k Tangu) Choreograf Bronislav Roznos o Tangu: „Inscenace Tango vznikla, dalo by se říci, na zakázku našeho pana ředitele v Divadle PlauenZwickau (kde Bronislav Roznos působí). Spousta choreografů už přede mnou dělala balety na toto téma. Přemýšlel jsem, jestli mám jako základ vzít konkrétní příběhy, které se budou rozvíjet třeba v prostoru nějakého baru, kavárny, tančírny. Když jsem si přečetl historii tanga, přišlo mi to najednou zbytečné. Jeho vznik je totiž tak fascinující a zajímavý, že mi bylo jasné, že příběh inscenace bude popisovat vývoj tohoto tance. Vybral jsem různé momenty, které mě velmi zajímaly, a sestavil několik obrazů, jež popisují dobu vývoje. Nejedná se ale o příběh jednotlivců. Inscenace se skládá z obrazů různých situací nebo momentů, stěžejních pro vývoj tanga. Přesto jsem se snažil, aby se
aplaus
21
▼
Petr Kondler, Markéta Habalová, Petr Gordík a Nelka Lazović (zleva)
▼ Michal Pimek, Marina Zhukovskaya
diváci, byť musí pracovat se svou fantazií, měli čeho držet. Divák musí mít možnost sledovat určitý děj. Ovšem ten není polopatický. Nechtěl jsem představit tango v jeho perfektní formě. Nikdo by ani nemohl dneska říci, co je perfektní forma tanga. To, které se tancovalo tenkrát a které známe dnes jako společenský tanec, má diametrálně odlišnou formu. Kdysi bylo tango velmi volné, spíše šlo o to napětí než o striktní základní kroky. Každý tančil podle svého pocitu. Hlavní v této inscenaci nejsou tedy kroky tanga, ale již zmíněná historie, prožívání lidí v beznadějné situaci.“ V inscenaci vystupují čtyři páry, rovnocenné páry, které tančí jednak společně a také každý za sebe, jako sólisté. Atmosféru inscenace doplňuje projekce. Nejedná se o nic konkrétního, spíše jsou to obrazy k dané situaci. Stěžejní pro tango je bandoneon. Hudební nástroj, který nedoprovázel tango od samého začátku, ale přibyl k němu a stal se základním instrumentem, přinášejícím melancholický zvuk.
Akordeonista a specialista na tango Petr Zámečník: „Bandoneon vznikl v Německu v roce 1854 a jeho úlohou bylo doprovázet v malých německých kostelích, kde nebyly varhany, bohoslužby. Kolem roku 1890 se dostal díky emigrantům do Buenos Aires, kde okamžitě v tangu zdomácněl.“ Petr Zámečník se svým akordeonem je jediný živý hudebník, který se objevuje na jevišti. Tanečníky doprovází reprodukovaná hudba z dobových nahrávek. Červnové reprízy: 14., 15. a 21. v Mahenově divadle. -ota- Foto Luděk Svítil ■
aplaus
22
Výročí Blahopřejeme… Významné životní jubileum, 65 let, oslavuje 31. 7. Jan Zbavitel, český operní dirigent, člen Národního divadla v Brně v letech 1968–1979 a od roku 1985. V letech 1994–1999 zastával funkci šéfa opery Národního divadla v Brně. Narodil se ve Frenštátě pod Radhoštěm a ve svém rodišti vystudoval gymnázium. Po jeho absolvování se přihlásil na ostravskou konzervatoř, kde vystudoval obor hry na klavír, hoboj a kompozici. Pokračoval studiem dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě významného dirigenta a pedagoga Františka Jílka, který měl na mladého talentovaného posluchače velký vliv a stal se jeho uměleckým vzorem. Jan Zbavitel ještě během studia nastoupil jako korepetitor do dnešního Národního divadla v Brně a pak se stal druhým sbormistrem. Studium ukončil v roce 1970 a jeho dalším uměleckým působištěm byla opera v Ústí nad Labem, kde nastudoval řadu operních titulů domácí i světové tvorby. Roku 1985 nastoupil Jan Zbavitel do opery Národního divadla v Brně již jako vyzrálý dirigent se širokým operním repertoárem. Jeho první samostatnou prací v Brně byl Vackův Kocour Mikeš, následovala Janáčkova Káťa Kabanová, Mozartův Únos ze serailu, Martinů Veselohra na mostě, Verdiho Rigoletto a další. Z jeho vrcholných nastudování jmenujme alespoň Verdiho Trubadúra, Bizetovu Carmen, Pucciniho Toscu, Martinů Řecké pašije či Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. Jan Zbavitel nastudoval také řadu baletních inscenací, kde se projevuje perfektní souhra orchestru s jevištěm. Byla to zejména vynikající inscenace Romea a Julie S. Prokofjeva, Pololáníkova Paní mezi stíny nebo Stravinského Petruška. V roce 1992 odchází z Brna a působí převážně jako dirigent v pražském Národním divadle, ve Státní opeře Praha a ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. V roce 1994 se opět vrací do Brna jako šéf opery. V této funkci působil až do roku 1999. Zasloužil se o výbornou prezentaci souboru při zájezdech do zahraničí, kde také hostoval jako dirigent. V roce 2002 nastudoval s úspěchem Janáčkovu Její pastorkyni v Lisabonu a v roce 2003 tamtéž Příhody lišky Bystroušky. V letech 2004–2006 byl šéfem opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Spolupracuje s rozhlasem, televizí
a věnuje se také pedagogické práci na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Životní jubileum, 55 let, oslaví 15. 7. Zdeněk Prokeš, český tanečník a choreograf, člen Národního divadla v Brně, umělecký šéf baletu v letech 1991–2004, ředitel Národního divadla v letech 2003–2007. Narodil se v Praze a již v dětství měl zálibu v divadle. Hrál v dětském studiu, daboval mnoho filmů, hrál dětské role v Divadle Na Vinohradech a v dalších pražských divadlech. Navštěvoval baletní přípravku Národního divadla v Praze, tančil Louskáčka-loutku ve stejnojmenném baletu P. I. Čajkovského. Touha stát se profesionálním tanečníkem ho přivedla ke studiu na tanečním oddělení pražské konzervatoře, kde získal základy klasického, moderního i lidového tance. Po absolvování konzervatoře nastoupil jako tanečník do Hudebního divadla v Karlíně, kde později (1983–1990) působil jako šéf baletu a choreograf. Po studiu choreografie na taneční katedře Akademie múzických umění v Praze působil jako choreograf Státního divadla v Ostravě, kde byl mimo jiné organizátorem tanečních koncertů Mladý balet. Do Brna přichází 2. ledna 1991 jako šéf baletu a choreograf a během svého působení uvedl na jeviště množství klasických i moderních baletních inscenací. Jako velmi fundovaný a mnohostranný znalec tanečního umění zaručil další růst a vysokou úroveň baletního souboru. Dovede vždy vystihnout talent a podstatu jednotlivých tanečníků a přivést je k maximálním uměleckým výkonům. Zdeněk Prokeš vytvořil choreografií v inscenacích baletů, oper, operet, muzikálů a činoher nejen v tuzemských divadlech, ale i v zahraničí. Jeho baletní inscenace obsahují všechny žánry – od abstraktních, přes komediální až po dramatické balety, od komorních až po velké celovečerní tituly. S oblibou uvádí díla současných skladatelů a v jeho tvorbě je zájem o nové objevy v oblasti tanečních forem. Jmenujme alespoň některé významné inscenace uváděné v NDB: Romeo a Julie S. Prokofjeva, světové premiéry baletů Batalion J. F. Fischera a Čaroděj ze země Oz Z. Matějů, Příběh o Tristanovi a Isoldě J. Burghausera, první české uvedení baletů Trójanky K. Husy, Veselá vdova F. Lehára
aplaus
a J. Lanchberyho a Frešovi Broučci. Dále to byly choreografie Pavana za mrtvou infantku a Bolero M. Ravela, Les Biches (Drahoušci) F. Poulenca, Partita V. Kaprálové a řada dalších. Vytvořil také četné choreografie pro celostátní a mezinárodní baletní soutěže. Je také organizátorem nejrůznějších baletních přehlídek a festivalů, často je zván jako ředitel soutěží, člen odborných porot, kolegií a komisí. Od roku 1990 do 2004 byl předsedou Rady Tanečního sdružení České republiky. Působí rovněž jako pedagog choreografie a baletní dramaturgie na JAMU v Brně a do roku 2003 na AMU v Praze. Zásluhou Zdeňka Prokeše prokazuje brněnský baletní soubor v inscenacích svou osobitost, vysokou profesionalitu a vynikající mistrovství na domácích i zahraničních scénách.
Před lety… Před 95 lety, 29. 6. 1912, se ve Lvově narodila Vlasta Fabiánová, česká divadelní a filmová herečka, členka Zemského divadla v Brně v letech 1933–1941, poté působila v ND Praha. Absolvovala dramatickou konzervatoř v Praze, krátkou dobu byla angažována ve Švandově divadle v Praze a po hostování v Plzni a Kladně přišla na jaře 1933 do Zemského divadla v Brně. Herectví Vlasty Fabiánové bylo určováno živelným temperamentem, emocionalitou a kouzlem ženského zjevu. Ztělesňovala především salonní krasavice, kněžny a aristokratky, role tragických žen a výjimečně lidové postavy. Na brněnské činoherní scéně ztvárnila: Helenu z Čapkovy hry R.U.R., Martu z Langerovy Dvaasedmdesátky, Eleonoru Duseovou z inscenace hry G. Manzela Appasionata nebo Kateřinu v komedii W. Shakespeara Zkrocení zlé ženy. Zemřela 26. 6. 1991 v Praze. Před 120 lety, 24. 7. 1887, se ve Velkých Svatoňovicích narodil profesor Stanislav Krtička, klarinetista, hudební historik a pedagog, člen orchestru dnešního Národního divadla v Brně v letech 1919–1956. Studoval hudbu na Cimrově hudební akademii hudby a zpěvu, absolvoval v oboru klarinetové hry a po ukončení studia se stal členem orchestru Lidového německého divadla v Praze. Poté působil v orchestru Městského divadla v Plzni a jako první klarinetista v operním orchestru Zemského divadla v Záhřebu. V roce 1919 přijal nabídku nového šéfa opery v Brně Františka Neumanna. Ihned po svém příchodu začal učit hru na klarinet na brněnské
23
konzervatoři. Leoš Janáček si tak vážil Krtičkových uměleckých kvalit, že ho pověřil interpretací klarinetového partu ve svém Concertinu na festivalu soudobé hudby ve Frankfurtu nad Mohanem v roce 1927. Stanislav Krtička se věnoval hře na klarinet nejenom prakticky, ale i teoreticky, jeho školy pro tento nástroj vycházejí dodnes. Profesor Krtička byl členem Národního divadla v Brně tělem i duší, byl nejenom znamenitým interpretem klarinetových sól, ale zajímal se i o historii a současnost brněnského divadla. Je autorem několika publikací, zabývajících se dějinami českého operního divadla v Brně. Stanislav Krtička zemřel 14. února 1969 ve věku 82 let. Před 85 lety, 3. 7. 1922, se v Horšicích u Plzně narodil Miloslav Milštain, operetní herec, člen zpěvohry dnešního Národního divadla v Brně v letech 1951–1965. Vyučil se původně strojním zámečníkem, ale protože se chtěl profesionálně věnovat zpěvu, učil se soukromě zpívat. První cenné jevištní zkušenosti získával v Operním studiu při Městském divadle v Plzni, odkud přešel do ústecké opery. Poté přijal angažmá do brněnské zpěvohry a brzy se stal oporou uměleckého souboru. Získal oblibu u širokého publika svými fyzickými vlastnostmi a osobním kouzlem, šarmem a výborným hlasovým fondem. Miloslav Milštain představoval ideální typ operetního milovníka. Nezapomenutelný byl jeho Obolski v Burkhardově Ohňostroji, Bolo Baraňski v Nedbalově Polské krvi, Paganini ve stejnojmenné operetě F. Lehára a zvláště profesor Tuzzi v muzikálu Když je v Římě neděle. Byl také obsazován v dílech Miloše Slavíka a Miloše Machka, kteří psali role přímo pro něho. Vzpomeňme titulní roli ve Zbojníku Ondrášovi či „štěpánkovsky“ laděnou postavu Mikuláše Dačického. Zákeřná choroba mu zabránila pokračovat v tvůrčí práci. Zemřel necelý měsíc po svých 57. narozeninách 8. srpna 1979 v Brně. Eva Šlapanská. Fota archiv NDB ■
aplaus
24
Program NDB – červen 2007 Janáčkovo divadlo 1. pá 11.00–13.00
Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka
285. repríza hudba ze záznamu
2. so 19.00–21.50
Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON
3. ne 17.00
14. taneční koncert žáků školy R. + P. Bartůňkových
8. pá 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
opereta
sk. JD premiéra PREMIÉRA Partner
9. so 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
sk. E/1, E/2 Partner
11. po 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
sk. U Partner
12. út 19.00–21.30
Sergej Prokofjev / Zdeněk Prokeš ROMEO A JULIE romantický balet
13. st 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
60. repríza K životnímu jubileu Miroslavy Figarové
Partner
14. čt 19.00
Taneční soubor LÚČNICA Slovenský triptych
16. so 19.00–22.00
Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA
17. ne 19.00–21.50
Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON
19. út 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
(premiérový program)
opera
Cena diváka 2006
opereta
Partner
20. st 19.00–21.00
Leo Delibes / Bronislav Roznos SYLVIE současně romantický balet
22. pá 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
sk. R Přeloženo z 25. 4.
Partner
aplaus
25
Mahenovo divadlo 2. so
Robert Thomas
19.00–21.30
OSM ŽEN
sk. PS/2
5. út
Agatha Christie
19.00–21.20
PAST NA MYŠI
6. st
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
19.00–21.20
FIGAROVA SVATBA
7. čt
Vítězslav Nezval
19.00–21.30
MANON LESCAUT
8. pá
Petr Malásek / Libor Vaculík
19.00–21.30
EDITH, VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ
9. so
Georges Feydeau
19.00–21.20
TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU
činohra
...osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň!
detektivní hra
Cena diváka 2004 NAPOSLEDY
komedie sk. B/2 poetická hra
Cena diváka 2006
taneční muzikál sk. PS/1
11. po
Bertolt Brecht
19.00–22.00
MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI
13. st
Federico García Lorca
19.00–21.00
KRVAVÁ SVATBA
komedie sk. B/1 činohra
NAPOSLEDY sk. OČ
činohra
14. čt
A. Piazzolla, C. Kraayenhof, Gotan Project, C. Gardel aj. / B. Roznos
19.00–20.45
TANGO
15. pá
A. Piazzolla, C. Kraayenhof, Gotan Project, C. Gardel aj. / B. Roznos
19.00–20.45
TANGO
16. so
Robert Thomas
19.00–21.30
OSM ŽEN
20. st
Vítězslav Nezval
19.00–21.30
MANON LESCAUT
21. čt
A. Piazzolla, C. Kraayenhof, Gotan Project, C. Gardel aj. / B. Roznos
19.00–20.45
TANGO
sk. BČ
současné taneční divadlo sk. Dárek 2007/2
současné taneční divadlo
činohra
...osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň!
poetická hra
Cena diváka 2006 sk. Dárek 2007/1
současné taneční divadlo
22. pá
Friedrich Dürrenmatt
19.00
NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY
sk. MD premiéra činohra
PREMIÉRA
aplaus
26
Program NDB – červen 2007 23. so 19.00
Friedrich Dürrenmatt NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY
činohra
sk. D
25. po 19.00
Friedrich Dürrenmatt NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY
činohra
27. st 10.00–12.30
Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT
pohádková komedie
28. čt 10.00–12.30
Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT
NAPOSLEDY pohádková komedie
sk. ČP
Malá scéna Mahenova divadla 1. pá 9.00–10.00
Josef Kainar ZLATOVLÁSKA
VYPRODÁNO
9. so 16.00–17.00
Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ
25. po 10.00–11.00
Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
26. út 10.00–11.00
Josef Kainar ZLATOVLÁSKA
pohádka pro děti od 3 let VYPRODÁNO pohádka pro děti od 3 let
pohádka pro děti od 3 let
pohádka pro děti od 3 let
Divadlo Reduta 3. ne 19.00
Divadlo Ungelt: Jeffrey Hatcher PICASSO
VYPRODÁNO Hrají: V. Cibulková, M. Kňažko
4. po 19.00–21.00
Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie
6. st 19.00–21.45
Dejvické divadlo: Petr Zelenka TEREMIN Hrají: I. Trojan, D. Novotný, M. Myšička, J. Bábek, V. Křížová aj.
10. ne 19.00
Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON VI.
15. pá 19.00
David Drábek ŠVÉDSKÝ STŮL
komedie
16. so 19.00
David Drábek ŠVÉDSKÝ STŮL
komedie
NAPOSLEDY Účinkují: Ester Kočičková, Jiří Vondrák, Jana Orlická. sk. R premiéra PREMIÉRA
aplaus
27
18. po 19.00
David Drábek ŠVÉDSKÝ STŮL
19. út 19.00–20.50
Zuzana Lapčíková / Hana Litterová Pro diváky starší 15 let BALADY taneční divadlo Zuzana Lapčíková byla nominována na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší hudbu k divadelní inscenaci
komedie
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v Infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin
aplaus
28
Program NDB – září 2007 Janáčkovo divadlo 14. pá 19.00–22.00
Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA
16. ne 17.00–19.30
Sergej Prokofjev / Zdeněk Prokeš ROMEO A JULIE romantický balet
17. po 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
opera
Cena diváka 2006 sk. F/1, F/2
Partner
19. st 19.00–22.00
Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA opera
sk. U/1, U/2 Cena diváka 2006
20. čt 19.30
KONCERT FILHARMONIE BRNO
21. pá 20.00
MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL BRNO Moravský podzim
22. so 17.00–19.25
Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet
23. ne 19.30
MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL BRNO Moravský podzim
24. po 18.00–20.00
Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka
25. út 19.00–21.50
Johann Strauss CIKÁNSKÝ BARON
26. st 19.00–22.15
Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI opera
27. čt 19.00
Giuseppe Verdi NABUCCO opera
Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Informace a vstupenky: www.arskoncert.cz sk. C/1, C/2
Informace a vstupenky: www.arskoncert.cz hudba ze záznamu
opereta
Partner
28. pá 19.30
MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL BRNO Moravský podzim
29. so 17.00–19.00
Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS balet
Informace a vstupenky: www.arskoncert.cz sk. RP/1, RP/2
Mahenovo divadlo 11. út 19.00–21.30
Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK
12. st 19.00
Friedrich Dürrenmatt NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY
13. čt 19.00–20.40
Sofoklés ANTIGONA
sk. A/1 národní báchorka sk. B/2 činohra sk. A/2
tragédie
aplaus
14. pá 19.00–21.30
Robert Thomas OSM ŽEN činohra
18. út 17.00–19.15
Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO opera
19. st 19.00–21.00
Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra
20. čt 19.00–21.20
Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU
21. pá 19.00–21.30
Vítězslav Nezval MANON LESCAUT
23. ne 19.00–21.15
Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO opera
24. po 19.00–21.40
William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ
25. út 19.00–21.20
Molie`re ŠKOLA ŽEN
29. so 19.00–21.30
Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK
29
sk. B/1 ...osm krásných, vášnivých, inteligentních, citlivých vražedkyň sk. KO sk. R
komedie
poetická hra
Cena diváka 2006 sk. Dárek 2007/1
komedie
komedie
Cena diváka 2005 sk. Dárek 2007/2 národní báchorka
Divadlo Reduta 7. pá 19.00–21.00
Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie
10. po 19.00
David Drábek ŠVÉDSKÝ STŮL
12. st 19.00
Divadlo Ungelt: Alfred Uhry ŘIDIČ PANÍ DAISY
16. ne 16.00–17.00
Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ
pohádka pro děti od 3 let
23. ne 16.00–17.00
Karel Jaromír Erben DLOUHÝ, ŠIROKÝ A BYSTROZRAKÝ
pohádka pro děti od 3 let
26. st 19.00
Divadlo Rokoko: Mayo Simon NÁVOD NA PŘEŽITÍ
ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!
sk. Reduta komedie Účinkují: A. Vránová, S. Zindulka
Účinkují: K. Fialová, J. Drbohlavová
aplaus
30
Noc kejklířů
Muzejní noc
aplaus
31
aplaus
32
Osobnosti Výbušný režisér Ke 100. výročí narození operního režiséra a pedagoga prof. Miloše Wasserbauera. Prof. Miloš Wasserbauer patří mezi nejvýznamnější české operní režiséry. Jeho režie se vyhýbaly tradičnímu pojetí – usiloval vždy o zdůraznění pravdivosti a jevištní účinnosti hereckého projevu. Pro uměleckou koncepci prof. Wasserbauera byla příznačná práce s operním hercem – ne tedy zpěváka, ale zpívajícího herce stavěl do popředí režijního plánu. Zvláštní pozornost věnoval výrazové a pohybové kultuře. Jako umělec byl prof. Wasserbauer známý především svou nesmírnou pracovitostí, příslovečnou nápaditostí a impulzivností, která nedávala klid nikomu z jeho spolupracovníků. Snad právě tato eruptivnost spojovala Miloše Wasserbauera s géniem Janáčka, jemuž rozuměl díky spontánnímu chápání jeho díla jako málokdo. Kromě úspěšné práce v profesionálních divadlech u nás i v zahraničí se věnoval rovněž organizátorské a zvláště pedagogické práci. Byla jsem svědkem budování tak ojedinělého divadla, kterým bylo Operní studio Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Ve studiu se hrála operní představení s operním mládím. Zapamatovala jsem si jeho myšlenku – cituji: „Režisér nemá právo se zabývat hercem, ale je povinnost pracovat s postavou.“ Umělecký vývoj Miloše Wasserbauera nebyl přímočarý. Narodil se 14. června 1907 ve Svatoslavi u Tišnova v učitelské rodině. Absolvoval přírodní vědy na brněnské univerzitě a současně se učil hrát na housle. Pracoval ve filmové režii, později přešel k divadlu a prošel pozoruhodným tvůrčím vývojem. Profesionálně začal pracovat právě v Brně, potom působil v Ostravě a v Bratislavě, pohostinsky režíroval v Národním divadle v Praze a na zahraničních scénách. Brnu však zůstal věrný po celý život. Svou činnost zahájil Miloš Wasserbauer v roce 1937 u tehdejšího Zemského divadla v Brně, kde byla v jeho režii uvedena Mignon Ambroise Thomase. V roce 1940 režíroval epickou operu Trójané Hectora Berlioze s dirigentem Rafaelem Kubelíkem a v témže roce uvedl nastudování opery E. F. Buriana Maryša. Wasserbauerovým nejoblíbeněj-
ším operním autorem byl Leoš Janáček. Příkladem toho byla vynikající režie a odvážná koncepce opery Z mrtvého domu, režie opery Příhody lišky Bystroušky, kterou 2. října 1965 zahájil operní soubor činnost v nové budově Janáčkova divadla. Toto představení vyvolalo několik polemik, protože ve Wasserbauerově netradičním pojetí byl hlavní postavou Revírník, nikoliv liška Bystrouška. Jeho viděním inscenoval příběh o naplnění smyslu života s dlouhou cestou nejen u člověka, ale také u zvířat. Zvláště přesvědčivý byl závěrečný zpěv Revírníka, kde režisér Wasserbauer použil působivých jevištních prostředků. Dále to byly opery Výlety pana Broučka a Její pastorkyňa, kterou nastudoval s dirigentem Františkem Jílkem a tenoristou Vilémem Přibylem v roli Laca též v turecké Ankaře. Významná byla také jeho inscenace Věci Makropulos, kde moderními prostředky na otevřené scéně a s jevištní účinností hereckého projevu vytvořil vynikající hudební dílo. Wasserbauerovi byl blízký také operní svět 20. století, jak o tom svědčí další představení ze šedesátých let, např. československá premiéra Ohnivého anděla od S. Prokofjeva, Vojna a mír téhož skladatele a další. Mezi významné režie se dále řadí opera Dalibor B. Smetany, opery G. Verdiho Othello, Traviata a Don Carlos, opery W. A. Mozarta a Tamerlán J. Myslivečka. Obrovský úspěch měla Wasserbauerova inscenace Janáčkovy Káti Kabanové v Linci. S velkým úspěchem režíroval operu Kateřina Ismajlovna Dmitrije Šostakoviče v milánské Scale a ve Florencii. Když si s odstupem času uvědomuji nesmírnou pracovitost, nadšení a tvůrčí zápal, entuziasmus, ohromnou vůli, zkušenost divadelníka a v neposlední řadě vztah k mladým umělcům, byl prof. Miloš Wasserbauer zcela výjimečná umělecká osobnost. Škoda, že zemřel ve svých šedesáti třech letech dne 17. srpna 1970 na své chatě v Tišnově. Na jeho inscenace se dodnes vzpomíná. Eva Šlapanská. Foto archiv NDB ■
