MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VII. ÚNOR 2006 CENA 10 Kč. ap aus T R I A L O G B R N O

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VII. | ÚNOR 2006 | CENA 10 Kč

ap aus

T

R

I

A

L

O

G

B

R

N

O

0

6

PARTNEŘI NDB

M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I

14 . p ř e h l í d k a n á r o d n í c h d i v a d e l , 3 . – 8 . ú n o r a

R

HOSTÉ:

– – – – – – –

I

A

L

O

B

R

N

O

0

6

G Mahenovo divadlo Reduta CED – sklepní scéna Malá scéna Mahenova divadla

T

NÁRODNÍ DIVADLO DIVADLO ARÉNA Bratislava SLOVENSKÉ NÁRODNÍ DIVADLO Bratislava ŠVANDOVO DIVADLO Praha DIVADLO KOMEDIE Praha NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ Ostrava DIVO4 Brno

Saša Rašilov, Marián Labuda, Jiří Štěpnička, Jan Hájek, Daniela Kolářová, Vanda Hybnerová, Václav Neužil, Klára Pollertová-Trojanová, Jan Hájek, Kamil Halbich, Ondřej Pavelka, David Prachař, Ingrid Timková, Dušan Jamrich, Jana Boušková, Radovan Lukavský…

aplaus

03

Na úvod Uznání knize, aplaus opeře a tanečnímu umění brněnského baletu „Podruhé za sebou je Inscenací roku brněnská opera... i když poprvé v třináctileté historii ankety jde o mezinárodní koprodukci... Národního divadla v Brně, Bregenzer Festspiele a Královské opery Covent Garden Londýn.“ Tolik se píše pod titulem Do Evropy v nejnovějším čísle Divadelních novin. A řeč je o Řeckých pašijích, které se právě staly počtem 7 bodů (108 tipujících mezi 63 inscenacemi) anketní inscenací roku. Aby toho nebylo málo, přidejme ještě jednu gratulaci. Nebývá, pravda, posláním divadla vydávat knihy, tentokrát však jde o dílo natolik výjimečné, že stálo za to zmínit se o něm i v prestižní anketě Lidových novin. V anketním příspěvku ke Knize roku uvádí totiž PhDr. Lenka Jungmannová, Ph.D. (Karlova univerzita a Ústav české a světové literatury AV ČR) s maximální strohostí doslova toto: „Eugenie Dufková (ed): Reduta. Divadlo na Horním náměstí (BM Typo, Brno). Celostně komponovaný sborník odborných studií, který vyšel u příležitosti letošního znovuotevření brněnské Reduty.“ Na internetu anonce pokračuje: „...Kniha přináší ucelený pohled na historii Reduty z hlediska teatrologů, historiků, architektů, výtvarníků, archeologů. Texty v českém jazyce doplňuje resumé v angličtině, němčině a francouzštině. Publikace nabízí fotografie, kopie plánů a dobové dokumenty z Archivu města Brna, Muzea města Brna, Moravské zemské knihovny a archivu Národního divadla v Brně. Součástí jsou i nejnovější fotografie pořízené bezprostředně po slavnostním otevření divadla. Graficky upravila Jitka Nováková.“ Podotknout můžeme jen to, že uvádí-li se letošní anketa divadelních novin pod heslem Do Evropy, platí to i o přispění brněnského Národního divadla – o tom hudebně dramatickém a rovněž o tanečním: k vítězům Soutěžní přehlídky tanečního umění České republiky, její inscenační části, udělilo v roce 2005 Taneční sdružení ČR z 10 přihlášených baletních souborů a 16 inscenací Hlavní cenu za nejlepší z nich choreografii Petra Zusky D. M. J. 1953–1977 v provedení baletního souboru NDB. Čestné uznání pak za interpretaci téže choreografie získal sólista Richard Kročil. Ivo Osolsobě ■

aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] šéfredaktorka: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3500 ks ročník VII, č. 2 MK ČR E11077

Obsah 4 Zprávičky 7 Program Trialogu 8 Figarova svatba – foto ze zkoušek 10 Recenze 14 Její pastorkyňa 15 Mozart a Salieri 16 Prodaná nevěsta 17 Rozhovor se sólistou baletu Stanislavem Fečem 20 Premiéra Sylvie 24 Výročí 26 Únorový program NDB 30 Březnový program NDB 34 Vzpomínky na Helenu Trýbovou

RUSKÁ KULTURA V ČR 2006

BALET – GALA Tak jako v uplynulých letech i letos chystá balet Národního divadla v Brně v rámci významné kulturní akce – Ruská kultura v České republice 2006 – baletní koncert s názvem Balet-Gala. Je již tradicí, že do Brna zavítají hvězdy ruských baletních souborů z Moskvy a Petrohradu – Divadla Stanislavského a Němiroviče-Dančenka, Velkého divadla v Moskvě, Mariinského divadla v Petrohradě. Balet–Gala bude již tradičně koncipován jako večer sestavený z pas de deux a koncertních čísel klasického a současného repertoáru. Balet Národního divadla v Brně spolu se společnostmi ALTA a SNIP&CO Vás co nejsrdečněji zvou ke zhlédnutí nevšedního uměleckého zážitku. Janáčkovo divadlo 19. února 2006 v 19 hodin

aplaus

04

Zprávičky

Martin Huba a Kateřina Holánová v inscenaci Rosmersholm

Foto: Luděk Svítil

NDB má pět nominací na Cenu Thálie 2005 Cena Thálie je prestižní ocenění, které již dvanáctkrát udělila Herecká asociace za mimořádné umělecké výkony v uplynulém kalendářním roce. V letošním roce 2006 zveřejní po třinácté laureáty za rok 2005. Odborné poroty nominovaly z Národního divadla v Brně pět osobností, a to v oborech činohra, opera a balet, pantomima či jiný tanečně dramatický žánr. Za nejlepší ženský výkon v činohře nominovala odborná porota členku Mahenovy činohry NDB Kateřinu Holánovou za ztvárnění role Rebeky Westové v inscenaci režiséra Jana Antonína Pitínského hry Henrika Ibsena Rosmersholm. Za výkon v roli Johannese Rosmera ve stejné hře získal nominaci na Cenu Thálie Martin Huba, který v Mahenově činohře působí jako host. Také další dvě nominace patří k jedné inscenaci. Jedná se o tanečně činoherní drama Úplné zatmění, které podle předlohy Christophera Hamptona zpracoval námětem, choreografií a režií Libor Vaculík. Zde odborná porota pro balet nominovala hlavní dva taneční představitele Jana Fouska, který ztvárňuje

Arthura Rimbauda, a Martina Žáka za výkon v roli Paula Verlaina. V kategorii Opera získal nominaci člen Janáčkovy opery NDB Jurij Gorbunov, který porotu zaujal výkonem v opeře Vojna a mír v roli polního maršála Michaila Illarionoviče Kutuzova. Kateřina Holánová se narodila v Blansku. Vystudovala brněnskou konzervatoř, přičemž poslední rok studia již působila v Klicperově divadle v Hradci Králové. Po ukončení konzervatoře v roce 1999 zůstala v Hradci Králové ve stálém angažmá. Od září 2004 je stálou členkou souboru Mahenovy činohry NDB. Kromě divadla hraje ve filmech. Za herecký výkon v hlavní ženské roli ve filmu Nuda v Brně byla nominována na cenu Českého lva. Za tutéž roli obdržela první cenu v pátém ročníku filmového festivalu na Slovensku. Martin Huba je významný slovenský herec a režisér, který často hostuje i u nás. V roce 1964 absolvoval herectví na bratislavské VŠMU. Působil v košickém

aplaus

05

Jurij Gorbunov v opeře Vojna a mír


Martin Žák a Jan Fousek v Úplném zatmění


aplaus

06

Zprávičky divadle, v Divadle poezie, v Divadle na korze odkud přešel do Slovenského národního divadla. V současné době je ředitelem Činohry SND. Martin Žák absolvoval Hudební a taneční školu v Brně. V osmnácti letech nastoupil do sboru NDB. V letech 1994 až 1998 působil v Landestheatr Linz. Od roku 1998 je sólistou baletního souboru NDB, kde ztvárnil řadu významných rolí: například Rudovouse v Labutím jezeře, Espada v Donu Quijotovi, Phoebea v NotreDame de Paris, Rizzia v Marii Stuartovně, Parida a Tybalta v Romeovi a Julii, Ivana Hrozného ve stejnojmenné inscenaci… Jan Fousek se stal sólistou baletu NDB v letošní sezoně. Narodil se v Brně, kde také vystudoval taneční konzervatoř, kterou absolvoval v roce 2002. Po ukončení školy získal angažmá v baletu NDB, kde ztvárnil řadu rolí – Princ v baletu Louskáček, Přítel a Pas de trois v Labutím jezeře, dvojrole Louis Duppont a Henri Contet v Edith, vrabčák z předměstí a další… Jurij Michajlovič Gorbunov se narodil v Zabajkalské

oblasti Čitínska. Zpěvu se začal věnovat ve vojenském pěveckém sboru a poté vystudoval konzervatoř v Novosibirsku. Ještě v době studií působil jako sólista v Novosibirském divadle. Po absolutoriu se stal členem opery v Čeljabinsku na Urale, kde nastudoval velké basové partie světového repertoáru, například Mefista v Gounodově Faustovi a Markétce, Borise Godunova ve stejnojmenné opeře Musorgského. Od roku 1974 se začal věnovat výhradně rolím barytonového oboru. Do České republiky poprvé přijel v roce 1991, kdy vystoupil ve Státní opeře Praha. V roce 1992 se stal členem Janáčkovy opery. O laureátech Cen Thálie rozhoduje každoročně Kolegium pro udílení Cen Thálie, které jmenuje prezidium Herecké asociace. Členové Kolegia vybírají z finálních nominací čtyř odborných porot tajným hlasováním. Rozhodují se na základě vlastních diváckých zážitků z představení, v nichž účinkují interpreti, kteří se dostali do užšího výběru. Za asistence notáře jsou obálky s hlasy jednotlivých členů Kolegia otevřeny až v den vyhlašování Cen Thálie. Letos to bude ■ 25. března.

Zemřela Iva Široká I když nevystupovala na jevišti a lidé ji nemohou znát z inscenací, byla nedílnou součástí Národního divadla v Brně. Skryta za „několika“ dveřmi a několika chodbami nemohla se s ní veřejnost seznámit. Ale v divadle ji znal každý. Paní Ivu Širokou, vedoucí personálního oddělení. Do divadla přišla před více než třiadvaceti lety z Československých aerolinií. Za tu dobu prošla všemi budovami, které NDB mělo: Mahenovým divadlem, Redutou, Janáčkovým divadlem i ředitelstvím. Byla jednou z mála postav, které člověk potkával v prostorách ředitelství i dávno po úředních hodinách, po večerech, kdy už chodby byly ztichlé a za dveřmi kanceláří nebylo slyšet nic než ticho. Jen klavír zazníval ze třetího poschodí, kde sídlí balet. Pro její kancelář bylo charakteristické stále otevřené okno, vzdouvající se záclony a dva stoly proti sobě do posledního místečka a do výšin obložené papíry. Mezi tím Iva Široká se svým typickým smyslem pro humor a typickými gesty. Když jsem za ní přišla čtyři dny před Vánocemi s nějakými žádostmi, bylo to už notně

k večeru, mávla rukou směrem k jednomu ze stolů se slovy – dejte to tam, teď jdu na dva dny do nemocnice, dneska už to nestihnu, ale až přijdu, vyřídím to. A pak přišly svátky klidu a míru a lásky – Vánoce. A další všední dny, 27., 28. prosinec. To ráno bylo jako každé jiné. Jen pro Ivu Širokou bylo poslední. „Říká se, že každý jsme nahraditelný. Po paní Široké však zůstane nezacelitelná rána nejen v našich srdcích, ale i v divadelním organismu,“ výstižně řekl po zprávě o jejím odchodu pan ředitel Zdeněk Prokeš. „Patří se vyjádřit náš obdiv a úctu k její dlouhodobé oddanosti divadlu. Nic pro ni nebylo nemožné. Skvěle se orientovala ve všech problémech. Její profesionalita, ochota, pracovní nasazení bez ohledu na čas, laskavost, ale i ráznost, jasně formulované myšlenky, tvůrčí přístup, ale především schopnost pružně reagovat a skloubit potřeby zákonů a nařízení se skutečnými potřebami divadla nám dokazovaly, že Iva Široká byla ženou na svém místě.“ Šárka Motalová, foto Jana Hallová ■

aplaus

07

Trialog Trialog 2006 – úplný program VERNISÁŽ VÝSTAVY THOMASE BERNHARDA pátek 3. 2. 2006, 17.00, Reduta Dea Loherová – ADAM GEIST (derniéra) Mahenova činohra NDB pátek 3. 2. 2006, 19.00, Mahenovo divadlo

V RÁMCI OFF PROGRAMU Dea Loherová – KLÁŘINY VZTAHY Švandovo divadlo, Praha sobota 4. 2. 2006, 16.00, Malá scéna Mahenova divadla, počet míst omezen

Exkluzivní výstava Thomase Bernharda Přehlídku TRIALOG 2006 doprovodí v prostorách Reduty unikátní výstava jednoho z nejvýznamnějších dramatiků a literátů druhé poloviny 20. století Thomase Bernharda. Jedinečný, v České republice dosud nevídaný soubor spisovatelových fotografií, rukopisů a dalších dokumentů Národnímu divadlu v Brně zapůjčila vídeňská Nadace Thomase Bernharda, abychom uctili památku rakouského autora, z jehož díla Mahenova činohra na letošním TRIALOGU uvádí hry U cíle a Ignorant a šílenec. Instalace se skládá z šestnácti tematických celků. Vernisáž se uskuteční v den zahájení přehlídky – ■ v pátek 3. února v 17 hodin.

Rastislav Ballek – TISO Divadlo Aréna, Bratislava sobota 4. 2. 2006, 19.00, Mahenovo divadlo

Thomas Bernhard

V RÁMCI OFF PROGRAMU Dea Loherová MODROVOUS – NADĚJE ŽEN DIVO4, Brno neděle 5. 2. 2006, 16.00, CED – Sklepní scéna Thomas Bernhard – U CÍLE Divadlo Komedie, Praha neděle 5. 2. 2006, 19.00, Reduta BESEDA S DEOU LOHEROVOU, NEJLEPŠÍ SOUČASNOU NĚMECKOU DRAMATIČKOU pondělí 6. 2. 2006, 14.30, Divadelní fakulta JAMU učebna č. 104, překladatel zajištěn Thomas Bernhard – IGNORANT A ŠÍLENEC Slovenské národní divadlo pondělí 6. 2. 2006, 19.00, Mahenovo divadlo Friedrich Schiller – ÚKLADY A LÁSKA Národní divadlo úterý 7. 2. 2006, 19.00, Mahenovo divadlo George Tabori – MŮJ BOJ Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava středa 8. 2. 2006, 16.00 a 20.00, Mahenovo divadlo (počet míst omezen – diváci budou přímo s herci na jevišti)

Světová dramatička poprvé v České republice Součástí nabitého programu TRIALOGU 2006 je i exkluzivní návštěva Dey Loherové, jedné z nejvýraznějších a nejvíce ceněných současných německých dramatiček. Dea Loherová zhlédne brněnskou přehlídku TRIALOG, zúčastní se úvodního představení nastudování jejího textu Adam Geist a především bude k dispozici všem zájemcům na veřejné diskusi, která se uskuteční 6. 2. 2006 ve 14.30 v prostorách Divadelní fakulty JAMU v učebně č. 104. Jedná se o vůbec první návštěvu Dey Loherové v České ■ republice.

Dea Loherová

aplaus

08

Mahenova činohra NDB

Jak se zkoušela Figarova svatba Mahenovo divadlo

Figarova svatba je dílem mistrovským, jednou z nejlepších komedií nejen Francie 18. století, ale celé osvícenské Evropy. Hra vznikla původně ze sázky s hrabětem Contim o druhou figarovskou komedii, která by měla stejný úspěch jako Lazebník sevillský. Beaumarchais sázku vyhrál a Figarova svatba byla úspěchem století, jenž byl ještě posílen skandály a těžkostmi spo■ jenými s uvedením na jevišti.

aplaus

Premiéra 27. ledna Mahenovo divadlo Režie: Peter Gábor j.h. V hlavních rolích: Petr Halberstadt (Hrabě Almaviva), Zuzana Slavíková (Hraběnka), Ondřej Novák (Figaro), Antonie Talacková (Zuzanka), Marika Procházková (Marcelina) Další představení: 1. a 27. února, 15. a 30. března

09

aplaus

10

Recenze

Ohlédnutí za první částí sezony očima kritiků Miro Gavran: Lásky George Washingtona česká premiéra 24. září 2005, Malá scéna Mahenova divadla …Ani ne hodinová inscenace je dialogem manželky prvního amerického prezidenta Marthy Washingtonové (Tereza Grygarová) a jeho milenky Silvie Carverové (Zuzana Ščerbová), nedlouho po prezidentově smrti… Hra se ze začátku odvíjí v pomalém tempu. Rivalky se oťukávají, navíc k sobě promlouvají většinou v pianissimu. Občas se i zazdá, že si nemají co říct. Režisér Roman Groszmann se nesnaží inscenaci vtisknout hybnější tempo… Hra má však až překvapivou gradaci a pointu…

Vladimír Čech, Hospodářské noviny, 4. 11. 2005 …Při zvláštním uchopení obou ženských figur lépe vyznívá Martha Washingtonová v podání Terezy Grygarové. Podařilo se jí překonat úvodní křečovitou stylizaci do role vlídné hostitelky a ve druhé části inscenace nabídla několik pozoruhodných pohledů do duše zrazované manželky. Grygarová odhaluje zlost, nenávist, zoufalství, ale i velmi intimní touhu ženy po láskyplném dotyku… David Kroča, Český rozhlas 3 Vltava Na jednoduché scéně …postupují představitelky obou rolí na první pohled v duchu realistické jevištní konvence. Tereza Grygarová jako Martha získává zpočátku obecenstvo věrohodně předkládanými předhůzkami, průhlednou snahou o noblesní vystupování a pochopitelnými návaly hněvu, Zuzana Ščerbová jako Silvie reaguje suverénními úsměvy s nadřazeným sebevědomím příznačným pro jakoby vítězné pocity úspěšnější z obou soupeřek. Teprve potom rozvine svůj výklad událostí a zjedná mu převahu. Žádná z nich však neprozradí své trumfy předčasně… Milan Uhde, Divadelní noviny, 1. 11. 2005 Igor Stravinskij: Příběh vojáka premiéra 1. 10. 2005, Reduta Vít Zouhar: Noci Dnem původní premiéra 1. 10. 2005, Reduta Příběh vojáka napsal Igor Stravinskij v roce 1918, ale i pro dnešního diváka je objevem. Tvůrčímu týmu

Gabriely Tardonové (dirigentka), Magdaleny Švecové (režie), Roberta Balogha (choreografie) a Zuzany Přidalové (scéna a kostýmy) se podařilo vytvořit kompaktní plnokrevné a vzrušující divadlo. Hra světel a stínů, balet i melodrama, próza i verše jsou zde v konfrontaci. Ve druhé části dostala slovo současná tvorba. Na motivy J. W. Goetha Kouzelná flétna, II. část, vytvořil skladatel Vít Zouhar pro účely znovuotevření Reduty minioperu Noci Dnem. Hudebně jde o současné a svěží dílo. Představení, které díky režijnímu, scénickému a výtvarnému pojetí mladého slovinského režiséra Rocca, je fantaskní féerií. V Redutě se dostala ke slovu tvůrčí energie, která posunula hranice tvorby a jejího vnímání. Karla Hofmannová, Rovnost, 4. 10. 2005 …Soudobá česká hudba prochází v posledních desetiletích krizí. „Bílou vránu“ v operní zatuchlosti představuje skladatel Vít Zouhar… Inscenace (Noci Dnem) je pojata jako dnes již tradiční minimalistické divadlo s významnou rolí exponované statičnosti. V Brně je v kamenném divadle možno vidět takové dílo poprvé (režie a design Rocc), a to hned v takřka vzorové podobě… Uvedení díla je významným originálním, přesto ale i divácky vděčným počinem… Národní divadlo dalo hned při svém prvním představení (v Redutě) prostor mladým tvůrcům a zajímavému repertoáru – to je třeba jednoznačně ocenit.

Jan Špaček, Mladá fronta Dnes, 7. 10. 2005 Mnohé operní inscenace se jen tváří jako hypermoderní, ve skutečnosti jim sláma čouhá z bot. Naštěstí se začíná prosazovat skupina nejmladších absolventů či skoroabsolventů uměleckých škol, a zvláště výrazná se formuje v Brně, prokazatelný to výsledek operního oddělení JAMU pod vedením prof. Aleny Vaňákové. Po taneční pantomimě Příběh vojáka následovala původní opera Víta Zouhara Noci Dnem, která je přímo programovou proklamací jedné z možných ryze současných a originálních podob operní inscenace… Tu vedl mladý slovinský absolvent JAMU Rocc v analogicky minimalistickém výtvarném i režijním gestu – vystačil s plochou jeviště pokrytou vrstvičkou písku a s otočným panelem v pozadí, za nímž nepozorovaně

aplaus

11

(do 25. listopadu 2005) nastupovaly do akce jednotlivci i skupiny. Ostře stylizované kostýmy v ostře modrých a žlutých barvách či jejich kombinacích odpovídaly výkladu postav… …Pokud tito mladíci získají v Redutě prostor, mohli bychom se záhy dočkat hodně zajímavých věcí. Josef Herman, Divadelní noviny, 18. 10. 2005 Jean-Claude Carrie`re: Terasa premiéra 14. října 2005, Reduta …Zatímco některé z českých inscenací této žánrově obtížně zařaditelné hry stavěly na výtvarné nebo i herecké nadsázce a stylizaci, vsadil režisér Zbyněk Srba nejvíce na realistické vykreslení charakterů… V jednom pařížském bytě se Madeleine rozhodne opustit Etienna. Než se dočká příjezdu svého nového přítele, s nímž je odhodlaná odjet do Benátek, začnou se kolem dít podivuhodné věci… …Živý a půvabný výkon předvádí naopak Petr Halberstadt jako rozverný a dětinský Maurice i generálsky velící Generálova žena (Jana Hlaváčková). Výborným nositelem absurdní komiky je Bedřich Výtisk, jako vlezlý Pan Astruc (také se mu podaří až do finále neprozradit pravou povahu své postavy)… Kateřina Bartošová, Lidové noviny, 27. 10. 2005 …Na rozdíl od provedení v Divadle Na zábradlí, které zdůraznilo nadnesenou, stylizovanou tvář této hry, položil režisér Zbyněk Srba důraz na realistickou polohu textu a některé scény vyložil jako silně komické s přesahem téměř k frašce. Když se například přátelé snaží odvrátit věčně zamilovaného a věčně zklamávaného Maurice od dalšího sebevražedného skoku z terasy, předvádějí své úsilí doslovně fyzicky a do detailu. Nutno uznat, že obecenstvo to přijímá vděčně a netrápí se pomyšlením, že se tím oslabuje smutný rub příběhu… …Na pěkné, přehledné scéně Jaroslava Milfajta, znázorňující módní bytový interiér éry globalizace, se hraje ve svěžím rytmu, který odpovídá době, kdy banalita splývá s podstatnými stránkami života a neštěstí se jeví jako absurdita. Milan Uhde, Divadelní noviny, 1. 11. 2005 Tisíc a jedna noc (Zahrada Šahrazád) podle překladu Felixe Tauera scénář a koncepce Martin Čičvák a Martin Kubran

premiéra 4. listopadu 2005, Mahenova činohra Po jistém čase dal o sobě opět vědět mladý režisér Martin Čičvák, když (v návaznosti na obdobnou inscenaci pražskou) v činohře ND Brno se svým týmem …nastudoval premiéru Tisíc a jedna noc. Za východisko věru neběžného dvouapůlhodinového večera posloužil proslulý monumentální soubor orientálních příběhů, do něhož během středověku postupně vcházely motivy indické, perské, irácké i egyptské. Zatímco například brněnská Polárka hraje populárního Aladina, v Mahenově divadle se …setkáváme s látkami méně známými. Jejich spojujícím prvkem je láska v mnoha podobách… Možná po příkladu řemeslných bazarových vyprávěčů vychází Čičvák z přesvědčení o nesporné obrazivé moci hudebně sdělovaného slova. Na dlouhé šikmě, pokryté umělým žlutooranžovým pouštním „pískem“, vidíme takřka jen zdobenou kovovou klec a přemísťující se kvarteto, kromě protagonistů úvodních sekvencí pak skupinky tří půvabně kostýmovaných žen a čtyř postarších, střízlivě oděných mužů… …Při letmém srovnání s Čičvákovými předchozími brněnskými inscenacemi se zdá, že u Tisíce a jedné noci nad puzením k potřebnému experimentu tentokrát převážilo umanuté pseudoartistní schválnictví… Vít Závodský, Rovnost, 14. 11. 2005 …Jako ústřední téma pro činohru NDB zvolil mladý režisér nepatřičnou lásku a vzplanutí Faidry (Tereza Grygarová) k patnáctiletému synovi jejího manžela. Faidra ovšem nefiguruje na jevišti sama. Společně s jejím osudem se odvíjí i příběh Unsalvudžudaa, půvabné a otcem střežené Al-Vardfilakmám i Ardašíra zamilovaného do obrazu princezny Hajátannufús, která však pojala k mužům velkou nedůvěru. Všechny postavy se objevují na jevišti společně a postupně se v mozaice odkrývá jejich vzájemná vášeň a láska. Hlavním dramatickým prvkem ovšem není akce, ale vyprávění, neboť každá postava na jevišti sděluje v danou chvíli publiku vlastní zážitky. Režisér Čičvák zcela úmyslně zvolil formu narace, aby donutil diváky poslouchat. Pro zpestření navíc protknul milostné příběhy hrdinů bajkami o želvách, kachnách a pávicích, navíc ve vtipném, vocebandově lahodném balení… Druhou část představení naplňuje vyprávění

aplaus

12

Recenze

Martin Sláma jako Ardašíra v Tisíci a jedné noci (Zahrada Šahrazád)

samo. V zahradě Šahrazád se setkávají čtyři muži a baví se milostnými a pohříchu košilatými historkami ze svého okolí… I přes poklidný průběh sálá představení vášní, lehkou erotikou a napětím. Musíte ovšem jeho způsob nevšedního podání přijmout a nechat se unášet fascinujícími příběhy… Simona Polcarová, Brno magazín, 24. 11. 2005 Libor Vaculík na motivy Ch. Hamptona: Úplné zatmění původní premiéra 11. 11. 2005, Reduta …Dvě hlavní postavy básníků jsou představovány jak herci – Aleš Slanina, Martin Sláma, tak tanečníky – Jan Fousek a Martin Žák. Přitom výměna interpretů v průběhu hry i jejich projev je tak dokonalá, že to zpočátku ani nepostřehnete. V dialozích slova ztrácejí schopnost výpovědi a tehdy nastupuje tanec. A říká vše, bez obalu, upřímně, s vášní i tragikou. Protagonisty doplňuje do trojúhelníku Hana Litterová v roli krásné, váš-

Foto: Jana Hallová

nivé a nic nechápající Verlainovy manželky Mathildy, která činoherní text nepotřebuje, její taneční výpověď je sama o sobě sugestivní. Dramatický spád představení vás nenechá vydechnout a přiková vás do sedadel… Karla Hofmannová, Právo, 23. 11. 2005 …Až k dokonalosti tentokrát Vaculík dovádí princip zdvojení hlavních postav… Na tanečníky choreograf klade nadstandardní požadavky psychologické kresby, zatímco oba činoherci musí být schopni přesné pohybové charakteristiky. Díky koncentrovanému nasazení všech čtyř klíčových umělců ve zdvojených rolích i díky jejich identickému líčení a maskám se často stane, že divák si není zcela jist, zda je právě na scéně tanečník, či herec. Úplné zatmění uváděné v nádherně zrekonstruovaných prostorách Reduty se vzdor svému delikátnímu námětu stalo jednoznačnou uměleckou výhrou choreografarežiséra, tanečníků a herců i celého inscenačního týmu. Saša Hrbotický, Hospodářské noviny, 18. 11. 2005

aplaus

Sergej Prokofjev: Vojna a mír premiéra 25. 11. 2005, Janáčkovo divadlo Obrovský výkon pro každé divadlo znamená monumentální dílo Sergeje Prokofjeva Vojna a mír, k jejímu uvedení je potřeba kus odvahy. Například seznam rolí obsahuje 30 sólistů, přičemž řada z nich zpívá dvě nebo tři role. Hraje se obvykle verze se 13 obrazy v trvání asi tři hodiny čistého času… Scéna výtvarníka (brněnské inscenace) Oleksiye Vakarchuka je jednoduchá a praktická pro mnoho scénických změn: portálová stěna, sloupy, chalupa, k tomu několik kousků nábytku a projekce tvoří základ scénické výpravy… Režie Mykoly Tretjaka se zabývá více akcemi četných osob, méně zdařilé již bylo ztvárnění napětí mezi účinkujícími. Velkou pochvalu si opět zaslouží sbor se sbormistrem Josefem Pančíkem. Dirigent Sergej Politikov vedl četné účinkující (sólisty, sbor a orchestr) vždy jistě. Byl to dobrý výkon. Ze sólistů podal velmi dobrý výkon barytonista Dmytro Grishyn jako Andrej. Má pěkný, kulatý a výrazný hlas, dobré legato a dobrý jevištní výkon. Dagmar Žaludková jako Nataša už dívčím rokům viditelně odrostla, její soprán je již příliš zralý a velký pro tuto roli… Její přítelkyně Soňa (Jana Štefáčková) má pěkné znělé mezzohloubky. Tenor Ivan Choupenitch jako Bezuchov zní velmi dobře, je však postižen silným vibrátem. Velmi dobře zpívali Jurij Gorbunov v roli Kutuzova a Pavel Kamas jako Napoleon… Martin Robert Botz, Der Neue Merker, 28. 11. 2005 …Sólistické obsazení na premiéře rozhodně nelze označit za špičkové. Přesto jsme slyšeli několik vynikajících výkonů. Dmytro Grišin v roli knížete Bolkonského předvedl soustředěný a technicky jistý výkon, jehož kvalitě se blížil i o něco těžkopádnější projev Dagmar Žaludkové v roli Nataši, Jana Štefáčková jako Soňa opět předvedla, že je velkou nadějí brněnské opery, má cit pro vedení fráze. Za zmínku stojí ještě podmanivý Dolochov v podání Jevhena Šokala a skvěle výrazově zvládnuté menší role kočího Balagy a maršála Berthiera (Jan Hladík). Jan Špaček, Mladá fronta Dnes, 4. 12. 2005 …Zřetelnou předností nynější brněnské verze je však hudební nastudování. Orchestr pod vedením hostujícího Sergeje Politikova je hráčsky stmelený, výrazově podle příslušného charakteru partie hned vláčný, jindy zase úderně břeskný, ve všech nuancích dokonale disponovaný (například znějící žestě znějí vskutku parádně!). Provedení dominuje tradičně skvělý brněn-

13

ský divadelní sbor, jemuž sbormistr Josef Pančík již dávno vtiskl pečeť dokonalosti. Sboristé dokonale cítí hudební směřování partitury, takže například sborová vstupní scéna hned po přestávce je nejen skvělou ukázkou precizní přípravy, ale nadto ještě pochopením smyslu pro interpretaci hutně znějícího chorálu – ovšem bez jakéhokoliv vnějškovitého patosu či okázalého přehrávání… Inscenátoři měli tentokrát mimořádné štěstí na mužské protagonisty – ti se tu sešli v ojedinělé sestavě… V roli knížete Andreje si Dmitro Grišin vede stejně dokonale jako v dalších postavách Ivan Šupenič (Pierre Bezuchov), Jurij Kruglov (generál Bennigsen), Jevhen Šokalo (Dolochov), Jakub Tolaš (generál Rajevskij), vskutku fascinující Jurij Gorbunov (polní maršál Kutuzov) a vlastně všichni ostatní – až po role periferní (s výjimkou diskutabilního zpodobení postavy Napoleona Pavlem Kamasem)… Tomáš Hejzlar, Haló noviny, 2. 12. 2005 K dvoustému výročí bitvy u Slavkova připravil operní soubor Národního divadla v Brně premiéru Prokofjevovy operní fresky Vojna a mír. Nové nastudování bylo očekáváno s nemalou zvědavostí: po šestnácti letech „po listopadu“ obrátila dramaturgie konečně pozornost k ruské opeře. …Sólisté byli až na malé výjimky velmi dobří. Exceloval zejména Dmytro Grishyn jako Andrej Bolkonskij, Jana Štefáčková jako Soňa, Ivan Choupenitch jako Pierre Bezuchov, přičemž i řada epizodnějších rolí byla obsazena příkladně. K nepominutelným kladům nutno přičíst i ztvárnění Nataši Dagmar Žaludkovou, kdy její zvučný soprán dával zapomenout, že typově ani hlasovým témbrem není tato pěvkyně zdaleka nejideálnější představitelkou mladinké dívenky. Díky jejímu celkovému procítěnému projevu jí však posluchač všechna citová vzplanutí uvěřil, takže její reakce patřila k nejsvětlejším položkám premiérového večera. Vladimír Čech, Rovnost, 29. 11. 2005 ■

aplaus

14

Janáčkova opera NDB

Ty jsi věru ze všech nejkrásnější, Jenůfa! Její pastorkyňa patří mezi nejhranější a nejoblíbenější Janáčkovy opery u nás i v zahraničí. Za více než sto let své existence byla mnohokrát uvedena na všech významných operních jevištích celého světa a v repertoáru brněnského divadla má své pevné místo. Dílo, jehož předlohou se stalo stejnojmenné realistické drama Gabriely Preissové, se může s největší pravděpodobností honosit titulem první opery zkomponované na prozaický text. Janáček drama sám upravil do podoby operního libreta, a přestože ho musel výrazně zkrátit, podařilo se mu účinek tragického příběhu z moravského venkova prohloubit. Velkou měrou k tomu také přispěl skladatelův osobitý kompoziční styl ovlivněný detailním studiem moravského folkloru a zachovávající přirozený tok lidské řeči. Dílo o Jenůfce a její maceše Kostelničce, která raději zabije Jenůfčino nemanželské dítě, než by připustila, že pastorkyni vychovala do hanby, sklidilo při premiéře v roce 1904 v divadle na Veveří velký úspěch. Cestu na světová jeviště nastoupila Její pastorkyňa o dvanáct let později, po uvedení v pražském Národním divadle roku 1916. Tam byla opera uvedena v podobě, kterou jí vtiskly retuše skladatele a dirigenta Karla Kovařovice. Nová inscenace brněnské opery navazuje hudebním nastudováním na předešlou velmi úspěšnou kopro-

dukci se Staatsoper Wien, jež se uskutečnila u příležitosti mezinárodního festivalu Janáčkovo Brno 2004. Publikum bude mít opět možnost zhlédnout dílo v podobě z roku 1908, v Janáčkově původní instrumentaci. Dirigentem inscenace bude Jaroslav Kyzlink. Režisér Zdeněk Kaloč již s brněnskou operou spolupracoval na dvou janáčkovských inscenacích, Z mrtvého domu a Káťa Kabanová, které se setkaly s velkým úspěchem v České republice i v zahraničí. Ke spolupráci byli přizváni vynikající pěvci, v roli Jenůfy se představí Natalia Ushakova, která s velkým úspěchem vystupovala v renomovaných operních domech v Evropě i v zámoří (např. Mariinské divadlo v Petrohradě, Opera ve Washingtonu, Teatro Colon v Buenos Aires, Velké divadlo v Moskvě), kde vytvořila mnoho stěžejních rolí sopránového oboru (Liu v Pucciniho Turandot, Lízu v Čajkovského Pikové dámě, Čo-Čo-San v Pucciniho Madam Butterfly, Violettu ve Verdiho Traviatě, Mařenku ve Smetanově Prodané nevěstě ad.). Premiéra Její pastorkyně se uskuteční 17. února 2006 v Janáčkově divadle.

Natalia Ushakova při zkoušce opery Její pastorkyňa

Text a foto Patricie Částková ■

aplaus

Jurij Gorbunov jako Salieri a Petr Levíček v roli W. A. Mozarta na zkoušce opery

15

Foto: Jana Hallová

Věčný „souboj“ Mozarta a Salieriho Mozart a Salieri, téma obyčejnosti a geniality. Téma ješitnosti a závisti, tak jak ve svém díle popsal Alexander Sergejevič Puškin. Svým pojetím ovlivnil pohledy lidí na vztah dvou umělců na další generace dopředu. Zaujal i Nikolaje Rimského Korsakova, a to do té míry, že se skladatel rozhodl napsat jednoaktovou operu pro dva hlasy a jednu němou roli. Světová premiéra se konala 25. 11. 1898 v soukromém petrohradském divadle. Po Vojně a míru je titul Mozart a Salieri druhou premiérou Janáčkovy opery v této sezoně. Ta se konala 22. ledna v Redutě. Dirigentem inscenace je Pavel Šnajdr, režisérem Jiří Nagy. „V našem pojetí se snažíme vyvrátit lež, kterou do divadelní historie pustil Puškin,“ říká Jiří Nagy, „když ve svém díle udělal ze Salieriho Mozartova vraha.

Domnívám se, a mnohé historické prameny to potvrzují, že tomu tak nebylo. Naše inscenace se snaží Salieriho očistit, i když ne úplně. Do opery jsem dodal postavu Osudu, která vlastně řídí veškeré cesty na jevišti. Dokonce sám Osud kápne Mozartovi jed do číše a Salieri pouze přihlíží. Jediným jeho proviněním tedy je to, že tomuto činu nezabrání.“ „Scénu jsme pojali jako ‚arénu’, kam je Salieri Osudem vhozen. Jeho úkolem je vysvětlit svou tvorbu. Dochází ke konfrontaci těžko vydřeného díla a tvorby geniální,“ vysvětluje dále režisér. „Nevzal jsem příběh jako takový a nepřenesl jsem jej doslova na jeviště. Snažím se vztah obou umělců přiblížit metaforicky a určitým tajemnem…“ Mozart horečně skládá své Requiem na popud podivného neznámého. Probírá téma se Salierim a pak

aplaus

16

Janáčkova opera NDB umírá. Druhou část večera jako „propojení“ posledních chvil velkého génia a jeho poslední skladby vytváří koncertně zpracované Requiem. Dirigentem této druhé části je Jan Štych. Opera Mozart a Salieri trvá čtyřicet minut a odehrává

Salieri Jurij Gorbunov, Osud Vladimír Mrkvička

se v Divadelním sále brněnské Reduty. Po přestávce se diváci přesouvají do slavnostního Mozartova sálu, kde ota ■ večer pokračuje skladbou Requiem. Další představení se konají 10. a 24. února.

Foto: Jana Hallová

Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta „Od Sabiny koupil jsem text k operetě komické, neměla ještě jméno žádné.“ Věta zaznamenaná ve Smetanově deníku v létě roku 1863 je počátkem historie zřejmě nejslavnější české opery, Prodané nevěsty. Po dokončení Braniborů v Čechách, opeře dějově vycházející z českých dějin, začal se Smetana poohlížet po námětu na operu komickou. Karel Sabina nesáhnul po látce z českého venkova poprvé, již v roce 1847 uveřejnil povídku Vesničané, ta však byla spíše naturalistickým vyobrazením tehdejší vesnice. O deset let později začal psát na pokračování román Věčný ženich, který se blíží duchu Prodané nevěsty, dokonce se v něm objevuje postava dohazovače kmotra Barnabáše Čamrdy, předchůdce to Kecala. Smetana do podoby libreta v průběhu kompozice mnohokráte zasáhl a výsledná podoba, v jaké se Prodaná nevěsta poprvé představila v květnu 1866 v Prozatímním divadle v Praze, vycházela z francouzské opery comique. Opera měla dvě jed-

nání a hudební čísla byla prokládána prózou. Než spatřila světlo světa Prodaná nevěsta, tak jak ji známe dnes, trvalo ještě čtyři roky a teprve čtvrtá verze z roku 1870 se stala konečnou. Moravské země, a tedy i Brno, měly možnost zhlédnout Prodanou nevěstu zásluhou Jana Pištěka, ředitele kočovné divadelní společnosti, který ji provedl v říjnu 1879 v dvoraně Besedního domu za velkého zájmu obecenstva. Když bylo v roce 1884 otevřeno stálé české divadlo, Prodaná nevěsta se stala trvalou součástí jeho repertoáru a počet inscenací dnes již překračuje úctyhodné číslo třicet. Nové nastudování, jehož premiéra se uskuteční 24. března 2006, bude dílem dirigenta Petra Vronského a režiséra Ondřeje Havelky. V hlavních rolích se představí přední pěvci Janáčkovy opery i hosté – např. Daniela Straková-Šedrlová, Eva Dřízgová-Jirušová a Pavla Vykopalová (Mařenka), Aleš Briscein, Milan Vlček a Jaromír Novotný (Jeník), Richard Novák a Michal Grubal (Kecal). Patricie Částková ■

aplaus

17

Balet NDB

Stanislav Fečo odpočívá i na diskotékách V září letošní sezony nastoupil jako sólista do baletu NDB Stanislav Fečo. Tanečník, který ztvárnil řadu rolí na zahraničních i českých jevištích. Vzdělání získával např. na Taneční konzervatoři v Praze, v Pailluca Schule v Drážďanech, na Akademii tance v Kolíně nad Rýnem, v Kirov baletu v Petrohradě. Působil mimo jiné v pražském Národním divadle, v Akademickém divadle opery a baletu Musorgského v Petrohradě, ve Státním baletu Ruska v Moskvě, v New Classical Balletu v Itálii. Za své umělecké výkony získal cenu Pushkin Legacy Ballet Award, kterou mu udělila americká nadace Puškinova odkazu za skvělé ztvárnění role Oněgina ve stejnojmenném baletu. Dále získal cenu Phillip Morris Ballet Flower Award za rok 1998 pro nejlepšího baletního umělce ČR, v roce 1993 Prize of Nureyev a další. Poprvé se jako sólista NDB, do té doby zde v inscenacích hostoval, představil v prosincovém představení Bajadéry. Bohužel nepobyl na jevišti dlouho. Během prvního jednání se vážně poranil. Došlo k přetržení Achillovy šlachy na pravé noze.

• Po představení Bajadéry se hodně diváků ptalo na váš zdravotní stav a přeje vám rychlé uzdravení. Jak to s vámi momentálně vypadá? Nejprve bych chtěl tímto způsobem všem těm, kdo mi projevili podporu, poděkovat. Děkuji za všechny ty vzkazy a e-maily, v nichž mi diváci přáli brzké uzdravení. Strašně moc mě to potěšilo a podrželo. Nejvíc mě mrzelo, že jsem si to představení nemohl protančit až do konce. Byla to má premiéra a na tuhle roli jsem se vlastně celou kariéru těšil. Podstoupil jsem operaci na sportovním oddělení nemocnice na Bulovce v Praze a do konce ledna budu mít sádrul Pak mě čekají dlouhé měsíce rehabilitačních cvičení. • Přetržení Achillovy šlachy je asi velmi bolestivé a určitě bude vyžadovat dlouhou dobu na léčení a následnou rekonvalescenci... Možná to někoho překvapí, ale tohle zranění není bolestivé tak, jak by někdo předpokládal. Zrovna tak asi bude znít pro někoho neuvěřitelně, že se mi úplně stejné zranění stalo již podruhé, ovšem na druhé noze. Vlastně jsem teprve poslední dobou cítil, že se po tom prvním zranění, které jsem si přivodil v Bostonském baletu při tréninku před dvěma lety, vracím do své bývalé formy. Trvalo mi v podstatě rok, než jsem se vrátil na jeviště. Bylo to zrovna v Brně na premiéře baletu Korzár v dubnu minulého roku.

• Jak jste se ocitl v Bostonském baletu? Zrovna měli takové úrazové období a v podstatě jim tam zkolabovali skoro všichni hlavní tanečníci. Já jsem předtím v září byl na nejprestižnější gala přehlídce v Montrealu a tam mě šéf Bostonu viděl. Napsal jsem jim, že bych měl zájem se jim ukázat. A on mi odepsal, že mě vlastně zná a ať přijedu. Do Bostonu jsem odjel v lednu a šéf tamějšího baletu mi říkal, že se jedná o formalitu, ale ať se jim ukážu. A hned při prvním tréninku strašná rána. Praskla mi achillovka na levé noze… • To je teda pech… Pochopil jsem, že mé účinkování v Bostonu nebude. (smích) • Jste velmi aktivní člověk. Jak odpočíváte? Myslím si, že odpočívám jako většina aktivních lidí. Mezi odpočinek ale řadím i každodenní návštěvu posilovny, rád si zacvičím jógu, zajdu si zaplavat nebo se vypotit do sauny a na masáž. Problém je v tom, že bychom tohle všechno měli mít jako tanečníci k dispozici na vrcholové úrovni v divadle, tak jako je tomu téměř všude ve velkých divadlech. Bohužel v Národním divadle v Brně nemají tanečníci ani doktora, který by byl přítomen na představení, a o odborném masérovi či fyzioterapeutovi ani nemluvě. Asi je to opět ten případ, kdy se šetří na nesprávném místě. Jinak hodně času také trávím prací na počítači, vytvářením webových stránek. Hodně čtu, zajdu na diskotéku a také jsem velký sportovní fanda. Vlastně díky mému zranění budu moci sledovat celou zimní olympiádu. Už se na to moc těším.

aplaus

18

Balet NDB • Vy opravdu chodíte na diskotéky? Ano. Vyřádím se tam. Mám docela rád techno, house. Člověk se dostane do jiné dimenze, do protipólu ke klasické hudbě. Tančením ze sebe setřepu stres. Musím říct, že jsem s tím začal nedávno, tak čtyři roky zpět. Bylo to v Londýně, kdy mě známí vzali na diskotéku. • Říkáte, že zázemí pro tanečníky je ve většině velkých divadel lepší. To platí i pro Českou republiku? Ne. Není to ani v dalších divadlech u nás, tedy tam, kde jsem hostoval. Výjimkou je ND v Praze. Tam mají fyzioterapeuta, dvě místnosti s výřivkami… Není to taky úplný ideál, ale přeci jen tam člověk může dennodenně zajít. Když mě něco bolelo, tak mi kromě masírování odborník naordinoval nějakou fyzioterapii třeba proudem nebo speciální výřivky. Díky tomu jsem asi taky tehdy neměl tolik úrazů. • A jak to vypadá ve světě, třeba u sousedů? V Bratislavě nevím přesně, ale mají tam fyzioterapeuta, který je přítomen na každém představení, a když jsem tam třeba během představení dostal křeč, tak okamžitě ke mně v zákulisí přiběhl, měl s sebou základní pomoc. Takže když si někdo například zvrtne kotník, narazí palec, hned mu to ošetří, aby mohl tančit dál. Jednou se mi stalo, že mě chytla při pas de deux křeč, během dámské variace mi v zákulisí pomohl a já jsem mohl bez problémů pokračovat. Diváci samozřejmě nevidí, co se občas za těmi kulisami odehrává. Jednou mě chytla křeč zároveň do stehna i lýtka při pas de deux s černou labutí v Labutím jezeře. Stalo se to ve Státní opeře při brněnské inscenaci. Ani nevím, jak jsem variaci dotančil, odběhl jsem do zákulisí, tam jsem sebou třískl a nikde nikdo, kdo by mohl pomoci. Nějak jsem si to rozmasíroval, oklepal se a šel na scénu. Myslím si, že je škoda, že chybí aktuální pomoc od odborníka. Tanečník by měl mít nejen první pomoc, ale také následnou stabilní spolupráci s odborníky. • Jak snášíte to, že jste teď musel vaše plány pozastavit? Nadšený z toho samozřejmě nejsem, ale opět se jen potvrdilo, že nikdo není nezranitelný a všechno se to beze mě obejde. Jen mě mrzí, že mi utekla spousta zajímavých zájezdů a představení, na něž jsem se moc těšil, a místo toho teď sedím doma. • Vy nejen tančíte, ale zároveň tuším studujete. I tady vám asi zranění zkomplikovalo situaci. Jak?

Stanislav Fečo jako Eugen Oněgin

Foto: archiv umělce

Studuji ve druhém ročníku na Akademii ruského baletu A. Vaganovové v Petrohradu obor choreografie. Jelikož teď nemůžu cestovat, nemohl jsem dokončit zimní semestr, ale vedení akademie mi velice vyšlo vstříc a domluvili jsme se na jiné termíny zkoušek.

• V brněnském baletu působíte od začátku sezony jako sólista. Dá se dopředu třeba jen naznačit, co se týká zdraví, nelze nikdy s určitostí říct, kdy by vás mohli diváci vidět na jevišti? To opravdu nedokážu odhadnout. S jistotou ale mohu říct, že do konce sezony se na jevišti určitě neobjevím, a myslím, že není zatím ani jasná situace o mém dalším působení v souboru NDB. Čekají mě dlouhé měsíce rehabilitace a potom se uvidí. • Jako asistent choreografie jste asi již mnohokráte musel řešit takovou situaci – zástup za zraněného sólistu. Vnímáte tuto pozici stejně jako asistent a stejně jako člověk, kterého zranění postihne?

aplaus

Stanislav Fečo jako Korzár s Martinem Žákem ve stejnojmenném baletu NDB

19


Samozřejmě jsem se s tím setkal mnohokrát a je to vždy moc nepříjemná záležitost. Je to pocit bezmocnosti, protože nemůžete svému kolegovi nijak pomoci, maximálně dobrým slovem a podpořit ho morálně. Když je člověk na místě zraněného, nic kolem nevnímáte. V hlavě se vám honí myšlenky o konci kariéry, marnosti a tak. Určitě je ale milejší, když někdo projeví účast a řekne pár dobrých slov. Už horší je vidět neúčast svých kolegů nebo dokonce i záblesk radosti v očích. I to má v našem řevnivém prostředí bohužel místo.

Stanislav Fečo a Julia Machalina na World Stars Gala v Soulu Foto: archiv umělce

• Máte nějakou radu pro lidi, které postihne dlouhodobé zdravotní vyřazení z profesionálního procesu a kteří se s tím případně velmi špatně vyrovnávají? Každý si musí najít svou cestu. Já se určitě hned tak nevzdám a zkusím se ještě na jeviště vrátit. Když to ale nepůjde, jsem vnitřně v klidu, protože vím, že jsem toho už dokázal možná i víc, než jsem si na začátku své kariéry vůbec dokázal představit, a vím, že mě baví práce s mladými tanečníky i s dětmi a u svého „životního“ koníčka setrvám, ať už v úloze pedagoga či choota ■ reografa.

aplaus

20

Balet NDB

Sylvie – současně romantický balet Jak tráví sólisté baletu čas před a po premiéře? Richard Kročil, představitel Aminta ČAS BEZPROSTŘEDNĚ PO PREMIÉŘE: Ze všeho nejdříve jsem hledal rodiče, kteří za mnou přijeli. V hlavě jsem měl chaos, lidé mi gratulovali a dávali dárky, za což jim moc děkuji. Věděl jsem, že bych si měl pospíšit, protože musíme na raut, zároveň jsem si potřeboval protáhnout tělo a namasírovat nohy, abych druhý den vůbec vstal. Přiznám se, že jsem byl unavený, hladový a bolavý. Domů jsem se dostal až po půlnoci. Nejdříve jsem všechny darované kytičky uspořádal, aby nezvadly, dárky jsem si uložil, osprchoval se, namasíroval a protáhl. Něco jsem i uvařil a do postele jsem se dostal až kolem čtvrté. Ráno jsem utíkal do divadla. Dopoledne jsme zkoušeli Bajadéru.

Karel Audy, představitel Amora DEN PREMIÉRY: Předně jsem se pořádně vyspal. V den prvního uvedení inscenace máme premiérové volno, takže jsem toho využil a vstával jsem až kolem desáté, abych měl dostatek energie. Pak jsem si udělal malou snídani a kolem třetí lehký oběd. V divadle jsem byl už ve tři čtvrtě na pět.

aplaus

Premiéra 13. 1. 2006

Trpíte nervozitou? Snažím se vždycky pořádně zkoncentrovat, protože jinak bych na jevišti nepodal pořádný výkon. Takže se musím soustředit a nemyslet na trému. ČAS PO PREMIÉŘE: Měl jsem radost, že už to máme za sebou, že se to povedlo, že se to divákům líbilo, a doufám, že se jim to bude líbit i nadále.

Lenka Čechová, představitelka Sylvie ČAS PO PREMIÉŘE, TEDY SOBOTA: Moc jsem si neodpočinula, protože jsme hned dopoledne měli zkoušku. Ale teď odpoledne si na chvilku asi lehnu a večer chci jít na druhou premiéru Sylvie. To bude vlastně taky relaxace. A co v pátek, před premiérou, byla jste nervózní? Ani ne. Spíš jsem se už těšila. Nervózní jsem byla celý generálkový týden. V pátek jsem měla sraz s kamarádkami a šly jsme ven do přírody, pak jsem odpočívala. A pocity bezprostředně po premiéře? Mrzelo mě, že mi v první části hodně klouzaly piškoty, a já se bála, že spadnu. Ale jinak jsem se po premiéře ■ cítila docela dobře.

21

aplaus

22

Balet NDB

Sylvie – současně romantický balet

aplaus

Druhá premiéra 14. 1. 2006

Sylvie – Helena Hoskovcová Amor – Petr Kondler Venuše – Eva Šeneklová

Jan Fousek, představitel Aminta NEDĚLE PO SOBOTNÍ PREMIÉŘE: Zkoušel jsem Úplné zatmění, jehož reprízu uvedeme 18. ledna. Ale zkoušku jsme měli odpoledne, takže jsem celé dopoledne prospal. Po premiéře to na člověka docela padne. V sobotu v den premiéry jsem byl slavit tetiny narozeniny. Pokud si někdo představuje, že jsem hodoval, pak je na omylu. Spíše jsem se na oslavách účastnil. Myšlenkami jsem byl u Sylvie. Snažím se na premiéru moc nemyslet, abych neměl trému, i když trémista nejsem, ale ono to stejně nejde. Člověk si inscenaci ■ pořád nějak promítá v hlavě.

Foto na stranách 20 až 23: Luděk Svítil

23

aplaus

24

Výročí Blahopřejeme Významné životní jubileum, 70 let, oslavuje 27. 2. KAREL JANEČKA, český tanečník a baletní pedagog, člen Národního (dříve Státního) divadla v Brně v letech 1953–1955, 1958–1963, 1966 až dosud. Narodil se v Brně a jeho cesta k baletnímu umění nebyla přímočará. Studium tance začal až v osmnácti letech a jeho touha stát se profesionálním tanečníkem ho vedla k tomu, že se přihlásil do dvouměsíčního tréninku ke konkurzu do baletního sboru. Jeho mimořádný talent a fyzické dispozice způsobily, že byl přijat jako elév. Po třech letech nastoupil vojenskou službu a po jejím ukončení se stal opět členem brněnského baletního souboru. První titulní rolí byl Honza z Pohádky o Honzovi O. Nedbala a výrazný Gert z baletu K. Karajeva Cesta Hromu. Karel Janečka měl vynikající schopnosti k vytvoření baletních rolí moderního charakteru v inscenacích, které se v šedesátých letech objevovaly na repertoáru baletního souboru. Vytvořil v té době znamenité role, které se vyznačovaly precizním nastudováním, vynikající technikou skokových variací, výrazným projevem a proniknutím do psychologie postavy. Byla to zejména role Othella ve stejnojmenném baletu J. Hanuše, Rybář v Baladě o námořníku Z. Křížka, Loupežník v Milé sedmi loupežníků M. Vacka, Andrij v Janáčkově Tarasu Bulbovi a zvláště Letec v Bukového Hirošimě, kterým se zapsal do historie baletního umění. Na brněnské scéně tančil také Prince ve Spící krasavici Petra Iljiče Čajkovského a další náročné postavy. Působil i v nově založeném Studiu Balet Praha, který účinkoval často na zahraničních scénách, a největší úspěch měl vždy balet Hirošima. Po návratu do Brna se věnoval také pedagogické činnosti, nejprve na brněnské konzervatoři a poté jako baletní mistr a taneční pedagog v baletním souboru Národního divadla v Brně, kde působí dodnes.

Baletní soubor NDB věnuje k životnímu jubileu Karlovi Janečkovi představení Ivan Hrozný 27. února v Janáčkově divadle. Životní jubileum, 75 let, 12. 2. slaví MIROSLAV VÝLET, český herec, sólista Zpěvohry Národního (dříve Státního) divadla v Brně od roku 1970–1999. Narodil se v Hodoníně, spolupracoval s ochotnickými soubory, studoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně herectví a zdokonalil se ve zpěvu. Absolvoval v roce 1954 rolí Arnulfa v Molie`rově Škole žen a nastoupil svoje první angažmá do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Vzhledem k Výletově zájmu o hudební divadlo angažoval jej tehdejší šéf ostravské zpěvohry do ostravského souboru, kde hrál rovněž v činohře. Po dvou letech přešel do Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo v Brně), kde s úspěchem vytvořil postavu Lupina v Drdových Dalskabátech, a pak zakotvil v novém typu divadla, kterým se v roce 1960 stalo Večerní Brno, kde působil deset let a stal se jednou z předních posil tohoto satirického divadla. Vzpomeňme jeho výtečné kreace v satirické revui M. Skály a Z. Petra Pozor, hodný pes, v roli Božidara Klaksona, či Polonia v komedii Drak je drak M. Skály, V. Fuxe a V. Pantůčka. Na konci šedesátých let přechází i s dalšími kolegy do Zpěvohry tehdejšího Státního divadla v Brně a stává se jedním z nejzaměstnávanějších sólistů. V každé roli přesvědčil svým plnokrevným herectvím, komediálností a pohybovou kulturou. Zhostil se znamenitě postavy Jammerwiela z Tylovy Fidlovačky, strýce Jindřicha v Burkhardově Ohňostroji, Menelaa v Offenbachově Krásné Heleně, popeláře Alfréda Doolittla v My Fair Lady nebo císaře Františka Josefa v operetě U bílého koníčka R. Benatzkeho, Kaprála ve Slovácké princezně a Dominika v Děvčeti z předměstí od Rudolfa Piskáčka a mnoha dalších. Miroslav Výlet účinkoval také v operním souboru, kde se představil v roli Ladase v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů.

aplaus

Před lety… Před sto lety, 5. 2. 1906, se v Praze narodil BOHUŠ ZÁHORSKÝ, český herec, člen Národního divadla v Brně v letech 1929–1931. Studoval dramatické oddělení Státní hudební konzervatoře v Praze a již během studia hrál pod vedením dvacetiletého režiséra Jiřího Frejky v představeních na tzv. Zkušební scény, mimo jiné i v první verzi pozdější inscenace Osvobozeného divadla Cirkus Dandin. Byl angažován v různých divadelních souborech avantgardy dvacátých let a pracoval pod vedením jejich významných režisérů. Z těchto zkušeností si osvojil schopnost přesně vystihnout a realizovat v herecké tvorbě režijní koncepci představení, ansámblové pojetí herectví a mimořádnou tvárnost hlasu a pohybu. V roce 1929 odešel po rozpadu první fáze pražské divadelní avantgardy za E. F. Burianem a J. Honzlem do Zemského divadla v Brně. Pokračoval v představeních Burianova Studia, po jeho rozpadu na konci roku 1929 přešel na hlavní scénu, kde začal hrát ve hrách světových a českých autorů (J. Hilbert, F. Šrámek, J. K. Tyl, A. P. Čechov). Svou brněnskou éru završil Heurtebisem v Honzlově inscenaci Cocteauova Orfea. Na brněnském jevišti vyzrál Bohuš Záhorský v osobitého umělce. Po odchodu z Brna působil na několika pražských scénách a v roce 1946 byl angažován do Národního divadla. Hrál také v řadě filmů a televizních inscenací a stal se jedním z největších českých herců své doby. Před 40 lety, 27. 2. 1966, zemřel v Brně RUDOLF WALTER, činoherní, operní a operetní herec a režisér, dramaturg a pedagog, člen Národního divadla v Brně v letech 1912–1938. Narodil se 22. 3. 1894 v Dačicích na Moravě. Měl dobré rodinné zázemí – jeho matka byla zpěvačka Olga Demartiniová, u které se učil zpěv a hru na klavír, herecké základy mu dal Jaroslav Pulda. Po maturitě nastoupil jako osmnáctiletý do angažmá v NDB. Jeho vzorem byl tehdy Eduard Vojan. V sezoně 1915–1916 působil v souboru Sdružených divadelních společností východočeských jako činoherní, operní i operetní herec a zpěvák. Zde

25

také vytvořil postavu Jana Skalníka ve Šrámkově Létě. Po návratu na brněnskou scénu účinkoval v činohře, operetě i opeře. Jeho první činoherní režií byla v roce 1918 inscenace hry A. Fischerové-Kučerové Vesnin hřích, první významnou režií byl Shakespearův Večer tříkrálový, první operní režií pak provedení Komediantů R. Leoncavalla. V srpnu 1919 zahájila česká opera v jeho režii Janáčkovou Její pastorkyní svoje působení na scéně městského divadla Na hradbách. V druhé polovině 20. let stál v čele brněnské činohry. Pro neshody s J. Honzlem a E. F. Burianem ustoupil do pozadí a věnoval se operní režii, zpět se vrátil jako šéf. Roku 1938 se rozhodl věnovat výhradně pedagogickému působení na konzervatoři. Na jeviště brněnské činohry se vrátil až při oslavě svých 60. narozenin v roce 1954 jako Petr Dubský v Našich furiantech. Rudolf Walter byl všestranným divadelním umělcem. Jako první z brněnských režisérů si uvědomil význam scénické hudby jako jedné z důležitých složek inscenace. Často se ujal také výtvarného řešení a jeho doménou byla náznaková scéna. Od herců žádal promyšlený herecký projev a dbal na důslednou souhru souboru. Velké zásluhy má Rudolf Walter o rozvoj uměleckého přednesu, zvláště melodramů. Vytvořil také zajímavá původní literární a dramatická díla. Spolupracoval rovněž s brněnskou rozhlasovou stanicí od jejího vzniku v roce 1925, např. jeho režie rozhlasové inscenace Ibsenova Peer Gynta, kde vytvořil titulní roli. Účinkoval také ve filmu.

Odešli… Ve věku 57 let zemřel 20. 12. 2005 po dlouhé těžké nemoci flétnista Pavel Sisr, člen NDB, kde působil 36 let. Nejprve byl členem zpěvoherního orchestru, pak hrál v orchestru operním. Byl zaníceným hudebníkem a výborným kolegou. Zastával také funkci inspektora orchestru. V prosincovém čísle Aplausu jsme blahopřáli k významnému výročí přednímu českému opernímu pěvci Jaroslavu Součkovi, který působil ve svazku brněnské opery v letech 1962–1979. Po Vánocích jsme s Jaroslavem Součkem telefonicky hovořili, těšil se na setkání s kolegy, přáteli a příznivci operního umění, které se mělo konat 8. 1. 2006 v Redutě. K setkání již nedošlo. Jaroslav Souček náhle zemřel 2. 1. 2006 ve věku 70 let. Jeho blízcí kolegové na něj zavzpomínají 19. března v salonku Reduty od 17 hodin. Připravila Eva Šlapanská, foto archiv ■

aplaus

26

Program NDB – únor 2006 Janáčkovo divadlo 1. st 19.00–21.25

Adolphe Charles Adam / Vasilij Medveděv KORZÁR romantický balet

4. so 18.00–21.00

Giuseppe Verdi MAŠKARNÍ PLES opera

7. út 19.00–21.10

Sergej Prokofjev / Libor Vaculík IVAN HROZNÝ taneční drama

8. st 19.00–22.00

Antonín Dvořák JAKOBÍN opera

9. čt 19.00–22.00

Antonín Dvořák RUSALKA opera

sk. U

14. út 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

sk. S

17. pá 19.00–21.45

Leoš Janáček JEJÍ PASTORKYŇA opera

PREMIÉRA sk. JD premiéra

18. so 19.00–21.45


sk. E

19. ne 19.00

Zahájení projektu Ruská kultura v ČR 2006 BALET – GALA

21. út 19.00–22.00


22. st 19.00–21.00

Léo Delibes / Bronislav Roznos SYLVIE současně romantický balet

23. čt 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

24. pá 19.30


25. so 19.00–21.40

Giuseppe Verdi LA TRAVIATA opera

26. ne 17.00–19.45


27. po 19.00–21.10

Sergej Prokofjev / Libor Vaculík IVAN HROZNÝ taneční drama Představení k životnímu jubileu Karla Janečka

sk. B/1, B/2

sk. PS/1, PS/2

sk. C

Předposlední uvedení

aplaus

27

Mahenovo divadlo 1. st 17.00–19.30

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

sk. OP

2. čt 19.00–21.15

Martin Kubran a Martin Čičvák TISÍC A JEDNA NOC (ZAHRADA ŠAHRAZÁD) činohra

3. pá 19.00–20.50

Národní divadlo v Brně Dea Loherová ADAM GEIST

TRIALOG 2006

4. so 19.00

Divadlo Aréna, Bratislava Rastislav Ballek TISO

TRIALOG 2006

6. po 19.00

Slovenské národné divadlo, Bratislava Thomas Bernhard IGNORANT A ŠÍLENEC

TRIALOG 2006

7. út 19.00

Národní divadlo, Praha Friedrich Schiller ÚKLADY A LÁSKA

TRIALOG 2006

8. st 16.00 20.00

Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava George Tabori MŮJ BOJ

TRIALOG 2006

10. pá 19.00–21.30

Petr Malásek / Libor Vaculík EDITH, VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ taneční muzikál

11. so 17.00–18.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka pro děti od šesti let a dospělé

12. ne 17.00–20.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC činohra

14. út 18.00–20.15


15. st 19.00–21.30

Petr Malásek / Libor Vaculík EDITH, VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ taneční muzikál

16. čt 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI detektivní hra

Cena diváka 2004

17. pá 19.00–21.20


Cena diváka 2004

18. so 18.00–20.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie

20. po 18.00–20.30

Alois Jirásek LUCERNA pohádková hra

sk. Dárek 2006/2 Pro diváky starší patnácti let

NAPOSLEDY

sk. RP sk. F

sk. SP Pro diváky starší patnácti let

aplaus

28

Program NDB – únor 2006 21. út 19.00–21.20

Alois a Vilém Mrštíkové MARYŠA činohra

22.st 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY činohra

23. čt 19.00–21.40

Friedrich von Flotow MARTA opera

24. pá 19.00–21.00

Henrik Ibsen – J. A. Pitínský ROSMERSHOLM drama

25. so 18.00–19.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka pro děti starší šesti let a dospělé

27. po 19.00–21.30


28. út 17.00–19.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN komedie

sk. A/1 sk. BČ

sk. Dárek 2006/1 sk. KO

Malá scéna Mahenova divadla 4. so 16.00

Švandovo divadlo, Praha Dea Loherová KLÁŘINY VZTAHY

TRIALOG 2006

5. ne 16.00

Divo4, Brno TRIALOG 2006 Dea Loherová MODROVOUS – NADĚJE ŽEN Představení se hraje na Sklepní scéně CED

13. po 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA činohra

18. so 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA pohádka pro děti od pěti let

21. út 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA činohra

25. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA pohádka pro děti od tří let

Divadlo Reduta 1. st 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI činohra

2. čt 17.00

Koncert laureátů klavírní soutěže AMADEUS

4. so 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA absurdní komedie

ZAKOUPENO

5. ne 19.00

Divadlo Komedie, Praha Thomas Bernhard U CÍLE

TRIALOG 2006

aplaus

10. pá 19.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera – Divadelní sál Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert – Mozartův slavnostní sál

13. po 19.00–21.00


16. čt 19.00

Divadlo Ungelt Praha: Edward Albee HRA O MANŽELSTVÍ činohra

19. ne 19.00–21.20

Patrick Marber NA DOTEK činohra

20. po 19.00–21.45

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA opera

22. st 19.00

MOZARTOVY KLAVÍRNÍ SONÁTY – Jan Jiraský (klavír) První ucelené provedení všech Mozartových sonát v ČR jedním interpretem. První ze čtyř koncertů – Mozartův slavnostní sál

23. čt 19.00–21.00


24. pá 19.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera – Divadelní sál Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert – Mozartův slavnostní sál

25. so 19.00

Divadelní soubor Jana Honsy Karolinka DOMA Současné drama o tom, co je to doma, o hledání sama sebe, o pospolitosti a kořenech

26. ne 19.30

NEKOMPROMISNĚ (Talk show L. X. Veselého)

27. po 19.00–20.20


28. út 19.00

Divadlo Radka Brzobohatého: Miroslav Horníček a Pavel Dostál DVA NA SMETIŠTI činohra

29

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Předprodej vstupenek denně od 8.00 do 17.30 h., v sobotu od 9.00 do 12.00 h. v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, v Redutě po až pá od 10.00 do 14.00 h. a hodinu před představením v pokladnách divadel. Telefonní ústředna 542 158 111, informace 841 113 355, www.ndbrno.cz, e-mail: [email protected]

aplaus

30

Program NDB – březen 2006 Janáčkovo divadlo 1. st 19.00–22.00

Georges Bizet CARMEN opera

2. čt 11.00–13.00

Engelbert Humperdinck PERNÍKOVÁ CHALOUPKA opera

3. pá 19.00–21.45


4. so 18.00–21.00


5. ne 18.00

KLUB PŘÁTEL OPERY A BALETU

7. út 19.00–21.00

Adolphe Charles Adam / Jiří Blažek GISELLE romantický balet

9. čt 19.30


10. pá 19.30


11. so 18.00–20.00

Engelbert Humperdinck PERNÍKOVÁ CHALOUPKA opera

12. ne 17.00–19.00

Adolphe Charles Adam / Jiří Blažek GISELLE romantický balet Představení k životnímu jubileu Věry Vágnerové

14. út 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

15. st 19.00–22.00

Antonín Dvořák RUSALKA opera

16. čt 19.00–21.45


17. pá 19.00–21.15

Ludwig Minkus / Jaroslav Slavický BAJADÉRA klasický balet

18. so 19.00–22.00

Giuseppe Verdi AIDA opera

19. ne 19.00

KONCERT TANEČNÍ KONZERVATOŘE BRNO

24. pá 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA opera

PREMIÉRA sk. JD premiéra

25. so 19.00–22.00


sk. E

NAPOSLEDY

sk. A/1, A/2

sk. F

sk. T sk. B/1, B/2

aplaus

29. st 19.00–22.00


30. čt 19.00–21.40

Arrigo Boito MEFISTOFELE opera

31. pá 19.00–22.00

Antonín Dvořák JAKOBÍN opera

31

sk. Dárek 2006/1, Dárek 2006/2

Mahenovo divadlo 1. st 19.00–21.20


2. čt 18.00–20.15

Carlo Goldoni TREPERENDY činohra

3. pá 10.00–12.15

Carlo Goldoni TREPERENDY činohra

4. so 18.00–19.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka pro děti od šesti let a dospělé

8. st 19.00–21.20


9. čt 19.00–21.40


10. pá 19.00–21.20


sk. OČ Cena diváka 2004

11. so 19.00–21.20


Cena diváka 2004

13. po 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY činohra

14. út 19.00–21.15


15. st 19.00–21.30


16. čt 19.00–21.20


17. pá 18.00–20.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

18. so 18.00–19.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka pro děti starší šesti let a dospělé

20. po 19.00–21.40


21. út 19.00–21.30


sk. Dárek 2006/2

Pro diváky starší 15 let

aplaus

32

Program NDB – březen 2006 22. st 10.00–12.30


23. čt 19.00–21.20


24. pá 19.00–21.20


25. so 19.00–21.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

28. út 19.00–22.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC činohra

29. st 19.00–21.20

Alois a Vilém Mrštíkové MARYŠA činohra

30. čt 19.00


31. pá 19.00

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

Malá scéna Mahenova divadla 4. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

6. po 10.00–11.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

11. so 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA

16. čt 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA

18. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

25. so 15.00–16.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

Divadlo Reduta 3. pá 19.00–20.20


7. út 16.30 19.00

Naivní divadlo Liberec Iva Peřinová KRÁSNÝ NADHASIČ aneb POŽÁR NÁRODNÍHO DIVADLA

8. st 19.00–21.45


sk. PS/2

PREMIÉRA sk. MD premiéra

aplaus

9. čt 19.00–21.00


11. so 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně činoherní drama

13. po 19.00–21.20

Patrick Marber NA DOTEK činohra

18. so 19.00–20.20


19. ne 17.00

VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA SOUČKA (Komorní sál)

19. ne 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně činoherní drama

20. po 19.00–21.00


21. út 19.00

Divadlo Ungelt Praha RÁNO, KDYŽ VSTÁVÁM… Jevištní causerie Marty Kubišové, Chantal Poulain a Milana Heina MOZARTOVY KLAVÍRNÍ SONÁTY – Jan Jiraský (klavír) První ucelené provedení všech Mozartových sonát v ČR jedním interpretem. Druhý ze čtyř koncertů – Mozartův slavnostní sál

22. st 19.00 26. ne 19.30

NEKOMPROMISNĚ (Talk show L. X. Veselého)

27. po 19.00–21.00


28. út 19.00–21.45


33



ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Předprodej vstupenek denně od 8.00 do 17.30 h., v sobotu od 9.00 do 12.00 h. v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, v Redutě po až pá od 10.00 do 14.00 h. a hodinu před představením v pokladnách divadel. Telefonní ústředna 542 158 111, informace 841 113 355, www.ndbrno.cz, e-mail: [email protected]

aplaus

34

Zprávičky

Odešla Helena Trýbová V den svých 81. narozenin, 23. 12. 2005, zemřela Helena Trýbová, emeritní členka činohry NDB v letech 1967–1991. Narodila se v Ostravě, jejím domovem se stalo Brno, kde studovala konzervatoř, kterou dokončila v roce 1948 v Praze. Po roce 1945 účinkovala v avantgardním brněnském divadle Křesadlo, kde zastávala i funkci správního ředitele. Působila v Horáckém divadle, Městském divadle v Olomouci, v Beskydském divadle v Ostravě a od roku 1955 se stala členkou tehdejšího Divadla bratří Mrštíků (dnes MDB). V tomto uměleckém svazku hrála plných 12 sezon a stala se jednou z jeho hereckých opor. Vzpomeňme např. na její půvabnou Natašu v Čechovových Třech sestrách, Matyldu von Zahn z Dürrenmatových Fyziků. „Hrála jsem hodně. Vzpomínám na Alžbětu z Hekubu, Fanku v Loupežníkovi a různé komindy. Nepamatuji se, že bych mívala pocit studu na jevišti. Prostě jsem do toho skočila a bylo to fajn,“ říkala Helena Trýbová. Do činoherního souboru tehdejšího Státního divadla v Brně přichází v roce 1967 jako osobitá herečka, vyznačující se interpretací rozmanitých dramatických a komediálních postav domácího i světového repertoáru. Na jevišti Mahenova divadla poprvé vystoupila 13. 10. 1967 v Kaločově úpravě Aristofanovy komedie Ženský sněm, kde hrála Praxadoru. Následovaly: skvělá Hekuba v Euripidových Trójankách, vdova Kukuškinová v komedii A. N. Ostrovského Výnosné místo, baronka z Kratihájů ve zdramatizovaných Zvonokosech, Belzebub v Drdových Hrátkách s čertem… Nesmíme opomenout titulní roli v Brucknerově hře Alžběta Anglická, kde kritika ocenila její výkon takto: „…v podání Heleny Trýbové uzrává postupně z laškující královny ve zlomenou ženu, osamělou, opuštěnou, oceňujíc na hereččině výkonu zejména jednoduchost, uvolněnost, uměřenou vznosnost.“ Helena Trýbová se svým osobitým herectvím podílela na formování brněnského divadelnictví a zařadila se do galerie nezapomenutelPřipravila Eva Šlapanská, foto archiv NDB ■ ných.

Jana Hlaváčková: Paní Helena Trýbová byla výborná herečka, která ve zralém věku přišla z Divadla bratří Mrštíků do Mahenovy činohry. Velice si jí vážil režisér pan Zdeněk Kaloč a stejně její kolegové a kolegyně, mezi něž jsem měla čest patřit. Helenka dostávala role, které signalizovaly, že jde o osobnost sebejistou, někdy až tvrdou. Ale ve skutečnosti byla bytostí křehkou a vždycky měla tendenci bagatelizovat své herecké úspěchy. Znala a přátelila se se spoustou umělců z nejrůznějších oborů. To se ale člověk od ní dozvěděl jen tak – mezi řečí. Byla to také paní velice sečtělá a vzdělaná a s velkým smyslem pro humor. Bylo to patrné ve všech rolích, kde se naskytl jen sebemenší prostor pro jeho uplatnění. Odchodem Helenky jsme také ztratili vstřícnou a milou kolegyni. Je mi líto, a je to moje vina, že jsem jí v letech, kdy opustila divadlo, nebyla nablízku. Ivana Valešová: Helenka byla pro mne víc než jen kolegyně. Byla vzdělaná a nikdy to nedávala okázale najevo, ba právě naopak. Byla herečka, která nehrála, ale na jevišti „BYLA – EXISTOVALA“. Používala velmi úsporné prostředky, ale vždycky zaujala. Potkala jsem se s ní třikrát a vždy to byly pro mě nezapomenutelné okamžiky. Když jsem dělala zkoušky na konzervatoř, když jsem poprvé stála na profesionální scéně (Opalu má každý rád) a do třetice když jsem v roce 1974 přešla do Brna do angažmá. Zkoušely jsme spolu Jenůfu. Byla skvělá Kostelnička, kolegyně, která uměla podat pomocnou ruku, podržet, povzbudit. Seděly jsem spolu v šatně a spřátelily se. Byla ke mně otevřená a to vyžadovala i ode mne. Neměla ráda na jevišti lež. Měla ohromný smysl pro humor. Těch historek by bylo. V divadle a i pak, když už byla na odpočinku, nezahálela, pracovala, učila se (němčina, italština). Měla jsem ji velmi ráda a jsem osudu vděčná, že se mohu zařadit mezi její přátele. Vždycky zůstane v mém srdci.

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VII. ÚNOR 2006 CENA 10 Kč. ap aus T R I A L O G B R N O

Recommend Documents