MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VII. BŘEZEN 2006 CENA 10 Kč. ap aus

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VII. | BŘEZEN 2006 | CENA 10 Kč

ap aus

PARTNEŘI NDB

M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I

aplaus

03

Na úvod

Zimní kvalt Začátek roku a tolik spěchu. Jako by se čas v tom zimním období nemínil pozastavit. Marně si člověk při četbě autorů 19. a začátku 20. století představuje, jaký byl tehdy v zimě klid. (Tedy na venkově.) Ráno lidé vstávali, až když sluníčko vyšlo. Přes den dělali domácí práce a večer někteří už kolem čtvrté uléhali ke spánku, aby ušetřili i tu trochu třísek, o petroleji nemluvě, za světlo. No a taky aby ušetřili za teplo. Takže na druhou stranu možná dlouhé noční hodiny své teplíčko pod peřinou bedlivě střežili, protože z jizby vanul silný chlad. A co teprve když palivo začalo docházet! Asi to zas tak velká idylka nebyla. Pravda, při cestách do vzdálenějších míst neměli potíže současných lidí. Nezamrzala jim auta, náledí nezpůsobovalo bouračky a tak dále a tak dále. Ale jít hodiny v zimě a plískanici třeba několik kilometrů pěšky do města… Byl možná větší klid, ale život byl jaksi syrovější. Nicméně začíná třetí měsíc roku 2006 a v divadelním umění je velmi živo. Na mysli mám soutěžní přehlídky a vyhlašování nominací za nejlepší výkony, nejlepší inscenace, nejlepší hudbu atp. Je krásné, když kvalitní práce, kvalitní výkon či mimořádný a výjimečný počin je oceněn. Uznání zahřeje, potěší a taky nastartuje motor na vyšší obrátky, aby výkony, nápady byly ještě lepší. Národnímu divadlu v Brně se letos díky loňskému roku urodilo. Pět nominací na Cenu Thálie, nejlepší inscenace roku 2005 podle novinářů a recenzentů, nominace inscenace na Cenu Alfréda Radoka, hlavní cena Tanečního sdružení ČR za inscenaci a čestné uznání za sólistický výkon v této inscenaci, cena pro mladý talent roku Philip Morris Balet Flower Award v České republice. Celkem deset výkonů a počinů. Jsem ráda, že můžu o nich psát.

Obsah 4. Zprávičky 6. Trialog 2006 ve fotografiích 10. Inscenace D. M. J. 1953–1977 získala cenu 12. Poupětem Philip Morris Balet Award se stala Andrea Smejkalová 13. Cesty k baletnímu mistrovství – publikace 14. Balet připravuje premiéru 16. Jan Jiraský: Mozart se hraje hlavou a srdcem 17. Jak se vám líbí – nová premiéra Mahenovy činohry 18. Rozhovor s Ondřejem Havelkou, režisérem Prodané nevěsty 24. Výročí 26. Březnový program NDB 30. Dubnový program NDB 34. Hugo Haas

ŠM ■

Titulní strana: Ondřej Havelka v těchto dnech zkouší v Janáčkově divadle Prodanou nevěstu. Více v rozhovoru str. 18. Premiéra bude 24. března. Foto Robert Virt.

aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] šéfredaktorka: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3500 ks ročník VII, č. 3 MK ČR E11077

aplaus

04

Zprávičky

Klub přátel Mahenovy činohry vyhlásil Cenu diváka za rok 2005 „Cenu diváka roku 2005 za nejlepší herecký výkon získává,“ trochu napětí v auditoriu, „Zuzana Slavíková.“ Tak nějak by se dalo popsat vyhlášení Cen diváka Klubu přátel Mahenovy činohry, které se konalo na Malé scéně Mahenova divadla v lednu. Mohlo by se zdát, že už čtvrtým rokem je tato věta stále stejná, protože Zuzka Slavíková cenu obdržela počtvrté. Jenomže letošní vyhlášení mělo jedno ale. Na prvním místě se tentokráte umístily herečky dvě: vedle Zuzany Slavíkové, která cenu obdržela za výkon Ženy z agentury v inscenaci Terasa, získala ocenění nejvyšší i Antonie Talacková za roli Lucette Gautier v komedii Taková ženská na krku. Zde hraje svůdnou ženu vamp, které leží celá Paříž u nohou, ale ona chce pouze toho jediného. „Mám tak trochu dojem, jako bych už byla do určitých rolí zaškatulkovaná,“ řekla na besedě po předání cen Antonie. „Vysoké podpatky, šaty těsně na tělo. Roli v pohádce Tři čuníci si užívám, protože tam se cítím daleko volněji,“ odpověděla na poznámku, co ona a pohádka pro nejmenší Tři čuníci.

Za nejlepší herecký mužský výkon obdržel nejvíce hlasů Zdeněk Dvořák. Diváky zaujal v roli Arnolfa, jinak pána z Pařezova, v inscenaci Škola žen. Arnolf je muž, který myslí na budoucnost a nechává si v klášteře vychovat schovanku, z níž pak chce učinit svou ženu. Ženu věrnou, poslušnou, slepě následující svého chotě a pána. „Láska je chemie,“ poznamenal ke hře Zdeněk Dvořák, „a Arnolf jde na lásku s matematikou a fyzikou. V chemii se moc nevyzná.“ Proto také vše ve Škole žen dopadne jinak, než si hlavní hrdina představuje. „Je zvláštní, jak jsme my lidé nepoučitelní,“ řekl dále Zdeněk Dvořák. „Stále děláme chyby. Stává se, že sám už dopředu cítím, uděláš chybu, jestli se zachováš tak a tak, kolikrát jsi už tohle hrál, nedělej to. A stejně tu chybu udělám.“ Nejlepší inscenací roku 2005 je právě Škola žen. Cenu obdržel její režisér Ivan Rajmont. Národní divadlo v Brně uvede oceněnou inscenaci –ota– ■ 8., 16. a 24. března.

Baletní soubor má dva docela malé přírůstky O tom, že v baletu nedělají nic jen tak, ale pořádně, svědčí leden. První měsíc roku 2006 totiž „nadělil“ třem sólistům baletu NDB a člence sboru úplně čerstvá miminka. Obě měla dobrou váhu i míru, obě se mají čile k světu a navíc je to párek – kluk a holčička. Ovšem každý patří jiné dvojici. Anička se narodila Pavle a Martinovi Žákovým. „Narození naší dcery byl pro mě opravdu zážitek,“ říká Martin, „byl jsem totiž u toho! Naštěstí to pro ženu (i pro mě) netrvalo dlouho, vše probíhalo hladce a já jsem neomdlel. Teď už ji máme doma a užíváme si ty první rodičovské radosti a starosti; Anička se narodila 25. 1. 2006 ve 14.10, vážila 3350 gramů a měřila 50 centimetrů.“ Chlapeček Michal se narodil Mercedes Gonzalez Merino a Ivanu Příkaskému. Ještě v létě Ivan Příkaský tvrdil: „Těším se na další holčičku, protože mám samé holky. Z předchozího manželství mám dvě a Kristýnka je taky holka. A to jsem prosím poslední z rodu! Můj vzdálený bratranec má taky holky, takže tíha historie rodu leží na mně a to je děs,“ smál se

tehdy. „Kdyby se mi narodil syn, tak snad budu týden nezvěstný.“ Michal se narodil 29. ledna v 11.35, vážil 3600 gramů a měřil 51 centimetrů. „Přišel na oběd,“ glosuje dnes už čtyřnásobný otec. „Byl jsem u porodu. Byl jsem i u Kristýnky, ale tam jsem ženě pomáhal jen, no, stál jsem u hlavy. Tentokrát jsem byl za třetího asistenta. Byl jsem přímo v centru dění. Měl jsem pocit, že se na porodu aktivně podílím, že rodím s Mercedes. Klobouk dolů před ženami, protože to, co jsme prožívali tentokrát… Porod se trošku natáhl a právě v momentu, kdy dítě mělo poslední šanci vyjít ven přirozenou cestou, žena, klobouk dolů, bojovala. Jak se bojí zubaře, tak tady byla famózní.“ „Byl jsem od krve, podsouval tácy, přestřihl jsem pupeční šňůru. Pak jsem jej asi hodinu držel na rukou. Bál jsem se při té komplikaci, že bude přidušený. Nebyl. Bylo to krásný. Chvilku ležel ženě na prsou. Když jsem běžel pro foťák, zamáčkl jsem slzu. No nezamáčkl, kanula mně asi deset minut. Dělal jsem si vítr rukou, aby uschla, ale nic nepomohlo. A když jsem mu měl

aplaus

napsat na stehno příjmení, popsal jsem jej až do půli zad.“ (smích). A jak to dopadlo s tou v létě slibovanou oslavou a nezvěstností? „To jsem tvrdil každému. A taky že to určitě bude holka. Nakonec ale po všeobecné rodinné hysterii jsme si nechali dopředu říct, co to bude. Paní doktorka nám potvrdila – bude to chlapec, a já na to, nezahrá-

05

vejte si se mnou, paní doktorko (smích). Rezervu jsem si nechával, a když se skutečně narodil kluk, štěstím jsem byl bez sebe. Ale prozatím jsem neslavil, nebyl čas: práce, dcerka, večer jsem si dal tak maximálně pivo a hned jsem usnul.“ A to ještě v baletním souboru není všem porodům konec. –ota– ■

Vzpomínka na barytonistu Jaroslava Součka Významný český barytonista Jaroslav Souček oslavil 8. prosince minulého roku své sedmdesáté narozeniny. O měsíc později 8. ledna 2006 jsme chtěli Mistrovo jubileum oslavit spolu s jeho bývalými kolegy z brněnské opery v Redutě a pokřtít jeho zbrusu nové CD z operních árií z rozhlasového archivu. Jenže stalo se to, s čím nikdo nepočítal. Jaroslav Souček několik dní před chystanou oslavou zcela náhle zemřel.

V březnu, přesně 19. v 17 hod., se v Redutě bude konat nikoli Vzpomínání s, ale Vzpomínka na Jaroslava Součka. Zavzpomínají jeho bývalí kolegové, zaposloucháme se do nahrávek jeho pěveckého umění a pokřtíme jeho CD. Pořad připravil a uvádí Zbyněk Brabec ZB ■

Grafik Jarmil Klecker (1926–1997) V roce nedožitých autorových osmdesátin si připomínáme tvorbu grafika vyhraněného zaměření, jehož osobitý výtvarný projev bychom většinou rozeznali i bez jeho podpisu. Jarmil Klecker vytvořil svou charakteristickou litografickou technikou řadu prací věnovanou především dvěma základním motivům – jedním z nich je město a druhým květy – oba motivické okruhy pak spojil v nezvyklých, originálních a často překvapivých obrazových skladbách. Jeho litografie využívající jak bohatství valérů, tak výrazných černobílých kontrastů, vynikají mistrovským vyjádřením plastických objemů i povrchu jednotlivých objektů, jimž precizně zachycená podoba neubírá nic na jejich lyrickém vyznění. Odlišný charakter mají rozměrnější listy s tématem především městských vedut, jejichž plocha je zbrázděna hustým pravidelným vertikálním rýhováním. Vzniklý jemný rastr vytváří jakousi clonu, zčásti zastírající věcný charakter zobrazení. Volná grafika byla ovšem pouze částí Kleckerovy tvůrčí práce. Ta obsahovala v prvé řadě řešení úkolů návrhářských. Jako designér vytvořil Jarmil Klecker početnou řadu plakátů, podílel se na realizaci různých expozic, ať již na mezinárodních veletrzích BVV v Brně nebo v zahraničí. Vysoká výtvarná úroveň jeho plakátů byla několikrát odměněna cenami.

Výběr z uměleckého odkazu Jarmila Kleckera představí výstava ve foyeru Janáčkova divadla. Zahájena bude vernisáží 30. března v 17 hodin Nina Dvořáková ■ a potrvá do 18. dubna.

aplaus

06

Trialog 2006 / únor

aplaus

Foto: Jana Hallová

07

aplaus

08

Trialog 2006 / únor

Foto: Luděk Svítil

aplaus

09

Letošní Trialog 2006 otevřela v pátek 3. února výstava z pozůstalosti Thomase Bernharda. Jedná se o její první uvedení v ČR vůbec. Foto Jana Hallová

Trialog nabízí skutečné skvosty

Thomas Bernhard na Trialogu

(Mladá fronta Dnes)

(Rovnost)

Národní divadla na Trialogu v Brně

Brněnský Trialog nebyl procházkou rájem

(www.relaxuj.cz)

(Hospodářské noviny)

Trialog 2006 stojí na německé dramatice

Loherová na Trialogu

(Hospodářské noviny)

(Rovnost)

Monology na Trialogu Mezinárodní divadelní festival se letos zaměřil na německojazyčné drama

Labuda v Brně. Herec přijel na divadelní Trialog (Mladá fronta Dnes)

(Lidové noviny)

Divadelní festival Trialog startuje dnes

Trialog: Tisem to začínalo, Hitlerem skončilo

(Rovnost)

(Rovnost)

V Národním začíná Trialog

Labuda jako uctívaný i zatracovaný Tiso

(Právo)

(Mladá fronta Dnes)

Festival Trialog začal působivě – hodinovým monologem Labudy

Temná dramata diváky nezaškrtila (Mladá fronta Dnes)

(Rovnost)

Divadelní přehlídka počtrnácté

Letošní Trialog překvapil ucelenou dramaturgií

(Haló Brno)

(Rovnost)

Poprvé do Česka přijede Labuda jako Tiso (Brno magazín)

aplaus

10

Balet NDB

Inscenace D. M. J. 1953–1977 získala dvě ceny Další ocenění putuje do baletního souboru NDB Hlavní cenu za nejlepší inscenaci v Soutěžní přehlídce tanečního umění České republiky za uplynulé tři roky získala choreografie Petra Zusky D. M. J. 1953–1977 v provedení baletního souboru Národního divadla v Brně. Čestné uznání za sólistický výkon a za interpretaci choreografie v téže inscenaci obdržel sólista baletu NDB Richard Kročil. Soutěžní přehlídku tanečního umění ČR vypisuje Taneční sdružení ČR. Sedm porotců v čele s tanečním kritikem a teoretikem V. Vašutem vybírala ze šestnácti představení deseti baletních souborů. Kromě baletu NDB získala další ocenění například Marná opatrnost Jihočeského divadla za mimořádný kolektivní výkon, stejně jako Bohemia Balet soubor Taneční konzervatoře Hlavního města Prahy za Šípkovou Růženku. DJKT Plzeň, konkrétně Ilona Jeličová obdržela Čestné uznání za sólistický výkon v baletu Macbeth. D. M. J. 1953–1977 je součástí tří kratších baletních inscenací se souhrnným názvem Baletní večer na hudbu českých skladatelů. Na hudbu Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Leoše Janáčka vytvořil Petr Zuska baletní inscenaci, která je prosta razantního

děje. Inscenace se hudbou i pohybem noří do myšlení člověka, jde pod povrch, zajíždí pod kůži, obnažuje lidské vědomí… „Těžko se o inspiraci u této inscenace hovoří,“ odpovídá choreograf Petr Zuska na otázku, kde vzal námět. „Když to řeknu hodně zjednodušeně, pak D. M. J. vychází ze dvou mých zážitků. První je ze hřbitova v Montrealu. Chodíval jsem tam na procházky se psem. Americké hřbitovy jsou jiné než naše. Na velkých travnatých prostorách jsou náhrobky, umístěné daleko od sebe. Hřbitov v Montrealu je obrovský, několikahektarový. Já jsem vlastně odmalička rád na hřbitovy chodíval. Je tam takový zvláštní klid. Připadá mi, jako by se tam na chvíli zastavil čas. Čítával jsem si nápisy na náhrobcích a přemýšlel o tom, jak ti lidé žili, proč zemřeli… Jednou v zimě právě na montrealském hřbitově, všude bylo bílo a mrzlo, jsem uklouzl a upadl. Vedle na náhrobku bylo jméno dívky, která žila jen krátce, a odtud 1953–1977. D. M. J. jsou iniciály Dvořák, Martinů, Janáček. Ta dívka se jmenovala jinak. Druhý zážitek, který mě určitým způsobem inspiroval k inscenaci, se stal půl roku před její realizací. Byl jsem v Izraeli a dostal jsem se do pouště. Byl jsem tam sám.

aplaus

11

Pocit, který jsem zažil, byl trochu podobný tomu na hřbitově. Najednou má člověk na poušti dojem, že je sám na světě a že potkává sebe sama. Stejný pocit asi může mít člověk i ve smrti,“ tolik Petr Zuska. Jak dále podotýká, vše vyjádřil v programu v pěti odstavečcích s názvy: Ticho, Prostor a čas, Okamžik, Život, Ticho. „Nejvíce mi k srdci přirostly dvě inscenace Sylvie a D. M. J.,“ říká Richard Kročil. „Zatímco Sylvie má děj a já tam tančím roli, v D. M. J. jsem sám za sebe.“ „Když jsme začínali D. M. J. zkoušet, Petr nám vyprávěl, že inscenace v podstatě bude o pocitech. O tom, co mě v životě čeká, čím jsem prošel. O hledání sebe sama, o hledání lidí kolem, o míjení, o nacházení. A to mě oslovilo. Inscenace má pro mě zvláštní význam. Nemusím myslet na tancování a techniku samotnou, protože to do těla šlo automaticky. Můžu se v ní soustředit na své pocity.“ Slavnostní vyhlášení výsledků vítězů Soutěžní přehlídky tanečního umění České republiky se bude konat v květnu v Janáčkově divadle v rámci představení Baletní večer na hudbu českých skladatelů. –ota– Foto Luděk Svítil ■

aplaus

12

Balet NDB

Andrea Smejkalová přebírá ocenění. Za ní Vlastimil Harapes.

Foto Hana Smejkalová

Další ocenění „Poupě“ v brněnském baletu Potřinácté byla v ČR letos vyhlášená cena Philip Morris Balet Flower Award. Cenu získávají nejlepší mladí baletní umělci. Poprvé byla udělena v roce 1977 ve Finsku. Udělované ceny jsou dvě. Hlavní cenu Květ baletu získává porotou oceněný nejlepší baletní umělec roku. Poupě baletu, tzv. druhá cena, patří těm tanečníkům, kteří na sebe výrazně upozornili v prvních letech svých profe-sionálních angažmá. V letošním roce získala tento prestižní titul Andrea Smejkalová, členka baletu Národního divadla v Brně. Porotu zaujala v roli Medory v baletní inscenaci Korzár. „Ocenění bylo pro mě velké a příjemné překvapení,“ říká Andrea. „Je to určitě motivace do budoucna, když vím, že někdo sleduje mou práci a dokáže ji ocenit.“ Slavnostní předání se konalo v Národním divadle v Praze. „Ceremoniál uváděl předseda poroty pan Vlastimil Harapes za účasti patronky soutěže paní Lívie Klausové a zástupce generálního sponzora akce pana Davidsona,“ přiblížila slavnostní večer oceněná baletka. Po vyhlášení následoval baletní gala koncert.

„Na něm jsem tančila variaci z baletu Korzár,“ vzpomíná Andrea. „Bylo pro mě potěšením zatančit si společně s baletními hvězdami předních evropských scén.“ Není to první ocenění Philip Morris Balet Flower Award pro tanečníky Národního divadla v Brně. Mezi oceněné patří Jarmila Krystoňová – Poupě 1994, po roce stejnou cenu získala Vendula Kohoutková. V roce 1996 obdržela Jana Přibylová hlavní cenu. Michal Štípa získal oba tituly: Poupě v roce 1998 a Květ v roce 2001. Jako Poupě jej následoval roku 1999 Tomáš Ottych, v roce 2001 Michal Pimek a o dva roky později Jan Fousek. A co čeká v nejbližší době čerstvou držitelku? „V nejbližší době zájezd do Španělska s představeními Bajadéry a Giselle. Jelikož sezona ještě nekončí, těším se na ztvárnění již nastudovaných rolí. Rovněž doufám, že k nim ještě přibudou další nové a krásné role.“ Andreu Smejkalovou mohou zájemci v nejbližší době vidět v inscenacích Labutí jezero 14. března a Bajadéra 17. března. –ota– ■

aplaus

13

Cesty k tanečnímu a baletnímu mistrovství Tanec musíte milovat, abyste k němu mohli přilnout. Zpět vám nedá nic, žádné rukopisy, které byste uschovali, žádné obrazy, které byste zavěsili na zeď nebo snad vystavili v muzeu, žádné básně, které by se vytiskly a prodaly. Zkrátka nic, než ten prostý prchavý okamžik, kdy cítíte, že žijete. Merce Cunningham Cesty k tanečnímu a baletnímu mistrovství s podtitulem Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, 1945–2005, je publikace, Balet Praha v roce 1967. Film Gramofon revue, uprostřed Marta Cvejnová kterou vydalo liberecké nakladatelství Knihy 555 k šedesátému výročí založení pražské konzervatoře. Z podtitulu by se ucelený pohled na profesionální život a umění bývamohlo zdát, že se jedná o knihu, jež souvisí „pouze“ lého uměleckého šéfa brněnského baletu a současného s touto školou. Není tomu tak. Titul Cesty k tanečnímu ředitele NDB Zdeňka Prokeše. a baletnímu mistrovství odpovídá obsahu. Publikace Cesty k tanečnímu a baletnímu mistrovství Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny chronologicky. První doplňuje velké množství většinou černobílých fotogras názvem Od soukromých škol k taneční konzervatoři se fií. Autory textu jsou Jana Hošková, Gustav Skála, zabývá založením první státní taneční školy, kdy Gabriela Genzerová a Jaroslav Slavický. –ota– Foto publikace ■ 11. října 1945 bylo na základě výnosu ministerstva školství a osvěty při Státní konzervatoři v Praze zřízeno taneční oddělení. „Svými podpisy pod říjnovými dekrety prezident Edvard Beneš a ministr školství a osvěty Zdeněk Nejedlý ztvrdili rovnocenné postavení tanečního umění mezi uměními múzickými.“ Stojí v knize. Pak už nastupují časové úseky (1945–1949, 1950– 1959, 1960–1969 a tak dále). Jednotlivé kapitoly se zabývají vývojem tance u nás, vývojem konzervatoře a obsahují medailonky jednotlivých pedagogů i studentů. A tak zde čtenář najde kromě dalších zajímavostí například informace o průkopnících jazzového tance, novodobého tance a moderní taneční techniky v ČR, něco o zrodu Laterny magiky a taky o pantomimě. Nechybějí medailonky osobností typu Saši Machova, Ivo Váni Psoty, Pavla Šmoka, Ladislava Fialky, Jiřího Kyliána a dalších. Ovšem i brněnští patrioti si přijdou na své, protože v knize se píše také např. o současné primabalerině baletu NDB Janě Přibylové, kdysi Kosíkové, která Hana Vláčilová a Pavel Ďumbala ve II. smyčcovém kvartetu v Praze studovala (…skvěle technicky vybavená, Bohuslava Martinů v choreografii Zdeňka Prokeše herecky tvárná, plastická tanečnice…), a nechybí ani v pražském ND 1990

aplaus

14

Balet NDB

aplaus

15

Fotografie z Bolera, které vloni tvořilo součást zájezdu NDB do Japonska s operou Carmen. Bolero zaznamenalo u diváků na Východě velký úspěch. Foto Luděk Svítil

Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století Premiéra: 13. dubna 2006 Janáčkovo divadlo II. premiéra: 14. dubna 2006 Janáčkovo divadlo Večer sestavený ze čtyř samostatných celků: Sonáta – hudba Leoš Janáček, choreografie a režie Petr Zuska, Pavana za mrtvou infantku – hudba Maurice Ravel, choreografie a režie Zdeněk Prokeš, Bolero – hudba Maurice Ravel, choreografie a režie Zdeněk Prokeš, Svěcení jara – hudba Igor Stravinskij, choreografie a režie Libor Vaculík

aplaus

16

Reduta

Jan Jiraský: Mozart se hraje hlavou a srdcem Osmnáct klavírních sonát složil Wolfgang Amadeus Mozart. Přesně takový počet v současné době studuje klavírní virtuos Jan Jiraský. Jako celek je uvede v Redutě v Mozartově slavnostním sále. Ve spolupráci s Národním divadlem v Brně tak připravuje jedinečný projekt, který se skládá ze čtyř koncertů – uvedení všech Mozartových klavírních sonát jedním interpretem v ucelené formě. „Nápad vzešel od šéfa Reduty Karla Drgáče. Ten mi nabídl původně tři koncerty s mozartovským nebo klasicistním programem, v nichž by se ideálně uplatnil nový klavír Bösendorfer, který stojí v Redutě. Tahle značka je vhodná právě pro takový repertoár. A mě napadlo, že by to mohly být Mozartovy sonáty, a když tři koncerty, tak už raději čtyři, a uvést ty sonáty kompletně,“ přibližuje vznik projektu Jan Jiraský. Všechno bylo domluveno během několika dní v prosinci 2005. „Samozřejmě že jsem některé z Mozartových sonát hrál už dřív, ale spíš jen tak pro sebe. Veřejně hraju už patnáct let Mozartovy klavírní koncerty s orchestrem a můžu říct, Mozartovi ke cti, že i když na těch skladbách pracuji hodně dlouho, mám z nich pořád radost. Ovšem v sonátách a ještě k tomu v kompletní verzi budu mít premiéru.“ Vždy po měsíci se uskuteční každý z koncertů. První se konal 22. února, druhý bude 22. března, třetí 21. dubna a poslední 23. května. Jan Jiraský se rozhodl uvést sonáty chronologicky za sebou. „U každé sonáty Mozart napsal, kdy a kde ji složil, i když ne vždy tohle datování přesně odpovídá skutečnému místu a času vzniku. Mozart totiž hodně cestoval po Evropě, a dokonce i když jel z jednoho města do druhého, rozpracovával nové a nové skladby.“ „Ještě jedna zajímavost,“ pokračuje Jan Jiraský, „na posledním koncertě se chystám na úplný závěr zahrát Sonátu C dur. Tato skladba sice patří k posledním sonátám, ale není závěrečná. Chtěl bych ji zahrát na hammerklavier, nástroj z Mozartovy doby, aby si posluchači mohli představit, jak to asi tehdy mohlo znít. Klavírista k tomu musí samozřejmě znát také interpretační zvyky a manýry té doby. Naštěstí nám tehdejší muzikanti zanechali teoretické spisy, kde celou řadu zapomenutých principů vysvětlují. Velice inspirativní je například škola houslové hry Leopolda Mozarta, Wolfgangova otce.“ Symbolicky na závěr tedy zazní nejznámější Mozartova klavírní sonáta, kterou, jak říká virtuos, lidé považují za nejlehčí. „Není nejlehčí,“ tvrdí a pokračuje dále.

Foto Jana Hallová

„Mozart je interpretačně náročný právě proto, že je tak průzračný. Nenajdeme u něj žádnou zbytečnou notu. Ze všech jeho skladeb přitom dýchá nějaké zvláštní fluidum, nějaká vůně, která se vznáší ve vzduchu. My klavíristé máme často raději plné ruce práce, jsme na to zvyklí z romantického repertoáru. Ale Mozart se hraje hlavou a srdcem, ne rukama. To se snadno říká a už hůř dělá…“ Mozartovy klavírní sonáty, Mozartův slavnostní sál v Redutě – 22. března, 21. dubna a 23. května. Předprodej NDB v Dvořákově ulici i přímo v Redutě. Pro abonenty Národního divadla v Brně platí sleva padesát procent. –ota– ■

aplaus

17

Mahenova činohra NDB

Jak se vám líbí Idylická komedie o různých podobách lásky nás zavádí do tajemného Ardenského lesa, v němž severák a lítá zvěř ohrožují životy vyhnanců od vévodského dvora. Postupně se však ukazuje, že boj s přírodou není tak vysilující jako boj se sebou samotným, zápolení s vlastními city. Převleky, nečekané zápletky, překvapivá odhalení posilují chaos emocí, který vyřeší až zásah shůry. G. B. Shaw kdysi jedovatě pochválil Shakespearův „talent vyprávět příběh, když ovšem někoho jiného přinutil, aby to nejdřív vyprávěl jemu“. Předlohou veselohry Jak se vám líbí se stala, podobně jako u Romea a Julie, dobře známá a velmi oblíbená romantická fikce – pastorální romance Rosalynda Thomase Lodge. Jak se vám líbí tedy vychází z pastorály, oslavy života v přírodě, naléhavé výzvy k úniku ze skutečnosti do světa odtažitého, ideálního snu. Shakespeare se však vzdaluje konvenčnímu pojetí pastorály – tedy vyumělkovaným veršům, unyle vzdychajícím a vybraně zdvořilým pastýřům a pastýřkám. Pastorální ideál se zde překonává ironickým postojem Šaška a potemnělou postavou Žaka, která vrhá stín na rozzářenou dobu renesance. Ani Shakespeare zcela nevěří ve spásonosnou sílu přírody. Pobyt v lese je pro jeho postavy jen dočasný, není trvalým řešením – po vítězství dobra nad zlem se téměř všichni vracejí ke svému původnímu životu. Jak se vám líbí ztělesňuje věčnou, ale téměř nerealizovatelnou touhu člověka uniknout z všednodennosti do hlubší reality. V hlavních rolích mileneckého páru uvidíme Antonii Talackovou jako Rosalindu a Václava Vašáka jako Orlanda. Režie se ujal umělecký šéf Mahenovy činohry Jakub Korčák. Dora Viceníková ■

Výtvarník Milan David (vpravo) představuje návrh scény inscenace. Foto: Jaroslav Peterka

aplaus

18

Opera NDB

Prodanka je nejvtipnější opera, jakou kdy napsal

Neznati a nemilovati Prodanou nevěstu by se ostýchal každý navštěvovatel českého divadla… Netřeba představovat komickou operu Bedřicha Smetany – Prodaná nevěsta má mezi českými operami výlučné postavení a patří jí pevné místo v naší národní klenotnici. Není divu: vznikla v době, kdy český národ hledal svou identitu, a v úctyhodné řadě jejích inscenací se věrně zrcadlí dobové okolnosti, v nichž bylo pokoušeno o její scénická ztvárnění. Na jevišti Janáčkova divadla v Brně se právě v těchto dnech rodí nové zpracování Prodané nevěsty v režii Ondřeje Havelky – zpěváka, herce, všestranného entertainera a režiséra. A jak se režisér vyrovnává s tíhou tradice? Jeho ambicí je vytvářet dynamické a zábavné spektákly, které budou mluvit

jazykem současného diváka. Nechme se tedy překvapit, jaké zrcadlo nám bude nastaveno…

• Když se řekne Ondřej Havelka, většině z nás se vybaví bigband Melody Makers a příjemně nostalgická atmosféra jazzových a swingových melodií 20. a 30. let minulého století. Jaká byla vaše cesta k operní režii? Začalo to v osmdesátých letech, kdy jsem si, ač tehdy mlád, představil, že budu skákat po jevišti, až budu stár, a lehce jsem se vyděsil. Řekl jsem si, že bude vhodné včas sestoupit z jeviště a usadit se v hledišti jako režisér. Jenže to byla doba, kdy se člověk nemohl věnovat nějaké profesi, aniž by k tomu neměl patřičný

aplaus

19

český skladatel, říká režisér Ondřej Havelka papír. Bylo tedy nutné si takový papír opatřit. Tak jsem se vydal nejprve studovat divadelní režii v Praze, později přestoupil na postgraduální studium operní režie v Brně. Absolventskou práci jsem uskutečnil v Praze v Ypsilonce, papír získal, ale kde je mu konec, nevím, neboť přišla jiná doba, v níž už papírů není třeba a každý může dělat cokoli, má-li na to hlavu, případně žaludek. Zkrátka a dobře, v devadesátých letech jsem se této profesi začal věnovat celkem spontánně, nikdo po mně žádný diplom nechtěl. I když nešlo přímo o operu, většinou se vše točilo kolem hudby. Asi nejvýraznějším divadelním opusem byl swingový muzikál Má férová Josefína v Hudebním divadle Karlín v roce 1994. A pak samozřejmě Nagano v Národním divadle v Praze.

• Jak jste se dostal k režii Prodané nevěsty v Janáčkově opeře v Brně? Právě po Naganu mi zavolal dnes už bývalý šéf opery NDB Milan Kaňák a režii Prodanky mi nabídl.

• Vaším operním debutem byla „hokejová opera“ Nagano současného autora Martina Smolky. Prodaná nevěsta je ovšem klasika českého operního repertoáru a je obtěžkána určitými inscenačními stereotypy. Jak k ní přistupujete? Jako k velkolepé oslavě české hudebnosti. Jako k nejvtipnějšímu, nejzábavnějšímu hudebně-dramatickému dílu, které kdo z českých skladatelů kdy napsal. To se týče hudby. Libreto je ovšem typickým plodem pozdněobrozeneckého devatenáctého století, tedy trochu naivní, neobratné, někdy dosti zvetšelé. Takže je třeba vyzdvihnout vtip zápletky, zdůraznit a vyjasnit jednotlivé situace a charaktery postav, aby hudba zazářila a oslovila i diváky, kteří nepatří k operním fajnšmekrům a mají k čemusi, co je 140 let staré, apriori nedůvěru. • Jaké atributy by podle vás měla mít opera, která zaujme současné publikum? Víte, já mám operu rád, a když uvažuji o tom, jak tento ohrožený druh udržet při životě, musím být velmi střízlivý, praktický realista. Je nutno vycházet z holého faktu, že mladou a střední generaci opera absolutně nezajímá, že je to pro ně vyčuchlá, a tudíž zcela nepochopitelná zábava starých lidí. Zní to cynicky, ale tak to je. Máme-li přilákat a zaujmout mladého diváka, musíme s ním komunikovat jeho slovníkem, napojit se na jeho myšlení, respektovat jeho svět. Vizualizace, akce, autenticita, zkratka, rytmus, ironie – to jsou prvky, na nichž staví současné umění mladých a pro mladé. Opera disponuje kompletním spektrem uměleckých oborů. Je třeba toho skutečně využít a vytvářet dynamické a zábavné spektákly. Živost, dynamičnost, komičnost a překvapení musí ovšem především přicházet zevnitř, od interpretů, nikoliv pouze zvnějšku, prostřednictvím scénických efektů. • Jak vznikala vaše režijní koncepce Prodané nevěsty. Uvažujete o svém pojetí s představou konkrétních interpretů? Nejprve jsem si rekapituloval, co se mi většinou na inscenacích Prodanky nelíbí, tedy vznikl pomyslný seznam věcí, které tam nesmí být. Poslouchal jsem hudbu, objevoval další a další detaily svědčící o bytostné svázanosti s lidovou muzikou 19. století, přemýšlel o nejvýraznějších výtvarných a akčních projevech tehdejšího folkloru a civěl při tom ven z okna na tajícího sněhuláka, neb to bylo loni v zimě. No a pak to

aplaus

20

Opera NDB

přišlo. A interpreti? Od začátku jsem chtěl, aby Jeníka zpíval Aleš Briscein, můj Jaromír Jágr z Nagana. Byl trochu problém jej uvolnit z NHL, ale podařilo se…

• Jaké kritérium jste zvolil při výběru výtvarníků pro Prodanou nevěstu? Kamarád Břetislav Rychlík mi před rokem líčil své dojmy z Morávkovy inscenace Cyrana v bratislavském SND. Jel jsem se podívat, viděl výborné divadlo a hlavně překrásné výtvarné řešení, jehož autorkou je Alexandra Grusková. Zavolal jsem jí a k mé velké radosti se s ní domluvil na spolupráci. • Ve vaší inscenaci se objeví na scéně skutečný provazochodec, gymnastky atd. Zdá se, že máte rád opravdu „rozpohybované“ jeviště. Jak koordinujete náročné pohybové akce s operním zpěvem? V áriích, dominantních zpěvních číslech a tam, kde je dialog hudebně prokomponovaný, respektuji zpěváky a zbytečně je fyzickými akcemi nezatěžuji. Ale ke klasickému recitativu by bylo zbytečné přistupovat s pře-

hnanou pietou. To jsou pro mne herecké pasáže, kde na prvním místě stojí výraz a pak až kvalita zpěvu. Parlando, výkřiky, smích – všechno je možné, pokud je k tomu logický důvod.

• Je zapotřebí přistupovat odlišně k práci s operními pěvci a činoherními herci? Je vůbec podle vašeho názoru rozdíl mezi operním a činoherním herectvím (nebo jinak řečeno, měl by mezi nimi být rozdíl)? Rozdíl by neměl být! Operní zpěvák musí být schopen pravdivého projevu, musí to být performer, který umí zaujmout a bavit. Jednoduše řečeno: musí umět dobře zpívat, dobře hrát, dobře se pohybovat a navíc by měl i patřičně vypadat s ohledem na obor, ve kterém působí. Myslím, že ani Pavarotti by dnes už nebyl obsazen do postavy mladého příslušníka hladovějící bohémy. Jsou to náročné požadavky, ale proto je také opera nejvyšší a nejtěžší žánr dramatického umění. • Jak vnímáte Prodanou nevěstu? Co je pro vás základním sdělením příběhu opery?

aplaus

21

Nechci tady proklamovat žádné práchnivějící teze. Přijďte se podívat, a budete-li se bavit, určitě si v tom své téma najdete. Je to příběh o lásce, která přináší žal i radost, a o odvaze, která mnohdy bolí, ale vždy se vyplácí.

Foto na straně 18 Viktor Kronbauer Fota na stranách 19 až 23 Jana Hallová

• Jak se díváte na aktualizace „klasických“ oper, jako jsou např. Rusalka nebo právě Prodaná nevěsta? Je-li k takové aktualizaci hluboký, promyšlený důvod, pak na ni má inscenátor samozřejmě právo. Nemělo by to ale drhnout ve dvou docela podstatných věcech: v hudbě a v libretu. Smetanova Prodanka je tak

aplaus

22

Opera NDB

výrazně spjata s lidovou nebo dokonce populární hudbou 19. století, že nějaká krkolomná aktualizace do současnosti by podle mne neměla šanci na přežití.

• Opera vždy byla a nadále zůstává žánrem pro menšinové a poněkud výlučné publikum. Má podle vás místo na vysoce konkurenčním kulturním trhu počátku 21. století? Vezměte si, že současné muzikály jsou vlastně takové opery dneška, protože se v nich zpívá průběžně, tedy jsou zhudebněny i dialogy. No a co si budeme povídat, každý nemůže být Bernstein nebo Lloyd-Weber. Devadesát procent současných muzikálů, a to jsem ještě velký optimista, je naprosto přiblblých. Po hudební stránce totální brak. Naproti tomu 90 procent klasického operního repertoáru svou kvalitou ční o několik tříd výše. Stačilo by hlavně myslet hlavou a dělat to pořádně. A pak, budou-li se operní intendanti otáčet na dnešním přesyceném trhu s uměním stejně hbitě jako producenti muzikálů, nemohou nezvítězit. • Dobrý (nejen) operní režisér musí být osvíceným umělcem, schopným manažerem, dobrým psychologem, ovládat postupy diplomacie a tak-

tiky a oplývat osobnostním šarmem. Teprve pak má jistotu, že se mu podaří zrealizovat v obrovském týmu sólistů, sboru, orchestru atd. svou uměleckou ideu. Co vy na to? Aha, vidíte, to mě ještě nenapadlo. Tak já hned teď půjdu a zkusím se sebou něco udělat… Jana Janulíková ■

Premiéra nové inscenace Prodané nevěsty, která bude dílem dirigenta Petra Vronského a režiséra Ondřeje Havelky, se uskuteční 24. března 2006 v Janáčkově divadle.

aplaus

23

aplaus

24

Výročí Blahopřejeme

Před lety…

Významné životní jubileum oslavuje 28. 3. VĚRA VÁGNEROVÁ, česká balerína, baletní mistryně a pedagožka, členka Národního divadla v Brně v letech 1940–2002.

Před 135 lety, 15. 3. 1871, se v Praze narodil český herec, režisér, překladatel a autor divadelních her JAROSLAV PULDA, který působil střídavě v letech 1894–1919 v činohře Národního divadla v Brně.

Všichni milovníci baletního umění měli štěstí, že přední česká tanečnice Věra Vágnerová zůstala našemu divadlu věrná neuvěřitelných 62 let. Pro její skvělé a výjimečné taneční kreace se stala jednou z nejoblíbenějších tanečních umělkyň na brněnské scéně. Pochází z Krásenska u Vyškova, odkud brzy odchází do Brna, kde jako čtyřletá vstupuje do baletní školy Ivo Váni Psoty, kterou vedla jeho sestra Ljubov. I. V. Psota záhy poznal talent mladé tanečnice a v jejích čtrnácti letech ji přijal do baletního souboru. Již tehdy tančila poprvé na jevišti Pas de quatre v Čajkovského Labutím jezeru. Od počátku měla vztah k lyrickým postavám, které se vyznačovaly kultivovaným projevem opřeným o vynikající techniku a smyslem pro vnitřní ztvárnění. Byla vyhledávanou představitelkou klasických dívčích rolí, jako byla Julie v Prokofjevově baletu Romeo a Julie, kterou tančila ve třech inscenacích, dále křehká Princezna v Nedbalově Hloupém Honzovi a dvojrole Odetty a Odilie v Čajkovského Labutím jezeru. K dalším závažným rolím Věry Vágnerové na brněnském jevišti patří Rumjana v Hajducké písni A. Rajčeva, titulní role v Signorině Giovenu` V. Nováka, Sari v Karajevově Cestě hromu a zejména Popelka S. Prokofjeva a Marie v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, kde prokázala lyričnost, kultivovanost a půvab. Byla vždy světlým zjevem na baletní scéně. Působila rovněž na brněnské konzervatoři, kde od roku 1950 vychovala řadu vynikajících tanečníků, kteří se uplatňují na domácích a zahraničních scénách. V loňském roce byla oceněna Cenou Thálie za celoživotní dílo v oboru balet. Slavnostní představení k životnímu jubileu Věry Vágnerové bude v neděli 12. 3. v 17 hodin v Janáčkově divadle, kde baletní soubor uvede Giselle A. Ch. Adama.

Narodil se v divadelní rodině, jeho otec byl herec Prozatímního divadla a Národního divadla Antonín Pulda a matka Marie, neteř herce Karla Šimanovského, byla herečkou a sboristkou Národního divadla. Po studiu na gymnáziu a obchodní škole a dvou semestrech lékařské fakulty úspěšně vykonal zkoušku do Národního divadla v Praze, kde poprvé vystoupil v Carově kurýru E. Peškové. Do Brna přišel poprvé v roce 1894 a stal se přínosem činoherního souboru. Uplatnil se vedle komediálních rolí, kde přesvědčil nejen komediálností, ale i šarmem a elegancí, také v titulní roli Shakespearovy tragédie Hamlet. V Brně vyzrál ve znamenitého dramatického umělce, získal sebevědomí a jistotu. Působil také tři léta na scéně pražského Národního divadla, kde mu byly svěřeny větší role. Pak přešel opět do Brna na jednu sezonu, kde hrál především romantické hrdiny, jako byl Cyrano ve stejnojmenné hře E. Rostanda, Radúz v Zeyerově Radúzovi a Mahuleně, Honza z Kvapilovy Princezny Pampelišky. Celkem sehrál za jednu sezonu dvacet čtyři role a ujal se šesti režií. Působil pak v plzeňském divadle a opět se vrátil do Brna. V tomto období uplatnil svůj osobitý talent a jeho herecké kreace byly vysoce oceňovány. Jiří Mahen pro Jaroslava Puldu napsal titulní roli Jánošíka – slavnostní premiéra 21. 10. 1910 měla mimořádný úspěch. Působil také jako režisér operety, založil si v Brně divadelní školu a skládal písničky, které jako Puldovy písničky vyšly tiskem. Zemřel 10. 11. 1926 v Brně, kde je pochován. Na jeho pohřbu měl projev Rudolf Walter, který ocenil jeho neobyčejné herectví. Před 110 lety, 14. 3. 1896, se v Brně narodil BOHUŠ STEJSKAL, český herec a režisér, divadelní ředitel, spisovatel, člen činohry Národního divadla v letech 1919–1922. V roce 1919 byl angažován do Národního divadla v Brně jako herec a o rok později vytvořil svou první režii, věnoval se rovněž literární práci. Těžiště Stejskalovy umělecké dráhy bylo v jeho režiích. Po dobu svého brněnského působení se uplatnil také jako herec, hrál i ve vlastních inscenacích. Vytvořil několik desítek rolí, např. ve vlastní režii Čapkovy hry R.U.R. hrál

aplaus

robota Primuse, Tenorového žurnalistu ve hře brněnského autora Lva Blatného Kokokodák a další. První režijní prací na brněnské scéně byl Čapkův Loupežník, následovalo několik dalších her s duchem protiválečného protestu. Z nich nejvýznačnější byla inscenace hry bratří Čapků Ze života hmyzu v roce 1922. Svou režijní představu podrobně prodebatoval s autory a vzniklo ojedinělé jevištní dílo s vynikajícím závěrečným výstupem Tuláka v provedení významného brněnského herce Otty Čermáka. Pak působil dlouhá léta v Městském divadle na Královských Vinohradech. Svými prvními režiemi na brněnské scéně se Bohuš Stejskal uvedl jako zralá osobnost. Základním vyjadřovacím prostředkem mu byl vždy herec a celý herecký soubor. Výpravu, choreografii, scénickou hudbu využil v celé míře, ale vždy jen jako doprovodné umělecké složky. Bohuš Stejskal zemřel 18. května 1955 v Řevnicích. Před 95 lety, 21. 3. 1911, se v Přerově narodila LJUBOV PSOTOVÁ-KVASNICOVÁ, česká tanečnice a baletní pedagožka, členka baletu Národního a Zemského divadla v Brně v letech 1927–1939. V letech 1932–1947 vedla baletní školu Iva Váni Psoty v Brně. Stejně jako její starší bratr Ivan zdědila po matce pohybové nadání. Rodiče oběma dětem umožnili odborné taneční školení. Ivan se stal tanečníkem nejprve v Národním divadle v Praze, odkud odešel do Brna jako sólista, choreograf a později šéf baletu. Profesionálními učiteli Ljubov Psotové byli významní tanečníci a choreografové: Achille Viscusi, Jaroslav Hladík a Jelizaveta Nikolská. V roce 1927 přišla za bratrem do Brna a tančila v baletních inscenacích, operách i operetách. Účinkovala často se svým bratrem a úspěchu dosáhla v komických a charakterních rolích. Bratr Ivo Váňa (umělecké jméno) byl jejím uměleckým rádcem a obětavým pedagogem. Když v roce 1929 založil Ivo Váňa Psota soukromou taneční školu – Taneční ústav klasického baletu, začala s ním učit i jeho sestra Ljubov. V divadle poznala svého pozdějšího manžela, dirigenta Rudolfa Kvasnicu, se kterým odešla do Gottwaldova (Zlín), kde zakládal symfonický orchestr, a založila tam

25

a vedla baletní školu. Následovala svého manžela také do Prahy, kde se stal dirigentem Hudebního divadla v Karlíně, a tam působila jako vedoucí baletu. Byla znamenitou baletní pedagožkou a pod jejím vedením vyrůstala v Brně generace tanečníků, která dosáhla na českých i zahraničních scénách vysoké profesionální úrovně. Zemřela v Brně 25. 2. 1985. Před 80 lety, 12. 2. 1926, se v Brně narodila INKA SLAVÍKOVÁ, zpěvoherní herečka, členka Zpěvohry Státního (nyní Národního) divadla v Brně v letech 1953–1972. Po maturitě na gymnáziu studovala na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře, kde pod vedením významného herce a pedagoga Rudolfa Waltra získala základy činoherního herectví. Soukromě studovala zpěv u operní pěvkyně Marie Fialové. Její mimořádný talent jí umožnil, aby se uplatnila hned v prvním ročníku, kdy interpretovala v rozhlase pod vedením zpěvoherního herce Karla Kosiny ukázky z Frimlovy operety Rose Marie. V roce 1946 již byla obsazena do této titulní role, ve které přesvědčila diváky, ale i odbornou kritiku, což pro ni znamenalo další pohostinská vystoupení. Nastoupila do brněnské zpěvohry, které zůstala věrná až do své předčasné smrti. Během angažmá v tomto uměleckém souboru nastudovala mnoho rolí operetních i muzikálových, ve kterých přesvědčovala temperamentem, znamenitým pěveckým a hereckým talentem, muzikálností, výbornou pohybovou kulturou a atraktivním zjevem. Inka Slavíková byla herečkou s velkou osobní kázní. I jako přední sólistka zpěvohry se chtěla dále vzdělávat v pěveckém oboru, studovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně zpěv u prof. V. Linhartové a absolvovala Musettou v Pucciniho Bohémě. Pro svou všestrannost byla Inka Slavíková obsazována do rolí rozmanitého charakteru. Vzpomeňme alespoň Rosalindu ve Straussově Netopýrovi, titulní roli v Lehárově Veselé vdově, Hraběnku Maricu ve stejnojmenné operetě I. Kalmána, Helenu v Nedbalově Polské krvi, Tornádo Lou v Brdečkově Limonádovém Joeovi či Hortensii v Kanderově muzikálu Řek Zorba, ve které se rozloučila s brněnským obecenstvem. Naposledy si zahrála oblíbenou a milovanou roli Iduny v Burkhardtově Ohňostroji v Gottwaldově (Zlín), kde působil její manžel Miloš Slavík. Inka Slavíková odešla v okamžiku kulminace své umělecké kariéry ve čtyřiceti šesti letech. Výrazně se podílela na zformování profilu brněnské zpěvohry. Zemřela po těžké nemoci 31. 12. 1972 v Brně. Eva Šlapanská. Foto archiv NDB ■

aplaus

26

Program NDB – březen 2006 Janáčkovo divadlo 1. st 19.00–22.00

Georges Bizet CARMEN opera

2. čt 11.00–13.00

Engelbert Humperdinck PERNÍKOVÁ CHALOUPKA opera

3. pá 19.00–21.45

Leoš Janáček JEJÍ PASTORKYŇA opera

4. so 18.00–21.00

Giuseppe Verdi MAŠKARNÍ PLES opera

5. ne 18.00

KLUB PŘÁTEL OPERY A BALETU Vyhlášení výsledků ankety Cena diváka 2005

7. út 19.00–21.00

Adolphe Charles Adam / Jiří Blažek GISELLE romantický balet

9. čt 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

10. pá 19.30


11. so 18.00–20.00

Engelbert Humperdinck PERNÍKOVÁ CHALOUPKA opera

12. ne 17.00–19.00

Adolphe Charles Adam / Jiří Blažek sk. F GISELLE romantický balet POSLEDNÍ UVEDENÍ V TÉTO SEZONĚ Představení k životnímu jubileu Věry Vágnerové

14. út 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

15. st 19.00–22.00

Antonín Dvořák RUSALKA opera

16. čt 19.00–21.45

Leoš Janáček JEJÍ PASTORKYŇA opera

17. pá 19.00–21.15

Ludwig Minkus / Jaroslav Slavický BAJADÉRA klasický balet

18. so 19.00–22.00

Giuseppe Verdi AIDA opera

19. ne 19.00

KONCERT TANEČNÍ KONZERVATOŘE BRNO

24. pá 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA opera

PREMIÉRA sk. JD premiéra

25. so 19.00–22.00


sk. E

29. st 19.00–22.00


sk. Dárek 2006/1, Dárek 2006/2

NAPOSLEDY

sk. A/1, A/2

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

sk. T sk. B/1, B/2 POSLEDNÍ UVEDENÍ V TÉTO SEZONĚ

aplaus

30. čt 19.00–21.40

Arrigo Boito MEFISTOFELE opera

31. pá 19.00–22.00

Antonín Dvořák JAKOBÍN opera

27

Mahenovo divadlo 1. st 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie

2. čt 18.00–20.15

Carlo Goldoni TREPERENDY komedie

3. pá 10.00–12.15

Carlo Goldoni TREPERENDY komedie

4. so 18.00–19.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA ledová pohádka

8. st 19.00–21.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN komedie

9. čt 19.00–21.40

Friedrich von Flotow MARTA opera

10. pá 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI detektivní hra

sk. OČ Cena diváka 2004

11. so 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI detektivní hra

Cena diváka 2004

13.po 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY činohra

14. út 19.00–21.15

Martin Kubran a Martin Čičvák TISÍC A JEDNA NOC (ZAHRADA ŠAHRAZÁD) činohra

15. st 19.00–21.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

16. čt 19.00–21.20


17. pá 18.00–20.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

18. so 18.00–19.30


20. po 19.00–21.40

Friedrich von Flotow MARTA opera

21. út 19.00–21.30

Alois Jirásek LUCERNA pohádková hra

pro děti od 6 let a dospělé sk. Dárek 2006/2

Pro diváky starší patnácti let

pro děti od 6 let a dospělé

aplaus

28

Program NDB – březen 2006 22. st 10.00–12.30

Alois Jirásek LUCERNA pohádková hra

23. čt 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie

24. pá 19.00–21.20


25. so 19.00–21.30

Jan Drda sk. PS/2 DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

28. út 19.00–22.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC komedie

29. st 19.00–21.20

Alois a Vilém Mrštíkové MARYŠA drama

30. čt 19.00–21.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

31. pá 19.00

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

PREMIÉRA sk. MD premiéra

Malá scéna Mahenova divadla 4. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI pohádka

6. po 10.00–11.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA pohádka

VYPRODÁNO pro děti od 3 let

11. so 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA pohádka

VYPRODÁNO pro děti od 5 let

16. čt 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA činohra

18. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA pohádka

pro děti od 3 let

25. so 15.00–16.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA pohádka

pro děti od 3 let

Divadlo Reduta 2. čt 19.00

AKADEMICKÝ KOMORNÍ ORCHESTR MUSICA VIVA dirigent a sólista Alexander Rudin II. zahajovací koncert oficiálního kulturního projektu Ruská sezona.

3. pá 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI činohra

7. út 16.30 19.00

Naivní divadlo Liberec Iva Peřinová KRÁSNÝ NADHASIČ aneb POŽÁR NÁRODNÍHO DIVADLA

8. st 19.00–21.45

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA opera

pro děti od 3 do 8 let

aplaus

29

9. čt 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA absurdní komedie

11. so 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama

12. ne 19.00

Divadlo Semafor: Jiří Suchý SEX + SEX = 12

13. po 19.00–21.20

Patrick Marber NA DOTEK současná hra

18. so 19.00–20.20


19. ne 17.00

VZPOMÍNKA NA JAROSLAVA SOUČKA (Komorní sál) beseda

19. ne 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama

20. po 19.00–21.00


21. út 19.00–21.15

Divadlo Ungelt Praha RÁNO, KDYŽ VSTÁVÁM… Jevištní causerie M. Kubišové, Ch. Poullain, M. Heina

22. st 19.00

MOZARTOVY KLAVÍRNÍ SONÁTY – Jan Jiraský (klavír) První ucelené provedení všech Mozartových sonát v ČR jedním interpretem. Druhý ze čtyř koncertů – Mozartův slavnostní sál Abonenti NDB mají na koncert slevu 50 %

26. ne 19.30

NEKOMPROMISNĚ (Talk show L. X. Veselého)

27. po 19.00 – 21.00


28. út 19.00–21.45

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA opera



Prodej vstupenek: Sepes production, s. r. o.

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, denně od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12 hodin, v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, ve všední dny od 9.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel.

aplaus

30

Program NDB – duben 2006 Janáčkovo divadlo 1. so 18.00–21.00

Georges Bizet CARMEN opera

2. ne 17.00–20.00


4. út 19.00–21.40

Giuseppe Verdi LA TRAVIATA opera

5. st 19.00–21.40

Arrigo Boito MEFISTOFELE opera

6. čt 19.30


7. pá 19.30


13. čt 19.00

Leoš Janáček / Petr Zuska SONÁTA Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš PAVANA ZA MRTVOU INFANTKU Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš BOLERO Igor Stravinskij / Libor Vaculík SVĚCENÍ JARA Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století

1. PREMIÉRA sk. JD premiéra (výjimečně ve čtvrtek)

14. pá 19.00

Leoš Janáček / Petr Zuska SONÁTA Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš PAVANA ZA MRTVOU INFANTKU Maurice Ravel / Zdeněk Prokeš BOLERO Igor Stravinskij / Libor Vaculík SVĚCENÍ JARA Baletní večer na hudbu skladatelů XX. století

2. PREMIÉRA sk. E (výjimečně v pátek)

27. čt 19.30


28. pá 19.30


30. ne 18.00

ZUŠ Františka Jílka, Vídeňská 52, Brno TANEČNÍ KONCERT

sk. C

NAPOSLEDY



Soubor baletu NDB a orchestr Janáčkovy opery bude od 17. do 29. dubna 2006 na turné ve Španělsku s inscenacemi Bajadéra a Giselle.

aplaus

31

Mahenovo divadlo 1. so

William Shakespeare

19.00

JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

3. po

William Shakespeare

19.00


4. út

Jan Drda

18.00–20.30

DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT pohádková komedie

5. st

Agatha Christie

19.00–21.20

PAST NA MYŠI detektivní hra

6. čt

Agatha Christie

19.00–21.20

PAST NA MYŠI detektivní hra

7. pá

Friedrich von Flotow

19.00–21.40

MARTA opera

8.so

Christopher Hampton

19.00–21.45

NEBEZPEČNÉ VZTAHY činohra

9. ne

William Shakespeare

17.00


12. st

Carlo Goldoni

18.00–20.15

TREPERENDY komedie

13. čt

Georges Feydeau

19.00–21.20

TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU komedie

18. út

Molie`re

19.00–21.20

ŠKOLA ŽEN komedie

19. st

Alois a Vilém Mrštíkové

10.00–12.20

MARYŠA drama

20. čt

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

19.00 – 21.20

FIGAROVA SVATBA komedie

21. pá

Martin Kubran a Martin Čičvák

19.00–21.15

TISÍC A JEDNA NOC (ZAHRADA ŠAHRAZÁD) činohra

sk. D

sk. ČP

sk. SP

Cena diváka 2004

sk. B/2 Cena diváka 2004 NAPOSLEDY

sk. PS/2

sk. RP

NAPOSLEDY

sk. A/2

sk. Dárek 2006/1, NAPOSLEDY Pro diváky starší patnácti let

aplaus

32

Program NDB – duben 2006 22. so 19.00–21.00

Henrik Ibsen – J. A.Pitínský ROSMERSHOLM drama

sk. PS/1

25. út 19.00–22.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC komedie

26. st 19.00–20.30


27. čt 19.00–21.45

Christopher Hampton NEBEZPEČNÉ VZTAHY činohra

28. pá 19.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI činohra

PREMIÉRA sk. MD premiéra

29. so 19.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI činohra

sk. D

pro děti od 6 let a dospělé sk. BČ

Malá scéna Mahenova divadla 8. so 15.00–16.20

Martin Čičvák TŘI PRASÁTKA pohádka

11. út 19.30–20.30

Miro Gavran LÁSKY GEORGE WASHINGTONA činohra

22. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI pohádka

29. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA pohádka

pro děti od 5 let

pro děti od 3 do 8 let pro děti od 3 let

Divadlo Reduta 6. čt 19.00–21.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera (Divadelní sál) Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert (Mozartův slavnostní sál)

7. pá 19.00–20.20


8. so 19.00–21.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera (Divadelní sál) Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert (Mozartův slavnostní sál)

9. ne 17.00

VZPOMÍNÁNÍ S…: věnováno Václavu Noskovi beseda

14. pá 19.00

Divadlo Ungelt Praha: Elisabeth Fuller PERLA HOLLYWOODU A JÁ

(Komorní sál)

aplaus

33

21. pá 19.00

MOZARTOVY KLAVÍRNÍ SONÁTY – Jan Jiraský (klavír) První ucelené provedení všech Mozartových sonát v ČR jedním interpretem. Třetí ze čtyř koncertů (Mozartův slavnostní sál) Abonenti NDB mají na koncerty slevu 50 %.

22. so 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie` re TERASA absurdní komedie

24. po 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie` re TERASA absurdní komedie

27. čt 19.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA Zábavná, výpravná feérie ze života operetních hrdinů

29. so 19.00


30. ne 19.00


PREMIÉRA

DERNIÉRY V DUBNU: 5. st

MEFISTOFELE opera

7. pá

MARTA opera

12. st

TREPERENDY komedie

21. pá

TISÍC A JEDNA NOC (ZAHRADA ŠAHRAZÁD) činohra

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, denně od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12 hodin, v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, ve všední dny od 9.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel.

aplaus

34

Osobnosti Hugo Haas, nezapomenutelný doktor Galén „Tady v Brně začala má láska k divadlu, tady jsem poznal mnoho báječných lidí, které jsem měl strašné rád. Když slyším Brno, tak to je, jako když někdo zazpívá krásnou píseň…“ vzpomínal po letech Hugo Haas. Narodil se 18. 2. 1901 v Brně, v rodině obchodníka s obuví Zikmunda Haase. Židovský živnostník, který otevřel vlastní obchod „U zajíce“, se hlásil v silně poněmčeném Brně k Čechům a oba synové, Pavel a Hugo, studovali v českých školách. Starší Pavel studoval na konzervatoři skladbu u Leoše Janáčka a mladší Hugo chtěl být zpěvákem. Výsledky přijímací zkoušky na konzervatoři zhodnotil sám Leoš Janáček: „No, třeba by to s ním šlo u činohry!“ Členem brněnské činohry Národního divadla byl však jen krátkou dobu v letech 1920–1922, kdy přijal nabídku ředitele Národního divadla Václava Štecha. Na brněnské scéně ztvárnil dvě menší role, a to v Mahenově Jánošíku – Drába a horního chlapce Haraly. Byl Prvním Otakárkem a Druhým slimákem ve světové premiéře hry bratří Čapků Ze života hmyzu, která se konala 3. 2. 1922, a hrál také Učitele v Loupežníkovi Karla Čapka. Pak přešel do divadel v Olomouci, Ostravě a nakonec v Praze – nejprve do Divadla komedie v Lucerně, poté do Městských divadel na Vinohradech a od počátku třicátých let již patřil k předním členům Národního divadla v Praze. Vyšší postava přitažlivého zevnějšku, osobní kouzlo a školený hlas předurčovaly Hugo Haase pro hrdiny společenských komedií. Sám však inklinoval k charakternímu herectví, v němž se výrazně prosazoval jeho jemný smysl pro komiku a tragikomiku. Tento rys plně uplatnil v Národním divadle v Praze, kdy za 10 let vytvořil řadu vynikajících postav, jako byl Lužin z Dostojevského hry Zločin a trest, Gubernátor z Běsů, kníže Stodoran z Jiráskova Markýze Gera, dobrák Paniss z Pagnolova Malajského šípu. Velký úspěch měl v roli profesora Johánka, kterou mu Olga Scheinpflugová ve své divadelní hře Okénko napsala přímo „na tělo“. Jedna z nej-

větších a nejmilovanějších rolí Hugo Haase byl doktor Galén v Bílé nemoci Karla Čapka, kterou autor napsal také přímo pro něho. V této nezapomenutelné roli svým humanistickým postojem mistrně vytvořil odpůrce fašistického diktátora. Tuto výjimečnou postavu si zopakoval i ve filmové verzi, která tehdy byla na programech našich kin velice aktuální. Nepřekonatelným se stal také v roli Načeradce ve filmovém přepisu Poláčkova románu Muži v ofsajdu, dále jako flamendr Petr Suk v první crazy komedii českého filmu Ať žije nebožtík a v řadě dalších filmů. Na scéně Národního divadla v Praze naposledy vystoupil v roce 1939 v roli konzula Busmana v Čapkově dramatu R.U.R. Hugo Haas patřil mezi první oběti pomnichovského štvaní na umělce neárijského původu. Byl propuštěn z Národního divadla a téhož roku emigroval do Francie a přes Španělsko a Portugalsko se dostal do USA. V divadelní činnosti pokračoval i ve Spojených státech amerických, kde hrál v anglickém jazyce např. v New Yorku v inscenaci E. Piscatora Vojna a mír Pierra Bezuchova s velkým úspěchem a byl pozván do Hollywoodu. Natočil tam do roku 1943 tři desítky filmů a naposledy stanul před kamerou necelý rok před svou smrtí v komedii Bláznivý nápad, kterou natočil ve Vídni podle vlastního námětu a scénáře. V roce 1945 vážně onemocněl, později se vrátil do Evropy a žil ve Vídni. V roce 1963 navštívil ještě jednou Prahu. Zemřel 1. 12. 1968 ve Vídni a jeho urna je podle jeho přání uložena vedle maminky na brněnském židovském hřbitově. Město Brno na svého významného rodáka nezapomnělo – 29. dubna 1997 byla odhalena pamětní deska bratrům Haasovým na domě č. 8 v Biskupské ulici, kde oba umělci bydleli se svými rodiči. O něco později, 3. dubna 2002, udělilo město Brno Hugo Haasovi in memoriam čestné občanství, které převzala jeho manželka Marie Eva Šlapanská. Foto archiv NDB ■ Bibi Haasová.

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VII. BŘEZEN 2006 CENA 10 Kč. ap aus

Recommend Documents