MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VIII. LEDEN 2007 CENA 10 Kč. ap aus. Janou Přibylovou

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ | ROČNÍK VIII. | LEDEN 2007 | CENA 10 Kč

ap aus

balerínou a m ri p s r o v o h z Ro u Janou Přibylovo Trialog 2007

PARTNEŘI NDB

M E D I Á L N Í PA RT N E Ř I

aplaus

01

Na úvod Vážení a milí čtenáři a návštěvníci Národního divadla v Brně, začíná nový rok, v němž nás čekají chvilky plné pohody i ty pracovní. Zase, stejně jako v roce 2006, to bude převážně práce a zaměstnání, které nás všechny vytíží. A od toho, aby se člověk alespoň na chvíli zastavil, pocítil a procítil sílu okamžiku, je tu divadlo. To naše vám nabízí v prostorách Reduty, Janáčkova a Mahenova divadla operní, činoherní i baletní repertoár různých stylů a žánrů. Nad rámec běžného repertoáru vám nabízíme baletní i činoherní přehlídky a festivaly. Loňský rok byl pro NDB velmi úspěšný. Získali jsme pět nominací na Cenu Thálie, z toho dvě vítězné, jedno ocenění udělené za celoživotní dílo, Cenu Philip Morris Poupě udělenou baletu NDB za nejvýraznější talent roku, Cenu Sazky a Divadelních novin za nejlepší choreografii, Hlavní cenu za nejlepší inscenaci v Soutěžní přehlídce tanečního umění České republiky a Čestné uznání za sólový výkon v baletu v téže přehlídce. I v letošním roce 2007 vám chceme v našem divadle nabídnout kvalitu a rozmanitost, tak aby si mohl vybrat každý z vás – našich diváků. Do nového roku mně dovolte popřát vám především hodně zdraví, pohodu a spoustu krásných chvil, prožitých nejen u nás v divadle.

Ing. Martin Gerych ekonomicko-obchodní náměstek Národního divadla v Brně

Obsah 2. Zprávičky 4. Režisér Václav Věžník o Idomeneovi 8. Dagmar Žaludková a Robert Remeslník – Elektra a Idamante 10. Spartakus 12. Rozhovor s primabalerínou Janou Přibylovou 14. Trialog 2007 16. Spolupráce mezi Mahenovou činohrou a Divadelní fakultou JAMU 18. Mikulášské harašení v rámci NDB 22. Výročí 24. Lednový program NDB 28. Únorový program NDB 32. Osobnost – Eduard Hrubeš

Foto na titulní straně: Opera Wolfganga Amadea Mozarta Idomeneo měla premiéru 24. listopadu 2006. Janáčkova opera ji uvádí v Mahenově divadle. Na fotografii Dagmar Žaludková jako Elektra. (Více na straně 4) aplaus – měsíčník Národního divadla v Brně, Dvořákova 11, 657 70 Brno ředitel Mgr. Zdeněk Prokeš tel.: 542 158 111, e-mail: [email protected] redakce: Šárka Motalová korektura: Eva Strnadová sazba: grafické sdružení Jonatán, Dvořákova 13, Brno, www.jonatan.us tisk: ofsetová tiskárna Meral, Kovářská 4, Brno náklad: 3 500 ks ročník VIII, č. 1 MK ČR E11077

Foto Jana Hallová

Foto na zadní straně: Vratislav Běčák a Eva Novotná v Nezvalově Manon Lescaut. Foto Jana Hallová

aplaus

02

Zprávičky Janáčkova opera jede do Španělska Soubor Janáčkovy opery několikrát do roka opouští domovské divadlo, aby se představil divákům mimo Českou republiku. Jeho cesty nevedou jen po Evropě, ale například i do dalekého Japonska. Na přelomu ledna a února 2007 se tentokrát vydá do Španělska, kde představí inscenaci opery francouzského skladatele Jacquese Offenbacha Hoffmannovy povídky, s níž už v loňském roce slavil ve španělských divadlech velký úspěch. V termínech od 25. ledna do 9. února odehraje soubor opery dvanáct představení ve dvanácti městech – Gijón, Avilés, Logroňo, Albacete, Murcia, Alicante, Malaga, Jerez, Burgos, Salamanca, Vittoria, Cuenca – a projde tak křížem krážem celé Španělsko. -pa- ■

Japonské bubnování a tradice jen v Praze a Brně

Blokové předplatné

Bubny v sugestivním japonském pojetí ovládnou Janáčkovo divadlo 7. a 8. února. Pouze v Brně a pak v Praze se mohou přijít zájemci podívat na show, kterou pro ně připravil japonský bubenický soubor Yamoto. Začátky jsou v 19 hodin. -ota- ■

Národní divadlo v Brně nabízí návštěvníkům tzv. Blokové předplatné. „Tato forma dává svobodu při výběru titulu a dne představení podle vlastního zájmu a časových možností a zároveň diváci získají vstupenky s velkou slevou,“ upřesňuje vedoucí obchodního oddělení Jana Žáková. Blokové předplatné obsahuje šest kuponů, na které si mohou jejich držitelé libovolně zvolit titul z vybraných představení činohry, opery a baletu. V době předprodeje si divák vymění kupon v pokladně za platnou vstupenku. Kupony se nevztahují na premiéry NDB, hostující soubory a pronájmy. Blokové předplatné si může zájemce zakoupit po celou sezonu. „Upozorňujeme, že zbylé kupony jsou nevratné a do další sezony nepřevoditelné,“ říká Jana Žáková. Bližší informace můžete získat na telefonních číslech 542 158 183–4 a 542 424 560. ■

Bubny existují od nepaměti a jejich zvuk člověku dokázal vždy učarovat. Vždy když jsme my – Taiko bubeníci z Yamato – hráli na naše bubny, dali jsme do toho srdce i duši ve snaze vytvořit zvuk, ve kterém se odráží samotný pulz života. Naším bubnováním chceme zprostředkovat tlukot srdce – zvučnou podstatu všeho živého. Yamoto ■

Vychází publikace o Marii Pavlíkové Ke stému výročí narození významné brněnské herečky Marie Pavlíkové (1906–2003) vyšla zajímavá kniha, mapující její umělecký i osobní život. Divadelní začátky této tišnovské rodačky spadají do roku 1927, kdy začíná v brněnské operetě po boku Oldřicha Nového. Záhy však přechází do činohry, které zůstala věrná celý život, i když přicházely lákavé nabídky z Prahy. V knize jsou bohatě zastoupeny vzpomínky této herečky na své kolegy a přátele. Hlavně na ty, pro které se stalo brněnské divadlo přestupní stanicí do Prahy. Vzpomíná na Bohuše Záhorského, Vladimíra Lerause, Ladislava Peška či Martina Růžka, stejně tak jako na přátelství s Jiřím Mahenem, Eduardem Bassem, malířem Jankem Králem či básníkem Oldřichem Mikuláškem a Janem Skácelem. Jedna z kapitolek je věnována Jaroslavu Kvapilovi a jeho veršům, které posílal herečce ze svých cest na pohlednicích. Zajímavou kapitolu tvoří pět desítek vzpomínek jejích kolegů a přátel. Sem přispěla například Vlasta Chramostová, Václav Postránecký, Ladislav Lakomý, Rudolf Krátký, Helena Kružíková, Ludmila Slancová, Miroslav Donutil, ale také rektor Janáčkovy akademie múzických umění Václav Cejpek a ředitel NDB Zdeněk Prokeš. Součástí knihy je bohatá fotodokumentace, soupis rolí a výběrová bibliografie. Marie Pavlíková odehrála na brněnských scénách přes dvě stě rolí a s divadlem se nerozloučila ani po odchodu do důchodu v roce 1975. Zajímavou kapitolou se stala její spolupráce s Divadlem na provázku. Krásným dárkem k jejím devadesátým narozeninám se stala role Adelaidy Bruknerové, matky operního pěvce Viktora Molnára (tuto roli po onemocnění Josefa Karlíka hrál pražský herec Miroslav Moravec) v Örkényho Kočičí hře. Knihu vydává nakladatelství Albert Dr. Šalého v Boskovicích. K dostání bude také v předprodeji NDB. -pav- ■

KOLEM (DO)KOLA

aplaus

03

Výstava v Redutě 8. ledna – 12. února 2007

Jitka Nováková / dřevořezby

Michal Truxa / plastiky kombinovaná technika

Marta Kubišová v Redutě S recitálem Vítej, lásko přijede v únoru do Reduty Marta Kubišová. Zazpívá písničky na texty Jana Schneidera, které zhudebnili David Solař, Petr Malásek, Karel Štolba, Daniel Fikejz, Pavel Fořt a Daniel Hádl. „Životní příběh Marty Kubišové je natolik proměnlivý a dramatický, že je sám o sobě výraznou a nepřeslechnutelnou písní,“ říká legenda české textařiny Jan Schneider. „V její verzi se střídá světlo s tmou, úspěch s násilným umlčením, významné pocty s ponižujícími urážkami. Kdykoliv se Marta objeví v záři reflektorů před svým publikem, očekává se od ní něco jiného než od jejích kolegyň a kolegů. Nebylo snadné psát pro ni posametové songy.“ Tolik autor textu o zpěvačce. On sám napsal slova k mnoha populárním písním 60. let. Režisérem recitálu je Milan Hein. Ten o své spolupráci se zpěvačkou říká: „Neobávejte se, nezačínám si hrát na režiséra. Vyšel jsem jen vstříc Martičce Kubišové, která vyslovila přání, abych její recitál režíroval. Nebylo co režírovat. Marta je nerežírovatelná, pokaždé svá, pokaždé sama sebou. Vždy uhrančivě pravdivá.“ Marta Kubišová se v Redutě představí 24. února. -ota- ■

aplaus

04

Janáčkova opera NDB Opera W. A. Mozarta Idomeneo měla premiéru

Režisér Václav Věžník ještě k Idomeneovi… Mozartova opera Idomeneo je velmi smělou a moderní koncepcí italské opery serie. Je zcela překvapivá v harmonii i v instrumentaci a neobyčejně nová také v dramatickém názoru na hudební divadlo. Mozart znal velmi dobře mnohé opery svých předchůdců, a ačkoliv velmi uctíval pěvecké mistrovství, jako divadelník nesnášel nepravdivý pathos a neživot-

nost jevištních akcí. U Mozarta je vždy režírováno hudbou, a proto je i poznatelné, jakou plastiku života dává svým postavám a jak dynamicky vybavuje jejich citový život. Tato skrytá dramatičnost má obrovskou výrazovou sílu a pěvec jí není veden k vokálnímu efektu, nýbrž k psychickému prožitku, který vytváří živoucí postavy děje. Mozartův hudební jazyk je zcela mění

aplaus

05

24. listopadu v Mahenově divadle

do výrazu, který nemá nic společného se zaběhanou dobovou konvencí. Přitom Mozartův styl není formálně nový a i on má ve své dramaturgii velmi rozsáhlé monologické árie. Jsou však cítěny takřka se shakespearovskou psychologií a filozofií. To ovšem neznamená, že se postavy mají na jevišti zmítat v křečích, aby přesvědčily,

že opera už není statická a koncertantní. Skvělá náplň vnitřního života postav zcela odporuje povrchnímu prozpěvování a vnějšímu hereckému pozérství. Je tedy Mozartova opera seria velkým psychologickým dramatem, nabitým myšlenkami a pravdivými city. Idomeneo patří snad k nejlepším operám tohoto druhu. Dílo bylo dlouho málo známé a za života

aplaus

06

Janáčkova opera NDB Mozarta se dočkalo jen dvou inscenací. Ta druhá, vídeňská, provedená nadto v soukromém neprofesionálním prostředí, jen potvrdila Mozartovy realistické představy o divadelní pravdivosti, když postavu Idamanta mění z kastráta na tenora. Snad nejpřesvědčivěji dokazuje Mozart svoji divadelnost v ensemblových scénách sólistů, z nichž skvělý kvartet je ojedinělou ukázkou psychologického mistrovství. Je ovšem také zatěžkávající zkouškou pro režiséra v jeho porozumění pro správnou mozartovskou interpretaci. Ve sborových scénách Idomenea předešel Mozart zcela svoji dobu a jeho akční sbory se strhující dramatičností ukazují již cestu až k největším hudebním dramatikům romantismu. V Mozartovi je na scéně vždy hodně života pro toho, kdo operu správně vnímá jako drama vytvořené hudbou. Je k tomu samozřejmě zapotřebí i dramatického slova, které ty afekty vyvolává, a je tedy nutným divadelním prostředkem i v opeře. Byl jsem od počátku studia velmi nejistý, co způsobí představení zpívané v ital-

štině bez titulkovacího zařízení. Nepochybně italský text k této opeře patří a nejlépe také vyhovuje nejen hudbě, ale i citově nadnesenému obsahu slov. Musel jsem tedy přemýšlet nad výrazovou sdělností zpěváka-herce, ale i funkčností scénických proměn a užití nejnutnějších rekvizit až po kostýmní detail. Z těchto důvodů jsem do děje zařadil i působení baletního komparsu. Také scénický a světelný scénář musel mít svoji uměřenost, aby odpovídal požadavkům Mozartovy hudby. Jinými slovy, mohl jsem si dovolit jen to, co vyžaduje mozartovská estetika hudebního dramatu. Násilné „oživování“ jen proto, aby opera nebyla statická, by bylo porušením stylu díla a ten by se měl zachovat vždy, má-li být inscenace profesionální. Není pravda, že si režisér může dovolit vše, jen když to umí zdůvodnit! Režisér si může dovolit právě jen tolik, co neodporuje a nepopírá výraz hudby, z níž musí operní inscenace vycházet. Umělec zprostředkující díla velkých hudebních géniů musí mít v sobě tolik pokory, aby dílu sloužil a neusiloval o to, aby se o jeho

aplaus

koncepci mluvilo více než o samotném díle. Stará divadelní pravda je, že režisér má zmizet z pozornosti diváka a proměnit své záměry do výkonů herců a celé scény, aniž by hned po vytažení opony upozorňoval na to, že je tu přítomen někdo, o němž se má vědět na prvním místě. Režisér musí svým výkladem díla diváka přesvědčit z jeviště, a nikoliv duchaplnými větami v divadelním programu nebo na tiskové konferenci. Uctíval a obdivoval jsem od mládí práci režisérů, když už jsem chápal, že ten vynikající zážitek toho večera pro diváka někdo velmi nadaný připravil. A takových představení jsem vídával v Brně velmi mnoho. Chodil jsem s rodiči do divadla od šesti let. Když mi bylo jedenáct, hrál se v Brně Idomeneo, kterého připravoval ve své dramaturgii mladičký šéf brněnské opery Rafael Kubelík. Bohužel býval často nemocný, a tak tuto operu dovedl do premiéry dirigent Quido Arnoldi s režisérem Karlem Jernekem. Nějakým nezjistitelným řízením osudu jsem právě toto představení neviděl, ale mám doma ještě program (viz str. 6), což znamená, že na tomto představení moji rodiče byli. Je to už pětašedesát let, a tak si jen neskromně přeji, velmi by mne potěšilo, kdyby se ani na tohoto našeho nynějšího Idomenea úplně nezapomnělo. Václav Věžník. Foto ze zkoušek Jana Hallová ■

07

aplaus

08

Janáčkova opera NDB Z recenzí:

…Ze sólistů kralovala Dagmar Žaludková jako „ďábelská Elektra“. Zaujala vyrovnaností hlasového rejstříku, hlasovou průrazností, vášnivostí projevu Vladimír Čech, Právo, 4. 12. 2006 i bezpečnou technikou koloratur.

Dagmar Žaludková v roli Elektry.

• Máte nějaký rituál před premiérou? Dagmar Žaludková: Jediný můj rituál je, že se dvě hodiny před premiérou rozezpívávám. Když premiéra začíná v 19 hodin, tak od 17 do 17.30 potřebuju být sama. Před tím i po tom na mě mohou lidé klidně mluvit, ale pokud mě někdo vyruší a já nemám čas na hlasovou hygienu, jsem vzteklá. Pak si klidně zajdu i na kafe, ale od pěti do půl šesté potřebuju klid. Robert Remeslník: Mým rituálem je spánek. Nejlépe celý den. Pokud je to možné. Pak mám večer energii, hlas je v pořádku, odpočatý a pravděpodobnost, že bude fungovat, jak má, je větší. Taky hlavu mám pak čistou a paměť není ničím zatížená. Dagmar Žaludková: Typický tenor. (smích)

aplaus

09

…slovenský tenorista Robert Remeslník zpíval lyričtějšího Idamanta technicky jistě, přičemž témbr postavě vyhovoval snad beze zbytku… Vladimír Čech, Právo 4. 12. 2006

Robert Remeslník jako Idamante (uprostřed), zprava Angieszka Bochenek-Osiecka – Ilia a Jozef Kundlák – Idomeneo.

• A co děláváte po premiéře? Dagmar Žaludková: Záleží na představení, z některého jsem unavená více, z jiného méně. Teď jsem v Německu zpívala Tosku. To byla hodně vysilující inscenace. A podobně je na tom i Elektra v Idomeneovi. Tahle dvě představení koštujou hodně... Robert Remeslník: Nedovedu si představit, že bych si šel bezprostředně po premiéře lehnout. Neusnul bych. Člověk je příliš aktivní. Nejlepší je zajít si někam s přáteli sednout a popovídat si. Nejdříve chodím spát ve dvě ve tři hodiny.

Dagmar Žaludková: Kostýmy jsou skutečně krásné a dobře nositelné, ale v prostoru s tím vším byl trochu problém. Museli jsme si dávat pozor, abychom nepozabíjeli sebe i kolegy. Schody se pohybují na kolejničkách, a když je technici na zkoušce zapomněli ukotvit klínky, což se stalo, vyběhla jsem nahoru a skončila v portále. (smích) U první árie, kde čaruju, se dvoje schody sráží a každé se chvějí jinak. Do toho tekutý dusík. Občas bylo složité někomu neublížit. Já jsem si například na zkoušce vyvrtla nohu, ale krásný byl zápis o poranění: paní Žaludková si u role Elektry poranila nohu (sebevražda Elektry).

• V Idomeneovi máte krásné kostýmy a boty, v nichž se ale asi dost obtížně chodí, kolem je spousta schodů, po nichž musíte chodit. K tomu prožít roli a zpívat. Tohle asi není jednoduché.

-ota- Foto Jana Hallová ■

aplaus

10

Balet NDB Velká klání na život a na smrt Baletní soubor chystá premiéru Gladiátorské hry. Krev a napětí rozžhavující doběla. Tam dole bojují lidé. Drásavá podívaná, kterou sotva co předčí. Bojují o přežití. Muži křičí, mávají rukama, vstávají, pískají, dupou… Dech se zrychluje. Mezi výkřiky jsou slyšet rány. Vzduch těžkne, pohyb se zpomaluje, nastává ticho. Konec. Zbyl vítěz. Zbyl poražený. A divák vybuzený svými tužbami. Teď závisí na něm. Na jeho vůli. Opájí se svou chvilkovou mocí. Teď se stává skoro bohem, anebo alespoň vládcem. Ničím nahraditelný pocit! Palec míří k zemi. Tam dole kdosi zemře… Na písku zůstává krev. Z celého klání zbyli jen dva. Přítel a přítel. Spartakus a Harmodius. Harmodia čeká smrt. Takhle vypadá oslava vojevůdce Crassa. O přátelství i o zradě mezi nejbližšími, o ženské lásce i podlosti, o slabosti mužů vůči ženám, o síle a umírání, o tom všem a o spoustě dalších věcí je balet Spartakus, který na hudbu Arama Chačaturjana připravuje s baletem NDB choreograf a režisér Jiří Kyselák. Premiéra výpravné inscenace se uskuteční 19. ledna. „Spartakus je pro mě osudný. Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1974, kdy jsem rok studoval v Petrohradě. Tehdy jsem jej viděl poprvé, a to v původní verzi choreografa Leonida Jakobsona. Spartakus je jeden z mála baletů, kdy první bylo libreto. Hudba vznikla o dvacet třicet let později. Světová premiéra se konala v roce 1956. Tehdejší Jakobsonova choreografie byla netradiční, viditelně vycházel z oživlých antických fresek. Tanečníci netančili na špičkách. Bylo to velice zajímavé pojetí, které korespondovalo s hudbou,“ říká Jiří Kyselák. „Spartakus byl moje první titulní role, kterou jsem tancoval na scéně NDB,“ pokračuje dále. „Vlastně ona byla tím vahadlem, když jsem se rozhodoval, jestli přijmout angažmá tady, anebo v pražském Národním divadle. V Praze mně nabízeli stejnou smlouvu jako v tehdejším Státním divadle v Brně.

Ale navíc brněnská scéna konkrétní roli – Spartaka. Nastoupil jsem v srpnu 1975 a v říjnu byla moje premiéra.“ Od té doby zůstal Jiří Kyselák svázaný s Brnem dodnes. „A do třetice jsem několikrát viděl představení v Praze v nastudování Jiřího Blažka. Ten podle mého vycházel z tehdejší sovětské verze choreografa Jurije Grigoroviče.“ Na jevišti se mohou návštěvníci těšit nejen na nádhernou hudbu a silný příběh, ale také na krásná mužská těla. Spartaka bude tančit Michal Štípa, jeho protivníka Crassa Richard Kročil. Tanečníci, o jejichž kvalitách není pochyb. V alternacích se představí stejně renomovaní sólisté Karel Audy a Michal Pimek. Partnerku Spartaka Frygii ztvární primabalerína brněnského baletu Jana Přibylová. Alternovat ji bude Andrea Smejkalová. Crassovou partnerkou je na jevišti Aegína, která je podle choreografa svojí rafinovaností Crassovou neviditelnou manipulátorkou, v podání Heleny Hoskovcové a Evy Šeneklové. Spartakova přítele Harmodia zatančí Jan Fousek v alternaci s Michalem Pimkem. Představitelé každé z rolí již prokázali své umění v mnohých inscenacích a také na mnoha baletních soutěžích. Jako asistenty si choreograf přizval Janu Ruggieri a Petra Přibyla. „Velmi si cením kvalitního libreta,“ říká dále Jiří

Karel Audy

Michal Pimek

aplaus

11

na jevišti Janáčkova divadla Chačaturjanova Spartaka – 19. a 20. ledna

Prototyp kostýmu gladiátora, připravený ke schválení pro výtvarníka Josefa Jelínka. Celkem bude ve Spartakovi 24 gladiátorů, kostým do konečné podoby čekají ještě další velké úpravy, na nichž se budou podílet nejen pánské krejčové, ale i odborníci z rekvizitárny.

Kyselák, „které jsem lehce nasměroval jinam. Neberu Spartaka jako předchůdce organizátora revoluce, jak byl kdysi předkládán kulturním komisím. V inscenaci jde o osvobození člověka, jeho zprávoplatnění ve společnosti a o to, aby lidé nebyli používáni ke krvelačným hrám. Gladiátoři měli možnost získat svobodu a občanství a privilegia této vrstvy, ale to bylo podmíněno mnoha vítězstvími, a tudíž mnoha vraždami,“ vysvětluje Jiří Kyselák. Spartakus není jenom o piruetách a arabeskách, říká nakonec choreograf, ale o životě, do něhož musí každý tanečník vložit kus sebe sama. Michal Štípa

Richard Kročil

-ota- Foto: Audy – J. Hallová; Štípa, Kročil – L. Svítil; kostýmy – ota ■

aplaus

12

Balet NDB

Ocenění mě zavazuje, říká Jana Přibylová Pokud se o baletkách tvrdí, že jsou křehké, tak brněnská primabalerína Jana Přibylová je ztělesněním křehkosti. I v civilu je něžná a na pohled působí velmi zranitelně. Přitom za její prací stojí obrovská dřina. V roce 1996 získala Cenu Philip Morris pro nejlepšího umělce v oboru klasického baletu České republiky. Je držitelkou Thálie z roku 1999, na stejnou cenu byla ještě třikrát nominována.

• Jak jste přijala, že jste nositelkou Thálie? Byla jsem na vystoupení ve Španělsku a tam jsem čekala, jak to dopadne. Volali mi, že jsem vyhrála. Byla to obrovská radost. Měla jsem být na telefonu pro přímý přenos. Spojení se ale nepodařilo…

• To zamrzelo… Ne, já jsem hrozně nervózní. Zvykla jsem si vyjadřovat se pohybem, ne slovem. Člověk řekne něco úplně jiného, než by třeba chtěl. Navíc na vyhlašování mě vyvolali jako slečnu Kosíkovou a já jsem už byla vdaná Přibylová. Potom mi známí volali, co se děje. Jestli jsme se rozvedli… Tehdy cenu dostal i Ivan Příkaský, tak jsme oslavovali ve velkém. To ocenění je nádherné. Na druhou stranu při každém vystoupení jsem s tím konfrontovaná. Říkám si, že diváci ode mě očekávají mimořádný výkon a já bych je neměla zklamat. • Máte ještě trému?

aplaus

13

• Inklinuje syn k tanci (otec Honzíka je taneční mistr Národního divadla v Brně Petr Přibyl; pozn. red.)? Honzík má ohromný talent. Hudba s ním šije. Balet ale dělat nechce. Je šikovný kluk, maluje komiksy, dobře se učí, dělá korejské bojové umění. • Co nyní v divadle připravujete? Chystáme Spartaka od Arama Chačaturjana v choreografii Jiřího Kyseláka, Labutí jezero obnovuji, minulý rok jsem měla úraz s kolenem. Víc než půl roku jsem nemohla tančit, ale už je to v pořádku. U těch úrazů je hrozně důležitá psychika. Nebát se a naučit se znovu tomu kolenu důvěřovat. • Musíte si udržovat váhu? Já vždy přiberu přes prázdniny, tak jak mám 50 kilo, začnu se hlídat. Nechci, aby se se mnou taneční partneři trápili. Na váhu myslím. Když mám dopoledne zkoušku, odpoledne trénink nebo představení, tak tělo spálí všechno. Čím dál větší. Mám několik ocenění a to mě hrozně zavazuje. Snažím se být na sebe přísná. Nejsem stroj, chyby také dělám, vidím se zpětně na videu.

• Jano, mně se na vašem projevu líbí naprostá přirozenost, která dotváří techniku… Já si myslím, že tanečník musí mít duši, musí tam být emoce. Tanečník musí mít vztah k roli, kterou hraje, a v ten okamžik, kdy ji tančí, musí tím žít. Věřím, že to divák pozná. • Máte raději modernu, nebo klasiku? Inklinuji ke klasice, jako je Labutí jezero, Giselle, Louskáček, ale mám ráda i práci Libora Vaculíka (choreograf a režisér například Svěcení jara uváděného v NDB), protože u něho člověk musí mít nejenom techniku, ale i emoce. Musí být i herec. • Jano, vy máte syna. Neměla jste strach, že se už nevrátíte do hlavních rolí? Samozřejmě že mě to napadlo. Co když tělo nebude tak sloužit? Ale ono je to tak úžasný být maminkou. Honzíkovi je už jedenáct let. Na mateřské dovolené jsem byla půl roku. Když se Honzík narodil, pomáhala mi celá rodina, navíc moje maminka šla do důchodu. Strašně bych si přála ještě jedno dítě, ale to je hrozně náročné. Někdy jsem tak unavená, že si nedovedu představit znovu ty bezesné noci u uplakaného miminka…

• Chodíte ještě sama na tréninky, nebo cvičíte jen v rámci zkoušek? Někdy si zajdu sama na trénink. Když necvičím jeden den, tak to poznám sama, když necvičím dva dny, pozná to pedagog, když vynechám tři dny, tak to pozná divák.

Jano, přeji vám, abyste se už vyhnula všem úrazům. Jsem ráda, že vás uvidíme znovu v „novém“ a třeba do budoucna, ať je vás o dalšího člena rodiny víc (rybičky tím nemyslím). Nora Janečková. Foto ota ■

aplaus

14

Trialog První týden v únoru se v Mahenově divadle koná

Trialog 2007

Diana Mórová a Martin Huba. Foto Jana Nemčoková

David Prachař a Jana Janěková mladší. Foto Bohdan Holomíček

1. února 2007 Slovenské národní divadlo Bratislava Cyrano z Bergeracu (Edmont Rostand) Režie: Vladimír Morávek

2. února 2007 Národní divadlo Duše – krajina širá (Arthur Schnitzler) Režie: Ivan Rajmont

Deník SME, 25. 1. 2005 Morávkov Cyrano je esteticky i interpretačne vyváženým celkom, na ktorom je sympatické, že nechce byť ničím iným, než je – jednoduchým a pekným nadčasovým romantickým príbehom o láske a cti. Možno tak trochu rozprávka pre dospelých, ale spektakulárna, decentne vtipná a divadelne profesionálna. Cyrano (Martina Huby) neprestajne vyráža do útoku, je nervný a cholerický, no popri prívale energie postupne ponúkne aj intimnejšie tóny a civilnejšie polohy, v ktorých presvedčí a dojme. Diana Mórová (Roxana) i Robert Roth (Kristián) mu kvalitne a disciplinovane sekundujú a spolu sa im darí vytvárať uveriteľný a správne tragikomický ľúbostný „trojúholník“, popri nich však tentoraz treba spomenúť a vyzdvihnúť celý súbor. Morávek opäť dokázal, že je majstrovským dirigentom davových scén a jeho odvahu obsadiť i menšie úlohy zvučnými hereckými menami priniesla ovocie v podobe harmonických hromadných celkov, aj individuálnych výstupov, kde každý napĺňa, no neprekračuje rámec a význam svojej postavy. Soňa Uličná (teatroložka)

Právo, 25. 11. 2005 Tříhodinová společenská tragigroteska, jejíž dramata jako by se odehrávala pod kůrou rozpraskaného alpského ledovce, nebude asi menu pro každého. Schnitzlerovští gurmáni si ji ale nejspíše docela užijí... Radmila Hrdinová

Mladá fronta Dnes, 22. 11. 2005 Ke kladům inscenace patří i to, že plejáda figur a figurek je vykreslena v přesných charakteristikách, takže i na malé ploše zaujmou různé variace nedobrého stavu „duše“ tehdejší i dnešní doby. Ukazuje se v tom síla souboru naší první scény… Jan Kerbr

aplaus

15

přehlídka národních divadel Česka a Slovenska, Letos ve znamení hereckých osobností: Martina Huby, Davida Prachaře, Marie Durnové a Alexandry Gasnárkové

Petr Bláha, Marie Durnová, Petr Rakušan a Henrieta Hornáčková. Foto Jana Hallová

Kateřina Vainarová (zleva), Pavlína Kafková, Alexandra Gasnárková, Kristýna Janáčková. Foto Josef Hradil

3. února 2007 Mahenova činohra Národního divadla v Brně Matka Kuráž a její děti (Bertolt Brecht) Režie: Jan Kačer

4. února 2007 Národní divadlo moravskoslezské Dům Bernardy Alby (Frederico García Lorca) Režie: Janusz Klimsza

Právo, 22. 5. 2006 …rozhodně k nezapomenutelným Kurážím přiřadí se Marie Durnová, modelující trpící a zoufalou matku, šikovnou i nemilosrdnou obchodnici… Jiří P. Kříž

Moravskoslezský den, 12. 4. 2006 Světoznámý příběh doni Bernardy, vdovy, v jejímž domě spolu s ní žije pět jejích dcer ve věku od třiceti devíti do dvaceti let, dále pak Bernardina osmdesátiletá matka a dvě služky, se na jevišti Divadla Jiřího Myrona odvíjí z pomalého začátku do strhujícího konce… …Velmi úsporná scéna vytvořená z obří bílé plachty, kdy hlavním scénografickým prvkem je kříž, působí silně emotivně… Doňa Bernarda v podání Alexandry Gasnárkové je tou pravou nesmiřitelnou a nelítostnou rádoby vládkyní nad vším, co se v jejím domě děje. Veronika Forejtová našla šťastnou polohu v odlehčení postavy Poncie, její vědoucí, ironický a někdy potměšilý posměch nad situací dobře kontrastuje s ostatními postavami. Renata Klemensová má místy malý problém v udržení věrohodnosti fyzického handicapu své postavy (hrbatá Martirio), v roli se však jistě v průběhu repríz usadí, a jinak je její Martirio velmi dobrou studií duševního utrpení fyzicky postižené dívky naprosto v duchu předlohy. Vrcholný výkon podávají Kateřina Vainarová v roli nositelky vzpoury Adély, Anna Cónová jako zklamaná nevěsta Angustias a Pavlína Kafková v roli marně toužící Magdaleny… Ladislav Vrchovský

Hospodářské noviny, 15. 5. 2006 Matka Kuráž a její děti je hrou smutnou, dokonce tragickou. Titulní hrdinka postupně přichází o všechny své tři děti, takže jí nezbývá, než aby zemdlena životem táhla svou kramářskou káru dál sama. Smrt dvou synů a němé dcerky tvoří trojici dramatických vrcholů díla, mezi nimiž – stejně jako v hudební partituře – musí po forte dříve či později následovat piano – napětí povoluje. Představitelka titulní role Marie Durnová se s Matkou Kuráží vrací do rodného Brna. Debutovat v činohře Národního divadla v Brně právě takovouto „kládou“ vyžaduje odvahu stejně jako profesionalitu. Durnová dokázala postavě vtisknout lidský rozměr se všemi jeho podobami, přičemž není ani zbytečně dryáčnická, ani ukřivděně sentimentální… Vladimír Čech

aplaus

16

Mahenova činohra NDB Mahenova činohra spolupracuje s JAMU

Posluchač režie Divadelní fakulty JAMU Petr Kryštof při zkoušce Matky Kuráže. Foto Jana Hallová

Kvalitativní rozvoj studijního programu cestou spolupráce s profesionálními uměleckými tělesy je název projektu, na němž participuje Mahenova činohra i Janáčkova opera NDB. V praxi to znamená: přizvat studenta umělecké školy k realizaci některé z inscenací v profesionálním divadle. „V rámci programu Evropského sociálního fondu (ESF) byl vypsán grant na spolupráci,“ vysvětluje tutorka tedy koordinátorka v uplynulém roce za Mahenovu činohru Alena Kerelová. „Vznikl projekt, v jehož rámci mohou studenti, teď budu hovořit za Divadelní fakultu Janáčkovy akademie múzických umění, být při vzniku inscenací. Jedná se o studenty režie, dramaturgie, technologie, scénografie a manažerství.“ Cílem projektu je seznámit posluchače s profesionálním prostředím již v průběhu jejich studia, aby byli lépe připraveni na vstup do zaměstnání. Poskytnout jim možnost prezentovat se přímou spoluprací s uměleckým tělesem potenciálnímu zaměstnavateli a také si vytvořit pozici pro přijetí do pracovního poměru po skončení studia. V Mahenově činohře tak potřebné zkušenosti v praxi získávali studenti režie u Jana Kačera při vzniku inscenace Matka Kuráž a její děti, u Jakuba Korčáka při Dvanácti rozhněvaných mužích a u Petra Štědroně

v rámci Terezínského kabaretu. Studenti jevištní technologie se podíleli na Matce Kuráži a na Hořkých slzách Petry von Kantové. Také budoucí dramaturgové nahlédli do práce divadelního souboru, a to při inscenaci Démoni. Jedná se o studenty prvního a druhého ročníku JAMU. „Grant zabezpečuje finanční hodnocení vedoucích jednotlivých stáží, tedy zaměstnance divadel nebo hostující umělce, kteří stáž vedou,“ pokračuje Alena Kerelová. „Student je s nimi na zkouškách a učí se, jak to chodí v praxi. V Mahenově činohře tahle spolupráce začala Matkou Kuráží 1. ledna 2006. Konkrétně na této stáži byli posluchač druhého ročníku režie Petr Kryštof a dva studenti z jevištní technologie prvního ročníku Tomáš Jiřík a Martin Krytinář.“ Další bod, který si projekt vytyčuje, je větší sepětí mezi studiem a praxí. Chce dojít k identifikaci překážek, které mohou zabránit absolventům v uplatnění v praxi, a následně vytvořit možnosti k odstranění těchto překážek. Zaměstnavatelé by tak měli získat možnost zasahovat přímo do formování studijního plánu studentů, vedoucí stáží totiž nemají pouze možnost hodnotit úroveň studenta, ale zároveň mohou formulovat návrh a doporučovat změny v přípravě studenta pro praxi.

aplaus

17

v rámci Evropského sociálního fondu

Démoni je jedna z inscenací, na které získával zkušenosti student dramaturgie Jan Havlica. Na snímku je Václav Vašák a Marika Procházková. Mahenova činohra hru v nejbližší době uvádí jako koktejl silných emocí v Redutě 8. a 18. ledna a 20. února. Foto Jana Hallová

„Seznámení se specifickým provozem ‚velkého‘ divadla považuji za nedílnou součást studia divadelní režie,“ říká umělecký šéf Mahenovy činohry, režisér a také pedagog Jakub Korčák. „Nahlédnutí do zápasu o zrod inscenace je užitečné v každé fázi studia. Nejde jen o vyrovnání se s velkým prostorem, ale i o komunikaci se souborem složeným z generačně i názorově různorodých a osobnostně vyhraněných individualit, s nimiž je třeba hledat společnou řeč a objevovat společné téma. Je to zcela jiný druh práce než tvorba inscenace v malém studiovém prostoru se skupinkou spolužáků, kterou znají studenti ze školy. Pro mě samotného bylo nesmírně důležité seznamovat se vedle školy i s prací nejrůznějších režisérů a s různými metodami práce s hercem. Setkával jsem se tak např. s Janem Grossmanem, Janem Kačerem a během své moskevské stáže i s Anatolijem Vasiljevem, Anatolijem Efrosem nebo Jurijem Ljubimovem. Za tyto zkušenosti budu vždycky velmi vděčný,“ podotkl Jakub Korčák.

Eva Novotná, Václav Vašák, Petr Bláha tvoří základní trojici nevěsta – ženich – milenec ve španělském dramatu FREDERICA GARCÍI LORCY KRVAVÁ SVATBA. Premiéru této nové inscenace v Mahenově činohře chystá režisér Jan Mikulášek. První uvedení se uskuteční 26. ledna 2007 v Mahenově divadle od 19 hodin.

-ota- ■

aplaus

18

Loňské mikulášské harašení v NDB

Takhle koukaly panenky z výkladu Předprodeje Národního divadla v Brně v prosinci. Udělali je žáci Základní školy Komenského 2 ve Žďáře nad Sázavou a přivezli do Brna na mikulášské představení Mahenovy činohry Dalskabáty hříšná ves aneb Zapomenutý čert. A čerti po Mahenově divadle chodili, z divadelního sálu sice vystrčili růžky jen o přestávce, ale zato s nimi přišel i ten nejvyšší Kníže Belzebub, vládce pekel, přímo z Drdovy pohádky.

Pro vyrovnání sil se ve foyeru objevily vedle ďáblíků i nebeské bytosti. Ale nejdůležitější byl Mikuláš. I když představení začínalo v sedm hodin, děti už do divadla přišly před šestou, aby mohly Mikulášovi předat svá dílka na téma Divadlo. Chvilku na něj musely počkat a mezitím jim dělal společnost Šašek, který zve celou tuto sezonu návštěvníky do našeho divadla. Mikuláš byl vysoký, krásný, důstojný. Děti si s ním povídaly, předávaly mu své umělecké výtvory a některé mu i přednášely či zpívaly. Za to vše dostaly malinkou upomínku.

aplaus

A i když Mikuláš seděl během představení v lóži a díval se na boj pekel a nebes v Drdově pohádce, už o přestávce si mohli všichni návštěvníci prohlédnout, kdo vyhrál, a kromě toho také, co všechno děti namalovaly, nakreslily, vyrobily. Přes sto dílek dětí od dvou do patnácti let musel Mikuláš posoudit a vyhodnotit. Kdy to stihl, těžko říct. Navíc práce to byla velmi těžká a svatý muž by nejraději obdaroval všechny. Ale soutěž je soutěž, a tak i taková osobnost, jakou Mikuláš je, musela vybrat jen čtyři. A kdo si myslí, že Mikuláš nemá obyčejné lidské projevy, tak se mýlí. Mikuláš vybíral tak usilovně, až se zapotil. Nakonec přece jen rozhodl a vybraná dílka označil červenou hvězdičkou.

O pár dní později v Janáčkově divadle hned ve foyeru čekal na děti čert. Byl velký, černý a hrozivý. Z jeviště, kde malá Klárka snila svůj vánoční sen o kouzelném Louskáčkovi, přijeli za diváky do foyeru bruslaři. Všechen ten mumraj opět zvládl Mikuláš a Šašek. I sem přinesly děti-diváci své výtvory. A tak se v prosinci v Národním divadle v Brně sešla umělecká výtvarná dílka na téma Divadlo. Byly tu kresby, malby, celá divadýlka, loutky, jedna marioneta a jeden maňásek. Děti kreslily Jeníčky a Mařenky, Berušky, baletky, Krásku a zvíře, Sněhovou královnu, kolem dvou stovek se toho sešlo. K vidění jsou v přízemí Reduty na Zelném trhu.

19

aplaus

20

Loňské Mikulášské harašení v NDB

Nakonec po tom všem zbyl opuštěný trůn, košíky, šaškovská čepka, kabela a obrovská tužka.

Starý rok skončil. Ten nový počíná, tak abychom si ho sami nezkazili.

aplaus

21

aplaus

22

Výročí Blahopřejeme… Významné životní jubileum oslavuje 12. ledna Jitka Petrovská, česká zpěvoherní pěvkyně, členka zpěvohry Národního divadla v Brně v letech 1965–1999.

Wandy a v obou zaujala diváky i odbornou kritiku. Jitka Petrovská byla obsazována také do muzikálových rolí. Její první takovou rolí byla Miriam ve Willsonově Music Manovi, dále to byla Magnolie v Hammersteinově-Kernově Lodi komediantů a Nina z Frimlovy Světlušky. Uplatnila se výborně i v postavách lidové zpěvohry a zpívala také komtesu Anastázii v Kalmánově Čardášové princezně. Od počátku osmdesátých let se věnovala prvnímu oboru – připomeňme např. náročnou roli Hany Glawari v Lehárově Veselé vdově či Rosalindu ve Straussově Netopýrovi. Vždy upoutala šarmem, temperamentem a velkou jevištní zkušeností. V současné době působí jako externí nápověda v operním souboru.

Před lety… Před 275 lety, na spáleništi na Zelném trhu, začalo město Brno stavět novou budovu – Městskou operu, kam pak pravidelně zajížděly italské a německé divadelní společnosti. Před 240 lety, 1. ledna, se v Redutě poprvé hraje česky. Německá divadelní společnost z Badenu u Vídně pod vedením Matthiase Mennigera uvádí operu – pantomimu Zamilovaný ponocný (Der veliebte Nachtwächter). Na plakátě oznamuje, že kus provozují herci české řeči zcela neznalí. Narodila se v Brně, kde také studovala na brněnské konzervatoři zpěv a po absolutoriu byla talentovaná pěvkyně přijata do zpěvoherního souboru. Její první úspěšnou rolí byla Serafínka ve zpěvohře Rudolfa Piskáčka Perly panny Serafínky. Její další rolí v oboru lyrických naivek byla půvabná Liduška z Tylovy – Trojanovy Paní Marjánky, matky pluku. Později byla obsazována do rolí, jako byla Eržika a Líza v Kalmánově Hraběnce Marici, Minie ve Stewartově Hello, Dolly, kde přesvědčila muzikálností, hlasem rozsáhlého rejstříku, dobrou hereckou průpravou a pohybovou kulturou. Jitka Petrovská získala velkou příležitost v sedmdesátých letech, kdy nastudovala jednu ze stěžejních a oblíbených zpěvoherních rolí – Hervého Mam’zelle Nitouche. Pohotově zaskočila za onemocnělou kolegyni v roli Heleny v Nedbalově Polské krvi. V této klasické české operetě měla již nastudovanou roli

Před 90 lety, 8. ledna, se v Praze narodila Stanislava Strobachová, česká činoherní herečka, členka činohry dnešního Národního divadla v Brně v letech 1955–1980.

aplaus

Po absolutoriu dramatického oddělení pražské konzervatoře hrála v Národním divadle v Praze jako elévka, pak působila v Lidové scéně a poté byla opět angažována do Národního divadla, kde zůstala až do roku 1945. Po osvobození přešla do Divadla E. F. Buriana, kde se setkala se svým životním partnerem, hercem Boleslavem Ročkem. Do brněnského souboru přichází jako vyzrálá herecká osobnost a vytváří četné role českého i světového repertoáru. Upoutala v roli Kleito v Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou Vítězslava Nezvala, dále jako Hekuba v Euripidových a Sartrových Trójankách a zejména jako Bernarda v Lorcově dramatu Dům doni Bernardy. Výborná byla také její herecká kreace v postavě Kupavinové v Ostrovského hře Vlci a ovce, či Madeleina Forestierová v Maupassantově Miláčkovi. Hrála i ve filmu, jmenujme alespoň Okouzlená, Humoreska, Stříbrný vítr a další. Její herectví se vyznačovalo střídmými gesty, citovou hloubkou a kultivovaností. Zemřela 8. 1. 1997 v Brně, v den svých osmdesátých narozenin. Před 85 lety, 27. ledna, se v Brně narodil Bohumil Smutný, český činoherec, člen dnešního Národního divadla v Brně v letech 1949–1985. Studoval na brněnské konzervatoři a v letech 1942–1944 hrál v Komorních hrách vedených Rudolfem Waltrem, v jehož třídě v roce 1945 absolvoval. V roce 1949 byl angažován do činoherního souboru tehdejšího Státního divadla v Brně a jeho vyzrálé herectví obdivovali diváci v padesátých a šedesátých letech, kdy vytvořil např. roli Sganarella v Molie`rově Donu Juanovi, Lopachina v Čechovově Višňovém sadu, Vronského v Anně Karenině L. N. Tolstého, Marka Antonia v Shakespearově Juliu Caesarovi. Upoutal jako Mánek v Gazdině robě Gabriely Preissové nebo Kuba v Tylově Tvrdohlavé ženě. Bohumil Smutný měl příjemně zabarvený hlas, který využíval při recitaci, byl umělecky vyrovnaný, měl úsporný herecký projev, ale i temperament. Po autohavárii v roce 1962, která pro něj měla trvalé zdravotní

23

následky, se vrátil opět na jeviště, kde vytvořil četné role. Hrál ve filmu, televizních inscenacích a spolupracoval s rozhlasem. Zemřel 16. 12. 1995 v Brně. Před 70 lety, 23. ledna, se v Plzni narodil Jan Němeček, český činoherec a režisér, člen činohry dnešního Národního divadla v Brně v letech 1966–1992.

Studoval na pražské konzervatoři a jeho prvním angažmá bylo Divadlo Vítězslava Nezvala v Karlových Varech. Pak přešel do Divadla bratří Mrštíků v Brně (nyní Městské divadlo Brno), kde působil od roku 1962 do roku 1964. Poté se stal členem Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni a v roce 1966 nastoupil do činoherního souboru tehdejšího Státního divadla v Brně. Zde byl obsazován do rolí chlapců a milovníků pro svůj mladistvý zjev. Hrál Petra v dramatu A. N. Ostrovského Les, lorda Fauconberga v Oliveru Cromwellovi A. V. Lunačarského, Václava v Mrtvém moři Jiřího Mahena, náročnou roli Vojáka v Příběhu vojáka Igora Stravinského, studenta Johaníka v Mahenově Chroustovi. Ztvárnil také Evžena ve Vajíčku F. Morceaua a Giocoma v Husarech A. Bréala. Od počátku svého angažmá v brněnském činoherním souboru se věnoval režii a psal scénáře. Stál také u zrodu Divadla ve foyeru. Jan Němeček zemřel po těžké nemoci ve věku padesáti sedmi let 20. 9. 1994. Eva Šlapanská. Fota archiv NDB ■

aplaus

24

Program NDB – leden 2007 Janáčkovo divadlo 1. po 19.30

KONCERT FILHARMONIE BRNO

6. so 17.00–19.15

Petr Iljič Čajkovskij / Vasilij Medveděv LOUSKÁČEK balet – féerie

9. út 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA

11. čt 19.30


12. pá 19.30


13. so 19.00–21.20

Giuseppe Verdi RIGOLETTO opera

19. pá 19.00

Aram Chačaturjan / Jiří Kyselák SPARTAKUS balet

sk. JD premiéra PREMIÉRA

20. so 19.00


sk. E/1, E/2 II. premiéra

23. út 19.00


25. čt 10.00–12.00

Bogdan Pawlowski / Witold Borkowski SNĚHURKA A SEDM TRPASLÍKŮ baletní pohádka

280. repríza Hudba ze záznamu

30. út 10.00–12.00


Hudba ze záznamu

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. sk. F Cena diváka 2004

opera

VYPRODÁNO Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. sk. PS/1, PS/2

Soubor Janáčkovy opery je od 24. ledna do 10. února 2007 na turné ve Španělsku s operou J. Offenbacha Hoffmannovy povídky.

Mahenovo divadlo 7. ne 17.00–19.30

Vítězslav Nezval MANON LESCAUT

8. po 19.00

Josef Kajetán Tyl STRAKONICKÝ DUDÁK

9. út 19.00–21.20

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA komedie

10. st 19.00–21.20

Reginald Rose DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ

11. čt 10.00–13.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC

12. pá 19.00–21.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

13. so 19.00–21.20

Georges Feydeau TAKOVÁ ŽENSKÁ NA KRKU

poetická hra národní báchorka

sk. ČP sk. S

soudní drama

komedie komedie

komedie

sk. A/1

aplaus

25

15. po 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

16. út 19.00–21.15

Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO opera

17. st 19.00–22.00

Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

19. pá 19.00–21.30

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

20. so 19.00


22. po 19.00–21.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

23. út 19.00–21.20


24. st 19.00–21.20

Molie`re ŠKOLA ŽEN

25. čt 19.00–21.30


26. pá 19.00

Federico García Lorca KRVAVÁ SVATBA činohra

sk. MD premiéra PREMIÉRA

27. so 19.00


sk. D

28. ne 19.00–21.30

Petr Malásek / Libor Vaculík EDITH, VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ

29. po 19.00


sk. ČP

30. út 17.00–18.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA

sk. KO

31. st 19.00–21.20


detektivní hra

Cena diváka 2004 sk. OČ sk. R

činohra

sk. Dárek 2007/1 národní báchorka pohádková komedie

Cena diváka 2005 komedie sk. Dárek 2007/2 poetická hra

taneční muzikál

ledová pohádka sk. A/2 soudní drama

Malá scéna Mahenova divadla 13. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

19. pá 15.00

Klub přátel činohry Vyhlášení výsledků ankety Cena diváka 2006

20. so 15.00–16.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA

27. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

pohádka pro děti od 3 let

pohádka pro děti od 3 let pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let

aplaus

26

Program NDB – leden 2007 Divadlo Reduta 5. pá 17.00–19.00

ZA OPERETOU KOLEM SVĚTA zábavná výpravná féerie

8. po 19.00–20.30

Lars Norén DÉMONI činoherní koktejl silných emocí

10. st 19.00–21.45

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA singspiel o dvou dějstvích

11. čt 19.00–21.45

Wolfgang Amadeus Mozart KOUZELNÁ FLÉTNA singspiel o dvou dějstvích

12. pá 19.00–21.00

Nikolaj Rimskij-Korsakov MOZART A SALIERI opera Wolfgang Amadeus Mozart REQUIEM koncert

15. po 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

16. út 19.00–21.00

Jean-Claude Carrie`re TERASA komedie

17. st 19.00–20.30

Rainer Werner Fassbinder HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ

18. čt 19.00–20.30


19. pá 19.00

KLAVÍRNÍ RECITÁL ALEXANDRA STARÉHO skladby F. Lizsta a F. Chopina

23. út 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

29. po 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON I

30. út 19.00–21.00


Nevhodné pro děti do 15 let

sk. Reduta (Divadelní sál) (Mozartův slavnostní sál)

drsná komedie

činohra Nevhodné pro děti do 15 let (Mozartův slavnostní sál)

činohra

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin

aplaus

27

aplaus

28

Program NDB – únor 2007 Janáčkovo divadlo 1. čt 19.30


2. pá 19.30


7. st 19.00

YAMATO – The Drummers of Japan strhující show japonských bubeníků

8. čt 19.00

YAMATO – The Drummers of Japan strhující show japonských bubeníků

12. po 18.00–20.00


13. út 17.00–22.00

Georges Bizet CARMEN opera

14. st 19.00–21.20

Giuseppe Verdi RIGOLETTO opera

15. čt 19.00–21.45

Petr Iljič Čajkovskij / Robert Strajner LABUTÍ JEZERO romantický balet

16. pá 19.00–22.00

Bedřich Smetana PRODANÁ NEVĚSTA

18. ne 17.00–19.30

Giacomo Puccini BOHÉMA opera

21. st 19.00–21.40

Giuseppe Verdi LA TRAVIATA

22. čt 19.30


24. so 19.00–22.10

Antonín Dvořák RUSALKA opera

25. ne 17.00–19.30

Sergej Prokofjev / Zdeněk Prokeš ROMEO A JULIE romantický balet

26. po 19.30


27. út 19.00


28. st 19.00–22.15

Wolfgang Amadeus Mozart DON GIOVANNI opera

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul. Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

Hudba ze záznamu sk. KO

sk. BA Cena diváka 2002

opera

opera Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

sk. RP

Předprodej vstupenek: FB, Besední ul.

Soubor Janáčkovy opery je do 10. února 2007 na turné ve Španělsku s operou J. Offenbacha Hoffmannovy povídky.

sk. Dárek 2007/1, Dárek 2007/2

aplaus

29

Mahenovo divadlo 1. čt 19.00

Slovenské národné divadlo Bratislava: Edmond Rostand CYRANO Z BERGERACU

TRIALOG 2007

2. pá 19.00

Národní divadlo: Arthur Schnitzler DUŠE – KRAJINA ŠIRÁ

TRIALOG 2007

3. so 19.00

Národní divadlo v Brně: Bertolt Brecht MATKA KURÁŽ A JEJÍ DĚTI

TRIALOG 2007

4. ne 19.00

Národní divadlo moravskoslezské: Federico García Lorca DŮM BERNARDY ALBY

TRIALOG 2007

5. po 19.00–21.20


6. út 18.00


7. st 17.00


8. čt 19.00–21.20


10. so 17.00–18.30

Hans Christian Andersen SNĚHOVÁ KRÁLOVNA

11. ne 19.00–21.30


12. po 19.00–21.30


13. út 19.00–21.20

Agatha Christie PAST NA MYŠI

14. st 18.00–21.00

William Shakespeare MNOHO POVYKU PRO NIC

15. čt 19.00–21.40

William Shakespeare VESELÉ PANIČKY WINDSORSKÉ

16. pá 18.00–20.30

Jan Drda DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES aneb ZAPOMENUTÝ ČERT

17. so 19.00–21.20


18. ne 19.00–21.30


19. po 19.00–21.15

Wolfgang Amadeus Mozart IDOMENEO opera

Cena diváka 2005 komedie sk. SP národní báchorka sk. OP

komedie

ledová pohádka taneční muzikál

poetická hra

detektivní hra

Cena diváka 2004

komedie

NAPOSLEDY

komedie pohádková komedie sk. PS/1 Cena diváka 2005

komedie taneční muzikál

sk. U

aplaus

30

Program NDB – únor 2007 20. út 19.00–21.20


21. st 19.00–21.30

William Shakespeare JAK SE VÁM LÍBÍ komedie

22. čt 19.00


23. pá 18.00


24. so 19.00–21.20


26. po 19.00–21.20


sk. B/2

27. út 19.00–21.30


sk. B/1

soudní drama sk. BČ

národní báchorka sk. PS/2

komedie

poetická hra

Malá scéna Mahenova divadla 10. so 15.00–16.00

Václav Renč PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

17. so 15.00–16.00

Rostislav Pospíšil JAK SI SPOLU HRÁLI

24. so 15.00–16.00

Josef Kainar ZLATOVLÁSKA


pohádková féerie pro děti od 3 do 8 let


Divadlo Reduta 4. ne 19.00–21.15

Arnold Schönberg / Fryderyk Chopin / Libor Vaculík ÚPLNÉ ZATMĚNÍ tanečně-činoherní drama

13. út 19.00–21.45

Martin McDonagh OSIŘELÝ ZÁPAD

17. so 19.00–21.15


18. ne 19.00–21.00


19. po 19.00–20.30

Rainer Werner Fassbinder HOŘKÉ SLZY PETRY VON KANTOVÉ

20. út 19.00–20.30


22. čt 19.00–21.00


23. pá 19.00–21.00


24. so 19.00

Divadlo Ungelt VÍTEJ, LÁSKO

Pro diváky starší 15 let

drsná komedie

recitál Marty Kubišové

sk. Reduta Pro diváky starší 15 let

činohra Nevhodné pro děti do 15 let

aplaus

25. ne 19.00

Divadlo šansonu ČESKÝ ŠANSON II

26. po 19.00–20.20

Ludvík Kundera HRA O JANÁČKOVI

28. st 19.00–21.15


31

činohra

Foto Jana Hallová

Hlavní hrdinka hry Hořké slzy Petry von Kantové úspěšná Petra (Dana Pešková na fotce vpravo) po dvou rozpadlých manželstvích stále ještě sní o skutečné lásce. Potkává Karin (Zuzana Ščerbová) a vzniká nový velký cit, který nezůstává bez komplikací.

Pro diváky starší 15 let

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA! Prosíme vás, respektujte začátek představení. Po něm již nikdo nebude vpuštěn do hlediště. PŘEDPRODEJ VSTUPENEK V HOTOVOSTI A NA PLATEBNÍ KARTY: Vstupenky lze, není-li určeno jinak, zakoupit měsíc před představením – v administrativní budově NDB, Dvořákova 11, tel.: 542 158 183–4, v pracovní dny od 8.00 do 17.30 hodin, v sobotu od 9.00 do 12.00 hodin – v Redutě, Zelný trh 4, tel.: 542 424 560, v pracovní dny od 10.00 do 14.00 hodin. JEN V HOTOVOSTI: hodinu před představením v pokladnách divadel a v infocentru: Dům pánů z Lipé, nám. Svobody, tel. 532 292 222, v pracovní dny od 8.00 do 20.00, o víkendu od 9.00 do 18.00 hodin

aplaus

32

Osobnosti Don Giovanni, Figaro a Revírník V domácím archivu mám schovanou fotografii, kterou mi daroval Eduard Hrubeš s věnováním „Z hloubi srdce věnuje Don Juan důchodce“ s datem 20. 1. 1969. To už vyučoval sólový zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a připravoval svoje žáky na náročnou uměleckou dráhu operního a koncertního pěvce. Měl k tomu ty nejlepší předpoklady – nadbytek muzikantské inteligence, dlouholeté operní jevištní a koncertní zkušenosti, herecké schopnosti a pedagogický talent. Z jeho třídy vyšli absolventi, kteří se díky výbornému pedagogickému vedení velmi dobře uplatnili na operních jevištích. Často se za mnou zastavoval, aby si se mnou porozprávěl. V té době byl jeho syn Eduard oblíbeným televizním moderátorem a pyšný otec rád o jeho úspěších vyprávěl. Eduard Hrubeš junior zdědil po svém otci dvě vynikající vlastnosti: vtipnost a rychlou reakci na okolní dění. Tyto atributy s řadou dalších – disciplínou, vyrovnaností, pěveckou a hereckou profesionalitou, vynikajícím psychologickým ztvárněním každé postavy dramatické i komické, krásně zabarveným sytým barytonem širokého rozsahu a výrazným komediálním talentem – přispěly k tomu, že každá postava Eduarda Hrubeše na jevišti byla velkým uměleckým zážitkem. Komediální talent se vždy projevil ve skvělém Figarovi z Rossiniho Lazebníka sevillského, kdy improvizoval, nahrával a někdy, jak se říká, „odbourával“ svoje kolegy na jevišti, zvláště při slavných silvestrovských představeních. Sama jsem jich několik viděla – vždy byly skvělé, okouzlující. Eduard Hrubeš uměl vyprávět různé příběhy a anekdoty, uměl uplatnit svoje postřehy, měl vždy dobrou náladu, břitký vtip a vytvářel dobrou pohodu. Narodil se 1. června 1914 v Oldřichovicích u Napajedel v rodině řídícího učitele venkovské školy, který vystudoval Učitelský ústav a byl žákem Leoše Janáčka. Otec Eduarda Hrubeše založil domácí smyčcové kvarteto, kde malý Eduard hrál na violoncello a odtud pramení i jeho vztah k instrumentální hudbě. Studoval gymnázium v Kroměříži, kde byl také členem pěveckého sdružení Moravan a učil se na tamní hudební škole zpěvu. Po maturitě studoval na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské a zpěvu se věnoval stále amatérsky. Po ukončení studia na lesnické fakultě, kde byl v roce 1936 promován lesním inženýrem, nastoupil jako vědecký pracovník Státní výzkumné stanice pro lesní geodézii v Brně a pak byl pět let asistentem na Vysoké škole zemědělské. Jeho touha stát se profesionálním pěvcem jej přivedla na konzervatoř, kde studoval dálkově zpěv. V roce 1941

nastoupil Eduard Hrubeš jako sólista opery Národního divadla moravskoslezského, kam jej pozval tehdejší šéf Jaroslav Vogel. V tomto angažmá působil tři sezony a nastudoval dvacet pět rolí barytonového oboru. Ve válečném roce 1944 se završila jeho ostravská éra a přichází již jako vyzrálý operní umělec se širokým rejstříkem světového i českého repertoáru do brněnského operního souboru, kam ho opět pozval Jaroslav Vogel, který přešel z Ostravy do Brna. Brněnské opeře zůstal věrný až do svého odchodu do důchodu v roce 1978. Nastudoval zde více než sto rolí. V roce 1945 zpíval v prvních slavných poválečných představeních z děl Bedřicha Smetany – Tomše v Hubičce a Kalinu v Tajemství. Uplatnil se v operách W. A. Mozarta, kterého nazýval milovaným Mozartem, jako hrabě Almaviva ve Figarově svatbě a nepřekonatelný Don Giovanni ve stejnojmenné opeře. Dodnes si pamětníci vzpomínají na tuto démonickou postavu v jeho podání – splňoval všechny předpoklady náročné role v opeře všech oper. Byl znamenitý nejen po stránce pěvecké, ale i herecké a pohybové.

„Problémem na celý život zůstává pro mne Don Giovanni,“ prohlásil Eduard Hrubeš. „Tato postava se dá chápat několikerým způsobem. Podle mého názoru vytvořil si Don Giovanni příliš vysoký ideál ženy, a proto jej nemůže najít. Myslím, že tento výklad postavu Giovanniho nejvíce zlidšťuje.“ Hrubeš také vzpomíná, že rád zpíval postavu Revírníka v opeře Příhody lišky Bystroušky Leoše Janáčka, která byla jeho srdci nejmilejší nejen proto, že je to výjimečná janáčkovská role, ale že k ní měl velmi blízko vzhledem ke svému původnímu povolání. V této opeře zpíval i pytláka Haraštu, a jak v žertu zdůraznil, i když je to v rozporu s jeho promočním slibem. Eduard Hrubeš zpíval i v dalších Smetanových operách, zejména byl vynikajícím králem Vladislavem v Daliborovi a Přemyslem v Libuši. Osvědčil se i v soudobých operách brněnských skladatelů, zvláště v titulní roli Jana Husa

Eduard Hrubeš v roli Dona Giovanniho.

Baron Scarpio v Tosce s Marií Steinerovou v titulní roli.

– Eduard Hrubeš

K. Horkého. Ve světové operní literatuře byl skvělým knížetem Igorem ve stejnojmenné opeře A. Borodina, Evženem Oněginem ve stejnojmenné opeře P. I. Čajkovského, zpíval Scarpia v Pucciniho Tosce, v operách Giuseppe Verdiho titulní role Rigoletta a Falstafa, kterého považoval za jednu z nejtěžších postav. Eduard Hrubeš byl také zaníceným interpretem písňového repertoáru všech stylových období. Škoda, že tento inteligentní pěvec, šířící stále dobrou náladu, nenapsal paměti, které by jistě doslova hýřily zážitky z jeho bohatého uměleckého života. Eduard Hrubeš zemřel po krátké těžké nemoci 20. února 1979 v Brně v nedožitých pětašedesáti letech. Všichni jeho žáci, kolegové a přátelé byli touto smutnou zprávou překvapeni a uvědomili si, že už nebudou vídat jednoho z pěvců, který se zapsal do galerie nezapomenutelných. Eva Šlapanská. Foto archiv NDB ■

MAHENOVO DIVADLO, 7. A 25. LEDNA 2007

VÍTĚZSLAV NEZVAL MANON LESCAUT

MĚSÍČNÍK NÁRODNÍHO DIVADLA V BRNĚ ROČNÍK VIII. LEDEN 2007 CENA 10 Kč. ap aus. Janou Přibylovou

Recommend Documents