47. mezinárodní hudební festival Brno
Moravský podzim 27I10 – 8I11I2013
Vilém Veverka Martin Kasík In memoriam Arnošt Parsch († 19. 9. 2013)
7I11I2013 v 19:30 Besední dům
Pořad koncertu
ARNOŠT PARSCH
BENJAMIN BRITTEN
Vyletěl fták hore nad oblaky pro hoboj a klavír (1. věta) A Bird Flew High Above The Clouds for oboe and piano (1. mvt )
Temporal Variations (Světské variace) pro hoboj a klavír Temporal Variations for oboe and piano
PAVEL HAAS
1. Téma / Thema (Andante rubato) 2. Proslov / Oration (Lento quasi recitativo) 3. Pochod / March (alla Marcia) 4. Cvičení / Exercises (Allegro molto e con fuoco) 5. Hrozba / Commination (Adagio con fuoco) 6. Chorál / Chorale (Molto lento) 7. Waltz (Allegretto rubato) 8. Tempo di Polka (Allegretto) 9. Řešení / Resolution (Maestoso, non troppo lento)
KLEMENT SLAVICKÝ
Suita pro hoboj a klavír Suite for Oboe and Piano 1. Furioso 2. Con fuoco 3. Moderato
Vilém Veverka hoboj / oboe Martin Kasík klavír / piano
Tři skladby pro klavír (výběr) Three Piano Pieces (selections) 2. Intermezzo: Andantino 3. Toccata: Molto vivo
O skladbách
KLEMENT SLAVICKÝ Suita pro hoboj a klavír Suite for Oboe and Piano 1. Pastorale: Tempo rubato 2. Scherzo: Allegro con spirito 3. Triste: Molto tranquillo 4. Bacchanale rustico: Molto vivo přestávka | 20´
FRANCIS POULENC Sonáta pro hoboj a klavír Sonata for Oboe and Piano 1. Elegie 2. Scherzo 3. Déploration
ANTAL DORÁTI Pět kusů pro hoboj (výběr) Five Pieces for Oboe (selections) 1. Cvrček a mravenec – podle Lafontaina / La cigale et la fourmie – d´après Lafontaine (Allegro rubato) 5. Lehkou rukou / Légerdemain (Moderato rubato, spiegato)
Benjamin Britten (1913–1976), nejvýraznější představitel anglické hudby 20. století, vynikal schopností komponovat lehce a spontánně; tato bezprostřednost jej řadí k mozartovskému tvůrčímu typu a posunuje jeho styl spíše k neoklasicismu než ke složitostem novodobých experimentátorů. Typický je i jeho anglický smysl pro humor. Z roku 1936, kdy už byl autorem půvabné Simple Symphony či Sinfonietty pro komorní orchestr, pocházejí Temporal Variations (Světské variace) pro hoboj a klavír. Vycházejíce z dokonalé znalosti technických, zvukových i výrazových možností hoboje plynou attacca účinným střídáním vážných úseků s rozvernými. Naléhavost tématu v hoboji umocňují temné tremolové vibrace klavíru; následuje slavnostní atmosféra Proslovu (Oration) s členitěji stylizovanými party obou nástrojů a pak energický Pochod (March). Groteskní Cvičení (Exercises) staví na efektech virtuozity stejně jako Hrozba (Commination) s výhrůžným výrazovým obsahem. Kontrastně pak zapůsobí zadumaný Chorál, kdežto Waltz přináší myšlenkové odlehčení stejně jako zemitá, folklorně vyznívající Polka. Řešení (Resolution) evokuje úvodní téma, znějící zde v důraznější podobě i díky bohatší stylizaci klavírního partu. Tovačovský rodák Klement Slavický (1910–1999) vyšel z kompozičních tříd K. B. Jiráka a Josefa Suka. V mládí jej ovlivnil
styl Stravinského, Prokofjeva, Bartóka, později přineslo výrazný stylový efekt okouzlení moravským folklorem, ve zralém období dochází k syntéze. Roku 1947 zkomponoval Slavický Tři skladby pro klavír, z nichž zazní druhá a třetí. Zadumané Intermezzo je oddechovým mostem mezi groteskní úvodní Burleskou a jiskřivou Toccatou. Meditativně kráčí v příjemných akordech; napětí udržují ostinátní jednotlivé tóny či souzvuky. Závěr vyznívá do ztracena; tím prudčeji vytryskne závratný vír Toccaty. Ubíhající pasáže rozčleňují zášlehy akordů; ve střední části zhruba třídílné formy je částečně evokován materiál Burlesky; hlavní motiv se v závěru připomene v mohutné akordické sazbě. Premiéra na Pražském jaru 1947 měla velký úspěch; po roce 1949 však byla skladba prohlášena za formalistickou a tisky byly zničeny; přetrvala v zahraničí. Po vyloučení ze Svazu čs. skladatelů na začátku padesátých let se Slavický věnoval folkloru, avšak již ke konci toho desetiletí opět tvořil díla závažnějšího obsahu. K oblíbeným komorním skladbám patří Suita pro hoboj a klavír (1959) provedená koncertně o rok později Františkem Hantákem, jemuž byla věnována, a Alfredem Holečkem. Názvy čtyř částí prozrazují folklorní inspirace: v Pastorale dominuje rapsodicky uvolněná linie hoboje, Scherzo v třídílné formě s nepravidelným střídáním metra uplatňuje brilantní techniku obou nástrojů, Triste je teskným kontrastem, Bacchanale rustico víří v krajních částech triolovým tanečním pohybem, zatímco uprostřed podbarvují táhlou hobojovou melodii tremola a trylky klavíru. Avantgardní „Pařížská šestka“ skladatelů oponovala po první světové válce přežívající přetížené romantické tradici provokativní věcností a jednoduchostí. Její člen Francis Poulenc (1899–1963) se od ostatních navíc lišil ještě výraznějším příklonem k diatonice a neoklasicismu. Z jeho pozdního tvůrčího období vyniká Sonáta pro hoboj a klavír, dokončená roku 1962 a věnovaná památce Sergeje Prokofjeva. Klasicistní orientace ovlivnila třívětou formu i přehlednou až průzračnou fakturu. Klidné, až líbivě melodické plynutí Elegie je rozčeřeno třetím tématem v tečkovaném rytmu. Klavír často imituje hobojové melodie, což stmeluje větný celek. Scherzo v písňové formě kontrastuje ubíhavým tempem i razancí melodiky. V pomalejším středním dílu je nositelem výrazu spíše klavír, rozvíjející nosné rapsodické téma. Finální Déploration (Oplakávání) vyznívá nejteskněji; hoboj přednáší melodii chorálního typu nad pulzem klavírních akordů. Závěr utone v bezútěšnosti. Antal Doráti (1906–1988), budapešťský rodák, žák Bartókův a Weinerův, proslul jako šéfdirigent špičkových orchestrů v Americe
a v Evropě (naposledy Královské filharmonie Londýn), s nimiž natočil řadu světově oceňovaných snímků (komplet Haydnových symfonií s orchestrem Philharmonia Hungarica). Kromě toho zanechal impozantní tvůrčí odkaz ve stylu postbartókovského modernismu, skvěle uplatňující jeho jedinečný nástrojový smysl. Pro slavného hobojistu Holligera napsal v letech 1980–1981 pětici sólových kusů Cinq pièces pour hautbois solo slučujících často extrémní techniku s poetickým účinem. Úvodní Cvrček a mravenec byl inspirován bajkou pohádkáře Lafontaina, závěrečný je označen Légerdemain, což je francouzský výraz („lehkou rukou“) pro něco mimořádně lehounkého a vzdušného. Arnošt Parsch (1936–2013) se do brněnské hudební historie zapsal jako dlouholetý pracovník Mezinárodního hudebního festivalu Brno (od 1976 tajemník, v letech 1990–2008 prezident direktoria), pedagog JAMU a skladatel, jehož objemné dílo velmi osobitě zrcadlí hlavní stylové trendy druhé půle 20. století. Prvním výrazným dílem jeho neofolklorní orientace je třívětá koncertantní skladba pro hoboj s orchestrem (nebo klavírem) Vyletěl fták hore nad oblaky (1975) těžící ze tří variant slovácké lidové balady motivický materiál pro tónovou i rytmickou výstavbu terénů, na nichž soudobý posluchač pociťuje souvislost svých vnitřních prožitků s dávnými, místně určenými znějícími vzorci. Skladbu premiérovala v roce 1976 brněnská filharmonie se sólistou Jiřím Kaniakem a dirigentem Jiřím Bělohlávkem. Jedním z nejtalentovanějších žáků Leoše Janáčka byl Pavel Haas (1899–1944). Do dějin hudby se zapsal operou Šarlatán, nedokončenou symfonií a hojnými kompozicemi komorními – často se provádí zejména smyčcový kvartet Z Opičích hor. Haasův skladatelský rukopis prostupují prvky české i moravské lidové písně, husitská i staročeská motivika stejně jako evokace hebrejské a jazzové. V mládí byl okouzlen Stravinským a zejména Honeggerem. Suitu pro hoboj a klavír zkomponoval roku 1939 v době sílící hrozby nacismu, jenž se pak stal příčinou Haasovy předčasné smrti v Osvětimi. Obecný název skladby skrývá závažnost obsahu, jenž vyjadřuje napětí a nejistotu před německým vpádem do Československa. Tři věty vznikaly po dobu tří měsíců. Výrazotvorné těžiště tkví v partu klavírním; hobojový part má tvar vokálního typu. Furioso nás uvede do ovzduší svatováclavského chorálu, jehož melodika byla ostatně blízká Haasovu myšlení. Con fuoco vyznívá jako výzva k boji, utvrzená evokací pozdějšího znění husitského chorálu. Závěrečné Moderato pracuje se symbolickými motivy svatováclavskými; je vroucí modlitbou s výrazovou gradací k hymnickému závěru a klavírní iluzi vyzvánění.
O účinkujících Vilém Veverka (1978) absolvoval Pražskou konzervatoř u Františka Xavera Thuriho a HAMU u Liběny Sequardtové; navštěvoval také kurzy významného francouzského hobojisty Jeana-Louise Capezzaliho. Upozornil na sebe v rozhlasové soutěži Concertino Praga 1996 (titul laureáta) i vítězstvím v soutěži konzervatoří (1997). Zásadní impuls v jeho uměleckém rozvoji však přineslo účinkování v Mahlerově Jugendorchestru a následné studium u německého hobojisty Dominika Wollenwebera na Eislerově Vysoké hudební škole v Berlíně, na něž navázal dvouletým účinkováním v Berlínské filharmonii. Dalších podnětů se mu dostalo od špičkových hobojistů, jakými jsou Albrecht Mayer, Hansjörg Schellenberger, Maurice Bourgue či Heinz Holliger – a výsledkem byl (2003) triumf v Tokiu, v jedné z nejprestižnějších hobojových soutěží na světě. Spolupracuje s významnými českými orchestry, např. s Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Brno, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nebo s FOKem. V zahraničí hrál s Tokijskou a Neubrandenburskou filharmonií, Bavorským komorním orchestrem nebo s Dohnányiho orchestrem Budafók v Budapešti. Nahrál a v českých premiérách provedl řadu skladeb z druhé poloviny 20. století (Luciano Berio, Isang Yun, Bernd Alois Zimmermann, Richard Rodney Bennett, Marek Kopelent). V oblasti interpretace staré hudby natočil (2009) pro Supraphon společně s Kateřinou Englichovou (harfa) a Ivo Kahánkem (klavír) kompaktní disk „Risonanza“. V témže roce vyšla jeho nahrávka Koncertu pro
hoboj a malý orchestr Bohuslava Martinů s Komorní filharmonií Pardubice a dirigentem Marko Ivanovičem. Vilém Veverka působí jako sólohobojista Filharmonie Brno; je zakládajícím členem souborů PhilHarmonia Octet Prague a New Approach Ensemble a oficiálním hráčem francouzské firmy Buffet Crampon.
Martin Kasík (1976) hraje na klavír od čtyř let; po absolutoriu ostravské konzervatoře vystudoval AMU u Ivana Klánského a zúčastnil se mistrovských kurzů u Lazara Bermana, Christiana Zachariase, Garricka Ohlsona, Eugena Indjice a Paula Badury-Skody. Od mládí budil pozornost na soutěžích domácích i mezinárodních – připomeňme 1. cenu v Chopinově soutěži v Mariánských Lázních 1997, soutěž Pražského jara 1998, soutěž v New Yorku 1999, Davidoff Prix 2000, Cenu Harmonie pro nejúspěšnějšího mladého umělce 2002. Koncertuje po celém světě a spolupracuje s významnými orchestry a dirigenty. S Českou filharmonií podnikl turné po Japonsku a Tchaj-wanu (2004–2005), s FOKem turné po USA. Opakovaně vystupoval v New Yorku, velký úspěch sklidil v Curychu a na turné po Španělsku (2007). S Českou filharmonií opět koncertoval ve Francii, Itálii, Velké Británii, Španělsku, USA, Německu a Polsku (2008–2009). Zaujal na Chopinově festivalu v rakouském Gamingu, domácí publikum jej slyšelo na Pražském podzimu a Pražském jaru. Martin Kasík natáčel pro český, německý, švédský a missourský rozhlas i Českou televizi; nahrál řadu vynikajících CD, v nichž je nejvýše ceněna jeho interpretace skladeb Schumannových a Rachmaninovových.
Alena Borková
Résumé Benjamin Britten (1913–1976) was the outstanding English composer of the 20 th century. His Temporal Variations from 1936 were written for oboe and piano, in the form of a suite consisting of 9 contrasting parts, attacca; and are based on a thorough knowledge of each instrument’s possibilities. Klement Slavický (1910–1999) was influenced by the styles of Stravinsky, Prokofiev, and Bartók. He later became enchanted by Moravian folklore, but by his mature stage had arrived at a synthesis. In 1947 he wrote Three Piano Pieces, with a contemplative Intermezzo and lively Toccata. Among his popular chamber works from the 1950s is his Suite for Oboe and Piano (1959). Francis Poulenc (1899–1963) was a proponent of diatonic music and Neo-Classicism. Among his later works was Sonata for Oboe and Piano Op. 185 (1962), dedicated to Prokofiev. The melodic Elegy is followed by a vigorous Scherzo and a sorrowful Déploration. Born in Budapest, Antal Doráti (1906–1988) became famous as the chief conductor of many top American and European orchestras; in composition, he was a post-Bartókian modernist. For the celebrated oboist Holliger he wrote in 1980–1981 Five solo
Pieces, which wed technical brilliance with poetic significance. Arnošt Parsch (1936–2013) made his mark in Brno’s musical history with his long-term engagement in the Brno International Music Festival (from 1976 he served as its secretary, in 1990–2008 as the chair of its board), his teaching at JAMU, as well as his compositional career. Parsch’s voluminous oeuvre mirrors, in its own distinctive fashion, the main stylistic trends of the second half of the twentieth century. The first important work in Parsch’s neo-folklorist orientation is the three-movement concertante piece for oboe with orchestra (or piano) A Bird Flew High Above The Clouds (1975); the motivic materials used for the construction of its tonal and rhythmic terrains derive from three variants of a folk ballad from Moravian Slovakia. Hearing this work, the contemporary listener feels the connexion of his internal experiences with ancient, locally-determined sound patterns. The composition had its premiere in 1976 with the Brno Philharmonic conducted by Jiří Bělohlávek, with Jiří Kaniak as the soloist.
One of Leoš Janáček’s most talented students was Pavel Haas (1899–1944), who sought inspiration in folk songs, Hussite and Old Czech motifs, Hebraic and jazz themes. His Suite for Oboe and Piano Op. 17 from 1939 consists of a passionate Furioso, a belligerent Con fuoco evoking a Hussite chorale, and Moderato with a symbolic St. Wenceslas motif.
Vilém Veverka (1978) graduated from the Prague Conservatory under F. X. Thuri and HAMU with Liběna Sequardtová, and attended master’s courses by Jean-Louis Capezzali. He won the Concertino Praga competition (laureate 1996) and the Battle of the Conservatories (1997). He got excellent experience performing with Mahler’s Jugendorchestra, followed by studies under Dominik Wollenweber, and two years in the Berlin Philharmonic. He was further influenced by working with several top European oboists, and later (2003) triumphed at the prestigious competition in Tokyo. He has played with the big Czech orchestras, and abroad with the Tokyo and Neubrandenburg Philharmonics, the Bavarian Chamber Orchestra, and Dohnányi’s Budafók Orchestra. He is currently solo oboist with the Brno Philharmonic. Martin Kasík (1976) has played piano since the age of four. After Ostrava Conservatory he studied at AMU under Ivan Klánský, and took several masters’ courses abroad. At a young age he began winning awards at home and abroad (New York 1999, Davidoff Prix 2000, Harmonie 2002), and has performed all over the world. He records for radio and television; his CDs include well-regarded interpretations of Robert Schumann and Sergei Rakhmaninov.
Alena Borková translated by Todd Hammond
Lum
ír
Nechte se svést krásou hudby
Láska prochází ušima
23. ročník 13—27|4|2014
Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího!
sledujte aktuality na www.mhf-brno.cz a Facebooku
Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 120 výtisků texty Alena Borková anglicky Todd Hammond foto archív Filharmonie Brno sazba a produkce Petr Tejkal Design
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno T +420 539 092 801 www.mhf-brno.cz www.filharmonie-brno.cz
