47. mezinárodní hudební festival Brno
Moravský podzim 27I10 – 8I11I2013
Zahajovací koncert Pod záštitou Sergeje Kiseljova, velvyslance Ruské federace v ČR Ke 100. výročí narození a 20. výročí úmrtí dirigenta Františka Jílka Koncert se koná za finanční podpory Nadace Leoše Janáčka
27I10I2013 v 19:30 Janáčkovo divadlo
Uvítání ve foyeru
zdravice a věnování
MILOSLAV IŠTVAN
Zdravím účastníky a hosty aktuálního 47. mezinárodního hudebního festivalu Brno Moravský podzim, který zaujal důležité místo na škále kulturních vztahů Ruska a Česka. Těší mě, že své umění v Brně představí Londýnský symfonický orchestr pod taktovkou celosvětově proslulého ruského dirigenta Valerije A. Gergijeva, dále klavíristé Boris V. Berezovskij a Alexej B. Ljubimov a jazzový hudebník Vladimir P. Tarasov. Věřím, že umění ruských umělců bude náležitě oceněno náročným českým publikem. Přeji všem účastníkům festivalu co nejvíce tvůrčích úspěchů.
Vstupní fanfáry (Znělka) pro MHFB Opening Fanfare for bimf
Pořad koncertu VÍTĚZSLAVA KAPRÁLOVÁ Vojenská symfonieta op. 11 | 15´ Military Sinfonietta Op. 11 jednovětá
MAURICE RAVEL Klavírní koncert G dur | 22´ Piano Concerto in G major 1. Allegramente 2. Adagio assai 3. Presto přestávka I 25´
MAURICE RAVEL Klavírní koncert pro levou ruku D dur | 20´ Piano Concerto for the Left Hand in D major jednovětý
LEOŠ JANÁČEK Sinfonietta | 26´ 1. Allegretto 2. Andante 3. Moderato 4. Allegretto 5. Andante con moto
S úctou Sergej B. Kiseljov, mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Ruské federace v České republice
Úvodní koncert festivalu Moravský podzim 2013 je věnovaný památce vynikajícího dirigenta Františka Jílka u příležitosti dvojího výročí: 100 let od narození a 20 let od úmrtí. Jílek měl pro hudební život v Brně ve druhé polovině 20. století zásadní význam a ve svém mimořádném dirigentském umění navázal na osobnost Břetislava Bakaly. V letech 1952 až 1978 byl šéfem brněnské Janáčkovy opery, kde spolu s Václavem Noskem navázali na výjimečnou a progresivní dramaturgii brněnského divadla v období první republiky. Vedle důrazu na Janáčka, Smetanu a Martinů uváděl Jílek operní díla světových skladatelů 20. století, ale výrazněji se také obracel k dílům barokním. Od roku 1978 působil pět let jako šéfdirigent, poté až do smrti jako čestný dirigent tehdejší brněnské Státní filharmonie. I zde propagoval hudbu 20. století a především svého milovaného Janáčka. Právě s brněnskými filharmoniky natočil komplet všech skladatelových orchestrálních skladeb, který je v mnohém dodnes nepřekonaný. Janáčkovský repertoár obohatil vytvořením velmi zdařilých suit z oper Osud, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. Za svůj bohatý umělecký život natočil desítky gramofonových desek a nespočet rozhlasových nahrávek.
O skladbách Boris Berezovskij klavír / piano Filharmonie Brno Brno Philharmonic Orchestra dirigent / conductor Aleksandar Marković
Vítězslava Kaprálová (1915–1940) přitahuje pozornost posluchačů i muzikologů nejen svým výjimečným, i když kratičkým životem, ale stále častěji také svou do značné míry vyzrálou
tvorbou. To také dokládá její obdivuhodná absolventská práce z pražské konzervatoře, kterou nazvala Vojenská symfonieta. Cesta k ní nebyla snadná. Skladatelčin profesor na mistrovské škole Vítězslav Novák byl velmi přísný a kritický, a tak musela Kaprálová dílo mnohokrát přepracovat. Zvláště s instrumentací si často nevěděla rady. Skladbu dokončila v únoru roku 1937. Název nemá žádné zvláštní opodstatnění, autorka tvrdila, že její dílo zní vždy trochu vojensky a v případě Vojenské symfoniety je melodika skutečně výrazněji postavená na kvartových a kvintových intervalech, to vše podpořeno pochodovým rytmem. Skladba věnovaná prezidentu republiky zazněla poprvé na koncertě České filharmonie 26. listopadu 1937 za řízení autorky. Mladičká Kaprálová si za ni vysloužila velké uznání a získala i výroční Smetanovu cenu, spolu s Pavlem Haasem, který ji obdržel za operu Šarlatán. Skladba byla hrána s velkým úspěchem v roce 1938 v Londýně, kde ji s orchestrem BBC opět nastudovala sama autorka.
Přišel byste o svou nádhernou melodickou spontaneitu, kdybyste měl psát jako špatný Ravel. Tento výrok Maurice Ravela (1875 až 1937) platil Gershwinovi, jenž žádal francouzského skladatele během jeho amerického turné (1928) o několik lekcí. Ravel se však v Americe dal inspirovat světem džezu sám a tento podnět uplatnil v Klavírním koncertu G dur: psal jej v letech 1929–1931 současně s dalším klavírním koncertem, jednoručním. Tato dvojice skladeb se stala, žel, posledním symfonickým dílem Ravelovým. Mistr klavírní a orchestrální tvorby zde vlastně jedinkrát sloučil obě oblasti, v nichž se stal objevitelem docela nových tvárných možností, zejména oněch, jež nějak souvisejí s barevnou představou. V koncertu G dur tak učinil s použitím džezových prostředků – a s respektem k tradiční formě. Ten se netýká jen třívětého obrazu skladby, nýbrž celé řady kompozičních podrobností a slohových narážek; o druhé větě prohlašoval, že je „imitací“ Larghetta z Mozartova klarinetového kvintetu, hbité finále je v klavírním partu zase jakousi podobou barokní toccaty, třebaže pointované džezovým zvukem a harmonií. Duchaplnost, míra vkusu a nenucenost, s nimiž Ravel všechny tyto prvky spojuje, vytvářejí podivuhodnou slohovou jednotu; protiklady výrazových poloh, jimiž skladba projde od vstupního prásknutí bičem až po ironický závěr (taneční představa, sen, nostalgie, výtržnické veselí), dávají pak skladbě strhující spád a napětí: charakteristické rysy Ravelovy hudby tu nacházíme v podobě zvlášť soustředěné a ryzí. (jb) Ravelův Klavírní koncert pro levou ruku D dur patří do pozoruhodného okruhu skladeb, zkomponovaných po první světové
válce pro vynikající hráče, kteří byli za války zmrzačeni. Jedním z jejich prvních autorů byl Leoš Janáček, který již v roce 1926 zkomponoval pro invalidního hráče Otakara Hollmanna své
Capriccio. V následujících letech tak vznikla obdobná díla z pera Ericha Wolfganga Korngolda, Paula Hindemitha, Sergeje Prokofjeva, Richarda Strausse a dalších, kteří zkomponovali své skladby pro rakouského klavíristu Paula Wittgensteina, který za války přišel o pravou ruku. Wittgenstein byl proslulý kritičností k jemu věnovaným skladbám. Nejinak tomu bylo i v případě Ravelova koncertu, kdy skladateli vyčetl dlouhou úvodní kadenci s poznámkou, že kdyby chtěl hrát bez orchestru, neobjednával by si koncert. Nakonec Wittgenstein i přes své výhrady Klavírní koncert pro levou ruku D dur premiéroval ve Vídni 27. listopadu roku 1931. Také proslulá Sinfonietta Leoše Janáčka (1854–1928), o deset let starší než skladba Kaprálové, se původně jmenovala Vojenská. Dílo vzniklo v roce 1926, pro Janáčka velmi šťastném: skladatel zažil úspěch premiérovaných novinek, absolvoval úspěšný výjezd do Londýna, od rodných Hukvald získal ocenění, jehož si velmi vážil, a vedle Capriccia a velké verze Říkadel zkomponoval také Glagolskou mši a Sinfoniettu. Někdy v únoru byl vyzván, aby napsal „nějaké noty“ pro významnou událost v mladém Československu, VIII. slet všesokolský v Praze. Janáček měl v úmyslu napsat pouze slavnostní fanfáry. Vzpomněl si přitom na letní den v roce 1924, kdy po boku přítelkyně Kamily Stösslové navštívil v píseckých Palackého sadech kolonádní koncert vojenské hudby. Tam jej dle vzpomínek upoutal znamenitý výkon hráčů hrajících fanfáry v historických uniformách. Janáček se pustil do práce v březnu 1926, ale Fanfáry se mu záhy rozrostly v rozsáhlejší orchestrální skladbu, kterou nazval Symfonieta vojenská – kvůli účasti hráčů vojenské hudby. Dílo zaznělo poprvé 26. června 1926 ve Smetanově síni Obecního domu v rámci Dnů sokolského dorostu v interpretaci České filharmonie posílené vojenskou hudbou pod taktovkou Václava Talicha. Koncert byl vysílán rozhlasem, autograf fanfár byl otištěn 4. června 1926 v Lidových novinách, tedy v den zahájení hlavních dnů VIII. všesokolského sletu, pod názvem Sletové fanfáry. Ty také pravděpodobně zazněly o dva dny později z věže Týnského chrámu u příležitosti slavnostního pochodu 50 000 sokolů přes Staroměstské náměstí. V lednu následujícího roku vyšla Symfonieta vojenská tiskem u Univerzální edice, avšak již pod názvem Sinfonietta. Proč došlo ke změně názvu, nejsme informováni. Sinfonietta se záhy po vydání stala jednou z nejhranějších orchestrálních skladeb 20. století.
O účinkujících Boris Berezovskij (1969) studoval klavírní hru na konzervatoři v Moskvě, v roce 1990 získal zlatou medaili na prestižní mezinárodní Čajkovského soutěži. Pravidelně účinkuje na koncertech nejlepších světových orchestrů – Philharmonia orchestra v Londýně, New York Philharmonic, Münchner Philharmoniker, Berliner Philharmoniker, Oslo Philharmonic, Danish National Radio Symphony, hr Sinfonieorchester, BBC Symphony Orchestra, Birmingham Symphony Orchestra atp. Jeho četné nahrávky zahrnují díla Chopina, Schumanna, Rachmaninova, Musorgského, Balakireva či Ravela včetně nahrávky kompletních Lisztových Transcendentálních etud. V roce 2006 získal Berezovskij ocenění Best Instrumentalist udílené časopisem BBC Music Magazine.
Filharmonie Brno vznikla v roce 1956 sloučením dvou tehdejších symfonických orchestrů, rozhlasového a krajského; ještě téhož roku vyjela poprvé za hranice a od té doby hostuje pravidelně ve význačných centrech Evropy, obou Amerik a východoasijských zemí. Ve svém domovském městě je se svými aktivitami důležitým ohniskem hudebního života, za jeho hranicemi vystupuje především
na mezinárodních festivalech. Úspěšnou spolupráci s nejvýznačnějšími dirigentskými osobnostmi vyznačují jména Vladimir Ashkenazy, Karel Ančerl, Serge Baudo, Jiří Bělohlávek, Aldo Ceccato, Sir Charles Mackerras (čestný dirigent Filharmonie Brno), Kurt Masur, Yehudi Menuhin, Charles Munch, Václav Neumann, David Robertson nebo Gennadij Rožděstvenskij, z mnoha desítek sólistů stačí jmenovat Radka Baboráka, Yefima Bronfmana, Rudolfa Buchbindra, Sol Gabettu, Kirilla Gersteina, Vadima Gluzmana, Sofii Jaffé, Olgu Kernovou, Gidona Kremera, Johannesa Mosera, Garricka Ohlssona, Svjatoslava Richtera nebo Fazila Saye. Diskografie orchestru je po osmapadesáti letech studiové práce už impozantně obsáhlá a zrcadlí jeho repertoárovou orientaci na tvorbu Leoše Janáčka a na hudbu dvacátého století. Aleksandar Marković (1975) je od roku 2009 hudebním ředitelem a šéfdirigentem Filharmonie Brno. Přes své mládí má za sebou pozoruhodnou minulost. Dirigování studoval ve třídě Leopolda Hagera na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni, mistrovské kurzy absolvoval na Chigiho akademii v Sieně. Byl rovněž stipendistou prestižní Nadace Herberta von Karajana v Berlíně. V letech 2005–2008 se stal šéfdirigentem Tyrolského zemského divadla v Innsbrucku. Hostoval v pražském Národním, salcburském Zemském a bělehradském Národním divadle. Koncertně řídil řadu evropských orchestrů – Vídeňské symfoniky, orchestr berlínského Konzerthausu a Drážďanskou filharmonii, spolupracoval s madridským orchestrem RTVE, Pražskými symfoniky (FOK), Staatskapelle Halle, Pražskou komorní filharmonií, filharmoniemi Slovinskou, Slovenskou a Stuttgartskou, dirigoval Státní filharmonii Porýní-Falc, Norimberskou filharmonii, komorní orchestry Skotský, Vídeňský, Spirit of Europe, Franze Liszta a další evropská tělesa. Mimo Evropu pracoval s Katarskou filharmonií a předními korejskými orchestry. Je častým hostem mezinárodních hudebních festivalů (Wiener Festwochen, Mecklenburg-Vorpommern atd.).
Jiří Zahrádka
Résumé The opening concert of this year’s Moravian Autumn is dedicated to the memory of conductor František Jílek on the 100th anniversary of his birth and 20th anniversary of his death. Jílek was a very important figure in Brno’s musical life in the second half of the 20th century. He was head of the Janáček Opera in Brno, and then chief conductor of the Brno State Philharmonic. He specialized in the music of the 20th century, and especially that of Leoš Janáček. Vítězslava Kaprálová (1915–1940) wrote her Military Sinfonietta as her graduation work from the Prague Conservatory in 1937; it took her only 8 months. The title of the work is not deeply significant; the author maintained that her works always sounded “a bit military”. The piece was first performed in concert by the Czech Philharmonic on 26. 11. 1937 conducted by the composer; a year later she performed it with great success with the BBC orchestra in London.
You would lose your wonderful melodic spontaneity if you should write like a bad Ravel. Thus Maurice Ravel (1875–1937) schooled George Gershwin, who had asked the French composer during his American tour (1928) for some lessons. Instead, Ravel used his time in America to become inspired by jazz, which he used in his Piano Concerto in G major written in 1929–1931 at the same time he was working on his one-handed piano concerto. This pair of compositions would be the last of Ravel’s symphonic works. Here the master of piano and orchestral music combined these two forms into one, and in doing so became the discoverer of new artistic frontiers, especially those somehow related to the impression of color. In his Concerto in G major he used jazz techniques while still respecting the traditional form, not only the standard three-movement structure, but in a whole number of other compositional details and stylistic references. The second movement he declared to be an imitation of the Larghetto from Mozart’s clarinet quintet. The piano part of the lively finale is a kind of baroque toccata, highlighted with jazz-like tones and harmonies. Piano Concerto for Left Hand in D major by Maurice Ravel falls into the composer’s later period. It is part of a remarkable set of works written after the First World War, when many composers (Janáček, Korngold, Hindemith, Prokofiev) wrote pieces for instrumentalists who had been hurt badly in the war. This work was written for Austrian pianist Paul Wittgenstein. It was first performed by Wittgenstein in Vienna on 27. 11. 1931.
The famous Sinfonietta by Leoš Janáček (1854–1928), ten years older than Kaprálová’s work, was also originally entitled “military”. Sometime in February 1926 Janáček was called upon some music for the VIIIth Assembly of the Sokol organization in Prague. What was originally a fanfare grew into an extensive orchestral work he entitled “Military Sinfonietta” (in recognition that it was to be played with a military band). The work was first performed at Smetana Hall as part of Sokol Youth Days by the Czech Philharmonic together with musicians from the Czech Army Band, conducted by Václav Talich. In January of the following year it was published by Universal Edition under the title Sinfonietta.
Boris Berezovsky (1969) studied piano at the Moscow Conservatory. In 1990 he won the gold medal at the prestigious Tchaikovsky Competition. He performs in concert with the world’s top orchestras (New York, Berlin, and Munich Philharmonics, the BBC Symphony, and others), and records for the top labels. In 2006 he won the award for the Best Instrumentalist presented by BBC Music Magazine. The Brno Philharmonic Orchestra was founded in 1956 and immediately became an important focus of musical life in its home city, an ensemble successfully presenting itself on the international level. It has worked with outstanding conductors (Ashkenazy, Ančerl, Baudo, Bělohlávek, Mackerras, Masur, Menuhin, Rozhdestvensky) and soloists (Baborák, Bronfman, Gabetta, Gluzman, Kremer, Richter, Say). The Brno Philharmonic Orchestra extensive discography reflects its concentration on the works of Leoš Janáček and the music of the 20th century. Aleksandar Marković (1975) has been music director and chief conductor of the Brno Philharmonic since 2009. In 2005–2008 he was chief conductor of the Tyrolean State Theater in Innsbruck. He has guest conducted the Prague National Theater, Salzburg State Theater, and Belgrade National Theater, and has conducted many European orchestras (Vienna Symphony, Berlin Konzerthaus, Dresden Philharmonic, Slovenian, Slovak, Stuttgart, Staatskapelle Halle, and the Prague Chamber Philharmonic). Outside of Europe he has worked with the Qatar Philharmonic and leading Korean orchestras. He is a frequent guest at international music festivals.
Jiří Zahrádka translated by Todd Hammond
Jsme nová Bohéma Moderní gastronomie v historickém centru Brna! Exkluzivní restaurace od brněnského architekta Tomáše Rusína
Lum
ír
! pozorná obsluha, dobré jídlo a kvalitní nápoje, živá hudba ! firemní akce, rauty, svatby, promoce, rodinné oslavy ! regionální producenti zeleniny a ovoce ! nejlepší vinaři z jižní Moravy, pivo z Dalešic ! italská káva Carraro nebo z české pražírny pana Frolíka ! minidezerty vyrobené speciálně pro naši restauraci
Památník Leoše Janáčka
Hukvaldy č.p. 79, 739 46 Hukvaldy K návštěvě zve Nadace Leoše Janáčka
23. ročník 13—27|4|2014
Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího!
sledujte aktuality na www.mhf-brno.cz a Facebooku
Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 300 výtisků texty Jiří Zahrádka a Jiří beneš (jb) anglicky Todd Hammond foto Martin Zeman, Pavel Šinagl a archív Filharmonie Brno sazba a produkce Petr Tejkal Design
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno T +420 539 092 801 www.mhf-brno.cz www.filharmonie-brno.cz
