47. mezinárodní hudební festival Brno
Moravský podzim 27I10 – 8I11I2013
Gábor Boldoczki Gergely Bogányi 5I11I2013 v 19:30 Besední dům
Pořad koncertu KARL WILHELM BRANDT
FRIGYES HIDAS
Koncertní kus č. 2 Es dur op. 12 pro trubku a klavír Concert Piece No. 2 in E-flat major Op. 12 for trumpet and piano
Fantazie pro trubku a klavír Fantasy for trumpet and piano
FRYDERYK CHOPIN
Gábor Boldoczki trubka / trumpet Gergely Bogányi klavír / piano
Balada g moll op. 23 pro klavír Ballade in G minor Op. 23 for piano
FRYDERYK CHOPIN Nokturno F dur op. 15 č. 1 pro klavír Nocturne in F major Op. 15 No. 1 for piano
OSKAR BÖHME Koncert f moll op. 18 pro trubku a klavír (výběr) Concerto in F minor Op. 18 for trumpet and piano (selections) 2. Adagio religioso 1. Allegro moderato přestávka I 20´
STANLEY FRIEDMAN Fanfára 4. část cyklu Solus pro trubku Fanfare IV. mvt from the cycle Solus for trumpet
RICHARD WAGNER (arr. FRANZ LISZT) Isoldina smrt z lásky pro klavír Isolde´s Liebestod for piano
GEORGE ENESCU Legenda pro trubku a klavír Légende for trumpet and piano
FRANZ LISZT La leggierezza (Lehkost) pro klavír / for piano
FRANZ LISZT Gnomenreigen (Rej skřítků) pro klavír / for piano
O skladbách Jedním z posledních legendárních virtuosů romantismu byl německý trumpetista a skladatel Karl Wilhelm Brandt (1869–1923), známý svým interpretačním uměním i pedagogickým působením v celé Evropě. V kompozici se přirozeně věnoval zejména svému nástroji, jehož technické i výrazové možnosti dokonale ovládal a využíval. Často se hrají dva koncertní kusy pro trubku a klavír či orchestr – z nich v pořadí druhý je oblíbenější a znamená stálou výzvu pro adepty sólové hry na trubku. Koncertní kus Es dur nastupuje široce rozevlátým tématem v linii trubky, podepřeném a dosloveném harmonickým pletivem klavíru. Melismatické zdobení melodie vyžaduje technickou ohebnost sólisty. Následuje lyričtější motiv, který však v sobě nese gradační náboj. Melodie středního, pomalejšího úseku vyznívá až s podbízivou líbivostí a kontrastuje tak s pochodově a efektně koncipovaným závěrem. Fryderyk Chopin (1810–1849) byl přesvědčen, že hudba má sloužit nadčasovým ideálům – chtěl položit základy polské národní hudby. V kompozici vycházel ze své pianistické orientace – klavírní techniku rozvinul převratným způsobem; vždy však respektoval povahu klávesnice a fyziologii ruky, takže i virtuózní vrcholy jsou v jeho skladbách přirozeně hratelné. Poetický obsah dotvářejí bohatá melismata, vyžadující jemnost úhozové diferenciace a umění pedalizace. K typickým projevům Chopinovy klavírní poetiky náleží balady inspirované básněmi Adama Mickiewicze. Balada g moll
op. 23, věnovaná baronu von Stockhausen, vznikala v letech 1831–1833 v souvislosti s Mickiewiczovou básní Konrád Wallenrod o litevském hrdinovi, který přešel na stranu nepřítele, aby jej mohl vést do záhuby – byl však odhalen a zničen. Skladba pracuje s melancholicky rozklenutou valčíkovou melodií a ve třetím oddíle s lyrickou kantilénou. Výraz je stále divočejší, druhé téma se dotkne heroických poloh. Po vzpomínkovém návratu k úvodní motivice spěje volně pojatý sonátový průběh k závěrečnému prestu. Podle Schumanna jde o jedno z nejdivočejších, ale i nejpodivuhodnějších Chopinových děl. Nokturno znamenalo v klasicismu odlehčenou hudbu jasného výrazu; v romantismu se jeho obsah měnil už u pianisty Johna Fielda v souvislosti s jemnou anglickou mechanikou nového typu klavíru. Chopin na tento způsob navázal, avšak daleko přerostl líbivou zpěvnost fieldovskou; vytvořil myšlenkově hluboké hudební básně. Nokturno F dur op. 15 č. 1 zkomponoval Chopin
osmnáctiletý; přesto jde o dílo osobité, upoutávající kontrastem klidné zpěvnosti krajních částí a bouřlivým dílem středním, jenž je předzvěstí pozdějších balad. V posledních letech je znovu objevováno dílo Oskara Böhmeho (1870–1938?), oběti stalinského režimu. Rodák z okolí Drážďan byl v sólové hře na trubku vzděláván svým otcem, takže již od patnácti podnikal koncertní turné po evropských zemích. Zároveň studoval kompozici v Hamburku, Berlíně, později v Lipsku. Čtyřiadvacet let pak působil v Petrohradě, odkud byl díky své národnosti odsunut na Ural (do Orenburgu), kde údajně zemřel roku 1938. V dobových dokumentech však existují zmínky o jeho pobytu v pracovním táboře v Turkmenistánu, a to roku 1941. K jeho oblíbeným a často provozovaným kompozicím náleží třívětý romanticky orientovaný Koncert f moll pro trubku
a orchestr (nebo klavír). V našem programu zazní nejdříve druhá věta – harmonicky barevné Adagio religioso s tématem meditativní krásy, vystupňovaným do slavnostní polohy. Allegro moderato následující (původně první) části využívá sonátový princip romantickým způsobem; stylizací dechového partu umožňuje hráči prezentovat jak krásu tónu, tak lehkost a pohyblivost techniky. Fanfára pro sólovou trubku je součástí kompozice s názvem Solus pro sólovou trubku amerického trumpetisty, skladatele, dirigenta, sbormistra a pedagoga Stanleyho Friedmana (1951), autora oper, symfonií, komorní a vokální hudby. Skladba pochází z poměrně raného tvůrčího období, z roku 1975, kdy měla i premiéru ve Friedmanově interpretaci na Eastman School of Music v americkém Rochesteru. Sugestivně vystihuje podstatu fanfárové nálady; jednotlivé rytmicko-melodické modely pracují s expresivně tvarovanými zvuky, glissandy i barvami s dusítkem. Gloriolou slávy je obklopeno jméno legendárního pianisty a skladatele Franze Liszta (1811–1886), jenž převratně posunul kupředu jak techniku klavírní hry, tak její stylové rysy. Rozezvučel nástroj do orchestrální šíře a barvitosti – bravurní akordika, skoky, dvojhmatové pasáže, akordická vibrata, dvojité trylky, jemná ornamentika a bohatá pedalizace s rubatovou uvolněností vytvořily nový „symfonický sloh“. Ve svých vystoupeních parafrázoval s oblibou díla jiných autorů – kromě efektu oslnivé virtuozity tak také popularizoval dobovou hudební produkci. Isoldina smrt z lásky je parafrází na závěrečnou scénu z Wagnerovy opery Tristan a Isolda (1857). La leggierezza (Lehkost) v tónině f moll je číslem 2 ve Třech koncertních etudách z let 1845–1849; byla napsána ve výmarské
vile Altenburg, kde Franz Liszt pobýval s kněžnou Carolynou Sayn-Wittgenstein. Poetická etuda přerostla – velmi lisztovsky – svůj původní technický účel: stala se hudební básní. Po rubatovém úvodu zpívá sladkou melodikou na vlnách jemných figurací, vystřídaných vírem třpytivých stupnicových běhů. Tíhne k impresionistické barevnosti. Obdobnou výrazovou nosnost, byť poznamenanou groteskním nádechem, má i stejně brilantní Gnomenreigen (Rej skřítků) – číslo 2 ze Dvou koncertních etud z roku 1862. Romantismu je poplatná i Legenda pro trubku a klavír rumunského houslového virtuosa a skladatele George Enesca (1881–1955). Skladatel, považovaný za národního tvůrce, nacházel inspiraci v rumunské lidové hudbě, která prozařuje jeho hudebním rukopisem. Legenda z roku 1906 je koncipována tradičně – baladická melodika je svěřena dechovému nástroji na podkladě akordiky klavírní. Volná forma se vyvíjí ke stále bohatší zvukovosti, ústící do klidného závěru – příběh vyvrcholil a je dovyprávěn. Široký žánrový záběr charakterizuje dílo maďarského skladatele Frigyese Hidase (1928–2007), který vyšel z kompoziční třídy Jánose Viskyho na budapešťské Lisztově akademii. Hidas působil přechodně jako ředitel opery (1951–1966) a pak operety (1974 až 1979) v hlavním městě a získal mnohá ocenění za svou rozsáhlou tvorbu. Jeho Fantazie pro trubku a klavír roste podobně jako jiná četná komorní díla z tradiční stylové základny, obracejíc se k romantické výrazovosti.
O účinkujících Maďarský trumpetista Gábor Boldoczki (1976) získal již ve 14 letech 1. cenu v maďarské Národní soutěži; po studiu na vídeňské konzervatoři pokračoval v Budapešti u Friedricha Reinholda. V jednadvaceti letech obdržel 1. cenu v Mezinárodní soutěži Maurice Andrého v Paříži, v roce 1999 prestižní Davidoffovu cenu od Nadace Reemtsma, roku 2002 Cenu
pro mladé umělce a rok poté se stal „nejlepším nováčkem“ v Echo Klassik. Roku 2008 byl německou Phono-akademií jmenován „instrumentalistou roku“, o dva roky později byl poctěn titulem „doktor svobodných umění“ a jmenován profesorem hry na trubku na Lisztově hudební akademii v Budapešti. Koncertuje s významnými symfonickými orchestry a sólisty, hostuje v proslavených koncertních síních. Jeho repertoárový záběr se klene od kompozic barokních k Šostakovičovi, Takemicu nebo Pärtovi. Z řady jeho nahrávek vyniká zejména soubor skladeb Bachových (frankfurtský tisk píše o jeho tónu v této nahrávce jako o „tekutém zlatu“). Letos byl oceněn Čestnou cenou Franze Liszta, jednou z nejvýznamnějších poct udělovaných maďarským Ministerstvem kultury. Gergely Bogányi (1974) hraje na klavír od čtyř let, ve věku šesti a devíti let se už stal vítězem národních pianistických soutěží. Studoval na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti, Sibeliově akademii v Helsinkách a univerzitě v Bloomingtonu (USA) u profesorů Lászla Baranyaiho, Györgye Seböka a Mattiho Raekallia. Vzdělání si doplnil studiem na mistrovských kurzech u Dmitrije Baškirova, Andráse Schiffa, Annie Fischerové, Murraye Perahiy a Ference Radose. Jeho interpretační dráhu věnčí skvělé soutěžní úspěchy; roku 1996 se stal vítězem budapešťské Lisztovy soutěže, později uspěl na prestižních soutěžích v České republice, Francii, Německu a Finsku, pak opět v Maďarsku na soutěžích (Lisztově a Mozartově) a v Indianapolisu v USA. Roku 2000 získal ministerskou Lisztovu cenu a ve Finsku Kříž za zásluhy, o rok později cenu v kategorii Nejlepší interpret v Maďarsku, v roce 2004 významnou Kossuthovu cenu. Bogányi spolupracuje s významnými orchestry (např. Londýnskou filharmonií) a dirigenty a koncertuje po celém světě. Nahrál řadu vynikajících CD jako sólista i jako komorní hráč s významnými interprety jiných oborů. Připomeňme rok 2010, kdy během dvou dnů provedl kompletní klavírní dílo Fryderyka Chopina v Paláci umění v Budapešti.
Alena Borková
Résumé German trumpeter and composer Karl Wilhelm Brandt (1869–1923) is one of the legendary virtuosos of Romanticism. His Concert Piece in E-flat major op. 12 is a favorite on the concert program. Part of the typical vernacular of piano poeticism by Fryderyk Chopin (1810–1849) are the ballads inspired by the epic works of Adam Mickiewicz. His Ballad in G minor Op. 23 from 1831– 1833 is based on the poem about Lithuanian hero Konrad Wallenrod. Schumann called it “one of the author’s wildest, but most amazing works”. The Nocturne in F major Op. 15 No. 1 by the eighteenyear-old Chopin presages his later ballads. The works of Oskar Böhme (1870–cca 1938) are just now being rediscovered. A native of the Dresden area, he lived 24 years in Leningrad. During the Stalinist purges he was deported to the Ural, where he evidently died. Of his three-movement Concerto for Trumpet and Orchestra (or piano) in F minor we present (in reverse order) the first two parts – the harmonically-colorful Adagio religioso is followed by the Allegro moderato in a romantic sonata form.
Fanfare for Solo Trumpet is part of a 1975 composition entitled Solus by American trumpeter, conductor, choirmaster, and teacher Stanley Friedman (1951). Franz Liszt (1811–1886) fascinated his audiences with his virtuoso paraphrases of other artists’ compositions. One of them was Isolda’s Love Death, the final scene from Wagner’s opera Tristan and Isolda.
Legend for Trumpet and Piano from 1906 by violin virtuoso and composer George Enescu (1881–1955) reflects the composer’s Romanian origin. Its ballad form rises to an effective climax only to wind down into a peaceful conclusion: the story has been told. La legierezza by Franz Liszt in the key of F minor is number 2 of the Three Concert Etudes from 1845–1849. The poetic etude, in a very Liszt-like manner, technically outgrows its original purpose, and becomes a musical poem. After a rubato beginning it sings a sweet melody on the waves of delicate figuration, interspersed
with a scintillating whirlwind of runs over the scales. A similar expressive charge, tinged with the grotesque, is contained in the equally- brilliant Dance of the Gnomes (Gnomenreigen) – the second of his Two Concert Etudes from 1862. A broad cross-section of the genres characterizes the work of Hungarian composer Frigyes Hidas (1928–2007), who studied composition under János Visky at the Liszt Academy in Budapest. His Fantasy for Trumpet and Piano, like many other chamber works stems from the traditional repertoire styles, and reaches back for a romantic expression.
Hungarian trumpeter Gábor Boldoczki (1976) studied in Vienna and Budapest under Friedrich Reinhold. He has won a number of awards: in 2010 he became professor of trumpet as a “doctor of the free arts” at the Liszt Academy in Budapest. This year he earned the Franz Liszt Award of Honor – one of Hungary’s greatest distinctions. His many recordings include an internationallyrecognized collection of works by J. S. Bach. Gergely Bogányi (1974) began his piano studies at the age of four. He studied at the Franz Liszt Academy of Music in Budapest, the Sibelius Academy in Helsinki, and at university in Bloomington, Indiana with professors Baranyai, Sebök, and Raekalli. He has earned many competition prizes, and became a “citizen of honor” in his home city at the age of 22. He received the Kossuth Prize in 2004. He has worked with world-class orchestras and conductors, and recorded numerous CDs. In 2010 he performed the complete piano works of Chopin.
Alena Borková translated by Todd Hammond
Lum
ír
Nechte se svést krásou hudby
Láska prochází ušima
23. ročník 13—27|4|2014
Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího!
sledujte aktuality na www.mhf-brno.cz a Facebooku
Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 130 výtisků texty Alena Borková anglicky Todd Hammond foto Marco Borggreve a Adam Urban sazba a produkce Petr Tejkal Design
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno T +420 539 092 801 www.mhf-brno.cz www.filharmonie-brno.cz
