47. mezinárodní hudební festival Brno
Moravský podzim 27I10 – 8I11I2013
Měsíční pierot 29I10I2013 v 19:30 Besední dům
Pořad koncertu CLAUDE DEBUSSY Sonáta pro flétnu, violu a harfu Sonata for flute, viola and harp 1. Pastorale: Lento, dolce rubato 2. Interlude: Tempo di Minuetto 3. Finale: Allegro moderato ma risoluto
MAURICE RAVEL Introdukce a Allegro pro koncertantní harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto Introduction and Allegro for harp, flute, clarinet and string quartet přestávka I 20´
ARNOLD SCHÖNBERG Měsíční pierot op. 21 Pierrot lunaire Op. 21 1. Měsíční opojení / Mondestrunken 2. Kolombína / Colombine 3. Dandy / Der Dandy 4. Bledá pradlena / Eine blasse Wäscherin 5. Chopinův valčík / Valse de Chopin 6. Madona / Madonna 7. Nemocný měsíc / Der kranke Mond 8. Noc / Nacht (Passacaglia) 9. Modlitba k Pierotovi / Gebet an Pierrot 1 0. Loupež / Raub 11. Rudá mše / Rote Messe 1 2. Šibeniční píseň / Galgenlied 1 3. Poprava / Enthauptung 1 4. Kříže / Die Kreuze 15. Stesk po domově / Heimweh 1 6. Sprostota! / Gemeinheit! 17. Parodie / Parodie 1 8. Měsíční skvrna / Der Mondfleck 19. Serenáda / Serenade 20. Jízda domů (Barkarola) / Heimfahrt (Barcarole) 21. Ó, stará vůně / O Alter Duft
Ensemble Lumineux: umělecký vedoucí / artistic director Petr Pomkla flétna / flute
Irena Troupová zpěv / vocal Ivana Dohnalová koncertantní harfa / harp Lukáš Daňhel klarinet, basklarinet / clarinet, bass clarinet Ivana Frajtová housle, viola / violin, viola Lenka Koplová housle / violin Miroslav Kovář viola Pavel Šabacký violoncello Radim Pančocha klavír / piano František Kantor pikola / piccolo
dirigent / conductor Pavel Šnajdr
O skladbách Francouzský skladatel Claude Debussy (1862–1918) byl jedním z nejvýraznějších hledačů nového hudebního jazyka na konci 19. a začátku 20. století. Zpočátku vycházel z francouzské hudby své doby, mimořádný vliv na něj měl Chopin a zejména Wagner (a pařížský wagnerovský kult), ale také symbolistická literatura a impresionistické malířství. V odklonu od romantismu hledal podněty u Musorgského, v hudbě Dálného východu a ve staré francouzské hudbě; vytvořil tak svébytný styl bezprostředně působící hudební výpovědi. Jeho Sonáta pro flétnu, violu a harfu z roku 1915 (veřejná premiéra se konala o dva roky později v Paříži) je první závažnější kompozicí pro tuto ve své době neobvyklou sestavu nástrojů (přestože Debussy původně zamýšlel použít místo violy hoboj), ze které se v průběhu 20. století vyvinul samostatný žánr. Skladba je excelentní ukázkou autorova pozdního stylu. Kombinaci flétny a harfy si Debussy úspěšně vyzkoušel už v dřívějších kompozicích (Preludiu k Faunovu odpoledni, Nokturnech, Moři); zvuk violy podporuje truchlivě něžnou náladu díla. Všechny tři věty sonáty jsou v F dur/f moll a v třídílné formě, s náznaky sonátovosti; druhá věta odkazuje na oblíbený barokní tanec. Intimní, subtilní a harmonicky poměrně jednoduchá skladba znamená návrat k tradičnějším způsobům kompozice a příklon k odkazu mistrů francouzské hudby Couperina a Rameaua; je charakteristická rovnocenností jednotlivých nástrojů, řídkými vertikálními strukturami a častými sólovými melodickými linkami bez doprovodu; obsahuje starobyle působící modálně zabarvené pasáže, využívá kvartových a kvintových příbuzností akordů a polytonality.
V průběhu skladby dochází k nárůstu hybnosti a dynamiky a častým tempovým a metrickým změnám. Debussy zde využívá tzv. Klangfarbenmelodie: témata jsou „rozdrobena“ mezi jednotlivé nástroje. Celou skladbu motivicky sjednocuje vyrůstání z několika málo zárodečných buněk, postup typický i pro jiná autorova komorní díla. Uprostřed boje s rakovinou a v zármutku nad probíhající světovou válkou napsal Debussy jedno ze svých vrcholných děl… Maurice Ravel (1875–1937) vytvořil značně odlišnou podobu hudebního impresionismu než jeho krajan Debussy, byť také naprosto svébytnou. Ravelova hudba nezapře vlivy španělské (po matce byl Bask), vyznačuje se extrémní rafinovaností, typicky francouzskou brilancí, fantazií a tvůrčí samozřejmostí. V průběhu desátých let Ravel inicioval – inspirován starou francouzskou hudbou, zejména Couperinem – vznik neoklasicismu; ve dvacátých letech se podnětně inspiroval jazzem. Introdukci a Allegro pro harfu, flétnu, klarinet a smyčcové kvarteto napsal v roce 1905 (premiéra se konala o dva roky později) na objednávku proslulé Érardovy společnosti, vyrábějící harfy a klavíry; skladba měla demonstrovat výrazové možnosti její nové pedálové harfy. Šlo o reakci na Debussyho Danse sacrée et danse profane napsané o rok dříve k obdobnému účelu na objednávku společnosti Pleyelovy. Skladba v Ges dur tento účel naplňuje dokonale: part harfy je virtuózní a důsledně chromatický. Přestože je dílo obvykle označováno jako septet, ve skutečnosti jde o kompozici pro koncertantní harfu doprovázenou komorním ansámblem. Sestává z dvou částí hraných bez pauzy. Stručná introdukce exponuje dvě témata, první ve dřevech v paralelních terciích, druhé ve smyčcích v oktávách; následně přináší violoncello pod impresionisticky mihotavými „sčasovkami“ jinou melodii. Druhá část je modifikovanou sonátovou formou: první, netypicky zasněné téma nastupuje v harfě, následně je obměňováno dřevy; druhé, energičtější frygické hemiolové téma nastupuje ve dřevech, doprovázených pizzicaty smyčců. Provedení směřuje k chromatickému vyvrcholení ve fff (s harfou ad libitum), po němž následuje dokonale kontrastní kadence harfy jímavé krásy, s obvyklými akordickými rozklady, chromatickými pasážemi a flažolety, navracející kompozici klasicizující řád. Dílo uzavírá vášnivá, poměrně přímočará repríza. Dílo Arnolda Schönberga (1874–1951), dovršitele velké tradice a logického vývoje německé hudby, i jeho odkaz představují jednu ze zásadních poloh hudby 20. století. Schönberg umělecky vyzrál v ovzduší vídeňské moderny (1899–1907), svérázně přetavil a (také teoreticky) domyslel vlivy Brahmsovy a krizového romantismu –
nejprve do podoby atonálního expresionismu (1908–1921), později do jím vynalezené dodekafonní kompoziční techniky (od 1921). Atonální melodram Pierrot lunaire napsal Schönberg v jakémsi tvůrčím opojení během několika málo dnů v létě 1912: jeden z milníků umění 20. století vznikl zhudebněním jednadvaceti básní ze stejnojmenné sbírky belgického symbolistického básníka Alberta Girauda z roku 1884, přeložené do němčiny Otto E. Hartlebenem a zhudebněné mnoha skladateli. Tragikomickým hrdinou jednotlivých básní je Pierot, naivní sluha z italské commedie dell’arte; neustále prahne po krásné Kolombíně, která však obvykle dává přednost atraktivnějšímu, hloupě namyšlenému a živočišnému Harlekýnovi. Pierotova postava však byla zároveň oblíbená mezi umělci fin de siècle, v jejichž poetice plnila funkci jakéhosi alter ega samotného básníka: Pierot byl proto nahlížen s příslušným patosem nikoliv jako hlupák, ale jako tragický, neúspěšně bojující odvážný člověk. Giraudovy básně zároveň reflektují mnoho typických reálií konce 19. století: materializaci a vulgarizaci života, rozklad ideálu romantické lásky ve světle rodící se vědecké diskuze o sexu, touhu po nové religiozitě a s tím vším spojenou básníkovu snahu po úniku z reality a po očištění smyslových vjemů, mimo jiné skrze drogy a vytržení všeho druhu; Pierot-básník se stává prorokem (nebo dokonce novým Kristem), mystikem a ironickým komentátorem. Jednotlivé básně, charakteristické barokně zjitřenou obrazivostí, ulpíváním na detailu a takřka surrealistickou fantastičností, dohromady nevytvářejí ucelený příběh: jde o silné, jaksi nahodilé a ve vzájemném kontextu absurdní obrazy z Pierotova života, které Schönberg znamenitě převedl v typicky expresionistické miniaturní výjevy plné extrémů, s názvuky německého kabaretu. Pierot obývá – jak je u symbolistů obvyklé – dvojí svět. Veřejný, na nějž svítí slunce, je obýván postavami z commedie dell’arte a plný deformit, rozkladu a chtíče; soukromý, ovládaný měsícem, představuje hájemství fantazie a ideálu. Schönberg dokázal skrze různorodé nástrojové kombinace vytěžit maximum z úsporné instrumentace (dva dechové nástroje – flétna/pikola, klarinet/basklarinet, dva smyčcové – housle/viola, violoncello, a klavír), na hony vzdálené velkému mahlerovskému orchestru. Z hudebně-formálního hlediska cyklus využívá mnoha tradičních kompozičních technik (kánonu, fugy, ronda, passacaglie a volného kontrapunktu). Vypravěč (obvykle soprán) přednáší básně v recitativním stylu zvaném sprechstimme, jeho promluvy těkají mezi postoji vypravěče a jednotlivých postav. Cyklus sestává ze tří částí po sedmi skladbách; první část pojednává o lásce, sexu a náboženství; druhá je plná násilí, zločinu a rouhání; ve třetím cestuje Pierot do rodného Bergama, stíhán minulostí, bez vidiny spasení.
O účinkujících Ensemble Lumineux je komorní těleso složené převážně z hráčů Filharmonie Brno (flétnistů Petra Pomkly a Františka Kantora, klarinetisty Lukáše Daňhela, houslistky Ivany Frajtové, violoncellisty Pavla Šabackého a harfistky Ivany Dohnalové), které doplňují koncertní mistryně orchestru Janáčkovy opery Lenka Koplová, violista Miroslav Kovář, pedagog brněnské konzervatoře, a pianista Radim Pančocha, pedagog konzervatoře a JAMU. Irena Troupová, sopranistka zaměřující svou pozornost na starou hudbu, vystudovala hudební vědu na Karlově univerzitě. Spolupracuje s četnými domácími i zahraničními soubory orientovanými na starou hudbu (Musica Antiqua Praha, Orpheon Consort, Capella Sagittariana, Barocco sempre giovane, Dresdner Barockorchester) i s významnými interprety (Jaroslavem Tůmou, Gabrielou Demeterovou, Bohuslavem Matouškem) a dirigenty (Howardem Armanem, Friederem Berniusem, Thomasem Hengelbrockem aj.). Zúčastnila se také mnoha festivalů (Tage der alten Musik Herne, Pražské jaro, Festival de musique baroque Caen, Holland Festival Oude Muziek Utrecht). V současné době působí především v Německu a hojně spolupracuje se souborem Orpheon. Pedagogicky působí na Akademii staré hudby při Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a na Janáčkově akademii. Pravidelně vystupuje v koncertních řadách berlínské Státní opery a Berlínského symfonického orchestru.
Ivana Dohnalová studovala na konzervatořích v Ostravě a Praze a dále na Hudební fakultě AMU u Jany Bouškové. Mistrovské kurzy absolvovala na americké univerzitě Eastman School of Music v Rochesteru u prof. Kathleen Bride. Od roku 2008 je první harfistkou Filharmonie Brno, pravidelně spolupracuje také s Pražskou komorní filharmonií a s Lotyšským národním symfonickým orchestrem v Rize. Je členkou Ostravské bandy, mezinárodního orchestru zaměřeného na soudobou hudbu. Jako studentka účinkovala na Světovém harfovém kongresu v Ženevě (2002), na všech dosavadních ročnících festivalu Harfové dny Ostrava, kde v roce 2004 uvedla spolu s Magdalénou Frankovou českou premiéru Dvojkoncertu pro hoboj, harfu
a komorní orchestr Witolda Lutosławského. Jako sólistka spolupracovala s Filharmonií Brno, Janáčkovou filharmonií Ostrava, orchestrem Pražské konzervatoře, Collegiem 21 ad. Se studentským orchestrem Europera vystupovala u nás, v Itálii, Německu a Polsku. Od roku 2009 spolupracuje s hobojistkou Jaroslavou Tajanovskou, s níž účinkovala např. na hudebním festivalu v Turecku. Pavel Šnajdr (1975), absolvent oborů skladba a dirigování na JAMU, spolupracoval s předními českými orchestry a divadelními scénami (mj. s Filharmonií Hradec Králové, Severočeskou filharmonií Teplice, Národním divadlem Praha, Státní operou Praha, Divadlem J. K. Tyla v Plzni); v současné době je angažován v Národním divadle Brno. V roce 2011 založil BCO – Brno Contemporary Orchestra, soubor orientovaný na provozování soudobé hudby, který dosud vede.
Miloš Zapletal
Résumé French composer Claude Debussy (1862–1918) was one of the most outstanding seekers of a new musical language at the end of the 19th and start of the 20th centuries. His Sonata for Flute, Viola, and Harp from 1915 was the first serious composition for this at-the-time-unusual instrumentation, and an excellent example of the author’s later style. Debussy had used the combination of flute and harp to good effect in his previous compositions. The intimate, harmonically relatively simple Sonata was a turn towards French music masters Couperin and Rameau: it is characteristic for the equality given to the individual instruments. It contains oldfashioned-sounding modal passages, and makes good use of polytonality. Amid his struggle with cancer and sadness over the raging World War, Debussy wrote one of his climactic works. Maurice Ravel (1875–1937) created his own unique form of musical impressionism different than that of his countryman Debussy. He wrote his Introduction and Allegro for Harp, Flute, Clarinet, and String Quartet in 1905 on commission from the Érard Company, famous makers of harps and pianos, in order to demonstrate the broad range of expression of their new pedal harps. This piece fits the purpose to a T. The part for harp is virtuoso, and thoroughly chromatic; through it Ravel blurred the era’s conventional borderline between concert and chamber music. Although the composition is usually labeled as a septet, in reality it is a work for concertante harp accompanied by a chamber ensemble. Arnold Schönberg (1874–1951) finished his atonal melodrama Pierrot lunaire on poems by Albert Giraud in a creative intoxication over a few days in the summer of 1912. The hero of the cycle is Pierot, a character from commedie dell’arte, popular among fin de siècle artists in his role as the alter ego of the “garret” artist. Pierot is thus properly seen with the appropriate pathos not as a fool, but as a tragically brave man in a futile struggle, or as a prophet and ironic commentator. The individual poems by Giraud, characteristic for their baroque picturesqueness and almost surrealistic imagination, do not fit together as a connected narrative, but as a series of vivid, random, and in mutual juxtaposition absurd pictures from Pierot’s life, which Schönberg ably turns into a typically expressionistic vignettes full of extremes, echoing with the sounds of a German cabaret.
Ensemble Lumineux is a chamber ensemble composed mainly of musicians from the Brno Philharmonic, along with concertmaster from the orchestra of the Janáček Opera violinist Lenka Koplová, violist Miroslav Kovář, teacher at Brno Conservatory, and pianist Radim Pančocha, teacher at Brno Conservatory and JAMU. Soprano Irena Troupová works with a number of Czech and foreign ensembles focusing on early music (Musica Antiqua Praha, Musica Florea, Capella Sagittariana, Barocco sempre giovane, Dresdner Barockorchester). At present she performs mostly in Germany, appearing with the ensemble Orpheon; she regularly performs in the orchestra series of the Berlin State Opera and the Berlin Symphony Orchestra. Ivana Dohnalová has been first harpist for the Brno Philharmonic since 2008. She works regularly with the Prague Chamber Philharmonic and with the Latvian National Symphony Orchestra in Riga. She is a member of the Ostravská banda, an international orchestra focusing on contemporary music. As a soloist she works with the Brno Philharmonic, the Janáček Philharmonic in Ostrava, the orchestra of the Prague Conservatory, Collegium 21, and others. With the student orchestra Europera she has performed in the Czech Republic, Italy, Germany, and Poland. Pavel Šnajdr (1975), graduated at JAMU in the field of composition and conducting, works with leading Czech orchestras and theaters. At present he is engaged with the National Theater in Brno. He is founder and conductor of the ensemble BCO – Brno Contemporary Orchestra.
Miloš Zapletal translated by Todd Hammond
Lum
ír
Nechte se svést krásou hudby
Láska prochází ušima
23. ročník 13—27|4|2014
Inspirace východem Iva Bittová, Libor Pešek, Richard Novák/Leoš Janáček, Antonín Dvořák, Antonio Caldara/Stabat mater, Glagoská mše, z Jistebnického kancionálu... a mnoho dalšího!
sledujte aktuality na www.mhf-brno.cz a Facebooku
Partneři večera rodinné vinařství Jindřich Kadrnka a vinotéka „vasevino.eu“ zvou posluchače koncertu do foyeru Besedního domu k ochutnávce vín za dotovanou cenu.
Změna programu a účinkujících vyhrazena! Prosíme posluchače, aby zaujali svá místa včas, vypnuli mobilní telefony a během koncertu nefotografovali. Děkujeme. Vydala Filharmonie Brno nákladem 130 výtisků texty Miloš Zapletal anglicky Todd Hammond foto Jef Kratochvil a archív Filharmonie Brno sazba a produkce Petr Tejkal Design
Statutární město Brno finančně podporuje Filharmonii Brno. Filharmonie Brno, příspěvková organizace Moravský podzim Komenského nám. 534/8, 602 00 Brno T +420 539 092 801 www.mhf-brno.cz www.filharmonie-brno.cz
