SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
1. cvičení: Pojem, podstata a funkce práva, systém práva, systém právní vědy Co je právo? Existuje jen málo otázek týkajících se lidské společnosti, které byly kladeny ¨tak vytrvale jako otázka „co je právo“ a je jen málo podobných otázek, na něž by seriózní myslitelé odpovídali tak rozmanitě, podivně a dokonce paradoxně…“ Herbert Lionel Adolphus Hart Průsečík hodnotových systémů
Morálka
Právo
Spravedlnost
Právo – výchozí teze „v základu sociálního života je touha přežít, a to i za cenu utrpení, a proto musí existovat jistá pravidla chování, která každá lidská organizace musí mít, má-li zůstat životaschopná.“ L. A. Hart právní vědomí: souhrn představ o platném právu a postojů k právu, které vyjadřují, co si lidé o právu myslí a jak jej hodnotí jakožto spravedlivé. Právo by nemělo být politickým programem Neznalost zákona neomlouvá… Právo – axioloická stránka třídí a uspořádává společenské hodnoty plní funkci sociální kontroly obecnými znaky práva jsou normativnost, regulativnost, vynutitelnost těsné navázání práva na stát – právo utváří a provádí veřejnou moc právo chrání i omezuje svobody lidí žijících uvnitř státu – v opačném případě by byl každý vystaven nebezpečí újmy na životě, majetku, cti, atd. ze strany jiného člena společnosti.
Kategorizace práva: o o
Objektivní x subjektivní Přirozené x pozitivní Veřejné x soukromé
v objektivním smyslu – souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených nebo uznaných státem a státem vynucovaných, v subjektivním smyslu – konkrétní oprávnění, právní normou zaručená možnost chování určitého subjektu
o
přirozené právo ius naturale Existuje nezávisle na vůli subjektu, má absolutní charakter. Můžeme rozlišovat přirozené právo pocházející od normotvůrce, je odvoditelné z lidského rozumu nebo vychází ze samotné podstaty lidské bytosti. Může být ztotožňováno s morálkou nebo se spravedlností. Je zdánlivě neměnné a univerzální, mění se pouze se svým tvůrcem. Resp. je proměnlivé a vyvíjí se stejně jako jeho tvůrce. Neodvíjí se žádným způsobem od lidské vůle. Není přímo spojeno s právem pozitivním. Př. Thomas Hobbes, John Locke, Jean-Jacques Rousseaue
o
pozitivní právo ius positivum Pochází od konkrétního normotvůrce, známého a skutečně existujícího člověka. Je vytvořeno systémem pravidel, jejichž dodržování, vynutitelnost a kontrola je neodmyslitelně spojeno se státem (státní mocí). Člověk je uznán jako součást společenství, a proto se nemůže chovat, jak se mu zlíbí, ale je povinen ohlížet se i na okolí. Neuposlechnutí normotvůrce je poté spojeno s negativními následky. Působí tedy značně na společnost, je změnitelné a úmyslně stanovené. Normativní větev - právo chápou jako svébytný hierarchický systém, na jehož vrcholu stojí předpis nejvyšší síly, od něhož odvíjí svou existenci všechny ostatní normy. Př. John Austin, František Weyr
o
po II. světové válce se setkáváme s renesancí práva přirozeného. Šlo o reakci na fakt, že nacistické – po formální stránce dokonalé právo, postrádalo zdravý rozum a nemohlo být z hlediska civilizovaných národů akceptováno. Z toho důvodu také nejsou za své zločiny zbaveni odpovědnosti ti, kteří páchali v souladu s tímto právem nepřípustné činy. Přirozené právo je dnes základním východiskem pro základní lidská práva a svobody.
o
Právo veřejné vs. soukromé (právní dualismus) • původ v Římském právu • „Veřejné právo je to, co vyjadřuje zájmy státu, soukromé to, co vyjadřuje zájmy jednotlivce.“ Ulpianus • Teorie zájmová x mocenská (subordinační) x organická (subjektů) - teorie zájmová: jde-li o veřejné zájmy nebo o obecné blaho, řídí se vztahy právem veřejným, a naopak (soukromé zájmy + blaho = právo soukromé) - teorie mocenská: záleží na vztahu účastníků právního poměru, zda jsou k sobě navzájem ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti nebo rovnosti. - teorie organická: pokud je subjekt v souvislosti s řešením nějaké záležitosti členem nebo součástí veřejnoprávní korporace, jedná se o právo veřejné a naopak (zastaralá teorie, modifikována) • Veřejné právo: ústavní právo, mezinárodní právo veřejné, trestní právo, správní právo, finanční právo, právo životního prostředí, … • Soukromé právo: mezinárodní právo soukromé, občanské právo, obchodní právo, rodinné právo, … • Smíšená povaha: právo sociálního zabezpečení, pracovní právo, …
SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
2. cvičení: Prameny práva Historický přehled -
-
-
-
Římské právo o
Ius civile (lidová shromáždění)
o
Ius honorarium (městský prétor)
o
Ius gentium (cizinecký prétor)
Velká Británie o
Magna Charta libertatum (1215)
o
Petition of rifhts (1628)
o
Habeas Corpus Act (1679)
o
Bill of rights (1689)
Francie o
Code civile (1804)
o
Code de commerce (1807)
o
Code pénal (1810)
Německo o
-
Rakousko o
-
BGB (Bürgerliches Gesetzbuch 1896) ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch 1811)
České země o
Břetislavovy dekrety (1039
o
Zlatá bula sicilská (1212)
o
Zemské zřízení Vladislavské (1500)
o
Práva městská království českého (1579)
o
Obnovené zřízení zemské (1627)
o
Constitutio Criminalis Theresiana (1768)
o
ABGB 1811 (platil až do roku 1950/1951)
o
Prosincová ústava (1867) – katalog lidských práv
Charakteristika pramene práva: škála právních informací „právník není čtenářem zákona“ tvůrcem práva je stát: psané právo + rozhodování (aplikační praxe) materiální: důvody, které vedou k normativní úpravě společenských vztahů, společenské poměry, okolnosti, vývoj, události, vč. přírodních a jiných katastrof. formální: formy, v nichž se právo vyskytuje a jejichž prostřednictvím můžeme právo poznávat. Závaznost je dána podle druhu pramene práva: absolutní, argumentační, relativní. - absolutní: o zejména psané právo o adresát nebo aplikující orgán nemá právo výběru, zda jej bude či nebude respektovat, naopak je povinen podle něj postupovat o př. zákon -
argumentační o orientujeme se podle míry závaznosti o jsme jím vázáni, pokud v dané situaci nenalezneme lepší právní argument o je v ní obsažena nižší právní jistota o zejména judikatura o v angloamerickém sytému práva je dominantním prvkem
-
relativní o relativita spočívá v tom, že akt je určen konkrétním subjektům o nejedná se o obecné pravidlo, o př. vnitřní příkazy nebo směrnice (instrukce) ve veřejné správě
Formální prameny práva - právní normy – psané právo - normativní smlouvy - soudní precedenty - právní obyčeje Psané právo - soubor právních předpisů - ztrácí svou jedinečnost a univerzalitu. - nutno interpretovat. - znaky: forma, normativnost, obecná závaznost (vynutitelnost). - nelze mít zákon na všechno - vzniká - určitým zákonným procesem, tzv. legislativní proces - jednostranný projev vůle tvůrce předpisu - musí být v písemné podobě veřejně vyhlášen, promulgován, tj. zařazen do sbírky zákonů - je svou povahou vysoce legitimní, tzn. posiluje právní jistotu adresátů - na druhou stranu složitým systémem přijímání zákonů bývají předpisy dost neaktuální
-
-
vzhledem k neznámému počtu případů, které řeší, bývají dost obecné a neurčité nelze je z vůle aplikujícího subjektu samovolně upravovat – jsou absolutně závazné o kogentní x dispozitivní normy obsahují neurčité právní pojmy: jevy nebo skutečnosti, u kterých nelze přesně definovat obsah a které jsou zpřesňovány až výkonem veřejné moci. Jejich výklad se může časem nebo místem měnit, resp. vyvíjet s ohledem na konkrétní souvislosti. Je zde prostor pro vlastní úvahu orgánu veřejné správy, který při aplikaci tohoto pojmu svou odbornou znalost, aby byl schopen co nejlépe vystihnout danou situaci a zjistit, zda skutkový stav odpovídá tomuto neurčitému právnímu pojmu, např. veřejný pořádek či obecný zájem. Při činnosti správního orgánu jej označujeme za formu správního uvážení a nástroj legislativní techniky. Př. správní uvážení, veřejný zájem, důvody zvláštního zřetele hodné Pokud se dostanou do kolize dvě vnitrostátní normy, je pro aplikaci některé z nich zásadním kritériem právní síla. Norma na vyšším stupni (viz. níže) je určující pro vznik a obsah norem nižšího stupně. Na tomtéž stupni potom platí zásada normativní rovnosti a pro správnou aplikaci si pomáháme zvláštními pravidly. Mezi taková pravidla patří příkl. zásady: „Lex posterior derogat legi priori.“ = Předpis pozdější ruší předpis dřívější. „Lex specialis derogat legi generali.“ = předpis speciální ruší předpis obecný.
Normativní smlouvy - podobají se právním předpisům - nevznikají jednostranně, konsens minimálně dvou subjektů - znaky: psané (forma), normativní, obecně závazné - mezinárodní x vnitrostátní Mezinárodní: - mezi subjekty práva veřejného - monistický x dualistický přístup - monistický: o činí mezinárodní smlouvy přímo součástí vnitrostátního právního řádu o není nutno přijímat nějaký další prováděcí předpis o jednodušší pro zákonodárce, složitější pro adresáta, je povinen sledovat oba zdroje: sbírku zákonů i sbírku mezinárodních smluv o zvláštní postavení mají v tomto systému potom mezinárodní a komunitární předpisy. Dle čl. 10 a 10a Ústavy ČR mají tzv. aplikační přednost před vnitrostátními právními předpisy. V praxi tzn. že pokud řeší české právo nějakou věc jinak (odchylně) než mezinárodní smlouva - ratifikovaná Parlamentem ČR a vyhlášená ve Sbírce zákonů - nebo norma evropských společenství, tato vnitrostátní norma zůstává nebude aplikována. Norma zůstává dále platná, ale v případě nastalého rozporu ji nelze použít, zahraniční pramen má prioritu. S právem evropských společenství je situace o to komplikovanější, že ES uznává někdy za pramen práva i soudní rozhodnutí (zejména pokud může mít obecnější dopad, lze z něj vytvořit typové pravidlo v obdobných věcech vůči celému společenství). - druhy: o otevřené x polootevřené x uzavřené o mírové x válečné o veřejné x tajné o prezidentské x vládní x resortní
Vnitrostátní: - kolektivní o uzavírány mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli o dvoustranný písemný pracovněprávní úkon, který je výsledkem kolektivního vyjednávání mezi zaměstnanci (zastoupenými odborovým orgánem) a zaměstnavateli (statutární orgány) o nižší x vyšší: uvnitř podniku x mezi svazy o skládají se z několika částí, přičemž nejsou všechny stejně závazné: obligační, normativní, proklamační Soudcovské právo - umožňuje změnit rigiditu a neaktuálnost psaného práva - argumentační závaznost: platí, pokud nenajdeme lepší argument k jejich změně - aplikují princip právní jistoty + princip rovnosti před zákonem - soudcovské právo je relevantním pramenem nejen v zemích angloamerické právní kultury, ale též v kontinentální Evropě. - pro nás je to příklad, jak pravděpodobně soud rozhodne. Soudy mají totiž povinnost zachovat kontinuitu soudního rozhodování. Pokud se někdo odchyluje od názoru vyššího soudu, musí si svou argumentaci obhájit - stálé sbližování angloamerického a kontinentálního práva Precedens - právní pravidlo obsažené v soudním rozhodnutí, které je závazné pro soudy stejného nebo nižšího stupně - stare decisis: povinnost soudu rozhodnout v obdobném případu stejně. Resp. není důvod se odchýlit. - judicial review: soud rozhodne proti precedentu, musí mít zdůvodnění, proč se od původní argumentace odchýlil. Skladba: Ratio decidendi – právní věta Orbiter dictum – odůvodnění konkrétního případu -
-
postavení judikatury v ČR: o argumentační závaznost + publikace v některé ze zákonných sbírek Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR nálezy Ústavního soudu ČR o stojí mimo soustavu obecného soudnictví o mají moc zrušit právní předpis nebo jeho část pro rozpor s ústavou, ústavním pořádkem nebo ústavností
Obyčejové právo - právní obyčej: jeden z nejstarších pramenů práva ve všech právních systémech - neopominutelný pramen mezinárodního práva - znaky o usus longaevus: zaužívání nebo kvalifkované či dlouhodobé užívání, od nepaměti. Podmínkou dlouhodobost. o opinio iuris: povědomost o právním charakteru obyčeje, stává se součástí platného práva Ostatní zdroje práva - právní principy: vyjadřují podstatné rysy, tradice správy, právní základy a etiku příslušného právního systému. Řada z nich je výslovně zakotvena v Ústavě ČR a v zákonech, ale není to podmínkou jejich aplikovatelnosti. Nemají charakter obyčejového práva, soudce při jejich aplikaci tyto principy netvoří, ale pouze zjišťuje a konstatuje jejich existenci, vývoj, platnost. Tyto zásady zásadně promítají základy demokratického právního stáru a k obecným psaným pramenům práva plní doplňující, pomocnou výkladovou roli. o příkladně: rovnost a zákaz diskriminace v přístupu občanů k veřejné správě, veřejným funkcím, zákaz retroaktivity správních aktů, non bis in idem (ne dvakrát v téže věci), neznalost zákona neomlouvá (zejména správní právo trestní), … o obdobné právním obyčejům, součástí konkrétních norem o argumentační závaznost o př. princip rovnosti -
rozum, principy spravedlnosti o „nechodíme k soudu pro spravedlnost, nýbrž pro rozsudek“ o slib soudce, nový občanský zákoník
-
doktrinální publikace o pomocný výklad, zcela nezávazný
Prameny práva v ČR
Ústavní pořádek
Úst.
Mezinárodní pravidla
Komunitární předpisy
Obecné principy právní
Zákony
Nařízení
Statutární předpisy
PŘÍKLADY Otázka: o jakou se jedná právní úpravu – metodu regulace? § 2 Obč Z (1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s nimiž zákon vznik těchto vztahů spojuje. (2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení. (3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit.
Otázka: do jakého odvětví bychom zařadili § 1 a kam § 2? Liší se nějak metoda regulace, příp. sankce? § 1. Smlouva je neplatnou, jestliže někdo lehkomyslnosti, tísně, slabomyslnosti, nezkušenosti nebo vzrušení mysli jiného vykořisťuje tím, že sobě neb osobě třetí za plnění dá slíbiti nebo poskytnouti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota k hodnotě jeho plnění jest v nápadném nepoměru. § 2. 1. Kdo úmyslně při poskytování nebo prodloužení úvěru vykořisťuje lehkomyslnost, tíseň, slabomyslnost, nezkušenost nebo vzrušení mysli jiného tím, že sobě neb osobě třetí dá slíbiti nebo poskytnouti vzájemné plnění, jehož majetková hodnota k hodnotě jeho plnění jest v nápadném nepoměru; 2. kdo úmyslně nabývá lichvářské pohledávky, aby ji uplatnil nebo na někoho jiného převedl; 3. kdo úmyslně lichvářskou pohledávku uplatňuje nebo na jiného převádí, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od tří měsíců až do jednoho roku.
Otázka k zákonu č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem: a. jedná se o předpis veřejnoprávní nebo soukromoprávní? b. určete právní odvětví, kam může předpis spadat. §1 (1) Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. (2) Územní samosprávné celky odpovídají za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem v rámci samostatné působnosti (dále jen "územní celky v samostatné působnosti"). §5 Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
§6 (1) Ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). §7 (1) Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. § 16 (1) Nahradil-li stát škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nebo poskytl-li ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, může požadovat regresní úhradu na úředních osobách a na územních celcích v přenesené působnosti, pokud škodu způsobily. § 26 Vztah k občanskému zákoníku Pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
Otázka k zákonu č. 99/2004 Sb., o rybářství a. určete, zda jde o předpis veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahy b. podle jakého předpisu se bude určovat, kdo je vlastníkem určitého rybníka? §1 Předmět úpravy (1) Tento zákon upravuje a) chov, ochranu a lov ryb, pěstování a lov vodních organizmů a ochranu jejich života a životního prostředí, b) rybníkářství, výkon rybářského práva, vyhlašování, změnu a rušení rybářských revírů a jejich ochranu, c) výkon státní správy v rybníkářství, při vyhlašování, změně a rušení rybářských revírů a při výkonu rybářského práva, d) evidenci o hospodaření, o dosaženém hospodářském výsledku, o lovu ryb na udici a evidenci o vydání povolenek k lovu v rybníkářství a při výkonu rybářského práva, e) ustanovení, zánik, pravomoce a odpovědnost rybářské stráže, f) výkon dozoru nad dodržováním zákona a rozhodnutí vydaných na jeho základě a sankce za neplnění nebo porušení stanovených povinností, g) podíl státu na úhradě nákladů na opatření přijatých ve veřejném zájmu, h) ochranu mořských rybolovných zdrojů. §2 Vymezení pojmů c) rybníkem vodní dílo,2) které je vodní nádrží určenou především k chovu ryb, ve kterém lze regulovat vodní hladinu, včetně možnosti jeho vypouštění a slovení; rybník je tvořen hrází, nádrží a dalšími technickými zařízeními, §3 Rybníkářství (1) K rybníkářství je oprávněn vlastník rybníka nebo vlastník zvláštního rybochovného zařízení, popřípadě jejich nájemce na základě písemně uzavřené nájemní smlouvy s vlastníkem za účelem rybníkářství (dále jen "rybníkář").
Otázka: Které z těchto zásad řadíme spíše k soukromoprávním vs. veřejnoprávním?
Princip rovnosti účastníků právních vztahů Presumpce správnosti právních úkonů Princip plné náhrady škody Presumpce neviny Princip smluvní volnosti Preventivní účinek sankce Zákaz zneužívání pravomoci Princip nediskriminace Princip „vše je dovoleno, co není zakázáno“ Princip přiměřenosti (proporcionality) Princip „neminem laedere“ (nikomu neškodit)
Pozorně přečtěte následující část nálezu ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 261/03 Důležitým úkolem Ústavního soudu je i bdít nad tím, aby řízení před soudy a jinými orgány veřejné moci bylo jako celek spravedlivé a přesvědčivé, jak mu to ukládá princip právního státu a povinnost nezklamat důvěru občanů v jeho fungování. Z těchto důvodů proto Ústavní soud upřednostňuje materiální (a nikoliv formální) pojetí právního státu. Pod tímto zorným úhlem přistupuje i k důslednému dodržování procesních pravidel. Rovněž tak ustanovení čl. 6 Úmluvy, ve světle výkladu Evropského soudu pro lidská práva, považuje princip spravedlivého procesu za jednu z nejdůležitějších garancí ochrany základních lidských práv. Otázka: A. O jakém principu zde Ústavní soud hovoří? B. Co z tohoto principu vyvozuje?
Pozorně přečtěte následující část nálezu ÚS ČR sp. zn. II. ÚS 554/04 Podle čl. 83 Ústavy České republiky je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Ústavní soud musí ve své činnosti respektovat jeden z hlavních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušeny základní práva a svobody stěžovatele chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud tedy není vrcholnou třetí instancí v systému obecného soudnictví a není ani součástí soustavy obecných soudů. Proto mu zpravidla nepřísluší "přehodnocovat" hodnocení dokazování provedené obecnými soudy (a to ani tehdy, pokud by se s ním sám neztotožňoval), pokud jím nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Otázka: A. Proč Ústavní soud hovoří v souvislosti s čl. 2 odst. 2 LZPS o „principu právního státu“? B. Je citované ustanovení LZPS právním principem nebo právní normou? C. Mohl by Ústavní soud argumentovat stejně, kdyby prohlásil citované ustanovení za právní normu?
