SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
5. cvičení: Právní vztahy Formy realizace právních norem, pojem právního vztahu. -
Právní vztahy – obecně, charakter, struktura.
-
Základní druhy právních vztahů
K tomu, aby norma mohla plnit svoji funkci regulátora společenských vztahů, nepostačuje, aby byla obsažena pouze v nějakém prameni práva. Je třeba, aby „ožila“, což se děje právě především prostřednictvím právního vztahu. V něm se obecné pravidlo individualizuje v podobě konkrétních práv a povinností tohoto vztahu. Potkává se zde tedy obecná vůle zákonodárce regulovat společenské vztahy a konkrétní vůle subjektů uskutečnit v tomto rámci svoje cíle. Spousta jiných vztahů ve společnosti právně regulováno není, př. sympatie mezi mužem a ženou, přátelství, apod. Původem jsou tři zdroje: vlastní projev subjektů (autonomie), protiprávní jednání (na základě jiné skutečnosti) nebo právní norma přímo (ze zákona, výjimečně) Obecně rozlišujeme vztahy relativní (mezi dvěma více přesně určenými subjekty, inter partes) a absolutní (proti všem, erga omnes). Struktura právního vztahu: 1. Subjekt: fyzické či právnické osoby o Postavení horizontální: subjekty jsou na stejné úrovni, př. soukromé právo. x Postavení vertikální: subjekty jsou vůči sobě ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, př. veřejné právo. 2. Objekt: předmět, k němuž se chování subjektů vztahuje (není podmínkou) 3. Obsah: práva a povinnosti subjektů
Ad. 1. Subjekt o rozlišujeme fyzické a právnické osoby
u FO rozeznáváme • právní subjektivitu: „Každý je způsobilý mít práva.“ Čl. 5 LZPS způsobilost být účastníkem (procesní subjektivita) – shodná se způsobilostí k právům a povinnostem podle §7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník1 • způsobilost procesní – tj. způsobilost k právním úkonům (§8-10 občanského zákoníku), tzn. vlastními úkony nabývat práv a povinností. Obecně ji osoba nabude zletilostí, výjimky v příp. dřívějšího manželství už od 16 let. Osoba jí může být zbavena nebo omezena v jejím rozsahu dle svých aktuálních rozumových
1
§ 7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé (pozn. nasciturus). (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
schopností. Děti mají způsobilost přiměřeně ke svým rozumovým schopnostem a volní vyspělosti2
PO: osoba mystická, fiktivní založená zákonem předpokládaným způsobem; teorie fikce: substrát, korporace. Její způsobilost splývá v jednu a je vázána na existenci PO. Má identifikační znaky: název, sídlo, předmět činnosti, zákonná forma jejího vzniku • Registrační princip: vázán registrací ve veřejnoprávním rejstříku • Princip koncese: nutný předchozí souhlas správního orgánu • Princip volného zakládání: ode dne doručení návrhu o založení příslušnému státnímu orgánu k evidenci (pouze odborové organizace) • Jsou jimi: Sdružení fyzických nebo právnických osob; občanská sdružení, politické strany, obchodní společnosti + družstvo; účelová sdružení majetku; nadace, fondy; jednotky územní samosprávy; obce, kraje, Praha; Jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon, př. státní podniky, státní příspěvkové organizace
o deliktní způsobilost:
u FO v plném rozsahu vzniká v občanském právu dosažením zletilosti s ohledem na rozumovou a mravní vyspělost porušitele. V trestním právu vzniká deliktní způsobilost 15. rokem života
u PO splývají všechny odpovědnosti v jednu, již je lze trestat i podle trestního práva
o rozlišujeme osoby soukromoprávní (př. akciová společnost, a veřejnoprávní (př. nadace a fondy; komory, územní korporace, …)
družstvo,
…)
o specifické místo mezi právnickými osobami zaujímá stát – suverénní veřejnoprávní korporace, sui genesis, ovládající veřejnou moc na vymezeném území vůči „podřízeným“ občanům a vykonává ji prostřednictvím svých orgánů Ad. 2. Objekt: předmět právního vztahu, liší podle právních odvětví. Mohou být jimi věci (movité i nemovité), pohledávky, jiné majetkové hodnoty, výsledky tvůrčí duševní činnosti, živé tkáně, hodnoty lidského chování a jeho výsledky. Ad. 3. Obsah: práva a povinnosti. Subjektivním právem se rozumí konkrétní oprávnění subjektu se určitým způsobem chovat, tj. jednat, jednání se zdržet a současně požadovat od ostatních, aby mu v jeho oprávnění nebránili, a to i pomocí státní moci. Právu jednoho musí odpovídat povinnost druhého. Na povaze právního vztahu pak záleží, zda druhou stranu tvoří konkrétní jedinec nebo celá společnost (relativní x absolutní vztahy). Relativní 2
§ 8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. § 9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
vztahy vyjadřují zpravidla vzájemná práva a povinnosti, př. kupní smlouva. Absolutní právní vztahy potom promítají právo jednoho vůči všem a tito jsou povinni jej respektovat (nerušit), př. vlastnické právo, práva na ochranu osobnosti. Povinnosti rozdělujeme na něco dát (dare), konat (facere) něčeho se zdržet (ommitere) nebo něco strpět (pati). Pokud je splnění povinnosti druhého podporováno postaveno na základě právní úpravy, má oprávněný na plnění právní nárok. Dodření povinnosti je poté možno vymáhat př. soudní cestou a povinný nemá prostor na uvažování, zda svou povinnost splní či nikoli, př.výpůjčky. Po uplynutí stanovené doby je zde povinnost věc vrátit v řádném stavu. Předpoklady vzniku právního vztahu 1. Právní norma: právní norma musí být pro aplikaci platná a účinná. 2. Právní skutečnost: skutečnosti, s nimiž právní normy spojují vznik, změnu a zánik právního vztahu. Právní skutečností může být cokoli, co má dopad na právní vztahy. a. Závislé na vůli člověka, př. smlouva vs. nezávislé na vůli člověka, př. přírodní událost b. Jednání právní vs. protiprávní i. Činnost (př. přijet návrhu smlouvy) vs. nečinnost (př. záměrné nevyjádřen souhlasu s přijetím smlouvy) ii. Úmyslné (př. zaslání návrhu smlouvy) vs. neúmyslné naplnění právní normy (př. autor povídky primárně nezamýšlel vytvořit autorsko právní vztah). iii. individuální právní akt: úkon aplikace práva, př. rozhodnutí, které činí soud nebo správní orgán. Dělíme je na konstitutivní a deklaratorní podle toho, zda mají moc zakládat, měnit a končit práv í vztahy (konstitutivní, př. rozhodnutí o výši dluhu) nebo jen autoritativně potvrzují, že zde určité právo je či není (deklaratorní, př. rozepnutí o vydržení). -
Hmotné vs. procesní
iv. právní úkon: projev vůle subjektu směřující ke vzniku, změně, zániku právního vztahu o podle počtu stran: jednostranné, dvoustranné a vícestranné o náležitosti: osoby: úkon může činit pouze osoba způsobilá vůle: musí být učiněn vážně, svobodně, bez nátlaku nebo vyvolaný v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, prostý omylu. projevu vůle: musí být učiněn srozumitelně, určitě, v předepsané nebo dohodnuté formě, nesmí se příčit zákonu, jej obcházet ani být v rozporu dobrými mravy. Následkem nedodržení povinné náležitosti rozeznáváme neplatnost právního úkonu, relativní (dotčená osoba se jí musí dovolat u orgánu státní moci) x absolutní (nastává přímo ze zákona od počátku a přihlíží se k ní z úřední povinnosti);
ex tunc (s účinky od doby vzniku neplatnosti, tj. zpětně) vs. ex nunc (změna do budoucna); částečná vs. úplná neplatnost Odporovatelnost: ochrana před protiprávním jednáním vykonanému v úmyslu zkrátit věřitele. Vyžaduje aktivní jednání ohroženého. Odstoupení od právního úkonu: v dispozici účastníka tam, kde ho zákon předpokládá nebo kde si tuto možnost strany dohodly. v. protiprávní jednání: jednání v rozporu s právní normou. Subjekt je možno potrestat, tj. podrobit sankci nebo jinému nepříznivému důsledku. -
zaviněné vs. nezaviněné
-
úmyslné vs. nedbalostní
-
soukromoprávní vs. veřejnoprávní
-
hnmotněprávní vs. procesněprávní
-
správní delikty vs. trestné činy (zločiny a přečiny)
c. Právní události vs. protiprávní stavy i. Právní události: nejsou závislé na vůli člověka, tj. jsou objektivní -
Výsledkem působení biologických procesů (př. narození člověka, dosažení zletilosti smrt zvířete) nebo fyzikálních a přírodních sil (př. povodeň, vichřice, apod.). Rozdělujeme mezi nimi na události předvídatelné a nepředvídatelné (vyšší moc - vis maior, které nelze odstranit ani při vynaložení veškeré péče a úsilí)
-
Plynutí času: významná právní událost, s níž jsou spojovány dopady v právních vztazích a. Lhůty: časově ohraničený zákonem předpokládaný úsek, s jehož dovršením jsou spojovány právní následky. Zákonné x smluvní; hmotné x procesní; i. Promlčení: oslabení práva v občanskoprávním smyslu, právo je nevymahatelné, ale stále existuje v tzv. naturální podobě. V případě sporu je nutno tuto námitku před soudem vznést, aby se jí vůbec zabýval. ii. Prekluze: způsobuje zánik subjektivního práva, státní orgány k ní přihlížejí i bez návrhu z úřední moci iii. Právní domněnky a fikce
ii. Protiprávní stavy: objektivně vzniklá situace, která je v rozporu právem, vzniká nezávisle na vůli člověka. Tomu, kdo jej způsobil, je uloženo, aby situaci napravil, př. odstranil závadný stav a nahradil škodu. 3. Subjekty a objekty viz výše
PŘÍKLADY 5. cvičení 1. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku „výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy“ Jaký je rozdíl mezi subjektivním právem a oprávněným zájmem ?
2. v dekretu prezidenta republiky č. 8/1945 Sb., o věnování nemovitostí SSSR jako projev díků, se stanoví: §1 Československý stát nabývá vlastnictví k nemovitostem, zapsaným ve vložkách č. 19, 372, 929, 1010 a 1101, vesměs pozemkové knihy pro katastrální území Bubeneč. §2 Československý stát věnuje nemovitosti, uvedené v § 1, Svazu sovětských socialistických republik pro účely zastupitelských úřadů jakožto dar a projev díků za pomoc, kterou Svaz sovětských socialistických republik poskytl Československé republice v osvobozovacím boji. §3 Vklad práva vlastnického pro Svaz sovětských socialistických republik se provede podle tohoto dekretu, a to bez břemen. Převody vlastnictví podle §§ 1 a 2 jsou osvobozeny ode všech daní, dávek a poplatků. §4 Nároky původních vlastníků nemovitostí na náhradu a nároky osob, jejichž práva jsou na nemovitostech knihovně zajištěna, zůstávají vyhrazeny pozdější zákonné úpravě. Urči právní povahu ustanovení §§ 1 – 4. Jedná se o právní normy? Jaké právní vztahy vznikají, mění se či zanikají ? Z jakého právního titulu ? je tento způsob změny právních vztahů vhodný ?
3. V § 1 dekretu prezidenta republiky č. 36/1945 Sb., o plnění závazků znějících na říšské marky se stanoví: „Peněžité závazky znějící na říšské marky, pokud trvají dne 1. srpna 1945, je dlužník povinen splniti v korunách v poměru 1 říšská marka = 10 korun, mají-li toho dne věřitel i dlužník své bydliště anebo sídlo na území země České nebo Moravskoslezské.“ Splňuje toto ustanovení definiční znaky právní normy ? dochází tu ke změně právních vztahů na základě právní skutečnosti ? Pokud ano, tak jaké.
4. Ustanovení § 6 občanského zákoníku říká: „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit“ O jaký druh ochrany subjektivních práv se jedná? Vyjmenujte další druhy ochrany subjektivních práv.
5. §§ 1 a 10 občanského zákoníku zní: §1 (1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví. (2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony. (3) Právní vztahy vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti upravují zvláštní zákony. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.
přechodná, není vůbec schopna
(2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Uveďte, zda se zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům občanskoprávních vztahů nebo se uplatní univerzálně? A proč ?
soudem týká jen
6. jednostranný právní úkon není smlouva, výpověď z pracovního poměru, odstoupení od smlouvy, plná moc, závěť, darování, vyhlášení veřejné soutěže, vzdání se práva.
7. S jakým druhem právní skutečnosti spojují následující ustanovení občanského zákoníku vznik, změnu a zánik subjektivních práv: a) právní jednání b) právní úkon c) veřejnoprávní jednání d) protiprávní jednání e) právní událost f) protiprávní stav
A. § 134 Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. B. § 112 Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí. C. § 107 (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. (2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. (3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. D. § 44 (1) Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu. E. § 38 (1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům. (2) Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. F. § 34 Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. G. § 8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. H. § 583 K zániku práva proto, že nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i když to dlužník nenamítne. I. § 564 Je-li doba plnění ponechána na vůli dlužníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.
8. Ustanovení § 845 odst. 1 občanského zákoníku zní (1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit.
poskytnutých
Jak se nazývají nevymahatelná práva, o nichž pojednává citované ustanovení ? Uveďte další případy práv, které nelze vymoci.
9. Čl. 36 odst. 2 LPS zní: (2) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. § 2 soudního řádu správního zní: Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem … Jaké subjektivní právo zakládá LPS a § 2 soudního řádu správního ?
10. Na základě níže uvedených ustanovení občanského zákoníku rozlište a zdůvodněte, kdy dochází k promlčení práva a kdy k jeho zániku (prekluzi): § 100 (1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. § 509 (1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne. § 716 (1) Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo zanikne. (2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závažné okolnosti, že není možno splnění dohody na něm spravedlivě požadovat, může od dohody odstoupit; musí však tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k náhradě škody tím není dotčena.
