OBSAH: 1. SEMESTR 2. SEMESTR

OBSAH: 1. SEMESTR 1. základní terminologie 2. základy ekonomie 3. hospodářská politika – cíle, nástroje, koncepce (SR, reforma veřejných financí, vztah k transferovým platbách a sociální politice) 4. cíle, principy, nástroje a funkce sociální politiky, subjekty a objekty sociální politiky 5. vývoj sociální politiky 6. vývoj sociální politiky u nás (Rakousko Uhersko → 1. republika → totalita až současnost) 7. sociální stát – Welfare state 8. chudoba a její podoby – vývoj, přístup k chudým a chudobě, nástroje pro její potírání 9. záchranná sociální síť – nástroje (životní minimum, minimální mzda) 2. SEMESTR 1. trh práce – výkyvy (nezaměstnanost –druhy, příčiny, důsledky), rizikové skupiny + politika zaměstnanosti, role sociálního pracovníka 2. úvod do sociálního zabezpečení, místo pro sociální práci v sociálním zabezpečení 3. veřejné zdraví a zdravotní politika, systémy řízení péče o zdraví ve světě a hlavně v ČR + zdravotní pojištění 4. rodinná politika LITERATURA: -

Greps a kolektiv – Sociální politika 2002 www.mpsv.cz www.cssz.cz www.czso.cz www.vlada.cz – www.psp.cz – www.senat.cz

1

ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE Politika = Spravování věcí veřejných. Zájem o věci veřejné. - Jsou různé subjekty politiky, obyčejný člověk má ty nejmenší pravomoci. Stát má největší moc a donucovací pravomoci. - Politika: dopravní, kulturní, zdravotní, hospodářská, sociální….. Sociální = Společenský – týkající se jakkoli společnosti – širší pojetí. = Týkající se životních podmínek a situací – užší pojetí. Sociální politika = Širší pojetí – aktivity, které se zabývají kvalitou života lidí, rozvíjejí jejich osobnost, snaha budovat sociálně spravedlivou společnost, udržet míru sociální soudržnosti. = Užší pojetí – aktivity, které reagují na určitá sociální rizika a snaží se jim předcházet nebo eliminovat jejich důsledky (např. riziko pracovního úrazu, nezaměstnanost, apod.). Hospodářská politika = Souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření (zejména ze strany státu) v makro i mikroekonomické sféře. - Obrací se na ekonomiku, stará se také o lidi, ale prostřednictvím financí. - Utváří zdroje pro politiku sociální. - Sociální společnost ovlivňuje hospodářskou politiku zejména kvalitou lidského kapitálu.

2

ZÁKLADY EKONOMIE A HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY EKONOMIE



-

= Oikos = dům, hospodářství + nomos = pravidlo, zákon → soubor pravidel o tom, jak hospodařit. = Společenská věda o obecných jevech, procesech a souvislostech ekonomického života = hospodářského. Zkoumá, jak lidé vyrábějí, směňují a spotřebovávají v podmínkách vzácnosti – omezené zboží, které nemůžeme mít kdykoli a v jakémkoli množství. Zkoumá jak různé společnosti využívají vzácné zdroje. Jako předmět zkoumání si zvolila ekonomiku = hospodářství. Zboží = to, co je předmětem obchodu: Statky = předmět sloužící k uspokojení nějaké potřeby (hmotné – auto, nehmotné – vzduch, hudba) Služby = činnost uspokojující potřeby a vykonává ji jiná osoba za úplatu (kadeřnictví, kurýr, úklid) To, co má nevyčíslitelnou hodnotu, nemůže být předmětem obchodu.

Pozitivní ekonomie - Informace, které jsou objektivní – informuje. Normativní ekonomie - Zabývá se etikou, vlastním hodnocením a subjektivními názory. Makroekonomie - Zabývá se chováním ekonomie jako celku. Mikroekonomie - Zabývá se jednotlivým chováním subjektů trhu, zejména chováním podniků. - Vědecký přístup: pozorování, ekonomická analýza a syntéza, statistická analýza, experiment.

-

Historie Adam Smith 1776 – Bohatství národů Karl Marx – Kapitál Johan Keynes 1936 – Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz Alois Rašín, Otto Šik, Václav Klaus a další

Základní subjekty v ekonomickém životě:
Domácnost – příjmy, výdaje, nabízí na trhu práci, peníze, poskytuje pozemky
Podniky – náklady, výdaje, nabídka, poptávka, produktivita práce
Stát – Vláda + jiné státní orgány – poptávka po pracovnících, nabízí nemovitosti a půdu, zákazník (stíhačky) Typy ekonomik: 1. Zvyková ekonomika – nepsané pravidlo, první tradiční ekonomika 2. Příkazová = direktivní ekonomika – plánovaná, není trh (nemůže být vztah mezi nabídkou a poptávkou)

3

3. Tržní ekonomika – co, jak, kolik, pro koho vyrábět s využitím tržního mechanismu. Podmínky: soukromé vlastnictví, liberální cenový systém, konkurence. Trh = Místo, kde se střetává nabídka s poptávkou a dochází zde ke směně zboží. Předmětem je zboží, které jeho vlastník chce na trhu prodat. Poptávka = Souhrn zamýšlených nákupů, které kupující chtějí a mohou uskutečnit při určitých cenách. Nabídka = Souhrn všech zamýšlených prodejů, které prodávající chtějí uskutečnit při určitých cenách. Cena zboží = Peněžní částka, kterou je kupující ochoten zaplatit za dané zboží, a za kterou je prodávající ochoten zboží prodat. Vyjadřuje směnnou hodnotu zboží. Zákon nabídky - Prodávající, za jinak stejných podmínek, se při rostoucích cenách snaží prodat větší množství zboží. S rostoucí cenou roste nabídka.

Zákon poptávky - Když klesají ceny, roste poptávka. Kupující, za jinak stejných podmínek, jsou ochotni koupit při klesajících cenách větší množství zboží.

Střet nabídky a poptávky - Roste poptávka → roste nabídka (prodávající hledají více zboží). - Roste nabídka → ceny klesají

4

Selhání trhu - Veřejné statky a služby jsou volně k dispozici všem subjektům (veřejné komunikace, apod.), musí je zabezpečit jedině stát tak, že přerozdělí finance. - Externality – situace, kdy trhem určené ceny neinformují plně o nákladech nebo výnosech spojených se získáním statků a služeb (přírodní katastrofa). - Nedokonalá konkurence – monopolní výrobce stanoví cenu extrémně vyšší, než jsou náklady. FINANČNÍ TRHY






Typy trhů: Trh zboží Peněžní – finanční trh Trh práce FINANČNÍ TRH – TRH FINANCÍ – PENĚŽNÍ TRH

- Peníze se mohou stát i zbožím. - Instituce obchodující s penězi: banky, burzy,… Bankovní systém - Banka je zvláštní podnik obchodující na peněžním trhu a uskutečňující peněžní operace, z čehož získává zisk. - Banka je i instituce, která to nemá v názvu (směnárna,..) 1. Centrální banka – ve všech vyspělých zemích (Česká národní banka) 2. Komerční banky 3. Specializované peněžní ústavy

-

-

Ad 3. Specializované peněžní ústavy Mají zpravidla i jiné cíle, než jen zisk. Jiný typ klientely: stavební spořitelny,…. Umožňuje spoření, úvěry,… Stát podporuje chod těchto spořitelen Zisk není primární Ad 2. Komerční banky Hlavním cílem je finanční zisk. Tvoří páteř celého bankovního systému, je jich nejvíc. Soukromé instituce, většinou s.r.o. Dělají 3 základní druhy operací: a) Operace aktivní (půjčky, úvěry – mají z nich úrok) b) Operace pasivní (vedení účtu) c) Zprostředkovatelské operace (převádění peněz)

Ad a) Aktivní operace - Úvěr → úrok: → Podlé délky splatnosti: krátkodobý – do 1 roku, střednědobý – 2-3 roky, dlouhodobý – nad 3 roky → Investiční (chci podnikat), provozní, spotřebitelské (chci nové auto, pro FO)

5

→ Podle záruk: bez nutných záruk, různý typ záruky: zdůvodnění (proč peníze potřebuji), solventnost žadatele (osobní údaje, zaměstnání, příjmy), ručení (nemovitostí, majetkem jiné povahy, může ručit jiná banka, u které má klient honosný úvěr, jiný ručitel). Ad b) Pasivní operace - Přijímání peněžních vkladů, 2 typy vkladů: → Spořící – sporožirové vklady (kdykoli na účet skládáme peníze a zase je můžeme vybrat) → Termínované vklady (vložím jednorázově a formou dohody bude stanoveno, kdy si je můžu vybrat, dostanu úroky, nesmím je vybrat před dohodnutým termínem, to lze jen za penále).

6

Ad c) Zprostředkovatelské operace - Mezi jednotlivými konty, banka zprostředkuje platbu – „bezhotovostní platební styk“. - Směnárenské služby – banka nakoupí volně směnitelnou měnu, a pak ji prodává , má z toho poplatek a levně koupí – draze prodá. - Depozitní služby – možnost uschovat cennosti do chráněných boxů, za poplatek.

-

Ad 1. Centrální banka – Česká národní banka Dohlíží nad celým bankovním systémem. Existence ČNB vyplývá z ústavy ČR. Zřizuje ji Vláda, prezident jmenuje guvernéra ČNB a ostatní členy (Tůma). ČNB musí být na Vládě nezávislá, aby nebyla zneužitá. ČNB neposkytuje běžné bankovní služby.

a) b) c) d)

Její funkce: Dohlíží na celý finanční systém, hlavně na činnosti komerčních bank. Dohlíží na stabilitu měny – monetární politika (1 ze základních nástrojů hospodářské politiky). Jako jediná s pověřením státu může vydávat peníze. Určuje podmínky poskytování úvěru, které pak uplatňují komerční banky vůči svým klientům.

Nástroje: a) Diskontní sazby – úrok, při kterém si mohou komerční banky od centrální banky půjčovat (tak, jak by CB půjčila jim, tak ony půjčují svým klientům). Je to cenná informace, jak upravit úroky vůči klientům. b) Operace na volném trhu – CB může obchodovat s cennými papíry (představují finanční závazky, podílnictví, částku,…). Typy cenných papírů: akcie, dluhopisy = obligace (mezi FO a PO, dlužnou částku splatí s úroky, vydávají je firmy, stát), směnky, šeky. Sleduje měnu, používá hlavně obligace, aby stahovala peníze z oběhu, těch když je méně, tak posilují svojí hodnotu. c) Určuje stav minimálních povinných rezerv – ve vztahu ke komerčním bankám. Procento z vkladu (např. MPR musí být 2% ze všech vkladů – z finančního jmění KB)

7

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA = politika + ekonomika a) teoretická b) praktická – souhrn nástrojů a činností, které používá vládnoucí skupina SUBJEKTY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Stát: a) Nejvyšší orgány (řídí celou ekonomiku): zákonodárné (Obchodní zákoník, daňové zákony, Zákoník práce, Občanský zákoník,…) a výkonné. b) Ústřední (řídí část ekonomiky): odvětvové orgány (např. zemědělství, průmysl,…). c) Územní orgány (např. magistrát).

a) b) c) d)

Ostatní: Obyvatelstvo – vytváří poptávku, HDP Podnikatelé – vytvářejí HDP, nabídku služeb, tvoří konkurenci Okolní státy – dovoz, vývoz Instituce protvážných sil (politické strany, odbory, zájmové skupiny, lobby) CÍLE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Magický čtyřúhelník – strany nikdy nemohou být stejné

Míra nezaměstnanosti Platební bilance

Míra inflace - HDP – souhrn fiskální produkce (statky a služby) na příští rok. Podle ekonomů by se měl náš HDP zvedat o 2 – 4% ročně = ideál. ČR má HDP okolo 3%. - Čistý export – vývoz do zahraničí za určité období, vyjádřeno v penězích. - Míra nezaměstnanosti – do 7% je to optimální, po r. 1998 se stále zvyšuje. - Míra inflace – znehodnocování peněz. - Platební bilance – příjmy a výdaje z a do zahraničí: a) pasivní, b) aktivní STÁTNÍ ROZPOČET – SR = Centralizovaný peněžní fond – všechny peníze se přerozdělují přes stát (sociální, daně, cla, správní poplatky,…). - SR je schvalován jako zákon. Má platnost pouze 1 rok. Pokud se neschválí k 1. 1. tohoto roku, tak se staví rozpočtové provizorium. Dostanou jednu polovinu 1/12 toho, co ten měsíc v minulém roce. - Lafeleova křivka k určení dobrého zdanění.

8

- Daně tvoří 55% SR, hlavně DPH a daň z příjmu. - Sociální pojištění je příjmem státu. - Spotřební daně (cigarety, lihoviny, pohonné hmoty,…) Výdaje pro SR tvoří: a) tzv. Transferové platby – sociální dávky (sociální podpory, příspěvky,…) – 40%. Bez těchto transferových plateb by sociální politika asi neexistovala. b) Mandátovní výdaje: důchody, platby státním zaměstnancům. c) Státní zakázky OBECNÝ CÍL HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY - Aby se všichni učili to, co potřebují a byli spokojeni.

-

-

Cíle: Udržet stabilní ekonomiku: a) Vysoká úroveň zaměstnanosti b) Cenová stabilita c) Vyrovnaná platební a obchodní stabilita – vnější d) Hospodářský růst e) Spravedlivé rozdělování Nezaměstnanost do 6% má i motivační charakter. Cenová stabilita – jde o průměrnou cenovou hladinu (něco zlevní, něco zdraží), pokud vzroste do 2%, je to O.K., pokud stoupne o více, tak je to průšvih → znehodnocování mezd, měny, apod. HNP – to, co se vyrobilo a prodalo českými firmami u nás i v zahraničí. HDP – množství zboží, které se vyrobilo a prodalo jak doma, tak v zahraničí. Je očištěn od inflace. To, co se vyrobilo u nás. Nominální HDP – není očištěn od inflace. Spravedlivé rozdělení – hospodářská politika rozdělí zdroje a sociální politika pak přerozděluje. NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY a) b) c) d) e)

Fiskální politika – rozpočtová Monetární politika – měnová (role ČNB) Důchodová politika Zahraniční obchod Sociální politika

a) Fiskální – rozpočtová politika - Státní rozpočet = centralizovaný fond peněžních prostředků, které získávají, rozdělují a užívají státní orgány. Nástroj přerozdělování – peníze se odněkud vezmou a někam se přidělí. Má podobu bilance = porovnávání, srovnávání, co přijímá a vydává. V praxi má rozpočet podobu zákona, navrhuje ho ministerstvo financí, pak ho projednává vláda, buď ho upraví, dohodnou se na změnách a odsouhlasí. Schvaluje ho poslanecká sněmovna. Ke konci roku se může zjistit, že ta realita je jiná, že výdaje byly např. nižší – to je lepší pro stát, nebo že byly vyšší – to je špatné pro stát. SR může být: vyrovnaný, schodkový (dluh), přebytkový.

9

Zdroje příjmů SR: a) Daně – povinná a nenávratná platba, kterou platí občané a podniky do SR v zákonem stanovené výši a ve stanoveném čase. - Daňový poplatník – je zatížen daní, je to buď občan FO nebo podnik PO, který je daní zatížen – musí ji platit. - Plátce – ten, kdo daň státu odvede, ale nejde to z jeho kapsy. - Daně: přímé – poplatník daň přímo odvádí, nepřímé – daň je odváděna prostřednictvím plátce (daň ze zboží, apod.). Přímé daně odčerpávají část důchodu poplatníka na základě zjištění jeho důchodových či majetkových poměrů. Poplatník je zároveň i plátce. Přímé daně např.: daň z příjmů FO a PO (základ daně je hrubý příjem), darovací daň, daň z převodu nemovitostí (jde o nominální hodnotu převáděného majetku). Nepřímé daně jsou zahrnuty v ceně zboží. Poplatníkem je spotřebitel tohoto zboží, ale plátcem je jejich výrobce, nebo prodejce. Nepřímé daně např.: DPH, spotřební daň (vztahuje se na výrobky, jejíž spotřebu chce stát omezit: cigarety, alkohol, pohonné hmoty,…) – upravuje se velice pružně. b) Poplatky (clo, apod.) – pokuty od dopravní policie, dovozní cla, apod. Výdaje SR: a) Státní nákupy a zakázky b) Transferové platby – stát vydá za něco peníze a nic se mu nevrátí. Lze za to považovat vše, co putuje mezi občany – výdaje na obranu, na státní správu, apod. – nevratné!!! Monetární (měnová) role ČNB - Politika kontroly množství peněz v oběhu, kontrola stability měny atd. (viz. ČNB a její funkce). Důchodová politika - Ovlivňování vývoje příjmů, především mezd. - Důchodová politika je zaměřena na stabilizace cenové hladiny ovlivňováním vývoje nominálních mezd, zisků a cen vládou. Je považována za účinný nástroj proti inflaci tlačené náklady. - Nominální – vyjádřen v reálných cenách (např. 17 000 Kč) - Se vzrůstající ekonomikou by měly vzrůstat mzdy, výdělky, ceny – při nesouměrnosti dochází k inflaci. - Tripartita: zaměstnanci, stát, podnikatelé. Tripartita se např. ke konci roku sejde a domlouvají se na tom, o kolik by měly vzrůstat platy na další rok. → Dobrovolná směrnice, doporučení – tam hrozí, že se tím podnikatelé nebudou řídit. Nejsou za to žádné sankce. Je to na bázi dobrovolnosti. → Dohoda spojená s nějakou sankcí. Je určen postih těch podnikatelů, kteří tu směrnici nedodrží. Například se jim odepřou daňové úlevy. Musí za to prostě státu něco zaplatit. → Málo používané v praxi. Dohoda byla zavedena a musela se striktně dodržovat. Zahraničně – obchodní politika - Jde o mezinárodní obchod, má povzbuzovat vývoz. Dílčí nástroje spočívají v zavádění cel, kvót. - Důležitou roli zde hraje kurz měny a sledování tohoto kurzu. - Koruna roste – výhoda pro spotřebitele, nevýhoda pro vývozce – tam se uplatňuje znehodnocení koruny.

10

Sociální politika - nástroj hospodářské politiky – má pamatovat a pečovat i o ty subjekty, které nejsou schopné obstát v situaci tržního prostředí. KONCEPCE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY - různé přístupy k hospodářské politice, řeší, zda hospodářská politika má sehrávat důležitou či mezní úlohu tržního mechanismu (zda má stát zasahovat do tržního mechanismu).

-

-

-

1) Koncepce liberální Ideologie, která chce maximální svobodu pro jedince, minimální povinnosti pro stát. maximální odpovědnost za sebe a lidi v okolí. Minimální odpovědnost pro stát. stát je chápán jako bezchybná instituce – má se ji nechat volný průběh. Konkrétní teoretik – Adam Smith (1723 – 1790) – názorně vysvětlil fungování trhu (přirovnání trhu k neviditelné ruce) – každého ekonomického aktéra vede neviditelná ruka a pokud ten aktér nebude sledovat svůj vlastní zájem a prospěch, tak bude prospěšný i pro ostatní. Trh si všechno zařídí sám a stát do toho nemá zasahovat. Hospodářská politika spočívala pouze ve vytvoření dobrých podmínek pro fungování trhu. 1929 – světová hospodářská krize. Šok pro celý svět, střídá se období konjunktury = rychlého vzestupu a recese – deprese – krize = sestup. Cyklický vývoj trhu – přehlcení výrobků → snížení cen. Přeplněné sklady → výroba se utlumuje → nejsou zisky → propouštění → lidé nemohou nakupovat, kupní síla klesá → podniky se ruší a zavírají. Fáze sestupu se nazývá recese, je-li velmi hluboká, je to deprese – krize.

2) Keynesianská koncepce (Lord Keynes) - Politika celkové poptávky, kterou stimuluje stát, uměle navyšuje poptávku (aby se nemuselo propouštět, sám zaměstnává lidi), supluje věci, které běžně dělá trh. - Tak to bylo ve 30. letech po 2. sv. válce a jevilo se to velice úspěšně. Až ve 2. pol. 20. st. se ukazuje, že tato koncepce je velice nákladná pro stát. občané zneužívají kvalitní sociální jistoty → to vede v 70. letech k velkému zadlužení v takovýchto státech → stagnace ekonomiky, velký nárust nezaměstnanosti. - Švédsko, Dánsko, apod.

-

3) Z tohoto vyplývá potřeba staronové Neoliberální koncepce Opět obnovená víra v trh. Neoklasici nechají vše probíhat tak, jak to je, nezasahují do trhu. Podporují podnikatelskou aktivitu. Místo poptávky stát stimuluje nabídku – podporuje podnikatele. Od 2. pol. 70. let v řadě evropských zemí a v USA.

- 3 ideální typy hospodářsko – sociálního státu: v současnosti se používají obě koncepce. ČR se kloní spíše ke keynesiánské koncepci. USA tíhne spíše k neoklasické – liberální koncepci.

11

SOCIÁLNÍ POLITIKA - Primárně se zabývá člověkem, snaží se dosáhnout sociálně spravedlivé společnosti. - Je to vědní obor, který studuje sociální problémy a dává návrhy k jejich řešení. - Má mnoho definic: Obecně je to „péče o člověka a jeho blaho“. V užším pojetí – „Sociální politika jako nástroj hospodářské politiky se má starat jen o neúspěšné lidi (v krizové situaci).“ V nejužším pojetí je to jen „sociální zabezpečení“. VZTAH SOCIÁLNÍ POLITIKY K HOSPODÁŘSKÉ POLITICE - Obě jsou velmi provázané. - Sociální politika je závislá na hospodářské politice z hlediska financí (které jsou použitelné pro sociální sféru). - Hospodářská politika je závislá na sociální politice z hlediska toho, zda sociální politika využila finance správně. - Jde o to najít rovnováhu mezi štědrostí a přílišnou přísností. „Sociální politika užívá politické moci k nahrazení doplnění či modifikaci ekonomických aktivit tak, aby docílila výsledků, kterých ekonomický systém sám nemůže dosáhnout. Přitom je vedena jinými hodnotami, než těmi, které vyplývají z působení volného trhu.“ CÍLE SOCIÁLNÍ POLITIKY 1) Zajistit sociálně únosnou spravedlivou společnost. 2) Zajistit všestranný rozvoj všech jednotlivých členů společnosti a zajistit jejich uspokojivou životní úroveň. 3) Ochránit občany před ohrožením jejich suverenity (ochránit před chudobou), aby nepropadli pod určitou sociální úroveň. - Suverenita = soběstačnost a nezávislost na svém okolí, mít sociální jistoty. PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY 1) Princip spravedlnosti Za minulého režimu byla sice štědrá, ale nespravedlivá. Měla 3 přístupy (zásady): každému stejně, každému podle potřeby, každému podle zásluh: - Každému stejně – bez ohledu na to, co už má nebo nemá. - Každému podle potřeby – zneužitelné (rómové), pokud není spoluúčast – spolupráce. Nejde vždycky. - Každému podle zásluhy – spravedlivé, ale spousta lidí, by se nemohlo v životě uplatnit a ničím se zasloužit. 2) Princip solidarity Jsme státem k solidaritě přinuceni (např. placení pojištění). I mezinárodní solidarita. 3) Princip subsidiarity (podpůrnosti) Snažit se nejprve si pomoct sám, pak žádat nejbližší, pak město a až nakonec stát.

12

4) Princip spoluúčasti (participace) Každý by se měl na sociální politice podílet, nebýt pasivní, ale aktivní (jít pomoct, přispět, apod.), nespoléhat se jen na druhé a na stát. FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY 1) Ochranná funkce Chrání „slabší“ (děti, důchodce, postižené,...) před „vnějším – zlým světem“. Vztahuje se na jedince, kteří již musí řešit sociální události, které ho znevýhodňují před ostatním. Společnost má odstraňovat znevýhodňující sociální události (nezaměstnanost, stáří, nemoc,...). Tato funkce plyne z humanitárních snah společnosti a je to historicky nejstarší funkce. 2) Přerozdělovací funkce Jedna z nejvýznamnějších funkcí. Především přerozdělování financí, ale i životních šancí, přístupů, apod. „Ti, co mají moc, dají těm, co nemají nic. → spravedlnost“. Má se překonávat nespravedlnost a znevýhodňování a diskriminace. 3) Homogenizační funkce = stejnorodost Učinit, aby se ve společnosti dosáhlo co nejvyššího stupně stejnorodosti v uspokojování základních potřeb, rozvoje, přístupu ke všemu, apod. všichni by měli mít stejné možnosti a příležitosti. Odbourat nerovnosti mezi lidmi. Všichni mají mít šanci a jistotu „u nás životního minima“. 4) Stimulační funkce Podporovat, vyvolávat žádoucí – vhodné sociální jednání jednotlivců i skupin ve všech oblastech. Aby za sebe každý nesl odpovědnost a zároveň i za své blízké. Vhodné chování, trávení volného času, apod. 5) Preventivní funkce Snaha předcházet nežádoucím a nepříznivým sociálním událostem a situacím. Např. hygienická, bezpečnostní prevence již v historii. Bezpečnost na pracovišti, zdravotní prevence. Nejčastěji oblasti: vzdělávání, zdravotnictví, sociální zabezpečení. Systém poradenských středisek (pro všechno možné). NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY 1) Právo – právní normy – definují je ústava a ústavní zákony. 2) Ekonomické nástroje – získávání prostřednictvím daní, pojištění → následné přerozdělování. 3) Sociální programy – sociální skupina, hnutí, podnik (např. Healthy people) ho realizuje. 4) Nátlakové akce – neinstitucializované, neformální skupiny lidí (např. petiční akce, stávky, apod.). 5) Konkrétní plány – nástroj, způsob jak dosáhnout určitého cíle. 6) Sociální služby a dávky: peněžité dávky, úlevy, věcné dávky – plnění, služby (rady, pomoc, azyl, apod.). ⇒ Peněžité dávky - Nenávratné nebo návratné peněžité plnění. Nenávratné plnění převažuje (dávky).

13

- Návratné – půjčky, většinou bezúročné. - Jednorázové nebo opakovaně – periodicky vyplácené dávky. Jednorázové (porodné, pohřebné, příspěvek na rekreaci, apod.). Opakované (přídavek na dítě, sociální příplatek, důchody, apod.) jsou vypláceny stále ze stejného důvodu, v určitém časovém intervalu, ve stále stejné výši (může docházet k tzv. valorizaci = zvýšení podle ekonomického dění).

-

-

Věcné dávky – plnění V případě, že by nepomohla peněžitá dávka, kde je svoboda s vynaložením. Poskytují se když: Je důvodné podezření, že by peněžitá dávka nebyla použita k důvodu, pro který je určena (např. přídavek na dítě do rodiny s alkoholikem). Je věcné plnění jako jediné schopné pomoci (léky, potraviny). Člověk, kterému má být dávka poskytnuta je nemůže z objektivních důvodů použít k zamyšlenému účelu (nemůže fyzicky, psychicky, apod.). Služby Poskytují se, když ani peníze ani dávka nepomohou nebo nejsou k dispozici. Zda jsou vykonávány v instituci nebo v domácnosti Zda jde o službu profesionální nebo laickou Podle toho, co mají řešit Patří sem školství, zdravotnictví Subjekt vykonává činnost pro uspokojení potřeb jiného subjektu Poradenství Zprostředkovatelské služby Krizová zařízení Stacionáře Ústavní péče Pečovatelské služby, osobní asistence, azylové domy

- Sociální poradenství – instituce, která poskytuje informace, hledá různé varianty. Poradenství v nezaměstnanosti – hl. úřady práce (přehled volných míst, informace o rekvalifikaci, apod.). - Nestátní subjekty – občanské sdružení KIOSEK orientované na osobnost klienta – jak se chovat při pohovoru, i výchovné poradenství, rodinné poradny pro uprchlíky (psychologické, sociální a pracovní poradenství). - Občanské poradny, postpeniperciární poradny – po výkonu trestu – kurátoři. - Souvisí s tím i zprostředkovatelské služby, svépomocné skupiny a komunity: Moderní způsob řešení problémů. Sejdou se lidé se stejným problémem – propojí se, lépe se z toho dostávají, navzájem si pomáhají. Postižení, anonymní alkoholici, rodiče nemocných dětí. Terapie – pod vedením odborníka. - Pečovatelské služby – při částečném snížení soběstačnosti (stáří, nemoc, úraz). Výhoda – domácí prostředí. Je to placené (zohledněny možnosti klienta). Nejčastěji to využívají staří lidé. Spravovány obcemi + nestátní subjekty. - Domy s pečovatelskou službou – když potřebuji častější péči. Mezistupeň k ústavní péči. Samostatné byty + vaření, pomoc, když potřebuji. Poslední dobou jsou zřizovány obcemi. - Ústavní péče – hraniční forma komplexního zaopatření osob, které nejsou soběstační – pečovatelská služba nestačí. Staří, postižení – někdy jsou dohromady (malé obce). Ubytování, strava, ošetřovatelské a zdravotní služby, volnočasové aktivity. Hrazeno dle možností klientů. Mělo by to být až krajním řešením.

14

- Stacionáře – denní, týdenní centra. Péče osobám, které mají rodinu, ale nemůže být zajištěna během dne nebo pracovního týdne. Stále lepší než ústav. Zdravotně postižení, důchodci – lékařská, rehabilitační péče a zábava. Patří sem i integrační centra, kluby důchodců, pobyty pro bezdomovce (přes noc) např. Naděje. - Stravovací služby – pro potřebné, sociálně slabé. Buď zadarmo nebo za malý příspěvek. Jídelny pro staré – zejména vdovci. Rozvoz stravy v rámci pečovatelské služby. - Azyl – krátkodobě poskytované útočiště (v ČR na půl roku). Azyly pro matky s dětmi – často nezralé matky, výchovný dohled, pomoc, pracuje v rámci domu (úklid, vaření). Azyly pro bezdomovce – pevné vnitřní řády, vždy je tam sociální pracovník – pomáhá hledat východiska. Azyly pro lidi v krizi. SUBJEKTY A OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY Subjekt = každý, kdo realizuje sociální politiku a nese za ni odpovědnost vůči objektům. Objekt = příjemce. Každý komu je sociální politika určena. Objektem je úplně každý člen společnosti. Subjekt může být i objektem. Určené např. nízkopříjmovým skupinám, pouze ženám (příspěvek v mateřství) → něco je pro všechny, něco jen pro někoho. Subjekty 1) Stát - Od vrcholných orgánů až po nižší složky státní moci. 1) Parlament – tvoří zákony. 2) Vláda – navrhuje zákony, realizuje pomocí ministerstev. 3) Různé úřady např. úřad práce, ČSSZ, školské úřady, krajská a obecní zastupitelstva, apod. - Stát je hlavním garantem sociální politiky. 2) Zaměstnavatelé - Vykonavatelé příkazů ze strany státu. - Řídí se legislativou a zajišťují bezpečnost svých zaměstnanců. Mohou pro své zaměstnance dělat co chtějí – podniková politika. - Vystupují v sociálním pojištění, hradí 2/3 pojistného zaměstnance. - Hrají roli v kolektivním vyjednávání – tripartitě (dohoda mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a státem). 3) Zaměstnanci - Vystupují prostřednictvím zaměstnaneckých odborů (existují i zaměstnavatelské odbory). - Účastní se na tripartitě. 4) Kraje a obce - Vykonávají státní správu a samosprávu. - V rámci samosprávy mohou dělat mnoho pro svou obec, záleží na tom, kolik mají peněz. - Mohou stavět různé ústavy. Poskytovat jednorázové příspěvky. - Mají povinnost postarat se o své občany, pokud nejsem občanem obce, nemám nárok na nic. - Dříve obce stavěly pastoušky pro bezdomovce a ratejny pro chudé → dnes jsou to azylové domy. 5) Občanská sdružení - Neziskové organizace, založené na dobrovolnících.

15

- Pomáhají tam, kde se stát pomoci vzdává, hl. sociální péče. Dělají to mnohem lépe než stát. - Mezi občanská sdružení se řadí svépomocné organizace. 6) Církve a církevní organizace - Podobné neziskovým organizacím. - Spjata s křesťanskou církví (církev je pouze křesťanská). - Např. Diakonie, dále Armáda spásy, Naděje (blíží se církvím). 7) Rodina - Přejímá funkci sátu tím, že např. nedá dědu do domova důchodců, dítě do dětského domova, apod. 8) Jednotliví občané - Jsou schopni se o sebe postarat sami.

16

VÝVOJ SOCIÁLNÍ POLITIKY OD PRVOPOČÁTKU DO SOUČASNOSTI - Zrod sociální politiky s prvními lidskými společenstvími – solidarita mezi lidmi. Dále v organizovaných státech starověku. S dělbou práce přicházejí první sociální nerovnosti. Chudí jsou obdarováváni bohatšími nikoli státem. - Chleba a hry – nakrmit a zabavit lidi –strategie panovníků, aby dali lidé pokoj. Umlčeli lid sliby a jídlem, jednorázové výhody. - Péče o vdovy – vdova byla moc zranitelná, měla nízké postavení, žádnou rozhodovací pravomoc. + Péče o sirotky ze strany obcí. - Zaopatření matky a dítěte, když mu zemřel otec.

-

-

Středověk Zrušení otroctví, vliv křesťanství, ale nerovnost nebyla odstraněna. Péče je orientována na sociálně nejslabší a potřebné. Minimum panovníků bylo osvícených, aby pečovalo o svůj lid (jako např. Karel IV) tudíž péče přecházela na církve, které se staraly o chudé a potřebné. Pořádaly sbírky a stavěly první ústavy: špitály, starobince, chudobince, nemocnice při klášterech, nalezince. Tato péče ale nemohla být komplexní, celoplošná.

Vrcholný středověk - Do hry vstupují obce – začínají se starat o chudé a potřebné. - Vznikají svépomocné skupiny – cechy, např. Hornická bratrstva (zaopatřovala horníky, když nemohli pracovat), Stavitelé katedrál, apod. Přelom středověku a novověku (přelom 15. a 16. století) - V Británii Jindřich VIII se rozhádal s církví – s Římem, a ta zrušila sociální péči → napětí, nepéče → krádeže, loupeživé skupiny. Řešení našla jeho dcera královna Alžběta I. V roce 1601 vydala tzv. Chudinské zákony (Poor laws) – první systematické opatření ze strany sátu: Nepracující chudí (nemohli pracovat) měli nárok na finanční podporu. Práceschopní pracovat museli, ti, co stejně nepracovali byli tvrdě potrestáni. Ti, co pracovat neuměli, šli do tzv. školícího kurzu. Zavedla povinnost pro bohaté platit příspěvky na chudé pomocí navýšení daní. - 17. století a dále se rozvíjí Kapitalismus – dělba → vznikají nové problémy. Jsou formulovány velké politické ideologie: liberalismus, socialismus, konzervatismus. Socialisté se perou za dobré podmínky pro dělníky, měšťanstvo a podnikatele. Počátek 19. století - 1802 v Anglii je přijat Zákon na ochranu práce: Zákaz práce dětí v noci a déle než 12 hodin denně. Zaměstnavatelé museli pečovat o BOZP. Vznikají první živnostenské řády – nutné uzavírat pracovní smlouvy, učňovské smlouvy, apod. - Dělníci se organizují a nutí stát realizovat sociální opatření. Stát si začíná uvědomovat svoji odpovědnost za své občany. - Vzniká Sociální pojištění: nejprve jen pro některé skupiny (armáda), postupně se rozšiřuje pro všechny.

17

Německo - Büssmark – podle něj kopíruje Rakousko Uhersko. - 1890 v Berlíně se koná Mezinárodní konference o ochraně práce (Král Vilém III) – projednával se svět práce, dělníci, apod. - Peníze se brali prostřednictvím zvyšování daní → Hnutí proti sociálním reformám.

-

-

-

1. světová válka Krize, ale zároveň se zvyšuje solidarita ve společnosti, která se projevila po válce. Po válce byla spousta rodin bez živitele, velká chudoba a podvýživa, vysoká inflace, španělská chřipka → umírání. Úkol pro stát, už si nelze představit sociální politiku bez státu. 1919 ve Washingtonu – Mezinárodní konference o práci (40 zemí), následkem bylo přijetí konvencí: 8 hodinový pracovní den, placená dovolená, péče o nezaměstnané, orgány péče o zdraví. V ČR se to realizovalo už ve 20. letech. 1929 Světová hospodářská krize – nezaměstnanost, nejsou peníze.

Po 2. světové válce - Začíná se budovat Sociální stát – Welfare State – stát, ve kterém se lidem dobře daří. Největší míru odpovědnosti, nejdominantnější je stát. - Snaha zaintegrovat Německo, aby nebylo ohrožující. Skvétá hospodářství. - Do 60. let se lidem daří dobře, zároveň hledání nových cest. Odpovědnost se opět začíná přenášet také na občany – Welfare Mix. Východní Evropa - Stát chtěl všechno řešit sám, neexistoval prostor pro nestátní subjekty, zrušena církevní podpora. Tím, že stát vzal lidem svobodu, tak se o ně musel postarat – různé druhy služeb, Baby Boom, příspěvky bez ohledu na potřebnost, rekreace, hrazené lázeňské pobyty – nebylo to spravedlivé, skupina rovných a rovnějších. Velmi nízká životní úroveň, likvidace sociální stratifikace (nebyla největší chudoba), sociální homogenita. - V 90. letech se měnily zákony z dob minulých. Velká Británie 1. Období 1800 – 1870 – Liberální (laisser faire) – „Nechme věcem volný průběh.“ „Ať se vše svobodně rozvíjí.“ Důsledkem bylo to, že se ve VB velice rozšířila chudoba. - 1833 – Tovární zákon omezoval práci dětí (nižší chudoba). - 1834 – nový Chudinský zákon – chudý má nárok na minimální finanční podporu („Musí být výrazně nižší než nejnižší mzda.“) Každý musel projít složitým zkoumáním své osobní situace. Ale i na tyto dávky si chudí mají nějak vydělat.

-

2. Období 1870 – 1905 – mezivládní – první pozvolný ústup od radikálního liberalismu Úprava Chudinského zákona. Stát se začíná zajímat o zdraví občanů, podmínky na pracovištích a o vzdělání občanů. 1870 – Školský zákon 1875 – Zákon o veřejném zdraví 1885 – Zákon o lékařské pomoci Zakládají se odborné dohlížecí rady – Oblastní rady. Sledovaly vývoj sociální situace v oblasti jejich působnosti. 18

- 1892 – Vznikají Boards of Guardians = Rady strážců. Sledovaly sociální problémy, chodily do terénu a spolupracovaly s oblastními radami při řešení problémů.

-

-

-

-

-





-

3. Období 1905 – 1939 – Období budování zárodků sociálního státu Propaguje se stále idea svépomoci, ale stát si uvědomuje, že některým musí pomoct on: vzniká Sociální pojištění, domovy důchodců, útulky pro bezdomovce (vyvíjejí se různé typy sociálního pojištění). 1908 – Zákon o starobním pojištění. 1911 – Zákon o zdravotním pojištění a pojištění v nezaměstnanosti (1. povinné pojištění v nezaměstnanosti na světě). Díky Williamu Henry Beveridgovi – „Nezaměstnanost nemusí být projevem lenosti, povalečství, ale nezaměstnanost může utvářet společnost sama.“ Zaveden institut minimální mzdy (výmysl Papeže, který vydal v roce 1891 encykliku – dokument Papeže k nejrůznějším otázkám). světová válka – problém válečných sirotků a spousta dalších problémů. 1918 – Zákon o podpoře matky a dítěte. 1919 – Zákon o bydlení a plánování měst (poskytování příspěvků na bydlení). 1934 – Vzniká Rada pomoci nezaměstnaným. 4. Období 1939 – 80. léta, ale trvá do současnosti – Rozvoj státu veřejných sociálních služeb (sociálního stát), po 80. letech se předává část nestáním subjektům. Plánování toho, co bude po válce. Zakládají se odbory, sociální reformy. Zrušení Nového Chudinského zákona – už není moderní. Vypracovává se studie o budoucí sociální reformě → 1941 Ustavena zvláštní komise pro vypracování Sociální reformy. V čele komise je W. H. Beveridge (1879 – 1963): Začal nejprve analýzou situace, viděl spoustu problémů a navrhoval pro ně sociální opatření. Studie: Potřeba sjednocení všech typů pojištění v jednotné pojištění. Pevně stanovená výše dávek i příspěvků, měli se podílet zaměstnanci, zaměstnavatelé i stát. Pojištění mělo být povinné úplně pro všechny → celá britská populace by byla pokryta. Kromě sociálního pojištění další sféry hl. vztahující se k sociální pomoci, jen pro některé skupiny lidí, oblast zdravotní péče, školství, apod. Beveridge odhalil 5 nejhorších problémů: 1) Chudoba – zřízení existenčního minima (dnešní životní minimum). 2) Nemoci – zřízení státního zdravotnictví – zřízení národní soustavy zdravotní péče. 3) Bydlení – absence přístřeší, neuspokojivé zdraví závadné bydlení, zaneřádění měst → příspěvky na bydlení a programy urbanizace. 4) Nevědomost – rozvoj školství 5) Nezaměstnanost a zahálka – tlak na plnou zaměstnanost, zajištění příspěvků v nezaměstnanosti. Publikováno v roce 1942 pod názvem Sociální pojištění a navazující služby = Beveridgova správa – Beveridge report. Polovina politiků s ním souhlasila (např. J. Keines) a druhá polovina byla proti němu (např. V. Churchil). Po válce se něco (zdaleka ne vše) začalo realizovat: hl. zdravotní péče (1946 - Zákon o národní zdravotní službě, byla financována z daní – všem zdarma. 1946 - Zákon o rodinných přídavcích. 1949 – Zákon o bydlení, Zákon o sociální pomoci.). Beveridge se stal inspirací pro mnoho jiných států např. Švédsko. V současnosti je VB mezi sociálním státem a neštědrým.

19

-

-

-

-

-

-

-

-

-

Švédsko Patří mezi ideální typ sociálního státu. 30. léta: Velká nezaměstnanost, chudoba, téměř nulová porodnost (důsledek velké hospodářské krize) → Manželé Alva a Gunnar Myrdalovi zpracovávají studii, upozorňují na nízkou porodnost, vychází v roce 1934. Navrhovali mateřské přídavky, příspěvky na bydlení, výuka zdarma, všem dostupná zdravotní péče, osvěta v otázkách zdravého životního stylu, zdarma stravování dětí ve školách. Po 2. světové válce: Švédsko dosáhlo velkého obratu k lepšímu: Díky Wikingům, ze kterých Švédové pocházejí – národní identita → vzájemná solidarita + křesťanské náboženství. K moci se dostala sociální demokracie, spolu s konzervativci byli velmi štědří k občanům. Ekonomika: Princip potřebnosti měl navrch nad principem ? Zaveden systém pojištění, platí všichni, ale dostávají jen potřební – také všichni, ale někdo míň. Progresivní daně: velké příjmy hodně zdaněny a malé příjmy méně zdaněny = redistributivní = univerzalistický model. Hlavním garantem sociální politiky byl stát. Výsledky: odstraněna chudoba, smazání největších sociálních rozdílů, velká zásluha těch, co pracovali a měli vysoké příjmy (negativní – demotivace, stejné nepracovat jako pracovat a odvádět vysoké daně) → zhoršování ekonomické situace, růst inflace. Teprve se začátkem 90. let se stát začal chovat hospodárněji, úsporněji, snížil daně, což vedlo ke zlepšení inflace a ekonomiky, ale stále zde byla velká nezaměstnanost. Německo 1530 – Císař vydal příkaz městům a vesnicím starat se o své lidi v nouzi. 1794 – Pruský občanský zákoník legalizuje činnost vzájemných podpůrných spolků (horníci, řemeslníci,..) a ukládá zaměstnavatelům a místním úřadům povinnost poskytnout pomoc v obtížných situacích. 19. století – Kníže Otto von Büssmark – kancléř, politik, sociální reformátor. 1871 – Německo se sjednotilo, do té doby hovoříme jen o Prusku. Německo se stalo císařstvím v čele s císařem Vilémem a jeho pravou rukou O. Büssmarkem. Zakázali sociální demokracii a slíbili rozsáhlé sociální reformy („bič a cukr“) 1870 – Vznikl úřad pro sociální politiku a pracoval zde Max Weber. 1883 – 1889 – Podařilo se prosadit první Soustavu povinného sociální pojištění pro případ nemoci, pracovního úrazu, invalidity a stáří. Zákony o péči o zdraví, povinné školní docházce, apod. Znovu povolená sociálně demokratická strana. → Vlna odporu proti sociálním reformám, vytvářejí se hnutí. Po 1. světové válce – 20. léta 19. století – Rýmarský stát, povinnost platit válečné reparace. → Zkvalitňování sociální politiky, zdokonalení zdravotní péče. Zavedena 8 hodinová pracovní doba a placená dovolená. Zaveden Institut sociálního bydlení pro chudé. 1927 – Soustava pojištění v nezaměstnanosti. Hospodářská krize – vše se rozsypalo. → Zavedené státem plánované hospodářství, kontrola mezd, pronatalitní politika (Hytler za 2. světové války). Zákaz ženám pracovat – musí rodit děti, zákaz interupcí, zavedení přídavků na dítě, peníze pro matku. → Negativní eugenika - cizinci a nevyhovující byli zbaveni občanství. Po 2. světové válce – Východní a západní Německo – spolkové uspořádání. Reformace sociální politiky, obnovena tržní ekonomika a sociální jistoty.

ČSR - ČR - Všechno stálo za houby, ale zrovna sociální politika občanům vyhovovala. - Stát učinil občany na sobě závislé, a tím je učinil i nesvobodné a musel se o ně postarat. 20

- Stát byl jednotným garantem sociální politiky, staral se o všechno. - Rozkvétal černý trh se vším a protekcionismus. - 90. léta – Proces tranformace = přeměna celého společenského života. Dlouhodobá přeměna od základů celého společenského systému. Hlavně snaha proměnit sociální, hospodářskou a ekonomickou politiku → nutné sociální reformy: - zrušit monopol státu, zrušit paternalistický (otcovský) přístup státu, přenést zodpovědnost na lidi. Decentralizace, přenést zodpovědnost na občany, komunity, kraje, obce, ale ne jen na stát. - Hned začátkem roku 1990 vláda přijala scénář ekonomické reformy a v polovině 90. let scénář sociální reformy: vznik úřadů práce, kolektivní vyjednávání, životní minimum, minimální mzdy, valorizace dávek, měla hlavně zabezpečit občany v důsledcích sociálních reforem (překlenout nejnáročnější dobu, kdy se zaváděly ekonomické reformy). - → Strach z inflace (v rámci kuponové privatizace). - Reforma měla zajistit hlavně: a) Záchranou sociální síť – měla zachránit, ale zároveň motivovat, abychom se zase postavili na vlastní nohy. Někdo přece jen sítí propadl (z různých důvodů – neuměl využít služby, nechtěl, apod.). Je utvářena: politikou zaměstnanosti (aktivní – UP, pasivní – dávky), garance minimální mzdy (ochrana zaměstnanců), životní minimum (státem garantovaný nejnižší příjem každému), zákon o sociální potřebnosti (nárok na dávky a pomoc), ochrana bydlení (příspěvky na bydlení, příprava deregulace nájemného). U nás jsou asi 4% lidí na hranici chudoby. b) Sociální zabezpečení je tvořeno třemi pilíři: sociální pojištění, státní sociální podpora, sociální pomoc.

21

CHUDOBA - Chudoba je stav, kdy nedostatek hmotných prostředků omezuje možnosti spotřeby, kdy není možné zabezpečovat důležité životní potřeby na společensky přijatelné úrovni. - Chudoba je spojována s hmotnou nouzí, sociální deprivací, psychickou deprivací. - Pohledy na chudé se v dějinách proměňují. - Světonázory: liberalismus, komunismus (různé pohledy a názory). TYPY CHUDOBY 1) Subjektivní chudoba – vnímána konkrétním individuem, plyne z deklarace dotazovaného. Jde o to, s kým se srovnáváme, názor, že nemáme to, co bychom si zasloužili. Tato chudoba nejde odstranit. 2) Objektivní chudoba – vnímána okolím jako reálná. Je to názor společnosti, kde nejsou uspokojovány základní potřeby na přijatelné úrovni – vychází se z reálných možností státu. Objektivní chudoba se dělí: a) Absolutní – lidé umírají hlady – stav, kdy nedostatek prostředků znemožňuje uspokojit ani základní životní potřeby. b) Relativní – měření lidí s nějakým poměrem, stav, kdy jednotlivec (skupina) uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni než je průměrná úroveň. PŘÍČINY CHUDOBY - Absence zaměstnání nebo jiné zdroje obživy, nízké příjmy. - Rozdíl ve vlastnění bohatství. - Potencionální příčiny: příslušnost k etnické menšině (migranti), nemocní, postižení, úroveň vzdělání, krachující, rodinné problémy, apod. - Pokusy stanovit hranici – od kdy budou chudí a potřební - standardní způsoby – ve světě jsou 2 základní způsoby: 1) Normativní metoda – stanovený „spotřební koš“ – dávají se do něj potraviny, hygienické potřeby a jiné, vše je a 1 měsíc – sečtou kolik to stojí, a to každý člověk potřebuje. Je těžké se shodnout na to, co člověk potřebuje (spory). 2) Relativní metoda – poměří se příjmy člověka s průměrným příjmem v dané zemi. Dobré v tom, že se nemusejí na ničem dohadovat. Pružně to reaguje na změny v ekonomice. 1/3 – 2/3 platu průměrného občana musí být minimální životní minimum.

22

SOCIÁLNÍ STÁT - Sociální stát, který přebírá alespoň základní odpovědnost za svoje občany (za jejich životní standard). - Vznikl na přelomu 19./20. století a rozvíjel se hlavně po 2. světové válce. - Jsou odlišnosti v míře angažovanosti státu, záleží na ideologii státu. Např. v USA byl liberalismus – moc své občany nepodporovali X Švédsko – bohatá síť sociální pomoci. TYPY SOCIÁLNÍCH STÁTŮ VE SVĚTĚ 1) Redistributivní – univerzalistický – sociálně demokratický stát - Přerozdělování z daní, vysoké příjmy → vysoké daně, nízké příjmy → nízké daně, vede to k podobnému čistému příjmu všech. - Peníze z daní se pak rozdělí: velká část jde na sociální politiku. Univerzální potřebnost – všem bez rozdílu (zvýšená pozornost hodně potřebným). - Soudržnost, vzájemnost, kolektiv, až omezení nestátních organizací. - Např. Švédsko – zadluženost státu, velká nezaměstnanost, stagnace ekonomiky. 2) Korporativní – výkonový – konzervativní stát - Není tak velká míra přerozdělování. - Více klade důraz na odpovědnost občana. - Svoboda podnikání, trh X ale míra solidarity je nutná. - Plurarita financování sociálního systému (nejde všechno ze SR), subjektu (nestátní i státní organizace). - Ideologie – konzervatismus – pozvolný vývoj ve všem, zachování starých pořádků (instituce rodiny je posvátná), řád ve společnosti, neplýtvat penězi, ale spíše motivovat lidi, aby se snažili (podpora těch, co se snaží). - Např. Německo, Francie, Belgie, Benelux. - Záleží na složení vlády. 3) Reziduální – liberální stát - Reziduální = zbytková role státu. - Zajišťuje jen to nejpotřebnější, jinak to nechává na lidech samotných, ne na institucích. - Nezatěžující daně, ale slabý SR. - Svobodná volba pojištění. - Např. USA, Velká Británie.

23

NEZAMĚSTNANOST - Před rokem 1989 byla pracovní povinnost. - Osoby: ekonomicky neaktivní a ekonomicky aktivní (zaměstnaní, nezaměstnaní).

-

Člověk musí být: schopen práce v daný okamžik nezaměstnán chce aktivně vydělávat schopen nastoupit do zaměstnání do 14 dnů (21 dnů)

Práce je cílená činnost (i práce na zahrádce) vytvářející statky a poskytující služby. Zaměstnání je podloženo smlouvou za mzdu. Schopen práce je ten, kdo má lidský kapitál (fyzické a duševní předpoklady), kapitál je možné zvyšovat (studiem, pravidelnou činností). TRH PRÁCE - Nabídka X poptávka → určují cenu (práci nabízí uchazeč, nabízí svůj lidský kapitál a poptávku tvoří firmy). - Mzdy nikdy globálně neklesají. - Ochrana odbory i státu. - Trh práce není ucelený (jiný v Praze než v Ostravě). - Co chybí, nemůže se dovést. - Velká odlišnost v míře nezaměstnanosti v různých regionech. - Zaměstnavatel hodnotí subjektivně – zájem o pracovníka, jak se mu líbí, sympatie. - Trh práce globálně převyšuje poptávku. - Nízká míra nezaměstnanosti zvyšuje sebevědomí zaměstnanců. - Nezaměstnanost motivuje, ale nesmí překročit určité meze. - 3 – 6 % nezaměstnanosti je únosná = funkční. DŮSLEDKY ZTRÁTY ZAMĚSTNÁNÍ -

Snížení sociálního statutu Snížení sociálních kontaktů Časté konflikty v rodině → zvyšuje se rozvodovost Snížení reprodukčního chování (sňatky, děti, apod.) Krátkodobá nezaměstnanost zvyšuje porodnost a dlouhodobá nezaměstnanost snižuje porodnost - Destrukce osobnost → psychické poruchy, rezignace, nežádoucí chování MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI

Počet nezaměstnaných x 100 Ekonomický aktivní - Počítá se míra registrované nezaměstnanosti a úplné (výzkumy ČSÚ – průměrný údaj na celou republiku) - v ČR je nezaměstnanost okolo 9% - Musí se spočítat specifické míry nezaměstnanosti – za regiony → poměr volných pracovních míst a nezaměstnanosti

24

- Počítá se míra nezaměstnanosti žen a mužů, vzdělání, věk. - Největší nezaměstnanost: Severní Čechy, Severní Morava, Teplice, Chomutov. Nejnižší nezaměstnanost je v Praze. - Oblasti s těžkým průmyslem už nejsou v kurzu, hledají se alternativní zdroje → pak se zvyšuje nezaměstnanost.. - Ve srovnání s EU je to variabilní (různé země) RIZIKOVÉ SKUPINY -

absolventi a lidé v důchodovém věku ženy více než muži lidé s nízkým vzděláním handicapovaní, cizinci, příslušníci etnických a rasových menšin (Romové)

- Registrovaná nezaměstnanost v ČR je 8,8%. - 2004 nový Zákon o nezaměstnanosti - Nejnižší nezaměstnanost je v Praze západ (2,6%), Praha východ (3%), pak Praha (3,5%), Mladá Boleslav (3,8%) a nejvyšší nezaměstnanost je v Mostu (22,1%), Karviná (19%), Chomutov (16,1%), Teplice (15,9%), Ostrava, Bruntál (15,4%), atd. - EUROSTAT = Evropský statistický úřad – podle něj je nezaměstnanost v ČR 7,5%. - Německo, Řecko, Francie, Itálie, Litva, Polsko, Slovensko, atd. mají vyšší nezaměstnanost a Dánsko, Irsko, Kypr, Maďarsko, Nizozemí, Rakousko, Slovinsko, GB, Norsko, atd. mají nižší nezaměstnanost. DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI Frikční nezaměstnanost - Přirozená, krátkodobá, neproblematická, spojená s životním cyklem (absolventi, po rodičovské dovolené, ti, kteří si práci vybírají)

-

Sezónní nezaměstnanost Souvisí s ročním cyklem. Leden, únor a březen je nejvyšší nezaměstnanost, postupně přibývá poptávka po zaměstnancích na dobu určitou (stavebnictví, cestovní ruch, zemědělství). Na podzim nezaměstnanost opět narůstá, ale v zimě se zase trochu zvýší. „Výkyvy v poptávce po práci, které jsou spjaté s ročním obdobím.“

Cyklická nezaměstnanost - Období konjunktury = velká poptávka po zboží a službách X období recese = poptávka klesá a stoupá nezaměstnanost → musí se omezit výroba, zboží se neprodává ani po slevě. Strukturální nezaměstnanost - Podle změny struktury hospodářství. - Nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách v souvislosti se změnou struktury hospodářství /modernizace, nahrazování lidí stroji, apod.). Nepravá nezaměstnanost („falešná“) - Jistá část nezaměstnaných neodpovídá definici nezaměstnaného (dělají, že chtějí práci, ale jen využívají dávky).

25

Skrytá nezaměstnanost - Lidé, kteří jsou nezaměstnaní, ale nejsou registrováni na úřadu práce (nechtějí, seženou si práci sami, špatně se uplatňují na trhu práce). Neúplná nezaměstnanost - Člověk má zkrácený úvazek, ale měl by zájem o plný úvazek (např. v určitých regionech podělí o jedno místo dva zaměstnance). - Částečně zaměstnaní nejsou počítáni mezi nezaměstnané.

26

POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI Je to soubor opatření, kterými jsou vytvářeny podmínky pro dynamickou rovnováhu na trhu práce a pro efektivní využití pracovních sil. SUBJEKTY POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI





Stát (legislativní normy, apod.) Firmy (vytvářejí pracovní místa) Zaměstnanci (ochota a schopnost zareagovat na poptávku na trhu práce) Odbory (zaměstnanecké i zaměstnavatelské) TYPY AKTIVIT POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI (BOJ PROTI NEZAMĚSTNANOSTI)

-

-

Aktivní aktivity politiky zaměstnanosti Odstranění příčin problémů zaměstnanosti. Zabezpečení informací, zprostředkovatelské služby (nejlevnější, účinné), zmapování trhu práce. Zvýšení přizpůsobivosti pracovní síly ⇒ rekvalifikační kurzy (nákladné, ale většinou účinné), imobilita (motivování k hledání práce, kde je poptávka), zlepšení dopravy, nabídka ubytovny. Tvorba nových pracovních míst – motivační programy pro firmy (např.výhoda pro firmy, které zaměstnávají postižené).

Pasivní aktivity politiky zaměstnanosti (historicky starší) - Zabezpečení životních podmínek v nezaměstnanosti. - Péče o nezaměstnané. - Pasivní politika je nákladnější, než aktivní. DOTOVÁNÍ POLITIKY ZAMĚSTNANOSTI 1) Buď se politika zaměstnanosti dotuje ze státního rozpočtu (z daní), 2) Nebo se buduje fond na bázi pojištění pro případ nezaměstnanosti – tzv. sociální pojištění (2/3 pojištění jdou na pasivní složku a pouze 1/3 na aktivní). AKTIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI - Před rokem 1990 znamenalo právo na práci být v zaměstnání v souladu s kvalifikací. - Dnes je právo na práci chápáno jako uplatnění těch, kteří chtějí a mohou pracovat a zaměstnání skutečně hledají. - Pro ty, co neobstojí, mají právo na rekvalifikaci nezbytnou pro uplatnění na trhu práce, dále mají právo na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání v případě nezaměstnanosti a rekvalifikace.


-

Právo na práci zajišťují (hl. státní subjekty) MPSV Řídí celou politiku zaměstnanosti. Sleduje a vyhodnocuje trh práce, jeho vývoj. Získává pravidelné informace od jednotlivých úřadů práce.

27

-

Sleduje míru nezaměstnanosti. Je nadřízeným orgánem úřadů práce. Plánuje, navrhuje, analyzuje a kontroluje. Poskytuje informace na politiku zaměstnanosti.


-

Úřady práce (územní orgány) Sledují a hodnotí trh práce v dosahu své působnosti – nabídku, poptávku. Zpracovávají koncepce, analýzy ve svém obvodu. Vedou evidence nabídky a poptávky: uchazeče, osoby se zdravotním postižením, volná pracovní místa, pracovní povolení vydané cizincům. Poskytují informace občanům, firmám. Poskytují poradenské služby občanům, firmám. Poskytují zprostředkovatelské služby (uchazeč o zaměstnání = nezaměstnaný, který chce pracovat, zájemce o zaměstnání = má zaměstnání, ale chce jiné). Rozhodují o vyřazení z evidence, např. pro nedodržování pravidel, dále rozhodují o vrácení hmotného zabezpečení. Organizují, zabezpečují a financují rekvalifikace uchazečů o zaměstnání. Hmotně podporují nebo i jinak motivují vytváření nových pracovních míst. Orientují se na rizikové skupiny: absolventi škol (do 2 let po vystudování) ⇒ absolventská a praktikantská místa. Zdravotně postižení, menšiny (Romové). Motivují vytváření společensky účelných pracovních míst tam, kde je absolutní nedostatek pracovních míst - poskytují příspěvky na vytvoření pracovního místa, místo musí být alespoň na dva roky a zaměstnavatel tam musí obsadit uchazeče o zaměstnání. Podporují vznik veřejně prospěšných prací (dohoda mezi úřadem práce a obcí) pro obtížně umístitelné (Romové, přestupkáři, nevzdělaní, apod.), toto místo je na dobu pouze 1 roku. Jejich mzdu hradí úřad práce. Pro občany se zdravotním postižením a občany s vážnějším zdravotním postižením (Zákon o zaměstnanosti - 435/2004 Sb., část 3., § 37): těžce zdravotně postižení pobírají plný invalidní důchod a zdravotně postižení pobírají částečný invalidní důchod, pak jsou ještě zdravotně znevýhodnění (změněná pracovní schopnost) ⇒ pro firmy s více než 25 zaměstnanci je povinnost zaměstnávat postižené ve výši tzv. povinného podílu na celkový počet zaměstnanců (4%), tj. alespoň 1 postižený v 25 členné firmě. Buď ho zaměstnají nebo odebírají výrobky nebo služby od firem, kde více než polovina zaměstnanců je postižených (např. chráněné dílny). Pokud je ani nezaměstnávají, ani neodebírají výrobky či služby, musí odvádět finance do SR (2,5 násobek průměrné měsíční mzdy v daném hospodářství). Pokud firma zaměstnává postiženého, tak je finančně dotovaná státem (tzv. chráněné pracovní místo, které musí fungovat alespoň 2 roky) – max. 12 násobek průměrné mzdy. Úřad práce může poskytovat i příspěvky na provoz chráněného pracovního místa. Chráněná dílna = alespoň 60% všech zaměstnanců je postižených. Zřízení i provoz je podporován státem na základě dohody mezi zakladatelem dílny a úřadem práce. Příspěvek max. 8 násobek průměrné mzdy na každé pracovní místo pro postižené, a až 12 násobek pro osobu s těžším zdravotním postižením. Dále můžou získat příspěvky na provoz místo pro zdravotně postižené, a to max. 6 násobek průměrné mzdy na jednoho postiženého zaměstnance.

-

-

-

-

28

PASIVNÍ POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI - Absolventi nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Pokud při studiu v posledních 3 letech alespoň 1 rok odváděli sociální pojištění (pracovali), mají nárok na podporu i jako absolventi. - Zvýšily se dávky v nezaměstnanosti. - Starší uchazeči mají delší dobu poskytování podpory až na 1 rok. - Nárok na podporu mají také ti, co pobírají plný invalidní důchod, pečují o dítě do 4 let, o dítě zdravotně postižené až do 18 let nebo pečují o osobu bezmocnou. - Započítává se i výkon dobrovolnické služby. Výše příspěvku v nezaměstnanosti: 1) 1. – 3. měsíc: 50% průměrného výdělku (z čisté mzdy) v předchozím zaměstnání nebo vyměřovacího základu (životní minimum pro jednotlivce). U osob samostatně výdělečně činných se počítá z toho, co bylo odvedeno na sociální pojištění. 2) Po zbývající dobu: 45% (viz 1.) - Výše příspěvku však může tvořit max. 2,5 násobek životního minima pro dospělou osobu. - Po celou dobu rekvalifikace se poskytuje podpora, a to 60% vyměřovacího základu max. však 2,8 násobek životního minima pro dospělou osobu.

-

Doba vyplácení příspěvku v nezaměstnanosti: Podle počtu odpracovaných let a věku. Lidé do 50 let – 6 měsíců. Lidé 50 – 55 let, kteří alespoň 25 let pracovali (odváděli sociální pojištění) – 9 měsíců. Lidé nad 55 let, kteří alespoň 30 let pracovali (odváděli sociální pojištění) – 12 měsíců. ČINNOST ÚŘADU PRÁCE (ÚP)

- Kontrolní činnost. - Hospodaření s financemi: pro politiku zaměstnanosti, chod ÚP, dávky státní sociální podpory. - Kontrola dodržování právních předpisů (např. mzdy). - Vybírají pokuty např. když zaměstnavatel nevyčlení pracovní místo pro tělesně postižené, apod. - Spolupracují s orgány státní správy. AGENTURY PRÁCE - Jsou to soukromé subjekty. - Někteří nezaměstnaní nejsou ani na ÚP, ale jsou zde, nebo si hledají práci úplně sami. Občanské sdružení KIOSEK - Poradenství – co dělat, jak vypadat při ucházení o místo, rady jak obstát na trhu práce.

29

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ - Je to součást sociální politiky, politiky státu, někdy je synonymem sociální politiky. - Je to soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím se předchází nebo se zmírňují a odstraňují následky sociálních událostí občanů. SOCIÁLNÍ UDÁLOST (SOCIÁLNÍ RIZIKA) - Je to právem známá událost, s níž je spojen vznik, změna nebo zánik práv a povinností pomocí nichž lze předejít, zmírnit či překonat tíživou životní situaci způsobenou takovou takovou životní událostí (např. nemoc, úraz, invalidita, stáří, těhotenství, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, apod. způsobující problémy ⇒ pomoc, aby člověk tuto situaci překonal). - Sociální událost může nastat, je novou životní situací ⇒ předkládá se určité řešení (sociální zabezpečení). - Např. zabezpečení při pracovní neschopnosti ženy v těhotenství, rodičů v rodičovství, v nezaměstnanosti, rodinných příslušníků. - Sociální zabezpečení dále zahrnuje poradenství, materiální výpomoc, azyl, služby, atd. HISTORIE SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ -

Nejprve byly zabezpečovány jen některé skupiny lidí a jen při určitých událostech. V 19. století v některých zemích (např. Büssmark – pevné sociální pojištění). 1911 – pevné pojištění v nezaměstnanosti ve Velké Británii. Po 2. světové válce – sociální pojištění. Lord Beveridge – sociální zabezpečení pro VB. SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ MÁ 3 SLOŽKY: 1) Pilíř sociálního pojištění 2) Státní sociální podpora 3) Sociální pomoc (sociální péče)

-

-

Sociální pojištění Občané či skupiny občanů odkládají formou pravidelných odvodů z příjmů část své spotřeby pro případ budoucí možné sociální události (hl. nemoc, úraz, stáří, invalidita, ovdovění, mateřství), kdy nejsou schopni získat příjmy z výdělečné činnosti. Jsou-li pojištění, mají nárok na výplatu příslušných dávek, které jejich příjmy částečně nahradí. a) V ČR je základní sociální pojištění povinné (=obligatorní) pro osoby pracovně činné (=výraz odpovědnosti vůči sobě, své rodině i širšímu okolí). b) Je i dobrovolné (fakultativní) – v ČR je to penzijní připojištění. c) Pojištění pro vymezený okruh osob – podnikové či rezortní. V některých zemích je jen fakultativní sociální pojištění např. v USA ⇒ člověk za sebe není dopředu odpovědný). Peníze z povinného sociální pojištění nejdou do pojišťovny, ale do SR (je to nepřehledné). Dle severského vzoru by se mohla zrušit sociální pojišťovna.

Má 3 složky: - důchodové pojištění – dlouhodobě či trvale nemáme příjmy, které jsme dříve měli. Starobní, invalidní, sirotčí, vdovský důchod.

30

- nemocenské pojištění – krátkodobě nemáme příjmy. Patří sem i péče o nemocného člena rodiny. - příspěvek na státní politiku zaměstnanosti – když jsme bez zaměstnání, máme nárok na podporu v nezaměstnanosti.

-

-

-

Státní sociální podpora Občané jsou povinně státem zabezpečeni pro případ státem uznané sociální události (nejčastěji spjaté s dětmi – výchova, pěstounství, nízké příjmy). Používá se tam, kde sociální pojištění není použitelné nebo dostatečné pro zabezpečení občana. Na rozdíl od sociálního pojištění, nárok na dávku není vázán na odvody příspěvků z pracovních příjmů. Jiná než sociální pojištění. Tím, že jsem občanem státu (platím daně), mám nárok na určité dávky v určité situaci. Při výchově dětí, nízkém příjmu, narození dítěte. Narodí-li se mi dítě, mám nárok na porodné, atd. SSP je postavena na: a) Univerzálním občanském principu = každý občan, u kterého dojde k sociální události, má nárok na podporu. b) Princip potřebnosti = každý občan, který je v sociální události a má potřebnost (= se sociální událostí se nedokáže vyrovnat). V ČR platí a) i b). SSP je financována z daní.

Dělí se na: - adresné dávky – univerzální občanských princip. Přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, sociální příplatek. - univerzálně nárokovatelné – princip potřebnosti. Porodné, pohřebné (tomu, kdo vystavil pohřeb), dávky pěstounské péče.

-

-

-

-

Sociální pomoc Ostatní formy sociálního zabezpečení nabízí jen peněžitou pomoc, ale sociální pomoc zahrnuje všechny části sociální pomoci (od státu i organizací), finance, věcné dary, služby, apod. Poskytuje se občanům v životní nouzi, kdy ostatní složky sociálního zabezpečení nejsou k dispozici či nepomohou a člověk není vlastními silami schopen situaci překonat (stále ale platí princip subsidiarity = může-li si pomoci sám, udělej to). Sociální pomoc využívá všechny nástroje sociální politiky: peněžité dávky, půjčky, věcné dary, služby, azyl. Vždy je individuální. Poskytují ji všechny subjekty sociální politiky (stát, kraje, obce, občanská sdružení, církve, charity, rodina, komunita). Záleží na možnostech subjektu, jestli bude moci pomoct (např. ne vždy může obce poskytnout azyl) X za 1. republiky měla obec povinnost poskytnout azyl. Nárok na sociální pomoc je jen v nezbytném rozsahu. Stát se chce vzdát financování této části sociálního zabezpečení, chce jej přenechat soukromým subjektům.

31

1. PILÍŘ SOCIÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ 1. 1. DÁVKY DŮCHODOVÉHO POJIŠTĚNÍ - Důchodové pojištění je dlouhodobé až trvalé trvání sociálních událostí, které znemožňuje člověku výdělek. - Člověk musí být plátcem pojištění, výjimka je u invalidů z mládí, kdy postižení nastalo před 18 rokem věku. - Dávky důchodového pojištění: starobní důchod, plný a částečný invalidní důchod, vdovský a vdovecký důchod, sirotčí důchod. 1. 1. 1. STAROBNÍ DŮCHOD - Musí nastat stáří, tedy dosažení věku odchodu do důchodu a člověk musí získat potřebnou dobu pojištění – nejméně 25 let a při dosažení 65 let je doba pojištění 15 let.. - Důchodový věk: a) Pro ty, co odcházeli do důchodu do roku 1995: muži 60 let a ženy podle počtu dětí: 53 let (5 dětí), 54 let (3 – 4 děti), 55 let (2 děti), 56 let (1 dítě), 57 let bezdětné ženy. b) Po roce 1995: muži – přičítají se 2 měsíce (1996 = 60 let a 2 měsíce, 1997 – 60 let a 4 měsíce, atd.), ženy – stejným způsobem se přičítají 4 měsíce. c) V roce 2012 budou muži odcházet do důchodu v 63 letech a ženy stále podle počtu dětí, ale: 59 let (5 dětí), 60 let (3 – 4 děti), 61 let (2 děti), 62 let (1 dítě), 63 let bezdětné ženy. Výše starobního důchodu - Základní výměra, která je pro všechny stejná 1400 Kč + procentní výměra, která se liší podle příjmu 1,5% výpočtového základu za každý rok pojištění. - Při práci po dosažení důchodového věku: pobírají důchod a zároveň pracují na dobu určitou nejdéle na 1 rok, dále odvádí pojištění → pak se jim přičte za každých 90 kalendářních dnů výdělečné činnosti 1,5%. Předčasný odchod do důchodu - Člověk může odejít dříve do důchodu, nejdéle však 3 roky před dosažením důchodového věku. - Pokud získal 25 let pojištění a má 3 roky do dosažení důchodového věku, má nárok na důchod, ale tratí na tom, při dosažení důchodového věku nemá nárok na dorovnání. - Zvýhodněni jsou lidé s plným a částečným invalidním důchodem. 1. 1. 2. INVALIDNÍ DŮCHOD - Zásady pro přiznání invalidního důchodu: musí nastat sociální událost (invalidita) o čemž rozhodne OSSZ a musí být potřebný počet let pojištění. Před dosažením 18 let je nárok na důchod i bez potřebné doby pojištění. Plný invalidní důchod - Nárok na něj má pojištěnec, jestliže se stal plně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil nárok na dosažení starobního důchodu. - Plně invalidní je automaticky následkem pracovního úrazu. - Plná invalidita = dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a z toho důvodu poklesla výdělečná schopnost nejméně o 66% nebo z důvodu zdravotního postižení je člověk schopen soustavné výdělečné činnosti pouze za zcela mimořádných podmínek. 32

Částečný invalidní důchod - Podobné podmínky jako u plného ID včetně potřebné doby pojištění. - Částečná invalidita = ztráta pracovní schopnosti klesla nejméně o 33% nebo mu zdravotní stav znemožňuje plnohodnotně vykonávat výdělečnou činnost. 1. 1. 3. VDOVSKÝ A VDOVECKÝ DŮCHOD - Vdova nebo vdovec má nárok na důchod po svém partnerovi, který ke dni své smrti splnil podmínku potřebné doby pojištění pro vznik nároku na starobní nebo plný invalidní důchod. - Tento důchod náleží pouze po dobu 1 roku od smrti partnera. Komu se poskytuje déle: a) Osobě, která pečuje o nezaopatřené dítě. b) Osobě pečující o nezletilé dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě nebo o zletilé dítě, které je převážně nebo úplně bezmocné. c) Osoba pečující o bezmocného svého rodiče nebo rodiče zemřelého partnera, který s ním žije ve společné domácnosti nebo je to osoba starší 80 let a je převážně nebo úplně bezmocná. d) Pozůstalá osoba, která je plně invalidní. e) Pozůstalá osoba je starší 55 let je-li to žena a 58 let je-li to muž. - Nárok na vdovský a vdovecký důchod zaniká uzavřením nového manželství, pak má člověk nárok na odbytné ve výši 12 měsíčních splátek vdovského důchodu. 1. 1. 4. SIROTČÍ DŮCHOD - Náleží pouze nezaopatřenému dítěti zemře-li mu rodič nebo oba rodiče, osvojitel nebo osoba, která převzala dítě do péče a dítě v době smrti na ní bylo odkázané (ne pěstoun). - Po smrti obou rodičů má nárok na důchod po každém z nich. - Výše důchodu je 1400 Kč + procentní výměra. - Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojení, pokud bylo osiření oboustranné a osvojí dítě 1 osoba, tak náleží dítěti důchod ještě po 2. „rodiči“. - Je-li osvojení zrušeno, nárok vzniká znovu. - Nezaopatřené dítě = dítě do skončení povinné školní docházky a poté nejdéle do 26 roku věku jestliže: a) Se soustavně připravuje na budoucí povolání. b) Nebo se nepřipravuje pro nemoc a úraz na budoucí povolání. c) Jestliže je pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost. d) Po skončení povinné školní docházky do 18 let je dítě evidované na úřadu práce. - Vznikne-li člověku nároku na výplatu více důchodů najednou, tak se vyplácí ten nejvyšší z nich a z těch ostatních se vyplácí pouze polovina. NÁHRADNÍ DOBA POJIŠTĚNÍ - Do doby pojištění se započítává i náhradní doba pojištění. - Je to doba účasti na pojištění ačkoli člověk neodvádí pojistné. - Do náhradní doby pojištění se započítává: a) Soustavná příprava na budoucí povolání v ČR (SŠ, VOŠ, VŠ), a to po dobu prvních šesti let studia po dosažení 18 let. b) Osoby osobně pečující o převážně nebo úplně bezmocnou osobu nebo částečně bezmocnou osobu starší 18 let (musí s ní sdílet společnou domácnost). 33

c) Osoby pečující o dítě ve věku do 4 let nebo do 18 let je-li těžce zdravotně postižené a vyžaduje-li mimořádnou péči. d) Poživatelé plného invalidního důchodu i v případě, že je jim přiznána plná invalidita, ale nemají nárok na dávky. e) Osoby pobírající dávky nemocenského pojištění. f) Osoby vedené v evidenci ÚP jako uchazeči o zaměstnání po dobu, po kterou jim náleží hmotné zabezpečení a dále po dobu nejdéle 3 let. g) Osoby se zdravotním postižením, které se připravují pro pracovní uplatnění. DŮCHODOVÉ PENZIJNÍ PŘIPOJIŠTĚNÍ - Je vytvořeno Zákonem č. 42/1994 Sb. O penzijním připojištění se státním příspěvkem. - Založeno na několika principech: a) Dobrovolnost – nikdo nemá ze zákona povinnost. Účastníkem může být každá FO starší 18 let s trvalým pobytem v ČR. Účastník může smlouvu vypovědět bez udání důvodu. b) Občanský princip – smlouva je založená na vztahu občana a penzijního fondu. Občan si pravidelně spoří. Kdežto zaměstnavatelský princip je založen na smlouvě mezi penzijním fondem, zaměstnavatelem a zaměstnancem, jemuž jeho zaměstnavatel spoří. c) Je fondově financován. d) Je pod státním dozorem. e) Státní podpora – motivace občanům státními příspěvky: Měsíční příspěvek občana 100 – 199 Kč 200 – 299 Kč 300 – 399 Kč 400 – 499 Kč 500 a více Kč

Měsíční příspěvek státu 50 Kč + 40% z částky nad 100 Kč 90 Kč + 30% z částky nad 200 Kč 120 Kč + 20% z částky nad 300 Kč 140 Kč + 10% z částky nad 400 Kč 150 Kč

- To, co přispěje zaměstnavatel, to se přičte navíc k celkové sumě. - Stát hlídá vznik penzijních fondů, pravidelně kontroluje nakládání s prostředky, ke vzniku fondu je třeba souhlasu ministerstva financí. - Zákon stanoví, že prostředky penzijního fondu mohou být ukládány jen do spolehlivých cenných papírů, apod. zakazuje vydávat dluhopisy.

1)

2)

3) a)

Dávky penzijního připojištění (co si můžu sjednat jako účastník): Jednorázové vyrovnání – dávka, která náleží účastníkovi namísto penze za podmínek uzavřených v penzijním plánu (např. v kolika letech, nebo při ukončení trvalého pobytu v ČR). Je to souhrnná naspořená částka + státní příspěvky + podíl na výnosech fondu z obou částek. Odbytné – dávka jednorázová, která náleží účastníkovi případně pozůstalým, pokud splní zákonné podmínky (např. alespoň 12 měsíců platili příspěvky). Je to souhrnná částka, kterou účastník naspořil + podíl na výnosech fondu. Penze – pravidelná výplata peněžní částky po stanovenou dobu po dosažení starobního důchodu – důchodového věku. Typy penzí: Starobní penze – vždy musí být poskytována. Pokud účastník dosáhl alespoň 50 let, platil nejméně 5 let příspěvky.

34

b) Pozůstalostní penze – musí být sjednaná ve smlouvě, částku dostanou osoby, které ve smlouvě uvedu. c) Výsluhová penze – nejméně 15 let musel účastník platit příspěvky a je to sjednané ve smlouvě. Většinou pro pracovníky s náročnou prací. d) Invalidní penze – nárok po 5 letech placení příspěvků a je účastníkovi musí být přiznán invalidní důchod. 2. 2. NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ - Mají člověku nahradit ušlý příjem, o který přišel. - Vyplácí se krátkou dobu, událost – nemoc je kratší. - 4 základní dávky: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství. 1. 2. 1. NEMOCENSKÉ - Nárok na nemocenské vzniká při uznání dočasné pracovní neschopnosti nebo při nařízené karanténě, pokud v této době není příjem ze zaměstnání poskytován. - Člověk musí být pojištěncem (např. není povinné pro OSVČ). - Pokud si člověk nemoc přivodí sám, dostává pouze poloviční výplatu nemocenského. - Poskytuje se od 1. dne do posledního dne nemoci, případně do uznání invalidity, nejdéle však do 1 roku. Kratší podpůrčí doba 84 dnů je pro invalidy. Výše dávky: 1. První 3 kalendářní dny pracovní neschopnosti – 25% z denního VZ. 2. Po zbytek pracovní neschopnosti – 60% z denního VZ. - Denní vyměřovací základ = denní „hrubá mzda“ za kalendářní rok před vznikem nemoci dělená počtem kalendářních dní v tomto roce (tzv. „hrubý příjem za rok“). 480 + 60% z částky od 480 do 690 Kč. 1. 2. 2. PODPORA PŘI OŠETŘOVÁNÍ ČLENA RODINY - Namísto výdělku pojištěnci, který nemůže pracovat protože: a) Ošetřuje nemocné dítě mladší 10 let. b) Pečuje o dítě mladší 10 let z důvodů: zařízení, do kterého dítě chodí je uzavřeno, je v karanténě nebo jiná pečující osoba zrovna nemůže dítě hlídat. c) Ošetřuje jiného člena rodiny, jestliže to jeho zdravotní stav vyžaduje a žije s ním ve společné domácnosti. Nemusí s ním žít ve společné domácnosti, pokud je to jeho rodič. - Výše příspěvku je 60 z denního VZ. - Doba poskytování příspěvku je prvních 9 kalendářních dní nebo 16 kalendářních dní, pokud je zaměstnanec osamělý. - Jeden pečující na jeden typ nemoci. 1. 2. 3. VYROVNÁVACÍ PŘÍSPĚVEK V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ - Dostává ho žena, která je z důvodu těhotenství a mateřství přeřazena na jinou práci → příspěvek má vyrovnávat rozdíl nové a staré mzdy. - Výše příspěvku: stará mzda – nová mzda.

35

- Doba poskytování: celá doba těhotenství, kdy je takto žena převedena na jinou práci, až do doby, kdy po mateřské nastoupí opět do zaměstnání, nejdéle do konce devátého měsíce po porodu. - Podmínkou je povinná účast na nemocenském pojištění. 1. 2. 4. PENĚŽITÁ POMOC V MATEŘSTVÍ - Alespoň 270 dnů musí být účast na nemocenském pojitění v posledních dvou letech před porodem. - Musí být ztráta příjmu ze zaměstnání. - Poskytuje se maximálně 28 týdnů, porodí-li žena více než jedno dítě, je osamělá – je podpůrčí doba 37 týdnů. - Začátek podpůrčí doby je šest týdnů před plánovaným dnem porodu. - Po podpůrčí dobu nesmí žena chodit do zaměstnání. - Výše příspěvku: 69% z denního vyměřovacího základu. PLATBA POJISTNÉHO NA SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ: Pojištěnci - Jsou to FO výdělečně činné, OSVČ se pojišťují dobrovolně jen v nemocenském, zaměstnavatelé platí za své zaměstnance, důchodové pojištění je pro všechny zaměstnance povinné, osoby dobrovolně účastné na důchodovém pojištění – nejsou výdělečně činné, ale šetří si na důchod. - Poplatník pojištění není pouze pojištěnec: a) Zaměstnavatelé: organizace, malé organizace – odvádí pojistné za své zaměstnance b) Zaměstnanci c) OSVČ d) Osoby dobrovolně účastné důchodového pojištění.

-

Výše pojistného je procentní sazba z vyměřovacího základu, což je: U zaměstnance je to jeho hrubý měsíční příjem. U zaměstnavatele jsou to všechny hrubé příjmy všech zaměstnanců. U OSVČ je to čistý roční zisk, minimálně jeho 45% (od r. 2006 to bude 50%). U osob samostatně účastných důchodového pojištění je to částka kterou si určí, ale je stanovena spodní hranice. Procentní sazba z VZ:

Poplatník

Celková sazba

26% 8% 29,6% / + nem. 34% Os. Dobrovolně 28% účastná Zaměstnavatel Zaměstnanec OSVČ

Nemocenské poj 3,3% 1,1% Nic / 4,4%

Důchodové poj. 21,5% 6,5% 28%

Státní Zam. 1,2% 0,4% 1,6%

pol.

28%

- Pojistné za zaměstnance má na starost jeho zaměstnavatel a platí to jednou za měsíc. - OSVČ si zvolí, jakou úhradu budou preferovat: buď zaplatí najednou za celý rok nebo platí zálohy na pojistné každý měsíc. Na konci zúčtovacího období buď doplatí nebo jim bude přeplatek vrácen (musí se to vyrovnat).

36

- Osoby dobrovolně účastné platí pravidelně 1x měsíčně. 2. STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA (ZMĚNA) - Není podmínka, kdy by se musely odvádět peníze, aby nám později na podporu vznikl nárok. - Je to solidarita státu s potřebnými, hlavně s rodinami s dětmi a nízkopříjmovými rodinami, průměrnými rodinami. - Finance jdou ze SROV. - Je to tzv. přilepšení. - Dělí se na dávky: - Adresné (závislé na příjmu): přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení. - Univerzálně nárokovatelé (nezávislé na příjmu): rodičovský příspěvek, porodné, pohřebné, dávky pěstounské péče, příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. 2. 1. RODIČOVSKÝ PŘÍSPĚVEK (ZMĚNA) - Mateřská je 28 týdnů, poté je rodičovská dovolená, na které už může být i otec a ta trvá maximálně 4 roky, zaměstnavatel je povinen držet místo pouze 3 roky. - Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, který celodenně, řádně pečuje o dítě do 4 let nebo do 7 let, je-li dítě dlouhodobě zdravotně postižené. - Příjem rodiny se zde netestuje. - Výše příspěvku je 1,54 násobek ŽM na osobu (3 635 Kč). - Rodič si k příspěvku může neomezeně přivydělávat, ale musí dítě zabezpečit jinou osobou. Maximálně 5 kalendářních dnů v měsíci může být dítě umístěno v zařízení pro děti předškolního věku. - Výjimky jsou u postižených děti, pokud je pro něj dobré navštěvování speciálního zařízení, ale i to je omezené (pouze na 4 hodiny denně). 2. 2. PORODNÉ (ZMĚNA) -

Je to jednorázová dávky, náleží matce v souvislosti s narozením dítěte. Pokud matka při porodu zemře, náleží dávka otci. Výše příspěvku je ovlivněna počtem narozených děti současně: 1 dítě: 5 násobek ŽM na osobní potřeby dítěte (8 600 Kč). Dvojčata: 6 násobek ŽM na osobní potřeby dítěte (20 640 Kč). Trojčata: 10 násobek ŽM na osobní potřeby dítěte (51 600 Kč). 4 – 5 dětí: 10 násobek ŽM……. 2. 3. POHŘEBNÉ

- Pohřebné je vypláceno osobě, která vypravila pohřeb jiné osobě. Podmínkou je, aby osobě, která vyplácí pohřeb, měla trvalý pobyt na území ČR nebo musí být pohřeb v ČR. - Je to jednorázová dávka 5 000 Kč. 2. 4. DÁVKY PĚSTOUNSKÉ PÉČE - Pěstounská péče je forma náhradní rodinné výchovy. - pěstoun může pobírat i přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, apod. 1) příspěvek na úhradu potřeb dítěte 2) odměna pěstouna 37

3) příspěvek při převzetí dítěte 4) příspěvek na zakoupení motorového vozidla

-

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte pravidelná měsíční dávka. slouží k přispění nezaopatřenému dítěti v pěstounské péči, dokud je dítě nezaopatřené. výše příspěvku: 2 x ŽMD. může se vyplácet i zaopatřenému (pracujícímu od 16 do 18 let), ale nezletilému dítěti v pěstounské péči, v takovém případě je příspěvek nižší: 1,2 x ŽMD. je-li dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené, je příspěvek vyšší.

-

Odměna pěstouna Je to společenské uznání osobě pečující o děti v pěstounské péči. Výše odměny: péče o 1 dítě: 0,5 x ŽM pečujícího péče o 2 děti: 2x ŽM pečujícího péče o 3 děti: 3 x ŽM pečujícího více dětí nebo zdravotně postižené dítě – odměna se zvyšuje. odměna se vyplácí jednou měsíčně.

-

Příspěvek při převzetí dítěte - Je to pomoc pro počáteční náklady. - Výše příspěvku: 4 x ŽMD. - Vyplácí se jednorázově při převzetí dítěte. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla - Osoba musí mít v pěstounské péči nejméně 4 děti. - Vozidlo nesmí být používáno pro výdělečnou činnost. - výše příspěvku: 70% pořizovací ceny, ale maximálně 100 000 Kč, možnost využít příspěvek i na opravu vozidla. 2. 5. PŘÍSPĚVEK NA PÉČI O DÍTĚ V ZAŘÍZENÍ PRO DĚTI VYŽADUJÍCÍ OKAMŽITOU POMOC -

Takováto zařízení jsou např. Klokánek, diagnostické ústavy, krizová centra, azylové domy. Je to nový příspěvek od 1. 10. 2005. Nárok má nezaopatřené dítě umístěné do zařízení. Výše příspěvku: 9 x ŽMD za kalendářní měsíc. JAK SE PODÁVAJÍ ŽÁDOSTI O DÁVKY SSP

- Žádá se na Úřadu práce – kontaktní místa příslušného ÚP dle trvalého pobytu žadatele. - Žadatel musí vyplnit speciální tiskopisy určené ke každé dávce, ty si musí vyzvednout na ÚP nebo stáhnout z IT. - všechny dávky se musí požádat a musí nám být schváleny. Nárokovatelé dávky - Zohledňují se všechny čisté příjmy z výdělečné činnosti + dávky nemocenského, důchodového pojištění a podpora v nezaměstnanosti (dávky nemocenského pojištění). - Dávky se liší podle výše příjmu – stupňovitě.

38

- Výše dávek a okruh příjemců obecně je závislá na výši ŽM, a to takto: nárok má ten, jehož příjmy nepřesahují X násobek ŽM a výše dávek je Y x ŽM. 2. 6. PŘÍDAVEK NA DÍTĚ - Pravidelně poskytovaný rodině s dítětem, má pomoci při výchově a výživě nezaopatřených dětí. - Příjem rodiny se testuje za předchozí kalendářní rok. - Nárok má rodina, jejíž příjmy nepřesáhnou max. 3 x ŽMR. - Výše příspěvku: Zvýšená výměra, základní výměra, snížená výměra.

Výměra Zvýšená výměra Základní výměra Snížená výměra

Výše příspěvku: Y x ŽMD 0,32 x ŽMD 0,28 x ŽMD 0,14 x ŽMD

Příjem rodiny Do 1,1 x ŽMR Od 1,1 do 1,8 x ŽMR Od 1,8 do 3 x ŽMR

2. 7. SOCIÁLNÍ PŘÍPLATEK -

Cílem je pomáhat nízkopříjmovým rodinám s dětmi. Nárok je podmíněn péči o nezaopatřené dítě. Příjem rodiny musí být nižší než 1,6 x ŽMR. Příjmy se testují za předchozí kalendářní čtvrtletí. 2. 8. PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ

- Nárok má vlastník, či nájemce bytu, ale ne podnájemník. Žadatel musí být trvale hlášený k pobytu v příslušném bytě. - Testují se příjmy všech, kteří jsou trvale hlášeni v bytě – do 1,6 x ŽM domácnosti. - Čím jsou příjmy domácnosti nižší, tím je příspěvek vyšší. - Vyplácí se jednou měsíčně. 3) SOCIÁLNÍ POMOC (DŘÍVE – SOCIÁLNÍ PÉČE) ZÁKONY



-

Č. 100/1988 Sb. O sociálním zabezpečení Č. 463/1991 Sb. O životním minimu Č. 359/1999 Sb. O sociálně právní ochraně dětí Č. 482/1999 Sb. O sociální potřebnosti Sociální pomoc je určena občanům v tíživé životní situaci, pokud občan sám není schopen tuto situaci vyřešit. - Není to jen finanční nouze, ale i poskytuje se i hmotná pomoc. - Záleží na možnostech osloveného subjektu (pokud nemohou pomoci, tak nemusí). - Koncem 80. let musely vznikat nestátní instituce zajišťující sociální pomoc. ZÁSADY SOCIÁLNÍ POMOCI 1) Nechápat člověka jako pasivního příjemce pomoci – každý nese zodpovědnost sám za sebe.

39

2) Zásada demonopolizace (nepomáhá jen stát → pluralita poskytovatelů – subjektů: nadace, církve, spolky, svépomocné skupiny, občanská sdružení, charitativní organizace, obce) a decentralizace (stát přenáší pomoc na obce a kraje). 3) Adresnost a individualizace (absolutní odstranění anonymity). 4) Využití všech existujících nástrojů sociální politiky: a) Sociální služby: poradenství, ústavy sociální péče, pečovatelské služby, domy s pečovatelskou službou, home care, azyl, apod. b) Věcné dávky – používají se, když nepomohou peníze (např. v rodině alkoholika). 5) Pluralizace zdrojů – nejen ze SR, ale i od soukromníků, firem, darů, apod. 6) Humanizace sociální pomoci (zlidštění) – přednost se dává pomoci v přirozeném prostředí, přání klienta, apod. 7) Profesionalizace sociální pomoci. SOCIÁLNĚ-PRÁVNÍ OCHRANA - Poskytuje se dětem a lidem, kteří nemají způsobilost k právním úkonům, občanům, kteří své oprávněné zájmy a zákonem chráněná práva nejsou schopni vlastními silami uplatňovat. - Sociálně-právní ochrana před: patologickými jevy (násilí, závislosti, atd.), bezprávím. - Sociálně-právní ochrana má i preventivní charakter. - Depistáže – stejné „postižení“ na určitém území, → ohlašovací povinnost. - Stát organizuje nebo financuje činnost subjektů, které sociálně-právní ochranu vykonávají. DÁVKY SOCIÁLNÍ POMOCI - Peníze za tyto dávky plynou ze SROV. - Dávky určeny v situaci, kdy pomůžou peníze, ale může být i věcná dávka. - Rozhodují o nich obecní úřady. V rámci výkonu státní správy (v přenesené působnosti). Obce berou peníze ze SR, ale i z vlastní samosprávy (na bezúročné půjčky, jednorázové peněžité příspěvky). - Podmínky nároku nejsou stanovené – záleží na poskytovateli – obci samotné.
















Nejčastější příjemci dávek a jejich dávky 1) Rodiny s dětmi (nejčastěji neúplné rodiny, rodič je nezaměstnaný nebo zdravotně postižený, rodič je vyššího věku, vícedětné rodiny): Příspěvek na výživu dítěte. Peněžité a věcné dávky rodičům nezaopatřených dětí, těhotným ženám a nezaopatřeným dětem. Příspěvek při uzavření manželství. Příspěvek na pořízení základního vybavení dítěte před jeho převzetím do pěstounské péče. Příspěvek na úhradu za užívání bytu nezaopatřeného osiřelého dítěte. Příspěvek na rekreaci dětí důchodce. 2) Staří lidé a) Jednorázové nenárokové dávky Na úhradu závazků krátkodobé povahy Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky Jednorázové peněžité a věcné dávky na úhradu mimořádných nutných výdajů Věcné dávky sociálně potřebným občanům na jejich běžné životní potřeby, které si pro svůj zdravotní stav, věk nebo osamělost nemohou zabezpečit sami 40


Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice
Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice b) Opakující se nenárokové dávky
Příspěvek na společné stravování
Příspěvek na zvýšené životní náklady občanů, trvale používajících ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky
Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice




























3) Těžce zdravotně postižení a) Jednorázové a nárokové dávky Příspěvek na úpravu bytu Příspěvek na individuální dopravu Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla Příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla Příspěvek na provoz motorového vozidla b) Opakující se nároková dávka Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu c) Opakující se nenárokové dávky Příspěvek na zvýšené životní náklady ortopedické, kompenzační nebo jiné pomůcky Příspěvek na zvýšené životní náklady nevidomým občanům Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice Příspěvek na úhradu za užívání garáže Příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům, určený na krmivo pro vodícího psa d) Mimořádné výhody pro osoby se zdravotním postižením Mimořádné výhody pro občany těžce zdravotně postižené Bezúročné půjčky e) Jednorázové a nenárokové dávky Příspěvek na výdaje spojené s dopravou hromadnými dopravními prostředky Jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek Příspěvek na úhradu výdajů spojených s výcvikem a odevzdáním vodícího psa Příspěvek na zřízení telefonní účastnické stanice Příspěvek na změnu připojení telefonní účastnické stanice Jednorázové peněžité dávky na úhradu závazků krátkodobé povahy Příspěvek při odchodu ze zařízení Jednorázové peněžité a věcné dávky na úhradu mimořádných nutných výdajů Věcné dávky Příspěvek na společné stravování Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči

4) Péče ve zvláštních případech a) Nenárokové dávky občanům, kteří potřebují zvláštní pomoc
Peněžité a věcné dávky k překonání nepříznivých životních situací
Peněžitá dávka z důvodů živelní pohromy nebo požáru b) Nenárokové dávky občanům společensky nepřizpůsobeným
Peněžité a věcné dávky určené jako první pomoc občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, občanům, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí svobody odložen, občanům závislým na alkoholu a drogách, občanům žijícím nedůstojným způsobem života a občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy

41


Peněžitá dávka občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech z důvodů živelní pohromy nebo požáru c) Nenárokové dávky občanům společensky nepřizpůsobeným
Peněžité a věcné dávky k zabezpečení jejich životních potřeb při splnění podmínky sociální potřebnosti, určené jako první pomoc občanům propuštěným z výkonu trestu odnětí svobody, občanům, proti nimž je vedeno trestní řízení, popřípadě jimž byl výkon trestu odnětí svobody odložen, občanům závislým na alkoholu a drogách, občanům žijícím nedůstojným způsobem života a občanům propuštěným ze školských zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy
Bezúročné půjčky d) Nenárokové dávky občanům, jimž je poskytována sociální péče ve zdravotnickém zařízení e) Jednorázový peněžitý příspěvek poskytovaný obcí v samostatné působnosti 5) Příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu DÁVKY Z DŮVODU SOCIÁLNÍ POTŘEBNOSTI - Poskytují se, pokud příjmy nedosahují životního minima a člověk si nemůže příjem sám zvýšit (sociální potřebnost). 1) Dávky sociální péče (jednorázově nebo měsíčně, peněžité nebo věcné). - Dorovnávají příjmy do životního minima. - Započítávají se veškeré příjmy rodiny a někdy i majetková situace. - Dávky může být i vyšší než je životní minimum. - Občan musí předložit doklady o svých příjmech (včetně jiných dávek a příspěvků) a doklady o úhradě bydlení. 2) Dávky při péči o blízkou nebo jinou osobu – osoba převážně nebo úplně bezmocná, starší 80 let, blízká osoba žijící ve společné domácnosti, rodičům a prarodičům nebo jiným, pokud nahrazují péči rodičů a pokud se stanou sociálně potřebnými z důvodu péče o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené (dítě nesmí být umístěno do zařízení). 3) Příspěvek na výživu dítěte – patří nezaopatřenému sociálně potřebnému dítěte, protože jeho povinná osoba neplní vyživovací povinnost. - Příspěvek je do výše částek, které se považují za potřebné k zajištění výživy a ostatních základních potřeb. - Žije-li dítě ve vlastní domácnosti, tak se k tomu přihlíží. OBJEKTY A SUBJEKTY SOCIÁLNÍ PÉČE Subjekty: b) Jakýkoli subjekt se má do sociální péče zapojit.
Stát jako vrcholný orgán.
Kraje a Obce jak v přenesené působnosti, tak v samostatné působnosti.
Nestátní subjekty. Stát - Stát je prezentován MPSV – to plní tři okruhy úkolů: 1) Metodicky vedou a kontrolují výkon státní správy v oblasti sociální péče. 2) Zřizují a spravují – provozují zařízení sociální péče (hlavně ústavy sociální péče). 3) Dozorují nad poskytováním služeb nestátními neziskovými organizacemi a občany.

42

Kraje 1) V přenesené působnosti: a) Metodicky vedou a kontrolují výkon státní správy v oblasti sociální péče. b) Dozorují nad poskytováním služeb nestátními neziskovými organizacemi a občany. 2) V samostatné působnosti: - Zřizují a spravují – provozují zařízení sociální péče (hlavně ústavy sociální péče).

1) a) b) c) d) 2) a) b) c) d)

Obce V přenesené působnosti: Rozhodují o poskytování a výši dávek sociální péče. Rozhodují o poskytování a úhradě pečovatelské služby. Poskytují sociální pomoc a péči ve spolupráci se státními i nestátními subjekty. Zajišťují služby sociální intervence pro občany v krizi. V samostatné působnosti: Poskytují jednorázové příspěvky nebo půjčky z vlastních prostředků (sami o tom rozhodují). Můžou spravovat zařízení a ústavy sociální péče. Můžou starým občanům zabezpečovat účast na společném stravování. Vypisují grantové řízení, atd.

Soukromé subjekty 1) Občanská sdružení. 2) Sdružení církví. 3) Neziskové organizace – mají k lidem nejblíže. Pomoc financují ze: sbírek od občanů, od firem (firmy mohou příspěvky odečíst z daní), od obcí (granty), od krajů, od státu (dotace). KONTROLA - Sociální pomoc kontroluje MPSV, kraje a obce. - Akreditace – kritéria pro poskytnutí akreditace: jistota, že peníze půjdou tam, kam mají jít a stanovení minimálních standardů sociálních služeb. ZDRAVOTNÍ POLITIKA Je to cílevědomá činnost státu a ostatních subjektů, zaměřená na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva – veřejného zdraví. - Zdraví je nepřítomnost nemoci. - WHO – Zdraví je stav tělesné, duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, sociálních rolí a schopnosti organismu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí. - Veřejné zdraví je zdravotní stav populace žijící na určitém území. - Sleduje se nemocnost, počet pracovních neschopenek, některé typy onemocnění (nádorová, chronická, nemoci z povolání). - Specifická úmrtnost je vyjádřena počtem zemřelých na 1000 obyvatel žijících v příslušné věkové kategorii a pohlaví za rok. - V ČR se nečastěni umírá na: kardiovaskulární onemocnění, nádorová onemocnění (v rakovině tlustého střeva máme prvenství), nejčastějším onemocněním, na které se neumí je onemocnění pohybového aparátu. - Úkolem zdravotní politiky je zlepšovat zdraví populace.

43

DETERMINANTY ZDRAVOTNÍHO STAVU: 1) Kvalita zdravotnictví ovlivňuje celkové zdraví z 15 – 20%. 2) Životní styl ovlivňuje zdraví až z 50% (stravování, pitný režim, pohybový režim, dostatek spánku, odpočinek, zneužívání návykových látek, předcházení stresu, konfliktnost). 3) Životní prostředí ovlivňuje z 25 – 30%. 4) Genetické předpoklady až z 5%. AKTIVITY ZDRAVOTNÍ POLITIKY 1) Prevence – preventivní opatření – primární, sekundární prevence, osvětové a výchovné programy… 2) Léčba a rehabilitace – pomáhá obnovovat zdravotní stav, zlepšovat současný zdravotní stav. Důležité jsou zdravotnické subjekty. SUBJEKTY ZDRAVOTNÍ POLITIKY - Stát a nestátní subjekty – oba působí v rámci zdravotnictví (zdravotnická zařízení, nadace, pojišťovny, lékařské komory, ministerstvo zdravotnictví) i mimo rámec zdravotnictví (obce, kraje, vzdělávací pracoviště, výrobci, občanské iniciativy, rodiny, zemědělci, apod.). a) Tzv. netržní a polotržní forma – stát je garantem zdravotní politiky – systém je založen na centralizaci finančních prostředků k financování zdravotnictví jejich přerozdělování na principu solidarity. Stát zaručuje dostupnost zdravotní péče z hlediska finanční, časové dostupnosti a prostorové dostupnosti. Stát ručí i za kvalitu zdravotní péče. b) Tzv. tržní forma – tam, kde není garantem zdravotní politiky stát – stát se stará jen o nejpotřebnější skupiny obyvatel. Odpovědnost a financování zdravotní péče je na občanech a soukromých subjektech. Je zde velký vliv trhu. OBJEKTY ZDRAVOTNÍ POLITIKY - Úplně všichni občané pro všechny aktivity, pro některé typy aktivit jsou objektem jen některé skupiny občanů.

44

SYSTÉMY ŘÍZENÍ PÉČE O ZDRAVÍ 1) Systém vysoce centralizované soustavy – výlučným vlastníkem i provozovatelem zdravotnických zařízení je stát (např. Kuba, většina zemí s totalitním režimem). Zdravotnictví je financováno ze SR (z daní). 2) Jednotné národní soustavy zdravotní péče – financované převážně z daní, ale s relativně nezávislými soukromými zdravotnickými zařízeními (např. Španělsko, Velká Británie). 3) Zdravotnická soustava s povinným zdravotním pojištěním – stát garantuje zdravotní péči, ale většina zařízeních jsou nestátní, které si hospodaří sami (např. ČR, Rakousko, Německo). 4) Liberální soustavy – jsou založené na trhu s dobrovolným soukromým zdravotním pojištěním. Zdravotní péče vystupuje jako statek, za který je třeba platit. Stát funguje jako doplňkový, se o ohrožené skupiny obyvatel, tato péče je financována z daní (např. USA). SITUACE ZDRAVOTNÍ POLITIKY V ČESKÉ REPUBLICE Rok 1990 - Československá vláda schválila „Návrh nového systém zdravotní péče“ – bylo zde upraveno: 1) Řízení a financování 2) Cíl – cílem je vybudovat liberální a efektivně fungující systém založený na svobodné volbě občanů v rámci plurality pojišťoven a poskytovatelů zdravotní péče. 3) Základní kroky a principy: a) Zdraví a péče o něj je záležitostí celé společnosti. b) Standardní zdravotní péče je garantována státem, ale neruší se nadstandardní zdravotní služby. c) Odpovědnost lidí za vlastní zdraví. d) Pluralita vlastnických vztahů. e) Všechna zdravotnická zařízení jsou do výše standardu financována ze stejného zdroje – systém zákonného všeobecného zdravotního pojištění (VZP). f) Svobodný dialog mezi občany a zdravotníky (partnerský vztah mezi pacientem a zdravotnickým zařízením). g) Zájmy zdravotnických pracovníků jsou hájeny příslušnými odbornými společnostmi (např. lékařská komora, apod.). h) Pluralita dalších zdrojů financování (soukromé pojišťovny) – z všeobecného zdravotního pojištění se financuje tzv. osobní spotřeba, dále veřejná spotřeba (např. hygienická opatření) se financuje např. z obcí, krajů, nadstandardní péče se financuje pacientem samotným, zdravotní služby financované např. podnikem pro své zaměstnance (rekreace). ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ V ČR - Vychází se z principu solidarity a dělení rizika. Solidarita zdravých s nemocnými. - V ČR je zdravotní pojištění povinné pro všechny osoby s trvalým pobytem na území ČR, ale i pro osoby bez trvalého pobytu na území v ČR, kteří pracují u zaměstnavatele se sídlem na území ČR. - Každý pojištěnec má nárok na standardní zdravotní péči bez přímé úhrady.

45

- Každá oborová pojišťovna musí odevzdat 50% plateb na pojištění do Fondu všeobecného zdravotního pojištění, ten spravuje VZP, a ta ho také přerozdělí mezi všechny pojišťovny podle úvahy. - V ČR je zdravotní pojištění podporováno státem – pojistné snižuje plátcům daňový základ – nepřímá podpora státu. - Pojištěnec odvede peníze do zdravotní pojišťovny, ta je odvede do Fondu všeobecného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovna platí za pojištěnce zdravotnickým zařízením – smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče. Zdravotnické zařízení poskytuje pojištěnci tzv. zdravotnické služby. Kdo všechno platí zdravotní pojištění Výše pojistného Kdo hradí pojistné (13,5% z VZ za Vyměřovací základ rozhodné období) Zaměstnavatel 9% Hrubá mzda zaměstnance zaměstnanec 4,5% Hrubá mzda zaměst. OSVČ 13,5% 40% čistého zisku OBZP 13,5% Minimální mzda Stát (za tzv. státní 13,5% Absolutní částka pojištěnce) stanovená státem - Minimální VZ = minimální mzda v daném období v ČR

Rozhodné období Kalendářní měsíc Kalendářní měsíc Kalendářní rok Kalendářní měsíc Kalendářní měsíc

PRÁVA POJIŠTĚNCŮ - Právo každého vybrat si zdravotní pojišťovnu a změnit ji jedenkrát za rok vždy ke kalendářnímu čtvrtletí. Zaměstnanec musí změnu pojišťovny ihned ohlásit zaměstnavateli. - Nárok na zdravotní péči bez přímé úhrady. - Právo podílet se na kontrole poskytované zdravotní péče i pojišťovny – výpis ze svého pojistného účtu. → Můžeme podat návrh na přezkoumání vedoucímu zdravotnického zařízení, které pochybilo. → Můžeme se obrátit na ČLK. → Můžeme se obrátit na svou zdravotní pojišťovnu. → Můžeme se domáhat náhrady za poškození zdraví. ZDRAVOTNÍ POJIŠŤOVNY 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9)

VZP (má okolo 7 milionů osob), spravuje fond všeobecného zdravotního pojištění. OZP – oborová zdravotní pojišťovna – zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví. Vojenská zdravotní pojišťovna. Revírní bratrská pokladna. Hutnická zaměstnanecká pojišťovna. Zaměstnanecká pojišťovna Škoda. Zdravotní pojišťovna Metal – Aliance. Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra. Česká národní zdravotní pojišťovna.

46

ZDRAVOTNICKÁ ZAŘÍZENÍ X POJIŠŤOVNA

-

-

Hrazená zdravotní péče = standardní: Léčebná, ambulantní a ústavní péče. Pohotovostní a záchranná služba. Preventivní péče. Léky a další prostředky zdravotnické techniky, stomatologické produkty v rozsahu stanoveném rozhodnutím vlády. Každý zdravotnický úkon je obodován – body jsou zároveň ceníkem pro pojišťovnu. V některých případech lékařem uznaná lázeňská péče a péče v dětských odborných léčebnách. Závodní preventivní péče. Doprava nemocných. Posudková činnost. Prohlídka zemřelého pojištěnce. ZPŮSOBY ÚHRAD ZDRAVOTNÍ PÉČE ZDRAVOTNICKÝM ZAŘÍZENÍM 1) Platba za výkon (bodový systém) – pojišťovna zaplatí každý jednotlivý výkon. Lékaři dělají spoustu zbytečných výkonů, operací. 2) Kapitační platba (doplnění prvního modelu) – platba za registrovaného pacienta za každý rok. Nevýhoda u lékařů, kteří mají zaregistrovanou převážnou většinou rizikových pacientů → odstupňovaná platba podle věku a pohlaví pacienta, podle území zařízení. nedostatečná motivace ke kvalitní a pečlivé zdravotní péči. Je to ale hospodárný systém u praktických lékařů. 3) Kombinace – kapitačně-výkonový model – u naprosté většiny praktických lékařů. 4) Platba za ošetřovací den – za jednoho pacienta a jeden den. Cena se stupňuje podle kategorie nemocnice. ZA KTERÉ OSOBY JE PLÁTCEM POJISTNÉHO STÁT

-

Nezaopatřené děti (nevýdělečně činné do 26 let). Poživatelé důchodů. Ženy na mateřské nebo rodičovské dovolené. Osoby pečující celodenně a osobně alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Příjemce rodičovského příspěvku. Uchazeči o zaměstnání (v evidenci ÚP). Osoby pobírající dávky sociální péče z důvodu sociální potřebnosti. Osoby převážně nebo úplně bezmocné a osoby o ně pečující. Osoby pečující o dlouhodobě těžce zdravotně postižené děti nebo částečně bezmocné rodinné příslušníky starší 80 let. Osoby ve vazbě nebo výkonu trestu. Mladistvé umístěné ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy. Osoby, které dosáhly věku potřebného pro nárok na starobní důchod, ale nesplňují podmínky jeho přiznání (nemají odpracované roky a nemají žádný příjem). Osoby s trvalým pobytem na území ČR, které jsou příjemci dávek nemocenského pojištění, a za které neplatí pojistné zaměstnavatel a ani stát a nejsou osobami samotně výdělečně činnými.

47

RODINNÁ POLITIKA - Rodinná politika je soubor aktivit, nástrojů, projektů, které přímo či nepřímo podporují rodinu – hovoří se o tzv. prorodinných aktivitách. CÍL RODINNÉ POLITIKY - Rodina vyžaduje podporu – rodina je velice důležitá pro stát. Manželství s dětmi je potřebnější než rodina bez dětí, když oba pracují. - Klasická rodina – sezdané manželství + jedno dítě → prochází krizemi klasické rodiny jako instituce. Projevy: časté rozvody, nedobré vztahy uvnitř rodiny, odmítání možnosti mít děti, hledání sociálně výhodnějších alternativ, mění se společenské hodnoty (západní kultura – stárnutí populace, vymírání), odkládání sňatku, počet dětí (pozitivnost, potratovost), lidi se dožívají vyššího věku. - Pokles plodnosti v ČR již od 80. let v 90. letech pokles porodnosti. 70. ročníky mají teď děti, proto vzrůst, ale je to jen krátkodobá záležitost. - Bytová politika je neřešitelný problém – 1 z mnoha. Pozitivně by mohlo zapůsobit deregulace bytů. - Rodinná politika má motivovat – mělo by být pro lidi lákavé mít sňatek a uzavřít rodinu. Od 70. let nebyl brán velký zřetel na rodinnou politiku, od poloviny 90. let je brán zřetel – hlavně konzervativní strany. SUBJEKTY RODINNÉ POLITIKY a) Stát b) Nestátní subjekty – jakýkoli subjekt, např. firmy, obce, neziskové nestátní organizace. Stát - Sleduje dlouhodobé trendy, vývoj rodiny coby instituce a přijímá opatření s celoplošným obsahem. Opatření: přímá podpora rodin nebo nepřímá podpora rodin. Nepřímá podpora rodiny ze strany státu - Úlevy na daních – na každé dítě si člen rodiny (jeden z rodičů) může odepsat určitou částku – sníží tím daňový základ = odečitatelná položka → platí pak menší daně (netýká se to těch, kteří daně neplatí). - Společné zdanění manželů – manželé platí dohromady nižší daně. - Nepřímé, jsou i další finanční ohledy na rodinu, ale ne ze strany státu např. slevy na rodinné vstupné (vícedětné rodiny mají smůlu – rodinné vstupné končí u toho, když mají pouze dvě děti).

-

-

Přímá podpora rodiny ze strany státu Rodině se poskytne nějaká dotace, přímo se něco věnuje: Přídavky na děti – sociální zabezpečení – mnoho finanční i nefinančních organismů, jak podporovat rodiny. Dávky státní sociální podpory: adresné dávky: přídavky na děti, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, univerzálně nárokovatelné dávky: porodné, rodinný příspěvek, dávky pěstounské péče. Návrh novely zákona – porodné se zvýší na dvojnásobek, příspěvky na školní potřeby. Ještě ty zákony musí schválit senát a podepsat prezident → od dubna 2006 by se tedy mělo porodné zvýšit na dvojnásobek životního minima na potřeby dítěte. Pro prvňáčky ve 48

-

-

-

-

-

-

-

všech rodinách, které pobírají přídavek na dítě (což je 80% rodin) bude příspěvek ve výši 1000 Kč. Rodičovský příspěvek – po skončení 28. týdne – mateřského příspěvku (sociální pojištění – nemocenské) → pak nastává rodičovský příspěvek – vyplácí se maximálně do devíti let dítěte, je to zhruba 3 600 Kč. Sociální pojištění má dávky pomáhající rodinám, např. podpora při ošetřování člena rodiny. V systému sociální pomoci máme dávky, které vyplácí obec a jdou ze státního rozpočtu, např. příspěvek na školu v přírodě, příspěvek na rekreaci dětí, důchodců, příspěvek na školní potřeby. Příspěvky pro postižené jsou lepší. Nestátní subjekty Řada služeb je poskytována nestátními subjekty, např. Azylové doby pro matku a dítě, Poradenská centra pro manželství a rodinu, Mikrojesle – mohou si je vytvořit rodiče malých dětí, Mateřská centra (uchytávají se velmi dobře) – matky na rodičovské dovolené si zakládají mateřská centra – klub, kam zvou další matky ve stejné roli, setkávají se zde v době volna a sdílejí se navzájem, povídají si, poradí si, praktické nápady (po r. 2003 bylo 130 mateřských center v ČR). Pokud chce někdo něco zařídit, dělá se šetření v obci, zda je o zařízení zájem. Centra denních služeb – respitní péče – odlehčovací služby nabízejí pomoc rodinám, které pečují o dítě s postižením popřípadě o jiného postiženého člena rodiny. Odpočinou si od namáhavé péče. www.charita.cz, www.diakoniecce.oz Centra ranné péče. Centra pro rodinu – fungují jako církevní organizace či občanská sdružení. Nabízejí široké spektrum služeb: setkávání, sdílení se, rekreační pobyty, vzdělávací akce, kurzy přípravy na manželství, kurzy pro nastávající rodiče, cvičení pro budoucí maminky, pobyty pro osamělé rodiče. Asociace center pro rodinu v Brně ([email protected]). Víceúčelová zařízení: Motýlek – nízkoprahové zařízení, mateřské centrum, speciální oddělení pro rodiny s postiženými dětmi.

- Rodinná politika je důležitá proto, aby se rodinám ulehčilo. - MPSV – oddělení pro rodinnou politiku. - Podpora utváření služeb: asistenční – doprovázení postižených dětí, poradenské – poradny, podpůrné – mateřská centra. - Zastoupení v samosprávách – podpora krajů obcím (měly by také dělat rodinnou politiku, podporovat). - Informace a propagace – info o tom, co je k dispozici.

49