N_RRFS Cvičení 5. Cesta od Basel 1 k~Basel 2, hlavní důvody, proč byly navrženy významné změny a jejich obsah, proč bylo zařazeno operační riziko mezi hlavní bankovní rizika, základní rysy druhé basilejské dohody -Basel 2, kritické připomínky k~Basel 2 a její postupná modifikace, Aplikace požadavků Basel 2 v EU a v ČR ( pravidla a postup aplikace Basel 2 v EU, předpisy upravující aplikaci Basel 2 v ČR, přehled obsahu vyhlášky č. 123/2007 Sb. ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb. Skupina cFPH Zimní semestr 2013 4.12.
Basel I • Hlavní náplní Basel I bylo zavedení kapitálového požadavku na banky. • Povinně udržovaný kapitál měl krýt riziko spojené s možností nesplácení poskytnutých úvěrů a rovněž tržní rizika. • Aktiva byla pro tento účel rozdělena do pěti kategorií a každá z nich měla přiřazenou určitou rizikovou váhu. • Basel I definoval, jaké položky lze zahrnout do regulatorního kapitálu. • Kapitálový požadavek byl potom vyjádřen jako minimální podíl regulatorního kapitálu na rizikově vážených aktivech a tato minimální výše byla stanovena na 8 %.
Basel I • Problémem bylo, že klienti bank nebyli rozlišeni podle bonity (schopnosti dostát svým závazkům), a tak kapitálový požadavek neodrážel skutečné riziko, které banky podstupovaly. • Riziková váha byla v rámci jednotlivých kategorií aktiv společná a nabývala hodnot od 0 do 1. • K rizikově váženým aktivům z rozvahy se připočítávala i rizikově vážená podrozvahová (mimobilanční) aktiva, která se násobila konverzními faktory
Basel I • Problémem bylo, že klienti bank nebyli rozlišeni podle bonity (schopnosti dostát svým závazkům), a tak kapitálový požadavek neodrážel skutečné riziko, které banky podstupovaly. • Riziková váha byla v rámci jednotlivých kategorií aktiv společná a nabývala hodnot od 0 do 1. • K rizikově váženým aktivům z rozvahy se připočítávala i rizikově vážená podrozvahová (mimobilanční) aktiva, která se násobila konverzními faktory
Basel II • V červnu 1999 Basilejský výbor pro bankovní dohled vydal návrh nového rámce kapitálové přiměřenosti (Capital Adequacy Framework), který byl postaven na třech pilířích: • prvním jsou minimální kapitálové požadavky, • druhým proces dohledu (resp. aktivity bankovního dohledu) a • třetím tržní disciplína bank. • Následovaly diskuze s bankovními institucemi a regulačními orgány a • 26. června 2004 byl nový rámec kapitálové přiměřenosti, oficiálně nazvaný New Basel Capital Accord (dále Basel II), vydán.
Cíle Basel II • podpora bezpečnosti a stability finančního sektoru, zlepšení konkurenceschopnosti • kapitálové požadavky odpovídající rizikům • zohlednění všech rizik • uznání interních bankovních metod hodnocení rizika • aplikace na banky po celém světě, mezinárodně jednotný systém • posílení bankovního dohledu a trhu
Implementace • Do evropského právního systému byl Basel II implementován směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES a 2006/49/ES ze dne 14. 6. 2006. • K začlenění do národních právních řádů členských zemí EU došlo k 1. 1. 2007. • V případě České republiky prostřednictvím zákona 120/2007 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti se stanovením kapitálových poţadavků na banky, spořitelní a úvěrní družstva, obchodníky s cennými papíry a na instituce elektronických peněz, a vyhlášky České národní banky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry (s účinností od 1. 7. 2007). • Rok 2007 představoval v České republice přechodné období, kdy si banky mohly vybrat, zda se budou řídit starými, nebo novými pravidly. • K plné implementaci Basel II došlo v ČR až od 1. 1. 2008. • Od 1. 1. 2011 vstoupila v platnost novelizace výše uvedené vyhlášky, a to na základě vyhlášky ČNB č. 380/2010 Sb.
Rozdělení Basel II do tří pilířů
První pilíř • zahrnuje minimální kapitálový požadavek, doznal oproti Basel I řady změn. • Nově je v kapitálovém požadavku zohledněno operační riziko (kromě tržního a úvěrového rizika) • Celkem jsou při stanovení regulatorního kapitálu stanovena tři rizika, od kterých se odvíjí jeho výše: 1. Úvěrové 2. Operační 3. Tržní • Kapitálová přiměřenost se vypočítá jako 8 % z podílu, v jehož čitateli je kapitál a ve jmenovateli kapitálové požadavky:
Kapitál banky • Kapitál banky sestává ze tří součástí - Tier 1 – 3 • představují jednotlivé složky kapitálu, O jsou odečitatelné položky, • Kapitál = Tier 1 + Tier 2 + Tier 3 - O • Banka splňuje kapitálovou přiměřenost, pokud udržuje kapitál minimálně ve výši odpovídající 8 % ze součtu kapitálových požadavků k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku.
Kapitál banky • Tier 1, anglicky core capital, v české úpravě nazývaný původní kapitál, představuje základní složku kapitálu. • Od 1. 1. 2011 vstoupila v platnost nová úprava, která jej dále rozděluje na dvě části: • Hlavní původní kapitál • Vedlejší původní kapitál (hybrid capital) • Hlavní původní kapitál je tvořen především splaceným základním kapitálem (sníženým o součet jmenovitých hodnot kumulativních prioritních akcií) a odhalenými rezervami po zdanění • Basel II dále stanovuje, že podíl složky Tier 1 na celkové kapitálové bázi musí činit nejméně 50 %.
Vedlejší původní kapitál • Nástroj, který je zahrnut do vedlejšího původního kapitálu, musí splňovat mimo jiné tyto podmínky: 1. Splatnost není určena nebo je větší než 30 let 2. Je nezajištěný, jednorázově splatný a vázaný podmínkou podřízenosti 3. Vyplacení příslušenství, podílu na zisku nebo obdobného plnění je vázáno na soustavné plnění požadavků na kapitálovou přiměřenost banky
Tier 2 • Tier 2, anglicky téţ supplementary capital, ve vyhlášce ČNB č. 123/2007 Sb. nazývaný dodatkový kapitál, se dle Basel II skládá z následujících položek 1. Skryté rezervy – Basel II ponechává tuto část na úpravě jednotlivých národních regulátorů, neprůhlednost je důvodem pro vyjmutí této položky z tier 1. 2. Rezervy z přecenění –v některých zemích dochází v účetnictví k přeceňování aktiv z historické ceny na současnou hodnotu 3. Obecné rezervy – mohou být započítány pouze do výše 1,25 % ze sumy rizikově vážených aktiv, resp. 0,6 %, pokud banka používá k ocenění úvěrových rizik IRB přístupy. Jsou vytvářeny na krytí dosud neidentifikovaných možností ztrát. 4. Hybridní nástroje dluhů a kapitálu – jedná se o nástroje, v nichž jsou zkombinovány některé vlastnosti aktiv i pasiv. 5. Podřízený dluh – započítává se ve výši 50 % a pouze za předpokladu, ţe doba splatnosti je delší než 5 let (představuje emitovaný podřízený dluhopis nebo vklad poskytnutý věřitelem, musí splňovat podmínku podřízenosti dle zákona o dluhopisech.) • Tier 2 může dosahovat výše maximálně 100 % složky Tier 1
Tier 3 • Basel II původně definoval tier 3 jako krátkodobý podřízený dluh na krytí tržního rizika. Tržní riziko je primárně kryto ze složek tier 1 a tier 2. Na uvážení národního regulátora bylo však možné zapojit i třetí vrstvu kapitálu, skladující se z krátkodobého podřízeného dluhu, aby byl kapitálový požadavek k tržnímu riziku naplněn. • V souvislosti se změnami v Basel II platnými od 1. 1. 2011 došlo ke zrušení uznatelnosti kapitálové složky tier 3. • Českých bank se toto opatření nedotklo, protože tier 3 nebyl v České republice využíván
Odečitatelné položky • Basel II stanovuje také seznam položek, které mají být pro potřebu výpočtu kapitálové přiměřenosti z kapitálu vyjmuty. 1. goodwill 2. zvýšení kapitálu vyplývající z expozic ze sekuritizace 3. investice do dceřiných společností, které nejsou součástí konsolidovaného národního systému • Česká národní banka vymezuje ve své vyhlášce odečitatelné položky podrobněji. • kapitálové investice do bank a finančních institucí, jestliže tyto investice přesahují 10 % základního kapitálu osob, do nichž je investováno, a součet těchto investic přesahující 10 % kapitálu před odečtením předchozí položky. Odečítá se také hodnota expozic ze sekuritizace s rizikovou váhou 1250 %
Limity položek kapitálu • V souladu s ustanoveními obsaženými v dohodě Basel II stanovila ČNB následující limity pro jednotlivé vrstvy kapitálu: • Tier 2 představuje maximálně 50 % z výše tier 1. • Odčitatelné položky se odečítají rovným dílem od složky tier 1 a tier 2. Pokud jejich výše přesahuje výši tier 2, pak se příslušný rozdíl odečítá od tier 1. • Tier 3 lze zohlednit pouze do výše 150 % ze součtu tier 1 a tier 2 sníženého o odečitatelné položky a součet kapitálových požadavků k úvěrovému a operačnímu riziku a riziku rozmělnění investičního portfolia. • Přebytek v krytí očekávaných ztrát lze započítat jen do výše 0,6 % z rizikově vážených expozic.
Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku (KPúr) a/investičního portfolia • K výpočtu kapitálového požadavku k úvěrovému riziku investičního portfolia využívají banky buď základní přístup, nebo přístupy speciální. • Standardizovaná metoda představuje základní přístup. Je založena na hodnocení bonity klientů externími ratingovými agenturami a Basel II přesně stanovuje rizikové váhy pro jednotlivé stupně ratingu. • Banky mají možnost využívat i speciálních přístupů (označovaných jako IRB přístupy z anglického Internal Rating Based), které jsou založeny na vlastním ohodnocení rizik. • Aby banky mohly speciální přístupy uplatnit, musí jim k tomu národní orgán dohledu udělit souhlas. Tento souhlas je vázán na řadu podmínek, které musí banka splnit.
Standardizovaný přístup Expozice bank podnikajících na území České republiky, které při měření úvěrového rizika využívají standardizovaného přístupu, se rozdělují do následujících kategorií: • • • • • • • • • • • • • • • •
a) expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, b) expozice vůči regionálním vládám a místním orgánům, c) expozice vůči organizacím veřejného sektoru a ostatním nepodnikatelským osobám, d) expozice vůči mezinárodním rozvojovým bankám, e) expozice vůči mezinárodním organizacím, f) expozice vůči institucím, g) podnikové expozice, h) retailové expozice, i) expozice zajištěné nemovitostmi, j) expozice po splatnosti, k) regulatorně vysoce rizikové expozice, l) expozice v krytých dluhopisech, m) sekuritizované expozice, n) krátkodobé expozice vůči institucím a krátkodobé podnikové expozice, o) expozice vůči fondům kolektivního investování, nebo p) ostatní expozice
Standardizovaný přístup • Pro každou kategorii jsou stanoveny rizikové váhy, které se odvozují od stupně ratingu klienta. Národní orgán dohledu stanoví seznam ratingových agentur, z jejichž hodnocení mohou banky vycházet. Rizikové váhy vstupují do výpočtu rizikově váženě expozice: • Rizikově vážená expozice = E · r, kde: E označuje hodnotu expozice, r označuje rizikovou váhu expozice. • Hodnota expozice se u rozvahových aktiv rovná její účetní hodnotě. • V případě podrozvahových položek se od účetní hodnoty odečítá výše rezerv násobená konverzním faktorem, který zohledňuje jejich rizikovost. • Hodnota expozice derivátů se stanoví metodou tržního ocenění, standardizovanou metodou, nebo metodou založenou na vlastním modelu.23 • Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku se vypočítá jako 8 % ze součtu rizikově vážených expozic.
IRB přístupy • Banka může u orgánu dohledu požádat o povolení k využíváni speciálních (IRB) přístupů pro stanovení kapitálového požadavku k úvěrovému riziku. • používání speciálních přístupů, se týká především nezávislosti udělování ratingu, jeho důvěryhodnosti, jednotné implementace, přesnosti kvantitativních odhadů rizika a dostatečné dokumentace (je třeba doložit předchozí užívání systému vlastního ratingu pro účely vnitřního měření rizik po dobu nejméně tří let • Speciální přístupy jsou pro banku výhodné v tom, že umožňují udržováni nižší úrovně kapitálového požadavku. • Stávají se výhodnější především tehdy, když klienti banky nemají stanoven externí rating od některé z uznávaných agentur a v případě použití standardizovaného přístupu by tak musela být započtena riziková váha 100 %.
Pokročilý přístup • Banky, které pokročilých přístupů využívají, rozdělují své expozice do následujících kategorií: • a) expozice vůči centrálním vládám a centrálním bankám, • b) expozice vůči institucím, • c) podnikové expozice, • d) retailové expozice, • e) akciové expozice, • f) sekuritizované expozice, nebo • g) ostatní expozice
Kapitálový požadavek u IRB přístupu • Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku představuje 8 % z hodnoty rizikově vážených aktiv. • Základem pro jeho stanovení je výpočet následujících čtyř parametrů: • PD (Probability of Default, pravděpodobnost defaultu) – jedná se o pravděpodobnost, že dlužník nebude schopen během stanoveného období splácet svůj závazek • LGD (Loss Given Default, ztráta v případě defaultu) – jak vysoká bude ztráta, kterou banka utrpí v případě nesplacení závazku dlužníka • EAD (Exposure at Default, expozice při defaultu) – předpokládaná výše závazku v okamžiku defaultu • M (Maturity, splatnost) – doba zbývající do splatnosti závazku
Základní a pokročilá metoda IRB • U základní metody banka sama stanovuje pouze parametr PD a ostatní parametry stanovuje regulatorní orgán, • v případě pokročilé metody určuje banka více rizikových parametrů.
Kapitálový požadavek k úvěrovému riziku (KPúr) obchodního portfolia se rovná součtu kapitálových požadavků: 1. ke specifickému úrokovému riziku obchodního portfolia 2. ke specifickému akciovému riziku obchodního portfolia 3. k riziku protistrany u repo obchodů nebo půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, derivátů, transakcí s delší dobou vypořádání, maržových obchodů
Kapitálový požadavek k operačnímu riziku (KPor) • Basel II zavádí do kapitálového požadavku také zohlednění operačního rizika, které vyplývá z činnosti bank. Jedná se o riziko nefinanční, to znamená, že je přítomno i v činnosti jiných než finančních institucí.
Kapitálový požadavek k operačnímu riziku
• Zavádí nově Basel II, v Basel I požadavek zahrnut nebyl. • Basilejský výbor reagoval na rostoucí rizika spojená s možností selhání lidského faktoru, vnitřních procesů a systémů. • Pro výpočet existuje mnoho různě složitých metod, ze kterých si banka může zvolit tu, která nejlépe odpovídá jejím podmínkám a podstupovaným rizikům. • Využití pokročilých metod případně kombinace různých metod podléhá povolení regulatorního orgánu. • Kapitálový požadavek k operačnímu riziku může být stanoven: – přístupem BIA (Basic Indicator Approach = Přístup základního ukazatele) – standardizovaným přístupem (Standardized Approach) – přístupem ASA (Alternative Standardized Approach = Alternativní standardizovaný přístup) – přístupem AMA (Advanced Measurement Approach = Pokročilý přístup)
Kapitálový požadavek k tržnímu riziku (KPtr) • tržním rizikem rozumíme riziko spojené se změnou tržních cen - riziko úrokové, akciové, měnové a komoditní. • Ke všem tržním rizikům musí banka stanovovat kapitálové požadavky. • Banky mají několik možností, ze kterých si mohou vybrat postup, který jim nejvíce vyhovuje.
Kapitálový požadavek k tržnímu riziku (KPtr) • Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku • Pro výpočet kapitálového požadavku k obecnému úrokovému riziku může banka využít dvě/tři metody 1. metodu splatností 2. durací 3. (pro úrokové futures obchodované na uznaných burzách lze navíc využít metodu marží). • Banka si zvolí jednu z těchto metod pro každou měnu. • Celkový kapitálový požadavek je pak roven součtu kapitálových požadavků pro každou měnu vypočtených některou z výše uvedených metod.
Kapitálový požadavek k tržnímu riziku (KPtr) • Kapitálový požadavek k obecnému úrokovému riziku se stanoví pouze u akciových nástrojů obchodního portfolia • Kapitálový požadavek k měnovému riziku se stanovuje pouze pokud celková měnová pozice přesahuje 2 % regulatorního kapitálu. • Kapitálový požadavek ke komoditnímu riziku se stanoví z komoditních nástrojů (nástrojů s alespoň jednou komoditní pozicí) obchodního a investičního portfolia. Pro výpočet kapitálového požadavku si povinná osoba zvolí pro každou komoditu jednu ze dvou metod, kterými jsou buď zjednodušená metoda nebo metoda splatností
Kapitálové požadavky podle vlastních modelů • Pro řízení tržních rizik, specifického úrokového rizika a specifického akciového rizika a ke stanovení kapitálových požadavků k těmto rizikům mohou banky po splnění příslušných požadavků a získání souhlasu regulátora využívat také vlastní modely (VaR = Value at Risk
Zhodnocení změn v prvním pilíři 1/ banky musí nově stanovovat kapitálový požadavek nejen k úvěrovému riziku, ale také k tržnímu riziku (což přinesla ovšem už novela Basel I) a operačnímu riziku. Jde zde o snahu Basilejského výboru reagovat na stále rostoucí závažnost těchto rizik v bankovním podnikání. Je nutné zohledňovat i možnosti selhání systémů a vnitřních procesů, které by mohly přinést nemalé ztráty. 2/ rozšíření pásma rizikových vah při stanovování kapitálového požadavku k úvěrovému riziku z 0–100 % na 0–150 % a ke změně v jejich přidělování. Riziková váha se nyní stanovuje podle ratingového hodnocení odpovídajícího rizikovosti dané expozice. 3/ možnost zvolit si z několika metod výpočtu kapitálového požadavku pro danou instituci nejvhodnější. Pro výpočet kapitálových požadavků existuje obvykle více přístupů – od těch základních standardních až po speciální složité přístupy. Banky navíc mohou pro řízení některých rizik využít vlastních modelů. Existuje zde motivace institucí využívat speciální přístupy, které by měly vést k nižším kapitálovým požadavkům.
Druhý pilíř – Supervisory Review Process (SPR) • Druhý pilíř konceptu Basel II se týká procesu ověřování regulátorem. Basilejský výbor stanovil už v roce 1997 Základní principy pro efektivní bankovní dozor, které by měly regulátoři v jednotlivých zemích dodržovat. V Basel II stanovil 4 klíčové principy, které by měly tyto základní principy doplňovat
Principy1 a 2 • Banky by měly mít nastaven proces pro výpočet celkové kapitálové přiměřenosti v poměru k rizikovému profilu a strategii banky tak, aby mohly řídit jednotlivé úrovně kapitálu. (Internal Capital Adequacy Assessment Process – ICAAP) • Princip 2: Regulátoři by měli posoudit a zhodnotit bankami interně stanovenou úroveň kapitálové přiměřenosti, strategii a monitoring rizik. Regulátor se ujistí, že banky naplňují regulačně stanovené kapitálové ukazatele. Regulátor zasáhne v případě zjištěných nedostatků resp. pokud jsou zjištěné výsledky procesu ověřování neuspokojivé. • (Supervisory Review and Evaluation Process – SREP)
Principy 3 a 4 • Princip 3: Regulátoři by měli od bank očekávat, že budou držet kapitálové požadavky nad minimálně stanoveným limitem a měli by být schopni tyto nadlimitní požadavky od bank žádat. (Supervisory measures) • – Princip 4: Regulátoři by měli včas intervenovat, aby zamezili poklesu kapitálu pod minimální hranici kapitálu. Za minimální hranici kapitálu je považována taková hranice, která ještě pokrývá rizikové charakteristiky dané banky. Regulátoři by měli požadovat okamžitou nápravu v případě, že kapitál banky není přiměřeně řízen nebo doplněn do regulačně požadované výše. (Supervisory intervention)
Povinnosti vyplývající z druhého pilíře pro regulované subjekty • V rámci druhého pilíře jsou banky povinny plnit pravidla týkající se dvou základních oblastí, a to vnitřního řízení a vnitřního procesu pro stanovení přiměřeného kapitálu k rizikovému profilu banky. • V rámci pravidel vnitřního řízení se musí banky zaměřit na 4 oblasti: • – organizaci a firemní strukturu • – řídicí a dozorčí orgány • – vnitřní kontrolu • – transparentnost
Povinnosti - pokračování • Každá povinná osoba musí mít vytvořen interní proces pro hodnocení přiměřenosti kapitálu ke svému rizikovému profilu (ICAAP = Internal Capital Adequacy Assessment Process). • Management musí stanovovat kapitálové cíle, které jsou v souladu s obchodní činností, strategickými plány a riziky, které instituce podstupuje. • Interní proces stanovování potřebné výše kapitálu musí být integrován do rozhodovacího procesu a musí být pravidelně (minimálně jednou ročně) ověřováno, že zahrnuje všechna adekvátní rizika. • Management zodpovídá za fungování procesu řízení rizik a stanovování přiměřené výše kapitálu a musí být schopen přesvědčit regulátora o jeho adekvátnosti.
Zhodnocení přínosů druhého pilíře • Zavedení druhého pilíře do pravidel bankovní regulace donutilo banky zavést nové vnitřní kontrolní systémy a systémy řízení rizik (nebo zdokonalit původní systémy), přesně stanovit odpovědnost za řízení rizik a seznámit zaměstnance s novými postupy a pravidly. • Zavedení těchto systémů by mělo zvýšit bezpečnost a stabilitu bankovního podnikání a transparentnost jednotlivých procesů. • Z hlediska regulátora mají pravidla druhého pilíře zásadní význam. V rámci prováděného dohledu musí nyní posuzovat rizikový profil jednotlivých institucí, ověřovat funkčnost a adekvátnost jejich systémů řízení rizik a dalších vnitřních systémů a nezávislost oddělení compliance a interního auditu. • Dále vyhodnocuje způsob stanovení a výši vnitřně stanoveného kapitálu, porovnává s výstupy vlastních expertiz, případně ukládá nápravná opatření.
Třetí pilíř – Market Discipline • Třetí pilíř se dotýká tržní disciplíny, tedy zveřejňování relevantních ukazatelů. • Tento pilíř doplňuje předchozí dva pilíře o povinnost bank zveřejňovat údaje o svém podnikání. • Povinné osoby musí podle § 11a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, a části sedmé vyhlášky č. 123/2007 Sb., o pravidlech obezřetného podnikání bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, zveřejňovat zejména údaje: • o sobě – v rámci těchto informací musí zveřejňovat svou obchodní firmu, právní formu, sídlo, výši základního kapitálu (zapsaného v obchodním rejstříku i splaceného základního kapitálu), počet, druh a formu emitovaných akcií, organizační strukturu s uvedeným počtem organizačních jednotek a zaměstnanců a dále údaje o členech představenstva a dozorčí rady včetně jejich kvalifikačních předpokladů
Třetí pilíř – Market Discipline • o složení akcionářů nebo členů – tyto údaje se týkají akcionářů nebo členů s kvalifikovanou účastí a musí obsahovat jméno a příjmení příp. obchodní firmu, právní formu a sídlo a výši podílu na hlasovacích právech • o struktuře konsolidačního celku – jedná se o informace o osobách, které jsou ve vztahu k povinné osobě ovládajícími nebo ovládanými a musí opět obsahovat přesnou identifikaci těchto osob (jméno, příjmení, obchodní firmu, právní formu, adresu sídla), velikost přímého nebo nepřímého podílu na základním kapitálu a na hlasovacích právech příp. informace o jiném způsobu ovládání, souhrnnou výši pohledávek, závazků a záruk spojených s těmito osobami včetně pohledávek a závazků z cenných papírů jimi emitovaných
Třetí pilíř – Market Discipline • o své činnosti – v rámci informací o své činnosti banky zveřejňují informace o předmětu podnikání zapsaném v obchodním rejstříku, o činnostech, které skutečně vykonávají a přikládají také seznam činností, jejichž vykonávání jim bylo Českou národní bankou zakázáno nebo omezeno • o své finanční situaci – tato část informační povinnosti ukládá bankám povinnost přikládat čtvrtletní rozvahu, výkaz zisku a ztráty, informace o pohledávkách (o pohledávkách v selhání a bez selhání v členění na pohledávky za úvěrovými institucemi a jinými osobami a dále v členění podle jednotlivých kategorií pohledávek z finanční činnosti, dále informace o pohledávkách se znehodnocením a bez znehodnocení a o výši restrukturalizovaných pohledávek) a informace o derivátech sjednaných za účelem zajišťování a obchodování či spekulace. • Součástí této části jsou i informace o poměrových ukazatelích, které vypovídají mimo jiné o rentabilitě a kapitálové přiměřenosti instituce.
Třetí pilíř – Market Discipline • Dále jsou banky povinny zveřejňovat informace o plnění pravidel obezřetného podnikání, v rámci nichž podávají především přehled: • – o strategiích a postupech řízení rizik – tyto údaje se člení podle jednotlivých rizik, kterým je nebo by mohla být banka vystavena a musí obsahovat informace o: • o strategii a procesech řízení rizika • o organizačním uspořádání systému řízení rizika • o rozsahu a charakteru systému a vyhodnocování či měření a ohlašování rizika • o technikách snižování rizika a procesech sledování efektivnosti těchto technik
Třetí pilíř – Market Discipline • o kapitálové přiměřenosti a výši kapitálových požadavků • údaje o přístupu banky k posuzování dostatečnosti vnitřně stanoveného kapitálu a dále informace o výši kapitálových požadavků k jednotlivým rizikům v podrobném členění podle použitých přístupů a jednotlivých kategorií expozic • Banky jsou povinny poskytovat i další doplňující informace týkající se výše jednotlivých kapitálových požadavků, jednotlivých rizik, charakteru expozic, technik snižování úvěrového a operačního rizika, využívaných metod, využívaných ratingových agentur, příp. podrobné informace o systému interního ratingu (je-li využíván) apod. • Tyto údaje jsou zveřejňovány čtvrtletně, a to ke dni 31. 3., 30. 6. a 30. 9. do 6 týdnů po skončení příslušného čtvrtletí a k 31. 12. do 4 měsíců po skončení kalendářního roku. • Výkaz vždy obsahuje i údaje za 3 předcházející čtvrtletí. Ostatní údaje, které je banka povinna předkládat, se zveřejňují jednou ročně.
Zhodnocení přínosů třetího pilíře • Třetí pilíř přináší do bankovnictví vyšší transparentnost. • Banky podávají pravidelně široké spektrum informací týkající se jejich osoby, podnikatelské činnosti, výše kapitálu a kapitálových požadavků, stejně jako informace o systému řízení rizik a vnitřních kontrolních systémech. • Tyto informace mohou být klíčové pro rozhodování dalších subjektů, především investorů, klientů a dalších účastníků trhu. • Možnost získat tyto informace snižuje do jisté míry informační asymetrii v bankovním sektoru a přináší ostatním subjektům lepší podklady pro jejich rozhodování.
