SOKRATES Správní právo - letní semestr 2011 POLICIE a. b. c. d. e. f.
Pojmy: polis, polités, politeia, policie Historie Policejní právo Prameny Odpovědnost Státní policie a. Organizace: i. Hierarchie ii. Jednotlivé složky a. Činnost b. Povinnosti a pravomoci c. Služební poměr policistů g. Obecní policie a. Zřizovatel b. Činnost c. Povinnosti a pravomoci
Pojmy Systém a činnost všech orgánů veřejné správy pověřených bezpečnostními funkcemi nazýváme tzv. bezpečnostní správou. Řadíme sem širokou škálu správních činností, jejichž společným jmenovatelem je zajištění bezpečnosti v ČR. Vyjma níže pojmenovaných veřejných bezpečnostních sborů v širším slova smyslu rozumíme pod pojmem bezpečnostní správa i ochranu přírody vykonávanou tzv. stráží přírody, ochranu bezpečnosti práce vykonávanou specializovanými inspektoráty, ochranu před ekologickými haváriemi a mnoho dalších složek veřejné správy. Policie patří v České republice mezi tzv. veřejné bezpečnostní sbory. Mimo Policie ČR do této kategorie spadají také další složky jako Hasičský záchranný sbor ČR, Celní správa České republiky, Vězeňská služba ČR, Bezpečnostní informační služba, Úřad pro zahraniční styky a informace, dále ozbrojené síly, vojenská policie, vojenské zpravodajské orgány a obecní policie. Příslušníci těchto sborů jsou v zákonem vymezeném rozsahu vykonavateli veřejné správy, a to ve formě služebních úkonů, bezprostředních zásahů apod. Vývoj pojmu policie se traduje již od dob antického Řecka. Základem je slovo polis, tj. obec, z něhož bylo odvozeno slovo polités – občan. Následně vzniká pojem politeia, který vykládáme v několika významech. Platón jej používal jako synonymum pro ústavní pořádek ideální obce. Podle Aristotela je politeia politickým kompromisem mezi zájmy bohatých a chudých, mezi oligarchií a demokracií, jako střední cesta přinášející vládu těch, kdo se nestarají o přepych a netrpí zatrpklostí bezmocné lůzy. Obecně lze říci, že politeia vyjadřuje postavení občana a s tím spojená občanská práva; zároveň také občanský, tedy politický život; a uspořádání ve smyslu ústavy. Politeiu lze vyložit jako zřízení, které vymezuje formu ústavní vlády široké skupiny lidí. Historie Historie policejního práva sahá do hluboké minulosti, což lze logicky očekávat s ohledem na pradávný požadavek zajistit podmínky pro spořádané a pokojné soužití. Původně zahrnovala policie veškerou státní činnost, později se obsah pojmu zúžil na státní správu vnitřní vyjma oblasti obrany, financí
a justice. V období liberálního státu (19. století) se policie od ostatní státní správy odlišil zvláštním účelem, tj. ochranou řádu a odvracením jeho ohrožení a poruch. Policii byly dány zvláštní prostředky, jimiž jsou pohrůžky donucení a přímé donucení. Základním úkolem policie se stala ochrana bezpečnosti a veřejného pořádku. Pravomoci v rukou policejního sboru byly velmi rozsáhlé za dob komunismu a socialismu v Československé republice, policie v praxi prosazovala dodržování pravidel nastavených vládnoucí stranou KSČ. Zvláštní oddíl tajné služby představovala tzv. StB – státní bezpečnost. Jejím hlavním úkolem byl boj s nepřítelem, nahánět protestantským skupinám a kritikům komunismu strach a důsledná kontrola všeho podezřelého. Státní bezpečnost byla bezpochyby jedním z pilířů komunistického režimu. Na druhou stranu byla součástí složité mocenské struktury, ve které nikdy nepůsobila zcela nezávisle. Dnes se uvádí, že nebýt StB nevládl by komunismus v ČSR tak dlouho. Dnes rozumíme pod pojmem policie ozbrojený bezpečnostní sbor plnící zejména funkce správní a ochraňující. Současně jej používáme i pro soustavu správních úřadů vykonávajících správní rozhodovací činnost v právem vymezených oblastech (tj. činnost vykonávanou samotnými policisty). Policejní právo Obsahem policejního práva je souhrn právních pravidel upravující funkce policie. Vnímáme jej jako podobor správního práva. Jedná se tedy o tu část správního práva, která upravuje organizaci a činnost policie jako veřejného bezpečnostního sboru a policejní organizaci složek státu. Jak je výše uvedeno nelze slučovat policejní právo s tzv. bezpečnostním právem, jelikož bezpečnostní právo je pojem mnohem širší zahrnující veškeré činnosti veřejné správy zajišťující bezpečnost ve státě a ochranu před vznikem různých poruch. Policejní správa již dnes není součástí vnitřních věcí (obdobně jako matrika či evidence obyvatel, občanské průkazy, cestovní průkazy, apod.). Policejní správa je samostatným odvětvím veřejné správy, kdy se pod pojmem policie rozumí nejen samotná činnost, ale i institucionální zřízení (organizace). Policie má na rozdíl od ostatních vykonavatelů veřejné správy moc v krajním případě použít přímé donucovací prostředky. Ochrana veřejného pořádku je policií zajišťována až subsidiárně, v případě že primární prostředky právního státu nepostačovaly k zachování bezpečnosti. Činnost policie tedy směřuje k dosažení dvou cílů: a) Veřejní bezpečnosti: tj. ochrana společnosti a jednotlivců před nebezpečím ohrožujícím bezpečnost státu, jeho institucí, nerušený výkon funkcí státu; život, zdraví, lidská svoboda, důstojnost a osobní čest jednotlivců; majetek. b) Veřejného pořádku: v širším smyslu jako ochranu pravidel chování jak obsažených výslovně v právních normách tak vyplývajících z právního řádu jako celku; v užším pojetí jako ochrana pravidel chování lidí na veřejnosti. Obojí je podmínkou spořádaného společenského soužití. Prameny Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů Zákon č. 273/2008 Sb., Policii České republiky Zákon č. 553/1991 Sb., o obecní policii + vyhláška č. 418/2008 S., o kterou se provádí zákon o obecní policii Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích Zákon č. 124/1991 Sb., o vojenské policii Zákon č. 154/1994 Sb. o bezpečnostní informační službě Zákon č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži Zákon č. 238/2000 Sb., o hasičském záchranném sboru ČR Zákon č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic Zákon č.148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností
Zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích Zákon č. 361/2000 S., o silničním provozu Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému Odpovědnost Každý policista si musí být vědom své zodpovědnosti při výkonu služby a dodržovat tzv. etický kodex. Policista by měl mít určité morální předpoklady k výkonu svého povolání. Každé vybočení ze zákonem stanovených mezí nepříznivě ovlivňuje celospolečenské klima, postoj občanů k danému povolání a celkovou vážnost a váženost úřadu. Naopak důsledné dodržování stanovených zásad zvyšuje autoritu policie v očích veřejnosti. Policista může být za protiprávní jednání v souvislosti s výkonem služebních povinností i trestně postižen, př. úplatkářství, zneužití pravomoci veřejného činitele, apod. Proti jednání policie se lze bránit legálními právními prostředky: Proti rozhodnutí je možno podat odvolání v rámci klasického správního řízení, nebo žalobu proti pravomocnému rozhodnutí ve správním soudnictví, příp. kasační nebo ústavní stížnost. Proti jinému jednání (rozumíme zásahy či jiné úkony) se lze bránit žalobou proti nezákonnému zásahu dle soudního řádu správního ve správním soudnictví.
Státní policie (Policie ČR) Organizace Státní policie je veřejný bezpečnostní sbor s celostátní působností. Je charakteristická svým hierarchickým uspořádáním a skládá se tedy z několika základních útvarů podle okruhu působnosti. Na vrcholu pyramidy organizace policejní správy stojí policejní prezidium v čele s policejním prezidentem, kterým je v současné době plk. Mgr. Petr Lessy. Policejní prezident je jmenován a odvoláván se souhlasem vlády ministerstvem vnitra. Policejní prezident je představeným všech policistů, s výjimkou policistů povolaných k plnění úkolů ministerstvem, jejichž představeným je ministr vnitra. Policejní prezident odpovídá za činnost policie ministrovi vnitra. Dále se státní policie skládá z útvarů s celostátní působností, z útvarů s omezenou působností (tj. z krajských ředitelství) a útvarů zřizovaných v rámci krajských ředitelství. Mezi útvary s celostátní působností řadíme • Kriminalistický ústav Praha • Letecká služba • Národní protidrogová centrála SKPV • Pyrotechnická služba • Služba cizinecké policie • Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV • Útvar odhalování korupce a finanční kriminality SKPV • Útvar pro odhalování organizovaného zločinu SKPV • Útvar pro ochranu prezidenta ČR • Útvar pro ochranu ústavních činitelů • Útvar rychlého nasazení • Útvar speciálních činností SKPV • Útvar zvláštních činností SKPV (SKPV: služba kriminální policie a vyšetřování)
Krajská ředitelství se shodují s územními obvody 14 krajů (územní samospráva): hlavního města Prahy, Středočeského kraje, Jihočeského kraje, Plzeňského kraje, Karlovarského kraje, Ústeckého kraje, Libereckého kraje, Královéhradeckého kraje, Pardubického kraje, kraje Vysočina, Jihomoravského kraje, Zlínského kraje, Olomouckého kraje, Moravskoslezského kraje. Činnost Policie není organizační složkou státu, ale přímo součástí státu. Subjektivita policie je dána typem právních vztahů, ve kterých vystupuje. V soukromoprávních vztazích není Policie ČR právnickou osobou, ani jí zákon nepřiznává způsobilost být účastníkem řízení před soudem. Tuto způsobilost v soukromoprávních vztazích má stát. Dle soudního řádu správního (zákonu o správním soudnictví) má Policie ČR způsobilost být účastníkem řízení, jelikož zde jsou přezkoumávána rozhodnutí orgánů veřejné moci (včetně policie), a proto není předmětem řízení zkoumání právní subjektivity tohoto útvaru. Působnost policie je vymezena k celému území ČR, může však být dle mezinárodní smlouvy povolána i k tomu, aby plnila úkoly i v zahraničí. Úkolem Policie České republiky je vykonávat formu správního dozoru (včetně postihování trestné činnosti), zejména pak • chránit bezpečnost osob a majetku, • spolupůsobit při zabezpečování veřejného pořádku (př. rozhánět i veřejná, řádně ohlášená shromáždění, pokud není jejich průběh pokojný), • bojovat proti terorismu, • odhalovat trestnou činnost a zjistit pachatele, • vyhlašovat celostátní pátrání a přitom je oprávněna zveřejnit údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob • na základě vyrozumění Vězeňské služby České republiky provádí úkony související s bezprostředním pronásledováním osob, které uprchly z vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody • zadržovat svěřence s nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku a spolupůsobit při jejich vyhledávání • zajišťovat ochranu veřejných činitelů, • zajišťovat ochranu některých objektů (př. ústavní instituce), • dohlížet na bezpečnost a plynulost silničního provozu, • odhalovat přestupky s možností přímo ukládat sankce formou blokové pokuty, • plnit další úkoly státní správy zejména ve věcech cizinců a zbraní, • plnit úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, což jí ukládají orgány obce Povinnosti a pravomoci Povinnosti úcta k právům a zásada přiměřenosti při jednotlivých zákrocích poučovací povinnost vůči osobám, vůči nimž je zákrok prováděn, o jejich právech povinnost jednat a zasáhnout – provést zákrok, je-li páchán trestný čin nebo přestupek nebo je-li podezření z jeho páchání; tato povinnost platí i mimo službu – kvalifikovaná situace při ohrožení života, zdraví a majetku povinnost použít výzvy („Stůjte“) – nám vzniká povinnost uposlechnout výzvy veřejného činitele (neuposlechnutí = přestupek; pokuta až 1 000,- Kč) povinnost prokázání se k příslušnosti policie – identifikační číslo, průkaz, stejnokroj
povinnost poskytnout pomoc – každý má právo obracet se na policii a policisté jsou povinni pomoc poskytnout v rámci své působnosti Oprávnění – většina je vázána na další podmínky stanovené zákonem požadovat vysvětlení - právo pozvat osobu na oddělení a sepsat s ní protokol + naše povinnost až na výjimky uposlechnout (možná pořádková pokuta) požadovat prokázání totožnosti v určitých případech. - osoba v blízkosti chráněných objektů - osoba má na veřejném místě zbraň - osoba v blízkosti, kde byl spáchán trestný čin - osoba, která má být předvedena - pokud třetí osoba vyžaduje legitimaci (př. revizor) V případě odmítnutí je dána Policii ČR možnost osobu předvést. provést zjištění osoby odebrat zbraň k prohlídce dopravního prostředku činit opatření při zajištění bezpečnosti chráněných osob k držení nebezpečných látek při zajišťování bezpečnosti železniční a letecké dopravy otevřít byt použít „botičku“ v souvislosti s řízením o přestupcích vyžadovat opis z rejstříku trestů ohledání místa přestupku odejmout věc použít zbraň použít donucovací prostředky k ochraně jiných osob nebo sama sebe, tj. hmaty, údery, kopy, chvaty, obušek, pouta, hrozba služební zbraní, výstřel, psa, … Zbraní se rozumí zbraň střelná, sečná a bodná. Specializované jednotky, př. útvar rychlého nasazení, pohraniční policie, apod. mají právo použít speciálních donucovacích prostředků (př. speciální vrhací a úderné prostředky) a speciálních zbraní (př. ostřelovací puška, zbraň s tlumičem zvuku, výbušnina). Při použití všech donucovacích prostředků je vždy stanoven účel a podrobné podmínky použití. Před použitím je policista povinen vyzvat osobu, proti které bude zákrok učiněn, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že jinak bude použito donucovacích prostředků. Zvláštní omezení jsou potom stanovena při zákroku proti těhotné ženě, osobě vysokého věku nebo osobě mladší 15 let. Služební poměr policistů Jedná se o poměr veřejnoprávní, tzn., účastníci vztahu si nejsou rovni. Řídí se zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Policisté nastupují do služby nejprve na tři roky, po složení následné odborné zkoušky se jejich poměr mění na dobu neurčitou. Přijetí se odvíjí od podání žádosti o přijetí za splnění zákonem předpokládaných podmínek, př. občanství v ČR, věk min. 18 let, bezúhonnost, zdravotní + osobní + fyzická způsobilost práci vykonávat, plná způsobilost k právním úkonům. Policista nesmí být členem politické strany nebo hnutí a vykonávat živnostenskou nebo jinou podnikatelskou činnost.
Policisté nemohou vykonávat ústavně zaručené právo na stávku.1 Listina základních práv a svobod zaručuje právo na stávku za podmínek stanovených zákonem s tím, že toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům (státním zástupcům), příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů, a předpokládá možnost zákonem omezit toto právo zaměstnancům státní správy a samosprávy ve funkcích, které určí, a dále může zákon omezit toto právo osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví. Při výkonu služebních povinností nesmí u policisty dojít ke střetu osobních a pracovních zájmů; služba nesmí být ovlivňována politickým či náboženským přesvědčením. Výkon zaměstnání u Policie ČR vyžaduje služební kázeň, tj. nestranné, řádné, svědomité plnění služebních povinností, což vyplývá ze správních předpisů, služebních předpisů a interních příkazů. V případě nadstandardního výkonu služebních povinností mohou být policisté odměněni tzv. kázeňskou odměnou v podobě písemné pochvaly, medaile či finančního daru. V případě nedostatečného plnění služebních povinností může být policistovi uložen kázeňský trest, tj. napomenutí, snížení platu, odnětí medaile či hodnosti, propadnutí věci či zákaz činnosti.
Obecní policie Z historického pohledu lze říci, že obecní policie není novým institutem, během komunismu však fakticky nefungovala. Obnovena byla až po roce 1989 společně s obnovením samosprávy. Zákon o obcích dal tedy obecnímu zastupitelstvu možnost zřídit k zabezpečování úkolů spojených se zajištěním místního pořádku obecní policii. Zřizovatel Obecní policie je zřizována zastupitelstvem obce obecně závaznou vyhláškou. O zřízení obecní policie mohou obce uzavírat i veřejnoprávní smlouvy a může tak působit jedna policie pro více obcí. Uzavřená veřejnoprávní smlouva podléhá schválení krajského úřadu v přenesené působnosti ve správním řízení. - vztah k Policii ČR: rozdílnost obou institucí spočívá zejména v oblasti působnosti. Některé úkoly nemůže stát svěřit do samostatné působnosti obce, protože určité záruky je občanům schopen garantovat pouze stát, který má k tomu i větší rozsah svěřených prostředků a pravomocí. Činnost obecní policie se odvíjí pouze od fenoménu obce a postrádá jakýkoli nadřízený nebo organizačně sjednocující prvek. Každá obecní policie je trochu jiná podle intencí té které obce. Starosta dále může požadovat po Policii ČR pomoc a spolupráci v této oblasti působnosti. Obecní policie projednává pouze záležitosti místního pořádku. V případě zjištění přestupku, k jehož projednání již nemá obecní policie pravomoc, postupuje věc Policii ČR. Stejně tak jsou pracovníci policie povinni postupovat v případě podezření, že byl spáchán trestný čin. Policie ČR má proti tomu celostátní působnost a až na výjimky prošetřuje veškerou trestně postižitelnou činnost. Obě složky samozřejmě spolupracují co možná nejefektivnějším způsobem, tzn. je zásadně důležitá komunikace a vzájemná výpomoc. Činnost K základním úkolům obecní policie tedy patří zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce, což je významnou složkou její samostatné působnosti. Strážníci jsou v pracovním poměru k obci a jsou ze zákona přímými nositeli zadaných úkolů. Obecní policie tedy není součástí státně bezpečnostního aparátu.
1
Právo na stávku je obecně uznáváno jako prostředek a způsob obrany zaměstnanců a jejich sociálních a ekonomických zájmů, a možnost uplatňování tohoto práva za jeden ze základních projevů práva na svobodu odborového sdružování
Obecní policie je speciální ozbrojená složka obec, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území. Její úkoly jsou vymezeny rámcově a spadá sem příkladně: • přispívat k ochraně a bezpečnosti osob a majetku • dohlížet nad dodržováním pravidel občanského soužití • přispívat v rozsahu stanoveném právní úpravou k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích • odhalovat přestupky a jiné správní delikty • upozorňovat fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a provádění opatření k nápravě. Strážníkem obecní policie se může stát bezúhonný občan ČR starší 21 let, tělesně a duševně způsobilý k výkonu služebních povinností. Obec může směrnicí stanovit speciální podmínky pro výkon tohoto povolání. Povinnosti a pravomoci Povinnosti mlčenlivost dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob, vůči kterým zákrok provádí dbát cti, vážnosti a důstojnosti své vlastní provádět zákroky či úkony nesmí připustit, aby výkon jeho pravomoci vznikla někomu bezdůvodná újma přiměřenost poučovací povinnost i mimo pracovní dobu plnit služební povinnosti, je-li bezprostředně ohrožen život, zdraví či majetek prokázat se příslušností k obecní policii stejnokrojem, služebním odznakem, identifikačním číslem a názvem obce Oprávnění - většina je vázána na další podmínky stanovené zákonem požadovat prokázání totožnosti požadovat vysvětlení předvést osobu odebrat zbraň zakázat vstup na určitá místa otevřít byt nebo uzavřený prostor odejmout věc použít technické prostředky zastavovat vozidla vstupovat do živnostenských provozoven může použít donucovacích prostředků, př. hmaty, slzotvorné prostředky, obušek, pouta, úder služební zbraní, hrozba služební zbraní a varovný výstřel. Strážník musí vždy volit přiměřené prostředky ke sledovanému účelu a před jeho použitím musí osobu na toto upozornit, nejde-li o situaci, kdy zákrok nesnese odkladu.
Některé znaky celostátních útvarů Policie České republiky
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu
Pyrotechnická služba
Útvar pro odhalování organizovaného zločinu
Národní protidrogová centrála SKPV
Služba cizinecké policie
Útvar pro ochranu prezidenta České republiky
