SOKRATES Teorie práva - letní semestr 2012
7. cvičení: Pojmové znaky právního vztahu Pojmové znaky právního vztahu, subjekty, objekty a obsah právního vztahu. a. Subjekty právních vztahů b. Objekty právních vztahů c. Obsah právních vztahů Právní vztahy: jsou vztahy existující v souladu s právními normami objektivního práva. Právním vztahem tedy není vztah mezi jedinci, který právo nezná. V současné době je ale chování jedinců natolik regulováno právem, že téměř všechna jednání mají nějaký odraz v právních vztazích. Účastníci vystupují v právních vztazích jako subjekty navzájem spjatých subjektivních práv a právních povinností. Tato práv a povinnosti jsou obsahem právních vztahů. Struktura právního vztahu: 1. Subjekt: fyzické či právnické osoby; stát o Postavení horizontální: subjekty jsou na stejné úrovni, př. soukromé právo. x Postavení vertikální: subjekty jsou vůči sobě ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, př. veřejné právo. 2. Objekt: předmět, k němuž se chování subjektů vztahuje (není podmínkou) 3. Obsah: práva a povinnosti subjektů Ad. 1. Subjekt Rozlišujeme fyzické a právnické osoby -
u FO rozeznáváme o právní subjektivitu: „Každý je způsobilý mít práva.“ Čl. 5 LZPS způsobilost být účastníkem (procesní subjektivita) – shodná se způsobilostí k právům a povinnostem podle §7 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. §7
(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé (pozn. tj. nasciturus: vystupuje jako čekatel, kandidát, budoucí nositel práv a povinností za předpokladu, že se narodí živý. Nejde o imaginární osobu, jeho plná způsobilost je jen otázkou času). (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije (pozn. Se smrtí jsou spojovány další právní účinky, tj. nutnost vypořádat majetkové poměry po zesnulém, tj. zjistit, zda byla sepsána závěť a kdo je dědicem.)
o způsobilost procesní – tj. způsobilost k právním úkonům (§8-10 občanského zákoníku), tzn. vlastními úkony nabývat práv a povinností. Obecně ji osoba nabude zletilostí, výjimky v příp. dřívějšího manželství už od 16 let. Osoba jí může být zbavena nebo omezena v jejím rozsahu dle svých aktuálních rozumových schopností. Děti mají způsobilost přiměřeně ke svým rozumovým schopnostem a volní vyspělosti §8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. §9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly. o deliktní způsobilost: u FO v plném rozsahu vzniká v občanském právu dosažením zletilosti s ohledem na rozumovou a mravní vyspělost porušitele. V trestním právu vzniká deliktní způsobilost 15. rokem života u PO splývají všechny odpovědnosti v jednu a lze je trestat podle trestního práva rozlišujeme osoby soukromoprávní (př. akciová společnost, družstvo, …) a veřejnoprávní (př. nadace a fondy; komory, územní korporace, …) specifické místo mezi právnickými osobami zaujímá stát – suverénní veřejnoprávní korporace, sui genesis, ovládající veřejnou moc na vymezeném území vůči „podřízeným“ občanům a vykonává ji prostřednictvím svých orgánů -
PO: osoba mystická, fiktivní založená zákonem předpokládaným způsobem; teorie fikce: substrát, korporace. Její způsobilost mít práva a povinnosti, způsobilost k právním úkonům a deliktní způsobilost splývají v jednu a jsou vázány na existenci PO. Každá právnická osoba musí splňovat identifikační znaky: název, sídlo, předmět činnosti, zákonná forma jejího vzniku. Právnická osoba je zpravidla sdružením fyzických osob za účelem dosažení určitého cíle, př. hospodářského, politického,
obhajoby společných zájmů nebo obecně prospěšného. Obecně lze říci, že od okamžiku svého vzniku (registrace, zápis do obchodního rejstříku) mají právní subjektivitu, mohou se samostatně zavazovat a nabývat práv, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Za právnickou osobu může jednat jen její přesně určený reprezentant, popř. osoba pověřená ke splnění určitého kolu tímto reprezentantem. o Registrační princip: vázán registrací ve veřejnoprávním rejstříku o Princip koncese: nutný předchozí souhlas správního orgánu o Princip volného zakládání: ode dne doručení návrhu o založení příslušnému státnímu orgánu k evidenci (pouze odborové organizace) o Jsou jimi: Sdružení fyzických nebo právnických osob; občanská sdružení, politické strany, obchodní společnosti + družstvo; účelová sdružení majetku; nadace, fondy; jednotky územní samosprávy; obce, kraje, Praha; Jiné subjekty, o nichž to stanoví zákon, př. státní podniky, státní příspěvkové organizace -
Stát o je právnickou osobou sui generis o jednak vystupuje v roli mocensky nadřazeného, autoritativního normotvůrce i kontrolora stanovených povinností; většinou pak jedná prostřednictvím svých státních orgánů (státní orgány bez státu nedisponují vlastní právní subjektivitou) současně má způsobilost k právním úkonům, pokud je účastníkem v občanskoprávních vztazích – poté bývá označován jako veřejnoprávní korporace:
Ad. 2. Objekt: předmět právního vztahu, liší podle právních odvětví. Mohou být jimi věci (movité i nemovité), pohledávky, jiné majetkové hodnoty, výsledky tvůrčí duševní činnosti, živé tkáně, hodnoty lidského chování a jeho výsledky. Předmět právních vztahů je velmi odvíjen od právního oboru, ve kterém předmět určujeme. Jednotlivé předměty právních vztahů poté nelze slučovat v různých právních odvětvích. Příkladně zásadní rozdíl je dán mezi stavbou podle občanského zákoníku (stavba jako výsledek stavební činnosti) a podle stavebního zákona (stavba je chápána i jako proces realizace stavby, tzv. výstavba). Proto také nelze vždy tvrdit, že stavba podle stavebního zákona může být předmětem občanskoprávních vztahů (př. předmětem koupě, darování, dědění apod.). Podle občanského práva uvádíme předmět právních vztahy jako věci, byty nebytové prostory, práv a jiné majetkové hodnoty. Věcmi rozumíme ovladatelné užitečné hmotné předměty, které dále dělíme na movité a nemovité, zastupitelné a nezastupitelné, zuživatelné a nezuživatelné, reálně dělitelné a nedělitelné). Od hmotných věcí lišíme předměty nehmotné - výsledky duševní činnosti, př. píseň známého autora, nebo jiné lidské hodnoty, př. zdraví, tělesná integrita, čest, důstojnost, apod. Ad. 3. Obsah: obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti. Subjektivním právem se rozumí konkrétní oprávnění subjektu se určitým způsobem chovat, tj. jednat, jednání se zdržet a současně požadovat od ostatních, aby mu v jeho oprávnění nebránili, a to i pomocí státní moci. Subjekt má možnost toto své právo
vykonávat, ale k jeho výkonu nemůže být nucen – má tedy možnost volby chování. Zvláštní kategorií práv jsou poté základní lidská práva a svobody, která jsou zaručena mezinárodními úmluvami, evropskými kodexy a ústavou. Jejich základní charakteristika spočívá v tom, že jsou všechna nezadatelná, nezcizitelná, nezrušitelná, nepromlčitelná. Pro některá subjektivní práva užíváme výraz svoboda, př. osobní svoboda, svoboda pobytu, pohybu apod. Svobody vycházejí také zejména z koncepce ústavně zaručených práva a svobod. Práva lze dělit na soukromá vs. veřejná, hmotná vs. procesní, relativní vs. absolutní. Právu jednoho musí odpovídat povinnost druhého. Právní povinnost tedy znamená právní nutnost chovat se dovoleným způsobem. Subjekt nemá na výběr, zda se bude povinností řídit či nikoli. Je povinen ji dodržet. Povinnosti rozdělujeme na něco dát (dare), konat (facere) něčeho se zdržet (ommitere) nebo něco strpět (pati). Druhá dvě chování spočívají v podstatě nekonání. Předmětem subjektivní práv a povinností je vždy nějaké chování - právo vyžadovat určité chování a povinnost se určitým způsobem chovat. Výkonem práv a povinností pak rozumíme samotnou realizaci práva či povinnosti – právo či povinnost se promítá do reálného stavu věcí. Na povaze právního vztahu pak záleží, zda druhou stranu tvoří konkrétní jedinec nebo celá společnost (relativní x absolutní vztahy). Relativní vztahy vyjadřují zpravidla vzájemná práva a povinnosti, př. kupní smlouva, působí jen mezi účastníky daného právního vztahu. Absolutní právní vztahy potom promítají právo jednoho vůči všem a tito jsou povinni jej respektovat (nerušit), př. vlastnické právo, práva na ochranu osobnosti. Pokud je splnění povinnosti druhého podporováno právní úpravou, má oprávněný na plnění právní nárok. Dodržení povinnosti je poté možno vymáhat př. soudní cestou a povinný nemá prostor na uvažování, zda svou povinnost splní či nikoli, př. výpůjčky. Po uplynutí stanovené doby je zde povinnost věc vrátit v řádném stavu.
PŘÍKLADY 7. cvičení 1. Určete podmínky soukromoprávní pasivní (způsobilost k právům a povinnostem) a aktivní subjektivity (způsobilost brát na sebe vlastním jednáním práva a povinnosti) fyzické osoby. Občanský zákoník: §7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije. §8 (1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí. (2) Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku. Před dosažením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manželství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manželství ani prohlášením manželství za neplatné. §9 Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. § 10 (1) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví. (2) Jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. (3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zruší, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.
2. Posuďte, zda má nasciturus (plod v těle matky) povinnost hradit dluhy zůstavitele. Občanský zákoník: §7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.
§ 470 (1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. (2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.
3. Definujte aktivní zaměstnance a stát.
subjektivitu
pracovního
práva
pro
zaměstnavatele,
Zákoník práce: §6 Způsobilost fyzické osoby jako zaměstnance mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti, jakož i způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká, pokud není v tomto zákoně dále stanoveno jinak, dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku; zaměstnavatel však s ní nesmí sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. §7 Zaměstnavatelem se pro účely tohoto zákona rozumí právnická nebo fyzická osoba, která zaměstnává fyzickou osobu v pracovněprávním vztahu. §9 Za Českou republiku (dále jen „stát“) v pracovněprávních vztazích jedná a práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů vykonává organizační složka státu, která jménem státu v základním pracovněprávním vztahu (§ 3) zaměstnance zaměstnává.
§ 10 Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dosažením 18 let věku.
4. Určete subjekty a primární a sekundární objekt právního vztahu založeného smlouvou o půjčce na základě následujícího ustanovení. . § 657 občanského zákoníku: Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
5. Určete subjekty a primární a sekundární objekt právního vztahu založeného nájemní smlouvou na základě následujícího ustanovení.
§ 663 občanského zákoníku: Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky.
6. Identifikujte práva a povinnosti subjektů založená nájemní smlouvou na základě zákona. Určete, o jaký typ práva povinností se jedná. Občanský zákoník: § 663 Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. § 664 Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavuji svým nákladem udržovat.
§ 665 (1) Nájemce je oprávněn užívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn požadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce užívá věc řádným způsobem. (2) Nájemce je povinen věc užívat pouze v případě, že tak bylo smluveno, nebo že neužíváním by byla věc znehodnocena více než jejím užíváním.
7. Identifikujte práva a povinnosti subjektů založená na základě zákona smlouvou o přepravě věci. Určete, o jaký typ práva povinností se jedná. § 610 obchodního zákoníku: Základní ustanovení Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do určitého jiného místa (místo určení), a odesílatel se zavazuje zaplatit mu úplatu (přepravné).
