Teorie práva VOŠ Sokrates

Teorie práva VOŠ Sokrates Realizace práva

Mgr. Ondřej Havránek

Realizace právních norem Pojem realizace



Realizací právních norem rozumíme uskutečňování právních norem v právní praxi, tj. využívání oprávnění a dodržování právních povinností právními subjekty, jakož i rozhodování o oprávněních a povinnostech a eventuální donucení ke splnění povinností.

Realizace právních norem Formy realizace



Lze rozlišovat tyto formy realizace právních norem: 1. Prosté dodržování povinností a výkon práv 2. Vytváření právních vztahů 3. Aplikace práva 4. Právní odpovědnost

Realizace právních norem Formy realizace Prosté dodržování povinností a výkon práv Nejjednodušší formou je bezprostřední výkon subjektivních práv a dodržování právních povinností, vyplývajících z právních norem vně právních vztahů (např. výkon práva na život, dodržování povinností plynoucích ze zákazu určitého chování, např. zákazu krádeže či vraždy).  Oprávnění a povinnosti se zpravidla realizují v rámci právních vztahů.  U oprávnění absolutní povahy (práva osobnostní, věcná práva, zejména právo vlastnické) je však možná realizace práva bez přímé součinnosti druhého subjektu.  Tomuto oprávnění odpovídá povinnost neurčitého počtu subjektů zdržet se zásahů do těchto práv.  Teprve nedodržení této povinnosti, které je deliktem, má za následek vznik právního vztahu konkrétně určených subjektů, právně odpovědnostního vztahu.  Rovněž dodržování povinností, stanovených ve formě zákazu určitých jednání, lze považovat za jejich realizaci. Např. dodržování zákazu krádeže, loupeže, omezování osobní svobody atd., stanoveného trestněprávními normami, je vlastním smyslem právní regulace, byť zákonodárce předpokládá určitou míru jejich porušování. 


Vytváření právních vztahů 

  



Právní vztah je společenský vztah nejméně dvou konkrétně určených právních subjektů, upravený právními normami, v němž jeho účastníci jsou nositeli vzájemně spjatých subjektivních práv a právních povinností, které vznikají těmto subjektům na základě právních norem bezprostředně nebo ve spojení s tzv. právní skutečností . Právní vztah není vztah k věci či k sobě samotnému. Právní vztahy představují nejdůležitější formu realizace práva, právních norem. Využití oprávnění a dodržení stanovené nebo smluvené povinnosti je vlastním smyslem existence právního vztahu. Pro realizaci určitého oprávnění je zpravidla nutná aktivní součinnost druhého subjektu.

Realizace právních norem Formy realizace Právní vztahy vznikají, mění se a zanikají buď přímo ze zákona (ex lege), nebo častěji v důsledku právní skutečnosti předvídané v hypotéze právní normy.  Právní vztahy, stejně jako právní normy, dělíme na vztahy hmotněprávní a procesní, soukromoprávní a veřejnoprávní.  Další možnou klasifikací je dělení právních vztahů na absolutní (kdy jde o vztah nositele subjektivního práva vůči všem ostatním právním subjektům, např. u vlastnického práva a jiných věcných práv) a relativní (kdy jde o vztah konkrétně určených právních subjektů, např. u závazkových práv či práva dědického).  Objekty právních vztahů jsou zejména věci, hodnoty lidské osobnosti, výsledky tvůrčí lidské činnosti, právně relevantní chování lidí apod. 


Aplikace práva 



 

Aplikace práva je kvalifikovaná forma realizace práva uskutečňovaná orgány veřejné moci, při níž dochází k podražení (subsumpci) konkrétní skutkové podstaty pod příslušnou abstraktní právní podstatu vyjádřenou v právní normě. Výsledkem procesu aplikace práva jsou akty aplikace práva, v nichž soudy, správní úřady a jiné orgány veřejné moci rozhodují o konkrétních subjektivních právech a právních povinnostech fyzických a právnických osob. Velmi často je proces aplikace spojen s posuzováním obsahu již existujícího právního vztahu. Důsledkem je zpravidla vznik, změna či zánik právních vztahů. Právo aplikující orgány se musí striktně držet kompetenčních norem a dále musí dodržovat i normy procesní.


Hlavními druhy procesu aplikace práva jsou občanské soudní řízení, trestní řízení a správní řízení.  Aplikace právních norem není samostatnou formou realizace práva. Buď předchází vzniku právních vztahů, nebo (a to častěji) řeší určité spory a konflikty v již existujících právních vztazích.  Proces aplikace práva může také být důsledkem porušení povinností, stanovených bezprostředně právní normou nebo na základě norem vydanými individuálními právními akty nebo uzavřenými smlouvami.  Pak jde především o vyvozování sankcí jako reakce na porušování povinností v již existujících právních vztazích. 


Právní odpovědnost Vzhledem k tomu, že právní normy předpokládají porušování pravidel a počítají s postihem toho, kdo tyto normy porušuje, lze právní odpovědnost považovat za formu realizace práva.  Odpovědnost vede k obnovení toho, co bylo porušeno. Pokud by právo vůbec nebylo porušováno, nemusely by být právní normy.  Právní odpovědnost je zvláštním druhem právního vztahu, vznikajícího v důsledku porušení právní povinností a spočívajícího ve vzniku nové (sekundární) povinnosti sankční povahy.  Je zpravidla důsledkem deliktu nebo event. i protiprávního stavu. 


Rozlišuje se odpovědnost trestní, správní, disciplinární (veřejnoprávní povahy) a různé druhy soukromoprávní odpovědnosti (za škodu, z bezdůvodného obohacení, z prodlení, za vady atd.).  K porušení primárních právních povinností může dojít buď aktivním jednáním, nebo mimovolně (určitý právní subjekt může právní nést odpovědnost i za to, co svým jednáním nezavinil).  Právní povinnosti mohou být stanoveny přímo v právních normách, nebo jsou tyto povinnosti obsaženy v právních úkonech, nebo mohou vyplynout z aktů aplikace práva. 

Realizace právních norem Hodnocení chování subjektů práva z hlediska objektivního práva



Chování subjektů práva je buď v souladu s právními normami, nebo je protiprávní. Při bližším pohledu rozlišujeme čtyři varianty chování: 1. Chování v souladu s právními normami 2. Chování a jednání v rozporu s právními normami


Chování v souladu s právními normami Secundum legem (podle zákona) 

  

Chování „podle zákona", „na základě zákona", spočívající ve výkonu subjektivních práv a dodržování právních povinností, resp. u orgánů veřejné moci v realizaci jejich pravomocí a kompetencí. Orgány veřejné moci mohou jednat pouze secundum legem, fyzické a právnické osoby mohou jednat též praeter legem. Zákon tak vystupuje jako rozhodující kritérium posouzení legality určitého chování. Právní předpisy výkonných orgánů veřejné moci musí být vydány nejen secundum legem, ale též intra legem (na základě a v mezích zákona).


Praeter legem (mimo zákon, vedle zákona)  

 

 

Osoby soukromoprávní povahy mohou kromě secundum legem jednat i praeter legem. Chování praeter legem je založeno na uplatnění zásady legální licence, podle níž je právně dovoleno vše, co není právem zakázáno. Tato zásada je liberálním východiskem soudobého práva ve vztahu k fyzickým a k právnickým osobám. Právní normy těmto právním subjektům mlčky dovolují i chování právně výslovně neupravené, které však nesmí být contra legem nebo in fraudem legis. Tento princip je stanoven v Ústavě ČR a v Listině základních práv a svobod. Souvisí rovněž s ústavní úpravou, podle níž právní povinnosti mohou být ukládány pouze zákonem nebo na základě zákona a v jeho mezích, přičemž meze základních práv a svobod může stanovit jen zákon (srov. či. 2 a či. 4 Listiny základních práv a svobod).


Chování a jednání v rozporu s právními normami Contra legem (proti zákonu) Jednání přímo proti liteře zákona, proti doslovnému znění právní normy, a je tedy nelegální. • S ohledem na zásadu legální licence nebude jednání praeter legem, tj. „mimo zákon", nelegální. • Je však třeba takové nezakázané, a tedy mlčky dovolené jednání odlišit od jednání in fraudem legis. •


In fraudem legis (obcházení zákona)  Je chování, kdy se obchází účel zákona, jeho duch a smysl tak, aby se záměrně dosáhlo výsledku právní normou nepředvídaného a nežádoucího.  Takovéto chování může spočívat zejména ve využití mezery v právu (de lege lata) či určité nejasnosti v zákoně.  Vždy bude třeba zvážit, zda se nejedná o chování mlčky dovolené (praeter legem).  Ve veřejnoprávních vztazích může být udělen postih pouze za chování contra legem.  V soukromoprávních vztazích může být postihnuto i jednání in fraudem legis (např. porušení dobrých mravů, rozpory s obchodními zvyklostmi).  Z hlediska subjektivního práva se označuje jako zneužití práva.

Realizace právních norem

Děkuji Vám za pozornost a přeji hodně štěstí při 1. zápočtovém testu.



Teorie práva VOŠ Sokrates

Recommend Documents