Kriminalistickotechnická dokumentace – pojem, podstata, význam, druhy Pojem: Kriminalistická dokumentace zachycuje průběh a výsledky kriminalisticky relevantní události, včetně kriminalistických metod použitých při objasnění této události, pomocí prostředků fixace je trvale uchovává. - aby stopa mohla být použita jako důkazní materiál, musí být nejdříve vyhledána, zajištěna, zadokumentována a následně vyhodnocena - dále je nezbytné dokumentovat i další údaje o trestné činnosti pachatele, o vzniklé škodě, způsobu provedení trestného činu, o použitých kriminalistických metodách a jejich výsledcích Kriminalistická dokumentace musí splňovat tyto požadavky: - věrně zobrazit materiální situaci místa kriminalisticky relevantní události, nebo informační podstatu jednotlivých úkonu (kriminalistických metod) při jejím objasňování,
- umožnit názornou představu o všech zadokumentovaných okolnostech subjektům, které budou dokumentaci později využívat, - umožnit obnovení situace v případech, kdy je nutné konkrétní situaci obnovit a zajistit její shodnost se situací původní (např. při rekonstrukci), - poskytnout správný obraz o průběhu a výsledku prováděných úkonu a činností v čase, prostoru a v daných podmínkách, - zafixovat použité metody, způsoby a prostředky.
Zásady kriminalistické dokumentace:
včasnost a trvalost dokumentovaných informací, nenahraditelnost fixace objektivnost provedení účinnost použitých dokumentačních metod úplnost a komplexnost zpracované dokumentace
Druhy kriminalistické dokumentace: a) protokol (protokol o ohledání místa činu) b) obrazová dokumentace - fotografická - videodokumentace c) topografická dokumentace - náčrtek - plánek d) jiné druhy dokumentace (stopy in natura, zvukový záznam, technický znalecký posudek apod.)
Protokol: Protokol je vždy základní formou dokumentace. Ostatní druhy dokumentace protokol doplňují a informačně rozvíjí. Jeho procesní náležitosti upravuje § 55 trestního řádu.
V protokolu jsou zprostředkovaně zachyceny skutečnosti, fakta a okolnosti vnímané osobou provádějící protokolaci. Jeho významem je, že dovoluje zafixovat i takové skutečnosti, které nebylo možno zachytit ostatními dokumentačními prostředky (povětrnostní podm. apod.) Protokol musí splňovat: objektivnost, přesnost, jednoznačnost, systematičnost a úplnost Protokol je rozdělen na tři části: úvod, popisná část, závěrečná část úvod – kdo, kdy, kde a za jakých podmínek protokolaci prováděl, čeho se týká popisná část – podrobný popis prováděného kriminalistickotechnického úkonu závěrečná část – seznam zajištěných stop, jak s nimi bylo naloženo, další doplňující informace, čas ukončení Protokol je ukončen podpisovými doložkami.
Fotografická dokumentace: Umožňuje objektivní posouzení všech důležitých okolností a současně podává názornou a nezkreslenou představu o skutečnostech, které byly touto metodou fixovány.
Fotodokumentace musí splňovat: - poskytnout představu o umístění místa činu a o celkové situaci na něm - fixovat zkoumanou situaci se všemi potřebnými detaily včetně jejich rozmístění, a prostorových vztahu, a pokud možno i v původním stavu - poskytnout představu o velikosti a rozměrech dokumentovaného prostoru a na něm nalezených objektu a stop
Druhy dokumentačních fotografií: a) orientační fotografie b) celková situační fotografie c) polodetailní fotografie d) detailní fotografie e) celková přehledná fotografie
Druhy dokumentačních fotografií: orientační fotografie - zobrazuje celé místo i s přilehlým okolím, umožní vytvořit si představu o velikosti, umístění a o přístupu k dokumentovanému objektu celková situační fotografie - slouží k dokumentaci celkového vzhledu místa bez přilehlých prostor, dokumentuje situaci na samotném místě před započetím prováděného úkonu polodetailní fotografie - zachycuje nejdůležitější části místa, dokumentuje polohu a vzájemné souvislosti jednotlivých předmětů a stop na místě, ze snímku musí být patrné jejich vzájemné prostorové vztahy detailní fotografie - fixuje nejrůznější detaily (předměty, stopy) většinou bez obrazové návaznosti na jejich okolí, ze snímku musí být patrná jejich velikost, proto se k nim většinou přikládá měřítko celková přehledná fotografie - pořizuje se na závěr, obsahově je shodná s celkovou situační fotografií doplněnou o umístění čísel u jednotlivých zajištěných stop nebo důležitých předmětů
Videodokumentace: Umožňuje obrazové i zvukové zachycení průběhu kriminalisticky relevantních událostí a použití prováděných kriminalistických metod. Předností je zachycení dynamiky děje – vhodné k dokumentaci průběhu událostí (rekonstrukce, vyšetřovací pokus apod.) Pro svou přehlednost je výborným doplňkem i na statických místech zvláště pak u závažné trestné činnosti. Postup při provádění je obdobný jako u fotodokumentace – postupuje se opět od orientace v místě přes celkové situační záběry k polodetailům a detailům včetně konečného zachycení rozmístění stop.
Videodokumentace je rozdělena na tři části: úvod, popisná část, závěrečná část úvod – kdo, kdy, kde a za jakých podmínek protokolaci prováděl, čeho se týká včetně obrazového představení zúčastněných osob popisná část – přesné zachycení prováděného kriminalistickotechnického úkonu závěrečná část – seznam zajištěných stop, jak s nimi bylo naloženo, další doplňující informace, čas ukončení případné námitky zúčastněných stran
Topografická dokumentace:
Podstata topografické dokumentace spočívá ve vyměřování, znázorňování a grafickém zobrazování části zemského povrchu a předmětů na něm, které jsou promítnuty na rovinnou průmětnu. Topografická dokumentace tak poskytuje informace o rozměrech, tvarech a vzájemném umístění jednotlivých objektu a stop na dokumentovaném místě.
Topografická dokumentace je tvořena: náčrtkem, plánkem náčrtek– rukou kreslený přibližný obraz místa události plánek – je přesné, podle pořízeného náčrtku a v měřítku narýsované, grafické znázornění místa
Náčrtek: a) Orientační náčrtek – zachycuje teritoriální umístění prostoru ohledání s nejbližším okolím, včetně přístupových cest; b) Situační náčrtek – zachycuje všechny objekty, které objasňují situaci na místě, napadený objekt, důležité stopy a jejich prostorové umístění apod. c) Polodetailní a detailní – zachycují menší úseky místa nebo jednotlivé objekty, stopy a jejich prostorové umístění. Hlavička náčrtku je tvořena údaji o útvaru zpracovatele náčrtku, číslem jednacím a jednoduchým popisem události. Šipkou se vyznačuje orientace náčrtku na sever. Rozložení předmětů na místě je vždy rozměrově kótováno. V náčrtku musí být jednoznačně označen VBM (výchozí bod měření), dle potřeby i PBM (pomocný bod měření) – tzn. body, od kterých bylo měřeno a které jsou v místě naprosto přesně určeny a časově neměnné.
Pod nákresem je umístěna legenda, ve které jsou povinně uvedeny vysvětlivky k pořadovým číslům stop a k dalším důležitým předmětům. Závěr tvoří podpisová doložka, kde se podepisují všechny osoby, které podepsali protokol. Způsoby vyměřování místa:
metoda pravoúhlých souřadnic - poloha bodu se určuje od různě položených úseček (např. okraje vozovky, meze, prodloužená spojnice dvou pevných bodu), z níž se pomocí kolmic zaměřují postupně jednotlivé objekty metoda trojúhelníková (průsečná) - poloha bodu se určuje trigonometricky (trojúhelníkem), vychází z trojúhelníku se známou základnou tvořenou dvěma pevnými body z nichž jsou zaměřeny vzdálenosti k bodu (strany trojúhelníku) metoda polárních souřadnic - poloha bodu je určena pomocí úhlu od konkrétní linie (směru) a vzdálenosti k danému bodu, vyžaduje měřičský teodolit s dálkoměrem metoda blízké fotogrammetrie (DMU) - poloha bodu je určena na základě provedení dvou a více fotografií fotoaparátem s měřící mřížkou a s umístěním měřících tyčí do fotografovaného prostoru, vyžaduje dodatečné počítačové zpracování dat
Plánek: Hlavička náčrtku je tvořena údaji o útvaru zpracovatele plánku, číslem jednacím a jednoduchým popisem události. Plánek je vždy přesně narýsován dle hodnot zanesených v náčrtku. Rozložení předmětů na místě je vždy rozměrově dáno příslušným měřítkem, které musí být na plánku jasně vyznačeno. Šipkou se vyznačuje orientace plánku na sever. V plánku je umístěna legenda, ve které jsou povinně uvedeny vysvětlivky k pořadovým číslům stop a k dalším důležitým předmětům. Závěr tvoří podpisová doložka, kterou podepisuje pouze tvůrce plánku. výpočet měřítka plánku: Z = K/M K - konstrukční jednotka (velikost) zakresleného předmětu na plánku M - skutečná velikost stejného předmětu v reálu ve stejných jednotkách jako K - měřítko je pak v plánku zapsáno jako 1 : Z (např. 1 : 300)
Použitá literatura: STRAUS, J. a kol., Kriminalistická technika, 2. vydání, Plzeň, Aleš Čeněk, 2008, 431 s, ISBN 978-80-7380-052- 9 Porada, V. a kol. (2001) Kriminalistika, Brno, CERM. Vichlenda, M. a kol. (2005) Kriminalistika II. díl, Kriminalistická taktika vybrané kapitoly metodiky vyšetřování. Holešov, SPŠ MV.
