Monitorování realizace kurikulární reformy v mateřských školách – zpráva
1. Cíle monitoringu Monitorování průběhu kurikulární reformy v mateřských školách v roce 2011 navazuje na šetření provedená v předchozích letech. Bylo zaměřeno na dvě dosud nesledované oblasti: na některé podmínky mateřských škol a na výsledky předškolního vzdělávání. První skupina dotazů se konkrétně týkala podmínek materiálních, organizačních, podmínek pro individualizaci práce s dětmi, podmínek pro další vzdělávání pedagogů, úrovně spolupráce s rodiči a spolupráce se zřizovatelem. Druhá skupina otázek směřovala k problematice očekávaných výstupů, způsobů a kvality sledování a hodnocení individuálního postupu v rozvoji a učení dětí, k problematice odkladů školní docházky. V poslední položce dotazníku byli respondenti požádáni, aby uvedli problémy, s nimiž se v současné době v praxi setkávají a které ve svém důsledku mohou nepříznivě ovlivňovat kvalitu i výsledky vzdělávání. Dotazy byly určeny ředitelkám/ředitelům mateřských škol1. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, zda se daří v mateřských školách zajišťovat žádoucí podmínky a naplňovat očekávané výstupy stanovené RVP PV, popř. co je příčinou eventuálních problémů. 2. Metodologie šetření Dotazníkové šetření probíhalo on-line na vybraných mateřských školách. Dotazník vyplňovaly ředitelky mateřských škol. Celkem bylo osloveno 300 mateřských škol ze všech krajů České republiky. Jejich výběr byl proveden ve spolupráci s Ústavem pro informace ve vzdělávání (ÚIV) tak, aby byly ve vzorku zastoupeny školy z krajských i okresních měst, z venkovských lokalit, mateřské školy vícetřídní i jednotřídní, samostatné i sloučené subjekty, státní mateřské školy i školy soukromé. Dotazník v textové podobě obsahoval 22 otázek, v elektronické podobě pak byl rozčleněn do 47 dílčích položek z důvodů snadnějšího elektronického zpracování. 41 otázek bylo uzavřených, 6 otevřených. Podle základní statistiky trvalo vyplnění dotazníku průměrně 20 minut. Návratnost dotazníků byla nižší, než se předpokládalo. Dotazník vyplnilo celkem 142 mateřských škol, což představuje necelých 50 %. Získaná data byla statisticky vyhodnocena, zpracována do tabulek a doplněna diagramy, grafy a příslušnými komentáři. Odpovědi z otevřených otázek byly analyzovány, utříděny a opatřeny komentářem. Některé výsledky byly v souladu s pokyny MŠMT porovnávány s údaji prezentovanými ve výroční zprávě ČŠI za rok 2009/2010. Jednotlivé položky dotazníku a veškerá podrobná zjištění jsou uvedena v příloze zprávy, resp. v kapitole V. 3. Hlavní zjištění a diskuse Materiální podmínky, věcné vybavení
1
Pro zjednodušení je v dalším textu užíván jen pojem ředitelky, i když je zřejmé, že mateřské školy mohou řídit i ředitelé.
1
Většina dotazovaných považuje materiální podmínky a věcné vybavení své školy za vyhovující. Pokud se objevují problémy, pak se jedná o nábytek, který se velmi rychle opotřebovává a bylo by třeba jej častěji obnovovat. Na druhém místě je ne zcela vyhovující školní zahrada a její vybavení. Tyto údaje jsou v souladu se zjištěním ČŠI uvedeným ve výroční zprávě za rok 2009/2010. Organizační podmínky Otázky byly zaměřeny ke zjištění počtu dětí ve třídách oslovených mateřských škol. Téměř tři čtvrtiny škol překračují normu a zapisují do jedné třídy více než 24 dětí (dle povolené výjimky je to do 28 dětí). Tento údaj se liší od zjištění ČSI, podle něhož překračuje normu a využívá výjimku 54 % škol. Respondenti uváděli průměrnou docházku 21 dětí v jedné třídě, což představuje cca 80% účast ve vzdělávání. ČŠI v loňském roce zjistila, že průměrná docházka byla pouze 16 dětí, což odpovídá účasti cca 69 %. Ve sledovaných školách převažuje věkově heterogenní uspořádání tříd (60 % škol). RVP PV toto umožňuje, avšak znamená to, že vzdělávací práce je pro pedagoga obtížnější, zejména v početných dětských skupinách. Podmínky pro individualizaci vzdělávání Položky jednotlivých otázek byly formulovány tak, aby zjišťovaly, zda je v každodenní praxi dostatečně uplatňován individuální přístup k dětem, což je klíčový požadavek RVP PV. Dále bylo zjišťováno, zda mají pedagogové možnost věnovat se ve skupině dostatečně individuálně všem dětem a vyhovět jejich rozdílným potřebám. 93 % respondentů uvedlo, že se daří pouze částečně, resp. s obtížemi, věnovat každodenně dostatek času jednotlivým dětem. 61 % dotázaných vykázalo problémy s organizací spánku a odpočinku dětí tak, aby byly v souladu s jejich individuálními potřebami; 53 % dotázaných uvádí, že individuální potřeby pohybu se daří uspokojovat jen částečně, popř. s problémy; individuální vzdělávací nabídku se dařilo uspokojovat pouze částečně či s problémy v 52 % dotázaných škol; 63 % respondentů uvedlo, že se jim daří pouze zčásti vyhovět rozdílnému individuálnímu tempu dětí. Uplatňování principu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřských škol je tedy u sledovaného vzorku škol zjevně problematické. Na otázku, čím je to způsobeno, resp. co je příčinou zjištěných problémů, jsou odpovědi jednoznačné: za hlavní příčinu je považován vysoký počet dětí na jednoho pedagoga ve třídě, resp. žádná anebo jen minimální možnost souběžného působení dvou pedagogů. Ze zaznamenaných odpovědí vyplynulo, že se pedagogové i v obtížných podmínkách snaží o diferencovaný přístup k dětem a jejich vzdělávání, snaží se uspokojovat jejich rozdílné potřeby a zájmy, ovšem zcela se to nedaří. To je v souladu se zjištěním ČŠI, která ve výroční zprávě za rok 2009/2010 uvádí, že princip individualizace uplatňuje většina škol. K míře naplňování tohoto požadavku se však zpráva ČŠI nevyjadřuje. Podmínky k dalšímu vzdělávání Většina dotazovaných (95 %) se vyjádřila v tom smyslu, že podmínky k dalšímu vzdělávání jsou v jejich škole dobré, vyhovující. Pokud respondenti zmiňovali v této oblasti problémy, pak jsou překážkou buď omezené finanční možnosti školy, nebo skutečnost, že pedagogové se obtížně uvolňují k účasti na dalším vzdělávání, neboť za ně není v provozu mateřské školy náhrada. Odpovědi se prakticky shodují s výsledky šetření ČŠI. Co se týká nabídky dalšího vzdělávání, respondenti dávali jednoznačně přednost praktickým a metodicky zaměřeným seminářům před teoretickými přednáškami, zajímavé by pro ně byly 2
ucelené kurzy. Vítali by akce, které by probíhaly pravidelně, neboť jen tak lze účast pedagogů naplánovat a v provozu školy ji tak snadněji organizačně zvládnout. Respondentům byla položena také otázka, zda by pro učitele mateřských škol mělo být povinné minimálně bakalářské vzdělání. Pouze 23 % dotázaných vyjádřilo souhlas s tímto požadavkem. Většina byla toho názoru, že vysokoškolské vzdělání je přínosné, není však nutné, aby jej absolvovali všichni učitelé. Z dalších výpovědí však bylo zřejmé, že učitelky mateřských škol projevují značný zájem o další vzdělávání (to potvrzuje i zpráva ČŠI). Nabízí se úvaha, že jejich vzdělávací potřeby nejsou středoškolským vzděláním zcela naplněny, avšak že před akademickým vysokoškolským vzděláváním dávají jednoznačně přednost prakticky zaměřenému dalšímu vzdělávání. Spolupráce s rodiči Podle odpovědí na položené otázky lze říci, že úroveň spolupráce rodičů dětí s mateřskou školou hodnotili respondenti jako dobrou, vyhovující. Podle názoru dotázaných pedagogů se dnes většina rodičů, popř. téměř všichni rodiče, zajímají o činnost školy a stejně tak i o aktivity, kterých se děti v mateřské škole účastní. Rodiče projevují zájem také o to, jak dítě prospívá a jak si v mateřské škole vede. Podle více než poloviny dotazovaných to byla většina rodičů, podle některých dalších respondentů (35 %) menší část rodičů. Zájem rodičů o děti a jejich výsledky ve vzdělávání narůstá v posledním roce před zahájením povinné školní docházky (podle 30 % dotázaných jsou to téměř všichni rodiče, podle dalších 50 % je to většina). Zájem rodičů je tedy směřován především k předškolní přípravě dítěte. Znamená to, že ve vědomí rodičů zřejmě s postupujícím věkem dětí získává vzdělávací funkce mateřské školy převahu nad funkcí sociální. Dle názoru 73 % respondentů také většina rodičů práci předškolních pedagogů patřičně oceňuje, případné problémy dítěte většinou řeší společně s pedagogy, kteří mají dítě ve své péči, o věcech výchovy a vzdělávání dítěte se s pedagogy radí. 27 % dotázaných však uvádí, že tímto způsobem spolupracuje pouze menší část rodičů, že rodiče většinou odbornou radu od pedagogů neočekávají, že se jim nesvěřují a o problémech dítěte se s nimi neradí. Ve věci odkladů školní docházky 90 % respondentů uvedlo, že většina rodičů se s pedagogy o této možnosti radí. Odpověď koresponduje se zjištěním, že v posledním roce docházky dítěte do mateřské školy se zájem rodičů o výsledky vzdělávání zvyšuje a jejich spolupráce je intenzivnější, resp. stává se účinnější. Spolupráce se zřizovatelem 60 % respondentů hodnotilo spolupráci své mateřské školy se zřizovatelem jako vyhovující, 37 % jako spíše vyhovující. Pokud jsou shledávány problémy, pak se většinou jedná o zasahování zřizovatele do pravomocí ředitele, popř. o nedostatečnou podporu provozu či nedostačující finanční zabezpečení nákladů školy. V porovnání s dřívějšími zkušenostmi se spolupráce se zřizovatelem zlepšila. Může to být částečně tím, že mateřských škol je stále nedostatek a že veřejnost vyvíjí na zřizovatele neustálý tlak, aby rozvoj a fungování mateřských škol podporoval. Výsledky vzdělávání Na otázku, zda jsou v RVP PV uvedeny některé konkrétní dovednosti, s jejichž zvládnutím mají děti problémy, odpovědělo 68 % dotázaných, že nikoli, 32 % dotázaných připouští, že se zvládnutím některých dovedností mají některé děti problémy. Pokud se problémy projevují, pak nejvíce v oblasti řeči a jazyka, dále pak je problémem nedostatek přizpůsobivosti, kázně a sebeovládání, což se projevuje problémy v sociálních vztazích a komunikaci. Také pohybové dovednosti, resp. jemná motorika a manuální zručnost, činí dětem problémy, takže nezvládají dostatečně grafomotoriku a sebeobsluhu. Respondenti 3
upozorňují také na nedostatky v pozornosti a soustředění. Tyto výsledky jsou rámcově v souladu se zjištěním ČŠI, která ve zprávě uvádí následující problematické oblasti: řeč a jazyk, socializaci, pozornost a soustředění, sebeobsluhu a samostatnost. Na otázku, v čem spatřují příčinu, respondenti uvedli na prvním místě nedostatečnou péči rodiny, dále pak vysoké počty dětí ve třídách, které brání tomu, aby se pedagog mohl dítěti v případě potřeby intenzivně věnovat. Upozorňovali také, že příčinou může být v některých případech také nepravidelná či nedostatečná docházka dětí do mateřské školy, v důsledku čehož je pak možnost systematického vzdělávacího působení na dítě velmi omezená a vzdělávací úsilí pedagogů málo účinné. 78 % dotazovaných uvedlo, že očekávané výstupy v RVP PV jsou co do náročnosti přiměřené věku a možnostem dětí. Naopak 22 % dotazovaných uvedlo, že některé očekávané výstupy jsou pro řadu dětí příliš snadné. Jako příklad uvádějí některé pohybové dovednosti, některé předmatematické a předčtenářské dovednosti, technické dovednosti, sociální informovanost. Dle zprávy ČŠI hodnotili pedagogové základních škol kladně u dětí právě úroveň všeobecného přehledu a povědomí o světě, stejně tak jako dobrou připravenost dětí v grafomotorických dovednostech. Tato pozitivní zpětná vazba může být příznivě ovlivněna tím, že pedagogové se rozvoji grafomotorických dovedností ve vzdělávání dětí cíleně a v dostatečné míře věnují. Pokud porovnáme výčet „snadných“ a „ obtížných“ dovedností, objevuje se v obou skupinách oblast řeči a jazyka. Zřejmě jsou v úrovni rozvoje řeči a jazyka shledávány mezi dětmi největší rozdíly a tedy nejširší rozpětí v dosahovaných dovednostech; jsou předškolní děti, které nezvládají ani ty nejjednodušší požadavky, a stejně tak i ty, které spolehlivě zvládají i požadavky jdoucí nad rámec RVP PV (např. znají písmena, umějí se podepsat, čtou). Podle zjištění ČŠI jsou právě nedostatky v rozvoji řeči a jazyka, resp. vady řeči, nejčastějším důvodem odkladů školní docházky. Individuální diagnostika, odklady školní docházky 98 % dotázaných uvedlo, že běžně sledují individuální rozvoj dětí a pravidelně hodnotí jejich vzdělávací pokroky. Většinou se tak děje u všech dětí, pouze 8 % respondentů uvedlo, že individuální diagnostiku provádějí převážně u dětí nejstarších, u dětí s odloženou školní docházkou či u dětí s určitými problémy. 100 % dotázaných vede příslušnou dokumentaci, získaných poznatků smysluplně využívá především k individualizaci vzdělávání, ke včasné prevenci případných nedostatků či ke snazšímu odstranění problémů, k plánování vzdělávacích aktivit, k volbě vhodných postupů a metod, ke spolupráci s rodiči či odborníky. Pedagogové dnes považují provádění individuální pedagogické diagnostiky za samozřejmost. Toto zjištění je velmi pozitivní, zvláště pak v porovnání s poznatky z minulých let, kdy uplatňování individuální diagnostiky bylo nedostatečné. Situace se výrazně zlepšila v důsledku zajištění účinnější metodické podpory v této oblasti (metodické materiály, další vzdělávání). Co se týče odkladů školní docházky, 80 % dotázaných uvedlo, že v jejich mateřské škole se týkají maximálně 10 % dětí. To se velmi odlišuje od zjištění ČŠI, která v roce 2009/2010 zaznamenala i přes mírný pokles 21 % odkladů. ÚIV ve svých statistických výkazech za školní rok 2009/2010 uvádí, že odklady školní docházky se týkaly 16 % příslušné populace. Nabízí se úvaha, zda více školních odkladů není udělováno dětem, které se předškolního vzdělávání v mateřské škole neúčastní. Na otázku, zda všechny udělené odklady považují dotázaní za nezbytné, odpovědělo 18 % z nich, že některé děti, jimž byl odklad udělen, jej dle jejich názoru nepotřebovaly. Názor pedagogů na možnosti řešení současných problémů praxe Odpovědi na otevřenou otázku, co by pedagogům mateřských škol pomohlo v jejich práci, bylo možno celkem snadno setřídit do několika základních témat, která korespondují 4
s předchozím zjištěním. Podle názoru respondentů by bylo třeba snížit počty dětí na jednoho pedagoga, resp. umožnit souběžné působení dalšího pedagoga (popř. asistenta pedagoga, aby bylo možno dostatečně intenzivně s dětmi pracovat), navýšit normativy, změnit financování na třídu dětí, nikoli na dítě (aby třídy nemusely být přeplňovány na straně jedné a kráceny úvazky pedagogů na straně druhé), poskytnout více prostředků na vzdělávání pedagogů, na platy, odměny, pomůcky, snížit a zjednodušit administrativu, popř. přehodnotit některé předpisy, zajistit dlouhodobější platnost legislativních předpisů a dokumentů (aby nedocházelo každoročně k neustálým změnám a novelizacím pravidel), zlepšit metodickou podporu (ať už jde o možnosti dalšího vzdělávání, či o metodické materiály, popř. umožnit intenzivnější spolupráci mezi školami). Učitelé by si přáli, aby byl doceněn význam mateřské školy v očích rodičů, odborné a jiné laické veřejnosti, aby se zvýšila společenská prestiž jejich povolání i finanční ocenění jejich práce. 4. Závěry a doporučení Vzhledem k relativně nízkému počtu respondentů, kteří odpověděli na otázky dotazníku, mají získaná data spíše orientační význam. Nicméně některé výpovědi a názory pedagogů ukazují na mnohé trendy, které se v současnosti v předškolním vzdělávání objevují, a poskytují řadu zajímavých podnětů k dalším úvahám, diskusím či podrobnějšímu zkoumání. Zpráva si neklade za cíl formulovat obecnější doporučení. Provedené dotazníkové šetření vycházelo z předpokladu, že některé současné podmínky v mateřských školách – ať již dané, nebo vytvářené samotnými školami – komplikují možnost naplňovat dostatečně požadavky dané RVP PV, čímž může být nepříznivě ovlivněna kvalita předškolního vzdělávání a její výsledky, v neposlední řadě se projevující i počtem odkladů školní docházky. Jedním z cílů šetření bylo zjistit, které podmínky to jsou. Jako vyhovující, resp. celkem vyhovující, byly v oslovených školách vyhodnoceny materiální a věcné podmínky, podmínky pro další vzdělávání pedagogů, spolupráce s rodiči a spolupráce se zřizovatelem. I v těchto oblastech jsou však shledávány jisté rezervy. Nedostatky v těchto oblastech nejsou nicméně pedagogy vnímány ve vztahu ke kvalitě vzdělávání a dosahovaným výsledkům jako ohrožující. Za nevyhovující jsou pedagogy považovány podmínky k individualizaci, a to zejména v důsledku vysokého počtu dětí na jednoho pedagoga. Další oblastí šetření byly výsledky předškolního vzdělávání. Šetření vycházelo z předpokladu, že očekávané výstupy v RVP PV jsou vymezeny v souladu s přirozenými možnostmi dětí, jejich vzdělávacími potřebami i předpoklady pro pokračující vzdělávání v základní škole. Podle názoru oslovených pedagogů jsou výstupy v RVP PV stanoveny dobře. Většina dětí je schopna jich zpravidla dosáhnout, vyhovují požadavkům kladeným na děti na počátku povinného vzdělávání. Respondenti uvádějí, že jsou samozřejmě v předškolních třídách děti, které s očekávanou úrovní výstupů problémy mají, stejně tak i děti, které zvládají spolehlivě i řadu dovedností jdoucích nad rámec RVP PV. Nejširší rozpětí v dosahovaných dovednostech se dle názoru pedagogů objevuje v oblasti rozvoje řeči a jazyka, a to zejména v souvislosti s rozdílnou úrovní péče rodiny. Dle názoru dotázaných pedagogů jsou hlavní příčinou vzdělávacích problémů dětí nedostatky v péči rodiny o rozvoj řečových dovedností dětí, popř. i nápravu logopedických problémů. Také vysoké počty dětí ve třídách znemožňují pedagogům věnovat se dětem dostatečně intenzivně a jejich nedostatky včas vyrovnat. V souvislosti s udělováním odkladů školní docházky jsou právě vady řeči označovány respondenty za jejich nejčastější důvod. Zajímavé je zjištění, že podle názoru části dotázaných pedagogů byly některé odklady školní docházky uděleny neopodstatněně, a tedy zbytečně. Je třeba vzít v úvahu, že v současné době kapacita mateřských škol nedostačuje. Pokud by však odkladů školní docházky ubylo, uvolnila by se v mateřských školách místa pro další 5
děti, které dosud nemohly být k předškolnímu vzdělávání přijaty. Vzniká tak potřeba hledat cesty, jak situaci řešit. Rezervy je možno hledat v práci mateřské školy, v péči rodiny a spolupráci s rodiči, ve spolupráci školy mateřské a základní, popř. ve spolupráci s odborníky. Co se týká mateřské školy, jako problém se jeví nedostatečné naplňování podmínek k individualizaci, včetně poskytování intenzivního působení dětem s problémy, a to v důsledku vysokého počtu dětí na jednu učitelku ve třídě. Zejména to platí u nejstarších dětí, kdy je ve třídách menší nemocnost a docházka dětí ze zájmu rodičů pravidelnější. Vysoká účast předškolních dětí na jedné straně umožňuje intenzivnější vzdělávání před vstupem do základní školy, na straně druhé však počty dětí ve třídách znemožňují učitelkám věnovat se dostatečně dětem s různými dílčími problémy, popř. i dětem nadaným. Řešením by mohlo být např. umožnit zejména u dětí v posledním roce před započetím školní docházky alespoň částečné, tzn. alespoň po určitou část dne, souběžné působení dvou učitelů ve třídě. Nejčastější problémy jsou shledávány zejména v oblasti rozvoje řeči a jazyka. Bylo by třeba poskytnout pedagogům dostatečnou metodickou podporu k intenzivnějšímu působení na děti v této oblasti, zejména pak v posledním ročníku předškolního vzdělávání. Příčinou vzdělávacích problémů dítěte mohou být také nedostatky v rodinné péči a ve spolupráci s mateřskou školou. Bylo by tedy třeba více působit na rodiče, využít zejména v posledním roce před započetím školní docházky jejich vzrůstajícího zájmu o vzdělávání dítěte a jeho výsledky a získávat je včas k intenzivnější spolupráci s pedagogy, popř. s dalšími odborníky. Rodiče by měli pochopit, že jejich povinnosti spojené se vzděláváním dětí nezačínají s nástupem do základní školy, ale minimálně o jeden rok dříve, kdy je ještě čas a možnost napomoci dítěti k úspěšnému vzdělávacímu startu.
6
