Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ústav Blízkého východu a Afriky
MOCENSKO-OBCHODNÍ POLITIKA BENÁTEK VE ,
,
v
v
,
VYCHODNIM STREDOMORI V RANÉM NOVOVĚKU
Sabina Dějiny
Dvořáková
a kultura islámských zemí
Vedoucí rigorózní práce: Doc. PhDr. Eduard Gombár, CSc.
Praha 2006
Prohlašuj i, samostatně,
na
že
Jsem
základě
seznam uvádím v
tuto
rigorózní
práci
prostudované literatury a
vypracovala
pramenů,
jejichž
závěru.
Souhlasím s tím, aby moJe rigorózní práce byla k dispozici k
prezenčnímu
studiu na
Univerzitě Karlově.
V Praze dne 18.ledna 2006
<
Sabina
Dvořáková
Na tomto
místě
bych ráda
poděkovala
pedagogickému sboru
Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, zejména pak Doc. PhDr. Eduardu Gombárovi, CSc. - vedoucímu práce a Prof. PhDr. Rudolfu Veselému, CSc. cenných zkušeností.
jejímu oponentovi, za
předávání
znalostí a
Obsah
Úvod
1
1. Benátky a Blízký východ do Kolumba Od
počátků
Od IV.
po
Křížové
křížové
výpravy
8
výpravy po Marca Pol a
17
Od pádu Akkonu po Kolumba Mamlúci
28
Janov
32
Osmané
33
Moře
38
2. Výchozí podmínky pro ekonomickou situaci v raném
novověku
3. Politické podmínky v raném
40 novověku
Od Kolumba po dobytí Egypta
45
Od dobytí Egypta po Lepanto Selim I.
49
Siileyman I.
51
Selim II.
59
Od Lepanta po kapitulace protestantských zemí 4. Benátský obchod ve vztahu k východnímu během
raného
65
Středomoří
68
novověku
5. Mezi Benátkami a Osmanskou
říší
Řád rytířů svatého Jana
78
Stručný vývoj Řádu vzhledem k východnímu Středomoří
Benátky, Osmané a
78 Rytíři
ze Rhodu a Malty
82
Židé
97
Ragusa
102
Piráti ze Západu
109
Závěr
115
Příloha
I.
Benátsko-osmanská diplomatika Příloha
118
II.
Seznam dóžat 726-1797 Seznam
papežů
od
křížových
12 7 výprav do
počátku
17. Století
129
Seznam velmistrů Řádu svatého Jana v raném Novověku
Seznam osmanských
131 sultánů
17. Století Příloha
do
počátku
13 1
III.
Historická chronologie
133
Seznam použité literatury Edice
pramenů
138
Monografie a sborníky studií
138
Internetové zdroje
143
Úvod
řekne
Když se či
(Nejzářivější)
Serenissima
tak si
obyčejně
náměstí
-jak ji nazývali sami její obyvatelé,
každý vybaví gondoly plující po úzkých kanálech a holubů.
svatého Marka plné
zjistíme, že
stejně
dějiny
jejich
"Benátky" nebo také Republika svatého Marka
jako jsou Benátky protkány svými kanály, jsou
propleteny
důmyslnou
mě
nežli štíhlé bárky z laguny, začínaly
u
Odkryjeme-li roušku historie,
obyčejných rybářů
a
sítí obchodních vazeb. Více
zaujaly ony obchodní vazby, které
končily
Cílem mé práce bylo zmapovat
u dóžete. raně novověkou část
bohaté historie Benátek, která dosud nebyla v Zaměřila
publikována.
jsem se na tu
část děj in
mocensko-obchodní aktivity ve východním se
soustředilo
psané
literatuře
popisující benátské
Středomoří.
Mé studium
nejen na hlavní zájem Republiky - tedy obchod, ale
také na diplomatické a podporovala.
česky
velmi
Obchod,
válečné
úsilí, jimiž své podnikání v oblasti
kterému
se
podřizovaly
veškeré
zájmy
Republiky, se tak stal alfou a omegou celé její existence. Pro dosažení bylo
v
cílů
době
nebezpečné.
je tedy
byla ochotna běsnění
Ono
podřídit
inkvizice
okřídlené
i své
značně
křesťanské
neobvyklé
zásady, což a
především
heslo "Siamo Veneziani, po i Christiani"
všeříkající.
Těžiště
práce je
tedy tím úsekem
časově
děj in,
pro
vymezeno obdobím raného
nějž
novověku
se v anglicky psaných materiálech
používá označení early modern history 1• Jeho počátek se klade do
1
Goffman, D:: The Otto man Empire and Early Modern History. Ed. Mallia-
Milanes, V.: Hospitaller Malta 1530-1798. Studies on Early Modern Malta and
1
roku
1492,
kdy
dokončena
byla
křesťanská
reconquista
Pyrenejského poloostrova a Janovan Kryštof Kolumbus objevil, aniž věděl,
by to
Ameriku. Raný
novověk
pak
končí
s
příchodem
17.
století. Středomoří
Geograficky se práce omezuJe na východní
-
oblast, která se rozprostírá na východ od ostrova Malta, a jeho části
jednotlivé moře.
v
bližším
způsobem
zmíněné
oblasti.
Při
Jaderské, Jónské a Egejské
nimiž
se
Benátky
pozornost pouze v
setkávaly
případě,
že se
dotýkaly benátské mocensko-obchodní politiky ve
psaní jsem postupovala
která byla
s
věnovala
samotné, jsem
či
Levantu
problémům,
Politickým
Evropě
např.
jako
plně uplatněna
převážně
chronologickou metodou,
v první a páté kapitole.
Případové
obchodních podmínkách a benátských rivalech jsou na ní
studie o rovněž
založeny. Pokud jde o práci s prameny a literaturou, držela jsem se metody Jsem
přímé
- vycházela jsem z
shromáždila
interpretace dalších
ve
své
autorů
bezprostředních
heuristické
informací, jež
základně. 2
Analýzy
a
svědectví
byly nazírány vždy prizmatem
primárního pramene, pokud byl tento dostupný. První
kapitola
pojednává
republiky ve vztahu k východnímu již od samého Snad IV.
počátku,
nejdůležitějším
křížová
obchodním
o
dlouhém
Středomoří,
jelikož vznikla v rámci
bodem na benátské
časové
vývoji
Benátské
se kterým je spjata Východořímské říše.
ose se stala
vítězná
výprava, jenž dala pevný základ benátským mocenskostrukturám
v oblasti.
Serenissima zcela udržela až do pádu
Svou
neochvějnou
Cařihradu
poziCI
SI
roku 1453.
the Order of St. John of Jerusalem. Ed. Knut, M. - Woodhead, C.: Stileyman the Magnificent and His Age. The Ottoman Empire in the Early Modern World. Hroch, M. a kolektiv: Úvod do studia dějepisu. Díl IV., Metody historikovy práce. Praha 1983.
2
2
Druhá
kapitola
východě:
Blízkém
zmiňuje
obecné
podmínky
se o právním
představ,
muslimských obchodníků
popiSUJe
daňovém
zatížení
říše,
v hranicích Osmanské aktérem
kapitulačním
nemuslimských
novověku
tentokráte již
která se díky své územní expanzi stala
v oblasti.
Velkou
uchování
benátských
pozornost
věnuji
zde
říše
shoduje s udělením
jedné a
obchodních
novověku,
zahrnuje celé období raného
straně
dle
tzv.
dohodám, ahdname, jejichž existence byla naprostou
pro
Osmanské
světa
kapitola chronologicky zpracovává politické podmínky
pro udržování benátského obchodu v raném
nutností
uspořádání
na
a základu benátského obchodního impéria.
Třetí
novým
obchodu
případem
pozic.
Kapitola
jehož vymezení se v politice
sultánského bratra Cema na státům,
kapitulací protestantským
stvrdilo konec benátské obchodní nadvlády, na
straně
což
druhé.
Čtvrtá kapitola uvádí hlavní obchodní komodity a střediska,
v nichž byly obchodovány a kde tak docházelo k
přímému
kontaktu
Benátek s Orientem. Pátá
kapitola
soupeře
benátské hlavní portrét
Republiky
kompletní a
kteří
příloha
a
na
moři
jejích
čtyřech
na
JSem
aktivit
ve
řadu
shrnula
vydáváných jednotlivými
sultánů. Třetí příloha
východním
jejích
studiích
Středomoří
postojů.
poznatky osmanskými
papežů,
obsahuje seznamy dóžat,
osmanských
případových
i na souši, bez kterých by nebyl
pomohou objasnit
příloze
V první listinách
ukazuje
o
kapitulačních
sultány.
johanitských
Druhá
velmistrů
zahrnuje chronologický
a
přehled.
Heuristická základna Je dle povahy studovaného materiálu rozdělena
1.
do
Edice
tří
skupin:
pramenů:
Středoevropana
Dostupnost i na
pramenů
počátku
3
a jejich studium je pro
21. století otázkou
poměrně
komplikovanou. pramenů.
K dispozici
tak
zbývá
poznatků
Studnicí neocenitelných
kapitulačních
Theunissena
smluv
Je
z Katedry
literatura
publikace Orientálních
pro
s edicí studium
turkologa studií
Hanse
Utrechtské
univerzity Ottoman- Venetian Diplomati es: the Ahd-names.
The Historical Background and the Development of Category of Political-Commercial
Instruments
together
with
an
Annotated Edition of Corpus of Relevant Documents. V její volně přístupné
internetové verzi jsou vystaveny jednotlivé
kapitulační
smlouvy v italském a tureckém jazyce, které jsou
opatřeny
shrnutím
historickými týkajících
v anglickém
okolnostmi vztahů
se
maltézských v benátských,
rytířů
svého
Jazyce,
zpracované
maltských
a
a z
a
Překlady
listin
Suverénního
řádu
vzniku.
Benátek
rozborem
podkladů
vatikánských
nalezených
archiv ech jsou
sebrány v knize Venice and Hospitaller Malta 1530-1798 Victora Mallia-Milanese z University of Malta. Naprosto nezbytnou publikací, která zahrnuje
řadu
statistických
údajů
vycházejících ze zpracovaných archiválií obchodní povahy důležitých
pro popsání benátsko-osmanského obchodu, je
Economic and Social History of the Ottoman Empire, jejímiž editory byli Halil Inalcik a Donald Quataert. 2.
Monografie a sborníky: Zcela zásadní význam pro napsání této práce
měly
souhrnné
dějiny
Benátek od jejich založení
až po pád s názvem Venice: A Maritime Republic Frederica Lanea. Další až Laguně
neuvěřitelně
podrobnou studií
je Hazlittova publikace z
počátku
města
na
20. století The
Venetian Republic. Its Rise, its Growth, And its Fall 4091797. K patří
často
citovaným pracem týkajících se pádu Benátek
Tentiho Piracy And Decline of Venice 1580-1615, jež
4
byla přeložena z italského originálu Venezia e i corsari. Pro zasazení
problematiky
středomořského
do
rámce
Jsou
jednoznačně nutné tituly Fernanda Braudela Civilisation and
Capitalism a The Mediterranean and the Mediterranean World at the Age of Philip II. U dějin Osmanské říše totéž platí pro The Otto man Empire: The Classical Age, 1300-
1600 Halila Inalcika a publikaci se shodným názvem od Colina Imbera. Pro první kapitolu byly velmi přínosné dvě studie zaobírající se středověkým obchodem v oblasti Levant
Trade in the Later Middle Ages Eliahu Ashtora a monografie mapující vztahy Benátek a mamlúckého Egypta od Nadžlá Muhammad 'Abd an-Nabí Misr wa Bunduqíja: al- 'Aláqát as-
sijásíja wa-l-iqtisádíja Jí 'asr al-mamálik, která by
rozhodně
stála za přeložení do některého z evropských jazyků. Články z jednotlivých renomovaných orientalistických časopisů zde neuvádím,
jelikož
z monografií nebo sborníky
bych
Variorum,
zde
představují
zpravidla sborníků
ráda
dílčí
kapitoly
zde citovaných. Za všechny uvedla
velice
zdařilou
edici
v jejichž jednotlivých svazcích jsou sebrány
studie velmi uznávaných autorů a která tak ušetří mnoho práce s vyhledáváním v jednotlivých 3.
Internetové
zdroje
byly
časopisech.
použity
víceméně
Jen
pro
chronologické přehledy ve druhé příloze. Jelikož mnoho z nich nebylo napsáno odborníky a bylo vytvořeno čistě pro komerční
využití, je nutné být patřičně ostražitý a nalezené
údaje ověřit. Na druhé straně jsou však značně spolehlivé oficiální stránky Suverénního řádu maltézských rytířů www.
smom. org a http://smom. církev. cz/, Electronic J ournal of Oriental
Studies www. let. uu. nl/EJOS
záštitou
Utrechtské
univerzity
5
nebo
který
funguje
například
pod
stránky
istanbulského Research Centre for Islamic History, Art and Cul ture www. ircica. org.
Ačkoli
bylo v
by
zvolené téma souvisí s italskými a tureckými oblastmi, předpokládat,
logické
těchto
že odpovídající literatura bude
jazycích. Nutno však konstatovat, že
klíčové
publikace
byly vydány jako originály v anglickém jazyce: dva hlavní původu
tureckého v
angličtině
-
Inalcik
popřípadě
němčině. např.
v jiných jazycích jako následně přeloženy.
špičky
není
na již
volně
zmíněné
kromě
prací,
Tenti byly do
V
kteří
autory,
českém
části
jedné
však
mohou
být
například
už v
napsané angličtiny
se
patří
žádná
či
z
mezi
těchto
Dynamika
Braudela Přínosné
Dějiny
tištěné
a proto jsem se
bezesporu
jazyce
kapitalismu, Praha 1999, prozatím neobjevila. čtenáře
ať
dostupná,
povětšinou dostačující,
mediterraneastiky.
zásadních
práce
Pokud jde o italsky psanou literaturu, musím
podobě,
raději soustředila
či
povětšinou
publikují
důležité
Další
Braudel
konstatovat, že ta, která je elektronické
a Farooqhi,
autoři
pro
Blízkého
českého
východu
Bernarda Lewise, Sultánův Admirál či Řádoví rytíři Ernle Bradforda nebo Lovci
koření
na
Bernarda Huyghových.
cestě
do bájné Indie Edith a Fran<;oise-
Příjemné
jsou též monografie
Jiřího Pořízky
věnující se dějinám Řádu maltézských rytířů s důrazem na jeho působení
Řád maltézských
u nás:
rytířů
-
z Palestiny na Via
Condotti a Maltézští rytíři v Čechách a na Moravě 1870-1998: české velkopřevorství
a jeho
představitelé.
Práce však neobsahují odkazy
na prameny archivní povahy, poznámkový aparát a heuristická základna
dostatečně
není
reprezentativní,
proto
nebyly
pro
zpracování mé práce zcela relevantní. Co se jazyků
týče
Jsem
se
technických náležitostí práce snažila
co
nejvíce
6
přepisy
připodobnit
z cizích
originálu.
V
některých
důvodů
v
případech
jsem však
přepis
musela z technických
zjednodušit. Jedná se zejména o emfatika a dyšné "h"
arabštině.
českého
V oblasti
Akademickými pravidly
českého
pravopisu
Jsem
se
řídila
pravopisu vydanými roku 1993.
Ekonomické údaje uvádím ve zlatých dukátech, které byly v raném
novověku
přelomu
16. a 17. století
v oblasti
Středomoří
mělo
50 akr; a
univerzálním platidlem, na přibližnou
hodnotu jednoho
dukátu. 3 Přepočty na další tehdy užívanou měnovou jednotku tj. stříbrné
scudi zde pro nejednotnost neuvádím.
jsou dostupné v
běžných příručkách
3
Převody měr
pro pomocné
vědy
a vah
historické.
Ed. Inalcik, H. - Quatert, D.: Economic and Social History of the Ottoman Empire, 1300-1914. S. 230. Dále v citacích jen "Inalcik".
7
1. Benátky a Blízký východ do Kolumba
Od počátků po křížové výpravy
Severní konec Jaderského
moře
byl již v dobách antického
Říma nazýván Venetia. Když se římské impérium začalo pomalu
rozpadat a jeho jednotlivé kmenů, zůstalo město
na
benátské
laguně,
způsobenou
pohla masa
části přecházely
pobřeží
pod vládu germánských
pod správou Byzance. Benátky -
jak je známe dnes, vznikly migrací obyvatel
langobardskou invazí roku 568 do Itálie. Díky ní se uprchlíků
z
pobřeží směrem
na ostrovy a
písečné
tzv. lida, kde se zabydlela vedle domorodého obyvatelstva. lodníci,
dělníci
ze
solivarů
Zámožní obyvatelé tak
své
majetky na
Ty se pak staly základem benátského impéria. Benátky
tedy byly
utvořeny
postupným splýváním mnoha malých komunit,
které zpravidla žily každá na jednom z obepínajících přeneslo
před
přesunuli
četné
rezidence do laguny, ale zachovali si i své pevnině.
Rybáři,
i pozemková šlechta sem prchali
kmenů.
nájezdy barbarských
kosy,
hlavní
tržiště
Rialto.
četných Později
do blízkosti Dóžecího paláce na
místní nobilita, aby byla ve
středu
benátských se
náměstí
politického
ostrůvků
centrum
města
sv. Marka, kde si
dění, začala stavět
své výstavné paláce. Nejvyšší byzantští
hodnostáři
pobývali v
Pule. V Benátkách samotných sídlili jim
Raveně
podřízení
a istrijské
vojenští
úředníci,
ovšem již kolem roku 697 se vojenská jednotka osamostatnila pod velením duxe
(dóžete). Své pravomoci obdržel od byzantského
8
císaře,
kterému
zůstal
získali Ravennu.
tak
podřízen
i poté, co Langobardi roku 751
Symbolem dóžete, od samého
úplného konce v roce 1797, se stala frygická času
postupem Z
počátku
vyšperkovaná zlatem a
počátku
čepka rybářů
nejcennějšími
až do
z Laguny
drahokamy.
byl dóže volen lidem a byl tedy "prvním mezi rovnými"
primus inter pares a disponoval neomezenými pravomocemi. Když se v desátém století pokusil tehdejší dóže Pietro IV. Candiano (959976) prosadit
dědičnost
ubodán.
tomto
Po
dóžecího titulu, byl spolu se svým synem
incidentu značně
Consiglio Minore, která napříště
zákonem
byla
zakázáno
sestavena
tzv.
Malá
Rada
omezila moc dóžete, jemuž bylo
vybírat
si
duchovenstvo byli nakonec z politického
svého
nástupce.
dění vyloučeni
Lid
a
a nositelem
politické moci se stala Velká Rada Consiglio Maggiore, akcentující obchod prosazovaný nobilitou, která v doby se
samozřejmě
dohlížecích
sborů
vytvořilo ještě
jako
např.
Rada
Radě
několik čtyřiceti
zasedala. V
průběhu
dalších poradních
Quarantina
či
či
Senát
Consilium Rogatorum nebo Consiglio dei Pregadi. Z hlav, Capi, těchto
orgánů
a dóžete
vytvořena
byla
Signoria
představující
v užším slova smyslu vládu státu. 4 Benátčané
jako
nebyli spjati s Orientem pouze svým vznikem -
součást Východořímské říše,
a obchodními aktivitami, jež byly
alfou a omegou celé jejich více než tisícileté historie, ale i svého patrona - svatého Marka.
Světcovy
roku 828 benátští kupci v truhlách s kde je ukradli místním biskupa
či
přebudované
koptům.
přes
ostatky totiž propašovali
vepřovým
masem z Alexandrie,
Relikvie však nebyly uloženy u
patriarchy, nýbrž v soukromé kapli dóžete,
později
do dnešní podoby basiliky svatého Marka.
Podrobněji viz např. www.web.pilsedu.cz, Lane, F. C.: Venice. A Maritime Republic. S. 86-117.
4
9
Až
asi
soustředil
do
roku
1000
se
zájem
obchodníků
benátských
na italské řeky - zej mé na Pád a Adigi, přes než se pak
dostávali dále do vnitrozemí. Všechny lodě byly podřízeny přísným vládním opatřením určujícím čím a v jakém množství se může obchodovat.
Již
ve
svých
počátcích
Benátky
obchodovaly
s kadidlem, hedvábím a kořením, tedy s komoditami, jež jim později přinesly
bohatství, moc a slávu. Dokonce nabízely i byzantský
purpur, který si monopolizoval samotný císař. Ale ani takové věci jako ryby a sůl v nákladu nechyběly. Obyčejně byly vyměněny za potraviny pocházející z vnitrozemí. V 9. a 10. století se Benátky, díky své výhodné poloze mezi překladištěm
řekami
a
mořem,
a trhem s otroky. Republika se
na zásobování orientálních dodávala stále
čerstvé
dvorů
a
harémů
staly centrálním
soustředila především
eunuchy a do armád
rekruty ze slovanských krajin
střední
a
jihovýchodní Evropy. Ovšem tyto aktivity netrvaly dlouho, jelikož prodej
otroků nevěřícím
některá
byl odsouzen Svatým stolcem. Dokonce i
benátská dóžata proti tomu vydala vlastní dekrety,
ačkoli
v praxi nebyly příliš dodržovány. 5 Obchod s otroky ostatně na přelomu
téměř
tisíciletí
Slovanů
a
s
jejich
vymizel
v souvislosti
počínající
státotvornou
s christianizací činností
(mj.
přemyslovské Čechy, piastovské Polsko, Kyjevská Rus, Raška a
Zeta na
Balkáně).
artiklem
dřevo,
Kromě
otroků
bylo
které bylo sváženo po
nejdůležitějším
řekách.
Jednalo se
obchodním především
o duby, modříny, borovice a jedle. 6 Stejně jako tomu bylo v případě otroků,
bylo papežem i
muslimům.
nedostatek.
zákaz s
odůvodněním,
6
přísně
zakázáno prodávat
dřevo
Jednalo se o strategickou surovinu, jíž byl na Blízkém
východě
5
císařem
Benátčané
se však
že se jedná o
Lane, F. C.: Venice ... S. 8. Tamtéž, s. 8.
10
naučili
důležitou
obcházet i tento komoditu, jejíž
směnou
za drahé kovy, zejména africké zlato, získávali reálné
finanční
prostředky
provenience.
pro
V roli
nákup
luxusního
odběratelů
hlavních
zboží
se
byzantské přední
profilovaly
evropské dvory, papežský nevyjímaje. Snadno dosažitelné zdroje dřeva
a jeho prodej stimulovaly výrobu lodí a to jak pro vlastní
potřebu,
tak i pro pokrytí prodeje. S vlastním přebírat
pak Benátky mohly cestě
a kapitálem
stále více a více obchodních aktivit na
Cařihradem. Dělo
mezi Lagunou a
loďstvem
se tak
především během
1 O.
století za vlády dóžat z rodiny Candiano 7, kdy Benátky postupně část
kontrolovaly severní sféry
zájmů
následně
Jadranu, Dalmácii a
Byzance, jejímž zástupcem se po oslabení Ravenny zodpovědnost
uznávané metropole exarchátu, staly. Nesly tak průběh
hladký
Jaderského I.
i jih, tedy
námořního
moře neměly
Benátkám
měl
obchodní
podmínky.
k dispozici benátské Stejně
jihoitalskými državami.
politiku o spojenectví s
a
lodě
části
v severní
udělil císař
konkurenci. Roku 992
výhodné
požadoval, aby
obchodu v oblasti
Na
za
Basileos
oplátku
ale
pro styk se svými
tak i Basileos II. opíral svou italskou
městem
na
Laguně,
které vždy uznávalo námořní
byzantskou svrchovanost. Místo pro jakoukoli další
sílu
zde již nezbývalo, proto se Benátky pustily do boje s istrijskými piráty ohrožujícími jejich obchod istrijským a
dalších
městům
nezbytností.
demonstrovaly jasnou zájmů
rovněž
nastal
pobřeží,
Z jejich Dóže se
kde řad
měli
na
a
lodě. odřízly
je od pravidelných dodávek soli
Ekonomický převahu
ve
bojkot
Benátek.
střední
části
řece Neretvě
pocházelo mnoho
začal
Benátky tak zcela znemožnily
otroků,
a
ozbrojené
Podobný Jadranu
případ
při
akce střetu
dalmatském
své základny slovanští piráti. s nimiž Benátky obchodovaly.
honosit titulem Dux dalmaticorum. Výpravy do
jižního Jadranu, tedy do oblasti mezi Apulií a Albánií, byly 7
Pietro II. Candiano (932-39) a Pietro III. Candiano (942-59).
ll
zaměřeny především úspěšnou
II. Orseolo
před
zachránil je tak
proti
muslimům.
Roku 1002 vedl dóže Pietro města
výpravu do hlavního
Apulie - Bari a kteří
dobytím muslimy. Muslimové,
od 9. do občasné
ll. století opanovali Sicílii, Kalábrii a Apulii, podnikali
výboje na sever: ať už do jižní Itálie, do Říma - jako tomu bylo roku 846, nebo až do Benátského zálivu. Po roce 1060 se však Benátky i Byzanc musely již
křesťanským,
několikrát
utkat s novým, tentokrát ovšem
pánem Sicílie a ji žní Itálie - N ormany. Ti roku
1071 pod vedením Roberta Guiscarda (Lstivého) dobyli Amalfi a Bari, čímž ohrozili Benátský záliv. 8 V něm
průběhu
ll. století se Benátky odvrátily od
svedly díky své
výtečné
především
flotile složené
rychlých veslic zásadní bitvy s N ormany, na přístav
Drač
téhož
roku
císař
roku 1082. Byzantský ocenil
benátské
Alexeios I. Komnénos
zlaté
buly,
která
udělovala
obchodních privilegií.
bezcelního
o byzantský
pacifikaci
vydáním
obchodování
v
Na
z lehkých a
o
situace
možnost
příklad
moři.
k
zásluhy
vnitropolitické řadu
řek
Jednalo
řadě
se
složité
Benátkám
především
byzantských
o
přístavů,
výjimky na určité zboží, zakládat v Říši své kolonie a také právo usazovat
se
přímo
k vybudování
nejen
městě
v hlavním
Cařihradu.
v
říše,
panství Benátské republiky ve jasně
1081-1085 fakt,
že
čtvrti
zvláštní
Byzantské
Tímto
byl
položen
benátských
základ
obchodníků
ale i k budoucímu koloniálnímu Středomoří.
N ámořní bitvy z let
ukázaly sílu a možnosti benátské flotily a potvrdily
bezpečnost
byzantského
císaře
byla zcela závislá na
Benátkách. Italská
námořní města
Východ mohou ovládnout
si byla velmi
především
dobře vědoma
ekonomicky. Za
toho, že
Komnénovců
Podrobněji viz např. Mack-Smith, Denis: A History of Sicily. Volume II. Medieval Sicily 800-1713. Amari, M.: Storia dei musulmani di Sicilia.
8
12
přinášel
to byly Benátky, Janov, Ancona, Pisa a Florencie, kdo hospodářství
byzantského Dalším
důležitý
zahraniční
neméně důležitým městským
obchodní kapitál.
dějinách
státem v
obzvláště
v ll. století, kdy ho pojily
vzájemného
svůj
prolínání Itálie a Orientu bylo Amalfi. To zažívalo rozkvět právě
výbojů
usmiřovací
a
křižáckých
politice
výbojů
příležitostí
se ukázaly být
křížové
zmíněná
císaře
Romana
křesťanským straně
východě
IV.
k rozsáhlému, plná
Byzantské
Diogena
střetla
říše
s armádou
vojska byzantského
nikdo netušil, že se bude jednat o
předehru
válečnému
staletí trvajícímu straně
Válkám
se
dostalo
oděvu
pojmenování
moci
východním
ve
příhodném,
označující
jejich
kříž
z barevné látky
účastníků.
řadě
obchodování a v neposlední
ovzduší
Středomoří.
začala
mezi
odvozeného
moři
Koncem ll. století Benátky užívaly své síly na říše,
střetu
jedné a muslimským východem na
z latinského výrazu crucesignati našitý na prsou a zádech
u Manzikertu
sultána
dvě
Byzantské
města
seldžuckého
západem na
druhé.
zničil.
výpravy: konflikt, který ovlivnil více Západ
zřejmě ještě
Alparslana
jeden
italská obchodní
nežli Východ. Proto když se v srpnu roku 1071 poblíž jezera Van na
Nakonec
Amalfi roku 113 5
pro výše
kráčející
svůj rozkvět
Amalfi za
světem.
s muslimským
z takovýchto pisánských Velkou
vděčilo
tažení,
největší
pevné obchodní
vztahy jak s Byzancí, tak se Sýrií. Na rozdíl od Pisy cestou
do
Právě
obraně
k demonstraci své
v tomto,
roku 1096 první
k
křížová
pro
Benátky
výprava, která
jen podnítila a urychlila mocensko-obchodní choutky Republiky svatého Marka. Ta se na rozdíl od
např.
Jano v a
či
Pisy
více na svou roli ochránce Byzance nežli na to, že by Palestinu. výhodnější. příležitosti:
Zachování Jano v
a
statutu Pi s a
quo
jako
pro první
ni
bylo
využily
Pisa obléhala Jeruzalém a Janov pomohl
13
soustředila
měla
totiž
dobývat mnohem
naskýtající
se
Normanům při
dobývání
Odměnou
Antiochie.
mělo
za pomoc Jim
být právo
usazovat se ve Svaté zemi a zakládat zde své obchodní kolonie. Tyto kolonie byly samostatnými správními i právními jednotkami s vlastními sklady a burzami. Budovala je vždy ta z republik, která se podílela na dobytí města. Tak vznikly italské obchodní čtvrtě například
v Tyru, města
obchodní
Sidonu, Akkonu,
založené franské státy v zprostředkovatelské
poutníky
a
jejich
Do
proviant,
barviva, víno, cukr a kam
Levantě,
služby.
které neustále země
Svaté
koření
přirozeným
Italská
Evropy
potřebovaly
přivážely
bažící
italské
koření:
lodě
"Syrské
po
nově
jejich
křižáky,
luxusním
odbytištěm
přístavy
byly
pro veškeré cizokrajné zboží: střední
mušelín z Mezopotámie a Persie, pro koberce ze zemí, jejichž
Tripolisu.
bavlnu, oleje, keramiku, hedvábí,
samozřejmě
připlouvaly
či
využít všeho, co jim skýtaly
do
dřevo,
orientálním zboží zase
tržištěm,
mistrně
dokázala
Haifě
byla
právě
Asie, tedy
Sýrie, pro jemné
a drahokamy z Indie a dokonce pro hedvábí z Dálného
východu, dovážené Akkon
přes
s alexandrijským
Basru nebo
přes
trhem. " 9 Zboží
soupeřil
Aden, o které
nezůstávalo
z Východu
pouze na území dnešní Itálie, ale díky hanzovním
městům
putovalo
dále na sever. Skutečnost,
šarvátky,
byla
že se mezi
zcela
soupeřícími městy občas
běžná.
Roku
1099
benátská a pisánská flotila na Rhodu, přezimovat.
Vítězně
z této
potyčky
zajatce nechaly jít až poté, co snažit
obchodovat
kupříkladu
když zde
obě
nějaké střetla
hodlaly
vyšly Benátky. Své pisánské
odpřísáhli,
v jakémkoli
se
udály
že se už nikdy nebudou
přístavu
v evropské
části
Byzantského impéria. Benátčané se ve vodách dnešního Řecka ještě pozdrželi
kvůli
zmapování terénu a svých možností. V
využili toho, že zde 9
momentálně
nebylo
přítomno
ani janovské ani
Huyghovi, E. a F-B.: Lovci koření na cestě do bájné Indie. S. 36.
14
Palestině
loďstvo
pisánské stovky
lodí
ke
připojili
a
Godfreyovi
hlavě
z Bouillonu,
Odměnou Zpět
panství.
příslib
za to byl
na
dvě
Jeruzalémského
rozšířit
království, kterému pomohli dobýt Haifu a pobřeží.
čítající
se se svou flotilou
državy na
obchodních výsad na jeho
do Benátek se vrátili s bohatým nákladem 6. prosmce začali Benátčané uplatňovat
1100. Od té doby
svá obchodní práva,
která jim byla garantována za zásluhy. Poté se museli zaobírat především
problémy
s uherským
území Dalmácie a s N ormany, Jadranu. podporu
Zaneprázdněnosti vlně
nové
pobřežních měst létě
V
vycvičenou
králem
kteří
aspirujícím
chtěli
se
prosadit v ji žním námořní
Benátek využil Jano v a poskytl
křižáků
a
na
pomohl jim v dobývání
mnoha
Sýrie a Palestiny.
1123
se
dóže
Domenico
účastnil
flotilou
Egypťany. Benátčané
bojů
Michiel
o
velmi
právě
Jaffu
bleskovým útokem svých
s
dobře
napadenou
největších
a nejlépe
vyzbrojených veslic a obchodních lodí, které egyptský admirál mylně
považoval
za
lodě
vezoucí
náklad
a
poutníky,
krvavě
rozdrtily egyptskou flotilu. 10 Vítězové potom odpluli na expedici do Egypta, kde cestou zajali obchodní pepřem,
skořicí
a dalším
Benátky nabídly své
lodě
kořením
námořní
naložené zlatem,
směřující
do Askalonu. Poté
síly Jeruzalémskému králi
Tyru roku 1124. Pád Tyru zanechal muslimy bez severně
křižáky
od Askalonu. kontrolu
Můžeme
nad
mořem
říct,
na
že
Jeruzalémského království se tak staly
hegemonem východního
Středomoří.
bitvě
obléhání základny
vy boj oval i pro
dvacet
bezpečnými
pro vojáky tak pro obchodníky. Po této
při
námořní
Benátčané
dalších
stříbrem,
let.
Přístavy
základnami jak
se Benátky staly
Avšak na místo toho, aby se
staraly o poklidný obchod v oblasti, spíše ji pustošily. Proto se jim nástupci 10
císaře
Alexeia I. Komnéna snažili
Lane, F. C.: Venice ... S. 33.
15
udělené
výsady odebrat.
Benátky nevynechaly jedinou
příležitost
ostrovů
lodě
a to kdykoliv jejich
Domenico
Michiel
přesvědčilo
z Palestiny. To obnovil,
což
umožnilo
jely kolem. Díky tomu dóže
přivezl
s sebou
řeckých
k vydrancování
císaře,
větší
kořist
z Řecka
než
aby jim privilegia roku 1181 vykořisťování
"legální"
jihozápadního
Balkánu. problémům
N a vzdory všem s
císařem,
potřeboval
který je velmi
pokračovalo. Císař
s
říši.
jejich spojenectví před
jako ochránce
cílevědomě
Manuel však
benátských pozic ve své
Benátčany
Normany,
pracoval na podkopání během
V roce ll 71
povstání proti
c1zmcům náhle uvěznil asi deset tisíc Benátčanů na území říše. 11
Benátky
na
moře.
Egejského kořisti
odpověděly
to
si ale do Benátek
Nevraživost v
Cařihradu
v
podobě
střetů
Výpravě
a
všeobecně
J anovanů,
ve
městech
v oblasti
velel dóže Vitale II. Michiel. Místo
přivezli
jedněch
dalších
rabováním
morovou nákazu.
proti
druhým
obchodních
rozšířeného
Benátčanů,
se
městech,
ale
také
Pisánců,
Řeků
i o vydrancování
ukořistění
pobřeží
a
moři
místem
a mnoha
dalších zainteresovaných stran se stalo Egejské a Jónské Každá strana usilovala o
neJen
na
Nejčastějším
pirátství.
muslimů,
projevovala
moře.
lodí a nákladu protivníka, jakož
zotročení
místních obyvatel. Tímto
způsobem se dostalo mnoho Řeků, především žen a dětí, do otroctví
a byli dále prodáváni do muslimských zemí. pirátů
-
korzárů, kteří
tak
činili
objevovat také soukromé pirátské Po zdrcující porážce
s
vědomím
Kromě
"oficiálních"
svých vlád, se
lodě.
křižáků
v
bitvě
u Hittínu roku 1187 od
egyptského místodržícího Saláhuddína Júsufa ibn Ajjúba křesťanům
na
pobřeží
jen pár
měst,
podmínkou, že neztratí kontrolu nad
11
Procacci, G.:
Dějiny
začaly
Itálie. S. 16.
16
zůstalo
která si mohli udržet jen pod mořem.
Tomu
měla
napomoci
třetí
křížová
výprava vedená Richardem Lvím srdcem a Filipem účastníci
Augustem z Francie. Její udržet zbytky křižáckých námořní
křesťanské půdy
Převoz příslušníků
kolem Akkonu.
význačným
vojsk se stal
města,
si vytkli za cíl za každou cenu
zdrojem
příjmů
pro italská
která se této šance s náležitou vervou chopila.
Tentokrát už i za
přispění
Benátek. Ty však nevyslaly
potřebovaly
velkou flotilu, protože
své
námořní
výrazně
síly blíže domovu,
kde byly ohrožovány svými evropskými rivaly: Normany, Pisánci, Hohenštaufy a Řeky.
Od IV.
křížové
výpravy po Marca Po/a
Benátky byly vždy velmi flexibilní, schopny jakékoliv
situaci.
východním
Již
Středomoří,
záhy
proto
začalo
které se
především
Proticizinecká, tedy
reagovaly
na
přizpůsobit
se
problémy
ve
vymykat jejich kontrole.
protibenátská, povstání v
Cařihradu
z let 1171 a 1182 poskytla záminku k revizi benátské politiky císařskému
svému
dostatkem křížové
peněz
chráněnci
se jim nakonec
výpravy,
jež
patří
z Východu.
Obratnou politikou a
podařilo učinit
ke
vůči
zlomovým
z Byzance cíl bodům
v
čtvrté
dějinách
Republiky svatého Marka. N a rozdíl od první jejích
účastníků
převoz
po
stříbře
zajistí
rytířů
moři.
po
křížové
výpravy, kdy šla valná
souši, byl nyní
jednoznačně
většina
upřednostněn
Benátky se zavázaly, že za sumu 85 tisíc marek ve
převoz
a jejich koní,
a proviant na dobu jednoho roku pro 4 500
devět
tisíc nižších
17
šlechticů
a 20 tisíc
pěšáků.
Pro přepravu se počítalo se dvěma sty loděmi. 12 V létě 1202 byli Benátčané
připraveni
zcela
povětšinou
z Francie,
a
očekávali
však
křižácké
vojsko.
Křižáci,
díl
dohody.
svůj
nesplnili
Nenashromáždili dohodnutých 85 tisíc marek ve
stříbře
ani 33 500
mužů ve zbrani. Do Benátek dorazilo sotva deset tisíc ozbrojenců. 13
Suma 85 tisíc marek
roční příjem
asi dvojnásobný krále.
představovala
stříbrných
dvacet tun
ať
již anglického
či
mincí, tedy
francouzského
Z požadované částky se Benátky dočkaly asi padesáti tisíc
14
marek.
Křižáci
se
utábořili
začaly
narůstat
dluhy spojené s jejich vydržováním. Dóže Enrico
Dandolo této situace
na
obratně
netáhli proti egyptským
ostrově
Lido. Po
přesvědčil
využil a
muslimům,
určité době
pobřeží
dalmatském Křižáci
tedy
přezimování
na
podzim
vůbec
aby
čtvrtá křížová
přístav
Zadar na
spravovaný od roku 1186 uherským králem. 1202
se ale rozhodli, že
Mnozí z nich
křižáky,
proti nimž byla
výprava vyhlášena, nýbrž aby mu pomohli dobýt
však
nechápali,
vypluli město
proč
směrem
Kvůli
na jih.
dobudou až na
mají bojovat proti
jaře
1203.
křesťanům.
Papeži Inocenci III. se celá situace vymkla z rukou. Po dobytí Zadaru proto Shodou byzantském odměnu
křižáky
uvrhl do klatby.
okolností
trůnu.
došlo
ke
sporům
Mladý princ Alexeios
ve výši 200 tisíc
stříbrných
uzavřena
v
květnu
benátských lodích
změně
cíle
1203 na Korfu. připlulo
do
uzurpátora Alexeia III., aby se vzdát bez boje, a proto
mužů,
24.
června
18
výpravy byla
pak vojsko na
Tímto vpádem donutili
zřekl trůnu.
Více viz tamtéž, s. 36-37.
pakliže mu pomohou
čtvrté křížové
Ten se ho ale
nechtěl
křižácká
armáda
a "jejich"
I2Lane, F. C.: Venice. A Maritime Republic. S. 36. 13
na
přislíbil křižákům finanční
Cařihradu.
Benátčané
následnictví
marek, zásobování vojska a
poskytnutí vlastní armády o síle 1O tisíc dostat se k moci. Dohoda o
o
vyplenili Galatu a zcela narušili obranu účastnil
zátoky Zlatý roh. Dobývání se
věku,
který navzdory vysokému slepotě,
tím, že vpluli do
i sám dóže Enrico Dandolo,
bylo mu
přídi
stál v plné zbroj i na
města
přes
osmdesát let, a
galéry se zástavou svatého Marka
v ruce. 15 Celé vojsko se usadilo v Galatě, kterou od vlastního Cařihradu odděloval právě přístav města.
celé
město.
Císařem
plenění
Drancování,
znásilňování
a
se
Alexeios III. uprchnu! se svou dcerou a s
císařské
klenoty
zároveň
Zlatý roh sloužící
byl
pokladnice,
korunován
čímž značně
jeho
vnitřní
jako
rozšířilo
na
nejcennějšími
usnadnil nastalou situaci.
mladší
bratr,
dle
byzantských
následnických zvyklostí oslepený, Isak Angelos. Spolu s ním se stal spolucísařem právě
pomoc přivedl.
dluhu
jeho mladý syn Alexeios IV., který v Itálii a
Ti nyní
čekali
vůči Latinům,
rozhořčeného Císařem
křižáky
na svou
odměnu.
musel vypsat nové
Počátkem
vlnu nevolí.
vlastně
cařihradského
byzantský
trůn
snažil boj o vat.
dobytí
do
měl císař
Aby daně,
Cařihradu
na splacení
což vyvolalo velkou
lidu
došlo
převratu.
k palácovému
byl v chrámu Boží Moudrosti prohlášen Nikolos Kanabos.
vyhrotila
křižácké
Benátčany
hledal
roku 1204 situace kulminovala. Z popudu
Alexeios IV. znovu požádal značně
s
před časem
a
došlo
křižáky
k dalšímu
zvratu,
Krize kulminovala v dubnu
distancoval a
byť dočasnou. Křižáci
sebou zanechali
po
němž
dosazen Alexeios V. Murtzufla, který se s
vojsko dobylo a zcela vydrancovalo
města
opětovně
si ovšem
vypleněné,
přišli
opět
o pomoc. Situace se
-
13.
byl
křižáky
dubna
Cařihrad.
na
1204
Papež se od
vyhlásil nad Benátkami klatbu, na své. Po
vypálené a
třech
dnech, kdy za
znásilněné město
odhadovali
svou kořist na 400 tisíc marek ve stříbře. 16 Mimo jiné si do Benátek
14 15
16
Tamtéž, s. 37. Tamtéž, s. 40. Tamtéž, s. 41.
19
měly
odvezli svaté ostatky nevýslovné ceny. Relikvie
nejen význam
církevní, nýbrž sloužily i jako státní depozitum a byly též jakýmsi garantem prestiže státu. 17 Ze svých cest do Orientu si Benátčané přivezli
řadě
v prvé
ostatky svého patrona svatého Marka, ale také
svatého Mikuláše a Isidora, kus kamene, na kterém se modlil Ježíš třísku
Kristus,
z Kristova
Křtitele. Samozřejmě
z
kříže
se také
a
část lebeční
značně
kosti svatého Jana
obohatili na
císařském
pokladu
Cařihradu.
Západ triumfoval
nad
schizmatickou Byzancí. císařství,
troskách bylo vybudováno tzv. Latinské součástí
měly
Západního - tedy latinského,
být
podřízeny
Skupina šesti novým 1204
papeži. Také liturgie
Benátčanů
císařem
v chrámu
které se
mělo
měla
latině.
být vedena v
baronů
nakonec zvolila května
Balduina Flanderského korunovaného 16. Boží
Moudrosti
novým
úřadu
stát
aj eho církevní struktury
a šesti franských
Morossinim, jenž byl do svého Inocencem III.
světa
N a jejích
patriarchou
Thomasem
dosazen samotným papežem
Elita byzantského kléru emigrovala do Nikaje.
N ovopečenému císaři připadla jedna čtvrtina území Říše, o zbytek se
podělily
Benátky
s Janovem.
Z celé
situace
však
nejvíce
profitovala Republika svatého Marka, která najednou ovládla osminy území Byzance: Jónské ostrovy,
řadu ostrovů
tři
v Egejském
moři - včetně Kréty, přístavy v Marmarském a Černém moři. Na
Peloponésu (Morea) to byly sloužící jako V
Cařihradu
samozřejmě nejcennější cestě
17
překladiště
především
dva významné
přístavy
pro zboží z Orientu: Modon a Koron.
samotném spadaly pod jejich správu doky, arsenál a velmi
početná
kolonie.
Kromě
výhrou Kréta položená na strategicky
mezi Jónským
mořem,
Samson, I.: Ku vzniku náboženských pútí. S. 18-19.
Cařihradu
byla
nesmírně důležité
Egyptem a Sýrií.
kultu
relikvií
20
ako
jedné ho
z
predpokladov
Období vlády Franků v Byzanci se řecky nazývá frankokratia. Benátčanů,
Vláda
týkalo
se
východostředomořských měst Franků
neměla
důsledky.
středověké
hlavně
udržely
zůstaly
instituce
proměně,
docházelo k jejich postupné
důležitých
všech
a přístavů, pak venetokratia. Expanze společensko-ekonomické
jen politické, ale také
Byzantské
systémem
především
to
západní
po výtce
jež byla
Evropy.
na ostrovech a ve velkých
zachovány,
ovlivněna
Byzantské
ale
feudálním
zvyklosti
se
přístavech.
Neurození Latinové usazující se na byzantských územích, především
pocházeli obchodníků
a
z Benátek,
řemeslníků
Sieny
a
bankéři,
to byly také
kteří
Běžným
pronikli do vrstev peloponéské aristokracie.
Kromě
Florencie.
pozvolna
zvykem se
stávalo, že se Frankové ženili s Řekyněmi (hlavně na Krétě). Benátská Signoria vydala zákaz uzavírání takovýchto manželství, neboť
se obávala rozdrobení a následné ztráty majetku. Francký
majetek
dědil
totiž
v Byzanci se majetek
podle dělil
práva pouze
rapidně narůstala.
požadovaly
řadu
znovupotvrzení
Jedním z Jiří
kdežto
městských států během
Ty se nakonec staly jejími
věřiteli,
výhod, proto po nastolení Latinského
oněch
syn,
rovným dílem mezi syny i dcery.
Zadluženost Byzance u italských století
nejstarší
12.
za což
císařství
bylo
beneficií jen formalitou.
největších rivalů
Benátek byla Republika svatého
- Janov. Jejich spory se objevovaly jak na poli obchodním, tak
válečném. několik
V
průběhu
válek.
13. století spolu tyto
Série
benátsko-janovských
odstartována v Akkonu, kdy pak napadli benátskou
dvě
čtvrť.
Benátčan
republiky svedly konfliktů
zabil Jano vana a J anované
N ásledovalo
několik konfliktů
i na souši, jejichž zásadním bodem se stalo
převzetí
na
moři
Cařihradu
Janovem. Latinské království založené roku 1204 nebylo
21
byla
kvůli
vnitřním
neustálým
rozporům
mezi
Latinci
Řeky
a
příliš
životaschopné. Největší úspěch Janovanů však byl diplomatický, když roku 1261 císařem
uzavřeli
spojeneckou smlouvu s novým byzantským
Michaelem Paleologem, který s janovskou pomocí obsadil
Cařihrad,
zatímco benátská flotila byla na
vyhnáni z
města
splnil
poskytnout svou
smlouvy
válečnou
z Niefola,
říše.
obchodním poli byla ztracena.
J 1m
čtvrti
stejná
předmětem
Pera na druhém
práva,
jako
kdysi
Janované
případnou
flotilu pro
znovunabýt území Byzantské
usadili ve
Benátčané
a Janované nastoupili na jejich místo.
část
svou
moři.
byli
Císař
tímto
to
slíbili
za
válku s Benátkami a
Privilegovaná pozice Benátek na
Císař
povolil
břehu
Janovanům,
aby se
Zlatého rohu, ale neposkytl
Benátčanům,
přestože
to
bylo
smlouvy z Niefola. Roku 1268 však benátští obchodníci
získali
část
takové
přízni,
zpět,
svých obchodních výsad jako
před
Během
rokem 1261.
Janov rozvíjel své obchodní i
námořní
úkor Benátek: Janované ovládli
ale už nikdy se
nadcházejících 25ti let
postavení ve
například
vývoz
rozšířili
z Levanty do Brugg a Anglie a dále
netěšili
Středomoří
koření
na
a hedvábí
své obchodní aktivity
v Černomoří, kde si za své centrum zvolili přístav Kaffu, kde končily
perské
obchodní
stezky.
Ani
nezahálel, i když se v tomto období transitní obchod procházející
městem
Benátky podporovaly stavbu rozvoji dálkového obchodu a Na
středověkých
zaměřil
však
spíše na Evropu a
a lodí, což napomohlo
zintenzívnění námořního
výhradně
obchod
samotným.
loděnic
galérách italských
otroci. Veslování i boj byl
benátský
městských
vůbec.
života
států
neveslovali
záležitostí svobodných
mužů
v rámci jejich vojenské služby nebo se nechávali najmout za mzdu. Pouze v
případě
ozbrojeného konfliktu byli do služby povoláni
všichni muži od dvaceti do šedesáti let. Typická obchodní
22
loď
ve
12.
či
veslaře.
13. století nevyužívala ke svému pohonu
Byly to
okrouhlé plachetnice, jejichž délka byla obvykle trojnásobkem šířky.
jejich
Měly
stěžně
dva
s trojúhelníkovými plachtami. Aby
poutníků, válečníků
uspokojily poptávku
a
obchodníků, říkalo
z nich velmi veliké - ne nadarmo se jedné středověku mělo
Pevnost. Ve lodě
Jano v,
této
obchodníků,
mohla
jen pár
Stavěly
velikosti. některé
i když
regulovat
přístavů,
se
především
stavěly,
výsledné
na
zakázku
loděnic.
produkty
Roku
ll 04
loděnice,
křížová
případě válečných konfliktů,
výprava,
se
musely
byl
kde se přímým
opravovaly a vyzbroj o valy a který byl pod
dohledem dóžete. V čtvrtá
Benátky a
si zadala i sama Signoria. Vláda ovšem
v Benátkách vybudován tzv. Arsenal - velkolepé lodě
Roccaforte -
např.
jako
některé
byly
jako byla zejména lodě
všechny
účastnit
zamýšleného tažení. V tu chvíli se z neozbrojených obchodních lodí s
průměrnou
vybavené
čítající
posádkou
zbraně
šedesát
se 140-180 muži na
mužů
palubě.
V
staly
perfektně
případě
Roccaforte
sej ednalo až o několik stovek členů posádky. 18 sítě
Financování plaveb bylo záležitostí celé partnerů.
V porovnání s cenou nákladu
menší cenu.
Běžný
tato svá aktiva
zboží na jeho pouti doprovázeli.
zaplatilo formou
směnky
u
lichváře,
prodej i a návratu lodi. Obvyklá sazba u
svěřili
loď
samotná
náklad sestával asi ze stovky
různých investorů, kteří kteří
měla
mnohem
dílčích nákladů
asi tuctu
Pořízení
obchodních
obchodníků,
zboží se
obyčejně
která byla splatná po jeho lichváře
v Benátkách v ll. a
12. století byla 20 procent. Od poloviny 12. století se v oblasti benátského
námořního
obchodu
začalo
partnerství tzv. colleganza. V tomto přislíbil
majiteli
tři
čtvrtiny
nedostal domácí investor 18
využívat formy obchodního případě
obchodní cestující
zisku. Pokud žádný
či věřitel
žádný zisk. Jedna
Více viz Lane, F. C.: Venice ... S. 44-50.
23
výtěžek čtvrtina
nebyl, zisku
pro obchodního cestujícího se
může
zdát být jen malou cenou za
veškerou námahu spojenou se starostí o náklad a jeho prodej. Obchodník však takže
měl
podniknout
vyplatilo.
mnoho
riskantní
příležitostí
cestu
pro své vlastní aktivity, zámoří
do
se
rozhodně
mu
19
Jedním ze
stěžejních
obchodních
artiklů
bylo obilí, na jehož
dovoz z Egypta, Balkánu, Řecka, Černomoří či Sicílie a následný obzvláště
prodej se benátští kupci
soustředili.
Nešlo o výhradní
právo, ceny byly stanovené zákonem nabídky a poptávky, naopak dovolili cizím lodím, aby se na dovozu, ovšem dle benátských potřebu,
pravidel, podílely. Benátky pokrývaly nejen vlastní v
případě
neúrody též zásobovaly
městských států.
jednoznačný
Benátky města
Pokud ale šlo o
1234 ).
Aby
Sl
zakázaly
v oblasti
Jaderského
obdržela
četná
z Orientu.
poj i stily
obchodníkům
moře.
své
z Ancony
křížové
v
zámořském
obchod
s bavlnou
kůžemi
výpravy
celým Jadranem, což
střety
nejen s jejich italskými
Pisou
či
Anconou,
ale
také
protějšky,
Benátky
samozřejmě
vyvolalo
např.
jako
s Ragusou
z balkánských
počínání řadu
dolů.
Obzvláště
revolt, které však byly
a
bodů
19
městě.
s Janovem, dnešním
Zarou sůl
způsobilo
zde
a surové benátské
potlačeny.
Benátkami procházelo veškeré zboží, náklad nikde jinde než ve
a vínem
Sl
Dubrovníkem a Zadarem, odkud dovážely potraviny, kovy
měly
Na druhou stranu ale od Signorie
čtvrté
výsledku
napříč
do Levanty,
postavení
privilegia pro obchod s obilím,
Díky
upevnily moc
převoz poutníků
Ancona (roku 1264) nebo Ravenna (roku
Benátky
obchodě,
dalších severoitalských
monopol, který donutily respektovat i taková
např.
jakými byla
řadu
ale
lodě
nesměly
vyložit
Ke kontrole sloužila
řada opěrných
napříč
Středomořím.
tzv. fondaci (jondaco: z arab. funduq)
Tamtéž, s. 52.
24
zřízeny
Takovéto základny ale byly Nejdůležitějšími
obchodníků
komunitami
městě.
také pro c1zmce ve zde
byly
židovská,
arménská a arabská, jež sídlila na Fondamenta degli Ormezini. jaře
Dvakrát za rok, vždy na
a na podzim, vyplouvaly na
východ dva konvoje lodí: konstantinopolská flotila do evropských částí Byzance - především do Řecka a oblasti Egejského moře, a "zámoří"
levantská flotila zase do
měly
na Kypr. Tyto sezónní karavany dobu odjezdu, obyčejně
příjezdu
senátem
či
tvořena
na
sever
dvěmi
drahocenné
Brugg
a
Antverp.
křižovaly
náklady,
Jaderské, Egejské i Jónské bodů
po
pobřeží.
surové hedvábí,
plně
Aby
její
moře
vlněné
20
loděmi
nebo
Od 13. století k nim
naložená zase Signoria
ozbrojené
směřovala
uchránila skvadrony
a vybudovala také
své celé
síť opěrných
Z oblasti jihovýchodního Balkánu se dováželo
smůla,
med, bavlna, ledek, obilí, víno, barviva,
kožešiny a otroci. Levantská flotila zase hřebíček,
moře:
loděmi
velkými okrouhlými
flotila flanderská, která
do
stanovenou
deseti až dvaceti menšími
několika galérami z důvodu jejich ochrany. přibyla ještě
přesně
i složení, v jakém mohly vyplout na
byla karavana
(tarettami), jednou
- tedy do Syropalestiny, Egypta a
muškátový
květ
i
oříšek,
přivážela pepř,
zázvor, ale také
skořici,
stříbro, měď
a
tkaniny.
Druhá polovina 13. století byla na Blízkém velmi neklidnou. V
důsledku
postupu mongolských
východě
dobou
kmenů směrem
na východ se pohla obrovská masa lidí hledajících nové domovy. Roku 1258 vyplenili Bagdád a dostali se až do Sýrie, kde je v roce 1260 zastavili egyptští mamlúci. Kruté boje a drancování
značně
narušily obchodování v celé oblasti, jíž se mongolská vlna prohnala. Teprve po smrti velkého sjednotitele Mongolů Čingischána, kdy se 20
Tamtéž, str. 69-70. Huyghovi, E. a F-B.: Lovci koření. S. 46-47.
25
říše rozdělila
kteří přijali
mezi jeho potomky,
dobytých území, se obchod zase
začal
náboženství i kulturu
rozvíjet. Mongolové se totiž
ukázali jako schopní správci. Toto období se nazývá Pax Mongolica - tedy mongolský mír: hedvábná stezka pulsovala více, než kdy tím a
Evropanům
před
se naskytla možnost dostat se až na Dálný východ.
Benátky, 1ano v či papež 21 vyslali touto cestou svá diplomatická poselstva, ale mnohem Nejznámějším
přínosnější
byl klid zbraní pro obchodníky.
z nich byl benátský kupec Marco Polo. Spolu se svým třetině
otcem a strýcem podnikl v poslední najít
nové
pokračovalo
trhy. přes
Dobrodružství, Cařihrad,
Kazaň,
střední
Benátek se vrátili až v
zimě
a
uvězněn
v Benátkách,
Samarkand, Bucháru a dvůr
Tři
roku 1295.
poušť
Kublajchána, v jehož
a jihovýchodní Asii
Polo zajat, když velel lodi v jednom z konfliktů,
začalo
které
Gobi, je zavedlo až do Pekingu na službách cestovali po
13. století cestu s cílem
téměř
25 let. Do
roky na to byl Marco
četných
benátsko-janovských
v janovských kobkách, kde posléze vznikl jeho
slavný cestopis Milion. 22 Zemřel roku 1324 se slovy: "Řekl jsem jen polovinu toho, co jsem viděl! " 23
Významnou zájmů
sférou
byl také Egypt. I
dlouhodobých během křížových
Alexandrie benátské sezónní konvoje. udržovat dobré vztahy s vlivnými
benátských výprav
Právě
představiteli
obchodních
připlouvaly
do
proto bylo žádoucí státu i obchodních
vrstev a usilovat o potvrzení svých obchodních výsad.
Také některé řády vyslaly své misionare: např. 1298-1330 byl prvním pekingským arcibiskupem františkán Jan z Montecorvina či františkán Oldřich z Pordenone, který v letech 1316-1330 jako papežský vyslanec vykonal cestu do Číny. 22 1335-1343 Benátský kupec Francesco Balducci Pegolotti sepsal a pod názvem La practica della mercatura vydal podrobný itinerář pro obchod na Hedvábné stezce. 23 www.silk-road.com/toc/index.html. Podrobněji viz Liščák, V.: Čína. Dobrodružství Hedvábné cesty. S. 120-125. 21
Vítěz
z bitvy u Hittínu z roku 1187 - Saláhuddín Júsuf b.
ještě
Ajjúb, se
vojevůdce
jako
křižáky
boje o Egypt mezi
účastnil
mosulského emíra Zengího podařilo
a muslimy. Egypt se mu
ubránit
a po smrti posledního fátimovského chalífy se prohlásil sultánem a vazalem abbásovského chalífy z Bagdádu. Stal se tak zakladatelem Egyptě
ajj úbovské dynastie, jež vládla v ll 7 4, od roku pravděpodobně
ll 71
a Sýrii, kterou získal roku mamlúků
až do nástupu
roku 125 O. Své
první obchodní výsady, jež se vztahovaly jak na
Egypt, tak i na Sýrii, Benátky obdržely právě od Saláhuddína. 24 Pevně
podložená jsou až privilegia z roku 1208 vydaná sultánem al-
, Ádilem Saj f ad-Dín Abú Bakrem. Obchodní vztahy se zhoršily v letech 1217-1218 v
důsledku
zákazu obchodování s muslimskými
zeměmi,
který byl vydán
kvůli
výpravě.
Ta si dala za cíl
otevřít
křižáci
zaútočili
(Dumját). O
tři
následně
a
později
roky
právě
křížové
probíhající páté Egyptě,
druhou frontu v
roku 1218 dobyli
přístav
a proto
Damiettu
však byli donuceni ke kapitulaci.
Dóže Tiepolo obdržel nová práva až roku 123 8. Benátky dosáhly v letech 1207/8, 1225 a 1229 ajjúbovských s
příchodem
vládců
řady
výhod i u místních
v Sýrii. Nová éra obchodu však nastala až
"bahrijských"
mamlúků
(1250-1382)
k moci:
nová
privilegia obdržely roku 1254, roku 1275 obdržel svá privilegia také Janov. Ta pro
něj
byla velice výhodná a
zaručovala
postavení mezi evropskými obchodníky v oblasti. Benátkám
podařilo
dosáhnout
stejně
25
mu výsadní
Roku 1289 se
výhodného postavení, když
obdržely svá nová práva od sultána Qalá'úna. Tyto benátské aktivity ukazují, že pro kdy
muslimům
Akkonu
24 25
roku
ně
byl obchod vždy na prvním
zbývalo dobýt na 1291
papež
křižácích
vydal
místě,
a to i v
již jen Akkon. Po pádu
embargo
na
veškerý
Theunissen, H.: Ottoman-Venetian Diplomatics: the Ahd-names. S. 2. Tamtéž, s. 3.
27
době,
obchod
světem,
s islámským obcházet -
např.
ale Benátky i Jano v se ho snažily
všemožně
Benátky samotné vlastním dekretem zakázaly pouze
vývoz válečného materiálu. 26 Obchod tedy na nějaký čas ustal. Jak jen to ale bylo možné, komerčních
začaly
se Benátky snažit o obnovení svých
akt i vit.
Od pádu Akkonu po Kolumba
těšily
Výsady, kterým se Benátky ztraceny. Problémy s Janovem si
nenávratně
v Byzanci byly
přenesly
i do nového století. Jano v
měl své pozice v Cařihradu a Černomoří pevně v rukou. Stanovoval
si své vlastní poplatky a pravidla obchodu. Proto se i Benátky Stejně
poohlédly po dalších zdrojích pro své obchodní aktivity. přístup
Janov se snažily o střediskům
-
Kaffě
a
Taně,
ke krymským a azovským obchodním jelikož
přes ně
zde pro
Benátčany
proudilo velké bohatství
nejcennějších
jak z Evropy, tak i z Asie. Jedním z artiklů
jako
obchodních
byli otroci, které mohli využívat jako Krétě
pracovní sílu na plantážích na
a Kypru nebo je prodat do
vojenské služby do mamlúckého Egypta.
Mamlúci Roku 13 02 Republika
opět zaměřila
Její vyslanec Guido da Canal
uzavřel
s mamlúckým
pak
sultánem,
který
výsady jak na území Egypta, tak
svou pozornost na Egypt. nové obchodní smlouvy
obnovil 1
Sýrie.
benátské
Proti obchodování
s
"nevěřícími"
26
Ashtor, E.: Levant Trade in the Later Middle Ages. S. 17.
však
velmi
brojil
28
papež.
obchodní
Proto
roku
1322
exkomunikoval striktně
sice
několik
občanů.
významných benátských
Signoria
proti exkomunikacím protestovala, papež však na
dalších dvacet tři let, do roku 1345, dosáhl svého: žádná benátská loď ne vpl ul a do jediného egyptského přístavu. 27 Jako náhrada za dočasně
kam
ztracené trhy v
přicházelo
Paradoxně
Egyptě
a Sýrii posloužil obchod s Arménií,
zboží z Indie a Perského zálivu - zejména hedvábí.
značný
objem
zboží
obchodovaný
Benátkami
přes
Arménii pocházel z mamlúckého Egypta - bavlna, a Sýrie - léky a koření. 28 Přístav Lajazzo v Malé Arménii byl také jediným místem,
kde mohly po roce 1291 Východem blokádě
oficiálně
křesťanské lodě
obchodující s muslimským papežově
zakotvit. Další mezeru v
představovalo
obchodníkům podařilo
obchodní
Tunisko, kde se houževnatým benátským vyjednat smlouvy o
ochraně
jejich lodí.
Pokud šlo o Kypr, bylo absolutní nezbytností, aby se zde každá
loď
cestou pozdržela,
potravin nebo aby zde zejména
Benátčanů
ať
už aby doplnila zásoby pitné vody a
přečkala
nepřízeň
v letním období ji nutily, aby se ve
To se týkalo
a jejich jarní flotily, která vyplouvala od San
Marca na Velikonoce a vracela se v
právě
počasí.
při
říjnu.
své
Severní
cestě
větry
vanoucí
z Egypta zastavila
Famagustě.
Obchodní cesta do Alexandrie se
opět
otevřela
roku 1344,
když papež Klement VI. zrušil embargo a povolil Benátkám návrat na mamlúcké trhy na dobu jejíž obchodní
pěti
let. Stalo se tak na naléhání Benátek,
zájmy v azovské
Taně,
a tím i v Rusku, byly
přerušeny kvůli roztržce mezi benátskými a tatarskými kupci.
Benátky nelenily a výsady. 30
27
28
29 30
Ve
okamžitě
čtyřicátých
29
si nechaly znovu ratifikovat své
letech
14.
století
na
arménský
trh
Pdrobněji viz Ashtor, E.: Levant Trade in the Later Middle Ages. S. 44-63. T h e u ni s sen, s. 4- 5 . Tamtéž. Ashtor, E.: Levantine ... S. 64-69.
29
nepřicházel
dostatek
zboží
z
důvodu
problémů
politických
v Persii 31 , v důsledku čehož nebyly karavanní stezky bezpečné, a důvodem
také následnému podlehnutí mamlúckému nájezdu. Dalším byla snaha omezit turecké
pronikání
v egejské
oblasti.
Úlohy
v pokračování křižáckých tažení se však s radostí ujali rytíři Řádu svatého Jana mající pro své výpady strategickou polohu na Rhodu. Za papežské povolení pro obchod s náležitě
nevěřícími
Benátky musely
zaplatit.
Neblahým krokem s dopadem na mezinárodní obchod v oblasti bylo
vyplenění
novou
křížovou
pomocí
165
Alexandrie roku 13 65. Papež Urban V. vyhlásil výpravu. Do
lodí
byl
čela
postaven
velkého vojska díky
přepravovaného
početní
výrazné
převaze
kyperský král Petr I., kterého doprovázely Benátky a Řád svatého Jana.
Početná
muslimského relativně
flotila
přístavu
v klidu zájmů,
obchodních
zamířila
do
té doby. Namísto toho, aby si
podrobili 1 O.
října
učinili
a
následně
největšího
křižáci město
předmětem
JeJ
je vyrabovali.
rozdíl mezi Kopty, židy a muslimy. vyloupili a
Alexandrie,
Při
Kromě
vraždění
svých nedělali
soukromých
vypálili kostely, synagogy i mešity.
domů
Součástí
bohaté kořisti bylo na pět tisíc otroků všech vyznání. 32 Výsledkem vyplenění
Alexandrie bylo nejen
přerušení
obchodu
luxusním orientálním zbožím, ale také zesílení averze křesťanům,
což jim dali pocítit o šedesát let
kořením
a
muslimů vůči
později
při
stejně
brutálním nájezdu na Kypr. V reakci na události nechal sultán uvěznit
všechny
zahraniční
obchodníky a zabavil jejich majetek.
Navzdory všemu
chtěly obě
strany co nejrychleji obnovit
vztahy.
Při
následném vyjednávání se
podařilo
přátelské
"pouze" obnovit
V první čtvrtině 14. století byl obchod s Persií na poměrně vysoké úrovni. Přispěla k tomu také cesta Marca Pola. Po pádu Ílchánů roku 1335 obchod
31
ustal. Roku 1338 Signoria vydala zákaz veškerého obchodování s Persií.
30
propuštění vězněných obchodníků
obchodní výsady, žádosti o
nevyhověl.
33
Benátky
promarnily
jedinečnou
šanci
sultán
ovládnout
alexandrijský tranzitní obchod a tím i jeho značný objem na východě
Blízkém
i v Africe. postupně
Papežsky stolec
výhod, až nakonec roku 13 70 rozkvět
nastal velký
trvající až do Egyptský
definitivně
povoloval stále více
zrušil své embargo. Poté
italského, a zejména benátského, obchodu
nástupu "burdžíjských" mamlúkú v roce začal
obchod
průmyslové
Benátčanům
pomalu
upadat
výroby, která se ocitla v krizi
v
důsledku
způsobené
1382. 34 poklesu
nestabilní
politickou situací. 35 Patnácté
století
ekonomického poklesu.
se
neslo
Vměšování
ve se
znamení
sultánů
všeobecného
do ekonomiky státu,
na jehož konci byl totální kolaps egyptské ekonomiky, sultán Barsbáj ( 1422-143 8), který
chtěl
započal
zlomit výsadní postavení
staré vrstvy obchodníků kárimí 36 a monopolizovat si obchod pepřem, cukrem a bavlnou. 37 Ekonomické pozice Benátek byly ztíženy nejen sultánovým monopolem na
pepř
a libovolným navyšováním cel, což
vyhánělo
ceny do závratných výšek, ale také tím, že
některý
vladařů
z
vydal
zahraničních kupců
v
nařízení,
Egyptě.
jež
značně
čas
od
času
omezovala dobu pobytu
Nové obchodní podmínky vyjednali až
Andrea Dona to ( 1442) a Lorenza Tiepolo (1449), jemuž se také podařilo přimět
sultána ke zrušení monopolu. Nastalá situace vedla
Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 78-79. Ashtor, E.: Levantine Trade ... S. 88102. 33 Theunissen, s. 15-16. 34 Podrobněji viz Ashtor, E.: Levantine Trade ... S. 103-201. 35 Theunissen, s. 17. 36 Podrobněji viz Nadžlá Muhammad · Abd an-Nabí: Misr wa Bunduqíja. 37 Tamtéž, s. 17. 32
31
ziskům
k obrovským
Benátek,
jež
se
rázem
staly
obchodním
hegemonem v Levantě. 38 Ve
polovině
druhé
ještě
muslimské Levanty dříve
produkty, které od
spíše na
století
čilý
Po
či
válce,
úpadek
začala
dovážet
se
Benátky přes
obchodní ruch v tureckých vodách i
sv. Jana ( 1464 ),
benátským
Cařihradu
pádu
častými
v benátsko-mamlúckých Rytířů
nájezdy
ekonomický
sama vyvážela. Ty musela nyní draze kupovat
to, že jejich lodi byly ohrožovány roztržky
se
více prohloubil, jelikož
obchodníků.
evropských
soustředily
15.
kteří
spojenectvím
nájezdy
vztazích neustále
korzárů. Občasné způsobeny
bývaly
pokračovali
s turkménským
ve svaté
sultánem
ve
východní Anatolii U zun Hasanem (14 73 ), jehož mamlúci považovali za
nepřítele.
Poté bylo vždy nutné vztahy znovu urovnat a
opětovně
potvrdit obchodní výsady. Když se roku 14 73 Kypr stal benátským protektorátem 39 a roku 1489 jej Republika získala zcela, musela následně
přislíbit,
že bude i nadále platit mamlúckému sultánovi
tribut, aby si zde mohla ponechat své pozice.
Janov Starosti o obchodní zájmy Benátkám a muslimové,
největším
soused Janov.
Kromě běžných
čtyřech
velkých
1380. 40 Nejenže
nepřidělával
pouze papež
rivalem ve 13. a 14. století byl jejich
válečných
šarvátek na
moři
se spolu
střetly
ve
konfliktech, které vyvrcholily až roku
si Republika svatého Jiří
38
otevřela jako
první
Theunissen, s. 18. Ashtor, E.: Levantine Trade ... S. 271-366. Nadžlá Muhammad 'Abd an-Nabí: Misr ... S. 111-161. 39 Královna Kateřina Cornaro z Kypru ovdověla a Benátky, které zde měly dlouhodobé komerční - zejména bankovní, aktivity ji poskytly ochranu. Roku 1489 byla Kateřina donucena příbuznými, aby Kypr zanechala Republice. 40 Tzv. válka o Chioggiu - malý přístav nedaleko Benátek.
32
obchodní cestu na sever do Brugg 41 , ale předběhla své konkurenty od svatého Marka v Černomoří i na Kypru, který získala roku 13 74. čímž
Zlom nastal v roce 1489, kdy Benátky zcela ovládly Kypr, značně
narušily
janovskou
konkurenceschopnost. světlé
janovských vztazích, však byly i
V benátsko-
momenty, kdy se např.
republiky dokázaly domluvit na spolupráci:
obě
diplomatické
aktivity s cílem obnovit obchod s Egyptem z let 1369 a 13 70 42 či společná měly
obrana
s mamlúky
Janovu
se
v
Cařihradu
roku 1453. Na rozdíl od Benátek, které
vesměs přátelské
Egyptě
až
vztahy, díky nimž obchod kvetl, nedařilo.
tolik
Příčinou
byla
jeho
neakceptovatelná agresivní politika.
Osmané Druhá polovina 14. století byla také ve znamení rostoucí síly Turků.
osmanských
Roku 13 52 se dostali na Gallipolský poloostrov,
který jim posloužil jako základna pro další pronikání do Evropy v první
řadě
do Makedonie a Thrákie. V Malé Asii pak Orhan
( 13 34-13 59) využil velkých
vnitřních
problémů
tchána a rychle obsadil Nikopolis, I zni k a Smyrnu, přístup
k Marmarskému
moři.
jeho lodí spojenou flotilou opět
do
řádové.
v
křesťanských
Orhanův
rozšiřování
zdůraznit,
41
Janované
nástupce Murat (13 59-13 89)
na
že byzantský Turků
osmanských se
Francouzů, Johanitů
a
rukou, i když to byly ruce
bitvě
také
Kosově císař
Benátčanů přísně
získal
zajímali
dostala
katolické -
úspěšně pokračoval při
jednom
poli roku 13 89 zabit. Nutno též
se stal jeho vazalem.
se Byzantská velmi
čímž
Roku 1345 se však Smyrna po porážce
osmanských držav do Evropy, až byl
takovém tažení v
císařského
svého
říše
o
S expanzí
stále zmenšovala, až byla
nové
obchodní
cesty
v západním
Středomoří, Atlantiku a roku 1291 se bratři Vivaldiové snažili obeplout Afriku s cílem dostat se do Indie. Při tomto pokusu však oba zahynuli.
33
Cařihrad, Soluň
omezena pouze na proto z Byť
bezpečnostních důvodů poměrně
byla
malá,
a jejich okolí. O ochranu byla
požádána benátská
byla díky
Koron na Peloponésu vždy schopna osmanskou expanzi se Lenkovi (Tamerlán) v
dočasně
bitvě
flexibilitě
své
Krétě
základnám v Negroponte (Euboia), na
pokoušel Zikmund Lucemburský se svým
Modon a
zasáhnout. Zastavit
až roku 1402 Timuru
předtím
u Ankary,
flotila.
a pevným
přístavech
a v
účinně
podařilo
válečná
neúspěšně
se o to
křižáckým
vojskem v
bitvě
u Nikopole roku 1396. Roku 1395 Timur cestou vyplenil italské kolonie v
Taně, čímž
Ve východě nově
na chvíli paralyzoval
černomořský
obchod.
14. století nebyly podmínky pro obchod na Blízkém pro Benáky, ale ani další státy,
vzniklé
přísně
vůbec
jednoduché, jelikož
muslimské turecké státy v západní Anatolii začali
vyhlásily státní politiku džihádu. Jejich panovníci však brzy potřebovat poplatků,
hotových
peněz
z celních
s jejichž pomocí se mohly ekonomiky jednotlivých
rozvíjet. Rozvinula se tak pronájmu
státní
ekonomické obchodníkům,
prospěch
kvůli přílivu
bohatství Evropy
především
beneficia,
směřování
díky
státu.
beneficiantům
a
obchodníků
majících v
pak
ovlivňovat
vrstva
kterým Vl i vn o u
vlastně
států
mohli
silou
stojící
proti
komukoli, kdo mohl mít
z obchodu s Evropany, byli muslimské autority - ulamá '. nekončící
Jejich zájmem byl nikdy
v Byzanci bylo zakázáno vyvážet významu jako
např.
železo,
hedvábí. Pašeráctví bylo
zbraně,
tvrdě
boj s
určité
"nevěřícími".
Taktéž
komodity strategického
pšenici, víno, olej i olivy,
potíráno - obchodník byl
uvězněn
či
a
jeho zboží propadlo státu. Dokonce i venkovské usedlé populace zemědělců
ony, kdo
42
byly pro mírové
pěstoval
uspořádání vztahů,
obilí pro vývoz do Evropy.
Theunissen, s. 16
34
jelikož to byly Vnitřní
právě
rozpory mezi
obchodníky a zastánci džihádu se v obchodu projevily zejména v letech 1331 až 1375. 43 kapitulační
Roku 1352 byly podepsány první čistě
Janovem a Osmany. Stalo se tak z Janov
se
tehdy
nacházel
Republika svatého
Jiří
tímto
ve
politických
válce
způsobem
vytvořila
namířenou
Katalánců.
Své spojenectví s Janovem si Osmané
pádu
Cařihradu
důvodů,
s Benátkami
s Osmany
proti
dohody mezi
spojenectví
(1350-1355).
účinnou
Benátek,
Levantě
alianci
Byzance
a
ochraňovali
až do
čtvrti
Pera.
v roce 1453, tedy i pádu janovské
Osmané podporovali janovské kolonie v
jelikož
a spolupracovali
s nimi. Oplátkou za to byly vysoké zisky z obchodování a janovská podpora na
moři.
bulharskému
Ve stejné
carovi
se Benátky
značný
zaměřily
na pomoc
armádou.
Právě
objem pšenice, která byla
životně
napadenému
z Bulharska totiž pocházel důležitá
době
osmanskou
pro udržení benátského obchodu s obilím. V Bulharsku si
Benátky dokázaly zajistit stejnou jakou
měl
Janov
tříprocentní
zaručenou
výši celních
ve svých
poplatků,
kapitulačních
tedy
dohodách
s Osmany. 44 Benátky obdržely kapitulace až po více než třiceti letech po Janovu - za vlády Murada I.,
někdy
v letech 13 84 až 13 87.
Dalšími panovníky byly vždy obnoveny: za vlády sultána Mehmeda I. roku 1419 a Murada II. roku 1430.
Během
vlády Mehmeda II.
došlo roku 1446 k prodloužení a novému potvrzení v roce 1454, poté co se dobytím soupeření moři
44
změnila
politická situace.
Kvůli
s Benátkami o pozice na Balkánu a ostrovech v Egejském
zvýhodnil Mehmet II. v oblasti obchodu Florencii na úkor jak
Benátek, tak i Jano v a.
43
Cařihradu
I na I c i k, s . I 9 3 . Tamtéž, s. 194.
Patnácté století se pro Benátky neslo v duchu vysilujících samozřejmě kromě
válek s Osmany, italské
frontě.
v mezidobí
Během
nepočítaje.
všech ostatních, které vedly na tři,
osmdesáti let se udály
První válka trvala mezi lety 1423 a 1430 a Soluň,
jejím hlavním objektem byla
kterou dlouze obléhal a nakonec
i dobyl sultán Murat II. Pro pomoc obležené Soluni se marně
snažili
získat
potyčky
drobné
podporu
států.
evropských
Nakonec jim
odvádět
nezbylo, než uznat sultánovu svrchovanost a
Benátčané
mu
roční
tribut, aby si mohli zachovat pozice v Albánii. Druhá benátskoturecká válka byla vyprovokována obsazením benátského Argo s na
východě
účelem uchránění
Peloponésu roku 1463. Za
znovuzískání Osmany dobytých míst v jihovýchodní utvořily
velkou koalici
města
s papežem Piem II.,
Evropě
a
Benátky
uherským králem
Matyášem Korvínem, burgundským vévodou a anatolskou dynastií Karamanovců.
karamanovský emír vlastních
neměla
dlouhého trvání, jelikož papež i
a zbylí
členové
Koalice však
zájmů.
zemřeli
Benátčané
pak
vytvořili
věnovali
se
prosazování
novou protiosmanskou
koalici s Uhrami a emírem Uzun Hasanem - vládcem kmenového svazu Aqqojunlu, jehož síly dokázaly čelit Osmanům na východě. 45 Dalším benátským spojencem byl albánský národní
vůdce
Gjergj
Kastrioti - legendární Skanderbeg, který na Osmanech vydobyl faktickou Benátky
samostatnost albánského teritoria. o Negroponte - dnešní
Euboiu,
základnu pro vojenství i obchod v Egejském sultán Mehmet II. ( 1451-1481) zaobíral udeřili
na Ankaru. Když naopak zase
expedice
proti
Karamánovcům
či
Roku
strategicky moři.
V
Benátčany, napřel
Uzun
14 70
přišly
důležitou
době,
kdy se
Karamánovci
své síly na kárné Hasanovi,
Benátky
Říše emíra Uzun Hasana (1453-1478) byla velmi rozsáhlá: ovládal Anatolii, Kurdistán, Írán, Chorásán, Irák a východní pobřeží Arabského poloostrova. Po jeho smrti se však říše rozpadla mezi jeho nástupce. 45
36
pobřeží
vydrancovaly Antálii, Smyrnu, námořní
metodami.
Proto
se
poničily
osmanský
Sultán
odpověděl
poloostrově.
arsenál na Gallipolském
stejnými
Thrákie a
Signoria
v roce
odvádění
sultánem dohodla na mírovém urovnání a
raději
14 79
se
tributu. To
ovšem nikterak nezahnalo jeho dobyvatelské choutky. Rozhodl se, cestě
že provede útok na vlastní Itálii, v
mu stáli
nepodařilo
Jana na Rhodu, který se mu ale
Rytíři
Třetí
dobýt.
svatého
benátsko-
tureckou válku v letech 1499 až 1502, která byla vyvolána spíše ekonomickými předmětem
důvody,
již vedl jeho syn Bayezit, to však bude
další kapitoly.
Zlomovým okamžikem pro Cařihradu
nebylo
křesťanské dějiny
Mehmedem II. Fatihem roku 1453. Obsazení těžké
tak
kvůli
J anované.
Ve
Cařihradu
Cařihradu
těchto
všech
přiživovali
konfliktech třeba
Osmany i
přijdou
jako další na
bezprostředně
benátských v
zápětí
udělaly
janovské
města
ovšem
rozporům
jak
hráli
Janované, roli
řecké
Benátčané,
tak
Benátčané,
při
obránců.
Dobytí
a ustavení nové osmanské metropole uvedlo v pohotovost
benátské síly v oblasti Egejského že
vnitřním
hlubokým
aristokracie, které od roku 1204
dobývání
však bylo do bytí
po do bytí
kupců
řadu.
moře, neboť
Benátský bailo Girolamo Minotto byl
města
popraven a velké množství zajatých
prodáno do otroctví. Janovská Pera se vzdala a
na to obdržela své nové součást
se právem obávaly,
Osmanské
obchodní
říše,
kapitulační
čímž
Bartolomea Marce ll a, aby podnikl
zůstaly
také
zájmy. 46 Proto také
listiny, které z ní uchráněny
Benátky ihned vyslaly
horečnatá
jednání se sultánem,
jejichž výsledkem byla nová smlouva. Ta byla podepsána 18. dubna 1454
a
povolovala
volný
obchod,
s vlastním ambasadorem - bailem - v
Cařihradu.
stát prvním stálým velvyslancem v hlavním 46
v
čele
Tento bailo se
měl
zachování
městě
kolonie
Osmanské
říše
Imber, C.: The Ottoman Empire, 1300-1650. S. 145-158. Theunissen, s. 124.
a
přímým
nástupcem
bailů,
měly dříve
které
Benátky v byzantském
Cařihradu. 47
Moře
Koncem v
12.
mořeplavbě.
obchodní
začaly
Benátky
účely,
století mohly
počátkem
a
nákladní galéry
století
na
k
změnám
Zatímco galéry konce 12.
pouze 50 tun nákladu,
spuštěné
došlo
používat mnohem více galér pro
rozšiřovaly.
které se stále
přepravit
13.
moře
speciálně
postavené
kolem roku 1320, už mohly uvézt
kolem 150 tun. Nesmíme ovšem zapomenout na posádku, kterou tvořilo
mužů,
až 200
a její zásoby: pak v
průměru připadal
jeden
muž na jednu tunu nákladu. 48 O sto let později už měli Benátčané veslici, jež mohla nést 720 tun. Každoročně
pravidelných Nejméně
vyjíždělo
konvojů
ročně
jednou
pokračovat
toho
čtyřech
směřovala
třetí
ještě vyjíždělo
lodí, které se do žádných
daných flotila
přístavů.
dále do levantských
vedla do Alexandrie, Kromě
po
z Benátského
do Byzance a
přístavu
několik
námořních
na
Kypr
trasách.
s možností
Druhá obchodní cesta čtvrtá
pak do Flander.
mnoho dalších soukromých obchodních
konvojů
nezapojovaly. Obilí a potraviny
proudily z jihovýchodního Balkánu, Jónských ostrovů a Černomoří, odkud byli získáváni i otroci. Roku 1366 byly zakázány dražby otroků
na Rialtu. Neznamená to však, že by obchod s nimi ustal.
Právě
naopak,
přísně
Jen
soukromých
byly rukou.
všechny Hlavním
kontrakty zdrojem
soustředěny nákupů
do byly
černomořské a azovské přístavy. 49 Ze zámoří se dovážely hlavně
47
Tamtéž, s. 29-30. Lane, F. C.: Venice. A Maritime Republic. S. 122. 49 Otroci byli především Tataři a Rusové. Export otroků z Benátek do dalších italských městských států vyžadoval zvláštní povolení.
48
38
kůže,
ledek, soda,
souhrnně
sůl,
bavlnu a
řadu
jako "lehké zboží".
39
dalších
výrobků označovaných
2. Výchozí podmínky pro ekonomickou situaci novověku
v raném
objasnění
Pro vztahů
benátsko-osmanských politických a obchodních
je nutné nejprve vzpomenout osmanský, tudíž muslimský,
postoj k
rozdělení světa,
protipólů:
dár
který byl chápán jako složenina ze dvou světa
al-islám světa.
nemuslimského
islámu,
dár
a
al-harb
křesťané,
Obyvatelé dár al-harb:
židé a
zoroastrovci, byli chápáni jako ahl al-kitáb - lid Knihy. Pakliže jim nebylo
uděleno
zvláštní povolení - amán,
neměli
světě
v islámském
žádný status. 50 Amán jim mohl vydat kterýkoli dospělý a svéprávný muslim, který však mohl garantovat amán jen omezenému nemuslimů.
opačném případě měl
V
náboženská autorita- imám
dotyčný
obdržení amánu se určitou,
daň
jiná státem
určená
osoba (soudce). Po
harbí stal musta 'minem a mohl po
či
Pakliže
chráněnec
daň
z hlavy - džizja nebo pozemkovou
záležela
prodlužována rok.
takové právo pouze panovník,
státem vymezenou, dobu pobývat v muslimském
by platil délka
či
na
politickém
zkracována.
zůstal
déle,
počtu
ovzduší,
Obyčejně
mohla
to byly
automaticky
se
státě,
- charádž. Její být
libovolně
čtyři měsíce
z
něj
aniž
až jeden
stal dhimmí -
s povolením trvalého pobytu, jež však již musel platit
charádž i džizju. Vhledem obchodním, skutečnost
k
nezadržitelně
vztahům
rozvíjejícím,
především
bylo nutné, aby islámské právní autority tuto
reflektovaly. Postupem
T h e u n i s s e n, s . 2 4 . , Kr op á č e k, Mendel, M.: Džihád, s. 49-51. 50
se
času vytvořily
L . : D u c h o vn í
40
c e sty
jakýsi
mezičlánek
i s Iá m u , s .
1I4- I I6.
- dár a!-' ahd nebo dár as-sulh - neboli
země,
s nimiž byly vztahy
upraveny mírovou smlouvou. říše vesměs převzala
Osmanská Byzantinců.
Zóny pak
shodné s úseky
důležitých
od
bylo
zpravidla totožné
tvořily
předepsané
se
zóně
zvlášť
poplatků.
Příkladem
a
dané
celní
a každá
zájezdním
nehrozilo
Skládat
zboží
zde
zóny.
Celní
uplatňovala
své
alespoň nějakým
hostincem
riziko
m1mo
tato
(han,
nezaplacení centra
hostinců,
takovýchto zájezdních
například
Inalcik, mohl být
či
vesnicí
karavánseráj),
zakázáno.
střediskem
daní. Karavany se zbožím musely dodržovat
střediskem,
příslušných
do celních zón
samostatné ekonomické jednotky
trasy, tak aby vždy prošly celnicí, nebo
obchodním
funduq,
výměry
dělení
obchodních cest. Správní centrum oblasti
poplatky se platily v každé vlastní regule a
správní
bylo
jak uvádí
Ipek Hanz v Burse, jež byl rezervován
pro karavany z Íránu. Zde probíhalo převažování balíků hedvábí, výpočet
předáno překupníkovi,
i platba cla. Poté bylo zboží
který
stanovil cenu výhodnou pro obě zainteresované strany. Íránští obchodníci mohli opustit karavánseráj pouze poté, co obdrželi dokument o zaplacení všech příslušných daní. 51 Místa určená pro zvážení a
kabban.
ocenění
zboží se v Osmanské
Centrální
celní celní
zóně
zboží
zónou
Evropou a Osmanskou
orgánů
a
označili
a
dobrozdání tzv. po liz a.
pouze
Cařihrad
jakožto
byl
jednomu
zdanění.
překladiště
mezi
říší.
byl
proto
zatížením. Muslimové totiž stabilita státu záleží na 51
zmíněné
podléhalo
Export zboží z Osmanské státních
nazývala kapan nebo
Celníci tedy zboží nejprve zvážili, pak je
nakonec obchodníkovi vydali již V jedné
říši
říše
znevýhodňován
věřili,
dobře
do Evropy se
netěšil
vyšším
41
daňovým
že ekonomická prosperita a
zásobeném domácím trhu.
Inalcik, s. 196.
přízni
Nevěřící
tudíž
neměli
domácím trhu. Zdanění
zboží se, jak uvádí Inalcik, odvíjelo od placení
čtyřicetiny
dár al-harb a znamenalo
pro odbyt na
52
daně
muslimské náboženské jedné
určeného
dostat mc z kvalitního zboží
ve výši
příslušníka
majetku muslima, jedné desetiny pro
pěti
2,5%
odváděna
zakátu, která byla
procent pro nemuslimské poddané, což v praxi daň
pro
muslimy
a
10%
pro
obchodníky
. 1'ams k yc ' h zemi. ' 53 z ne1s přestalo
Mehmet II. sjednotil cla na importované zboží: rozlišovat, případech zdaněno
zda bylo dopraveno
či
po zemi
po
se platilo clo stejné. Za dob jeho
vyšší
částkou
připlouvaj ící
zboží
po
souši,
jeho následník Bayezit II.: zboží
bylo
kdežto import po
souši byl od cla osvobozen. Mehmedovu politiku však změnil
v obou
předchůdců
moři,
se
přivážené
po
pružně
moři
bylo
zdaněno jako tomu bylo původně. Ovšem zboží, které do Říše přicházelo
po souši, podléhalo celním povinnostem pouze tehdy,
pocházelo-li
od
obchodníků.
nemuslimských
Zdanění
se
nevztahovalo na muslimy a na nemuslimy platící tribut. 54 Sultán se s
největší
pravděpodobností
nechal ve svém
papežskou politikou blokády islámského
Benátky
měly
poměrně
což bylo v
světem,
inspirovat
z roku 1291.
dobrou geografickou polohu. Byly
spojnicí mezi Západem a Východem, muslimským
světa
nařízení
křesťanským,
židovským i
ale také mezi katolictvím a protestantismem,
době počínající
Z toho všeho plynula jejich
reformace taktéž poměrně
důležité
vysoká tolerance k
si
uvědomit.
jinověrcům.
Taktéž v Byzanci bylo zakázáno vyvážet určité komodity strategického významu jako např. železo, zbraně, pšenici, víno, olej i olivy, či hedvábí. Pašeráctví bylo tvrdě potíráno - obchodník byl uvězněn a jeho zboží propadlo státu. 53 Inalcik, s. 198. 54 Tamtéž, s. 197. 52
42
říše
Osmanská
především
byla brána
jako obchodní partner, se
kterým se Signoria, pokud šlo o obchod, nikdy neváhala spojit obzvláště
po
té,
představovala
co
byl
dobyt
Egypt
a
křesťanstvím
most nejen mezi
straně
a Indií na
nedovolovaly
dalším
druhé.
na
Osmanská ani
usazovali. Tohoto stavu využili Arméni,
kteří,
straně
jedné a říše
safíj ovská
subjektům,
muslimským
Republika
a islámem, ale také říší
mezi sunnou a ší 'o u - tedy mezi Osmanskou Persií
Sýrie.
aby
se u
poměrů
znalí
nich
v obou
státech, si monopolizovali obchod s hedvábím a luxusním zbožím mezi o běmi
říšemi
Benátky
a v návaznosti na to i s Asií a Evropou. vyvinuly
vysoce
centralizovanou
státní
administrativu pro obhájení svých obchodních pozic v Orientu. Vytvořily důmyslný
koloniální systém, který nespoléhal pouze na
diplomatické styky mezi především
svůj
na
všem, co se kde
mateřským
dělo. Dobře
obchodních kolonií po celé byli
dozvěděla
zároveň těmi
vše,
si
uvědomovaly,
místě
Levantě
čas
a že
zisku.
Téměř
právě
se vše
výhradně
zastupitelských orgánech lukrativních bratranec
podniků,
například
ale
být ve
jsou peníze. Díky síti obchodníků,
nejlepšími agenty, se Signoria velmi rychle
co bylo
němž
důležité
jak je
a v nich usazených
podstatné.
Benátek záležely taktéž na jejich vhodné velký podnik, v
Cařihradem,
a
obchodnický um a dokonalou informovanost o
správnou chvíli na správném
kteří
městem
seděli
nebo
správě.
podřizovalo
docházelo
Ekonomické Byly
úspěchy
řízeny
jako
dosažení maximálního
k tomu,
že
v benátských
významní obchodníci a majitelé
alespoň
jejich blízcí
spravoval obchod na
Laguně,
příbuzní.
Jeden
druhý zase na
Zlatém rohu. Vzhledem k fungující obchodní síti již nebylo nezbytné, aby kupci cestovali se svým zbožím. Ani už nebylo agentů, kteří
by zboží dopravili na dané místo a
43
potřeba sháněli
služeb pro
něj
další
odbytiště.
Jelikož bylo nutné, aby obchodník v kolonii znal
svého obchodního partnera doma v Benátkách, a tudíž si mohli zcela důvěřovat,
vznikala častá
toho byla
i
obyčejně
dočasná
rodinná obchodní partnerství. Vedle
obchodní partnerství
uzavřená
na
základě
smlouvy. Partnerské obchodní svazky nebývaly nikterak rozsáhlé, obyčejně
omezovaly
se
obchodních
subjektů.
např.
na víno
či
na
rodinu
Dále bylo
pepř,
běžné
či
tři
pět
až
nezávislých
pronajímat si výnosy z daní
nebo spekulovat s pronájmem nákladních
prostor na lodích. Dalším druhem obchodního spojení byla colleganza - jakási předchůdkyně
Toto
účelové při
využívalo čtrnáctého
přímo
společnosti,
akciové
jedněch
spojení kapitálu
nových obchodních cestách do neznámých oblastí. Od
století se
začalo
často
zpřísnila
občanství
udělování
vyloučit
využíván pojištění
55
nebo
komerčním
od
a
tím
pádem
legálně
století
do
proti ztroskotání a pirátství.
L a ne , F . C . : Ve n i c e . . . S . 1 3 6 - 14 7 .
44
i
zahraničního
podmínky
napříště
naturalizovaných
produktem, jenž je
čtrnáctého
vliv
najatých
zahrnut v colleganze. Velká Rada proto
obchodování Benátek s Orientem, které se rodilých
agentů
stále více využívat
kapitálu, který býval
Důležitým
obchod.
a pracovní síly druhých se
"na zakázku", jelikož se tak mohl
výhradně
středověký
typická pro
mělo
týkat
Benátčanů.
v jistých
současnosti,
pro
bylo
55
obměnách námořní
3. Politické podmínky v raném
novověku
Od Kolumba po dobytí Egypta
Za
počátek novověku
Kryštofem Kolumbem 12. tedy do "nového
se
obecně
října
bere objevení "Nového
světa"
1492. Osmanský sultán Bayezit II. si
věku" přinášel
nemalý problém, jež ho spojoval
s křesťanskou Evropou těšící se z úspěchu španělské reconquisty 56 přál.
více než by si
Tímto problémem nebyl nikdo jiný než jeho
bratr Cem. Bayezit II. nastoupil roku 1481 po smrti svého otce - velkého Bezprostředně
dobyvatele Mehmeda II. Fatiha. trůn
byl nucen
soupeřit
po svém nástupu na
se svým bratrem Cemem (1459-1495) a jeho
stoupenci. V souladu s osmanskými nástupnickými pravidly
měl
být
sprovozen ze světa. Cem požadoval rozdělení Říše na evropskou část
pod vládou Bayezida, a asijskou, kterou by spravoval sám.
Tento požadavek vyvolal spor ústící v
otevřený
podnikl se svými stoupenci proti bratrovi
boj - Cem proto
několik
neúspěšných
tažení. Nejprve byl nucen uprchnout do Konye, poté i s celou svou rodinou
do mamlúcké
Káhiry.
Nakonec však hledal
pomoc u
velmistra Špitálníků ze Rhodu Pierra d' Aubussona, se kterým ho pojily
přátelské
vazby z dob, kdy u
otce Mehmeda II. Cem Rytířů
v
polovině
připlul
něj působil
na Rhodos na
léta roku 1482.
Ještě
jako vyslanec svého palubě
vlajkové lodi
téhož roku odcestoval na
jeden z hradů ve Francii, který Řád vlastnil. Před odjezdem však zanechal na Rhodu
56
tři
listiny, z nichž v jedné se zavazoval, že on
3. ledna 1492 pád nasrovské Granady- poslední výspy
45
Arabů
v
Evropě.
sám,
jeho
potomci
následníci
zachovají
přátelské
vztahy
s Řádem. 57 Cem tak začal představovat neustálou velkou hrozbu pro podřídil
Bayezida, který její eliminaci poloviny své vlády.
Oprávněně
uzavřel
zaručovala
nebezpečnými,
dvě
evropskými státy.
smlouvy s johanity z Rhodu: první Rhoďany
obchodní výsady pro
roční "příspěvek"
politiku první
se totiž obával, že se Cem bude chtít
spojit s vlivnými, pro Osmany Proto roku 1483
zahraniční
dukátů
ve výši 45 tisíc
a druhá zase pravidelný
na vydržování sultánského
bratra 58 a taktéž každoroční poplatek jako odškodné za škody způsobené během obléhání ostrova jeho otcem 59 .
Bayezit, s sluchu
čestným přízviskem
muslimským
duchovním.
Ti
žádali,
zahraniční
politiky neustále vedl džihád proti
však
dobře
by
vědom
s nemuslimy bude mnohem
toho,
dopřával
Velí - Svatý, velmi
že
v rámci
nevěřícím.
mírové
přínosnější.
aby
své
Bayezit si
uspořádání
vztahů
téměř
V tomto duchu se i
po
celou dobu své vlády choval. Proto roku 1482 potvrdil mírové smlouvy s Republikou svatého
Marka a
uzavřel
pro
ni
velmi
výhodnou smlouvu, která Republice garantovala její obchodní práva v Osmanské bylo též
říši.
Důležitým
převzetí péče
bodem na
pořadu
obchodního jednání
o Cema. Tuto nabídku však Benátky
zdvořile
odmítly. Na naléhání papeže Inocence VIII. (1484-1492) ho johanité převezli roku 1486 do Říma. Ten totiž plánoval křížovou výpravu
proti Bayezidovi, jíž by velel poslaly poselstvo do křižáckém kvůli
59
s
ujištěním, Válečné
aktérů
smrti jednoho z hlavních
"zdědil"
57
Cařihradu
Cem. Benátky nelenily a rychle
tažení nehodlají podílet.
Korvína roku 1490,
58
právě
nenaplněny.
že se na
případném
plány však
zůstaly
- uherského krále Matyáše
Po smrti papeže Inocence Cema
nový, neblaze proslulý, papež Alexander VI. Borgia (1492-
Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 114. Theunissen, s. 136. Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 115.
46
1503) požadujícího po Bayezidovi jako výživné na bratra 300 tisíc
dukátů ročně. 6 ° Cem zemřel 25. února 1495 v italském Terracinu pod "laskavým patronátem" francouzského krále Karla VIII., který tehdy
napadl
s papežem
Itálii
a Cema si vzal jako záruku pro jednání
Alexandrem
disponovala
cenným
VI.
Dokud
rukojmím,
byl
které
Cem
naživu,
mohla
pod
směle
sebemenší
představoval,
záminkou použít proti sultánovi. Hrozba, kterou bratr již neexistovala a Bayezit se mohl
Evropa
zahraniční
vrhnou do
politiky bez jakéhokoliv omezení. 61 Dalším problémem, který si Bayezit II. století, byla století a
třetí
benátsko-osmanská válka.
skončila
přinesl
Začala
rok
do nového
před
koncem
roku 1503. Nejvíce bitev se svedlo o benátské
pozice na Peloponésu -
jmenovitě
o Lepanto, Napoli di Romania
(N auplion) a dále pak o Modon a Koron. Tyto dva strategicky důležité
přístavy
staré
a
dobře
fungující
překladiště
zboží padly 1 O.
a 15. srpna roku 15 00. Jejich ztráta se ukázala být naprosto zásadní. Námořní
nadvláda Benátek v oblasti byla zlomena. Osmanská
se projevila jako Během
soupeř,
války Republika
se kterým musí Benátky vytvořila
koalice
nutně
s Francií,
říše
počítat.
Uhrami a
Polskem. Ve stejnou dobu byla Anatolie ohrožována safíjovským šáhem Esmá' ílem. Sultán byl tedy nucen uvolnit si ruce na proto se snažil o dosažení míru s Benátkami. Prvním krokem se stalo osvobození všech benátských v osmanských bylo
velmi
žalářích
kupců
západě
a
vstřícným
uvězněných
v lednu roku 1502. Ujednání mírové smlouvy
zdlouhavé,
ačkoli
sultán požádal vyslance Andreu
° Frazee, C. A.: Catholics and Sultans. The Church and the Otto man Empire 1453-1923. S. 21. 61 Cem Sultan - třetí a nejmilejší syn Mehmeda II., po matce Srb. Byl vzdělaný a hovořil několika jazyky, srbštinu nevyjímaje. Cem byl známý svou láskou k umění, zejména literatuře. Jeho dvůr v Konyi proslul jako centrum uměleckého a intelektuálního života. Slavným se stal jeho díwán složený z básní napsaných v turečtině a perštině. Více viz Veselá, Z.: Doslov ke knize Sultáni a diplomati od Very Mutafčievové. S. 399-405.
6
47
července
Grittiho o uspíšení jednání. Nakonec byla podepsána 30. 1503. Smlouva mimo jiné dobu
tří
hovořila
i o setrvání baila v
Cařihradu
po
let a nikoli jen jednoho roku, jak tomu bylo do té doby.
Mírem vzájemných smlouvě
z roku
začalo
relativně
benátsko-osmanských
však
korektní
1503
pokračovaly
vztazích.
pirátské nájezdy
benátsko-osmanské
soužití.
stabilní
období
N a vzdory občas
Benátky
ve
mírové
kalící jinak novými
Sl
kapitulacemi zajistily dobré podmínky pro své ekonomické aktivity v Osmanské
říši.
Pozice v přestože
vztahy s mamlúky,
Egyptě
jejich obchodní zájmy byly narušovány
portugalskými aktivitami v Rudém oceánu.
Nejdůležitější
a Sýrii pojistily standardními
benátské
moři,
příjmy
Perském zálivu a Indickém tak byly
přímo
Poté, co Vasco da Gama roku 1498 obeplul Afriku a novou cestu do Indického oceánu, z Indie
ostrovů
a
v Indickém
začali
oceánu
ohroženy. otevřel
Portugalci vozit do
Evropy
tak
koření
přímo,
bez
jakéhokoliv prostředníka. 62 Proto byla roku 1504 vedena tajná mise Francesca Teldiho do Káhiry, aby se zde poradil, kterak zastavit Portugalce, zájmy.
kteří začali
Benátky
marně
podkopávat benátské a mamlúcké obchodní doufaly
ve
vojenskou
akci
ze
strany
mamlúků.
Vojenské
úspěchy
Safíj ovců v Anatolii a Iráku v letech 15 04
až 1511 vedly ke kontaktům mezi safíjovským Íránem a Benátkami. Ty
věřily
v
účinnější
spojení proti Osmanské
říši,
jako byla
např.
dřívější aliance s Uzun Hasanem. 63 N akonec od tohoto kroku kvůli problémům na domácí půdě 64 a ze strachu, že by tím narušily křehký
62
Brummett, P.: Otto man Seapower and Levantine Diplomacy in the Age of Discovery. S. 1-15. 63 Theunissen, s. 151. 64 V Evropě Benátky čelily válečnému konfliktu s tvz. Cambraiskou I igou, jež byla založena roku 1509 a kterou, v čele s papežem, tvořila italská města a Francie. Snažila se zničení Benátek a vyhlášení války Osmanské říši.
48
značně
narušily
roku 1512 sultán Bayezit II. abdikoval ve
prospěch
mír s Os many, upustily. Kontakty s Persií však vztahy s mamlúky. jaře
Na
Příští
svého syna Selima I. (1512-1526).
jaře
rok na
se konala
obligátní benátsko-osmanská jednání, jak tomu bylo pokaždé, když Předmětem
nastoupil
nový
především
otázka povolení volného
přístupu
osmanských lodí do
kyperských vod a využívání tamních
přístavů.
Jednání bylo nakonec
úspěšné
panovník.
jednání
a mírové smlouvy byly obnoveny,
čímž
tentokrát
byla
si Selim I. uvolnil
ruce pro tažení proti perskému šáhovi Esmá'ílovi. Mamlúcká Portugalcům
(:ald1ranu.
a
flotila
neuspěla
Selim roku dvě
Tyto
v
námořních
přemohl
1514
přiměly
události
proti-osmanské politiky. V jejích říše,
očích
která mohla udržet stabilitu v
obchodu
přes
tažení proti
Rudé
moře.
mamlúkům,
k
Egyptě
východě
v
proti
bitvě
k revizi
u
jejich
a ustoupení od
to byla pouze Osmanská
Egyptě
a Sýrii a kontinuitu
Pod tímto zorným úhlem Benátky uvítaly němuž
došlo v letech 1516 a 1517, jehož
výsledkem byl konec jejich více než v dnešním
Safíjovce
Benátky
dosavadního politického snažení na Blízkém
akcích
dvě
a
půl
století trvající vlády
a Sýrii.
Od dobytí Egypta po Lepanto
Selim I. Zásadním bodem v mamlúkům
v roce 1516 a
osnově
počátkem
území Egypta a Sýrie byl již ve ekonomického vycvičenou
rozkladu.
vlády Selima I. bylo tažení proti roku 1517. Mamlúcký stát na
značném
Proto
stádiu politického a
nebylo
pro
Selimovu
hlavně dobře
armádu tak složité mamlúcké vojsko porazit. Stalo se
49
tak 24. srpna 1516.
Pět měsíců
na to, 28. ledna 1517, již
slavnostně
vjel do Káhiry. Niccolo Bragadin - benátský konzul v Alexandrii, se
okamžitě těšily
pokusil o potvrzení obchodních výsad, kterým se Benátky v
Egyptě
a Sýrii za
stejná jako v Benátkách
mamlúků.
mamlúků,
za
dozvěděli
Oficiální potvrzení výsad, která byla obdržel
16.
února
sultánově
o
1517.
vítězství,
Když
vyslali
se dva
ambasadory, aby mu jménem Republiky gratulovali a vyjednali nové smlouvy. Signoria
ještě
nebyla informována o
Bragadinově
bleskové
akci. Ten totiž vše učinil bez jejího vědomí. 65 Bartolomeo Contarini měli
a Alvise Moncenigo
Kypr, který Republika
také za úkol projednat otázku tributu za
původně
platila sultánovi do Káhiry.
nabídnout stejnou formu splácení, jako tomu bylo za tedy
v podobě
Osmanské
říše
odpovídajícího však tento
v hotovosti - 8 000 zmíněný
tisíc
splatnou do
mamlúků
drahocenných
-
látek. 66
návrh zamítla a požadovala platbu
dukátů ročně.
tribut i za období
dukátů
množství
Chtěli
Dalším požadavkem bylo zaplatit
pěti předešlých
tří
měsíců.
let - tedy
částku
40ti
Tento požadavek Benátky
nebyly schopny splnit a proto žádaly prodloužení doby splatnosti až na dva roky. N akonec bylo po vzájemné dukátů bezprostředně
po jednání, tedy 8.
bylo splatných do tří měsíců. 151 7 v Alexandrii
při
67
vlídném
dohodě
září
zaplaceno 1O 000
1517, a dalších 30 000
Smlouva byla podepsána 9. září přijetí
u sultána Selima I. a po
zap I acem' prvm' sp I a'tk y. 68 Text téměř
kapitulační
stejný jako ten z roku 1513.
místo Káhiry peníze 65 66 67
smlouvy, neboli ahdname, z roku 1517 byl
každoročně
Změnou
byl pouze cíl platby:
odcházely do
T h e u ni s sen , s . I 53 . Tamtéž, s. 154. Tamtéž, s. 154.
50
Cařihradu.
Poplatky
bývaly k velké nelibosti Osmanské říše častokrát zpožděny, což také vždy urgovala.
SUieyman I. V první polovině 16. století Benátky zažívaly poměrně klidné období bez častých válečných konfliktů. Za dlouhé vlády sultána I.
SUleymana
(1520-1566),
který
během
ní
vedl
třináct
na
vojenských tažení, se s Benátkami střetla Osmanská říše pouze jednou.
Po
politické
stránce
už
totiž
Serenissima
nikterak
neohrožovala sultánovy ambice na dobývání nových území. Po stránce ekonomické ale byla stále nedostižná. Se obnovení
změnou
kapitulačních
smluv.
době,
dojít i k obvyklému
Benátský vyslanec Minio
pogratulovat novému panovníkovi do zrovna v
nutně
panovníka muselo
Cařihradu
a obnovit smlouvy
kdy se Slileyman chystal na tažení proti Uhrám.
Benátky se obávaly, že by mohly být zataženy do válečného
konfliktu a že by tím
pozice, proto
přijel
účast zdvořile
ll. prosince 1521.
Dříve
utrpěly
vyčerpávajícího
jejich dobré obchodní
odmítly. Nová smlouva byla
než opustil
Cařihrad,
uzavřena
stal se
svědkem
válečných příprav na tažení proti Řádu svatého Jana. Okamžitě
proto
uvědomil
Capitana benátské
Domenica
Generale námořní
Trevisiana,
del Mar, síly pro
aby
uvedl
případnou
který do
zastával
stavu pohotovosti
ochranu jejích teritorií -
zejména Kypru. Také ho varoval, aby se vyvaroval jakéhokoli s osmanskými
loděmi
funkci
střetu
a nedal jim tak sebemenší záminku k vojenské
akci. Když se potvrdilo, že cílem osmanské flotily je Rhodos a nikoli Kypr, benátské
68
lodě
se stáhly.
Hasánajn, Sulejmán Muhammad Husajn: Tudždžár al-Qáhira fi-1-qarnajn as-
sádis 'ašar wa-s-sábi' 'ašar. S. 68.
51
Rhodos kapituloval o Vánocích roku 1522. Benátky nelenily a okamžitě
vyslaly
k významnému jsou "Nejprve
Pietra
vítězství.
Zena,
aby
sobě Benátčané
Ne nadarmo o
Benátčany,
křesťany":
až poté
Christani. 69
Při
své
uvědomovaly
stále
narůstající
pogratuloval
racionální
tvrdili, že
Siamo Veneziani, poi
politice
dobře
Benátky
Sl
přesilu.
osmanskou
sultánovi
Obchodní zájmy
byly opravdu nade vše. Vždy pro ně byly ochotny udělat cokoli. 70 vztahů
Pro utužování dobrých
byli
pravidelně
noví vyslanci k sultánskému dvoru, z nichž Tommasové: návštěvy
Contarini a Mocenigo.
z Benátek vysíláni
nejvýznamnější
byli dva
důvodem
Zenovy
Hlavním
však bylo rychle se rozmáhající pirátství, které
velké ztráty všem
zúčastněným
Nejvíce pak Benátkám a
působilo
stranám v levantském obchodu.
Osmanům.
Pirátské akce nepostihovaly Jen osmansko- benátské vztahy, ale taky vztah obou
států
s Habsburky, jejichž důvodu
postiženy snad nejvíce. Z tohoto
lodě
byly pirátstvím vystavět
nechali
novou
flotilu vedenou proslulým janovským kapitánem Andreou Doriou (1466-1560), který na oplátku ohrožovat
sultánovy
odpovědí
bylo
začal
državy
jmenování
pronásledovat osmanské v Řecku.
zejména obávaného
lodě
a
Stileymanovou
korzára
Barbarossy (Hayreddin) do funkce admirála - kapudan
Chajruddína pa~i.
Prvním
úkolem Barbarossy bylo vybudování zbrusu nové flotily, která by byla schopna
čelit
habsburskému náporu.
Charismatickou postavou osmanského sultán
rozhodně
zmíněný
provdaná
nedokázal realizovat
70
řadu
za
janičára,
kterého
sultán
odměnil něm směl
křesťanka
za zásluhy
při
usadit. Zde se se
'Abd al-Nabí, Nadžlá Muhammad: Mi sr wa Bunduqíja. S. 45. Srovnej s kroky benátské diplomacie po dobytí Cařihradu.
52
bez níž by
svých vizí, byl výše
Chajruddín zvaný Barbarossa. Jeho matka byla
dobývání ostrova Lesbos tak, že se na
69
námořnictva,
svým bratrem Urucem, taktéž budoucím pirátem, v 70. letech 15. století narodil a odsud pak vyráželi soustředili
břehy,
na anatolské
přepadávat lodě.
Nejprve se
kde nad nimi držel ochrannou ruku
syn sultána Bayezida Korkud. Jeho bratr Selim I. ho ale po svém nástupu na
trůn
roku 1513 nechal zlikvidovat a
sourozence. Jejich obchodníků rytíři
a
častými terči
johanitů. Při
svatého Jana a
připoután
začátku
v nemilosti, se
bratři zaměřili
lodě
benátských
podařilo
k veslu, odkud se mu ale
své kariéry, kdy byli u sultána Selima I.
na Tunisko a Alžírsko, kde přístavy
se stávaly zejména
také stíhat oba
jednom takovém útoku byl Uruc zajat
uprchnout. Na
tamní
začal
pobřeží
na
severní Afriky - zejména
přepadávali španělské lodě,
drancovali bratrově
a kde se nakonec sami ustanovili vládci. Po
smrti roku 1518 musel Chajruddín
čelit
problémům:
mnoha
na
moři
byl stále více ohrožován Španěly, na souši zase politickou opozicí. Z
těchto
důvodů
se obrátil na Selima I., jako jedinou možnou
autoritu, a nabídl mu své služby. Alžírsko a Tunisko se tak přiblížily
sultánovi na dosah. Po
Selimově
smrti
věrně
značně
sloužil i jeho
synovi Siileymanovi. 71 Pirátství a korzárství - tedy pirátství ve "státních službách", se rekrutovalo ze všech stran. Benátské řečeno,
před
mít na pozoru zejména
Řádem
křižáckých
sledovat
svatého
tažení proti
lodě Janovanů
Jana,
před
lodě
se musely, jak již bylo
Turky a Araby, osmanské zase
který
stále
nevěřícím. Obě
a dalmatských
pokračoval
v duchu
strany pak musely
uskoků, kteří
bedlivě
-jak Janované,
tak uskoci, byli podporováni Habsburky. To ovšem neznamená, že by
nedocházelo
potyčkám.
úkolem
Po
taktéž
rapidním
benátského
k vzájemným nárůstu
válečného
pirátských akcí
loďstva
obchodních lodí. Jednou Benátky omylem 71
Podrobněji viz Bradford, E.: Sultánův admirál.
53
osmanským
benátsko
stala
se
ochrana
zaútočily
prvořadým
vlastních
na osmanskou
předpokládaly,
skvadronu, o níž ukázalo, že Ludovici,
patří
který
sultánovi,
že
okamžitě
byl, jak píše
patří
pirátům.
Když se ale
byl vyslán vyslanec Daniele de
Theunissen,
13.
prosince
1533
instruován, aby vyvinul veškeré možné úsilí pro zachování míru, jelikož "La pace cal Turco era [. . .} per Venezia una questione di . "72 eszstenza.
Osmanští piráti ·a korzáři podnikali četné nájezdy na benátské lodě jak ve Středozemním, tak i Jaderském moři. 73 Benátčané si často
v
Cařihradu stěžovali
na napáchané škody na majetku a špatné
zacházení se svými obchodníky v rámci Říše, což brali za hrubé porušování
uzavřených
ahdname. Tyto
na benátské pozice v Albánii vzájemné
vztahy.
nepřinesl
pro
Jedním
vzájemné
zmíněné
a Dalmácii
z dalších
okolnosti a nájezdy
postupně
faktorů,
benátsko
který
osmanské
Ibrahim
Pa~a
byl
totiž
velkým
ohroženy
vzrůstajícím
15.
příznivcem
ochráncem jejich obchodních aktivit. Benátky se
rozhodně
styky
Pa~i
pozitivního, byla poprava velkovezíra Ibrahima 1536.
zhoršovaly
příliš
března
Benátek
začaly
a
cítit velmi
vlivem a výhodami Francie, která se roku
1536 pokusila zajistit si též své kapitulace. Francie usilovala o obnovení a roku
rozšíření
1528.
Tyto
obchodních výsad, které od sultána obdržela výsady
zase
navazovaly
z mamlúckých dob, v nichž byla francouzským jejich osobní
bezpečnost,
bezpečnost
na
privilegia
kupcům
garantována
jejich majetku a svoboda
pohybu na souši i na moři. 74 Dohody z roku 1536 byly sice sepsány, ale nebyly nikdy ratifikovány sultánem, tudíž
plně
nevstoupily
v platnost. 75 Výhody, kterým se Francie těšila u osmanského dvora plynuly ze spojenectví mezi SUleymanem a Františkem I. Aliance Theunissen, s. 161 a poznámka č. 14 7 tamtéž. Podobně jako Barbarossa ve Středomoří, operovali v polovině 16. století Piri Reis a Ali Reis v oblasti Rudého moře a Perského zálivu proti Portugalcům. 74 Hasánajn, Sulejmán Muhammad Husajn, s. 69. 72
73
54
byla
namířena
proti
Habsburkům,
měli
se kterými
oba své velké
problémy. Plánovali proto provést kombinovaný útok na jejich državy v Itálii. Plány se ale nenaplnily a sultán se proto rozhodl, že cestou
zpět
dobude benátský ostrov Korfu.
Roku
153 7 se vzájemné vztahy mezi
vyhrotily natolik, že to vedlo k další, v se
odehrála pod
přebudované
taktovkou
pořadí
již
čtvrté
admirála Barbarossy
části kampaně
flotily. V první
Signorií a Portou
22. listopadu 15 3 7, se sul tán
zaměřil
především
obléhání ostrova Korfu (srpen až
Cařihradu
(říjen
září).
moři.
května
létě
V
do
na Dalmácii a Cestou
přezimovat,
až listopad), kam jeli
nově
a jeho
trvající od 17.
neúspěšné
vyplundroval ostrovy v Egejském
válce, která
zpět
do
Barbarossa
roku 1538 zase
vydrancoval Krétu. Výsledkem bylo, že všechny benátské ostrovy v Egejském připojeny
K velké
moři, kromě
k Osmanské
smůle
ostrova Tinos, se staly oblastmi, které byly
říši,
alespoň
nebo jí
Benátek mezi
ně patřily
Santorini a Angos - tedy strategicky
musely
odvádět
tribut.
také ostrovy Naxos, Paros,
důležitý řetězec ostrovů
mezi
Euboiou a Krétou. odpověď
Jasnou (1534-1549) Papežského zmíněný
ve
formě
státu,
na osmanské útoky dal papež Pavel III. vytvoření
Španělska
Svaté ligy,
což byla aliance
a Benátek, jejíž flotile
velmi schopný janovský
námořní
kapitán Andrea Dotia.
Obě flotily se střetly 28. října 1538 v bitvě u Prevezy
vyšla
vítězně
která se do
velel již
76
,
ze které
ta osmanská pod velením obávaného Barbarossy a dějin
kariéře. Křesťanská
zapsala jako
největší
flotila byla sice o
v jeho dlouhé
něco větší
poskytli 81 galér a plachetnic, ale Osmané
měli
- jen
námořní
Benátčané
velkou výhodu
v tom, že se pohybovali v domácích vodách. Barbarossa
vyčkával
75
I na Ic i k , s . I 9 4 . Starověké Actium, a Kleopatra. 76
u kterého roku 31
55
př.
K.
prohrál
Marcus Antonius
v
pobřežních
vodách Albánie a svého
otevřeném moři. Třicet
minimálně dvě
soupeře
šest lodí Svaté ligy bylo zajato -z toho byly pět španělských
galéry benátské, jedna papežská a
plachetnic, a na
tři
tisíce
námořníků zotročeno.
potopit, ale díky
palbě
žádnou z nich
benátské vlajkové lodi Venezia pod velením
Alessandra Condalmeira se jich bouři
Barbarossa neztratil
nepodařilo
jedinou ze svých galér. Doriovi se sice
se stalo, že v
nechal unavit na
podařilo
u dalmatského
dost poškodit. Ironií osudu
pobřeží,
která následovala dva
dny po vítězné bitvě, ztroskotalo šedesát až sedmdesát lodí. 77 zpět
Cestou
křesťanským
se ale zbylým
podařilo
lodím
dobýt
Castelnuovo. V letech 1539 a 1540 vedl v
Cařihradu
horečnatá
jednání Lorenza Gritti, který byl tímto nelehkým úkolem pověřen
cestou
do doby než
onemocněl
a
připluje
zemřel.
benátských
Castelnuovo a
držav
neúspěšně
v Albánii, což Benátky okamžitě
situace
opustily rozčílila
strategicky velmi
právě
dočasně
velvyslanec Pietro Zeno. Ten však
Poté byl zvolen novým velvyslancem času
Tommaso Contarini. Barbarossa tak získal mnoho plenění
mírová
pobřeží
na
Dalmácie.
se pokoušel dobýt značně
některé
na další
Získal
zpět
benátské pozice
rozlítilo a podnítilo k tomu, aby
probíhající mírová jednání. Sultána nastalá
natolik,
že
vyžadoval
důležitých měst
postoupení
benátských
Malvasia (Monemvasia) a Napoli
di Romania (Nauplion) na jihovýchodním Peloponésu a vysoký tribut za zbývající benátská území. Ztráta pro
Benátky
důmyslné,
velmi
staletími
nepříjemná. prověřené
V obou totiž pevnosti
skalnatých útesech. Malvasia byla též
77
oněch
dobře
na
dvou
měst
by byla
byly rozsáhlé těžce
přístupných
známa pro své kvalitní
Goffman, D.: The Ottoman Empire and Early Modern Europe. S. 148.
56
a
těžké
sladké víno, které bylo v
renesanční
Itálii velmi oblíbené a
vysoce cenene. 78 v
'
Contarini byl dukátů,
maximálně
až
Senátem, aby navrhl sumu 150 tisíc
však 3 00 tisíc. Pakliže bude sultán trvat na
zmíněných měst, měl
odevzdání tří
pověřen
čtyř
dukátů
tisíc
moři.
město.
za každé
nabídnout poplatek za dalmatská v Egejském
každoroční
nabídnout
města
Stejně
tribut ve výši
tak byl
oprávněn
Nadina a Vrana a ostrovy
Contarini však na své misi
neuspěl
a do Benátek
se vrátil s nepořízenou. 79 Dalším vyjednavačem se stal koncem roku 1539
Alvis
nejlepšího
Badoer, výsledku
částku
nabídnout
čtyř
jehož při
úkolem
jednání
bylo
se
až osmi tisíc
dosažení
sultánem. dukátů
ročně
Byl
co
možná
oprávněn
za N apoli di
Romania a Malvasii nebo jednorázový obnos ve výši 100 až 300 tisíc dukátů s nejdelší možnou dobou splatnosti. 80 15. ledna 1540 Benátky rozhodly, že Badoer důležitých
měst.
Sťileyman
přislíbit
i postoupení obou
15. dubna téhož roku se vrátil na nová jednání
z Benátek a za deset dní už však
může
měl
audienci u sultána.
Během
jednání
odmítl všechny jeho návrhy a trval na svém. Po
zdlouhavých jednáních byl Badoer instruován Senátem, že přijmout
může
všechny sultánovy požadavky. Jako výchozí model nových
kapitulací byly použity smlouvy z roku 1521. Mír, zcela podle osmanských 1540. Poté bylo nutno smlouvu
požadavků,
přeložit
byl dojednán 2.
října
a odvést do Benátek, kam
dorazila 12. listopadu 1540. V dubnu 1542 dóže Pietro Lando za přítomnosti
platnost
sultánova
smlouvy.
zmocněnce Yťinťis
Na to
Republiky a odeslána do
78 79
80
byla smlouva
Cařihradu.
že válkou, do které byly
bega
vlastně
slavnostně odpřísáhl
opatřena
Benátky si
dobře uvědomovaly,
papežskou aliancí donuceny,
http:/ /mem ber s. tripod. com/romeartlover/Mal vasia. html Theunissen, s. 164. Tamtéž, s. I 6 5 .
57
zlatou bulou
zúčastněných
ztratily nejvíce ze všech několik
- mnohem více než Jen
galér.
Smlouva též obsahovala ustanovení o zaplacení tributu ve dukátů
výši 300 tisíc
tří
splatných do
dukátů
let. Sto tisíc
ještě
zaplaceno krátce po ujednání, zbylých 200 tisíc ale 1542 nebylo stále na svém
místě.
bylo
v roce
Po sultánových urgencích byla
zbylá částka splacena do roku 1545. 81 uzavření
Po ještě
méně
mírové smlouvy z roku 1540 Benátkám zbývalo původního
z jejich
Zákintos, Tinos, Kréta, Kypr a v Albánii. Dalmatské zbytek
pobřeží
Siileymanovy
přátelské.
Benátky
jim jen Korfu,
několik
málo izolovaných pevností
ještě
mohly považovat za své. Po
stále
vlády
Zůstaly
impéria.
byly
zachovávaly
vzájemné
striktní
relativně
vztahy
neutralitu
v jakémkoli
osmanském sporu. Proto se ani tentokrát nenechaly vtáhnou žádnou stranou do osmanských
bojů
s Persií ani s Polskem. zdvořile
nabídky na jakoukoli participaci například
dubna až 16. listopadu 1543)
či
Persii (29.
fethname, sultánovi
vítězném
Benátky blahopřál
1548 až 21.
1555). Když ale
tažení zprávu o dobytí nových území tzv.
okamžitě
vyslaly
k dosaženému
před
tím
uvědomovala,
Osmanské
říše
a že je na ní
kdy
Uhrám (23.
března
července
prosince 1549 a 28. srpna 1553 až 31. sultán zaslal po
odmítaly. Stalo se tak
Habsburkům,
v souvislosti s tažením proti
Všechny
svého
úspěchu.
že
její
ambasadora,
Serenissima si více než
budoucnost
absolutně
aby
leží
v rukou
závislá. Jejich jediným
zájmem byl obchod. Období 1540 bylo
třiceti
poměrně
jiných frontách bojům
81
o
-
Kavkaz
let, které následovalo po klidné. Osmanská
říše
například
dobývání
s perským
šáhem
Tamtéž, s. 167.
58
se
uzavření
míru roku
věnovala bojům
Transylvánie
Tehmáspem
na
1551-1552,
roku
1555
či
obléháním
obchodem. Drobné přítomným Obě
1565 82 .
Malty roku
potyčky
Benátky se
zaobíraly výhradně
a pirátské nájezdy však byly elementem
vždy a všude, bez ohledu na jakákoli mírová ujednání.
strany si
pravidelně
stěžovaly
jedna u druhé
na porušování
mírové smlouvy, ale nikdy se situace nevyhrotila nikterak zásadním způsobem. Věčné
především
spory se týkaly
dvou
problémů: přinášely
Tím prvním se staly komplikace, které s sebou Habsburky podporovaných
uskoků útočících
zájmů.
úrazu se stala oblast obchodních
jak na osmanské, tak i
pobřeží.
benátské pozice v oblasti Dalmatského
akce
Dalším kamenem
Benátky si
často stěžovaly
na špatné zacházení s jejími obchodníky neodehrávajícího se pouze v
rovině
fyzického násilí, ale také v
Obchodníci totiž byli nebyli z
rovině finanční
vězněni, následně
něj propouštěni
ani na
základě
diskriminace.
pak prodáváni do otroctví a oboustranných dohod. Jejich
majetek byl konfiskován a rozprodáván. Museli platit vysoké osmanští obyčejně
úředníci
řešil
bylo chránit
jim
často
bailo v
právě
daně
a
bránili v obchodování. Tyto problémy
Cařihradu,
jelikož jeho hlavním posláním
obchodní aktivity Republiky.
Selim ll. S nástupem Benátkám
začalo
Selima velmi
II.
těžké
(1566-1574)
na
trůn
osmanský
a složité období, ze kterého se už
Kapitulační
nikdy
nevzpamatovaly.
června
1567, ale sultánovi bylo již v
listiny době
byly
obnoveny
25.
jejich podpisu jasné, že
mír zase tak dlouho nepotrvá. Téhož roku se totiž rozhodl, že s definitivní platností získá Kypr.
Ačkoli
mírovou dohodu, byly nuceny potají osmanský útok na ostrov.
82
Viz níže.
59
Benátky zrovna podepsaly
přezbrojit
a
přichystat
se na
Roku Benátek
1570 vyslal
s ultimátem
Selim II.
o
svého
postoupení
vyslance Kubada do
Kypru.
Senát
to
odmítl
a
regulérní, tentokráte již ne tajné, přípravy na v pořadí již pátou válku mohly
začít.
března
Od
cařihradský neúspěšně připlula
května
do
přístav
1570
třech
ve
osmanská
skvadronách.
flotila
Cestou
pokusila dobýt benátský ostrov Tinos. V břehům,
ke kyperským
opustila
se
létě
neJprve
téhož roku
postoupila do vnitrozemí a
začala
obléhat Nikósii, která padla v září. Posilněn tímto úspěchem se směrem
sultán obrátil
k hlavní
přístavu Famagustě.
Když
město
1.
srpna 1571 kapitulovalo, spadl tak sultánovi do klína celý ostrov. Během
benátského vodách a
války
válečného námořnictva zaútočila
některé
z nichž
říše
Osmanská
se jí
zaneprázdněnosti
využila
a jeho
přítomnosti
v kyperských
na benátské pevnosti v Albánii a Dalmácii, podařilo
dobýt.
Benátský bailo Marcantonio Barbara byl po vězněn
ve své
cařihradské
Marca
vyjednávač
rezidenci. ll.
1571 vyplul ze San
Giacomo Ragazzoni, aby vyjednal
obchodníků
benátských
března
zadržovaných
v Osmanské
osmanských v Benátkách. Když 26. dubna dorazil do předal
bailovi
dobu války
Barbarovi
tajné
instrukce
pro
propuštění
říši
a
Cařihradu,
vyjednávání
se
sultánským dvorem. V
době
Mehemdem
kdy bailo Barbara vedl složitá jednání se Sokollti
pa~ou,
Benátky
V. (1566-1572) s cílem
rozběhly
vytvořit
i sérii jednání s papežem Piem
křesťanskou
alianci proti neustále se rozpínající Osmanské rozhodly opustit svou politiku s papežem, Janovem,
neútočení
španělským
- a to katolickou, říši.
Benátky se tedy
na osmanský stát a spolu
králem Filipem II. (15 56-15 98) a
rytíři Řádu svatého Jana, kteří již několik let sídlili na Maltě, poté
60
prospěch Turků, vytvořili
co se museli vzdát Rhodu ve
května
25.
15 71 Svatou ligu. Dosavadní jednání s Osmany rázem ustala. Spojenecká španělského
v
Messině,
věděla,
flotila
se
pod
ď Austria
krále Filipa II. Juana aby odplula
směrem
velením
polorodého (1545-1578)
bratra seřadila
na východ k Peloponésu, jelikož
že zde bude kotvit osmanská armáda. Velikost obou flotil křesťanské straně
byla vskutku nevídaná. N a vyslaných
papežem,
které
připoj i ly
se
to bylo dvanáct galér ke
dvěma
eskadrám
janovských lodí, kterým velel potomek Andrei i Dorii Gian Andrea Doria. Filip II. postavil osmdesát velkých galér a 22 menších lodí. 83 Řádoví rytíři z Malty připluli na svých třech galérách. Největší
podíl na ohromné mase lodí všech
měly
Benátky, jejichž vrchním
velitelem byl Sebastiano Venier. 84 Ty vyslaly šest galeas, 107 galér a
dvě
dopravní plachetnice. Celkem
křesťanské loďstvo čítalo
šest
galleas, 212 galér a 24 dopravních plachetnic. 85 Důležitý prvek v křesťanském válečném loďstvu tvořily již zmíněné galeasy. 86 Byl to
typ
galér
o
větším
výtlaku
a
délce.
Byly
s1ce
hůře
manipulovatelné a do boje je vždy musely doslova vtáhnout na řetězech
rychlejší
galéry,
ale
spolehlivé vojenské zázemí. Z
s
děly,
chráněni
dostatek
důvodu
značné
velmi stabilní a mohly nést točna
skýtaly na tehdejší do bu velmi
silnou mužů,
dřevěnou
byla
i v podpalubí.
Veslaři
byli
podlahou. N a benátských lodích nebyl
proto se na
rozhodnutí nebylo
přídi
množství výzbroje. N a
rovněž
která se nacházela
svých "proporcí" totiž byly
ně
nalodili také
příliš šťastné,
španělští
jelikož docházelo k
vojáci. Toto řadě třenic
a
Bitvy se též zúčastnil nejznámější španělský spisovatel Miguel de Cervantes Saavedra - autor románu Důmyslný rytíř Don Quiote de Ia Mancha, který se zde dostal i do zajetí arabských pirátů. 84 Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 197-198. 85 Podrobný rozpis počtu a typů plavidel viz Lane, F.C.: Venice ... S. 369. 86 Imber, C.: The Ottoman Empire. S. 288-292.
83
61
rozporů.
Celkem se tažení zúčastnilo na 80 tisíc mužů, z toho 50
tisíc veslařů a 3 O tisíc vojáků. 87 Osmanská armáda měla na 250 galér a asi stovku pomocných lodí s 75ti tisíci muži na palubách. Flotile velel zkušený Ali Pa~a. Na pomoc mu přijel i obávaný alžírský korzár Ochiali - Uluc;: Ali se svými muži. Jednalo se o původně kalabrijského rybáře, který konvertoval k islámu. Byl jedním z nejlepších námořních velitelů své doby, jež se svému umění naučil u samotného Barbarossy. Byl věrným
poddaným
svého
sultána,
jenž
ho
za
učinil
zásluhy
alžírským bej em a zároveň byl postrachem celého Středomoří těsně
před
pročež
tažením
byla
například
účast Rytířů
potopil
tři
čtyř
ze
řádových
lodí,
tak malá.
Ke Korfu se křesťané přiblížili 17. září 1571. Turecká flotila se v té
době
v průlivu
do
Korintského
zálivu
obyvatelstvo. V tuto dobu se Famagusty - poslední výspy Východě,
u
což je
Kefalonie
námořních
roku 30
značné
vzdálené
K.
největší
od
sťat
terorizovala
křesťané dozvěděli křesťanů
bitvě,
o pádu kyperské
asi
Středomoří,
zakotvili
až
došlo 7.
dvacet
října.
skončila vítězstvím křesťanů.
a jeho hlava naražená na
zraněných jasně hovořila straně
října
patnáct
kůl
v
loď
Osmanský
Maltézských
neprospěch
Konečná
Osmanské
to bylo na 20 až 25 mrtvých a
87
rytířů
bilance říše.
Na
nespočetně
Anderson, R. C.: Naval Wars in the Levant 1559-1853. www. geoc ities. com/Broadway/A lley/5443/lepanto3. htm I, www.nafpaktos.com/battle of lepanto.html, www. crono logia. it/battagl ie/batta05. htm.
62
Velmi
pro zastrašení všech
Capitanu, ale nakonec byl donucen k ústupu bez ní.
muslimské
místní
která byla od dob bitvy u Aktia
kolem. Ochiali se pokusil unést vlajkovou
mrtvých a
zde
na jinak už muslimském
střetu
místa
srážkou ve
dramatická a krvavá bitva kapitán byl
a
Lepanto ležícím
naladilo do boje s Turky. 5.
mil. K osudové
př.
přístavu
už pomalu zabydlovala v
S.
24-50.
raněných,
z
válečné vřavy
podařilo
se
vyváznout jen asi padesátce
lodí. ll 7 jich bylo zajato v neporušeném stavu. Zbytek byl potopen nebo zapálen - jen aby již nikdy nemohly být použity ke svým účelům.
křesťanské
Na
dvakrát tolik jich bylo
straně nepřežilo raněno.
pouze deset až patnáct. dvě
osvobodit na
Co se lodí
Nejdůležitější
nad
ohlásily zvony. 7.
byl pak na
státní svátek do benátského zimě
V
15 71/72 byla
byla Osmanská
zničená
říše
nadvláda nebyla zlomena. španělskou
paměť
účastníků
bylo i v s Portou.
podařilo
otroků
od vesel
se radostnou novinu o v Benátkách, kde ji všem zařazen
jako
osmanská flotila opravena.
Obě
moři,
velkého dne
ale k žádné
bitvě
již nedošlo. námořní
u Lepanta poražena, její
Tři
roky po porážce dovedla zdolat
flotilu a dobýt Tunisko.
Svatá liga se brzy po svém z
a
kalendáře.
flotily se pak znovu setkaly na Ačkoli
Evropě
mužů
bylo jich potopeno
však bylo, že se
půlměsícem dozvěděli
říjen
týče,
křesťanských
desítky tisíc
osmanských galér. Jako první v vítězství kříže
cca 7 až 8 tisíc
se
začal opět soustředit
případě
vítězství
rozpadla a každý
pouze na své zájmy. Tak tomu
Benátek, které se snažily o mírové urovnání
Bailo
Marcantonio
s maratonem jednání, v
němž
Barbaro
začal
8.
března
věci
1573
vystřídal
ho koncem srpna téhož roku
Andrea Badoer. Badoer neJprve 13. února 1574 složil v dukátů
Cařihradu
z 300 tisícového tributu. Dalších 75 tisíc
stejnou dobu zaplaceno v Cattaru v Albánii na osmanské hranici. Poslední splátky se 1577. Tribut
měl
být zaplacen ve
třech
dukátů
společné
uskutečnily
100 tisíc bylo ve
benátsko-
v letech 1575 a
splátkách, Benátky jej ale
zaplatily ve čtyřech. Přesto to bylo rychleji než kdykoliv před tím. 88
88
Theunissen, s. 174.
63
Přestože
říše
Benátky vyhrály bitvu, Osmanská
válku. Nejen že získala
některé
vyhrála celou
z benátských pevností v Albánii,
hlavní výhrou byl Kypr. Pokud jde o následující mírové urovnání, kapitulační
sice z
vítězstvím
smlouva byla taktéž
zajistily
svá
obchodní
přestálých válečných
privilegia,
osmanským. Benátky si ale
jejich
(Dubrovník),
začaly
která
zprostředkovávání
Během
obdržela
například
hlásit jiné subjekty jako již
před
dávno
tím
války
Ragusa
zbohatla
na
obchodu s balkánským vnitrozemím. Od roku
odváděla
1454 sice
se
útrap už nevzpamatoval. Ceny se vyšplhaly
vysoko, profit byl však vinou závratných daní nízký. se navíc o slovo
obchod
licenci,
tribut Osmanské
která
její
říši,
obchodníky
výměnou
za to ale
opravňovala,
k velké
nelibosti Benátek, k volnému obchodu v rámci celé Osmanské
říše
s pouze dvouprocentním clem. Po roce 1560 se do hry vložila Francie, která se sice
kvůli
vlastním problémům 89 nepřipojila ke Svaté lize, ale v obchodování čile pokračovala.
Milníkem v benátském obchodu ve
Středomoří
se
tedy stala pátá benátsko-osmanská válka, která se odehrála v letech 1570 až 1573. znovu
získat
Před
svou
jejím vypuknutím byly Benátky vždy schopny nadvládu
v levantském
obchodu
vzpamatovat se ze svých ztrát. Po ní už Benátky udržet krok s
námořním
konkurovat
levnější
Holandsko
zcela
výlučně
89
Srpen
hugenotů,
neměly
rozmachem v oblasti a
výrobě
převzaly
v
Evropě.
námořní
zpět
a
dostatek sil
rovněž
nemohly
Francie, Velká Británie a obchod,
který
dříve
patřil
do benátských rukou.
1572- Bartolomějská noc odstartovala a zabavování jejich majetků ve Francii.
64
vraždění
protestantů
Od Lepanta po kapitulace protestantských zemí Stejně
při
jako
změně
každé
sultána, tak i po nástupu Murada
III. (1574-1595) musely být obnoveny kapitulace. Za benátskou stranu byl jejich aktualizací
pověřen
Giacomo Soranzo.
smlouvy,
v srpnu
1575
kterou
v Dalmácii. Zde
obdržel
měla
Předmětem
urovnání
problémů
čele
smíšená benátsko-osmanská komise v
se
Soranzem a sancak bejem Ferhadem rozhodnout, které z pevností a smíšených vesnic společného
připadnou
té
či
oné
straně.
dokumentu, jenž se stal základem pro
benátsko-osmanské hranice a jenž pak byl následujících smluv až do znamená do
Vše bylo zaneseno do
dokumentů
začátku
vytyčení
začleňován
války o Krétu v roce 1645 - to
směrem
zmíněné
až do
Candiu roku 1645. Diplomatické vztahy se rozvíjely například
do všech
z let 1595, 1604, 1619, 1625 a 1641.
Vztahy se vyvíjely mírovým
15 82 se
nové
vyslanec Giacomo Soranzo
války o
dobře:
zúčastnil
roku
obřízky
Muradova syna Mehmeda. Mírové
soužití
nebylo
vždy
stoprocentně
Kromě neutuchajících problémů s uskoky
bez
konfliktů.
se asi největším jablkem
90
sváru stávala napadení a drancování osmanských lodí ze strany Západu -
především
Sultán sice
chtěl
pak
španělských,
maltských a toskánských lodí.
zachovat mír, ale nemohl
donekonečna
tolerovat
tyto výpady, jelikož bylo stále více slyšet nespokojené hlasy jeho poddaných. K
nejznámějšímu
benátský kapitán Gabriele Emo
zaútočil
beyler beye Alžírska Ramazana
majetkem do
Cařihradu.
říjnu
incidentu došlo v
Oba byli
rozkraden. Sultán se cítil akcí
pa~i,
na
se vdovou a synem
která se vracela i s celým
brutálně hrubě
loď
roku 15 84, kdy
zabiti a náklad na
palubě
uražen a vyslal poselstvo
s protestem vyžadující satisfakci. Bailo si pak musel sultánský
65
dvůr
udobřovat
vysokými
peněžními částkami
vrátily veškerý uloupený majetek
a drahými dary. Benátky
včetně lodě.
V
březnu
1585 byl
byť
za cenu
kapitán Emo odsouzen a popraven. Mír byl ale, výdajů,
vysokých
udržen. dobře vědom
Sultán si byl chtěly
zaútočit,
musely
by
něj
toho, že pokud by Benátky na nutně
se
spojit
některým
s
ze
středomořských států. V úvahu připadalo jedině Španělsko, tradiční říše.
rival Osmanské Murada
III.,
pokračovala
Antihabsburská politika proto
který
se
neváhal
Jindřichem
IV. N avarrským -
katolíkem
a
nakonec
spojit
původně
opět
s francouzským
protestantem, pak
protestantem,
který
i za
králem
přechodně
sultánovi jako
výchozí bod pro napadení Španělska nabídl přístav Toulon. Dalším měla
cílem
být
Malta.
Plánované
vojenské
akce
se
však
neuskutečnily.
Ve druhé kupců
polovině
značně
16. století
počet
narostl
tureckých
v Benátkách, což jim umožnilo založit roku 1592 vlastní
sklad s celým obchodním zázemím kolem- Fondamento dei Turci. Během
Muradovy vlády se v
Cařihradu
přesunula
Ekonomická prosperita se totiž
zemí, které omývá. Italští obchodníci se Itálie. Zbytek jejich populace Italů
a
Francouzů,
nejrůznějších
Největší
čítal
skupina však byla
italského tvořena
stěhovali
z Galaty
občanů
500 osvobozených a francouzského dvěma
tisíci
válečnými zajatci a otroky z pirátských přepadů. uzavřen největší
počet katolíků.
do Atlantského oceánu a
jen asi 500
a dalších asi
zaměstnanců
snížil
91
zpět
do
převážně
-
otroků
a
vyslance.
vězňů
- tedy
Roku 1585 byl
galatský katolický kostel svatého Františka.
Roku 15 84 bylo benátskému Senátu než Turky zaobíral
nebezpečím
doporučeno,
aby se
pirátských a korzárských
raději
nájezdů
Podrobněji viz Tenti, A.: Piracy And Decline of Venice 1580-1615. S. 3-15. Frazee, C. A.: Catholics and Sultans. The Church and the Ottoman Empíre 1453-1923. S. 72.
90
91
66
hrozícího ze strany Florencie, Malty, Sicílie a západoevropských států
škodících na všech frontách. Benátky se nemohly z
nedostatku
prostředků účinně
postaveny
žádné nové
zemědělství,
bránit. Již dlouhá léta totiž nebyly
lodě
námořníci
a benátší
nebo si hledali práci v jiných pět
bylo v provozu 146 galér. O
důvodu
let
odcházeli do
přístavech.
později
Roku 1581
to už bylo pouze 95
lodí. 92 Přese všechno se ale Benátkám roku 1598 povedl účinný zásah proti
uskokům.
Roku 1580 sultán
kapitulace Velké Británii, jeho vnuk Holanďanům.
Tím
byl osud benátského obchodu a taktéž politiky, která byla vždy
plně
Ahmet I.
udělil
udělil
roku 1611 stejná privilegia zase
v jeho službách a ve všem se mu
podřizovala, zpečetěn.
Dobré vztahy panovaly i za vlády Mehmeda III. (1595-1603), který nastoupil po smrti svého otce roku 1595.
Ještě
roku byly podepsány nové dohody. Sultán se
věnoval
s Habsburky
v Uhrách,
nežli
pomalu,
ale
v prosinci toho
jistě,
spíše
bojům
upadajícím
Benátkám. Jeho nástupcem se stal Ahmet I. (1603 -161 7). S gratulací ke zvolení
přijel
Giovanni
přidán
smlouvy, k nimž byl vodách Osmanské které byly velmi britské
a
důležité
holandské
společně
a
dodatek o
říše. Později
zaručovaly účinnější
92
Mocenigo
ochraně
podepsali
nové
benátských lodí ve
bailo Nani vyjednal nové podmínky,
pro benátský obchod, jelikož francouzské,
kapitulace
ochranu jejich
byly
mnohem
zájmů.
Longworth, P.: The Rise And Fal! of Venice. S. 236.
67
podrobnější
a
4. Benátský obchod ve vztahu k východnímu Středomoří během
raného
novověku
Jak již bylo řečeno, obchodní cesty z Číny a Indie jdoucí přes Persii, Perský záliv, Irák, Arménii a Černé moře byly v 15. století uzavřeny
z
důvodu
loupeživých přesunuly
z Káhiry
nájezdů
nestabilní politické situace a
v oblasti. Z tohoto
důvodu
se karavanní stezky
do Sýrie, Egypta a na hladinu Rudého spravoval
patřičně
celkově
válek,
mamlúcký
vyháněl
využít a
ceny
moře,
jež tehdy
sultán.
Výhodné polohy dokázal
koření,
které bylo používáno neJen
v kuchyni, ale také ve farmacii, do závratných výšek. V srpnu 1499 se do Benátek dostaly první zprávy o návratu portugalské flotily z cesty do Indie. Jednalo se o zkomolenou zprávu, která byla
součástí
dopisu odeslaného z Egypta. Když se
informace vyjasnily, bylo již naprosto jisté, že byla objevena nová cesta do Indie, po níž byla do Lisabonu pepře.
přivezena
velká zásoba
Benátkám byla rázem jasná závažnost situace, jež nastala.
Portugalcům
se
podařilo
to,
čeho
se tak dlouho obávaly a
čemu
se
snažily vší obchodní i diplomatickou silou zabránit. To, o co se např.
pokoušeli
bratři
Kryštof Kolumbus o relativně
Vivaldiové z Janova koncem 13. století,
dvě
staletí
později,
se nyní
ve
jednalo o
malému a
chudému portugalskému království. Tedy, najít
cestu do Indie a ve zdraví se z ní i vrátit průlom
podařilo
světovém,
přímou
zpět.
či
přímou
Byl to zcela zásadní
a tudíž i benátském, obchodu. Jelikož se
cestu po
náklady na dovoz zboží,
moři, čímž
mohly se mělo
značně
zákonitě
snížit celkové
dojít k rapidnímu
poklesu jeho ceny pro zákazníka na konci celého obchodního
68
řetězce.
obchodě
V takovémto
prostředníků,
totiž
už
třeba
nebylo
žádných
o které se musely opírat Benátky.
Přestože
byly první
značně nepříznivé,
předpovědi
pro Republiku svatého Marka
nové obchodní cesty její aktivity nezruinovaly.
V polovině 16. století jej opětovně získaly 93 a své ztráty v obchodě kořením tak byla schopna pokrýt. 94 Portugalci začali svým kořením
zásobovat celou západní Evropu. Benátky se proto rozhodly, že budou nakupovat taktéž v Lisabonu. Ovšem když tam roku 1521 vyslaly své agenty, zjistily, že ceny jsou byl nerentabilní, koření,
pročež
se zcela navrátily k
tak jeho ceny sice
nepatřily
k
však zapomínat, že se zde nacházelo výrobků
potřebných
surovin. Dalším
kořením
portugalský obchod už
vysoké a obchod by
Levantě.
Pokud jde o
nejvýhodnějším, odbytiště
nesmíme
pro notnou
část
pocházejících z benátských manufaktur a taktéž zde ležela
naleziště
ať
příliš
důležitým
faktem bylo, že
z Dálného východu byl
kvůli pirátům, či povětrnostním
značně
nejistý,
podmínkám. Oproti tomu byla nepodařilo
Levanta pro Republiku jistotou. Bohužel se
postavit
kanál mezi Suezem a Nilem, i když se na jeho prokopání s přestávkami
kterými se
pracovalo po celé 16. století. Nakonec
koření
kolem Afriky, z Rudého
cesty,
z Indie a Dálného východu dostávalo do Evropy:
přes
moře
zůstaly tři
Rudé
se
moře
a nakonec i
překládalo
přes
především
v
Perský záliv. Zboží Káhiře
a
posléze
v Alexandrii, z Perského zálivu zase v Aleppu a Damašku a pak zase na
pobřeží Středozemního moře
přebírali
evropští obchodníci. V letech 1501 až 1512 byl benátský
monopol na přiváželi
koření
zlomen a na evropské trhy jej v hojné
94
míře
také Janované, Ragusané a Francouzi. Skýtala se též
možnost využívat cestu po zemi
93
v Tripolisu a Bejrútu. Zde si je
přes
Bursu,
Cařihrad
a Balkán,
Stalo se tak i díky konsolidaci poměrů v Egyptě a Sýr i i po dobytí Osmany. Lane, F. C.: Venice ... S. 285.
69
rozvětvovala
která se pak dále
směrem
do
střední
Evropy a do
Lvova. Ať
už byla politická i ekonomická situace jakákoli, benátské
námořní
Levantě
cesty na trhy v
obchodníků,
byly
vždy
a jejich služby, coby zdatných Úspěch
nepostradatelné.
benátského
podnikání byl mimo jiné založen i na barterovém obchodu, díky němuž Republika dosahovala maximálních zisků. 95 Další výhodou
byly
vlastní
manufaktury,
které
zpracovávaly
surové
hedvábí
z východu na luxusní výrobky, jež byly posléze exportovány na zahraniční
u
trhy.
nobility
na
konkurovaly
Stejně
tak tomu bylo i s výrobky z vlny, které byly východě
Blízkém
produkty
Těm
oblíbené.
pocházející
přádelen
z
však ve
Republika do Levanty dále vyvážela mincovní kovy měď,
Florencii. především
dále pak mince, jantar, korály, ozdoby a hrubé tkaniny.
lodě přivážely nejrůznější
předměty.
Ceněnou
široce využíván v
druhy
dřevo,
gumu, cukr, santálové
koření,
mohér,
Zpět
kadidlo, barviva, arabskou
usně,
safián a jiné luxusní
komoditou byl též kamenec - ledek, který byl
barvířství
textiliích. Republika na tři
velmi
pro svou schopnost fixovat barvu na
něj měla něm
roky, od roku 154 7, na
v
polovině
dokázala
16. století monopol. Za
vydělat
25 tisíc
dukátů
(=
1,5 milionu ak9e). 96 Kamenec vytěžený v 16. století však již nebyl takové kvality, jaké dosahovala když na ni
ještě měl
K dalším Začátkem
Janovu
Serenissimě,
benátským čelil
bavlnou
neměla
96
dříve,
obchodním
artiklům
patřila
bavlna.
benátský export ze Sýrie a Palestiny
z Kypru
a
Chiu.
Když
Kypr
připadl
už žádného konkurenta, který by dodával
bavlnu na evropské trhy.
95
surovina o sto let
monopol Janov.
15. století
s jeho
vytěžená
Přesto
že ho roku 1570 zase ztratila,
Tamtéž, s. 343. Inalcik, s. 341, Constable, O. R.: Trade and Traders in Muslim Spain. S. 232.
70
uchovala s1 výsadu s jeho bavlnou obchodovat i nadále. Do roku představoval
1570 Kypr evropské
kteří
obchodníky,
středisko
hlavní transitní nebyli
pro všechny
říši
v Osmanské
zastřešeni
garancemi vyplývajícími z kapitulací. týče,
Co se hedvábí
přicházelo
během
16. století z Persie
v nebývalém objemu. Jelikož se dováželo především přes Aleppo 97 , Benátčané
sem roku 1549
přestěhovali svůj
hlavní stan z Damašku.
Aleppo se tudíž stalo benátským pojítkem s východními trhy a to nejen s hedvábím, ale také především
pepřem.
kořením
Během
jako
oděvy
např.
z lehkých indických látek a
hřebíčkem,
osmanských
válek
skořicí,
s Íránem
muškátem
či
( 1548-155 5)
a
Portugalci v Perském zálivu (1560-1563) se však ukázalo, že není příliš
stabilní.
Od
poloviny
16.
století
se
zintenzívnila
role
Tripolisu pro jeho nízké celní taxy a vyrovnané podmínky pro obchodování.
Poplatky ve výši dvou procent byly uvaleny na
veškeré zboží zde nakládané, které dále putovalo do muslimských zemí. 98
Sám
Tripolis
evropským
obchodníkům
dodával
surové
hedvábí, bavlnu, olivový olej a mýdla, která byla vyprodukována syrskými
a libanonskými manufakturami v jeho okolí.
Dobrým
těžilo
v dolech
vývozním artiklem bylo též draslo - potaš, které se v Sýrii. Tripolis se stal jedním z hlavních s evropskými V poslední
vlněnými
dekádě
16. století došlo k
ochranu evropských emíra. Z tohoto
a hedvábnými
obchodníků,
důvodu
kupci
látkami,
nárůstu
jež šly na
přesunuli
přístavů
cínem a ocelí.
zvláštních
účet
pro obchod
poplatků
za
místního arabského
své aktivity do Sidonu a
Alexandretty.
Podrobněji viz Masters, 8.: The Origins of Western Economic Dominance. S. 8-3 6. 98 I na I c i k, s . 3 4 8 .
97
71
Zámořské úrovně
objevy
měly
pozitivní vliv na zvýšení životní
a tudíž i na zvýšení populace. Ve
považovány o sto let
přímo
později
za
velkoměsto.
středověku
V roce 1200 tu žilo 80 tisíc lidí,
to byl již dvojnásobek. Z toho jich 120 tisíc žilo
přímo ve městě a zbylých 40 tisíc kolem Laguny. čítalo
které
byly zhruba
byly Benátky
99
Každé město,
na 1 O až 20 tisíc obyvatel bylo tehdy velké. Benátky stejně
velké jako Milán, Florencie, Neapol
či
Palermo.
Roku 134 7 však vypukla morová epidemie, kterou sem zavlekly nakažené
krysy
z obchodní
následujícího roku a Roku 1500 ve
městě
půl
ji za
galéry oběť
se
padly
zbožím
Během
z Kaffy.
tři pětiny
obyvatel
žilo 120 tisíc obyvatel. O padesát let
města.
později,
roku 1550, žilo v celé Republice 1 590 040 obyvatel, z toho pak ve městě samotném 158 tisíc. 100 Do roku 1570 rapidně narostl jejich počet
na 190 tisíc obyvatel,
kteří
byli
pravděpodobně
mnohem
bohatší než jejich předkové v předešlém století. 101 Signoria začala jako první vést vlastní statistiky o morových ranách, proto říci,
můžeme
že každé z nich- v období mezi lety 1575-1577 a 1630-1631,
padlo za oběť asi jedna třetina obyvatelstva.
102
Obchodní protějšek
Benátek - Cařihrad, čítal při svém dobytí roku 1453 na sto tisíc obyvatel. Roku 1580 to bylo už rovných 700 tisíc.
103
Z důvodu prudkého nárůstu obyvatel se v Benátkách brzy objevil
problém
nepěstovaly
v zásobování
potravinami.
Benátky
totiž
žádné plodiny. Získávání potravin bylo závislé na
jejich směně za sůl a poskytování dopravních a přepravních služeb. Svůj
problém s dodávkami potravin proto řešily nejen v rámci
severního konce "svého Zálivu", ale s jakýmkoli přístavním městem
99
Tamtéž, s. 18. Ed. Wilson, C.- Parker, G.: An Introduction to Sources of European Economic History 1500-1800. S. 2-5. 101 Lane, F. C.: Venice ... S. 305. 102 Tamtéž, s. 19-21. 103 Tamtéž, s. 304. 100
72
Středomoří.
ve
Zeleninu hovězí
z blízkého okolí,
a
čerstvé
maso
obyčejně
pak i z Uher. Obilí se ve
přivážely středověku
dováželo z oblasti Černého moře a Egypta. Jeho transport lodí napříč Středomořím
se vyplatil více než kdyby ho
měly
vézt
byť
jen
50 mil po souši. 104 Běžně se obilí dováželo z Apulie a Sicílie, ale také
z
Kypru,
Země
z Lisabonu.
Řecka
Kréty,
původu
a
Albánie.
Příležitostně
pak
i
se rok od roku lišily v závislosti na měsíců
momentální politické situaci. V rozmezí dvanácti při vézt
1512 Benátky dokázaly do Laguny
let 1511-
60 tisíc tun pšenice, které
by stačily pokrýt potřeby 300 tisíc lidí. 105 Lodě plně naložené obilím se stávaly
častým terčem
osmanských
svatého Jana. Když se v poslední Cařihradu
přísun
levného
armádu, v
město
přístavech,
zákazů
závratně
tak
obilí
pirátů, uskoků či Rytířů řádu
čtvrtině
rozrostl, bylo z východu.
16. století
čím
Obilí
čerpali Benátčané.
o byv a tel
obtížnější
zajistit
z Černomoří zásobovalo
samotné pak hledalo dodávky
odkud je
dál
počet
především
v Rumélii a
Porta proto vydala
několik
na jeho export. I ty však byly Serenissimou obcházeny a ta i
nadále obilí nakupovala v Albánii a některých částech Řecka a pašovala je domů. Jak píše Inalcik 106 , je možné, že pokles italského obchodu s pšenicí v letech 1564 až 1600 s rapidním Dalšími
nárůstem
ovlivňujícími
populace v hlavním
může městě
faktory byly též války a
souviset Osmanské
počasí:
1548 až 15 53 byla Itálie postižena neúrodou, která,
právě říše.
V letech
kromě
roku
1553, zasáhla všechna léta až do roku 1560. V tomto období bylo proto
vyhlášeno
jedno
z osmanských
V letech 1570 až 1572 byla z
důvodu
vyhlášena oboustranná embarga. Na byl 104
105 106
neúrodou postižen nejprve
embarg
73
vývoz
obilí.
benátsko-osmanské války
přelomu
Cařihrad,
Tamtéž, s. 305. Tamtéž, s. 3 06. Inalcik, s. 182-183.
na
80. a 90. let 16. století poté celá Levanta a
nakonec i samotná Itálie, která tehdy tento nedostatek dovozem otevřely kvůli
pšenice z Pobaltí.
Levantské trhy
s obilím se
později
v letech 1591 až 1593. O rok
uchýlila k dovozu ze severu. ještě připočíst
je nutno
107
znovu
opět uzavřeny
byly města
novým osmanským prohibicím a italská
vyřešila
se proto
opět
Z výše uvedených důvodů, ke kterým
osmansko- íránskou válku v letech 1578 až
1590, se cena pšenice v 90. letech 16. století oproti osmdesátým letům
průměrně
hodnota
zdvojnásobila. V letech 1590 a 1591 byla její
dokonce
k vysokým
trojnásobkem
nákladům
té
přepravu
na
z
15 80. 108
roku
Vzhledem
si Benátky mohly dovolit dovážet
obilí z Levanty jen za předpokladu, že jeho cena byla poloviční 109 než v Itálii samotné. V
případě,
že tomu bylo jinak, musely se
poohlédnout v jiných destinacích jako Důležitost
žilo
na
4
tisíce
nejdůležitějších
Gritti
rodin
Ještě
praxe
na
Balkáně či
v Pobaltí.
na obou koncích
ve druhé kapitole. V kupců.
benátských
představitelů
(1455-1538).
diplomatické
zmíněna
na
obchodníků
role spolehlivých
benátských cest již byla
např.
Cařihradě
Jedním
z jejich
byl diplomat a obchodník Andrea poměrně
jako
benátských
Francii a Anglii. Roku 1485 se
mladý
ambasádách
odstěhoval
do
ve
absolvoval Španělsku,
Cařihradu,
aby zde
vedl obchody. Díky svým bohatým zkušenostem se stal hlavním vyjednavačem
u sultána Bayezida II.
války v letech 1499-1503. Byl to
během
právě
benátsko-osmanské
on, kdo se sultánem, se
kterým ho pojily úzké přátelské vztahy 110 , po ukončení války uzavřel
mírovou smlouvu. Na tuto pozici zvláštního vyslance u
cařihradského
Bayezit.
107 108 109 110
dvora ho totiž benátskému Senátu
Gritti
se
v
Cařihradu
nevěnoval
Inalcik, tabulka s. 184. Lane, F. C.: Venice ... S. 306. lna! cik, s. 185. http:/ /www. pro v i ne i a. venezia. it/ gritti/en/storia. htm.
74
doporučil
pouze
sám
obchodu
a
Ačkoli
diplomacii.
prostředím
orientálním měly čtyři
postech
byl
natolik, že si zde
kteří
syny,
osmanské
v Benátkách ženatý,
činnost
pořídil
se
administrativy.
a
zprávami o jakémkoli
neustálé dění
Gritti
říši
táboře.
a prosazovali mírová
řešení
Jemu
podobní
čerstvými
Signorie
Tito obchodníci,
tvořili
žili více v Orientu nežli v Benátkách, říši
úřednických
byli neocenitelní pro svou
zásobování
v druhém
debatách zda vyhlásit Osmanské
a
s vábivým
konkubínu, s níž
všichni pracovali na vysokých
"podnikatelé" usazení v Osmanské informační
sžil
při
silnou opozici
válku. Vždy byli jejími
problémů.
kteří
Ačkoli
odpůrci
byl Andrea Gritti
velmi proosmanský, byl roku 1523 zvolen dóžetem. Tuto funkci zastával až do své smrti roku 15 3 8. K žádaným benátským vývozním zlatníků
práce
artiklům
1532. Jednalo se o korunu pro oficiální čtyřimi
příležitosti
dokončená
roku
ve tvaru helmice
tiárami, zdobenou 50 diamanty, 47 rubíny, 27 smaragdy,
49 perlami
a jedním velkým tyrkysem.
vystoupala na 144 tisíc tisíc dukátů.
111
dukátů,
Za účelem uskutečnění thoto podniku se dohromady
Luigi Caorlini, Pietro Morosini Cařihradě.
Celková hodnota díla
nakonec však byla prodána za 115
několik obchodníků
sešli Vincenzo Levrier, zlatník, a
v
proslulé
z rialtských dílen. Jedním takovým mistrovským
kouskem se stala koruna pro sultána Stileymana
se
patřily
či
jako
např.
synové Pietra Zena, vice-baila
Obchod s klenoty hrál hlavní roli ve vztahu Benátek a
sultánova paláce. N a takovýchto výnosných obchodech se podílel mj. i Al vise Gritti, syn již svého
111
dóžete Andrei Grittiho, jež
cařihradského působení
synem Grittiho italsky
zmíněného
hovořil
řecké stejně
rovněž
za
dodával ke dvoru klenoty. Alvise byl
konkubíny.
Vzdělání
se mu dostalo v Itálii,
plynule jako turecky a
řecky.
Obklopen
Ed. Inalcik, H.- Kafdar, C.: Stileyman the Second and His Time. S.163-166.
75
okázalým luxusem sídlil ve svém italském paláci m1mo Peru, kde jinak museli žít všichni Latinové. Jako velkovezíra
lbrahima
sultánského dvora. s evropskými předčasné
pa~i
měl
velmi
umělci,
smrti obou
ta
zůstala
však
aktérů.
stejně
jakož i luxusní výrobky z
a
těšila
předloh namalovaných v Cařihradu.
Benátští obchodníci
z takových
a
nedokončena
vliv
u
důvodu
z
zůstali
přízni
dvora
a muránského
skla,
se neustálé velké
hudební nástroje, vybavení interiéru
čile
styky
Kooperace s benátskými zlatníky i
utěšeně pokračovala
a
dobré
probenátského
Spolu s velkovezírem podporoval spolupráci
nadále
Káhiře
chráněnec
křišťálu či
nákladné textílie tkané dle
112
i po dobytí Egypta v Alexandrii a
se zapojovali do místního obchodního života. Jedním
obchodníků,
který
v
Káhiře
hojně
nakupoval
zboží
atraktivní pro evropské trhy byl Giovannanton ibn Rúdžíja. Roku 1567
zde
uzavřel
dohodu
s Derwíšem
ibn
'Amrem
qintárů pepře
obchodníkem na tržišti Chán el-Chalílí, o koupi 80 v celkové
hodnotě
1920
Derwíš toto zboží za
dínárů.
Součástí
přítomnosti
as-Sísím,
kontraktu též bylo, že předá
benátského konzula
jeho
agentovi v alexandrijském přístavu. 113 Egyptští obchodníci zase pronikali se svým zbožím na italské trhy
prostřednictvím
židovských
italské a francouzské
přístavy.
pepř,
hřebíček,
skořice,
semena,
sůl,
zázvor,
agentů,
muškátový
112
ořech
export
oficiálně
do
E vropy
navštěvovali
a jiné
bavlna, cukr, koberce, látky, ovoce,
jelikož bylo
. ho na Je
často
Mezi jejich vývozní artikly
slonovina. Zboží, jakým byla rýže, pšenice tajně,
kteří
kůže,
či luštěniny,
patřil
koření či dřevo
a
se vyváželo
považováno za strategické a tudíž byl uva 1en za, k az. 114 O pacnym v
,
smerem v
Tamtéž, s. 191. Hasánajn, Su1ejmán Muhammad Husajn: Tudždžár a1-Qáhira fi-1-qarnajn assádis 'ašar wa-s-sábi' 'ašar. S. 224. 114 Tamtéž, s. 225. 113
putovaly náklady jemných a drahých látek, jako klotu, damašku a
nábojů,
fezů,
či
rudého a
černého
výrobků
hedvábí,
z vlny, zbraní
papíru, keramiky, kožešin, železa, cínu, skla a
rtuti. 115
115
sametu,
např.
Tamtéž, s. 225.
77
5. Mezi Benátkami a Osmanskou
Středomoří
Ve východním
či
Benátky setkávaly s více
říší
se po celou dobu své existence
méně
nebezpečnými
konkurenty. Ve
světě obchodu tvořili Židé, ale také např. Arméni a Řekové, od nepaměti
vždy
významnou komunitu, se kterou museli benátští kupci
počítat.
Jejich vztahy se v
převážné většině
dají ohodnotit jako
korektní. Horší to již bylo s Ragusou, neboli Dubrovníkem, jež se dá
bez
nadsázky
popsat
nepřátel.
obchodních
I
jako
když
jeden se
zeměpisné
velmi
skupinou jíž je
Další
soupeřům
Řád
nebo
Rytíři),
Republiky, ale
a
většinou
Ragusa
v této
řád rytířů
kteří
sice
bezprostředně
kapitole
věnována
ze Rhodu a Malty
nepatřili
k obchodním
ohrožovali její ekonomické
i politické zájmy v oblasti. Poslední skupinu byli aktéři
benátských
oblasti, jejich antagonismus byl
pozornost jsou johanité - Suverénní (dále jen
největších
Benátky
orientovaly na jiné silný.
z
nově
příchozí
ze západní Evropy. S Francií, jako obchodním konkurentem,
měla Serenissima již dlouhou zkušenost, Španělé byli zase ochotni
kdykoli spojit síly proti osmanskému jako
se
později
ukázalo,
představovali Holanďané
a
bylo
pro
nepříteli.
benátský
Nebezpečí,
obchod
které
fatální,
Angličané.
Řád rytířů svatého Jana
Po dlouhá staletí hrál v oblasti
Středozemního moře klíčovou
roli též Řád rytířů svatého Jana - později známý jako Suverénní řád maltézských
rytířů.
Již od samého
78
počátku
své existence byl svázán
s italskými obchodními
městy
bohatá historie je velmi
a muslimy z Levanty. Jeho
důležitá
pro
dotvoření
ekonomického i náboženského života ve nerozlučně
nesmírně
obrazu politického,
Středomoří,
s nímž jsou
spjati.
Stručný vývoj Řádu vzhledem k východnímu Středomoří Jedním z nejzajímavějších bodů v osnově historie křížových výprav byl vznik církevních vojenských Byly to
vlastně křižácké
řádů
na Blízkém
východě.
významně
ovlivnily
elitní jednotky, které
později
vývoj v celém regionu, avšak jejich vliv se
přenesl
i do
dalších oblastí Evropy. Mezi tři největší řády patřili templáři - Řád chudých rytířů Ježíše Krista a Šalamounova chrámu v Jeruzalémě (založeni 1118 nebo 1119), dále Řád německých rytířů - neboli teutonů
(založeni 1199) a johanité.
Řád svatého Jana, zkráceně johanité, byl ustanoven v průběhu
první Jana
křížové Křtitele
z italského
výpravy roku 1097. v
Jeruzalémě,
který byl
přístavního města
Gerard de Saxo, který
Svůj
název odvozují od špitálu
původně
založen obchodníky
Amalfi. Zakladatelem byl benediktýn
proměnil
původní
amalfskou kongregaci
v Řád svatého Jana z Jeruzaléma. Příslušníci řádu, jež byl založen jako charitativní mnišská instituce poutníkům
zasvěcená
pomoci
křesťanským
do míst narození a života Ježíše Krista, byli
špitálníci. Jejich
činnost
tedy
péče potřebným poutníkům.
spočívala
především
v poskytování zdravotní
Jejich znakem byl a doposud je bílý
k nz na ru d'em po 1'1. 116 V'V
Tím, kdo skutečně ukotvil tento nový řád na pevné finanční bázi a udal mu jež následoval po staletí, byl Raymond z Puy (+1158/60). Jelikož řada z jeho nových členů byla již spíše válečníky než špitálníky a také se stále zvyšovalo nebezpečí muslimských útoků, navrhl papeži, aby se někteří ze sloužících bratrů stali něčím více než jen "pouhými ošetřovateli". Poutnické stezky potřebovaly účinnou ochranu a on měl za tímto účelem vyškolené muže. 116
směr,
79
Od poloviny dvanáctého století Řád kombinoval své dvě profese a
vytvořil
tak
ojedinělé
válečným uměním
spojení mezi
a
uměním uzdravovat. 117
Po dobytí Akkonu roku 1291 byli johanité nucem opustit téměř
Svatou zemi a
přesunuli
na dvacet let se
Limassolu, odkud se roku 13 08 rozhodli, z přesídlit
Janova,
proti muslimským moři
a teprve až v druhé Johanité
strategií,
zde
stavbě
řadě
velmi
papeže a
- byzantský
neustále museli bojovat
Na Rhodu se stali nejprve
válečníky
na
špitálníky.
vybudovali
technicky
v navigaci,
později, přičemž
nájezdům.
podnětu
středomořských ostrovů
na další ze
Rhodos. Sem odešli o rok
do kyperského
silný
dobře
stát
s dokonalou
vybavenou
obranou.
bojovou Vynikali
lodí i organizaci státu. Rhodos byl též velmi
úrodný, což dokázali
rytíři
velmi
dobře
zužitkovat. Vybudovali
vynikající
přístav,
nemocnice a nové pevnosti. Navzdory výrazné
materiální
podpoře
ze strany papeže, rozvíjeli i
čilý
obchodní styk
s tureckými, ale i dalšími muslimskými obchodníky. Třebaže
byl
duch
křížových
výprav již dlouho
mrtev a
křesťanské státy navázaly s muslimy četné kontakty, Řád nikdy
neztratil ze přísaze
zřetele
bránit
muslimské
křesťanství před
nebezpečí
a
tvrdošíjně
islámem. Velkou
lpěl
na své
námořní
bitvou,
Tato událost se stala počátkem té vojenské "tváře" Řádu, která se v průběhu nadcházejících válečných let stala tou dominantní. Rytíři byli rozděleni na základě jazyků, jimiž hovořili do několika tzv. lóží: Aragon, Auvergne, Kastilie, Anglie (včetně Skotska a Irska), Francie, Německo, Itálie a Provence. Velmistra volili rytíři ze svých řad. 117 Během křížových výprav, kde se ukázala značná závislost křesťanských vojsk na vojenských řádech, johanité velmi zbohatli. Jejich příjmy pocházely z řady zdrojů včetně poplatků od nově příchozích a čtyř pětin pozůstalosti po zemřelém rytíři- pouze jednu pětinu svého majetku mohl v závěti odkázat do jiných rukou. Kdykoliv dobyli muslimské město nebo jim padla do rukou karavana, řádový majetek rázem narostl. To, co začalo jako prostý špitál v Jeruzalémě, přerostlo do nesmírně bohaté a mocné mezinárodní organizace se sítí nemocnic kolem poutních cest a rozsáhlými statky po celé Evropě. Po zrušení templářů roku 1308 "zdědili" část jejich rozsáhlého majetku.
80
vítěznou
pro tzv. avignonskou koalici - Francie, Benátky, Kypr,
papež a johanité, se stala roku 1334 porážka turecké flotily v zálivu u Smyrny. V průběhu dalších let se Řádu podařilo uskutečnit řadu podobných
úspěšných,
ať
tvořené
nichž si odváželi cenné náklady
zlatem a šperky. Zajatci se stávali K o br a tu událostí došlo v značně
posílila
rozmachu
politika
světa
islámu
či
už vojenských
měl
hedvábím, drahým
veslaři
kořením,
na jejich galérách.
průběhu
osmanské
nevojenských, akcí, z
patnáctého století, kdy
říše.
Největší
zásluhu Cařihradu
bezpochyby dobyvatel
sultán Mehmet II. Fatih, který se po obsazení Dodekánských nebezpečně přiblížil
Rhodu. Po
Mehmedově
na -
ostrovů
smrti roku 1481 získali
johanité čas kvůli roztržkám mezi jeho syny Bayezidem a Cemem. 118 Obnovili své síly a roku 1507 Řád dosáhl svého největšího vítězství v nelítostném souboji s alexandrettskou flotilou. Bylo to ovšem vítězství
jejich poslední
z pozice rhodských
rytířů,
zanedlouho byli donuceni sultánem Si.ileymanem
jelikož již
svůj
rozkvetlý
ostrov opustit. Stalo se tak na Štědrý den roku 1522 po šest měsíců dlouhém obléhání. Řád byl poražen, nikoli však potupen. I nadále si podrželi svou prestiž, V
těžkých
byť neměli svůj
dobách nastalých po nuceném
neměl Řád kam uchýlit. přechodný
stát.
domov Sicílii.
Svůj
kterou jim taktéž
podmínkou, že jako vycvičeného
jako
Rhodu se
Proto jim císař Karel V. nabídl jako hlavní stan a flotilu tedy evakuovali
do Syracus, odkud se roku 1530 rozhodli Maltu,
opuštění
dal
každoroční
k dispozici
přesídlit císař
na nedalekou Karel
V.
pod
tribut budou odevzdávat jednoho
sokola a že budou udržovat stálou posádku v Tripolisu
pojistku
proti
severoafrickým
pirátům
s
hlavním
sídlem
v tuniské Mahdíji 119 • Malta byla po staletí sužována jejich nájezdy, 118
Viz výše. Roku 1550 byla podniknuta úspěšná akce proti Mehdíi, která tehdy byla srovnána se zemí. Útoku proti korzárům ohrožujících obchod v celém 119
81
což vedlo Řád k vybudování řady důmyslných hradeb, valů a pevností a
vůbec
celých nových osad.
Rytíři
Benátky, Osmané a Rytíři
Problémy s příkladu
21.
oddělujícím třetí
galéry,
pronajaté
října
1464 chytili rhodští
podařilo
se
kupcům
začaly
a jejich korzáry
ostrov od anatolských
nařídil uvěznění palubě,
ze Rhodu a Malty
korzáři
břehů
už na Rhodu: ku
ve Rhodském kanáli
dvě
benátské obchodní lodě
uniknout. Jednalo se o benátské
z Alexandrie. Velmistr Pierre Raimond Zacosta
220 arabských
obchodníků, kteří
se nacházeli na
a zadržení jejich majetku, kde jen samotné drahé látky
měly
hodnotu 24 tisíc dukátů. 120 Tento incident vyvolal v Alexandrii při
proti benátské nálady,
nichž byl
zatčen
konzul Andrea Duado a uvězněn.
spolu s dalšími benátskými obchodníky byl
Nastalá situace
podnítila Benátky k ozbrojené akci: 8. listopadu dorazilo 42
plně
vyzbrojených galér pod vedením kapitána Girolama Loredana na propuštění
Rhodos. Benátky žádaly okamžité Arabů
a navrácení
zabaven.
Velmistr
veškerého však
požadavky reflektovat.
zprvu
Svůj
nákladu, příliš
nebyl
názor
pustošit ostrov. Další takový opět přepadena
lodního
změnil,
případ
benátská obchodní
všech 220
který Jim byl
ochoten
až když
na
tyto
Benátčané začali
se odehrál roku 1519, kdy byla
loď plně
naložená sudy s vínem,
jež plula z Kréty do Benátek. Signoria se poté uchylovat k okamžitým konfiskacím území, což bylo rychlejší a
vězněných
řádového
účinnější,
než se
raději
začala
majetku na svém plahočit
k malému
ostrovu.
Středomoří velel na straně spojenců (Řád a císař Karel V.) Andrea Doria, na straně
korzárů stál obávaný Dragut - nástupce Barbarossy. Následně ztratili Tripolis. 120 Mallia-Milanes, V.: Venice and Hospitaller Malta 1530-1798. S. 23.
82
Rytíři
Soukromé nájezdy maltských Středomoří přišli
byly obvyklým zdrojem
Rytíři.
Nečinili
značně
příjmů ještě před
ve
tím, než sem
nehostinnou krajinou bez jakýchkoliv Benátčany,
proto rozdíl mezi
těmto občasným
Navzdory
lodě
na veškeré
Byla to jedna z nejrychlejších cest jak zbohatnout.
Malta byla totiž surovin.
námořníků
Janovany
či
Osmany.
akcím byly však vztahy mezi Signorií a
Maltou poměrně přátelské. 121 Malt'ané měli též své čilé obchodní střední
kontakty s Ragusou, která se koncem 15. století zajímala o část
Středomoří
více než Benátky, jelikož ostrov ležel
mimo
obvyklé benátské trasy. Když odvrátili
Rytíři
od
korzárskou velmistr
Levanty. tradici,
L 'Isle
na Maltu, neznamenalo to, že by se
Právě
čímž
Adam
sultánem po jeho rytíři
přesídlili
naopak
zcela porušili
učinit
vítězném
-
oživili
svou
přísahu,
kterou
kapitulačních
v rámci
rhodskou musel
dohod
se
obléhání Rhodu. Tedy: že on ani jeho
už nikdy ne budou boj o vat proti sultánovi. Takovéto
přísahy
byly běžnou součástí sanctia mírových smluv. 122 Křížové války namířené
proti
v jakékoli
podobě.
vykořisťování
politice
islámu totiž musely i nadále Druhým
důvodem
proč
Levanty byl fakt, že Benátky,
neutrality
s cílem
ochránit
své
pokračovat
se
a to
podílet
věrny
obchodní
své
na
tradiční
aktivity,
se
odmítaly zúčastnit ozbrojených akcí Řádu - jako například tehdy, když
odepřely
Třetím
zajištění
byl pak ten, že korzárství bylo
ostrova argumentem
v
době
pro
blahobytu. nájezdy
papežské kurie k tomuto
121 122
obléhání Morei (Peloponésu) roku 1531. důležitým
Posledním,
proti
nepřátelům
rytířskému počínání.
Tamtéž, s. 10-11. Viz Příloha I.
83
zdrojem
neméně
byl
příjmů
důležitým,
vlažný
postoj
Spory Benátek s
Rytíři
se
začaly vyostřovat
od poloviny 16.
století. Řád, věrný své politice boje proti nevěřícím jakoukoli cestou, nemohl Benátkám odpustit spolupráci s jejich muslimskými protějšky
a neochotu bojovat za
řadě křesťanskými prvořadé
byly
světa.
123
křesťanskou věc. Rytíři
byli v první Benátčany
- katolickými, bojovníky, kdežto pro
jejich zájmy a teprve až po nich zájmy
křesťanského
Roku 15 52 už maltské fu sty pilně přepadaly a ničily
benátské i turecké veslice.
Začátkem
roku 1553 - 18. ledna, se
situace vyhrotila natolik, že benátský Senát rozhodl s okamžitou platností o konfiskaci špitálnických Zabavený majetek i způsobených
akcemi
zbraní,
alespoň
jak
důchody
Rytířů.
z
majetků
měly
moři
na
i na souši.
být použity na krytí ztrát
Konfiskace byla pro Signorii jedinou
části
ochránit
zájmy
a
majetek
svých
poddaných a dalších osob plujících na benátských lodích. Vzhledem k tomu, že nejbližší benátské ostrovy byly od Malty vzdáleny na 800
kilometrů
a nejbližším státem byla habsburská Sicílie, jakékoli
další odvetné akce by byly kontraproduktivní. 29. Senát vydal dekret, kterým pod vlajkou Maltézských pronásledování
striktně
rytířů
nevěřících před
vztahů
s Partou
1553
loď
plující
za
účelem
tím, aby napadla benátské
lodě či
varoval jakoukoli
do vod Jaderského
její poddané. 19. srpna téhož roku byl narušených
března
vydán
kvůli
edikt
moře
urovnání pirátstvím o
likvidaci
takto
způsobených škod. 124 Benátky byly k těmto krokům tlačeny neJen zevnitř
- z
závazkům,
důvodu
ztrát svých vlastních
obchodníků,
ale také
kvůli
jež vyplývaly z benátsko-osmanských smluv. V neustále
obnovovaných kapitulacích byl zakotven i princip exteritoriality, který
zaručoval
osmanským
subjektům
cestujícím na benátských
Benátky ostatně ani neměly nikterak vyhraněný vztah k protestantům - spíše naopak, byli to jejich důležití obchodní partneři, nejprve jen v Evropě, od druhé poloviny 16. století také ve Středomoří. 124 Mallia-Milanes, V.: Venice ... S. 19. 123
84
lodích stejná práva a ochranu, jakým se
těšili Benátčané.
napadení
piráty
obyčejně
benátské
maltézskými
"zabaven" pouze majetek
poddaných, zájmů.
lodi
kteří následně
Cařihradu
v
případech
korzáry
byl
- osmanských
vznesli stížnost na nehájení
či
v jejích vodách. V
některých
intervenovala dokonce i papežská kurie: papež Julius III.
Rytířům nařídil
pokračovali
ve všech koutech
způsobené
ve vyhledávání
Středozemního
benátskými konfiskacemi
nepřátel křesťanského
moře.
si
října
Proto Senát 12.
a druhé za necelých 22 problémům
měsíců.
finanční
a jejich
přístavů
ztráty korzáři
a honem na
vyhlásil další kolo konfiskací
pořadí třetí
špitálnického majetku. Bylo v
Své
Rytíři
vynahrazovali zejména drancováním krétských lodě.
jednorázově
nahradit vzniklé škody. Ti sice sumu
splatili, ale záhy
jejich
židů
a
případě
Porta pak žádala pokrytí ztrát po Signorii, jelikož se
incidenty staly na jejích lodích
světa
muslimů
nebo
V
za posledních osmnáct let
Aby se Benátky vyhnuly
opětovným
s osmanskými obchodníky, zahrnoval tentokrát dekret i
paragraf o provizích za jejich ochranu. Peníze ze zabaveného majetku pak byly použity neJen na krytí původu,
bez rozdílu náboženství a lodí,
které
pak
vyjížděly
na
bezpečnosti obchodníků,
ale také na vyzbrojení nových
moře,
aby
zneškodnily
všechny
nežádoucí elementy. Řád
rytířů
svatého
Jana
Stileymanovi trnem v oku pouze
nebyl
kvůli
osmanskému
sultánovi
svým korzárským aktivitám,
nýbrž i z vojensko-strategických důvodů. Řád ho provokoval nejen svými aktivitami
namířenými
především kvůli nebezpečí,
hlediska. Stále se totiž
proti osmanským
které
obchodníkům,
Rytíři představovali
bezmezně
85
z vojenského
oddávali myšlence
tažení, a to již nikoli jen za osvobození Svaté
země,
ale
křížových
jak tomu bylo
původně,
ale tentokrát byl
nepřítelem
obecně.
islám
Za "svatou"
věc
byli ochotni vyrazit do boje kdykoli. Fakt, že se Osmanská Maltě,
říše
chystá napadnout johanity na
byl znám již delší dobu. Proto
začal
velmistr Jean Parisot de předvídat
La Valette (15 57 -1568), známý svou schopností
kroky
nepřítele, založené na jeho dlouholetých zkušenostech 125 , od roku
1563 najímat v
čilém
cařihradské
obchodníky a další osoby, které byly účelem
kontaktu s Turky, za
Stejný tah, o
němž
špionáže v tureckých nevěděl,
však La Valette
z turecké strany. V plánech sultána Siileymana strategicky položené Malty
předstupněm
řadách.
byl podniknut i mělo
být dobytí
pro další výpad na Sicílii a
z té pak již rovnou do N eapolského království. Záminkou pro obležení ostrova se stalo zajetí velké obchodní lodi náleželežející hlavnímu eunuchovi (kzzlar agasz) serailu Kustir převážející
agov1
ženy
odhadovaná jedním dukátů. 126
Mezi
z
do
sultánova
přítomných
vznešenými
harému.
vojáků
byla
zajatkyněmi
Cena kolem
z této
lodi
"zboží" 80
tisíc
byla
vychovatelka dcery sultána Siileymana a jeho manželky Roxeleny Mihrimah. Dalším prominentem na
palubě
byl alexandrijský sancak
března
1565 z bosporské úžiny.
bey. Turecká flotila vyplula 29.
Celkem 181 lodí vezlo na svých palubách čítající
40 000
prachu, 1 3 00
mužů, včetně
dělových
stárnoucího sultána
6 300
janičárů,
koulí a další
tvořili
stojí za zmínku, bylo cca
barelů střelného
zásoby. Jádro armády
janičáři.
tisíce tzv.
sebranou armádu
6 000
potřebné
sipáhijové a čtyři
nově
Dalším sborem, jež
jalajárů
- náboženských
Moc dobře věděl, jaké je to být poražen - přežil totiž obléhání Rhodu roku 1522. Později se také dostal do zajetí osmanských korzárů, na jejichž galérách si odpracoval rok jako otrok u vesla. Ne nadarmo je na jeho náhrobku v La Valettě vytesáno: "Zde leží La Valette, muž hodný věčné úcty. Metla Afriky a Asie, štít Evropy, odkud svými posvátnými zbraněmi vypudil barbary ... " Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 191. 125
86
fanatiků,
jež
raději
volili smrt za víru nežli život. Turecké velení je
předvoj
používalo jako
před
ostatními pravidelnými jednotkami.
Vojsku velel zkušený generál Mustafa
sultánův zeť
svou zkušenost z Rhodu, a své
zkušenosti
španělských
vybavení
s
křesťanskými
Habsburcích
přepravovalo
Pa~a,
Pijali
Pa~a,
námořníky
dobyl
Džerbu.
na Maltu více než
130 galér, 30 galeas, ll
největších
plachetnice a fregaty. K
armádě
se též
Reis, a jeho proslulí piráti. Dragut,
naučil
Celou
dobře
křesťanskou
měl
dvě stě
taktéž
kdy
armádu
na
a její
lodí, z toho bylo
připoj i li
i guvernér Alžírska moře
Alí Fartax -
Dragut, známý jako Torgut věrný
mimořádné
poddaný osmanského schopnosti, kterým se
u Barbarossy a Aruce, velkou zkušenost z
Doriou a jeho že
který
obchodních lodí, dále pak i malé
především
sultána, byl angažován pro své
s johanity již
z doby,
a guvernér Alexandrie, krutý pirát z Egejského renegát, bývalý dominikán a
měl
který
bojů
s Andreou
řadě
flotilou a v neposlední
také proto,
znal maltské vody, ale také ostrov samotný, jelikož se ho
po dobytí Mahdíje roku
1551
pokusil vyplenit.
Kvůli
velkým
neshodám mezi Mustafou a Pij alim se faktickým velitelem, i když nikdy nejmenovaným, stal osudným -
zemřel
po zásahu
Naproti tomu na
právě
Dragut. Obléhání se mu stalo
odštěpkem
Maltě
bylo
z
dělové
připraveno
dále asi 8 000 maltských nepravidelných
koule. jen asi 540
vojáků,
rytířů,
což dle tehdejších
statistik reprezentovalo polovinu populace Malty, druhou polovinu pak
tvořily
přispěchal
galér a obrany
ženy,
126
a starci.
N a pomoc
křesťanské
Maltě
i sám sicilský místokrál Don Garcia de Toledo a jeho 27
přislíbil
dalších 1 000
neúčastnily,
utržily po porážce v ať
děti
španělských
jelikož se jim stále bitvě
ještě
u Prevezy a dalších
už s Osmany, Ragusany nebo samotnými Bradford, E.: Řádoví rytíři. S. 156.
87
pěšáků.
Benátky se
nezacelily rány, které námořních
Rytíři.
šarvátkách
Druhým,
neméně
důvodem,
závažným
křehký
byla obava o
právě
mír, který
po
porážce u Prevezy podepsaly. Velké obléhání trvalo od 19. dubna až do 8. září 127 , kdy zpět
poražená turecká armáda odplula se jich
domů
nikterak
Jim
vracela jen asi jedna to
nezabránilo
v tom,
do Konstantinopole. třetina
aby
z celkového cestou
ačkoli řada států
počtu,
nedobyli
na
vítězství
J anovanech ostrov Chi os. Celá Evropa pak slavila velké nad Turky,
Ačkoli
odmítla poslat jakoukoli pomoc.
Po této události změnil Řád své jméno: stal se Suverénním řádem
vojenským a špitálnickým a Mal ty. Jeho
členové
svatého Jana z Jeruzaléma, Rhodu
jsou dodnes známi jako Maltézští
obyčejně
Vzájemné problémy Benátek a Malty se Rytíře těch nejméně
v pro
existence
přímo
pět
bylo
trvající obléhání Rhodu roku
Benátky jen
pasivně
výspy
křest'anů
vzdálenosti, kde cítily
východě.
na
bezpečí
1522.
pobřeží
Při
této
Šly
své domovské
a následný pád
pouze půdy
Kypr a Krétu. Benátky neskrývaly svou radost, že svůj
případem
sledovaly vpád osmanské flotily na
tento malý ostrov nedaleko anatolského poslední
vyhrotily
vhodných okamžicích, když byla jejich
ohrožena osmanskou armádou. Klasickým
měsíců
příležitosti
rytíři.
do
takové
- tudíž Jen na Rytíři přišli
o
ostrov, jelikož jej braly jako základnu pirátského a korzárského
živlu, který byl tolik Těšily
se totiž, že se
Signoria zaslala
nebezpečný
moře
zdvořilé
od nich
pro jejich obchodní aktivity. vyčistí.
Proto po dobytí ostrova
gratulace jeho novému pánovi - sultánovi
Suleymanovi. Podobná situace nastala i v 60. letech 16. století, kdy bylo jasné, že tentýž sultán Rytířů.
127
zaútočí
Ani tentokrát se Benátky
i na druhý ostrovní domov
neměly
chut'
zúčastnit
obrany a
Podrobněji viz Bradford, E.: The Great Siege nebo Bradford, E.: Řádoví S. 154-195. Anderson, R.C.: Naval Wars in the Levant 1559-1853. S. 16-
rytíři.
24.
88
raději přihlížely římský
fakt, že
Kromě
zpovzdálí.
tu byl i
inkvizitor z Malty Galeazzo Marescotti Benátky
označil za "největšího nepřítele Řádu". Rytířů
Výpady
zmíněných důvodů
již
128
korzárů
a maltských
se zintenzívnily zejména
za vlády velmistra Pietra del Monte (1568-1572), který schválil, aby jeho
Rytíři
i
korzáři
z Malty
oficiálně
pluli pod špitálnickým
křížem. Od 70. let 16. století se námořní akce Řádu zcela přesunuly téměř výhradně
z rovmy obranné, kterou zastával obléhání
Malty,
k pronásledování,
muslimských, tak i
křesťanských
lodí.
zatýkání
a
Obzvláště
v
příjmům
pirátství stalo doslova nutností. Díky vylepšit
obranný
obléháním, ale i
stejně
systém,
bezprostředně ať
odváželi nejen otroky -
jako po
bez náhrady, nebo za ji stého
počtu
dosahoval
obléhání se
něj
bylo možné
z
loďstvo,
i
něm.
jak
době
čase
v
před
Z chycených galér si
křesťanské, kteří
finančního přispění, nějaká
z bohatších rodin. Byla-li chycena palubě
drancování
už muslimské, které dále prodávali nebo
využívali na svých veslicích, nebo
její
až do Velkého
propuštěni
byli
pakliže pocházeli otroků
galéra, úlovek
na
kolem dvou stovek.
Atmosféra antagonismu mezi Řádem a Republikou svatého Marka
přetrvala
více než
dvě
době,
spojenecká, intermezza nastala v ve válce s Osmanskou ochránců
křesťanství
Benátčanů.
říší. Rytíři
dvě
ba co více
kdy byly Benátky
formálně
pak neváhali plnit svou povinnost válečné
a vrhnout se do
Jednalo se o
přátelská,
staletí. Krátká
vřavy
po boku
benátsko-osmanské války v letech 153 7
až 1540 a 1570 až 1573, jejichž
součástmi
se staly výše popsané
bitvy u Prevezy roku 15 3 8 a Lepanta 15 71. V
době
míru s Portou se
však Benátky na akce Řád dívaly jako na nepřípustné narušování svých
obchodních
neutrality 128
ve
aktivit
vztahu
- a tudíž
k sultánovi.
Mallia-Milanes, V.: Venice ... S. 28.
89
i
suverenity,
Rytíři
též
a
benátské
pro
Benátky
představovali
nedůvěryhodnou
skupinu
důvodu,
z
že
se
svým
vlastním duchovenstvem a možností stavět si vlastní kostely Řád představoval
která Benátky vždy církevní
děsila.
disciplínu
jurisdikci,
státě
jakýsi stát ve
což
i v rámci samotné katolické církve,
podřídit
a
chtěl
Vatikán
ji
kolidovalo
s
totiž Republice vnutit svou řadě
v celé
tradiční
otázek
církevní
benátskou
politikou
republikánských sv o bod, autonomie a náboženské tolerance. uzavřela
Když Serenissima
Rytíři
vystoupila ze Svaté ligy, byli
ačkoli
pirátské akce znovu zesílily, Lepantu
poměrně
o své
příjmy
postaráno:
z komend na
různých
psychickou.
V
létě
poměrně
značné
zcela konsternováni. Jejich
ztratilo
svůj
zisky jim plynuly z
po
ekonomický
Rytíři měli
samostatná a
darů
též
výnosů
a
místech Evropy, a stalo se záležitostí spíše
roku
1575
maltští piráti
v anatolských vodách. Zde jim padla v benátská obchodní
době
byla jejich flotila v
postupně
slabá. Pirátství
charakter, jelikož Malta byla
roku 1573 mír se sultánem a
loď
plně
Torniello
a
polovině
korzáři října
útočili
do rukou
naložená zbožím benátských
Židů vracejících se zpět domů ze Sýrie. Kromě zboží z Torniella si
to léto odváželi na Maltu veslic - celkem to bylo: 44 Případ
ještě
i lup z dalších, zejména tureckých,
otroků,
hedvábí,
skořice
a indigo.
"Torniello" se stal na dlouhou dobu jablkem sváru
mezi Maltou a Benátkami. Již 3. listopadu si dóže nechal představitele
johanitů
v Benátkách,
znepokojení nad násilnými vodách
Středozemního
urážku a násilné nařídil,
aby
činy,
moře.
přerušení
aby
mu
předvolat
tlumočil
hluboké
kterých se jeho lidé dopouští ve
Benátky tento
případ
označily
obchodu a volného trhu. Benátské
vyhledávala všechny maltské
galéry,
za
armádě
zajala je
a
odzbrojila a provedla detailní soupis všeho, co se nacházelo na palubě. řádových
Téhož dne byla
rovněž
nařízena
konfiskace veškerých
beneficií a komodit na území Veneta.
90
O
půl
tentokráte
později
roku v
případě
korzáry. Kauze by se poměrně
ji stý
- v
lodi
březnu
1576, se situace opakovala opět
Balbiana
nevěnovalo
maltskými
tolik pozornosti, kdyby se nestala
krátce po Torniellu a kdyby na
úředník
přepadené
palubě
Balbiany nebyl i
Andrea del Mistra, který o celém incidentu podal
detailní zprávu adresovanou samotnému dóžeti. 129 Lod' se vracela z Kypru a Sýrie, když byla u mysu Mallioni poblíž Kréty
přepadena
dvěmi
Peraza
maltskými
galérami
pod
kapitánů
velením
a
Santopina, což byli Rytíři hledajícíi Židy a jejich náklad. Dva také na
palubě
Balibiany našli a i s jejich majetkem je odvlekli na svých
galérách. Cestou
zpět
loď
na Maltu byla
rhodskou osmanskou gardou. Druhé se
kapitána Peraza zajata
podařilo
vyváznout. N a
Maltu byl vyslán benátský agent, aby zde dojednal navrácení majetku - jednání ovšem bylo
bezúspěšné.
Proto v této záležitosti
intervenoval i sám papež Řehoř XIII. - taktéž bez úspěchu. V
létě
roku
(1577-1578),
1577 byl zvolen dóžetem Sebastiano Venier
muž s velkými zkušenostmi.
30.
listopadu napsal
velmistru La Cassierovi (1572-1581) elegantní a velmi diplomatické poselství, v
němž hovořil
o budování
přátelských vztahů
s Maltou,
což ovšem bude možné pouze za podmínky, že vrátí ukradený majetek jeho
poddaných
z lodi
tvrdili, že velmistr je za tento něm
totiž
korzárů.
svůj
Rytířů.
námořním
důchodů
129
měl
obchodu ze strany
opatření,
korzárských akcí a čemu
obchodníci
nárok na desátek z
na
kořisti
Balbiana ukázal absolutní pohrdání jakýmikoli
N ásledná
Jediné k
Benátští
případ přímo zodpovědný. Měl
osobní zájem, jelikož
Případ
pravidly v
Balbiana.
která
bezpečnosti
měla
Malťanů
být
obchodu v
přijata
Levantě
došlo byla další konfiskace
hlavně
kvůli
Text zprávy viz Mallia-Milanes, V.: Venice ... S. 53-54.
jejich
potlačení
však ztroskotala.
řádových
ve Venetu.
91
a
majetků
a
vítězství
Drobné
zaznamenali benátští
úředníci Rytířů
tu zakotvila spojená velmi výkonná flotila Rytířů svatého Štěpána.
130
na
Krétě,
když
svatého Jana a
Vojáci i námořníci byli přinuceni vyložit
náklad a
následně
uvězněni. Jedině
přinutit,
aby v prosinci 1577 vydal instrukce k navrácení veškerého
byli
majetku z Torniella: tedy
křesťanského
tento fakt dokázal velmistra
i
krok pak postavil velmistra do lepšího navrácení majetku zabaveného na
Krétě,
patřícího nevěřícím. světla
při
který byl
Tento
vyjednávání o
cennější
než ten
z Torniella. Případ
měl
Torniello věděl,
La Cassiere
sáhodlouhý dopad na maltské korzárství.
že je nanejvýš nutné konsolidovat vztahy
s Benátkami. Souhlasil proto, že vyhoví jejich širším pouze navrácení křesťanští
majetků
Benátčané
byly
nárokům
z Torniella. Stejné výhody, jaké rozšířeny
i na
nevěřící
než
měly
a jejich zboží
plující pod vlajkou svatého Marka. Velmistr pak vydal patent, jenž se stal etickým kodexem pro všechny, kdož pl ul i pod špitálnickým křížem. Nařizoval
v
něm,
že se
během
svých cest nemají zaobírat
žádnými benátskými veslicemi, nebudou je zastavovat, výjimkou byl pouze
případ,
že by od nich
měli
nějaké
obdržet
nebudou zabavovat majetek kohokoli na jejich samozřejmě
nezůstalo
zprávy, a ani
palubě.
bez povšimnutí Republiky, jejíž požadavky
tím byly uspokojeny. Bylo uvedeno v platnost hned v plavbě
Nařízení
září
1577
při
lodi San Giovanni do Levanty. Vztahovalo se však pouze na
Benátčany.
Dubrovnické, anconské a turecké
lodě měly
být naopak
vyhledávány, stejně jako Turci, Maurové a Židé na jejich palubách. Jejich majetek pak
měl
být zabaven, ovšem
křesťanským kapitánům
Rytíři svatého Štěpána (Cavalieri di San Stefano) byli založení roku 1561 Cosimem I. Medicim, který se tak rozhodl podpořit upadající toskánský námořní obchod. Jeho nástupce Francesco I. po domluvě s velmistrem La Cassierem vytvořil z jeho a svých Rytířů výkonnou korzárskou jednotku. 130
92
měl být proplacen ušlý zisk za náklad. 131 La Cassiere pragmaticky a
realisticky zvolil cestu Pirátské
aktivity
císař
poddaným
smíření.
v
Filip
Levantě
taktéž
ll., jelikož
Sl
zakázal
dobře
všem
svým
uvědomoval,
jaké
následky by to mohlo vyvolat. V srpnu 1580 ho sultán Murat III. ujistil,
španělské
že
korzáry a žádal, aby
loďstvo
stejně
nebude
atakováno
muslimskými
španělské lodě neútočily
tak
na muslimy.
O půl roku později spolu Španělsko a Osmanská říše uzavřely dohodu o dodržování
tříletého
míru na
moři
i na souši mezi
impérii a jakýmkoli dalším státem, který se bude ochoten
oběma
připojit
-
včetně Benátek a Řádu. Pro Habsburky i Osmany bylo příměří
nevyhnutelné, jelikož ani jedna strana již
neměla
sílu na další
boje. 132 Pro Benátky však tato smlouva neměla žádný hlubší význam. Po smrti velmistra La Cassiera se špitálníci a jejich poněkud
uvolnili. Benátky se ale rozhodly jakkoli zabránit možným
škodám. Nebyly ochotny tolerovat lodě
znovuvzkříšené
nájezdy na své
- tentokrát to byl zejména špitálnický kapitán Pier Francesco
Venturi,
a dovolit tak,
nebyla ochotna korzárům
podkopat
potřebovala
Benátky
obětovat
jako
stále nacházela
příklad
a
říši
pro své zboží. Pro špitálníky však
značná část řádového aktérů ať
majetku.
byla už
pověstná
případ
- zejména pak
obyčejných pirátů,
svých nájezdech získali velké
poslouží
pirátům
také velké riziko, protože na jejich území se
pocházejících z Malty - a to Při
a
tak Republika
vztahy s Portou, jelikož Osmanskou
odbytiště
Brutalita tehdejších
samotných.
Stejně
svou neutralitu tím, že dovolí
křehké
představovaly
způsobem
aby Malta bohatla tímto
narušovala poklidný chod benátského obchodu.
Jako
korzáři
nebo
těch
Rytířů
finanční prostředky.
z roku 15 82 do na Diega Brachera,
131
Mallia-Milanes, V.: Venice ... S. 57-63. Podrobněji viz např. Carter, C. H.: The Secret Diplomacy of the Habsburgs 1598-1625.
132
93
vysokého hodnostáře Řádu, který se dvěma stovkami johanitů a jejich korzárských kumpánů odchytil u pobřeží Kréty tři turecké veslice s nákladem obilí, podle benátských 100 tisíc zlatých dukátů. to, že byl v roce
1570
pramenů
v
hodnotě
80 až
Jednalo se o osobní pomstu nevěřícím za
133
přepaden
Ulucem Alim a
zavlečen
do
alžírského otroctví. Cílem Benátek bylo odzbrojit všechny západní piráty plavících se v jejich vodách, jelikož závazkům
zakotveným
Republika nesla
kapitulačních
zodpovědnost
kteří
ze Západu,
v
za ochranu
listinách,
dostát svým podle
před křesťanskými
společný
by ohrožovali
chtěly
nichž piráty
benátský a osmanský
obchod. Benátský postoj k případu dona Diega 134 polapeného a do vězněného
roku 1585
Republika zcela
v Benátkách, dal
jasně
uplatňuje
Cařihradu moři
při
a
bylo
tom všem s nimi
přímo
dobře
neurvalé, což
benátsko-maltských
vztahů.
nezvratný
důkaz,
že
politiku striktní neutrality, když spárů
osvobodila turecké otroky ze
Portě
Malťanů,
dopravila je do
nakládala. Chování
přispělo
ke
značnému
Rytířů
na
zhoršení
Malta odvetou zintenzívnila korzárské
aktivity, neustále narušovala benátské vody, pustošila benátské i turecké veslice. Velmistr se pak opět spojil s Řádem svatého Štěpána a společně vysílali expedice proti tureckým lodím: např. se
jim
podařilo
do Káhiry. námořníků
chytit bohatý náklad Kromě
a 500
obchodníků, kteří
cenného
pasažérů,
s sebou za
dřeva,
dřeva
který
se na
směřoval palubě
z
Cařihradu
nacházelo 50
z nichž bylo asi 80 velmi bohatých účelem
investic v Alexandrii vezli asi
70 tisíc stříbrných scudi v hotovosti a 5 tisíc ve zboží. 135 O pár dní později
se v místech, kde byly
lodě
přepadeny
svatého Marka, které pak dohnaly veslice
rytířů
objevily galéry svatého Jana a
Štěpána, kteří byli pobiti a i se svými loděmi odtažení na Korfu, 133 134 135
Mallia-Milanes, V.: Venice ... S. 74. Podrobněji k případu dona Diega Brachera viz tamtéž, s. 73-80. Tamtéž, s. 81.
94
čtyři měsíce vězněni. Benátčané
kde byli po
věci
písemný styk s Maltou i hladem, zimou a chtěl
Verdalle,
diplomacie
nezbytné pro život.
Rytíři
Když se o incidentu
dozvěděl
vyčerpáním.
řešit
celou situaci
odepřeli
jim
a Malta navrátila
veškerý
zde umírali velmistr zvítězila
odvetou. N akonec však
dvě
odvlečené
turecké
galéry
i
s nákladem a repatriovala i její osazenstvo. Na nátlak Svatého stolce a španělského a francouzského velvyslance Senát taktéž vrátil o b e za d rzene ga 1'ery. 136 v
v
'
rytíři
Maltézští
samozřejmě
se
právě
papežem, natož Benátkami, zakotvila
benátská
galéra
nenechali
zastrašit
naopak. Když u jejich
naložená
bohatým
nákladem
am
břehů
plující
z Kréty do Španělska, velmistr nechal okamžitě zabavit veškerý její Rozhodně
majetek.
nešlo
o žádné
nedorozumění,
ale
o jasné
ultimátum Benátkám. Senát Serenissimy nemohl reagovat jinak, než vyhlášením dalších konfiskací ještě
důkladnější
a propustil veškeré
výplatních
listinách
vypověděl.
Dále
obchodu, S
Rytíři
Tato
Republiky
bylo
vedení i
a
majetku. Tentokrát byl však Rytíře,
jakýchkoli jednání být od
kteří
figurovali na
s okamžitou
na Maltu uvaleno
Malťany mělo
opatření
řádového
i
nynějška
platností
Je
týkající
se
embargo
výměny
korespondence.
jednáno jako s
nepřáteli.
Rytíře,
aby jim
ze strany Benátek vyprovokovala
účelem
vyhlásili válku. Stalo se tak 24. srpna 1584. Za tímto velmistrovi
svěřeny
zplnomocněn
veškeré pravomoci. Kapitán maltské flotily byl
vyhledávat
benátské galéry.
Neměl
roku zhoršoval a
počet
neustále
narůstal.
strany Kurie ani
a
jakýmkoli
způsobem
zneškodňovat
Válečný
stav se rok od
mít žádné slitování.
vzájemných korzárských
Nepomohly ani snahy o španělského
navrácení benátských 136
byly
majetků
výpadů
a
naschválů
zprostředkování
krále Filipa II. Papežova
míru ze
nařízení
o
velmistr Verdalle okázale ignoroval.
Tamtéž, s. 83-86.
95
Přestože
válka, hlavním cílem Přítrž
zuřila
mezi Benátkami a Maltou
maltským
Rytířů zůstávali
excesům udělal
účinného
Republika
protestantismu,
Spojenectví vytěžit
ze svazku viděl
výhod a také v Benátkách ale
i nadále muslimové a židé.
až papež Sixtus V., ve kterém našla
spojence.
chtěl
nezištné - papež
neúprosná korzárská
však
zcela
co nejvíce ekonomických
potenciální mocnou sílu proti důležitou
taktéž
nebylo
přespříliš
protiváhu
houževnatého Španělska. Proto povolil všem galérám vyplouvajícím z
křesťanských přístavů
říše
do Osmanské
obchod se všemi druhy
výrobků. Řádové galéry a maltští korzáři plující pod špitálnickou nesměli
vlajkou pak
chytat nebo jen
plující v levantských vodách
obtěžovat
směřujících
jakékoli veslice
křesťanských přístavů,
do
ať už patřily křesťanům, židům nebo muslimům. 137 Nic jim však
nebránilo v tom, aby papežské
nařízení
porušovali a
svůj
námořní
život vedli tak, jak byli již po staletí zvyklí. Rytíři
se cítili být ohroženi papežovým jednáním, které jim,
podle nich, bránilo vykonávat jejich nevěřícím
všemi
špitálníků
vyzdvihoval roli pak jejich schopné a Juan
prostředky.
výtečnou
odvěké
Papežský
dokument
a jejich galér ve
námořní
škol u,
ď Austria.
Ekonomika
Rytíři
byli vždy
raně
připraveni
novověké
s levantskými dobrodružstvími svých představovala samozřejmý
pracovní síly v opevňovacích
podobě
a dalších
Malty pánů.
pramen lidských
otroků
tolik
veřejných
Evropě
zaručovala
Tamtéž, s. 90.
96
za všechny budiž
Středomoří
zatlačily
proti nim boj o vat. byla
úzce
svázána
Levanta totiž pro zdrojů
potřebných
pracích.
též
- zejména
která
Jejich pravidelné plavby po
ale
Středomoří
statečné námořní důstojníky. Příkladem
Turky do obrany a
137
poslání - tudíž boj proti
Rytíře
- tedy neplacené na galérách,
při
Postoj
elementům
k rušivým
v
Levantě
měl
samozřejmě
ekonomický podtext: Po Lepantu byl benátský obchod v této oblasti zcela závislý na Osmanské otevřelo přístup
Středomoří námořnímu
k
benátský.
Také
říši.
obchodu byl mnohem
objem
přinášeli
a
obchodovaných měli
s sebou
též
záoceánských plaveb. K posílení ani
četné
ze
dravější,
komodit
neocenitelné
důsledku
v
čehož
byl
podstatně
větší
přepravní
zkušenosti
ze
nepřispěly
pirátů,
právě
ba
prosazovat u sultánského
poměrně
dokázaly
jejichž
než kdy byl ten
benátské pozice
srážky katolických a protestantských začaly
u Lepanta
severu,
k dispozici
křehké
naopak. Protestantské státy se dvora,
vítězství
státům
protestantským
rozsáhlejší, když severští kupci kapacity
Pyrrhovo
rychle
dosáhnout
významných obchodních privilegií, která byla sepsána mnohem precizněji
novým
a
jasněji
než ta
účastníkům
Osmanské
říši
původní
benátská. Benátky též byly oproti
znevýhodněny
za své državy ve
placením
vysokých
tributů
Středomoří.
Židé
měly
Benátky
svou
obchodníky již od dob raného
hlubokou středověku
zkušenost
Před
Osmany,
obchodovali
sebe
žili
a
židovskými
a to jak z oblasti Blízkého
východu, tak i samotné Itálie. vedle
se
tím, než byl v
Cařihrad
Galatě.
dobyt
Některým
levantským Židům bylo dokonce uděleno benátské občanství a v samotných z Korfu
Benátkách
a Kréty
měli
Signorie, i když se na
ně
obývali
vlastní
ostrov
právo obchodovat jako
Giudecca.
Židé
ostatní poddaní
vztahovaly zvláštní zákony. Tyto výhody
se však netýkaly tzv. německých Židů, kteří většinou pocházeli
97
měst
z ostatních italských
oprávněni
a nebyli proto
něm
benátského mezinárodního obchodu. Mohli na jako
lichváři
účastnit
se
participovat jen
se státem stanovenou výší lichvy na 15% nebo jako
obchodníci stojící až ve druhé linii. Čas od času byli vykazováni do části
okrajové vlastního
Mestre, v
města.
případě
k
běžnému
řezníky
chodu
do
Roku 1517 jim bylo v rámci Laguny vyhrazeno měli
zvláštní místo tzv. Ghetto Nuovo, kde modlitebny,
zpět
války se však mohli vrátit
či
pekaře
společnosti.
vlastní samosprávu, zařízení
a mnoho dalších
N a noc a
byly brány ghetta zamykány. Benátské
nutných
během křesťanských svátků
úřady
to
vysvětlovaly
tím, že
jejich obchodníci v Alexandrii byli taktéž na každou noc a v časech
modlitebních
o muslimských svátcích zavíráni ve své
čtvrti,
jelikož tak bylo možné předcházet útokům ze strany fanatiků. 138 Pakliže v Benátkách pobývali déle než dva týdny, museli si na přišpendlit
žluté
pokrývku hlavy. dostalo
svůj
"0"
nebo
Označení
hrůzný
nosit
žlutou,
pro takto
později
oddělenou
nádech teprve až o
šarlatovou,
židovskou
několik
oděv
staletí
čtvrť
později.
Nutno podotknout, že Republika měla se svými Židy vztahy dobré. Po dovršení křesťanské reconquisty ve Španělsku bylo nutno začít počítat
Tím byli
s novým elementem v oblasti
středomořského
obchodu.
sefardští Židé, kteří byli vypovězeni z Pyrenej ského
poloostrova. Z jejich
řad
se vlivem okolností rekrutovalo mnoho
konvertitů - "Nových křesťanů" - tzv. Marranos, kteří ze Španělska (vypovězeni
1492) prchali nejprve do Portugalska
1497), odkud pak ale Benátek, odkud se katolickém chtěli
138
stěhovali
poloostrově
přežít,
nepřinesly
stejně
byli
odcházeli do Antverp dále
směrem
či
(vypovězeni
do Lyonu a do
na východ. N a
výhradně
totiž byli vystavováni perzekucím a pakliže
nuceni ke konverzím,
nic dobrého, jelikož je
Lane, F. C.: Venice ... S. 300.
98
které
křesťanský
stejně
svět,
mnohdy
zejména ten
latinský, nebyl ochoten přijmout. 139 V Osmanské říši se začali usazovat ve velkých Cařihradu. téměř
městech
a
přístavech,
především
v Soluni a
Uvádí se, že roku 1478 se v Soluni nehlásil k judaismu
nikdo, roku 1519 už zde ale bylo 24 kongregací, každá
°
s vlastním rabínem. 14 Kdekoli se cestou zastavili, tam si vytvořili obchodní zázemí, až tak ve výsledku vznikla propracovaná obchodní síť,
díky níž dosáhli již ve 40. letech 16. století
evropských trzích. S sebou si neocenitelné
zkušenosti
obchodování a
především
přinášeli
z oblasti
značného
podílu na
velmi dobré znalosti a textilnictví,
bankovnictví a obchodu s
razantního
pepřem.
Nejznámějšími představiteli byli Židé z Portugalska, v čele s
velice schopnou obchodnicí Beatrice da Luna a jejím synovecem Joao Miguezem, rodiny se v
Mendesů,
Beatrice Cařihradu.
S Benátkami
později
známým jako Josef Nasi. Byl
která se též
zůstal
svého bratrance. V
Jl
a
s celým
brzy
definitivně
majetkem
v úzkém obchodním spojení Cařihradu
vlivné
mezi konvertity. Roku 1553
přestěhovala
naposledy Joao
zařadila
členem
zakotvila následoval.
prostřednictvím
rychle pronikl k sultánskému dvoru,
kde se pravděpodobně stal důvěrníkem několika vezírů. 141 Díky konexím
na
správných
okamžitě
místech
rozhodil
obchodní
i
výrobní sítě mezi Židy v Osmanské říši. S kontakty, které mu zůstaly v Evropě jak mezi Židy, tak konvertity, se stal hrozbou pro
benátský tranzitní obchod z Blízkého východu dále do Evropy. Prostředníky městech,
si dokázal najít i v Raguse,
které s Benátkami
neměly
zrovna
Ferraře přátelské
a
Anconě
- ve
vztahy.
Benátky byly velmi znepokojeny jeho vlivem na celostátní regionální úrovni. Joao, od této doby vystupující již pod jménem
139
Roku 1556 nechal například papež Pavel IV. uvěznit všechny "Nové v Anconě. Goffman, D.: The Ottoman Empire ... S. 179. Tamtéž, s. 181.
křesťany" 140 141
99
předním finančníkem
Josef Nasi, se stal
u sultána, za služby získal přístavu
lénem ostrov Naxos. Povzbuzoval k bojkotu papežského Ancona a
vehementně
prvotřídními
zásoboval
významným
Nicméně
štváče,
právě
víny
finančně
podotknout, že byl též
podporoval invazi na Kypr. Sultána Selima II. z Kypru
a
Kréty.
Nutno
svázán nejen se Selimem II., ale stal se
věřitelem
polského
a
francouzského
krále. 142
ve vztahu k Benátkám nehrál vždy jen zápornou roli
ale je též známo, že je i
několikrát
bránil
před
osmanskou
kritikou. 143 Iberští Židé přišli zrovna v době, kdy byly Benátky velmi zranitelné.
Z politické
velmoci
zneklidňující
v obchodní. Velmi
regionální politiky a obchodu: v dobrým
kontaktům
ještě před
se
transformovaly
"pouze"
byl fakt, že pronikli taktéž do Egyptě například opět
díky svým
na oficiálních místech mohli nakupovat
koření
tím, než dorazilo do Alexandrie, takže Benátky jej musely
nakupovat až od nich. Proto se Benátky roku 15 55 rozhodly, že přestěhují
svého konzula a kolonii
obchodníků
z Alexandrie do
Káhiry. Po smrti vévody z ostrova Naxos se vztahy mezi Republikou a Židy zlepšily. Řada jejich kupců zakotvila v Benátkách jako na své základně.
nové obchodní
zásluhou se dalmatský Raguse. z
Roku
nefunkčního
1577
kláštera
turecké obchodníky
čele
V
přístav
Split stal vážným konkurentem
získal udělal
stál Daniele Roderiga, jehož
souhlas
Serenissimy,
aby
zde
noclehárnu a sklad pro židovské a
přivážející
zboží z vnitrozemí. Bylo mu též
povoleno vybírat nízká cla, aby Split mohl konkurovat ostatním překladištím.
z Osmanské
142 143
Signoria rozhodla, že výše cla na výrobky dovážené
říše přes
Split do Benátek bude snížena na polovinu a
Podrobněji viz Inalcik, s. 214-215. Goffman, D.: The Ottoman ... S. 181.
100
cla na vývoz mýdla, rýže a dalších vybraných komodit bude zrušena úplně. Osmanští Židé přijíždějící do Benátek nemuseli platit žádné
pobytové taxy a mohli se usadit v židovské čtvrti. 144 Taktéž byla přijata
opatření
pro
bezpečnost června
zásluhou se Split 20. Daniele Roderiga
obchodních galér. Roderigaovou
patřil
ke
přístavem.
1590 stal svobodným
skupině
tzv. západních (sefardských)
Židů, kteří však v Republice neměli stejná práva jako němečtí a
levantští Židé, proti čemuž se Roderiga snažil bojovat. Nemohli se zde totiž usazovat. Signoria se nejprve zdráhala
přijmout
jejich usazování, jelikož se bála o své obchodní zájmy a vyhnout možným jim,
čistě
problémům
zákon o chtěla
se
v této záležitosti s Portou. Nakonec
ze zištných ekonomických
důvodů,
povolila trvalý pobyt
v délce deseti let a možnost zapojit se do mezinárodního obchodu. Povolení se týkalo pouze levantských a západních Židů. Konvertité
- Marranos,
kteří
se
chtěli přihlásit
ke svému židovství, se mohli
bez obav začlenit do benátské společnosti. 145 Židé se zde věnovali nejen obchodu - zejména textilem, ale také
půjčkám
a
Roderiga a jeho kolegové byl bezesporu velkým
přínosem.
Mimo to,
že se zasloužil o rozvoj Splitu a jeho
lichvě.
prostřednictvím přivedl
do
Benátek obchod, který by se jim jinak mohl vyhnout, se též velmi angažoval ve
smělém
plánu vyslat benátské
lodě
na marocké
Atlantického oceánu, odkud by mohly dovážet cukr. díky
španělské
a
osmanské
politice
a
pobřeží
Záměr
úspěšným
však akcím
severoafrických pirátů nevyšel. 146 Po roce 1590 byly vztahy mezi Benátčany a jejich Židy, žilo jich zde na dva a řada
žlutý 144 145 146
restriktivních či
půl
tisíce, velmi dobré. Dokonce byla
opatření
tak, že
např.
šarlatový turban, ale mohli mít
Inalcik, s. 268. Lane, F. C.: Venice ... S. 303. Tamtéž, s. 304.
101
změněna
i
na cestách nemuseli nosit
černý.
Rabíni a
kněží
vedli
učené
disputace
v ghettu
či
a
laici
zase
regaty a divadelní
navzájem
představení
navštěvovali
ve vlastním
koncerty
městě.
Jestli tu byl někdo, s kým měli Židé opravdu velké problémy, kdykoli na něj narazili, tak to byl Řád maltézských rytířů pravidelně zabavující
majetky
obchodníků
židovských
na
benátských
tureckých lodích, kdy je samotné odváželi do otroctví. Benátský často
dóže pak
požadoval repatriaci židovských
kupců,
navrácení
jejich majetků a náhradu způsobených škod. 147 Roku 15 85 nastoupil na papežský stolec Sixtus V., který provedl revizi politiky svých
předchůdců
Pavla IV. a Pia V., za
jejichž pontifikátů byl postoj k Židům velmi nepřátelský. Jak již bylo uvedeno papež Pavel IV. nechal zkonfiskovat majetek Nových křesťanů a Židů na svých územích - jednalo se především o bohatý
přístav Ancona. Sultán si posléze stěžoval, že hodně Židů ze Soluně
a Cařihradu poté kvůli tomu zbankrotovalo. Sixtus V. naopak Židy pozval, aby se usazovali na území zde obchodu a bankovnictví. V
křesťanských států
říjnu
a
věnovali
1586 své rozhodnutí
se
podpořil
vydáním buly Christiana Pietas, která Židy opravňovala zaobírat se jakýmkoli druhem obchodu. V další
nařízení,
jež
rozšiřovalo
létě
následujícího roku pak vydal
ochranu
křesťanských kupců
na
moři
také na všechny levantské Židy, jejich lodě a komodity. Papežovo rozhodnutí z Malty,
se
kteří
samozřejmě
setkalo
s velkým
odporem
považovali za správné bojovat proti všem
bez rozdílu. Proto se jej rozhodli okázale ignorovat.
147
Viz výše.
102
Rytířů
nevěřícím
Ragusa
V
dějinách
představoval počátky
Balkánského
poloostrova
městský
dubrovnický
leží v 7. století, kdy
a
jaderské
stát velmi zajímavý úkaz. Jeho
Avaři
vyplenili dalmatský
Epidauros. Jeho obyvatelé odešli zhruba o 15 km v
chráněné
do
podoby
městským
něj
státu
přístav
severněji
postupně
Ragusium, jež
městského
nezávislého
a
vyrostlo
podobného
italským
republikám. Po ovládnutí Balkánu Slovany získalo toto
původně čistě
pro
město
zátoce založili
oblasti
latinské
město
i významnou slovanskou menšinu. Ta
používala název Dubrovník. Vzhledem k malé rozloze státu
a nehostinnosti dalmatského hlavními
hospodářskými
především
obchod.
pobřeží
činnostmi
se,
podobně
jako v Benátkách,
obyvatelstva stalo
loďařství
převaze
Ten vzhledem k neoddiskutovatelné směřoval
Benátek ve vodách Jadranu
a
do balkánského vnitrozemí.
Již v roce 1186 Dubrovník obdržel obchodní privilegia od konečně
Srbska, v roce 1189 následovala Bosna a
roku 1191 sama
Byzanc. Významná byla zejména dubrovnická správa aktivit v Kosovu
(Trepča,
Novo Brdo) a
osmanských dob. Rostoucí
úspěchy
Bosně přetrvávající
Dubrovníku se
trnem v oku Signorii. Ta, posílena triumfálním Cařihradu,
město
státem, jímž
v roce 1205 obsadila a
zůstalo
těžebních
nicméně
křižáckým
učinila
až do staly
dobytím
svým vazalským
až do uherského vpádu v roce 135 8, kdy pod
nominální suverenitou Budy opět nabylo samostatnosti. 148 Benátská nadvláda trvající 153 let formování
politicko-hospodářských
míry kopírovaly benátský model. V představitel
měla
klíčový
vliv na
institucí státu, které do jisté čele země formálně
stál nejvyšší
s titulem rector (knez) a tzv. Malá rada (Consilium
103
členů představovalo
minus, Mala vjeée), jejichž jedenáct
nejvyšší
autoritu soudní a obchodní jurisdikce. Zákonodárná moc ležela v rukou tzv. Velké rady (Consilium maius, Veliko vjeée) o členů.
Skutečným
pět
vládcem státu byl ovšem
Senát (Consilium rogatorum,
a
počtu
300
čtyřicetičlenný
Vjeée umoljenih), složený z kneze, členů
Malé rady a dalších vážených
společenské
dubrovnické
a
obchodní aristokracie. 149 Kromě přípravy legislativních návrhů pro měl
Velkou radu vysoká
úroveň
nesoběstačný
Senát v kompetenci představovala
pečlivě
čele
střežící
složky
tvořily ať
své výsady,
námořních kapitánů.
tuhý centralizovaný stát,
relativně
zcela
pochopitelně
zakázáno
přitahovala
Relativní
svobodě
otroctví.
přistěhovalce
převládl.
150
Tato
se
těšil
či
i spodní
V roce 1416 bylo liberální
politika
z okolních zemí, zejména
Albánce a Slovany. Koncem 13. století ve živel zcela
autonomní struktury
šlo už o obchodní cechy,
stupeň sociální pyramidy - tedy rolnictvo.
dokonce
silným mocenským
s arcibiskupem.
nicméně nepředstavoval
společenské
korporace
Tradičně
stát podmínku existence.
Dubrovník
politiku,
pro tak malý a vojensky naprosto
subjektem byla i katolická církev v
ostatní
především zahraniční
městě
i
státě
slovanský
Až do konce své existence v roce 1806 si
nicméně
Dubrovník díky katolické orientaci a benátskému vlivu
uchoval
unikátní
multikulturní
a
jihoslovanština) charakter stimulující mohutný rozvoj Po dobytí
trilingvní především
uměleckých, vědeckých města
(latina,
italština,
v období renesance
a literárních aktivit.
Uhrami byla benátská správa zrušena a
nahrazena novou, která umožnila budovat vlastní 148
loďstvo
a zahájit
Více viz Sugar, P.F.: Southeastern Europe under Ottoman Rule 1354-1804. 171. 149 Srovnej se strukturou politické moci v Benátkách. 150 Ačkoli drtivou většinu půdy vlastnil klérus či patriciát, rolníci nebyli znevolněni, měli právo svobodné migrace a v případě prohřešku byli souzeni státním soudem podle platných zákonů a nikoli příslušným majitelem půdy.
s.
104
podnikatelské aktivity ve východní
polovině Středomoří.
Roku 13 73
obdržel Dubrovník od papeže právo na obchod s islámským kontaktů
To mu usnadnilo budování východní
Evropě
s novou rostoucí velmocí ve
- osmanskými Turky.
První dohoda byla
uzavřena
již v roce 13 97 a týkala se
povolení dubrovnických obchodních aktivit v osmanských Balkánu. V praxi tedy byla obnovena Dubrovník od Byzance prozíravě
velice
Balkánu,
či
původní
rozpoznal v Osmanské
navzdory
stále
obyčejný
měl
privilegia, jež
ještě
říši
silnému
budoucího hegemona
postavení země
Uher.
zejména v 15. století, jež bylo
vyplněno řadou
Svou
přeměně
a její
osvědčila
osmanský sancak. Tato pružnost se velice
Turkům. Podobně
částech
Srbska. Senát již na konci 14. století
obratnou diplomacií Senát zabránil okupaci v
světem.
svatých válek proti
jako v Benátkách však národní zájem
zvítězil
nad
ideami katolického univerzalizmu. V roce 1432 papež Dubrovníku povolil
obchod
s Osmany.
Město
neparticipovalo
významném protitureckém tažení (1444 Varna, 1453
na
žádném
Cařihrad)
a
odmítlo nabídky spojenectví ze strany Skanderbega i Matyáše Korvína. 151 Vrcholná uzavřena
smlouva
Dubrovníku
s Osmanskou
říší
v roce 145 8, ve své definitivní verzi platné až do
byla
počátku
19. století pak v roce 14 81. Dubrovník se stal vasalským státem Osmanů s povinností platit roční tribut 12 500 dukátů ve zlatě. 152
Tato koexistence se pro výhodná. Pro Osmanskou
obě
strany ukázala jako
říši představoval
nesmírně
Dubrovník svého druhu
unikátního obchodního agenta ve stycích se západní Evropou a nástroj jejich Benátčané.
151 152
průniku
Osmany
do Jaderského
zaštítěný
moře,
které jinak ovládali
Dubrovník se tak prakticky stal
Sugar,s. 173-174. Tamtéž, s. 173.
105
částečně
nenapadnutelným konkurentem Signorie a neotřesitelné
pozice
Cařihrad rovněž
v regiOnu.
Dubrovník
nesmírně
hlavní zdroj
Západu. Nezastupitelnou úlohu hrál část
Evropy. Velká
oslabil její
dříve
představoval
pro
žádaného luxusního zboží ze
rovněž
jako osmanské okno do
zpravodajských informací
přicházela
k
Portě
právě přes něj. uzavření
Po obchodníci
smlouvy
obnovit
v balkánském
a
síť
posílit
vnitrozemí
zakládat kolonie nové:
z roku
a
např.
1481 svých
s postupující
dubrovničtí
mohli
tradičních
kolonií
osmanskou
expanzí
měly
v Uhrách. Tyto kolonie
právo
exteritoriality a byly spravovány po vzoru samotného Dubrovníku. Jejich
občané,
jichž bylo v 16. století po celém území Osmanské
říše asi 3 000 (tj. na 10% obyvatel státu!) 153 neplatili v Osmanské říši
žádné
daně
a na rozdíl od
občanů
jiných vasalských zemí
(Valašsko) se po roce po bytu automaticky nestávali poddanými sultána. Při
exportu byli
dubrovničtí při
všichni ostatní obchodníci, v
případě
prodeje zboží v
zdaněni
zdaněni
2% clem jako říše
dovozu do Osmanské
Cařihradu,
2% na ostatních územích obchodníci byli
obchodníci
země.
pak 5%
Drinopol i a Burse a pouhými
Pro srovnání, všichni
5% clem, domácí
křesťané
zahraniční
4% a domácí
muslimové pak clem ve výši 3%. 154 Na vlastním území Osmanské říše
pak nepodléhali
Dubrovničané
povinnosti platit transitní, event.
jiné, poplatky spojené s obchodem. chránily
před
monopolu
na
zápisy do obchod
Stejně
tak je osmanské výhody
daňových registrů
a pronikání benátského
se
nakupovali
solí,
kterou
Hercegoviny. Díky tomu bylo jimi transportované zboží
153 154
Tamtéž, s. 176. Tamtéž, s. 177. Inalcik, s. 260.
106
z Bosny levnější.
a
Z diplomatického a právního hlediska byl Dubrovník jakožto platící
stát
za dár
považován
ostatně
al-islám (jako
všechny
vazalské státy platící sultánovi tribut, který mohl být z právního hlediska považován za charádž (hara<;)) 155 , jeho občané pak měli status dhimmí (zimmi) a to i na vlastním dubrovnickém území. Mezi Cařihradem
Dubrovníkem a
byly uzavírány klasické smlouvy, tzv. vůči
ahdname, jako mezi ostatními vasalskými státy problém
představovalo
státoprávní
uspořádání
Portě.
Jistý
Dubrovníku. Osmané
totiž nedisponovali zkušenostmi a ani teoretickým konceptem pokud jde o kolektivní oligarchickou vládu a své dosavadní smlouvy uzavírali
vždy
s konkrétním císař
mamlúcký sultán, dóže, vedení a ji stá
neprůhlednost
mátla osmanské diplomaty a
osobně
panovníkem
apod.). Anonymita
a
mnohočlenného
zvýhodňovala
Senát, který
tak mohl s Osmany do jisté míry manipulovat. Respekt k této instituci, ale i že jeho
členové
určitá
nejistota, byly
šáh,
procesů poněkud
jeho rozhodovacích úředníky
(perský
Osmanů
ostatně vyjádřeny
byli v osmanských dokumentech
i tím,
označováni
jako
beyler (páni) 156 , tedy titulem vyhrazeným pouze pro nejvyšší špičky osmanské
společnosti. rovněž
Osmané
okamžitě
uznali
formální
transformaci zřízení
Dubrovníku v republiku (koncem 15. století) a umožnili funkce
stálého velvyslance u Porty, jakož i konzulátů
dubrovnických obchodníci Osmanské
zakládali říše
a
na
území
kolonie
Balkánu.
ve
Rychle
otevření
Rumélie.
všech začali
několika
Dubrovničtí
významných dominovat
městech vnitřnímu
regionálnímu obchodu. Jelikož jejich odpor k Benátkám byl velký jako u florentských Republice na
155 156
laguně
kupců,
bylo jasné, že se
obě města
spojí. Z tohoto spojenectví vzešel
Sugar, s. 174. Tamtéž, s. 175.
107
stejně
proti
poměrně
dobře
prosperující dálkový obchod.
výrobky
do
zajišťující
Ancony,
odtud
bylo
Florenťané
převezeno
zboží
jeho distribuci po vnitrozemí Osmanské
tomuto transportu Ragusanům
se
levantských
přes
podařilo
přístavů
do
Ragusy
říše.
Benátky
Jadran nedokázaly zabránit, ba co víc, dovážet zboží i z Alexandrie a dalších
a pak je odesílat dále do Anglie. Hlavní
obchodní artikly dubrovnického obchodu sůl, kůže,
vozili své textilní
vlna a kovy nutné k
výrobě
tvořilo
především
obilí,
mincí.
Obchodní aktivity Dubrovníku na Jadranu logicky narostly Během čtvrté
s každou benátsko-osmanskou válkou.
války v letech následně
15 3 7-1540 Republika žádala Dubrovník o pomoc, který jí povolil používat své závazkům
m1mo
lodě,
říši.
Osmanskou
z obchodu, který se
S koncem
zákonitě
osmanské války musel ale výnosů
aby mohla dostát svým obchodním
přesunul
přijít
zase
V letech 1538-1541 dosahovaly raguské ročně,
každé
benátsko-
pokles dubrovnických
zpět
do benátských rukou.
příjmy
kdežto v období let 1552-1555 to bylo jen 19 700
Pokles po páté válce v letech byl dukátů
dukátů
z cel 52 tisíc
ještě markantnější.
dukátů.
Ze 106 tisíc
za každý rok v rozmezí 1570-1572 to bylo 28 tisíc
ročně
v letech 1576-1580. 157 Přestože se v poslední čtvrtině 16. století začal
stále více ke slovu dostávat benátský
zůstala
v rámci Osmanské
říše.
využíval k neustálému především
podařilo
157
Split, Ragusa
i nadále zásadním konkurentem.
Dubrovník se stal
které
přístav
nejprotěžovaněj ším
nemuslimským státem
Svého dobrého postavení u Porty
předávání
často
petic tu se stížnostmi na piráty -
sendžské uskoky, tu zase na Benátky. Dokonce se mu
vyjednat poskytnutí
vyjížděly
námořní
ochrany osmanskými
na své pravidelné hlídky z
Lane, F. C.: Venice ... S. 302. Inalcik, s. 262.
108
Drače
a Baru.
loděmi,
Pro poměrně
Dubrovník byla osmanská nadvláda zárukou udržení vysoké míry nezávislosti, prosperity a v neposlední
nejúčinnější
ochranou
sultánova
obrovská
prostředkem
byla
jakémukoli
diplomatickým
jímž
Cařihradu,
agresorovi.
zužitkovali státnické a Benátčanů.
zajistili
Sl
zastrašujícím
potenciálnímu
a zkušenosti nabyté od
umem,
i
Ostatně
Benátkám.
dostatečným
důsledně
tak dokonale a
vědomosti
všemocného
konkurenčním
armáda
proti
Dubrovničané
obchodní
proti
řadě
ochranu
část
ovládli nemalou
Vlastním době
v té
jejich obchodních
akt i vit.
Piráti ze Západu
Od druhé poloviny 16. století Středomoří,
které
Serenissima
teritorium,
připlouvat
nebezpečí
představovali
obchodníky a půtky
s
mnoho
sultánovi vždy Signorii
-
větší
za
své
výsostné
množství lodí ze západu. Nejmenší jelikož
nebyli
tak
zdatnými
se spíš na své diplomatické a
ať
už to byli muslimové
rizikem byli Francouzi, elegantně
do vod východního
považovala
Španělé,
soustředili
"nevěřícími"
větším
stále
začalo
kteří
či
válečné
protestanti. O
obratnou politikou
dosáhli svého cíle.
Největší
vůči
starosti však
způsobovali Angličané.
Kapitulace, kterých Francie dosáhla roku 1569, tedy v
době,
kdy Porta vyhlásila Benátkám válku o Kypr, zahrnovaly velmi mnoho výhod, které šly
samozřejmě
Marka. Díky nim mohla Francie
konečne dřívější
v levantském obchodu, jelikož které, jak zde již bylo
na úkor Republiky svatého
řečeno,
zaujmout místo Benátek kapitulace z roku
představovaly
109
1536,
spíše jen jakousi
"přátelskou
plně
podpisu nevstoupily připojen
článek,
i
zjistila, že
Holanďané
a
Habsburkům, udělila
Angličané
Později
byl ke kapitulacím
francouzským. 158 V okamžiku,
než
Angličané
bojovníky proti
v platnost.
sultánova
jež dovoloval plavit se na francouzských lodích i
subjektům
jiným
důvodu chybějísího
dohodou", nikdy však z
jsou taktéž
kdy
Porta
nesmiřitelnými
jim samostatné kapitulace.
používali jako svou základnu pro levantský obchod
ostrov Chios, proto když ho Osmané roku 1566 získali, vynaložila anglická diplomacie kapitulací
úsilí na konsolidaci
přesunuli
svá
aktiva
obchodníkům,
jež
zde
pak
evropským
zančné
do
měli
vztahů.
Smyrny, své
Po obdržení která
stálé
díky
zastoupení
v obchodu s Malou Asií a Íránem, začala notně nabývat na významu. K prvnímu oficiálnímu kontaktu mezi
Alžbětou
I.( 15 5 8-1603)
a Portou došlo roku 1575, kdy William Harborne, coby první anglický vyslanec u sultánského dvora, obdržel jmenovací dekrety. Anglie se svých kapitulací došlo o
tři
roky
později.
dočkala
roku 1580, k jejich ratifikaci pak
Nutno podotknout, že
uzavření
kapitulací
bránily jak Benátky, tak Francie, pod jejichž vlajkami se mnohdy angličtí
kupci plavili. Logicky si tak oba státy snažily zachovat
svůj
vliv politických a ekonomických
prostředníků.
samozřejmě přistoupila poučena
lepantskou katastrofou, jelikož již
dopředu
kalkulovala
dodávkami
s pro
Osmanskou
s katolickými
bodem byl fakt, že se Porta
nepřáteli. chtěla
obchodního vlivu. Aby sultán a
protestanty
používat osmanské Morei. N ěkteří 158
životně
anglického cínu, olova a oceli pro
válečných střetů
katolíky
říši
Porta k tomuto kroku
co
námořní
angličtí
případ
dalších
neméně důležitým
vymanit ze sféry benátského
vytěžil
nejvíce,
Dalším,
důležitými
z nelítostného boje mezi
povolil
anglickým
pirátům
základny v severní Africe, Albánii a
piráti se dokonce spoj i li s alžírskými a
In a Icik, s. 1 9 4 .
110
společné
tureckými korzáry a podnikali dobře
obeznámen s celou situací
akce v Atlantiku. Sultán,
prostřednictvím
Ragusy, Francie a
Židů, vše sledoval z bezpečné vzdálenosti svých paláců ve městě na
Bosporu. Tímto okamžikem obchodu na
Východě.
začal
strmý pokles výkonnosti benátského
Republika dovážela na Britské ostrovy hrozny
a víno z Kefalonie, Zakyntu a Kréty, s vlnou, látkami a cínem.
Každoročně
zpět
lodě
se její
prostředníka,
moři přímo
v Jónském
ještě
Angličané začali
vhodné. Od roku 15 80
přímo
a
zde také
aby s okamžitou platností
přerušili
Západem. Dekret však nebyl zmiňoval např.
valná 1589
většina
Alžběta
I.
navíc katolického, není
jezdit na benátské ostrovy začali
nařídil
zbožím. Proto Senát 26. ledna 15 81
pět
tak odplouvalo do Anglie
až šest velkých veslic, až jednou anglická královna naznala, že využívat
vracely
obchodovat se svým
všem svým poddaným,
veškeré obchodní vztahy se
příliš účinný:
jak v dobových textech
Girolamo Contarini, kapitán velké obchodní galéry,
zboží naložená na Kefalonii, Zakyntu
patřila Angličanům.
či
Korfu v roce
Podobná varování zasílal též Provveditore
Zakyntu Maffie Michiel ve svých dopisech dóžeti. Roku 1582 byla podepsána mezi královnou která benátským lodím
Alžbětou
zaručovala,
I. a Serenissimou smlouva,
že se mohou,
přinejmenším
do
konce století, vrátit na anglické obchodní cesty. Z toho je tudíž patrná benátská obchodní
přítomnost
v Severním
moři
v letech
1583-90. Po roce 1593 už ale bylo na trase mezi Benátkami a Southamptonem více anglických a holandských nežli benátských přepravovaly
především
vlnu, látky, obilí, cukr,
Není pochyb, že
Angličané
a
lodí, jež
sůl
a
ryby. !59
obchod ve 159
Středomoří
Holanďané
s pirátskými akcemi.
Tenti, s. 59-61.
111
kombinovali
Výjimečnost
svůj
jejich
loďstva spočívala
stejně dobře
v tom, že bylo vybaveno
jakož i válku. Typem lodí, jaké používali
angličtí
pro obchod, a holandští
střední
pritáti, byly tzv. bretone. Jednalo se o veslice
tonáže se
čtvercovými
plachtami, jež bylo možné vyzbrojit i dvaceti až
bronzovými
či
děly.
železnými
třiceti
Byly sice menší, než klasické
benátské veslice, ale zato rychlejší, lépe ovladatelné na volném moři
přítomnost
a vyžadující
nelítostnější
ukázalo, že protestanti jsou jako piráti mnohem kdokoli jiný.
Jedině
díky této
"Středozemní moře
Tenti:
banditů".
času
menší posádky. Postupem
metodě
mohli
uspět.
se než
Jelikož, jak píše
té doby se podobalo spíše lesu plnému
Protestanti ze severu
útočili
na Turky jako neznabohy a na
katolíky jako papežence. N ej ednalo se o žádnou novou výpravu, ale jen a pouze o získání
kořisti
křížovou
zničení
a
majetku
nepřítele.
Osmanské ceny v
Evropě,
ačkoli
Obecně
se dá
15 50-1640 byl
korespondovaly
mnohdy vykazovaly
např.
hodnotách jako
obecně
s
značné
těmi
nejnižšími
výkyvy ve svých
v 70. letech 16. století a pak v letech 161 0-20.
hovořit
o tom, že
rovnoměrný.
nárůst
cen pšenice v období let
V praxi to znamená, že na
přelomu
70.
a 80. let 16. století vzrostla cena pšenice nejprve asi o 25%, mezi lety 1585 a 1590 o dalších 25% a mezi lety 1590 a 95 pak 75%
z
důvodu
hladomoru,
který
zachvátil
celou
téměř
o
oblast
Středomoří. 160 Avšak i přesto zaostávaly osmanské ceny výrazně za
těmi italskými, a to obzvláště v 80. letech 16. století. 161 Kvůli
velkému
rozdílu
mezi
cenami
v
Evropě
a
Osmanské
říši
byl
rentabilní i obchod s rýží a olivovým olejem. Export (z Osmanské říše) zmíněných
italské ceny v
160 161
komodit profitoval tehdy, pakliže byly osmanské a
poměru
1:2. Do
těchto propočtů
Longworth, P.: The Rise and Fal! of Venice. S. 237. Inalcik, s. 207.
112
byly již zahrnuty
převoz, daně, pojištění či
náklady na
důležité
faktory bylo
ztráty ve
především
zohlednit
velkém objemu. Náklady na transport zem1
se
pohyboval
přepravovaného
5 a 47 g 120 g
stříbra.
průměrně jěště
stříbra,
prospěch pirátů. při
obchodování ve
průměrné
zásilky zboží po
poměru:
v následujícím
Tyto
1 O kg
za
zboží
na vzdálenost 100 km se náklady pohybovaly mezi ve
většině případů
se ale cena vyhoupla až na 100-
N áklady na transport z Istanbulu do Itálie dosahovaly stříbra
10-15 g
připočítat
v
na kilogram zboží, k
průměru
povinnosti. 162 N a
počátku
rekordních hodnot a
stříbra
7 až 29 g 17.
značně
století
se tak
čemuž
osmanské
logicky negativní dopad na osmanský export, šlo o vlnu, usně, vosk a hedvábí. 163 obchodníci
se
v Osmanské
výhodám, z nichž pro obchod bylo velmi
ceny
cenám evropským, což
mělo
Angličtí
daňové
na pokrytí
dosáhly
přiblížily
bylo nutno
říši
zvláště
těšili
pokud
značným
důležité
snížení celních poplatků z pěti procent, která platily ostatní státy, na procenta tři. 164 Francie takového kroku dosáhla až
při
roku 1673. Avšak mnohdy docházelo k osmanskými obchodníky, jelikož každý mohl regulovat své královny
Alžběty
společnost.
daňové
rozepřím přístav
1592
se
září
východním
společnosti.
Středomoří
skupiny
kupců,
značné
do
společnost,
té
163
doby
sjednotily
kupcům.
dříve
patřila
Již záhy si anglická koruna
vlastních obchodních základen spolu s konzuláty po
celé oblasti: Aleppo roku 15 80, egyptskou Alexandrii 15 83, 162
míry
Ta si monopolizovala anglický obchod ve
a zaujala též místa, která
benátským a osmanským vytvořila síť
si do
roku 15 81 založena Turecká
obchodujících pod názvy Benátská a Turecká do Levantské
mezi anglickými a
zatížení sám. Díky kapitulacím a dekretu
mohla být v
V lednu
znovupotvrzení kapitulací
Tamtéž, s. 207-208. Tamtéž, s. 208.
113
řecký
Pa tras 15 89 a Smyrnu 1611. V Athénách, Soluni a
Akře
Podobně
obchodníci spadali pod ochranu francouzského konzula. jako
dříve
Benátky se
1
Anglie
prostřednictvím
svých
angličtí
obchodníků
usazených ve výše jmenovaných centrech snažila o odbyt svého zboží.
Především
daňové levnější
pak toho
politice, nižším než
například
vlněného,
nákladům
které bylo díky již
zmíněné
na transport a "pirátské
ochraně"
to benátské. Anglické výrobky tak zaplavily
nejen osmanský trh, ale
přes
Gala tu a Bursu se dostávaly i dále na
východ do Íránu a dalších středoasijských zemí. Masivním přílivem levných
výrobků
ze severozápadu Evropy, zejména pak vlny,
látek, na blízkovýchodní trhy Levantská
společnost
staletí budovaný benátský obchod ve východním
164
Tamtéž, s. 368.
114
zcela
kůže
zničila
Středomoří.
a
po
Závěr
novověk
Raný
byl z hlediska historie Benátské republiky převratných
velmi pestrým obdobím plným novověku
- tedy
v roce
1492,
událostí. V prvním roce
Isabela Kastilská
a
Ferdinand
Aragonský dobyli muslimskou Granadu, vyslali Kolumba na jeho finančně
pionýrskou plavbu a
podpořili
volbu nového papeže v
osobě Španěla Alexandera VI. Borgie (Borja). Přestože se tyto převratné momenty evropské historie udály ve Španělsku, které se může
na
zdát být
Blízký
vzdálené,
východ.
křesťanského země
jejich
příliš
měly bezprostřední
Muslimští
vládcové
vliv na Benátky i
poznali
sílu
svého
protivníka neustále je nutícího k ostražitosti, i když se Středozemního
nacházely na druhém konci
Objevení Nového
světa
zámořských
zahájilo éru
moře.
výprav s cílem
najít nové obchodní cesty na východní trhy a prolomit tak závislost na italských - zejména benátských a janovských, a muslimských obchodnících a se v
stal
rovněž
"hostitelem"
i na vysokých clech
mamlúků.
bratra osmanského
sultána,
křehkých křesťansko-muslimských Během
pouze ke
vztazích
což
působilo
značné napětí.
16. století došlo mezi Benátkami a Osmanskou
třem
válečným konfliktům,
po jejichž
strany vždy snažily co nejrychleji navázat na výhodnou
Alexander VI.
spolupráci.
Hlavním,
a
skončení
se
říší obě
předchozí oboustranně
mnohdy
i
jediným,
cílem
Republiky svatého Marka byl obchod. Jako obchodníci na prvním místě
byli
Benátčané
úsilí dosažení zisku.
ochotni
podřídit
Přestože někdy
nejvyšší možnou míru svého nebyl výnos maximální, svou
prozíravou politikou si Republika dokázala obchodní aktivity udržet
115
značný
i v dobách, kdy jiné státy zažívaly politický,
propad.
Aby
Serenissima
Levantě,
ekonomické zájmy v
ekonomický, ale i
dokázala
zachovávala
přísnou
uchránit
své
proosmanskou
neutralitu. S tímto benátským postojem se však nikdy nesmířil Řád rytířů
svatého
výpravách, nevěřícím.
Jana,
který
byl,
zastáncem tvrdého
ač
dvě
a nikdy
století
křížových
po
nekončícího
boje proti
Když však Benátky vstoupily do války s Osmany, stáli
johanité pokaždé po jejich boku. Postupem
času
si Porta
začala
kousku odlamovat jednotlivé několik
z benátského impéria kousek po
části,
pozic na Peloponésu, prstenec
především
Kréta. Ale i o tu Republika
s Osmanskou
říší
ostrovů
přišla
ve
v Jónském
vyčerpávající
říše začal
u Lepanta roku 1571. Benátky spolu se Svatou Ligou sice bitvě,
která vstoupila do
vyhráli, zásluhou
dějin
poválečné
začátkem
rok 1571 stal
jako jedna z
největších,
ale také
dlouhou dobu
diplomacie, válku. Pro
obě
postupně
po
válce
výjimečným
vyčerpalo.
bitvě
zvítězily
strany se
konce. Benátky ztratily pro obchod
klíčový
finančními
diplomatickým úsilím, které je na
Osmanská
říše
brzy dosáhla
limitu své teritoriální expanze, aniž by však ustoupila od a
a
ale Osmané
Kypr a za zbylé pozice musely zaplatit nejen závratnými částkami,
moři
v letech 1645-1669.
N ezadržitelný propad Benátek i Osmanské
v
zůstalo
až Signorii nakonec
konečného tradičního
zastarávajícího modelu tímársko-sipáhíjského feudálního
systému. Postupné pronikání západního kapitálu vedlo k postupné hospodářské
a
finanční
závislosti na západoevropských státech.
Navzdory stále úctyhodné vojenské síle a relativní hospodářské stabilitě hliněných
se Osmanská
říše
společenské
a
pomalu stávala kolosem na
nohou.
Benátky
byly
zcela
závislé
na
středomořském
obchodě.
Lukrativní pozice, ze kterých Republika žila, byly atakovány a
116
následně
i rychle
Nebývale
převzaty počínající
účinnou
silou
při
silou protestantského obchodu.
jeho prosazování se stali
angličtí
holandští piráti systematicky ruinující benátské obchodní Osmanské
kapitulační
a
loďstvo.
smlouvy s katolickou Francií byly podepsány
roku 1569, s protestantskou Anglií roku 1581 a Nizozemím roku 1611. Sultán poskytl novým jejichž
základě
se
mohly
Benátkám. Republika pomalu
státům
natolik výhodné podmínky, na
chopit pozic, jež začala
původně
náležely
ztrácet schopnost konkurovat i
jejich rychlejším a praktičtějším lodím 165 , které byly prověřeny nelítostnými vodami Atlantiku. N ový kapitál, akcí i
svěží
pirátských
vítr z Atlantiku odvál benátský obchod z Levanty do
propadliště děj in.
165
účinnost
Lodě typu "bretone".
117
Příloha
I.
Benátsko-osmanská diplomatika
Následující převzaty
z
stránky
publikace
JSOU
shrnutím
Hanse
poznatků,
Theunissena
které
JSOU
Ottoman- Venetian
Diplomatics: the Ahd-names. The Historical Background and the Development together
of Category
with
an
of Political-Commercial Instruments
Annotated
Edition
of Corpus
Documents., jejíž jednotlivé kapitoly jsou
volně
of Relevant přístupné
ve
formátu pdf na internetovém portálu Electronic J ournal of Oriental Studies (EJOS) Utrechtské univerzity. Další informace k tomuto tématu je možno najít
např.
v knize The Otto man Empire and Early
Modern Europe v kapitole The Ottomans in Renaissance diplomacy (s. 183-188) autora Daniela Goffmana nebo v kapitole International Trade: General Conditions (188-217) v knize Economic and Social History of the Ottoman Empire
editorů
Halila Inalcika a Donalda
Quataerta.
Kapitulační
bezpečí",
smlouvy byly uzavírány na principu
neboli aman, jež bylo
muslimského státu,
výměnou
za slib
formálně přátelství
"zajištění
garantováno hlavou na
straně
druhé. Byly
tedy dojednávány mezi zcela konkrétními osobami 166 , a proto je bylo nutné obnovovat nejen po každé válce, ale také sultána na
trůn.
při
nástupu nového
Základem smluv se stala garance jistot, na
něž
se
Výjimkou představovala Ragusa, kde byly kapitulace sjednány s kolektivem. Viz výše. 166
118
pak
vázaly
ostatní
politické
především
a
ekonomické
otázky.
Kapitulace patřily do kategorie dokumentů zvaných ahdname. 167 Obecně
se oficiální osmanské dokumenty skládaly z
předem
daných
riikn),
které
dokumenty
(erkan). dvorskou
částí
- v osmanské
tvořily
nutně
však
Všeobecně kanceláří
dokumentu pak
vnitřní
nazývaných erkan (sg.
strukturu dokumentu.
musely
obsahovat
Ne
všechny
všechny
tyto
prvky
byl ale každý dokument vydaný osmanskou základě
koncipován na
můžeme
Samotný text pak byl nazývaly úvodní a
turečtině
několika
rozdělit
umístěn
na
dvě
části:
dvěma
mezi
těchto
prvků.
Text
protokol a text.
protokoly, jež se proto
závěrečný.
Úvodní protokol sestává z následujících částí: 1. Invocatio ( da' vet) 168 : úvodní větou listiny Je zde formu! a
devotionis "Ve jménu Boha". 2. Intitulatio ('unvan) obsahuje jméno a hodnost osoby, jejímž jménem je dokument vydáván,
včetně
jejích
titulů. Někdy
též
obsahuje intitulatio formuli devotionis. 3. Jnscriptio (elkab) sestává ze jména, adresy a
titulů
(elkab).
4. Salutatio (du'va) je zdravice následující po inscriptiu. Text dokumentuje složen z následujících 5. Expositio-narratio
(nakl,
částí:
iblag,
dokumentu jsou uvedeny situace, které dokumentu
(expositio)
a
dále je
V této
části
předcházely
vydání
tasrih).
zde
podáno
vysvětlení
k vydání dokumentu (narratio). 6. Dispositio které bylo
(htikm,
emer) sestává z aktuálního rozhodnutí,
učiněno: např.
to mohl být
nějaký sultánův příkaz
nebojím garantované privilegium pro jiný stát.
167 168
lnalcik, s. 189. V závorkách jsou termíny v osmanské turečtině.
119
7. Sanctio (te'kid) je potvrzením dispositia. Často bývalo ve formě
varování a mnohdy též obsahovalo prokletí comminatio zapřísahání
(la'net) nebo
věty,
shrnuto do
dodržovat mír
většině
(yemin). Ve
smluv bylo
ve které se sultán zavazoval, že bude
stejně
dlouho jako
8. Corroboratio neboli potvrzení
protější
strana.
hodnověrnosti
dokumentu. Tím
bývala sultánská tugra, která byla kaligraficky vyhotovena v záhlaví dokumentu. 9. Datatio (tarih) - datum vydání dokumentu. 1O.Locatio - místo vydání dokumentu. ll.Legitimatio je
tvořeno
buď
sultánskou tugrou nebo
(mtihr), které jsou známkou pravosti dokumentu a
pečetí
činí
jej
platným. V dokumentech napsaných sultánovým jménem je legitimatio automaticky jeho tugra. V dalších dokumentech to mohou být pem;e vezíra nebo
pečeť.
Legitimatio sice bylo
posledním prvkem dokumentu, tugra však bývala nahoře
-
obyčejně
umístěna
pod invocatiem, ovšem nad textem.
Dokument z roku 1403 Tato
nejstarší známá smlouva mezi
křesťanů států:
Benátkami, Janovem, Byzancí,
z Rhodu a zástupci byla
dojednána
z Bayezidových
Osmany a skupinou
několika států
těsně
synů
po
svatého Jana
z oblasti jihovýchodního Balkánu,
bitvě
Stileymanem
podepsána v prvních dvou
rytíři
měsících
u
Ankary ~elebim.
roku
Smlouva pak byla
roku 1403 v Gallipoli. Originál,
který se však nedochoval, byl v napsán turecky a z
120
1402 jedním
něj
pak byla
pořízena kopie v italštině. 169 Dispositio obsahuje též klauzule o
obchodu.
Dokument z roku 1411 Smlouva
z roku
uzavřená
1411
mezi
Musou
<;elebim
a
benátským hlavním kapitánem Perem Loredamem je obnovením smlouvy z roku 1403. Byla podepsána v Salumbria v srpnu až
září
cařihradské čtvrti
Fanar a
1411.
Dokument z roku 1419 Byl
uzavřen
mezi sultánem Mehmedem I. a benátským bailem
B ertucci Die dem 5. prosince 1419 v Edirne (Adrianopolis) poté, co Benátky roku 1416 narrati u je
zaútočili
např. zmíněno
na Gallipolský poloostrov. V expositiu-
benátsko-osmanské
nepřátelství či příjezd
benátského velvyslance a dosažení míru mezi
oběma
stranami.
V sanctiu se Mehmet I. zavazuje, že bude dodržovat mír po stejnou dobu jako Benátky.
Dokument z roku 1430 Řecky psaná smlouva byla uzavřena mezi Muradem II.
Benátkami v Edirne 4.
září
v letech 1423-1430, která příjezd
ambasadora a
je ve
smlouvě
obchodníkům
1430. V expositiu je
uzavření
uzavření
smlouvy
míru.
zmíněna
předcházela,
Nejdůležitější
zakotvena klauzule, která
a
válka
a taktéž i
je však fakt, že
zaručuje
osmanským
stejná práva na benátských územích, jaká mají zase
obchodníci z Benátek na území Osmanské 169
říše.
Podrobný rozbor smluv a jejich turecké a italské verze viz Theunissen, s. 185-635.
121
Dokument z roku 1446 Je obnovením smluv z roku 1430. Vydal jej Mehmet II. 23. února 1446 v Edirne. Je to nejstarší dochovaný osmanský dokument napsaný
řecky.
Dokument z roku 1451 Představuje
Byla v
další smlouvu, jíž byly obnoveny ty
podepsána
válečném
Mehmedem
II.,
ačkoli
nebyl
stavu. Proto se také v expositiu-narratiu
předchozí.
s Benátkami
hovoří
o míru.
Dokument z roku 1454 Tato smlouva byla ve
smlouvě nehovoří
Byzantinců,
naopak
uzavřena
o válce, hovoří
po dobytí
Cařihradu.
ačkoli Benátčané
bojovali po boku
o existujícím míru.
sepsána italsky a podepsána 18. dubna 1454 v
Mehmet II.
Smlouva byla
Cařihradu.
Dokument z roku 1479 Tato smlouva byla
uzavřena
25. ledna 1479 v
Cařihradu
po
druhé osmansko- benátské válce v letech 14636-14 79. Dokument se zachoval v
řecky
psaném originálu.
Dokument z roku 1482 Po smrti sultána Mehmeda II. byla jeho synem Bayezidem II. uzavřena
nová
Dochovala se
smlouva,
řecké
která
obnovovala
mír
z roku
i turecké verzi, které se však navzájem liší.
122
1479.
Dokument z roku 1503 Smlouva byla ujednána po
třetí
osmansko-benátské válce z let
1499-1502. Jedná se pouze o vylepšenou verzi smlouvy z roku 1502, přidána
sultánská tugra. Dokument se zachoval
turečtině.
Expositio-narratio uvádí podmínky, za
ke které byla pouze jak v
řečtině,
kterých
tak
Bayezit mír uzavírá.
Smlouva
měla
pouze provizorní
charakter.
Dokument z roku 1513 Byl
uzavřen
mezi Selimem I. a Benátkami po abdikaci a
následné smrti sultána Bayezida II.
Dokument z roku 1517 Smlouvu
uzavřel
upořádání
dobytí Sýrie a Egypta. Nové
do
těla
za Kypr, který
dokumentu a před
vyřešit
1517 v
Káhiře
po
sil v oblasti vyžadovalo
chtěli
obnovení stávajících smluv. Benátky změny
září
sultán Se lim I. 8.
zanést tyto významné
tím také otázku placení tributu
dobytím obou oblastí
odváděly
mamlúckému
sultánovi do Káhiry. Dokument je zachován ve dvou verzích - první v osmanské
turečtině
a druhý v
latině
a
italštině.
Dokument z roku 1521 Smlouva byla
uzavřena
mezi Siileymanem I. a Benátkami po
smrti Selima I.
123
Dokument z roku 1540 Nejprve
byl
vyhotoven
koncept,
který
taktéž
obsahoval
všechny náležitosti. Expositio-narratio vzpomíná
příjezd
benátského
ambasadora, podmínky míru - odstoupení
měst
N a poli di Romania a
Monemvasia Benátkami a zaplacení tributu ve výši 300 tisíc Dodatková
klauzule
hovoří
o
pěti
statutu
sporných
dukátů.
pevností
v Dalmácii. Konečná
verze smlouvy
hovoří
navíc o navrácení jedné ze
sporných pevností - Degirmenler, Benátkám. Pokud jde o zbývající čtyři
pevnosti, tak budou Benátky, dle Stileymanova rozhodnutí,
respektovat jím vyslaného emir-i $erifa.
Dokument z roku 1567 Smlouva, která byla
uzavřena
mez1 sultánem Selimem II. a
Benátkami po smrti sultána Stileymana I., vyplývající ze smlouvy z roku 1540. Její
plně
znění
respektuje závazky je totiž
včleněno
do
textu expositia-naratia nové smlouvy.
Dokument z roku 1573 Smlouva byla vyhotovena po páté osmansko-benátské válce, během
níž Osmané dobyli Kypr. Svatá liga, jejíž
součástí
Benátky
byly, sice vyhrála bitvu u Lepanta roku 1571, ale smlouva byla vítězstvím
Osmanů.
těch předešlých
Struktur dokumentu je neobvyklá, jiná než u
i následujících. Text je
poměrně
krátký a neopakuje
všechny výsady, kterých se Benátkám dostalo ze strany Expositio-naratio poukazuje na to, že s nevýhodnými a jejich
přijetí.
Benátčané
Osmanů.
byli nuceni
přijít
ponižujícími podmínkami a požádat sultána o
Sultán tak podpisem smlouvy
124
učinil.
Dokument z roku 1575 Smlouva byla Muradem
III.
Jde
uzavřena
pouze
o
po smrti Selima II. jeho synem obnovení
smluv
uzavřených
jeho
předchůdci.
Dokument z roku 1576 Dokument je pouze potvrzením smlouvy z
předešlého
roku.
Dokument z roku 1595 Tímto dokumentem ahdname.
Během
přepsáním
pouhým
let
začala
nová fáze ve vývoj i osmanských
1540-1576
smlouvy
bývaly
obnovovány
starších kapitulací do expositia-narratia nové
smlouvy. Od roku 1595 bývaly existující smlouvy obnovovány mnohem
praktičtějším
způsobem
bez
přepisování
starších
textů.
Smlouvy z následujících období pouze aktualizovaly expositionaratio
přidáním
jména dóžete, benátského vyslance a
vládnoucího sultána. Smlouva z roku 1595 byla
předchůdců
uzavřena
mezi
sultánem Mehmedem III. a Benátkami.
Dokument z roku 1604 Tento dokument byl podepsán sultánem Ahmadem I. po smrti jeho
předchůdce
Mehmeda III.
Všechny smlouvy obsahovaly prakticky stejná ujednání. Vždy šlo o vymezení politických i obchodních strany nebo obou navzájem. zajatců
a jejich
propouštění
Většina
jedné
či
druhé
smluv též projednávala otázku
na svobodu.
125
závazků
Obchodních výsad se Benátkám dostalo za
Ajjúbovců
to bylo celkem sedm
místních ajjúbovských
vládců
1207/8, 1225, 1229 a 1254, a mamlúků
textů,
samozřejmě
z nichž
čtyři
i
dříve:
pocházely od
ze Sýrie - byly to smlouvy z let tři
z Egypta: 1208, 1238 a 1244. Od
pocházelo asi dvacet
dokumentů,
které
měly
někdy
politický aspekt, avšak mohly být i čistě ekonomické povahy. 170 Smlouvy byly vydány v následujících letech: 1254, 1258, 1289, 1302, 1345, 1355, 1361, 1375, 1391, 1415, 1422, 1431, 1442, 1449, 1461, 1473, 1490, 1504, 1512 a 1516. Od seldžuckých známy 1220
čtyři
vládců
smlouvy, zachovala se však pouze jedna a to ta z
uzavřená
jsou
března
mezi Giaccomem Tiepolem a sultánem 'Alá 'u 'd-
Dínem Kajkubádem I. 171
° Klasifikací soudobých smluv, ať už politických, obchodních, nebo ryze soukromých, a administrativou dvorských kanceláří se zaobíral ve své příručce Subh al- 'ašá fí Siná' at al-inšá' (Světlo ranního úsvitu pro slabozrakého v umění správného slohu) al-Qalqašandí (+1418). Příručka sloužila pro úředníky mamlúcké dvorské kanceláře. 111 Podrobněji viz Theunissen, s. 37-51. 17
126
Příloha
ll.
Seznam dóžat 726- 1797 726-73 7 Orso I pato
942-959 Pietro Candiano III.
73 7-7 42 Interregnum
959-976 Pietro Candiano IV.
742-755 Teodato lpato
976-978 Pietro Orseolo I.
755-756 Galia Gaulo
978-979 Vitale Candiano
756-764 Domenico Monegario
979-991 Tribuno Memmo
764-775 Maurizio Galbaio
991-1008 Pietro Orseolo II.
775-804 Giovanni Galbaio
1008-1026 Otto Orseolo
804-811 Obelario degli
1026-1032 Pietro Centranico
Antenori
1032-1043 Domenico
811-82 7 Agnello Participazio
Flabanico
827-829 Giustiniano
1043-1071 Domenico
Participazio
Contarini
829-836 Giovanni
1071-1084 Domenico Selvo
Particapazio I.
1084-1096 Vitale Falier
83 6-864 Pietro Tradonico
1096-1102 Vitale Michiel I
864-8 81 Orso Participazio I.
ll 02-1118 Ordelafo Falier
881-887 Giovanni
1118-113 O Domenico Michiel
Participazio II.
113 0-1148 Pietro Po lani
887 Pietro Candiano I.
1148-1156 Domenico Morosini
888-912 Pietro Tribuno
1156-1172 Vitale Michiel II.
912-932 Orso Participazizo II.
1172-1178 Sebastiano Ziani
932-939 Pietro Candiano II.
1178-1192 Orio Mastropiero
939-942 Pietro Participazio
1192-1205 Enrico Dandolo
127
1205-1229 Pietro Ziani
1474-1476 Pietro Mocenigo
1229-1249 Giacomo Tiepolo
1476-1478 Andrea Vendramin
1249-125 3 Marin Morosini
14 78-1485 Giovanni Mocenigo
1253-1268 Renier Zeno
1485-1486 Marco Barbarigo
1268-1275 Lorenzo Tiepolo
1486-1501 Agostino Barbarigo
1275-1280 Jacopo Contarini
1501-1521 Leonardo Loredan
1280-1289 Giovanni Dandolo
1521-1523 Antonio Grimani
1289-1311 Pietro Gradenigo
1523-1538 Andrea Gritti
1311-1312 Marino Zorzi
1539-1545 Pietro Lando
1312-1328 Giovanni Soranzo
1545-1553 Francesco Dona'
1329-1339 Francesco Dandolo
1553-1554 Marcantonio
1339-1342 Bartolomeo
Trevisan
Gradenigo
1554-1556 Francesco Venier
1343-1354 Andrea Dandolo
1556-1559 Lorenzo Priuli
1354-1355 Marin Falier
1559-1567 Girolamo Priuli
1355-1356 Giovanni
1567-1570 Pietro Loredan
Gradenigo
1570-1577 Alvise Mocenigo I.
1356-1361 Giovanni Dolfin
1577-1578 Sebastiano Venier
1361-1365 Lorenzo Celsi
1578-1585 Nicolo da Ponte
1365-1368 Marco Corner
1585-1595 Pasquale Cicogna
1368-1382 Andrea Contarini
1595-1605 Marino Germani
13 82 Michele Morosini
1606-1612 Leonardo Dona'
13 82-1400 Antoni o Venier
1612-1615 Marcantonio
1400-1413 Michele Steno
Memmo
1414-1423 Tommaso Mocenigo
1615-1618 Giovanni Bembo
1423-1457 Francesco Foscari
1618 Nicolo Dona
145 7-1462 Pasquale Malipiero
1618-1623 Antonio Priuli
1462-1471 Cristorforo Moro
1623-1624 Francesco
1471-1473 Nicolo Tron
Contarini
1473-1474 Nicolo Marcello
1625-1629 Giovanni Corner I.
128
1630-1631 Nicolo Contarini
1694-1700 Silvestra Valier
163 1-1646 Francesco Erizzo
1700-1709 Alvise Mocenigo II
1646-165 5 Francesco Molin
1709-1722 Giovanni Corner II.
1655-1656 Carlo Contarini
1722-1732 Alvise
1656 Francesco Corner
Mocenigo III.
1656-1658 Bertucci Valier
1732-1735 Carlo Ruzzini
1658-1659 Giovanni Pesaro
1735-1741 Alvise Pisani
1659-1675 Domenico
1741-1752 Pietro Grimani
Contarini
1752-1762 Francesco Loredan
1675-1676 Nicolo Sagredo
1762-1763 Marco Foscarini
1676-1684 Alvise Contarini
1763-1778 Alvise
1684-1688 Marcantonio
Mocenigo IV.
Giustinian
1779-1789 Paolo Renier
1688-1694 Francesco Morosini
1789-1797 Lodovico Manin
Seznam papežů od křížových výprav do počátku 17. století
Urban II. (1088-99)
Alexander III. (1159-81)
Pascal II. (1 099-1118)
Lucius III. (1181-85)
Gelasius II.(1118-19)
Urban III. (1185-87)
Kalixtus II. ( 1119-24)
Řehoř VIII. (1187)
Honorius II. (1124-30)
Klement III. (1187-91)
Inocenc II.(1130-43)
Celestin III. (1191-98)
Celestin II. (1143-44)
Inocenc III. ( 1198-1216)
Lucius II. (1144-45)
Honorius III.(1216-27)
Evžen III. (1145-53)
Řehoř IX. (1227-41)
Anastasius IV. (1153-54)
Celestin IV. (1241)
Adrian IV. (1154-59)
Inocenc IV. (1243-54)
129
Alexander IV. ( 1254-61)
Ce1estin V. (1294)
Urban IV. (1261-64)
Bonifác VIII. (1294-1303)
Klement IV. (1265-68)
Benedikt XI. (1303-04)
Řehoř X. (1271-76)
Klement V. (1305-14)
Inocenc V. (1276)
Jan XXII. (1316-34)
Adrian V. (1276)
Benedikt XII. (1334-42)
Jan XXI. (1276-77)
Klement VI. (1342-52)
Mikuláš III. (1277-80)
Inocenc VI. ( 13 52-62)
Martin IV. (1281-85)
Urban V. (1362-70)
Honorius IV. (1285-87)
Řehoř XI. (1370-78)
Mikuláš IV. (1288-92)
Urban VI. (1378-89)
Bonifác IX. (1389-1404)
Marcel II. (1555)
Inocenc VII. ( 1404-06)
Pavel IV. (15 55 -59)
Řehoř XII. (1406-15)
Pius IV. (1559-65)
Martin V. (1417-31)
Pius V. ( 1566-72)
Evžen IV. (1431-47)
Řehoř XIII (1572-85)
Mikuláš V. (1447-55)
Sixtus V. (1585-90
Kalixtus III. (1455-58)
Urban VII. (1590)
Pius II. (1458-64)
Řehoř XIV. (1590-91)
Pavel II. (1464-71)
Inocenc IX. (1591)
Sixtus IV. (1471-84)
Klement VIII. (1592-1605)
Inocenc VIII. ( 1484-92)
Leo XI. (1605)
Alexander VI. (1492-1503)
Pavel V. (1605-21)
Pius III. (1503) Julius II. (1503-13) Leo X. (1513-21) Adrian VI. ( 1522-23) Klement VII. (1523-34) Pavel III. (1534-49) Julius III. (1550-55)
130
Seznam velmistrů Řádu svatého Jana v raném novověku
Pierre d'Aubusson, kardinál (1476-1503) Emery d'Amboise (1503-1512) Guy de Blanchefort ( 1512-1513) Fabrice del Carretto (1513-1521) Philippe Villiers de L'Isle-Adam (1521-1534) Pierre del Ponte (1534-1535) Didier de Saint-Jaille (1535-1536) Je an de Ho mede s ( 1 53 6-1 5 53) Claude de la Sengle (1553-1557) Jean Parisot de La Valette (1557-1568) Pierre del Monte ( 1568-1572) Jean L'Eveque de la Cassiere (1572-1582) Hugues Loubenx de Verdala, kardinál (1582-1595) Martin Garzez (1595-1601) Alof de Wignacourt (160 1-1622)
Seznam osmanských sultánů do počátku 17. století
Osman (c. 1299-1324) Orhan (c. 1324-1362) Murat I. (1362-1389) Bayezit I (1389-1402) Osmanská
občanská
válka (1402-1413)
Mehmet I. (1413-1420) Murat II. (1420-1444, 1446-1451) Mehmet ll. (1444-1446, 1451-1481) Bayezit ll. (1481-1512) 131
Selim I. (1521-1520) Stileyman I. (1520-1566) Selim II. (1566-1574) Murat II. (1574-1595) Mehmet III. (1595-1603) Ahmet I. (1603-1617)
132
Příloha
111.
Historická chronologie
568 Invaze
Langobardů
Osamostatnění
697
do Itálie původně
byzantské
vojenské
jednotky
v Benátkách pod vedením dóžete 828
Převoz ostatků
992 Byzantský
sv. Marka z Alexandrie do Benátek
císař
udělil
Basileos I.
Benátkám výhodné obchodní
podmínky 1071
V
bitvě
střetla
u Manzikertu se
vojska byzantského
císaře
Romana IV. Diogena a seldžuckého sultána Alparslana 1082 Byzantský
císař
Alexeios I. Komnénos
udělil
Benátkám
řadu
nových privilegií 1095-1291 námořních
Křížové
výpravy.
Počátek
ekonomické expanze italských
Středomoří
republik ve východním
1104 Vybudování Arsenalu (státní
loděnice)
v Benátkách
1167-1227 Žil Čingischán 1171-1172 Protibenátská povstání v 1187 Porážka
křižáků
u Hittínu v
Cařihradu
Palestině
1191 Dubrovník získal od Byzance právo svobodného obchodu v 1204
Dobytí
Cařihradu
vojsky
Benátek ve východním
Středomoří
1204- 1261 Byzantský
dvůr
IV.
křížové
v tzv. Nikajském
výpravy.
císařství,
říši
Expanze
spojenectví
s Janovem 1204-1261 Latinské
císařství
v
Cařihradu
Benátek
133
pod ekonomickým vlivem
1205-1358
Dubrovník
benátského organizaci
vlivu
vazalským
a
modelu
státem
Benátek.
v politické
a
Prosazení
socioekonomické
města
1208 Benátky získaly obchodní výsady v
Egyptě
a Sýrii
1218-1221 Benátská okupace Damietty (Dumja!) 1258
Pád
Bagdádu
do
obnovení obchodních a
1250 Nástup 1253-1255 k
misionářských
mamlůckých
Mise
Mongolů,
rukou
dynastií v
italského
tzv.
Pax
Mongolica,
aktivit na Hedvábné stezce
Egyptě
františkána
Viléma
z Rubruku
Mongolům
1254 Benátky získaly nová obchodní privilegia v
Egyptě
1268 Částečné obnovení benátských privilegií v Byzantské říši 1271-1295
Výprava
benátského
kupce
Marca
Pola
k chánu
Osmanské
dynastie
Kublaj ovi do Číny
1275 Janovská obchodní privilegia v 1290-1324
Vláda
Osmana
I.,
Egyptě
zakladatele
v severozápadní Anatolii
1291 Pád Akkonu, papežské embargo na obchod s islámským 1291-1345
Obchod
s islámským
světem
probíhal
přes
světem
Malou
Arménii (Kilikii)
1296-1299 Marco Polo v janovském zajetí, tam vznikl jeho cestopis ll Milione
1302 Nové obchodní smlouvy Benátek a Egypta 1335-1343 Benátský kupec Francesco Balducci Pegolotti sepsal a pod názvem La practica della mercatura vydal podrobný
itinerář
pro obchod na Hedvábné stezce
1344
Povolení
papežského
embarga,
křesťanské lodě
1350-1355 Válka Benátek s Janovem 1352 Osmanské kapitulace Janovu
134
otevření
Alexandrie
pro
1361 Osmanské dobytí Adrianopole (Edirne). Počátek osmanské expanze na evropské 1365
Křesťanské
obchodních
půdě
vyplenění
Alexandrie.
N arušení
vzájemných
vztahů
1370 Zrušení papežského embarga 1371 Bitva na Marici, osmanský postup na Balkán 1384 Osmanské kapitulace Benátkám 1389 Bitva na
Kosově
poli
1390- 1391 Osmanský nájezd na Chalkidiki, Chios a Attiku 1397
Dubrovník
získal
od
Osmanské
říše
privilegia
volného
obchodu 1423-1430 Osmansko-benátská válka o
Soluň
1430 Osmanské dobytí Epiru a jižní Albánie 1432 Dubrovník získal od papeže povolení obchodovat s Osmany 1439 Florentský koncil, pokus o překonání církevního schizmatu 1453 Dobytí
Cařihradu,
pád Byzance
1456-1463 Válka Osmanů s benátským spoJencem Skanderbegem v Albánii 1458 Dubrovník se stal vazalským státem osmanské říše 1460 Osmané dobyli Athény a
část
Peloponésu
1461 Osmané dobyli zbývající državy Janova v Egejském moři 1463-1479
Osmansko-benátská
válka
o
Peloponés,
državy
v Egejském moři a v Albánii, Osmané dobyli Negroponte (Euboia) 1467
Dobytí
Albánie
Osmany
vyjma
benátských
pobřežních
pevností 1473 Benátské spojenectví s turkménským anatolským emírem Uzun Hasanem 1475 Osmanské dobytí janovských kolonií na Krymu. Krymský chanát se stal vazalským státem Osmanské
říše
1479 Osmané získávají na Benátkách Shkoděr (Scutari) a Limnos
135
1480 Osmanská vojenská 1481
Dubrovničtí
kampaň
obchodníci
v Kalábrii
začali
zakládat obchodní kolonie ve
vnitrozemí Rumélie
1488 Bartolomeo Diaz obeplul Mys dobré
naděje
1489 Benátky získaly Kypr vytlačení
1492 Pád Granady, definitivní
muslimů
z Pyrenej ského
poloostrova. Španělsko se stává velmocí
1492 Kryštof Kolumbus doplul do Ameriky 1498 Vasco da Gama obeplul Afriku a doplul do Indie 1499 Osmané dobyli Černou Horu 1499-1503 Osmansko-benátská válka 1503 Osmané dobyli na Benátkách Modom, Koron, Lepanto a Navarino
1517 Osmanské dobytí Egypta, pád mamlúckého státu 1517 Reformace v
Evropě
1522 Dobytí Rhodu 1526 Obsazení Uher 1527 Španělsko-janovská spojenecká smlouva 1530 Johanité se usadili na
Maltě
1535 Španělé dobyli Tunis 1535 Osmanská
říše
uzavřela
spojenectví s Francií Františka I.
(Fran9ois 1.)
1537-1540 Osmansko-benátská válka. Benátky ztratili Nauplion a zbytek držav na Peloponésu
1538 Porážka Benátek tureckým osmanské neúspěšně
obléhání
Kerkyry
loďstvem
(Corfu),
u Prevezy. Chajruddín
obléhal Krétu
1541 Anexe Uher 1543 Osmané vyplenili Korsiku, Nice a Toulon 1556 Abdikace Karela V., nástup Filipa II.
136
Neúspěšné
Barbarossa
1562
Rakousko
uznalo
veškeré
osmanské
Sedmihradsko vazalským státem Osmanské
zábory
v
Evropě,
říše
1565 Obléhání Malty 1569 Plné uznání osmanských kapitulací Francii 1570 Dobytí Tunisu 1570-1573 Osmansko-benátská válka. v
Cařihradu,
Uvězněn
benátský vyslanec
Osmané paralyzují benátské posádky v
Drači (Durrěs,
Durazzo) a Baru (Antibari) 1571 Osmanské dobytí Kypru 1571
Vytvoření
Svaté ligy. Bitva u Lepanta.
vedením Andrea Dorii a Juana
ď Austria
Křesťanská
flotila pod
porazila osmanské
loďstvo
1573 Osmanský mír s Benátkami a Říší. Osmanská říše pod vedením Mehmeda SokollU
pa~i
obnovila v plném rozsahu svou imperiální
flotilu.Osmané potvrzují nabytí Kypru, Benátky získávají malá území v Dalmácii a Albánii 1574 Osmané dobyli Tunis 1575-1576 Morová epidemie v Itálii 1580 Osmanská
říše udělila
kapitulace Anglii
1598 Smrt Filipa II. 1606 Mír Osmanské přestalo
říše
s Rakouskem Zsitva- Torek. Rakousko
platit sultánovi tribut
1610 Vyhnání zbylých muslimů (morisků) ze Španělska 1611 Osmanská
říše udělila
kapitulace Holandsku
1645-1669 Osmansko-benátská válka, osmanské dobytí Kréty 1648-1656 Benátská blokáda Dardanel
137
Seznam použité literatury
Edice pramenů
Ed. Inalcik, H.- Quataert, D.: Economic and Social History of the Otto man Empire, 13 00-1914. Cambridge 1994. Mallia-Milanes, V.: Venice and Hospitaller Malta 1530-1798. Marsa 1992. Theunissen, H.: Otto man- Venetian Diplomati es: the Ahd-names. The Historical Background and the Development of Category of Political- Commercial lnstruments together with an Annotated Edition of Corpus of Relevant Documents. Electronic Journal of Oriental
Studies,
roč.
1.,
1998,
č.
2.
S.
1-698.
http:/ /www2 .let. uu.nl/Solis/anpt/ej os/EJOS-1. 2 .html.
Monografie a sborníky studií
'Abd an-Nabí, Nadžlá Muhammad: Misr wa Bunduqíja: al'Aláqát as-sijásíja wa-l-iqtsádíja Jí 'asr al-mamálík. Al-Haram 2001. Abulafia, D.: Mediterranean Encounters, Economic, Religious, Political, ll 00-1550. Aldershot 2000. Anderson, R. C.: Naval Wars in the Levant 1559-1853. Princeton 1952. Ashtor, E.: Levant Trade in the Later Middle Ages. Princeton 1983. Attard, Joseph: The Knights of Malta. San Gwann 1995. 138
Bradford, E.: Mediterranean. Rabat 1989. Bradford, E.: Řádoví rytíři. Praha 1996. Bradford, E.:
Sultánův
admirál. Praha 1974.
Bradford, E.: The Great Siege. London 1972, Malta 1975. Braudel, F.: Civilisation and Capitalism. New York 1981. Braudel, F.: The Mediterranean and the Mediterranean World at
the Age of Philip II. New York 1973. Bridge, A.:
Křížové
výpravy. Praha 2000.
Brockman, E.: The Two Sieges of Rhodes, 1480-1522. London 1969. Brummett, P.: Otto man Seapower and Levantine Diplomacy in
the Age of Discovery. New York 1994. Buben,
M.
společností
M.:
Encyklopedie
katolické církve v
řádů,
českých
kongregací a
řeholních
zemích. Praha 2002.
Carter, C. H.: The Secret Diplomacy of the Habsburgs 15 98-
1625. New York 1962. Constable, O. R.: Trade and Travelers in Muslim Spain. The
Commercial Realignment of the Iberian Peninsula 900-1500. Cambridge 1994. De Vries, J.: Economy of Europe in an Age ofCrisis 1600-1750. Cambridge 1974. DuRy, C. J.: Die Welt des Islam. Baden-Baden 1970. Duby, G.: The Early Growth of the European Economy. Warriors
and Peasants from 7th to 12th Century. New York 1974. Duggan, A.: Ed.
Ar bel,
Křižácké
B.:
výpravy. Praha 1973.
Intercultural
Contacs
in
the
Medieval
Mediterranean. London 1996. Ed. Carpentier, J. - Lebrun, F.: Histoire de Ia Méditerranée. Paris, 2001.
139
Ed. Earle, P.: Essays in European Economic History 1500-1800. Oxford 197 4. Ed. Hrbek, I.:
Dějiny
Afriky. Praha 1966.
Ed. Inalcik, H. - Kafdar, C.: Suleyman the Second and His Time. Istanbul 1993. Ed. Jackson, P. - Lockhart, L.: Cambridge History oj !ran. Volume VI. Timurid and Sajavid Periods. Cambridge 1993. Ed. Knut, M. - Woodhead, C.: Suleyman the Magnificent and His Age. The Ottoman Empíre in the Early Modern World. London et New York 1995. Ed. Mallia-Mi1anes, V.: Hospitaller Malta 1530-1798. Studies on Early Modern Malta and the Order oj St. John oj Jerusalem. Msida 1993. Ed. Rich, E. E. - Wilson, C. H.: Cambridge Economic History. Volume IV. The Economic Organization oj Early Modern Europe. Cambridge 1967. Ed. Rich, E. E. - Wi1son, C. H.: Cambridge Economic History. Volume V. The Economy oj Expanding Europe in the 16th and 17th Century. Cambridge 1977. Ed. Richards, D. S.: Papers on Islamic History II. Islam and the Trade oj Asia. Oxford 1970. Ed. Wilson, C. - Parker, G.: An Introduction to Sources oj European Economic Hi s tory 1500-1800. New York 1977. Frazee, C. A.: Catholics and Sultans.
The Church and the
Otto man Empíre. London 1983. Goffman, D.: Izmir And the Levantine World, 1550-1650. Seattle 1990. Goffman, D.: The Ottoman Empíre and Early Modern Europe. Cambridge 2002.
140
Hasánajn, Sulejmán Muhammad Husajn: Tudždžár al-Qáhira ji-1qarnajn as-sádis 'ašar wa-s-sábi' 'ašar. ? 2003. Hazlitt, W. C.: The Venetian Republic. Its Rise, its Growth, And its Fall 409-1797. London 1915. Hradečný a kol.: Dějiny Řecka. Praha 2001.
Hroch, M. a kolektiv: Úvod do studia dějepisu. Díl IV., Metody historikovy práce. Praha 1983. Hrochovi, V. a M.:
Křižáci
ve Svaté zemi. Praha 1996.
Huygeovi, E. a F.-B.: Lovci
koření
na
cestě
do bájné Indie.
Praha 1997. Chaudhury, S.- Morineau, M.: Merchants, Companies And Trade. Cambridge 1999. Inalcik, H.: Studies in Ottoman Social And Economic History. London 198 5. Inalcik, H.: The Ottoman Empire: The Classical Age, 1300-1600. London 1973. Jacoby, D.: Trade, Commodities And Shipping in the Medieval Mediterranean. Aldershot 1997. J ennings, R. C.: Christians And Muslims on the Ottoman Cyprus And the Mediterranean World, 1571-1640. Kaufmann, Hans: Maurové a Evropa. Praha 1982. Kellenbenz, H.: The Rise oj the European Economy. An economic History oj Continental Europe jrom 15th to 18th Century. New York 1976. Kennedy, R.: Vzestup a pád velmocí. Ekonomické
proměny
a
vojenské konflikty v letech 1500-2000. Praha 1996. Kol.
autorů:
Venezia: studi di arte e storia. Milano ?.
Koowalski, J. W.: Encyklopedie papežství. Praha 1994. Krekic, B.: Dubrovnik: A Mediterranean Urban Scociety, 13001600.? 1997.
141
Kropáček,
L.: Duchovní cesty islámu. Praha 1993.
Lane, F. C.: Venice. A Maritime Republic. Baltimore 1973. Lewis,B.:
Dějiny
Blízkého východu. Praha 1997.
Liščák, V.: Čína. Dobrodružství Hedvábné cesty. Praha 2000.
Longworth, P.: The Rise And Fal! oj Venice. London 1974. Luttrell, A.: The Hospitallers in Cyprus, Rhode s, Greece And the West I29I-I440. London 1978. Mack-Smith, Denis: A History oj Sicily. Volume II. Medieval Sic i ly 800- I 713. London 1968. Masters, B.: The Origins oj Western Economic Dominance in the Middle East. Mercantilism and the Islamic Economy in Aleppo, I600-I750. New York 1988. Mendel, M.: Džihád. Islámské koncepce
šíření
víry. Praha 1997.
Murphey, R.: Ottoman Warjare I 500-I 700. London 1999. Musgrave, P.: The Early Modern European Economy. New York 1999. Mutafčievová,
Procacci, G.:
V.: Sultáni a diplomati. Praha 1967.
Dějiny
Itálie. Praha 1997.
Rendina, C.: I dogi: storia e segreti: dalle I 20 biografie dei "serenissimi" di Venezia retroscena e intrighi dal! Repubblica del Leone. Roma 2002. Samson, I.: Ku vzniku kultu relikvií ako jedné ho z predpokladov náboženských pútí. Slovenský národopis 1994, 42, s. 14-31. Seward, D.: The Monks oj War. London 1972, 1995. Stradling, R. A.: Europe And Decline oj Spain. A Study oj the Spanish System I 580-I 7 20. London 1981. Sugar, P ., F.: Southeastern Europe under Otto man rule I 3 54I 804. London and Seattle, 1996. Tenti, A.: Piracy And Decline oj Venice I580-I6I5. Los Angeles 1967.
142
Thomson, J. A. F.: Pope s And Prince s 1417-1517. Politi es and
Policy in the Late Medieval Church. London 1980. Udovitch, A. L.: The Islamic Middle East, 700-1900. Princeton 1981. Zástěrová,
B. a kolektiv:
Dějiny
Byzance. Praha 1992.
Internetové zdroje
http:/ I almashriq .hiof.no/turkey/900/9 5 0/9 56/sul tans/li st.html http:/ /mem ber s. tripod. com/romeartlover/Mal vas i a. html http:/ /smom.cirkev .cz/ http:/ /www .nationmaster. com/encyclopedia/Doges-of- Venice http:/ /www.newadvent.org/cathen/122 72b.htm http:/ /www .provincia. venezia. it/ gritti/en/ storia.htm http:/ /www .youregypt.com/ehistory/rulers/ http:/ /www2 .prestel. co. uk/church/ oosj/history.htm www .cronolo gia. i t/battaglie/batta05 .htm www. geocities.com/Broadway/ Alley/5443/lepanto3 .html www.nafpaktos.com/battle of lepanto.html www. si lk -road. com/toc/index .html www. web.pilsedu.cz
143
