Zdravotní politika v ČR a ve vybraných zemích

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Zdravotní politika v ČR a ve vybraných zemích Bakalářská práce

Autor:

Simona Krejčová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Michaela Fleischmannová

červen, 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 19.června 2010 ............................................ Simona Krejčová

Děkuji svému příteli Martinovi za trpělivost, podporu a pochopení při mém studiu a při vypracování této práce.

Děkuji vedoucí této práce Ing. Michaele Fleischmannové za její rady, konzultace, podmětné připomínky a trpělivost.

Anotace Téma předkládané bakalářské práce Zdravotní politika v ČR a ve vybraných zemí, je sondou do systému zdravotnictví v ČR a vybraných zemích. Snahou bylo vymezení a objasnění základních pojmů týkající se celého náročného systému zdravotnictví. Oblast zdravotnictví se úzce dotýká každého z nás a i z tohoto důvodu je důležité znát základní fakta. V práci jsem se snažila popsat základní oblasti související se zdravotní politikou a důležitou úlohou státu. Přiblížit fakta týkající se financování celého systému a nutnosti reformy zdravotnictví nejen v ČR, ale také v okolních zemích.

Annotation Subject of the bachelor work „Health policy in the Czech republic and selected countries“ is a probe in to a system of healthcare in the Czech republic and selected contries. Pursuit of work was delimitation and illustration of basic terms related to integral and difficult healthcare system. Healthcare is subject which is close to each of us, so for that reason is important to know basic facts of the case. In my work I tried to define primary area connected with Health policy and important part of state. Bring closer facts relevant to financing of the whole system and urgency of healthcare reform not only in the Czech republic but also in neighbouring contries.

OBSAH Obsah 1.

ÚVOD .......................................................................................................................................... 5

2.

ZDRAVOTNÍ POLITKA .................................................................................................................. 7 2.1.

Definice zdraví a zdravotní politiky .................................................................................... 7

2.2.

Historie zdravotní politiky .................................................................................................. 9

2.3.

Zdravotnické systémy ......................................................................................................... 9

2.3.1.

Subjekty zdravotnického systému ............................................................................ 10

2.3.2.

Fungování zdravotnických systémů ......................................................................... 11

2.3.3.

Silné a slabé stánky ZS .............................................................................................. 12

2.4.

3.

Zdravotní péče.................................................................................................................. 12

2.4.1.

Rozdělení zdravotní péče ......................................................................................... 13

2.4.2.

Financování zdravotní péče ...................................................................................... 14

2.5.

Zdravotnické systémy ....................................................................................................... 15

2.6.

Zdravotní péče v USA ....................................................................................................... 16

FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO SYSTÉMU ................................................................................. 18 3.1.

Ekonomika zdravotnictví .................................................................................................. 18

3.2.

Ekonomické ukazatelé ...................................................................................................... 19

3.3.

Typy financování .............................................................................................................. 20

3.4.

Situace a způsoby financování zdravotní péče v ČR ......................................................... 21

3.4.1. 3.5.

Výdaje na zdravotnictví ............................................................................................ 21

Veřejné zdravotní pojištění .............................................................................................. 24

3.5.1.

Systém úhrad zdravotním pojišťovnám ................................................................... 24

3.5.2.

Druhy pojišťoven ...................................................................................................... 26

3.5.3.

Účastníci veřejného zdravotního pojištění ............................................................... 27

3.5.4.

Druhy veřejného pojištění ........................................................................................ 28

3.5.5.

Hospodaření zdravotních pojišťoven ....................................................................... 29

3.5.6.

Vize pro veřejné pojištění ......................................................................................... 30

3.6.

Management ve zdravotnictví ......................................................................................... 31

3.7.

Financování ve vybraných zemích .................................................................................... 32

3.7.1.

USA ........................................................................................................................... 32

3.7.2.

Německo .................................................................................................................. 34

3.7.3. 4.

Velká Británie ........................................................................................................... 35

Garance státu práva na zdraví.................................................................................................. 37 4.1.

Spoluúčast jedince při realizaci zdravotní politiky ........................................................... 38

4.2.

Veřejná ochrana zdraví..................................................................................................... 39

4.3.

Povinnosti státu v oblasti sociálních služeb ..................................................................... 40

K těmto dávkám patří dále jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek (§ 33) jednorázová, nenároková dávka sociální péče poskytuje obecní úřad obcí s rozšířenou působností. ............................................................................................................................... 41 4.4. 5.

6.

Léková politika.................................................................................................................. 41

REFORMA ZDRAVOTNICTVÍ ...................................................................................................... 46 5.1.

Aktuální priority reformy v ČR .......................................................................................... 46

5.2.

Regulační poplatky ........................................................................................................... 49

5.3.

Reforma zdravotnictví jako politický program stran ........................................................ 50

5.4.

Průběh reforem ve vybraných zemích ............................................................................. 54

5.4.1.

Praxe v Německu ...................................................................................................... 54

5.4.2.

Reforma zdravotnictví v USA .................................................................................... 56

ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 59

1. ÚVOD Problematika zdravotnictví se dotýká téměř každého z nás. Pro pochopení velmi složitého systému, jaké zdravotnictví představuje je potřeba se seznámit s jednotlivými oblastmi spolu se zúčastněnými aktéry. Fungování a vzájemná propojenost je složitý mechanismus, který vyžaduje náročnou organizaci. Toto téma jsem si vybrala právě proto, abych na základě vypracování práce seznámila s celou problematikou a fungováním českého zdravotnictví, jeho financováním a možnými východisky. Zároveň tím tak sama lépe mohla pochopit a zhodnotit současnou situaci. K přehlednému vypracování bylo zapotřebí se seznámit také s mnoha právními předpisy a vyhláškami. Práci jsem rozdělila do čtyř stěžejních oblastí a to na oblast zdravotní politiky, způsobu financování systému, garanci státu práva na zdraví a v poslední řadě na aktuální oblast reformy zdravotnictví. Do rozboru situace v ČR jsem zahrnula také pohledy do vybraných států a to především pro možnost vzájemného porovnání. Díky zmapování situace v okolních zemích jsem mohla blíže najít vzájemné rozdíly a porovnat klady či zápory v našem systému zdravotnictví. V kapitole první se snažím vysvětlit základní pojmy zdravotní politiky. Stěžejními pojmy jsou zdraví, zdravotní péče a zdravotní systémy. Zdravotní péče spolu se zdravím jsou zmiňovány v průběhu celé práce. Zaměřuji se především na popis fungování zdravotního systému v ČR a jeho rozdělení. V závěru této kapitoly pro srovnání uvádím praxi z USA. USA jsem si vybrala záměrně a to pro svoji naprostou specifičnost a náročnost systému zdravotnictví. V části, kterou jsem nazvala financování zdravotního systému, představuji způsoby financování zdravotnictví v ČR. Popisuji zde tři základní modely financování zdravotnictví, které v závěru kapitoly demonstruji na třech státech a to Německa, USA a VB. V rámci ČR se zaměřuji především na složku financování a úhrady zdravotní péče prostřednictvím veřejného zdravotního pojištění a fungování zdravotních pojišťoven. Další složku financování tvoří poplatky, které zde také uvádím. Každý občan této země má nárok na zdraví a bezplatnou zdravotní péči. Toto právo je zakotveno v LZPS. Stát toto právo uvádí do praxe díky své exekutivní, výkonné a soudní

5

moci. Kromě zmíněných nástrojů má stát na starosti sociální politiku o zdravotně postižené spoluobčany spolu s veřejnou ochranu zdraví obyvatel. Úloze státu se věnuji ve třetí části. V poslední kapitole, čtvrté, nastíním problém reformy zdravotnictví. Jedná se o poměrně široké a diskutované téma, které poskytuje velký prostor ke spoustě názorů a pohledů na tuto problematiku. Mým cílem nebylo hodnotit, ale poskytnout fakta současné situace. V době, kdy jsem tuto práci vypracovávala se nově zvolené politické strany teprve připravovaly na sjednocení svých programů v oblasti zdravotnictví. Každá ze stran věnuje reformě zdravotnictví část ze svého volebního programu. Některá méně, jiná více. Myslím si, že je dobré znát návrhy jednotlivých stran, i přesto, že se často jednalo pouze o předvolební sliby. I tyto sliby mohou nastínit, kam se po volbách bude ubírat osud našeho zdravotnictví a tím i nás.

6

2. ZDRAVOTNÍ POLITKA Zdraví jako životní proces se neustále mění, a to v závislosti na změně a reakci obou prvků systému, tj. organismu i vnějšího prostředí. Jde o složitý vzájemný vztah interakce mezi organismem a prostředím, ve kterém se uplatňují zpětné vazby a multifaktoriální charakter prvků přírodního a sociálního prostředí 1

2.1. Definice zdraví a zdravotní politiky V odborné literatuře se zdraví nejčastěji definuje jako základní pojem ve zdravotní politice a jako soubor schopností člověka vyrovnat se s nároky vnitřního a vnějšího prostředí bez narušení životních funkcí. Ústava WHO - World Health Organisation definuje zdraví jako “stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne jenom jako absenci nemoci nebo vady“. Zdraví je ovlivňováno několika faktory a to nezdravotnickými faktory a zdravotnickými faktory. Mezi nezdravotnické patří faktory přírodní spolu se sociálním prostředím. Jako zdravotnické faktory označujeme jako kvalitu a dostupnost zdravotní péče. Oblast zdravotní politiky je především souhrnem politických aktivit, které mají vliv na zdraví různých společenských skupin či obyvatel států. V každé zemi je jiná. Její význam je dán společenským uspořádáním a ekonomickou silou země, ale také kulturou a složením obyvatelstva. Zdravotní politika by měla být součástí hospodářské a sociální politiky každého státu. Vychází ze skutečnosti, že ochrana, podpora a zachování zdraví je jednou ze základních existenčních potřeb lidstva. 2 Zdravotní politiku v dnešním pojetí, přes různé postoje k budoucnosti sociálního státu, můžeme definovat na základě platných zákonů a konvencí jako cílevědomou činnost státu zaměřenou na ochranu, podporu a obnovu zdraví obyvatelstva.3

1

doc. Ing Jaroslava Durdisová, CSc. Ekonomika Zdraví. 1.vyd. 2005. ISBN 80-245-0998-9.

2


3

Krebs, Vojtěch a kol. Sociální politika. 3.vyd. 2005. ISBN 80-7357-050-5

7

Činnost zdravotní politiky zahrnuje dvě hlavní aktivity. Jedná se o aktivity, které jsou přímo zaměřeny na samotné léčení, tedy k odstraňování změn, obnově a navrácení zdraví. Dále aktivity, které směřují na podporu a ochranu zdraví. Jako hlavní kritérium zdravotní politiky se považuje zdravotní stav obyvatel země a ekonomická situace země. Je to právě zdravotní stav obyvatelstva, který určuje, jakým směrem se zdravotní politika bude ubírat a jaké cíle si stanoví. Jednotlivé státy řeší otázky do jaké míry má stát odpovědnost za zdraví svých obyvatel, jaký zvolit optimální model pro poskytování zdravotní péče, jak aplikovat tržní mechanizmy v rámci zdravotnictví, hledání optimálního poměru veřejných a soukromých zdrojů při hrazení zdravotní péče, práva a povinnosti účastníků procesu zdravotní péče. K realizaci zdravotní politiky zdravotnictví je potřeba především politické vůle. V odborné literatuře jsou zmiňovány i další důležité předpoklady k realizaci, jako cíle a strategie stanovené státem, které vedou k naplnění, existence subjektů, které mají zájem realizovat veřejné programy, dále reálnost stanovených cílů dle ekonomických možností země, existence sociálně – ekonomického prostředí a jiné. Dalším předpokladem je cílevědomá činnost státu včetně subjektů hospodářské a sociální politiky. Hlavními pilíři zdravotní politiky jsou etika, medicína a ekonomika. Tyto tři pilíře by měly fungovat v rovnováze, protože jejich vzájemný vztah těchto pilířů se promítá do zdravotního stavu obyvatel a jeho vývoje do budoucna. Důležitým předpokladem existence státní zdravotní politiky je vedle uznání zdraví jako společenské, tudíž veřejné hodnoty, i vytvoření materiální základny. Zdravotní politika se může realizovat až na určitém stupni ekonomického a společenského rozvoje země. Zdravotní politika se může uplatňovat až tehdy, když je vybudována síť zdravotnických zařízení a institucionální struktura.4 Cíle zdravotní politiky v ČR i ve většině zemí jsou stejné, a to především: - uchování a zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva země - efektivní alokace zdrojů - dostupnost zdravotních služeb všem občanům

4


8

Zdravotní politika by neměla být určována programy zrovna vládnoucích politických stran mezi jednotlivými volebními obdobími. Jejím jediným cílem má zůstat soustavná a dlouhodobá snaha o zlepšení zdravotního stavu obyvatel země. Docílit takového stavu lze při spolupráci všech subjektů, počínaje vládou spolu se státními institucemi až po iniciativu občanskou. Hlavním posláním zdravotní politiky je služba společnosti, která uspokojí potřeby v oblasti zdraví a péče o něj.

2.2. Historie zdravotní politiky Zdravotnictví jako systém bylo odezvou na zdravotní potřeby populace. Základy zdravotní politiky sahají až do 1.poloviny 19.století. Jako vědní obor se zdravotní politika zrodila až po druhé světové válce. Jednalo se o reakci na těžkou zdravotní situaci ve většině evropských zemích poválečného období. Rozvoj souvisí také s rozvojem vědeckého bádání, oborů v matematice, fyzice, rozvojem medicínských technologií a prohloubení zdravotní péče. Tento nástup sebou přinesl i rychlý růst výdajů. V českých zemích byl již v roce 1888 zaveden systém nemocenského a zdravotního pojištění. Pojištění fungovalo na principu solidarity, tzv. bismarckovský model, tento systém v ČR trvá až do současnosti. Problémy zdravotnictví a zdraví přerostly národní rámec a začaly se řešit v mezinárodním měřítku. Tato situace vedla ke vzniku Světové zdravotnické organizace WHO - World Health Organisation . WHO byla založena Spojenými národy 7. dubna 1948. Konstituce WHO stanovuje, že jejím úkolem je „dosažení nejvyšší možné úrovně zdraví u všech lidí“.

2.3. Zdravotnické systémy Důležitou složkou při realizaci zdravotní politiky jsou tzv. zdravotnické systémy. Zdravotnický systém představuje náročný proces. Proces, který zahrnuje poměrně širokou skupinu zúčastněných subjektů a podmínek, a to z důvodu zajištění fungování celého náročného procesu. Zdravotnický systém představuje vztahy mezi veřejností, financujícími subjekty poskytovateli zdravotní péče a orgány reprezentující vládní politiku, v jehož rámci se uskutečňuje zdravotní péče. Nastavení optimálních vztahů, které povede k efektivnosti celého systému. Je nutné nastavit určitá kritéria, aby zdravotní systém správně fungoval. To znamená i sladit zájmy zúčastněných stran.

9

Dobře fungující zdravotní systém by měl zajistit: - kvalitu zdravotní péče a její dostupnost všem - rovné podmínky všech zúčastněných subjektů - vyváženou ekonomickou strukturu Každá země uplatňuje jiný zdravotnický systém. Rozdílnost je dána ekonomickou vyspělostí země, celkovým vývojem systému, politickým prostředím, strukturou obyvatelstva, ale také kulturou, zvyky a sociálním prostředím. V každém případě zdravotnický systém patří k nejdůležitější složce v procesu realizace zdravotní politiky. Efektivní fungování závisí na výši výdajů investic do zdravotnického systému, dostatečné ekonomické síle země a v neposlední řadě i politické vůle. Hlavním cílem celého složitého mechanismu je zajistit a uspokojit zdravotní potřeby obyvatelstva země.

2.3.1. Subjekty zdravotnického systému Zdravotnický systém zahrnuje spolupůsobení tří subjektů neboli aktérů

pacient ( spotřebitel )

financující subjekty

poskytovatelé zdravotní péče

Všechny zúčastněné strany jsou nepostradatelné pro celý systém a navzájem se ovlivňují. Vývojem vstupují do celého systému i další důležité složky a to vládní politika spolu s legislativou. Pacient -

Má v celém systému roli spotřebitele. Pacient spotřebovává zdravotní péči a zároveň se podílí na financování.

10

-

Má práva i povinnosti. Mezi základní práva patří dle Listiny základních práv a svobod právo na zdravotní péči, výběr zdravotnického zařízení i ošetřujícího lékaře a zdravotní pojišťovny. Povinností pacienta je přispívat do veřejného zdravotního pojištění.

Financující subjekty -

Stát ( veřejný státní rozpočet ) + systém zdravotního pojištění ( veřejné X soukromé pojištění )

Poskytovatelé zdravotní péče -

Zdravotnická zařízení spolu s další soustavou sítě poskytovatelů zdravotní péče – stát, kraje, obce, zařízení fyzické a právnické osoby.

-

Liší se dle postavení a to zda se jedná o veřejné nebo soukromé zařízení. Zdravotnická zařízení dělíme na: -

státní a nestátní

-

lůžková a ambulantní

-

smluvní a nesmluvní

Mezi další subjekty ZP řadíme zdravotní pojišťovny, komory, asociace a různé druhy nadací.

2.3.2. Fungování zdravotnických systémů Odborníci se v podstatě shodují v tom, že v žádné zemi dosud neexistuje ideální zdravotnický systém, který by vyhovoval všem účastníkům zdravotní péče.5 V rámci hodnocení efektivního fungování zdravotnických systému je třeba přihlédnout ke všem aktérům a návaznosti všech systémů. Sladit zájmy a potřeby všech účastníků zdravotnického systému je těžký úkol. Pro fungování zdravotnického systému je potřeba splnit a zároveň udržet několik kritérii. Jednotlivá kritéria jsou navzájem úzce spjata. Jde o to, především zachovat dostupnou zdravotní péči co nejširšímu okruhu populace. Kvalitní zdravotní péče vyžaduje odbornost 5

Gladkij,Ivan; Strnad,Ladislav. Zdravotní politika, zdraví, zdravotnictví. 1.vyd. 2002. ISBN 80-244-0500-8

11

lékařů, dostupnou síť zdravotnických zařízení, dostupnost moderní technologie a dostupnou návaznou péči. Konkrétně návazná zdravotní péče je dle mého názoru v ČR oproti jiným zemím na velmi dobré úrovni. Dle dostupných informací až 53% propuštěných pacientů z nemocničního léčení zůstává pod kontrolou odborníků nemocnice z toho následně 31% je předáno do péče praktických lékařů.6 Taková návazná péče může být například pro americké pacienty jen snem. Často opomenutá stránka celého systému bývá management a administrativa zdravotnictví. V době neustále zmiňované a všudypřítomné finanční krize a neustálého boje zdravotnických zařízení o finance, považuji tyto dva aktéry naopak za jedny z nejdůležitějších. Bez dostatečného přílivu peněz a jejich efektivního investování jen těžko zdravotní zařízení zajistí dostupnou péči, dostatek medicínských zařízení a především kvalifikovaný personál. Udržení kvalitního zdravotnického personálu a tím i kvalitní péče je finančně náročné. Úkolem kvalitního managementu je především tedy sladit zájmy všech zúčastněných stran.

2.3.3. Silné a slabé stránky ZS Klady

Zápory

Odbornost a profesionální úroveň zdravotnických pracovníků Kvalitní vybavenost zdravotnických zařízení, přes nedostatek zdrojů úspěšný vědecký vývoj

Nedořešena a neustále odkládaná reforma zdravotnictví Nestabilní politická vůle, střet zájmů, populismus Nedostatečná hospodárnost, nedostatečná kontrola výdajů, plýtvání prostředky, neefektivní využití zdrojů

Hustá síť zdravotnických zařízení (rovnoměrně pokrývá většinu území ČR ) V porovnání s ekonomicky zdatnějšími zeměmi ještě neustále dostatek finančních prostředků, stabilizace výdajů Udržení kvality zdr.péče i dostupnost

Neustálé prosazování „bezplatného zdravotnictví pro všechny“ Nedořešená koncepce financování lůžkové péče

2.4. Zdravotní péče 6


12

Součástí zdravotní politiky je zdravotní péče. Obyvatelé ČR mají zdravotní péči garantovanou Ústavou ČR, kde se v čl. 31 Listině základních práv a svobod praví: "Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon“. V současné době i do budoucna bude čím dál náročnější zajistit kvalitní a dostupnou zdravotní péči všem. V solidárním systému, který je v ČR nastaven nemůže být nadále dostatek finančních prostředků dlouhodobě na vše.

2.4.1. Rozdělení zdravotní péče Zdravotní péče v ČR je založena na těchto základních principech: -

solidarita

-

vysoký podíl samosprávy

U více zdrojového financování převažuje podíl veřejnoprávního zdravotního pojištění, svobodná volba lékaře, zdravotnického zařízení a pojišťovny.

Zdravotní péče zahrnuje nejen péči o zdraví, ale i samotnou léčbu a prevenci. Zdravotní péči rozdělujeme na základní a specializovanou, jedná se o rozdělení především z ekonomického hlediska. Dále dělíme zdravotní péči dle: -

typu zařízení a specializace – primární ( všeobecnou ), sekundární, terciární

-

místa poskytování péče – ambulantní a ústavní

-

péče standardní a nadstandardní

Celý systém zdravotní péče je součástí veřejnoprávního sektoru. Zdravotní péče je poskytována zdravotnickými zařízeními spolu s dalšími soustavami, jako zařízení FO, PO, obce a státu.

13

2.4.2. Financování zdravotní péče Péče o zdraví v posledních letech je spojena nejen v ČR, ale i ostatních zemích se stále rostoucími náklady. Příčiny jsou všude téměř stejné. Jedná se o stárnutí populace, zvyšování požadavků na lékařskou péči a odbornost, tak na moderní technologii.

Náklady na zdravotní péči náklady na 1 pojištěnce v Kč

110.842.403

15.854

rok 2006

114.436.367

17.486

celkové náklady v Kč

120.826.779

18.614

rok 2007

rok 2008

Spotřeba zdravotní péče je především odrazem zdravotního stavu obyvatelstva. To je ovlivněno tzv.determinanty zdraví. Zdravotní stav obyvatel ovlivňují 4 základní determinanty zdraví a to: -

genetický základ, prostředí, ve kterém žijeme, způsobem života a zdravotní péčí.7

Celá koncepce péče o zdraví je ovlivněna makroekonomickými podmínkami země. Existuje jasně prokazatelný vztah mezi ekonomickou vyspělostí států a obrazem zdraví jejich obyvatel8 Nejedná se o vztah lineární. Pro příklad se nabízí srovnání s USA. Spojené státy jsou bezesporu finančně vyspělejší, poskytují větší objem výdajů na zdravotní péči a převyšují 7

Drbal, Ctibor. Česká zdravotní politika a její východiska. 1.vyd. 2005. ISBN 80- 7262-340-0

8


14

hodnotu HDP ČR. Přesto ukazatelé zdravotního stavu populace ČR oproti USA rozdíly nevidí. Tento stav platí ve srovnání i s jinými ekonomicky vyspělejšími státy, kde ČR dosahuje lepších výsledků. Příhodné přirovnání k této situaci dle Drbala „děláme západní medicínu s východními cenami“

2.5. Zdravotnické systémy Zdravotnická zařízení se člení především dle zdroje financování. Existují tři základní typy: 1)

Tržní typ

2)

Bismarcovský typ

3)

Beveridgeovský typ

Tržní typ – zdravotní péče je garantována státem. Pacient si svobodně volí lékaře, zdravotnické zařízení i to, zda se pojistí nebo ne. Zdravotní péče je hrazena přímou platbou nebo ze soukromých zdrojů. Hlavním představitelem je USA. Mezi přednosti tohoto typu je nutno zmínit především široká nabídka kvalitních zdravotnických zařízení, moderní technologie a také konkurence mezi poskytovateli zdravotní péče, která vede k její kvalitě. Odvrácenou stranou je vysoká nákladnost, kterou tento systém vyžaduje a celkově nízká dostupnost zdravotní péče. Bismarkovský typ – zdravotní péče je garantována státem, jde o princip solidarity, kvalitu i rozsah péče garantuje lékař. Tento systém používá Česká Republika, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francie a jiné. Tento systém zaručuje dostupnost zdravotní péče, velkou nabídku jak zdravotnických zařízení, tak služeb. Beveridgeovský typ – systém zdravotní péče postavený na sociálních a demokratických základech. Zdravotní péče je garantována státem, je bezplatná a všeobecně dostupná. Systém používaný ve Velké Británii. Kladně je hodnocen tento systém dostupností kvalitní zdravotní péče i její nabídkou. Vyžaduje přiměřené náklady. Mínusem je nedostatečná motivace po obyvatele k prevenci a péči o zdraví. Každý tento typ systému je postaven na jiných cílech i samotném obsahu. Cíl, který je společný pro všechny země je zdraví obyvatelstva a dostupnost kvalitní zdravotní péče. Vhodné nastavení zdravotnického systému závisí na zjištění a určení skutečných potřeb.

15

2.6. Zdravotní péče v USA Zdravotní péče v USA není garantovaná státem. Zdravotní péče a prevence je svobodnou volbou každého jedince a záleží na jeho sociální situaci, zda k této péči bude mít přístup. Celý systém zdravotní péče v USA je velmi komplikovaný a finančně náročný mechanismus. Zdravotní pojištění je soukromé a dobrovolné. Americké zdravotnictví nikdy nepřijalo státem organizovaný systém tzv. sociální solidarity.9 Zdravotní péče v USA je na velmi vysoké úrovni. Hlavním problémem je, že k ní nemá přístup velká část populace. Dochází k nerovnosti v dostupnosti zdravotní péče.

Rozdělení zdravotní péče. -

Primární ( jedná se o základní péči )

-

Sekundární ( zde je již vyžadována odbornější péče )

-

Terciální ( péče, která vyžaduje již specializovanou odbornost )

Subjekty zdravotní péče v USA jsou totožné jako v ČR a to pacient X poskytovatel zdravotní péče X financující aktéři. Zdravotní systém a s ním spojená zdravotní péče v USA se od ostatních států liší v mnoha oblastech. Například dle zprávy OCED mají v přepočtu na 1000 obyvatel méně praktických lékařů, než je tomu ve většině států OCED. Zdravotní péče v USA patří k nejnákladnějším na světě. Tento systém má mnoho příznivců, ale také oprávněně mnoho kritiků. Pro velkou část americké populace je zdravotní péče téměř nedostupná. Je velmi nákladná a pojištění si může dovolit jen velmi malé procento Američanů. Hlavním cílem současné vlády je reforma celého zdravotnického systému, snížení nákladů na péči a zároveň docílit dostupnosti zdravotní péče. To i přes vysokou ekonomickou sílu USA je v současné době velmi náročný úkol. Cílem amerického systému zdravotnictví není tedy jen zlepšování poskytované zdravotní služby, ale prioritně zajištění dostupnosti zdravotnických služeb pro všechny obyvatele. Cílem reformy je prosadit veřejné zdravotní pojištění a díky němu zpřístupnit zdravotní péči pokud možno všem obyvatelům. 9


16

Zdravotnický systém v USA je naprosto odlišný od systému v ČR. Při porovnávání obou těchto systémů vidíme dva naprosto odlišné mechanismy. Jedno shledávám přesto totožné pro obě země, a to narůstající potřebu reformy a rychlé ubývání finančních prostředků.

17

3. FINANCOVÁNÍ ZDRAVOTNÍHO SYSTÉMU Zdravotnický systém lze definovat jako organizační celek uspořádaných vztahů mezi veřejností, poskytovateli zdravotní péče, financujícími subjekty a orgány reprezentujícími vládní politiku, v jehož rámci se uskutečňuje zdravotní péče. 10 Hlavním cílem ve zdravotnictví je především zlepšení zdravotního stavu obyvatel a dostupnost zdravotní péče. S tím souvisí efektivně rozdělovat a využívat finanční prostředky. V českém zdravotnictví se nejedná ani tak o zvyšování výdajů, ale o zvýšení efektivity v systému poskytování služeb spolu s efektivním přerozdělováním zdrojů. Současný systém úhrad za zdravotní péči neodpovídá efektivnímu ekonomickému chování. S tím je spojena především rychlá optimalizace rozsahu zdravotních výkonů, které jsou hrazeny z povinného zdravotního pojištění k adekvátní úrovni poskytované zdravotní péče. Jak již bylo zmíněno, je v ČR bezplatná zdravotní péče na základě veřejného pojištění zakotvena v zákoně a to v Listině základních práv a svobod. Zdravotnictví v ČR je financováno z veřejných zdrojů, funguje na principu solidarity. Znamená to zajištění zdravotní péče ve stejné kvalitě pro všechny společenské skupiny a vrstvy. Odvrácená strana tohoto systému je ta, že spotřebovává obrovské finanční částky. Výdaje na zdravotnictví v ČR dle různých metodik jsou 6,7-8,5 % z HDP. Oblast zdravotnictví každoročně odčerpává z veřejných financí více prostředků než předešlý rok. Výdaje rostou jak ve veřejném, tak i v soukromém sektoru.

3.1. Ekonomika zdravotnictví Ekonomika zdravotnictví je jednou z aplikovaných disciplín, zabývá se studiem možností optimální alokace omezených lidských, hmotných a peněžních zdrojů s cílem dosáhnout integrace medicínské, organizační a ekonomické racionality v oblasti poskytování zdravotnických služeb.11

10


11


18

Jako samostatná disciplína se začala“Ekonomie zdravotnictví“ prosazovat počátkem 50let. 20století. Ekonomové a vědci se začali věnovat porovnávání standardních tržních trhů na jedné straně a zdravotnických trhů na straně druhé. Řešili efektivní alokaci finančních zdrojů, možnosti konkurence a hledání nových kritérií pro fungování zdravotního systému jako celku. Důležitou oblastí bylo zajištění ekonomické dostupnosti zdravotní péče pro celou společnost. I v současné době se věnujeme tématu oblasti problematiky ekonomiky zdravotnictví. Mezi nejvíce diskutované otázky patří, kam a kolik financí vydat na chod celého zdravotního systému. Jak vyvážit tyto výdaje s potřebou obyvatelstva, zda byly finanční prostředky vynaloženy efektivně, reálné vyčíslení ekonomických ztrát a mnoho dalších. Jak z omezených zdrojů udržet a zajistit zdravotní péči na stávající úrovni.

3.2. Ekonomičtí ukazatelé Jednou z nejdůležitějších oblastí problematiky zdravotního systému je ekonomika zdraví a ekonomičtí ukazatelé. Mezi ekonomické ukazatele řadíme: -

výdaje na zdravotnictví

-

hospodaření zdravotních pojišťoven

-

náklady na administrativu

-

spotřeba léků

-

mzdové náklady

Výdaje na zdravotní péči rostou především z důvodů: -

stoupajícího počtu obyvatel

-

stárnutí populace

-

politických preferencí v podobě solidarity

-

nových technologií, preparátů - léčiv

-

výskytu nových onemocnění

-

vzrůstajících nároků společnosti

Tento trend lze zastavit pouze změnou celého systému zdravotnictví a jeho financování.

19

3.3. Typy financování Základní rozdělení typů z hlediska financování zdravotnictví dle dostupné literatury dělíme na základní tři. 1)

Tržní typ

2)

Bismarkovský typ

3)

Beveridgeovský typ

Tržní model financování Tento model je založený na principu volného trhu. Je specifický především pro USA, které jsou již posledním představitelem tohoto systému. Zdravotní péče je zde chápána jako zboží. Pacient má naprostou volnost při volbě pojišťovny, svého lékaře i zdravotnického zařízení. Na rozdíl od ČR je zdravotní pojištění zcela dobrovolné a to jak pro jednotlivce, tak pro zaměstnavatele. Tato volnost je ovšem dána ekonomickou a sociální situací pacienta. Zdravotní péče je hrazena přímou platbou ze soukromých zdrojů nebo ze zdrojů soukromých pojišťoven. Je zde absence kontroly ze strany státu, stát nekontroluje plnění zdravotních pojišťoven ani ceny zdravotních služeb. Mezi poskytovateli zdravotnické péče, plátci a pojišťovnami vzniká konkurence, která přináší do systému pozitiva v podobě kvalitnější péče, lepší dostupnosti, ale zároveň i potřebou ziskovosti. Bismarckovský model financování Bismarcovský model je založen na organizovaném všeobecném zdravotním pojištění. Finanční zdroje jsou získávány povinnou platbou, kterou určuje zákon. Stát je v tomto případě zavázán k efektivnímu přerozdělování zdrojů. Stát tímto převzal povinnost zajistit dostupnou a kvalitní zdravotní péče pro všechny obyvatele. V plném rozsahu zde funguje systém solidarity, který zajišťuje zdravotnickou péči ve stejné kvalitě a dostupnosti všem. Podíl státu na financování zdravotní péče se realizuje platbou pojistného za osoby společensky uznané do fondu zdravotního pojištění.12 Tento systém je používán v ČR, Rakousku, Německu, Francii, Polsku a dalších státech.

12


20

Beveridgeovský model financování – Národní zdravotní služba Tento systém je řazen jako nejvíce demokratický a sociální. Beveridgeovský systém je financovaný ze státního rozpočtu, zdrojem jsou daně, nikoliv pojistné platby. Jedná se o tzv. systém daňový. Lidé odvádějí daně státu a ten z nich financuje zdravotní péči. Neexistuje tedy takměř žádná finanční spoluúčast. Tradičním představitelem je Velká Británie. Zdravotní péče je bezplatná a je garantována státem. Veškerá zdravotnická zařízení vlastní stát. Stát tedy naprosto řídí veškeré přerozdělování finančních zdrojů. V současné době se tyto systémy navzájem prolínají a mnoho zemí funguje na společných rysech systémů. Jednotlivé systémy se přizpůsobují novým podmínkám. Na tomto faktu se podílí několik aspektů a to: -

celkově vysoká dostupnost zdravotní péče, která není podmíněna výši příjmů a majetku

-

paralelně vedle sebe fungující veřejní, soukromé a ziskové a neziskové organizace

-

neustále zvyšující se výdaje na zdravotní péči

-

prosazování přímých plateb

-

zainteresovanost státu v podobě regulačních opatření, využívání managementu

3.4. Situace a způsoby financování zdravotní péče v ČR Po roce 1992 byl v ČR centralizovaný systém zdravotnictví založený na financování ze státního rozpočtu a rozpočtů národních výborů a státním vlastnictvím zdravotních zařízení. 13 Vícezdrojové financování bylo nahrazeno financováním pluralitním, jehož základním zdrojem financování je povinné zdravotní pojištění.

3.4.1. Výdaje na zdravotnictví Výdaje na zdravotnictví v České republice představují druhou největší položkou veřejného sektoru. Dle Českého statistického úřadu v roce 2000 činily výdaje na zdravotnictví 146,8 13


21

mld. V roce 2008 byla tato částka již necelých 265 mld. Současný koncept zdravotnictví v ČR je dlouhodobě finančně neudržitelný. Důvody jsou v rostoucích nákladech na straně poptávky i nabídky. Náklady na každého občana neustále rostou. Příčin je několik stárnutí populace, zvyšování potřeb jedince, civilizační choroby, mzdové a administrativní náklady. Na straně poptávky se jedná o výdaje na nové technologie, nové medikamenty, léčebné postupy a jiné. Velikost finančních zdrojů určených pro zdravotnictví závisí především na výkonnosti celého národního hospodářství země. Zdravotnictví v ČR je financováno z veřejných prostředků a to: -

z veřejného státního rozpočtu - daňové výnosy ( platby na děti a mládež do 26 let, ZP, důchodce, nezaměstnané)

-

z veřejného povinného zdravotního pojištění ( platby od pojištěnců, zaměstnavatelů a státu )

-

soukromé zdroje ( přímé platby )

-

jiné zdroje

Zdravotní péče je financována formou přímých a nepřímých plateb. Nepřímé platby: -

z veřejných rozpočtů

-

povinné pojištění

-

dobrovolné pojištění

-

zaměstnanecké pojištění

-

charita

Přímé platby: -

přímé platby od příjemců služeb

Vydané finanční prostředky slouží k pokrytí zdravotních služeb, jako jsou nemocniční zařízení, mzdy lékařů, výdaje na léčiva, vědu a výzkum. Objem poskytnutých finančních prostředků na zdravotní péči ovlivňuje několik faktorů, jako je zdravotní stav populace, životní prostředí, ekonomická situace daného regionu, životní styl obyvatel, prevence a také region.

22

Výdaje na zdravotní péči neustále rostou. Tento trend není specifikem jen pro Českou republiku. Stejným problémem se zabývají i okolní státy. Rostoucí navyšování výdajů je způsobeno: -

stoupáním počtu obyvatel

-

stárnutím populace

-

politickými preferencemi v podobě solidarity

-

novými technologiemi, léčivy

-

výskytem nových onemocnění

-

vzrůstajícími nároky společnosti

Tento trend lze zastavit pouze změnou celého systému zdravotnictví a změnou jeho financování.

Vývoj celkových výdajů na zdravotnictví v ČR: Rok Výdaje celkem (v mld. Kč) Výdaje na 1 obyv. (v Kč) Podíl výdajů na HDP (%) 1991 31,3 1992 45,6 1993 73,06 1994 86,4 1995 102,7 1996 112,9 1997 120,6 1998 131,9 1999 136,4 2000 146,8 2001 161,3 2002 178,9 2003 195,1 2004 209,2 2005 218,7 2006 226,8 2007 241,9 2008 259,2

3016 4425 7072 8361 9938 10.949 11.710 12.815 13.269 14.294 15.776 17.540 19.130 20.503 21.377 22.092 23.437 24.856

5,39 7,29 7,31 7,00 6,71 6,66 6,61 6,56 6,71 6,86 7,26 7,57 7,35 7,22 7,04 6,84 7,01

Zdroj: ÚZIS

23

3.5. Veřejné zdravotní pojištění V ČR funguje model veřejného pojištění. Veřejné zdravotní pojištění upravuje zákon č. 592/ 1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, tento zákon prošel již více jak 30 novelizacemi a zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně některých souvisejících zákonů. Zákon č. 592/ 1992 Sb., upravuje například výši pojistného na veřejném zdravotním pojištění, způsob placení pojistného nebo vedení evidence plátců. Zákon č. 48/1997 Sb., upravuje mimo jiné vznik a zánik povinnosti platit pojistné nebo plátce pojistného. Veřejné, dříve označované jako všeobecné zdravotní pojištění, bylo v České republice zavedeno v roce 1992 jako způsob úhrady zdravotní péče. Tento způsob vycházel z článku 31 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění za podmínek, které stanoví zákon a vychází z principu celospolečenské solidarity, což znamená ve sdílení zdravotního rizika všemi občany. Zdravotní pojištění je povinné a to pro všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky. Povinné je i pro osoby, které trvalý pobyt na území nemají, ale jsou zaměstnáni u zaměstnavatele se sídlem na území ČR. Prostředky na financování zdravotnictví jsou součásti fondu všeobecného zdravotního pojištění a ten je spravován Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Zdravotnictví v ČR je financováno z prostředků zdravotních pojišťoven a z plateb pojištěnců.

3.5.1. Systém úhrad zdravotním pojišťovnám Povinnost plateb do veřejného zdravotního pojištění je základní prvek celého systému veřejného zdravotního pojištění, tento systém je daný zákonem. Jedná se o tzv. garantovaný systém a to z toho důvodu, protože zajišťuje volný přístup do systému. Tedy čerpání péče podle potřeby a ne dle odvedené platby do systému pojištění. Zdravotní péče je pokryta z veřejného zdravotního pojištění a je upravena obecně platnými právními předpisy. Zdravotní pojišťovna je ze zákona povinna tuto péči uhradit. Z tohoto důvodu jsou mezi zdravotními pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními uzavírány smlouvy. Tyto smlouvy obsahují rozsah poskytnuté zdravotní péče a jejich cenu.

24

Zákon č. 592/92 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění s účinností k 1.lednu 1993 zavedl systém přerozdělování vybraného pojistného a to za účelem udržení solidarity mezi pojištěnci s nižšími příjmy a pojištěnci s vyššími příjmy, dále rozdíly mezi pojištěnci zdravými a nemocnými. Toto přerozdělování vyrovnává rozdíly mezi jednotlivými pojišťovnami. Tento systém měl několik nedostatků a proto byl novelizován k 1.lednu 2005. Tato novelizace znamenala postupné změny v mechanizmu přerozdělování. Zdravotní pojišťovny na základě zákonů nebo předem uzavřených dohod hradí služby, které poskytly zdravotnická zařízení nebo služby jen do určitého rozsahu. Výkony zdravotnickým zařízením jsou hrazeny několika způsoby. Výkonové platby - forma odměňování u praktických lékařů Platba za ošetřovací den- jedná se o výkaz pobytu pacienta na lůžkovém oddělení zdravotnického zařízení. Ošetřovací den se vykazuje dle odbornosti daného oddělení Paušální platba – tato platba se aplikuje u ambulantních specialistů, nemocnic a rehabilitačních odd. Bodový systém - zdravotnické výkony se hodnotí dle náročnosti na materiál, na kvalifikaci personálu a podle stupně požadované kvalifikace personálu. Financování systémem DRG (Diagnosis Related Group)-jedná se o tzv. klasifikační systém Ze všeobecného pojištění je dále hrazeno také proplácení léků a prostředků zdravotní techniky.

Zdravotní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění: léčebná péče ambulantní a ústavní lázeňská péče a péče v odborných dětských ozdravovnách pohotovostní a záchranná péče péče o chronicky nemocné závodní preventivní péče doprava nemocných a náhrada cestovních nákladů

25

poskytování léčivých přípravků, zdravotní techniky a stomatologických výrobků rehabilitace, rehabilitační a ortopedické pomůcky atd.

3.5.2. Druhy pojišťoven V ČR funguje v současné době 9 zdravotních pojišťoven. Každý pojištěnec má právo zvolit si zdravotní pojišťovnu a její změnu může provést jednou za 12 kalendářních měsíců.

111 Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR 201 Vojenská zdravotní pojišťovna ČR 205 Česká průmyslová zdravotní pojišťovna 207 Oborová zdravotní poj. zam. bank, poj. a stav. 209 Zaměstnanecká pojišťovna Škoda 211 Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR 213 Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna 217 Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE 228 Zdravotní pojišťovna MÉDIA Počet pojištěnců dle ročenky VZP k datu 31.12.2008 činil 10.375.739 z toho u VZP je registrováno 6.429.707 pojištěných. Z tohoto čísla jasně vyplývá, že VZP je co do objemu pojištěnců i příjmů včetně výdajů nejdůležitější a největší pojišťovnou v ČR. Zdravotní pojišťovny jsou součástí veřejnoprávních institucí. Činnost zdravotních pojišťoven upravuje zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Vznik zdravotní pojišťovny musí povolit Ministerstvo zdravotnictví. Každá pojišťovna musí Ministerstvu zdravotnictví předkládat tzv. zdravotně pojistný plán Tento plán se týká činnosti pojišťovny a jejího plánu v hospodaření. Dále předkládá výroční zprávu a účetní uzávěrku.

26

Dle zákona musí zdravotní pojišťovny z veřejných prostředků vytvářet fondy. Použití a naplnění těchto fondů upravuje zákon. Základní fond, který slouží dle zákona č.48/1997 Sb. k úhradě zdravotní péče Rezervní fond Provozní fond Sociální fond Fond investičního majetku a reprodukce investičního majetku Volitelné fondy

3.5.3. Účastníci veřejného zdravotního pojištění Plátci zdravotního pojištění. Hromadný plátce – zaměstnavatel Stát Individuální plátce – pojištěnec, OSVČ, OBZP ( osoba bez zdanitelných příjmů )

Pojištěnec – pojištění odvádí buď jako samostatně výdělečná osoba, osoba bez zdanitelných příjmů a nebo jako nejčastěji zaměstnanec v pracovním poměru. Zaměstnavatel – je plátcem části pojistného za své zaměstnance Stát – je plátcem pojistného za určitou skupinu obyvatel a to prostřednictvím státního rozpočtu. Mezi tuto skupinu patří například příjemci státních sociálních podpor, poživatelé důchodu, nezaopatřené děti, ženy na mateřské dovolené a nezaměstnaní. Stát pojistné odvádí měsíčně MF na zvláštní účet. Právní úprava §3 zákona 592/1992 Sb. a § 7 zákona 48/1997 Sb. Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem je od 01.01.2010 5.355 Kč, z toho je vypočítáno pojistné a to 723 Kč. Vláda může nařízením měnit částku vyměřovacího základu a to především k přihlédnutím k vývoji průměrné mzdy, možnostem státního rozpočtu a vývoji finanční bilance veřejného zdravotního pojištění.

27

Každý pojištěnec musí být registrován v určité kategorii plátců. Zaměstnanec v zaměstnání zakládajícím účast na nemocenském pojištění, Osoba samostatně výdělečně činná, Osoba bez zdanitelných příjmů, Osoba, za kterou je plátcem pojistného stát, Včetně souběhu vybraných kategorií

3.5.4. Druhy veřejného pojištění Pojištění v ČR máme veřejné i komerční -soukromé. ČR je zemí s nejnižšími soukromými výdaji na zdravotní péči ze zemí OECD. Zdravotní péče je z 95% hrazena ze zdravotního pojištění, ne soukromé připadá tedy je 5%. Komerční pojištění je pojištění všeobecné a jeho princip spočívá, že je schopno reagovat na zdravotní událost v životě člověka a to až do výše jeho uzavřeného smluvního pojištění. Toto pojištění si klienti sjednávají dobrovolně. Jedná se o pojištění nad rámec všeobecnému. Klienti, kteří uzavřou soukromé pojištění si uvědomují rizika úrazů a jejich možných důsledků. Jedná se o občany, kteří takové pojištění zvládají i ekonomicky. Klient z tohoto pojištění má nárok na předem specifikované plnění. Komerční pojištění funguje na principu pojištění, které určitým skupinám populace zajišťuje rozlišnou zdravotní péči, tzv. nadstandardní péči. Na rozdíl od veřejného, které se zakládá na principu solidarity. Princip komerčního pojištění spočívá v čerpání zdravotní péče, která je dána pojistnými podmínkami. Podmínky byly předem sjednány včetně objemu možné poskytnuté péče. Komerční pojišťovna má nárok na odmítnutí klienta a to z důvodu zdravotního stavu a dalších faktorů, klientovy stanoví výši pojistného dle jeho aktuálního zdravotního stavu a případných rizik. Částka, kterou pojištěnec platí se obvykle neodvíjí od jeho ekonomických možností, ale od konečné pojistné částky – plnění. Jako nejdůležitější rozdíl v systému komerčního a veřejného pojištění bych uvedla především ten, že komerční pojišťovny alokují získané prostředky na základě domluveného smluvního vztahu. Veřejné zdravotní pojišťovny disponují s prostředky, které získaly na základě povinných plateb občanů a státu.

28

3.5.5. Hospodaření zdravotních pojišťoven Veřejná zdravotní pojišťovna je správcem veřejných prostředků získaných na základě zákona.

14

Zdravotní pojišťovna hospodaří jako organizace, nevytváří tedy zisk. Zdravotní

pojišťovna je ten, kdo stanovuje zároveň cenu zdravotní péče. Především na největší zdravotní pojišťovně v ČR VZP je zřetelný neustálý boj o finanční prostředky. Jejich rozpočet je závislý na solventnosti a schopnosti odvodů plateb svých pojištěnců. Dalším problémem je zneužívání systému a to jak ze strany pojištěnců, tak zdravotnických zařízení i lékařů. Musím zmínit i současnou ekonomickou situaci, přibývá nezaměstnaných občanů a tím se snižují odvody od zaměstnavatelů, toto břemeno za ně musí převzít stát. To logicky přispívá k dalšímu významnému zatížení státního rozpočtu. Příjmy a výdaje v roce 2010 budou záviset výrazně na vývoji v roce 2009. V případě pokračujícího zpomalení ekonomické aktivity nastane další pokles příjmů zdravotních pojišťoven. Tato skutečnost bude limitovat i nárůst výdajů na zdravotní péči, protože zdravotní pojišťovny mají dle zákona povinnost hospodařit vyrovnaně. V uplynulých letech rostly výdaje zdravotních pojišťoven rychleji než HDP. V tomto systému postaveném na solidaritě chybí stimul motivace k šetření. Mnozí z nás si zvykli, že zdravotnictví je zdarma a přesto by mělo být všem dostupné a to v nevyšší kvalitě. Dokud ovšem nezačne fungovat dostatečná spoluúčast a my nezačneme zdravotní péči chápat jako službu, za kterou se musí zaplatit, situace se nezlepší a dojde ke kolapsu celého systému. Všeobecné zdravotní pojištění je v deficitu. Roční míra růstu prostředků pro zdravotnictví byla nižší, nežli růst míry inflace. Finanční propad má několik příčin – nepřipravenost pracovníků pojišťoven provádět revizní činnost a regulovat výdaje ve výkonovém systému úhrad. Přijetím zákona č.48/1997 Sb. a související legislativy došlo k jasnějšímu definování zmocnění pojišťoven (především VZP) stanovovat objem a strukturu kontrolované péče. Především ale došlo ke změně systému plateb za poskytovanou péči. Byla to nejpodstatnější změna ve financování po zavedení pojištění v letech 1992-1993. Až do roku 1997 chyběla v činnosti zdravotních pojišťoven odpovídající legislativa, která by 14


29

nejen umožňovala, ale také nutila ZP k racionálnějšímu využívání zdrojů a zavádění úspornějších opatření.15 Zdravotní pojišťovny v oblasti výdajů na příští roky počítají se 2 variantami scénářů. V prvním se předpokládá zachování regulačních poplatků a tím i určitá regulace spotřeby zdravotní péče. Druhý scénář vychází z dopadu zrušení regulačních poplatků, které povede k výpadku příjmů v systému zdravotního pojištění. Odhad finančního dopadu regulačních poplatků pro rok 2008 ( v mil.Kč ) Regulační poplatky ( odhad )

Odhad úspor

Ambulantní péče

1 917

1 700

Lůžková péče

669

440

Pohotovost

84

70

Léky

2 398

3 320

Celkem

5 067

5 530

Pramen:MZ a zdravotní pojišťovny za 3Q 2008

3.5.6. Vize pro veřejné pojištění Výdaje zdravotních pojišťoven dosáhly podle Ministerstva zdravotnictví ČR zhruba 200,6 miliardy korun. Informace zveřejnil Ústav zdravotnických informací a statistiky. S přihlédnutím k současnému reálnému zpomalení ekonomické aktivity a globální finanční krizí, bude mít zcela určitě nepřímé dopady i na systém veřejného zdravotnictví a to především na oblast veřejného zdravotního pojištění. Do fondu zdravotního pojištění bude proudit méně financí z důvodu nižších mezd zaměstnanců a tím nižších odvodů za něj a bohužel i zvyšující se nezaměstnanost. Dosud byly zdravotní pojišťovny v relativně dobré kondici. Pro další rok se již tento trend neočekává. K omezujícím krokům zdravotní pojišťovny budou muset také přistoupit, pokud poptávka po zdravotních službách bude vyšší než jejich příjmy. Ministerstvo vidí jedno z východisek již ve zmiňované efektivnosti veřejného zdravotního pojištění v kombinaci se zvyšováním podílu soukromých zdrojů.

15

Sdružení pro výzkum zdravotnické soustavy. České zdravotnictví. Financování a poskytován péče. Studie OECD. 1998

30

3.6. Management ve zdravotnictví K finanční situaci ve zdravotnictví přispívá i řízení managementu. Zatímco velká část českých firem a organizací management a řízení celkem dobře zvládá, většina zdravotnických zařízení se zmítá v neustálých problémech. Management v oblasti zdravotnictví je doposud opomíjen. Náročnost v řízení zdravotnického zařízení je spatřována především v obtížnosti normování zdravotnických výkonů. Reakce lidského organismu jsou individuální a těžko předvídatelné. To je jeden z důvodu, proč nelze přesně určit spotřeba léků ani materiálu. Normovat lze obtížně i samotného lékaře a to z hlediska jeho invencí, intelektu a zkušeností. Doposud nebyla nalezena dostatečně objektivní metoda měření zdravotnických výkonů s použitím všech známých metod. Absence norem výkonů a spotřeby, které jsou všude prioritou plánování a řízení, je proto další překážkou v řízení zdravotnických zařízení. Nechuť většiny lékařů zabývat se otázkami ekonomie, financování a managementu vůbec ke zlepšení organizace také rozhodně nepřispívá. Další příčinou složitosti řízení zdravotnických zařízení je mimořádně silné působení farmaceutické, přístrojové a stavební lobby. Další velmi významnou příčinou složitostí řízení zdravotnických zařízení je mimořádně silný vliv centrálních institucí. Ty ovlivňují jejich činnost jak po stránce finanční (ministerstvo zdravotnictví, financí, práce a sociálních věcí i školství), tak po stránce odborné a věcné (Státní ústav kontroly léčiv, Státní zdravotnický ústav atd.) a dokonce i po stránce personální. Základem všech úvah managementu proto musí být solidně zpracovaná prognóza vývoje poptávky. Kdybychom se této zásady důsledně drželi, nevznikla by řada nadbytečných zdravotnických zařízení, nenakoupilo by se mnoho nadbytečných přístrojů a ušetřily by se miliardy, které mohly ve prospěch zdravotnictví být využity racionálnějším způsobem (např. právě na žádoucí zvýšení platů pracovníků).

31

Slabé stránky managementu zdravotnictví: -

slabá kontrola finančního managementu a špatného hospodaření s veřejnými prostředky ve zdravotnictví vč. nemocnic a pojišťoven ze strany státu.

-

zadluženost nemocnic

-

manažeři ve zdravotnictví vidí cíl své práce ve zlepšování ekonomické situace nemocnic, aniž volí preference související se zdravotním stavem pacienta.

Možná východiska: -

řízení zdravotnického provozu je obdobné jako u kterékoliv jiné firmy

-

primární cíl není ve většině zařízení postaven na výdělku, ale na vyrovnaném rozpočtu a kvalitním poskytování služeb

-

efektivní řízení lidských zdrojů

-

role managementu -komunikace, vyjednávání, krizový management

3.7. Financování ve vybraných zemích Dle mezinárodních průzkumů je dokázáno, že v rámci efektivnosti je celkem jedno, zda je zdravotnictví financováno z příspěvků jednotlivců pojišťovnám nebo z daní. Polovina zemí OECD má zdravotnictví financováno z daní, polovina na příspěvcích. Podíl nákladů v zemích OECD se za posledních 30 let zdvojnásobil a to z 5% v 70 letech na 10% HDP v současné době. Prognózy jsou v dalších číslech alarmující. Bez reformy, omezení výdajů, nákladů i zdravotní péče nebude dále udržitelné zajistit zdravotní péči všem. 16 I když došlo v posledních desetiletích v zemích OECD k působivému prodloužení délky života, vzrostly v průběhu času také náklady na zdraví a ve většině zemí výdaje na zdraví rostly rychleji, než celkový hospodářský růst těchto zemí

3.7.1. USA Spojené státy americké jsou jednou z mála rozvinutých zemí, které dosud nemají zavedený zdravotnický systém zajišťující nezbytnou zdravotní péči pro celou populaci.

16

Dostupný z WWW:

32

Zdravotnictví USA nestojí na systému solidarity, jak tomu je například u nás. Jedná se o komplikovaný systém, tzv. zdravotní systém národní ekonomiky, který se nepodobá žádnému systému v Evropě.

Tento systém je postaven na tržním neboli pluralitním

systému = zdravotní péče není garantována státem. Lékaři v tomto systému jsou soukromě podnikajícími subjekty a pacient má naprostou volnost volby lékaře i zdravotního zařízení. Financování je založeno na výkonových platbách. Specifikum pro tento systém je vysoká nákladovost. Zdravotnictví v USA se podílí svými výdaji na HDP ve výši 15%. Pro příklad v ČR je to 13,5%. Logicky se zdravotní péče pro čím dál větší počet Američanů stává nedostupnou. Tím dochází k nerovnosti ve zdraví mezi obyvateli. Nedostupnost zdravotní péče vedla vládu k založení programů MEDICARE a MEDICAID. Tyto programy jsou financovány státem. Medicaid je program pro financování preventivní, akutní a dlouhodobé péče osob s nízkými příjmy, všech věkových skupin. Medicare je program určen pro občany starší 65 let, kteří nebyli pojištěni ( s ukončením zaměstnání se stali ohroženou skupinou v dostupnosti zdravotní péče ). Zdravotní péče v USA je hrazena: -

přímou platbou

-

soukromým zdravotním pojištěním

-

soukromým zdravotním pojištění poskytnutým zaměstnavatelem

-

ZP financované vládou

Nejen v Evropě, ale také v ekonomicky vyspělých USA se reforma zdravotnictví stala prvořadým úkolem. Systém zdravotní péče v USA patří k nejvíce nákladovým. Výdaje pro rok 2009 na HDP se odhadují na 18%. Zdravotní péče se tak stává nedostupnou službou. Hlavními znaky amerického zdravotnictví jsou: -

nerovnost ve zdraví. Zdravotní péče je omezena finanční nedostupností pro nepojištěné a to z důvodů velkých částek na pojištění, pojišťovny s i klienty vybírají

-

zdravotnictví v USA patří mezi jedno z nejdražších na světě

-

není zajištěna komplexní péče

33

-

vysoké administrativní náklady - například soukromé zdravotní pojišťovny spotřebují 20-30 % příjmů jenom na administrativu

Systém amerického zdravotnictví je finančně zatěžován především: -

vysokými náklady na platy lékařů

-

obrovskými náklady na výzkum (dle odborníků nejdražší výzkum na světě dělají Američané a také ho platí)

-

zdravotnická zařízení jsou přeinvestována technologickými novinkami

-

opomíjení prevence

-

vysoké výdaje na pojištění lékařů proti zanedbání péče a poškození zdraví

-

platby za výkony (zbytečné úkony ze strany lékaře)

Každý pátý Američan mladší 65 let je v současnosti bez zdravotního pojištění. Bez zdravotního pojištění je tedy kolem 47 milionů Američanů. Ve vyspělých zemích neplatí pacienti z vlastních prostředků tolik, co Američané. Ti podle ročenky WHO hradí přes 55 procent výdajů za lékařskou péči ze svého. Zpřístupnit zdravotní péči nepojištěným občanům vyžaduje dotace z už tak zatíženého veřejného rozpočtu. Udržení financování systému se neobejde bez dalšího zvyšování daní. Logicky se tedy dojde k tomu, že aby bylo kde brát, musí se na oplátku někde ubrat. Na otázku, proč je americká zdravotní péče tak drahá, proč se pojistky rok od roku zdražují a zda nelze najít nějaký levnější systém, se vedou v USA nekonečné politické debaty.

3.7.2. Německo Zdravotní pojištění v Německu má tradici v bismarkovském modelu. Jedná se o stejný typ financování jako systém v ČR. Hlavními subjekty v systému zdravotního pojištění v Německu jsou nemocniční fondy, které proplácejí poskytovanou zdravotní péči. Všichni občané mají právo si vybrat nemocniční fond, u kterého chtějí být pojištěni. Změnit ho mohou jednou ročně. Nemocniční fondy jsou organizovány na regionální nebo federální úrovni. V roce 1999 bylo v Německu registrováno 72 miliónů pojištěnců u 453 zákonných nemocničních fondů. Financování fondů je založené na výši příspěvků, která musí odpovídat výši vynaložených nákladů. Podle tohoto modelu se vypočítává výše příspěvku, který fond stanovuje pro své

34

pojištěnce. Příspěvky povinného zdravotního pojištění placené nemocničním fondům jsou hlavním zdrojem financování zdravotní péče v Německu. 17 V Německu má spoluúčast na zdravotní péči dlouhou tradici. Zdravotní pojištění má dvě části, tzv. duální systém – povinné veřejné zákonné pojištění a doplňkové soukromé pojištění. Také vláda v ekonomicky silném Německu přistoupila k reformě zdravotního systému. A to především z důvodu finanční udržitelnosti zdravotního systému. Hlavní vlna proběhla v letech 2007 až 2009, kdy došlo k založení centrálního zdravotního fondu. Úkolem zdravotního fondu je shromažďování a následné přerozdělování zdravotnických prostředků. Posílením konkurence mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče vidí východisko v obnovení finanční stability zdravotnického systému. Jako i v jiném oboru, je cílem vyvoláním konkurence minimalizovat náklady a zároveň zvýšit kvalitu poskytovaných služeb.

3.7.3. Velká Británie Velká Británie je tradičním představitelem Beveridgeovského modelu. Základním pilířem je Národní zdravotní služba -

National Health Service (NHS). NHS spadá pod

ministerstvo zdravotnictví. Hospodaří a přerozděluje finanční prostředky, které mu přidělila vláda. Zdravotní systém je zde financován ze státního rozpočtu, tedy z daní. Je protipólem tržního modelu. Občané VB mají tedy zdravotní péči plně hrazenou a garantovanou státem. Stát také zajišťuje síť zdravotnických zařízení. Nemocnice a zdravotní zařízení jsou ve vlastnictví státu – království. Většina obyvatel VB má zdarma také léčiva, ta hradí Národní zdravotní služba. Existuje zde paušální poplatek, nicméně více jak 50% obyvatel je od tohoto poplatku osvobozena. Je zde absence veřejného zdravotního pojištění, občané nemají žádnou nebo minimální finanční spoluúčast v systému. Neznamená to ovšem, že by ve VB neexistovala vůbec možnost soukromého zdravotního pojištění. Tato možnost tu je, ale slouží k financování jiných služeb než je zdravotní péče. Jedná se spíše o tzv.nadstandardní služby.

17

Dostupný z WWW: < www.businessinfo.cz>

35

Zdravotní služby poskytují státní nemocnice, které jsou financovány ze státního rozpočtu země anebo soukromými lékaři. Soukromí praktičtí lékaři jsou odměňování dle registrovaných pacientů.18 Pozitivní stránky tohoto systému spočívají v dostupnosti, univerzálnosti a bezplatnosti služeb. Největším problémem ovšem je dlouhá čekací doba, ale také nemožnost výběru praktického lékaře. Lidé mají přiděleného lékaře dle bydliště. Negativní stránka tohoto systému spočívá i v poměrně náročné administrativně. Vláda také musí neustále řešit problém výdajů a investic. Zneužívání zdravotní péče a její prokazatelné nadužívání. 19

18


19

Dostupný z WWW: <www.pace.cz/go/archiv>

36

4. Garance státu práva na zdraví Zdravotní politika státu je nejčastěji definována jako odraz zájmů státu na zdravotním stavu obyvatel. Vychází z hodnot a priorit společnosti. Cílem je přispět k dosažení co nejlepšího zdraví obyvatel země. V ČR garantem dostupné a kvalitní zdravotní péče je stát. Stát reguluje ceny zdravotnických zařízení, vykonává dohled nad pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními, přispívá platbami z veřejného rozpočtu a provádí lékovou politiku. Úkolem státu, jako důležitým aktérem celého systému zdravotnictví je i slaďování zájmů účastníků zdravotní péče a odpovědnost za alokaci zdrojů. Úloha státu v oblasti zdravotní politiky se vyvíjela postupně. Prioritním úkolem zůstává právo na zdraví, jako jedno z lidských a občanských práv. Vláda má odpovědnost za zdraví populace.20 V současné době tato úloha spočívá především v zabezpečení dostupné a kvalitní zdravotní péče a finanční dostupnosti zdravotních služeb všem občanům. Stát ovšem nedisponuje takovým dostatkem prostředků, jak finančních tak administrativních, aby mohl zasahovat do všech oblastí zdravotnictví. Jak bylo již zmíněno, hlavní prioritou státu je garance práva občanů na zdraví, dále je to ochrana veřejného zdraví občanů a zajištění dostupnosti kvalitních zdravotnických služeb. Úkolem vlády je především přijmout ekonomické a politické opatření k zajištění činnosti konkrétních orgánů. Zároveň je to právě stát, kdo by měl jasně stanovit pravidla a dohled nad jejich dodržováním a to úpravou právních vztahů, které by eliminovaly vlivy poškozující zdraví občanů. Nástroje, které slouží k realizaci stanovených úkolů:

20

-

především legislativní prostředky formou zákonů, norem a nařízení

-

přerozdělování finančních prostředků

-

prosazování zájmů a to především politických

-

zdroje informací

-

administrativními prostředky

-

licence

-

regulace cen za zdravotnické služby

-

garance kvality zdravotnických služeb


37

-

dohled nad činností pojišťoven

-

léková politika

-

zabezpečení ochrany zdraví

-

kontrola zdravotnických zařízení

Stát, jako garant práva na zdraví se nejen v České republice, ale ve většině zemí potýká s neustálým nárůstem výdajů na oblast zdravotní péče. Klíčovou otázkou je udržení a případně i zvyšování zdravotního standardu v rámci možného udržitelného financování celého sektoru. Stát ze svého postavení disponuje mnoha prostředky k prosazení svých zájmů, a to prostřednictvím moci zákonodárné a výkonné. Platí ovšem, že by měl jednat vždy ve prospěch občana a minimalizovat rizika. Úloha státu se v jednotlivých zemích liší. Odlišnosti jsou dány nejen ekonomickou vyspělostí dané země a rozdílem přístupu k financování, ale také politickým systémem, organizací a vztahy nastavenými v systému zdravotnictví. Úlohu zde hraje bezesporu i historický a kulturní vývoj země a sociálně-ekonomické uspořádání populace. Zdravotní péče v České republice funguje na principu sociální solidarity, tedy rovnosti a dostupnosti zdravotní péče všem obyvatelům. Vláda spolu s orgány státní správy vypracovávají ucelenou koncepci zdravotní politiky, kde jasně stanoví cíle. Stát k dosažení všech cílů ve zdravotní politice musí splnit několik předpokladů, jako dostatečnou politickou vůli zákonodárců, efektivně stanovit a sladit soukromé a veřejné zájmy a v neposlední řadě také přijmout příslušné zákony.

4.1. Spoluúčast jedince při realizaci zdravotní politiky Nelze opomenout také další důležité úkoly státu v oblasti zdravotní politiky. Stát by měl podporovat motivaci obyvatel k ochraně svého zdraví. Měl by více zapojit regiony a samosprávu do koncepce zdravotní politiky. Důležitou úlohou je také podpora vědy a výzkumu, zajištění odbornosti a vzdělávání zdravotnických pracovníků. Stát by neměl ani opomíjet potřebu obyvatel po zdravotní péči a zároveň poptávku po ní. K naplnění těchto potřeb je třeba si ovšem položit několik otázek. Po jaké zdravotní péči je poptávka? Je poptávka oprávněná? Jaká je reálná potřeba obyvatel? Nevyhledávají lidé odborníka, aniž to jejich stav vyžaduje nebo naopak nezanedbávají svůj zdravotní stav? Nedochází ke zneužívání celého systému a plýtvání prostředky? Který druh zdravotní péče

38

je nejvíce vyhledáván, jaká skupina obyvatel vyvíjí poptávku? Zjištěním a vyhodnocením těchto otázek a potřeb, lze docílit jejich uspokojení. Samozřejmě nelze nechávat veškerou povinnost jen na státu. Důležitou úlohu v celém systému má i samotný občan. Každý z nás by se měl podílet na péči o vlastní zdravotní stav a s ním spjatou prevencí. Je jasné, že pojem zdraví chápe každý jedinec jinak. Postoj je dán vzděláním, určitým sociálním zařazením, vlastními zvyky, výchovou a prostředím ve kterém žije.

4.2. Veřejná ochrana zdraví Zodpovědnost za ochranu veřejného zdraví v ČR má Ministerstvo zdravotnictví. Ochrana veřejného zdraví je upravena zákonem č.258/2000 Sb. Tento zákon upravuje práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví a soustavu orgánů ochrany, jejich působnost a pravomoc. Ochrana veřejného zdraví je v ČR relativně na vysoké úrovni. Ministerstvo zdravotnictví zajišťuje ochranu zdraví obyvatel prostřednictvím krajských hygienických stanic, státních zdravotních ústavů a zdravotnické záchranné služby (ZZS). Zdravotnická záchranná služba garantuje včasnou a odbornou pomoc na celém území ČR. ZZS je využívána i k transportu léčiv, krve nebo biologického materiálu. V rámci své činnosti spolupracuje s ostatními složkami, jako je policie ČR a hasičský záchranný sbor. Služba je financována plně z rozpočtu veřejných zdrojů. Mezi významnou činnost orgánů MZ patří informovanost obyvatel země o faktech, které by měly dopad na jejich zdraví i život. Má povinnost veřejně informovat o: -

seznamu zdraví škodlivých látek

-

epidemiích

-

pandemických plánech

-

jakosti vody

-

hlukových mapách

-

seznamech hygienických stanic

Veškeré informace pro veřejnost jsou volně k dispozici na internetových stránkách MZ.

39

4.3. Povinnosti státu v oblasti sociálních služeb Stát sehrává také důležitou roli v péči o zdravotně postižené obyvatele. V poskytování sociálních služeb má dominantní postavení. Po roce 1989 začaly vládní organizace zvyšovat této oblasti pozornost. Vznikl dokument, který zpracovával konkrétní kroky v integraci zdravotně postižených do běžného života a ukládal úkoly odpovědným rezortům – MZd, MPSV a MSMT. Tento dokument se nazýval“národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení“ 21 Úkolem tohoto projektu byla pomoc při realizaci projektů, pomoc formou různých programů, pomoc formou grantové politiky, pomoc ze strany veřejné správy. Cílem těchto programů bylo dojít ke zlepšení situace v oblasti péče o zdravotně postižené, uvést do praxe domácí péči, zlepšit ubytovací podmínky pro postižené, sociální a pracovní začlenění do společnosti. Bohužel ani v současné době i přes velké pokroky tento systém dostatečně nefunguje. Péče o postižené je neustále především zaměřena na ústavní péči a pečovatelskou službu. Dostatečně nefunguje spolupráce jednotlivých institucí a regionů. Nevěnuje se pozornost rozvoji soukromého sektoru v této oblasti. Cílem je využívat domácí péče, kvalifikovaných asistentů, pomoci organizací a projektů zaměřených na vzdělání. Zdravotně postižení jsou i v 21 století neustále vyčleňováni ze společnosti. Péči o zdravotně postižené nelze nechávat jen na státním aparátu. Stát se o zdravotně postižené stará prostřednictvím poskytování sociálních dávek a poskytuje prostřednictvím MPSV ochranu zdravotně postižených na trhu práce, zajišťuje pracovní rehabilitaci a rekvalifikační kurzy. Stát také podporuje chráněné pracovní dílny. Poskytuje příspěvky zaměstnavatelům, kteří zdravotně postižené zaměstnávají. Podmínky, za kterých se poskytují dávky sociální péče pro osoby se zdravotním postižením, jsou upraveny ve vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. zákona 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů dále jen vyhláška č. 182/1991 Sb.22

21


22

Zdroj MPSV, dostupný z WWW:

40

Výčet dávek poskytovaných státem – Ministerstvo práce a sociálních věci (MPSV) jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek příspěvek na úpravu bytu příspěvek na zakoupení motorového vozidla příspěvek na celkovou opravu motorového vozidla příspěvek na zvláštní úpravu motorového vozidla příspěvek na provoz motorového vozidla příspěvek na individuální dopravu příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu příspěvek na úhradu za užívání garáže příspěvek úplně nebo prakticky nevidomým občanům. K těmto dávkám patří dále jednorázové příspěvky na opatření zvláštních pomůcek (§ 33) jednorázová, nenároková dávka sociální péče kterou poskytuje obecní úřad obcí s rozšířenou působností.23

4.4. Léková politika Součástí zdravotní politiky státu je také léková politika. Ta bezesporu ovlivňuje efektivitu celého zdravotního systému. Léky se řadí mezi druh zboží, které je nenahraditelné, žádané a mělo by být dostupné. Po roce 1989 stát jako subjekt není již producentem léčiv, ale stává se důležitým účastníkem v tomto systému. Hlavním aktérem jsou v ČR farmaceutické firmy. Lékovou politiku lze dle obecně akceptované koncepce Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, dále jen WHO) chápat jako „souhrn politických aktivit, které mají vliv na zdraví různých společenských skupin a populace dané země“. Prioritním cílem lékové politiky je zajištění kvalitních, účinných a bezpečných léčiv. Podmínky pro výrobu, přípravu, kontrolu, výzkum, ale i pro registraci a další podmínky stanovuje zákon o léčivech č. 79/1997 Sb. Stát by měl v rámci lékové politiky zajistit dostupnost léků za pokud možno přijatelnou cenu. K dosažení tohoto cíle je třeba upravené legislativy, dostatku finančních prostředků a jejich účinná alokace, informovanost, průhledný systém informací, instituce, vyjednávání s účastníky procesu zdravotní péče. 23

Zdroj MPSV, dostupný z WWW:

41

Účastníci lékové politiky jsou: -

stát

-

plátci zdravotnických služeb ( pojišťovny )

-

producenti ( výrobci léků )

-

farmaceutické společnosti

-

distributoři

-

lékárny

-

poskytovatelé zdravotní péče

-

pacienti

Léková politika je součástí problémů otázek na zefektivnění alokace finančních zdrojů. Léky jsou důležité téma celého systému zdravotnictví. Je to naprosto nenahraditelný druh zboží, který musí být dostupný. Stát přísně reguluje ceny léčiv, ale také úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Léčiva na český trh jsou uváděna až po registraci Ministerstvem zdravotnictví – Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL ) a vyhlášením maximálních cen léčiv Ministerstvem financí. 24

Dodávky léčivých přípravků v letech 2003 – 2008 2003

2004

2005

2006

2007

2008

Balení (mil.)

346,03

338,77

368,96

320,01

343,12

317,66

Finance (mld. Kč)

52,22

56,99

64,89

58,97

67,16

72,75

DDD (mil.)

4 566,47

4 635,39

5 213,98

4 823,55

5 533,29

5 210,43

DDD – doporučená denní dávka. Pramen SÚKL

Maximální cenu léků určuje MZ. Každý lék, než je distribuován na trh musí být registrován u SÚKL. Léky jsou hrazeny zdravotní pojišťovnou a to v plné výši nebo s doplatkem ze strany pacienta.

24


42

Novelizace zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění mění také doplatky na léčiva a jejich limity. Výši doplatků za jednotlivé léky si občané mohou zjistit na stránkách Ministerstva zdravotnictví. Léky jsou v ČR prodejné formou tzv. volného prodeje nebo na lékařský předpis. V roce 2008 bylo v České republice dodáno do lékáren, zdravotnických zařízení a prodejcům vyhrazených léčiv 317,7 milionů balení léčivých přípravků a hodnota distribuovaných léčivých přípravků dosáhla částky 72,75 miliardy Kč.25

Výdaje na léky z veřejného zdravotního pojištění představují více jak 20% z celkových výdajů na zdravotnictví. Za hlavní problém dnešní lékové cenotvorby je považována netransparentnost a to jak v regulaci výše cen léků, tak i úhrad léků z veřejného zdravotního pojištění. Došlo k naprosté absenci pravidel při cenové tvorbě léků. Tento stav ztěžuje orientaci dodavatelům léků, lékárnám i samotným pacientům. Pacienti se přestali orientovat v cenách a doplatcích za léky. Zbytečně se tím často upřednostňuje prodej drahých medikamentů. V ČR je nadbytečná spotřeba léků, která je způsobena snahou státu zajistit, co nejvíce léků bez doplatků. To samozřejmě přispívá k finančnímu zatěžování zdravotnictví, ale také zbytečnému zatěžování samotného zdraví občanů. Trh s léky upravuje Zákon o léčivech 79/1997 Sb. Tento zákon stanovuje pravidla pro výzkum, přípravu, výrobu, kontrolu, distribuci, zneškodňování léčiv. Dále také podmínky pro registraci, předepisování léků a výdej léčivých přípravků. Veškerá léčiva, která putují na trh, musí být v ČR registrována. Registrace vydává Státní ústav pro kontrolu léčiv - SÚKL . Ze strany státu se jedná o určitou míru regulace trhu s léčivy. Státní ústav před vydáním povolení prověřuje vlastnosti vybraného léčivého prostředku. Na základě důkladných testů povolí nebo zamítne užívání léčiva na území země. Trh s léky funguje na stejných principech jako běžný trh jiného zboží a to na principu nabídky a poptávky. Nabídka ze strany výrobců léků – producentů a farmaceutických společností, distributorů a lékáren. Poptávka ze strany pacientů a lékařů. Na trhu léčiv je vysoká konkurence. Konkurence se týká ceny a množství preparátů. Konkurence s léky

25

Dostupný z WWW:

43

versus

patentové konkurence, zde může dojít k monopolnímu postavení výrobce.

Konkurence na trhu s léky je především cenová. Dle průzkumu je jeden z nejefektivnějších lobbingů právě ve zdravotnictví a farmaceutickém průmyslu. Lobbing – jedná se o soustavné prosazování skupinových zájmů a to zejména v médiích, dále na veřejnosti, u orgánů státu a jeho představitelů. Oblast zdravotnictví představuje obrovský objem peněz. Existuje nespočet institucí, podnikatelských subjektů i jedinců, kteří by si do tohoto balíku rádi sáhli. Z tohoto důvodu logicky vzniká tlak ze strany zájmových skupin. Tlak na lékaře, tlak na pacienty, tlak na zdravou část občanů. K dosažení svých zájmů mají k dispozici několik možností. Jednou z nejčastěji využívaných je právě lobbing. Slabé místo lékové politiky je proto právě existence lobbingu. V oblasti lékové politiky je prioritním úkolem státu udržet cenovou relaci léčiv a zajistit kvalitu, účinnost, bezpečnost a dostupnost léků.

Aktéři lékové politiky Výrobci léků K 01.02.2010 registruje SÚKL cca 90 povolených výrobců léčivých přípravků a kontrolních laboratoří. Podle zprávy společnosti IMS Health prodali výrobci léků v Česku ve třetím čtvrtletí roku 2009 meziročně o 6,2 procenta víc přípravků a vydělali na 49,3 miliard korun. 26 Farmaceutické firmy Jedná se o soukromé subjekty, které fungují v rámci tržního mechanismu. Zaměřují se na oblast výzkumu a vývoje léčiv. Mají vlastní asociace a to Mezinárodní asociaci farmaceutických společností (dále jen MAFS) a Českou asociaci farmaceutických firem (dále jen ČAFF). Distributoři Distributoři stojí na straně nabídky, jejich cílem je zisk – dodávání a nabídka léků za nejlepších podmínek. Jejich profit plyne z rozdílnosti cen léků.

26

Dostupný z WWW:< http://www.zdn.cz/>

44

Ve 3. Q 2009 dle SÚKL mělo povolením k distribuci léčiv 308 subjektů, z toho: 260 distributorů s povolením k distribuci vydaným SÚKL, aktivních je 102. Šestnáct distributorů dodávajících ze zahraničí na základě ohlášení své činnosti SÚKL. Výrobců oprávněných k distribuci na základě povolení výroby je registrovaných 232 z toho aktivních 7.

45

5. REFORMA ZDRAVOTNICTVÍ Pojem reformy se dá obecně definovat jako přeměna, změna, úprava, zlepšení, systémový děj ve společnosti spojený s dlouhodobou změnou stavu. Po pádu komunismu si české zdravotnictví kladlo za prioritní cíle především zachovat dostupnost zdravotní péče, financování zdravotnictví oddělit od státního rozpočtu a zároveň neustále zvyšovat dostupnou péči. V 90 letech na základě těchto cílů vznikla nová koncepce zdravotního systému. Reforma ze začátku 90 let zahrnovala především strategii obnovy a podpory zdraví obyvatel. Zdravotní péče měla za úkol poskytovat konkurenční prostředí. V plánu byla výraznější spolupráce s obcemi v realizaci zdravotní politiky. Občan měl poprvé svobodnou volbu lékaře i zdravotnického zařízení. Docházelo k odbourávání státního monopolu na zdravotnictví. České zdravotnictví tímto přešlo od sovětského typu zdravotnictví k evropskému modelu – tzv.bismarkovskému. Po roce 1989 vznikala nová zdravotnická zařízení, jak státní, tak i soukromá. Odborníkům v ČR se po dlouhých letech bariér zpřístupnily trhy moderních technologií a medicínských technik. Zdravotní personál začal mít všeobecně větší a profesionálnější přístup k informacím. Zdravotnická reforma 90 let byla součástí jak politických, tak sociálních a ekonomických změn tehdejší ČR. Reforma zdravotnictví v ČR si kladla za hlavní cíle především komplexní změny ve financování a poskytování zdravotní péče.

5.1. Aktuální priority reformy v ČR I současné české zdravotnictví se potýká s mnoha překážkami a vyžaduje neodkladně zásadní změny. Zdravotnická zařízení dostávají peníze na vlastní přežití, avšak na další rozvoj finanční prostředky už nezbývají. Nejaktuálnější témata je třeba řešit. K prioritním problémům se řadí zdroje financování zdravotního systému ( veřejné i soukromé zdroje ), stárnutí populace, nedostatečná transparentnost sytému, politické tlaky, ale také otázky rostoucího zadlužování zdravotnictví, dále zajištění dostupnosti a rovnosti zdravotní péče. Dalším neduhem dle bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka je nedostatečné zapojení pacienta do systému. Dle dostupných studií v rámci mezinárodního srovnání české zdravotnictví netrpí nedostatkem finančních prostředků. To ovšem neznamená, že je vše v pořádku. Jde o to, že

46

do zdravotnictví teče čím dál více finančních prostředků a to na úkor jiných odvětví – rozvoje českého hospodářství. Špatně nastavené role státu - pojišťoven – zdravotnických zařízení jsou jednou z příčin v rozdílu kvality ve zdravotní péči a nákladech na její poskytování. Nejsou zde jasně definovány pravomoci jednotlivých subjektů, ani míra zodpovědnosti vůči občanům. Stát svými zásahy omezuje zdravotní pojišťovny v nastolení jasnějších pravidel při uzavírání smluv se zdravotnickými zařízeními v otázkách nákupu zdravotní péče, jejího objemu a konečné ceny. Dochází k neefektivnímu hospodaření, kdy pojišťovny hradí zdravotní péči neznámé kvality a potřebnosti. To vše se děje bohužel na úkor pacienta. Tento stav je třeba zprůhlednit a jedním z bodů reformy je definovat jasné podmínky mezi poskytovateli zdravotní péče a zdravotními pojišťovnami s cílem zkvalitnit nabídku poskytované péče i ceny. Do oblasti reformy je třeba také zahrnout reformu institucí. Obsáhlou kapitolou v reformě institucí představují samotné veřejné pojišťovny. Zdravotní pojišťovny by měly více spolupracovat se svými klienty a to především po stránce potřeb klienta a to sjednáním vhodné smlouvy dle potřeb pojištěnce a zdravotního zařízení. Je důležité nastavit rovnost smluvních partnerů. V tomto případě jak na straně poptávky, tak na straně nabídky. Ke zkvalitnění služeb je zapotřebí konkurence mezi subjekty za dohledu státu. Zdravotní pojišťovny by měly mít možnost výběru poskytovatele zdravotní péče. Poskytovatele by vybrali dle druhu jeho služeb, kvality a odbornosti, ale také cenové nabídky služeb. Z praxe je nám známo, že kvalita ne vždy odpovídá ceně. Cena za výkon není v českém zdravotnictví zcela průhledná a dostatečně konkretizována. Z tohoto důvodu je třeba stanovit požadavky na zdravotní péči a jednat o cenové nabídce za ní. Cílem je celkové zefektivnění stávajících poskytovatelů a zaměření se na kvalitu péče. Úkolem zdravotnických zařízení v dnešní době je prioritně zajistit kvalitní péči, dostatečné informace, zajištění návaznosti zdravotních služeb i nabídka klientského servisu pro pacienty. Posuzovat kvalitu poskytované zdravotní péče je velmi složité. Každý jedinec má jiné priority i potřeby a tabulkově je hodnotit nepovede k reálnému ukazateli stavu. K ideálnímu průběhu celého procesu péče je nutná především: -

spolupráce praktických lékařů se specialisty

-

zajištění vhodného zdravotnického zařízení

-

adekvátní doba hospitalizace

-

navazující zdravotní služby

Špatná organizace vede ke zbytečnému protahování a plýtvání finančními prostředky.

47

České zdravotnictví je všeobecně nejvíce zatěžováno nadměrným a neúčelným čerpáním zdravotní péče. Návštěvnost praktických lékařů českými pacienty dosahuje jedno z nejvyšších čísel v EU. Dle dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Češi například v roce 2005 navštívili lékaře průměrně 13krát za rok. Jak ukázaly příklady ze zahraničí, cesta z tohoto kruhu může vést i přes regulační poplatky. Příklad z Německa. Zde byly regulační poplatky zavedeny k 1.lednu 2004. Při první návštěvě za jedno čtvrtletí platí pacienti částku 10 euro. Již během prvního čtvrtletí se návštěvnost snížila o 10%. Zdravotní stav obyvatel se nezhoršil. Obdobnou praxi vidíme i u sousedního Slovenska. Po zavedení regulačních poplatků za první pololetí klesl počet návštěv u ambulantních lékařů o 8%. Výši regulačních poplatků je nutno přizpůsobit k finanční zátěži obyvatel dané země. V dnešním systému financování zdravotnictví nejsou žádné úspory, veškeré finanční prostředky jsou okamžitě použity. Stárnutí obyvatelstva zapříčiní nižší odvody peněz na veřejném pojištění a zároveň vyšší náklady na zdravotní péči. Dle demografických prognóz by v roce 2050 v českém zdravotnictví chybělo 60 miliard korun. Lidé v produktivním věku vyžadují čím dál více odbornou péči v odpovídající kvalitě. Nespokojí se s dříve zavedenými standardy. Naopak, vyžadují nové technologie, nové léčebné postupy a důkladnější péči odborníků. Vede je k tomu vyšší informovanost i nové možnosti, včetně možnosti volby a výběru jak ošetřujícího lékaře, tak zdravotnického zařízení. Všechny tyto skutečnosti vedou k logickému zvyšování nákladů. Tento přístup nahrává samozřejmě také výrobcům léků a zdravotních pomůcek. Díky vypracovanému marketingu výrobci záměrně upozorňují na nemoci a různá možná rizika spojená se zdravotním stavem. Vynaložené prostředky se jim několikanásobně vracejí. Lidé nakupují v rámci prevence množství i mnohdy nepotřebných preparátů a nechávají si lékaři předepisovat často zbytečné léky. Financování zdravotního systému za stávajících podmínek je nemožné zvládnout. Je třeba zabránit dalšímu zadlužování. Daňová zátěž je v ČR již i tak vysoká a další zvyšování, jako například příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, situaci nevyřeší.

48

5.2. Regulační poplatky K

1.1.2008 byly v ČR zavedeny regulační poplatky za účelem omezení plýtvání a

zneužívání zdravotnických služeb. Zavedení poplatků přineslo bouřlivé debaty i protesty, ale především zmatky. Vybrané poplatky v ČR nejdou do systému zdravotních pojišťoven ( jako například v Německu ), ale stávají se příjmem zdravotnických zařízení, lékařů a lékáren. Čtyři základní typy poplatků, které platí pojištěnec k prosinci 2009 ( za dítě zákonný zástupce ). 1) 30 Kč za návštěvu lékaře 2) 30 Kč za výdej léku na předpis 3) 90 Kč za návštěvu pohotovosti 4) 60 Kč za den pobytu v nemocnici Po novelizaci Fakta: regulační poplatek 30,- Kč se platí: -

za návštěvu, při které je provedeno klinické vyšetření

-

za návštěvní službu

-

za položku na receptu

-

regulační poplatek 60,- Kč se platí za každý den, ve kterém byla poskytována ústavní péče, komplexní lázeňská péče, ústavní péče v dětských odborných léčebnách a ozdravovnách

Regulační poplatek 90,- Kč se platí -

za pohotovostní službu poskytovanou zdravotnickým zařízením27

Maximální částka, nebo-li ochranný limit, kterou by pacient měl za rok zaplatit, byla stanovena na 5.000Kč. O nepřekročení této částky se stará zdravotní pojišťovna. Na ochranný limit byla stanovena také pravidla.

27

Zdroj MZ, Dostupný z WWW:

49

Do limitu se započítává

Do limitu se nezapočítává

-30Kč poplatek za recept

-poplatek za návštěvu pohotovosti

-30Kč poplatek za vyšetření u lékaře

-poplatek za pobyt v nemocnici

-doplatky na léky

-pobyt v lázních, léčebnách a ozdravovnách -doplatky za příliš levné léky -léky, které nemají při léčbě zásadní význam

Zdroj: http://www.icm.cz/ochranny-limit Regulační poplatky se staly především nástrojem politických stran. Některé politické strany hrají na populistickou strunu a snaží se vybírání poplatků zrušit. Nabádají občany k ignorování plateb. Zrušení poplatků se snaží prosadit ve vládě. Tento krok jim jistě zajistí nějaká procenta voličů, ale problém zdravotnictví zcela určitě nevyřeší. Dle tiskové zprávy MZ k březnu 2009 první rok fungování regulačních poplatků přineslo úsporu přes 10 mld., z toho 5 mld. se vybralo formou poplatků a dalších 5 mld. představují úsporu uvnitř systému. Tyto finance byly použity k modernizaci zdravotních zařízení, k zpřístupnění dříve nedostupné léčby, zvýšení operačních zákroků, zkrácení čekacích lhůt a dále i k navýšení finančních prostředků záchranným službám. Fakta po prvním roce poplatků – tisková zpráva MZ: -

počet návštěv na pohotovosti klesl o 36 %

-

u ambulantních specialistů o 15 %

-

u ambulantních specialistů v lůžkových zařízeních dokonce o 19 %

-

počet receptů na léky klesl o 28 % a výdaje na léky do 150 Kč poklesly o 19 %

5.3. Reforma zdravotnictví jako politický program stran Téma reformy zdravotnictví se stalo neodmyslitelnou součástí programu politických stran a to především nyní, v předvolebním období. Zdraví je chápáno jako veřejný zájem. Zdraví obyvatel se tedy odráží na hospodářství celé země. Jakákoliv rozhodnutí v tomto oboru budou mít dopad na každého účastníka systému. Důležitá a osobní témata přinášejí nebo ubírají volební hlasy. Z tohoto důvodu je zdravotnictví silné politické téma a to především v předvolebním období nebo v době nestability, jak vidno v posledních měsících. Jedná se o oblast, která se dotýká každého občana a tím se odvíjí i zainteresovanost většiny

50

populace. Kolem zdravotního systému slyšíme nespočet slibů a plánů a to napříč politickým spektrem. Aktuální zájem našich zákonodárců je dán spíše politickým programem, než aktuálními potřebami občanů. I napříč politickým spektrem se nejsilnější strany shodují na potřebě přísnější kontrole zdravotních pojišťoven, nárůst platů zdravotních pracovníků a v neposlední řadě do této doby opomíjené upevnění práv pacientů. Předvolební“sliby“ nejsilnějších stran jsou toho důkazem. Zdravotnictví patří bezesporu mezi jedna z nejvíce výbušných témat mezi našimi politickými představiteli. Již nyní je jasné, že vláda, po volbách převezme české zdravotnictví s deficitem Dne 11.05.2010 deník MF Dnes zveřejnil průzkum v rámci dotazníku hlavních politických stran a jejich zdravotnických expertů na téma „zdravotnictví po volbách“ . ODS chce v zákoně posílit práva pacientů a zlepšit přístup personálu k nemocným, zlepšit prevenci, možnost připlatit si nadstandard a zlepšit péči o seniory spolu se zkvalitněním systému domácí péče. Pro ČSSD je prioritou zrušení poplatků, redukcí počtu pojišťoven a dále také stop privatizaci pojišťoven. TOP 09 ve svém programu považuje za stěžejní udržet kvalitu zdravotnictví a vytvořit podmínky pro udržitelné financování celého systému, zvýšení odpovědnosti pojišťoven za nákup zdravotní péče a ukončit plýtvání financemi v systému. Strana KDU-ČSL ve svém programu prosazuje princip solidarity a udržení dosažitelnosti kvalitní a dostupné zdravotní péče všem. I tato strana má v programu větší kontroly pojišťoven. Občanská demokratická strana - ODS Občanští demokraté představili svůj program v rámci Vize 2020 jako dlouhodobý plán rozvoje zdravotnictví. Po neúspěšné reformě zdravotnictví za doby působení bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka v současné době viditelně neřeší poplatky. Soustředí se především na zachování povinného veřejného zdravotního pojištění a možnosti dobrovolného připojištění pro nehrazenou péči a nadstandard. S tím související stanovení a určení, co je standard hrazený z veřejného povinného pojištění a zachování ochranu občanů limitem spoluúčasti. Cílem je zlepšit celkový přístup k nemocným a posílení práv pacientů. Ve svém volebním programu nezapomínají ani na seniory. Slibují zavedení dobrovolného ošetřovatelského pojištění a zkvalitnění systému domácí péče. ODS chce také dále pokračovat v prosazování vzniku traumacenter28 . 28

Tištěná MF Dnes, ze dne 11.5.2010 , Dostupný z WWW:

51

Česká strana sociálně demokratická - ČSSD Bývalý hlavní politický rival občanských demokratů ČSSD se ve svém volebním programu vydává jiným směrem. Hlavní bod v reformě zdravotnictví je dlouho prosazované zrušení poplatků. Redukce pojišťoven zhruba na polovinu stávajícího počtu, dále i zabránit dalším privatizacím nemocnic. Další klíčové body, které by dle socialistů měly vést ke zlepšení zdravotního systému jsou: -

přejít k privatizaci zdravotních pojišťoven a vytvoření obchodní spol.

-

prosadit plošnou privatizaci nemocnic

-

navýšení podílu HDP na zdravotnictví na 8%

-

založit síť neziskových nemocnic

-

vybudovat ucelený systém dobrovolného komerčního pojištění

-

zlepšit pracovní podmínky zdravotních pracovníků ( růstem platů, zlepšením pracovních podmínek )29

TOP 09 Nově vytvořená politická strana, která byla zvolena do PS se svým programem přibližuje ODS. Jako první body v reformě zdravotnictví uvádí zachování poplatků a zvýšení spoluúčasti pacientů. Východiska vidí v prevenci a zvýhodnění vlastní zodpovědnosti občanů za vlastní zdraví. Řešení problémů nedostatku financí ve zdravotnictví spatřuje ve vyšší efektivitě systému, kontrole činnosti zdravotních pojišťoven. A to především zvýšením odpovědnosti pojišťoven za nákup zdravotní péče. Jako jeden z dalších cílu je udržení vysoké kvality zdravotnictví a vytvoření podmínek pro trvale udržitelné financování. Toho chce dosáhnout i vyšší spoluúčastí pacientů.30 TOP 09 vydala k tématu zdravotnictví v České republice brožuru Malý průvodce zdravotnictvím. Cílem autorů Vladimíra Pavelky a Rudolfa Zajaca byla celková sonda do českého zdravotnictví, jeho neduhů a návrhů možných řešení ze strany TOP 09. Samozřejmě je jasné, že předvolební sliby jsou jedna věc a realita věc druhá. Deficit zdravotnictví by měl v roce 2011 dosáhnout hranice kolem 15 mld. A to i z důvodu

29

Dostupný z WWW:

30

Dostupný z WWW:

52

neustálého přibývání lidí, za které pojistné platí stát ( nezaměstnaní, senioři ), dále také proto, že pojišťovny proplácejí dražší léčbu. Dle expertů na zdravotnictví je nutno se zaměřit na dlouhodobější cíle a ne jen krátkodobé volební období. Je třeba vypracovat dlouhodobý strategický plán. Priorita je vyřešit problém financování systému, zamezit zneužívání a plýtvání zdravotní péče a především udržet dostupnost péče pro občany. To bude úkol nejen pro budoucí zvolenou vládu, ale i pro další vlády, které přijdou.

Věci Veřejné – VV Také další nově vzniklá a do Poslanecké sněmovny zvolená politická strana – Věci veřejné, má velkolepé plány v oblasti zdravotnictví. Zaměřuje se na několik klíčových bodů a to definici základní zdravotní péče, lékovou politiku, postavení pacienta a péči o seniory. V rámci základní zdravotní péče chtějí garantovat kvalitní a dostupnou péči v rámci základního pojištění. Stanovit standardní zdravotní úkony se součinností všech organizací. Chtějí prosadit přijetí nového zákona o zdravotní péči a zákon o zdravotnickém zařízení. Mezi další priority řadí rozdělení zdravotního pojištění na standardní (základní) a nadstandardní. Úspory ve zdravotnictví plánují zavedením jediné pojišťovny pro základní zdravotní péči (úspory na administrativních nákladech na výběr veřejného pojištění skrze stávajících devět pojišťoven) a definicí základní zdravotní péče. VV plánují zrušit poplatek za položku na recept a po definování základní zdravotní péče zrušit celý stávající systém regulačních poplatků. VV prosazují posílení ambulantní a domácí péče na úkor nákladné péče nemocniční a redukci současného nadbytečného počtu lůžek akutní péče v nemocnicích. Slibují také zajistit využití finančních prostředků z rozpočtu EU na vědu a výzkum ve zdravotnictví. V oblasti lékové politiky chtějí prosadit, aby pro každou skupinu nemocí byl stanoven minimálně jeden plně hrazený lék a lékař bude mít povinnost pacienta o tomto léku informovat. Zajistit transparentnost nákupu léčiv. Dostupnost kvalitních léků a ne jen lacinější varianty. Regulace doplatků. Další prioritu vidí v prosazení pacienta jako aktivního účastníka zdravotnictví a to i díky finančnímu zapojení občana do systému. Dále prosazení kvalitnějšího přístupu k informacím pacienta. V rámci oblasti prevence se zaměřuje program VV především formou finanční motivace ze strany pojišťovny k preventivní péči o zdraví pojištěnce. Pro seniory VV požadují vytvoření kompletního programu systému péče o seniory a to i tím, že budou podporovat rozvoj pečovatelských a asistenčních služeb, denních stacionářů a úzkou provázanost zdravotních a sociálních

53

služeb v této oblasti. Chtějí dále zajistit, aby léčebny dlouhodobě nemocných -LDN a domovy s pečovatelskou službou -DPS byly pro seniory dostupné i v místě jejich bydliště.31 Samozřejmě je jasné, že předvolební sliby byly jedna věc a povolební realita věc druhá. Deficit zdravotnictví by měl v roce 2011 dosáhnout hranice kolem 15 mld. A to i z důvodu neustálého přibývání lidí, za které pojistné platí stát ( nezaměstnaní, senioři ). Dále také proto, že pojišťovny proplácejí dražší léčbu. Dle expertů na zdravotnictví je nutno se zaměřit na dlouhodobější cíle a ne jen krátkodobé volební období. Je třeba vypracovat dlouhodobý strategický plán. Priorita je vyřešit problém financování systému, zamezit zneužívání a plýtvání zdravotní péče a především udržet dostupnost péče pro občany. To bude úkol nejen pro současně zvolenou vládu, ale i pro další vlády, které přijdou.

5.4. Průběh reforem ve vybraných zemích V žádné zemi zatím neexistuje úplně ideální systém zdravotnictví. Každá země se potýká s jiným problémem. Společně ovšem řeší několik oblastí, které vyžadují reformu. Je do rostoucí nedostatek finančních prostředků, zvyšující se nároky na zdravotní péči, efektivní alokace peněz prostřednictvím zdravotních pojišťoven a to vše při zachování dostupné a kvalitní zdravotní péče.

5.4.1. Praxe v Německu Německo se již tradičně řadí mezi konzervativní a sociální stát. Zdravotní systém v Německu patří již tradičně k jednomu z nejvyspělejších. Zároveň ale také k jednomu z nejdražších. V rámci zdravotních pojišťoven je silná konkurence, která je upravena zákony. Od roku 1996 si občané mohli svobodně vybírat zdravotní pojišťovnu. V současné době zde funguje kolem 200 zdravotních pojišťoven, z toho kolem 50 soukromých. Snahy o reformu vyvrcholily 1.4.2007 přijetím nové legislativy. Reforma měla několik fází, které byly ukončeny rokem 2009. Základními prvky reformy je právo na

31

Dostupný z WWW:< http://www.veciverejne.cz/program-vv-zdravotnictvi.html>

54

pojištění pro všechny občany a povinnost být pojištěn, dále zachováním soukromého i veřejného pojištění posílit konkurenci mezi těmito subjekty. Odvody na zdravotní pojištění jsou v Německu stanoveny pevně v procentech. Jsou to pro každého 2% z ročního příjmu, pro chronicky nemocné 1%. U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Platby zdravotního pojištění nejsou stanoveny u všech stejně pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu. Na rozdíl od ČR se v Německu poplatky platí až po dovršení věku 18 let. Poplatek za návštěvu u lékaře je hrazen čtvrtletně a to částkou 10 eur, ročně tedy 40 eur. Počet návštěv lékaře není omezen, nezáleží tedy, zda lékaře pacient navštíví 1x za měsíc nebo 20 krát. Za návštěvu specialisty, kam pacienta doporučí ošetřující lékař již nic neplatí. Poplatky nejsou určeny lékařům, ale jsou posílány pojišťovně, kde je pacient veden. Vybrané peníze jdou tedy přímo do zdravotnictví. Rozdíl oproti praxi v ČR je také v doplatcích za léky. Hranice maximální výše doplatku za lék nebo materiálu je 10 eur. I zde platí, že doplatky nejdou do kapes lékárníků, ale přímo zdravotním pojišťovnám. Pojišťovna musí vždy respektovat výběr předepsaného léku a lék uznat. Pobyt v nemocnici je také ohraničen možnou maximální platbou. Každý strávený den v nemocnici stojí německého pacienta 10 eur, ovšem pouze do výše 28 dní v roce. Pokud bude pacient hospitalizován na 2 dny ( v tomto případě 20eur ) nebo 8 měsíců zaplatí maximálně 280 eur. Poplatky za hospitalizaci nemocnice opět odvádí přímo do fondů zdravotních pojišťoven. Platby jsou sociálně spravedlivé k občanům a jsou vypočítávány z ročního příjmu, avšak pevně stanovená částka je 2% z ročního příjmu pacienta. Systém je zcela průhledný i z hlediska toho, že každý pacient dostane stvrzenku za platbu poplatku ( u lékaře, v nemocnici, v lékárně ) a následující rok je odevzdá své pojišťovně. Platby nad limit jsou pacientovi vráceny. 32 Úkolem reformy v Německu, jako ve většině zemí, bylo ušetřit peníze a zabránit zvyšování nákladů na zdravotnictví při zachování kvality a dostupnosti zdravotní péče. Od roku 2009 je zdravotní pojištění povinné pro všechny občany. Občané mají volný výběr zdravotní pojišťovny, u které se zaregistrují, mohou si samy volit lékaře i nemocnici. Reformované zdravotnictví si klade za cíl zajistit odpovídající kvalitní zdravotní péči všem občanům.

32

Dostupný z WWW: < http://www.blisty.cz/2009/1/26/art44945.html> , Tomáš Rozsíval

55

Vytýkanou částí reformy je, že se zaměřuje na organizační změny nikoli na finanční řešení situace. Reforma nenašla podporu mezi občany ani odbornou veřejností. Hlavní body reformy v Německu: -

reforma pojistného práva

-

reforma dávek

-

reforma institucí

-

reforma financování

-

reforma soukromého zdravotního pojištění

-

reforma ambulantní zdravotní péče

V rámci snížení nákladů byly na území Německa zavedeny polikliniky, kde na jednom místě sídlí lékaři primární i sekundární péče. Nejkomplexnější vlnou reforem Německo prochází právě v současnosti. Konkurence mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotnické péče se posiluje. Jako další zásadní změnu bych zmínila založení centrálního zdravotního fondu, jehož úkolem je shromažďovat a přerozdělovat prostředky z vybraného pojistného.

5.4.2. Reforma zdravotnictví v USA Ve Spojených státech v oblasti zdravotnictví došlo k převratné změně a to v podobě prosazení povinného zdravotního pojištění. Jedná se o největší revoluci v americkém zdravotnictví od roku 1965. Zdravotní systém spojených států fungoval na tržním modelu, tedy na systému volného trhu. Stát do tohoto systému nezasahoval. Američané mají jednu z nejkvalitnějších zdravotních péčí na světě. Každý si ovšem nemůže dovolit platit zdravotní pojištění a nákladnou zdravotní péči. Zdravotní pojištění bylo zcela dobrovolné, což znamenalo, že pojištění občané dopláceli na spoluobčany nepojištěné. Z pohledu procenta HDP utrácejí Spojené státy za zdravotnictví nejvíce na světě. Východiskem bylo prosazení všeobecného povinného zdravotního pojištění. Hlavním cílem amerického zdravotního systému je poskytnutí zdravotní péče a její dostupnosti celoplošně a všem obyvatelům.

56

V roce 1965 byl tedy v USA schválen zákon o programech Medicare, zdravotní péče zdarma pro lidi starší 65 let a Medicaid, pro chudé. Programy Medicare a Medicaid spolykaly ročně přes 500 miliard USD a neustále rostly, tím přestalo jít o charitativní výdaje. Ke dni 26.03.2010 dostala reforma zdravotnictví zelenou a zákonodárci schválili novelizaci zákona o zdravotní reformě. Reforma zdravotnictví je v Spojených státech převratnou záležitostí. Hlavní změna v systému je zavedení povinného zdravotního pojištění. Tato změna se týká skoro 32 mil. Američanů, kteří doposud nebyli pojištěni. V případě, že si pojištění občan nebude moci dovolit, stát by mu měl pomoci a to buď snížením daní nebo platbou pojištění. Další výraznou změnou je, že pojišťovny nebudou moci již odmítat zájemce o pojištění. Do této doby si pojišťovny své klienty vybírali. Mohli zájemce odmítat na základě špatného zdravotního stavu nebo i věku. Za základní problém celé reformy jsou považovány finance. Celkový odhad nákladů, které si změny systému vyžádají, představují astronomické číslo, a to kolem 940 mld USD! Nový systém například počítá se: -

zavedením programu pro osoby, kterým bylo v minulosti zdravotní pojištění odmítnuto

-

mladí lidé do 27 let mohou zůstat pojištěni v rámci pojištění svých rodičů

-

zákon stanoví pokutu, pokud jednotlivec nebude mít sjednané zdravotní pojištění

-

pro většinu zaměstnavatelů bude povinnost poskytnout zaměstnancům zdravotní pojištění

-

bude kladen důraz na kvalitu poskytované péče, větší než na množství jednotlivých zákroků

-

opatřeními, která by měla zlepšit vládní zdravotní programy Medicare a Mediciad.

K zavedení všech opatření, se kterými vláda počítá je vzhledem k vysokým nákladům zapotřebí především zdravé hospodářství USA. Reformní kroky by měly zpřístupnit zdravotní péči 47 milionům Američanů. Reforma zdravotnictví v USA se stala politickým tématem rozměrů, které nikdo možná ani nepředpokládal. Celá reforma zdravotnictví se obrátila v soutěž demokratů o přízeň voličů. Názory na reformu zdravotnictví, i po schválení, rozdělují obyvatele Spojených států na dva tábory. Jedni souhlasí se sociální pomocí a zavedení povinného zdravotního pojištění, druzí jsou razantně proti a to především kvůli velké finanční zátěži. Prosazení reformy

57

zdravotnictví neznamená pro prezidenta Baracka Obamu ještě konečné vítězství. Ukázalo se, že je ještě mnoho odpůrců, kteří nemají zájem o změny v tomto systému a pokud ano, tak v jiném znění, než byly schváleny. Reforma zdravotnictví nemá tedy ve Spojených státech definitivně vyhráno.

58

6. ZÁVĚR Zdraví je to nejcennější, co máme. Zdraví si přejeme k narozeninám, k výročí, k narození dítěte i při dalších spoustě jiných, často i obyčejných příležitostí. Rodiče a příroda nám nadělila určité geny, které tvoří základ našeho zdraví. Nicméně ne malou měrou si vlastní zdraví ovlivňujeme samy. Na náš zdravotní stav má vliv mnoho faktorů. Jedná se především i o celkový životní styl, jak ke svému zdraví přistupujeme. Faktory, které přímo jako občan ovlivnit nemůžeme, jsou například kvalita a dostupnost zdravotnické péče. Tuto úlohu za nás přebírá stát a potažmo i naši zákonodárci. Problematika zdravotnictví země je jedno z ústředních témat každé vlády. Dotýká se bezprostředně každého občana a to už každoměsíčními odvody do systému, tak přímým střetem se zdravotní péčí. Oblast zdravotní politiky je velmi široké téma, mým cílem bakalářské práce bylo popsat základní fungování zdravotního systému, poskytování zdravotní péče a financování zdravotnictví v ČR spolu s porovnáním ve vybraných zemích jako USA, Německo a Velká Británie. Pro pochopení celého náročného a velmi rozsáhlého bylo potřeba se seznámit s jednotlivými problémy a procesy systému a z tohoto důvodu práci rozdělit do jednotlivých kapitol. Práci jsem rozdělila na 4 ústřední kapitoly. V každé kapitole se věnuji určité oblasti a to zdravotní politice, financování zdravotního systému, garanci státu práva na zdraví a závěrečné kapitole s názvem reforma zdravotnictví. Každá země má nastaven jiný systém zdravotní politiky. Jedno mají společné. Cílem zdravotní politiky, nejen v ČR, ale i ostatních státech je především podpora a ochrana zdraví spolu s udržením dostupnosti kvalitní zdravotní péče. Jednotlivé státy mají různé nástroje k docílení těchto cílů. Nejdůležitější roli hrají finanční možnosti země spolu s politickou vůlí. Zdravotní systém v ČR, i přes mnoho problémů a neduhů, je založeno na pevných základech a poskytuje velmi kvalitní zdravotní péči. V ČR máme širokou síť dostupných zdravotních zařízení, kvalitního personálu i moderní techniky. S porovnáním s okolními státy mají občané poměrně krátkou čekací dobu na lékařský zákrok, následnou pooperační péči a zajištěnou kvalitní návaznou zdravotní péči. Tento stav se může ovšem brzo změnit a to bohužel k horšímu. Jako i v jiných oblastech hospodářství země, i v oblasti

59

zdravotnictví je problémem číslo jedna neustále se zvyšující náklady na zdravotní péči a nedostatek finančních prostředků k jeho udržení. Bezplatnou zdravotní péči mají občané ČR zakotvenou v LZPS. K udržení dostupného a kvalitního zdravotního systému bude do budoucna nutná spoluúčast každého z nás. Naši zákonodárci si již uvědomují, že je potřeba skončit s plýtváním vybraných prostředků a nutnosti kvalitní reformy. Popisované země v této práci, jako je VB, Německo již své zdravotnictví reformovali. Nyní se historicky k reformě systému přidaly i Spojené státy. Pro každý stát tyto změny znamenaly především nové rozdělování finančních prostředků, změny ve zdravotním pojištění a přístupu pacienta ke zdravotní péči. Dokonalého a 100% fungujícího zdravotnictví nelze nikdy dosáhnout, každý očekává něco jiného a každý má jiné představy o zdravotní péči. Každý jedinec má jiné potřeby. Důležitý úkol v současné době je nastartovat reálnou a úspěšnou reformu, která zamezí plýtvání finančních prostředků, povede k šetrnějšímu nakládání s poskytnutými prostředky při zachování kvality a dostupnosti zdravotní péče. Problém ve vypracování práce spatřuji především v neustále měnící se situaci v této oblasti. Novelizacím právních úprav týkající se této oblasti a to především v oblasti zdravotního pojištění. Dále změnám, které přináší neustále měnící se ekonomická situace země, i politickým výkyvům. České zdravotnictví i přes některé neduhy, které má, stojí na kvalitních základech. Nyní je na našich zákonodárcích, potažmo na celé společnosti, kam se bude ubírat.

60

Seznam použité literatury Tištěná monografie doc. Ing Jaroslava Durdisová, CSc. Ekonomika Zdraví. 1.vyd. 2005. ISBN 80-245-0998-9. Drbal, Ctibor. Česká zdravotní politika a její východiska. 1.vyd. 2005. ISBN 80- 7262-3400 Gladkij,Ivan; Strnad,Ladislav. Zdravotní politika, zdraví, zdravotnictví. 1.vyd. 2002. ISBN 80-244-0500-8 Krebs, Vojtěch a kol. Sociální politika. 3.vyd. 2005. ISBN 80-7357-050-5 Sdružení pro výzkum zdravotnické soustavy. České zdravotnictví. Financování a poskytován péče. Studie OECD. 1998 Tištěná MF Dnes, ze dne 11.05.2010

Elektronické odkazy http://www.mzcr.cz/dokumenty/zdravotni-pojistovny_945_839_1.html http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/hana-brixi.php http://www.businessinfo.cz/ http://www.pace.cz/go/archiv http://www.mpsv.cz/cs/8 http://www.sukl.cz/ http://www.zdn.cz/ http://www.mzcr.cz/Vyhledavani.aspx?text=regula%c4%8dn%c3%ad%20poplatky http://www.vize2020.cz/ http://www.cssd.cz/oranzove-knihy/ http://www.top09.cz/ http://www.veciverejne.cz/program-vv-zdravotnictvi.html http://www.vize2020.cz/ http://www.blisty.cz/2009/1/26/art44945.html http://www.uzis.cz/ http://www.icm.cz/ochranny-limit

61

Elektronické podoby zákonů Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Dostupný na WWW http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Vseobecne/legislativa/zakon_592_1992_sb.html Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Dostupný na WWW http://www.vzp.cz/cms/internet/cz/Vseobecne/legislativa/zakon_48_1997_sb.html Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů. Dostupný na WWW http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?zdroj=sb00258&cd=76&typ=r

Zákon č. 182/1991 Sb., o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Dostupný na WWW http://i.iinfo.cz/urs-att/p_182-91-114816949052473.htm

Zákon č.79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů. Dostupný na WWW: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/zakon-ze-dne-19-brezna-1997-o-lecivecha-o-zmenach-a-doplneni-nekterych-souvisejicich-zakonu-3876.html

62

Zdravotní politika v ČR a ve vybraných zemích

Recommend Documents