MMB Název: Regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži

Rada města Brna

8

MMB2016000000984

Z7/22. zasedání Zastupitelstva města Brna konané dne 11. října 2016 Název: Regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži • • • • • •

Obsah: Návrh obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna, kterou se zrušuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži Návrh obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na části Brněnské vodní nádrže Výzva Ministerstva vnitra ke zjednání nápravy Právní analýza ústavnosti a zákonnosti OZV Mapa Brněnské vodní nádrže Důvodová zpráva

str. str. str. str. str. str.

3 4-6 7-11 12-29 30 31-32

Návrh usnesení: Zastupitelstvo města Brna bere na vědomí - výzvu Ministerstva vnitra ze dne 14. 7. 2016 ke zjednání nápravy ve věci obecně závazné vyhlášky č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži - právní analýzu ústavnosti a zákonnosti obecně závazné vyhlášky ve věci regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži varianta I. schvaluje 1. obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna, kterou se zrušuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, která tvoří přílohu č těchto usnesení 2. obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na části Brněnské vodní nádrže, která tvoří přílohu č těchto usnesení varianta II. souhlasí s ponecháním obecně závazné vyhlášky statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, v platnosti

1/32

Stanoviska dotčených orgánů: Rada města Brna projedná na schůzi č. R7/081 konané dne 4. 10. 2016. 17. Sněm starostů projednal dne 22. 9. 2016 a souhlasil s omezením plavby na Brněnské vodní nádrži pro plavidla se spalovacím motorem.

Zpracoval: rfftUťit Odbor vnitřních věcí MMB

Předkládá: Rada města Brna

b-l.

2/32

STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO OBECNÉ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. , kterou se zrušuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži

Zastupitelstvo města Brna schválilo na svém Z7/22. zasedání konaném dne 11. října 2016 v souladu s ustanovením § 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),1 ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku (dále jen „vyhláška"):

Článek 1 Tato vyhláška zrušuje obecně závaznou vyhlášku statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži.

Článek 2 Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení.

Ing. Petr Vokřál primátor města Brna

Mgr. Petr Hladík 1. náměstek primátora města Brna

1

§ 84 odst. 2 písm. h) zákona 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů: zastupitelstvu obce je vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce.

3/32

STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. , o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na části Brněnské vodní nádrže Zastupitelstvo města Brna schválilo na svém Z7/22. zasedání konaném dne 11. října 2016 v souladu s ustanovením § 10 písm. a) a na základě ustanovení § 84 odst. 2 písm. h) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení),2 ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku (dále jen „vyhláška"):

Článek 1 (1) Cílem této vyhlášky je zajištění pokojného a spořádaného užívání Brněnské vodní nádrže a předcházení konfliktním situacím mezi uživateli vodní nádrže tak, aby nedocházelo k narušování veřejného pořádku či ohrožení zdraví a majetku osob, a dále vytvoření příznivých podmínek pro užívání vodní nádrže pro amatérský i profesionální sport a zajištění veřejné lodní dopravy. (2) Předmětem této vyhlášky je regulace činnosti, jež by mohla ve statutárním městě Brně narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s ochranou zdraví a majetku, kterou je na Brněnské vodní nádrži plavba plavidel se spalovacími motory o výkonu nejvýše 10 kW, kdy plavidlo pluje takovou rychlostí, při které vztlak plavidla tvoří zejména hydrostatické síly a vliv dynamických sil vyvolaných rychlostí pohybu plavidla je zanedbatelný. Článek 2 Činnost uvedená v článku 1 odst. (2) je zakázána v době od 1. května do 30. září na části Brněnské vodní nádrže. Prostor, kde je činnost zakázána, je vymezen v příloze této vyhlášky.

Článek 3 Porušení této vyhlášky se posuzuje podle zvláštních předpisů.3

2

§ 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů: povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány. § 84 odst. 2 písm. h) zákona 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů: zastupitelstvu obce je vyhrazeno vydávat obecně závazné vyhlášky obce. 3 § 46 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů: přestupkem proti pořádku ve věcech územní samosprávy je porušení povinností stanovených v obecně závazných vyhláškách obcí a krajů, vydaných na úseku jejich samostatné působnosti.

4/32

Článek 4 Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni vyhlášení.

Ing. Petr Vokřál primátor města Brna

Mgr. Petr Hladík 1. náměstek primátora města Brna

§ 58 odst. 4 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů: obec může uložit pokutu právnické osobě nebo fyzické osobě, která je podnikatelem, kteří porušili povinnost stanovenou právním předpisem obce, až do výše 200.000,- Kč.

5/32

Příloha označení prostoru, kde je činnost zakázána Činnost je zakázána v prostoru od hráze vodní nádrže, ř. k. 56,187, po hranici vymezenou souřadnicemi GPS: 49.2492500N, 16.4884178E - za oblastí Rokle.

l

?*

•%

Jinačovice

-*"**i>

ÍV

£ i i

X

\ •t / •S , '

přfstavišté Rokle

KNÍNIČ

přfstaviitég^ Bystře '

6/32

•

mm ### #*##

*

•• #»« »»•»

:::;:::::

MINISTERSTVO VNITRA REPUBLIKY

C E S K É

MVCRX03266MA prvotní identifikátor

odbor veřejné správy, dozoru a kontroly náměstí Hrdinů 1634/3 Praha 4 140 21 Č. j. MV- 58198-10/ODK-2016

Statutární město Brno K rukám primátora Dominikánské nám. 1 601 67 Brno

Praha 14. července 2016 Přílohy: 1

Výzva ke zjednání nápravy Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, jako správní orgán příslušný dle § 123 odst. 1 a násl. zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích"), tímto vyzývá Statutární město Brno se sídlem Dominikánské nám. 1, 601 67 Brno, aby do 60 dnů od doručení této výzvy zjednalo nápravu obecně závazné vyhlášky č. 7/2016 o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži. Ministerstvo vnitra shledalo obecně závaznou vyhlášku č. 7/2016 o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, v rozporu se zákonem, a to z důvodů uvedených podrobně v příloze této výzvy. Nápravu nezákonnosti dozorovaného aktu doporučujeme zjednat zrušením napadané obecně závazné vyhlášky. Současně Vás žádáme, abyste tuto výzvu ke zjednání nápravy projednali na nejbližším zasedání zastupitelstva města a aby zastupitelstvo města rozhodlo o zjednání nápravy, popř. výslovně rozhodlo o tom, že se s výzvou neztotožňuje, a tuto svou vůli vyjádřilo ve svém rozhodnutí. Do 7 kalendářních dnů od uplynutí lhůty ke zjednání nápravy, prosím, informujte Ministerstvo vnitra, odbor veřejné správy, dozoru a kontroly, náměstí Hrdinů 3, 140 21, Praha 4, zda jste zjednali nápravu nebo nikoliv, a zašlete rozhodnutí příslušného orgánu dle předchozího odstavce.

7/32

•

*

## ®m **•* *»*í • ••••••••

MINISTERSTVO VNITRA ČESKÉ REPUBLIKY

V případě, že jste zjednali nápravu, zašlete nám prosím v téže lhůtě následující podklady: 1) obecně závaznou vyhlášku, jíž byla zjednána náprava, 2) zápis a usnesení zjednání zastupitelstva města, na kterém byla schválena obecně závazná vyhláška uvedená v bodě 1), 3) doklad o celkovém počtu členů zastupitelstva města a počtu přítomných členů, včetně poměru hlasování při schvalování obecně závazné vyhlášky uvedené v bodě 1), nevyplývá-li to ze zápisu dle bodu 2), 4) doklad o vyhlášení obecně závazné vyhlášky specifikované v bodě 1), z něhož je patrno, kdy byl uvedený právní předpis vyvěšen na úřední desce městského úřadu a kdy z ní byl sejmut. V případě, že ve shora uvedené lhůtě nedojde ke zjednání nápravy, přistoupí Ministerstvo vnitra dle § 123 odst. 1 a násl. zákona o obcích k zahájení správního řízení o pozastavení účinnosti napadané obecně závazné vyhlášky.

Ing. Marie Kostruhová ředitelka odboru

Vyřizuje: Mgr. Radek Zugar tel. č.: 974 816 447 e-mail: [email protected]

Elektronický podpis - 15.7.2016 Certifikát autora podpisu: Jméno : Ing. Marie Koslruhuvá Vydal : PostSignum Qualified C... Platnost do: 3.7.2017

8/32

* « 4 #$

#® &®#

« # # $ * # ® ® MINISTERSTVO VNITRA * # # » & ® ® « * ČESKÉ REPUBLIKY

MINISTERSTVO VNITRA odbor veřejné správy, dozoru a kontroly oddělení dozoru Příloha k č. j.: MV-58198-10/ODK-2016 Přehled možných rozporů obecně závazné vyhlášky č. 7/2016 o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži (dále jen „OZV") se zákonem Město OZV stanovuje zákaz na celé ploše Brněnské vodní nádrže v době od 1. května do 30. září plavby plavidel se spalovacími motory o výkonu nejvýše 10kW, kdy plavidlo pluje takovou rychlostí, při které vztlak plavidla tvoří zejména hydrostatické síly a vliv dynamických sil vyvolaných rychlostí pohybu plavidla je zanedbatelný. Oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky vyplývá z či. 104 odst. 3 Ústavy, dle kterého mohou zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. K vydání těchto právních předpisů obec nepotřebuje další zákonné zmocnění, a to s jedinou výjimkou, jíž je s ohledem na či. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod oblast daní a poplatků. Pokud se týká vymezení věcné působnosti, v jejímž rámci lze výše zmíněným či. 104 odst. 3 Ústavy zakotvenou pravomoc obcí k vydávání obecně závazných vyhlášek uplatnit, Ústava sama určení takových věcných oblastí neobsahuje. Stanovení mezí samostatné působnosti obce je či. 104 odst. 1 Ústavy svěřeno zákonu, jímž je de lege lata zákon o obcích. Rozvedením či. 104 odst. 3 Ústavy ve smyslu stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení § 35 odst. 3 písm. a) zákona o obcích, podle kterého se obec při výkonu samostatné působnosti řídí při vydávání obecně závazných vyhlášek zákonem, a tomuto zákonnému příkazu pak odpovídá vymezení věcných oblastí, v nichž je obec oprávněna bez dalšího zákonného zmocnění tvořit právo, v ustanovení § 10 zákona o obcích, které přímo vymezuje tři oblasti, v nichž může obec bez zákonného zmocnění vydávat obecně závazné vyhlášky, a to: a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, kdy obce mohou zejména: - stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo - stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány, b) k zajištění veřejného pořádku při pořádání, průběhu a ukončení veřejnosti

9/32

*

•# # #«

•

• •••

•• ««#

*••«

• ••••••••

MINISTERSTVO VNITRA

("FSKČ REPUBLIKY

přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti. Z písm. d) tohoto ustanovení zákona o obcích pak plyne, že další věcné oblasti samostatné působnosti obcí, v nichž lze realizovat pravomoc k vydávání obecně závazných vyhlášek, mohou být upraveny také zvláštními zákony. Pro všechny takto vymezené věcné oblasti platí společná podmínka, že předmětem úpravy obecně závazné vyhlášky musí být místní záležitosti, tj. záležitosti, jež obec reguluje v zájmu obce a občanů obce (§ 35 odst. 1 zákona o obcích), nikoliv záležitosti krajského či celostátního významu. Do samostatné působnosti obce naopak dle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích nepatří záležitosti, které jsou zákonem svěřeny krajům, a dále záležitosti, které náleží do přenesené působnosti orgánů obce či do působnosti, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy. Obec je tedy při vydávání obecně závazných vyhlášek limitována mezemi své samostatné působnosti, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, nebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného či soukromého, pokud se předmět a cíl obojí regulace překrývají (blíže např. viz nález PI.ÚS 35/06). Plavba plavidel se spalovacími motory je upravena vodním zákonem. Podle § 3 odst. 1 vodního zákona „Povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují; práva k těmto vodám upravuje tento zákon." Ustanovení § 7 odst. 1 vodního zákona říká, že „K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné k provozu plavidel není třeba povolení vodoprávního úřadu." Toto ustanovení tedy legálně definuje užívání povrchových vod k plavbě jako veřejné užívání (obecné užívání) povrchových vod ve smyslu obecného správního práva. Ustanovení § 7 odst. 5 uvedeného zákona stanoví, že: „Na povrchových vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně a na nádržích určených povolením nebo rozhodnutím vodoprávního úřadu podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 nebo podle předchozích předpisů pro chov ryb je plavba plavidel se spalovacími motory zakázána. Nejde-li o dopravně významné vodní cesty, je tato plavba zakázána na vodních nádržích a vodních tocích, které stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Povrchové vody lze užívat k plavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou". Ministerstvo dopravy vydalo na základě uvedeného zákonného zmocnění Vyhlášku. Dle odst. § 7 odst. 6 vodního

10/32

« •• «##

• #* #»$

• ••• •••• • •*•••••• «*»*«»«••

MINISTERSTVO VNITRA f T C I ř É REPUBLIKY ' E RfcPUBLIKY

C E 5 K

zákona „Zákaz plavby podle odstavce 5 se nevztahuje na plavidla Státní plavební správy, Hasičského záchranného sboru České republiky, ozbrojených sil České republiky, Policie České republiky, obecní policie, celní správy České republiky a správců vodních toků, pokud jsou použita ke služebním účelům, dále na plavidla použitá v souvislosti s výstavbou, údržbou nebo provozem vodních děl nebo jiných staveb na vodních tocích nebo na pozemcích při nich, plavidla osob vykonávajících povinnosti podle tohoto zákona nebo plavidla použitá k nutnému zajištění zdravotní služby nebo při ochraně před povodněmi. Zákaz plavby podle odstavce 5 se, s výjimkou ochranných pásem vodních zdrojů I. stupně, nevztahuje na plavidla osob, které mají platné povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 nebo podle předchozích předpisů, a to při obhospodařování nádrží určených takovým rozhodnutím pro chov ryb." Ustanovení § 7 odst. 7 vodního zákona pak umožňuje udělování výjimek, kdy stanoví, že „O výjimkách ze zákazu a omezení podle odstavce 5 rozhoduje v jednotlivých případech vodoprávní úřad po projednání se Státní plavební správou." Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že plavbu plavidel se spalovacími motory vodní zákon přímo sám upravuje, a to na celostátní úrovni, anebo k regulaci zmocňuje Ministerstvo dopravy. Dle právního názoru Ministerstva vnitra se v případě vodní plavby jedná o problematiku, která je vyhrazena zákonné úpravě, kdy vychází i z nálezu Ústavního soudu sp.zn. Pl. ÚS 1/15, který tento závěr konstatoval u problematiky silniční dopravy, případně je svěřena zákonem do působnosti správním úřadům jako výkon státní správy. S ohledem na tuto skutečnost se tak nejedná o problematiku spadající do samostatné působnosti obce a v této souvislosti ji tedy statutární město Brno není oprávněno obecně závaznou vyhláškou regulovat. Ministerstvo vnitra tak shledalo OZV s ohledem na výše uvedené ve svém celku jako rozpornou s článkem 104 odst. 3 Ústavy a § 10 a § 35 zákona o obcích. Závěr: OZV byla shledána v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy a § 10 a § 35 zákona o obcích.

Schválil: Ing. Bc. Miroslav Veselý, vedoucí oddělení dozoru V Praze dne 14. července 2016 Odbor veřejné správy, dozoru a kontroly Ministerstva vnitra

Elektronický podpis - 15.7.2016 Certifikát autora podpisu : Jméno : Ing. Marie Kostruhová Vydal: PostSignum Qualifieť <" Platnost do: 3.7.2017 1 1 /O O

HAVEL H O L Á S E K I _ A _ _ _ _ _ _ advokátní kancelář I P A R T N E R S ÚSPĚCH

SPOJUJE

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA Florentinům, recepce A, Na Florenci 2116/15 110 00 Praha 1 - Nové Město, Česká republika Tel.: +420 255 000 111, Fax: +420 255 000 110 Titanium Business Complex, Nové sady 996/25 602 00 Brno, Česká republika Tel.: +420 545 423 420, Fax: +420 545 423 421 Poděbradova 2738/16, 702 00 Ostrava, Česká republika Tel.: +420 596 110 300, Fax: +420 596 110 420 Apollo Business Center II, blok H, Mlýnské Nivy 49821 09 Bratislava, Slovenská republika Tel.: +421 232 113 900, Fax: +421 232 113 901

Statutární město Brno Magistrát města Brna Dominikánské nám. 1 601 67 Brno doručeno e-mailem a následně poštou V Praze dne 30. 8. 2016

PRAVNI ANALÝZA ÚSTAVNOSTI A ZÁKONNOSTI OBECNÉ ZAVÁZNE VYHLÁŠKY STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA VE VĚCI REGULACE PLAVBY PLAVIDEL SE SPALOVACÍMI MOTORY NA BRNĚNSKÉ VODNÍ NÁDRŽI Vážení, advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s.r.o. („Havel Holásek") byla statutárním městem Brnem, se sídlem Brno, Dominikánské nám. 1, PSČ: 601 67 („Statutární město Brno"), požádána, aby vypracovala právní analýzu ve věci regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži formou obecně závazné vyhlášky, vydané v samostatné působnosti města. 1.

PŘEDMĚT A ÚČEL PRÁVNÍ ANALÝZY Předmětem této analýzy je v souladu se zadáním Statutárního města Brna následující: zhodnocení možnosti úspěchu Statutárního města Brna v případě přezkumu obecně závazné vyhlášky č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, Ústavním soudem ve vazbě na stávající judikaturu a navržení nejvhodnější právní argumentace; zhodnocení možnosti úspěchu statutárního města Brna u Ústavního soudu v případě, že bude zúžen časový i územní rozsah regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži ze strany města prostřednictvím obecně závazné vyhlášky (např. regulace pouze na části plochy Brněnské vodní nádrže, zákaz plavby v určitých hodinách v průběhu dne); zhodnocení možných rizik a pravděpodobnosti vzniku odpovědnosti za škodu v důsledku regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži v případě, že bude obecně závazná vyhláška města zrušena Ústavním soudem. Dále obdobně zhodnocení pravděpodobnosti možné náhrady škody v případě, že bude obecně závazná vyhláška města zrušena Zastupitelstvem města Brna, a příp. rozdíly, pokud ke zrušení

Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze. oddíl C, vložka 114599, IČ: 26454807 Seznam spolupracujících advokátuje k dispozici na webových stránkách: www. havelholasek.cz

12/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

dojde po výzvě Ministerstva vnitra nebo až po pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky a podání návrhu na zrušení Ústavnímu soudu; posouzení dalších možností a způsobů, jak dosáhnout omezení plavby se spalovacími motory do 10 kW na Brněnské vodní nádrži.

plavidel

Účelem této analýzy je vytvoření podkladu pro kvalifikované rozhodnutí Statutárního města Brna ohledně dalšího postupu ve věci obecně závazné vyhlášky Statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži („Vyhláška 7/2016"). Případně může tato analýza sloužit jako podklad pro vypracování právních podání směřujících proti krokům podniknutým ze strany Ministerstva vnitra České republiky („Ministerstvo vnitra"), jako například vyjádření k výzvě Ministerstva vnitra ke zjednání nápravy nebo vyjádření k případnému návrhu Ministerstva vnitra na zrušení Vyhlášky 7/2016 podanému k Ústavnímu soudu. 2.

ZÁKLADNÍ POPIS SITUACE A POSKYTNUTÉ PODKLADY Dne 17. 3. 2015 vydalo Ministerstvo dopravy České republiky („Ministerstvo dopravy") vyhlášku č. 46/2015 Sb., ze dne 12.3.2015, o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě („Vyhláška 46/2015"), která vešla v účinnost dne 15. 4. 2015. Vyhláška 46/2015 upravuje užívání povrchových vod k plavbě, zejména plavidel se spalovacím motorem. Dále stanoví povrchové vody, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory nad rámec vod uvedených v zákoně č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů („vodní zákon"), konkrétně v jeho ustanovení § 7 odst. 5. Vyhláška 46/2015 dále stanoví povrchové vody, na nichž je plavba plavidel se spalovacími motory omezena nebo upravena. Vyhláška 46/2015 nahrazuje vyhlášku Ministerstva dopravy č. 241/2002 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě, jež nabyla účinnosti dne 14.6.2002 a která též upravovala problematiku plavby plavidel se spalovacími motory („Předchozí vyhláška MD"). Vyhláška 46/2015 musela být vydána zejména z důvodu neaktuálnosti Předchozí vyhlášky MD, jelikož od doby jejího přijetí uplynulo do doby vydání Vyhlášky 46/2015 více než dvanáct let a Předchozí vyhláška MD z hlediska obsahu velmi zastarala. Vyhláška 46/2015 je prováděcím předpisem k vodnímu zákonu a podle důvodové zprávy „řeší používání plavidel na povrchových vodách především z hlediska ochrany vod, vodních děl nebo vodních ekosystémů" a zabývá se mj. i „malými plavidly se spalovacími motory, protože tato plavidla jsou především využívána pro různé rekreační a sportovní aktivity na povrchových vodách". Před přijetím Vyhlášky 46/2015 byl provoz plavidel se spalovacími motory o výkonu nejvýše lOkW, kdy plavidlo pluje takovou rychlostí, při které vztlak plavidla tvoří zejména hydrostatické síly a vliv dynamických sil vyvolaných rychlostí pohybu plavidla je zanedbatelný („Plavidla do 10kW"), na území Brněnské vodní nádrže zakázán Předchozí vyhláškou MD. Vydáním Vyhlášky 46/2015 došlo s účinností k 15. 4. 2015 k povolení provozu Plavidel do lOkW na území Brněnské vodní nádrže. Statutární město Brno v návaznosti na přijetí Vyhlášky 46/2015 jednalo s Ministerstvem dopravy o řešení zákazu plavby Plavidel do 10 kW, na území Brněnské vodní nádrže. Toto jednání však bylo neúspěšné. V mezidobí těchto jednání a za současné účinnosti Vyhlášky 46/2015 byly sepisovány petice ze strany nespokojených občanů Statutárního města Brna, kteří se domáhali opětovného zákazu plavby Plavidel do lOkW na územní Brněnské vodní nádrže. Statutární město Brno tak bylo nuceno na tuto neútěšnou situaci zareagovat.

2 z 18

13/32

Havel, Holásek 81 Partners s.r.o. Advokátní kancelář

V zájmu vytvoření příznivých podmínek pro užívání Brněnské vodní nádrže z hlediska výkonu profesionálního i amatérského sportu, zajištění dopravy a předcházení konfliktních situací mezi uživateli vodní nádrže vydalo Statutární město Brno Vyhlášku 7/2016. Vyhláška 7/2016 omezuje plavbu Plavidel do lOkW na celé ploše Brněnské vodní nádrže v době od 1. května do 30. září, a to zejména vzhledem k možným vznikům konfliktních situací mezi koupajícími se lidmi a řidiči vodních plavidel. V návaznosti na tuto vyhlášku bylo Statutární město Brnu doručeno Vyrozumění o posouzení obecně závazné vyhlášky ze dne 13. 6. 2016, vypracované Ministerstvem vnitra České republiky („Ministerstvo vnitra"), které konstatuje nezákonnost Vyhlášky 7/2016. Tuto nezákonnost dle Ministerstva vnitra způsobuje nedostatečná pravomoc Statutárního města Brna k vydání Vyhlášky 7/2016. Problematika plavby plavidel ve smyslu Vyhlášky 46/2015 a vodního zákona je dle názoru Ministerstva vnitra vyhrazena zákonné úpravě. Dne 14. 7. 2016 byla Statutárnímu městu Brnu ze strany Ministerstva vnitra doručena výzva ke zjednání nápravy, která Statutárnímu městu Brnu uložila povinnost zjednat do 60 dnů od doručení této výzvy nápravu. Ministerstvo vnitra v této výzvě doporučilo zrušit Vyhlášku 7/2016. V návaznosti na tuto výzvu ke zjednání nápravy se Statutární město Brno obrátilo na Havel Holásek s žádostí o vypracování analýzy s předmětem vymezeným v bodě 1. této analýzy. Ze strany Statutárního města Brna nám byly poskytnuty následující podklady a dokumenty: Žádost o právní analýzu ve věci regulace plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži obsahující shrnutí skutkového stavu; Obecně závazná vyhláška Statutárního města Brna č. 7/2016, o regulaci plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži; Vyrozumění o posouzení obecně závazné vyhlášky ze strany Ministerstva vnitra ze dne 13.6.2016; Výzva ke zjednání nápravy ze strany Ministerstva vnitra ze dne 14. 7. 2016; Záznam o poskytnutí metodické pomoci Statutárnímu městu Brnu ze dne 26. 7. 2016.

OBECNÁ PRÁVNÍ VÝCHODISKA K rozporu obecně závazných vyhlášek obcí („OZV") a zákonné úpravy bylo publikováno mnoho odborných článků, komentářů i judikatury. Výklad týkající se vztahu OZV a zákonné úpravy se v posledních 25 letech vyvíjel a ani v současné době nelze konstatovat, že by tento výklad byl jednotný a ustálený. Existuje však několik obecných závěrů, které jsou ve vztahu k posuzování OZV a zákonných předpisů jako všeobecně přijímané. 3.1

ÚSTAVNÍ A ZÁKONNÉ ZMOCNĚNÍ K VYDÁVÁNÍ O Z V

Zmocnění obcí k vydávání OZV je zakotveno v či. 104 odst. 3 Ústavy České republiky („Ústava"), který stanoví, že „Zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky". Jakkoliv se textace a zasazení tohoto zmocnění do ústavní úpravy může jevit jako bezproblémové, je nutné konstatovat opak. Vzhledem ktomu, že toto zmocnění je na ústavní úrovni pouze rámcové a jeho obsah je tvořen až zákonnými akty, vyvstávají zde zásadní otázky týkající se právě tohoto obsahu samotného. Z nejnovější praxe Ústavního soudu lze dovodit, že další - zákonné - zmocnění k vydávání OZV není třeba, jelikož se jedná o originární (neodvozenou) normotvorbu danou přímo Ústavou. Ustanovení, které působnost zastupitelstva zakotvuje, je obsaženo v zákoně č. 128/2000 Sb., zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů („zákon o obcích"), konkrétně v jeho ustanovení § 10. V tomto ustanovení jsou uvedeny čtyři

3 Z 18

14/32

Havel, Holásek 8. Partners s.r.o. Advokátní kancelář

oblasti, které může obec OZV upravit. Povinnosti může obec v samostatné působnosti ukládat: k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány; pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku; k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleněhttp://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-128 - f2026047 a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnost a stanoví-li tak zvláštní zákon. Z první odrážky uvedené výše lze dovodit, že je daný výčet výčtem demonstrativním, proto se interpretace zmíněného ustanovení stává ještě o to složitější. V minulosti i v současnosti jsou vedeny spory, zda je obec, resp. zastupitelstvo zmocněno k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku jako široké kategorie, či se toto zmocnění má odvíjet až od věty uvedené za středníkem, tj. pouze ke stanovení „které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány". Jakkoliv se domníváme, že v případě restriktivního výkladu ustanovení § 10 zákona o obcích, by nemohlo být řádně naplňováno právo územních samosprávných celků na samosprávu, je otázkou, jak by se k této otázce v konkrétním případě Statutárního města Brna postavil Ústavní soud. 3.2

RELEVANTNÍ JUDIKATURA

Ke či. 104 odst. 3 Ústavy existuje bohatá judikatura, která však prošla velice složitým vývojem. Po prvotní velmi restriktivní vlně rozhodovací praxe, která obcím nedávala k samostatné normotvorbě téměř žádný prostor, dochází k jejímu postupnému uvolňování. 3.2.1 Prvotní názorový proud Ústavního soudu Jedním z prvních rozhodnutí Ústavního soudu ve věci OZV je nález PÍ. ÚS 5/93 ze dne 19. 1. 1994, v němž Ústavní soud konstatuje, že „obec tudíž může vydávat obecně závazné vyhlášky, obsahem kterých jsou právní povinnosti, jenom na základě a v mezích zákona. K vydání obecně závazné vyhlášky, jejímž obsahem jsou právní povinnosti, je obec proto oprávněna jenom v případě výslovného zákonného zmocnění.". Tímto rozhodnutím byla de facto popřena ústavně deklarovaná originarita OZV vydávaných obcemi, a tím i jakékoliv zákonodárství obcí v samostatné působnosti nad rámec výslovných zákonných zmocnění. Tento nález určil vývoj rozhodovací praxe na dalších několik let, kdy Ústavní soud v tomto období akceptoval normotvorbu obcí pouze na základě výslovného zákonného zmocnění k ukládání povinností. V této názorové linii pokračoval i nález Ústavního soudu PÍ. ÚS 18/94 ze dne 8. 11. 1994, v němž Ústavní soud sice konstatoval, že „svojí povahou obecně závazné vyhlášky obcí vydané v jejich samostatné působnosti svým charakterem a obsahem jsou primárním pramenem práva", avšak stále trval na nutném zákonném zmocnění pro uložení povinnosti. Tento názor v ústavních nálezech setrval, a ačkoliv byla deklamována originarita obecní normotvorby, nenastaly žádné faktické důsledky tohoto tvrzení. V dané době neexistoval

4 z 18

15/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

skutečný rozdíl mezi normotvorbou odvozenou (na základě zákonného zmocnění) a primární (danou přímo ústavní kompetencí). 3.2.2 „Rozšíření" věcné působnosti normotvorby obcí Průlom v nastíněné rozhodovací praxi Ústavního soudu nastal až vydáním nálezu PÍ. ÚS 45/06 ze dne 11. 12. 2007. Tento nález byl výsledkem snahy Ústavního soudu o rozvolnění restriktivního výkladu a navázal na myšlenky uvedené např. v nálezech PÍ. ÚS 57/05 ze dne 13. 9. 2006 a PÍ. ÚS 30/06 ze dne 22. 5. 2007. Nález PÍ. ÚS 45/06 v sobě obsahuje tzv. test čtyř kroků1, který se skládá z následujících prvků: zkoumání pravomoci obce vydat napadenou OZV či její ustanovení; zkoumání, zda se obec nepohybovala při vydávání OZV mimo zákonem vymezenou věcnou působnost (tj. zda nejednala ultra vires); zkoumání, zda obec při vydávání OZV nezneužila zákonem svěřenou pravomoc a působnost, a zkoumání, zda nerozumně.

obec přijetím

napadeného

ustanovení nejednala

zjevně

Výše uvedený tzv. test čtyř krokuje od vydání tohoto ústavního nálezu nedílnou součástí posuzovacího procesu zákonnosti OZV ze strany Ústavního soudu. V daném nálezu je nadto stanoveno, že „kromě toho Ústavní soud musí vždy zkoumat, zda napadená obecně závazná vyhláška splňuje obecná kritéria kladená na právní předpisy, tj. zda jsou její ustanovení s využitím obvyklých interpretačních postupů určitá a vzájemně nerozporná ". Kromě testu tzv. čtyř kroků nález PÍ. ÚS 45/06 diametrálně změnil dosavadní náhled na zmocnění obcí k vydávání OZV. Ústavní soud se ve zmíněném nálezu vyjadřuje k situaci, která nastala po přijetí Ústavy, a k dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu. Ústavní soud poznamenal, že závěry vytvářené Ústavním soudem vznikaly po období čtyřiceti let totality se systémem hierarchicky budovaných národních výborů. Z tohoto důvodu musel být obsah pojmu ústavní garance územní samosprávy v právním prostředí České republiky znovu a trpělivě objevován a prosazován. Ústavní soud v tomto nálezu dospěl k závěru, že „po patnácti letech existence Ústavy České republiky obsahující ústavní garanci práva na územní samosprávu se již obsah tohoto práva ustálil a stal se součástí širšího právního povědomí... Ústavní soud ... registruje posun právního prostředí a nahlížení na princip ústavní garance územní samosprávy, a z tohoto důvodu opouští dosavadní restriktivní výklad ustanovení či. 104 odst. 3 Ústavy. Ústavní soud konstatuje, že... k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své věcné působnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocnění nepotřebují (s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem kčl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností.". Tento myšlenkový posun se může zdát obratem, avšak v zásadě byl tímto pouze opuštěn do té doby velmi restriktivní výklad Ústavního soudu. Ani toto rozvolnění však nepostavilo najisto další otázky s vydáváním OZV související. Textace či. 104 odst. 3 Ústavy dává pravomoc zastupitelstvům k vydávání OZV, čili by bylo lze předpokládat, že se věcná působnost k tomuto jednání bude odvozovat od ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích. Ústavní soud však věcnou působnost, v níž jsou obce zákonem oprávněny upravovat právní poměry na svém území, vymezuje toliko odkazem na ustanovení § 10 zákona o obcích.

1

První použití testu tzv. čtyř prvků bylo provedeno v ústavním nálezu PÍ. ÚS 63/04 ze dne 22. 3. 2005.

5 z 18

16/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

2

Komentář k č l . 104 odst. 3 Ústavy konstatuje, že „obce jsou dle judikatury Ústavního soudu nadále povolány k tvorbě OZV pouze v rozsahu právě §10 zákona o obcích, nikoliv v celé šíři působnosti zastupitelstva obce". Proti tomuto tvrzení se objevují protichůdné 3 názory odborníků v oblasti územní samosprávy, příkladmo lze uvést pohled 4 JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D. nebo JUDr. Iva Pospíšila, Ph.D . 3.2.3 Řešení konfliktu OZV a zákona, resp. ústavního zákona Ve světle upouštění od restriktivního výkladu Ústavním soudem se mimo výše uvedenou nejasnost týkající se faktického vymezení věcné působnosti obcí objevuje i další otázka, kterou je vztah zákonné a obecní právní úpravy. Vzhledem ke skutečnosti, že obce nepotřebují výslovné zákonné zmocnění k vydání místních předpisů v samostatné působnosti, existuje zde riziko možné kolize zákonné a obecní úpravy. 5

Pro posouzení tohoto střetu je nutné konkrétně stanovit předmět a účel jak zákonné, tak obecní úpravy. Pokud je předmět a účel obou úprav odlišný, není zde důvod k vzájemnému konfliktu nebo derogaci. Ústavní soud k tomuto ve zmiňovaném nálezu PÍ. ÚS 45/06 konstatoval, že „Odpověď na otázku, zda obec nepřekročila meze své zákonné působnosti tím, že normuje oblasti vyhrazené zákonné úpravě, předpokládá identifikaci předmětu a cíle regulace zákona na straně jedné a obecně závazné vyhlášky na straně druhé. Pokud se nepřekrývají, nelze bez dalšího říci, že obec nesmí normovat určitou záležitost z důvodu, že je již regulována na úrovni zákona. Ani soukromoprávní zákonná regulace bez dalšího nevylučuje regulaci prostřednictvím obecně závazných vyhlášek obcí, pokud se předměty a cíle jejich regulace liší.". Kromě konfliktu se zákonnou úpravou se OZV může dostat do rozporu i s ústavně zakotvenými právy a svobodami, a to zejména v případě, kdy je předmětem OZV regulace takového předmětu, který je zároveň chráněn např. vlastnickým právem či právem podnikat. Příkladmo lze uvést například konflikt regulace hluku právě s vlastnickým právem vykonávaným vlastníkem. Do rozporu se zákonnou úpravou by se mohla případně dostat i konkretizace zákonem daného pravidla OZV. V nálezu Ústavního soudu PÍ. ÚS 44/06 ze dne 3. 4. 2007 bylo ktéto problematice Ústavním soudem konstatováno, že „Pojem nočního klidu není v žádném právním předpise vymezen. Je proto potřeba považovat za užitečné, učiní-li tak obec v rámci úpravy místních záležitostí veřejného pořádku vyhláškou. Konkretizace pojmu nočního klidu také za situace, kdy je "porušení nočního klidu" bez bližšího upřesnění přestupkem proti veřejnému pořádku ... žádoucím způsobem přispěje k právníjistotě". 3.3 KONTROLA ÚSTAVNOSTI MINISTERSTVEM VNITRA Normotvorba obcí, posílená uvolněnějším přístupem Ústavního soudu, znamená i větší prostor pro úpravu právních poměrů na území obcí, potažmo frekventovanější vydávání OZV. Tato skutečnost však klade větší nároky na kontrolu normotvorby ze strany Ministerstva vnitra a Ústavního soudu. Dozor nad samostatnou působností obcí přísluší Ministerstvu vnitra od 1. 1. 2003 a procesní stránka kontroly je upravena v zákoně o obcích, konkrétně v ustanovení § 123.

2 RYCHETSKÝ, P., LANGÁŠEK, T., HERC, T., MLSNÁ P. aj. Ústava České republiky: Komentář [Systém ASP1]. Wolters Kluwer [cit. 2016-8-16]. ASPIJD K01_1993CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X. 3 KADEČKA, S.: Právo obcí a krajů v České republice. C. H. Beck, Praha 2003, str. 80- 83; POSPÍŠIL, I.: Seminář Veřejný pořádek v obecně závazných vyhláškách obcí konaný dne 22. října 2009. 4

JUDr. Ivo Pospíšil, Ph.D., je generální sekretář Ústavního soudu.

5

Srov. např. ústavní nález PÍ. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008.

6 z 18

17/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

V tomto ustanovení je podrobně popsán postup Ministerstva vnitra a obce, který je nutno dodržet v případě, kdy Ministerstvo vnitra shledá, že OZV odporuje zákonu. Podle § 123 odst. 1 zákona o obcích Ministerstvo vnitra v této situaci vyzve obec ke zjednání nápravy do 60 dnů od doručení předmětné výzvy. Pokud tato výzva není vyslyšena, rozhodne Ministerstvo vnitra o pozastavení účinnosti této OZV. Účinnost OZV obce je pozastavena dnem doručení rozhodnutí Ministerstva vnitra obci. Ministerstvo vnitra v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu ve stanovené lhůtě, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší neprodleně poté, co obdrží sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i obecně závazná vyhláška obce, kterou byla zjednána náprava. Podle § 123 odst. 2 zákona o obcích, pokud existuje zřejmý rozpor OZV obce s lidskými právy a základními svobodami, může Ministerstvo vnitra pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy. Účinnost OZV je také pozastavena dnem doručení rozhodnutí Ministerstva vnitra obci. Ministerstvo vnitra v rozhodnutí současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. V případě, že zastupitelstvo obce zjedná nápravu ve stanovené lhůtě, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí zruší. Podle § 123 odst. 3 zákona o obcích v případě, kdy náprava není zjednána ve stanovené lhůtě a nepodá-li obec proti rozhodnutí Ministerstva vnitra rozklad, podá Ministerstvo vnitra do 30 dnů od uplynutí lhůty pro podání rozkladu Ústavnímu soudu návrh na zrušení OZV obce. Je-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra rozklad podán, podá Ministerstvo vnitra takový návrh Ústavnímu soudu do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o rozkladu, kterým byl rozklad zamítnut. Jestliže Ústavní soud návrh na zrušení OZV obce odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci. Pokud je náprava zjednána zastupitelstvem obce před rozhodnutím Ústavního soudu tak, jak je předjímáno v § 123 odst. 4 zákona o obcích, sdělí obec neprodleně tuto skutečnost Ústavnímu soudu a Ministerstvu vnitra. Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší do 15 dnů od doručení sdělení obce o zjednání nápravy, jehož přílohou je i obecně závazná vyhláška obce, kterou byla zjednána náprava. Návrh na zrušení OZV nebo jejích jednotlivých ustanovení je oprávněna podat vláda, skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, ten, kdo podal ústavní stížnost, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení, zastupitelstvo kraje, Veřejný ochránce práv, Ministerstvo vnitra (jde-li o návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky obce, kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu), věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad (jde-li o návrh na zrušení nařízení kraje nebo hlavního města Prahy za podmínek stanovených v zákonech upravujících územní samosprávu), ředitel krajského úřadu (jde-li o návrh na zrušení nařízení obce za podmínek stanovených v zákonu o obcích) a v neposlední řadě zastupitelstvo obce (jde-li o návrh na zrušení právního předpisu kraje, do jehož územního obvodu obec náleží). Návrh na zrušení OZV může tedy kromě Ministerstva vnitra podat i jednotlivec, jeho návrh však musí být spojen s ústavní stížností. Tento postup však předpokládá zásah do základních práv a svobod jednotlivce, typicky rozhodnutím správního orgánu či soudu, a vyčerpání všech opravných prostředků. V případě, kdy Ústavní soud shledá, že OZV odporuje ústavním normám či zákonu, Ústavní soud tuto OZV zruší. 3.4

NÁHRADA ŠKODY ZPŮSOBENÉ NEZÁKONNOU O Z V

7 z 18

18/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

Co se týče povinnosti náhrady škody způsobené nezákonnou či protiústavní OZV, neexistuje v tomto směru ustálená judikatura ani názor účastníků odborné diskuze. Níže si dovolujeme nastínit několik závěrů, které se i za současného stavu dají k této problematice dovodit. 3.4.1 Podmínky vzniku povinnosti k náhradě újmy Abychom mohli mluvit o vzniku povinnosti k náhradě škody jako takové, je nutné, aby byly naplněny čtyři níže uvedené znaky. Prvotní podmínkou, jež musí být splněna, je jednání škůdce. Tímto původcem škody může být osoba fyzická, ale i osoba právnická, tj. v tomto postavení může být i obec či stát. Jednání škůdce musí být jednáním protiprávním a toto jednání může spočívat jak v konání, tak v nekonání. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) („zákon o odpovědnosti státu za škodu"), může škoda vzniknout nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem. Co se týče nezákonného rozhodnutí, existuje ustálená výkladová judikatorní praxe usnadňující podřazování způsobené škody pod tuto kategorii. Stran nesprávného úředního postupu však vzniká mnoho otázek, na něž prozatím neexistuje uspokojivá odpověď. Tyto mezery se rozhodovací praxe soudů snaží vyplnit, avšak zejména v otázce vydávání normativních aktů neexistuje sjednocený přesvědčivý výklad. Druhou nezbytnou podmínkou vzniku povinnosti k náhradě škody je vznik škody. Škoda Může vzniknout jak na majetku, tak na přirozených (osobnostních) právech člověka, a lze jí dále rozdělit do dvou kategorií - na škodu (kterou je vždy škoda na majetku, ať už v podobě skutečné škody či ušlého zisku) a nemajetkovou újmu. Mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody musí existovat příčinná souvislost. To znamená, že povinnost k náhradě škody vzniká tehdy, pokud je způsobení škody následkem právě protiprávního jednání škůdce. Poslední zkoumanou skutečností, která může, ale nemusí být relevantní k náhradě škody, je existence zavinění. V případě, že se škůdce může prokázat, že daný výsledek nezavinil, a vyvinit se tak z povinnosti škodu nahradit, hovoříme o subjektivní odpovědnosti. Pokud však otázka zavinění není posuzována a povinnost k náhradě újmy vzniká i na základě nezaviněného jednání, hovoříme o odpovědnosti objektivní. Otázka zavinění se může lišit jak v rámci jednoho předpisu, tak i v rámci soukromého a veřejného práva. V rámci zákona o odpovědnosti státu za škodu je odpovědnost za škodu koncipována jako tzv. absolutní odpovědnost, které se nelze žádným způsobem zprostit a liberovat se. 3.4.2 Vydání OZV jako nesprávný úřední postup Jakkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že vydání nezákonného či protiústavního normativního aktu z podstaty věci není správný úřední postup, tudíž musí být shledán jako postup nesprávný, dosavadní rozhodovací praxe se k této problematice staví zcela odlišně. Ustanovení zákona o odpovědnosti státu za škodu operují s pojmem „nesprávný úřední postup". Ze samotné textace tohoto ustanovení pak můžeme vyvodit, že povinnost k náhradě škody vzniká pouze při nesprávném úředním postupu. Nikoliv tak jako důsledek jakéhokoliv postupu objevujícího se v se státní či územní správě. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo 322/2004 konstatoval, že „zákon č. 58/1969 Sb. (předchůdce zákona o odpovědnosti státu za škodu, pozn. autora) bližší definici nesprávného úředního postupu nepodává, z obsahu tohoto pojmu i z výkladu zákona však vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. Může se jednat o přímé porušení povinnosti vyplývající státnímu orgánu z právního předpisu

8 z 18

19/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

stejně jako o nevyužití zákonem daných prostředků či postupů (nečinnost) tam, kde pro jejich užití byly dány podmínky.". V rozsudku ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97 Nejvyšší soud uvádí, že „druhá forma objektivní odpovědnosti státu (§ 18-19) se spojuje s nesprávným úředním postupem, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí." Z výše uvedených výňatků by se mohlo zdát, že normotvorbu OZV a jiných právních předpisů lze pod nesprávný úřední postup podřadit, avšak současná rozhodovací praxe soudů se k tomuto závěru nepřiklání. I přesto, že nezákonná OZV může ve svém konečném důsledku způsobit majetkovou újmu, sama o sobě nárok na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu tato skutečnost nezakládá. Současný soudní výklad týkající se této problematiky inklinuje k závěru, že legislativní proces přijímání daného normativního aktu nemůže být nesprávným úředním postupem. Tuto tezi potvrzuje např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2010, sp. zn. II. ÚS 1762/106, v němž Ústavní soud konstatuje, že „Městský soud v Praze prvoinstanční rozsudek7 potvrdil jako věcně správný; vydání vyhlášky není úředním postupem ve smyslu § 13 zákona 82/98 Sb., který by zakládal odpovědnost státu za škodu." Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1124/2005, pokračuje v nastíněné názorové linii a je v něm konstatováno, že „nelze proces přijímání zákonů hlasováním v Poslanecké sněmovně či Senátu považovat za úřední postup ve smyslu §13 zák. č. 82/1998 Sb. a - pokud pravidla jednacího řádu Poslanecké sněmovny nebo Senátu byla zachována - už vůbec nelze uvažovat o soudní kontrole, zda výsledek hlasování je správný či nesprávný. Jde o princip ústavní suverenity moci zákonodárně, která je odpovědna lidu". Analogicky k tomuto lze dovodit, že postavení zastupitelů volených hlasem lidu bude v dané situaci obdobné, a proto ani jejich originární normotvorba obcí nemůže být jako nesprávný úřední postup shledána. Normy korigující normotvorný postup zastupitelstev obcí se mírně liší od pravidel, podle kterých postupuje zákonodárce. Tento fakt by mohl být Ústavním soudem zohledněn a mohl by vést i k závěru, kdy porušení těchto norem může vést k nesprávnému úřednímu postupu. Takový závěr však není pravděpodobný. Neobjasněnou do určité míry zůstává situace, kdy byl nezákonný právní předpis Ústavním soudem zrušen. Právní předpisy neobsahují konkrétní úpravu, o kterou by bylo možno právní závěry opřít, a dosavadní judikatura prozatím mlčí. V zákoně č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o Ústavním soudu"), lze najít potenciální vodítko, a to v § 71 odst. 4, který zní , Jinak práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisů zůstávají nedotčena". Z tohoto ustanovení lze dovodit, že možné domáhání se povinnosti k náhradě újmy může být značně ztíženo. Vzhledem ke skutečnosti, že výslovná právní úprava náhrady újmy způsobené legislativní činností neexistuje a že dosavadní judikatura se k této možnosti staví velmi rezervovaně, nelze sice vyslovit kategorické závěry, nicméně lze považovat možnost náhrady újmy způsobené nesprávnou legislativní činností za značně nepravděpodobnou. V této souvislosti nám není známo žádné soudní rozhodnutí v České republice, které by takovouto náhradu kdykoli komukoli přiznalo.

6

V tomto nálezu Ústavního soudu byla posuzována zákonnost vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České republiky.

7

Jedná se o rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, č. j . 62 Co 483/2009-44, který není dostupný online.

9 z 18

20/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

VLASTNI POSOUZENI KONKRÉTNÍHO PŘÍPADU STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA 4.1

ZHODNOCENÍ PŘEZKUMU

MOŽNOSTI VYHLÁŠKY

ÚSPĚCHU 7/2016

STATUTÁRNÍHO

ÚSTAVNÍM

SOUDEM

MĚSTA VE

BRNA

VAZBĚ

NA

V

PŘÍPADĚ STÁVAJÍCÍ

JUDIKATURU A NAVRŽENÍ NEJVHODNĚJŠÍ PRÁVNÍ A R G U M E N T A C E

Statutární město Brno se dle názoru Ministerstva vnitra dopustilo protizákonné činnosti prostřednictvím přijetí vyhlášky, která je v rozporu se zákonem. Tuto údajnou nezákonnost Ministerstvo vnitra opírá o nedostatek věcné působnosti k vydání Vyhlášky 7/2016. Vodní zákon ve svém § 3 odst. 1 uvádí, že povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušenstvím pozemku, na němž nebo pod nímž se vyskytují; práva k těmto vodám upravuje tento zákon.". V návaznosti na toto ustanovení vodní zákon v § 7 odst. 1 doplňuje, že „K užívání povrchových vod k plavbě a k odběru vody potřebné k provozu plavidel není třeba povolení vodoprávního úřadu." Další konkretizaci vodní zákon uvádí v odst. 5 zmíněného ustanovení, ve kterém je explicitně uvedeno, že ,JVa povrchových vodách v ochranných pásmech vodních zdrojů I. stupně a na nádržích určených povolením nebo rozhodnutím vodoprávního úřadu podle § 8 odst. 1 písm. a) bodu 4 nebo podle předchozích předpisů pro chov ryb je plavba plavidel se spalovacími motory zakázána. Nejde-li o dopravně významné vodní cesty,http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-254 - f2217014 je tato plavba zakázána na vodních nádržích a vodních tocích, které stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou. Povrchové vody lze užívat kplavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou." Vyhláška uvedená v textaci posledního zmíněného ustanovení vodního zákona je Vyhláška 46/2015, která již byla zmíněna v předchozích částech této analýzy. Ustanovení § 7 vodního zákona v dalších odstavcích zakotvuje výjimky pro plavidla, na která se daný zákaz nevztahuje, a zároveň v odst. 7 vodní zákon dává pravomoc vodoprávnímu úřadu k udělování dalších výjimek, konkrétně pak stanoví, že „ O výjimkách ze zákazu a omezení podle odstavce 5 rozhoduje v jednotlivých případech vodoprávní úřad po projednání se Státní plavební správou.". Ministerstvo vnitra ve své výzvě ke zjednání nápravy uvádí, že z výše zmíněné právní úpravy vodního zákona v souvislosti s Vyhláškou 46/2015 vyplývá, že „plavbu plavidel se spalovacími motory vodní zákon přímo sám upravuje, a to na celostátní úrovni, anebo kregulaci zmocňuje Ministerstvo dopravy". Ministerstvo vnitra dále konstatuje, že se v případě vodní plavby jedná o problematiku, která je vyhrazena zákonné úpravě, což podle názoru Ministerstva lze potvrdit na základě názoru uvedeného v nálezu PÍ. ÚS 1/15 ze dne 11. 8. 2015. Odkaz na tento nález Ústavního soudu spolu s konstatováním jednání Statutárního města Brna ultra vires je v podstatě jedinou relevantní argumentací Ministerstva vnitra k protizákonnosti Vyhláška 7/2016. Ve světle výše uvedených obecných právních závěrů a nastíněné judikatury lze konstatovat, že možnost úspěchu Statutárního města Brna v případě přezkumu Vyhlášky 7/2016 Ústavním soudem nelze s určitostí odhadnout. Níže jsou však uvedeny závěry a argumentační linie, kterou může Statutární město Brno sledovat při případném přezkumu zákonnosti Vyhlášky 7/2016 Ústavním soudem. Jak bylo zmíněno výše, Ministerstvo vnitra jako důvod nezákonnosti Vyhlášky 7/2016 uvádí nedostatek věcné působnosti Statutárního města Brna k regulaci právních poměrů ve věci plavby na Brněnské vodní nádrží. Dostatek věcné působnosti je přitom jedním ze čtyř prvků tzv. testu čtyř prvků prováděném Ústavním soudem v rámci posuzování zákonnosti OZV.

10z18

21/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

V případě, kdy by byla Vyhláška 7/2106 Ústavním soudem přezkoumávána, tento tzv. čtyřprvkový test bude Ústavním soudem proveden. Proto je na místě ověřit, zda Vyhláška 7/2016 tímto testem tzv. čtyř prvků projde. 4.1.1 Pravomoc Statutárního města Brna k vydání Vyhlášky 7/2016 Co se týče pravomoci Statutárního města Brna k vydání Vyhlášky 7/2016, lze vycházet z následujícího. Ve světle či. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva územních samosprávných celků v mezích své působnosti vydávat OZV. Vzhledem k vývoji praxe Ústavního soudu a postupnému uvolněnějšímu výkladu daného článku Ústavy (viz předchozí části této analýzy) jsou na základě tohoto článku obce oprávněny k vydávání OZV bez zvláštního zákonného zmocnění. To znamená, že je normotvorba vydávána zastupitelstvem přímo, tj. originárně, a obce tímto postupem právo fakticky tvoří, a to na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti podle či. 79 odst. 3 Ústavy. Možnost vydávání originárních právních aktů je jedním z projevů práva na samosprávu obcí tak, jak je zakotveno v či. 100 Ústavy. Vyhláška 7/2016 byla zastupitelstvem Statutárního města Brna projednána, schválena a uveřejněna v souladu se zákonem o obcích i se Statutem města Brna8. Návrh Vyhlášky 7/2016 byl předložen k připomínkování dotčeným městským částem, Komisi pro životní prostředí Rady města Brna, Sněmu starostů, Komisi bezpečnosti a veřejného pořádku Rady města Brna a Radě města Brna. Vyhláška 7/2016 byla přijata řádně a v souladu s dalšími právními předpisy. Vyhláška 7/2016 byla přijata ve správné formě (tj. ve formě OZV) a orgánem s dostatečnou pravomocí k takovému přijetí. Vyhláška 7/2016 se týká úpravy místních záležitostí podřaditelných pod ustanovení § 10 písm. a) zákona o obcích, jelikož slouží k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku. Lze uzavřít, že vydání Vyhlášky 7/2016 proběhlo zcela v souladu se zákonem a bylo provedeno v pravomoci obce. 4.1.2 Věcná působnost Statutárního města Brna k vydání Vyhlášky 7/2016 Jak již v této analýze bylo na více místech zmíněno, je právě nedostatek věcné působnosti Statutárního města Brna k vydání Vyhlášky 7/2016 podle názoru Ministerstva vnitra důvodem nezákonnosti této vyhlášky. Ministerstvo vnitra tvrdí, že se v případě vodní plavby jedná o problematiku, která je vyhrazena zákonné úpravě, a nejedná se tedy o problematiku spadající do samostatné působnosti Statutárního města Brna. Ministerstvo vnitra však ve výzvě ke zjednání nápravy samo konstatuje, že „Obec je tedy při vydávání OZV limitována mezemi své samostatné působnosti, nemůže upravovat otázky, které jsou vyhrazeny pouze zákonné úpravě, nebo otázky, které jsou již upraveny předpisy práva veřejného či soukromého, pokud se předmět a cíl obojí regulace překrývají", a to s odkazem na nález Ústavního soudu PÍ. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008, na který již v rámci této analýzy bylo upozorněno. Vyhláška 7/2016 však neupravuje otázky vyhrazené pouze zákonné úpravě, ani otázky, které jsou již upraveny veřejnoprávními či soukromoprávními předpisy, jak bude dovozeno dále. Z vodního zákona nevyplývá vyhrazenost pravidel plavby zákonné úpravě; zákon sám předpokládá vydání právního předpisu, který jeho regulaci doplní. Jak vyplývá z důvodové zprávy k Vyhlášce 46/2015 a jak bylo zmíněno shora, Vyhláška 46/2015 řeší používání plavidel na povrchových vodách zejména z optiky ochrany vod, vodních děl nebo vodních ekosystémů. Důvod přijetí Vyhlášky 46/2015 je tedy zřejmý, a to snaha o zabránění poškozování vodních zdrojů nacházejících se na území České

1

Viz http://www.brno.cz/sprava-mesta/dokumenťv-mesta/statut-mesta-brn a/.

11z18

22/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

republiky prostřednictvím takových plavidel, která jsou způsobilá tyto vodní plochy poškodit. Dalším z důvodů, proč byla Vyhláška 46/2015 přijímána, je dle důvodové zprávy obrovská administrativní zátěž, která byla kladena na vodoprávní úřady při udělování výjimek, kterých bylo vydáváno značné množství a které byly nejen jednorázové, ale i trvalé. Vyhláška 46/2015 si klade za cíl omezit možné korupční jednání právě v procesu udělování výjimek. Ze shora uvedeného vyplývá, že primární cíl a účel Vyhlášky 46/2015 je ochrana životního prostředí, konkrétně tedy ochrana vod. Naopak z Vyhlášky 7/2016, zejména z jejího či. 1 vyplývá, že cílem její úpravy je zajistit příznivé podmínky pro užívání Brněnské vodní nádrže z hlediska výkonu profesionálního i amatérského sportu a předcházení konfliktních situací mezi uživateli vodní nádrže. Z tohoto je zřejmé, že hlavní cíl a účel Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky 7/2016 je diametrálně odlišný. Nález Ústavního soudu PÍ. ÚS 35/06 ze dne 22. 4. 2008 potvrzuje, že v případě, kdy je předmět a cíl regulace odlišný, lze územně samosprávnému celku přiřknout pravomoc a působnost k úpravě dotčených právních poměrů. Účel, cíl ani předmět Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky 7/2016 se zásadním způsobem nepřekrývá a nedostává se do kolize s úpravou zákonnou. Z tohoto důvodu by tedy věcná působnost Statutárního města Brna ve věci úpravy plavby na Brněnské vodní nádrži neměla být ve světle těchto okolností omezena. Ministerstvo vnitra v této souvislosti odkazovalo na nález Ústavního soudu PÍ. ÚS 1/15 ze dne 11. 8. 2015. Dovolujeme si upozornit, že se v daném ústavním nálezu posuzovala problematika zcela odlišná od právní situace Statutárního města Brna a tuto odlišnost shledáváme z několika níže uvedených důvodů. V nálezu Ústavního soudu PÍ. ÚS 1/15 byla řešena situace, kdy město Přerov upravilo OZV problematiku přepravy sypkých a obdobných materiálů právě na území města Přerova. Tato OZV byla následně napadena ze strany Ministerstva vnitra, které tvrdilo, že způsob přepravy sypkého materiálu je dostatečně konkrétně upraven zákonem a nelze danou problematiku upravit nadto ještě OZV. Město Přerov do své OZV zakotvilo další povinnosti provozovatele vozidla, které by na něho byly kladeny při přepravě sypkého materiálu. Město Přerov založilo svou argumentaci k opodstatněnosti a oprávněnosti vydání OZV na snaze o zajištění ochrany zdraví svých občanů, kvality životního prostředí ve městě a vzhled a čistotu pozemních komunikací a okolních veřejných prostranství. Vdaném případě však OZV města Přerov sledovala totožný cíl jako zákonná úprava a OZV tuto zákonnou úpravu doplňovala a konkretizovala. Z tohoto důvodu Ústavní soud shledal nezákonnost této OZV. Nadto v případě OZV města Přerova neobstála daná OZV ani v dalším kroku tzv. testu čtyř prvků, a to v testu rozumnosti (viz dále). Lze tedy uzavřít, že srovnání případu Statutárního města Brna a jeho Vyhlášky 7/2016 tak, jak to bylo provedeno Ministerstvem vnitra, není srovnáním přiléhavým a skutkové okolnosti v těchto dvou specifických příkladech nejsou porovnatelné. Nad rámec shora uvedených závěrů, které vyznívají ve prospěch Statutárního města Brna, je nutno z opatrnosti upozornit na možné protiargumenty Ministerstva vnitra, popřípadě Ústavního soudu. V zákonném zmocnění9 Ministerstva dopravy k vydání předmětné vyhlášky je uvedeno, že „Povrchové vody lze užívat k plavbě jen tak, aby při tom nedošlo k ohrožení zájmů rekreace, jakosti vod a vodních ekosystémů, bezpečnosti osob a vodních

9

Tj. konkrétně ustanovení § 7 odst. 5 vodního zákona.

12 z 18

23/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

děl; rozsah a podmínky užívání povrchových vod k plavbě stanoví Ministerstvo dopravy a spojů v dohodě s Ministerstvem životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.". Jakkoliv je primární cíl a účel Vyhlášky 46/2015 řešení používání plavidel na povrchových vodách především z hlediska ochrany vod, vodních děl nebo vodních ekosystémů, je v důvodové zprávě k Vyhlášce 46/2015 také uvedeno, že díky stanoveným limitům emisí ve výfukových plynech a hluku spalovacích motorů s omezeným výkonem a omezení rychlosti plutí ve výtlačném režimu nebude provoz rekreačních plavidel významnějším omezením jiných rekreačních aktivit nebo životního prostředí"'. Po důkladném posouzení jsme tento aspekt shledali jako potenciálně slabé místo argumentace uvedené shora ve prospěch Statutárního města Brna. Přesto se domníváme, že se shora nastíněnou argumentací ohledně odlišného cíle a předmětu regulace Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky 7/2016 lze uspět. Nicméně, jak bylo uvedeno na vícero místech tohoto posouzení, konečné závěry Ústavního soudu nelze předjímat. 4.1.3 Zneužití zákonem svěřené pravomoci Z legislativního procesu, prostřednictvím něhož byla přijata Vyhláška 7/2016, a z žádných dalších okolností souvisejících s přijímáním a existencí této vyhlášky nevyplývá, že by přijímání Vyhlášky 7/2016 mělo sledovat nelegitimní, zákonem neaprobované cíle, či by bylo vedeno nerelevantními úvahami. Zájem na úpravě provozu Plavidel na Brněnské vodní nádrži je zcela legitimním cílem, Statutární město Brno je povinno dbát o spokojený život svých občanů. Cíl Vyhlášky 7/2016 je pouze zajistit obyvatelům Statutárního města Brna, stejně tak jako rekreantům navštěvujícím Brněnskou vodní nádrž, příznivé podmínky pro jejich odpočinek. Tyto úvahy jsou úvahami zcela relevantní a legitimní Vzhledem ke skutečnosti, že za účinnosti Předchozí vyhlášky MD byla plavba Plavidel do lOkW na území Brněnské vodní nádrže zakázána a Vyhláška 46/2015 užívání Plavidel do 1 OkW na území Brněnské vodní nádrže povolila, z řad obyvatel Statutárního města Brna vyvstávaly žádosti, prosby a petice o zlepšení neútěšné situace týkající se opětovného zákazu provozu Plavidel do lOkW na území Brněnské vodní nádrže. Z daného vyplývá, že se Statutární město Brno pouze snažilo o nastolení původního, občanům vyhovujícího stavu. Zvýše uvedeného je zřejmé, že zastupitelstvo Statutárního města Brna jednalo v souladu s veřejným zájmem, který byl projevován navenek, nikoliv za jakýmkoliv šikanózním či nekalým účelem. 4.1.4 Zjevná nerozumnost Jak již bylo naznačeno výše, otázka zjevné nerozumnosti je také jednou ze součástí tzv. testu čtyř prvků. Konkrétně byla zjevná nerozumnost zkoumána a posuzována např. v již zmíněném ústavním nálezu PÍ. ÚS. 1/15. Je zřejmé, že v případě popisované OZV města Přerova, která na provozovatele vozidel přenášela další povinnosti týkající se zabezpečení sypkého nákladu, bylo zachování vyhlášky neudržitelné. Tyto nové povinnosti zakotvené v předmětné OZV by pro provozovatele vozidel znamenaly, že by při překročení územního vymezení města Přerova museli přizpůsobovat své vozidlo tamním pravidlům. Ad absurdum by to mohlo znamenat, že bude povinností provozovatele vozidel nastudovat OZV každého města, kterým projíždí. Je zcela zjevné, že takové závěry by vedly k naprosto neracionálním důsledkům. Snaha Statutárního města Brna o zachování klidného a vyhovujícího prostředí v okolí Brněnské vodní nádrže, i přímo na její ploše, je snahou rozumnou. O co víc, než o spokojený život svých občanů, má každé město usilovat.

13z18

24/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

Ve světle uvedeného je zřejmé, že případ Vyhlášky 7/2016 a případ zmíněné OZV města Přerova tvořily dva naprosto odlišné skutkové stavy a bylo by zcela proti smyslu zákona tyto dva případy stavit naroveň a vyvozovat z daného jakékoliv závěry. 4.1.5 Dílčí shrnutí Ze shora uvedeného vyplývá, že v případě přezkumu zákonnosti Vyhlášky 7/2016 Ústavním soudem bude Ústavní soud provádět tzv. test čtyř prvků. Dle našich závěrů by ve světle uvolňujícího se výkladu a posilování normotvorby územních samosprávných celků výše uvedená argumentace mohla v případném řízení vedeném u Ústavního soudu obstát, tj. být úspěšná. Nicméně nelze zaručit, že Ústavní soud nebude jiného názoru. Závěrem lze doplnit, že Statutární město Brno Vyhláškou 7/2016 pouze usnadňuje a zlepšuje kvalitu života svým občanům tak, aby mohli nerušené trávit čas rekreací a nebyli rušeni provozem Plavidel do lOkW v prostoru jejich rekreace. Vyhláška 7/2016 nezasahuje přímo do žádných z ústavně zaručených práv a je dle našeho názoru konformní s právním řádem České republiky. Vyhláška 7/2016 byla přijata v souladu se zákonem, má svůj jasný cíl a předmět, odlišný od cíle a předmětu Vyhlášky 46/2015 (s výhradou uvedenou výše), nevznikala se záměrem zákon obcházet a není zjevně nerozumná. Dle našeho názoru by Ústavní soud měl ústavnost a zákonnost Vyhlášky 7/2016 v případném soudním řízení spíše potvrdit. Jak již bylo zmíněno, možné riziko může spočívat v konstatování, že předmět a cíl Vyhlášky 7/2016 a Vyhlášky 46/2015 je obdobný tak, jak bylo uvedeno v kap. 4.1.1. 4.2

ZHODNOCENÍ MOŽNOSTI ÚSPĚCHU STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA U ÚSTAVNÍHO SOUDU V PŘÍPADĚ, ŽE BUDE ZÚŽEN ČASOVÝ I ÚZEMNÍ ROZSAH REGULACE PLAVBY PLAVIDEL SE SPALOVACÍMI MOTORY NA BRNĚNSKÉ VODNÍ NÁDRŽI ZE STRANY MĚSTA PROSTŘEDNICTVÍM O Z V

Z existující judikatury týkající se problematiky OZV je zřejmý trend posuzování rozsahu cílené úpravy jako jednoho z faktorů zákonnosti OZV. K této otázce se vyjadřoval Ústavní soud např. v již zmíněném ústavním nálezu PÍ. ÚS 35/06, v němž konstatoval, že „Vsouladu sprincipem proporcionality obecně platí, že obec by neměla zákazy formulovat plošně, ale vždy v co nejméně omezujícím rozsahu. To znamená, že by měla regulaci určitého chování vztahovat zásadně na určitá, ve vyhlášce vymezená místa, případně doby, s přihlédnutím kpovaze chování a jeho způsobilosti (významnou měrou) narušit veřejné pořádek v obci". Z tohoto nálezu Ústavního soudu lze podle našeho názoru dovodit, že v případě, kdy by Statutární město Brno omezilo zákaz užívání Plavidel do lOkW na Brněnské vodní nádrži v článku 2 Vyhlášky 7/2016 např. i na časové úseky v jednotlivých dnech, mohlo by to teoreticky dílčím způsobem ovlivnit rozhodovací úvahy jak Ministerstva vnitra, tak Ústavního soudu. Pokud se Statutární město Brno rozhodne pro zúžení rozsahu omezení plavby Plavidel do lOkW, doporučovali bychom omezit užívání Plavidel do lOkw např. během víkendů a státních svátků, případně v dalších exponovaných hodinách v pracovních dnech, kdy je Brněnská vodní nádrž intenzivně navštěvovaná obyvateli Statutárního města Brna a využívána k jejich rekreaci. Dále je také na posouzení Statutárního města Brna, zda na území Brněnské vodní nádrže neexistují plochy, které by mohly být majiteli Plavidel do lOkW využívány a kde by zároveň nedocházelo ke znepříjemnění užívání Brněnské vodní nádrži ostatním rekreantům.

14 z 18

25/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

Poukazujeme však na skutečnost, že ani taková konkretizace a uvolnění zákazu používání Plavidel do lOkW na Brněnské vodní nádrži nemusí znamenat, že Vyhláška 7/2016 nebo Vyhláška ji upravující bude ze strany Ministerstva vnitra a Ústavního soudu aprobována. Lze však uzavřít, že upřesnění, resp. zúžení časového nebo místního omezení zákazu Plavidel do lOkW může pro Statutární město Brno do určité míry zvýšit šance k aprobování Vyhlášky 7/2016 Ministerstvem vnitra a Ústavním soudem. Nicméně takové redukce lze využít i později jako ústupové varianty pro případ prohry u Ústavního soudu a požadavku na opakované přijetí mírně upravené vyhlášky. 4.3

ZHODNOCENÍ MOŽNÝCH RIZIK A PRAVDĚPODOBNOSTI VZNIKU ODPOVĚDNOSTI ZA ŠKODU V DŮSLEDKU REGULACE PLAVBY PLAVIDEL SE SPALOVACÍMI MOTORY NA BRNĚNSKÉ VODNÍ NÁDRŽI V PŘÍPADĚ, ŽE BUDE O Z V STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA ZRUŠENA ÚSTAVNÍM SOUDEM

Obecná ustanovení a právní závěry ke vzniku povinnosti k úhradě způsobené škody jsou uvedeny v předchozí části této analýzy. Pokud budeme posuzovat konkrétní postavení Statutárního města Brna, respektive jeho zastupitelstva jako tělesa zmocněného k právotvorné činnosti, dojdeme k závěrům obdobným. Normotvorba územních samosprávných celků vyvěrá z Ústavy a je faktickým odrazem práva na samosprávu. Zastupitelstvo, jako označení pro přímo volený sbor obcí, měst či statutárních měst, označuje skupinu zvolených zastupitelů, kteří mají zákonem vymezené pravomoci. Zastupitelstvo je jedním z orgánů obce a je jeho povinností obec spravovat. Pravomoc zastupitelstva obce je vymezena v ustanovení § 84 zákona o obcích, ve kterém je vymezena široká škála pravomocí, kterými je zastupitelstvo obce nadáno pro zajištění fungovaní a chodu obce. V ustanovení § 84 písm. h) zákona o obcích je explicitně stanovena pravomoc k vydávání OZV. Vydávání OZV je procesem originární normotvorby územních samosprávných celků a jak již bylo zmíněno v předchozí části této analýzy, nejedná se o úřední postup. Aby mohla být povinnost k náhradě způsobené škody vymáhána, musí být kumulativně naplněny čtyři zákonné znaky - protizákonné jednání, následek, kauzální nexus mezi jednáním a následkem a dále zavinění. Optikou zákona o odpovědnosti státu za škodu však zavinění není relevantní, jelikož je v něm zakotvena absolutní odpovědnost za škodu. Při vydávání OZV sice dochází k jednání, avšak ne k jednání protiprávnímu. Ani pozdější zrušení Vyhlášky 7/2016 Ústavním soudem z něj samo o sobě protiprávní jednání neučiní. Co se týče následku, je nutné zkoumat, zda existují takové subjekty, které by kvůli omezení plavby na Brněnské vodní nádrži byly poškozeny, např. tím, že by nemohly provozovat podnikatelskou činnost nebo byly jinak zkráceny na svém možném zisku. Stran kauzálního nexu existuje malá pravděpodobnost, že by byla dána příčinná souvislost mezi vydáním Vyhlášky 7/2016 a způsobenou škodou. Lze si představit, že subjekty, které mohly být zkráceny na svých právech vydáním Vyhlášky 7/2016 existují, nicméně po státu (resp. územním samosprávném celku) lze odpovědnost za škodu podle zákona o odpovědnosti státu za škodu vymáhat pouze ve dvou případech. Prvním z nich je škoda způsobená nezákonným rozhodnutím a druhým škoda způsobená nesprávným úředním postupem. Jak bylo zmíněno na více místech této analýzy, proces normotvorby nelze pod nesprávný úřední postup podřadit. Ačkoliv je tímto zásadně imunizován celý proces normotvorby na všech úrovních státního zřízení, rozhodovací praxe je v tomto pohledu relativně konstantní. Dle našeho názoru povinnost k náhradě škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobené samotnou nezákonnou Vyhláškou 7/2016 nemůže nastat v téměř

15 z 18

26/32

Havel, Holásek 81 Partners s.r.o. Advokátní kancelář

žádném případě. Nezákonnost vyhlášky přitom může s relevantními důsledky konstatovat pouze Ústavní soud. Odlišná situace by nastala v případě, kdy by na základě Vyhlášky 7/2016 bylo vydáno správní rozhodnutí. Toto rozhodnutí by pak bylo shledáno rozhodnutím nezákonným. Pak by bylo možné vymáhat náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím dle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Poškozený by se v takovém případě musel domáhat této škody a tuto škodu jako takovou prokázat. Pro úplnost je nutno dodat, že pokud by byla Vyhláška 7/2016 zrušena s odkazem na její nezákonnost nálezem Ústavního soudu a bylo na jejím základě vydáno rozhodnutí, jenž by bylo shledáno v této souvislosti rozhodnutím nezákonným, celý tento proces - tj. správní a navazující soudní řízení by odhadem trval několik let. (Jen samotný přezkum správního rozhodnutí soudem ve správním soudnictví trvá v průměru přibližně jeden až dva roky a případné navazující řízení u NSS přibližně šest měsíců). Přitom dle ustanovení § 21 odst. 2 zákona o odpovědnosti státu za škodu je zrušení nezákonného rozhodnutí předpokladem pro úspěšné domáhání se náhrady škody dle tohoto zákona. 4.4

OBDOBNÉ ZHODNOCENÍ PRAVDĚPODOBNOSTI MOŽNÉ NÁHRADY ŠKODY V PŘÍPADĚ, ŽE BUDE OZV STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA ZRUŠENA ZASTUPITELSTVEM STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA, A PŘÍP. ROZDÍLY, POKUD KE ZRUŠENÍ DOJDE PO VÝZVĚ MINISTERSTVA VNITRA NEBO AŽ PO POZASTAVENÍ OZV A PODÁNÍ NÁVRHU NA ZRUŠENÍ ÚSTAVNÍMU SOUDU

Jak vyplývá ze shora uvedeného, zrušením Vyhlášky 7/2016 z důvodu nezákonnosti ze strany Ústavního soudu nevzniká automaticky nárok na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Skutečnost, že by zastupitelstvo Statutárního města Brna ke zrušení Vyhlášky 7/2016 přistoupilo „dobrovolně", je proto irelevantní. Časový okamžik zrušení Vyhlášky 7/2016 nemá na vývoj situace žádné citelné dopady. Pravomocná rozhodnutí vydaná na základě Vyhlášky 7/2016 okamžikem zrušení vyhlášky nebudou dotčena. 4.5

POSOUZENÍ DALŠÍCH MOŽNOSTÍ A ZPŮSOBŮ, JAK DOSÁHNOUT OMEZENÍ PLAVBY PLAVIDEL SE SPALOVACÍMI MOTORY DO 1 0 KW NA BRNĚNSKÉ VODNÍ NÁDRŽI.

Existuje několik možných cest, kterými lze zajistit úpravy místních záležitostí podle vůle obce či jejího zastupitelstva. Co se týče regulace plavby Plavidel do lOkW, Statutární město Brno dle našeho názoru zvolilo nejvhodnější cestu postupu. Prvním krokem byl tlak na Ministerstvo dopravy, aby byla ve Vyhlášce 46/2015 Brněnská vodní nádrž zařazena do skupiny vodních ploch, na kterých je provoz Plavidel do lOkW zakázán. Z nastíněné situace Statutárního města Brna chápeme, že tento požadavek nebyl Ministerstvem dopravy vyslyšen, a proto se Statutární město Brno uchýlilo k vydání Vyhlášky 7/2016. Úprava místních poměrů prostřednictvím OZV je běžným způsobem, jak dosáhnout cíle sledovaného obcí. Dle našeho názoru byla zvolená úprava plavby Plavidel do lOkW provedena v souladu se zákonem a podnětem k této úpravě byly racionální důvody. Pokud zájem chráněný Vyhláškou 7/2016 (pokojné užívání vodní nádrže občany Statutárního města Brna) podle mínění Ministerstva vnitra a Ústavního soudu nebude dostatečně závažný, bylo by další možností nalezení dalšího zákonného důvodu, na základě kterého bude provoz Plavidel do 1 OkW na Brněnské vodní nádrži zakázán. Tímto důvodem by tedy mohlo být např. nalezení chráněného rostlinného či živočišného druhu na území Brněnské vodní nádrže, jehož životní podmínky by byly provozem Plavidel do lOkW ohroženy. Taková regulace by však musela být uskutečněna Ministerstvem životního prostředí České republiky, kterému by Statutární město Brno mohlo podat neformální podnět.

16 z 18

27/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

Pro úplnost uvádíme, že neexistují žádné právní překážky, které by Statutárnímu 10 městu Brnu bránily ve znovuvydání OZV s obdobnou úpravou . Tento postup není právem výslovně předpokládán, nicméně není explicitně zakázán. 5.

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ Na základě analýzy provedené výše je možné učinit následující závěry:

6.

(a)

Dle našeho posouzení není Vyhláška 7/2016 nezákonná ani protiústavní, ačkoliv nelze předjímat finální rozhodnutí Ústavního soudu. Na základě vyhodnocení dosavadní judikatury a tendencí jejího vývoje zde existuje relativně velká šance na úspěch, tj. že Statutární město Brno v řízení před Ústavním soudem vyargumentuje, že Vyhláška 7/2016 není nezákonná a protiústavní.

(b)

Argumentace Ministerstva vnitra, která se opírá pouze o údajnou totožnost předmětu úpravy Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky 7/2016, byla dle našeho názoru v analýze shora vyvrácena, a to konkrétně především poukázáním na odlišný chráněný zájem Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky města Brna.

(c)

Slabým místem argumentace nastíněné shora shledáváme možnou namítanou obdobnost předmětu úpravy a překrývání chráněných zájmů Vyhlášky 46/2015 a Vyhlášky 7/2016 ze strany Ministerstva vnitra a Ústavního soudu s oporou v zákonném zmocnění k vydávání vyhlášek v § 7 odst. 5 vodního zákona, který hovoří i o rekreaci a o bezpečnosti osob.

(d)

Pokud dojde k úpravě, resp. zúžení omezení provozu Plavidel do lOkW na území Brněnské vodní nádrže, zvýší se tím dle našeho názoru pravděpodobnost úspěchu v řízení před Ústavním soudem. (Nicméně taková úprava není dle našeho názoru nezbytná.)

(e)

Co se týče náhrady škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu, lze konstatovat, že tato by mohla být vymáhána až v případě škody vzniklé nezákonným rozhodnutím vydaným na základě zrušené Vyhlášky 7/2016. Postup přijímání OZV není úředním postupem, tudíž jako takový (tj. sám o sobě) nemůže být titulem pro náhradu škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu.

(f)

Dle našeho názoru není určující, v jakém časovém okamžiku by došlo k případnému zrušení Vyhlášky 7/2016 (ať už před zahájením řízení před Ústavním soudem, během něho zastupitelstvem Statutárního města Brna, nebo po jeho skončení Ústavním soudem).

(g)

Možnou cestou, kterou lze dosáhnout omezení plavby Plavidel do lOkW mimo Vyhlášku 7/2016, je nalezení dalšího chráněného zájmu, případně znovuvydání částečně upravené vyhlášky s obdobným předmětem.

DALŠÍ DŮLEŽITÉ SKUTEČNOSTI, PŘEDPOKLADY A VÝHRADY Věříme, že Vám tato analýza poskytne nezbytné podklady pro splnění svého účelu. Závěry a doporučení uvedené výše byly učiněny na základě veřejně dostupných dokumentů a informací a za předpokladu pravdivosti, správnosti, přesnosti a úplnosti těchto dokumentů a informací. Předmětem této analýzy jsou pouze oblasti vymezené v kapitole č. 1, nikoliv komplexní posouzení oprávněnosti a správnosti postupu Statutárního města Brna ve věci vydávání obecně závazných předpisů.

10

Takto postupovala např. obec Jindřichovice pod Smrkem po zrušení OZV Ústavním soudem (srov. PÍ. ÚS 49/03 ze dne 28. 4 2005).

17z18

28/32

Havel, Holásek & Partners s.r.o. Advokátní kancelář

Tato analýza byla vypracována dle platných a účinných právních předpisů interpretovaných ve světle judikatury dostupné v době zpracování dané analýzy. Tato analýza byla vypracována podle práva České republiky a nebere v úvahu právo jiných států. Pokud by se jakákoliv otázka v rámci předmětu tohoto posouzení vztahovala k právu jiného státu než České republiky, je třeba k jejímu řešení přizvat právního poradce, který je oprávněn poskytovat právní služby podle příslušného právního řádu. Tato analýza byla vypracována výhradně pro Statutární město Brno. Tato zpráva nesmí být bez výslovného písemného souhlasu společníka advokátní kanceláře Havel Holásek zpřístupněna jakékoli třetí osobě, nestanoví-li zákon jinak. Udělením souhlasu k poskytnutí tohoto posouzení třetí osobě nepřijímá Havel Holásek žádnou odpovědnost ani závazek vůči takové třetí osobě. V případě, že budete mít kvýše uvedenému jakékoliv dotazy či připomínky, můžete se na nás kdykoliv s důvěrou obrátit. V úctě, za Havel, Holásek & Partners s.r.o., advokátní kancelář Mgr. František Korbel, Ph.D., advokát, jednatel společnosti ^lk !HÍ ^| ^

Platný podpis A Digitálně pvtá41|l FrantišeK Kor Mgr. FrantišlK Korbel, Ph.D.

18z18

29/32

Brněnská přehrada

10

Rokle

H-

Vysvětlivky Sportovní kluby Q

TJ Námořní jachting

0

TJ Lodní sporty Brno

0

TJ Jacht klub Brno

^J

Český veslařský klub

0

TJ Rapid Brno

0

Sokol Brno I. vodácký oddíl

0

Potápěčský klub Lachtan

0

LZ Yacht Brno

Státní a městské organizace 0

Městská policie Brno

0

Policie České republiky

0

HZS JmK, Požární stanice Brno-přehrada

0

Vodní záchranná služba Brno-město

Veřejné pláže 0

Rakovecká zátoka

0

Kozí Horka

Q

Sokolské koupaliště

0

Nudapláž Osada

0

Rokle

0

Pod Dymou

•—•—•- Hranice koupací zóny ~^\ Pláž

|

Ostatní -f-

Aerační věž

EJ

Půjčovna lodí a elektrolodí

83

Půjčovna paddle boardů

BB

Přístaviště Trasa lodní dopravy

•

• Vodní lyžování, wakeboarding

^ ^ = = Veslařské dráhy <Ss*o,

125 I

250

I

_i

500 m |

Vytvořilo Oddělení GIS, OMI MMB, zái

30/32

Důvodová zpráva Zastupitelstvo města Brna schválilo dne 17. 5. 2016 obecně závaznou vyhlášku č. 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, která nabyla účinnosti 8. 6. 2016. Vyhláška je vydána na základě ustanovení § 10 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích"), dle kterého může obec stanovit, že činnost, která může narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví nebo majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci je tato činnost zakázána. K vydání vyhlášky bylo přistoupeno po bezvýsledných jednáních o změnu vyhlášky Ministerstva dopravy č. 46/2015 Sb., o stanovení vodních nádrží a vodních toků, na kterých je zakázána plavba plavidel se spalovacími motory, a o rozsahu a podmínkách užívání povrchových vod k plavbě, která umožnila na Brněnské přehradě provoz plavidel se spalovacími motory o výkonu do 10 kW plujících ve výtlačném režimu. Na Brněnské vodní nádrži je dle ustanovení § 7 odst. 6 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zakázán provoz plavidel se spalovacími motory, kromě již výše zmíněných plavidel do 10 kW při plutí ve výtlačném režimu. Vodní zákon obsahuje výjimky pro určitá plavidla a také obsahuje zmocnění pro vodoprávní úřady, aby rozhodovaly o výjimkách ze zákonem stanoveného zákazu a omezení. Aby nedošlo ke kolizi zákonných výjimek a zmocnění s obecně závaznou vyhláškou, bylo ve vyhlášce města přistoupeno k úpravě provozu pouze plavidel se spalovacími motory o výkonu nejvýše 10 kW při plutí ve výtlačném režimu. Provoz takových plavidel je vyhláškou města nyní zakázán na celé ploše Brněnské vodní nádrže v době od 1. května do 30. září. Ministerstvo vnitra (dále také „MV") v rámci své dozorové činnosti vyzvalo statutární město Brno dopisem ze dne 14. 7. 2016 ke zjednání nápravy - zrušení předmětné obecně závazné vyhlášky -neboť ji shledalo v rozporu se zákonem (viz strana 7-11). Dle závěru MV je činnost, regulovaná ve vyhlášce města, upravena již na celostátní úrovni zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a vyhláškou Ministerstva dopravy č. 46/2015 Sb., příp. k regulaci zmocňuje Ministerstvo dopravy. Ministerstvo vnitra žádá, aby předloženou výzvu projednalo Zastupitelstvo města Brna a rozhodlo o zjednání nápravy nebo výslovně rozhodlo o tom, že se s výzvou neztotožňuje. Podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o obcích, nezjedná-li město nápravu ve stanovené lhůtě, zahájí MV řízení o pozastavení předmětné vyhlášky. Po rozhodnutí o pozastavení vyhlášky stanoví MV městu opět lhůtu k nápravě stavu. Není-li ani v této lhůtě náprava zjednána, je ze strany MV podán návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky Ústavnímu soudu. Statutární město Brno se obrátilo na advokátní kancelář Havel, Holásek & Partners s.r.o. k vypracování právní analýzy ústavnosti a zákonnosti předmětné obecně závazné vyhlášky č. 7/2016. Dle advokátní kanceláře zde existuje šance na úspěch v případě, že předmětná vyhláška bude přezkoumávána Ústavním soudem. Statutární město Brno jednalo podle advokátní kanceláře v souladu s veřejným zájmem a snahou o zachování klidného a vyhovujícího prostředí na Brněnské vodní nádrži i jejím okolí, nikoli za jakýmkoli šikanózním či nekalým účelem. Advokátní kancelář je tohoto názoru, že předmět a cíl obecně závazné vyhlášky č. 7/2016 není totožný s cílem zákona o vodách, ale může být pouze obdobný. 31/32

Nicméně i advokátní kancelář připouští, že rozhodnutí Ústavního soudu nelze předjímat a s určitostí odhadnout (viz strana 12-29). Najednání Ministerstva vnitra se zástupci statutárního města Brna 26. 7. 2016 bylo přislíbeno, že výzva MV ke zrušení předmětné vyhlášky bude předložena k projednání na říjnovém zasedání ZMB. V rámci dalšího postupu města se předkládají varianty řešení předmětné záležitosti, a to zrušení obecně závazné vyhlášky 7/2016, o regulaci plavby plavidel se spalovacími motory na Brněnské vodní nádrži, vydání nové vyhlášky se zákazem totožné činnosti, avšak pouze v části Brněnské vodní nádrže, a to od hráze vodní nádrže po Rokli, tedy v té části vodní nádrže, která je nejhojněji užívána k rekreačním a sportovním činnostem (viz strana 30), nebo ponechání stávající vyhlášky č. 7/2016 v platnosti. Zúžení územního rozsahu úpravy vyhlášky v zájmu zdůraznění principu proporcionality může dle názoru výše zmíněné advokátní kanceláře zlepšit postavení města při případném přezkoumání vyhlášky Ústavním soudem. Předmětné návrhy byly zaslány k připomínkám dotčeným městským částem Brno-Bystrc a Brno-Kníničky. Dle vyjádření MČ Brno-Bystrc, tato upřednostňuje zrušení stávající vyhlášky č. 7/2016 a její nahrazení novou vyhláškou s úpravou na části Brněnské vodní nádrže. Pro informaci lze ještě uvést, že statutární město Brno se opětovně obrátilo dopisem ze dne 5. 8. 2016 na Ministerstvo dopravy o přeřazení alespoň části Brněnské přehrady do přílohy č. 1 vyhlášky č. 46/2015 Sb., která stanovuje vodní nádrže a vodní toky, na nichž je plavba plavidel se spalovacími motory zakázána. Dne 31. 8. 2016 město opět obdrželo zamítavou odpověď. Materiál bude předložen dne 3. 10. 2016 Komisi bezpečnosti a veřejného pořádku RMB.

32/32