Mlčeti zlato
Slovo redakce
Milí čtenáři, všimli jste si, jak se všechno probouzí, kvete, pučí a roste? A to nejen v přírodě, ale i ve škole, že? Najednou se všichni probírají ze zimního spánku, chtějí po nás mnoho věcí a člověk přemýšlí, jak se z toho nezbláznit... O maturitě a zkouškách (těch školních i životních) píše jáhen Filip Dušek v duchovním slově. Kam vyrazit za sportem, hudbou či ztišením? To se dozvíte v pozvánkách na různé akce. Dozvíte se, kam se přesune Adorační řetězec mládeže, kde se uskuteční Dvouvikariátní setkání nebo co se děje na Vesmíru. V reportážích se společně ohlédneme za Večerem mladých žambereckého vikariátu, za Večerem mladých v Čáslavi a Diecézním setkání mládeže. V otaznících života se tentokrát budeme zabývat naším vztahem k Bohu. Biskup Karel Herbst o tomto tématu hovořil na Celostátním setkání mládeže v Třešti. Vy si ji můžete přečíst zde. Ve vzdělávání pokračujeme v našem seriálu o eucharistii. Kaplan pro mládež kutnohorsko-poděbradského vikariátu Filip Foltán nás tentokrát seznamuje se strukturou mše svaté a připomíná, že bychom se měli připravovat vždy doma ještě předtím, než jdeme do kostela. V portrétech osobností se představují vikariátní zástupci mládeže z královéhradeckého a ústeckoorlického vikariátu - Filip Machek a Majda Vašátková. Zjistíte, co ve své službě chystají nového, jak prožívají přípravu na Národní eucharistický kongres, nebo co rádi dělají a čím je potěšíte. Milí čtenáři, přeji vám krásné jarní velikonoční dny a vytrvalost ve všech zkouškách, které na vás čekají. -ms-
Obsah čtvrtého čísla: Slovo redakce .....................2 Duchovní slovo ...................3 Informace, pozvánky ........... 4 Reportáže ........................ 6 Otazníky života ..................8 Vzdělávání........................11 Portréty osobností.............. 13
2
Zuby, nehty
Duchovní slovo
Maturita Starší lidé, kteří ji mají za sebou, leckdy s despektem říkávají: „maturita – banalita“. Když se ohlížejí zpět, přijde jim to tak snadné a už se ani nerozpomínají na krev, pot a slzy, jež kvůli ní prolévali. Maturita je zkouška dospělosti – to je i význam onoho slova. Představuje překážku, která má potenci nás vybičovat k takřka nadlidským výkonům. Zejména poslední dny před oním dnem „D“ jsme schopni probdít noci, celé hodiny nehnutě sedět za stolem, na záchod a do ledničky chodit jen v případech nejvyšší nouze… zkrátka všechno investujeme do přípravy, abychom nemuseli slyšet obávané „Kdo nezazářil teď, zazáří v září.“ To nejnáročnější má ale člověk ještě před sebou. Když udeří se strachem vyhlížený den, zatrne i největším borcům. Siláckými řečičkami se možná ještě snaží zamaskovat rozechvění, ale ve skutečnosti všichni vědí, jak na tom jsou. Žádný poctivý a upřímný člověk nemůže říci, že maturita je banalita. Maturita je jedna z největších výzev borce a borky, kterým se ještě – Bohu díky ☺ – nepřehoupla dvacítka. Nač o tom tak zeširoka mluvím v rubrice, kde má zaznít duchovní slovo? Má maturita něco společného s mým vztahem s Bohem? Možná by ses divil, ale docela dost… Jako můžeme maturovat ve škole, tak můžeme – a měli bychom – maturovat i v životě! Ve škole maturuješ z několika předmětů, ale v životě z jediného. Z jakého? Z lásky. Velmi hluboce tuto věc pojmenovává kněz Marián Kuffa. Vypráví, jak jako mladý chtěl mít koně, pušku, být v horské službě, mít ženu a dům blízko lesa. Když měl po vysoké a větší část svých snů se mu už naplnila, zažil šok, který obrátil jeho život vzhůru nohama. Jednoho slunečného dne lezl s kamarádem a kamarádkou na Gerlachovský štít. On byl prvolezec a zatloukal skoby. Výstup jím však ve třech trval strašně dlouho a on se bál, že se do večera na vrchol nedostanou, proto méně jistil a zatloukal skoby ve větší vzdálenosti. Říkal si: „Však jsem frajer. Nepotřebuju jistit.“ Jak známo pýcha předchází pád a ten taky přišel. Chytil se kamene, který se urval a on letěl dolů. V pádu si pomyslel: „Dobré – skoba mě chytí,“ a ona se urvala a pak další a další a další… Tehdy mu došlo, že je konec. Skoby střílely ze stěny jak knoflíky z košile a najednou byl úplně maličký. S těmi skobami praskaly všechny životní jistoty: puška, karate, kůň, práce, žena i dům. Najednou byl úplně nahý. V tváří tvář smrti všechno, na čem si zakládal, ztratilo význam… Všichni svatí však za Marošem stáli,3a tak jedna skoba přece vydržela a tvrdě zastavila salta vzad, která metal přes skalní stěnu. Byl celý sedřený, levá strana těla byla jednou krvavou ranou a levá noha byla
zlomená. Ukrutná bolest, ale nevydal hlásku. Jeho spolulezci s hrůzou rozechvěle volali: „Žiješ?“ a on na druhé zavolání nalomeným hlasem odpověděl „Žiju.“ Na to se ho jali zachraňovat. Jeho spolulezci se podařilo po nějaké době najít horolezce z Prahy, kteří ho za třináct hodin od toho děsivého pádu dopravili do nemocnice. Jak ho tak pouštěli dolů, říkal jim jako ve vytržení: „Proč jsme tady, a kam jdeme?“ Pražáci mu odpovídali: „Chlapče, ty ses asi hodně narazil do hlavy.“ Ale on trval na svém a usilovně hledal odpověď na tuto otázku: „Proč jsme tady, a kam jdeme?“ Po roce se ho pak zeptali: „Maroš, už víš, proč jsme tady, a kam jdeme?“ on odpověděl: „Jasně! Jsme tady, abychom milovali. A kam jdeme? Za láskou!“ V životě nejde o nic jiného! Tváří v tvář smrti jsou všechny naše jistoty k smíchu. Jediné, na co se tě Bůh zeptá, bude: „Miloval jsi?“ Proto je celý život maturitou z jediného předmětu – z lásky! A když jdeš za láskou – jak Maroš říká – to ti dává sílu! Kluk je ochotný deset kilometrů šlapat v dešti na kole za svojí milovanou holkou. A proč? Protože tam je láska! Láska ti dává sílu! Na druhou stranu je i náročná, protože volá po obětování vlastního pohodlí, představ, času atd. pro toho, koho miluji. Láska je zázračná „dáma“ – bolí nás i hřeje zároveň. Bez lásky je všechno zbytečné. Co z toho vyvodit? Až se budeš letos trápit s maturitou (nebo i se zkouškami), uvědom si, o co v životě vlastně kráčí a která zkouška je nejdůležitější ze všech! inspirován přednáškami Mariána Kuffy sepsal jáhen Filip Dušek
Nevíš která bije?
Informace, aktuality
Ubytování pro studentky Chystáte se na školu nebo studujete v Hradci? Salesiánský domov mladých (dříve Církevní domov mládeže) nabízí ubytování v dvoulůžkových, případně třílůžkových pokojích, k dispozici jsou studovny, kaple, knihovna, kuchyň, společenský sál, klavíry, zahrada, hřiště, připojení k internetu. Věřící děvčata tu najdou podněty k prohlubování vztahu k Bohu. Domov je ale otevřen i pro nevěřící a hledající, proto je možné ho doporučit kamarádkám, které hledají bezpečné prostředí pro bydlení v době svých studií v Hradci Králové. 4 04 Hradec Více informací na: Salesiánský domov mladých, Denisovo nám. 172, 500 Králové; tel. 495 538 463, 731 625 923,
[email protected], www.cdmhk.cz. Zřizovatel: sestry salesiánky.
Dvouvikariátní setkání Přijeďte na historicky první přespávací Dvouvikariátní setkání mládeže trutnovského a náchodského vikariátu! Kdy? 15.-16. května 2015 v Ruprechticích. Součástí programu bude v pátek ve 20:30 hod. adorace v rámci Adoračního řetězce mládeže. S sebou si nezapomeňte spacák, karimatku, 100 Kč příspěvek na jídlo, kupu dobré nálady a kamarády. Přihlašujte se prosím na:
[email protected]. Více informací najdete na: vikariatnachod.webnode.cz.
SheepFest a Salaš Cup SheepFest je projekt královéhradeckých studentů, který zahrnuje 5. ročník hudebního festivalu a 6. ročník sportovního turnaje. Letos se uskuteční 22. - 24. 5. 2015 na různých místech v Hradci Králové. Samotný hudební festival proběhne 23.5 od 8:00 hod. v hale TJ Slavia. Spojením hudby, besed, workshopů a sportů má projekt mladým lidem například ukázat, že součástí víry je mít vlastní názor, kreativní myšlení a možnost volby. Více informací, přihlášky a předprodej vstupenek na: www.sheepfest.cz.
Noc kostelů 29.5.2015 se uskuteční Noc kostelů. Po celé České republice budou otevřeny kostely a bude v nich připraven bohatý program. Zjistěte, co se bude dít ve vašem okolí. Více informací zjistíte na www.nockostelu.cz.
Teenagers Přijeď na DCŽM Vesmír v Deštném v Orlických horách prožít nezapomenutelný víkend se svými vrstevníky (12 až 19 let). Začínáme 29. a končíme 31. května 2015. Na programu budou hry, modlitba, sport a plno dalšího! Vezmi si s sebou spacák, peníze, přezůvky a chuť zapojit se. Doporučený příspěvek je 200 Kč/den. Hlas se předem na:
[email protected]. Další informace na: vesmir.signaly.cz.
Cetiletí Tradiční vesmírný víkend pro ty, kdo už se nepočítají k teenagerům (od 20 let). Těšíme se na vás od 5. do 7. června 2015! Na programu nebude chybět zábava, 5 odpočinek, společná modlitba, práce a nová přátelství se svými vrstevníky. Hlaste se předem na:
[email protected]. Navrhovaný příspěvek je 200 Kč/den. Další informace na: vesmir.signaly.cz.
Co nás nezabije, to nás utuží
Reportáže
Večer mladých v Čáslavi Gaudeamus igitur, iuvenes dum sumus, a proto si můžeme užívat skvělých akcí pro mladé (dokud můžeme)! Jednou z nich byl v sobotu 18.4. Večer mladých v Čáslavi. Sešli jsme s v krásném počtu 24 lidí (12 Čáslaváků a 12 Kutnohoráků, jsme fakt sehraní!☺) na mši svaté, kterou doprovázela skvělá čáslavská schola. Po mši jsme se velice natěšení přesunuli na faru, kde se již stoly prohýbaly pod pochoutkami, o kterých se nám snad ani nezdálo (Čáslaváci jsou fakt skvělí, vřele doporučuji na seznámení☺!) Když jsme začali cítit lehké výčitky svědomí kvůli tomu, kolik jsme toho spořádali, zahráli jsme si krátkou seznamovací hru (kde jsme se dozvěděli například to, že z Tomáše Hoffmanna se stal Tomáš Halík..) Poté pro nás měl náš vesmírný otec Tomáš připravené krásné povídání o eucharistii, o životě z ní a s ní... Nakonec našeho společného večera jsme šli do kostela zazpívat a pomodlit se. Zpívání v kostele ale asi bylo málo, proto jsme pak ještě hodinu stáli před kostelem a zpívali a zpívali☺. Večer mladých se velmi vydařil a myslím, že už se všichni těšíme na další! Lída Cinerová
Diecézní setkání mládeže V sobotu 28.3.2015 se uskutečnilo v Hradci Králové Diecézní setkání mládeže, kterého se účastnilo více než 750 lidí. Dopolední program ve Filharmonii byl zahájen slovem biskupa Jana Vokála a pověřením sedmnácti nových vikariátních zástupců. Mottem Světového dne mládeže „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“, se zabýval v katechezi Mons. Tomáš Holub, který nás varoval, aby naše srdce nebylo zažloutlé, scvrklé, uvadlé a plné obav z toho, na co si dát pozor, abych něco nezkazil. Řekl, že se „srdce stává čistým tím, že hoří“, protože plamen je něco, co očišťuje a spaluje všechno zlé. Zmínil i to, že když klekneme před eucharistii, „vzniká životodárný vztah, který naše srdce zapaluje.“ Tématem eucharistie se zabývala i svědectví manželů Veroniky a Marka, kněze Filipa a animátorky Lídy, kteří se s námi podělili o to, jak vnímají ve svém životě eucharistii a jak s ní žijí. K příležitosti výročí XXX. Světového dne mládeže byly losovány dárky 6 k oslavě tohoto jubilea. Tři výherci obdrželi poukaz na prohlídku katedrály v Sedlci, další tři na prohlídku katedrály Svatého Ducha a další tři šťastlivci byli
pozváni na večeři s biskupem Vokálem. Pak byly promítnuty video pozvánky na akce pro mladé včetně upoutávky na Světový den v Krakově. Po dopoledním programu měli účastníci možnost navštívit řeholní cukrárnu, zasportovat si, vyrobit hostii, zajít si na množství tematických přednášek, ke svátosti smíření nebo na tichou adoraci. V rámci přípravy na Národní eucharistický kongres se konala v kostele Nanebevzetí Panny Marie společná adorace a poté eucharistický průvod po Velkém náměstí do katedrály Svatého Ducha, ve které setkání mládeže vyvrcholilo mší svatou. Při ní prožili mladí lidé důležitý okamžik bohoslovce Jendy, který přijímal službu akolyty. Otec biskup Jan v homilii řekl, že jedině Bůh nás chce a může učinit opravdu šťastnými a vyzval mladé, aby svůj život založili na lásce ke Kristu. ms
Večer mladých v Dolní Čermné V pátek se v Dolní Čermné konalo setkání mládeže žambereckého vikariátu. Zahájili jsme ho rytmickou mší svatou, kterou sloužil P. Karel Moravec z Králík. Poté jsme se přesunuli na místní faru. Proběhla společná večeře, při které jsme si pochutnali na domácích buchtách a jiných dobrotách, co každý donesl, a po jídle jsme si zahráli pár her na seznámení. Celkem nás na faře bylo něco málo přes třicet, byl s námi také náš vikariátní kaplan otec Irenej z farnosti Bystřec. Tématem našeho setkání byl kněz Jan Maria Vianney a jeho promluvy o svatém přijímání. Každý dostal krátký text, který otec J. M. Vianney napsal, a každý sám si text pročetl a podtrhal si, co ho zaujalo, či doplnil, co ho k tématu napadlo. Když už se zdálo, že si spis každý promyslel, v kroužku se každý podělil o to, co ho zaujalo. Povím vám, co jsem si z moudrosti otce Vianneye odnesla já. Náš Pán řekl: „Všechno o co budete mého Otce prosit v mém jménu, dá vám.“ My ale mnohdy nevíme, co je pro nás dobré. Máme ale štěstí, protože Bůh ví, co je pro nás nejlepší. Dal nám to největší, co mohl dát - svého Syna Ježíše. A dává nám ho stále ve svátosti oltářní. Když přijímáme svaté přijímání, vstupuje s ním do nás radost, pokoj a blaženost. „Když se nám dobrý Bůh chtěl dát ve svátosti své lásky, vložil do nás touhu, kterou dokáže naplnit jen on sám. Vedle této krásné svátosti jsme my jako onen člověk, který žízní umírá u řeky.“ Bůh nás nenutí chodit na 7mše svaté, chce, abychom se pro něho svobodně rozhodli, abychom udělali ten malý krok do řeky a napili se.
„Kdo správně přijímá Krista, ztrácí se v Bohu jako kapka v oceánu. Není možné oddělit je od sebe .“ Splynout na chvíli s Bohem je ten nejkrásnější prožitek, který na této zemi můžeme pocítit. Měli bychom si uvědomit, že kdykoli přijímáme eucharistii, vchází do nás Pán a může v našem srdci vykonat mnoho dobrého. Je to také chvíle, kdy k nám Bůh promlouvá. Neměli bychom si nechat ujít ani jediné slovo, které Bůh říká v našem srdci. Učme se tedy naslouchat. Jak odpovíme tomu, kdo by se nás ptal: „Co si teď neseš ze mše domů?“ Odpověď je, že jsme nositeli Boha. Měli bychom být lampou, ve které září Kristus. Pravda je taková, že my, jakožto lampa, jsme často tak pošpinění hříchem, že Ježíšovo světlo nepronikne navenek. Ztrácíme důstojnost, kterou nám Bůh dal, když nás stvořil k obrazu svému. Naše srdce je jako půda, musíme o ně pečovat, jinak ztvrdne na kámen a neponese žádnou úrodu. Svaté přijímání je jako hnojivo pro půdu našeho srdce. Způsobuje, že máme nejhlubší odpor vůči zlu a náklonnost vůči dobru. Když často přijímáme Ježíše, jde před námi jako náš štít a náš život se proměňuje. „Když máme dobrého Boha ve svém srdci, pak má celé srdce hořet.“ Kéž naše srdce hoří Boží láskou, kéž zapálíme srdce všech kolem nás stejnou radostí ☺. Veronika Pecháčková
Bít či nebít
Otazníky života
Milí čtenáři, zde najdete promluvu Mons. Karla Herbsta o vztahu k Bohu, kterou pronesl na Celostátním setkání animátorů v létě 2014.
Vztah k Bohu Přátelé, máme-li mluvit o svém vztahu k Bohu, měli bychom zároveň hovořit o víře. O víře v Boha Otce Stvořitele, o víře v našeho Pána Ježíše Krista, Syna Božího a o víře v Ducha Svatého, který náš vztah k Bohu prohlubuje. Když nepřítomný apoštol Tomáš zapochyboval o zmrtvýchvstání Pána Ježíše, oslovil ho nakonec sám Pán: Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili. Mluví o těch, kteří nežádají důkazy, ale Pánu na slovo věří a to je podstatou jejich vztahu. Je pozoruhodné, že nevelký židovský národ žijící v Palestině, jak jej známe ze stránek Starého Zákona, dávno před Kristem uctíval jediného Boha a věřil v něho! Tomuto národu adresoval Bůh svá zaslíbení. Z tohoto národa vyšli Abra8 hám, Mojžíš i král David. Z tohoto národa pocházela matka Boží Panna Maria a nakonec také náš Pán, Ježíš Kristus, vtělený Bůh. Bratři židé se k Bohu obraceli
společně i jednotlivě a zakládali si na tom, že jsou lidem Božím. Představme si večery v zemi zaslíbené, kdy se nebe rozzářilo tisícem hvězd, v lidské duši se probouzel pocit bázně i obdivu, bylo to tajuplné a velkolepé zároveň. Koho tenkrát, na začátku, mohlo napadnout sklonit se, padnout na kolena a dát Bohu najevo svou oddanost? Tušíte správně, že Bůh šel člověku naproti a dával najevo svou blízkost. Svatý Bůh, hříšnému, smrtelnému člověku. Tato Boží vstřícnost, Boží přízeň, je nabídnutá Boží milost. Nedivíme se, že reakcí věřících na tuto vstřícnost je touha odpovědět na Boží lásku. Víra v Boha je dar, přibližuje nás k němu skoro na dotek. Jedinečným způsobem to vyjádřil Jan Dokulil v knížce „Loučení“: Šel jsem ze školy sám, někdy kolem Zvěstování Panny Marie, na polích se ještě nepracovalo, všude ticho, po silnici také nikdo nejel. Nedaleko Stařečské Kalvárie na mne čekal Bůh. Potkal jsem ho a tentokrát poznal. Zahleděl jsem se na chvíli do modré oblohy, za bílé kupy letících oblak, do výšky čím dál tím hlubší a hlubší, a bylo najednou intuitivně jasno: kdyby nebyl Bůh, nebylo by nic. Nevím, jak dlouho jsem tam stál v údivu, a díval se vzhůru. Zastavil se se mnou čas a já jsem se na okamžik dotkl věčnosti. Podobně píše o své konverzi André Frossard: Jednoho všedního dne jsem jako nevěřící vstoupil v Paříži do malého kostelíka, asi za patnáct minut, když jsem vyšel ven, mi bylo naprosto jasné, Bůh je! Uvěřil jsem. Pro někoho je neuvěřitelné a nepochopitelné, že by mohl existovat Bůh. Proč se nám nějak nezjeví, ptají se lidé podobně, jako před dávnými věky. Proč nám nepřijde na pomoc v našich úzkostech a v našich nejistotách? Bůh nám ale odpověděl! Když se naplnil čas, poslal svého syna, narozeného ze ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil lidi, kteří zákonu podléhali. A Slovo se stalo člověkem a přebývalo mezi námi. Prorok Izaiáš mluví o Mesiáši jinak: Byl jako Beránek na popravu vedený, ústa svá neotevřel a svatý Petr to komentuje: Byli jsme koupeni drahou krví bezúhonného a neposkvrněného Beránka. Bůh měl tisíc možností, jak by trpícímu člověku pomohl, zvolil ten nejtvrdší. Sám se stal člověkem. Všechnu lidskou bídu, bolesti, utrpení, nezdary, naši smrtelnost i naše hříchy vzal na sebe. Kdysi chtěl svatý Petr Pánu Ježíši takovou možnost vymluvit, (Mesiáš přece nemůže trpět), Pán mu ale řekl: Odejdi, satane, nemáš na mysli věci Boží, ale lidské. Kvůli té hodině jsem přišel. Jestliže zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo. Odumře-li, přinese hojný užitek. Odsouzený a potupený Ježíš vláčel kříž na Golgotu. Padal pod ním a na kříži 9 zemřel. Ne nadarmo bývá kříž v příbytcích křesťanů jako symbol té veliké lásky. Abychom měli před očima, čím za nás Ježíš zaplatil, a abychom při pohledu na kříž mohli zpívat: Líbám již, svatý kříž, na němž umřel Pán Ježíš. Na lásku se má
odpovídat láskou, to je podstata vzájemného vztahu. Není možné zůstávat pasívním divákem, když Pán na kříži umírá. Proto uvažujeme, jak dát Pánu najevo svou oddanost. Hovořit s Ním znamená začít se modlit. Když apoštolové Pána poprosili, aby je naučil modlit se, naučil je „Otče náš“. Proto nemáme tuto modlitbu odříkávat bezmyšlenkovitě, ze zvyku. Při zpytování svědomí podle kancionálu se nám klade otázka, zda jsme se modlili ráno a večer. Proč jenom ráno a večer? Proč z láskyplného vztahu dělat nutnou povinnost? Láska dává křídla. S Pánem můžeme hovořit, kdy nás napadne, vždy je na příjmu. S naším Pánem se setkáváme ve svátostech. Při křtu jsme se stali Božími dětmi, ve svátosti smíření jsou nám odpouštěny naše hříchy, při biřmování nám Duch Svatý pomáhá k rozhodnutí nikdy Pána nezradit. K nejintimnějšímu spojení dochází při svatém přijímání. Vždyť řekl: nebudete-li jísti tělo syna člověka a nebudete-li píti jeho krev, nebudete mít v sobě život. Vymyslel to geniálně: Pod podobou chleba a vína se nám dává při každé mši svaté. Proto všechny, kdo ho milují, přitahuje slavení Eucharistie a někteří vůbec nehledí na to, zda je právě neděle. Někteří chlapci se láskou k němu tak poblázní, že začnou přemýšlet o kněžství či zasvěceném životě. Některé dívky si podobným způsobem zvolí právě Pána Ježíše za svého ženicha. Ale i ty, kteří se rozhodnou pro svátost manželství, čeká náročný úkol: Mají být svým dětem prvními svědky o Bohu. Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil. Proto je autentický křesťanský život vždy spojený se službou. S ochotou, nabídnout svůj život bez postranních či vypočítavých úmyslů. Mít hluboký vztah k Bohu znamená, že jsme s ním v tak intimním spojení, jak to ve svém evangeliu vyjádřil apoštol Jan. Jako ratolest nemůže nést ovoce, není-li ve kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Tento úryvek naznačuje, co to je být ve spojení s Pánem. Nejedná se o nějaký běžný vztah, ale o zamilovanost a ochotu pro Pána Ježíše třeba i trpět. S tím souvisí naše rozhodnutí Pána Ježíše nikdy nezapřít, protože je psáno, že kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebesích. Když mi jedna dívka sdělila, že se k Pánu Ježíši nechtěla přihlásit, ačkoli se jí kamarádka na její víru ptala, zeptal jsem se jí proč. Proč se bála k Pánu Ježíši přihlásit. Řekla: Abych se neztrapnila. Uznejte, asi neměla k Pánu Ježíši hluboký vztah. Náš život je cestou do Božího království, kde se s Pánem uvidíme tváří v tvář. Proto se snažíme mít s ním intimní spojení již nyní, během našeho pozemského života. Boží děti to dobře znají. Ať je tedy sám Pán vaší odměnou, za vaší věrnost. 10 Mons. Karel Herbst (převzato z publikace Člověk a vztahy)
Padni, kam padni
Vzdělávání
Struktura mše svaté Milí čtenáři, opět vás zdravím v našem společném povídání o Eucharistii. Minule jsme si prošli Starozákonní předobrazy Eucharistie, dnes se začneme zabývat mší svatou, tak jak ji slavíme a jak máme toto slavení prožívat. K tomu, abychom dobře pochopili mši svatou, musíme si představit prostor, kde ji slavíme. Říkáme, že slavíme „liturgii" – to je dílo lidu, takže slavení liturgie není naše, my si ho pouze půjčujeme. A připojujeme se k oslavě Boha, kterou vykonává Ježíš neustále v nebi. A kostel nám v tom pomáhá – proto ten prostor vypadá jinak. Samotná příprava na mši svatou by měla začít už doma. Nejdříve bych si měl přečíst liturgické texty – co si budeme povídat… v kostele mě něco zaujme, anebo mě nezaujme úplně ten člověk, co čte čtení… a najednou nevím, o čem to bylo… Tak bych měl být na to dostatečně připravený. Kvůli tomu máme ty odkazy všude možně… počínaje Katolickým týdeníkem, dalšími katolickými periodiky až po internetové stránky. Takže můj sobotní facebookový večer by mohl být proložený přečtením si liturgických textů na neděli ☺. Druhá důležitá součást přípravy na mši svatou je moje ohlédnutí za týdnem, anebo dnem, který jsem prožil od poslední mše svaté. Takové zpytování svědomí… Při mši svaté je na to totiž krátký čas… to bych si měl už jenom ty věci připomenout, ale zamyslet bych se nad tím měl doma. A pokud je tam něco většího – tak si zajít ke svátosti smíření. Anebo také napravit, pokud jsem něco zavinil… abych nebyl takový, který si v kostele na něco hraje a přitom mimo kostel je pěkné kvítko… A poslední věc: přede mší svatou bych si měl také uvědomit, proč tam jdu: Abych se s Pánem Ježíšem setkal, potěšil, řekl Mu, co prožívám, za něco poděkoval, či poprosil… Samozřejmě, že tam mohu „jen tak“, protože s Ním chci být. – Tedy mám jít na mši svatou se svým vlastním úmyslem. Když přijdu do kostela, hned u dveří si uvědomím, že patřím Kristu – přežehnám se požehnanou vodou na připomínku mého křtu, ale také s prosbou, aby mi Bůh odpustil mé provinění a hříchy. Některé staré kostely měly předsíň, ve 11 kláštery které je kropenka – někde dokonce vypadá i jako křtitelnice… Některé mají dokonce i takovou malou zahrádku – jako ráj, protože se chci setkat s Bohem, vstoupit do Jeho blízkosti, protože Mu ve svátosti křtu patřím.
Celý prostor kostela mě symbolicky chce „navnadit“ na dispozici, proto je důležité si tento prostor chránit. – Buďme tam ticho! Když už ne kvůli sobě, tak třeba kvůli tomu, kdo něco těžkého prožívá a nemá se kde jinde ztišit… Chraňme si tento prostor. Učit se tichu je dnes složité, vím, ale toto místo má na ticho odkazovat. Poslední důležitá věc je ta, že hned po připomenutí si, že jsem byl pokřtěn, vyhledám červené – věčné – světlo – to mi připomíná, že tam někde ve svatostánku bude Pán Ježíš, a tak ho pozdravím pokleknutím. Mělo by se klekat na pravé koleno – a to proto, protože na levé se klekalo před králem. Poklekám při vstupu do kostela a pak, když odcházím. Představte si, že kdyby někdo přišel k vám na návštěvu a při každém kontaktu vám podával ruku na znamení pozdravu… Asi by vám pěkně šlo na nervy. Pánu Ježíši naše opakované pozdravy na nervy nejdou, ale nejsou úplně nutné. Já mohu pak Pána Ježíše pozdravit už jenom úklonou – důležité je, abych si neustále uvědomoval, že tam je a že tam je pro mě. Vyhledám si místo, kde mi bude dobře a vezmu si kancionál – abych mohl pořádně sledovat mši svatou. Moje sestra říká, že čím se jí povede být v kostele blíž, tím líp. Když náhodou u nás ve vsi přiběhne na mši svatou na poslední chvíli, už má smůlu a nic nevidí – a jak sama říká, pak to pro ní není naplno prožitá mše svatá. Díky sestře se dotknu ještě poslední věci: dejme si čas přijít včas ☺, alespoň pět minut přede mší svatou: hned vám napíšu, proč je to důležité: představte si, že odcházíte od učení, třeba si cestou ještě opakujete slovíčka na angličtinu, či odborné názvy rostlin… a pak přiběhnete do kostela, kde hrají varhany… a teď se to v nás kroutí: varhany, rostliny, chemie, případně poslední sms od pěkné spolužačky (ten mobil před kostelem vypnu, aby nám to tam nehučelo)… a najednou je kázání… a já si uvědomím, že půlku mše svaté jsem nebyl schopen se soustředit… No, někdy se mohu uklidňovat a navnadit i půl hodiny přede mší svatou a ta maturita, či zkouška mi pořád leží v hlavě, či v žaludku… tehdy je důležité to vzít jako úmysl: „Pane Ježíši, Ty to vidíš, tak mi pomoz, ať to dopadne alespoň relativně dobře…“ a když mě to bude pronásledovat, tak si to opakuj celou mši svatou – to bude Tvá oběť. Tak už tam pěkně tiše sedím, koukám na oltář a připravuju se… a za chvíli to začne. Samotná mše svatá by se dala rozdělit na čtyři části: Úvodní obřady, Bohoslužba Slova, Bohoslužba Eucharistie, Závěrečné obřady. 12 Po Úvodním zpěvu, který otvírá liturgii a má nás uvést do tajemství, kněz líbá oltář – vzdává úctu místu, na které přijde Pán Ježíš, hlavně ten oltář také
připomíná samotného Ježíše a znamením kříže a úvodním pozdravem vstupujeme do slavení mše svaté. Tady si hned ukážeme, proč byly některé kroky důležité v naší domácí přípravě na mši svatou. Vzpomeňme, že jsem v kostele na návštěvě u Pána Ježíše… tak, když mě někdo pozve a já mu nějak ublížil, chci si to vyříkat hned v úvodu, aby to celé setkání nějak neviselo… Tak je tady hned úkon kajícnosti: je to chvíle, kdy mohu Pánu Ježíši říct „Promiň!“ nad tím vším, co jsem si uvědomil již doma. Formy úkonu kajícnosti jsou čtyři: První klasický: „Vyznávám se…“. Druhá forma je v podobě dialogu: „Smiluj se nad námi, Pane. L.: Zhřešili jsme proti Tobě,“ třetí forma je tvořená ze tří krátkých svolání zakončených slovy: „Pane, smiluj se nad námi.“, která lid opakuje. Poslední forma je kropení lidu na památku křtu – tato forma se může konat pouze o nedělích. Po oslavném zpěvu „Pane, smiluj se“ či případném „Sláva na výsostech Bohu“ – které zpíváme o nedělích (kromě adventu a postu) a o slavnostech a svátcích, zaznívá jedna ze tří velkých modliteb „Modlitba dne“ anebo „Kolekta“. Je to důležitá modlitba! Když už se na návštěvě omluvím, hostitel to přijme, tak mu mohu říct, s čím za ním přicházím. A toto je to místo: po výzvě kněze „Modleme se“ mám chvilku ticha na to, abych tam Pánu Ježíši řekl, proč jsem přišel. A ten kněz to pak přednese souhrnně za nás jako „kolektiv“. A pak budeme čekat, co nám Pán Ježíš řekne… ale o tom si napíšeme až příště. P. Filip Foltán
Bez práce nejsou koláče
Portréty osobností
Marie Vašátková VĚK: na konci května mi bude 18 let BYDLIŠTĚ: Ústí nad Orlicí OBLÍBENÉ
JÍDLO: šunkafleky
OBLÍBENÁ
BARVA: červená
13 ŠKOLA: OA a SOŠ cestovního ruchu v Chocni, obor Veřejnosprávní činnost
CO
TI UDĚLÁ RADOST: čokoláda, nebo když mi někdo odepíše na e-mail
OBLÍBENÝ
CITÁT: „Všechno končí dobře. A když ne, tak to není konec.“
PŘEDSTAV NÁM PROSÍM ÚSTECKOORLICKÝ
VIKARIÁT.
Náš vikariát má spoustu mladých lidí z 20 farností. Najdete tu spoustu míst, k volnočasovému vyžití, jako třeba mnoho cyklostezek, rozhleden a spoustu dalšího. Je těžké všechny naše „přednosti“ vyjmenovat, proto přijeďte osobně. Těšíme se na Vás!
JAKÉ
AKCE VE VIKARIÁTU DĚLÁTE?
Jak již bylo jednou řečeno, je nás celkem hodně, proto má většinou každá farnost s mládeží vlastní akce. Společně se scházíme asi 4x do roka a to na Večeru mladých, který někdy uspořádáme společně se žambereckým vikariátem s názvem Double Vixet. Také jsme v minulém roce uspořádali pěší pouť, tak uvidíme, zda tento rok opět někam vyrazíme.
CO
RÁDA DĚLÁŠ, KDYŽ NIC DĚLAT NEMUSÍŠ?
Když nemusím nic dělat, což se mi v poslední době moc nepoštěstilo, tak si ráda pustím nějaký pěkný film, nebo přečtu pár řádek v knížce. Ale přiznávám se, že většinou to dopadne tak, že po chvíli usnu a pokusím se dohnat spánkový dluh.
JAK
PROŽÍVÁŠ PŘÍPRAVU NA
NÁRODNÍ
EUCHARISTICKÝ KONGRES?
ČÍM
BYS MOHLA IN-
SPIROVAT NAŠE ČTENÁŘE?
Snažíme se do programu spolča zapojit připravený materiál na NEK. Já se každý den modlím modlitbu za NEK, což bych mohla doporučit. A prohlubuji svůj vztah k eucharistii i prostřednictvím adorace v naší farnosti, na které se snažím zajít častěji než dříve.
JAK
JSI PROŽILA
VELIKONOCE? MÁŠ
Z NICH NĚJAKÝ ZAJÍMAVÝ ZÁŽITEK?
Zpívám v chrámovém sboru, tudíž jsou pro mě Velikonoce spjaté s velkým množstvím zpěvů a zkoušek. Je pro mě trochu těžší najít si chvilku ztišení na modlitbu, při všech myšlenkách na povinnosti s tím spjaté. Ale vždy se snažím najít si čas a musím říci, že tyto Velikonoce se mi to opravdu povedlo. Hlavně na Velký pátek, ze kterého mám velmi silný zážitek - z večerní křížové cesty na Andrlův chlum a následné adorace u Božího hrobu připravenou zvlášť pro mládež. Byla to 14 opravdu mimořádně intenzivní chvíle, kdy jsem měla pocit úžasného spojení nás všech s Bohem.
Filip Machek VĚK: 16 let BYDLIŠTĚ: Hradec Králové VIKARIÁT: Královéhradecký ŠKOLA: SPŠ SOŠ a SOU HRADEBNÍ, obor Průmyslová ekologie
OBLÍBENÁ
BARVA: modrá
OBLÍBENÝ
CITÁT: „Vím, že nic nevím.“ Sókratés
CO
TI UDĚLÁ RADOST: Největší radost mi udělá, když jsem v dobré partě lidí,
kde je humor a rozzářené úsměvy. Také mám radost z písemek, které se povedou a jsou důležité.
JAKÉ
MÁŠ KONÍČKY?
Hraji stolní tenis, volejbal, dělám požární sport, vedu skauty a hraji na kytaru.
PŘEDSTAV NÁM PROSÍM HRADECKÝ
VIKARIÁT.
Hradecký vikariát je velmi velký, ale už dlouhá léta se tu nic nekonalo, tak bych to rád změnil…
JAKÉ
AKCE VE VIKARIÁTU DĚLÁTE?
JAKÉ
MÁTE PLÁNY DO BUDOUCNA?
Jelikož jsem byl pouze na jedné akci vikariátu, a ta byla před několika lety, tak nevím, co se vlastně dělalo. Moje plány jsou následovné, až se mi ožení můj bratr a bude postavený dům, který mu přestavujeme, tak bych chtěl udělat nějakou seznamovací akci, kde bychom se seznámili. Poté by následovaly další akce typu: sportovní odpoledne, Večery mladých, rytmické mše, apod.
JAKÝ
MÁŠ OBLÍBENÝ FILM?
O
ČEM JE?
PROČ
BYS JEJ NAŠIM ČTENÁŘŮM DOPORUČIL?
Já osobně mám rád komedie, například Růžový panter. Příběh vypráví o tom, jak komisař Jacques Clouseau vyšetřuje případ ukradeného růžového diamantu.
JAK
PROŽÍVÁŠ PŘÍPRAVU NA
NÁRODNÍ
EUCHARISTICKÝ KONGRES?
15 náš farář V naší farnosti se připravujeme každou třetí neděli v měsíci, kdy má na toto téma kázání. Také jsme měli adoraci v rámci Adoračního řetězce mládeže.
Milý Bože, můj táta říká, že dětství je nejlepší doba v životě. Řekni mu prosím, že to není pravda, protože nemůžeme být večer vzhůru a koukat se na televizi. Jirka (z knihy Děti píší Bohu)
Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail:
[email protected] Toto číslo připravili: Marie Sejkorová, Ludmila Horáčková a Jakub Klimeš.
