Mlčeti zlato. Obsah prvního čísla: Slovo redakce

Mlčeti zlato

Slovo redakce

Milí čtenáři, z velkého koláče s nápisem 2009 již máme jeden klínek pryč a před sebou ještě dalších téměř jedenáct. Jaké budou? Na to samozřejmě teď neodpovím, nicméně vám přeji hned na začátku „dobrou chuť“. Vychutnávejte do posledního sousta, nenechte se odradit zdánlivě nevábným vzhledem, netradiční chutí, či jinými atypickými úkazy! Duchovní slovo je optimistickým návodem, jak tento nový rok prožít. Proto: použijte návod dřív, než bude pozdě☺. Rubrika Informace nabízí širokou škálu pozvánek na různé akce aneb: „proti gustu, žádný dišputát“. V Reportážích se lehce vrátíme k adventu, divadelnímu workshopu, vikariátku, večerům mladých... Děkujeme za všechny příspěvky! Na začátku roku opět vybízíme ke spolupráci. Pokud zažijete se svým společenstvím něco krásného, nebojte se o to podělit s ostatními čtenáři. Můžete se stát darem, inspirací, potěšením, povzbuzením. S novým rokem nám na mysl často přichází myšlenky nových předsevzetí, nápadů atd. Jedním z nich může být rozhodnutí: pravidelná četba Bible. Tento nápad je velmi dobrý, proto jej neopouštějte, a pokud si nevíte rady, jakou Bibli zvolit, nechte se inspirovat P. Petrem Šabakou na str. 11. Rok sv. Pavla je v plném proudu, a tak je na místě se dozvědět něco nového o tomto člověku, kterého si Pán tak podivuhodně vedl životem. Více v rubrice Vzdělávání. Není pochyb o tom, že si Pán vede každého člověka, ať je to Petr nebo Pavel nebo Zdeněk. Kaplanem pro mládež vikariátu Chrudim je P. Zdeněk Mach, který nám v Portrétech osobností poodhalí např. svou cestu ke kněžství a mnoho dalšího. Pro ty, kteří nám ještě nezaplatili předplatné na rok 2009 uvádíme: roční předplatné činí 100 Kč. Platbu můžete poukázat na účet Biskupství královéhradeckého u Raiffeisenbank a.s. v Hradci Králové, číslo účtu: 1006010044/5500, variabilní symbol: 21410, specifický symbol: vaše registrační číslo (na adresním štítku vpravo nahoře, čtyřmístné číslo před lomítkem). Děkujeme! -čer-

Obsah prvního čísla:

Slovo redakce..................2 Duchovní slovo.................3 Informace.......................4 Reportáže........................6 Bible..............................11 Rok sv. Pavla..................12 P. Zdeněk Mach................14

2

Zuby, nehty

Duchovní slovo

Jak dny nového roku „prožít“, a ne jen „přežít“? Už aby bylo pololetí! Už abych měl po maturitě! Už aby bylo po přijímačkách! Už abych měl hotovou školu! Už abych měla ukončený semestr! Už aby byly prázdniny! Ano, těšíme se, že jednou ukončíme nějaký těžký úkol nebo náročnou povinnost. Potom řekneme: „To to uteklo!“ Jak to udělat, aby nám čas jen tak neunikal mezi prsty? Čas je dar. Je na nás, jak jej naplňujeme. Existuje sice čas, který musíme věnovat daným povinnostem, ale pak je tu čas, který je v našich rukou. Je věcí priorit, čemu dáváme přednost. Mohu jej jen „přežít“, nebo opravdově „prožít“. Jak se pozná ten „přežitý“ čas? Myslím, že z něj má člověk pocit prázdnoty, jako po hloupém filmu, od kterého jsme nedokázali odejít. Naopak, „prožitý“ čas mi dává radost a štěstí, nějak mě naplňuje. A když takto prožitý čas vnímám i z Božího pohledu jako správně prožitý, vede mě to k touze podobně jednat i příště. Na jednom setkání s několika mladými lidmi jsme se sdíleli zkušenosti z toho, jak se nám daří nebo nedaří duchovní život. Mnozí upřímně sdělovali, jak je pro ně těžké najít si čas k modlitbě a duchovním věcem. Uvědomovala jsem si, že je to pro ně nejen zápas s časem, ale i boj o priority v životě. Ano, je dobré mít jakýsi pořádek ráno a večer, ve kterém je místo pro Pána. Ale můj vztah k Hospodinu tím nekončí. Během celého dne mu naslouchám a jsem s ním a pro něho právě tam, kde jsem a u čeho právě jsem. Možná mám pocit, že mě vše pohlcuje a vnímat ještě blízkost a přítomnost Pána, to už je moc. Ornitologové, když chtějí v pralese rozeznat zpěv určitého ptáka, aby mohli zaznamenat, kde všude se vyskytuje, musí si naslouchání tohoto zpěvu nacvičit. A tak si nejdříve doma stále pouští nahrávku s jeho zpěvem. Pak jdou do pralesa a v tom velkém hluku různých křiků zvířat a zpěvu mnoha jiných ptáků jsou schopni zachytit zpěv toho jednoho. Pane, nauč nás každý den „prožívat“. Prožívat tak, že tě budeme umět zachytit, že tě necháme vstoupit do našeho času. Ty můžeš dát smysl a správné naplnění každé minutě našeho života. s. Anežka Bednářová 3

Nevíš která bije?

Informace, aktuality

Večery mladých Litomyšl—7. února 2009, Polička, rozloučení s Mejlou ve službě zástupce mládeže vikariátu. Začátek v 17:00 hod. Kontakt: Mejla Zezula, tel.: 775 336 354, e-mail: [email protected]. Jičín—27. února 2009, Jičín. Začátek mší sv. v 18:00 hod., pokračování na faře. Kontakt: Jana Tauchmanová, tel.: 775 255 308, e-mail: [email protected]. Ústí nad Orlicí—27. února 2009, Dolní Čermná. Začátek v 18:00 hod. mše sv. Kontakt: Magda Motlová, tel.: 731 604 779, e-mail: [email protected]. Rychnov nad Kněžnou—27. února 2009,Častolovice, začátek mší sv. v kostele v 17:00 hod., poté program na faře. Kontakt: Johanka Stejskalová, tel.: 776 713 880, e-mail: [email protected]. Hradec Králové—20.—22. února 2009, společný zimní víkend. Kontakt: Anežka Polívková, tel.: 608 433 141, e-mail: [email protected].

Ples Vavřineček Společenství Vavřineček zve všechny lidi dobré vůle a přátele tance na 6. ples Vavřineček, který se uskuteční 21. února 2009 v Jilemnici. K tanci a poslechu zahraje kapela Allegro z Jičína. Kontakt: Jan Lukeš, tel.: 777 626 984, e-mail: [email protected]

Skautský ples 3. oddíl skautské středisko Sopka Nová Paka vás srdečně zve na oblíbený skautský ples. Přijďte se i vy 14. února 2009 od 19:30 hod. bavit do P-centra Militký Nová Paka (sál bývalé Velvety). K Tanci a poslechu zahraje kapela Elektroluh, občerstvení u baru, bohatá tombola, vstupné 80 Kč. Rezervace: tel.: 777 894634, e-mail: [email protected]. Více info na webu skautnp.wz.cz.

Jarní prázdniny na Vesmíru Po dobu svých jarních prázdnin můžete zavítat do Orlických hor na DCŽM Vesmír. Čeká na vás vesmírný tým, spousta sněhu, zábava, modlitba, noví přátelé, možnost přiložit ruku k dílu např. při umývání nádobí. S sebou: spacák, přezůvky, teplé oblečení. Než vyrazíte, určitě se ozvěte na DCŽM Vesmír, tel.: 494 663 140, 4 e-mail: [email protected].

Běžkařský víkend Od 6. do 8. března 2009 se uskuteční v historii 1. běžkařský víkend na DCŽM Vesmír. Vezmi kámoše, spolužáky a přijeď si zaběhat po horách. Túry S, M, L, XL, XXL. Při nepřízni sněhu vezmi běhací boty a natrénujem na maraton. Po večerech společně pobudem a zazpíváme. Začátek v pátek 19:00 hod. večeří. S sebou: běžkařskou výbavu, spacák, přezůvky a 150 Kč/den. Prosíme, hlaste se předem. Kontakt: DCŽM Vesmír, tel.: Více informací na 494 663 140, e-mail: [email protected]. www.vesmir.signaly.cz.

Duchovní cvičení Komunita Blahoslavenství zve na duchovní cvičení. Termín: 18. – 22. 3. 2009. Téma: „Přišel jsem, abyste měli život.“ (J 10,10) Součástí setkání jsou přednášky, společná liturgie, adorace, modlitební večery a možnost duchovních rozhovorů. S sebou: Bibli, breviář (kdo má). Kontakt: Komunita Blahoslavenství, Dolany 24, tel.: 585 396 638, e-mail: [email protected].

Duchovní obnova Postní duchovní obnova pro dívky se uskuteční 13.—15. 3. 2009 u Školských sester de Notre Dame v Hradci Králové. Obnovu povede P. Karel Moravec. Začátek v pátek odpoledne v 18:00 hod., ukončení v neděli obědem. Cena: dobrovolná. Více info najdeš na www.signaly.cz/akce. Hlásit se můžeš na adrese: S. Anežka Bednářová, U Soudu 813/7, Hradec Králové, 500 03, e-mail: [email protected] , tel.: 731 275 905.

Teenagers Od 20. do 22. 3. 2009 jsou zváni na DCŽM Vesmír všichni „teenagers“. Dveře Vesmíru se tak otevírají všem mladým od 13-ti let! Využijte této jedinečné příležitosti. Čeká vás pestrý a akční program. S sebou: spacák, přezůvky, sportovní oblečení. Nezapomeňte do báglu přibalit dobrou náladu, „plyšáčky“ naopak můžete nechat doma. Doporučená cena za víkend je 300 Kč. Prosíme, hlaste se předem na: DCŽM Vesmír, tel.: 494 663 140, e-mail: [email protected], www.vesmir.signaly.cz.

„Mladí pro církev – církev pro mladé“ Týden společné modlitby církve za mládež od 29. 3. do 4. dubna 2009. Zapojit se mohou jednotlivci všech věkových kategorií i celé farnosti. Příručka s návodem, jak tento týden prožít, bude k dispozici u kněží nebo na www.diecezehk.cz. Informace na DCM, e-mail: [email protected], tel.: 495 063 421. 5

Diecézko Světový den mládeže oslavíme 4. dubna 2009 v Hradci Králové Diecézním setkáním mládeže. Začátek ve Filharmonii (Eliščino nábřeží) v 9:00 hod. Program: katecheze, tematické skupiny, výtvarné dílny, křížová cesta, slavnostní mše sv. s biskupem. Předpokládaný závěr v 16:30 hod. Kontakt. DCM, Velké nám. 32, 500 03 Hradec Králové, e-mail: [email protected], tel.: 495 063 421.

Co nás nezabije, to nás utuží

Reportáže

ADVENTNÍ SETKÁNÍ Advent – stres, nákupy, pečení cukroví, města předhánějící se svou výzdobou, obchody lákající svým zaručeně nejlevnějším zbožím. Advent, to je doba plná honby za pomíjivým. Ale kdo toto z adventu udělal? Naše skupinka se sešla 6. prosince v Trutnově na faře, aby přišla na kloub tomu, proč advent máme. V hloubi srdce všichni přeci víme, že cukroví a nákupy dárků nejsou podstatou tohoto období. Dopolední částí nás prováděl otec Wieslaw a velmi hezky nás seznámil s historií adventu a s jeho významem pro církev. Pro všechny z nás mělo toto zastavení nad adventem velký význam, protože dnes je doba předvánoční naplněná spěchem, kdy se jen těžko zastavíme nad zapálenou svící na adventním věnci a v ruce s Písmem svatým. Po dobrém obědě jsme nechali pracovat zase naše ruce. Každý jsme vyrobil svou postavičku, jak směřuje do Betléma, jak je na své cestě adventem. K rukám se připojily i hlasy a vesele jsme se rozezpívali na následující mši. Po mši svaté už jsme se rozešli do svých domovů naplněni a snad aspoň trochu více vědomi si toho, co pro nás advent opravdu je. Spolčo Dvůr Králové

VIKARIÁTNÍ SETKÁNÍ Drahý bratře, drahá sestro, to bys netušil, co se v tom městě, spoře obehnaném hradbami, dělo. Nastalo jitro jako každého dne, však opět to byl přenádherný dar od našeho Pána. Psal se 11. den měsíce října Léta Páně 2008. Můj duch se chystal ponořiti do hloubky ranní modlitby, když tu! 6

Dveře farního úřadu zakvílely až hrůzu nahánějícím zvukem. Mé uši zbystřily, mé svaly se napjaly. Pohlédl jsem bystrým okem a hle, kdo to přichází? Mladá to sebranka! Již jsem se chystal, že tu neřádnou pakáž z domu kněží vyženu, ale pak, snad nějakým Božím vnuknutím, jal jsem se je pozorovati. Ach, můj milý bratře, má milá sestro, čekal jsem všechno, ale toto ne. Nebylo jich sice mnoho, ale jejich řeč byla krásná. Člověk žijící stále v těchto studených zdech skoro zapomene, že venku jiní kypí životem a ne každý je hříšné duše. Ty osoby rozprávěly o našich životech! Ano, o životech svatých a světic Božích! A po právu nejvíce slov věnovali nejvyšším mezi námi: svaté Anežce, svaté Ludmile, svaté Zdislavě, svatému Václavu a svatému Vojtěchu. Byl jsem tak unešen jejich rozpravou, že nepovšimnuv poledne minulo a tato milá společnost z domu zmizela. I setrval jsem do setmění a po nešporách jsem mohl Pána velebiti, že dal mi takovou trpělivost. Jak slunko zapadlo, dveře opět vpustily do našeho domu ty Boží dítka. Bylo jich ještě více a s hemžením podobným drobné havěti a s hlukem až nelidským a přece našemu Pánu tak milým, se jali připravovati pokrm večerní. Po něm se všichni usadili a i můj zrak mezi ně zabloudil. Čekal jsem, co bude. Zázrak, co oni dokáží! Až dalekou Austrálii jsem mohl spatřiti, aniž bych tušil, že taková země vyskytuje se. A dokonce nového Otce z Říma jsem viděl, dej mu Pán náš věčného zdraví a síly v jeho službě. Ach, krásný den to byl a plný překvapení. Až líto mi bylo, že druhého dne, den Páně to byl, ta čiperná společnost sebrala svá zavazadla a zase odešla. Bude se mi po nich stýskat! Tvůj bratr v Pánu. Spolčo Dvůr Králové

DIVADELNI WORKSHOP Mohlo by se zdát, že čím víc lidí přijede na divadelní workshop, tím lepší to bude. Takže – mělo přijet asi 50 lidí. Z nich nepřijel nikdo. I s Karlem Mackem, který workshop vedl, nás bylo celkem 6. Dá se říct, že jsme tu všichni byli tak nějak „náhodou“ a ani jsme moc ze začátku nevěděli, do čeho jdeme. Připadali jsme si tak trochu jako malé děti, to znamená, že jsme se nejdřív museli naučit chodit a hýbat se. Začali jsme u věcí jako zaplňování prostoru, pohyb s imaginárními věcmi, hra na zrcadlo a sjednocení se v týmu. Na všech bylo vidět, že je to fakt hodně baví a nelze popřít, že Kája byl výborný vedoucí. Šlo to celkem rychle – v pátek jsme se naučili chodit a pohybovat se, v sobotu dopoledne následovalo mluvení. Dělali jsme různé scénky, například ve dvojících, kdy jsme se vyjadřovali pomocí jazykolamů a snažili se vyjádřit hádku, přesvědčování druhého či výsměch. Velmi vtipně asi znělo také 7 přednášení části Shakespearova Richarda II. s korkem v puse.

Protože se Kája hodně angažuje v oblasti divadla Forum, chtěli jsme si to vyzkoušet také. Vlastně šlo o to vymyslet scénku, kde je všechno špatně, nejdříve ji zahrát tak, jak to je, a podruhé umožnit divákům, aby do ní vstoupili. Kdykoliv se divákovi něco nelíbilo, vstal a řekl „stop“, následně pak navrhnul řešení, které by poněkud tragickou část představení vyřešilo. Vzhledem k tomu, že na Vesmíru byla o víkendu i skupina skautů ve věku kolem 12-ti let, napadlo nás představení, které by obsahovalo složky šikany, neoblíbenosti ve škole a utlačování manželky jejím manželem. Představení mělo velký úspěch jak díky hercům, tak díky skvělému publiku. Celý tento víkend pro nás měl mnoho přínosného, pro některé možná i touhu se zlepšovat v hereckém umění v oblasti divadla. Božka Žemličková

VIKARIÁTKO „Tak zítra ve třičtvrtě na sedm se na vás všechny těším“, řekla den před konáním vikariátního setkání organizátorka této akce, Maruška Štěpánová. Letos se setkání konalo v Novém Městě nad Metují. Samozřejmě, to bych nebyl já, kdybych ráno nepřišel pozdě, a proto se odjezd naší přípravné skupinky o „chvilku“ zpozdil. Akce začínala až o půl desáté, ale my, jako správní a pečliví organizátoři, jsme nezaháleli, a aby vše bylo ,,éňo nůňo," přijeli jsme o něco dřív. Setkání se konalo v novoměstském klubu ,,Mandl". Je to takový malý útulný dům sloužící k podobným kulturně a duchovně vzdělávacím akcím. Tak, poslední přípravy, zkouška scének, osvětlení, „baru,“ a pak už se místnost pomalu plnila lidmi, kteří si na nás udělali čas a přijeli se podívat. Nic nebránilo tomu, abychom začali. Na hodinách odbilo půl desáté a s tím i začátek vikariátka. První scénka sloužící k utišení přítomných a k navedení do dobré nálady, byla o dvou nevěřících, kteří za jádro svých problémů považovali církev a její „nesmyslné zásady“. Po scénce, která splnila svůj účel, následovalo přivítání všech, co byli ochotní přijet, užít si zábavu a duchovně se vzdělávat. Zkraje měl slovo na den červenokostelecký jáhen Jan Hubálek. Povídal o svém biblickém vzoru a oblíbenci, svatém Lukáši, který v ten den zrovna slavil svůj svátek. K seznamování s přítomnými farnostmi posloužil humorný motiv voleb, kterými v ten den žila celá republika. A o jakých tématech se tady dnes mělo mluvit? O věcech stále kolujících ve všech kruzích a společnostech, témata, o kterých se s námi do křížku pustí každý zatvrzelý nekatolík.

8

Témata jako upalování čarodějnic, inkvizice, upálení mistra Jana Husa, odpustky, krvavé křižácké výpravy, bohatství církve v historii nebo dokonce děti papežů. Na toto téma nám pohovořil Mgr. Petr Polehla, odborník na slovo vzatý přednášející o těchto kontroverzních etapách církve na hradecké univerzitě. Zodpověděl nám i naše všetečné dotazy, takže teď, když se s námi nějaký nevěřící bude chtít hádat, nebo si o těchto problémech jen tak přátelsky popovídat, můžeme mnohé objasnit. Po témátku, které bylo mimo jiné doprovázeno skvělou hudbou, následovaly diskuze, středověká pohybovka ve stylu mučidel či rytířského života a hra, při které se mladí mohli navzájem blíže poznat. Dále proběhla prezentace křesťanského webu www.signály.cz a poslední aplaus věnovaný všem přednášejícím účinkujícím, zpívajícím a vůbec všem, kdo přijeli. Na sklonku dopoledního programu dostal každý zúčastněný jako obraz dnešní církve, která je celosvětová a stále mladá a živá (jak bylo vidět i na setkání v Sydney) cizojazyčné kartičky s modlitbami na noční stolek či do peněženky. Přestávka na svačinu skončila, následoval další bod programu, totiž „chlapské“ a „dívčí“ diskuze pod vedením manželského páru Šimonových. Po odděleném povídání jsme protipólné skupinky spojili a sdělovali si vše, na čem jsme se shodli a co si o opačném pohlaví myslíme. Ani jsme se neotočili a hned jsme mazali na náměstí do děkanského kostela, zasvěceného Nejsvětější Trojici, kde měla probíhat mše svatá. Při pozdravení pokoje jsme si navzájem předávali lístečky s hezkými přáními. Po mši, která symbolicky zakončovala dnešní vikariátní setkání, následovala afterparty v altánku na zahradě fary. O občerstvení nebyla nouze, a tak, když už jsme opravdu vyprázdnili všechny talíře, snědli sušenky a ovoce a dosyta se nasmáli, pomodlili jsme sea poděkovali Pánu Bohu za zdařilou akci. Mnoho nových kamarádů, spousta zážitků, skvělý program a nezapomenutelná afterparty. Tak by se dalo definovat toto vikariátní setkání. Kuba Staněk, Tomáš Vlček

VEČER

MLADÝCH V

DOBRUŠCE

Večer mladých v Dobrušce začal mší svatou v 17 hodin, a poté byl program na faře. Sešlo se nás dohromady 21. Po příchodu na faru nám místní připravili čaj a donesli buchty a chlebíčky. Otec Petr požehnal jídloa hned jsme se do něj pustili☺. Potom jsem hráli seznamovací hru, kdy jsme si zahráli na detektivy a zjišťovali o někom informace, aniž by o tom měl tušení. Po hře následovala písnička, a pak témátko. Hlavní myšlenkou bylo: PROČ JSOU DÁRKY DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ VÁNOC - vždyť se říká, že Vánoce přece o dárcích nejsou, ale je tomu naopak. Záleží, komu jaký dárek dáváme a jaké dostáváme od svých nejbližších – je to ukazatel našich vztahů. Zamyšlením bylo, jaký dárek bychom dali Ježíškovi k Vánocům. 9

Po témátku jsme měli úkol - museli jsme zabalit dárek Ježíškovi. Dárky jsme při modlitbě odnesli do kostela, kde hořely svíčky. Tam jsme měli tichou adoraci a pak jsme dárky položili před oltář. Po návratu z kostela jsme hráli ještě jednu hru, kde jsme hledali odpovědi na mnohé otázky týkajících se letošních svátků i různých Vánočních zvyků u nás nebo v cizině. Pak už jsme se rozcházeli do svých domovů a poté do postýlek☺. Růženka

VEČER

MLADÝCH NA

PRAŽSKÉM PŘEDMĚSTÍ

Začali jsme jako obvykle mší svatou se skvoucím kázáním, úžasným hudebním doprovodem - dokonce s pohybovými prvky☺. Poté jsme se usadili v kapli, kde jsme zhlédli scénku o každodenních pokušeních připravenou místním spolčem. Následoval pokus o diskusi na téma scénky a neopomněli jsme ani řádně vyčistit všechny krabice s buchtami. Dále jsme se opět vrátili do úvah o životě a o jeho smyslu. Zazněla slova o marnosti ale i o naději a lásce. Celý večer jsme zakončili adorací. Děkujeme všem co se podíleli na přípravě i všem, co přišli a těšíme se na další setkání. Hanča Hejnová

BĚŽKAŘSKÉ ODPOLEDNE Vážení a milí! Co jsem na Vesmíru, takovouto akci ještě nepamatuj. Ses­ bírali jsme všechny možné běžky, boty, hůlky a nakonec měl každý své náčiní. U kostela jsme nasadili lyže a teď se ukázalo, jak na tom kdo je. Pro mnohé to bylo opravdové seznamování – k čemu jsou hůlky? Jak se ty lyže zapínají? Mně to jede dozadu a já chci dopředu! Jak se na tom chodí??? No nic, dorazili jsme k lesu. Přišel první menší sjezd. Poznali jsme odvahu mnohých, někteří to vzdali a šli pěšky, jiní ohnuli hůlku. Stromeček do kopce, chození po rovině a sjezdy. U těch bych se mileráda zastavila – totiž zjistila jsem, že někteří lidé se zkrátka s běžkama fakt asi nikdy neskamarádí. Omlouvám se tímto Prokopovi, za výbuchy smíchu, ale já si fakt nemohla pomoct. S takovou vervou se do toho teda spíš „z toho“ pustil a jel... a jistil to zadek. Jen trochu problém – totiž boty to neustály a řekly dost. Lépe řečeno, podrážka zůstala ve vázání, ale ten zbytek se trhnul. Prokop seděl na zemi, rval podrážku z vázání a říkal: „Tak tohle teda ne…“ Lyže opřel o strom rozhodlý, že dál půjde pěšky. Tuhle odhodlanost obdivuju. Chůze to byla prapodivná. Odlepenou botu zvedal totiž čím dál výš, neb podrážka se čím dál více odlepovala. Zkoušeli jsme to svázat provázkem, nůž jsme neměli. Tak Peťa říká: „Prokope, sedni si na zem, já ti to urvu!“ Nebylo to nic těžkého. K vytyčenému cíli dorazili pouze někteří. Ale všichni fakt statečně bojovali, nevzdávali to – nic jinýho jim taky nezbývalo, než stále znova a znova vstávat…. Díky vám všem! Bylo to pro mě moc hezké odpoledne a doufám, že pro vás aspoň trochu taky☺. 10 Martička

Bít či nebít

Otazníky života

BIBLE MÁM DOMA BIBLI PO BABIČCE? Obdivuji ty nadšence, kteří s odvahou otevřou zažloutlé listy prastaré knihy: „Přečtu si tu Bibli svatou, když je tou nejvydávanější knihou na světě.“ Většinou končí po několika stránkách. Vůbec Bibli nechápou, a tak ji založí zpět hluboko do svých knihovniček mezi jinou nečtenou literaturu. Taková je zkušenost mnoha lidí, se kterými jsem mluvil. Netrapte se zbytečně. Máte-li onu počáteční odvahu, kupte si Bibli, která je přeložena do srozumitelnějšího jazyka. JAKOU BIBLI SI MÁM POŘÍDIT? „Jakou Bibli si mám pořídit?“ Slyším vaši otázku. Náš český národ je velmi bohatý na překlady Biblí. Dějiny české Bible začínají s příchodem Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Ti přeložili Bibli do staroslověnštiny. K tomu složili předmluvu, která se nazývá Proglas. Dovolte mi odcitovat několik slov našich věrozvěstů: „Jako bez světla radost mít nebude oko patřící na všechno stvoření Boží, neb vše ani není krásné ani viditelné, tak i každá duše bez knih, neznající zákona Božího, zákona Písem duchovního, zákona zjevujícího ráj Boží. (...) nahé jsou všechny národy bez knih a nemohou zápolit beze zbraně s protivníkem našich duší...“ Češi, zdá se mi, vzali soluňské bratry vážně, a tak máme dochovány české vpisky k žalmům ze 13. stol. První dochovaná Bible je o sto let mladší (říká se jí Drážďanská). Už v roce 1488 vychází česká Bible knihtiskem. V druhé polovině 16.stol. jsme svědky opravdu odborné práce na překladu Bible Kralické a o sto let později vzniká první ekumenická Bible (řečená Svatováclavská). To je takový historický exkurz. Jakou Bibli je dobré si pořídit? Pokud chcete seriózní překlad, pak si kupte tzv. Ekumenickou Bibli s deuterokanonickými knihami vydanou poprvé v roce 1979. V kostelech uslyšíte jiný překlad, tzv. Bognerův. Z něho je vydán jen Nový zákon. Jsou v něm dobré poznámky, které osvětlí samotné Boží slovo. Pro rodiny jsou vydávány Rodinné Bible. Je v nich plno 11 obrázků,

vysvětlivek, které pomáhají pochopit tyto několik tisíc let staré spisy. Existují i jiné překlady, ale s nimi se trápit nemusíte, i když ten, kdo chce studovat Bibli podrobněji, ať se stane „sběratelem Biblí“. Pomohou mu totiž, když neumí řecky ani hebrejsky, nahlédnout do bohatství slov. Přišli za mnou manželé, že chtějí dát pokřtít své dítě. Vždy si povídáme o víře. Dostali jsme se na téma Bible. Otec toho dítěte mi řekl: „Je ostuda, když někdo nezná Bibli alespoň trochu. Jak potom může rozumět, když ho jiný nazve nevěřícím Tomášem?“ Ten otec měl pravdu. Přesvědčte se také. Petr Šabaka, e-mail: [email protected]

Padni, kam padni

Vzdělávání

Život sv. Pavla (pokračování z minulého čísla) Aby rozřešil tento zásadní problém pro zrození budoucí církve, shromáždil se v Jeruzalémě tzv. Koncil apoštolů, aby rozhodl tento problém, na němž závisel vznik univerzální církve. A bylo rozhodnuto neuložit obráceným pohanům zachovávaní mojžíšského zákona (srov. Sk 15, 6-30), nebyli tedy povinni řídit se normami židovství. Jediná nutnost byla být Kristovi, žít s Kristem a podle Jeho slov. Tím, že byli Kristovi, byli také Abraháma, byli Boha, účastni všech přislíbení. Po této rozhodující události se Pavel odloučil od Barnabáše, vybral si Silu a začal svou druhou misijní cestu (srov. Sk 15, 36-18, 22). Když prošel Sýrií a Kilikií, znovu uviděl město Lystru, kde vzal s sebou Timotea (velmi důležitá postava v rodící se církvi, syn židovky a pohana) a dal ho obřezat; prošel střední Anatolií a dospěl do Troady na severním pobřeží Egejského moře. A zde došlo opět k důležité události: ve snu uviděl Makedonce z druhé strany moře, to je z Evropy, který mu říkal „Přijď a pomoz nám.“ Byla to budoucí Evropa, která prosila o pomoc a světlo evangelia. Pobádán tímto viděním odplul do Makedonie a tak vstoupil do Evropy. Vylodil se v trácké Neapoli, přišel do Filip, kde založil pěknou komunitu, pak odešel do Soluně a odtud musel pryč kvůli těžkostem, které mu způsobili židé, prošel Beroju a dospěl do Athén. V tomto hlavním městě antické kultury kázal nejprve na Agoře a pak na Areopagu, pohanům i Řekům. 12

Proslov na Areopagu, uvedený ve Skutcích apoštolů je vzorem, jak přeložit evangelium do řecké kultury a jak dát Řekům pochopit, že tento Bůh křesťanů, Židů, nebyl cizím Bohem pro jejich kulturu, nýbrž neznámým Bohem, kterého očekávali, opravdovou odpovědí na hluboké otázky jejich kultury. Pak z Athén dospěl do Korintu, kde se zdržel rok a půl. A zde máme událost chronologicky velmi jistou, nejjistější z celého jeho životopisu, protože během tohoto prvního pobytu v Korintu se měl objevit před guvernérem senátorské provincie Achaia, prokonsulem Gallionem, protože byl obviněn z nezákonného kultu. O tomto Gallionovi a jeho době v Korintu existuje starobylý nápis nalezený v Delfách, kde stojí, že byl prokonsulem v Korintě mezi léty 51-53. A tedy tu máme absolutně jisté datum. Pavel pobýval v Korintu v těchto letech. Můžeme předpokládat, že přijel asi už v roce 50 a že zůstal až do 52. Z Korintu pak přes východní přístav Cencre zamířil do Palestiny, kde přistál v Cesareji Marittimě, odkud vystoupil do Jeruzaléma, aby se pak vrátil do Antiochie. Třetí misijní cesta(srov. 18, 23.21, 16) začala opět z Antiochie, která se stala bodem zrodu církve pohanů, misie k pohanům a byla také místem, kde se zrodil termín „křesťané“. Zde poprvé, říká nám sv. Lukáš, byli následovníci Ježíše nazváni „křesťané.“ Odtud Pavel zamířil do Efezu, hlavního města provincie Asie, kdy pobyl dva roky a vykonával tam službu, která měla plodné důsledky pro region. Z Efezu napsal Pavel list Soluňanům a Korinťanům. Obyvatelstvo města však bylo proti němu poštváno místními stříbrotepci, kterým se zmenšoval zisk, protože se redukoval kult Artemidy (chrám jí zasvěcený, Artemysion, patřil mezi sedm divů antického světa). Proto musel uprchnout na sever. Znovu prošel Makedonií, sestoupil znovu do Řecka, pravděpodobně do Korintu, a zůstal tam tři měsíce a napsal slavný list Římanům. Zde obrátil své kroky, prošel Makedonií, po lodi dospěl do Troady a přes ostrovy Mitilene, Chio a Samo, dospěl do Milétu, kde měl důležitý proslov ke starším církve, a předložil jim obraz pravého pastýře církve . Odtud opět odplul do Týru a dále do Cesareje Marittimy, aby ještě jednou vystoupil do Jeruzaléma. Zde byl zatčen na základě nedorozumění: někteří židé si mysleli, že jiní židé, řeckého původu, jsou pohané a že je Pavel uvedl do prostranství chrámu, vyhrazeném pouze pro Izraelity. Předvídaného odsouzení ke smrti byl uchráněn zásahem římského tribuna, který byl na stráži v chrámě (srov. Sk 21, 27-36); to se událo, když byl v Judsku císařským prokurátorem Antonius Felix. Po uplynutí doby věznění, jeho délka je diskutována, se Pavel jako římský občan odvolal k císaři, jímž byl tehdy Nero, ho následující prokurátor Porcius Festus poslal do Říma s vojenskou stráží. (pokračování příště) 13 XVI. Brožura: Promluvy papeže Benedikta

Bez práce nejsou koláče

Portréty osobností

P. Zdeněk Mach kaplan pro mládež vikariátu Chrudim ♦

Datum a místo narození - Narodil jsem se začátkem léta roku 1972 v městečku na úpatí Krkonoš nazývaném Jilemnice, podle původní osady Jilem, kteréžto jméno je odvozeno od stromu jilm. Své mládí jsem prožil nedaleko od Jilemnice ve vesničce Hrabačov.

♦

Rodiče, sourozenci - Jméno mi dali po tatínkovi a maminka se jmenuje Mária. Jistě jste hned poznali, že to není česká výslovnost, ale slovenská, neboť maminka pochází ze Slovenska z tatranského podhůří. Tatínek je rodilý Krkonošák. Možná díky těmto skutečnostem mám blízký vztah k horám, zvláště ke Krkonoším. Můj o dva roky mladší bratr se oženil a má dva rozverné synky.

♦

Školy – Do základní školy jsem chodil v Jilemnici. Protože jsem chtěl dělat něco s elektronikou, tak jsem si hledal takové střední školy. Nakonec jsem uvízl na SOU v Semilech. Po jejím ukončení jsem hned pokračoval, abych si dodělal maturitu. Nastoupil jsem do podniku Elektropřístroj, kde jsem dělal kontrolora řídících desek. Tato práce mě opravdu bavila. Pak si mě povolali a já nastoupil na civilní službu. Rok jsem sloužil v domově důchodců a zbytek v nemocnici. Byla to pro mě velká zkušenost, být nablízku těm, kteří byli nemocní a staří. Potom jsem přijal v této nemocnici místo elektrikáře. Po roce jsem však odešel do Teologického konviktu a pak do Arcibiskupského semináře.

♦

Kdy vysvěcen na kněze? Místo působení. – Po absolvování Teologické fakulty v Praze (plus rok přerušení) jsem byl 29. června 2002 vysvěcen na jáhna. Rok jáhenské praxe jsem prožíval v Hradci Králové na děkanství u katedrály. Při tom jsem byl pověřen péčí o Církevní základní školu jako spirituál, a pak jsem také přijal službu kaplana pro mládež. Po roce jáhenství mi pan biskup udělil kněžské svěcení a povolal na nové působiště do jeho sekretariátu, kde jsem úředničil tři roky. Další dvě léta svého života jsem prožil opět u katedrály jako kaplan. Nyní od letních prázdnin jsem dostal do opatrování vlastní farnost. Vlastně farnosti – Proseč a Nové Hrady.14

1. KDYŽ

SE ŘEKNE DĚTSTVÍ, CO SE

VÁM VYBAVÍ?

Z dětství si nejradši vybavuji procházky s rodiči do přírody, partu dětí z naší vesnice a náš rodný dům, ve kterém jsme jeden čas bydlely čtyři rodiny (tetičky a strýčkové a jejich ratolesti). Byla to úžasná léta.

2.

KDY

JSTE POZNAL, ŽE

VÁS PÁN VOLÁ KE KNĚŽSKÉ SLUŽBĚ? JAK NA TO REAGOVALI RODIČE, SOUROZENCI, PŘÁTELÉ..?

Kdy jsem to jasněji poznal, bylo asi o Vánocích 1995? Hledání bylo dlouhé a velké zvažování. Počátky vidím v našem jilemnickém společenství, kde jsem se poprvé jasně setkal s Kristem a jeho slovem. Pak přibývaly různé impulsy, a také jsem se více modlil za výběr správné cesty. Až jednou jsem o tom jasněji hovořil s bohoslovcem, který pocházel také z Jilemnice, a ten mě pozval na mezinárodní setkání bohoslovců do Itálie. Využil jsem tuto lákavou nabídku a vydal se s bohoslovci z ČR na toto setkání. Během setkání jsem z vyprávění bohoslovců z různých zemí a z atmosféry tohoto setkání nabýval více přesvědčení o této cestě. Na zpáteční cestě při rozhovoru s bohoslovci se rozptýlily i další mé obavy, které mi možná bránily udělat rozhodný krok. Po návratu jsem si podal přihlášku do semináře. Rodiče to přijali celkem pozitivně. Maminka byla ráda a tatínek říkal, že si svůj život musím zařídit sám. Tak mi v tom nikdo nebránil. Babička z toho byla velice potěšena a bráškovi to bylo myslím celkem jedno.

3. CO

JE PRO

VÁS

V KNĚŽSKÉ SLUŽBĚ RADOSTÍ?

Radostí je pro mne všechno, co se s Boží pomocí daří. Zvláště mám velikou radost, když si někdo najde cestu k Pánu Bohu (jakoby se „dohrabe“ k obrovskému daru víry), nebo se k Němu po delší době navrátí. A těch radostí je opravdu mnoho (to možná proto, abych byl schopen nést i mnohé bolesti).

4. VNÍMÁTE

NĚJAKÝ VĚTŠÍ ROZDÍL MEZI PŘEDCHOZÍ A NYNĚJŠÍ FARNOSTÍ

SVÉHO PŮSOBENÍ?

Ano, vnímám. Je to velký rozdíl mezi stotisícovým městem, kde bylo několik farností a městečkem, které má kolem dvou tisíc obyvatel. Rozdíly jsou jak ve způsobu a stylu života světského, tak i duchovního, ale jedna z milých věcí je, že jsou zde vztahy mezi farníky mnohem osobnější a živější. (Ono se také není co divit, když jich je velká část nějak příbuzných.) 15

Páska na psacím stroji Učinil jsi mne Pane obyčejnou černou páskou černou páskou na psacím stroji Dotekem ruky své vyťukáváš do ní znamení tajemné Zástupy písmenek sjednocují se v obrazy myšlenek a slov A pak již jen zbývá aby tu byl vždycky bílý list živý lidský bílý list na nějž by se dotekem tvým přes černou pásku tvé Slovo viditelně vtělovalo Mons. Josef Veselý Vydává Diecézní centrum pro mládež, Velké Náměstí 32, 500 03 Hradec Králové, tel. 495063421, e-mail: [email protected] Toto číslo připravili: Zdiška Černochová, Lída Horáčková a Jakub Klimeš. Cena jednoho výtisku je 10 Kč, roční předplatné 100 Kč.

16