MEZI ÚTERÝM A PÁTKEM JOANNA MURRAY-SMITH
MEZI ÚTERÝM A PÁTKEM Joanna Murray-Smith
Režie
Janusz Klimsza
Překlad
Blanka Křivánková
Honor
Regina Rázlová
George
Milan Hein
Sophie
Petra Nesvačilová
Claudie
Jitka Čvančarová
Scéna a kostýmy
Alena Schäferová
Asistentka režie
Marie Krbová
Zvuk a světla
Tomáš Dvořan, Radek Svoboda a David Zelinka
Garderoba a rekvizity
Silvie Janáková, Lucie Mrvíková
Nositele autorských práv k dílu zastupuje Aura-Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4 Premiéra 21. dubna 2015 v DIVADLE UNGELT.
Květiny dodává firma Metamorphosis, s.r.o.
Inscenace vznikla také zásluhou grantu, který Divadlu Ungelt udělilo Hlavní město Praha
Hlavní partneři Divadla Ungelt manželé
Prof. Dr. Dadja Altenburg-Kohl & Daniel Pešta mecenáši
Klub přátel Divadla Ungelt, z. s. za laskavé podpory Nadace ČEZ
Vážení diváci, věřím, že hra australské autorky, na kterou jste se přišli podívat, má šanci oslovit každého z vás. Nebo vy snad neřešíte své partnerské a rodinné vztahy?
Vítejte v hledišti!!!
Milan Hein umělecký ředitel Divadla Ungelt
JOANNA MURRAY-SMITH Přestože repertoár českých divadel je plný anglofonních her, na australské dramatiky člověk narazí jen zřídka, ne-li vůbec. Dokonce i ve světě nejuváděnější australský dramatik, mistr komediálních her, David Williamson (1942) zavítá na naše jeviště jen zřídka. Stejným nedostatkem trpí česká dramaturgie i v ohledu žen-dramatiček. Schválně: kolik jmen Vás napadne, když budete otázáni na nějakou ženu píšící pro divadlo? Z této perspektivy je pak zinscenování hry dnes již proslulé dramatičky Joanny Murray-Smithové trefou hned do dvou terčů. Ztělesňuje v sobě totiž jednak zástupkyni současné australské dramatiky a jednak to nejlepší, co nabízí současný střední proud na poli ženského psaní pro divadlo. Joanna Murray-Smithová se narodila 17. dubna 1962 v jihovýchodním předměstí Melbourne. Měla dokonalé rodinné zázemí zosobněné literárním editorem, vysokoškolským pedagogem Stephenem Murray-Smithem a v Polsku narozenou židovskou matkou, učitelkou a vášnivou čtenářkou Nitou. Rodinná knihovna, kterou po smrti matky Joanna zdědila obsahovala přes 10 000 knih. Obrovská bibliotéka v překrásném domě na předměstí dokonale symbolizuje prostředí, v němž spolu s dvěma staršími sourozenci vyrůstala. Joanna Murray-Smithová navštěvovala nezávislou prestižní dívčí školu Toorak College (učila tam její matka) a posléze získala bakalářský titul na univerzitě v Melbourne. Debutovala už v roce 1987 textem Angry Young Penguins. Později si spisovatelky všimla The Playbox Theatre Company, divadelní skupina zaměřená na podporu současné australské dramatiky a objednala si u ní původní dramatický text. Joanna s tímto závazkem odletěla do New Yorku a nastoupila na elitní Kolumbijskou univerzitu. Bylo jí třicet tři let a do Ameriky přiletěla se svým manželem kritikem a uměnovědcem Raymondem Gillem (seznámila se s ním v univerzitním divadle) a teprve tříměsíčním synem Samem. „Často a ráda vyprávím, jak jsme já a Ray tlačili po Times Square kočárek se Samem, a jak jsme se
ho každý večer snažili utišit, abychom mohli pozorovat zářící upoutávky Broadwayských divadel. Představovala jsem si, jak musí být krásné uvést svou hru právě tady.“ Za tři roky na Broadwayi nastudovali její text Mezi úter ým a pátkem (v originále Honour), který napsala během studia v New Yorku jako svou absolventskou práci. Hra Mezi úterým a pátkem dokončená v roce 1995 z ní udělala slavnou dramatičku. Spanilou jízdu po světových jevištích text započal 14. listopadu 1995 v Melbourne, právě v The Playbox Theatre Company. Od té doby hra prošla, jak metou všech anglofonních dramatiků – New Yorkem a Londýnem, tak i mnoha dalšími světovými jevišti (viděli ji například v Jihoafrické republice, Finsku či Izraeli). V Londýně hra měla tak velký úspěch, že ji uvedli nejdříve v roce 2003 s Eileen Atkinsovou (ta za Honor získala prestižní cenu Laurence Oliviera pro nejlepší herečku) a posléze také v roce 2006 coby revival s legendou britského divadla
Dianou Riggovou. Murray-Smithová rovněž s vděčností vzpomíná na scénické čtení v New Yorku v roce 1998, na němž se podílela samotná Meryl Streepová. Drama Mezi úterým a pátkem Murray-Smithovou vyneslo do výšin a ona o něm dodnes mluví jako o svém „dítěti,“ hrdě a nadšeně: „Čas od času mne lidé žádají, abych jim prozradila, proč je má hra tak úspěšná. Věřím, že za to může v podstatě pět věcí: Za prvé – příběh. Co se stane, když se muž zamiluje do mladší ženy? Tato otázka jde napříč všemi kulturami. Volba mezi známým a neznámým, hlubokým a povrchním, mezi tím lepším ve mně a tím horším je pro všechny univerzálně sdělná. Za druhé – hra zkoumá a demaskuje
základní lidské emoce: lásku, zradu, vášeň a osamění. (...) Divákům nic nebrání v tom, aby uvěřili, že se to může stát i jim samým. (...) Kdo někdy v dlouhodobém vztahu nepřemýšlel o životě, který nemohl žít a o tom, co by se stalo, kdyby si zvolil jiného partnera? (...) Za třetí – čtyři dramatické postavy jsou v mnoha ohledech archetypy: manželka, manžel, dcera, milenka. Většina diváků se okamžitě identifikuje alespoň s jednou figurou. Za čtvrté – nepřekvapivý příběh je podán nepředvídatelně, což udržuje divákovu pozornost. Věděla jsem, že takový neoriginální příběh s sebou přináší hodně předsudků. Chtěla jsem si ale hrát s těmito očekáváními a jít daleko za známé stereotypy,
chtěla jsem najít překvapení v pravdě. (...) A konečně za páté – hra je úspěšná, protože je navzdory hořkému příběhu plného obviňování a opouštění, vtipná.“ Originální název hry „Honour“ odkazuje jednak ke jménu hlavní postavy Honor (což je americká verze slova honour), ale především také k tomu, co toto slůvko znamená. Bereme-li ho jako podstatné jméno, znamená čest, poctu, vyznamenání nebo také „dobré jméno“ a bereme-li jej jako sloveso, tak logicky znamená vyznamenat či ctít. Jeden z nejpřiléhavějších významů je však důstojnost. Již v samotném originálním názvu a ve jménu hlavní hrdinky je tak zakódován klíč k tématu hry, o níž jen stěží můžeme prohlásit, že vykazuje znaky začínající či dokonce ještě studující dramatičky. Murray-Smithové se totiž podařilo zkombinovat precizně vystavěné dialogy vyžadující herecký konverzační um s propracovanou vztahovou psychologií. Chtělo by se říci, že reprezentuje to nejlepší z ženské dramatiky posledních let, ačkoli by to již zavánělo feministickou nálepkou, které se sama spisovatelka s úsměvem brání. Na počátku byl feministický námět točící se kolem ženy, která své dovednosti obětovala dovednostem svého manžela, a která byla právě tímto manželem opuštěna a hrubě zrazena. Honor byla centrem úvah při vzniku syžetu, avšak Murray-Smithová během psaní přesunula pozornost i k osudům dal-
ších figur. Tím se nadobro vzdálila feministickému vyznění, neboť její empatie pronikla do všech čtyř postav včetně zprvu odsuzovaného George. „Čím víc jsem zkoumala Honor, tím více jsem objevovala její skutečný příběh – ona nemůže být mučednice. Musíme porozumět její a vůbec celé rozporuplné lidské složitosti, která formuje naše prožitky. Právě proto jsem hru rozšířila o další tři postavy.“ A ty již jsou na hony vzdálené feministické ideologii, a to i v případě Claudie, která přes svou nezávislost, živočišnost, sebejistotu a průraznost dozraje k poznání a pokoře.
Pokud se bráníme spojení Murray-Smithové s feminismem, vůbec se nebráníme spojení s literární linií, kterou mnozí nazývají ženské psaní (Women’s writing). Témata nejen Honour, ale mnoha jejích dalších her jsou skutečně zaměřována – ať už úmyslně nebo spontánně – na osud žen uprostřed maskulinní společnosti, respektive uprostřed společnosti, jejíž principy stojí na mužských vzorcích. Samozřejmě se autorka táže, zdali je to skutečně vinou vnějších genderových stereotypů, nebo vinou či přesněji volbou samotných žen, kterým často vyhovuje „být něčí –ová“. A tím se dostáváme k podstatě jejího (ženského) psaní: Murray-Smithová nejenže nesoudí ženskou oběť (v tomto případě oběť Honor), ale chápe ji jako možnou a ne nutně špatnou cestu. Stejně tak ale chápe a respektuje přístup samostatné a ctižádostivé Claudie, která tuto oběť odmítá. Murray-Smithová tak nakonec nepitvá genderové stereotypy, ale analyzuje mezilidské vztahy a jejich důsledky na osobnostní svobodu a individuální rozvoj. Středobodem jejího díla je tak jí uctívaná a milovaná rodina, kterou však neustále kriticky zkoumá, přestože vždy dospívá k tomu, že i přes své nevýhody je pokud ne jedinou, tak nejlepší cestou ke štěstí (ona sama žije ve šťastném dlouhodobém monogamním svazku, z něhož vzešly tři děti). Murray-Smithová se nikdy nesnažila přesáhnout samu sebe, ale naopak se víc a víc vnořovala jen do svého vlastního světa. „Někteří lidé mají psychiatry a někteří jsou spisovatelé. Někteří máme obojí!“ Její hry jsou proto vždy více či méně autobiografické. Možná právě proto se z ní stala snad nejdiskutovanější a nejkritizovanější spisovatelka v Austrálii. Jedni konstatovali, že Murray-Smithová je „pronikavá kronikářka manželství a morálky střední třídy,“ druzí jí vyčítali, že její práce má „kvality mýdlové opery,“ a že „neklade jiné otázky, než takové, které se drží obecně konzervativního a stereotypního pohledu na svět.“ Kritika vyvrcholila v roce 2006, kdy Murray-Smithová napsala otevřený dopis umělecké ředitelce Sydney Theatre Compeny (STC) Robin Nevinové. Stěžovala si, že neuvádějí její hry, a že Nevinová vědomě „sabotuje
její kariéru“. Ředitelka, herečka a režisérka sabotáž popřela: „Mezi úterým a pátkem je skvělá hra. Ale když jsem ji režírovala v Queensland Theatre Company nedopadlo to příliš šťastně, protože Joanna Murray-Smithová naši inscenaci zhlédla a vůbec se jí nelíbila. Věděla jsem, že už nikdy nemohu režírovat její hry, protože jim z pozice režisérky nerozumím.“ Murray-Smithové se otevřely dveře do Sydney až když Nevinová opustila šéfovský post (2007). Téměř ihned tam nastudovali hru Mezi úterým a pátkem a navíc si u spisovatelky objednali původní drama. Je svým způsobem krásné, že i v druhém tisíciletí dokáže dramatik a jeho hry tak mohutně rozdmýchat celospolečenskou diskuzi. Avšak doby, kdy musela Joanna Murray-Smithová hájit své umění jsou už dávno pryč. Vyrostla z ní totiž nejen respektovaná dramatička, ale také žena, jejíž jméno na plakátě zaručuje plné hlediště. A je lhostejné, zda zrovna hrají „antifeministickou“ frašku The Female of the Species (2006), drama o odpovědnosti rodičů The Gift (2011) či biografickou krimi Switzerland (2014). „Žádná z mých her není o velkoleposti maloměšťáctví. Všechny jsou o lidech, kteří chybují. Kritici si o mně myslí, že propaguji střední třídu, zatímco veškerá podstata mé spisovatelské práce je v tom, že se má tužka promění ve skalpel.“ Vítejte tedy v chirurgickém sále – pacienta jménem Manželství právě přivezli a čeká na záchranu, anebo na smrt? Je hra Mezi úterým a pátkem pitva nebo operace?
Janusz Klimsza
Milane, ve svých mladších letech jsi prošel řadou českých divadel, účinkoval v pražské Redutě, odehrál spoustu velkých rolí. Potom sis založil vlastní divadlo a hrál v něm dvakrát. Naposledy tě diváci mohli vidět jako Karla Krause v muzikálu o baronce Sidonii Nádherné Touha jménem Einodis s Martou Kubišovou a Anetou Langerovou. Teď se po dlouhé pauze obecenstvu představíš v činoherní poloze. Co tě k tomu vedlo? O Heina zprvu nešlo. Ústřední postavou hry je Honour a v hlavě jsem měl pro tuto roli více kandidátek. Vyhrála Regina Rázlová. Jak bývá u nás zvykem, herecké hvězdě jsem dal přečíst text. A i když se v případě Reginy jednalo o pro ni nezvyklou roli, potěšilo mě, že se pro ni nadchla. Následovala schůzka s Reginou, jejíž cílem bylo hru doobsadit a přizvat režiséra. Navrhl jsem Janusze Klimszu a herečky Jitku Čvančarovou a Petru Nesvačilovou. I pro roli George jsem měl v hlavě více typů, ale pak jsem si vzpomněl, že když mi bylo třiadvacet a jako herec jsem začínal v Těšínském divadle v Českém Těšíně, měl jsem dva sny. První byl poznat okouzlující zpěvačku Martu Kubišovou, dnes je to má nejbližší přítelkyně, a druhý: zahrát si s originální mladou herečkou Reginou Rázlovou. A tak jsem se osmělil a pro roli manžela vyslovil své jméno. S dovětkem, že Hein coby George není podmínkou. Podmínku si ovšem dala Regina, řekla, že mě musí vidět na jevišti. A vydala se na muzikál... Po shlédnutí představení lakonicky zkonstatovala: „Jsi chlap! Potřebovala jsem zjistit, jestli nám diváci uvěří manželský vztah. Teď vím, že uvěří. Jdeme do toho!“ A tak si v osmašedesáti splním i ten druhý chlapecký sen... Kdy jsi hrál v činohře naposledy? Divadlo Ungelt jsme otevírali před dvaceti lety hrou Eduarda Martina Královské vteřiny. Byl to příběh v té době ještě existujícího manželství princezny Diany a prince Charlese. Hrál jsem Charlese, Jitka Asterová Dianu a Libuše Švormová v alternaci s Ninou Jiránkovou Královnu. Co Tě od herectví odvedlo a co tě k němu zase přivedlo? Došlo mi, že Ungelt tu není od toho, abych se v něm producíroval. Na mně je, abych mu vtiskl
uměleckou tvář, objevil pro Ungelt ty pravé hry a přilákal k nám ty nejlepší herce a režiséry. V tom jsem se našel, tak tomu je a bude i v budoucnu. K herectví se nevracím, jen nevylučuju, že si třeba ještě zahraju. Dvacet let se v Ungeltu dívám pod prsty těm nejlepším hráčům, snad jsem od nich něco pochytil. Je ti postava George blízká? Kdyby mi nebyla blízká, tak bych ji nemohl hrát. Víc než na řemeslnou dovednost, na tu po té pauze vsadit nemůžu, spoléhám na autentický prožitek a své životní zkušenosti. Zažil jsem osmadvacetiletý partnerský vztah i krátkodobá milostná vzplanutí. A původně jsem stejně jako George novinář... Jak ses během zkoušení vypořádal s dvojrolí ředitele divadla a herce? To mám ověřeno už z Krause. V divadelní šatně nejsem ředitel, ale kamarád a kolega. Kéž se v této inscenaci zrodí stejně soudržná parta, jaká se zrodila v našem muzikálu s člověčí Martou. A jak se ti spolupracovalo s režisérem Klimszou? Janusz svým hercům nedovolí lhát. Něco předstírat. Snad si se mnou poradí... Věřím mu. Hru napsala žena převážně pro ženské postavy, bylo nezbytné, aby ji režíroval zkušený stoprocentní chlap. Jaké máš se sebou coby hercem plány dál? Repertoár mám sestavený na dva roky dopředu, žádná role pro Heina v něm není.
V Divadle Ungelt můžete v sezóně 2014/2015 dále vidět Kamenná scéna DEŠTIVÉ DNY – Keith Huff Americké drama je hrou o přátelství a zároveň kriminálním příběhem. Drsní chlapíci Denny a Joey jsou přáteli od dětství, které oba strávili na chicagském předměstí. Dnes jsou parťáky u chicagské policie. V americké a zároveň světové premiéře této hry hrály mladé policisty světové filmové hvězdy Daniel Craig a Hugh Jackman. V české premiéře se v Divadle Ungelt v těchto rolích představili Richard Krajčo a David Švehlík. Režie Janusz Klimsza. HRA O MANŽELSTVÍ – Edward Albee Chantal Poullain jako Gillian a Jiří Schmitzer jako Jack. Režie Ladislav Smoček. KDO ŽIDLI MÁ, BYDLÍ! Měsíčník Českého Rozhlasu, natáčený za účasti diváků, vysílaný na stanici ČRo 2 Praha. Stálým průvodcem rozhlasové hodinky je Milan Hein, zpívá Marta Kubišová a k pianu usedá Karel Štolba. Spoluúčinkují hosté, kteří se v pořadu střídají. KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI – Tennessee Williams Hlubinné psychologické drama Tennesseeho Williamse o padlé ženě mezi dvěma znepřátelenými bratry. Slavné drama velikána amerického divadla. Jitka Čvančarová, Martin Hofmann a Ondřej Novák. Režie Pavel Ondruch. KURTIZÁNA – Pavel Ondruch Jevištní dramatizace na motivy francouzského milostného románu Sidonie-Gabrielly Colettové. V roli někdejší kurtizány Chantal Poullain, v roli jejího milence Igor Orozovič, v roli jeho matky Regina Rázlová. Dramatizace a režie Pavel Ondruch. LEDŇÁČEK – William Douglas Home Stylová anglická komedie o vdově, sirovi a jeho komorníkovi. Po padesáti letech se setkává slavný spisovatel ( František Němec ) se svou dávnou láskou ( Alena Vránová). Je tu ale ještě jeho komorník (Petr Kostka). Režie Ladislav Smoček. NA ÚTĚKU – Pierre Palmade a Christophe Duthuron Nezdolnou energií a nadějí nabitá komedie o náhodném setkání dvou obyčejných žen vydávajících se na cestu za svobodou, dobrodružstvím a životem prožitým naplno. Ve hře, která se s humorným nadhledem dotýká i témat nelehkých můžete vidět Janu Štěpánkovou a Zlatu Adamovskou. Režie Ladislav Smoček.
NA VAŠE RIZIKO! – Peter Darrell Chantal Poullain a Jiří Schmitzer v poutavém psychologickém příběhu. Poullain v roli francouzské šansoniérky přijíží do Anglie převzít dům po svém právě zesnulém otci. Dědictví je ovšem komplikované. Je s ním spojeno věcné břemeno - Schmitzer. Režie Zdeněk Dušek. PAN HALPERN A PAN JOHNSON – Lionel Goldstein Anglická tragikomedie. U hrobu paní Florence se setkají dva staří muži, pan Halpern a pan Johnson. Hra měla světovou premiéru v Londýně a svou poslední roli v životě si v ní zahrál Sir Laurence Olivier. Divadlo Ungelt ji uvádí s Petrem Kostkou a s Františkem Němcem. Režie Ladislav Smoček. POSLEDNÍ ROMANCE – Joe DiPietro Americká hra o lásce, na kterou není nikdy pozdě. Úsměvný i bolavý příběh tří starších lidí. Alena Vránová jako stále atraktivní sedmdesátnice Carol, Petr Kostka jako vitální osmdesátník Ralph, Carmen Mayerová jako jeho ustaraná sestra Rose a Jan Bochňák / Jakub Turek v roli Mladého muže. Režie Petr Slavík. RŮŽOVÉ BRÝLE – Susan Bigelow a Janice Goldberg Irskou hospodu a židovské lahůdkářství dělí jen úzká ulička, jejich majitelky, postarší vdovy, však rozděluje nejen náboženství, ale i dávný spor jejich zesnulých manželů. Dramatický příběh, odehrávající se v roce 1938 v Chicagu, nepostrádá irský ani židovský humor. Hrají Zuzana Bydžovská, Hana Maciuchová a Sabina Rojková. Režie Lucie Bělohradská. S NEBÝVALOU OCHOTOU … – recitál Marty Kubišové Nejnovější recitál legendární pěvecké hvězdy Marty Kubišové. Host večera Milan Hein, doprovází hudební skupina Petra Maláska nebo Karla Štolby. ŠEST TANEČNÍCH HODIN V ŠESTI TÝDNECH – Richard Alfieri Světově proslulý divadelní hit opět na českém jevišti. Madame Lily Harrison si najme Michaela Minettiho, aby ji naučil swing, tango, valčík, foxtrot, ča-ču a moderní tanec. Hrají a tančí Chantal Poullain a Pavel Kříž. Režie Zdeněk Dušek. V LESE ČERNÉM, HLUBOKÉM – Neil LaBute Napínavý příběh dvou sourozenců s detektivní zápletkou. Zlata Adamovská a Petr Štěpánek jako Betty a Bobby. Režie Viktor Polesný. VZPOMÍNKY ZŮSTANOU – Bernard Slade Milostný příběh i strhující rodinné drama. Zlata Adamovská a Lucie Štěpánková / Jana Stryková jako matka a dcera. Petr Štěpánek a Vilém Udatný / Pavel Kikinčuk v mužskych ́ rolích jímavého příběhu.
Letní scéna KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI – Tennessee Williams Samota, neutuchající déšť, blížící se potopa a tři lidé hledající vychodisko z opuštěnosti, smrti, prázdnoty ́ a vzájemného boje. Hlubinné psychologické drama Tennesseeho Williamse o padlé ženě mezi dvěma znepřátelenymi bratry. Slavné drama velikána amerić kého divadla. Nabízí tři velké herecké příležitosti – Jitce Čvančarové, Martinu Hofmannovi a Ondřeji Novákovi v režii Pavla Ondrucha. TOUHA JMÉNEM EINODIS Původní český komorní muzikál. Příběh, inspirovaný nevšedním osudem baronky Sidonie Nádherné, poslední majitelky zámku Vrchotovy Janovice. Kromě barvitého osobního života krásné a inteligentní baronky, přibližuje komorní muzikál také pohnuté historické okamžiky naší země a coby ctitelé baronky v něm vystupují významní muži minulého století, vídeňský novinář a literát Karl Kraus, malíř Max Švabinský či básník Rainer Maria Rilke. Hrají a zpívají Marta Kubišová, Aneta Langerová, Milan Hein, Ondřej Novák, Igor Orozovič a hudební skupina Karla Štolby nebo Petra Maláska. Hudba Karel Štolba, Libreto a texty Marta Skarlandtová, Režie Pavel Ondruch.
KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ NA ZEMI – Tennessee Williams
DÁRCI ŽIDLÍ Zlata ADAMOVSKÁ Prof. Dadja ALTENBURGKOHL & Daniel PEŠTA Jitka ASTEROVÁ Norbert AUERBACH Jiří BARTOŠKA Prof. MUDr. Vladimír BENEŠ, DrSc. Martin BEZOUŠKA Lucie BÍLÁ Ing. Michal BORGES Jana BREJCHOVÁ Tereza BRODSKÁ Hana BUREŠOVÁ Zuzana BYDŽOVSKÁ a Miroslav ETZLER Aleš CIBULKA Vilma CIBULKOVÁ Věra ČÁSLAVSKÁ Martina DELIŠOVÁ Magdalena DIETLOVÁ a Dr. Milan SLÁDEK Michal DOČEKAL Zeno DOSTÁL Jaromír DULAVA Josef DVOŘÁK Helena DVOŘÁKOVÁ Monika ELŠÍKOVÁ Fero FENIČ Ladislav FIALKA Květa FIALOVÁ pes FILIP Ing. Jan FISCHER CSc. Jefim FIŠTEJN MUDr. Alfred GEBHARD Václav HAUPT Dagmar a Václav HAVLOVI Bohumila a Walter HEINOVI Šárka HEJNOVÁ Ljuba HERMANOVÁ Hana a Karel HEŘMÁNKOVI MUDr. Radkin HONZÁK Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, DrSc., FRCPsych. PhDr. Slavomil HUBÁLEK Eva a Václav HUDEČKOVI František HUSÁK Vítězslav JANDÁK Nina JIRÁNKOVÁ
MUDr. Milan JIRÁSEK PhDr. Vladimír JURAČKA Jiří JUST Jan KANZELSBERGER Ivan KLÁNSKÝ Dušan KLEIN Milan KŇAŽKO KOOPERATIVA POJIŠŤOVNA, a.s., Vienna Insurance Group Miloš KOPECKÝ Petr KOSTKA Ing. Martin KRAFL Richard KRAJČO JUDr. Tomáš KRAUS Pavel KŘÍŽ Vendula KŘÍŽOVÁ Marta KUBIŠOVÁ Jiří LÁBUS Pavel LIŠKA Radovan LUKAVSKÝ Hana MACIUCHOVÁ Jana MALÁ Dana a Petr MALÁSKOVI Carmen MAYEROVÁ Zuzana a Matěj MINÁČOVI Jitka MOLAVCOVÁ Otakar MOTEJL Petr MOTLOCH Kamila MOUČKOVÁ Ladislav MRKVIČKA Jiří MUCHA Světlana NÁLEPKOVÁ Václav NECKÁŘ Luděk NEKUDA Jitka NĚMCOVÁ František NĚMEC Mathilde NOSTITZ Ondřej NOVÁK Ota ORNEST Igor OROZOVIČ Jeňýk PACÁK Irena PAVLÁSKOVÁ Halina PAWLOWSKÁ Mgr. Robert PERGL Libor PEŠEK Prof. MUDr. Jan PIRK, DrSc. Jindřich POLÁK Viktor POLESNÝ Václav POSTRÁNECKÝ Chantal POULLAIN
Michal PROKOP Vlasta PRŮCHOVÁHAMMEROVÁ Vlastimil RIEDL Pražská realitní kancelář ROYAL – Ing. Jaroslav Košťál Linda RYBOVÁ RYOR, a.s. Alena SCHÄFEROVÁ Jiří SCHMITZER Jan a Libuše SCHNEIDEROVI Vladimír a Petr SÍSOVI Jan SKALICKÝ Marta SKARLANDTOVÁ Tomáš SLÁMA Petr SLAVÍK Ladislav SMOČEK Olga SOMMEROVÁ & Olga ŠPÁTOVÁ Jiří STACH / Simona STAŠOVÁ Jiří SUCHÝ / Jiří SVOBODA Dana SYSLOVÁ Petr ŠTĚPÁNEK Jana ŠTĚPÁNKOVÁ Karel ŠTOLBA David ŠVEHLÍK Libuše ŠVORMOVÁ Jan TEPLÝ Pavel TIGRID TON a.s. TRICO Vilém UDATNÝ Milan UHDE Eva URBANOVÁ Marta VANČUROVÁ Petra a Josef VAVROUŠKOVI Ondřej VETCHÝ Pavel VĚTROVEC Oldřich VÍZNER Alena VRÁNOVÁ Pavel VRBA Petr WEIGL Prof. PhDr. Petr WEISS Anna WETLINSKÁ Valérie ZAWADSKÁ Zdeněk ZDENĚK Stanislav ZINDULKA
UNGELT – původně areál odpočinku pro kupce, v němž se vybíral poplatek (clo), zvaný ungelt. Odtud jeho dnešní název. Kromě celnice tady kupci měli dvůr, špitál a kostel. Po obvodu dvora, který sloužil jako tržiště, vyrůstaly nejstarší románské domy. Základy tohoto domu, rovněž v románském slohu, pocházejí z 11. století a jsou k vidění v klubu divadla. Celý dům, včetně prostor, které byly zrekonstruovány na divadlo, tu stojí od 14. století. Soukromé DIVADLO UNGELT bylo slavnostně otevřeno 2. října 1995 panem Milošem Kopeckým, který divadlu daroval své oblíbené otáčivé křeslo. To se nachází v divadelním klubu v unikátním společenství dalších křesel a židlí - darů od sponzorů a známých osobností českého veřejného života, příznivců divadla.
Kamenná scéna Divadla Ungelt Malá Štupartská 1, Praha 1 www.divadloungelt.cz Letní scéna Divadla Ungelt Nový Svět, Praha 1 – Hradčany www.letniscena.cz Umělecký ředitel a majitel Milan Hein Spolupracovníci divadla: Jiří Pritz, Martin Šimek, Linda Skarlandtová, Marie Krbová, Kateřina Šimková, Tomáš Dvořan, Radek Svoboda, David Zelinka, Silvie Janáková, Lucie Mrvíková, Iveta Pažoutová, Václav Bláha, Petr Holata a Tomáš Marvan. Spoluzakladatel a autor interiéru Václav Haupt Vydalo DIVADLO UNGELT s.r.o. Nový Svět 78/5, Praha 1 – Hradčany Program připravili: Pavel Ondruch, Milan Hein, Linda Skarlandtová Foto: © Jan Malíř Duben 2015 / Sezóna 2014-2015
