MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta VÝVOJ PODMÍNEK A AGRÁRNÍ POLITIKA VE VZTAHU K PRODUKCI MLÉKA

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Provozně ekonomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky

VÝVOJ PODMÍNEK A AGRÁRNÍ POLITIKA VE VZTAHU K PRODUKCI MLÉKA Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.

Vypracovala: Bc. Lucie Šíblová BRNO 2009

Prohlášení Prohlašuji tímto, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně za pomoci odborné literatury, materiálu dostupných z internetových zdrojů a metodických pokynů vedoucí diplomové práce.

V Brně dne 25.5.2009

…………………………….

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala své vedoucí Prof. Ing. Věře Bečvářové, CSc., za cenné rady a připomínky, které mi poskytla při vypracování této diplomové práce. Dále bych chtěla poděkovat své mamince za její podporu, pomoc, trpělivost a pochopení, které mi během celého studia i při zpracování této diplomové práce poskytovala.

Abstrakt Šíblová, L. Vývoj podmínek a agrární politika ve vztahu k produkci mléka. Diplomová práce. Brno 2009. Tato diplomová práce se zabývá problematikou regulačních opatření společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky v rámci Společné zemědělské politiky EU v kontextu vývoje ekonomického prostředí projevující se globalizací a liberalizací trhu a důsledky těchto opatření na formování vertikály mléka. Analyzuje světovou produkci a podmínky na trhu mléka, charakterizuje situaci a základní produkční ukazatele producentů mléka v rámci EU a podrobněji se zabývá vertikálou mléka v podmínkách České republiky. Na základě získaných poznatků zhodnocuje postavení evropských a českých výrobců mléka v kontextu ekonomické úspěšnosti a potenciálu konkurenceschopnosti na trhu mléka.

Klíčová slova : mléko, komoditní vertikála, regulace trhu, agrární politika. Abstract Šíblová, L. Development of dairy market conditions and agrarian policy related to the milk production . Diplomová práce. Brno 2009. This diploma thesis deals with a question of dairy market regulation measures used by common market organization for this commodity within the scope of Common Agricultural Policy of the EU in terms of economic environment development, which is distinguished with market globalization and liberalization, and implications of these measures on the milk chain formation. It analyses the world milk production and conditions of dairy market, it defines the

situation and the main production

characteristics in the EU and it deals in detail with the milk chain in the conditions of the Czech Republic. Based on the acquired findings it evaluates the position of the European and Czech producers in terms of economic success and competitiveness potential on the dairy market. Key words: milk, commodity chain , market regulation, agricultural policy.

OBSAH 1

ÚVOD.........................................................................................................................7

2

CÍL PRÁCE A METODIKA ...........................................................................................9

3

PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY ..................................................................11 3.1.

Agrární politika obecně................................................................................11

3.2.

Systém podpory a regulace zemědělství v rámci EU .................................13

3.2.1.

Cíle, principy a koncepce Společné zemědělské politiky EU ............... 13

3.2.2.

Opatření pro řízení zemědělských trhů................................................... 15

3.2.3.

O společných organizacích trhu v rámci SZP obecně ............................ 17

3.2.4.

SZP a měnící se ekonomické prostředí................................................... 21

3.2.5.

Reformování SZP ................................................................................... 22

3.3.

Základní znaky a souvislosti formování komoditní vertikály ..................27

3.3.1.

Modely komoditních vertikál.................................................................. 28

3.3.2

Vliv navazujících fází zpracování a distribuce ....................................... 29

3.3.3

Princip cenové tvorby v agrobyznysu a vliv tržní struktury na tvorbu ceny......................................................................................................... 34

3.3.4

Ceny jako projev fungování tržních vztahů ve vertikále ........................ 35

3.3.5

Komoditní vertikála mléko ..................................................................... 36

4

STANOVENÍ HYPOTÉZ……………………………………………………………. 37

5

VLASTNÍ PRÁCE ......................................................................................................38 5.1. Vývoj podmínek a produkce mléka ve světě .................................................38 5.1.1.

Charakteristika hlavních produkčních center ......................................... 39

5.1.2.

Nákladové vztahy produkce mléka......................................................... 43

5.1.3.

Ceny mléka a jejich diferenciace ve světových regionech ..................... 46

5.1.4.

Zpracování a obchod s mlékem .............................................................. 47

5.1.5.

Světový obchod....................................................................................... 49

5.1.6.

Trend ve světové spotřebě mléka a mléčných výrobků.......................... 53

5.1.7.

Základní charakteristika opatření agrárních politik vybraných producentů mléka.................................................................................... 55

5.2

Vývoj podmínek a produkce mléka v EU...................................................58

5.2.1.

Společná organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky v podmínkách měnícího se ekonomického prostředí .................................................... 59

5.2.2 5.3.

Produkce mléka v EU – základní charakteristiky................................... 70 Vývoj komoditní vertikály mléka ČR .........................................................75

5.3.1.

Charakteristika produkce mléka v ČR .................................................... 75

5.3.2.

Vývoj ve fázi nákupu a zpracování......................................................... 78

5.3.3

Distribuce mlékárenských výrobků ........................................................ 80

5.3.4.

Vývoj cen................................................................................................ 81

5.3.5.

Zahraniční obchod .................................................................................. 86

5.3.6.

Spotřeba mléka a mlékárenských výrobků v ČR.................................... 90

5.4

Konkurenceschopnost českých a evropských producentů na světovém trhu.................................................................................................................92

6

ZÁVĚR ..................................................................................................................99

7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY ............................................................103

8

SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH…………………..106

9

PŘÍLOHY………………………………………………………………………108

Bc. Lucie Šíblová

1

Vývoj podmínek a agrární politika ve vztahu k produkci mléka

ÚVOD

Dynamické změny v ekonomickém prostředí aktérů v současném zemědělském sektoru jsou spojené především s procesy globalizace. Projevují se zejména rozšiřováním relevantního trhu a tím i vyvíjením tlaku na snižování respektive odstraňování bariér obchodu. Globalizované prostředí s sebou přináší řadu pozitiv jakým je například snazší přístup k technologiím, postupům a znalostem, ale současně také negativa spojená s rostoucím vlivem rozhodujících hráčů na světovém trhu, s tlakem na specializaci jednotlivých článků v rámci vertikál a s přesunem aktivit pouze k efektivním činnostem. Tím dochází k omezování produkce původně tradičních komodit v rámci jednotlivých států respektive regionů. V nově se formujícím prostředí dochází k potřebě aktualizovat koncepce agrárních politik a vybírat takové ekonomické nástroje, které budou adekvátně reagovat na nově vznikající situace. V této souvislosti je nutné přihlížet také k aspektům spojeným se specifiky zemědělství a jeho úlohou ve vývoji společnosti. Je třeba brát v úvahu i to, že se zemědělství stává součástí širšího komplexu odvětví zabezpečujících výrobu potravin zahrnující jak předvýrobní, tak i navazující fáze zpracování a distribuce a roste jeho závislost na celkové úrovni národní i světové ekonomiky. Od tvůrců nových strategií agrárních politik je vyžadována důkladná znalost pozitivních i normativních základů ekonomických a hospodářsko-politických souvislostí, díky nimž mohou být voleny přístupy a determinovány účinky agrárních politik. Příkladem, na němž mohou být demonstrovány změny ve strategiích je Společná zemědělská politika EU existující již více jak šedesát let. Původní koncepce orientovaná především na podporu zemědělského odvětví a zajištění potravinové soběstačnosti v době, kdy se poválečná Evropa potýkala s nedostatkem potravin ztrácela postupem času na významu. V 80. létech zaváděla EU opatření snižující výrobu. Reformní kroky, jež byly zahájeny počátkem 90. let reagovaly jak na problémy uvnitř Společenství (rostoucí přebytky zemědělských komodit na společném agrárním trhu), tak na vnější vlivy. Byly koncipovány nové strategie v jejichž rámci docházelo k upouštění od přímé

7



podpory cen a přecházelo se k jiným podporám příjmů zemědělce a současně docházelo k přesunu priorit v rámci SZP. EU se začala snažit o tržně orientované konkurenceschopné zemědělství a podporovat environmentální a venkovský rozvoj. Původní koncepce SZP, ale také její reformy se promítly a ovlivnily i vývoj na trhu s mlékem a mléčnými výrobky - jedné z typických komodit evropského zemědělství. V tomto případě dochází k určitým rozporným jevům souvisejícími s liberalizačními tendencemi a regulačními zásahy do trhu. Zmíněný trh je totiž stále značně regulován zejména prostřednictvím kvót. To determinuje i možnost přistoupit ke strukturálním změnám v tomto odvětví. V současné době, má každý členský stát EU 27 přidělené státní referenční množství mléka, které může vyprodukovat, čímž je v podstatě dán rozsah jeho produkce. Za těchto podmínek není možné čelit konkurenčním tlakům zvyšování objemu výstupu, ale je třeba produkovat a nabídnout kvalitní, potravinově bezpečné a cenově přijatelné výrobky, které jsou schopny obstát na trhu díky efektivní sortimentní skladbě s vyšší přidanou hodnotou realizovanou právě na úrovni zpracování. Výrobce mléka jako základní suroviny pro další mlékárenské zpracování je sice nepostradatelným článkem vertikály, nicméně silové těžiště se přesouvá k finálním fázím zpracování a obchodu, které formují konkurenční prostředí jak pro výrobce tak pro zpracovatele. Tyto subjekty se stávají v rámci komoditní vertikály dominantní, o čemž svědčí zejména rostoucí ekonomická síla při formování poptávky a na druhé straně klesající podíl ceny zemědělské suroviny ve struktuře ceny finálního potravinářského produktu. To, do jaké míry uspějí s výrobky na trhu zpětně ovlivní strukturu a úroveň zemědělského sektoru. Konkurenceschopnost celé komoditní vertikály určuje pozici a rozměr českého zemědělství na jednotném evropském trhu. Vývojem podmínek na světovém trhu mléka, postavením českých výrobců v rámci evropských producentů a také vývojem agrární politiky ve vztahu k formování vertikály mléko se zabývá tato diplomová práce.

8


2


CÍL PRÁCE A METODIKA Cílem předkládané diplomové práce je na základě analýzy vývoje světové produkce a podmínek na trhu mléka zhodnotit postavení evropských a v jeho rámci českých výrobců mléka. Zabývat se systémem státních zásahů na trhu této komodity v rámci SZP a identifikovat jejich důsledky na formování komoditní vertikály. Pro naplnění daného cíle v nezbytných souvislostech, byl zvolen následující metodický postup.

•

V rámci první části literárního přehledu jsou zpracována teoretickometodologická východiska, která popisují vývoj opatření agrární politiky obecně a dále se zaměřují na systém podpory a regulace v rámci původní i reformované Společné zemědělské politiky EU. V této části jsou charakterizována opatření pro řízení nabídkové i poptávkové strany zemědělských trhů a vymezeny i definovány nástroje společných organizací trhů v rámci SZP.

•

Druhá část literárního přehledu je věnována charakteristice základních modelů komoditních vertikál a změnám, ke kterým v důsledku integrace a globalizace dochází. V této souvislosti je popisována zejména změna tržní struktury v agrobyznysu a důsledky nedokonale konkurenčního prostředí na utváření a vývoj cen na jednotlivých úrovních komoditních vertikál. V této pasáži jsou vymezeny a definovány tři typy cen realizované v rámci komoditních vertikál. V závěru literárního přehledu je dále konkrétně popsána i vertikála mléka.

•

V této části práce jsou formulovány hypotézy zaměřené na systém regulací v koncepci Společné zemědělské politiky EU a jejich vlivu na strukturu produkce mléka v EU resp. na konkurenceschopnost členských států v EU 15 a EU 10.

•

V rámci vlastní práce je provedena charakteristika světového trhu s mlékem včetně analýzy vývoje produkce mléka ve světě. Jsou identifikováni významní producenti, spotřebitelé, dovozci a vývozci mléka a mlékárenských výrobků. Dále jsou zkoumány cenově-nákladové vztahy a regulační zásahy agrárních politik významných producentů mléka.

9


•


Druhá část vlastní práce poskytuje detailnější pohled na trh s mlékem v EU. V této části jsou popsány nástroje a opatření společné organizace trhu s mlékem a mlékárenskými výrobky (intervence, subvence, kvóty a další) v kontextu vývoje ekonomického prostředí a reforem SZP a identifikovány důsledky na formování vertikály mléka. Následuje charakteristika produkce mléka v EU

•

Třetí část vlastní práce je věnována charakteristice produkce mléka v České republice. V rámci dalších fází vertikály navazujících na produkci mléka se tato část věnuje zpracovatelskému průmyslu a vývoji cen u vybraných mléčných produktů. Dále je sledován zahraniční obchod s mlékem a mlékárenskými výrobky a vývoj spotřeby.

•

V rámci čtvrté části vlastní práce je hodnoceno postavení evropských a českých výrobců

mléka

v kontextu

ekonomické

úspěšnosti

a

potenciálu

konkurenceschopnosti na trhu mléka podle srovnání mezinárodní sítě pro srovnávíní zemědělských podniků (International Farm Comparison Network IFCN). •

V závěru práce jsou shrnuty poznatky, které se staly východiskem pro zodpovězení vyslovených hypotéz . V rámci vlastní práce bylo pro analýzu produkce mléka ve světě, v EU i v ČR

nezbytné zpracování časových řad na základě údajů vycházejících ze statistických databází Eurostat, Faostat, a také ze Situačních a výhledových zpráv pro mléko Ministerstva zemědělství ČR. Analýza vývoje cen byla zpracována na základě údajů o měsíčních cenách zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a cenách spotřebitelských převzatých ze Situačních a výhledových zpráv doplněných údaji z Českého statistického úřadu popřípadě Státního zemědělského a intervenční fondu. Tato diplomová práce byla zpracována v rámci Výzkumného záměru MZLU MSM 6215648904 jako součást řešení tématického směru 04 Vývojové tendence v agrobusinessu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí. V procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky.

10



3

PŘEHLED ZKOUMANÉ PROBLEMATIKY

3.1.

Agrární politika obecně

Agrární politika a nástroje, které státy používají k regulaci objemu nebo struktury produkce, a také zahraničního obchodu výrazně ovlivňuje formování agrárního trhu i ekonomické výsledky jednotlivých účastníků, kteří zde působí. Zemědělská politika jednotlivých zemí respektive nadnárodních celků se do značné míry liší jak z hlediska cílů, kterých chce dosáhnout, tak i nástroji k jejich dosažení. Proces formování a vznik prvních agrárních politik vycházel z nově vznikajících situací na něž bylo nutné reagovat zaváděním různých opatření, upravujících jak situaci na domácím trhu, tak obchodní vztahy s dalšími zeměmi. Na evropské scéně došlo k prvním státním zásahům v sedmdesátých létech 19. století, kdy zámořské státy v důsledku rozvoje lodní dopravy zahájily exportní expanzi a přivážely do Evropy levné obilí z USA, Kanady a Austrálie. To způsobilo tlak na ceny této komodity v Evropě. Krizová situace v evropském zemědělství vyžadovala reakci vlád evropských států. Ty použily jeden z typických dosud užívaných nástrojů agrární politiky, který omezí nebo znesnadní dovoz levných zámořských produktů – cla na dovoz. Tím došlo k ochraně vnitřního agrárního trhu jednotlivých zemí. Zemědělské ceny tak nebyly výrazně zasaženy, ale postupem času se začaly vzdalovat cenám realizovaným na světovém trhu. Z pohledu spotřebitele nebyl tento zásah do trhu nijak drastický, nicméně již nedocházelo ke snižování cen potravin [1]. V prvním desetiletí 20. století lze hovořit o stabilizovaném trhu, avšak na dalším vývoji se podepsala první světová válka v letech 1914 - 1918 i období po ní, kdy se evropské obyvatelstvo potýkalo s nedostatkem potravin a zemědělských výrobků, a se zvyšujícími se cenami i příjmy zemědělců. Současně byly zrušeny obchodní bariéry. Pád newyorské burzy v 30. létech 20. století způsobil celosvětovou hospodářkou krizi, která uvedla světovou i evropskou ekonomiku do nové situace. Docházelo k poklesu cen v důsledku převisu nabídky nad poptávkou a tím k nárůstu světové zásoby potravin. Importující evropské země znovu zavedly popřípadě zvýšily celní bariéry. Vývozci naopak museli vyvážet produkci výrazně pod cenou, respektive za státem dotované ceny.

11



Na určitém stupni zobecnění můžeme nástroje použité v této etapě rozdělit do tří skupin [5]: 1. celní bariéry 2. mimocelní nástroje přímo či nepřímo regulující strukturu a objem dovozu 3. státní regulační zásahy na zemědělských trzích uplatňované diferencovaně •

státní nákupy části produkce vybraných komodit za garantované ceny dotace cen cukrovky a pšenice formou rozdílových příplatků

•

daně při prodeji dobytka na domácím trhu jako zdroj prostředků na nákup méně kvalitních kusů, daně při prodeji másla redistribuované výrobcům

•

zavedení tržních kvót u obchodu s prasaty, obilím, mlékem, jatečním skotem

•

direktivní řízení veškeré výroby a distribuce potravin, regulace trhu a cen, rozšiřování výrobních ploch.

V tomto okamžiku je již možné hovořit o tom, že většina evropských zemí již měla ucelenou koncepci prvních agrárních politik, pro něž byla charakteristická ochrana domácího trhu a také zásahy do vývoje na agrárních trzích. Po II. světové válce byly jako reakce na opětovný nedostatek potravin, který byl provázen znemožněním a komplikacemi zahraničního agrárního obchodu, zavedeny přídělové systémy na potraviny. Strategie nově se formulujících agrárních politik měly za cíl zajištění soběstačnosti ve výrobě zemědělských výrobků a potravin zemědělského původu. Současně bylo ale nutné řešit: •

postavení zemědělství, které nebylo považováno za rovnoprávné odvětví národního hospodářství,

•

nízkou úroveň příjmů zemědělců, pramenící z toho, že tržní struktura v tomto odvětví se blížila modelu dokonalé konkurence,

•

oligopolní a monopsonní struktury v odběratelských a dodavatelských odvětvích,

které

ovlivňovaly

cenu

v neprospěch

zemědělské

prvovýroby.

12



Z výše uvedených faktů došlo k formulaci dalšího cíle, a tím je podpora příjmů zemědělců k jehož splnění byly voleny takové nástroje, které přímo zasahovaly do fungování trhu [5]. Obecně se jednalo o podporu cen prostřednictvím: •

rozdílových příplatků ( rozdíl mezi garantovanou a tržní cenou)

•

intervencí cen (nákupy, prodeje a tvorby zásob s cílem cenově stabilizovat trh)

•

dotace k cenám vstupů nebo výstupů (jako podpory modernizačních plánů).

Z prostředků poskytnutých na obnovu válkou poznamenané Evropy v rámci Marshallova plánu byly položeny základy nepřímé podpory zemědělských důchodů, a to prostřednictvím státních garancí a dotací při poskytování úvěrů do zemědělství [1] V tomto období dochází ke vzniku zemědělské legislativy a přijetí komplexních zemědělských zákonů, vymezujících úlohu zemědělství ve většině evropských zemích.

3.2.

Systém podpory a regulace zemědělství v rámci EU

3.2.1. Cíle, principy a koncepce Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika (SZP) se jako koncepce tvorby společného trhu objevila již ve Smlouvě o založení Evropského hospodářského společenství podepsané v Římě v roce 1957 a od svého vzniku patří mezi nejkontroverznější témata evropské integrace. Jejím účelem bylo zvýšit produkci zemědělské výroby v členských zemích Evropského společenství, zajištění slušné životní úrovně venkovského obyvatelstva (především lidí zaměstnaných v zemědělství) a stabilizace zemědělského trhu. Společná zemědělská politika je souborem nástrojů regulujících produkci, zpracování i prodej zemědělských výrobků. SZP lze označit jako nejdéle fungující společnou politiku EU. Hlavní cíle Společné zemědělské politiky stanovené ve Smlouvě z Říma 1957 v článku 33 jsou formulovány takto [20]: •

zvýšit zemědělskou produktivitu šířením technického pokroku a zajišťováním racionálního rozvoje zemědělské produkce optimálnímu využití faktorů produkce, zejména pracovních sil;

13


•


zajistit zemědělskému obyvatelstvu přiměřenou životní úroveň, zejména zvýšením individuálních příjmů osob pracujících v zemědělství;

•

stabilizovat agrární trhy;

•

zajistit dostatečnou nabídku potravin (soběstačnost) a

•

zajistit obyvatelstvu (spotřebitelům) plně dostačující potřebu potravin za přiměřené ceny.

Římská smlouva také formulovala principy společné organizace trhu [20]: •

princip jednoty trhů,

•

princip vzájemné preference členských zemí,

•

princip finanční solidarity v rámci společné strukturální a sociální politiky,

a konečně také postupy pro přijímání opatření a rozhodnutí SZP. U zakládající členů již před založením ES existovaly agrární politiky založené na podpoře cen s kombinací ochrany trhu, které však měly různou úroveň podpory. Existovalo několik důvodů pro to, aby se podpora cen stala základním principem a hlavním nástrojem společné zemědělské politiky - vysoká nezaměstnanost a nízký podíl na HDP, nízké samozásobení zemědělskými výrobky, velký počet malých farem obhospodařovaných vlastníky a další [5]: K tomu, aby mohla být vytvořena celní unie členských států pro zemědělské produkty a další komodity byla nutná harmonizace politik podpory tržních cen. Konference v italské Strese v roce 1958 vymezila čtyři základní principy SZP: 1. Upravit společný cenový systém tak, aby zemědělci získávali stejný cenový výtěžek za svou zemědělskou produkci. 2. Ceny udržovat nad úrovní světových. 3. Přetvořit

strukturu

zemědělství

v Unii

tak,

aby

vzrostla

její

konkurenceschopnost, přičemž nesmí dojít ke změně tradičního charakteru evropské rodinné farmy. 4. Vytvořit společný finanční režim pro SZP.

14



V průběhu šedesátých let byl členskými zeměmi vytvořen zemědělský trh uplatňující podpory cen, celní ochranu trhu a další opatřeních, které ve svém důsledku zasahují do vývoje agrárního trhu.

3.2.2. Opatření pro řízení zemědělských trhů V rámci agrárních politik se uplatňují tato opatření pro řízení zemědělských trhů [1]: 1)

regulace cen

– využívá nástrojů regulace nabídky a poptávky a má největší tržní deformační účinky;

2)

regulace nabídky –

regulace produkce (set aside, kvotace) a

– regulace zásobování (tržní bariéry, cla, intervenční nákupy); Typické nástroje, které podporují zvýšení nabídky, které navíc korespondovaly s původní koncepcí SZP, jejímž úkolem bylo zajistit poválečné Evropě dostatek zemědělských produktů a potravin jsou: •

garantované ceny pro domácí výrobce

•

přímé podpory na jednotku produkce

•

podpora investic

•

snížení celní ochrany nebo subvence na dovoz ze třetích zemí

•

snížení daňové zátěže

•

podpora zemědělského pojištění.

S rostoucími přebytky zemědělských produktů v pozdější fázi vývoje SZP bylo z ekonomických důvodů nutné redukovat domácí zemědělskou výrobu. K tomu slouží např. tyto nástroje: •

produkční kvóty a zákazy rozšiřování produkce

•

kontrola a monopolizace dovozů (cla, dovozní licence, dovozní kvóty, vstupní ceny, omezení fytosanitárního a veterinárního charakteru)

•

normy kvality a hygienické normy

•

požadavky na zajištění blaha hospodářských zvířat

•

povinnost nebo zvýhodnění destrukce produkce při převisu nabídky

15



•

povinnost uvedení půdy do klidu (podmínka pro získání dotace)

•

podpora na ukončení produkce

•

podpora extenzivní produkce

•

podpora soukromého skladování

•

antidumpingová opatření

•

povinnost producentů recyklovat obaly, pravidla pro práci dětí nebo ekologické požadavky.

3)

regulace poptávky – využití reklamy a propagace pro podporu nabídky a – podpora spotřebitelů při nákupu (potravinové kupóny, školní mléko). Skupina nástrojů ke zvýšení poptávky doplňuje opatření na snížení nabídky a

stejně jako předchozí skupina byla využívána v období nadbytku produkce. Typickými nástroji jsou : •

podpora spotřeby např. školní mléko a osvětové kampaně na zvýšení spotřeby zdravé výživy

•

dodatečné garance na spotřebitele (organické výrobky, značení původu výrobků)

•

bezplatné poskytnutí přebytků produkce neziskovému sektoru

•

exportní podpory a úvěry

•

podpora zpracování domácích surovin

•

veřejné (státní) nákupy

Opatření na snížení poptávky měla význam spíše doplňkového charakteru a zahrnovala např. tyto nástroje: •

zdanění spotřeby

•

dovozní přirážku

•

dovozní embargo

Za účelem regulace komoditních trhů byly vytvořeny instituce, tzv. tržní organizace, založené v průběhu šedesátých let. Podle Bečvářové [1] jsou v rámci SZP obecně uplatňovány čtyři typy tržních řádů. Liší se mírou i formami regulačních zásahů.

16



1. intervence na vnitřním trhu + obchodní bariéry - k ochraně vnitřního trhu s komoditou jsou využita cla a jsou realizovány intervenční nákupy, k omezení produkce jsou využity kvóty určující maximální nákupy za garantované ceny (např. cukr, mléko) 2. ochrana trhu bez intervence – k zachování odbytu a ceny jsou využita cla a dovozní poplatky jako rozdíl mezi dovozní a prahovou cenou (vejce, drůbež, víno, ovoce); 3. doplňkové prémie/příplatky – pro stimulaci výroby vysoké kvality (např. pšenice tvrdá, olivový olej); 4. paušální dotace – na hektar pěstební plochy nebo jednotku prodaných výrobků (např. len, bavlna, konopí). 3.2.3. O společných organizacích trhu v rámci SZP obecně Zřízení společných organizací trhu (dále jen SOT) je zakotveno v Článku 43 Dohody z Říma. SOT jsou skupiny pravidel týkající se jednotlivých zemědělských produktů, která jsou platná ve všech členských státech. SOT nahradily národní organizace trhu, které existovaly když vznikala ES respektive, když se k Unii připojovaly nové státy. Je třeba brát v úvahu, že každé následné rozšíření Společenství specifickým způsobem poznamenalo vývoj SZP zejména z hlediska opatření na komoditních trzích. Záměrem organizací trhu bylo vytvořit mechanismus k podpoře dosažení cílů SZP [30]. SOT jsou vytvářeny na nejvyšší úrovni EU. Navrhuje je Evropská Komise a schvaluje Rada Evropské Unie. Jakmile je SOT schválena, Evropská Komise za pomoci výboru stanoví způsoby implementace. SOT dosud regulují produkci a odbyt 90 % všech zemědělských produktů v EU. V závislosti na produktu se SOT může skládat ze společných pravidel soutěže, povinné koordinace různých národních organizací trhu a/či evropské organizace trhu. Vyhlašují socio-strukturální politiku a koordinují proces adaptace hospodářských struktur. Mohou se týkat technik produkce, velikosti farem, vzdělávání farmářů a dalších záležitostí. SOT jsou stanovovány pro každý produkt zvlášť a fungují vždy jednu sezónu.

17



Úkolem SOT je stanovovat jednotné ceny zemědělských produktů na všech evropských trzích, poskytovat pomoc producentům v daném sektoru, vytvořit mechanismy řízení produkce a organizovat obchod s nečlenskými zeměmi. Zemědělci jsou podporováni k tvorbě organizací producentů. Další ustanovení regulují státní pomoc pro produkty a vztahy mezi členskými státy a Komisí. Jak bylo uvedeno, SOT se liší podle produktu. Na základě jednotného trhu garantují ceny pro více než 60% zemědělské produkce. • Řízení cen

Evropská Rada jednající kvalifikovanou většinou podle návrhu Komise po konzultování s Parlamentem stanovuje tři odlišné hypotetické ceny pro produkty na začátku každé sezony: orientační cena, prahová cena a intervenční cena. Sezóny začínají různými daty v závislosti na produktu a trvají dvanáct měsíců. Uvedené tři cenové úrovně jsou dále vysvětleny [30]: Orientační cena (někdy také nazývána jako základní či vodicí cena) je cena, za niž by se podle úřadů EU měly provozovat transakce. Přestože je uměle stanovena, udávající cena je velmi blízká ceně, za kterou by se produkty obvykle prodaly na trhu Společenství. Prahová cena je minimální cena, za kterou mohou být prodány dovážené produkty. Je vyšší než intervenční cena a podporuje ekonomické provozovatele Společenství, aby nakupovali v rámci Společenství, a tak respektovali princip upřednostňování Společenství. Intervenční cena je garantovaná cena, pod níž intervenční orgán jmenovaný členskými státy nakupuje a skladuje vyrobené množství. Od reformy v roce 1992 dostávají farmáři v některých odvětvích vyšší přímé platby jako kompenzaci za nižší garantované ceny. •

Typy subvencí a udělované prémie Finanční pomoc je poskytována ve formě oblastních plateb, subvencí na

produkci, subvencí na podporu živočišné výroby a kompenzačních plateb. Finanční

18



pomoc může být poskytnuta též na odbyt produkce, na zvýšení konkurenceschopnosti a na

vytvoření

a

činnost

skupin

producentů

a

provozovatelů

v zemědělsko-

potravinářském odvětví. Subvence mohou také podpořit ukončení některých typů produkce či přeměnu půdy a/či podniku. Pokud vypukne epidemie některé z chorob napadajících zvířata, jsou přijata opatření k podpoře trhu. •

Řízení produkce Systém kvót a státem garantované množství umožňuje řízení zemědělské

produkce a omezování nadbytečné produkce a skladování. Ponechávání půdy ladem a udělování kompenzačních plateb také předchází nadprodukci. Kvóty představují maximální množství produkce vymezené zemědělcům. Důsledkem nadprodukce jsou finanční pokuty. Státem garantovaná množství vyměřená členským státům jsou maximální množství produkce. Pokud jsou překročena, producenti musí platit daň za spoluodpovědnost. Intervenční cena na následující sezonu je snížena. Ponechání půdy ladem a diverzifikace na nepotravinové produkty mají za cíl neobdělávat zemědělskou půdu či diverzifikovat produkci (produkci surových materiálů na topení biomasou například) výměnou za finanční kompenzaci. Kompenzační platby dovršují příjmy zemědělců a jsou udělovány na základě počtu zvířat a/či obdělávané půdy. •

Obchod s nečlenskými zeměmi Obchod s nečlenskými zeměmi zahrnuje dovoz produktů do Společenství a

vývoz produkce Společenství do jiných zemí. Jsou přijímána opatření na podporu vývozu zpracovaných produktů. •

Dovoz Dovozci mohou být požádáni, aby předložili dovozní povolení a zaplatili

dovozní daň. Pokud je trh Společenství vážně narušen, Komise má pravomoc přijmout bezpečnostní opatření.

19



Dovozní povolení jsou vydávána kompetentními úřady členských států po složení jistiny. Tato jistina je dovozci vrácena poté, co prokáže, že splnil své závazky. Systém jednotného cla při vstupu do EU byl zaveden pro většinu produktů za účelem zajištění, že dovozní ceny nebudou nižší než ceny uvnitř Společenství. Některé produkty podléhají sazbám uvedeným ve společném sazebníku cel, zatímco jiné jsou oproštěny. Existují také smíšené systémy. Daně, které mají totožný dopad jako cla, a množstevní omezení na dovoz či opatření mající obdobný dosah jsou v obchodním styku s nečlenskými zeměmi zakázány. V důsledku mezinárodních závazků Unie ve Světové obchodní organizaci či v důsledku vztahů EU s nečlenskými státy či skupinami států mohou některé dovážené produkty podléhat kvótám či mít preferenční celní sazbu. Dovážené produkty jsou částečně či úplně osvobozeny od všech cel. Bezpečnostní opatření mohou být realizována, pokud existuje reálné nebezpečí, že trh Společenství bude vážně narušen dovozem či v určitých případech i vývozem. Rada jednající většinou na návrh Komise po konzultování s Parlamentem přijme všeobecná pravidla týkající se bezpečnostních opatření, která mohou uplatnit členské státy. •

Vývoz Producenti společenství, kteří vyvážejí do ostatních částí světa mohou obdržet

úhradu od EU, kterou je dotován evropský vývoz tak, aby jeho ceny byly srovnatelné s úrovní na světových trzích. V zásadě je množství vrácených peněz vždy stejné, ale může se lišit v závislost na destinaci produktu či ekonomických podmínkách. Obdržení této úhrady může být také podmíněno vydáním vývozního povolení. •

Zpracování EU může zakázat dohody týkající se jak vnitřního tak vnějšího zpracování. Při

vnitřním zpracování může být produkt dovezený z nečlenské země zpracován v EU bez zaplacení cla za předpokladu, že bude opět vyvezen. Vnější zpracování se vztahuje na

20



zboží, které je dočasně vyvezeno do nečlenské země ke zpracování, než se zpátky doveze bez placení cla. •

Organizace producentů Zemědělci - producenti jsou podporováni, aby se sdružili na dobrovolné bázi

v organizacích producentů, aby tak co nejlépe využili jim přidělované zdroje a dosáhli cílů organizací trhu (zlepšená produktivita a větší pozornost životnímu prostředí). Evropská Komise poskytuje finanční podporu pro vytváření takových organizací. Měnící se vnitřní ekonomická situace stále více volala po omezení nástrojů zasahujících do agrárního trhu (především snižování podpory cen a odstraňování bariér zahraničního obchodu). 3.2.4. SZP a měnící se ekonomické prostředí Ve svém počátku tedy měla SZP za cíl zajistit pokrytí poptávky a obnovení potravinové bezpečnosti evropských zemí v poválečném období. Dále měla zajistit zemědělcům dostatečné příjmy a rozvoj zemědělského sektoru. K dosažení stanoveného cíle byly použity nástroje, které sice mají deformační účinky, ale motivují k růstu nabídky poptávaných komodit. Těmito nástroji obecně byly podpory cen. Jednalo se o administrativně určované ceny (cílová, prahová, intervenční), dále exportní dotace k vyrovnání rozdílu mezi intervenční a nižší světovou cenou při vývozu komodity na světový trh a vysoké dovozní poplatky chránící evropské zemědělce před zahraniční konkurencí schopnou vyrábět s nižšími náklady. Zemědělci v počátcích fungování SZP nebyli nijak kvantitativně omezováni ze strany Společenství a za jejich produkci jim byly vypláceny vysoké nákupní ceny. SZP takřka bezchybně plnila cíle, které si vytyčila. V průběhu 70. let se však začal objevovat první problém - došlo k odtržení úrovně cen zemědělských komodit na vnitřním trhu od reálných cenových a dalších podmínek světového trhu, kde bylo stále obtížnější se prosadit. To se odráželo v potřebě stále víc dotovat export, čímž byly dorovnány cenové rozdíly.

V 80. létech začal

vznikat další problém a Společenství se tak postupně dostalo do nové situace, kdy se začalo potýkat s přebytky regulovaných zemědělských komodit. Přidala se i kritika

21



vysokých výdajů, které plynuly na zemědělskou politiku. Tyto okolnosti si vynutily zásahy do nabídkové strany agrárního trhu. Byly zavedeny maximální garantované limity pro podporu produkce (ceny placené zemědělců měly poklesnout) a maximální garantované množství (kvóty) pro některé komodity (1984 pro mléko) [5]. 3.2.5. Reformování SZP Reformování SZP předcházelo několik faktorů jak vnitřních tak vnějších. Jednak vzrostly výdaje na EAGGF, které nestačily financovat rostoucí náklady na likvidaci zemědělských přebytků a vývozní subvence (ES se postupem času dostalo do role čistého vývozce zemědělských produktů). Kromě toho docházelo také k rozdílům v efektivnosti využívání výrobních faktorů prohloubily podnikovou diferenciaci, měnily strukturu podnikatelských subjektů a jejich vazby v rámci výrobkových vertikál [5]. Dále to byly především faktory vnější spojené s rostoucím tlakem na liberalizaci trhů, zejména po uzavření Uruguayského kola GATT a navazujících jednání WTO a v neposlední řadě i příprava na vstup zemí střední a východní Evropy. Je zřejmé, že reformní proces byl nevyhnutelný a zasahoval jak do výrobní oblasti, tak i do oblasti týkajícího se role multifunkčního zemědělství. Reformními procesy mělo dojít k omezení nástrojů zasahujících do agrárního trhu [1]. 3.2.5.1 Reforma SZP z roku 1992 K první významné reformě SZP došlo v roce 1992 pod vedením komisaře Raye MacSharryho. Bylo nalezeno kompromisní řešení utvářející určitou rovnováhu mezi potřebou snížit finanční dotace zemědělcům a politickým tlakem udržet jejich příjmy. V červnu roku 1992 přijala Rada ministrů do této doby nejvýznamnější tzv. MacSharryho reformu systému SZP. Tato reforma se opírala o vyvážené uplatnění těchto principů, a to [30]: 1. Postupné snižování intervenčních cen, které navodí snížení tržních cen a přiblíží je tak k cenám na světovém trhu.

22



2. Poskytování kompenzačních plateb na základě kritérií, kterými je např. velikost obdělávané půdy, počet kusů dobytka apod. 3. Vyplácení kompenzací na základě snižování objemu zemědělské produkce, ponechání půdy ladem (set-aside). 4. Podpora odchodu zemědělců do předčasného důchodu.

Obrázek 1: Systém podpory cen reformovaný model Zdroj: [2] Mimo jiné zahrnovala reforma i otázky týkající se: ¾

zavedení kontrolních mechanismů dodávek (set-aside, kvóty, extenzifikace),

¾

omezení intervenčních nákupů,

¾

zaměření na otázky životního prostředí,

¾

poklesu výdajů na zemědělství. Obecně vzato, MacSharryho reforma změnila hlavně systém vyplácených

zemědělských podpor. Vzrostl význam kompenzací a naopak cenové intervence a podpory ustoupily do pozadí. Reforma SZP z roku 1992 splnila svůj hlavní účel. Evropská unie mohla splnit své závazky přijaté v rámci jednání kola GATT a zároveň došlo k výraznému snížení zásob intervenčních skladů. Došlo také k prosazení tzv. evropského modelu zemědělství, který je založen na multifunkčním přístupu k evropskému zemědělství. V této souvislosti se začíná

23



formovat druhý Pilíř SZP zaměřený na podporu strukturálních změn a na politiku rozvoje venkova [5]. 3.2.5.2

Agenda 2000

Druhá nejvýznamnější reforma byla schválena za německého předsednictví EU v roce 1999 označovaná jako Berlínská dohoda. Dohoda byla přijata v rámci obecného dokumentu Agenda 2000, který byl výsledkem přezkoumání politik a systémů EU. Představovala nový a důležitý krok v prohloubení a dokončení změn zahájených MacSharryho reformou [23]. Jedním z cílů této reformy byla příprava SZP na historicky největší rozšíření EU, vytvoření podmínek pro splnění požadavků na liberalizaci trhů v rámci kola rozhovorů WTO Millenium a také snížení rozpočtové náročnosti SZP. Reforma z roku 1999 je založena na následujících principech: ¾

Snížení cenových podpor.

¾

Záruka slušné životní úrovně zemědělců (přímé platby).

¾

Podpora tržní orientace zemědělců.

¾

Nezávadnost a kvalita potravin.

¾

Zdůraznění multifunkční úlohy zemědělství.

¾

Rozvoj venkova.

Dochází k rozdělení SZP na dva pilíře. První pilíř se zabývá vlastní zemědělskou produkcí, zatímco druhý pilíř se orientuje na podporu strukturálních změn a na politiku rozvoje venkova. V oblasti druhého pilíře dochází k potvrzení toho, že zemědělství již není jen záležitostí ekonomického sektoru, ale že plní i důležité celospolečenské funkce. Rozpočtové prostředky na rozvoj venkova byly zvýšeny a byla zjednodušena pravidla v této oblasti [30]. 3.2.5.3

Reforma z roku 2003 – Střednědobé vyhodnocení SZP V červenci roku 2002 vydala EU v rámci svého střednědobého vyhodnocení

návrhy reformy SZP. Střednědobé vyhodnocení mělo původně za cíl vyhodnotit druhou

24



reformu SZP z roku 1999 a nastolit další kroky. Přerostlo však v zásadní reformu dosavadní podoby SZP. Ministři zemědělství přijali soubor zásadních reforem Společné zemědělské politiky, které jsou považovány za nejrozsáhlejší změny v historii SZP. Cílem bylo zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, a to jak v EU, tak i mimo ni. Změny posunuly zemědělskou politiku EU od podpory cen k přímým platbám a upravily opatření týkající se řízení dodávek. Dotace na produkci byly sníženy ve prospěch přímých plateb zemědělcům, které začaly být vypláceny v závislosti na dodržování norem ochrany životního prostředí a volně žijící fauny, hygienických norem a ochrany krajiny nikoliv v závislosti na rozsahu produkce. [30] Zjednodušeně řečeno, zemědělský producent se měl stále více orientovat ve svém rozhodování podle signálů trhu a požadavků společnosti (spotřebitelů) a neprodukovat komodity, o něž není zájem nebo jsou na trhu těžko uplatnitelné. Reformy byly postupně zaváděny v období let 2004-2007 a změnily tak způsob, jakým EU podporovala vlastní zemědělský sektor. Klíčové prvky reformy SZP z roku 2003 jsou shrnuty v následujících bodech [30]. ¾

Oddělení přímých plateb od produkce (tzv. decoupling)

¾

Jediná platba na farmu nezávislá na produkci.

¾

Křížová shoda (cross compliance). V případě, že budou respektovány normy v oblasti životního prostředí, zdraví zvířat a rostlin a zemědělské pozemky budou udržovány v dobrém stavu, bude zemědělci přiznána výše zmíněná jediná platba na farmu.

¾

Posílení politiky rozvoje venkova. Tato politika platná od roku 2005 přinesla nová opatření k podpoře životního prostředí, kvality a wellfare zvířat.

¾

Modulace - nebo-li proces, který omezuje přímé platby větším farmám tak, aby se přesunuly finance do nové politiky rozvoje venkova (přesun prostředků z prvního do druhého pilíře SZP)

25



Mechanismus zajišťující finanční kázeň, zajišťující neměnnost rozpočtu farmy

¾

do roku 2013. ¾

Zavedení podpory pěstování energetických plodin.

¾

Snížení intervenční ceny u mléčných produktů a další tržní opatření s cílem zajistit lepší pozici EU při jednání WTO. Reformy z roku 2003 poskytly udržitelnější základ evropskému tržně

orientovanému

zemědělství

a

odrážejí

rozsáhlejší

cíle

environmentálního

a

venkovského rozvoje, o který usiluje evropská společnost. 3.2.5.4

Health Check 2009 (Zdravotní prohlídka) Na zasedání uskutečněném v listopadu 2008 přijala Rada ministrů zemědělství

návrh nových opatření vyplývajících ze zdravotní kontroly (Health Check) SZP EU. Přijatá opatření k Health Check modernizují, zjednodušují a usměrňují SZP a odstraňují omezování zemědělců, kterým pomáhají lépe reagovat na signály trhu a čelit novým výzvám [23]. Byla přijata opatření, a to: •

zrušení povinnosti uvádět půdu do klidu;

•

navyšování mléčných kvót až k jejich úplnému zrušení v roce 2015;

•

změna tržních intervencí na originální záchranou síť;

•

zvýšení modulace nebo-li snížení přímých plateb a jejich převod do Evropského fondu pro venkovský rozvoj (European Agriculture Fund for Rural Development –EAFRD).

Hlavními cíli přijatých opatření je: 1. zajistit, aby režim jednotné platby byl účinnější, efektivnější a jednodušší; 2. upravit tržní nástroje tak, aby lépe reagovaly na nové tržní příležitosti; 3. lépe reagovat na nové stávající výzvy např. změna klimatu, bioenergie, nedostatek vody, biodiverzita. Změny v SZP budou uplatňovány od roku 2009 – 2013.

26



Opatření přijatá v rámci Zdravotní prohlídky SZP jsou obecně příznivější pro staré členské země EU 15 než pro nové členské země a tedy i pro Českou republiku. Opětovně bylo odmítnuto rychlejší vyrovnání přímých plateb NČS na úroveň plateb starých členských zemí. Dalším problémem vztahujícímu se k vyrovnání přímých plateb je ten, že nedojde k dosažení stejné fiskální úrovně přímých plateb realizovaných v EU 15, kde rozdíl v platbách pro EU 10 a EU 15 bude činit rozdíl desítek procent. Země EU 15 dále získaly výhody, které nebyly přiznány zemím EU 12. Tedy například zrušení povinného set-aside v zemích EU 15, které umožní zemědělcům zvýšení zemědělské produkce o 10 %, novým členským zemím zůstávají kvóty stanovené dohodami z Kodaně v roce 2002. Dále dojde k rozdělení až 4 % prostředků z národních obálek přímých plateb v zemích EU 15, zatímco EU 10 obdrží cca 1 % přímých plateb na úkor zrušení podpory na energetické plodiny. Ve rámci řešení světové krize a problémům na trhu mléka bylo Německu schváleno vytvoření „záchranného mléčného fondu“ [19].

3.3.

Základní znaky a souvislosti formování komoditní vertikály

Podle Bečvářové [3] lze komoditní vertikálu definovat jako charakteristiku činností vzájemných vztahů subjektů výrobních, zpracovatelský i odbytových a trhů fungujících v rámci výroby a zpracování suroviny získané v zemědělské prvovýrobě na produkt distribuovaný konečnému spotřebiteli. Vlivem utváření nových vazeb mezi jednotlivými subjekty těchto vertikál dochází je změnám kritérií a podmínek konkurenceschopnosti a dalšího rozvoje jednotlivých výrobců (ale i odvětví a regionů), a to jak z hlediska horizontálních, tak i vertikálních vztahů. V důsledku integračních a globalizačních procesů dochází u většiny komodit k výraznému rozšiřování relevantního trhu, na kterém účastníci globálních síti - subjekty zemědělského či nezemědělského charakteru, veřejné i soukromé společnosti ovlivňují jednak výrobce potravin, ale také spotřebitele, přičemž současně identifikují jejich požadavky.

27



Spotřebitelé jsou orientováni na kvalitu a sortiment potravin, zdravotní nezávadnost, dále poptávají produkty s vysokou přidanou hodnotou a plně finalizované výrobky. Proces výroby potravin tak v dnešní době dostává nový spotřebitelský rozměr. Zároveň

dochází

k omezování

ochrany

vnitřních

potravinových

trhů

jednotlivých států obchodními bariérami při současném zvyšováním tlaku na reformování stávajících politik, které by již měly více korespondovat s pravidly liberalizace trhu. 3.3.1. Modely komoditních vertikál Obecně existují dva modely komoditních řetězců, a to: •

Tradiční nabídkově orientovaný model (obr. 2)

Obrázek 2: Nabídkově orientovaný model Zdroj: [3] Základem nabídkově orientovaného modelu (obr. 2) je zemědělský podnik a následující fáze zpracování a distribuce jsou chápány jako subjekty, které finalizují veškerou zemědělskou produkci. V minulosti byl důraz kladen zejména na produkci potravin, proto zemědělská výroba determinovala nabídku i chování celého systému výroby potravin. •

Poptávkově

orientovaný

model

odpovídající

současnému

pojetí

potravinového průmyslu (obr. 3)

Obrázek 3: Poptávkově orientovaný model Zdroj:[3]

28



V tomto modelu se stává rozhodujícím vztahem určujícím množství, kvalitu zemědělských produktů a cenově nákladové podmínky na trzích poptávka, která stále více působí na celý systém výroby, zpracování i distribuce zemědělských produktů. V tomto systému dochází ke změně předpokladu možnosti prosazení zemědělského podniku na trhu, kde o jeho úspěšnosti rozhoduje především schopnost podniku reagovat na tržní podněty, a to při značné komoditní i územní diferenciaci. Finalizující články řetězce, které prosazují své zájmy i v předvýrobních fázích a v odvětvích vstupů, nabývají v tomto modelu klíčové postavení. Určují rozsah, rozmístění i způsob výroby zemědělské produkce jako suroviny pro další zpracování a prodej. Prvovýrobce tak do určité míry ztrácí možnost rozhodovat o výrobním programu, ale i o výběru partnerů v rámci potravinového řetězce a to jak v horizontálních, tak i ve vertikálních vazbách. Dochází tedy k posunu od tradičního pohledu na jednotlivé části komoditního řetězce, které již nevystupují jako samostatná a na sobě nezávislá odvětví vstupů, prvovýroby, zpracovatelského průmyslu, distribuce a obchodu. Navíc se mění proporce i podmínky přístupu a podílu jednotlivých článků komoditního řetězce na vytvořené přidané hodnotě realizované ve finálním výrobku [3].

3.3.2 Vliv navazujících fází zpracování a distribuce Jedním

z charakteristických

rysů

současného

vývoje

agrobyznysu

na

konkurenceschopnost zemědělského podniku je stále výraznější vliv navazujících fází agrobyznysu. Prostředí se začíná měnit z hlediska tržní struktury a jejího rostoucího vlivu na chování trhů. Zpracovatelé zemědělské suroviny disponují stále větší tržní silou plynoucí především z různé míry horizontální či vertikální integrace [18]. Tradiční tržní struktura zemědělské prvovýroby, která bývá v ekonomické literatuře často uváděna jako příklad odvětví, pro něž jsou typické znaky dokonalé konkurence,

dostává

v důsledku

zapojení

dalších

subjektů

agrobyznysu

do

potravinového hospodářství novou podobu. Tržní struktura, o které hovoříme v souvislosti se současným agrobyznysem má charakter nedokonalé konkurence. Znaky typické pro nedokonalou konkurenci se

29



projevují nejen v odvětvích předcházejících a navazujících na zemědělskou prvovýrobu, ale ovlivňují podnikatelské prostředí a trhy, na kterých operují zemědělští výrobci. Z tohoto důvodu je možnost úspěchu zemědělského podniku v konkurenčním boji na agrárním trhu ovlivněna důsledky projevů nedokonalé konkurence v odvětvích do agrobyznysu zapojených [3]. Při nerovnováze na trhu zemědělských komodit (zejména převis nabídky nad poptávkou, který je typický zejména pro evropské prostředí) dochází ke zvyšování rizika zneužití tržní síly odběratele [4]. Jak uvádí Bečvářová [4] ve vztahu k podnikům zemědělské prvovýroby tj. na trzích

zemědělských

výrobků,

hovoříme

zpravidla

o

působení

monopsonu

zpracovatelského průmyslu, který je ovlivněný vztahem potravinářského průmyslu a obchodu. Na potravinovém trhu (vztah potravinářských podniků a obchodu) je v současných podmínkách uváděn typický vztah na bázi omezeného monopolu resp. bilaterálního oligopolu. S nedokonalou konkurencí se setkáváme i v rámci trhů vstupů do zemědělské prvovýroby, kde lze identifikovat vliv a tržní sílu ze strany monopolu resp. oligopolu dodavatelských odvětví. Tržní strukturu jednotlivých v jednotlivých fázích komoditní vertikály dokumentuje obrázek 4 na následující straně.

30



Vstupy do zemědělství

Nedokonalá konkurence (monopol, oligopol)

Zemědělská prvovýroba

Dokonalá konkurence

1. fáze zpracování 2. fáze zpracování

Nedokonalá konkurence (monopson, oligopol, monopolistická konkurence)

Potravinářský průmysl

Obchod a distribuce potravin

Nedokonalá konkurence (oligopol)

Koncový spotřebitel


Obrázek 4: Tržní struktura v jednotlivých fázích komoditní vertikály Podle Bečvářové [3] je možné docílit zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských prvovýrobců v dané tržní struktuře růstem jejich koncentrace, zejména sdružováním do odbytových družstev, a to obzvlášť v případech, kdy se na jednotlivých komoditních trzích posiluje monopsonní nebo oligopsonní postavení odběratelů zemědělské produkce. I když se v souvislosti s nedokonalou konkurencí setkáváme s její kritikou, a to zejména v kontextu neefektivní alokace zdrojů založené na analýze přebytků výrobce a spotřebitele v podmínkách dokonalé konkurence a monopolu (graf 1), existují také přínosy takto utvářené tržní struktury (graf 2).

31



P

P S = ∑ MC

MC

PM PDK

D QDK

D Q


QM

MR

Q

Monopol

Graf 1: Přebytek výrobce a spotřebitele v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence Zdroj: [4] V dokonalé konkurenci je křivka nabídky S rovna součtu křivek mezních nákladů MC všech firem, které nabízejí svou produkci na daném trhu. Nabídková křivka monopolu odpovídá nabídce dané monopolní firmy. Poptávka po produkci D je daná a odpovídá v obou případech dokonalé konkurenci na této straně trhu. Výsledkem je, že v případě dokonalé konkurence je tržní cena PDK na nižší úrovni, než monopolní cena PM a podobné je to i množstvím produkce dodávaného na trh. Je zřejmé, že QDK je větší než QM. V těchto podmínkách je přebytek spotřebitele vyšší v případě dokonale konkurenčního prostředí v porovnání s monopolem, a naopak přebytek výrobce je v případě monopolu vyšší na úkor přebytku spotřebitele. Navíc jsou zde další ztráty přebytku z titulu neefektivnosti výroby monopolisty při výrobě s náklady nad úrovni nad úrovní průměrných minimálních nákladů. Výše uvedený přístup neuvažuje realizaci úspor z rozsahu (pozitivum), ke které však v odvětvích zapojených do agrobyznysu dochází. Úspory z rozsahu v tomto kontextu jsou založené na hromadné, sériové výrobě a nových technologiích, které však nelze plně realizovat v podmínkách dokonalé konkurence u velkého počtu podniků [4].

32



Dalším přínosem nedokonalé konkurence je vyšší produktivita práce umožněná modernizací výroby a rychlejším uplatňováním výsledků výzkumu a vývoje právě v kapitálově silných velkých firmách, které racionalizují výrobní proces. I další obslužné činnosti. V praxi dochází k této situaci, která je znázorněná na obrázku 2.

P

P

S = ∑ MC

MC PDK PM

D QDK

D Q


QM

MR

Q

Monopol

Graf 2: Přebytek výrobce a spotřebitele při promítnutí úspor z rozsahu Zdroj:[4] Nákladová

křivka

dokonale

konkurenčního

odvětví

se

v porovnání

s koncentrovaným odvětvím posunuje doleva, tržní cena produkce PDK je vyšší než tržní cena PM, naopak dodávané množství QDK je nižší než množství produkce QM. Přebytek spotřebitele i výrobce v dokonalé konkurenci jsou za těchto podmínek nižší než v případě monopolu. Z toho vyplývá že v nedokonale konkurenčním prostředí by spotřebitelé teoreticky mohli realizovat vyšší užitek ze spotřeby než by byl schopen zajistit dokonale konkurenční trh. V rámci politiky podpory zabezpečení finalizace zemědělských produktů přímo v zemědělském podniku dochází ke snaze o eliminaci monopsonu zpracovatelů, čímž by mělo dojít ke zvýšení podílu zemědělců na spotřebitelské ceně v důsledku posílení konkurence na úrovni zemědělských výrobců. [4]

33


3.3.3


Princip cenové tvorby v agrobyznysu a vliv tržní struktury na tvorbu ceny

Tržní struktura agrobyznysu umožňuje uplatnění tržní síly při formování ceny na navazujících trzích agrobyznysu, kde dochází zejména k ovlivňování nabídkověpoptávkových vztahů na trhu zemědělských surovin. Projevy tržní síly lze zachytit také v nedokonalém

přenosu

cenových

změn/cenových

šoků,

které

se

projevují

v navazujících trzích komoditních vertikál. I přes značnou regulaci a uplatnění systému a nástrojů přímé podpory cen zemědělských výrobků v agrárních politikách dochází vlivem uplatnění tržní síly k omezování růstu popřípadě zrychlení poklesu tržní ceny zemědělské produkce a tím k omezení vyššího podílu na zemědělských firem na konečné ceně výrobků [4]. Vzájemnou vazbu, podmíněnost a provázanost vztahů trhů v rámci komoditní vertikály dokumentuje graf 3 zachycující formování dvou základních cenových hladin, a to spotřebitelské ceny a ceny zemědělských prvovýrobců.

Graf 3: Tržní determinace při formování zemědělských a spotřebitelských cen Zdroj:[3] Spotřebitelská cena (Pr) je dána primární poptávkovou křivkou (tj. spotřebitelskou poptávkou) a odvozenou nabídkovou křivkou (tj. primární nabídka zemědělských výrobců plus marketingová marže). Na druhé straně je zemědělská cena

34



určena primární nabídkovou křivkou (tj. nabídka na úrovni zemědělských prvovýrobců) a odvozenou poptávkovou křivkou (tj. poptávka zemědělském produktu). Rozdíl mezi maloobchodní cenou a cenou zemědělského výrobce tvoří marketingová marže. Uvedený graf 3 naznačuje, jak monopsonní síla navazujících článků zpracování a obchodu redukuje poptávku a tlačí na pokles cen zemědělských surovin. Naproti tomu redukce primární nabídky zemědělců je jedním z faktorů udržujících vyšší úroveň spotřebitelských cen potravin [28]. 3.3.4

Ceny jako projev fungování tržních vztahů ve vertikále

V rámci agrobyznysu rozlišujeme 3 typy cen, kterými lze zachytit vývoj a podmínky na rozhodujících trzích a stupních dané vertikály. Jedná se o ceny zemědělských výrobců (CZV), ceny průmyslových výrobců (CPV) a spotřebitelské ceny. Cena zemědělských výrobců je cena, za kterou je zemědělský produkt prodáván zpracovatelům. Tato cena je určena nejen cenou vstupů a výrobními náklady, ale v současnosti je její úroveň značně ovlivněna pozicí účastníků na předcházejícím i navazujícím stupni potravinového řetězce, kde se ve vztahu k formování cen projevuje vliv tržní struktury těchto článků. V tomto kontextu často dochází k situacím, kdy se CZV pohybují dokonce pod úrovní výrobních nákladů a zemědělec nemá možnost do tohoto dění výrazně zasáhnout [28]. Cena průmyslových výrobců je cena, která charakterizuje vztahy na další fázi výrobkové vertikály. Odráží se v ní přidaná hodnota, která vzniká dalším zpracováním základní suroviny. Tím je CPV zpravidla vyšší než cen CZV, ale nižší než cena spotřebitelská. Spotřebitelská cena je konečná cena, kterou zaplatí spotřebitel za potraviny resp. zemědělské výrobky na různém stupni zpracování. K utváření spotřebitelské ceny dochází na dílčích trzích v rámci vertikály, kde dochází k ovlivnění úrovně a struktury dílčích cen v důsledku výrobního a distribučního procesu. V případě, že projde výchozí zemědělská surovina od prvovýrobce až ke spotřebiteli několika stupni v rámci vertikály, mělo by teoreticky by být ceny na každém stupni v podmínkách dokonalé konkurence předávány dále v plné výši. Pokud však působí na některém stupni zpracování tržní síla nedochází k úplnému přenosu ceny na další úroveň.

35


3.3.5


Komoditní vertikála mléko

V následujícím schématu je zjednodušeně zobrazena komoditní vertikála, která navazuje na produkci mléka, kdy fáze zpracování zemědělské suroviny probíhá v mlékárenských podnicích. Schéma dále znázorňuje propojení mezi poptávkou spotřebitelů po mléce a mléčných výrobcích a odvozenými poptávkami jednotlivých trhů až po trh zemědělských prvovýrobců.

Koneční spotřebitelé

Tok produktů

Distribuce a obchod

Tok informací

Mlékárny

Odbytové organizace Zemědělští prvovýrobci Obrázek 5: Vazby v nabídce a poptávce ve vertikále mléka a mlékárenských výrobků Základní článkem vertikály mléka je zemědělský prvovýrobce, který produkuje výchozí surovinu, která je potřebná pro výrobu mlékárenských výrobků. Prvovýrobce surovinu jednak částečně využije pro vlastní účely, a také ji prodává dalším subjektům v následujících stupních vertikály – zpracovatelům. Zpracovateli se v kontextu vertikály mléka rozumí mlékárenské podniky, které mléčnou surovinu zhodnotí a finalizují do podoby, která je určena pro prodej do obchodních sítí, které zprostředkují mléčné výrobky konečnému článku ve vertikále mléko, a to spotřebiteli. Ve vztahu k prvovýrobcům a zpracovatelům sehrávají důležitou roli odbytová družstva, která slouží k posílení pozice producentů mléka na trhu. Prodej produkce

36



nebo nákup výrobních vstupů přes odbytovou organizaci je v současné době uskutečňován zejména z ekonomických důvodů. Silnou pozici mají odbytová družstva v západní Evropě. Tendence k vytvoření obdobných organizací se v současné době objevují mezi zpracovateli mléka, kteří by sdružením dosáhli lepší vyjednávací pozice, a to zejména vůči obchodním řetězcům, které stlačují ceny mléka.

4

STANOVENÍ HYPOTÉZ

V návaznosti na teoretická východiska a zobecnění poznatků, které plynou ze zkoumání jednak vývoje opatření agrární politiky EU, a také procesu formování vertikály mléka ve světovém a evropském prostředí jsou v této fázi formulovány hypotézy, které jsou v rámci vlastní práce ověřovány. Hypotézy se vztahují ke Společné zemědělské politice EU, v níž dochází ke změnám v koncepci, a tím i ve volbě nástrojů užívaných při regulaci trhu resp. trhu mléka a mlékárenských výrobků. Rozhodujícím způsobem se mění podmínky konkurenceschopnosti produkce mléka u starých a nových členských zemí EU. Hypotézy jsou formulovány následovně: I. Staré a nové členské země mají v rámci jednotných principů SZP na trhu s mlékem nastaveny rovnocenné podmínky. II. Zachování trhu mléka pomocí kvót je v současném období nezbytné pro zachování výroby této komodity ve všech zemích EU. První hypotéza je zkoumána zejména v druhé části vlastní práce zabývající se společnou organizací trhu s mlékem a mlékárenskými výrobky (dále SOT) v rámci SZP a konkrétními změnami v opatřeních uplatňovaných na tomto trhu, které přinesly jednotlivé reformy SZP. Jejich konkrétní provedení je však odlišné v agrární politice starých a nových zemí, což může ovlivnit předpoklady konkurenceschopnosti mlékárenského odvětví členských zemí EU. Druhá hypotéza je ověřována v rámci všech dílčích částí vlastní práce, neboť je pro její zodpovězení třeba jednak charakterizovat realizaci SOT s mlékem a mléčnými výrobky v EU a následně i produkci mléka a její vývoj v rámci EU i ČR.

37


5


VLASTNÍ PRÁCE

5.1. Vývoj podmínek a produkce mléka ve světě Význam mléka ve výživě člověka zejména v průmyslově vyspělých zemích je významný a nezastupitelný. Mléko je považováno za téměř dokonalou potravinu obsahující jak bílkoviny, tuky a cukry, tak značné množství vitamínů a stopových prvků. Kromě uvedených látek je mléko zdrojem vápníku a jiných minerálů, které se z něj díky v něm přítomným bílkovinám, laktóze (mléčného cukru) a fosforu dobře vstřebávají a jsou tak v lidském organismu lépe využity. Právě vápník je jedním z nejdůležitějších minerálních prvků v lidské výživě. Je součástí kostí a zubů a dále je nutný pro regulaci nervosvalových vzruchů, srážení krve a podporuje zachování stálosti vnitřního prostředí pH člověka. Díky nejrůznějším potravinářským technologiím je mléko dále zpracováváno na mléčné výrobky s vyšší přidanou hodnotou - jsou jimi sýry, zakysané mléčné výrobky, podmáslí, máslo, smetana, bílkovinné mléčné koncentráty a zmražené mléčné výrobky. Obchodováním mléka a mléčných výrobků je ztíženo omezenou možností transportu této komodity. Na jedné straně došlo ke zdokonalení chladících a přepravních technologií, které umožňují rozvoj obchodu s touto komoditou, na druhé straně jsou tu vysoké přepravní náklady, které omezují rozvoj zahraničního obchodu. Produkce mléka, která vstupuje na mezinárodní trh je právě z tohoto důvodu ve srovnání s ostatními zemědělskými komoditami (pšenice, káva, sojové boby) nízká (cca 7 % produkce)[22] . Celkový vývoj sektoru mléka v mezinárodním měřítku souvisí s rozvojem globalizované ekonomiky. V posledních letech chov dojnic a produkce mléka zejména v Evropě ztrácí na přitažlivosti ve srovnání s ostatními druhy podnikání v oblasti zemědělské prvovýroby [16]. Obecně je však mléčný sektor ve světovém kontextu velice významným odvětvím zemědělské výroby a mléko je považováno za nejvýznamnější zemědělskou a potravinářskou komoditu.

38



5.1.1. Charakteristika hlavních produkčních center V roce 2007 činila produkce mléka 655 mil. tun, což představuje meziroční zvýšení produkce o 1,6 % a zpomalení tempa růstu [15]. Podíl produkce kravského mléka tvoří 84 % z celkové produkce všech druhů mléka (buvolí, kozí, ovčí, velbloudí). Největších přírůstků produkce je dosahováno v Asii, a to zejména v Číně, Indii a Pákistánu v souvislosti se zvyšujícími se potřebami tamního obyvatelstva, dále v USA a Rusku. Naopak pouze pozvolný růst produkce je zaznamenám v Evropě a v hlavních produkčních regionech jižní polokoule (Austrálie, Nový Zéland), kde byla produkce zejména v roce 2007 negativně ovlivněna nepříznivým počasím.

mil. tun

580 560 540 520 500 480 460 440 420 400 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Graf 4: Vývoj produkce mléka ve světě 1993 -2007 Zdroj: Faostat V roce 2007 bylo tedy vyprodukováno 555 680 mil tun kravského mléka. Množství produkce v roce 2007 nebylo dostačující k pokrytí poptávky. Tím došlo k poklesu světových zásob mlékárenských výrobků, které byly v roce 2007 zcela vyčerpány. Podle predikcí výhledových zpráv má světová produkce mléka v letech 20082017 dále vzrůstat, a to o 20 % , tedy na 802 milionů tun. [15] Podle studií OECD-FAO se epicentrum zemědělství přesune ze zemí OECD 1 směrem k rozvíjejícím se zemím, ve kterých roste jak výroba, tak i spotřeba. Očekává

1

Členskými zeměmi OECD jsou zakládající státy – Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Německo, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Španělsko,

39



se, že v roce 2017 budou mít tyto země u většiny komodit s výjimkou SOM a sýrů dominantní postavení ve výrobě i spotřebě mléčných výrobků. Podíl jednotlivých světových regionů na produkci kravského mléka je znázorněn v následujícím grafu č. 5.

Asie (Čína, Korea, Indie), 20%

Ostatní, 1%

Afrika, 8% USA a Kanada, 16%

Oceánie (Austrálie a Nový Zéland), 5%

Jižní a Střední Amerika, 12%

Rusko, 10%

EU 27, 27%

Graf 5: Podíl regionů na světové produkci mléka Zdroj: [16] Největšími produkčními oblastmi z celosvětového pohledu jsou EU 27 a jižní Asie, které představují 47 % světové produkce mléka. Dalším významným regionem je Severní Amerika - USA a Kanada, který má 16% podíl na světové produkci. Nezanedbatelným regionem je také Rusko, které přispívá 56,3 tis. tunami a má tak 10% podíl na světové produkci mléka. Zatímco množství vyrobeného mléka v EU, ale také v Rusku v průběhu let 2003-2008 zůstalo na téměř konstantní úrovni v některých ostatních zemích, které jsou z hlediska produkce mléka významné byl zaznamenán značný růst produkce. Například Brazílie v roce 2008 zvýšila produkci mléka o 8 % v porovnání s rokem 2007. Další

Švýcarsko, Turecko, Velká Británie, USA další členové, kteří přistoupili dodatečně - Japonsko, Finsko, Austrálie, Nový Zéland, Mexiko, ČR, Maďarsko, Polsko, Korea a SR.

40



významný růst v produkci mléka byl zaznamenám v Číně, kde došlo ke zvýšení produkce z původních 22,6 mil. tun na současných 38,6 mil. tun [12]. Velmi důležitou charakteristikou v případě detailnějšího určení pozice zemí respektive regionů na světové produkci mléka je hodnocení koncentrace ve výrobě základní suroviny. Koncentrace ve výrobě základní suroviny je vyjádřena jako podíl produkce mléka a celkové plochy (zemědělské i nezemědělské) půdy jednotlivých zemí. O intenzitě produkce mléka na km2 vypovídá obrázek 6.

Obrázek 6: Intenzita produkce mléka ve světě. Zdro:j [11] Z hlediska intenzity produkce mléka na km2 jsou kromě Evropy a jižní Asie nejvýznamnější regiony USA- severovýchod a Kalifornie – Idaho, centrální část Mexika, Argentina – Cordoba, Nový Zéland, Austrálie- Victoria, Izrael, Japonsko, jižní Korea a jihozápadní oblast Ruska. V těchto oblastech přesahuje intenzita produkce mléka na km2 celkové výměry 25 tun. Výrazná je také intenzita produkce v okolí Pekingu, Shanghaje a Moskvy. Z evropských regionů lze vytipovat 3 základní oblasti s hustotou produkce přesahující 100 t/km2. Jsou jimi: •

pobřeží Francie, Belgie, Nizozemska, Německa a Dánska,

•

západní část Velké Británie a Irska,

•

jižní Německo, Švýcarsko a severní Itálie.

41



Z hlediska ekonomiky výroby mléka a konkurenceschopnosti je významnějším porovnáním koncentrace výroby mléka ve vazbě na průměrnou velikost stáda na farmu v jednotlivých zemích. Je však třeba vzít v úvahu, že průměrná velikost farmy nemusí být typickou pro rozhodující model výrobce. 2

Obrázek 7: Průměrná velikost farmy Zdroj: [11] Farmy s nejmenší průměrnou velikostí stáda se nachází na asijském kontinentě, 1-4 krávy na farmu jsou v jižních státech Asie – Indie, Čína, Vietnam a některých státech východní a střední Evropy (Polsko, Ukrajina, Rumunsko). Stáda do 10 kusů lze nalézt v Rusku. Na druhé straně farmy s vysokou průměrnou velikostí stáda jsou na Novém Zélandu a Austrálii. Dalšími zeměmi, jejichž průměrná velikost stáda přesahuje 100 ks na farmu jsou v Argentině, České republice, Velké Británii, Izraeli, USA a Saudské Arábii, s průměrnou velikostí 100 – 140 krav na farmu.

2

Údaje mohou být zkresleny duální strukturou výrobců, kdy proti malému počtu velkých farem existuje vysoký počet velmi malých farem. Interpretace průměrné velikosti stáda se tak stává zavádějící, protože nevypovídá o dynamice vývoje a změnách struktury výroby. Průměrná velikost stáda neoznačuje ani dominantní způsob výroby nebo jeho ekonomiku v daném regionu nebo státě. Například průměrná velikost stáda ve Spojených státech je uváděna v rozmezí 100-140 kusy krav na farmu, ale dominantním způsobem výroby mléka jsou farmy o 1600 kusech krav na farmu. [22]

42



5.1.2. Nákladové vztahy produkce mléka Náklady na produkci mléka se ve světě velmi liší. Jsou v nich zohledněny diferencované technologie chovu, klimatické podmínky, struktura výroby mléka v daném státě popřípadě oblasti. Dalším důležitým aspektem, který ovlivňuje ve značné míře nákladovost produkce mléka je agrární politika, a to především systém kvót, způsob jejich obchodování a náklady spojené s pořízením, které se tedy odráží v celkových nákladech na produkci mléka, avšak pouze v těch zemích, kde je systém kvót uplatňován. [21] Graf 6 vypovídá o nákladovosti produkce mléka v hlavních produkčních regionech. Vyznačuje jednak průměrné náklady na 100 kg mléka, ale také minimální a maximální hodnotu nákladů, za kterou v daných regionech farmáři vyrobí 100 kg mléka.

Graf 6: Náklady na produkci mléka – svět 2007 Zdroj: [11] Nejvyšší náklady má obecně západní Evropa, která je následována Severní Amerikou. Naproti tomu nejnižší náklady na produkci mléka má Afrika. V zemích

43



východní Evropy, Jižní Americe, Asii a Oceánii jsou náklady na produkci mléka na podobné úrovni v rozmezí od 25 -30 USD za 100 kg mléka. V roce 2007 a 2008 došlo ke zvýšení nákladů na produkci mléka ve všech regionech. To bylo způsobeno především rostoucími cenami krmiv. Zvyšování nákladů se liší v závislosti na systému hospodaření farmy. Obecně lze říci, že nejvyšší růst nákladů (vlivem zvýšení cen krmiv) se projevil ve vysoce nákladových systémech (vysoké využití nakupovaných krmiv) naproti tomu v nízkonákladových systémech hospodaření (pastva a nižší spotřeba nakupovaných krmiv) se růst nákladů na produkci mléka v takové míře neprojevil. Z toho vyplývá, že rozdíl mezi náklady na produkci mléka, v jednotlivých regionech a systémech hospodaření, bude tím vyšší, čím víc vzroste cena krmiv. V této situaci budou profitovat takové chovy dojnic, kde je hlavním zdrojem potravy pastva. IFCN [9] šetří v souvislosti nákladovostí jednotlivých systémů chovů tzv. koeficient ceny mléka a krmiv. Metodika výpočtu tohoto koeficientu je předmětem dlouholetého studia dané problematiky a na základě dlouholetých výzkumů jsou podle IFCN za příznivé považovány hodnoty vyšší nebo rovny 1,5, naopak jako nepříznivé jsou hodnoty klesající pod 1,5. Analýza toho to koeficientu slouží k porovnání ceny mléka s ukazatelem nejvýznamnější položky nákladů (v případě chovu mléčného skotu koncentrovaného krmiva). Ukazatel vypovídá o tom, jaké množství krmiva (v kg koncentrovaných krmiv) může farmář nakoupit za 1 kg prodaného mléka. V přeneseném slova smyslu tento koeficient poukazuje na to, zda je výhodnější extenzivní nebo intenzivní chov. Vývoj koeficientu je znázorněn v grafu 7. V rámci dosahovaných hodnot koeficientu lze státy rozdělit do 3 kategorií jak je uvedeno v tabulce 1 na následující straně.

44



Graf 7: Vývoj koeficientu ceny mléka a krmiv na světových trzích 1981-2008 Zdroj: [11] Od roku 2002 koeficient opět stoupá a dosahuje oblasti příznivých hodnot. Propad v roce 2002 byl zapříčiněn poklesem světové ceny za mléko při současném zvýšení cen krmiv. V roce 2004 dosáhl hodnoty 2,3. Stejná situace se opakovala i v prvním pololetí 2008, kdy hodnota ukazatele dosahuje hodnoty 1,5, z čehož vyplývá výhodnost extenzivního chovu. Tabulka 1: Přehled zemí v kategoriích hodnot koeficientu ceny mléka a krmiva v roce 2007 Hodnota koeficientu 2,5

Kanada, USA, Súdán a Bangladéš v těchto regionech byla vysoká cena mléka.

Hodnota koeficientu 1,5 – 2,5

Většina zemí západní Evropy a bývalého Sovětského svazu, Mexiko, Argentina, Izrael, Vietnam, Brazílie, Argentina, Filipíny a další.

Hodnota koeficientu nižší jak 1,5

Austrálie, Rumunsko, Francie, Švédsko, Nový Zéland, Indie, Čína, Velká Británie, některé státy Afriky, Japonsko a další v těchto zemích byla nízká cena mléka (pod 20 USD za 100 kg mléka)

Zdroj:[9]

45



5.1.3. Ceny mléka a jejich diferenciace ve světových regionech Stejně jako náklady na produkci mléka i samotná cena mléka se v jednotlivých světových státech liší. Existuje opět několik faktorů, které cenu mléka ovlivňují. Může se odvíjet například v závislosti na typu chovu, ekonomické situaci v jednotlivých oblastech, a také strategii resp. prioritách agrární politiky. Následující obrázek 8 mapuje ceny v USD za 100 kg mléka.

Obrázek 8: Ceny mléka v jednotlivých státech světa (ceny z roku 2006) Zdroj: [11] Jak je patrné, o vysoké ceně za 100 kg mléka (vyšší jak 40 USD) lze hovořit v případě Severní Ameriky, Západní Evropy, Skandinávie, Japonska, Jižní Korey a ve státech severovýchodní Afriky. Na druhé straně nízká cena mléka ( menší jak 20 USD/100 kg) je realizována v Jižní Americe, na Ukrajině, v Bělorusku, Indii, Pákistánu, Indonésii, v Austrálii a na Novém Zélandu. Následující graf 8 charakterizuje vývoj světové ceny mléka se v průběhu let 1981-2007. Kromě samotného vývoje je zde sledována také roční změna ceny v USD.

46



Graf 8: Vývoj průměrné světové ceny mléka v letech 1981-2007 v USD/100 kg mléka Zdroj: [11] Vývoj je provázen jak rapidními poklesy cen mléka, tak i jejich růstem, avšak obecně lze na základě daného grafu konstatovat, že cena mléka má z dlouhodobého hlediska rostoucí trend. V roce 2007 vzrostla výrazně cena mléka a dosáhla svého vrcholu 58 USD (41 Euro) za 100 kg mléka [11]. Zvýšení ceny bylo dáno tržní nerovnováhou kdy v roce 2007 byla poptávka vyšší než nabídka a došlo i k celkovému vyčerpání světových zásob (nedostatek 2 – 4 milionů tun mléka, což reprezentuje 0,5 % z celkové produkce mléka). Od té doby do října roku 2008 klesla cena mléka o 40 % na hranici 35 USD (25 Euro) za 100 kg mléka [12]. Tato situace byla způsobena opětovným růstem nabídky.

5.1.4. Zpracování a obchod s mlékem V dodávkách mléka do mlékáren se v případě jednotlivých zemí vyskytují rozdíly. Obecně lze říci, že dodávky mléka do mlékáren rostou. Do zpracovatelského průmyslu bylo dodáno 371 mil. tun mléka, což je o 65 mil. tun více než v roce 1998 (1,8 % ročně) [15]. Od roku 2007 došlo k oživení tempa růstu, a to zejména díky zemím

47



střední a východní Evropy, kde v důsledku strukturálních změn došlo ke zvýšení podílu mléka dodávaného do mlékáren. Velký vliv na hodnocení dodávek mléka do mlékáren mají země, které mají nižší podíl zpracování produkce, ale dochází zde k jejímu poměrně rychlému růstu (Rusko, Ukrajina, Brazílie). Na druhé straně existují státy jako například Indie a další asijské země, kde se komoditní vertikála mléka liší. Zde je mléko vyprodukované na farmě zužitkováno přímo danou domácností. Tam, kde je mléko dodáváno do sběren jsou velké objemy dodávány přímo zákazníkovi a teprve to, co zbývá jde do zpracovatelského průmyslu. Dodávky mléka jsou zde z tohoto důvodu buď zanedbatelně malé nebo vůbec žádné. Produkci mléka a dodávky mléka do mlékáren u vybraných zemí znázorňuje

mil. tun

graf 9. 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Produkce mléka dodávky mléka do mlékáren

USA

Čína

Rusko

Nový Zéland

Ukrajina

Mexiko

Argentina

Graf 9: Dodávky mléka do mlékáren ve vybraných zemích Zdroj: [15] Ve fázi zpracování roste význam mezinárodních mlékárenských podniků. Dochází k propojování mezi výrobci mléka a jeho zpracovateli (spotřebiteli) a k vytváření strategických aliancí a partnerství v rámci celého světa. Mění se konkurence na trzích s mlékem a mlékárenskými výrobky. Mezinárodní společnosti posilují svoji pozici na trhu, dokáží profitovat ze schopnosti využít výhody z rozsahu, a to jak ve výrobě, tak distribuci i marketingu a tím uspokojit požadavky náročných zákazníků na všech regionálních trzích, kde působí. Tyto celky následně do jisté míry určují pravidla a podmínky na trhu s mlékem a mlékárenskými výrobky.

48



V rámci mlékárenského průmyslu je možné identifikovat následujících deset největších světových společností uvedených v tabulce 2. Tabulka 2: 10 největších společností v roce 2008 podle obratu Společnost Nestlé Danone Lactalis FrieslandCampina Dairy Farmers of America Dean Foods Fonterra Arla Foods Kraft Foods Unilever

Stát Švýcarsko Francie Francie Nizozemsko USA USA Nový Zéland Dánsko/Švédsko USA Nizozemsko/VB

v mld. USD v mld. Eur 23,1 16,9 14,0 10,2 13,2 9,6 12,1 8,8 11,1 8,1 10,4 7,6 10,4 7,6 8,8 6,4 6,4 4,7 6,1 4,4

Zdroj:[27] 5.1.5. Světový obchod Celkový obchod s mlékem a mléčnými výrobky v ekvivalentech mléka má klesající tendenci, v roce 2007 bylo obchodováno 43 mil.tun, tj. o 1 milion tun méně než v roce 2006. 3 [27] V následujícím grafu 10 je znázorněn vývoj podílu největších producentů na světovém exportu v ekvivalentech mléka mezi lety 1995 – 2006.

Graf 10: Podíl exportu v ekvivalentech mléka (%), Zdroj: [10] 3

Podle Bulletin IDF 432/2008 The World Dairy Situation mohlo být snížení exportu dáno přístupem NČS do EU, kdy byl obchod s mlékem a mléčnými výrobky EU realizován v rámci EU, což se promítlo do celkového vývoje vývozu. Na druhé straně se však po přistoupení Bulharska a Rumunska v roce 2007 zahraniční obchod EU zvyšoval.

49



V EU se podíl od roku 1995 do roku 2005 snížil z 49 % na 28 %. 4 Lze vysledovat zvyšující se podíl exportu USA, a to zejména od roku 2005. Tento růst je vysvětlován zvýšenou produkcí másla, a tím i jeho exportem z USA. Podíl exportu Nového Zélandu měl do roku 2002 rostoucí tendenci. Po tomto roce nastal pokles na 27 % a v současné době dochází k opětovnému růstu. Od roku 2002 došlo ke zvýšení podílů na exportu ostatních zemí, a to Argentiny, Ukrajiny, Uruguaje. 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 2000

2001

máslo

2002

2003

SOM

2004

SPM

2005

2006

sýry

Graf 11: Vývoj světového vývozu mléčných produktů v letech 2000 – 2006 v tis. tun Zdroj: [16] Světový export zejména sýrů a SPM má rostoucí tendenci, na druhé straně v případě exportu másla a SPM dochází ke stagnaci. V budoucnu se však očekává zvýšení produkce, spotřeby i obchodu se SOM, ale ne v takové míře, jako by tomu mělo být u ostatních mlékárenských výrobků. V případě másla je dán pokles exportu především změnami v poptávce po tomto produktu.

4

V roce 1995 činila světová hodnota exportu 31,8 mil Eur, v roce 2005 42,5 mil Eur.

50



160000 140000

134298

146228

138424

120000 tuny

100000 73564

80000

64578

60000 40000

23652 11445

20000

16624

8109

9646

0 1 až 7/2007 EU 27

Nový Zéland

1 až 7/2008 Austrálie

USA

Argentina

Graf 12: Srovnání exportu másla 1-7/2007 a 1-7/2008 Zdroj:[15] Nejvíce másla v obou sledovaných obdobích bylo exportováno z Nového Zélandu, který si v této komoditě drží

prvenství, a to s celkovým exportovaným

množstvím 399 tis. tun v roce 2007. Je následován EU 27 a Austrálií. Tyto země by si i podle výhledů měly obhájit přední místa ve vývozu másla až do roku 2017. Společně představují 90 % světového obchodu. V první polovině roku 2008 v souvislosti s navýšením výroby másla v USA a nárůstu exportu došlo ke zvyšování exportního podílu Spojených Států na úkor EU. Tím se USA v exportu másla posunula v tomto období na pozici třetího největšího exportéra másla. První místo v dovozu másla zaujímá Rusko, které v roce 2007 importovalo 125 tis. tun [12].

51


450000 400000


397475

363974

350000

tuny

300000 250000

204028

200000

157993

136008

150000 100000

63618

50000

106479 94855 51108

38507

0 EU 27

1 až 7/2007 Nový Zéland

Austrálie

1 až 7/2008 USA Ukrajina

Graf 13: Srovnání exportu sýrů 1-7/2007 a 1-7/2008 Zdroj: [15] Největšími exportérem sýra je EU 27, která v roce 2007 celkem vyvezla 495 tis. tun sýra. Export sýrů z EU bude z důvodu silné domácí poptávky v příštích letech stagnovat. Dalšími významnými exportéry jsou Nový Zéland 297 tis. tun. a Austrálie s 141 tis. tunami. Také Ukrajina a Argentina se stávají významnými hráči na mezinárodním trhu sýrů. Co se týče importu sýrů, pak největším dovozcem bylo Rusko (240 tis. tun) následováno Japonskem (215 tis. tun) a Spojenými Státy (81 tis . tun) [12]. Největším vývozcem SOM a SPM je Nový Zéland. V roce 2007 z něj bylo exportováno dohromady 996 tis. tun SOM a SPM. Novozélandské exporty SPM jsou podporované silnou poptávkou z Asie. V dovozu SOM si udržuje první místo Mexiko (192 tis. tun) následováno Indonésii, která importovala 142 tis. tun. SPM se nejvíce dováží do Číny a na Filipíny [12]. Co se týče celkového importu mléka a mléčných výrobků, pak největšími importéry v roce 2007 podle grafu 14 jsou USA, Rusko a Mexiko.

52



0.5

Egypt

0.7

Austrálie Singapur

1.3

Filipíny

1.3 1.8

Čína

2

Saudská Arábie EU

2.2

Alžírsko

2.2 2.5

Japonsko Rusko

2.7

Mexiko

2.7 3.7

USA 0

0.5

1

1.5

2

2.5

3

3.5

4

Graf 14: Největší importéři mléka a mléčných výrobků v roce 2007 přepočteno na ekvivalent mléka v mil. tun Zdroj: [14]

5.1.6. Trend ve světové spotřebě mléka a mléčných výrobků Světová spotřeba mléka vzrůstá, je to dáno jednak nárůstem populace, ale také zvýšením spotřeby mléka na jednoho obyvatele. Celková spotřeba mléka, která je v současné době na úrovni je 650 mil. tun ročně vzrůstá zhruba o 2 %, tedy o 10 -15 milionů [27], nicméně v roce 2007 byl růst ve spotřebě mléka a mléčných výrobků ovlivněn zpomalením tempa růstu produkce, a také nedostatkem zásob mléka a mléčných výrobků. Konzumace mléka a již zpracovaných výrobků se liší v závislosti na jednotlivých regionech. Vysoká spotřeba mléka a mléčných výrobků je zaznamenána v Evropě, zatímco nejméně mléka a mléčných výrobků se spotřebuje v Asii. V úvahu je třeba vzít fakt, že dochází k integraci jednotlivých regionů, především vlivem cestování a migrace obyvatelstva. Tím dochází ke změnám v poptávce po mlékárenských produktech v těchto regionech, tento fakt je klíčový pro obchodníky a zpracovatele, kteří by měli být schopni včas reagovat na dané změny a využívat nových tržních příležitostí.

53



Spotřeba tekutého mléka a čerstvých mléčných produktů stagnuje popřípadě mírně roste v závislosti na růstu spotřebitelů především na rozvinutých trzích západní Evropy, Severní Ameriky a Japonska. V dalších částech světa se spotřeba těchto výrobků zvyšuje (některé země EU, ve východní Evropě, Latinské Americe, na Středním východě a v Indii), je to dáno především tím, že došlo k posunu od produkce mléka a jeho spotřebě pro vlastní účely ke komerční distribuci. V případě východní a jihovýchodní Asie je růst spotřeby navíc zapříčiněn posílením kupní síly obyvatelstva a urbanizací. I přesto, že je spotřeba v těchto oblastech stále nízká kombinací vysokého počtu obyvatelstva, dynamickému růstu tempa spotřeby a vládních podpůrných programů spotřeby mléka mohou tyto státy v budoucnu značně přispět k celkové spotřebě tekutého mléka a čerstvých produktů. Od Roku 1997 do roku 2007 došlo ke zvýšení spotřeby těchto výrobků z 18 mil. tun na 112 mil. tun [15]. Konzumace jogurtů, dezertů a mléčných nápojů roste téměř ve všech oblastech vyjma států, kde je spotřeba již nyní na vysoké úrovni, jako například ve Skandinávii. Růst ve spotřebě (6,2 % ročně) zaznamenávají organické a funkční potraviny, které slibují pozitivní účinky na lidské zdraví. Vyššího tempa růstu (4 %) [27] je dosahováno v případě spotřeby smetany, a to opět především na nových trzích. Světová spotřeba másla poukazuje na kopírování trendu produkce másla. V rámci spotřeby másla dochází ke snižování spotřeby stolního másla, využití se přesunuje především k pekařským a cukrářským účelům a výrobě zmrzliny. Spotřeba sýra se po tříletém význačném růstu zejména v EU, Severní Americe a Rusku začala od druhé poloviny roku 2007

mírně snižovat. Spotřeba sýra roste

nejrychleji na těch trzích, kde je konzumace sýrů významná (Řecko, Holandsko, Rakousko, Švýcarsko a další) [12]. Přehledné shrnutí identifikující významné země z hlediska produkce, spotřeby, vývozu a dovozu vybraných mlékárenských výrobků je uvedeno v příloze č.1.

54


5.1.7. Základní

Vývoj podmínek a agrární politika ve vztahu k produkci mléka charakteristika

opatření

agrárních

politik

významných

producentů mléka Agrární politiky a programy ve vztahu k produkci, zpracování a obchodování mléka a mléčných výrobků se v jednotlivých významných produkčních regionech různí. Obecně lze říci, že podporují výrobu mléka v dané zemi, na druhé straně se však stává, že politiky ovlivňují produkci domácího trhu tak, že dochází ke vzniku přebytků. V tomto případě může být nadbytečná produkce exportována, ale zároveň se může stát bariérou obchodu, a to především ve vztahu k dovozům produktů z jiných zemí do daného státu. Mezi země, jejichž agrární politika ve vztahu k produkci mléka používá kromě systému kvót a dovozních cel i další nástroje sloužící k podpoře domácího trhu patří zejména EU, USA, Kanada a Japonsko. V následujícím textu jsou popsány hlavní nástroje, které dané země pro regulaci mlékárenského sektoru využívají. EU V rámci trhu EU jsou pro řízení trhu s mlékem a mléčnými výrobky uplatňovány regulace Společné organizace trhu s mlékem v rámci SZP. Hlavními nástroji sloužící k regulaci trhu s mlékem jsou intervenční nákupy, dovozní cla, vývozní subvence a kvóty. Charakteristika těchto nástrojů a jejich vývoj spolu s dalšími opatřeními vztahujícími se k trhu s mlékem je podrobně popsán v samostatné kapitole. USA Aktivní politika pro zemědělské komodity byla ve Spojených státech Amerických vyvinuta v třicátých létech 20. století jako odezva na ekonomické podmínky po ekonomické krizi. Hlavní komoditní programy pro obilí, bavlnu, podzemnici olejnou, cukr, tabák a mléko, které fungují dodnes byly založeny před více jak 70 léty. Hlavní opatření agrární politiky USA vztahující se k mléku jsou: •

importní bariéry pro většinu mléčných výrobků a exportní náhrady pro některé zpracované mléčné produkty,

•

federální a státní tržní pravidla regulující ceny surového mléka a

•

státní nákupy zpracovaných mléčných produktů sloužící k podpoře cen mléka zemědělských výrobců.

55



Federální a státní vlády po řadu let uplatňují pravidla vztahující se k bezpečnosti a hygieně potravin. Kromě toho je zde řada opatření týkající se životního prostředí, užívání půdy a také lidského kapitálu, které mají vliv na mléčný průmysl. Obecně lze říci, že politika Spojených Států vztahující se k mlékárenskému sektoru se mění v souvislosti se změnami ekonomického prostředí, nicméně prvořadým cílem zůstává zajištění dostatku čerstvého kvalitního mléka za přiměřenou cenu, aby byly zajištěny požadavky spotřebitelů a slušný příjem pro výrobce. Kanada Kanadská politika vztahující se k mléčnému sektoru byla inspirována politikou na podporu mléčného sektoru v Austrálii (zde fungovala od roku 1920) a byla oficiálně přijata v roce 1965. Tato politika měla za úkol zajistit stabilitu příjmů výrobců mléka a udržet stabilitu trhu. Klíčovým prvkem kanadské politiky na podporu mlékárenského sektoru se stal systém řízení nabídky. Všechny současné programy z tohoto systému vycházejí. Na stanovování regulačních nástrojů se účastní jak federální tak provinční vlády. Hlavními nástroji politiky jsou: •

intervenční ceny mléka realizované prostřednictvím schématu referenčních cen pro máslo a SOM,

•

kvóty,

•

importní bariéry ( vysoká dovozní cla 200 % - 300 %),

•

přímé platby producentům,

•

náhrady placené producentům. Regulace domácí produkce a tržní kontrola jsou zaměřeny na vytvoření

rovnováhy mezi nabídkou mléka (klasifikovaného buď jako průmyslové nebo tekuté) s odhadovanou poptávkou na úrovni administrativně stanovené ceny. Stejně jako v EU nebo například v Izraeli je i v Kanadě uplatňován systém kvót. Národní produkční limit pro průmyslové mléko (nazývaný jako tržní sdílená kvóta) je rozdělen mezi jednotlivé provincie na základě jejich historických podílů na produkci průmyslového mléka. Roční kvóta pro tekuté mléko je pro každou provincii závazná a je určována státní obchodní agenturou.

56



Kvóty jsou obchodovatelné a stávají se tak významným aktivem každého producenta. Administrativně určené ceny pro průmyslové a tekuté mléko jsou stanoveny na základě odhadů nákladovosti výroby a dalších tržních faktorů, promítajících se do ceny. Kanada uplatňuje v rámci zahraničního ochodu, konkrétně importů některých mléčných výrobků tzv. celní sazby na kvóty. Toto opatření bylo přijato v souvislosti s jednáním WTO (URAA 1994) a vztahovalo se původně na import másla. Kanada má také několik dalších programů, určených na vyrovnání sezónnosti výroby, inovace ve výrobě nebo prodej přísad s mléčným základem. Japonsko Politika na podporu mlékárenského sektoru v Japonsku je zaměřena na soběstačnost ve výrobě mléka a mlékárenských výrobků prostřednictvím regulace nabídky a přímé příjmové podpory výrobců. Existují zde dva nezávislé trhy pro mléko – jeden pro tekuté mléko a druhý pro mléko určené k průmyslové výrobě. Množství tekutého mléka, které je možné v daném roce produkovat je určeno národní radou, která je tvořena současnými producenty mléka. Schválené množství je alokováno mezi regionální členy, kteří se rozhodnou dobrovolně přijmout kvótu a v případě jejího překročení čelí penalizaci. Mléko určené k průmyslovému zpracování až na mléko určené k výrobě sýrů je předmětem formálního systému kvót. Účast v systému kvót je dobrovolná a účastníci obdrží přímé platby na takové množství produkce mléka, které jim bylo v rámci kvót přidělena. Systém přímých plateb nahradil od roku 2001 systém deficitních plateb a dále byl zaveden program stabilizace příjmů výrobců mléka, s cílem zmírnit dopad snižování cen mléka. Většina zbývajících států, které v rámci trhu s mlékem a mléčnými výrobky vystupují jako hlavní obchodníci, ať už exportéři nebo importéři mají buď velmi strohou nebo žádnou politiku nebo program podporující mlékárenský sektor. Austrálie a Nový Zéland jsou z dlouhodobého hlediska významnými účastníky na trhu s mlékem. V případě Nového Zélandu neexistuje významná podpora mlékárenského sektoru od poloviny osmdesátých let 20. století.

Australský

57



mlékárenský sektor měl obecně více protekcionistický charakter, ale snaha přiblížit domácí trh mezinárodnímu trhu vedla ke změnám v politice vztahující se k mlékárenskému sektoru. Poslední významnou změnou z roku 2000 byla reforma stanovení tržní ceny mléka. Co se týče Argentiny a Brazílie, tyto státy jsou poměrně novými hráči na trhu s mlékem a mají poměrně neregulovaný domácí mlékárenský průmysl. Obecně lze říci, že politiky a programy podporující mlékárenský sektor ve významných produkčních regionech jsou stále důležitými determinanty globálních toků mléčných výrobků.

5.2

Vývoj podmínek a produkce mléka v EU

Mléčný sektor je jedním z nejvýznamnějších sektorů EU. Chovem dojnic se bez výjimky zabývají všechny členské země. Je charakteristický pro řadu venkovských a horských oblastí, a to zejména z hlediska udržování a tvorby krajiny. Mléčná produkce představuje z pohledu základních výrobních odvětví cca 14 % celkové zemědělské produkce v EU [13]. Situace na evropském

trhu mléka, která v roce 2007 zaznamenala značné

oživení vlivem zvýšení poptávky a jejím převisem nad nabídkou a projevila se růstem cen základní komodity a zvýšením produkce jak ve světě tak na unijním trhu, se však opět změnila. Zvýšení nabídky mlékárenských produktů na světovém trhu a navýšení mléčných kvót od roku 2008 způsobily značný pokles cen mléka. Evropský trh mléka je regulován Společnou organizací trhu s mlékem a mléčnými výrobky v rámci SZP EU, jejíž nástroje a opatření jsou charakterizovány v rámci kapitoly 5.2.1.

58



5.2.1. Společná organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky v podmínkách měnícího se ekonomického prostředí V roce 1966 vznikla v rámci SZP EU společná organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky. Tato organizace je od počátku založena na systému podpory cen. V rámci tohoto systému se uplatňují opatření respektive nástroje, které významně ovlivňují producenty i zpracovatele. Těmito opatřeními jsou: •

kvóty

•

intervence (nákup, prodej, skladování),

•

dovozní cla a vývozní subvence,

•

kompenzace příjmů výrobců

•

řízení o vydávání dovozních a vývozních licencí

•

podpora mléka a mléčných výrobků SOT s mlékem a mléčnými výrobky reguluje tyto základní produkty: čerstvé,

zahuštěné, sušené mléko a smetanu, máslo, sýr, tvaroh, některé přípravky z laktózy a vybrané typy krmiva s obsahem mléka. Vzhledem k měnícímu se vnějšímu i vnitřnímu ekonomickému prostředí, které ovlivňuje trh s mlékem a mléčnými výrobky, jsou v rámci charakteristik jednotlivých opatření uplatňovaných v SOT s mlékem a mléčnými výrobky sledovány (zásadní) změny v míře užívání jednotlivých nástrojů, jako reakce na měnící se podmínky na světovém i evropském trhu. Následující text je věnován charakteristice jednotlivých nástrojů. Kvóty Nejdůležitějším nástrojem regulace trhu s mlékem jsou kvótní systémy. Systém mléčných kvót byl zaveden v roce 1984 nařízením rady EHS za účelem omezení nadprodukce mléka, stabilizace trhu, ustálení kolísavosti nákupních cen a garantování určité cenové hladiny mléka a mléčných výrobků. Kvótní systémy jsou považovány za nejnáročnější regulační opatření, a to jak z hlediska institucionálního a organizačního zabezpečení, tak i finanční náročnosti (přikoupené nebo pronajaté kvóty zvyšují náklady výroby). Navzdory tomu jsou

59



hodnoceny kladně, a to zejména z toho důvodu, že umožňují produkci i v oblastech s méně příznivými podmínkami pro chov skotu a produkci mléka, kde je však chov skotu považován za tradiční a nepostradatelný zejména v kontextu zachování krajiny a životního prostředí, které umožní produkci mléka i z dlouhodobého horizontu. Důsledky zavedení produkční kvóty popisuje graf 16.

Graf 15 Zavedení produkční kvóty Zdroj: [2] Při ceně P0 ( podporovaná cena nad úrovní rovnovážné ceny) a před zavedením výrobní kvóty byla poptávka na úrovni Q2 a nabízené množství na úrovni Q 1. Při této situaci byl na trhu přebytek o velikosti AB. Ve snaze snížit přebytek produkce na trhu byla zavedena výrobní kvóta SQ, která při zachování ceny P0 snížila nabízené množství na úroveň produkční kvóty a přebytek se tím snížil na množství AE. Členským státům EU jsou v rámci systému stanovena vnitrostátní referenční množství (VRM) mléka pro dodávky a přímý prodej platné pro dané kvótové období (1.4. do 1.3. následujícího roku). Výše VRM je v EU v jednotlivých kvótových letech upravována na základě schválených změn referenčních množství mléka, která jsou přidělena jednotlivým producentům v závislosti na jejich předchozí produkci. Tím vznikají tzv. individuální referenční množství (IRM) [26].

60



Výše kvót pro jednotlivé státy EU po navýšení o 2 %, které schválila Evropská Komise v reakci na rostoucí poptávku na vnitřním i světovém trhu s platností od 1.4.2008 jsou uvedeny v tabulce 5. Tabulka 3: Výše mléčných kvót pro jednotlivé členské státy v roce 2008 5 Členský stát

Množství v tunách Členský stát

Německo Francie V. Británie Nizozemsko Itálie Polsko Španělsko Irsko Dánsko Belgie Švédsko Rumunsko Rakousko Česká republika

28 847 420,39 25 091 321,70 15 125 168,94 11 465 630,28 10 740 661,20 9 567 745,86 6 239 289,00 5 503 679,28 4 612 619,52 3 427 288,74 3 419 595,90 3 118 140,00 2 847 478,50 2 792 689,62

Finsko Maďarsko Portugalsko Litva Slovensko Řecko Lotyšsko Slovinsko Lucembursko Kypr Bulharsko Estonsko Malta EU celkem

Množství v tunách 2 491 930,71 2 029 861,20 1 987 521,00 1 738 935,78 1 061 603,76 836 923,26 743 220,96 5881 70,76 278 545,68 148 104,00 98 580,00 65 995,36 49 671,96 146 366 389,33

Zdroj: [16] V případě, že některý ze států kvótu překročí, musí zaplatit tzv. dávku přebytku. Tuto dávku musí producenti kravského mléka zaplatit za všechna množství mléka nebo ekvivalentu mléka uvedeného na trh v průběhu mléčného roku, o které byla kvót překročena. Současná výše dávky za překročení kvóty je 27, 83 EUR/ 100 kg překročeného množství [26]. Následující tabulka 6 informuje o překročení dodávkové kvóty v členských státech EU. Zatímco tyto země množství přeplní, u dalších států není množství spadající do dodávkové kvóty naplněno. Zpravidla bývá více překračována kvóta na dodávky než na přímý prodej.

5

Produkční kvóty jednotlivých členských států přepočtených na 1 ha zemědělské půdy resp. na 1 obyvatele v kg jsou uvedeny v příloze 3

61



Tabulka 4: Překročení dodávkových kvót rok

země

překročení v Eur/kg tunách kvóty

dávka v mil. Eur

ČR, Itálie, Německo, Polsko, 2005/06

Španělsko, Kypr, Lucembursko,

1 148 000

0,3092

355

773 700

0,2783

220,8

1 217 000

0,2783

338,7

Rakousko a Portugalsko Rakousko, Itálie, Nizozemsko, Dánsko, 2006/07

Německo, Lucembursko Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko,

2007/08

Německo, Nizozemsko a Rakousko

Zdroj:[15,16,17] Režim kvót byl na počátku považován za přechodné opatření a také se vyznačoval jistými nedostatky jakými byly například vázanost na půdu, omezenost pohybu kvót nebo nepřidělení kvóty některým producentům, které byly postupně odstraněny. V souvislosti se zavedením mléčných kvót vymizelo v původní EU 15 zhruba 75 % mléčných farem. V EU 25 se počet podniků s produkcí mléka snižuje ročně o 8 % [14]. O změně počtu mléčných farem a o průměrných počtech krav na podnik ve starých členských zemích vypovídá tabulka 7. Změny v počtech mléčných farem u ostatních států EU vypovídá tabulka 8. Tabulka 5: Změny v počtu mléčných farem a průměrný počet krav na farmu v letech 1983-2003 1983 Belgie Dánsko Německo Francie Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko V. Británie

Počet farem Počet krav na farmu 48 740 20 35 480 28 396 920 14 420 430 17 91 440 18 331 530 8 2 510 27 63 540 40 57 600 58

Počet farem 16 570 7 950 121 820 113 930 27 000 67 500 1 040 25 000 28 210

2003 Počet krav na farmu 35 75 36 36 43 28 39 59 78

Zdroj: Eurostat I přes značné snížení počtu farem v uvedených zemích dochází k jejich zvětšování. Ve sledovaném období vzrostla velikost farem v průměru o 40 %. Největší růst zaznamenalo Dánsko, Německo, Velká Británie a Itálie.

62



Pokus o vysledování tendencí ve snižování počtu farem při současném růstu intenzity výroby mléka byl proveden také u dalších vybraných států EU. Avšak v tomto případě hraje roli vypovídací schopnost dat získaných ze statistických údajů Eurostatu, která není pro tento konkrétní případ příliš vysoká. Zatímco v tabulce 6 je porovnání sledovaných ukazatelů prováděno v roce 1983 a v roce 2003, v tabulce 8 je časové srovnání daných ukazatelů provedeno v relativně krátkém časovém intervalu v důsledku nedostupnosti starších dat. Tabulka 6: Srovnání počtu mléčných farem v ostatních státech EU počet farem Portugalsko Španělsko Finsko Rakousko Švédsko

počet krav na farmu 1997 70 000 5 106 000 11 32 000 13 91 000 8 18 000 25

počet farem 22 000 64 000 19 000 66 000 10 000

2003 Česká republika Polsko Maďarsko Litva Bulharsko Rumunsko

11 000 809 000 22 000 61 000 192 000 -

počet krav na farmu 2003 15 17 17 8 40 2005

40 3 14 3 2 -

7 000 697 000 16 000 60 000 152 000

62 4 17 3 2

1 168 000

1

Zdroj: Eurostat Na základě hodnot zjištěných pro další země EU (avšak s přihlédnutím na jejich omezenou vypovídací schopnost) lze konstatovat, že z hlediska počtu farem zde dochází k obdobnému trendu jako v případě členských států uvedených v tabulce 6, tedy k postupnému snižování. Nicméně zvětšování farmy zde již není tak výrazné. Tato situace může být způsobena především tím, že současně s úbytkem farem dochází i k úbytku ve stavech skotu v těchto zemích. Mléčné kvóty, které byly zaváděny v době nadprodukce, mají nyní po odstranění přebytků na trh mléka a mléčných výrobků negativní dopad, neboť udržují produkci této komodity i v podmínkách s nižší konkurenceschopností. Příkladem mohou být výrobci mléka z oblastí méně příznivých tzv. Less Favoured Areas (LFA), kteří po odstranění systému mléčných kvót pravděpodobně nebudou schopni na trhu s mlékem konkurovat.

63



V těchto případech je třeba brát v úvahu i neekonomické přínosy chovu skotu zejména v kontextu udržování a tvorby krajiny, o kterou se producenti mléka v takových oblastech zasluhují. Od devadesátých let 20. století existuje snaha systém kvót odstranit, přesto jsou kvóty využívány dodnes. V rámci reformy SZP v roce 2003 bylo schváleno udržovat systém kvót do roku 2015. Pro rok 2008/09 navýšila EU kvótu o 2 %. Od roku 2009 do roku 2015 bude docházet k postupnému pravidelnému navyšování kvóty o 1 % ročně, až k jejímu úplnému odstranění. Kvóty v ČR Kvótní systém byl v ČR uplatňován již před vstupem do EU tj. v roce 2001. Výše kvóty byla stanovena na základě let 1996-1999, kdy však stavy krav i produkce mléka v ČR byly nízké. To se odrazilo ve výši kvóty přidělené České republice [26]. Po vstupu do EU byla administrace mléčných kvót upravena pravidly SZP EU. Veškerá opatření týkající se kvót, ale i dalších opatření na trhu s mlékem a mléčnými výrobky spravuje Státní zemědělský a intervenční fond (SZIF). Od roku 2004 činila výše vyjednané produkční kvóty pro ČR 2 682 143 tis. kg. V průběhu členství ČR v EU došlo několika úpravám v rámci produkčních kvót až k poslednímu navýšení kvóty o 2 % jak je vidět z tabulky 9. Od 1. dubna 2008 je tedy výše produkční kvóty rovna 2 792 689, 6 tunám mléka. Tabulka 7: Výše vnitrostátní referenční nožství VRM mléka a jeho plnění Kvótový Výše VRM mléka rok pro dodávky (kg) 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09

2 614 412 222 2 678 931 873 2 735 310 008* 2 735 402 882 2 785 402 882**

Výše VRM mléka pro př. prodej (kg) 67 730 778 3 211 127 2 620 992 2 528 118 7 286 738***

Plnění kvóty na dodávky

Plnění kvóty na přímý prodej

99,70 % 100,62 % 98,07 % 98,60 % 96,94 %

40,80 % 80,97 % 70,00 % 84,90 % 29,98 %

Zdroj: [28] Poznámky: * od 1.4. 2006 byla ČR uvolněna restrukturalizační rezerva ve výši 55 788 000 kg ** od 1.4. 2008 zvýšeno vnitrostátní ref. množství mléka pro dodávky o 50 000 000 kg *** od 1.4. 2008 zvýšeno vnitrostátní ref. Množství mléka pro přímý prodej o 4 758 620 kg

64



Jak je zřejmé z tabulky 9 až na výjimku v kvótovém roce 2005/06 nedochází k naplnění přidělených kvót. Kompenzace příjmů výrobců Přímé platby v tomto sektoru jsou v souladu s nařízením rady č. 1782/2003 zavedeny od roku 2004. Mají sloužit k částečné kompenzaci poklesu nákupních cen a tržeb za mléko. Přímé platby jsou vypláceny formou prémie a dodatkové platby na 1 litr kvóty.[15] Výše přímých plateb se ve starých a nových členských zemí EU liší. Evropští zemědělci tak mezi sebou nemají rovné podmínky. Staré členské země EU 15 jsou na rozdíl od nových členských zemí EU 10 díky vyšším přímým platbám v současné době více konkurenceschopné. V případě, že dojde k výraznému snížení ceny mléka, jako je tomu v současné době, kdy je příjem z prodeje mléka nízký nebo nestačí k pokrytí nákladů spojených s jeho výrobou dochází k dorovnání příjmů pomocí přímé platby a producent v EU 15 může na trhu stále se svou produkcí konkurovat. Producenti mléka z nových členských zemí jsou vůči těmto zemím rozdílem ve výši přímých plateb znevýhodněni. Poklesem ceny mléka, kdy se tržní cena dostane pod úroveň výrobních nákladů, se sníží konkurenceschopnost výrobce mléka v rámci ostatních evropských, ale i světových výrobců. Realizované nižší přímé platby totiž nestačí ke kompenzaci vzniklých ztrát. V důsledku této situace dochází ke snižování počtu dojných krav, a tím ke snížení rozsahu výroby mléka. Tato nerovnováha se stává zejména v NČS předmětem debat a tlaků na vlády těchto států, aby navýšily rozpočet pro doplňkové přímé platby plynoucí z národních zdrojů. Intervenční opatření Intervenční opatření v rámci SOT s mlékem a mléčnými výrobky se vztahuje na nákup (prodej a skladování) másla a sušeného odstředěného mléka (SOM). Produkce je od výrobce nakoupena intervenční agenturou do skladů za intervenční cenu. Cílem tohoto opatření je vyrovnání prudkých výkyvů cen průmyslových výrobců mléka.

65



Po reformě SZP z roku 1992 došlo ke snížení intervenčních cen u mléčných výrobků, a to o 5 - 15 % . Důvodem k tomuto kroku byla dohoda EU a WTO/GATT, kdy Evropská Unie s redukcí výše domácí cenové podpory. O dalším snížení intervenčních cen a množství, které je možné nakoupit do intervenčních skladů bylo rozhodnuto v rámci reformy SZP z roku 2003, které dokumentuje tabulka 3.

Tabulka 8: Vývoj intervenčních zásob a cen po reformě SZP v roce 2003 Ukazatel/ mléčný rok

2004/05

2005/06

2006/07

2007/08

2008/09

70 000 t

60 000 t

50 000 t

40 000 t

30 000 t

Intervenční cena másla Eur/100 kg

snížení o 7 % 305,23

snížení o 7 % 282



další snížení

Intervenční cena SOM Eur/100 kg




snížení o 5 % 174, 69

další snížení

Intervenční objem nákupu másla

Zdroj: [13,15,16] V roce 2007 se zvýšila poptávka zejména po sýrech a čerstvých mléčných výrobcích. Došlo k vyprázdnění intervenčních skladů a vzhledem k rostoucí poptávce vzrostly také ceny mléka. Výrobci tak mohli svou produkci prodat na trhu a profitovat z vyšších cen. Intervenční nákupy byly pozastaveny. Na počátku roku 2009 reagovala EU na situaci na trhu s mlékem opětovným zavedením intervenčních nákupů SOM (v objemu 109 000 tun) a másla. V případě másla rozhodla Evropská komise začátkem března 2009 navýšit intervenční objem nákupů, který by tak měl činit 30 000 tun. Tímto krokem by mělo dojít k redukci přebytků na trhu. Vývozní subvence (náhrady) Při obchodování zemí EU s třetími zeměmi se již řadu let objevuje problém vysokých cenových hladin zemědělským výrobků EU v porovnání se světovými. Při vývozu na úrovni světové ceny, která je nižší než cena v EU jsou vývozci poskytovány vývozní subvence.

66



Vývozní subvence tedy představují rozdíl mezi intervenční cenou a cenou světovou. Cílem vývozních náhrad je zajištění konkurenceschopnosti evropského zboží na světovém trhu. Exportní subvence byly po roce 1994 jako reakce na dohodu uzavřenou v rámci URAA WTO výrazně omezeny, a to jak v možnostech exportovaného množství tak i v celkové hodnotě vývozních náhrad, a to o 36 % v průběhu šesti let, počínaje rokem 1995. Dočasná zvýšená poptávka na globálním mléčném trhu v roce 2007 vedla k růstu cen mléčných výrobků na světových trzích a tím zajistila dočasnou konkurenceschopnost evropské produkce natolik, že Evropská komise od června 2007 stanovila sazby vývozních náhrad pro mléko a mléčné výrobky pro vývoz do třetích zemí v nulové výši. Vzhledem k současné situaci na trhu mléka, Evropská komise rozhodla pomoci trhu mléka zvýšením vývozních náhrad pro mléko a mléčné výrobky. V polovině ledna 2009 začaly být vypláceny vývozní náhrady na všechny mléčné výrobky. Sazba subvence na SOM se zvýšila na 19 Eur/kg z původních 17 Eur/100, sazba subvence na SPM byla navýšena z dřívějších 26 Eur/100 kg na 29 Eur/100 kg. Subvence na máslo vzrostla ze 45 na 55 Eur/100 kg. Sazby subvencí na sýry navýšeny nebyly, až na výjimky nepřesahují 20 Eur/100 kg. [26] Tabulka 9: Exportní subvence – maximální možné vývozní množství a hodnota pro EU -25, 2006 Produkt

Množství v tunách

tis. Eur

Máslo

399 300

947 800

SMP

272 500

275 800

Sýr

321 300

341 700

Ostatní

958 100

697 700

Zdroj: [13] Dovozní cla Evropská Komise spravuje také import mléčných výrobků. V rámci této správy jsou jako hlavní nástroj uplatňována poměrně vysoká cla na dovoz, která udržují cenu na vnitřním trhu. Velká část dovozů mléčných výrobků je právě z důvodu vysokého cla

67



prováděna v rámci dovozního opatření známého jako celní sazba na kvótu – Tariff Rate Quota (TRQ) nebo v rámci dalších bilaterálních preferenčních dohod, kdy nedochází k uvalení tak vysokého cla na importovanou produkci. Kvóty na dovoz jsou klíčové v souvislosti s přístupem zboží ze třetích zemí na evropský trh. TRQ byly na zavedeny v důsledku jednání v rámci URAA. Jejich účelem bylo zvýšení spotřeby komodit pocházejících z třetích zemí na 5 % celkové spotřeby. Ne všechny TRQ jsou v současnosti vždy plně využity, například kvóta na sušená mléka ve výši 70 000 tun není téměř vůbec využita, importní kvóta na sýry ve výši 122 00 tun je plněna ze 40 % na druhé straně importní kvóty na máslo ve výši 89 000 tun jsou vždy plně využity [13].

Graf 16 Dopad zavedení dovozní kvóty Zdroj:[2] V EU jsou dále používána také tzv. preferenční cla na dovoz mléčných produktů, která jsou sjednána pro určitý stát nebo region. Například v rámci úmluvy z Cotonu mohou uplatňovat preferenční cla státy ACP (Afrika, Karibik a Tichomoří), před vstupem zemí střední a východní Evropy do EU byla pro tyto státy uplatňována preferenční cla v rámci bilaterální dohody. Pro máslo a sýry pocházející z Nového Zélandu, Austrálie, Jižní Afriky, Švýcarska, Kanady Turecka a Norska používá EU

68



speciální dovozní kvóty (s nižšími cly). Tyto kvóty oficiálně spadají do kategorie TRQ [13]. Řízení o vydávání dovozních a vývozních licencí Od 1. července 2000 vstoupilo v platnost nové licenční řízení o vydávání úředního povolení k dovozu a vývozu zboží a služeb. Seznam výrobků, které podléhají dovozní licenci je uveden v článku 1 Nařízení Rady (ES) č. 1255/1999. Vývoz mléka a mléčných výrobků podléhá předložení licence (až na výjimky) pouze tehdy, chce-li vývozce nárokovat příslušnou vývozní subvenci (licence je překládána celnímu orgánu při proclení). SOT s mlékem a mléčnými výrobky používá i další specifická opatření, která slouží k regulaci trhu, zejména podporující obyt. Podpora spotřeby mléka a mléčných výrobků Zvýšení spotřeby mléka a mléčných výrobků je jednou z cest ke snížení přebytků v rámci EU. Za tímto účelem je v praxi realizováno několik dotovaných programů specifikovaných příslušnou legislativou, kterými jsou například: •

podpora spotřeby školního mléka,

•

podpora výroby kaseinu a kaseinátů,

•

poskytování podpory na nákup másla neziskovými institucemi a organizacemi,

•

podpora soukromého skladování,

•

a další. S ohledem na současnou situaci na trhu s mlékem a mléčnými výrobky

stanovila Evropská Komise nulovou sazbu pro veškeré podpory kromě podpory školního mléka, kde byl naopak zvýšen sortiment podporovaných výrobků do škol a zvýšila sazby podpor pro mléko a mléčné výrobky dodávané do škol. Co se týče podpory distribuce školního mléka ze strany EU, ta existuje v různých obměnách více než 30 let. Ve školním roce 2006/07 bylo ve školách 22 členských zemí distribuován ekvivalent 305 000 tun mléka, přičemž Společenství přispělo více než 50 mil. eur. EU učinila úpravy v programu školní mléko, jejichž cílem

69



má být zapojení ještě více škol do programu a nabídka kvalitních mléčných výrobků dalším dětem. 5.2.2 Produkce mléka v EU – základní charakteristiky Zatímco světová produkce má rostoucí tendenci, produkce mléka v EU prokazatelně klesá. V současné době je podíl EU 27 na světové produkci mléka činí 27 %. V roce 2007 bylo v EU 27 vyprodukováno 147 mil.tun mléka což je v porovnání s rokem 2006 pokles o 1,4 mil. tuny. I přesto tuto skutečnost je EU stále jeho nejvýznamnějším producentem, a to v celosvětovém měřítku . Graf 17 charakterizuje vývoj produkce mléka mezi lety 1993 až 2007 ve světě, v EU 15 a EU 27.

600 500

mil. t

400 300 149 148,3 146,9

200 100

121

119

118

0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 EU 15 staré členské státy

SVĚT

EU 27

Graf 17: Vývoj produkce mléka 1993-2007 v EU a ve světě Zdroj: Faostat

V rámci EU je možné vymezit několik významných výrobců mléka, které se podílí na celkové produkci EU největším dílem jsou jimi Německo, Francie, Velká Británie a z nových členských zemí je jím Polsko. Mnohem významnější pozici zaujímají rozlohou menší země, kterými jsou Dánsko, Irsko a Holandsko. Vývoj v průběhu posledních 14 letech vedl k utvoření následující struktury objemu produkce kravského mléka (graf 18).

70



30000000 27000000 24000000 21000000 18000000 15000000 12000000 9000000 6000000

Kypr

Graf 18: Produkce mléka v EU 27 v roce 2007 v tunách Zdroj: Faostat Převedení produkce mléka na 1 obyvatele (graf 19) umožní získat představu o soběstačnosti v produkci mléka, a také představu o schopnosti dané země využít výrobní faktory v zemědělství, vhodně podpořit zemědělce a prosadit se na rozšířeném trhu 1400

průměr EU 15 .. 376 kg/obyv. průměr EU 27... 325 kg/obyv. ČR ... 262 kg/obyv.

1200 1000 800 600 400 200

Řecko

Malta

Bulharsko

Španělsko

Maďarsko

Portugalsko

Slovensko

Itálie

Kypr

Velká

Rumunsko

ČR

Belgie,Lu

Polsko

Švédsko

Slovinsko

Německo

Lotyšsko

Francie

Rakousko

Finsko

Estonsko

Litva

Nizozemsko

Dánsko

Irsko

0

Graf 19: Produkce kravského mléka v kg na 1 obyvatele v EU 27 v roce 2007 Zdroj: Eurostat Z grafu 19 je zřejmé, že mezi zeměmi EU má dominantní postavení Irsko, které chovem skotu dokáže nejen využívat trvalé travní porosty, ale má navíc velmi dobře propracovaný systém vazeb na zpracovatelský průmysl v rámci vertikály agrobyznysu. Následují již zmíněné rozlohou menší země Dánsko a Holandsko, které jsou z hlediska

71

Malta

Es tonsk o

Slovinsko

Řeck o

Lotyšsko

Slov ensko

Bulharsko

Maďarsk o

Portugalsk o

Litva

Finsk o

ČR

Šv édsko

Belgie,Lu

Dánsko

Rakousko

Irsko

Rumunsko

Španělsko

Nizozemsko

Itálie

Polsko

Velká

Německo

0

Francie

3000000



výkonnosti špičkami EU. Z NČS jsou nad průměrem EU Pobaltské republiky. Česká republika je z hlediska srovnání výkonnosti a soběstačnosti výrazně pod průměrem nejen EU 15, ale i EU 27. Vzhledem k tomu, že EU již zahrnuje 27 členských zemí setkáváme se se značnou různorodostí ve struktuře chovu dojnic a produkci mléka. Následující graf 20 charakterizuje vývoj produkce mléka od roku 1993-2007 ve vybraných zemích. Kompletní vývoj produkce v rozmezí let 1993-2007 je uveden v příloze 5. 1.05 Francie 1.00

index

0.95 0.90

Německo Nizozemsko

0.85

Polsko

0.80

Česká republika

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07

0.75

Graf 20: Vývoj produkce mléka v letech 1993-2007 ve vybraných zemích EU/rok (1993 =100 %) Zdroj: Faostat Graf 20 poukazuje na vývoj produkce mléka v původních členských zemích Francie, Německo a Nizozemsko a také ve vybraných nových členských zemích – ČR a Polsku. Vyrovnaná vývoj produkce je zřejmý v případě Německo, Nizozemska a Francie, ta však zaznamenává od roku 2006 výraznější pokles. V Polsku poklesla produkce mezi lety 1993 až 1996 a poté opět vzrostla na úroveň roku 1993. Od roku 2000 se produkce stabilizovala. V případě ČR je vývoj produkce odlišný, projevující se výrazným snížením produkce od počátku sledovaného období. Po vstupu do EU produkce mléka mírně vzrostla, i když v současné době opět klesá. Průměrná dojivost (Graf 21) je rovna 6 181 kg mléka za rok. Nejvyšší dojivosti dosahují ve Skandinávii, dále v Nizozemí, v Dánsku a Velké Británii. Z nových členských států dosahuje nejvyšší dojivosti Maďarsko. ČR je nad průměrem EU 25.

72



9000 8000 7000

6181

6000 5000 4000

Litva

Lotyšsko

Polsko

Irsk o

Kypr

Mlta

Rakousko

Itálie

Estonsko

EU 25

Portugalsko

Španělsko

Slov ensko

Francie

Maďarsko

ČR

Německo

Lucembursko

Slov insko

V. Británie

Holandsko

Finsko

Dánsko

Šv édsko

3000

Graf 21: Užitkovost dojnic (kg mléka/rok) ve státech EU v roce 2005 v kg/rok Zdroj:[17] Rozdíly v podmínkách produkce mléka je možné sledovat i a hlediska velikosti zemědělských podniků (farem) zaměřených na produkci mléka. Zatímco ve většině starých členských zemích je průměrné množství krav v podniku nižší, jsou pro Českou typické velké podniky s počtem krav vyšší než 140 ks. Průměrné počty krav na farmě jsou uvedeny v tabulce 10. Tabulka 10: Průměrný počet dojnic na farmě v roce 2005 země ČR Dánsko Velká Británie Nizozemsko Irsko Švédsko Německo

průměrný počet dojnic na farmě 147,0 86,2 79,0 61,0 47,0 47,0 37,6

země Francie Itálie Španělsko Finsko Rakousko Polsko Bulharsko

průměrný počet dojnic na farmě 37,5 30,0 19,0 18,8 9,9 3,8 2,3

Zdroj: [11] Ceny Z hlediska cen realizovaných za syrové kravské mléko existují v rámci EU rozdíly. Průměrné farmářské ceny podle evropských mlékárenských společností jsou uvedeny v příloze 2. Následující graf 22 poskytuje pohled na vývoj cen syrového kravského mléka v Německu, Polsku, ČR a EU celkem v letech 2005 -2008.

73



Graf 22: Ceny syrového kravského mléka o reálném obsahu tuku v EUR/100 kg mléka. Zdroj:[15] V EU vstoupila v červenci 2007 v platnost opatření čtvrtého roku reformy SZP., která měla v případě trhu s mlékem vést k posílení konkurenceschopnosti evropské produkce mléka cestou postupného poklesu producentských cen mléka (snižování intervenčních cen, másla a SOM). Producentské ceny mléka se však vyvíjely v souladu s poptávkou a s vývojem cen na světovém trhu a měly opačný trend než jaký měla reforma SZP z roku 2003. Jak je vidět z grafu 22 vzrostly v roce 2007 ceny ve všech sledovaných státech EU v důsledku nedostatku mléka. Nejvyšší ceny byly v tomto období realizované v Německu a držely se i nad průměrem EU. Rok 2008 se již opět vyznačuje poklesem ceny vlivem převýšení poptávky nabídkou. Počátkem roku 2009, došlo k dalšímu propadu cen zemědělských výrobců. Ceny syrového kravského mléka českých zemědělců se po celé sledované období až na první polovinu roku 2006 a březen roku 2008 drží pod průměrem EU..

74


5.3.


Vývoj komoditní vertikály mléka ČR

5.3.1. Charakteristika produkce mléka v ČR Chov skotu na mléko i maso byl v podmínkách českých zemí historicky významným odvětvím nejen v rámci živočišné výroby, ale také celého zemědělského sektoru. Po roce 1990 došlo k výrazné změně v rozsahu tohoto odvětví. Podle Bečvářové [1] odstranění záporné daně z obratu u potravin v polovině roku

1990

provedené

v souvislosti

s liberalizací

cen,

znamenalo

zvýšení

spotřebitelských cen, čímž došlo k řádovému poklesu poptávky po potravinách, a to zejména u mléka a hovězího masa, kde byla nejvyšší spotřebitelská dotace. Nerovnováha na trhu mléka pak vedla k výrazným poklesům početních stavů dojnic. Kromě problému produkce a trhu mléka vyvstal také problém z hlediska reprodukčních cyklů skotu. Proto se v rámci agrární politiky začaly postupně prosazovat i podpory na udržení tohoto odvětví v našich podmínkách. Stabilizace stavů krav nastala až od druhé poloviny devadesátých let 20. století. O vývoji stavů skotu a naznačovaném poklesu v souvislosti s liberalizací cen po roce 1990 vypovídá graf 23. 7000 6000 5000

2500 2000 1500 1000 500 0

4000 3000

l/rok

tis.ks

4000 3500 3000

2000 1000 0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Skot

z toho: krávy

užitkovost

Graf 23: Vývoj stavu skotu od roku 1989 až 2007 a vývoj užitkovosti od roku 1996 Zdroj: ČSÚ, [15] K výraznějšímu poklesu stavů krav došlo po zjištění výskytu tzv. nemoci šílených krav. Další snížení se odehrálo po vstupu do EU v roce 2004 a v souvislosti snížení exportů do zemí východní Evropy. Vzhledem k současné situaci, kdy po

75



prudkém vzestupu cen zemědělských výrobců mléka v roce 2007 ceny výrazně klesají až pod úroveň, která nepokryje náklady na litr vyprodukovaného mléka je pravděpodobné, že dojde k dalšímu snižování počtu dojných krav v ČR. Celkový objem vyprodukovaného mléka ovlivňují nejen početní stavy krav, ale také jejich užitkovost (dojivost). Na jedné straně vidíme snižování počtů stavu skotu po roce 1990, na druhé straně dochází ke zvyšování průměrné roční dojivosti krav. Dojivost krav

v ČR je však ve srovnání s průměrem EU 25 nadprůměrná. Výše

uvedený graf 23 poukazuje také na vývoj skotu bez tržní produkce mléka (TPM), kde dochází k pozvolnému růstu. K růstu stavů krav bez TPM dochází zejména v těch oblastech, kde je výroba mléka neekonomická a tam, kde není jiná možnost využití trvalých travních porostů. Dalším z důvodů je nárůst ve spotřebě poptávky po kulinářsky kvalitním mase.

6000

m il.litrů

5000

produkce mléka

4000 3000 2000 1000

19 89 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08

0

Graf 24: Vývoj produkce mléka Zdroj: [15,17] V podmínkách českého zemědělství došlo od roku 1989 v důsledku poklesu stavů skotu k poklesu produkce mléka. Jak je vidět z grafu 24 produkce mléka v České republice je stabilizovaná od druhé poloviny devadesátých let. V roce 2008 bylo v ČR vyprodukováno celkem 2 767 mil. litrů mléka, tj. oproti roku 1989 pokles téměř o 50 %. Následující graf 25 znázorňuje podíly jednotlivých krajů na celkové produkci mléka v ČR.

76



Moravskoslezský; 6%

Zlínský; 5%

Praha + Středočeský kraj, 13%

Olomoucký; 7%

Jihočeský; 12%

Jihomoravský; 6%

Plzeňský; 10% Karlovarský; 1%

Vysočina; 17%

Ústecký; 2% Liberecký; 2% Pardubický; 9%

Královéhradecký 8%

Graf 25: Podíly jednotlivých krajů na výrobě mléka v roce 2007 Zdroj: [15] Největší mírou se na produkci mléka v ČR podílí kraj Vysočina, Praha + Středočeský kraj a Jihočeský kraj. Je však nutné zmínit fakt (vycházeje ze zeměpisných znalostí polohy ČR), že produkce mléka je realizována v méně vhodných produkčních oblastech ČR známých jako LFA, které nejsou vhodné pro intenzivní rostlinnou produkci, avšak chov skotu je v těchto oblastech významný z hlediska péče o travní porosty a zachování rázu krajiny. V roce 2007 se nejvyšší počet dojných krav se nacházel v kraji Vysočina (graf 26), i když ještě v roce 2006 byl největší počet krav v Jihočeském kraji [15]. Co se týče užitkovosti, pak z hlediska regionálního vymezení je nejvyšší dojivost ve Zlínském kraji a dále v Moravskoslezském kraji.

77


Vývoj podmínek a agrární politika ve vztahu k produkci mléka krávy v ks denní dojivost

80000

25

10

Vysočina

Jihočeský

Praha + Středočeský

Plzeňský

Pardubický

Královéhradecký

Olomoucký

Jihomoravský

Moravskoslezský

0

Zlínský

0

Liberecký

5

Ústecký

20000

Karlovarský

ks

15

40000

l/ks

20

60000

Graf 26: Počet krav a denní dojivost podle krajů Zdroj: [15] 5.3.2. Vývoj ve fázi nákupu a zpracování Nákup mléka ke zpracování zaznamenal výrazné změny dané zejména poklesem dodávek mléka do mlékáren v důsledku snižování stavů skotu a tím i produkce mléka. Od poloviny devadesátých let se nákup mléka zvyšuje (graf 30). Nicméně od vstupu o EU v roce 2004 dochází ke snižování nákupu mléka do mlékáren. Fáze nákupu syrového mléka je spojena především s cenou, za kterou jsou zpracovatele od výrobce ochotni mléko nakoupit. V posledních letech dochází k situacím, kdy je cena nabízená zemědělskému výrobci velmi nízká a tím dochází k nákupům syrového mléka zahraničním odběratelem zejména ze sousedních států Rakousko a Německo, kde je syrové mléko nakupováno za vyšší cenu. Nedostatek mléčné suroviny pro domácí zpracovatele je následně řešen dovozy zejména z Polska a Slovenska, kde zdejší producenti kladně reagují jak na ceny tak na podmínky dodávek ze strany českých zpracovatelů. V roce 2006 došlo k výraznému propadu nákupu mléčné suroviny. V roce 2007 bylo z celkového množství vyprodukovaného mléka (2,7 mld. litrů) pro mlékárenské zpracování využito 96 % tj. 2,5 mld. litrů. Nákup mléka do mlékáren zaznamenal meziroční růst o 2,2 %, avšak cca 6,4 % nakoupeného mléka bylo z mlékáren vyvezeno k dalšímu zpracování v zahraničí [15]. Přibližně polovina produkce mléka v ČR je realizována na trhu prostřednictvím odbytových organizací, přičemž zhruba 40 % pokrývají 2 odbytová družstva z nichž

78



největšího podílu na trhu syrového mléka dosahuje odbytové družstvo MLECOOP, které sdružuje 9 regionálních odbytových družstev. Na druhém místě je mlékařské a hospodářské družstvo JIH, sdružující individuální výrobce z jižních a západních Čech. Pro budoucí vývoj trhu s mlékem v ČR je důležité rozšíření zájmů odbytových družstev i do zpracovatelského průmyslu.

6000 produkce mléka

mil.litrů

5000

nákup do mlékáren

4000 3000 2000 1000 0 1989 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Graf 27: Produkce mléka a nákup mléka do mlékáren 1989-2007 Zdroj: [15] V současné době mají rámci mlékárenského průmyslu vedoucí postavení následující zpracovatelské společnosti (dle počtu zaměstnanců pro rok 2007)[29]: •

MADETA, a.s. České Budějovice

•

OLMA, a.s. Olomouc

•

DANONE, a.s. Benešov

•

Mlékárna Hlinsko, s.r.o.,

•

Mlékárna Pragolaktos, a.s.,

•

Mlékárna Kunín, a.s.,

•

Moravia Lacto, a.s. Dochází ke změnám ve vlastnictví mlékárenských firem, kde významnými

investory v ČR jsou především německé a francouzské firmy. Vývoj mlékárenské výroby v letech 1989-2007 přehledně zobrazuje tabulka 11.

79



Tabulka 11: Vývoj mlékárenské výroby v letech 1989-2007 Konzumní mléko Konzumní smetana Jogurty Ost. kys. mléčné výrobky Tvarohy Sýry Máslo Sušená mléka celkem - z toho SOM

jednotka tis. l tis. l tis. l tis. l tuny tuny tuny tuny

1989 920 701 44 744 40 982 36 872 52 846 104 440 119 818 139 829

2003 478 464 38 088 86 672 42 158 32 706 114 310 65 200 63 548

2005 572 721 53 761 100 997 49 367 29 444 111 710 54 104 51 028

2006 593 572 42 373 123 991 56 578 28 213 106 964 52 117 36 132

20071 604 590 43 176 141 872 60 359 29 626 105 208 51 258 38 301

-

39 258

33 464

19443

23 405

tuny

Zdroj: [16] Poznámka 1) předběžný údaj

Obecně došlo ke snížení produkce mléčných výrobků. Výrazně se snížila výroba SOM, a to zejména v roce 2006 vlivem sníženého nákupu základní suroviny určené k výrobě této komodity, tím byl výrazně omezen také jeho export. V roce 2006 v důsledku snížené nabídky této komodity nebyl uskutečněn intervenční nákup SOM. Došlo také k poklesu výroby sýrů a tvarohů. Tento vývoj lze považovat za nepříznivý s ohledem na skutečnost, že roste poptávka po těchto produktech jak v ČR tak i v zahraničí. Zde se však v rámci omezování výroby českých zpracovatelů promítá vliv dovozů těchto výrobků, který na spotřebě v roce 2007 dosahuje 37% podílu [15]. Zvýšení produkce je zaznamenáno v případě jogurtů a ostatních kysaných mléčných produktů, kde dochází k růstu jejich výroby vlivem zvýšené poptávky v souvislosti se změnou preferencí spotřebitelů, kteří více nakupují výrobky s pozitivním vlivem na jejich zdraví.

5.3.3

Distribuce mlékárenských výrobků

K distribuci mlékárenských výrobků dochází zejména prostřednictvím obchodních řetězců. Ty ovládají v České republice stále větší část trhu. Roste celkový počet prodejen spadající do kategorie diskont, super- a hypermarket. Největší růst byl podle Hospodářské komory ČR zaznamenán u diskontních prodejen, jejichž počet se od roku 2006 do roku 2008 zvýšil z 543 na 645 prodejen. Zatímco v roce 2005 mělo 10 největších obchodníků 53% podíl v oblasti zboží s rychlým obratem v roce 2006 vzrostl tento podíl o 10 %.

80



Následující tabulka znázorňuje deset největších obchodních řetězců, které dosáhly nejvyšších tržeb v roce 2008. Tabulka 12: Deset největších řetězců podle tržeb za rok 2008 (odhad) Název Kaufland a Lidl (skupina Schwarz) Tesco Stores Hypernova a Albert (skupina Ahold) Makro Billa Penny Market (skupina Rewe) Globus Plus a OBI (skupina Tengelmann) Geco Tabak Spar Peal

v mld. Kč 54,5 47,0 44,0 39,5 38,5 25,4 22,5 17,5 14,0 9,3

Zdroj: E 15 online

5.3.4. Vývoj cen V rámci agrobyznysu jsou konkrétně ve vertikále mléko, mléčné výrobky formovány tři úrovně cenových hladin, a to: •

ceny zemědělských výrobců(CZV) – jedná se o ceny syrového kravského mléka na úrovni zemědělských výrobců

•

ceny průmyslových výrobců (CPV) – jedná se o ceny na trhu zpracovaného mléka resp. mléčných výrobků na úrovni zpracovatelů a obchodníků

•

spotřebitelské ceny (SC) – jedná se o ceny realizované na finálním trhu mléka a mléčných výrobků

Následující analýza vývoje cenových hladin sleduje všechny tři zmíněné úrovně u vybraných výrobků vertikály mléko (mléko polotučné trvanlivé, máslo, tvaroh, Eidam 30 %).

81



11 10

Kč/l

9 8 7 6

XI./08

I./08

VI./08

VIII./07

III/07

X./06

V./06

XII./05

II./05

VII./05

IX./04

IV/04

XI./03

I./03

VI./03

VIII./02

III/02

X./01

V./01

XII./00

VII./00

II./00

IX./99

IV/99

XI./98

VI./98

I./98

5

CZV v Kč/litr kravského mléka

Graf 28: Vývoj CZV mléka v období 1998-2008 Zdroj:[15] Od roku 2001 v důsledku snížení nabídky mléka k dalšímu zpracování docházelo k rovnoměrnému zvyšování CZV. V roce 2003 došlo opět k celkovému snížení CZV, které způsobil pokles cen bílkovinných výrobků a másla na zahraničních trzích, dále snížená realizace mléčných výrobků na domácím trhu a nárůst zásoby především sušených mlék. Od druhé poloviny roku 2003 začaly ceny znovu růst díky vzestupu cen hlavních mlékárenských výrobků na světových trzích a částečnému snížení zásob v ČR. To umožnilo mírné zotavení CZV mléka v tomto období. Od roku 2004 se ČR stala členem EU a v plném rozsahu začala uplatňovat regulační opatření SOT v rámci SZP. 6 7 Projevil se zájem zpracovatelů o syrové kravské mléko, a to v souvislosti s možností realizace mlékárenských výrobků na trhu EU. Po vstupu do EU dochází k nárůstu CZV mléka. V roce 2005 poklesla CZV zejména v důsledku růstu levných dovozů suroviny z Polska a Slovenska. Zvýšená poptávka po mlékárenských výrobcích na světovém i evropském trhu a vývoj cen mlékárenských výrobků na světových trzích v roce 2007 ovlivnily vývoj tuzemských CZV. Od poloviny roku 2007 je zřejmý prudký vzestup CZV. V lednu roku 2008 dosáhla cena mléka svého vrcholu na hodnotě 10,08 Kč za litr syrového kravského mléka. V důsledku snížení poptávky a zvýšením zásob mlékárenských výrobků se však začala CZV od ledna výrazně snižovat a v říjnu roku 2008 se propadla 6

Od roku 1.7.2004 se začaly v důsledku reformy SZP snižovat intervenční ceny másla a SOM. Došlo k poklesu CZV ve starých členských zemí EU. 7 Do roku 2004 byla v ČR uplatňována regulovaná cena mléka stanovená ve výši 7,60 Kč/l při splnění předepsaných parametrů.

82



na cenu 7,46 Kč za litr syrového mléka. Pokles se nezastavil ani v roce 2009, kdy cena dosahuje úrovně cca 6 Kč/l. Současně dochází k růstu nákladů producentů i zpracovatelů v důsledku zvyšování cen energií a krmiv. Tyto faktory nejsou respektovány zejména ze strany obchodních řetězců a dochází k tlaku na snižování CPV a druhotně také na CZV mléka. 20 18 16 14 12 10 8 6

CPV mléko polotučné v Kč/l CZV mléko kravské v Kč/l

I./ 08 VI I. / 08

I./ 06 VI I. / 06 I./ 07 VI I. / 07

I./ 04 VI I. / 04 I./ 05 VI I. / 05

I./ 02 VI I. / 02 I./ 03 VI I. / 03

I./ 00 VI I. / 00 I./ 01 VI I. / 01

I./ 98 VI I. / 98 I./ 99 VI I. / 99

4

SC mléko polotučné v Kč/l

Graf 29: Vývoj cenových hladin pro mléko polotučné trvanlivé v Kč/l Zdroj: [15] Cena průmyslových výrobců realizovaná za polotučné trvanlivé mléko kopíruje vývoj cen základní suroviny. Vzhledem k tomu, že se jedná o výrobek na nízké fázi zpracování, kde nejvyšší podíl na ceně vytváří syrové mléko a obalový materiál, usilují zpracovatele o co nejnižší cenu mléka, díky níž budou schopni realizovat mlékárenské výrobky za příznivé ceny v obchodních sítích. Jak ukazuje graf 29 v případě průmyslových výrobců došlo také k výraznému propadu cen od března roku 2008. Je to způsobeno tlakem obchodních řetězců na mlékárny, které mají dodávat mléčné produkty za co nejnižší ceny. V minulých letech byl tlak na nízkou cenu přenášen na zemědělské výrobce s cílem zlevnit základní surovinu. SC kopírují vývoj CPV. V rozmezí roku 1998-2006 dochází ve snaze o posílení pozice finálních fází článků distribuce a obchodu k uplatňování tržní síly v podobě

83



monopolně nízkých cen. Od roku 2000 došlo k výraznému propadu spotřebitelských cen s významným vlivem na vývoj CPV. Od roku 2008 lze vysledovat, že pokles SC není tak výrazný jako v případě CZV a CPV, nedochází ke kopírování vývoje na obou předchozích úrovních. Vývoj cen na této úrovni vertikály mléka je nejméně nepříznivý (zejména v posledních letech), je to dáno především vysokou koncentrací a vyjednávací silou obchodních řetězců. Dalším sledovaným výrobkem mlékárenského průmyslu z hlediska vývoje cen je máslo (graf 30).

SC máslo v Kč/kg

CPV máslo v Kč/kg

I./ 08 VI I. / 08

I./ 06 VI I. / 06 I./ 07 VI I. / 07

I./ 04 VI I. / 04 I./ 05 VI I. / 05

I./ 02 VI I. / 02 I./ 03 VI I. / 03

I./ 00 VI I. / 00 I./ 01 VI I. / 01

I./ 98 VI I. / 98 I./ 99 VI I. / 99

160 140 120 100 80 60 40 20 0

CZV kravské mléko Kč/l

Graf 30: Vývoj cenových hladin pro máslo Zdroj: [15] Máslo je stejně jako polotučné trvanlivé mléko základní potravinou, které bylo vyrobeno na nízkém stupni zpracování. V této komoditě se ve změně cenové hladiny projevuje především změna v poptávce po živočišných tucích a také snížení zásob másla na světových trzích. Při tvorbě ceny zde hrají hlavní roli obchodní řetězce. Od roku 2007 je evidentní prudký růst ve všech úrovních cen, který je daný zejména snížením nabídky na trhu, což vyvolalo zvýšení ceny. V roce 2008 je situace opačná charakteristická prudkým poklesem cen na všech úrovních.

84



CZV v Kč/l kravského mléka SC bílý jogurt 4,5 % v Kč/kg

X./06

VII./06

IV/06

I./06

X./05

VII./05

IV/05

I./05

X./04

VII./04

IV/04

I./04

X./03

VII./03

IV/03

I./03

X./02

VII./02

IV/02

I./02

X./01

VII./01

IV/01

I./01

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

CPV bílý jogurt 4,5 % v Kč/kg

Graf 31: Vývoj cenových hladin jogurt bílý 4,5 % Zdroj: [16,17] Z grafu 31

je zřejmé, že

dochází k růstu CPV při trvalém poklesu SC.

V důsledku politiky vedené obchodními řetězci, zaměřené na posílení pozice na trhu především na bázi nízkých cen konečného výrobku, dochází k problémům na úrovni zpracovatelů. Jako reakce na neakceptovatelné požadavky na snížení ceny, které obchodní řetězce žádají, se řada mlékárenských podniků dostala do ekonomických problémů a byla nucena odejít z trhu. Vývoj cenových hladin u výrobku jogurt bílý s obsahem tuku do 4,5 % je poměrně nestálý. CPV má z dlouhodobého hlediska rostoucí trend a nekopíruje vývoj CZV. Vyšší cena výrobků je způsobena zvýšeným podílem ostatních nákladů, které se podílí na konečné ceně výrobků. Možnost realizovat výrobek za vyšší cenu vyplývá především ze zvýšené poptávky spotřebitelů po zakysaných mléčných výrobcích.

85



180 150 120 90 60 30

I./ 02 V. /0 2 IX ./ 0 2 I./ 03 V. /0 3 IX ./ 0 3 I./ 04 V. /0 4 IX ./ 0 4 I./ 05 V. /0 5 IX ./ 0 5 I./ 06 V. /0 6 IX ./ 0 6 I./ 07 V. /0 7 IX ./ 0 7 I./ 08 V. /0 8 IX ./ 0 8

0

Eidam 30 % CPV

Eidam SC

CZV mléko

Graf 32: Vývoj cenových hladin pro Eidam 30% Zdroj: [15] Podle grafu 32 u sýru Eidam 30 % již nedochází k tak zřetelnému kopírování CZV. Je to dáno především tím, že do zpracování vstupují další náklady zvyšující cenu finálního výrobku – mají vyšší přidanou hodnotu. V roce 2007 vzrostla CPV za 1 kg Eidamu 30 % na 117 Kč, zatímco koncem roku poklesla na cenu 86 Kč. Cena v roce 2007 se zvýšila v důsledku zvýšené poptávky a nedostatku mléčné suroviny, ze které je sýr vyráběn. V roce 2008 dochází k poklesu CZV i CPV, zatímco spotřebitelská cena roste. 5.3.5. Zahraniční obchod Vstup ČR do EU se projevil ve výrazných změnách objemu i struktury zahraničního obchodu s mlékem a mlékárenskými výrobky.

Členství v EU umožnilo vstup na

jednotný trh a rozšíření rozsahu zahraničního obchodu. Obecným trendem v období po vstupu do EU až do současnosti je vývoz mléčné suroviny resp. mlékárenských výrobků s nižší přidanou hodnotou (máslo a sušená mléka) než vývoz výrobků s vyšší přidanou hodnotou (sýry). Podíl vývozu mléka a mléčných výrobků na celkovém agrárním vývozu představoval v roce 2007 celkem 15,5 %. [29]

86



Bilance zahraničního obchodu s mléčnými výrobky vykazuje z dlouhodobého hlediska v rámci objemu (tabulka 13) i hodnoty (graf 33) aktivní saldo. Obchodní bilance pro rok 2007 skončila přebytkem 5,5 mld. Kč, což v porovnání s rokem 2006 představuje zvýšení o 29,8 %. Odhad pro rok 2008 činí cca 4,9 mld. Kč. Kladné saldo je tvořeno výhradně vývozem nezpracovaného mléka.

Tabulka 13: Bilance zahraničního obchodu u mléka a mléčných výrobků v mil. litrů přepočtených na ekvivalent mléka

1998

1999

2000

2001

2004

2005

2006

2007

Vývoz (mil. litrů)

677,3

706,8

668,5

701,6

738,0

832,6

850,9

957,8

Dovoz (mil. litrů)

106,2

160,4

188,3

202,9

329,6

535,4

701,3

836,0

+571,1

+546,4

+480,3 +498,7 +408,4

+297,2

+149,6

+121,8

1999

2000

2001

Saldo

Zdroj: [15]

16000 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 1998

Vývoz v mil. Kč

2004

Dovoz v mil. Kč

2005

2006

2007

Saldo v mil. Kč

Graf 33: Bilance zahraničního obchodu u mléka mléčných výrobků přepočteno na ekvivalent mléka v mil. Kč Zdroj:[15] Hodnota vývozu se meziročně zvýšila na téměř 15 mld. Kč, a to v důsledku vývozu vysokých objemů syrového kravského mléka do Německa a dále v důsledku zvýšených cen za sušená mléka a máslo [15].

87



Hodnota dovozu mléka a mléčných výrobků se meziročně zvyšuje. Meziroční zvýšení (2007/2006) dosáhlo 24,1 % a posunulo hodnotu dovozu na 9,4 mld. Kč. Největší objemy představovaly mlékárenské výrobky z Německa. Teritoriální struktura dovozu a vývozu je znázorněna na grafu 34. Vývoz Ostatní 20%

Libanon 2%

Dovoz Slovensko Francie 22% 3%

Německo 36%

Francie 2%

Finsko 2%

Polsko 24%

Thajsko 3%

Belgie 2%

Polsko 4% Nizozemsko 4%

Itálie 3% Irsko 2%

Maďarsko Itálie 7% 4%

Slovens ko 18%

Německo 37%

Nizozemsk o Ostatní 1% 4%

Graf 34: Teritoriální struktura vývozu a dovozu mléka a mléčných výrobků v roce 2007 (počítáno z finančního vyjádření dovozu a vývozu) Zdroj:[29] Z hlediska teritoriální struktury vyvážíme nejvíce mléka a mlékárenských výrobků do Německa, na Slovensko a do Itálie. Posílil export do Maďarska, Nizozemska a Polska. Z dovozních zemí na českém trhu trvale dominují Německo, Slovensko a Polsko. Tyto země představují 83 % podílu z celkových dovozů (ve finančním vyjádření). Z Německa jsou dováženy především jogurty a zakysané výrobky, sýry a tvarohy, tedy produkty s vyšší přidanou hodnotou, ale také máslo. Ze Slovenska k nám přichází největší množství výrobků na nízkém stupni zpracování – nezahuštěná i zahuštěná mléka a smetany, které slouží jako levnější surovina pro český zpracovatelský průmysl. [15] Následující tabulka 14 dokumentuje vývoj vývozu a dovozu jednotlivých druhů mlékárenských výrobků v letech 2006 a 2007. Vývoj dovozu a vývozu 1989-2007 je uveden v příloze 3.

88



Tabulka 14: Vývoz a dovoz jednotlivých mlékárenských výrobků a vývozní a dovozní ceny v letech 2006, 2007 Objem (tuny) Název zboží Mléko a smetana nezah. Mléko a smetana zahuš. Jogurty, kefíry apod. Máslo Sýry a tvarohy

rok

Ø cena v Kč/kg Saldo v Kč

2006

Dovoz 105 075

Vývoz 557 838

Saldo 452 763

Dovoz 11,21

Vývoz 8,92

2007

130 768

585 561

454 793

10,67

10,31

4 643 987

2006

6 169

38 467

32 298

38,26

53,82

1 834 351

3 797 274

2007

9 397

39 327

29 930

45,20

74,70

2 512 873

2006

33 438

51 428

17 990

27,53

27,89

514 002

2007

39 832

68 116

28 284

26,78

28,01

841 040

2006

11 570

20 830

9 260

82,64

52,90

145 653

2007

13 280

21 335

8 055

100,57

60,69

40 821

2006

57 162

23 663

- 33 499

72,60

76,18

- 2 347 197

2007

69 450

21 517

- 47 933

69,45

82,60

- 3 045 628

Zdroj: [15] Z tabulky 14 je zřejmé, že se ve sledovaných letech zvýšil objem vývozu nezahuštěného mléka a smetany. Hodnota salda ve finančním vyjádření se zvýšila z 3 797,3 mld. Kč v roce 2006 na 4 644 mld. v roce 2007, a to zejména v důsledku vyšších vývozních cen u polotučného mléka i u vývozních cen syrového mléka. U jogurtů a ostatních zakysaných mléčných výrobků lze sledovat růst kladného salda zahraničního obchodu, a to v důsledku zvyšujících se objemů vývozu. Tento pozitivní vývoj souvisí zejména se zvýšenou poptávkou po těchto výrobcích, kdy se spotřebitelé snaží o životní styl orientovaný na zdravou výživu a tím i na tento sortiment. Na zvýšenou poptávku po těchto výrobcích reagují nejen tedy čeští výrobci, ale také zahraniční producenti, kteří k nám tyto výrobky také dováží. V oblasti sýrů pokračuje stále rostoucí trend dovozu této komodity.V případě sýrů a tvarohů je vykazováno záporné saldo (ve finančním vyjádření i v objemu), na kterém se kromě zvýšeného dovozu podílí také snižující se objem vývozu sýrů a tvarohu z ČR. Z hlediska konkurenceschopnosti představují dovozní ceny sýrů vysokou konkurenční úroveň. Pro komoditu máslo bylo jak v roce 2006 tak i v roce 2007 zjištěno záporné saldo v případě finančního vyjádření. Vyšší objemy exportu za poměrně nízkou vývozní cenu nestačily vyrovnat nižší importy, které však byly realizované za vysokou dovozní cenu.

89

%



45 40 35 30 25 20 15 10 5 0 2001

2000

2002

2003

Podíl dovoz u na spotřebě (% )

2004

2005

2006

2007

Podíl vývozu na nák upu (% )

Graf 35: Vývoj podílu dovozu mlékárenských výrobků na spotřebě a podíl vývozu mlékárenských výrobků na nákupu v % mezi lety 2000-2007 Zdroj: [15] Jak dokumentuje graf 35 v roce 2000 byl podíl dovozů mléčných výrobků na spotřebě 9 % procent. Před vstupem do EU (rok 2003) byl podíl dovozů mléčných výrobků ve výši 13 % (87% zbývalo na tuzemské výrobce). V současné době se podíl dovozů na spotřebě stále zvyšuje a v roce 2007 činil již 37 %. Co se týče podílu vývozu na nákupu, zde je možné sledovat rostoucí trend, a to zejména od roku 2004 tedy po vstupu do EU. Tento růst je způsoben zejména nákupem mléčné suroviny a mlékárenských výrobků na nižším stupni zpracování zahraničními odběrateli (v případě ČR se jedná především o německé odběratele) v důsledku vyšších nákupních (vývozních) cen.

5.3.6. Spotřeba mléka a mlékárenských výrobků v ČR Významným faktorem, který mimo jiné ovlivňuje výrobu, odbyt a nákupní ceny je spotřeba mléka a mléčných výrobků. V průběhu osmdesátých let se řadila Česká republika ve spotřebě mléka na vedoucí místa v rámci Evropy. Od počátku devadesátých let však došlo ke snížení jeho spotřeby o jednu třetinu pod 200 kg na osobu a rok. 8 Od roku 2000 sledujeme opětovné zvýšení spotřeby mléka a mléčných výrobků, které opět přesahuje hranici 200 kg na obyvatele a rok (graf 36). V současné době je spotřebováno cca 240 kg mléka. 8

Hovoříme o spotřebě mléka a mléčných výrobků, které jsou vyjádřeny v hodnotě mléka bez másla v kg.

90



280 260 kg/osoba

240 220 200 180 160 140 1989 1993 1995 1997 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Graf 36: Vývoj spotřeby mléka a mléčných výrobků od roku 1989 do roku 2007 v hodnotě mléka bez másla v kg na jednoho obyvatele a rok Zdroj: [16] Dochází ke změně ve vývoji spotřeby vybraných mlékárenských výrobků , ta je zachycena v tabulce 15. Tabulka 15: Spotřeba vybraných výrobků na obyvatele za rok v kg Druh/rok

1989 1993 1995 1997 1999 2000 2002 2004 2005 2006

2007

Konzumní mléko

91,4

75,2

66,7

59,6

60,3

59,6

62,0

61,6

55,4

53,6

52,1

Máslo

9,4

5,3

4,5

4,1

4,0

4,1

4,5

4,6

4,8

4,4

4,2

Sýry

7,8

6,1

6,5

8,6

9,3

10,5

10,6

12,0

12,5

13,4

13,7

Tvarohy

5,1

2,4

2,8

2,9

3,7

3,4

3,6

3,6

3,2

3,3

3,4

Mléčné konzervy

6,0

4,2

3,8

3,2

2,2

2,3

2,2

2,2

2,5

1,9

1,9

27,5

21,8

20,6

22,0

24,8

25,0

28,6

29,8

30,0

31,7

32,3

Ost. mléčné výrobky

Zdroj: [16] Celková domácí spotřeba trvale roste. ČR má relativně vysoký potenciál ke zvyšování spotřeby mléčných výrobků. Zvýšila se spotřeba sýrů, tvarohů a zakysaných mléčných výrobků. Na druhé k poklesu spotřeby došlo v případě másla a konzumního mléka. Současně dochází ke zvyšování podílu dovozu na domácí spotřebě mléka a mlékárenských výrobků. Největší podíl dovozu na spotřebě je zaznamenáván u přírodních sýrů a tvarohů byl, kde byl dosažen podíl 36 %. V případě smetany je podíl dovozu na spotřebě 26 % a u jogurtů a zakysaných výrobků 22 %. Pokles ve spotřebě je registrován u másla a konzumního mléka.

91


5.4


Konkurenceschopnost českých a evropských producentů na světovém trhu

Předcházejících kapitoly byly věnovány charakteristice produkce mléka ve světě, v EU i v ČR. V rámci charakteristiky produkce mléka v EU byli vytipováni producenti, kteří mají z hlediska objemu i výkonnosti výroby mléka rozhodující význam. Tím byl nastíněn prvotní pohled na postavení evropských a v jeho rámci i českých producentů mléka. Další pohled na rozdílnost podmínek a předpoklady konkurenceschopnosti českých a evropských výrobců poskytuje mezinárodní síť International Farm Comparison Network (IFCN). Na základě výsledků šetření této sítě lze získat představu o ekonomickém potenciálu producentů mléka z hlediska zemí nebo produkčních regionů. Jinými slovy lze identifikovat země či oblasti, kde existuje prostor pro minimalizaci nákladů produkce mléka. Projekt je založen na koncepci srovnání tzv. typických farem reprezentující podmínky výroby mléka v dané zemi či regionu. V roce 2007 bylo do systému faremního srovnávání zařazeno 120 typických farem z 38 zemí. Pro účely zhodnocení současné pozice a perspektiv českých producentů mléka jsou prezentovány pouze výsledky zemí EU a některých zemí v rámci Evropy. Do faremního srovnání jsou zařazeny 3 podniky z ČR: • CZ - 535- zemědělský podnik – akciová společnost ve východních Čechách s chovem červenostrakatého skotu, celkový počet dojnic 535 ks. • CZ- 428 – zemědělský podnik – akciová společnost ve východních Čechách s chovem černostrakatého skotu, celkový počet dojnic 428 ks. • CZ- 67 – rodinná farma ve východních Čechách s chovem černostrakatého skotu, která však není zahrnuta do základního souboru.

92



Graf 37 dokumentuje náklady a výnosy podniku s výrobou mléka 9 v Evropě. Ve sloupcích jsou vyobrazeny náklady a výnosy jednoho podniku s výrobou mléka. Zkratka u každého zahrnuje jednak název státu, ve kterém se podnik nachází a také údaj o počtu dojnic na farmě. V rámci nákladového sloupce je vyobrazena jejich struktura. Jsou zde kalkulovány jak náklady vykazované v rámci účetnictví, tak i náklady ušlé příležitosti. Ty jsou definovány jako náklady spojené s užitím výrobních faktorů v rámci podniku, kterými jsou vlastní půda, vlastní kapitál a práce rodinných příslušníků. V EU 15 je do těchto nákladů zahrnuta většina nákladů spojená s chovem dojnic a produkcí mléka. Oproti tomu v ČR popřípadě ostatních zemích střední a východní Evropy není podíl na nákladech produkce tak významný. Je to dáno zejména tím, že jsou v těchto zemích realizovány levnější výrobní faktory. Výnosy byly rozděleny do 4 kategorií: výnosy za mléko, výnosy za prodej skotu, přímé platby vázané na produkci mléka, přímé platby oddělené od produkce mléka. Toto rozdělení nákladů umožňuje srovnání nákladů s několika úrovněmi příjmů: •

výnosy za mléko (úroveň 1) 10 ,

•

úroveň 1 + výnosy za prodej skotu (úroveň 2),

•

úroveň 2 + přímé platby vázané na produkci mléka (úroveň 3),

•

úroveň 3 + přímé platby oddělené od produkce (úroveň 4). Srovnání nákladů a výnosů podniků s výrobou mléka bylo provedené v roce

2007 a využívá dat roku 2006. Výsledky tedy nejsou zatíženy mimořádným vývojem na trhu s mlékem v roce 2007.

9

Podnik s výrobou mléka je v tomto smyslu chápán jako ekonomická jednotka uvnitř zemědělského podniku. 10 Ceny mléka kalkulovaná pro výpočet výnosů za prodej mléka je vždy cena zemědělského výrobce dosahována na území daného státu.

93



Graf 37: Náklady a výnosy reprezentativních podniků 11 s výrobou mléka metodou IFCN v roce 2006 Zdroj: [9], IFCN Na základě grafu 37 jsou dále okomentovány reprezentativní farmy vybraných zemí v kontextu konkurenceschopnosti výroby mléka, komentář je doplněn i o některé poznatky získané v rámci předchozích charakteristik výroby mléka ve světě a v EU. Švýcarsko: Jako země zaměřená na produkci a zpracování mléka je reprezentována malými velmi produktivními farmami v horských a podhorských oblastech. Náklady na produkci mléka jsou zde vyšší než v ostatních zemích Evropy, čemuž odpovídá relativně vysoká cena mléka v porovnání s EU. Navíc je konkurenceschopnost tohoto odvětví podporována státními dotacemi, ochranou domácího trhu a relativně vysokými 11

Švýcarsko – CH, Rakousko – AT, Německo –DE, Holandsko- NL, Lucembursko- LU, Francie – FR, Španělsko – ES, Itálie – IT, Velká Británie – UK, Irsko- IE, Dánsko-DK, SE- Švédsko, Finsko –FI, Norsko – NO, Polsko- PL, Česká republika – CZ, Bulharsko- BG.

94



kvalitativními parametry základní suroviny. Z grafu je zřejmé, že příjmy z prodeje mléka sice pokryjí značnou část provozních nákladů, ale k plnému pokrytí nákladů ušlých příležitostí zahrnujících i další aspekty a přínosy chovu skotu jsou užívány ještě další finanční zdroje sloužící k podpoře zemědělce, které však tyto náklady nepokryjí v plné výši. Norsko Mléko vyprodukované v Norsku náleží svou kvalitou ke světovým špičkám. Stejně jako v případě Švýcarska jsou náklady na produkci mléka i ceny, za které je kravské mléko nakupováno vysoké. Jak je zřejmé z grafu, produkce mléka je výrazně dotována, i když ani přes vysokou státní finanční dotaci nejsou pokryty celkové náklady produkce. Kvalita mléka a státní dotace jsou zde faktory zajišťující konkurenceschopnost tohoto odvětví. Oba sledované reprezentativní zemědělské podniky jsou navíc svým rozměrem poměrně malé (19 a 31 kusů dojnic). Rakousko: V této zemi je chov dojného skotu realizován v méně příznivých oblastech. Stejně jako v ostatních členských státech EU je výroba mléka v těchto oblastech dotována z evropských finančních prostředků, ovšem úroveň těchto dotací je není srovnatelná s úrovní dotací nových členských zemí, kde je podpora nižší. K už i tak vysoké částce, která plyne rakouským výrobcům mléka z EU, přidává rakouská vláda zhruba stejnou částku z národních zdrojů. Tím je samozřejmě konkurenceschopnost rakouských producentů mléka při klesajících cenách mléka na světovém i evropském trhu značně podpořena. To přispívá i ke stabilizaci i při průměrné užitkovosti dojnic, která se zde pohybuje kolem průměru EU. Prodejem mléka byly pokryty provozní náklady, a to v případě obou sledovaných farem, avšak celková úroveň nákladů nebyla pokryta ani při započtení všech typů plateb.

95



Dánsko, Irsko a Holandsko Tyto země tvoří skupinu zemí, pro kterou je produkce mléka stěžejní. Jsou typické vysokou intenzitou produkce. Průměrná roční dojivost patří mezi nejvyšší v EU a pohybuje se nad 6181 kg/dojnice. Všechny zmíněné země si z dlouhodobého hlediska udržují stabilní objem produkce mléka, která je ovlivněna také uplatněním lepších technologií a postupů. Taktéž ceny mléka v těchto státech jsou na téměř stejné úrovni. Navíc si udržují velmi silné propojení se zpracovatelským průmyslem. Z hlediska nákladů má Irsko v uváděném průzkumu nejnižší náklady jak provozní tak ušlé příležitosti a v případě jedné farmy došlo k pokrytí celkové výše těchto nákladů. Na druhé straně holandské a dánské farmy jsou příjmem z „úrovně 1“ schopny zohlednit pouze provozní náklady, avšak na pokrytí nákladů ušlých příležitostí nestačí ani další typy plateb. Německo, Francie, Velká Británie Jsou z hlediska objemu produkce největšími výrobci mléka v EU. Užitkovost dojnic se v Německu a Spojeném Království pohybuje nad průměrem EU, ve Francii mírně pod tímto průměrem. I když se tyto tři země podílí velkou měrou na produkci mléka v rámci EU, je třeba také zmínit, že zejména v případě Německa a Francie je dojný skot chován v oblastech pro tyto účely méně příznivých (LFA). V šetření metodou IFCN zastupují Německo čtyři reprezentativní zemědělské podniky s produkcí mléka, kde v jednom z podniků ve východním Německu je chováno 650 ks dojných krav. U všech čtyř farem dochází k pokrytí provozních nákladů příjmy z první úrovně – prodej mléka. Náklady ušlé příležitosti však opět pokryty nebyly ani při započtení všech ostatních plateb, ale pohybují se těsně pod hranicí celkových nákladů. V případě největšího reprezentativního německého podniku jsou realizovány velmi nízké náklady ušlé příležitosti srovnatelné s výší ušlých nákladů v Polsku. U dalších dvou podniků lokalizovaných v západním Německu o velikosti 80 a 85 kusů dojných krav jsou provozní náklady v rámci sledovaných zemědělských podniků v této zemi nižší, ale roste podíl nákladů ušlé příležitosti. Francie a Velká Británie se řadí ke skupině zemí, jejichž náklady na produkci mléka byly vyšší než příjmy zahrnující všechny typy dotací.

96



Finsko a Švédsko Skandinávské země přispívají k produkci EU také větší částí. Z hlediska výkonnosti se nachází nad průměrem EU. Zejména v případě Finska jsou náklady provozní náklady i náklady ušlé příležitosti vyšší jak ve srovnání se Švédskem, tak i s většinou sledovaných zemí EU 15 uvedených v tomto výzkumu. Ani v jednom z podniků však nedochází k plné úhradě nákladů příjmy plynoucími ze všech typů dotací.

Česká republika V případě České republiky se výnosově-nákladové situace jeví příznivěji. V jednom z reprezentativních zemědělských podniků je k pokrytí nákladů podniku s výrobou mléka zapotřebí příjmů z „úrovně 3“, zatímco u druhého podniku byly náklady pokryty již příjmem z prodeje mléka (úroveň 1). Markantní je však rozdíl ve struktuře nákladů v ČR a v ostatních zemí EU. Celková úroveň nákladů tedy včetně nákladů ušlých příležitostí v obou analyzovaných českých podnicích s výrobou mléka patřila k nižšímu evropskému průměru ( levnější výrobní faktory v ČR). Oproti tomu úroveň účetních nákladů byla v ČR vyšší než ve většině zemí EU. Při hodnocení hospodaření výrobců mléka je třeba brát v úvahu fakt, že významná část mléka českých producentů je prodávána na německý trh a je tedy vykupována za ceny, které nabízí němečtí zpracovatelé (v tomto výzkumu je však uvažována cena za syrové mléko, která je realizovaná v ČR). Podle vývojů CZV mléka ve sledovaném období navýšili ceny při zvýšené poptávce po mléku právě němečtí zpracovatelé. Dostupnost českého území pro německé zpracovatele tak lze považovat za konkurenční výhodu z důvodu vyšších cen, které platí němečtí odběratelé, ale i určité potenciální riziko destabilizace trhu při cenových výkyvech.

Současně je třeba

upozornit na skutečnost, že je české mléko v tomto případě vyváženo pouze jako surovina, která je na výrobky s vyšší přidanou hodnotou zpracována v Německu. Jedná s především o jogurty a sýry, které jsou pak s podstatně vyšší marží opět prodávány na

97



českém trhu. V případě snížení ceny syrového kravského mléka na německém trhu, která z velké části nepokryje výrobní náklady, dochází pro zemědělce k dalšímu znevýhodnění oproti výrobci mléka z původní EU 15, který může kompenzovat ztrátu vzniklou snížením ceny dalším finančním zdrojem, kterým je plnohodnotná přímá platba. Budoucnost chovu dojného skotu bude záviset zejména na využití specifických předností, typických pro české producenty, kterými jsou jednak příznivá průměrná velikost zemědělského podniku, užitkovost dojnic srovnatelná s evropským průměrem a také poměrně dobré technické a technologické vybavení podniků s chovem dojného skotu. Pozitivní roli může sehrát také zvýšení počtu odbytových družstev, která by navíc rozšířila svoje zájmy do zpracování mléka, a tím by posílila vyjednávací pozice vůči obchodním řetězcům a převzala tak zodpovědnost za celou vertikálu mléka. Zároveň by však mělo co nejrychleji dojít k odstranění nedostatků, které významně ovlivňují ekonomickou stránku produkce mléka, a to zejména rozdílnost ve výši uplatňovaných přímých plateb mezi starými a novými členskými zeměmi. Odstraněním mléčných kvót budou pravděpodobně nuceni odejít z trhu výrobci, jejichž produkce je schopna obstát jen díky současné regulaci na evropském trhu mléka. To jsou především ti zemědělci, kteří hospodaří v méně příznivých oblastech, kde je chov skotu cestou k udržování TTP a tvorbě krajiny. V rámci ČR, ale i dalších států EU je chov skotu v těchto oblastech častý. Na druhé straně dojde zřejmě ke koncentraci výroby mléka a rozhodujícími konkurenceschopnými producenty se v systému volné soutěže stanou velké moderní podniky s vysokou intenzitou výroby. Tato skutečnost do jisté míry vyplývá i z grafu 37, kde podniky s větším stádem realizují, až na výjimky, nižší nebo stejné náklady produkce (provozní, i ušlé příležitosti) než podniky s malým stádem, čímž se z ekonomického hlediska stávají konkurenceschopnější. Země, které by mohly po odstranění kvót navýšit produkci mléka a být konkurenceschopné na evropském i světovém trhu jsou Irsko, Dánsko a Nizozemsko dále státy resp. regiony s nízkými náklady na produkci – Polsko a patrně i některé části Německa (sever a východ). Naopak oblasti s vysokými produkčními náklady jakými jsou jižní Německo, jižní Francie, Finsko, Rakousko by reagovaly poklesem produkce mléka.

98


6


ZÁVĚR

Vlivem růstu populace a také spotřeby mléka na jednoho obyvatele dochází k růstu světové spotřeby mléka. Produkce mléka ve světě se trvale zvyšuje, i když v posledních letech dochází k určitému zpomalení tempa růstu. Analýza vývoje produkce kravského mléka v EU 27, která je dosud regionem produkujícím největší množství této komodity, však vykazuje pokles a tím i vykazuje pokles vyrobeného mléka a tím i významnější snižování podílu na jeho světové produkci. Dalšími významnými producenty mléka jsou státy jihovýchodní Asie, Severní Ameriky a Jižní a Střední Ameriky. Ve fázi zpracování mléka dochází v rámci procesů globalizace světových ekonomik ke stále významnějšímu propojování výrobců a zpracovatelů. Roste význam mezinárodních mlékárenských podniků, které do jisté míry určují pravidla a podmínky na světovém i regionálním trhu s mlékem a mléčnými výrobky. Konkurenceschopnost výroby z hlediska samotné úrovně produkčních nákladů, ve kterých jsou zohledněny ceny výrobních faktorů i technologické vybavení v závislosti na typu chovu dojnic je nejvyšší v případě zemí střední a východní Evropy, Jižní Ameriky, Asie a Oceánie. Oproti tomu vysoké náklady na produkci mléka typické pro výrobce v západní Evropě a Severní Americe, které negativně ovlivňují konkurenceschopnost mléčné produkce na světovém trhu, jsou v těchto světových regionech poměrně výrazně kompenzovány pomocí nástrojů agrární politiky. Vlivem rozdílných produkčních nákladů, strategií a priorit agrárních politik jsou značně diferencované také ceny mléka v jednotlivých světových regionech. Evropský trh mléka je v zásadě regulován společnou organizací trhu s mlékem a mléčnými výrobky v rámci SZP EU. Intervenční nákupy, prodej a skladování, vývozní subvence a kvóty jsou hlavními opatřeními, které jsou v rámci SOT s mlékem a mléčnými výrobky realizovány. Regulační opatření SOT se ve svých důsledcích promítají do formování vertikály mléka, a to především určováním vyrobeného množství mléčné suroviny vstupující do zpracovatelského průmyslu a také ovlivňováním cen zemědělských výrobců. Zároveň dochází vlivem uplatňovaných

99



výrobních limitů ke snižování stavů dojných krav, což se týká převážně nových členských zemí. V rámci reforem SZP, reagujících mimo jiné také na postupující procesy globalizace a liberalizace trhů dochází ke změnám v opatřeních uplatňovaných na tomto trhu. V současné době se aktuálním tématem stává odstranění systému produkčních kvót v roce 2015. V případě přechodu na systém volné soutěže, kdy nebude produkce mléka administrativně omezena, bude z hlediska konkurenceschopnosti rozhodující především ekonomická úspěšnost výrobce mléka a schopnost jeho zapojení v úspěšně fungující vertikále resp. síti. Jak dokumentují výsledky provedených analýz, produkce mléka je významným odvětvím zemědělské prvovýroby ve všech zemích EU, kde největšími producenty mléka jsou Německo, Francie, Velká Británie a Polsko, dále rozlohou menší země Dánsko, Irsko a Holandsko. Z rozdílnosti v produkčních podmínkách plynou však také rozdíly v konkurenceschopnosti producentů mléka v jednotlivých členských zemích. Stávající konkurenční podmínky českých producentů mléka z hlediska úrovně technologií se jeví poměrně příznivě. Výsledky ekonomického srovnání produkce mléka metodou IFCN prokazují, že čeští producenti dosáhli lepších výsledků než jejich konkurenti ze starých členských zemí EU 15. Toto srovnání však nezohledňuje současný vývoj na trhu mléka, kdy dochází k výraznému propadu CZV, rozdílně kompenzovanému ve starých a nových členských zemích, a navíc jsou podmínky konkurenceschopnosti sektoru výroby mléka značně ztíženy v důsledku opatření přijatých v rámci Zdravotní prohlídky (Health Check) SZP. V rámci vlastní práce byly zkoumány dvě hypotézy, týkající se systému podpory a regulace v rámci SZP, které jsou na tomto místě zodpovězeny.

100


I.


Staré a nové členské země mají v rámci jednotných principů SZP na trhu s mlékem nastaveny rovnocenné podmínky.

Tuto hypotézu nelze na základě poznatků vycházející z vlastní práce potvrdit. Rozdíly v podmínkách vycházejí zejména v nerovnosti podpor, které realizují staré a nové členské země, konkrétně rozdílná výše přímých plateb, kde staré členské státy EU 15 uplatňují při chovu dojného skotu vyšší přímé platby, a tím posílí pozici výrobců při nepříznivé situaci na trhu s mlékem, kdy dochází k poklesu cen zemědělských výrobců, jako je tomu v současnosti. Producenti mléka z nových členských zemí jsou vůči těmto zemím rozdílem ve výši přímých plateb znevýhodněni. Poklesem ceny mléka, kdy se tržní cena dostane pod úroveň výrobních nákladů, se sníží konkurenceschopnost výrobce mléka v rámci ostatních evropských, ale i světových výrobců. Realizované nižší přímé platby totiž nestačí ke kompenzaci vzniklých ztrát. V důsledku této situace dochází ke snižování počtu dojných krav, a tím ke snížení rozsahu výroby mléka. Tato nerovnováha se stává zejména v NČS předmětem debat a tlaků na vlády těchto států, aby navýšily rozpočet pro doplňkové přímé platby plynoucí z národních zdrojů. II.

Zachování trhu mléka pomocí kvót je v současném období nezbytné pro zachování výroby této komodity ve všech zemích EU.

Tuto hypotézu lze na základě poznatků vycházejících z vlastní práce potvrdit. I když se jedná o nástroj deformující tržní prostředí a omezující liberalizaci trhu, získané poznatky a výsledky analýzy ukazují, že v dané fázi vývoje a za nesrovnatelných výchozích podmínek podpory rozvoje zemědělství starých a nových členů EU by mohlo dojít k významnému přesunu výroby mléka v této fázi směrem k technologicky i ekonomicky nejefektivnějším zemím jeho produkce, využívajících i dobře rozvinuté systémy navazujícího zpracování, což by mělo negativní důsledky na rozsah chovu skotu a možnosti využití jeho dalších vazeb a přínosů k udržitelnému rozvoji zemědělství a venkova. Systém kvót uplatňovaný v rámci regulace trhu mléka,

101



jímž je určováno množství vyrobeného mléka a udržována stabilní úroveň ceny, do jisté míry zachovává rozměr výroby této komodity v EU. Dovoluje produkci a posiluje konkurenceschopnost regionů, ve kterých sou méně příznivé podmínky pro zemědělskou výrobu resp. produkci mléka. Takové oblasti s nachází jak v ČR, tak i v dalších zemích EU. Odstraněním kvót by pravděpodobně došlo k zániku zdejších výrobců s významným negativním dopadem do celkového systému zemědělství v jeho multifunkčních vazbách. Perspektiva chovu dojného skotu v České republice bude záviset na jeho inovačním zázemí a zejména na využití specifických předností, typických pro české producenty, kterými jsou jednak příznivá průměrná velikost zemědělského podniku oproti zemím EU 15, užitkovost dojnic srovnatelná s evropským průměrem a také poměrně dobré technické a technologické vybavení podniků s chovem dojného skotu. Zároveň by však mělo co nejrychleji dojít k odstranění nedostatků, které významně ovlivňují podmínky rovné konkurence na společném trhu, tj. ekonomickou stránku výroby mléka, a to především rozdílnost ve výši uplatňovaných přímých plateb mezi starými a novými členskými zeměmi. Riziko přináší i růst vývozu syrového kravského mléka zejména do Německa (v důsledku vyšších cen nabízených německými odběrateli), které je zde zpracováno na výrobek s vyšší přidanou hodnotou a s podstatně vyšší marží, patřící navazujícím článkům vertikály mimo území ČR, opět prodáváno na českém trhu. Pozitivní roli může sehrát zlepšení vzájemné vazby mezi fází prvovýroby a zpracování včetně zapojení koncepčně pracujících odbytových družstev, která by navíc rozšířila svoje zájmy do zpracování mléka, posílila by vyjednávací pozice vůči obchodním řetězcům a převzala tak zodpovědnost za celou vertikálu mléka.

102



7

PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY

[1]

BEČVÁŘOVÁ, V.: Zemědělská politika. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2001. 120 s. ISBN 80-7175-514-3.

[2]

BEČVÁŘOVÁ, V.: Zemědělství v agrobyznysu: Základy agrární ekonomiky a politiky. [s.n.], 2005. 62 s. ISBN 80-7175-891-6.

[3]

BEČVÁŘOVÁ, V.: Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2005. 68 s. ISBN 80-7175-911-4.

[4]

BEČVÁŘOVÁ, V.: Projevy globalizace v agrárním sektoru. In Sborník příspěvků z 2. mezinárodní konference Nové trendy- nové nápady 2007. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2007, s.10—19. ISBN 978-80903914-2-0.

[5]

BEČVÁŘOVÁ, V.: Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA. 1. vyd. Brno: [s.n.], 2007. 94 s. ISBN 978-80-735-133-3.

[6]

BEČVÁŘOVÁ, V. A KOL.: Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu. 1. vyd. Brno : [s.n.], 2008. 62 s. ISBN 978-80-7375-255-2.

[7]

BERKUM, S. van, HELMING, J.: European dairy policy in the years to come: Impact of quota abolition on the dairy sector. Agriculture Economic Research Institute, the Hague. 2006. [online][cit-04-12-2009]. Dostupný z WWW:

[8]

BLAYNEY, D. et al: U.S. Dairy at a Global Crossroads. Economic Research Report No. (ERR-28) 52 pp, November 2006 [online]. [cit-04-19-2009]. Dostupný z WWW:

[9]

BOŠKOVÁ, I.: Světové trendy cen mléka a cen krmiv a pozice českých producentů mléka v evropském srovnání podle IFCN. Bulletin ÚZEI.č 07/2008 Dostupný z WWW:

[10]

DAIRY AUSTRALIA: Dairy 2008 Situation and Outlook

[11]

Dairy Report 2008.[online] [cit-04-17-2009]. IFCN. Dostupný z WWW:

[12]

Dairy: World Markets and Trade, December 2008. [online], 2009 [cit 2009-03-29]. United States Department of Agriculture. Dostupný z WWW:

103



[13]

EUROPEAN COMMISSION: Milk and Milk Products in the European Union 2006,European Communities.pp. 29 ISBN:92-79-02199-0

[14]

FAJMON, H.: Mléko a evropská politika - Systém subvencí trhu s mléčnými produkty nepomáhá. [online]. 2003-2009 [cit. 2009-04-17]. Dostupný z WWW:
[15]

HRUBÁ, M., VESELÁ, Z.: Situační a výhledová zpráva : Mléko. 1. vyd. [s.l.] : MZe, prosinec 2008. 115 s. ISBN 978-80-7084-766-4.

[16]

HRUBÁ, M., VESELÁ, Z.: Situační a výhledová zpráva : Mléko. 1. vyd. [s.l.] : MZe, prosinec 2007. 115 s. ISBN 978-80-7084-611-7.

[17]

HRUBÁ, M., VESELÁ, Z.: Situační a výhledová zpráva : Mléko. 1. vyd. [s.l.] : MZe, 2006. 115 s. ISBN 978-80-7084-611-7.

[18]

LECHANOVÁ,I., NOVÁK, P.: Analýza vlivu tržní struktury v komoditní vertikále mléka v podmínkách ČR. In Mezinárodné vedecké dni 2006 "Konkurencieschopnosť v EU - výzva pre krajiny V4". Nitra - Slovenská republika: Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, 2006 s. 6.

[19]

JÍROVSKÝ, M.: Předkládací zpráva k materiálu „Problematika produkce mléka a jeho zpracování“. Plenární schůze Rady hospodářské a sociální dohody ČR. Praha.2009[cit-04-03-2009]. Dostupnýz WWW: <www.zscr.cz/soubory/s2090Poklady_tripartita_mleko_2009.doc >

[20]

MASSOT MARTÍ, A.: Common Agricultural policy: The Treaty of Rome and the Foundations of the CAP. European Parliament. 2009 [cit-04-03-2009]. Dostupný z WWW: <www.europarl.europa.eu/parliament/expert/displayFtu.do? language=en&id=74&ftuId=FTU_4.2.1.html>

[21]

NĚMEC, M.: Zásadní obrat na trhu s mlékem [online]. [cit. 2009-04-15]. Dostupný z WWW: . ISSN 1214-762

[22]

NOVÁK, P.: Ekonomické souvislosti formování výrobkové vertikály mléka v soudobém agrobyznysu. Disertační práce. Brno: PEF MZLU, 2007,172 s.

[23]

RESPEKT INSTITUT: Evropská regionální fóra : Společná zemědělská politika EU. 2008. [online]. Dostupný z WWW: .

[24]

RITSON, C., HARVEY,D.R.: The Common Agricultural Policy, CAB International,1997. Pp. 440. ISBN 0851989888

104



[25]

SŮRA, J.: České krávy dojí mléko pro Němce, platí líp [online]. 1999-2009 [cit. 2009- 04-10]. Dostupný z WWW: .

[26]

SZIF: Státní zemědělský a intervenční fond. Příručka mléčné kvóty 2009. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2009. 42 s. Dostupný z WWW: .

[27]

The World Dairy Situation 2008. Bulletin IDF No. 432/2008. [online]. 2008 [cit-04-01-2009]. Dostupný z WWW:

[28]

VESELSKÁ, E.: Postavení navazujících článků zpracování a distribuce uvnitř komoditních vertikál. In Mezinárodné vedecké dni 2006 "Konkurencieschopnosť v EU - výzva pre krajiny V4". Nitra - Slovenská republika: Slovenská polnohospodárska univerzita v Nitre, 2006, s. 1--6. ISBN 80-8069-704-3.

[29]

ÚZEI: Ústav zemědělské ekonomiky a informací: Panorama českého průmyslu 2007. 1. vyd. Praha : [s.n.], 2008. 108 s. Dostupný z WWW: .isbn

[30]

YOUTHFARM: Evropská Unie a Společná zemědělská politika – Společné organizace trhu. Dostupné z WWW:< ww.itr.si/javno/youth_farm/ cz/index.html>

Internetové zdroje Agrární www portál [online]. www.agris.cz Agroweb [online]. www.agroweb.cz Český statistický úřad [online]. www.czso.cz E 15 on line [online]. www.e15.cz Eurostat [online]. epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/eurostat/home/ Faostat [online]. faostat.fao.org International Farm Comparison network [online]. www.ifcnnetework.org Ministerstvo zemědělství ČR [online]. www.mze.cz Státní zemědělský a intervenční fond [online]. www.szif.cz Zemědělský svaz ČR. [online]. www.zscr.cz

105


8


SEZNAM GRAFŮ, OBRÁZKŮ A TABULEK

Tabulky Tabulka 1: Přehled zemí v kategoriích hodnot koeficientu ceny mléka a krmiva v roce 2007 Tabulka 2: 10 největších společností v roce 2008 podle obratu Tabulka 3: Výše mléčných kvót pro jednotlivé členské státy v roce 2008 Tabulka 4: Překročení dodávkových kvót Tabulka 5: Změny v počtu mléčných farem a průměrný počet krav na farmu v letech 1983-2003 Tabulka 6: Srovnání počtu mléčných farem v ostatních státech EU Tabulka 7: Výše vnitrostátní referenční nožství VRM mléka a jeho plnění Tabulka 8: Vývoj intervenčních zásob a cen po reformě SZP v roce 2003 Tabulka 9: Exportní subvence – maximální možné vývozní množství a hodnota pro EU -25, 2006 Tabulka 10: Průměrný počet dojnic na farmě v roce 2005 Tabulka 11: Vývoj mlékárenské výroby v letech 1989-2007 Tabulka 12: Deset největších řetězců podle tržeb za rok 2008 (odhad) Tabulka 13: Bilance zahraničního obchodu u mléka a mléčných výrobků v mil. litrů přepočtených na ekvivalent mléka Tabulka 14: Vývoz a dovoz jednotlivých mlékárenských výrobků a vývozní a dovozní ceny v letech 2006, 2007 Tabulka 15: Spotřeba vybraných výrobků na obyvatele za rok v kg U

Grafy Graf 1: Přebytek výrobce a spotřebitele v podmínkách dokonalé a nedokonalé konkurence Graf 2: Přebytek výrobce a spotřebitele při promítnutí úspor z rozsahu Graf 3: Tržní determinace při formování zemědělských a spotřebitelských cen Graf 4: Vývoj produkce mléka ve světě 1993 -2007 Graf 5: Podíl regionů na světové produkci mléka Graf 6: Náklady na produkci mléka – svět 2007 Graf 7: Vývoj koeficientu ceny mléka a krmiv na světových trzích 1981-2008 Graf 8: Vývoj průměrné světové ceny mléka v letech 1981-2007 v USD/100 kg mléka Graf 9: Dodávky mléka do mlékáren ve vybraných zemích Graf 10: Podíl exportu v ekvivalentech mléka (%)] Graf 11: Vývoj světového vývozu mléčných produktů v letech 2000 – 2006 v tis. tun Graf 12: Srovnání exportu másla 1-7/2007 a 1-7/2008 Graf 13: Srovnání exportu sýrů 1-7/2007 a 1-7/2008 Graf 14: Největší importéři mléka a mléčných výrobků v roce 2007 přepočteno na ekvivalent mléka v mil. tun Graf 15 Zavedení produkční kvóty Graf 16 Dopad zavedení dovozní kvóty Graf 17: Vývoj produkce mléka 1993-2007 v EU a ve světě Graf 18: Produkce mléka v EU 27 v roce 2007 v tunách Graf 19: Produkce kravského mléka v kg na 1 obyvatele v EU 27 v roce 2007 Graf 20: Vývoj produkce mléka v letech 1993-2007 ve vybraných zemích EU/rok (1993 =100 %) Graf 22: Ceny syrového kravského mléka o reálném obsahu tuku v EUR/100 kg mléka. Graf 23: Vývoj stavu skotu od roku 1989 až 2007 a vývoj užitkovosti od roku 1996-2007 Graf 24: Vývoj produkce mléka Graf 25: Podíly jednotlivých krajů na výrobě mléka v roce 2007 Graf 26: Počet krav a denní dojivost podle krajů Graf 27: Produkce mléka a nákup mléka do mlékáren 1989-2007 Graf 28: Vývoj CZV mléka v období 1998-2008 Graf 29: Vývoj cenových hladin pro mléko polotučné trvanlivé v Kč/l Graf 30: Vývoj cenových hladin pro máslo Graf 31: Vývoj cenových hladin jogurt bílý 4,5 % Graf 32: Vývoj cenových hladin pro Eidam 30%

106



Graf 33: Bilance zahraničního obchodu u mléka mléčných výrobků přepočteno na ekvivalent mléka v mil. Kč Graf 34: Teritoriální struktura vývozu a dovozu mléka a mléčných výrobků v roce 2007 (počítáno z finančního vyjádření dovozu a vývozu) Graf 35: Vývoj podílu dovozu mlékárenských výrobků na spotřebě a podíl vývozu mlékárenských výrobků na nákupu v % mezi lety 2000-2007 Graf 36: Vývoj spotřeby mléka a mléčných výrobků od roku 1989 do roku 2007 v hodnotě mléka bez másla v kg na jednoho obyvatele a rok Graf 37: Náklady a výnosy reprezentativních podniků s výrobou mléka metodou IFCN v roce 2006

Obrázky Obrázek 1: Systém podpory cen reformovaný model Obrázek 2: Nabídkově orientovaný model Obrázek 3: Poptávkově orientovaný model Obrázek 4: Tržní struktura v jednotlivých fázích komoditní vertikály Obrázek 5: Vazby v nabídce a poptávce ve vertikále mléka a mlékárenských výrobků Obrázek 6: Intenzita produkce mléka ve světě. Obrázek 7: Průměrná velikost farmy Obrázek 8: Ceny mléka v jednotlivých státech světa (ceny z roku 2006)

Přílohy Příloha 1: Důležité země ve výrobě, spotřebě, dovozu a vývozu kravského mléka Příloha 2: Farmářské ceny podle evropských mlékárenských společností v Eur/ 100 kg mléka Ceny jsou uvedeny v Eur na 100 kg standardizovaného mléka bez DPH. Příloha 3: Produkční kvóta členských států přepočtená na hektar zemědělské půdy resp. na jednoho obyvatel v kg. Příloha 4: Vývoj dovozu a vývozu mlékárenských výrobků v roce 1989, 2003, 2005, 2006 a 2007 v tunách. Příloha 5: Produkce mléka v EU v tis. tunách

107

MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ. Provozně ekonomická fakulta VÝVOJ PODMÍNEK A AGRÁRNÍ POLITIKA VE VZTAHU K PRODUKCI MLÉKA

Recommend Documents