Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav ekonomie
Diplomová práce
Komparace vybraných složek sociální politiky České republiky a Rakouska
Vedoucí práce: Ing. Marcel Ševela, Ph.D. Vypracovala: Bc. Hana Vintrová
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Komparace vybraných složek sociální politiky České republiky a Rakouska“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které uvádím v seznamu literatury. V Brně dne 4. ledna 2008 …………………
Abstrakt Vintrová, H. Komparace vybraných složek sociální politiky České republiky a Rakouska. Diplomová práce. Brno, 2008.
Diplomová práce se zabývá komparací rodinné politiky jako významné složky politiky sociální ve dvou státech - České republice a Rakousku. V první části je teoreticky definována sociální politika, popsán její vývoj včetně jeho zasazení do politického kontextu. Druhá část je zaměřena na rodinnou politiku, její cíle, modely a způsob financování. Podrobněji jsou pro oba zvolené státy popsány jednotlivé nástroje a srovnány podmínky jejich uplatňování. Ve třetí části je analyzována demografická situace a vytyčeny problémy rodinné politiky obou států. Klíčovou částí analýzy je praktické srovnání specifických nástrojů rodinné politiky pomocí modelových případů.
Klíčová slova: sociální politika, rodinná politika, přídavek na dítě, Rakousko
Abstract Vintrová, H. Comparison of selected components of social policies in the Czech Republic and Austria. Diploma thesis. Brno, 2008.
The diploma thesis deals with the comparison of the family policies which present a significant part of the social policies in the two counties: the Czech Republic and Austria. In the first part is the social policy theoretically defined as well as its development in the both examined countries, including the political context. In the second part, is the family policy described from the general point of view and its aims, models and financial sources. More specifically are described its specific instruments and compared conditions of their implementation. In the third part, the demography is analyzed and problems of the family policies in the both designated countries are set. The key part of analyses is comparison of the specific instruments used within the family policies by the model cases method.
Keywords: social policies, family policies, child allowance, Austria
Ráda bych poděkovala vedoucímu mé diplomové práce Ing. Marcelu Ševelovi, Ph.D za cenné rady a připomínky a za jeho čas, který věnoval této práci.
Bc. Hana Vintrová
OBSAH 1
Úvod ...........................................................................................................................8
2
Cíl .............................................................................................................................10
3
Metodika...................................................................................................................12
4
Sociální politika........................................................................................................15 4.1
Vývoj sociální politiky ....................................................................................18 4.1.1 Rakousko – současná situace a vývoj sociální politiky..........................20 4.1.2 Česká republika – současná situace a vývoj sociální politiky................22
5
Rodinná politika .......................................................................................................26 5.1
Definice základních pojmů..............................................................................26
5.2
Cíle rodinné politiky........................................................................................28
5.3
Modely rodinné politiky ..................................................................................28
5.4
Financování rodinné politiky...........................................................................29
5.5
Nástroje rodinné politiky .................................................................................30
5.6
Přímá finanční podpora rodin ..........................................................................30 5.6.1 Peněžitá pomoc v mateřství (Wochengeld) ............................................30 5.6.2 Porodné...................................................................................................31 5.6.3 Přídavek na dítě (Familienbeihilfe) ........................................................32 5.6.4 Rodičovský příspěvek (Kinderbetreuungsgeld – KBG).........................35
5.7 6
Daňová podpora rodin .....................................................................................37
Komparace rodinných politik ...................................................................................40 6.1
Demografická situace a současné problémy rodinné politiky .........................40
6.2
Nepřímá podpora rodin....................................................................................44 6.2.1 Flexibilita zaměstnání.............................................................................44 6.2.2 Služby péče o děti...................................................................................47 6.2.3 Jiné nepřímé podpory rodiny..................................................................48
6.3
Komparace vybraných dávek poskytovaných rodinám v rámci rodinné politiky.............................................................................................................49 6.3.1 Příspěvek na dítě - modelové rodiny s 1 dítětem....................................51 6.3.2 Příspěvek na dítě - modelové rodiny se 2 dětmi.....................................53 6.3.3 Příspěvek na dítě - modelové rodiny se 3 dětmi.....................................57 6.3.4 Porodné a rodičovský příspěvek.............................................................59
6.4 7
Komparace daňové podpory rodin ..................................................................60
Diskuze a závěr.........................................................................................................63
Literatura ........................................................................................................................67 Přílohy ............................................................................................................................70
1 Úvod Sociální politika je velmi důležitou oblastí zájmu každého státu. Je proto součástí mnoha dokumentů na úrovni jednotlivých států i na úrovni nadnárodní. Jedná se o jednu z politik, jež velmi výrazně zasahuje do soukromého života občanů i do života celé společnosti. Rodina je považována za základní a nejvýznamnější jednotku společnosti. Na dobře fungující rodině je založen sociální, kulturní i ekonomický rozvoj společnosti. Rodina by měla být samostatná, odpovědná a závislá především sama na sobě a fungovat na principu subsidiarity. Je však důležité, aby jistou podporu a ochranu cítila rodina i ze strany státu. A právě podporou rodin na státní úrovni se zabývá rodinná politika, jež je hlavním tématem této diplomové práce. V posledních letech se stala problematika rodiny a rodinné politiky velmi často diskutovaná z hlediska sociálního i ekonomického. Hlavním důvodem zvýšeného zájmu odborné ekonomické i laické veřejnosti o rodinnou politiku je především výrazný pokles porodnosti a s tím související stárnutí populace. Tento jev je jedním z typických demografických jevů všech vyspělých ekonomik, ke kterým se z tohoto pohledu v 90. letech připojila také většina zemí bývalého socialistického bloku. Stárnutí populace a tím i zvyšování podílu ekonomicky neaktivního obyvatelstva má obrovský dopad na příjmovou i výdajovou stránku státního rozpočtu, což vede k trvalému tlaku nejen na důchodovou reformu, ale i podporu rodin vedoucí ke zvyšování porodnosti. Druhou dimenzí rodinné problematiky je její sociální, resp. sociologická stránka. Spolu s modernizací společnosti jsou patrny i změny rodinných forem. Postupně tak dochází k procesu transformace patriarchální a stabilní rodiny na rodinu méně stabilní. To se projevuje vysokou rozvodovostí, ale i zvýšením podílu párů preferujících nesezdané soužití, soužití oddělené nebo soužití trvale svobodných. Tento vývoj dokládají demografické ukazatele sňatečnosti a rozvodovosti, kdy téměř ve všech členských státech Evropské unie bylo zaznamenáno snížení počtu uzavíraných manželství a zvýšení počtu rozvodů. Dalším důležitým faktorem, který již několik desetiletí ovlivňuje vývoj rodin, souvisí se zaměstnaností žen. Postupující emancipace přispěla ke změně sociální role ženy, alespoň formálního zrovnoprávnění mužů a žen v zaměstnání a změně přístupu řady žen k pracovní kariéře. Tento vývoj vedl ke skutečnosti, že nyní ve většině párů pracuje žena i muž. Rodinná politika se v této oblasti potýká především s problémem, 8
jak uvést v soulad pracovní a rodinný život. Snahou je taktéž zmírnit diskriminaci ženy v zaměstnání, která je způsobena jejím větším podílem na rodinných povinnostech. Ty jsou nerovnoměrně rozděleny v neprospěch ženy, což vede i nadále k tomu, že pokud to situace vyžaduje, své povolání a profesní kariéru obětují ve prospěch rodiny právě ženy. Tato skutečnost má negativní dopad na účast žen na trhu práce i na realizaci rodinných plánů (odkládání založení rodiny). Obecně je snahou rodinných politik většiny evropských vlád směřovat podporu rodin ke zvyšování porodnosti a schopnosti zodpovědně vychovávat děti v úplné rodině. I přesto by iniciativy podporující rodiny měly respektovat rozmanitost rodin v dnešním moderním světě. Aby byla rodinná politika účinná, musí být slaďována s ostatními relevantními politikami,
především
se
jedná
o
politiku
sociálního
začleňování,
politiku
hospodářskou, politiku zaměstnanosti, vzdělávací a bytovou politiku, zdravotní politiku a politiku sociálního zabezpečení.
9
2 Cíl Česká republika, díky svému historickému vývoji, začala po roce 1989 budovat svou rodinnou politiku na základech sociálního systému tržní ekonomiky. Během tohoto procesu čeští ekonomové a zákonodárci přirozeně vycházeli ze zkušeností sociálních systémů vyspělých zemí. Proto je důležitou součástí dalšího rozvoje rodinné politiky její srovnávání se zeměmi, které jsou nám blízké kulturně, ekonomicky, sociálně i geograficky. Proto si tato diplomová práce určila za cíl komparaci vybraných složek sociální politiky mezi vybranými zeměmi. Z výše uvedených ekonomických a sociálních důvodů i z důvodů osobního zájmu byly pro porovnání zvoleny jednotlivé nástroje rodinné politiky. Nejen situace, kdy v Evropě dochází k poklesu porodnosti resp. fenoménu stárnutí populace, se kterým je spojena řada problémů, vede k zájmu jednotlivých zemí i Evropské unie jako celku o tuto problematiku. Druhým důvodem je deklarovaný volný pohyb osob a služeb, který umožňuje bez větších omezení zvolit místo svého zaměstnání a pobytu, z čehož vyplývá i možnost účasti na sociálním systému daného státu včetně výhod její rodinné politiky. Otázkou je, zda nám mohou zavedené a praxí již otestované nástroje řešení sociálních otázek jiných států pomoci při zavádění vlastních systémů tak, abychom se vyhnuli neúčelným a málo účinným způsobům řešení. Při takovém srovnávání bychom se měli zaměřit spíše na země, se kterými sdílíme nejen podobné hodnoty, ale jsou nám také geograficky blízké a pojí nás s nimi společná historie. Právě u takových zemí má podobné srovnání opodstatnění. Můžeme se obávat toho, že dojde ke zvýšení migrace obyvatel do zemí s vyšší životní úrovní a štědřejším sociálním systémem? Z výše uvedených důvodů byla ke srovnání v této práci zvolena rodinná politika České republiky a Rakouska. K fundované komparaci rodinných politik je třeba zabývat se několika dílčími kategoriemi srovnání. Východiskem pro srovnání rodinných politik těchto dvou států je jejich demografická situace, především pak údaje týkající se struktury obyvatelstva, úhrnné plodnosti, věku matky při porodu prvního dítěte, sňatečnosti a rozvodovosti. Předpokladem adekvátního srovnání je analýza hlavních rysů rodinných politik v České republice a v Rakousku. Těmi jsou především cíle, nástroje, financování a modely rodinných politik. Podrobněji se práce zabývá srovnáním specifických nástrojů podpory fungující rodiny v obou sledovaných zemích. Mezi tyto nástroje 10
řadíme přímou finanční podporu prostřednictvím dávek a daňových zvýhodnění, ale také další nepřímé nástroje (práce na částečný úvazek, systém zařízení pro péči o děti a další). Výsledkem práce je podrobné srovnání rodinné politiky České republiky a Rakouska včetně zhodnocení účinnosti jednotlivých nástrojů v těchto zemích. Pro přehlednost jsou některé vybrané nástroje, u nichž to nastavené systémy v obou zemích dovolily, srovnávány pomocí modelových rodin.
11
3 Metodika Práce je metodicky rozčleněna na části věnující se sociální politice, rodinné politice, komparaci rodinných politik v České republice a Rakousku a její výsledky jsou shrnuty v závěru. Materiály pro práci jsou čerpány ze zdrojů uvedených v seznamu literatury. Těmi jsou kromě teoreticky zaměřených publikací a odborné literatury, také internetové adresy statistických úřadů, ministerstev a národních bank a další portály, zabývající se řešenou problematikou. Ke komparaci rodinných politik byla vybrána Česká republika a Rakousko. Hlavním důvodem tohoto výběru je skutečnost, že se jedná o sousední státy, které spojuje mnoholetá společná historie, jež byla zpřetržena první světovou válkou. Sociální politika se ve srovnávaných státech vyvíjela rozdílným způsobem a rodinná politika se jako oblast veřejného zájmu začala rozvíjet až po druhé světové válce. Vzhledem k celkovému vývoji Rakouska v komparaci s Českou republikou by se tedy dala předpokládat rozvinutější a cílenější rodinná politika právě v Rakousku, jelikož byla budována kontinuálně, zatímco v České republice byla během komunistické éry koncipována jiným způsobem. Naopak ve prospěch vzájemného sbližování rodinných politik obou srovnávaných států mluví jejich společné členství v Evropské unii a Shengenském prostoru. Pro získání teoretického přehledu o řešené problematice sociální a rodinné politiky byla zvolena metoda popisná. Při získávání a následném zpracování podkladů pro vypracování diplomové práce byly dále použity následující metody: metoda analýzy, metoda dedukce, metoda komparace a metoda syntézy. Metoda analýzy je jednou z nejdůležitějších a nejpoužívanějších metod, představuje faktické rozkládání celku na jednotlivé části. Tato metoda byla v práci využita především při zkoumání demografické situace konkrétních států. Za jednotlivé složky analýzy demografické situace jsou vybrány: úhrnná plodnost, struktura obyvatelstva, věk matky při narození prvního dítěte, sňatečnost a rozvodovost. Pro analýzu je vybrána časová řada, jež zahrnuje období od roku 1985 v pětileté dekádě, podrobněji poté ukazuje období od roku 2000, a to jednotlivě za každý rok. Tato časová řada je vybrána z důvodu možnosti srovnání vývoje demografické situace po dobu dvaceti let. Toto období považujme za minimálně nutné pro přechod zodpovědnosti, 12
týkající se následného růstu a vývoje společnosti, z jedné generace obyvatelstva na generaci následující. Údaje byly získávány především z internetových stránek statistických úřadů České republiky a Rakouska a z internetových stánek statistického úřadu Evropské komise. Z takto získaných časových řad byly dále vytvořeny grafy a tabulky a provedena komparace, jež spočívá ve srovnávání jednotlivých údajů. Na bázi komparaci časových řad je založena také část kapitoly týkající se nepřímé podpory rodin. V této kapitole je dále používána metoda dedukce. Komparace příspěvku na dítě byla provedena na základě nadefinovaných modelových rodin. Bylo zvoleno 12 úplných modelových rodin. Ty byly vybrány s ohledem na počet dětí a jejich stáří. Od případu svobodných matek (či jedné osoby o dítě pečující) bylo v případě dávky příspěvku na dítě abstrahováno, jelikož nejsou ani v jednom státě zvýhodněny. V modelových rodinách byl zohledněn věk dětí. V případě obou států se totiž výše poskytování dávek s věkem dítěte mění. U modelu rodiny se dvěma a více dětmi bylo vybráno rozmezí mezi stářím dětí do 4 let, což je možno považovat za nejběžnější situaci v současných rodinách. Výběrem právě těchto dvanácti modelových rodin byla snaha pokrýt nejběžnější příklady rodin v reálném životě a zároveň se vyhnout znepřesnění analýzy zahrnutím příliš mnoha podrobností. V případě České republiky je tato dávka testovaná, tzn. že je odvislá od výše rozhodného příjmu rodiny. I tato skutečnost je při komparaci zohledněna. Časově je srovnání provedeno pro měsíc prosinec roku 2007 a měsíc leden roku 2008 a to z důvodu zavádění nových pravidel při poskytování příspěvků na dítě v České republice i Rakousku. Výše dávek v Rakousku je z Euro přepočtena na Kč a to prostřednictvím průměrného kurzu za měsíc listopad vyhlašovaného Českou národní bankou a získaného z http://www.cnb.cz, ve výši 26,74 Kč/€. Aby bylo srovnání odráželo reálnou situaci v obou zemích, bylo provedeno dle průměrné mzdy v České republice a Rakousku přepočtené dle její kupní síly. Pokud by bylo srovnání provedeno pouze podle průměrné mzdy, bylo by méně vypovídající. Průměrná mzda přepočtená na její kupní sílu byla pro tuto práci získána z dat v Employment Outlook 2007 jež vydává OECD. Ze získaných a přepočtených dat byly vytvořeny tabulky pro jednotlivé modely rodin a ty byly dále analyzovány a srovnávány. Pro komparaci daňové podpory rodin byly zvoleny dva modely úplných rodin. V prvním případě se jedná o rodinu s jedním výdělečně činným členem, v druhém případě byl vybrán vzor rodiny, v níž jsou zaměstnáni oba její členové. Aby byly
13
zohledněny změny, ke kterým v této oblasti dochází v České republice i Rakousku, byly opět zvoleny roky 2007 a 2008. Závěr diplomové práce byl poté vytvořen syntézou dílčích závěrů a výsledků jednotlivých kapitol.
14
4 Sociální politika Sociální politika bývá v literatuře definována mnoha odlišnými způsoby. Ve starší literatuře se setkáme například s těmito vysvětleními (Krebs a kol.,2007): -
Dle Ottova naučného slovníku je sociální politika vymezena jako „praktická snaha, aby společenský celek byl uspořádán co nejideálněji“.
-
Prof. Engliš zase říká, že sociální politika je: „praktické snažení, aby společenský celek byl vypěstěn a přetvořen co nejideálněji. Hybným perem sociální politiky není milosrdenství, nýbrž spravedlnost a společenská účelnost“.
Někteří autoři se při definování pojmu sociální politika přiklání k výčtu jejich složek. Marshall například uvádí, že „sociální politika se vztahuje k politice vlád mající přímý dopad na zabezpečení občanů příjmy nebo službami. Jejím jádrem je tedy sociální zabezpečení, sociální pomoc, zdravotní a sociální služby, bytová politika“ (Wildmannová, 2005 b). Při formulaci definice sociální politiky můžeme vycházet také z obecného vysvětlení pojmu politika. Ta je definována jako specifická společenská činnost, konkrétní jednání různých subjektů na různých úrovních, kterými je ovlivňována společenská realita v nejširším slova smyslu. U sociální politiky je tedy pouze ovlivňována nikoli společenská ale sociální realita. Sociální politiku bychom mohli charakterizovat také jako určitou společenskou činnost, která směřuje k ovlivňování sociální reality. V České republice je v současnosti dosti frekventované pojetí, které je založeno na třech přístupech (Halásková, 2003):
první přístup: široké pojetí sociální politiky. Jedná se o konkrétní jednání zejména státu, kterým je ovlivňována sociální sféra společnosti. Sociální politika je vnímána jako aktivita vážící se bezprostředně k životním podmínkám lidí.
druhý přístup: sociální politika je oblastí (součástí) hospodářské politiky vedle politiky např. stabilizační, strukturální apod. Cílem takové sociální politiky je eliminace
sociálních
tvrdostí,
které
doprovázejí
fungování
tržního
mechanismu. Toto pojetí redukuje sociální politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti, mzdového vývoje a na některá opatření sociálního zabezpečení.
třetí přístup: představuje nejužší pojetí sociální politiky. Sociální politika je redukována více méně na “nouzová“ řešení, na soubor opatření, která jsou 15
přijímána ve prospěch osob, jejichž životní úroveň je alespoň po určitou dobu zajišťována do určité míry nikoliv bezprostředně na základě rozdělování podle pracovního výkonu, ale cestou veřejné spotřeby.
Cíle sociální politiky Základním cílem sociální politiky musí být vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. Prosazení rovných příležitostí znamená zejména: zajistit rovný přístup ke vzdělání a zdravotní péči, a to na dostatečně kvalitní úrovni (přiměřené možnostem zdrojů), zajistit rovný přístup k pracovním příležitostem, k možnostem získat přiměřené bydlení a znamená také zajistit a garantovat dostatečný minimální příjem (odpovídající lidsky důstojným podmínkám) ve vymezených a zřetelně definovaných sociálních situacích. (Krebs a kol., 2007)
Objekty sociální politiky Pod pojmem objekty sociální politiky si můžeme představit jak jednotlivce, tak i skupiny lidí, jímž jsou opatření sociální politiky určena a na něž jsou orientována. Jako příklad můžeme uvést: -
konkrétní sociálně politická opatření v oblasti vzdělávání, která jsou určena pro všechny (rovný přístup ke vzdělání)
-
opatření v oblasti zdravotní péče, opět určena všem obyvatelům dané země
-
jiná jsou směřována jen na určitou skupinku lidí či jednotlivce (např. nezaměstnaní, rodina s dětmi, nemocní atd.)
Objekty sociální politiky jsou dále členěny dle potřebnosti a povahy jednotlivých opatření např. dle věku, pohlaví, příjmů, vzdělání, ekonomické aktivity atd.
Subjekty sociální politiky Subjekty jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, předpoklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. I subjekty jsou různým způsobem strukturovány. V obecné rovině je lze členit na subjekty (Krebs a kol., 2007):
státní a nestátní a dále pak na subjekty:
tržní a ostatní netržní
16
Hlavním subjektem, který do značné míry určuje pojetí, cíle a úkoly sociální politiky v daném časovém období a společnosti je stát. K subjektům sociální politiky patří (Krebs a kol., 2007): stát a jeho orgány - významná role v tomto směru patří parlamentu, který na základě zvoleného programu a příslušné koncepce vytváří a schvaluje legislativní opatření, která mají rozhodující význam pro sociální politiku státu i ostatních nestátních subjektů. zaměstnavatelé a firmy zaměstnavatelské, zaměstnanecké a odborové orgány regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce občanské organizace a iniciativy - dobročinné organizace, charitativní instituce apod. církve občané, rodiny, domácnosti Funkce sociální politiky Funkce sociální politiky jsou spojovány se schopností sociální politiky vyvolávat určité efekty, účinky ve vztahu k objektům, se schopností sledovat a realizovat určitou vědomou (cílově zaměřenou) činnost a úkoly (Wildmannová, 2005 b). V literatuře můžeme objevit různé funkce sociální politiky. Nejčastěji se však setkáváme s těmito funkcemi (Krebs a kol., 2007):
ochranná
rozdělovací a přerozdělovací
homogenizační
stimulační
preventivní
Nástroje sociální politiky Pojmem nástroje sociální politiky jsou myšleny všechny prostředky, jimiž působí sociální subjekt na sociální objekt nebo na jiný subjekt. Prostředky jsou zpravidla peníze, právo a instituce. Za základní nástroj je v každé demokratické společnosti považován právní řád a v jeho rámci pak sociálně právní legislativa. Dále se může jednat o systém daní a transferových plateb, instituce a instituty sociální politiky (sociální pojištění, sociální služby, institut opatrovnictví) nebo např. nadační, 17
charitativní, církevní a jiné dobročinné aktivity. Za nástroj sociální politiky jsou svým způsobem považovány i sdělovací prostředky, vzdělávací aktivity a institut poradenství.
4.1 Vývoj sociální politiky K pochopení současné sociální politiky potažmo i jejich konkrétních složek je důležité si také stručně shrnout její historický vývoj. Rozvoj sociální politiky je spojován až s procesy urbanizace, industrializace a rozmachem dělby práce. Až do 16. stolení byla pomoc v nouzi pouze soukromou dobročinností a chudoba byla pokládána za přirozený jev. Pomoc poskytovala především církev. V průběhu času však docházelo ke zvyšování kriminality a k růstu chudoby a začal se vyvíjet tlak na zapojení veřejných subjektů, především státu, do řešení těchto sociálních problémů. Stát a obce měli tedy poté ze zákona určenou povinnost poskytovat občanům pomoc, ale jen v takové míře, která byla naprosto nezbytná. Postupem času měnila sociální politika svou podobu v závislosti na širších sociálně ekonomických souvislostech a prošla několika etapami vývoje. Jednalo se o tato období: - experimentace (80. léta 19. století – konec 1. světové války) V tomto období se do popředí zájmu dostávaly problémy na trhu práce a nezaměstnanost. Začaly vznikat nové kolektivní pomoci (odborové svazy, dělnické svazy), jež vyvíjely tlak na řešení sociální situace zaměstnanců. Vliv těchto institucí rostl spolu s rozvíjející se mezinárodní spoluprací a nadnárodními aktivitami zemí. Jako první na tuto situaci zareagovalo Německo, které se snažilo hledat nástroje kolektivního zabezpečení zaměstnanců. Byla vytvořena koncepce sociálního pojištění pro případ úrazu, nemoci, stáří a invalidity – dodnes známa pod pojmem Bismarkův model. Velmi rychle se tato koncepce začala šířit i do ostatních zemí Evropy. - konsolidace (1930 – 1945) Toto období je spojováno s tvorbou ucelených programů sociální ochrany. V důsledku ekonomické krize ve 30. letech se začal zvyšovat zájem o sociální politiku a vznikalo sociální zákonodárství a sociální instituce. Dochází k prohlubování státních zásahů do sociální politiky. V této době to byla Velká Británie, kdo přišel s novými nápady na zmírnění dopadů chudoby a nezaměstnanosti. Mimo jiné byly založeny na příspěvkové soustavě sociálního pojištění spravované státem.
18
- sociální přestavby (po 2. sv. válce – počátek 60. let 20. století) V období sociální přestavby byly položeny základy moderního státu, jež je označován jako walfare state (sociální stát). Za autora toho modelu je považován lord Beveridge, proto je nazýván Beveridgeův model. Největšími sympatizanty s tímto modelem se staly Skandinávské země. Jeho hlavní myšlenkou bylo vyrovnat šance občanů při vstupu do života a všem zajistit životní standard jako sociální právo prostřednictvím přerozdělování. Tato snaha byla orientována především na podporu vzdělávání, dobrého zdravotního stavu a zabezpečení nezbytné úrovně příjmů. - expanze (cca 1962 – 1973) Toto období je označováno za „zlatý věk sociálního státu“. Ekonomiky vyspělých evropských zemí se již vzpamatovaly z následků válek a hrubý domácí produkt začal prudce růst společně se sociálními výdaji. Státní výdaje byly tedy podpořeny jak příznivě se vyvíjejícími ekonomickými podmínkami tak i podporou obyvatelstva. Ke konci období se však již začaly objevovat skeptické názory odborníků, varující před možnou krizí sociálního státu a ukazující na neefektivnost výdajů na sociální politiku a rostoucí byrokratizaci sociálních služeb. - fiskální krize (70. léta 20. st.) Období krize bylo spojeno s ropnými šoky. Ekonomická recese způsobila pokles HDP, inflaci a růst nezaměstnanosti. Docházelo k tlakům na zmenšení výdajů na sociální účely. Paradoxně však v některých zemích vyvolala první ropná krize nárůst výdajů na sociální služby a dávky. Nárůst sociálních výdajů tak zpětně vytvořil bariéru ekonomickému růstu. Druhý ropný šok, z konce 70. let, poté vedl ke zvolnění tempa růstu státních výdajů na sociální účely a to především ze dvou důvodů. Prvním byl ekonomický nedostatek a druhým stále se zvyšující ztráta sociálního konsensu s plánem založeným na vysokém zdanění a na tempu rostoucích veřejných výdajů. Velké zatížení obyvatel v podobě vysokých povinných odvodů však nevedlo k předem očekávaným výsledkům. - transformace (od 80. let 20. st.) V tomto období přišli odborníci s poznatkem, že příčinou fiskálních problémů nejsou pouze ropné šoky, ale je třeba změnit celou hospodářskou politiku, tedy i politiku sociální. K těmto změnám patřilo například zvýšení odpovědnosti občana a jeho rodiny při řešení své sociální situace, posílení principu subsidiarity, zpřísnění podmínek pro poskytování dávek, redukce státního zaopatření, snížení dávek a změny v přístupu
19
k indexaci některých dávek, zvýšení podílu nestátních subjektů a sklon k privatizaci pojišťovacích schémat apod. Rozdílné historické, ekonomické a sociální podmínky však vedou k tomu, že konkrétní koncepce, její cíle, principy a nástroje se v jednotlivých zemích liší.
4.1.1 Rakousko – současná situace a vývoj sociální politiky Současná situace Rakousko je federativní stát, jenž leží ve střední Evropě. Rozkládá se na území 83 858 m2 a hlavním městem je Vídeň. Stát je tvořen devíti spolkovými zeměmi. Počet obyvatel se v roce 2006 vyšplhal k číslu 8 256 925. Hlavou státu je Heinz Fischer (SPÖ). Poslední parlamentní volby se konaly 1.10.2006, kdy s 35,3% hlasů vyhrála strana SPÖ (Sozialdemokratische Partai Österreich) před druhou ÖVP (Österreichische Volkspartai), jež získala 34,3% hlasů. Vláda velké koalice byla jmenována 11.1.2007 a skládá se ze stran SPÖ a ÖVP. Funkci spolkového kancléře vykonává Alfred Gusenbauer. Do čela vlády se strana SPÖ vrátila po sedmi letech a podle slov předsedy vlády Alfreda Gusenbauera (SPÖ, 2007) se bude zaměřovat na modernizaci a posilování sociálního státu (během posledních let došlo k nárůstu nezaměstnanosti a ke zvýšení nerovnoměrnosti v příjmech jednotlivých společenských vrstev).
Vývoj sociální politiky Rakouský sociální stát bývá řazen mezi klasické konzervativně-korporativní modely na základě jeho struktury a funkcí. Rakousko je křesťansko-demokratický sociální stát, ve kterém byla sociální demokracie vlivnější než křesťanská demokracie. Jeho makroekonomická politika, vztahy mezi státem a zaměstnanci a z části i politika zaměstnanosti byla bližší sociálně-demokratickému modelu. Vzorem pro Rakousko byl Bismarckovský sociální stát, jehož podnětem vzniku bylo udržení starého řádu, morální disciplíny, sociální urovnání a budování národa. Po skončení 2. světové války se začaly formovat hlavní charakteristiky rakouského sociálního státu. Došlo k nacionalizaci velké části ekonomiky, čímž se mělo zabránit konfiskacím německého majetku spojenci. V roce 1945, ještě před zformováním dočasné vlády, byla založena Rakouská federace odborů (Österreichische Gewerkschaftsbund). Po válce přijali zaměstnavatelé štědrou sociální politiku jako akceptovatelnou cenu za sociální mír. Ve společnosti převládal názor, že hlavní 20
prioritou je důkaz vlastní ekonomické samostatnosti a zajištění ekonomického růstu. Prostředkem naplnění tohoto cíle mělo být dosažení plné zaměstnanosti. V roce 1954 proběhly volby, po nichž vznikla velká koalice, která přetrvala až do roku 1966. V následujících letech došlo k rozkvětu rakouské ekonomiky a úspěšně se rozvíjel i sociální stát. V 50. – 70. letech byla v Rakousku velmi nízká nezaměstnanost a proto se stal rakouský model sociální politiky prakticky univerzálním. Ti, jež svými výdělky nedosahovali na příjmové minimum, dostávali přídavky od státu. V 60. a 70. letech se postupně vystřídaly dvě vlády. Nejprve to byla jednobarevná vláda ÖVP a poté vláda SPÖ. Ani jedna však své postavení nijak nevyužila ke změně sociálního systému. Stejně jako ostatní státy i Rakousko zasáhla první ropná krize nepřipravené. Podařilo se mu však krizi překonat bez ztrát na svém sociálním systému. A to díky své specifické kombinaci podpory nabídky a poptávky. Jednalo se o to, že deficit rozpočtu stimuloval poptávku a nízké úrokové sazby zase stimulovaly soukromé investice. K dosažení cenové stability vedla politika tvrdé měny navázaná na německou marku. Růstu inflace bránila umírněná platová politika a státem ovládané podniky podporovaly zaměstnanost. Druhý ropný šok však již zasáhl Rakousko více. Stát opět zvolilo stejnou makroekonomickou strategii, ale tentokrát již nevedla k udržení k úspěchu. Národní banka přišla o třetinu rezerv a vzrostly problémy na trhu práce, jež byly řešeny podporou předčasných odchodů do důchodu. V 80. letech přetrvával politický konsensus udržení vysoké míry zaměstnanosti, jehož cena se však i nadále zvyšovala. Rakousku se proti jiným evropským zemím dařilo poměrně dlouho udržovat vysokou úroveň zaměstnanosti. Velký vliv na toto udržení měla masivní podpora rakouského státního průmyslu, který stále zaměstnával 18% obyvatel. Deficit veřejného rozpočtu však nakonec donutil politické strany změnit priority, a to z udržení vysoké zaměstnanosti na stabilizaci rozpočtu. Byla provedena i částečná privatizace státního průmyslu. Proti jiným vyspělým zemím si však Rakousko neprošlo ani krizí nezaměstnanosti ani krizí sociálního státu. Až do začátku 90. let byla míra nezaměstnanosti na nízké úrovni, a proto nedocházelo k žádnému tlaku na omezení sociálního státu, a sociální výdaje i nadále rostly. Během 90. let však došlo k velkému nárůstu míry nezaměstnanosti a k navýšení deficitu rozpočtu. Proto hrálo omezení sociálního státu jednu z klíčových rolí při tehdejších koaličních jednáních po volbách v roce 1994. V roce 1995 se vláda strany SPÖ (Sozialdemokratische Partai Österreich) rozhodla k velmi tvrdému omezení výdajů 21
na sociální politiku. Toto omezení probíhalo prostřednictvím dvou balíčků: Sparpaket I. a Sparpaket II. Opatření se vztahovala především na omezení dávek na rodinu, narození dítěte, pro nezaměstnané a byly zpřísněny také podmínky pro předčasný odchod do důchodu. Rakousko se tak omezeními vztahujícími se na podporu mladých stalo tzv. státem důchodců. Na počátku 90. let byly výdaje na mladé lidi 2,2 krát nižší než na staré lidi. Po roce 2000 si tehdejší vláda vzala za svůj hlavní cíl změnu sociálního státu zpět ke klasickému konzervativnímu modelu a jeho podřízení ekonomickým a rozpočtovým možnostem. V současné době má Rakousko jeden z nejvyšších příjmů na obyvatele v Evropě, jednu z nejnižších úrovní kriminality, sociální mír a téměř žádné stávky.
4.1.2 Česká republika – současná situace a vývoj sociální politiky Současná situace Česká republika je demokratickou zemí ležící taktéž ve střední Evropě. Rozkládá se na území necelých 79 000 m2 a hlavním městem je Praha. V roce 2006 měla Česká republika 10 268 607 obyvatel. Hlavou státu je Václav Klaus (ODS). Poslední parlamentní volby se konaly v červnu 2006, kdy s 35,3% hlasů vyhrála strana ODS (Občanská demokratická strana) před druhou ČSSD (Česká strana sociálně demokratická), jež získala 32,3% hlasů. Vláda byla jmenována 9.1.2007. Funkci předsedy vlády vykonává v současné době Mirek Topolánek (ODS). Tato vláda je však považována za nestabilní a v parlamentu musí počítat se dvěma tzv. přeběhlíky a proto mohou mít reformní návrhy vládní koalice ODS, KDU-ČSL a SZ problém projít v parlamentu. Politické problémy pak mohou začít negativně ovlivňovat ekonomický vývoj v České republice.
Vývoj sociální politiky V období
do
2.
světové
války
vykazovala
tehdejší
republika
prvky
Bismarckovského sociálního státu, a to především zavedením pojišťovacích systémů postupně rozšířených mezi všechny vrstvy pracujících. Tento vývoj však přerušila německá okupace a všechny pojišťovací fondy byly zabaveny a znehodnoceny. Socialistické Československo (po roce 1945) sociální politiku ve smyslu, v němž je chápána dnes, vlastně nemělo. Důkazem je to, že začátkem 50. let toto slovo zmizelo z českých slovníků. Z ideologického hlediska sociální problémy, jako chudoba a nezaměstnanost, vůbec neexistovaly, protože je socializmus odstranil. Tyto jevy však 22
existovaly, jen byly kryty a řešeny prostřednictvím ekonomiky, především přezaměstnaností a cenovými dotacemi, nikoliv prostřednictvím sociálních systémů a mechanismů. Deformace sociální politiky se projevila především v tom smyslu, že se jednalo jen o aktivity státu, který monopolně realizoval jisté kroky v sociální oblasti. Role ostatních subjektů byla v mnoha případech vyloučena (např. církví, charit) nebo potlačena, jako v případě rodiny či samotného občana. Z občanů se stali pouze pasivní příjemci dávek a služeb a nebylo jim umožněno spolurozhodovat o rozsahu a kvalitě těchto dávek. Sociální opatření byla tedy prezentována jako dary štědrého a velkorysého státu občanovi. Stát celou sociální oblast koncipoval, realizoval, financoval i kontroloval. Financování bylo založeno na státním rozpočtu, ale v případě sociálních opatření bylo spíše zbytkové. Prioritními, při rozdělování rozpočtu, byly politika, armáda a ekonomika. Financování se stávalo stále problematičtějším a stagnace a pokles ekonomického rozvoje v 60. a 80. letech naznačovaly nutnou změnu postavení občana v sociální oblasti (posílení vlastní odpovědnosti, participace). Na konci 60. let došlo k vysokému nárůstu nákladů státu a proběhlo několik reforem, jež náklady státu nejprve omezily, ale později opět zvyšovaly z důvodu zachování komunistické ideologie. Sociální zabezpečení bylo tehdy zneužíváno pro politické účely. Listopad 1989 však znamenal zásadní změnu ve všech oblastech života občanů tehdejšího Československa. Došlo k naprosté změně politických poměrů a začalo budování demokratické společnosti. Bylo zaváděno tržní hospodářství, jež se pojí s markantními změnami vlastnických vztahů a změnou postavení jedince v pracovněprofesním systému společnosti vůbec. Sociální oblast se tedy po roce 1989 nachází v procesu transformace, která neznamenala jen proces směřující k jiné podobě sociální politiky, ale směřovala k celkové kultivaci jednice. Sociální reforma musela probíhat současně s reformou ekonomickou. V roce 1990 byl vypracován a vládou ČSFR vyhlášen scénář sociální reformy, který je považován za první krok v procesu reformní činnosti sociální politiky. Tento scénář přispěl k budování nového typu sociální politiky především tím, že vytvářel chybějící sociální instituce (např. úřady práce), instituty (sociální pojištění, životní minimum apod.) a mechanizmy (kolektivní vyjednávání, valorizační mechanismy). Období formování sociální politiky do roku 1992 bylo charakterizováno
sociálně
demokratickými
tendencemi,
kladoucími
důraz
na
univerzální dávky, důchody odvozené od výše mzdy a uplatňujícími celkově velkorysý přístup k sociálnímu zabezpečení (Večerník a Matějů, 1998).
23
V roce 1992 proběhly parlamentní volby a nová vláda slíbila, že bude ve svém volebním období (1992 – 1996) dále pokračovat v sociální reformě a decentralizaci sociální správy, že zajistí restrukturalizaci hospodářství a rozvoj malého a středního podnikání a zároveň sníží výdaje státního rozpočtu. Dle Večerníka a Matějů (1998) usilovaly reformní kroky po volbách proklamativně o méně nákladnou a efektivnější sociální politiku. Systém se začal v oblasti přídavků na děti a dalších rodinných dávek posouvat směrem k prověřování příjmů navrhovatelů, přičemž některé dávky byly omezeny jen na domácnosti do určité příjmové hranice. V následném vývoji mělo docházet k dalšímu zpřísňování. Mottem pojetí sociální politiky té doby se stala zásada, že životní úroveň jednotlivce a jeho rodiny vychází hlavně z pracovních příjmů a přerozdělování sociálních prostředků nesmí tento systém oslabovat, nýbrž jen ve vymezených případech účelně korigovat (Heczko, 2007). Pilířem sociální ochrany se staly tři systémy, jež se vzájemně doplňovaly: systém sociálního pojištění, systém sociální pomoci a systém sociální podpory. Volby v roce 1996 otevřely další období formování sociální politiky. Byla založena menšinová vláda a docházelo ke změkčování liberálních sociálních opatření. Nastupující vlády si poté uvědomovaly, že sociální politika je důležitým nástrojem stabilizace, a v podstatě se i nadále zavazovaly k pokračování reformy sociální politiky, zajišťování základní sociální jistoty občanů, podpoře aktivní politiky zaměstnanosti, zjednodušení administrativy státní sociální podpory, podpoře nestátních subjektů v sociální politice státu apod. Od roku 1998 se Česká republika začala potýkat s problémem růstu počtu příjemců sociálních dávek. Tento vzestup úzce souvisel s růstem nezaměstnanosti. Při zpracování rozpočtového výhledu na období let 1999-2002 se vláda snažila prokázat, že státnímu rozpočtu hrozí „sociální past“ z důvodu vysokého podílu tzv. mandatorních výdajů státu (tj. ze zákona povinných sociálních transferů). To vytvářelo atmosféru pro potlačení snahy Ministerstva práce a sociálních věcí o provádění zodpovědné sociální politiky. Jak je patrné z následujícího grafu, výdaje státu na sociální ochranu se však od roku 1995 stále zvyšovaly. V roce 2005 již dosáhla jejich výše 2 násobné hodnoty výdajů za rok 1995.
24
Graf č. 1: Výdaje na sociální ochranu v České republice 600 000
v mil. Kč
500 000 400 000 300 000 200 000 100 000 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 roky
Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.czso.cz
25
5 Rodinná politika Prosperita současných společností se primárně odvozuje od kvality a možností rozvoje lidského kapitálu, který se tvoří, kultivuje a vzrůstá především v dobře fungující rodině. Tato obecně platná a praxí ověřená teze logicky znamená, že společnost aspirující na svůj rozvoj se musí seriozně věnovat podmínkám a prostředí, v němž tento kapitál vzniká, v němž se vyvíjí a v němž vzrůstá (Vančurová).
5.1 Definice základních pojmů Předmětem zájmu rodinné politiky je rodina, jež je nejstarší základní sociální jednotkou společnosti. Rodina sama o sobě a způsob života v ní, mají mnoho podob a forem, které prochází určitými vývojovými stádii, ať již z hlediska jejího životního cyklu, či ve smyslu historickém. Je určována řadou rozmanitých faktorů: kulturních, náboženských, etických, ekonomických apod. Existuje mnoho různých definic rodiny. Podle Paloncyové a Matějkové (2004) „oficiální definice pojmu rodina neexistuje. Ze sociologicko-právního hlediska je v některých zemích za rodinu považováno soužití lidí vázaných partnerským, manželským nebo rodičovským vztahem (pojem domácnost je zde používána pouze pro ekonomické účely), v jiných zemích je definice rodiny lehce zaměnitelná s pojmem domácnost (Matějková a Paloncyová, 2004). Podle Polákové „v moderní rodinné politice je za rodinu pokládán soubor společně bydlících a hospodařících manželů nebo partnerů s dítětem nebo dětmi, nebo jednoho rodiče s dítětem nebo dětmi. Protože s manželskými nebo partnerskými páry nebo jednotlivci žijí i jiné osoby, lze užívat v tomto smyslu přesnějšího pojmu rodinná domácnost, jejímž jádrem je neúplná rodina“ (Krebs a kol., 2007). Současná rodina je zároveň záležitost jak soukromá, tak i veřejná. Je prostředím, v němž si její členové tvoří své soukromí a individualitu a usilují o autonomní postavení rodiny ve vztahu k okolí. Současně je čím dál více i záležitostí veřejného zájmu státu, který do života rodin určitými způsoby vstupuje a zasahuje tím, že rodinu podporuje, reguluje vztahy mezi jejími jednotlivými členy a usiluje o lepší podmínky jejího dobrého fungování. Děje se tak především prostřednictvím právních norem (týkají se např. institutu manželství, rozvodu, interrupcí, ochrany matky, práv dítěte apod.), dále prostřednictvím pomoci státu rodinám cestou různých dávek a podpor směřujících 26
k lepšímu ekonomickému statusu rodiny a také prostřednictvím určité institucionální struktury (školství, sociální služby, zdravotnictví aj.) (Vančurová). Ani v případě rodinné politiky neexistuje jednotná definice. Rodinná politika v užším pojetí zahrnuje dávky a služby s výhradním zaměřením na páry s dětmi nebo na osamělé rodiče, a obsahuje jak hotovostní tak i věcnou podporu formou přímých finančních transferů rodinám, slev na daních pro rodiny s dětmi, mateřskou a rodičovskou dovolenou, zařízení péče o děti a dotace na zařízení a rodinné právo. V širším pojetí je pak rodinná politika rozšířena do všech oblastí veřejných politik, které mohou mít potenciální vliv na rodiny, včetně politik a opatření ve veřejné dopravě, vzdělávání, imigraci, bezpečnosti apod. V odborné literatuře lze najít několik různých definicí rodinné politiky. Například podle Lamperta: „rodinná politika znamená soubor opatření a nástrojů, pomocí nichž nositelé této politiky sledují cíl chránit a podporovat rodinu jako instituci, která má pro společnost nepostradatelnou funkci“. Prestonova definice poukazuje na to, že „rodinná politika, spolu s populační, by měla poskytovat manželským párům prostředky pro vytvoření rodiny s takovým počtem dětí, jaký si dvojice přeje na základě svobodného rozhodnutí. Státní rodinná politika by měla vycházet z předpokladu, že rodiče zpravidla jednají sami v nejlepším zájmu dětí.“ (Matějková a Paloncyová, 2004). Rodinná politika se v průběhu let vyvíjela několika směry v důsledku různých ideologií. Pro 50. a 60. léta 20. století byl charakteristický univerzální systém přerozdělování. Postupně však došlo k přechodu na systém založený na zvýšené redistribuci a rozšíření testovaných dávek. Od 80. let je pak možno sledovat výrazný nárůst počtu zařízení pro péči o malé děti z důvodu zvýšení poptávky pracujících rodičů. V poslední době dochází ke zkvalitňování systémů poskytování mateřské a rodičovské dovolené. Jedním z nejdiskutovanějších témat současnosti je slaďování rodinného a pracovního života.
27
5.2 Cíle rodinné politiky Cílem rodinné politiky moderních států je v současnosti zmírňování narůstajících nákladů rodin. Mezi další důležité cíle patří posílení společenské vážnosti rodin a manželství, ochrana svobodného a všestranného rozvoje jedince v rodině a zlepšování životních podmínek pro optimální rozvoj dětí. Cíle rodinné politiky v Rakousku1: - podpora ženy a rodiny - zabezpečení sociálních vztahů - zajištění optimálních podmínek pro slučitelnost rodiny a zaměstnání - podpora rodiny v obtížných situacích Cíle rodinné politiky v České republice2: - podpora všech lidí, kteří se rozhodnou mít děti - umožnit skloubení práce a rodičovství - eliminovat negativní dopady, jež mohou rodiče pocítit při zakládání rodiny
5.3 Modely rodinné politiky Rodinná politika se věnuje určeným cílům s různou intenzitou a používá také různé nástroje. V rámci Evropské Unie je rodinná politika ponechána v kompetenci jednotlivých států a její obsah tedy není na nadnárodní úrovni přesně definován. V minulosti i současnosti stále existovaly a existují snahy vytvořit určitou typologii sociální, respektive rodinné politiky (Matějková a Paloncyová, 2005). Nejčastěji citovanou typologií sociálních států resp. rodinných politik bývá ta podle Esping-Andersena, jež je založená na posouzení, do jaké míry stát snižuje závislost občana na trhu práce. Tato typologie určuje čtyři systémy rodinných politik: 1) liberální systém (anglosaský) 2) sociálně demokratický systém (skandinávský) 3) konzervativní systém tzv. bismarckovský 4) prorodinně orientovaný systém (latinský)
1
Jak uvedla Angelika Schiebel na mezinárodní konferenci Komplexní rodinná politika jako priorita státu aneb je Česká republika státem přátelským k rodině?, jež se konala v Praze ve dnech 28. a 29.11 2006. 2 Srovnej s http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2007072821
28
K těmto čtyřem typům je možné přidat pátý typ tzv. postsocialistický systém sociálního státu. Bližší informace k jednotlivým systémům viz příloha č. 1.
Rakousko se podle této typologie řadí mezi státy s tzv. konzervativním režimem. V tomto systému je především podporována tradiční dělba rolí muže a ženy, kdy je žena finančně závislá na muži jako živiteli rodiny. Role ženy spočívá v péči o domácnost a práci jen na částečný úvazek. Stát tedy neposkytuje téměř žádné veřejné sociální služby přebírající starost o dítě (např. jesle, školka). Rakouské ženy jsou tak postaveny před volbu kariéry či péče o děti.
Česká republika je řazena mezi státy tzv. postsocialistické. Zde je míra ekonomického zapojení žen velmi vysoká, avšak systém sociálních dávek a jejich výše často demotivuje k pracovnímu zapojení žen. Systém péče o děti je v tomto typu státu velmi rozvinutý.
5.4 Financování rodinné politiky Subjektem rodinné politiky je nejčastěji stát. Proto také financování rodinné politiky souvisí především s rozsahem působení státu v oblasti sociální a daňové politiky a také s typem státu blahobytu, k němuž se země přiklání. Na principu solidarity bohatých s chudými a bezdětných s rodinami s dětmi, jsou prostředky na podporu rodin přerozdělovány formou dávek sociální politiky a příspěvků na služby pro děti, jež jsou financovány z příspěvků odváděných zaměstnavateli a zaměstnanci na sociálním pojištění (zabezpečení). Další formou podpory rodiny jsou úlevy na dani z příjmu. Ty však pouze odráží tzv. „skryté“ výdaje státu. V pravém slova smyslu se jedná spíše o snížení příjmů státního rozpočtu nežli o rozpočtové výdaje. Podpora rodiny však může vycházet také z jiných zdrojů např. charitativní organizace, církve apod. V Rakousku je hlavním zdrojem financování rodinné politiky tzv. vyrovnávací fond rodinných nákladů (Familienlastenausgleichsfonds, FLAF). Pro rok 2007 byly odhadnuty celkové výdaje z fondu na 5,530 mld. €. Do rozpočtu na rok 2008 je
29
stanovena vyšší částka a to 5,642 mld. € v souvislosti se zvyšováním výdajů na dávky rodinné politiky.3
5.5 Nástroje rodinné politiky Nástroje rodinné politiky mohou mít různý charakter. Dávky – mohou být rozčleněny na dávky, jež mají pomoci rodičům hradit zvýšené náklady v období před a po narození dítěte a nahradit nebo doplnit ztrátu příjmu ze zaměstnání = porodné, dávky v mateřství, otcovství, adopci, a na dávky sloužící k hrazení nákladů při výživě a výchově dítěte do určitého věku, poskytující doplněk nebo náhradu příjmů rodiče ze zaměstnání (přídavek na dítě, rodičovský příspěvek). Daňová zvýhodnění – nejvýznamnějším nástrojem podpory rodin v oblasti daňové politiky jsou úlevy na daních z příjmu fyzických osob. Daňové úlevy mohou mít v zásadě dvě formy. První formou je nezdanitelná částka daně z příjmu, jež snižuje základ před zdaněním, z čehož vyplývá, že výše úlevy roste přímo úměrně s výší příjmu a daňovou sazbou. Druhou formou je tzv. daňová dávka, která snižuje výslednou částku daňového plnění po zdanění.
5.6 Přímá finanční podpora rodin 5.6.1 Peněžitá pomoc v mateřství (Wochengeld) Tato dávka je vyplácena jak v České republice, tak i v Rakousku. V obou zemích je dávka hrazena z nemocenského pojištění a její výše se řídí předchozím příjmem matky. V České republice je podmínkou poskytnutí dávky účast na nemocenském pojištění nejméně 270 dní v průběhu 2 let před porodem. V Rakousku je tato podmínka podobná. Žadatelka musí být nemocensky pojištěná a v minulosti zaměstnaná. V případě nezaměstnané ženy je podmínkou pobírání podpory v nezaměstnanosti. V České republice dochází od 1.1. 2008 v této oblasti ke změně. Nezaměstnaná žena nebude mít nadále nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Bude tedy již od měsíce, kdy se dítě narodí, pobírat ihned rodičovský příspěvek ve výši 7600,- Kč (ve čtyřleté variantě). Do konce roku 2007 však platilo, že nezaměstnané ženy měly nárok na tuto 3
Zdroj: https://www.bmf.gv.at/Budget/Budget20072008/Budgetbericht_2007_2008Web.pdf
30
dávku v případě, že byly vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání a 2 roky před porodem byly minimálně 270 dní nemocensky pojištěné. Délka trvaní peněžité pomoci v mateřství je v případě České republiky 28 týdnů (nejčastěji 6 týdnů, maximálně však 8 týdnů před porodem a nesmí pak být ukončena dříve než 6 týdnů po porodu, přičemž celková délka tedy musí být minimálně 14 týdnů). V Rakousku je tato dávka poskytována pouze 16 týdnů (8 týdnů před a 8 týdnů po porodu). Výše dávky je v Rakousku stanovena jako 100% průměrné čisté denní mzdy v předchozích 3 kalendářních měsících. Naproti tomu v České republice činí výše dávky 69% z denního vyměřovacího základu předchozího platu na kalendářní den, maximálně však 479,- Kč denně, to znamená 14 370,- Kč na měsíc. Zaměstnané ženy, které nejsou kryté nemocenským pojištěním nebo osoby dobrovolně pojištěné s nízkými příjmy a nízkým placeným pojistným, mají v Rakousku nárok na finanční podporu ve výši 7,42 €/den.
5.6.2 Porodné Porodné je dávkou státní sociální podpory, kterou vyplácí stát jednorázově rodině jako pomoc k hrazení nákladů vznikajících s narozením dítěte. Tato dávka v Rakousku vůbec neexistuje. V České republice však porodné zavedeno je. V posledních letech se výše porodného neustále upravuje. Jak je možno pozorovat z tabulky č. 1, prošla výše dávky od začátku roku 2006 do konce roku 2007 třemi změnami. Od 1.1.2008 navíc dochází k další změně, podle které bude porodné vypláceno v pevné výši a to 13 000,Kč na každé dítě. Z toho vyplývá, že odstraněním automatické valorizace dávky a nastolením její pevné výše, bude zamezeno nekontrolovatelnému nárůstu těchto výdajů bez ohledů na momentální stav veřejných financí.
Tabulka č. 1: Porodné v České republice Počet současně narozených dětí
Výše porodného vyjádřená násobkem životního minima dítěte
od 1.1.2006 do 31.3.2006 od 1.4.2006 do 31.12.2006 1 dítě 1 x 5,0 1 x 10,0 Dvojčata 2 x 6,0 2 x 15,0 Trojčata 3 x 10,0 3 x 15,0 Čtyřčata 4 x 10,0 4 x 15,0 Zdroj: http://www.mpsv.cz/cs/2
31
od 1.1.2007 1 x 11,1 2 x 16,6 3 x 16,6 4 x 16,6
Částka životního minima4 dítěte do 6-ti let činila v roce 2006 1600,- Kč. Od roku 2007 bylo poté životní minimum zvýšeno na 1750,- Kč. Od roku 2006 je tedy možno pozorovat výrazný nárůst výdajů na porodné (viz. následující graf). Částka porodného v České republice je v současné době řazena mezi vyšší evropský průměr.
Graf č. 2: Hodnota výdajů na porodné v České republice v letech 1998 - 2006 1800 1600 1400 v mil. Kč
1200 1000 800 600 400 200 0 1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
roky
Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.czso.cz
5.6.3 Přídavek na dítě (Familienbeihilfe) V Rakousku, stejně jako v České republice, je poskytován plošný přídavek na dítě, jež se s věkem dítěte zvyšuje. V České republice je nárok na tuto dávku podmíněn výší příjmu, kdežto v Rakousku je poskytována dávka všem rodinám bez ohlednu na jejich činnost a příjmy. Příjmové omezení je zakomponováno pouze pro případ dítěte staršího 18-ti let, jež má vlastní příjmy. Výše těchto příjmů nesmí být větší než 9000,- € ročně (r. 2008) a 8 725,€ (r. 2007). V Rakousku navíc závisí výše dávky také na počtu dětí v rodině, což není v systému České republiky zohledněno. Liší se také rozdělení skupin podle věku dítěte v souvislosti s výší dávky. Zatímco v Rakousku jsou posuzovány 4 skupiny (do 3, do 10, do 19 a do 26 let dítěte), v České republice jsou skupiny pouze 3 (do 6, do 15 a do 26 let dítěte).
4
Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu, stanovuje životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav hmotné nouze.
32
Od 1.1.2008 dochází v České republice i v Rakousku ke změnám v poskytování a výši této dávky. Výši dávek a další specifika pro rok 2007, a nově také pro rok 2008, ukazují následující tabulky. Pro lepší přehlednost bude výše dávek pro Českou republiku uváděna jak v Kč tak v Euro.
RAKOUSKO
Nárok na dávku mají rodiče, jejichž střed životních zájmů se nachází v Rakousku (trvalý pobyt) a dítě s nimi žije ve společné domácnosti. Ve smyslu této dávky jsou za rodiče považováni i adoptivní rodiče, pěstouni, prarodiče a nevlastní rodiče.5 Tabulka č. 2: Velikost přídavků na dítě v Rakousku pro rok 2008 (zaokrouhleno na celá €) do 3 let
do 10 let do 19 let do 26 let
1 dítě v domácnosti (v €/měsíc) 105 113 131 2 děti (+12,8 €/měsíc) 118 126 144 3 děti (+35 €/měsíc) 140 148 166 4 a více dětí (+50 €/měsíc) 155 163 181 Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.bmgfj.gv.at
153 165 188 203
Změna proti roku 2007 je ve výši příplatků pro 3., 4. a další děti. Původně byla výše stanovena na +25,5 € pro 3 a více dětí. Z této novely bude profitovat cca 170 tis. dětí a z rakouského rozpočtu bude navíc vydáno přibližně 26 mil. €.6 Příjmově slabým rodinám
s třemi
a
více
dětmi
je
v Rakousku
navíc
poskytován
příplatek
(Mehrkindzuschlag) ve výši + 36,4 €/měsíc, a to v případě, že základ daně rodiny v předchozím roce byl menší než 55 000,- € (pro rok 2008). V roce 2007 byla hranice základu daně stanovena na 45 000,- €. V Rakousku je k dávce dále přičítáno 138,3 € za měsíc, v případě těžce postiženého dítěte.7 Tato dávka zůstává stejná i v roce 2008.
5
Zdroj: http://www.bmgfj.gv.at/cms/site/detail.htm?thema=CH0492&doc=CMS1175156467386 Zdroj: http://www.bmgfj.gv.at/cms/site/detail.htm?thema=CH0492&doc=CMS1196949607276 7 Těžké postižení znamená více než 50% poškození. 6
33
ČESKÁ REPUBLIKA
Dle zákona č. 261/2007 o stabilizaci veřejných rozpočtů, dochází od 1.1.2008 ke změně v poskytování přídavku na dítě. Hlavními změnami jsou přechod na vyplácení pevné částky přídavku a zúžení okruhu příjemců této dávky.
Situace pro rok 2008: Tabulka č. 3: Výše přídavků na dítě v České republice v roce 2008 (v Kč i €)8 výše přídavku výše přídavku na měsíc v Kč na měsíc v € do 6 let 500 19 do 15 let 610 23 do 26 let 700 26 Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.mpsv.cz věk dítěte
Nárok na přídavek má pouze nezaopatřené dítě, jež žije v rodině s rozhodným příjmem nižším než je 2,4 násobek životního minima rodiny. Životní minimum rodiny se určí jako úhrn částek životního minima pro jednotlivé osoby, jež se pro tuto dávku posuzují společně. Částka životního minima osoby, která je posuzována jako první v pořadí, je 2 880,- Kč měsíčně. Částka životního minima osoby, jež je posuzována jako druhá nebo další v pořadí, činí měsíčně: a) 2 600,- Kč u osoby od 15 let věku, jež není nezaopatřeným dítětem b) 2 250,- Kč u nezaopatřeného dítěte od 15 do 26 let věku c) 1 960,- Kč u nezaopatřeného dítěte od 6 do 15 let věku d) 1 600,- Kč u nezaopatřeného dítěte do 6 let věku.
8
K přepočtu je použit průměrný kurz €/Kč za měsíc listopad, jež byl vypočítán na základě údajů dostupných na www.cnb.cz. Jeho výše je 0,0374 €/Kč.
34
Situace pro rok 2007: Nárok na přídavek na dítě má nezaopatřené dítě9: a) ve zvýšené výměře, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 1,50 b) v základní výměře, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje součin částkyživotního minima rodiny a koeficientu 1,50, avšak není vyšší než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40 c) ve snížené výměře, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40, avšak není vyšší než součin částky životního minima rodiny a koeficientu 4,00
Výše přídavku je poté stanovena pro jednotlivé kategorie jako součin životního minima dítěte a koeficientu: -
0,36, jde-li o přídavek na dítě ve zvýšené výměře
-
0,31, jde-li o přídavek na dítě v základní výměře
-
0,16, jde-li o přídavek na dítě ve snížené výměře
Tabulka č. 4: Výše přídavku na dítě pro rok 2007 v Kč Věk dítěte Do 6 let 6–15 let 15–26 let
Výše příjmu rodiny Do 1,5 ŽMR 1,5–2,4 ŽMR 2,4–4,0 ŽMR Nad 4,0 ŽMR 576 496 256 0 706 608 314 0 810 698 360 0
Zdroj: Data zpracována ze zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění od 1. 1. 2007
5.6.4 Rodičovský příspěvek (Kinderbetreuungsgeld – KBG) Zřejmě nejvýraznější změny proti roku 2007 se chystají v systému rodičovského příspěvku, a to jak v České republice, tak i v Rakousku. Obě země totiž přechází na třírychlostní systém poskytování této dávky, v němž si rodiče sami vyberou délku čerpání příspěvku. Zavedením tohoto systému se státy snaží umožnit rodinám pružnější skloubení pracovní kariéry s výchovou dítěte. Systém také umožňuje větší svobodu rodičů ve volbě modelu péče o své dítě, který bude nejlépe vyhovovat jejich potřebám.
9
Jak je stanoveno v Zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění od 1.1.2007
35
RAKOUSKO
V Rakousku je dávka vydávána plošně, avšak pouze v případě, že roční příjmy příjemce dávky nepřesahují 14 600,- € (r. 2007) a 16 200,- € (r. 2008). Pokud se jedná o svobodnou matku, je jí dávka poskytována na základě podané žádosti a splnění podmínky nepřekročení stanovené částky při přivýdělku. V Rakousku je nejdelší možné pobírání příspěvku 3 roky, a to jen v případě, že pečuje o dítě minimálně 6 měsíců i druhý rodič. Standardní délka je tedy 30 měsíců. Systém výplaty rodičovského příspěvku se od roku 2002 změnil. Pro děti, které se narodily do 31.12.2001 platilo ještě pravidlo vyplácení rodičovského příspěvku pod názvem Karenzgeld (Karenční příspěvek) 10.
V roce 2007 byla výše dávky stanovena na 14,53 €/den, tzn. průměrně 435,9 €/ měsíc. Pokud jsou v rodině dvojčata, je tato dávka pro druhé dítě navýšena o 50%, tedy na částku 21,8 €/den.
Od roku 2008 přechází poskytování této dávky na třírychlostní systém. 1) Varianta 30+6 → výše poskytované dávky je 14,53 €/den, délka poskytování je do 30. měsíce života dítěte. V případě, že se minimálně 6 měsíců stará o dítě také otec, je délka pobírání této dávky zvýšena do 36. měsíce. Velikost dávky tedy činí cca 436,- €/měsíc. 2) Varianta 20 + 4 → dávka je poskytována ve výši 20,80 €/den, délka poskytování dávky je v tomto případě do 20. měsíce dítěte a v případě péče o dítě i druhým rodičem je doba prodloužena do 24. měsíce. Měsíčně činí dávka cca 624,- €. 3) Varianta 15 + 3 → výše poskytované dávky je 26,60 €/den, délka poskytování je do 15. měsíce života dítěte. V případě, že se minimálně 6 měsíců stará o dítě také otec, je délka pobírání této dávky zvýšena do 18. měsíce. Měsíčně činí dávka cca 800,- €. Pokud jsou v rodině dvojčata, bude výše přídavku zvolené varianty navýšena o 7,27 €/den pro druhé dítě.
10
Tento příspěvek byl dávkou sociálního pojištění, a proto se vztahoval jen na osoby účastněné na sociálním pojištění. Nově zavedená dávka od roku 2002 je již plošná.
36
ČESKÁ REPUBLIKA
Česká republika je unikátní v tom, že poskytuje rodičovský příspěvku až po dobu 4 let. Tato dávka navíc není v České republice podmíněna výší příjmu osoby pobírající příspěvek, ta může tedy pracovat neomezeně.
V roce 2007 byla výše rodičovského příspěvku stanovena jako 40% průměrné měsíční mzdy v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, v němž se rodičovský příspěvek poskytuje. Pro rok 2007 tedy tato částka činila 7582,Kč. Od roku 2008 se česká vláda rozhodla poskytnout rodinám větší flexibilitu v možnosti čerpání tohoto přídavku. Zavádí tedy třírychlostní systém čerpání. 1) Nejrychlejší čerpání: do 24 měsíců věku dítěte (pokud je splněn nárok na čerpání peněžité pomoci v mateřství ve výši min. 380,- Kč za kalendářní den); 11 400,Kč (cca 426,- € na měsíc)11 2) Středněrychlé čerpání: do 36. měsíce dítěte (pokud je splněn nárok na pomoc v mateřství); 7600,- Kč (cca 284,- € na měsíc) 3) Pomalé čerpání: do 21. měsíců; 7600,-Kč (cca 284,- €/měsíc), do 48. měsíce dítěte 3600,- Kč (cca 135,- €/měsíc) Česká vláda předpokládá po zavedení třírychlostního systému snížení výdajů na tento příspěvek, avšak stále bude výrazně vyšší než na konci roku 2006.
5.7 Daňová podpora rodin Nejvýznamnější podporou rodin v oblasti daňového zvýhodnění, jsou v České republice i Rakousku slevy na dani týkající se daně z příjmu fyzických osob. Velmi významnou daňovou pomocí rodinám je však také společné zdanění manželů, jež mohly rodiny v České republice využívat od roku 2005. Tento způsob zdanění si mohli zvolit manželé, kteří vyživovali alespoň jedno dítě žijící s nimi v domácnosti. Uplatnil se tedy výpočet ze společného základu, který se vydělil dvěma. Společné zdanění mohly
11
K přepočtu je použit průměrný kurz €/Kč za měsíc listopad, jež byl vypočítán na základě údajů dostupných na www.cnb.cz. Jeho výše je 0,0374 €/Kč.
37
využívat i rodiny, v nichž jeden člen neměl žádné příjmy. Bylo tedy nejvýhodnější pro oddané páry s jedním vysokým příjmem. Výhodnější než individuální mohlo být společné zdanění i u dvoupříjmových rodin v případě různých daňových pásem manželů. Z důvodu zavedení jednotné sazby daně z příjmů fyzických osob v České republice bylo s účinností od 1.1.2008 společné zdanění manželů zrušeno. Pro české rodiny byla tato možnost velmi výhodná a za rok 2006 ji využilo až 300 tisíc rodin. Oproti tomu v Rakousku je zavedeno pouze individuální zdanění.
Slevy na dani z mezd:
základní sleva na dani - Česká republika: rok 2007: 7200,- Kč/rok (269,- €/rok) 12 rok 2008: 24 840,- Kč/rok, tzn. cca 929,- €/rok - Rakousko: zrušena od roku 2005, kdy činila 1264,- €/rok, nyní je poskytována tzv. sleva pro každého zaměstnance ve výši 54,- €/rok
sleva na manželku (manžela) bez příjmů - Česká republika: rok 2007: 4200,- Kč/rok (157,- €/rok), za podmínky, že nemá vlastní příjem větší než 38 040,- Kč13 (1423,- €) za zdaňovací období rok 2008: 24 840,- Kč (dříve 4200,- Kč), cca 929,- €/rok - Rakousko: 364,- €/rok v případě bezdětné rodiny14 v případě že má rodina 1 dítě je tato sleva navýšena o 130,- €/rok v případě 2 dětí o 130 + 175,- €/rok v případě 3 dětí o 130 + 175 + 220,- €/rok, každé další dítě znamená + 220,- €/rok; podmínkou je, že si v bezdětné rodině nesmí nevýdělečný
12
K přepočtu je použit průměrný kurz €/Kč za měsíc listopad, jež byl vypočítán na základě údajů dostupných na www.cnb.cz. Jeho výše je 0,0374 €/Kč. 13 Do příjmu se nezahrnují: dávky státní sociální podpory, dávky sociální péče, dávky v hmotné nouzi, příspěvek na péči, sociální služby, státní příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěvkem, stipendium poskytované studujícím soustavně se připravujícím na budoucí povolání, státní příspěvky podle zákona o stavebním spoření a o státní podpoře stavebního spoření.
38
partner vydělat více jak 2 200,- €/rok a v rodině s jedním a více dětmi více než 6000,- €/rok15
sleva na vyživované dítě - Česká republika: rok 2007: 6000,- Kč/rok (224,- €/rok) rok 2008: 10 680,- Kč/rok, tzn. cca 399,- €/rok Obdobou slevy ze mzdy na vyživované dítě, jež je v České republice poskytována jednomu z rodičů, je v Rakousku tzv. Kinderabsetzbetrag. Tento daňový bonus je poskytován spolu s přídavkem na dítě, a to 12krát ročně. Jeho výše činí 50,9 €/měsíc, tzn. 611,- €/rok.
V Rakousku je dále zavedena tzv. negativní daň, jež se týká zaměstnanců, a je poskytována při nevyužití slevy na zaměstnance. Tato daň činí 10 % platby pojistného zaměstnance na státní sociální zabezpečení, max. však 110,- €. V případě obou zemí jsou od daně osvobozeny dávky a služby z nemocenského pojištění, státní sociální podpory, sociální služby i sociálního zabezpečení. Vláda České republiky od roku 2008 zvýšila slevy na dani, čímž se snaží kompenzovat snížení některých sociálních dávek poskytovaných rodinám s dětmi. Zvýšením slev na daních se totiž zvýší čisté mzdy zaměstnanců.
15
Hranice příjmu u nevýdělečného partnera: hrubá mzda mínus povinné pojistné mínus platby do profesních komor mínus odpočet na dopravu mínus skutečné (paušální) výdaje mínus nezdanitelné příjmy za přesčasy, neděle, svátky. Nezahrnují se rodinné přídavky, KGB, dávky v chudobě, dávky v nezaměstnanosti ale zahrnuje se podpora v mateřství.
39
6 Komparace rodinných politik 6.1 Demografická situace a současné problémy rodinné politiky Jak bylo již dříve uvedeno, prochází rodinná politika v obou sledovaných zemích v současné době poměrně významnými změnami. V České republice dochází k reformě veřejných financí, jejíž součástí jsou také změny v systému podpory rodin s dětmi. S účinností od 1.1.2008 začínají platit novinky v oblastech poskytování rodičovského příspěvku, porodného, přídavku na dítě, peněžité pomoci v mateřství i daňových slev. Také v Rakousku se od prvního dne roku 2008 zavádí změny v oblasti čerpání rodičovského příspěvku a přídavku na dítě. Obě země se tedy aktivně snaží řešit největší problémy současné rodinné politiky, jimiž jsou nízká porodnost a slaďování profesních a rodinných rolí. Oba tyto problémy spolu velmi úzce souvisí. Problém extrémně nízké plodnosti se týká v současnosti téměř celé Evropy. Většina evropských států má úhrnnou plodnost pod hranicí prosté reprodukce. Tento problém se týká také Rakouska a České republiky. Rakousko patřilo v roce 2006 mezi země s velmi nízkou plodností (1,3 – 1,5 dětí na 1 ženu) a Česká republika se řadila dokonce mezi země s extrémně nízkou plodností (úhrnná plodnost pod 1,3 dětí na ženu). Vývoj plodnosti v obou zemích ukazuje následující graf.
Graf č. 3: Úhrnná plodnost v letech 2000 – 2006 Rakousko
Česká republika
1.6
dětí na 1 ženu
1.4 1.2 1 0.8 0.6 0.4 0.2 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
roky
Zdroje: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.czso.cz, http://www.statistik.at
40
Z grafu vyplývá, že po celé sledované období byla úhrnná plodnost v Rakousku vyšší než v České republice. Je však patrné, že zatímco v České republice je tendence rostoucí, v Rakousku úhrnná plodnost v roce 2006 dokonce mírně poklesla. Problém nízké plodnosti dávají odborníci za vinu především strukturálním změnám chápání sociální role muže a ženy ve společnosti. Dochází k rostoucím nárokům mladých žen do třiceti let na jejich profesní uplatnění a rychlý kariérní růst, což způsobuje odklad porodů do vyššího věku. Konkrétní výše věku, v němž si matka pořizuje první dítě, nám přibližuje následující graf. Je patrné, že v této oblasti se situace v České republice v posledních letech velmi výrazně přiblížila situaci v Rakousku. Trend ve zvyšování věku matky, ve kterém si pořídí své první dítě, je v obou sledovaných zemích rostoucí. Od roku 1985 do roku 2006 došlo ke zvýšení z 22,3 let na 26,9 let v České republice a z 24,3 let na 27,6 let v Rakousku. K řešení tohoto problému by tedy mělo přispět slaďování profesního a rodinného života.
Graf č. 4: Vývoj průměrného věky matky při porodu prvního dítěte 28,0
věk matky
26,0 24,0 22,0 20,0 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 roky Rakousko
Česká republika
Zdroje: vlastní zpracování dle dat dostupných na: http://www.czso.cz, http://www.statistik.at
Ani problému se stárnutím populace se obě srovnávané země nevyhnuly. V následující tabulce je možno sledovat změnu struktury obyvatelstva mezi lety 1986 a 2006. Názorněji je struktura obyvatelstva zobrazena v grafech přílohy č. 2 a 3.
41
Tabulka č. 5: Struktura obyvatelstva České republiky a Rakouska MJ Populace celkem Věková struktura obyvatel
0-14 let 15-24 let 25-49 let 50-64 let 65-79 let
v tis. ob.
Česká republika Rakousko 1986 2006 1986 2006 10 342 227 10 269 134 7 569 794 8 282 424
v% celk. počtu obyvatel
23,23
14,51
18,00
15,74
13,46
13,14
16,79
12,33
35,05
36,91
34,61
37,64
16,34
21,13
16,25
17,60
9,74
11,11
11,11
12,26
80 a více let
3,24 4,43 2,18 3,20 Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.epp.eurostat.ec.europa.eu
Pro rodinou politiku jednotlivých zemí je rovněž důležité sledovat, jaký vývoj má rodinná struktura. V posledních letech zaznamenávají státy Evropské unie rychlý a zároveň velmi rozmanitý vývoj. To, jakým směrem se ve sledovaných zemích ubírá tradiční typ rodiny svázaný manželským svazkem, naznačují například tyto dva ukazatele. Prvním z nich je vývoj počtu uzavíraných manželství v jednotlivých zemích a druhým je vývoj počtu rozvodů. V následujících grafech je zaznamenáno srovnání vývoje, nikoliv konkrétních hodnot. Česká republika má větší počet obyvatel, proto jsou u ní automaticky očekávány vyšší hodnoty.
počet sňatků
Graf č. 5: Vývoj počtu uzavíraných sňatků v Rakousku a České republice 100 000 90 000 80 000 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000 0 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 roky Rakousko
Česká republika
Zdroj: vlastní zpracování dle dat dostupných na: http://www.czso.cz, http://www.statistik.at
V Rakousku má počet sňatků poměrně vyrovnaný vývoj. V rozmezí od roku 1990 do roku 2006 však klesl počet uzavřených manželství z 45 212 na počet 36 923. V České republice je tento rozdíl ještě větší. Ve stejném časovém úseku klesl počet 42
sňatků z hodnoty 90 953 na hodnotu 52 860. Sňatečnost tedy klesla v Rakousku přibližně o 22% a v České republice až o 72%. Rozdíl je tedy obrovský. K markantnímu poklesu zájmu o uzavírání manželských svazků v České republice však došlo již mezi lety 1990 a 1995. Od toho roku byly už výkyvy menší. Podle mého názoru je tedy současný pohled na tradiční formu rodiny v souvislosti s uzavíráním manželství v obou zemích téměř totožný.
Graf č. 6: Vývoj počtu rozvodů v Rakousku a České republice
počet rozvodů
35 000 30 000 25 000 20 000 15 000 10 000 1985 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 roky Rakousko
Česká republika
Zdroj: vlastní zpracování dle dat dostupných z: http://www.czso.cz, http://www.statistik.at
Při porovnání křivek vývoje počtu rozvodů v jednotlivých státech, byl pozorován fakt, že je jejich průběh zrcadlový. V letech kdy v České republice rozvodovost rostla, v Rakousku klesala a naopak. V Rakousku došlo k výraznému nárůstu počtu rozvodů v roce 2001 a od té doby se pohybuje jen s menšími výkyvy. V České republice je i nadále průběh kolísavý. V podstatě lze však říci, že počet rozvodů k počtu sňatků se vyvíjí v obou zemích velmi podobně. V roce 1990 byl procentický podíl rozvodů z počtu sňatku v České republice 35% a v Rakousku 36%. Situace se do roku 2006 vyvinula tak, že tento procentický podíl v České republice tvořil 59% a v Rakousku 55%. V obou zemích tedy dochází k nárůstu počtu podílu rozvodů obdobným způsobem, což jen potvrzuje tezi, že tradiční typ rodiny postupně ztrácí svou sílu a do popředí nastupují nové formy svazků.
43
6.2 Nepřímá podpora rodin V posledních letech se vlády snaží o podporu rodin nejen přímými finančními nástroji, ale i postupným vytvářením nástrojů nových, jež mají pomoci při řešení současných problémů a priorit rodinné politiky. V Rakousku je již rozsah takovýchto opatření obrovský.
6.2.1 Flexibilita zaměstnání Zaměstnanost na částečné úvazky může být podle mého názoru nástrojem, jež působí příznivě na rodinnou politiku a celkově pomáhá řešit nezaměstnanost. Práce na částečné úvazky může pomoci nejen zaměstnancům tím, že jim pomáhá lépe sladit pracovní život s jinými aktivitami, jako jsou např. rodinné povinnosti, ale mohou pomoci i zaměstnavatelům v tom smyslu, že umožňují jejich větší flexibilitu a přizpůsobivost trhu (např. prodloužení pracovní doby). Pokud se srovná práce na částečné úvazky v České republice a Rakousku, vyplyne obrovský rozdíl. V Rakousku má práce na částečný úvazek poměrně dlouhou tradici, a to do jisté míry souvisí právě s modelem rodinné politiky, jež byl pro Rakousko typický. Rakouská vláda společně se soukromým sektorem našla řešení, jak podpořit zkrácené pracovní úvazky žen pečujících o děti. Bylo zavedeno právo ženy na zkrácený pracovní poměr do sedmi let věku dítěte. Této možnosti také mnoho žen v Rakousku využívá. Toto opatření považuji za efektivní nástroj ke skloubení práce a rodiny. V České republice je poskytování práce na částečný úvazek zatím velmi omezené. Následující grafy srovnávají podíl zaměstnanosti na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti v obou zemích i v EU – 25 celkově a zvlášť pro ženy a muže. Graf podílu zaměstnanosti na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti u mužů viz příloha č. 4.
44
Graf č. 7: Podíl zaměstnanosti na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti (v %) 25,0 20,0 Rakousko Česká republika EU-25
v%
15,0 10,0 5,0 0,0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
roky Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.epp.eurostat.ec.europa.eu
Z grafu je jednoznačně viditelné, že Česká republika v této oblasti za Rakouskem i za průměrem EU – 25 velmi zaostává. Rakousko v tomto směru dokonce převyšovalo v roce 2006 i evropský průměr, jež činil 18,8%, a to o 3%. Česká republika dosáhla jen k hodnotě 5%. Ještě markantnější je rozdíl v případě podílu práce na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti u žen.
Graf č. 8: Podíl zaměstnanosti na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti u žen (v %)
v%
Ženy 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0
Rakousko Česká republika EU-25
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
roky
Zdroj: vlastní zpracování dat dostupných z: http://www.epp.eurostat.ec.europa.eu
45
V Rakousku pracovalo např. v roce 2006 na částečný úvazek 40,2% žen. V České republice se jednalo pouze o 8,7%. Práci na částečný úvazek hledají ženy, potažmo i muži, z různých důvodů, např. souběžně se studiem, ze zdravotních důvodů, nemožnost nalezení vhodné práce na plný úvazek, péče o děti či postiženou osobu. Nejčastějším důvodem u žen je však v obou zemích právě péče o děti. V České republice pracovalo v roce 2006 na částečný úvazek z tohoto důvodu 43,4% žen16 a v Rakousku se jednalo o téměř 45% žen17. Jak bylo již několikrát zmíněno, řadí se Rakousko mezi země, které preferují tradiční pojetí rodiny. Živitelem je v tomto případě muž a žena by měla pečovat o děti. Pokud se finanční potřeby rodiny zvýší, a to např. narozením dítěte, musí muž v tradičním modelu zvýšit svou pracovní dobu. Poté je společensky předpokládáno, že u domácností s dětmi, především malými, bude pracovat žena pouze na částečný úvazek. Toto pojetí je zachováno z minulosti. Stále však platí fakt, že ženin nástup do práce znamená v mnoha případech pro rodinu zhoršení finanční situace po započtení nákladů na starost o děti v soukromých zařízeních. V podstatě bych však vysokou míru zaměstnanosti žen na částečný úvazek v Rakousku přikládala stále přetrvávajícímu pojetí ženy jako té, jež se stará o rodinu. V České republice je však i nadále poptávka po pracovních místech na částečný úvazek poměrně nízká. Zde se lze taktéž opřít o historii. Po desítky let komunistického režimu byly ženy nuceny pracovat na plný úvazek. V zemích západní Evropy pak žena vstupovala na trh práce postupně a nebyla zažita představa, že pracovat znamená minimálně 40 hodin týdně, jako tomu bylo v případě České republiky. Další důvod, proč v České republice není práce na částečný úvazek až tolik rozšířena, je její finanční znevýhodnění. Podle mého názoru je tedy práce na částečný úvazek vhodným nástrojem při řešení pomoci rodině slaďovat rodinný a profesní život. Česká republika by se měla více zamyslet nad podporou vytváření míst na částečný úvazek. Rodinná politika by se v této oblasti mohla opřít o politiku zaměstnanosti. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti, konkrétně Národního programu reforem 2005 – 2008, jsou již stanovena opatření týkající se právě podpory práce na částečný úvazek či flexibilní pracovní doby.
16 17
Zdroj: http://www.csu.cz Zdroj: http://www.eurofound.europa.eu/eiro
46
6.2.2 Služby péče o děti Aby byli rodiče schopni skloubit rodinu s prací, je důležité, aby byla v zemi přiměřeně rozsáhlá a kvalitní síť zařízení pro péči o děti. Systém péče o děti, jež tvoří především jesle a mateřské školky, byl v Rakousku velmi málo rozvinutý. V posledních 30-ti letech však počet těchto zařízení roste. Například od roku 1976 do roku 2006 vzrost počet jeslí ze 187 na 928. Počet mateřských školek v Rakousku dosahoval v roce 2006 počtu 4 505.18 V České republice byl tento systém naopak v dřívější době poměrně vyvinutý. Od 90. let však došlo k dramatickému poklesu počtu těchto zařízení. Počet jeslí se z 1 043 snížil až na 54 a počet mateřských školek klesl ze 7 328 na počet 4 710.19 Jedná se tedy v jednotlivých státech o naprosto opačný vývoj situace. Podle mého názoru kopíruje pokles zařízení pro péči o děti v České republice částečně i pokles porodnosti. Oblast péče o děti je zahrnuta i do konceptu evropské strategie zaměstnanosti. Evropská Rada se v roce 2002 v Barceloně dohodla na vytyčení cílů pro zlepšení poskytování péče o děti v předškolním věku. Byly stanoveny hranice, jichž by měly členské státy do roku 2010 dosáhnout. Prvním cílem je schopnost státu poskytovat péči pro nejméně 90% dětí ve věku od tří let do věku povinné školní docházky. Druhým cílem je poskytování péče pro děti do tří let, a to ve výši 33%. V Rakousku byla situace ke konci roku 2006 taková, že stát byl schopen poskytnout péči pro děti od tří let 83,5% dětí a u dětí do tří let 10,8%20. Přestože k dosažení dané hranice má Rakousko ještě daleko, především u péče o nejmenší děti, v porovnání s Českou republikou je na tom o mnoho lépe. Zde je kapacita poskytování péče pro děti do 3 let pouze 0,5%. Podle nejaktuálnějších údajů navíc v roce 2007 výrazně přibylo živě narozených dětí. Ve srovnání s lednem až zářím roku 2006 byl jejich počet o 6,3 tisíce vyšší a dosáhl počtu 86,4 tisíce. Tento nárůst je přičítán především nástupu silné generace 70. let, jež začíná zakládat rodiny a pořizovat si děti. Z tohoto důvodu může tedy v České republice dojít k ještě většímu prohloubení problému s poskytováním péče pro děti a matkám tedy nebude nijak výrazně ulehčen návrat do pracovního procesu. V rámci reformy veřejných financí se sice počítá s flexibilnějším poskytováním rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku, avšak vyvstává zde problém v oblasti péče o děti v předškolním věku. Vyberou-li si rodiče zrychlené čerpání rodičovského 18
Zdroj: http://www.statistik.at Jak uvedla Sylva Ettlerová na mezinárodní konferenci Komplexní rodinná politika jako priorita státu aneb je Česká republika státem přátelským k rodině?, jež se konala v Praze ve dnech 28. a 29.11 2006. 20 Zdroj: http://www.statistik.at 19
47
příspěvku a budou-li se chtít po dvou letech vrátit do práce, budou mít velký problém s umístěním svého dítěte do jeslí či mateřské školky. Podle mého názoru by se měl stát více zaměřit na podporu a motivaci měst a obcí v rozvoji a výstavbě zařízení pro péči o děti předškolního věku, a to především o děti do 3 let. V tomto ohledu mi připadá podpora zabezpečení kvalitní sítě zařízení pro péči o děti v Rakousku efektivnější, jelikož počet těchto zřízení v Rakousku má již mnoho let rostoucí tendenci, což potvrzují i čísla plnění cílů Evropské Rady. Rakouská vláda poskytuje na výstavbu těchto zařízení vysoké dotace a snaží se zvyšovat flexibilitu předškolních zařízení především o péči i v odpoledních hodinách a o prázdninách.
6.2.3 Jiné nepřímé podpory rodiny Pomoc může být rodinám poskytnuta nepřímo také v tom smyslu, že jsou motivovány a podporovány přímo podniky, aby vytvořily ve své firmě tzv. prorodinnou atmosféru. V Rakousku byl např. vytvořen projekt, jenž nese název „Audit rodina a zaměstnání“. Jedná se o hodnocení podniků podle toho, zda a jakým způsobem vytváří pro své zaměstnance prostředí, které můžeme označit jako „prorodinné“ neboli „familyfriendly“. Je zkoumáno deset oblastí podniku. Pokud firma vyhoví všem podmínkám auditu, obdrží na následující tři roky certifikát a označení „friendly“. Pokud některé z podmínek nesplňuje, je označen jako „work“ a jsou mu nabídnuta opatření, jež mohou zlepšit jeho prorodinnou politiku. Mezi rakouskými podniky je o audit zájem již jen z toho důvodu, že je vytváření prorodinných opatření finančně podporováno státem. V České republice se touto oblastí zabývá především aktivní politika zaměstnanosti, která se snaží vytvářet podobně strukturované projekty. Oba státy vyhlašují také soutěž o podnik, jež nejvíce vychází vstříc zájmům rodiny. Pro podniky se jedná o prestiž, jelikož se dostanou do povědomí veřejnosti z hlediska jejich angažovanosti v řešení problému zaměstnání – rodina. V České republice však prozatím soutěž neprobíhá na celorepublikové úrovni. Všechny výše jmenované nástroje ovlivňování rodinné politiky jsou nepřímé. Důležitým přímým nástrojem ovlivňování rodinné politiky je finanční podpora rodinám s dětmi, jimž věnují další kapitoly.
48
6.3 Komparace vybraných dávek poskytovaných rodinám v rámci rodinné politiky Komparace se v obou srovnávaných státech zaměřuje na tyto dávky: příspěvek na dítě, porodné a rodičovský příspěvek v obou srovnávaných státech. V případě rodičovského příspěvku jsou poté srovnány a určeny výhody a nevýhody systému poskytování dávky. V případě příspěvku na dítě je použita metoda modelových rodin, z nichž je poté možno vyčíst rozdíly či shody v poskytování dávky.
Tabulka č. 6: Zvolené modelové rodiny
1
2
3
A B C D A B C D E A B C
jedno dítě - věk - 3 jedno dítě - věk - 7 jedno dítě - věk - 16 jedno dítě - věk - 22 dvě děti - věk - 1, 4 dvě děti - věk - 5, 8 dvě děti - věk - 9,12 dvě děti - věk - 13,16 dvě děti - věk - 17, 22 tři děti - věk - 1, 3, 7 tři děti - věk - 5, 8, 16 tři děti - věk - 11, 16, 22
Na příkladu zvolené modelové rodiny 2B bude naznačen způsob výpočtu dat v následných tabulkách. Životní minimum je různé pro jednotlivé typy modelových rodin podle počtu a stáří jejích členů.
Modelová rodina 2B: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 5 let a 8 let. Pro případ České republiky je nutno uvést i rozhodný příjem rodiny. Česká republika: a) Rozhodný příjem ve výši 1,2 násobku životního minima rodiny → ŽM = 2880 + 2600 + 1600 + 1960 = 9 040 Kč Rozhodný příjem = 1,2 x ŽM = 1,2 x 9040 = 10 848 Kč Prosinec 2007: obě děti mají nárok na přídavek a to ve zvýšené míře: Příspěvek na děti = 576 + 706 = 1 282 Kč Leden 2008: obě děti mají nárok na přídavek Příspěvek na děti = 500 + 610 = 1 100 Kč 49
b) Rozhodný příjem ve výši 2,4 násobku životního minima rodiny → Rozhodný příjem = 2,4 x 9040 = 21 696 Kč Prosinec 2007: obě děti mají nárok na přídavek a to v základní míře: Příspěvek na děti = 496 + 608 = 1 104 Kč Leden 2008: Příspěvek na děti = 500 + 610 = 1 100 Kč
c) Rozhodný příjem ve výši 4 násobku životního minima rodiny → Rozhodný příjem = 4 x 9040 = 36 160 Kč Prosinec 2007: obě děti mají nárok na přídavek a to ve snížené míře: Příspěvek na děti = 256 + 314 = 570 Kč Leden 2008: rodina již nemá nárok na příspěvky
d) Rozhodný příjem ve výši 8 násobku životního minima rodiny → Rozhodný příjem = 8 x 9040 = 72 320 Kč Prosinec 2007: rodina již nemá nárok na příspěvek na dítě Leden 2008: rodina nemá nárok na příspěvek
Rakousko: V Rakousku není poskytnutí dávky omezeno příjmem rodiny, proto je částka dávky u všech příjmů stejná. V případě rodiny se dvěma dětmi nedochází ani mezi lety 2007 a 2008 k žádné změně. Příspěvek na dítě = 3014 + 3356 = 6 370 Kč
Takto získané hodnoty jsou dále přepočteny na % z průměrné hrubé měsíční mzdy jednotlivých států. Průměrná mzda přepočtená na její kupní sílu byla pro tuto práci získána z dat v Employment Outlook 2007, jež vydává OECD. Dle těchto dat (viz. příloha č. 5) byla výše průměrné hrubé roční mzdy v roce 2005 v České republice 10 034,- USD, v Rakousku pak 39 404,- USD. Při přepočtu na její kupní sílu se však hodnoty změnily a to tak, že v případě České republiky došlo k jejímu zvýšení na 16 195,- USD a v případě Rakouska k jejímu snížení na hodnotu 35 981,- USD. Aby bylo porovnání přehlednější, došlo k přepočtu těchto hodnot na české koruny.
50
V tabulkách je tedy pracováno s průměrnými hrubými měsíčními mzdami v hodnotách 71 804,- Kč21 za měsíc pro Rakousko a 32 319,- Kč/měsíc pro Českou republiku.
6.3.1 Příspěvek na dítě - modelové rodiny s 1 dítětem Modelová rodina 1A: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají jedno nezaopatřené dítě ve věku 3 let. Tabulka č. 7: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 1A Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
3,92 3,92 3,92
3,92 3,92 3,92
576 496 256
500 500 x
1,78 1,53 0,79
1,55 1,55 x
2,14 2,39 3,13
2,38 2,38 3,92
3,92
3,92
x
x
x
x
3,92
3,92
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 8496 2818 2818 2,4 x ŽM 16 992 2818 2818 4 x ŽM 28 320 2818 2818
rozhodný příjem
8 x ŽM
56 640 2818 2818
Z tabulky je možno pozorovat, že zatímco v Rakousku se ve sledovaných letech výše dávky nemění, v České republice ke změně její výše dochází. Českým rodinám s nižším rozhodným příjmem bude dávka snížena, rodiny s příjmem do 2,4 násobku životního minima obdrží dávku téměř ve stejné výši, ale rodiny s vyšším příjmem již od roku 2008 nebudou mít na příspěvek nárok. Výše dávky pro tříleté dítě činí v Rakousku 2 818,- Kč, což se může jevit jako obrovský rozdíl proti dávce ve výši 500 Kč (od r. 2008) poskytované v České republice. Jedná se téměř o 4,5 násobek. Pokud se však přepočte hodnota na procento hrubého měsíčního příjmu, bude její výše již „pouze“ o 2,5 násobná. Tento přídavek je v Rakousku, narozdíl od České republiky, poskytován všem rodinám bez ohledu na její příjmy. Rodiny, které dosáhnou v roce 2008 na tuto dávku v České republice, musí mít rozhodný příjem do výše 16 992,- Kč. V roce 2007 mohly tuto dávku čerpat i rodiny s příjmem 28 320,- Kč.
21
Přepočteno kurzem 23,9473 Kč/USD, jež byl získán z http://www.cnb.cz jako průměrný kurz za rok 2005.
51
Modelová rodina 1B: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají jedno nezaopatřené dítě ve věku 7 let. Tabulka č. 8: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 1B Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
4,20 4,20 4,20
706 608 314
610 610 x
2,18 1,88 0,97
1,89 1,89 x
2,01 2,32 3,23
2,31 2,31 4,20
4,20
x
x
x
x
4,20
4,20
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 8928 3014 3014 2,4 x ŽM 17 856 3014 3014 4 x ŽM 29 760 3014 3014
4,20 4,20 4,20 4,20
rozhodný příjem
8 x ŽM
37 200 3014 3014
Modelová rodina 1C: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají jedno nezaopatřené dítě ve věku 16 let. Tabulka č. 9: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 1C Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
4,87 4,87 4,87
810 698 314
700 700 x
2,51 2,16 0,97
2,17 2,17 x
2,36 2,71 3,90
2,71 2,71 4,87
4,87
x
x
x
x
4,87
4,87
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 9279 3500 3500 2,4 x ŽM 18552 3500 3500 4 x ŽM 30920 3500 3500
4,87 4,87 4,87 4,87
rozhodný příjem
8 x ŽM
38 650 3500 3500
Modelová rodina 1D: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají jedno nezaopatřené dítě ve věku 22 let. Dítě se věnuje prezenčnímu studiu na vysoké škole.
52
Tabulka č. 10: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 1D Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
5,69 5,69 5,69
5,69 5,69 5,69
810 698 314
700 700 x
2,51 2,16 0,97
2,17 2,17 x
3,18 3,53 4,72
3,52 3,52 5,69
5,69
5,69
x
x
x
x
5,69
5,69
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 9279 4083 4083 2,4 x ŽM 18552 4083 4083 4 x ŽM 30920 4083 4083
rozhodný příjem
8 x ŽM
38 650 4083 4083
U dalších tří modelových rodin s jedním dítětem je možno pozorovat závislost mezi výší dávky a věkem dítěte. Výše dávky vzhledem k věku dítěte roste v Rakousku a České republice téměř shodně. Např. v případě studenta ve věku 22-ti let je v Rakousku rodině poskytována dávka ve výši 4 083,- Kč a v případě tříletého dítěte 2 818,- Kč. Navýšení dávky tedy činí 45%. V České republice vzrostla hodnota z 500,Kč na 700,- Kč, což je 40%.
6.3.2 Příspěvek na dítě - modelové rodiny se 2 dětmi Modelová rodina 2A: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 1 a 4 roky. Tabulka č. 11: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 2A Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
8,60 8,60 8,60
1152 1000 992 1000 512 x
3,56 3,07 1,58
3,09 3,09 x
5,03 5,53 7,01
5,50 5,50 8,60
x
x
8,60
8,60
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 10416 6174 6174 2,4 x ŽM 20832 6174 6174 4 x ŽM 34720 6174 6174
8,60 8,60 8,60 8,60
8,60
rozhodný příjem
8 x ŽM
69440 6174 6174
x
53
x
Z tabulky vyplývá, že systém poskytování dávky je v Rakousku závislý na věku a počtu dětí a v České republice na věku dětí a rozhodném příjmu rodiny. Dávka v Rakousku se s příjmem rodiny nemění a její výše je stejná i v obou sledovaných letech. Výše dávky tvoří zhruba 8,60% z průměrné hrubé měsíční mzdy. Příspěvek je poskytován všem rodinám, jež se starají o nezaopatřené děti. V České republice je situace zcela jiná. Zvolená modelová rodina měla do konce roku 2007 nárok na přídavky na dítě, pokud byl její rozhodný příjem do 34 720,- Kč. Od roku 2008 na dávku dosáhnou pouze rodiny, jejichž rozhodný příjem nepřesáhne výši 20 832,- Kč. Pokud se srovná výše dávky v jednotlivých letech, je patrné, že v případě rodiny s nižšími příjmy dojde ke snížení dávky, a to z původních 1 152,- Kč na 1 000,- Kč. U rodiny, jež měla v roce 2007 nárok na poskytnutí dávky v základní míře, zůstává výše dávky téměř totožná. Před změnou systému obdrželi tyto rodiny 992,- Kč a po jeho změně 1 000,- Kč. Z tabulky tedy vyplývá, že podle nového systému bude výše dávky v tomto modelu rodiny stejná pro všechny rodiny dosahující rozhodného příjmu do 2,4 x životní minimum. Zaměří-li se pozornost na vyhodnocení rozdílu ve výši poskytované dávky je patrné, že v Rakousku je dávka poskytována ve vyšší míře. U rodin, jež mají v České republice nízké příjmy, činí rozdíl více než dvojnásobek. Rozdíl se samozřejmě ještě zvyšuje u majetnějších rodin, kterým již Česká republika dávku nevyplácí.
Modelová rodina 2B: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 5 let a 8 let. Pro případ České republiky je nutno uvést i rozhodný příjem rodiny. Tabulka č. 12: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 2B Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
8,87 8,87 8,87
8,87 8,87 8,87 8,87
3,97 3,42 1,76 x
3,43 3,43 x x
4,90 5,46 7,11 8,87
5,44 5,44 8,87
8,87
1282 1110 1104 1110 x 570 x x
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 10848 6370 6370 2,4 x ŽM 21696 6370 6370 4 x ŽM 36160 6370 6370
rozhodný příjem
8 x ŽM
72320 6370 6370
54
8,87
Výše přídavků v případě obou zemí je o málo vyšší než v předchozím případě, což je způsobeno vyšším věkem dětí. V Rakousku je opět výše příspěvku v obou letech stejná, a to ve výší 6 370,- Kč, což tvoří 8,87% hrubého měsíčního příjmu. V České republice si opět od roku 2007 nízko-příjmové rodiny, jež pobíraly příspěvek ve zvýšené míře, mírně pohorší, a to z částky 1 282,- Kč na částku 1 100,- Kč. Výše této dávky činila v roce 2007 3,97% hrubé měsíční mzdy a v roce 2008 cca 3,43%. U rodin do výše rozhodného příjmu 2,4 násobku životního minima zůstává částka téměř totožná (r. 2007 – 1 104,- Kč; r. 2008 – 1 100,- Kč). Opět se potvrdilo, že nově nastavený systém poskytování této dávky v České republice se od rakouského systému ještě více vzdaluje. Rozdíl ve výši dávky přepočtený na procento z hrubé měsíční mzdy je po změně systému mezi zeměmi ještě markantnější. Např. u nízko-příjmové rodiny se rozdíl zvýší z 4,90% na 5,44%.
Modelová rodina 2C: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 9 a 12 let. Tabulka č. 13: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 2C Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
9,55 9,55 9,55
9,55 9,55 9,55
1412 1220 1216 1220 628 x
4,37 3,76 1,94
3,77 3,77 x
5,18 5,79 7,61
5,77 5,77 9,55
9,55
9,55
x
x
9,55
9,55
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 11280 6857 6857 2,4 x ŽM 22560 6857 6857 4 x ŽM 37600 6857 6857
rozhodný příjem
8 x ŽM
75200 6857 6857
x
x
Modelová rodina 2D: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 13 a 16 let.
55
Tabulka č. 14: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 2D Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
10,23 10,23 10,23
10,23 10,23 10,23
1516 1310 1306 1310 674 x
4,69 4,04 2,09
4,05 4,05 x
5,54 6,19 8,14
6,17 6,17 10,23
10,23
10,23
x
x
10,23
10,23
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 11628 7343 7343 2,4 x ŽM 23256 7343 7343 4 x ŽM 38760 7343 7343
rozhodný příjem
8 x ŽM
77520 7343 7343
x
x
Modelová rodina 2E: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají dvě děti ve věku 17 a 22 let. Dítě ve věku 22 let se soustavně studiem připravuje na výkon budoucího povolání. Tabulka č. 15: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 2E Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
11,04 11,04 11,04
11,04 11,04 11,04
1620 1400 1396 1400 720 x
5,01 4,32 2,23
4,33 4,33 x
6,02 6,72 8,81
6,71 6,71 11,04
11,04
11,04
x
x
11,04
11,04
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2007 2008
2007
1,2 x ŽM 11976 7925 7925 2,4 x ŽM 23952 7925 7925 4 x ŽM 39920 7925 7925
rozhodný příjem
8 x ŽM
79840 7925 7925
x
x
Vyhodnocení pro modelové rodiny 2C, 2D a 2E již provedeme souhrnně. Ve všech třech případech se přídavky na děti jak v České republice, tak i v Rakousku zvyšují. V Rakousku je však tento nárůst vyšší. U modelu rodiny 2C tvořila výše dávky v Rakousku 9,55% hrubé měsíční mzdy a u modelu 2E již 11,04%. V České republice bude od roku 2008 částka pro model 2C rovna 3,77% a pro model rodiny 2E bude činit 4,33%. Z těchto výsledků je patrné, že s vyšším věkem dítěte se rozdíl mezi oběma zeměmi dále prohlubuje.
56
Nejvýraznější rozdíl je samozřejmě u bohatých rodin. Těmto rodinám již Česká republika příspěvek na děti neposkytuje. Rakousko však přispívá modelové rodině 2C 6 857,- Kč za měsíc, modelové rodině 2D 7343,- Kč a modelové rodině 2E 7 925,- Kč. V případě všech tří modelových rodin se opět potvrzuje fakt, že pro rodiny v České republice pobírající v roce 2007 dávku v základní míře, se výše dávky prakticky nemění, zatímco u rodin s nižšími příjmy se dávka snižuje. U rodin, pobírajících dříve dávku ve snížené míře, nárok na poskytnutí této dávky končí.
6.3.3 Příspěvek na dítě - modelové rodiny se 3 dětmi Modelová rodina 3A: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají tři nezaopatřené děti ve věku 1, 3 a 7 let. Tabulka č. 16: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 3A Rakousko
Česká republika
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
1,2 x ŽM 12768 10647 10901 2,4 x ŽM 25536 10647 10901 4 x ŽM 42560 10647 10901
14,83 14,83 14,83
15,18 15,18 15,18
1858 1610 1600 1610 826 x
5,75 4,95 2,56
4,98 4,98 x
9,08 9,88 12,27
10,20 10,20 15,18
14,83
15,18
x
x
14,83
15,18
rozhodný příjem
dávka v Kč
2007
8 x ŽM
85120 10647 10901
x
x
U modelu rodiny se třemi dětmi je na první pohled vidět obrovský rozdíl ve výši dávek. Lze také pozorovat, že mezi lety 2007 a 2008 dochází ke změně dávky nejen v České republice, ale i v Rakousku. Do výše dávky v případě Rakouska byl započten i tzv. Mehrkindzuschlag ve výši + 36,4 €/měsíc. Tento příspěvek je však již omezen příjmem. Je poskytován tehdy, byl-li základ daně rodiny v předchozím roce menší než 55 000,- € (pro rok 2008). V roce 2007 byla hranice základu daně stanovena na 45 000,- €. Pro zjednodušení se předpokládá, že všechny zvolené rodiny mají v Rakousku nárok na Mehrkindzuschlag. Z těchto zjištěných údajů jasně vyplývá, že rakouská vláda podporuje v daleko větší míře rodiny s více dětmi než vláda česká. V případě rodin se třemi a více dětmi je již rozdíl mezi dávkou v Rakousku a České republice markantní. Zatímco v Rakousku
57
tvoří dávka 15,18% průměrného hrubého měsíčního příjmu (pro r. 2008), v České republice tvoří pouze 4,98% (pro r. 2008).
Modelová rodina 3B: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají tři nezaopatřené děti ve věku 5, 8 a 16 let. Tabulka č. 17: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 3B Rakousko
rozhodný příjem
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
dávka v Kč
2007
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007
2008
2007
2008
2007
2008
2007
2008
1,2 x ŽM 2,4 x ŽM 4 x ŽM
13548 27096 45160
11525 11779 11525 11779 11525 11779
16,05 16,05 16,05
16,40 16,40 16,40
2092 1802 930
1810 1810 x
6,47 5,58 2,88
5,60 5,60 x
9,58 10,47 13,17
10,80 10,80 16,40
8 x ŽM
90320
11525 11779
16,05
16,40
x
x
x
x
16,05
16,40
Modelová rodina 3C: Jedná se o úplnou rodinu, tzn. matka i otec, jež vychovávají tři nezaopatřené děti ve věku 11, 16 a 22 let. Dítě ve věku 22 let se soustavně studiem připravuje na výkon budoucího povolání. Tabulka č. 18: Komparace přídavku na děti v Rakousku a České republice pro modelovou rodinu 3C Rakousko
Česká republika
dávka v Kč
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
rozdíl v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007 2008
2007
2008
2007
2008
18,22 18,22 18,22
18,57 18,57 18,57
2326 2010 2004 2010 1034 x
7,20 6,20 3,20
6,22 6,22 x
11,02 12,02 15,02
12,35 12,35 18,57
18,22
18,57
x
x
18,22
18,57
v % průměrné hrubé měsíční mzdy
2008
2007
1,2 x ŽM 14328 13081 13335 2,4 x ŽM 28656 13081 13335 4 x ŽM 47760 13081 13335
rozhodný příjem
dávka v Kč
2007
8 x ŽM
95520 13081 13335
x
x
Další modely jsou opět téměř kopií předcházejících. Platí pro ně stejné poznatky, které byly definovány již dříve. Pro ukázku byl vybrán jeden příklad. Modelová rodina 3C, jež má rozhodný příjem pro pobírání dávky 47 760,- Kč nebude mít v České republice nárok na žádný 58
přídavek na děti, zato v Rakousku by tento nárok měla, a to dokonce ve výši 18,57% průměrného hrubého měsíčního platu.
6.3.4 Porodné a rodičovský příspěvek Srovnání rodičovského příspěvku nebude provedeno na modelových rodinách, neboť se jedná o velmi složitě konstruovanou dávku, jež navazuje na příspěvek v mateřství a ve vybraných zemích je stanovena různá doba pobírání peněžité pomoci v mateřství i různé podmínky pro její poskytování. Z dostupných informací lze shrnout výhody a nevýhody poskytování dávek v jednotlivých zemích.
Porodné není v Rakousku poskytováno vůbec. V České republice byla tato dávka naopak výrazně navýšena pro rok 2006. Vláda české republiky se jejím zvýšením snažila motivovat obyvatele k založení rodiny a pořízení dětí. Tato dávka by se tedy mohla zařadit mezi nástroje rodinné politiky, jež se snaží bojovat s nízkou porodností. Nemyslím si, že by se jednalo o účinný nástroj. Porodné bude motivací snad jen pro nízko-příjmové rodiny, které se nedívají do budoucnosti a nekalkulují s dalšími náklady na výchovu dítěte. Takovýchto rodin není podle mne v České republice mnoho. Myslím si, že nově zaváděné snížení porodného nikterak neohrozí vývoj porodnosti. Bylo by efektnější, kdyby byly spíše navýšeny přídavky na děti nebo rodičovský příspěvek, jež jsou poskytovány po delší časové období.
Rodičovský příspěvek se v současné době rozhodly obě země zefektivnit, a to prostřednictvím flexibilnějšího rozhodování rodiny, po jakou dobu chtějí příspěvek pobírat. Za pozitivní změnu v případě České republiky považuji také stanovení pevné výše příspěvku. Předešlé stanovování výše dávky, jež bylo vázáno na mzdu, se mohlo především pro obyvatele s nízkou kvalifikací stávat demotivujícím k návratu do práce. Ve svém zaměstnání totiž na takovou výši výdělku mnohokrát ani nedosáhli. V Rakousku je dávka omezena příjmem. V České republice může příjemce dávky pracovat neomezeně, pokud zabezpečí celodenní péči o dítě jinou zletilou osobou. Omezení poskytování této dávky příjmem osoby, pobírající příspěvek, není nijak omezující, je-li bráno v potaz, že je dávka v Rakousku poskytována do 2,5 let dítěte. V tomto období ještě ve většině rodin setrvává jeden z rodičů s dítětem doma. Co však vidím jako velký klad rakouského systému, je poskytnutí výhody v pobírání dávky, je-li do péče o dítě angažován i druhý rodič. Ve většině případů se 59
tedy jedná o otce. Pokud se rodiče v péči střídají, je pobírání dávky prodlouženo, což se mi zdá jako dobrý způsob podpory zapojení otců do výchovy o děti. Aktivní zapojování do péče o dítě je totiž důležité při dosahování rovnosti mezi muži a ženami ve společnosti. Také maximální délka poskytování rodičovského příspěvku v délce do 30. resp. 36. měsíce věku dítěte v Rakousku je naprosto postačující. Česká republika je unikátní v možnosti poskytování rodičovského příspěvku až do 48. měsíce věku dítěte. Výhodnější by pro matky byla spíše kratší rodičovská dovolená, avšak s možností umístění svého dítěte po vyčerpání rodičovské dovolené do specializovaného zařízení pro péči o dítě. O problému s nedostatečnou kapacitou těchto zařízení bylo pojednáváno již dříve. Poskytování příspěvku po dobu čtyř let tedy částečně řeší nová reforma, kdy mohou ženy čerpat rodičovský příspěvek klidně jen do dvou let dítěte, a poté se vrátit zpět do práce. Nově zaváděné flexibilnější systémy v obou zemích jsou však složité na administrativu. V tomto případě je velmi důležitá kvalitní osvěta rodin v systému poskytování této dávky a všech náležitostí, které musí rodiny splnit. V souhrnu však považuji flexibilnější poskytování rodičovského příspěvku za pozitivní směrem k budování efektivnější rodinné politiky. Je patrné, že v této oblasti je rakouská a česká strategie velmi podobná. Rakouský i český systém poskytování rodičovského příspěvku patří v případě obou zemí k nejvstřícnějším v Evropě, což může být považováno za klad i za zápor. Pokud by se mělo stručně definovat, porovnání výše dávek lze říci, že po přepočítání pobere rodič v Rakousku na dávce za tři roky to, co v České republice může rodič vybrat v dvouleté rodičovské dovolené. Bude tedy tuto částku pobírat o rok déle).
6.4 Komparace daňové podpory rodin Již dříve byly uvedeny nejvýznamnější daňové pomoci rodinám s dětmi a pro větší přehlednost bude na příkladu konkrétních modelových rodin provedeno srovnání.
1) Rodina, v níž má příjmy pouze manžel, vyživuje dvě děti. Manželova měsíční hrubá mzda je rovna průměrné hrubé měsíční mzdě v daném státě (v České republice je brána hodnota za 3. čtvrtletí roku 2007, jež činila 21 470,- Kč;
60
v Rakousku bude brána v úvahu průměrná mzda za rok 2005, jež činila 2 973,€22, po přepočtu na Kč se tedy jedná o částku 79 498,- Kč23).
Česká republika: a) Situace v roce 2007: při výpočtu čisté mzdy bude manželovi od daně odečtena jednak sleva na dani na manželku bez příjmů ve výši 350,- Kč a dále pak 1 000,Kč jako daňové zvýhodnění na děti. Pokud bychom výši poskytnutých slev na dani přepočetli na procento z hrubé mzdy, získáme hodnotu 6,29%. b) Situace v roce 2008: při výpočtu čisté mzdy bude manželovi od daně odečtena sleva na dani na manželku bez příjmů ve výši 2070,- Kč a dále pak 1 780,- Kč jako daňové zvýhodnění na děti. Přepočetem na procento z hrubé mzdy, získáme hodnotu 17,93%.
Rakousko: V Rakousku nedochází v systému poskytování slev na dani pro rok 2008 ke změnám. Při výpočtu čisté mzdy má manžel nárok na odpočet ve výši 30,33 € na manželku bez příjmů a dále se tato částka navyšuje o 10,83 € na 1. dítě a 14,58 € na 2. vyživované dítě. Bere-li se v úvahu situace, že manžel pobírá příspěvky na děti, je mu také spolu s příspěvkem na dítě poskytován daňový bonus tzv. Kinderabsetzbetrag, jež je vyplácen všem poplatníkům daně současně s přídavkem na dítě, a to ve výši 50,9 € na každé dítě. Pokud se tyto daňové výhody přepočítají na procenta hrubé měsíční mzdy, bude získána hodnota 5,3%. Pobírá-li příspěvky na děti manželka, je jí přímo vyplácen Kinderabsetzbetrag. Jak je tedy možno z výsledku vypozorovat, daňové zvýhodnění rodin tohoto typu je v Rakousku i České republice velmi podobné. V České republice však dojde právě u tohoto typu rodiny ke zvýšení podpory v daňové oblasti od roku 2008, a to především výrazným navýšením slevy na dani na manželku (manžela) bez příjmů. Tímto se snaží česká vláda kompenzovat snížení poskytovaných dávek rodinám. Rozdíl je v poskytování slevy na děti, jež je v České republice součástí výpočtu čisté mzdy a pobírat ho může kterýkoliv z manželů. V Rakousku je sleva na dítě poskytována
22
Zdroj: http://www.statistik.at, aktuálnější informaci o průměrné hrubé mzdě se nám nepodařilo zjistit. K přepočtu je použit průměrný kurz Kč/€ za měsíc listopad, jež byl vypočítán na základě údajů dostupných na www.cnb.cz. Jeho výše je 26,74 Kč/€.
23
61
osobě, která pobírá příspěvek na dítě, a to i v případě, že neplatí žádnou nebo jen minimální daň.
2) Rodina, s jedním vyživovaným dítětem, kdy oba rodiče pracují na plný úvazek a pobírají mzdu. V případě rakouské rodiny pobírá matka příspěvek na dítě a v případě české republiky uplatňuje slevu na dani na dítě také matka.
Česká republika: a) Situace v roce 2007: Otci nejsou poskytnuty při výpočtu čisté mzdy žádné daňové úlevy. Matce je od daně odečtena sleva na vyživované dítě ve výši 500,- Kč. b) Situace v roce 2008: Otci opět nejsou poskytnuty při výpočtu čisté mzdy žádné daňové úlevy. Matce je od daně odečtena sleva na vyživované dítě ve výši 890,Kč.
Rakousko: Otci nebude poskytnuta při výpočtu čisté mzdy žádná sleva na dani. Matka dostane spolu s přídavkem na dítě ještě 50,9 € (cca 1 351,- Kč).
Je tedy patrné, že ani v tomto případě nelze mezi systémem České republiky a Rakouska nalézt výraznější rozdíl v daňových úlevách. Po přihlédnutí k průměrným mzdám a životní úrovni v Rakousku je tedy sleva na dani v České republice o něco vyšší. Při přepočtu na procento z průměrné hrubé měsíční mzdy tvoří v České republice v roce 2008 přibližně 4,1%, a v Rakousku 1,7%.
62
7 Diskuze a závěr Cílem této práce bylo analyzovat a srovnat hlavní rysy rodinných politik v České republice a v Rakousku. Práce se zabývala specifickými nástroji podpory fungující rodiny v obou sledovaných zemích. Hlavním tématem, jimž se zabývá rodinná politika v České republice i v Rakousku, je potřeba zlepšit podmínky sladění profesního a rodinného života. V úvodu komparace rodinných politik byla analyzována demografické situace v České republice a v Rakousku. Výsledky, jež vyplynuly, absolutně potvrzují fakt, že Rakousko i Česká republika řeší v současné době prostřednictvím rodinné politiky stejné společenské problémy. Jedním z těchto problémů je extrémně nízká plodnost, která byla potvrzena u obou sledovaných států. V České republice se v roce 2006 jednalo dokonce o plodnost extrémně nízkou. Také věk matek, jež si pořizují své první dítě, se v posledních letech výrazně zvýšil. Tato skutečnost souvisí především s tím, že se nastupujícím generacím otevírají stále větší možnosti uplatnění a bohatší životní šance ve světě práce a veřejného života. Pro Českou republiku, která byla dlouhá léta pod vlivem komunismu, je tato nová výzva ještě intenzivnější. Struktura obyvatelstva jednotlivých zemí nám potvrzuje i problém stárnutí populace. Analýza sňatečnost a rozvodovosti poté upozorňuje na měnící se smýšlení lidí o tradičním typu manželství, jež bylo zažito z minulosti. Cestu k řešení vymezených problémů si však stále ještě volí každá země samostatně. I když jsou obě země součástí Evropské unie, kompetence v oblasti řešení problémů rodinné politiky jsou stále ponechány na národní úrovni. Podle zjištěných výsledků, se rodinná politika Rakouska a České republiky postupně sbližuje. Rakousko má však v jejím formování značný náskok. V České republice byla první národní koncepce rodinné politiky po roce 1989 představena až v roce 2005. Poměrně velký rozdíl mezi oběma zeměmi byl zjištěn v oblasti nepřímé podpory rodiny. Zatímco v Rakousku je na ni kladen velký důraz, v České republice je zaměření státu tímto směrem stále na nedostatečné úrovni. V Rakousku byl podle výsledků této práce částečně zaznamenán odklon od zařazení rodinné politiky mezi modely konzervativní. Odklon je nejzřetelnější v oblasti vytváření stále většího množství zařízení pro péči o děti se záměrem umožnit ženám snadnější a rychlejší návrat do pracovního procesu. Podle definice konzervativního modelu je naopak systém péče 63
o děti velmi málo vyvinutý. Česká republika by měla mít, dle zařazení do postsocialistického modelu, tento systém rozvinutý velmi kvalitně. Také ona se však od typologie za poslední léta v dané oblasti velmi vzdálila. Systém péče pro děti v předškolním věku je zde zcela nedostatečný. V porovnání se současnými trendy společnosti si tedy myslím, že rakouská rodinná politika je v této oblasti efektnější a účelnější. Má-li být podporováno slaďovaní profesního a rodinného života, mohla by se Česká republika v oblasti rozšiřování poskytování péče o děti od svých jižních sousedů inspirovat. Také v oblasti umožnění pracovat na zkrácený či částečný úvazek Česká republika za Rakouskem výrazně zaostává. V Rakousku je této možnosti ve velké míře využíváno především ženami pečujícími o dítě. Inspirací by pro Českou republiku měly být též rakouské projekty, které se zaměřují na podporu zaměstnavatelů a podniků v oblasti vytváření lepších podmínek pro sladění práce s péčí o dítě. Firmy by měly být více motivovány, např. prostřednictvím dotací od státu, k vytváření částečných pracovních úvazků a k dalším prorodiným opatřením (např. poskytování vlastního zařízení pro péči o dítě ve formě dětských koutků apod.). Nepřímou podporu rodin s dětmi tedy spatřuji kvalitnější a rozvinutější právě v Rakousku. Co se týká zhodnocení přímé finanční podpory poskytované státem rodinám s dětmi, není jednoduché stanovit, zda je lepší a účinnější rodinná politika České republiky či Rakouska. Obě politiky jsou v poskytování dávek či v daňových zvýhodněních rodinám poměrně štědré. V práci byl podrobněji, na příkladech modelových rodin, analyzován příspěvek na dítě. Je důležité si položit otázku, zda je vhodnější poskytovat tuto dávku všem rodinám s nezaopatřenými dětmi, jak je tomu v Rakousku, nebo zda ji poskytovat jen rodinám s nízkými příjmy, jako je tomu v České republice. Tato finanční pomoc sice není nijak vysoká ani v jednom státě, zato je poskytována dlouhodobě a pro rodinu znamená přilepšení k životní úrovni rodiny, ve které dítě vyrůstá a je vychováváno. Od roku 2008 bude v České republice na tento příspěvek dosahovat zhruba o jednu třetinu rodin méně z důvodu snížení hranice pro poskytování dávky. Česká republika se tímto snaží snížit mandatorní sociální výdajů, jejichž neustálé zvyšování se již stalo pro českou ekonomiku neúměrné jejím možnostem. Komu se však rakouský systém věnuje a podporuje více, jsou rodiny se třemi a více dětmi. Pokud je srovnána výše poskytované dávky v rodině s více dětmi, je již rozdíl mezi oběma státy poměrně značný. V případě porodného je opět možno zaznamenat rozdíl mezi oběma státy. Rakousko tuto jednorázovou dávku nevyplácí vůbec. V České republice naopak stále 64
tvoří poměrně vysokou částku, a to i po jejím snížení od roku 2008. V Rakousku podle mého názoru tato dávka není potřebná vzhledem k tomu, že příspěvek na dítě dostává každá rodina. Pro rodiny se mi v tomto ohledu zdá být lepší rakouská verze poskytování uvedených dávek, avšak z pohledu státu je výhodnější poskytnout všem rodinám jednorázovou dávku při narození dítěte a poté poskytovat dávky již pouze rodinám sociálně slabším. Vlády obou zemí se rozhodly učinit podstatný krok ve změně systému rodičovských příspěvků. Jedná se o zavedení třírychlostního systému poskytování této dávky. Změnou vyplácení rodičovského příspěvku se politiky obou zemí snaží aktivně řešit problém slaďování pracovního a rodinného života. V Rakousku je však nejvyšší možná délka poskytování dávky tři roky, zatímco v České republice se jedná až o roky čtyři, čímž je unikátní i v celé Evropě. V této oblasti bych doporučila zkrátit i v České republice dobu poskytování dávky pouze na tři roky. Jelikož ještě není v České republice natolik rozvinuta možnost práce na částečný úvazek, je doba čtyř let strávená doma s dítětem velmi dlouhá. Matky (případně otcové) ztrácí za tuto dobu svou odbornou kvalifikaci a mají tedy ztížený návrat do pracovního procesu. Zavedením třírychlostního systému je však již pouze v kompetenci matky či otce, zda k tomuto faktu přihlédne či nikoliv. Inspirací pro český systém by mohlo být také zvýhodnění poskytnutí dávky rodině, ve které se minimálně na šest měsíců zapojí do péče o dítě také otec. Bezpochyby se však nově zavedený systém stává flexibilnějším a poskytuje rodinám větší volnost v rozhodování, jakým způsobem si skloubí svou profesní a rodinnou situaci. Při rekapitulací daňového zvýhodnění nejsou pozorovány žádné významné rozdíly. Do konce roku 2007 byla v České republice pro rodiny s dětmi zavedena možnost společného zdanění manželů, což poskytovalo často rodinám velké daňové úlevy. V Rakousku tato možnost zavedena není. Česká republika se pomocí zvýšených daňových slev od roku 2008 snaží kompenzovat omezení poskytování příspěvku na děti. Tato změna zvýhodňuje ty rodiny, v nichž je aspoň jeden z rodičů výdělečně činný. Jedná se tedy částečně i o opatření proti zneužívání sociálního systému, kdy se oba dva rodiče snaží být pouze na sociálních dávkách. Tímto způsobem jsou více motivováni hledat si zaměstnání. Slevy na dani mají v Rakousku poněkud jiný charakter. Jsou poskytovány jako daňové bonusy vyplácené všem poplatníkům daně, jež mají nárok na pobírání příspěvku na dítě.
65
Závěrem bych tedy shrnula, že ačkoliv se rakouská rodinná politika vyvíjí podstatně déle, česká rodinná politika se i za tak krátký čas rozvoje ubírá podobným směrem a poskytuje rodinám s dětmi obdobné finanční podpory jako systém rakouský. Rakouský systém je podstatně rozvinutější v případě poskytování nepřímé podpory rodinám a česká rodinná politika by se měla na tuto podporu prioritně zaměřit.
66
Literatura 1.
BRDEK, M. a kolektiv. Trendy v evropské sociální politice. Praha: ASPI Publishing, 2002. 252 s. ISBN 80-86395-25-1.
2.
Bundesministerium für Finanzen. [online]. 2007. [cit. 2007-10-21]. Dostupné z WWW:
.
3.
BUNDESMINISTERIUM FÜR FINANZEN. Budgetbericht 2007/2008. [online]. [cit. 2007-12-22]. Dostupné z WWW: .
4.
BUNDESMINISTERIUM FÜR FINANZEN. Das Steuerbuch 2007. Wien, 2007. [online]. [cit. 2007-11-8]. Dostupné z WWW: .
5.
Bundesministerium für Gesundheit, Familie und Jugend. [online]. 2007. [cit. 200710-21]. Dostupné z WWW: .
6.
BUNDESMINISTERIUM FÜR SOZIALE SICHERHEIT, GENERATIONEN UND KONSUMENTEN SCHUTZ. Kinderbetreuungsgeld. Wien, 2006. [online]. [cit. 2007-11-24]. Dostupné z WWW: .
7.
Česká národní banka. [online]. 2007. [cit. 2007-11-01]. Dostupné z WWW: .
8.
Český statistický úřad. [online]. 2007. [cit. 2007-10-21]. Dostupné z WWW: .
9.
DURDISOVÁ, J. a kolektiv. Sociální politika v ekonomické praxi. Praha: Oeconomica, 2005. 246 s. ISBN 80-245-0850-8.
10. EIRO,european industrial relations observatory on-line. [online]. 2007. [cit. 200712-15]. Dostupné z WWW: . 11. Eurostat.
[online].
2007.
[cit.
2007-10-21].
Dostupné
z
WWW:
. 12. FACHINELLI, H. Sociální politika a sociální zabezpečení. Ostrava: VŠB TU Ostrava, 2003. 164 s. ISBN 80-248-0337-2.
67
13. HALÁSKOVÁ, R. (2003). Kapitoly ze sociální politiky. Ostrava: Ostravská Univerzita, 139 s. ISBN 80-7042-639-X. 14. HECZKO, Stanislav. (2007). Sociální reforma a životní minimum. [online]. [cit. 2008-01-02]. Dostupný z WWW: . 15. KREBS, V. a kolektiv. (2007). Sociální politika, 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 504 s. ISBN 978-80-7357-276-1. 16. MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J. (2004). Rodinná politika ve vybraných evropských zemích II. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, [online]. [cit. 2007-12-2]. Dostupné z WWW: . 17. MATĚJKOVÁ, B., PALONCYOVÁ, J. (2005). Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem na situaci v ČR. Brno: Masarykova Univerzita, 79 s. ISBN 80-210-3630-3. 18. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rodina. [online]. 2007. [cit. 2007-10-20]. Dostupné z WWW: . 19. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nemocenské pojištění. [online]. 2007. [cit. 2007-10-20]. Dostupné z WWW: . 20. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Státní sociální podpora. [online]. 2007. [cit. 2007-10-20]. Dostupné z WWW: . 21. MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Průvodce změnami sociálního systému od 1. ledna 2008. MF Dnes, 12. 12. 2007. 22. MINAŘÍK, D. Vývoj Rakouského sociálního státu jako segmentu politiky. 22.6. 2006. [online]. [cit. 2007-11-13]. Dostupné z: http://www.globalpolitics.cz/clanek/rakousko.html 23. MUNKOVÁ, G. a kolektiv.
Sociální
politika
v evropských
zemích.
Praha:
Karolinum, 2004. 189 s. ISBN 80-246-0780-8. 24. OECD EMPLOYMENT OUTLOOK 2007. Report from the Commission to the Council, the European Parliament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions on equality between women and men – 2007. Nr. 49/2007. [online]. [cit. 2007-9-16]. Dostupné z WWW: . 25. Parties and Elections in Europe. [online]. 2007. [cit. 2007-11-19]. Dostupné z WWW: . 26. SPÖ. [online]. 2008. [cit. 2008-01-02]. Dostupné z WWW: . 68
27. SVOBODOVÁ, K. Komplexní rodinná politika jako priorita státu. 29. 11. 2006. [online]. [cit. 2007-11-12]. Dostupné z WWW: . 28. Statistik Austria. [online]. 2007. [cit. 2007-10-29]. Dostupné z WWW: . 29. TOMÁŠ, I. Sociální politika teorie a mezinárodní zkušenost. Praha: Socioklub, 2001. 262 s. ISBN 80-86484-00-9. 30. VANČUROVÁ, A. Současná a připravovaná opatření rodinné politiky v zemích střední Evropy (interní zdroj MPSV). Praha: MPSV. [online]. [cit. 2007-12-8]. Dostupné z WWW: . 31. VEČERNÍK, J., MATĚJŮ, P. (1998). Zpráva o vývoji české společnosti 19891998. Praha: Academia, 364 s. ISBN 80-200-0765-2. 32. VLČEK, M., KANTOROVÁ, V. Rodinná politika a demografie rodiny – statistiky, srovnávání, analýzy vybraných evropských států. Praha: Oeconomica, 2003. 97 s. ISBN 80-245-0618-1. 33. WILDMANNOVÁ, M. Sociální politika. Brno: Masarykova Univerzita, 2005a. 131 s. ISBN 80-210-3657-5. 34. WILDMANNOVÁ, M. (2005b). Základy sociální politiky. Brno: Masarykova Univerzita, 139 s. ISBN 80-210-3652-4. 35. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 36. Zákon č. 463 / 1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů. 37. ŽEGKLITZ, J. Rodinná politika pro Českou republiku. Praha: Občanský institut, 2005. 29 s. ISBN 80-86228-12-6.
69
Přílohy Příloha č. 1: Modely sociálního státu a typy rodinné politiky Příloha č. 2: Struktura obyvatelstva České republiky a Rakouska v roce 1986 Příloha č. 3: Struktura obyvatelstva České republiky a Rakouska v roce 2006 Příloha č. 4: Podíl zaměstnanosti na částečný úvazek na celkové zaměstnanosti u mužů Příloha č. 5: Average annual wages in the total economy
70
