Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
VZNIK ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ Diplomová práce
Vedoucí práce:
Bc. Lenka Hanáková
Mgr. Jiří Tuza
Brno 2007
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vyřešila samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.
V Brně dne 15. května 2007 Bc. Lenka Hanáková
3
PODĚKOVÁNÍ
Chtěla bych touto cestou poděkovat vedoucímu diplomové práce panu Mgr. Jiřímu Tuzovi za odborné rady a podnětné připomínky, které mi poskytl při zpracování této diplomové práce.
4
ABSTRAKT HANÁKOVÁ, L. Vznik živnostenského oprávnění. Diplomová práce. Brno, 2007.
Hlavním tématem diplomové práce bylo živnostenské právo. První část čtenáře blíže seznámí s problematikou živnostenského práva, zabývá se vybranými částmi živnostenského zákona. Druhá část této práce se zabývá vznikem živnostenského oprávnění. Cílem této části práce je poskytnout budoucímu podnikatelskému subjektu podrobný návod, který vede k získání živnostenského oprávnění. Obsahuje tedy popis konkrétních kroků, které musí být podnikatelem uskutečněny, aby mu bylo živnostenské oprávnění uděleno.
Klíčová slova: živnost, živnostenské oprávnění, zákon, právo, podnikatel.
ABSTRACT HANÁKOVÁ, L. Trading licence origination. Diploma thesis. Brno, 2007.
The diploma thesis deals with several aspects of the Czech trading licence. The first part of the work introduces the Czech trade law, and discusses selected sections of the Czech trade acts. The second part is focused on the origination of trading licence. The goal of the second part of the thesis is to develop an extended set of instructions which could be effectively used by future entrepreneurial subjects in order to obtain the trading licence. In other words, this part describes particular steps to be executed by future entrepreneur so that he or she will be qualified for receiving the trading licence.
Key words: trading, trading licence, act, law, entrepreneur.
5
OBSAH 1 ÚVOD ...................................................................................................................................... 8 2 CÍL PRÁCE ............................................................................................................................. 10 3 METODIKA PRÁCE ................................................................................................................. 10 4 PŘEHLED LITERATURY .......................................................................................................... 12 4.1 Vývoj živnostenského podnikání od roku 1989 ............................................................12 4.2 Živnostenské podnikání .................................................................................................13 5 PRÁVNÍ ÚPRAVA ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ .................................................................... 15 6 PROVOZOVÁNÍ ŽIVNOSTI ....................................................................................................... 18 6.1 Subjekty živnostenskoprávních vztahů..........................................................................18 6.2 Podmínky provozování živnosti ....................................................................................20 6.2.1 Všeobecné podmínky provozování živnosti ...........................................................20 6.2.2 Zvláštní podmínky provozování živnosti ...............................................................21 6.2.3 Živnosti provozované průmyslovým způsobem .....................................................22 6.3 Překážky provozování živnosti......................................................................................23 6.4 Rozdělení živností..........................................................................................................24 6.5 Živnostenské oprávnění .................................................................................................26 6.5.1 Vznik živnostenského oprávnění ............................................................................27 6.5.2 Rozsah živnostenského oprávnění ..........................................................................29 6.5.3 Zánik živnostenského oprávnění ............................................................................29 6.6 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce.....................................30 6.7 Živnostenský rejstřík......................................................................................................31 6.8 Živnostenská kontrola, neoprávněné podnikání a ukládání pokut.................................33 6.8.1 Živnostenská kontrola.............................................................................................33 6.8.2 Neoprávněné podnikání ..........................................................................................34 6.8.3 Ukládání pokut........................................................................................................34 6.9 Živnostenská správa.......................................................................................................35 7 VZNIK
ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ U VYBRANÝCH PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ
(PRAKTICKÁ ČÁST)................................................................................................................... 38 7.1 Podmínky ohlášení řemeslné živnosti pro fyzickou osobu s bydlištěm na území
6
České republiky ...................................................................................................................39 7.2 Podmínky podání žádosti o koncesi právnickou osobou se sídlem na území České republiky ..............................................................................................................................44 8 ZÁVĚR................................................................................................................................... 52 9 LITERATURA ......................................................................................................................... 54 10 PŘÍLOHY ............................................................................................................................. 56
7
1 ÚVOD Soukromé podnikání lze považovat za jednu ze základních součástí tržní ekonomiky. Jeho rozvoj napomáhá k fungování státu a současně ke snižování nezaměstnanosti. Také Evropská unie přikládá soukromému podnikání velký význam, proto se snaží odstraňovat rozdíly v ekonomicky slabších regionech členských států, prostřednictvím programů zaměřených na podporu podnikání. Vývoj a fungování soukromého podnikání v určité zemi je ovlivněno řadou faktorů, kterými jsou např. historický vývoj státní moci, rozvrstvení obyvatelstva, hospodářské poměry, poloha, atd. I v řadě vyspělých západních zemí se vyskytují oblasti, kde si stát ponechává rozhodující činnost a umožňuje soukromé podnikání v omezené míře. Česká republika prošla dlouhým obdobím (obdobím vlády komunistické strany), kdy byl rozvoj soukromého podnikání potlačen a byl nahrazen socialistickými podniky, které fungovali na základě pravidel centrálně řízeného hospodářství. K obnově soukromého podnikání došlo až po roce 1989 a od té doby se stále rozvíjí. Předchozí právní úprava soukromého podnikání občanů byla nahrazena živnostenským zákonem. Došlo k sjednocení podmínek pro živnostenské podnikání fyzických a právnických osob. Výběr tématu mé diplomové práce ovlivnil zájem o tuto oblast práva. Zejména zájem blíže se seznámit s touto problematikou a zjistit, zda se stát snaží ulehčit subjektů vstup do podnikání, zda je snadné získat živnostenské oprávnění či nikoliv. Právní úprava živnostenského podnikání v České republice se vyznačuje neustále se střídajícími tendencemi liberálními a snahou detailně upravit jednotlivé druhy podnikatelské činnosti. V posledních letech se na podnikání v České republice čím dál větší měrou podílejí také cizinci. Tento trend s sebou přináší jak hospodářské a kulturní obohacení státu, tak také má svůj negativní dopad v podobě zvyšující se kriminality na trhu práce. Vztahy mezi státem a fyzickými či právnickými osobami, tedy podnikateli, jsou rozhodující pro právní režim oprávnění k živnostenskému podnikání. Jedná se o vztahy veřejnoprávní povahy, které jsou uskutečňované v režimu živnostenské správy. Zákon o živnostenském podnikání, v němž je uvedena právní úprava živnostenského podnikání, upravuje vztahy, které dovolují na jedné straně vzniku a zachování
8
podnikatelského oprávnění, na druhé straně upravuje vztahy, které souvisí s dodržováním podmínek pro výkon podnikatelské činnosti, a dále také vztahy spojené s případnými změnami či zánikem oprávnění k živnostenskému podnikání. Zakládání, provozování i zánik podnikatelských aktivit v České republice, tedy upravuje živnostenský zákon (zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), společně s obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vedle základních funkcí těchto podnikatelských norem, je předmětem zájmu i vývoj a analýza údajů, které vyplývají z živnostenského registru, vedeného živnostenskými úřady v pověřených obcích a ústředně Ministerstvem průmyslu a obchodu. Využití se nabízí jak centrálně na úrovni členských firem, tak regionálně krajskými zastoupeními Svazu a členskými firmami v území.
9
2 CÍL PRÁCE Tato diplomová práce se zabývá vznikem živnostenského oprávnění. Její text bude rozdělen do dvou částí, přičemž první část přiblíží čtenáři problematiku živnostenského podnikání a seznámí jej s vybranými částmi zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Cílem druhé části této diplomové práce je zejména poskytnout uchazeči o živnostenské oprávnění (fyzické či právnické osobě) podrobný návod pro jeho získání, tzn. na fiktivních podnikatelských subjektech budou popsány jednotlivé kroky, které vedou až k udělení živnostenského listu či koncesní listiny.
3 METODIKA PRÁCE Tato diplomová práce na téma Vznik živnostenského oprávnění bude rozdělena do dvou částí. První část čtenáře seznámí s živnostenským právem obecně. Za použití zejména zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále živnostenského zákona), odborné literatury a internetových stránek, uvedených v závěru této práce, zde bude popsána historie vzniku živnostenského oprávnění, živnostenské podnikání obecně, právní úprava živnostenského podnikání, s uvedením souvisejících právních předpisů. Další kapitoly budou věnovány podmínkám a překážkám provozování
živnosti,
určení
druhů
živností,
živnostenskému
oprávnění
a živnostenskému rejstříku. Dále budou uvedeny subjekty živnostenskoprávního odvětví. Závěr této části je věnován kontrole na úseku živnostenského podnikání, ukládání pokut a živnostenské správě. V druhé část této práce budou popsány jednotlivé kroky, které předcházejí vzniku živnostenského oprávnění (živnostenskému listu nebo koncesní listiny). Tento postup bude popsán na dvou fiktivních podnikatelských subjektech u vybraných druhů živností. Dále zde budou uvedeny podmínky, které stanovuje zákon, a které musí být fyzickou
10
či právnickou osobou splněny, společně s dokumenty a formuláři, které musí být předloženy živnostenskému úřadu. Závěr této práce bude věnován zhodnocení současné živnostenskoprávní úpravy a výhledy do budoucnosti. Práce bude doplněna přiloženými dokumenty, které jsou v současné době používány při vzniku živnostenského oprávnění.
11
4 PŘEHLED LITERATURY 4.1 Vývoj živnostenského podnikání od roku 1989
Rok 1989 byl zlomovým i v oblasti individuálního podnikání. V období plánovitého hospodářství individuální podnikání sice existovalo, ale podléhalo téměř absolutní míře omezení. Podnikání fyzických osob bylo upraveno několika zákony. Na jedné straně se jednalo o zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů a na druhé straně to byl zákon č. 103/1990 Sb., který měnil a doplňoval hospodářský zákoník a který umožňoval společné podnikání fyzických osob formou obchodních společností.[10] Společným znakem pro živnostenské podnikání nejen u nás, ale i v dalších zemích Evropy je, že jeho právní úprava prochází častými změnami. Tento úkaz lze přičítat skutečnosti, že přijaté právní normy lze nesnadno aplikovat v praxi. Nejvýznamnější změnou
z
pohledu
individuálního
podnikání
byl
zákon
č. 455/1991
Sb.,
o živnostenském podnikání, který nabyl účinnosti 1. ledna 1992. Tímto zákonem byl učiněn jeden z dalších kroků v oblasti právní úpravy nejen individuálního podnikání. Z historického hlediska navazuje tento zákon na živnostenský řád, který byl přijat v roce 1859 a je inspirován zkušenostmi obdobných úprav používaných v německy mluvících zemích. Svou povahou se jedná o předpis „veřejnoprávní“. Tento zákon ve své původní podobě dlouho nezůstal. K jeho novelizaci došlo již v roce 1992, a to hned dvakrát. Do roku 1995 se tak stalo celkem desetkrát. Zákon č. 237/1995 Sb., který byl přijat Parlamentem České republiky 1. listopadu 1995 s účinností od 1. ledna 1996, byl jednou z nejvýznamnějších novelizací živnostenského zákona. Před přijetím této novely navrhovala řada odborníků schválení úplně nového zákona. Současně došlo k novelizaci také zákon č. 570/1991 Sb. o živnostenských úřadech. Tato novela přinesla do živnostenského podnikání další liberalizaci jeho podmínek, nedošlo však ke změně jeho koncepce.[1] Změny se dotkly zejména: •
postavení zahraničních osob
•
průmyslového způsobu provozování živnosti
•
postavení odpovědného zástupce
12
•
ustanovení o provozovnách,
•
odborné způsobilosti, atd.
Základní zásadou, ze které koncepce živnostenského zákona vychází, je snaha o spojení dvou zdánlivě protikladných principů - svobodě podnikání a ochrana veřejného zájmu. Živnostenský zákon tak v souladu s ústavní úpravou zvolil řešení spočívající v liberalizaci podmínek samotného zahájení živnostenského podnikání, přičemž je kladen důraz na odbornou způsobilost provozovatelů některých živností. V některých případech zákon váže oprávnění k podnikání na státní povolení. Jedná se zejména o činnosti, na které je kladen zvýšený veřejný zájem z hlediska ochrany života, zdraví a majetku i z hlediska zvláštní důvěry, která je předpokladem pro výkon činnosti. V dnešní době se stále diskutuje o tom, zda je nutné z hlediska veřejného zájmu stanovovat uchazečům o podnikatelskou činnost jisté podmínky či nikoliv a jaké formální postupy by měly být za tímto účelem určeny.[2]
4.2 Živnostenské podnikání Živnostenské podnikání je v České republice v současné době jedna z nejrozšířenějších forem podnikání, a to proto, že jeho právní režim je koncipován tak, že je mu podřaditelná většina podnikatelských činností. Živnostenské podnikání lze také jinými slovy označit jako podnikání, uskutečňované v živnostenskoprávním režimu, tedy za podmínek, které pro tento případ předepisuje příslušná živnostenskoprávní úprava.[3] Podle zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů je živnostenské podnikání definováno v § 2 jako soustavná činnost, provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených tímto zákonem. Tato definice se shoduje s definicí podnikání podle obchodního zákoníku. Účinnost živnostenského
zákona
je
však
užší
než
v případě
obchodního
zákoníku,
což je způsobeno vazbou na podmínky stanovené živnostenským zákonem a nezahrnuje tak podnikání na základě jiného než živnostenského oprávnění. Podle živnostenského zákona se podnikatelem rozumí každá fyzická a právnická osoba, tuzemská i zahraniční,
13
která splňuje podmínky stanovené tímto zákonem. Aby se jednalo o živnostenské podnikání podle živnostenského zákona, musí podnikatel (fyzická či právnická osoba) podnikat za účelem dosažení zisku, avšak ve skutečnosti zisk vytvořit nemusí. Daňové zákony sice hovoří o příjmech, ale ne o zisku. Tato volnost umožňuje podnikatelům vykazovat nulový zisk nebo dokonce ztrátu z podnikání, a tím daňové úniky.
Za živnost lze považovat v podstatě každou činnost, která splňuje výše uvedené znaky a není z živnostenského podnikání jmenovitě vyloučena (viz § 3 a § 4 živnostenského zákona). Živností ve smyslu uvedené definice nejsou zejména práce nevykonávané za účelem dosažení zisku (důležité je, že musí jít o účel, zisku nemusí být dosaženo), jednorázové práce, práce vykonávané na základě pracovněprávních vztahů. Podnikáním jsou činnosti určené pro trh a nabízené na trhu pro cizí potřebu. Živnostenský zákon upravuje jednak řadu specifických povinností podnikatele souvisejících s jeho podnikáním a podrobně upravuje i postup úředního řízení ve věcech ohlašování živnosti, respektive žádosti o koncesi a při vydávání průkazů živnostenských oprávnění. Dále živnostenský zákon upravuje živnostenskou kontrolu, její provádění a ukládání sankcí za porušování zákona a řeší další specifickou problematiku, například spolupráci jednotlivých orgánů státní správy v oblasti živnostenského podnikání, vedení živnostenských registrů a podobně. Platná živnostenskoprávní úprava rozděluje živnosti na živnosti ohlašovací a koncesované. Přičemž u živností ohlašovacích vzniká právo provozovat živnost ve většině případů již v okamžiku ohlášení živnosti příslušnému živnostenskému úřadu. U živností koncesovaných právo podnikat vzniká až po udělení koncesní listiny.[4]
14
5 PRÁVNÍ ÚPRAVA ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ Dnešní živnostenskoprávní úprava vychází zejména z Listiny základních práv a svobod. V těchto souvislostech jde v prvé řadě o ust. čl. 26, ods. 1 Listiny základních práv a svobod, které ústavně zaručuje „právo podnikat“. S tím potom dále souvisí ústavně právní ošetření tzv. vázanosti subjektů práva zákonem, vymezující prostor pro uplatňování práv a svobod fyzických a stejně tak právnických osob na straně jedné, a současně ohraničující prostor pro uplatňování státní moci na straně druhé, provedené ust. čl. 2 Ústavy České republiky, jakož i ust. čl. 2 Listiny základních práv a svobod.[3] Zakládání, provozování i zánik podnikatelských aktivit v České republice je především upraven živnostenským zákonem (zákon o živnostenském podnikání č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vedle základních funkcí, které tyto podnikatelské právní normy plní, a o jejichž zdokonalení neustále usiluje Svaz obchodu České republiky spolu s dalšími podnikatelskými institucemi, je předmětem zájmu také vývoj a analýza údajů, vyplývajících z živnostenského registru, který je veden živnostenskými úřady v pověřených obcích a ústředně Ministerstvem průmyslu a obchodu.[4]
V případě živnostenského zákona se jedná o veřejnoprávní normou, v jejímž rámci se uskutečňuje převážná většina (cca 90 %) podnikatelských aktivit a to jak fyzických, tak právnických osob. Živnostenský zákon upravuje podmínky živnostenského podnikání a kontrolu nad jejich dodržováním. Předmětem úpravy zákona o živnostenských úřadech je vymezení organizace živnostenských úřadů s jim přiřazenými působnostmi a pravomocemi.
Zákony a prováděcí předpisy vztahující se k živnostenskému podnikání: •
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
15
Živnostenský zákon je těsně spjat s dalšími zákony a právními předpisy: •
Obchodní zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Občanský zákoník, zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o konkursu a vyrovnání, zákon č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o státní kontrole, zákon č. 552/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Trestní zákon, zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o přestupcích, zákon č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Správní řád, zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o správních poplatcích, zákon č. 634/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o správě daní a poplatků, zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, zákon č. 589/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o daních z příjmů, zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o ochraně spotřebitele, zákon č. 634/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o regulaci reklamy, zákon č. 40/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky, zákon č. 326/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o azylu, zákon č. 325/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
•
Zákon o uznávání kvalifikace, zákon č. 18/2004 Sb.,
•
Četné právní předpisy technického charakteru podle druhu provozované živnosti.[8]
Během let došlo k řadě novelizací zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Převážná většina novelizací živnostenského zákona měla svou povahou vždy jen dílčí dopad a svým pojetím nepřinesly tyto novelizace přes svůj nesporný význam podstatnější změnu v koncepci živnostenskoprávní úpravy. Zásadní změny v tomto smyslu přinesl až zákon č. 286/1995 Sb.,
s účinností od 1. ledna 1996, kterým
se novelizoval jak živnostenský zákon, tak také zákon o živnostenských úřadech. Tato
16
novelizace se významně dotkla jak živnostenského zákona, tak i zákona o živnostenských úřadech. Provedené změny bylo v řadě případů třeba vztahovat k živnostenskoprávním vztahům trvajícím z minulosti, a v souladu s předmětnou novelou je bylo také třeba promítnout do těchto vztahů v příslušných lhůtách. K nejdůležitějším změnám patřilo zavedení tzv. průmyslového provozování živnosti. Jednou z dalších novelizací živnostenského zákona bylo přijetí zákona č. 356/1999 Sb., který
přinesl
zpřísnění
režimu
živnostenského
podnikání.
Touto
novelizací
živnostenského zákona byly upřesněny podmínky pro podnikání zahraničních osob, byl stanoven požadavek
na zabezpečování výkonu odborně způsobilými osobami
u vybraných okruhů živností, byly upřesněny a zpřísněny požadavky na postavení odpovědného zástupce, apod. Jedna z nejdůležitějších novelizací živnostenského zákona pochází z bezprostředně posledního období. Tato byla provedena zákonem č. 167/2004 Sb. (tzv. „euronovela“). Jejím úkolem bylo v mnohém sjednotit podmínky přístupu k živnostenskému oprávnění občanů členských států Evropské unie, a stejně tak státních příslušníků jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru a občanů Švýcarské federace, s podmínkami, které platí pro naše občany s bydlištěm na našem území. Naopak pokud se jedná o zákon o živnostenských úřadech, ten byl novelizován jen minimálně, přičemž za nejpodstatnější z jeho dosavadních novelizací, bylo přizpůsobení postavení živnostenských úřadů organizaci územní veřejné správy s všeobecnou působností. Zatím poslední novela živnostenského zákona, která se stala účinnou 1. srpna 2006 přinesla více novinek. Jedná se o zákon č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.[3] Tato poslední novelizace živnostenského zákona přinesla řadu změn. Zejména by měla usnadnit podnikatelům (fyzickým a právnickým osobám) zahájení podnikatelské činnost a dále i provádění změn v registraci v průběhu podnikání. K tomuto účelu by měla sloužit zejména centrální registrační místa. Centrální registrační místa
slouží
ke snížení počtu úkonů a návštěv úřadů, které je podnikatel povinen v souvislosti s podnikáním učinit. Základem poslední novely živnostenského zákona je elektronická komunikace, která snižuje původní
komunikaci (prostřednictvím řady dokumentů)
veřejné správy s podnikateli, ale i mezi samotnými orgány veřejné správy.
17
6 PROVOZOVÁNÍ ŽIVNOSTI 6.1 Subjekty živnostenskoprávních vztahů
Existence kvalifikovaného oprávnění k živnostenskému podnikání je předpokladem pro realizaci živnostenského podnikání. Vznik, změna a zánik živnostenských oprávnění, jakož i kontrola živnostenského podnikání, jsou považovány za právní vztahy realizované mezi živnostenským úřadem, jako reprezentantem vůle státu v postavení orgánu veřejné správy a subjektem živnostenského oprávnění, resp. živnostenského podnikání, jakožto podnikatelem. Živnostenskoprávní vztahy jsou považovány za vztahy jejichž povaha je typicky správně právní, a realizace těchto vztahů je předmětem výkonu veřejné správy na úseku živnostenského podnikání („živnostenská správa“), pro jejichž zabezpečování byla zřízena soustava správních orgánů. Podnikatel v daných vztazích vystupuje jako ten, vůči němuž je veřejná správa vykonávána. Příslušný živnostenský úřad potom v daných právních vztazích vystupuje jako subjekt veřejné správy, resp. nositel a vykonavatel pravomoci, a to v mocensky vymezeném postavení.[3] Z živnostenského zákona dle § 5 vyplývá, že živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba, pokud splní podmínky stanovené tímto zákonem. Státní povolení k provozování živnosti (koncese), se vyžaduje jen v případech, pokud to živnostenský zákon výslovně vyžaduje. Jak z výše uvedeného vyplývá, podnikat v režimu živnostenského zákona na území České republiky mohou jak české fyzické a právnické osoby, jímž je zákonem přiznána způsobilost vystupovat právně samostatně, tak i zahraniční fyzické a právnické osoby. I když se živnostenský zákon vztahuje na fyzické a právnické osoby, tyto pojmy sám nevysvětluje. Pojmy fyzická a právnická osoba nalezneme v občanském zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb., v platném znění).
18
Fyzickou osobou se podle Občanského zákoníku rozumí jednotlivec (člověk, občan), tedy fyzická individualita. U fyzických osob rozlišujeme právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům. Zatímco způsobilost mít práva a povinnosti, tedy právní subjektivita, vzniká narozením a zaniká smrtí, způsobilost fyzické osoby nabývat vlastními právními úkony v plném rozsahu práv a brát na sebe povinnosti, tedy způsobilost k právním úkonům závisí na dosažení jeho plnoletosti. Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby. Ty se pokud zvláštní zákon nestanoví jinak zřizují na základě písemné smlouvy nebo zakládací listiny. Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do těchto rejstříků.[6]
Právnickými osobami jsou dle Občanského zákoníku č. 513/1991 Sb., v platném znění: a) sdružení fyzických nebo právnických osob (obchodní společnosti, družstva, společné podniky, občanská sdružení, politické strany a politická hnutí, zájmová sdružení apod.), b) účelová sdružení majetku (zejména nadace a fondy), c) jednotky územní samosprávy (obce), d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon (především státní podniky, banky a spořitelny, jsou-li založeny či zřízeny jako státní peněžní ústavy, burzy, rozpočtové a příspěvkové organizace, ale i individuální právnické osoby zřízené přímo ze zákona, jako například České dráhy, Český rozhlas, Česká televize, apod.).[9] Za zahraniční osobu je považována fyzická osoba s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky. Bydlištěm na území České republiky se podle živnostenského zákona rozumí trvalý pobyt na jejím území. Podle ustanovení živnostenského zákona se nevylučuje, aby jako zahraniční osoba podnikal i náš občan, který má bydliště mimo území České republiky resp. nemá na jejím území trvalý pobyt. Zahraniční osoba neustanovuje odpovědného zástupce jako osobu, odpovídající za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů pouze tehdy, pokud vedoucí její organizační složky umístěné v České republice splňuje všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti a tato skutečnost je oznámena a doložena příslušnému živnostenskému úřadu.[6]
19
6.2 Podmínky provozování živnosti 6.2.1 Všeobecné podmínky provozování živnosti
Možnost provozovat živnost je spojeno se splněním všeobecných a zvláštních podmínek, stanovených živnostenským zákonem. Všeobecnými podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami dle § 6 živnostenského zákona jsou: 1) dosažení věku 18 let, tj. zletilosti. I když zletilosti může výjimečně nabýt i nezletilec starší 16ti let uzavřením manželství, je tato právní úprava pro oblast živnostenského podnikání nepoužitelná, 2) způsobilost fyzické osoby k právním úkonům (někdy označovaná jako svéprávnost) – má přímou návaznost na dosažení výše uvedené věkové hranice, neboť způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, vzniká v plném rozsahu právě zletilostí, 3) bezúhonnost je třetí všeobecnou podmínkou provozování živnosti, vymezuje živnostenský zákon negativně. To znamená, že výslovně stanoví, kdo se za bezúhonného pro účely zákona nepovažuje. Podle § 6 odst. 2 se jedná o dvě kategorie osob. Předně jsou to osoby, které byly v minulosti pravomocně odsouzeny pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, a pak osoby, které byly pravomocně odsouzeny sice pro trestný čin jiný (tj. s předmětem podnikání nesouvisející), ale je zde obava, že by se stejného nebo podobného protiprávního jednání mohly dopustit i při provozování živnosti, 4) skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z tohoto podnikání, 5) skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, 6) skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění.[7]
20
Další změnu, kterou přinesla poslední novelizace živnostenského zákona je přidání nové všeobecné podmínky, a to podmínky o bezdlužnosti v oblasti veřejného zdravotního pojištění, která se vztahuje na fyzické osoby. Tuto podmínku prokáže fyzická osoba předložením čestného prohlášení o dané skutečnosti.
6.2.2 Zvláštní podmínky provozování živnosti
Zvláštními podmínkami provozování živnosti fyzickými osobami dle § 7 živnostenského jsou: 1) odborná nebo jiná způsobilost, pokud je tento zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují, 2) v případě změny nebo doplnění požadavků na odbornou způsobilost po vzniku živnostenského oprávnění se nepožaduje prokázání praxe u podnikatele, kterému trvá živnostenské oprávnění pro provozování dotčené živnosti, a u osoby, která vykonává funkci odpovědného zástupce pro dotčenou živnost, jestliže ji vykonávala již před touto změnou, 3) nelze-li odbornou nebo jinou způsobilost prokázat dokladem vydaným jedné fyzické osobě, lze odbornou způsobilost prokázat dokladem vydaným podnikateli příslušným odborným orgánem v souladu se zvláštními předpisy, 4) podnikatel je povinen zajistit výkon činností, které jsou obsahem živností uvedených v nařízení vlády vydaném podle § 73a odst. 2, pouze fyzickými osobami splňujícími požadavky odborné způsobilosti, které toto nařízení stanoví. Podnikatel vede o osobách splňujících podmínky odborné způsobilosti evidenci a uchovává kopie dokladů prokazujících tuto způsobilost minimálně tři roky ode dne ukončení výkonu činností těmito osobami; přitom je povinen dodržovat povinnosti stanovené zvláštním právním předpisem.[7]
V případě všeobecných podmínek provozování živnosti musí splňovat tyto podmínky všechny fyzické osoby, u všech druhů živností. Zvláštní podmínky provozování živnosti
21
pak musí splňovat fyzické osoby u živností vázaných, řemeslných a koncesovaných. Právnické osoby jsou povinny ustanovit odpovědného zástupce, který musí splňovat zvláštní podmínky pro provozování živností vázaných, řemeslných a koncesovaných.
6.2.3 Živnosti provozované průmyslovým způsobem
Živnosti provozované průmyslovým způsobem upravuje živnostenský zákon v § 7a, přičemž provozování živnosti průmyslovým způsobem představuje činnost, která v rámci jednoho pracovního procesu zahrnuje více dílčích činností, které samy o sobě naplňují znaky živnosti, a využívající princip organizačního oddělení výkonu dílčích prací, postupů nebo úkonů. Zejména pak od řídících a obchodních prací a členění těchto prací, postupů nebo úkonů podle jednotlivých profesí.[7] Jedná se tedy o činnost víceprofesní, tzn. činnost zahrnující řadu postupů nebo operací, které mohou být samy o sobě živnostmi. Zákon tak umožňuje rozlišení řemesla jako klasické mimoprofesní činnosti od průmyslové výroby jako činnosti multiprofesní. Oprávnění k provozování živnosti průmyslovým způsobem v sobě zahrnuje oprávnění k provozování jednotlivých činností, které směřují ke vzniku konečného výrobku nebo k poskytnutí služby a jsou pouze dílčím prvkem technologického procesu.[6] Výhoda provozování živností průmyslovým způsobem spočívá ve zjednodušení vydávání živnostenských oprávnění pro velké podniky, ve snížení počtu těchto oprávnění, a také ve snížení nutnosti jejich případných změn.
22
6.3 Překážky provozování živnosti
Překážkami provozování živnosti se zabývá živnostenský zákon v § 8. Jedná se o tyto překážky: 1) živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, jestliže bylo soudem rozhodnuto, že provozování podniku musí být ukončeno, 2) fyzická nebo právnická osoba nemohou provozovat živnost po dobu tří let poté, co soud zrušil konkurs proto, že bylo splněno rozvrhové usnesení nebo že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu. Byl-li konkurs zrušen z jiného důvodu, překážka k provozování živnosti uvedená v odstavci 1 odpadá právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu, 3) živnost nemůže po dobu tří let provozovat též fyzická nebo právnická osoba, vůči níž byl návrh na prohlášení konkursu zamítnut pro nedostatek majetku, 4) fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs a konkursní řízení nebylo ukončeno, může učinit úkony související se vznikem, změnou nebo zrušením živnostenského oprávnění jen s písemným souhlasem správce konkursní podstaty, 5) orgán určený zákonem (dále jen „živnostenský úřad“) může prominout překážku uvedenou v odstavci 2 větě první a v odstavci 3, nasvědčují-li hospodářské poměry osoby a její chování, že při provozování živnosti bude řádně plnit své závazky, 6) živnost nemůže provozovat fyzická osoba, které byl uložen soudem nebo správním orgánem zákaz činnosti, týkající se provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru (§ 22 odst. 4), dokud zákaz trvá.[7]
Je dobré, že živnostenský zákon se v § 8 přesně vyjadřuje o překážkách, které způsobují, že fyzická či právnická osoba nemůže provozovat danou živnost.
23
6.4 Rozdělení živností S charakteristikou předmětu úpravy zákona o živnostenském podnikání souvisí v prvé řadě vymezení samotného pojmu živnosti, jakožto podnikatelské činnosti, která může být vykonávána jen na základě platného živnostenského oprávnění. Živnosti se dle § 19 živnostenského zákona dělí na: 1) ohlašovací živnosti, kterými jsou podnikatelské činnosti nevyžadující splnění příliš náročných tzv. zvláštních podmínek provozování živnosti. Okruhy živností ohlašovacích řemeslných a živností ohlašovacích vázaných jsou blíže vymezeny v přílohách č. 1 a 2 zákona o živnostenském podnikání. Okruhy tzv. živností ohlašovacích volných jsou uvedeny v samostatném nařízení vlády, přílohy živnostenského zákona tyto nevymezuje. [3]
Ohlašovací živnosti se dále dle § 19 živnostenského zákona dělí na živnosti volné, živnosti řemeslné a živnosti vázané. Pro provozování živnosti volné není vyžadováno prokazování odborné ani jiné způsobilosti. K získání živnostenského oprávnění pro živnosti volné musí být splněny všeobecné podmínky (§ 6 odst. 1 živnostenského zákona). Seznam živností ohlašovacích volných je upraven Nařízením vlády č. 140/2000 Sb. Provozování řemeslné živnosti, jejichž výčet je uveden v příloze č. I živnostenského zákona, je kromě splnění všeobecných podmínek požadováno doložení odborné způsobilosti (např. vyučení v oboru) a praxe, Živnosti vázané, uvedené v příloze č. 2 živnostenského zákona, pro jejichž provozování je kromě splnění základních podmínek požadováno doložení odborné způsobilosti dokladem uvedeným v příloze č. 2 živnostenského zákona.[12]
24
Způsoby prokazování odborné způsobilosti pro řemeslné živnosti uvádí živnostenský zákon v § 21. Podle tohoto paragrafu lze odbornou způsobilost prokázat: •
výučním listem z příslušného tříletého učebního oboru nebo jiným dokladem o řádném
ukončení
příslušného
tříletého
učebního
oboru
a dokladem
o vykonání tříleté praxe v oboru, •
vysvědčením o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy, jehož délka je kratší než 4 roky, a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru,
•
vysvědčením o maturitní zkoušce v příslušném studijním oboru střední odborné školy nebo středního odborného učiliště nebo gymnázia s předměty odborné přípravy a dokladem o vykonání dvouleté praxe v oboru,
•
diplomem
nebo
jiným
dokladem
o absolvování
bakalářského
nebo
magisterského studijního programu příslušné vysoké školy a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru.[8]
Také provozování živností vázaných vyžaduje odbornou způsobilost. Tato je dle § 24 živnostenského zákona upravena zvláštními předpisy, které uvádí příloha č. 2 živnostenského zákona nebo stanovena touto přílohou. Jestliže je v příloze č. 2 uvedena odborná způsobilost spočívající ve vyučení v oboru nebo ve středoškolském vzdělání zakončeném maturitní zkouškou, splnění podmínky vzdělání se prokazuje též dokladem o rekvalifikaci podle § 22 odst. l písm. e) a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru.
2) koncesované živnosti, kterými naproti tomu jsou podnikatelské aktivity, jejichž okruh tzv. všeobecných podmínek je širší, a které současně vyžadují splnění nejpřísnějších tzv. zvláštních podmínek provozování živnosti. Koncesované živnosti jsou upraveny v § 26 a 27. Okruhy koncesovaných živností pak uvádí příloha č. 3 živnostenského zákona.[3]
25
Odborná způsobilost pro koncesované živnosti je upravena zvláštními předpisy uvedenými v příloze č. 3 zákona nebo stanovena touto přílohou. Je-li v příloze č. 3 uvedena odborná způsobilost
spočívající
např.
ve
vyučení
v
oboru
nebo
ve středoškolském vzdělání zakončeném maturitní zkouškou, splnění podmínky vzdělání se prokazuje též dokladem o rekvalifikaci a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru. Živnostenský zákon rozděluje živnosti na volné a koncesované, přičemž u obou druhů živností musí být splněny předepsané podmínky. V případě volných živností se jedná o splnění všeobecných podmínek, neboť do této kategorie živností patří ty živnosti, které nejsou náročné na odbornou způsobilost. Naopak mezi koncesované živnosti patří takové činnosti, pro jejichž provoz musí fyzická či právnická osoba splňovat kromě všeobecných podmínek, také podmínky zvláštní (např. odbornou způsobilost). Je dobré, že zákon vyžaduje přísnější podmínky pro určité podnikatelské činnosti, neboť mezi koncesované živnosti patři např. provádění trhacích a ohňostrojných prací , což by bez odborné způsobilosti mohlo vést k ohrožení nejen samotného podnikatele, ale také okolí.
6.5 Živnostenské oprávnění
Živnostenské oprávnění je subjektivním právem podnikatele provozovat určitou živnost a současně předpoklad jejího provozování. Právo provozovat živnost nelze ztotožňovat s výkonem tohoto práva. Živnostenské oprávnění může mít i osoba, která ho v určitém období nerealizuje z vlastní vůle, nebo z důvodu, že živnostenský úřad výkon oprávnění pozastavil. Živnostenský list nebo koncesní listina, které mají legitimační význam nelze ztotožňovat s živnostenským oprávněním. Průkazem živnostenského oprávnění, kterým se podnikatel v zákonem stanovených případech prokazuje a který osvědčuje splnění zákonem stanovených podmínek pro provozování živnosti, představuje pro ohlašovací živnosti živnostenský list a pro živnosti koncesované pak koncesní listina. Živnostenské oprávnění nemůže být přeneseno na jinou osobu. Jiná osoba je může
26
vykonávat, jen v případě, pokud tak stanoví zákon, například jménem a na účet nezletilé osoby může živnost provozovat se souhlasem soudu její zákonný zástupce. Živnostenské oprávnění může být vykonáváno na celém území České republiky, neboť výkon živnostenského oprávnění (provozování živnosti) není omezeno územním obvodem úřadu, který průkaz živnostenského oprávnění vydal. Rozsah živnostenského oprávnění je určen předmětem podnikání, který je uveden na živnostenském listě, popřípadě na koncesní listině, rozšířený o některé související činnosti ze zákona. Obsah živnostenského listu nebo koncesní listiny, s přihlédnutím k ustanovením třetí části živnostenského zákona, určuje rozsah živnostenského oprávnění. Přičemž rozsah živnostenského oprávnění vymezuje okruh činností, které je podnikatel oprávněn vykonávat v rámci živnostenského listu nebo koncesní listiny.[6]
6.5.1 Vznik živnostenského oprávnění
Nejvýraznější rozdíl mezi ohlašovacími a koncesovanými živnostmi se projevuje při vlastní proceduře vzniku živnostenského oprávnění. Zatímco u ohlašovacích živností se nejedná o povolovací režim, neboť pro vznik oprávnění k provozování těchto živností rozhoduje vůle subjektu, který hodlá touto formou podnikat, v případě koncesovaných živností je pro vznik oprávnění k jejich provozování rozhodující vůle živnostenského úřadu. Koncesované živnosti tak mají povahu živností povolovaných. Jestliže se subjekt uchází o živnostenské oprávnění k živnosti ohlašovací, musí splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti. V případě, že tyto podmínky splňuje, stačí k založení živnostenského oprávnění, aby zamýšlené provozování živnosti ohlásil předepsaným způsobem. Průkazem živnostenského oprávnění v tomto případě je následně živnostenským úřadem vydávaný živnostenský list. Do doby jeho vydání plní tuto funkci stejnopis ohlášení, na kterém ohlašovateli živnostenský úřad potvrdil doruční a převzetí ohlášení. Pokud se subjekt rozhodne pro založení koncesované živnosti, je pro vznik oprávnění k jejich provozování nutné, aby stát, reprezentovaný živnostenským úřadem nejprve žádost uchazeče o živnostenské oprávnění posoudil a na jeho základě výkon živnostenského podnikání povolil, a to formou udělení tzv. koncese. V těchto případech je průkazem živnostenského oprávnění koncesní
27
listina, a do jejího vydání pravomocné rozhodnutí, jímž byla udělena koncese. Průkaz živnostenského oprávnění (živnostenský list nebo koncesní listina) podnikateli slouží, k prokazování živnostenského oprávnění. Pro účely prokazování živnostenského oprávnění lze živnostenský list i koncesní listinu nahrazovat tzv. osvědčením, které podnikateli na jeho žádost vydá živnostenský úřad, a které obsahuje všechny rozhodující údaje, svědčící o předmětném živnostenském oprávnění. Osvědčení lze přitom vydat i „souhrnně“ pro více živností v působnosti téhož živnostenského úřadu. Živnostenský list, i koncesní listina představují průkaz živnostenského oprávnění k podnikání vždy v jediné konkrétní živnosti. Jestliže podnikatel ohlašuje více živností, nebo žádá o povolení více živností, je možné vydat více živnostenských listů nebo více koncesních listin. Avšak tento problém (vydávání více živnostenských oprávnění) řeší tzv. provozování živnosti průmyslovým způsobem, které umožňuje provozování většího počtu živností jedním podnikatelem za určitých podmínek. V tomto případě se podnikateli vydává jediný průkaz živnostenského oprávnění, s vyznačením, že živnost je provozována průmyslovým způsobem. Oprávnění k provozování živnosti průmyslovým způsobem v sobě zahrnuje oprávnění k provozování všech činností, které směřují ke vzniku konečného výrobku nebo k poskytnutí služby a jsou pouze dílčím prvkem technologického procesu. Průmyslovým způsobem lze provozovat jak živnosti ohlašovací, tak živnosti koncesované. Z věcného hlediska je rozdíl mezi ohlašovacími a koncesovanými živnostmi v tom, že u ohlašovacích živností jde o činnosti, u kterých jsou požadovány méně náročné a přísné zvláštní podmínky jejich provozování, zatímco u koncesovaných živností se jedná
o činnosti
vyžadující
splnění
k provozování.[3]
28
nejpřísnějších
zvláštních
podmínek
6.5.2 Rozsah živnostenského oprávnění
Rozsahem živnostenského oprávnění se zabývá živnostenský zákon v § 28 - § 44. Rozsah živnostenského oprávnění je posuzován podle obsahu živnostenského listu nebo koncesní listiny s přihlédnutím k ustanovením této části. Je-li provozování živnosti podle příloh č. 2 a 3 vázáno na doklad vydaný zvláštním orgánem podle zvláštního právního předpisu, je rozsah živnostenského oprávnění vymezen uvedeným dokladem. V pochybnostech o rozsahu oprávnění rozhodne na žádost podnikatele živnostenský úřad.[7]
6.5.3 Zánik živnostenského oprávnění
Způsoby, kterými zaniká živnostenské oprávnění jsou uvedeny v § 57 živnostenského zákona. Jedná se o tyto způsoby zániku živnostenského oprávnění: a) smrtí podnikatele, nepokračují-li v živnosti dědicové nebo správce dědictví, b) zánikem právnické osoby, c) uplynutím doby, pokud živnostenský list nebo koncesní listina byly vydány na dobu určitou, d) výmazem zahraniční osoby nebo jejího předmětu podnikání z obchodního rejstříku, e) stanoví-li tak zvláštní právní předpis, f) rozhodnutím živnostenského úřadu o zrušení živnostenského oprávnění.[7]
Vedle případů, kdy o zrušení živnostenského oprávnění požádá podnikatel sám, počítá zákon o živnostenském podnikání s tím, že živnostenské oprávnění může zrušit živnostenský úřad, tj. ve smyslu obligatorním, a to v případě, že podnikatel ztratí způsobilost k právním úkonům a nedojde k ustanovení odpovědného zástupce, jestliže podnikatel nemůže v provozování živnosti pokračovat z toho důvodu, že vůči němu byl uplatněn postup podle zákona o konkursu a vyrovnání, je-li podnikateli v postavení fyzické osoby uložen soudem nebo správním orgánem zákaz činnosti, týkající
29
se provozování živnosti, nebo jestliže podnikatel pozbude bezúhonnost. K dalším případům, kdy dojde ke zrušení živnostenského oprávnění patří závažné porušování povinností podnikatele. Ve všech případech zániku živnostenského oprávnění by měly příslušné osoby po zániku živnostenského oprávnění vrátit živnostenský list nebo koncesní listinu tomu živnostenskému úřadu, který je vydal.[14]
6.6 Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce Odpovědného zástupce je povinen ustanovit dle § 11 živnostenského zákona: a) podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti, nejedná-li se o ohlašovací živnost provozovanou průmyslovým způsobem, b) podnikatel, který je právnickou osobou, pro živnosti vyžadující splnění zvláštních podmínek provozování živnosti (§ 7 živnostenského zákona), nejedná-li se o ohlašovací živnost provozovanou průmyslovým způsobem. Do funkce odpovědného zástupce ustanoví česká právnická osoba osobu, která je jejím statutárním orgánem nebo jeho členem a která splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob.[7]
Provozování živnosti prostřednictvím odpovědného zástupce upravuje tedy §11 živnostenského zákona. Dle tohoto paragrafu je odpovědný zástupce fyzická osoba ustanovená podnikatelem. Tato osoba odpovídá za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a je k podnikateli ve smluvním vztahu. Odpovědný zástupce je povinen zúčastňovat provozování živnosti v potřebném rozsahu. Žádná osoba nemůže být ustanoven do funkce odpovědného zástupce pro více než dva podnikatele.
30
6.7 Živnostenský rejstřík Živnostenský rejstřík je dle § 60 živnostenského zákona informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Živnostenský úřad České republiky a provozovateli jsou obecní živnostenské a krajské živnostenské úřady. Živnostenský úřad České republiky do tohoto informačního systému zapisuje další údaje statistického a evidenčního charakteru související s provozováním živností. Za tím účelem mohou být sdružovány informace a údaje z jiných informačních systémů a registrů.
Do živnostenského rejstříku se dle § 60 živnostenského zákona zapisují následující údaje včetně jejich změn: a) u fyzické osoby jméno, příjmení, státní občanství, bydliště, u zahraniční fyzické osoby též místo pobytu v České republice, pokud byl povolen, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, identifikační číslo, popřípadě obchodní firma a místo podnikání, u odpovědného zástupce jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození, a u zahraniční osoby též adresu organizační složky podniku umístěné v České republice a u vedoucího organizační složky podniku umístěné v České republice jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození; u právnické osoby obchodní firma nebo název, sídlo, identifikační číslo a u fyzických osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy, u odpovědného zástupce a u vedoucího organizační složky podniku zahraniční osoby jméno, příjmení, státní občanství, bydliště nebo pobyt na území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození a dále adresa organizační složky podniku umístěné v České republice, b) předmět podnikání, c) druh živnosti, d) provozovna nebo provozovny, v nichž je živnost provozována včetně údajů o zahájení a ukončení provozování živnosti v nich,
31
e) doba platnosti živnostenského listu nebo koncesní listiny, f) datum vzniku živnostenského oprávnění, g) datum zahájení provozování živnosti, h) pozastavení nebo přerušení provozování živnosti, i) datum zániku živnostenského oprávnění, j) provozování živnosti průmyslovým způsobem a údaje o rozsahu živnostenského oprávnění, k) prohlášení a zrušení konkursu, l) vstup právnické osoby do likvidace, m) překážky provozování živnosti, n) přehled o uložených pokutách včetně sankčních opatření uložených jinými správními orgány v souvislosti s podnikáním, s výjimkou blokových pokut, o) další doplňující údaje vztahující se k rozsahu živnostenského oprávnění. [7]
Zápis do živnostenského rejstříku musí být proveden do pěti pracovních dnů ode dne vydání průkazu živnostenského oprávnění nebo jeho změny nebo do pěti dnů ode dne, kdy se o změně údaje vedeného v živnostenském rejstříku dozvěděl. Živnostenský rejstřík je tedy veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích. Je dobré, že existuje přehled o živnostnících. Do živnostenského rejstříku je možné nahlížet a získávat informace o podnikatelích. Novelizací živnostenského zákona byl zřízen Živnostenský rejstřík jako informační systém veřejné správy, do něhož mají právo nahlížet správci daně, Český statistický úřad, zdravotní pojišťovny a také správy sociálního zabezpečení.
32
6.8 Živnostenská kontrola, neoprávněné podnikání a ukládání pokut
6.8.1 Živnostenská kontrola
Mezi kontrolní orgány na úseku živnostenského podnikání patří živnostenské úřady. Živnostenské úřady jsou tvořeny soustavou okresních živnostenských úřadů (referáty okresních úřadů), soustavou obecních živnostenských úřadů (odbory pověřených obecních úřadů) a na území hlavního města Prahy jsou tvořeny živnostenskými odbory úřadů městských částí určených Statutem hlavního města Prahy a odborem Magistrátu hlavního města Prahy a dále pak Živnostenským úřadem České republiky. Pracovníci těchto živnostenských úřadů vykonávají kontrolu, na základě písemného pověření. Úkolem živnostenské kontroly je dle § 60a živnostenského zákona především sledování, zda jsou dodržovány povinnosti stanovené živnostenským zákonem a dalšími zvláštními předpisy a také zda podnikatelé dodržují podmínky provozování živnosti, které jsou uloženy v koncesní listině. Živnostenské úřady mají pro účel kontroly ze zákona oprávnění požadovat od podnikatele doklady o splnění jemu uložených povinností. Naopak podnikatel je oprávněn přizvat si v průběhu kontroly jím zvolenou třetí osobu. Pokud třetí osoba není přítomna, nezakládá to důvod k přerušení kontroly. V rámci živnostenské kontroly je živnostenskému úřadu umožněno, aby ukládal závazné pokyny k odstranění nedostatků zjištěných u podnikatele. Živnostenský úřad může rozhodnutím uložit podnikateli odstranění nedostatků zjištěných při provozování činnosti. Pojetí tohoto ustanovení živnostenského zákona je vedeno snahou o rychlejší zjednání nápravy nedostatků, které byly zjištěny během kontroly a případně tak i předejít uložení pokuty za porušení zákona. Pracovníci živnostenských úřadů mají na straně jedné pro provádění živnostenské kontroly na základě zvláštního zákona (zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole) řadu oprávnění, ale na straně druhé mají také řadu povinností. Mezi oprávnění kontrolních pracovníků patří například právo vstupu do objektů kontrolovaných osob, právo požadovat na kontrolovaných osobách předložení potřebných dokladů a poskytnutí pravdivých informaci apod. K jejich hlavním povinnostem patří zjištění
33
skutečného stavu věci. Povinností kontrolované osoby je vytvořit základní podmínky k provedení kontroly a poskytnout součinnost. [7]
6.8.2 Neoprávněné podnikání
Živnostenský zákon sestrojuje pro ochranu svých ustanovení skutkové podstaty správních deliktů, které lze rozčlenit na neoprávněné podnikání a porušení jiných ustanovení zákona. Za neoprávněné podnikání je považováno dle § 61 živnostenského zákona provozování činnosti, která je předmětem živnosti, která nemá živnostenské oprávnění pro tuto živnost. Dalším způsobem neoprávněného podnikání je jednorázové a nahodilé provozování živnosti po dobu jejího pozastavení. Neoprávněné podnikání se rozděluje podle toho, zda pachatelem je právnická či fyzická osoba a dále podle toho, zda se jedná o volnou, řemeslnou, vázanou či koncesovanou živnost. [7]
6.8.3 Ukládání pokut
Ukládání pokut řeší živnostenský zákon v § 66, podle kterého může pokuta u fyzické osoby dosáhnout až dvě stě tisíc korun, zatímco u právnické osoby může dosáhnout až výše jednoho milionu korun. Ustanovení trestního zákona týkající se stíhání fyzických osob pro neoprávněné podnikání zůstávají nedotčena. Tzv. porušení jiných ustanovení zákona spočívají např. v neustavení odpovědného zástupce v případech, kdy je k tomu podnikatel povinen, v neoznámení zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně živnostenskému úřadu, v neoznámení změny údajů obsažených v ohlášení nebo v žádosti o udělení koncese. V těchto případech může být pokuta uložena až do výše sto tisíc korun. Řízení o uložení pokuty může živnostenský úřad zahájit pouze do jednoho roku ode dne, kdy se o neoprávněném podnikání dozvěděl, nejpozději však do 5 let od doby, kdy k porušení došlo. Jestliže se jedná o pokračující neoprávněné podnikání,, nejpozději
34
do pěti let od doby, kdy neoprávněné podnikání ještě trvalo. Při porušení jiných ustanovení zákona může živnostenský úřad, územní finanční orgán nebo celní úřad zahájit řízení o uložení pokuty do jednoho roku ode dne, kdy se o skutečnosti dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne, kdy taková skutečnost ještě trvala. Pokuty uložené za neoprávněné podnikání, za porušení jiných ustanovení zákona jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.[7]
6.9 Živnostenská správa
Soustava živnostenských úřadů je významnou součástí veřejné správy, která zabezpečuje výkon státní správy na úseku živnostenského podnikání. Živnostenský úřad České republiky (jehož působnost vykonává, ve smyslu kompetenčního zákona, Ministerstvo průmyslu a obchodu) je, i když tak není výslovně označen, svou povahou, posláním a postavením ve smyslu platné právní úpravy zřejmě ústředním orgánem živnostenské státní správy v České republice. K jeho základním úkolům patří zpracovává koncepce v oblasti živnostenského podnikání, vykonává řídící, koordinační, kontrolní a metodickou činnost vůči krajským živnostenským úřadům, může nařídit živnostenským úřadům provedení živnostenské kontroly, v zákonem stanovených případech rozhoduje jako správní orgán první instance, atd. Krajské živnostenské úřady jsou ve smyslu platné právní úpravy organizačním útvarem příslušných krajských úřadů v postavení jejich odborů, s rozsahem působnosti krajů. Krajské živnostenské úřady vykonávají zejména činnost řídící, koordinační, kontrolní a metodickou a to včetně funkce centrálních registračních míst, vůči obecním živnostenským úřadům ve svém správním obvodu. Dále například rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí obecních živnostenských úřadů ve svém správním obvodu, atd. Obecní živnostenské úřady nejsou zřizovány ve všech obcích, ale pouze v obcích s rozšířenou působností, a to v postavení jejich odborů. Územní působnost těchto živnostenských úřadů je přitom dána pravidly pro stanovení obvodu územní působnosti obcí s rozšířenou působností. Do pravomoci a působnosti těchto živnostenských úřadů spadá výkon činností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem ve vztahu k režimu živnostenských oprávnění u živností ohlašovacích i koncesovaných,
35
a to včetně živností vykonávaných průmyslovým způsobem. Obecní živnostenský úřad vykonává činnosti v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem a dále plní další úkoly stanovené zvláštními právními předpisy a dále jako centrální registrační místo je jeho úkolem např. přijímání přihlášky k registraci nebo oznámení na základě zvláštního právního předpisu od osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění, přijímání oznámení a hlášení v oblasti sociálního zabezpečení od fyzických osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění, a to v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy atd. Obecní živnostenský úřad je provozovatelem živnostenského rejstříku. .[16]
K živnostenské správě také kromě Živnostenského úřadu České republiky, Krajských živnostenských úřadů a Obecních živnostenských úřadů patří podnikatelské svazy a sdružení,a hospodářské komory a dále pak tzv. živnostenská společenstva, která sdružují subjekty živnostensky podnikající v určitém oboru nebo oborech živností na vymezeném území. Novelizací živnostenského zákona byla na všech
obecních živnostenských úřadech
zřízena Centrální registrační místa, kde může podnikatel zároveň při ohlášení živnosti nebo podání žádosti o koncesi rovněž učinit oznámení i vůči dalším správním úřadům, a to finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně a úřadu práce, což velice usnadňuje podnikatelům zahájení podnikání.
Mezi další dotčené správní orgány (v souvislosti se vznikem živnostenského oprávnění a vydáním průkazu živnostenského oprávnění) patří: •
příslušný finanční úřad,
•
příslušná správa sociálního zabezpečení,
•
Centrální registr pojištěnců všeobecného zdravotního pojištění (Ústřední pojišťovna Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky),
•
Český statistický úřad,
•
Úřad práce,
36
•
Živnostenský úřad příslušný podle místa podnikání (má-li v České republice zahraniční fyzická osoba povolen pobyt),
•
Živnostenský úřad příslušný podle adresy provozovny,
•
Ministerstvo kultury (podle § 2 odst. 3 zákona č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, o změně a doplnění některých zákonů a některých dalších předpisů, ve znění pozdějších předpisů ) - pouze u
volných živností z oblasti výroby a distribuce
audiovizuálních děl, •
Puncovní úřad (podle § 52 zákona č. 539/1992 Sb., o puncovnictví a zkoušení drahých kovů (puncovní zákon) - pouze u volných živností z oblasti obchodování s výrobky z drahých kovů,
•
Příslušný orgán státní správy, který vydal stanovisko k udělení koncese podle § 52 odst. 1 živnostenského zákona - pouze u koncesovaných živností.[8]
37
7 VZNIK ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ U VYBRANÝCH PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ (PRAKTICKÁ ČÁST)
Praktická část této diplomové práce se zabývá konkrétními příklady vzniku živnostenského oprávnění. Jak již bylo řečeno v první části této diplomové práce, průkazem živnostenského oprávnění je živnostenský list nebo koncesní listina, které mají legitimační charakter. Právě jednotlivé kroky, které musí subjekt, který se rozhodl k získání živnostenského oprávnění podniknout, budou popsány na dvou fiktivních podnikatelských subjektech v následující části této diplomové práce. První praktický příklad představuje postup pro vznik živnosti řemeslné pro fyzickou osobu s bydlištěm na území České republiky, tedy českou fyzickou osobou. Vznik koncesované živnosti provozované právnickou osobou se sídlem na území České republiky, tedy českou právnickou osobou, znázorňuje druhý praktický příklad. Přijetím zákona č. 214/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském
podnikání
(živnostenský
zákon),
došlo
k mnoha
změnám
v živnostenském zákonu. Tyto změny se také dotkly vzniku živnostenského oprávnění. Novelizací živnostenského zákona došlo k značnému usnadnění vzniku živnostenského oprávnění, spočívající ve snížení tzv. papírové komunikace. Dříve musel podnikatel vyplnit nejméně čtyři formuláře, a to na živnostenském úřadu, finančním úřadu a správě sociálního zabezpečení. Všechny tyto formuláře musel podnikatel osobně odevzdat na příslušném úřadu. Na obecních živnostenských úřadech byla vytvořena tzv. „Centrální registrační místa“ (CRM), kde má podnikatel možnost při ohlášení živnosti, či podání žádosti o koncesní listinu rovněž učinit oznámení také vůči dalším správním úřadům. Pro tyto účely vytvořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ve spolupráci s dalšími ministerstvy (financí, práce a sociálních věcí a zdravotnictví) jednotný registrační formulář.
38
7.1 Podmínky ohlášení řemeslné živnosti pro fyzickou osobu s bydlištěm na území České republiky První praktický příklad představuje vznik řemeslné živnosti pro fyzickou osobu, s bydlištěm na území České republiky. Subjekty, oprávněné k ohlášení řemeslné živnosti jsou v tomto případě fyzické osoby s bydlištěm na území České republiky, tedy s trvalým pobytem na jejím území. Zvolenou osobou bude fiktivní podnikatelský subjekt Jan Novák, který se rozhodl založit „Zlatnictví a klenotnictví“. Jeho živnost bude provozována v městě Brně, konkrétně na ulici Úvoz 23. Obor zlatnictví a klenotnictví patří dle přílohy č. 1 živnostenského zákona mezi živnosti řemeslné. Předmětem činnosti zlatnictví a klenotnictví je dle přílohy č. 1 živnostenského zákona zhotovování a opravy šperků, klenotů a drobných ozdobných předmětů ve všech povolených kombinacích drahých i obecných kovů, dále pak pokovování drahými kovy, výroba plastických ozdob z drahých kovů,hodnocení ryzosti drahých kovů. V rámci této živnosti lze také provádět nákup a prodej zboží z drahých kovů včetně zlomkového zlata a drahých kamenů a doplňkový prodej bižuterie, drobných upomínkových předmětů a hodinek. Proto, aby mohlo dojít k ohlášení řemeslné živnosti, musí podnikatel Jan Novák splňovat jak všeobecné podmínky, tak podmínky zvláštní, tzn. odbornou způsobilost. Všeobecnými podmínkami provozování živnosti jsou dle § 6 živnostenského zákona: •
dosažení věku 18 let,
•
způsobilost k právním úkonům,
•
bezúhonnost,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky, doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
39
Dále musí podnikatel pro získání živnostenského oprávnění (živnostenského listu) pro živnost řemeslnou splňovat požadovanou odbornou způsobilost. Aby byla podnikateli odborná způsobilost uznána, musí je prokázat předepsaným způsobem. Požadovaná odborná způsobilost se prokazuje např. výučním listem z příslušného tříletého učebního oboru nebo jiným dokladem o řádném ukončení příslušného tříletého učebního oboru a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru, vysvědčením o ukončení studia příslušného studijního oboru střední odborné školy, jehož délka je kratší než čtyři roky, a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru, vysvědčením o maturitní zkoušce v příslušném studijním oboru střední odborné školy nebo středního odborného učiliště, nebo gymnázia s předměty odborné přípravy a dokladem o vykonání dvouleté praxe v oboru, atd. Tyto doklady odborné způsobilosti však mohou být nahrazeny např. výučním listem z příbuzného tříletého učebního oboru, nebo jiným dokladem o řádném ukončení příbuzného tříletého učebního oboru, nebo studia v příbuzném oboru, vysvědčením o ukončení studia příbuzného studijního oboru střední odborné školy, jehož délka je kratší než čtyři roky, a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru, vysvědčením o maturitní zkoušce v příbuzném studijním oboru střední odborné školy nebo středního odborného učiliště a dokladem o vykonání tříleté praxe v oboru, osvědčením o rekvalifikaci nebo jiným dokladem o odborné způsobilosti vydaným institucí akreditovanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo příslušným ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru, nebo dokladem o vykonání šestileté praxe v oboru.
Pan Jan Novák je absolventem Středního odborného učiliště služeb, konkrétně oboru zlatník a klenotník. V tomto oboru pracuje již více než dvanáct let, čímž splňuje požadovanou odbornou způsobilost pro vznik požadované živnosti, neboť je vlastníkem výučního listu z oboru zlatník a klenotník a má také praxi v tomto oboru. Dalším krokem pro vznik živnostenského oprávnění je podání žádosti u příslušného živnostenského úřadu (centrálním registračním místě), a to buď osobně nebo zaslat tomuto úřadu poštou. Toto ohlášení se podá u obecního živnostenského úřadu příslušného podle bydliště (trvalého pobytu) ohlašovatele.
40
Vzhledem k tomu, že trvalý pobyt pana Jana Nováka je v Brně na ulici Vránova, svoji žádost podá na živnostenském úřadu města Brna. Při podání žádosti musí podnikatel předložit příslušné dokumenty, kterými jsou: •
ohlášení živnosti,
•
výpis z Rejstříku trestů České republiky podnikatele,
•
není-li výpis z Rejstříku trestů České republiky k žádosti doložen, živnostenský úřad si jej sám od správce Rejstříku trestů vyžádá,
•
výpis z obchodního rejstříku ne starší 3 měsíců, je-li v něm fyzická osoba zapsána,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z tohoto podnikání. Doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad, doklad nesmí být starší než tři měsíce,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného ne sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Doklad vyhotoví místně příslušná správa sociálního zabezpečení, doklad nesmí být starší než tři měsíce,
•
doklad prokazující odbornou způsobilost podnikatele, popř. jeho odpovědného zástupce,
•
doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, do nichž fyzická osoba umístila místo podnikání, liší-li se od bydliště ohlašovatele,
•
o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám, v nichž je místo podnikání, liší-li se od bydliště ohlašovatele. [15]
Po získání potřebných dokumentů musí podnikatel fyzická osoba vyplnit příslušný formulář. Tímto formulářem je „Ohlášení živnosti pro fyzické osoby“, který je součástí „Jednotného registračního formuláře“ pro fyzické osoby, prostřednictvím kterého lze učinit na obecním živnostenském úřadu podání i k dalším úřadům. Těmito úřady jsou finanční úřad, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovna a úřad práce.
41
Formulář podnikatel obdrží na jakémkoli obecním živnostenském úřadu nebo je také volně k dispozici na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Úplný Jednotný registrační formulář pro fyzické osoby se skládá z následujících částí: •
Základní část,
•
Ohlášení živnosti / žádost o koncesi pro fyzické osoby (pro živnostenský úřad),
•
Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby (pro finanční úřad),
•
Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro finanční úřad),
•
Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro finanční úřad)
•
Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro finanční úřad),
•
Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro úřad práce),
•
Oznámení pojištěnce o zahájení (ukončení) samostatné výdělečné činnosti (pro zdravotní pojišťovnu). [12]
Ve formuláři „Ohlášení živnosti pro fyzické osoby“ je fyzická osoba povinna uvést následující údaje: •
jméno a příjmení, příp. obchodní firmu,
•
státní občanství,
•
bydliště,
•
rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození,
•
prohlášení o tom, zda jí soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti nebo zda u ní trvá jiná překážka týkající se provozování živnosti, zda bylo této fyzické osobě v posledních 3 letech zrušeno živnostenské oprávnění (podle § 58 odst. 2, 3 nebo 4 živnostenského zákona),
•
provozuje-li se živnost prostřednictvím odpovědného zástupce, uvedou se údaje týkající se jeho osoby (jméno a příjmení, státní občanství, bydliště, rodné číslo, pokud bylo přiděleno, jinak datum narození, údaj o tom, zda mu soud nebo
42
správní orgán uložil zákaz činnosti nebo zda trvá jiná překážka týkající se provozování živnosti, zda bylo této fyzické osobě v posledních třech etech zrušeno živnostenské oprávnění), •
předmět podnikání,
•
místo podnikání,
•
identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
•
provozovnu nebo provozovny, ve kterých bude provozování živnosti zahájeno bezprostředně po vzniku živnostenského oprávnění,
•
datum zahájení provozování živnosti, pokud není shodné se vznikem živnostenského oprávnění,
•
datum ukončení provozování živnosti, pokud zamýšlí provozovat živnost na dobu určitou.[15]
Žádost o vydání živnostenského oprávnění je spojena s povinností zaplatit správní poplatek ve výši 1000 Kč za vydání živnostenského listu a dále 50 Kč za výpis z Rejstříku trestů České republiky, v případě, že jej podnikatel obstará sám. Jestliže subjekt splnil všechny náležitosti stanovené živnostenským zákonem, následuje činnost živnostenského úřadu, který je povinen vystavit živnostenský list do patnácti dnů od doručení ohlášení. Může dojít k situaci, že podané ohlášení neobsahuje všechny požadované náležitosti. V tomto případě živnostenský úřad vyzve podnikatele ve lhůtě do patnácti dnů, aby závady odstranil. K odstranění závad stanoví živnostenský úřad přiměřenou lhůtu k jejich odstranění (nejméně však patnáct dnů). Po dobu lhůty, která je uvedená ve výzvě neběží lhůta pro vydání živnostenského listu. Tato lhůta může být na žádost podnikatele i opakovaně prodloužena. Odstraní-li podnikatel závady ve stanovené lhůtě nebo ve lhůtě prodloužené, platí, že ohlášení bylo od počátku bez závad. Pokud nedojde k odstranění závad ve stanovené lhůtě, živnostenský úřad zahájí řízení a rozhodne o tom, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo, resp. rozhodne o tom, že ohlašovatel nesplnil podmínky pro vznik živnostenského oprávnění. Pokud ohlašovatel v průběhu řízení závady odstraní a živnostenský úřad zjistí, že jsou splněny
43
podmínky pro vznik živnostenského oprávnění, živnostenský úřad řízení ukončí vydáním živnostenského listu. Po obdržení živnostenského listu může podnikatel Jan Novák zahájit své podnikání. Vznik živnostenského oprávnění k řemeslné živnosti není pro podnikatele nijak složité. Pokud splňuje všeobecné a zvláštní podmínky, tedy požadovanou odbornou způsobilost, předloží zákonem požadované dokumenty a zaplatí správní poplatek, již nic nebrání v zahájení podnikání.
7.2 Podmínky podání žádosti o koncesi právnickou osobou se sídlem na území České republiky
Druhý praktický příklad této diplomové práce představuje postup (návod) pro vznik koncesované živnosti, provozované právnickou osobou se sídlem na území České republiky, tedy českou právnickou osobou. Tento postup bude aplikován na fiktivní cestovní kanceláři. Jaké podmínky (povinnosti) musí cestovní kancelář splňovat, pro získání živnostenského oprávnění. V případě provozování cestovní kanceláře se jedná dle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, o živnost koncesovanou. Proto je k vydání koncesní listiny potřebný souhlas příslušného ústředního orgánu státní správy, v tomto případě se jedná o Ministerstva pro místní rozvoj.
Pro tento příklad byla zvolena fiktivní cestovní kancelář (právnická osoba) s názvem ABC Tours, s. r. o., se sídlem v městě Brně, na ulici Masarykova 12. Proto, aby mohla cestovní kancelář provozovat svoji činnost, musí získat dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání živnostenské oprávnění v podobě koncesní listiny. Prvním předpokladem pro získání živnostenského oprávnění (koncesní listiny) je ustanovení odpovědného zástupce, přičemž odpovědným zástupcem může být ustanoven člen statutárního orgánu nebo statutární orgán, který splňuje podmínky
44
pro výkon funkce odpovědného zástupce. V případě, že nelze odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje právnická osoba odpovědného zástupce z osob jiných. Povinností odpovědného zástupce je zúčastňování se na provozování živnosti v potřebném rozsahu. Odpovědným zástupcem cestovní kanceláře ABC Tours, s. r. o. byla ustanovena fiktivní fyzická osoba, statutární orgán společnosti, pan Ing. Petr Horák, který se v oblasti cestovního ruchu pohybuje již 10 let.
Cestovní kancelář je oprávněna, dle zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, v rámci své činnosti nabízet a prodávat zájezdy, nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu, organizovat kombinace služeb cestovního ruchu, nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání. Dále může cestovní kancelář zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.), zprostředkovávat prodej zájezdů pro jinou cestovní kancelář. Cestovní smlouva v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván, a dále prodávat věci související s cestovním ruchem, zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce a upomínkové předměty. Provozování cestovní kanceláře s sebou také nese řadu povinností, které jsou stanoveny zákonem č. 159/1999 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, které musí podnikatelský subjekt splnit. K těmto povinnostem patří: •
po celou dobu své podnikatelské činnosti musí mít uzavřenou pojistnou smlouvu, která musí být sjednána tak, aby se pojištění vztahovalo na veškeré zájezdy prodané v době platnosti pojistné smlouvy, ledaže cestovní kancelář uzavře pojistnou smlouvu novou,
•
označit provozovnu a propagační materiály určené zákazníkovi slovy "cestovní kancelář", pokud toto označení neobsahuje již její obchodní firma, názvy
45
„cestovní kancelář" nebo „CK" může používat pouze podnikatel, který je držitelem platné koncese, •
nesmí zprostředkovávat prodej zájezdu pro subjekt, který není cestovní kanceláří,
•
předložit před uzavřením cestovní smlouvy zájemci na jeho žádost k nahlédnutí doklad o pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře,
•
cestovní kancelář usazená na území jiného státu je povinna před zahájením prodeje zájezdů bezodkladně informovat o této skutečnosti Ministerstvo pro místní rozvoj, a to včetně údajů o rozsahu pojištění záruky pro případ úpadku cestovní kanceláře nebo jiné formy zajištění těchto zájezdů.[17]
Cestovní kancelář se tedy dle přílohy č. 3 živnostenského zákona řadí mezi živnosti koncesované. Pro provozování živnosti koncesované musí subjekt splňovat všeobecné a zvláštní podmínky stanovené živnostenským zákonem. V případě právnické osoby, musí tyto podmínky splňovat odpovědný zástupce. Jedná se o všeobecné podmínky provozování živnosti fyzickou osobou, které upravuje živnostenský zákon v § 6: •
dosažení věku 18 let,
•
způsobilost k právním úkonům,
•
bezúhonnost,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území ČR podniká nebo podnikala, nemá vůči územním finančním orgánům státu daňové nedoplatky, doklad vyhotoví místně příslušný finanční úřad,
•
předložení dokladu o tom, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,
•
odborná způsobilost pro živnosti koncesované je upravena zvláštními předpisy uvedenými v příloze č. 3 živnostenského zákona. Je-li v příloze č. 3 živnostenského zákona uvedena odborná způsobilost spočívající ve vyučení
46
v oboru nebo ve středoškolském vzdělání zakončeném maturitní zkouškou, splnění podmínky vzdělání se prokazuje též dokladem o rekvalifikaci podle § 22 odst. 1 písm. e) živnostenského zákona a dokladem o vykonání čtyřleté praxe v oboru. Živnostenský úřad uloží nebo změní podnikateli podmínky provozování živnosti na základě živnostenského zákona nebo na základě zvláštních předpisů.
Provozování koncesované živnosti je dále podmíněno splněním zvláštních podmínek provozování živnost dle § 7 živnostenského zákona. Zvláštními podmínkami v tomto případě je odborná nebo jiná zvláštní způsobilost. V případě vzniku cestovní kanceláře jsou požadovány zvláštní podmínky v podobě vysokoškolského vzdělání a jednoho roku praxe v oboru, nebo vyššího odborného vzdělání a tří roků praxe v oboru nebo úplného středního vzdělání, nebo úplného středního odborného vzdělání a šest let praxe v oboru. Možností je také předložení dokladů dle § 19 odst. 1 písm. b/ zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace. Vzhledem k tomu, že pan Ing. Jan Horák má vysokoškolské vzdělání a v oblasti cestovního ruchu se pohybuje už desátým rokem, tímto tedy splňuje jak všeobecné, tak zvláštní podmínky k získání živnostenského oprávnění. Následujícím krokem pro získání živnostenského oprávnění pro cestovní kancelář je podání žádosti o koncesní listinu, kterou může podat v případě právnické osoby statutární orgán, prokurista, likvidátor, popř. zmocněnec na základě písemné plné moci s úředně ověřenou pravostí podpisu zmocnitele. Žádost o koncesi se podává u obecního živnostenského úřadu příslušného podle sídla právnické osoby. V případě cestovní kanceláře ABC Tours, s. r. o., která má sídlo na ulici Masarykova 12 v Brně, podá žádost o koncesi osobně, nebo zašle poštou Živnostenskému úřadu města Brna, který se stal Centrálním registračním místem. Žadatel o koncesní listinu je povinen předložit doklady, kterými prokáže, že splňuje jak všeobecné, tak i zvláštní podmínky provozování živnosti stanovené zákonem a také doklady, které jsou nezbytné pro vydání stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj. Dále musí být předložena smlouvu s pojišťovnou o pojištění, podnikatelský záměr, datum předpokládaného data zahájení činnosti. Také musí být předloženo prohlášení, zda
47
v posledních pěti letech nebylo zrušeno živnostenské oprávnění k provozování cestovní kanceláře nebo cestovní agentury z důvodu porušení povinností uložených zákonem nebo z důvodu jejího úpadku, a to jak fyzické tak právnické osobě, která je žadatelem, nebo fyzické osobě, jejímž statutárním orgánem byla osoba, která je žadatelem, nebo statutárním orgánem právnické osoby, která je žadatelem. Při podání žádosti o koncesi, musí být také předložena dle živnostenského zákona řada dokumentů. Jedná se o: •
žádost o koncesovanou živnost,
•
výpis z Rejstříku trestů České republiky odpovědného zástupce (ne starší tří měsíců). Je-li odpovědný zástupce státním příslušníkem členského státu Evropské unie (včetně státních příslušníků jiných smluvních států Dohody o Evropském hospodářském prostoru a Švýcarska), výpis z evidence trestů nebo rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem tohoto státu nebo členského státu posledního pobytu. Pokud stát takový doklad nevydává, odpovědný zástupce předkládá prohlášení o bezúhonnosti, učiněné před notářem nebo orgánem členského státu, jehož je občanem, nebo před notářem nebo orgánem členského státu posledního pobytu (ne starší 3 měsíců). Doklad předkládaný státním příslušníkem členského státu Evropské unie může být nahrazen dokladem o uznání odborné kvalifikace, pokud se jím prokazuje i splnění podmínky bezúhonnosti. Je-li odpovědný zástupce občanem jiného než výše uvedených států, předkládá vedle výpisu z Rejstříku trestů České republiky i odpovídající doklady vydané státem, jehož je občanem. Hodlá-li odpovědný zástupce
doložit
bezúhonnost
výpisem
z
Rejstříku
trestů
České
republiky a pokud není k žádosti doložen, živnostenský úřad si jej sám od správce Rejstříku trestů vyžádá. •
doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud se nezapisuje do obchodního či obdobného rejstříku nebo pokud ještě zápis nebyl proveden, anebo doklad o tom, že právnická osoba je zapsána do obchodního či obdobného rejstříku, pokud již byl zápis proveden, výpis z obchodního či obdobného rejstříku nesmí být starší 3 měsíců,
•
doklad prokazující právní důvod pro užívání prostor, v nichž má právnická
48
osoba na území České republiky sídlo, nebyl-li již tento doklad přiložen při zápisu do obchodního rejstříku nebo jiné evidence. •
prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce, s převzetím povinností v rozsahu stanoveném živnostenským zákonem a s uvedením podnikatelů, u nichž je do funkce odpovědného zástupce již ustanoven. Podpis na prohlášení musí být úředně ověřen, pokud neučinil odpovědný zástupce prohlášení osobně před živnostenským úřadem.
•
doklad prokazující odbornou způsobilost odpovědného zástupce.[15]
Po získání všech dokumentů, může podnikatelský subjekt podat žádost o koncesi. Podkladem je formulář s názvem „Žádost o koncesi pro právnické osoby“. Tento formulář je součástí Jednotného formuláře pro právnické osoby, jehož prostřednictvím lze učinit na obecním živnostenském úřadu podání i k dalším úřadům – finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovně a úřadu práce. Tento formulář podnikatel získá na jakémkoli obecním živnostenském úřadu, tzv. centrálním registračním místě. Druhou možností je získání formuláře na internetových stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu. Úplný Jednotný registrační formulář pro právnické osoby se skládá z těchto částí: •
Základní část ,
•
Ohlášení živnosti / Žádost o koncesi pro právnické osoby (pro živnostenský úřad),
•
Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby (pro finanční úřad),
•
Přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty (pro finanční úřad),
•
Příloha k přihlášce k registraci - Odštěpné závody a provozovny (pro finanční úřad),
•
Přihláška k registraci pro plátcovy pokladny (pro finanční úřad),
•
Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení (pro úřad práce) .[12]
49
V žádosti o koncesi musí být vyplněny následující údaje: •
obchodní firmu nebo název, sídlo
•
údaje týkající se odpovědného zástupce, jehož prostřednictvím je živnost provozována: jméno a příjmení, státní občanství, bydliště (název obce, její části, název ulice, číslo popisné a orientační, bylo-li přiděleno, poštovní směrovací číslo), místo pobytu na území České republiky, pokud byl povolen a jedná-li se o osobu s bydlištěm mimo území České republiky, rodné číslo, bylo-li přiděleno, jinak datum narození,
•
prohlášení, zda mu soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti, zda u něho trvá jiná překážka týkající se provozování živnosti nebo zda mu bylo v posledních 3 letech zrušeno živnostenské oprávnění (podle § 58 odst. 2,3 nebo 4 živnostenského zákona),
•
identifikační číslo, bylo-li přiděleno,
•
předmět podnikání,
•
provozovnu nebo provozovny, ve kterých bude provozování živnosti zahájeno bezprostředně po vzniku živnostenského oprávnění,
•
datum zahájení provozování živnosti,
•
datum ukončení provozování živnosti, pokud zamýšlí provozovat živnost na dobu určitou.[15]
V Jednotném registračním formuláři podnikatel dále uvede údaje nezbytné pro podání vůči dalším výše uvedeným úřadům. Podání žádosti o koncesi je spojeno se zaplacením správního poplatku, ve výši 2 000 Kč, který je splatný před vydáním koncesní listiny.
50
Po podání žádosti o koncesi, vyplnění příslušného formuláře pro právnické osoby, dodání všech dokumentů a zaplacení správního poplatku, živnostenský úřad rozhodne o žádosti o koncesi, a to do šedesáti dnů ode dne podání žádosti, pokud není v příloze č. 3 živnostenského zákona stanoveno jinak. Pokud živnostenský úřad rozhodne o udělení koncese, potom vydá podnikateli koncesní listinu do patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese. V případě, že žádost o koncesi nesplňuje požadované náležitosti, vyzve živnostenský úřad podnikatele ve lhůtě třiceti dnů od doručení žádosti k odstranění závad. Ve výzvě stanoví živnostenský úřad přiměřenou lhůtu k jejich odstranění, nejméně však patnácti dnů. Jsou-li k tomu závažné důvody, může živnostenský úřad na základě písemného podnětu podnikatele lhůtu i opakovaně prodloužit. Po dobu lhůty uvedené ve výzvě se řízení o udělení koncese přerušuje. Pokud podnikatel závady ve stanovené nebo prodloužené lhůtě odstraní, živnostenský úřad zahájí projednání žádosti. Neodstraní-li podnikatel závady ve lhůtě, živnostenský úřad řízení zastaví, tedy žádost o koncesi zamítne. V případě provozování cestovní kanceláře se o udělení koncesní listiny kromě živnostenského úřadu vyjadřuje také Ministerstvo pro místní rozvoj. Po získání živnostenského oprávnění (koncesní listiny), je povinností právnické osoby přihlásit sebe i zaměstnance u místně příslušné správy sociálního zabezpečení, a to do osmi dnů, dále přihlásit sebe i zaměstnance u zvolené zdravotní pojišťovny (rovněž do osmi dnů), a také podat přihlášku k povinnému úrazovému pojištění za zaměstnance. Založení koncesované živnosti s sebou nese mnohem více povinností
a v případě
cestovní kanceláře se jedná ještě o povinnosti stanovené zákonem č. 159/1999. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů.
51
8 ZÁVĚR Tato diplomová práce se zabývá vznikem živnostenského oprávnění. Jejím cílem bylo přiblížit čtenáři problematiku živnostenského práva a poskytnout budoucím podnikatelským subjektům podrobný a ucelený návod, pro získání živnostenského oprávnění. Nejprve se práce zabývá historickým vývojem živnostenského podnikání od roku 1989, kdy po dlouhé době potlačování soukromého podnikání, došlo k jeho obnově, a proto tato oblast potřebovala zcela novou právní úpravu. V dalších kapitolách této práce je uvedena problematika týkající se živnostenského práva. Jak již bylo řečeno v úvodu této diplomové práce, je živnostenské právo oblastí, která prochází častými změnami. Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání byl mnohokrát novelizován. K poslední novelizaci tohoto zákona došlo v loňském roce, a to zákonem č. 214/2006 Sb., o živnostenském podnikání. Tuto změnu zákona hodnotím velmi pozitivně, zejména část, která se týká vzniku živnostenského oprávnění. Došlo k velkému usnadnění pro podnikatele při zahájení podnikání. Na obecních živnostenských úřadech byla novelizací živnostenského zákona vytvořena „Centrální registrační místa“, jejichž úkolem je umožnit podnikateli současně při ohlášení živnosti, nebo podání žádosti o koncesní listinu také učinit oznámení vůči dalším správním úřadům. Vedle vlastního oznámení živnosti, je možné podat oznámení České správě sociálního zabezpečení, úřadům práce i příslušné zdravotní pojišťovně a daňovou registraci. Pro budoucí podnikatele odpadla nutnost vyplnění řady dokumentů a návštěva dalších úřadů, aby mohlo živnostenské oprávnění vzniknout. Novelou živnostenského zákona byl vytvořen jednotný formulář, který je k dispozici právě na Centrálních registračních místech. Tento formulář vytvořilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, ve spolupráci s Ministerstvem financí, Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem zdravotnictví. Existují dva typy jednotných registračních formulářů, a to formulář pro právnické a pro fyzické osoby. Ve druhé části této práce byly
popsány na dvou fiktivních subjektech (právnické
a fyzické osobě) postup, který předchází vzniku živnostenského oprávnění. Vznik živnostenského
oprávnění
pro
živnost
52
řemeslnou
byl
popsán
na
fiktivním
podnikatelském subjektu, který se rozhodl založit si živnost v oboru zlatnictví a klenotnictví. Jsou zde podrobně popsány podmínky, které musí podnikatel splnit, jaké musí předložit doklady a dokumenty při ohlášení živnosti. Podobným způsobem je zde také popsán vznik koncesované živnosti, tedy žádost o koncesi pro českou právnickou osobu. Při žádosti o koncesní listinu musí podnikatel splnit více podmínek, je zde požadavek na existenci odpovědného zástupce, který musí splňovat všeobecné a zvláštní podmínky, v podobě odborné způsobilosti. Jelikož byl tento postup aplikován na fiktivní cestovní kanceláři, jsou zde připojeny také podmínky, které musí cestovní kancelář splnit, aby jí byla udělena koncesní listina. Za nevýhodu pro podnikatele považuji skutečnost, že podnikatel musí mít (v případě, že provozuje více živností) pro každou živnost živnostenský list, a tedy musí zaplatit poplatky spojené s vydáním jednotlivých živnostenských listů,
což zvyšuje jeho
náklady při zahájení podnikání. Tento nedostatek by však měla vyřešit plánovaná novelizace živnostenského zákona, neboť ta, která proběhla v loňském roce nebude rozhodně poslední. Již v červnu tohoto roku má být předložen návrh nového živnostenského zákona. Touto novelizací by mělo dojít k ještě výraznějšímu zjednodušení administrativy. Místo živnostenského listu či koncesní listiny by měl být vydáván jediný průkaz pro všechny živnosti podnikatele, v podobě výpisu z živnostenského rejstříku. Dále by také mělo dojít k zavedení jediné volné živnosti. Podnikatel by měl pouze živnostenskému úřadu oznámit obor činnosti, který bude v rámci tzv. volné živnosti vykonávat. Jednou z dalších navrhovaných změn je návrh zrušení povinné praxe v oboru pro osoby se specializovaným vzděláním. Toto bych nepovažovala za dobrý návrh, neboť by mohlo dojít k tomu, že do jednotlivých oborů mohou vstoupit i nedostatečně kvalifikovaní lidé. Současnou právní úpravu živnostenského podnikání hodnotím pozitivně, neboť je zahrnuta v jediném právním předpise, živnostenském zákonu, což umožňuje snadné zorientování se v této oblasti i pro neodborníka. Živnostenský zákon upravuje jak vznik živnostenského oprávnění, podmínky jeho vzniku, změny a zániku, tak současně upravuje kontrolu a ukládání pokut v oblasti živnostenského podnikání.
53
9 LITERATURA [1] RICHTER, J. Právo podnikání. 1. vyd. Karviná: Slezská univerzita, 1996. ISBN 8085879-52-2. [2] HORZINKOVÁ, E. Koncesní systém v živnostenském podnikání. 1. vyd. Olomouc: AGAN, 2002. ISBN 80-7263-115-2. [3] PRŮCHA, P. Živnostenské právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3778-4. [4] Oficiální web České republiky [online]. Praha: Czech repbublic [cit. 2007-05-17]. Dostupné na WWW:
. [5] BREJCHA, V. Živnost a odborná praxe: prodej, dědění, konkurs. Praha: C.H.Beck, 2004. ISBN 80-7179-291-8. [6] KOKEŠ, M.; MAKALOVÁ, D.; PÁLENÍKOVÁ, B. Problematika živnostenského podnikání. 1. vyd. Brno: ECON, 1997. ISBN 80-902268-0-9. [7] Business center [online]. Praha: Živnostenský zákon [cit. 2007-02-15]. Dostupné na WWW: . [8] Informační materiál pro zahraniční fyzické osoby [online]. Moravskoslezský kraj: Krajský
úřad
[cit.
2007-05-24].
Dostupné
na
WWW:
moravskoslezsky.cz/pod_im_cz.wnv.html>. [9] BALÁK, F. Občanský zákoník: s judikaturou a souvisejícími předpisy. 1. vyd. Praha: CH.Beck, 2006. ISBN 8071794260. [10] FIALA, J. a kol. Živnostenské právo. 1. vyd. Brno: Doplněk, 1993. ISBN 80-2100823-7. [11] BENÁTČANOVÁ, P. Neznalost zákona neomlouvá. 1. vyd. Praha: MOTTO, 2006. ISBN 807246292X. [12] Ministerstvo průmyslu a obchodu [online]. Praha: [cit. 2005-04-06]. Dostupné na WWW: .
54
[13] Ekonomický portál [online]. Praha: Podnikání na živnostenský list [2007-05-24]. Dostupné na WWW: . [14] PRŮCHA, P. Živnostenské oprávnění. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1656-6. [15] Živnostenský úřad města Brna [online]. Brno: Ohlášení živnosti [cit. 2007-03-10]. Dostupné
na
WWW:
1031>. [16] Obecní živnostenský úřad Blansko [online]. Blansko: Zákon o živnostenských úřadech [cit. 2007-05-25]. Dostupné na WWW: . [17] Ministerstvo pro místní rozvoj [online]. Praha: zákon č. 159/1999 Sb., některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. [cit. 2005-05-01]. Dostupné na WWW: .
55
10 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Jednotný registrační formulář (Fyzická osoba – základní a živnostenská část). Příloha č. 2: Jednotný registrační formulář (Právnická osoba – základní a živnostenská část) Příloha č. 3: Ohlášení živnosti / Žádost o koncesi pro právnické osoby Příloha č. 4: Přihlášení k registraci k dani z přidané hodnoty Příloha č. 5: Oznámení o zahájení samostatné výdělečné činnosti – přihláška k nemocenskému pojištění Příloha č. 6: Oznámení pojištěnce o zahájeni (ukončení) samostatné výdělečné činnosti Příloha č. 7: Hlášení volného pracovního místa nebo jeho obsazení
56
