Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně LETNIČKY A TRVALKY V INTERIÉRECH. Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

LETNIČKY A TRVALKY V INTERIÉRECH

Bakalářská práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracovala:

Ing. Tatiana Kuťková, CSc.

Lucie Oriňaková

Lednice 2008

-0-

-1-

-2-

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci na téma letničky a trvalky v interiéru vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

Ve Vsetíně, dne 17.7.2008

Podpis diplomanta…………………….………...

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych zde vyjádřila své obrovské díky všem lidem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na vzniku této práce. Je mi líto, že se zde nevejdou všichni dotyční jmenovitě. Za udělení cenných rad děkuji především vedoucí práce Ing. Tatianě Kuťkové, dále Dr. Ing. Jiřímu Uhrovi a Ing. Běle Svitáčkové. Za ochotu spolupráce a poskytnutí prostoru k nafocení řady fotografií děkuji především zaměstnancům podniků AGRO Brno - Tuřany, Fleura a Zahradnictví Líbeznice. Za psychickou podporu chci poděkovat především mé nejbližší rodině a přátelům. Oni vědí…

-3-

OBSAH 1. ÚVOD …………………………………………………………………............ 6 2. LITERÁRNÍ PŘEHLED……………………………………………................ 7 2.1 Historie soužití člověka s rostlinami…………………………………...... 7 2.1.1 Vztah člověka k rostlinám v průběhu existence lidstva………………... 7 2.1.2 Historie rostlin přenášených do interiérů…………………………….… 11 2.1.3 Vývoj staveb za účelem pěstování okrasných druhů rostlin………….... 13 2.2 Definice základních pojmů………….. ..…………………………………. 15 2.2.1 Definice letniček ………………………………………………………. 15 2.2.2 Definice trvalek ………………………………………………………... 17 2.3 Změna sortimentu hrnkových a řezaných květin ……………………… 19 2.3.1 Vývoj sortimentu letniček a trvalek v literárních dílech..…....................19 2.3.2 Vývoj sortimentu letniček a trvalek v ČR od poslední třetiny 20. století……………………………………………………………….. 20 2.3.2.1 Příčiny a důsledky změny sortimentu ……………………............... 24 2.4 Obchod řezanými a hrnkovými rostlinami v ČR od poslední třetiny 20. století …………………………………………………………………...25 2.4.1 Stav květinářství v ČR a jeho vývoj…………………………………….25 2.4.2 Produkce, spotřeba květin v ČR a cenový vývoj ……………………….27 2.4.3 Zahraniční obchod ČR květinami……………………………………….30 2.5 Vlastnosti letniček a trvalek vhodných pro použití v interiéru………… 32 2.5.1 Růstové vlastnosti a vzhledové vlastnosti……………………………… 33 2.5.2 Pěstitelské vlastnosti………………………………………………….... 36 2.5.3 Ekologické vlastnosti…………………………………………………... 37 2.5.4 Ostatní vlastnosti ………………………………………………………. 38 2.6 Důvody používání letniček a trvalek v interiéru………………………... 40 2.6.1 Estetická funkce………………………………………………………... 40 2.6.2 Prostorotvorná funkce………………………………………………….. 44 2.6.3 Hygienická funkce …………………………………………………….. 45 2.6.4 Výchovně – vzdělávací funkce………………………………………… 46 2.7 Možnosti použití letniček a trvalek v interiéru…………………………. 47

-4-

3. DISKUSE……………………………………………………………………... 50 4. ZÁVĚR ………………………………………………………………….……. 52 5. SOUHRN a RESUMME………………………………………..………….…. 53 6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………….………………54 7. SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH……………………………………............ 58

-5-

1. ÚVOD Letničky a trvalky jsou skupinou rostlin, o které neustále roste zájem. Ve veřejné zeleni mají sice stále nedoceněné místo, ale všude kolem sebe vidíme snahu, alespoň částečně pokrýt potřebu člověka obklopit se i v městském prostředí kouskem přírody prostřednictvím výsadby zajímavě kvetoucích rostlin. O letničky a trvalky projevují daleko větší zájem lidé, kteří chtějí mít alespoň některé z nich ve svých soukromých zahradách. Ale nejen oni mohou mít kolem sebe příjemné prostředí. Spousta lidí bydlících v bytových domech cítí potřebu mít na blízku kousek živé přírody a rádo sáhne po některé z hrnkových rostlin zajímavé květem, či listem. I vlastníci bytů mají, byť daleko menší, možnost ve výběru kvetoucí letničky či zajímavé trvalky. Mohou je pak umístit i v prostorech, které sice plně nevyhovují jejich požadavkům, ale budeme-li je brát jako dočasnou ozdobu interiérů či exteriérů těsně navazujících na obytné prostory, pak jsou ideálními bytovými doplňky. Cílem práce je, na základě přečtené literatury zabývající se současnými sortimenty hrnkových a řezaných květin, podat pokud možno ucelený přehled vývoje výběru letniček a trvalek vhodných pro výzdobu a dotváření interiérů obytných prostor, vystihnout příčiny a důsledky změny sortimentu hrnkových a řezaných květin, a také zachytit změnu oblíbenosti jejich používání během posledních desetiletí. Dále si práce klade za úkol poukázat na vlastnosti letniček a trvalek, které se dají využít pro jejich umísťování a pěstování v interiéru. Práce má nastínit možnosti jejich využití nejen k výzdobě interiérů, ale také k propojení interiérů s exteriéry. Jelikož téma – letničky a trvalky v interiéru – je velice obsáhlým tématem, jsou v práci celkově upřednostňovány spíše hrnkové rostliny na úkor řezaných květin. Cílem této práce není popsat pěstitelské podmínky jednotlivých druhů rostlin, které jsou v dnešní době dovedeny téměř k dokonalosti, ale snaha přiblížit více možnosti jejich použití v současných interiérech.

-6-

2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Historie soužití člověka s rostlinami Abychom mohli pochopit současný vztah člověka k rostlinám, je záhodno nahlédnout do dob předešlých a vytvořit si pokud možno ucelený náhled na vývoj tohoto vztahu v průběhu staletí a tisíciletí. I když vycházíme pouze z pramenů, jež se nám dochovaly, můžeme se díky nim pokusit přenést do dob minulých.

2.1.1 Vztah člověka k rostlinám v průběhu existence lidstva Od počátku existence člověka na planetě Zemi, rostliny ovlivňovaly přímo jeho každodenní život. V prapůvodním významu musela rostlina sloužit jako důležitá součást stravy, ale taktéž částečně jako úkryt před nepříznivým počasím. Kdy došlo ke zlomu v chápání kvetoucí rostliny – květiny jako nemateriálnímu obohacení v životě člověka, se dnes již nejspíš nedozvíme, ale první písemně podložené údaje o používání květin pro krásno, pocházejí z období starých říší. I MACHOVEC (1976) uvažuje nad tím, kdy došlo k prvnímu vnímání květů člověkem, který byl schopen zobrazovat výjevy z přírody na stěny jeskyní, jako duševního obohacení. Přemýšlel, zda-li lovci mamutů nosili svým ženám, v té době tak váženým, květinové dary. Uvádí, že první zmínky o nemateriálním vnímání květin jsou již v době Chetitů, Asyřanů a Babyloňanů v oblasti tehdejší Mezopotámie. Upozorňuje taktéž na zahrady královny Semiramis. BALÉDENT (1993) poodkrývá slupku tajemství, které se rozprostírá nad tímto, ve starověku, jedním ze sedmi divů světa. Mluví o vysutých zahradách jako o příběhu lásky: „Babylónský král Berossos vypráví, že Nébukadnesar dal zřídit zahrady na terase paláce, aby manželce Amytis připomínaly hory a rostlinstvo v Persii, vlasti, kde strávila dětství.“ „I ve starém Egyptě byly květiny každodenní potřebou v chrámech a palácích. Tak například sám faraón Ramses III. (asi 1200-1168 př. n. l.) vzpomíná v jednom záznamu, že na kultovní účely věnoval 19 130 032 kytic. Egypťané, kteří věřili v posmrtný život, dávali svým mrtvým do hrobů kromě jiného také kytice a semena květin, aby se zesnulý i po smrti mohl radovat ze svých oblíbených květů.“ MACHOVEC (1976) V Číně, Indii a Japonsku, během staletí před naším letopočtem, postupně vznikl složitý kult květin a zahrad za pomocí dokonalé znalosti pěstování rostlin. Vznikla symbolika, která vyrostla v osobitý výtvarný projev vedoucí na pokraj abstrakce a po

-7-

dlouhá staletí a tisíciletí si zachovává svoji osobitost a úplnou odlišnost od okolního světa. I přes to, že byla vždy obklopena ostatním zahradním uměním. (MACHOVEC, 1976) Velkou potřebu květinové výzdoby pociťovali Řekové a Římané. Souviselo to s jejich náboženskými představami a obřady, a stalo se to veřejnou i soukromou zvyklostí. Římané, kteří měli zprvu zálibu v užitkových rostlinách, si později oblíbili i květiny a okrasné rostliny, které pěstovali hlavně v prostorách letovišť. Květy a ostatní „zeleň“ byli všude při slavnostech, v obydlích, v chrámech, v soláriích – plochých střechách starořímských domů. „V tomto čase dosáhlo „ars topiatria“ – umělecké zahradnictví – vysoký stupeň dokonalosti. Aristofanes se zmiňuje i o zahradách, ve kterých kvetly růže a fialky i v zimě. … Napříč tomu, však v císařském Římě, byly i v zimě k dispozici čerstvě řezané květiny, které se sem dostávaly z Egypta, jak o tom hovoří Martilias, vzpomínajíc „rychlené věnce“ (festinatae coronatae), které byli pro císaře po ruce i v zimním období. Věnčili se i zvířata určené k obětem.“ MACHOVEC (1976). Poprvé u starých Řeků se objevují první květináři a květinářky, pěstitelé, prodavači, a taktéž i vazači věnců a kytic. Vynálezci věnců byli údajně malíř Pausias a květinářka Glycera. Pausias maloval to, co Glycera vyrobila jako vzor v nejpestřejším uměleckém sestavení. Říkala, že je to souboj mezi uměním a přírodou. Do této doby bychom mohli datovat první záměrné tvořivé a umělecké zpracování květin do určitého seskupení určené k potěšení ducha, snahu o vyjádření a navození určitého duševního stavu prostřednictvím květin. Květiny byly samozřejmou součástí náboženských obřadů. Za další projev obdivu ke květinám bychom mohli považovat i uctívání bohyně Flóry, která byla bohyní jara a květů, a která měla své význačné postavení mezi ostatními římskými bohy, i proto, že patřila mezi nejstarší římské bohy. (MACHOVEC, 1976) Od té doby se užívá spousta slovních spojení mající svůj původ spjatý s rostlinami. Dnes si, ve většině případů, ani neuvědomujeme, že mají původ odvozen právě od vlastností rostlin a vztahu člověka k nim. Dostaly se tak říkajíc pod „kůži“ evropské kultury. Pro představu je vhodné uvést některé z nich. Od antiky se objevují přívlastky odvozené od krásy růže. V Platónově komedii Asinária se objevuje oslovení mea rosa – moje růžičko. V Homérově díle má Zornička přívlastek rhododaktilos – „růžoprstá“. „Růže byla i symbolem opatrnosti a mlčenlivosti a kytice růží visící nad hlavami hodovníků varovaly před zbytečným tlacháním. Odsud pochází i úsloví „sub rosa“, což přeloženo do češtiny znamená diskrétně, tajně.“ Lilie -8-

byly taktéž obdivovány pro svou krásu, což vyústilo k pohnutce, v Egyptě a Řecku, přiřknout jim význam plodnosti, mateřství a naděje. Biblická lilie je spíše symbolem čistoty, panenství, cudnosti a nevinnosti pro svoji barvu. Další rostlinou, která byla hodně považována, byl vavřín – Laurus nobilis. Dodnes je symbolem úspěchu a slávy. Zvyk věnčení vítězů se přenesl až do středověku, kde se používal při korunovaci adeptů vědy (bacca laureati – naši bakaláři). Připisována mu byla i věštecká moc. Při obětích se pálilo vavřínové dřevo. Vládla pověra, že budovy, u kterých roste vavřín, nezasáhne blesk. A dnes je spíše „bobkový list“ používán jako koření.Věnce z výhonků Myrty – Myrtus communis mají dodnes zdobit nevěsty jako důkaz panenství. Ve starověku byla však symbolem mladosti a krásy, protože podle pověsti, když se bohyně lásky Afrodita zrodila z mořské pěny, zahalila svou nahou krásu myrtovým keřem. Celer – Apium graveolens prý přinášel štěstí a původně byl odznakem vítězství. (MACHOVEC, 1976) Dále, na americkém kontinentě – v říši Aztéků, ve 13. stol. n. l., měly květiny spíše obětní účel, kdy v Cenote v Chichen Itzá byly jimi ozdobené dívky shazovány do propasti, aby zaručily brzký příchod dešťů. A aby byly zajištěny oběti pro bohy i v období míru, byl zaveden turnaj - „válka květů“. (NOUGIER, JOUBERT, 1992). Po pádu Říše římské – od roku 476 před naším letopočtem, měla většina evropské společnosti do 11. století existenční problémy. Proto nezbývalo jiného východiska než aby se věnovali rostlinám pouze z hlediska hospodářského využití. Od 12. století do 15. století se během křížových výprav, kolonizace neobydleného území a postupného zvedání životní úrovně obyvatelstva, rozšiřovaly především nové plodiny. (ČAPEK, PÁTEK, 1994) Symbolický význam rostlin přetrvával pouze v klášterních zahradách, kde se pěstovaly i rostliny pro výzdobu interiérů, které měly mimo tohoto účelu důležitý význam koření, léčiv, surovin na výrobu olejů a mastí a vonných esencí. (MARTÍNEK, 2004) V 15. století nastal spolu s příchodem renesance rozvoj zámořského obchodu. Evropský trh byl nadále obohacován o další plodiny a cizokrajné rostliny. Od 17. století bylo ve vyšších evropských společenských vrstvách módou pěstování tropických a subtropických rostlin, které dováželi obchodníci z celého světa. Vzácné rostliny se tak staly symbolem moci, bohatství a příslušenství k vyšší společenské vrstvě. O prodloužení obytného prostoru směrem do zahrady se vždy usilovalo. Jedním z příkladů může být uspořádání zahrady, jejíž půdorys je v podstatě pokračováním vnitřního uspořádání domu (Obr.1), kdy v úpravě záhonů jsou opakovány ornamentální motivy (Obr.2) vykládaných zámeckých stropů, ostění a -9-

podlah. A tak rostliny sloužily jako propojovací prvky interiéru s exteriéry. Dokladem jsou nám různá zobrazení těchto zahrad dobovými malíři. (TYKAČ, 1981)

Obr. 1: obraz prací v zahradě od Van Valckenborgha na víku spinetu ze 17. století

Byty i sbírky se tak začínají v 18. století obohacovat díky činnosti cestovatelů a botaniků z různých zemí o bromélie, orchideje, kaktusy i sukulenty. (MACHOVEC, 1976) Pro cestovatele a botaniky mohly nově objevené rostliny znamenat určitou trofej a jejich objevování se mohlo stát životním cílem každého z nich. Obr. 2: 17. stol. - tradiční srdcový vzor

Konec 19. století a počátek 20. století byl

ovlivněn secesí, která opět vyzvedávala rostlinu jakožto vzor pro dotváření užitkových předmětů a květina byla brána jako zajímavá součást interiéru. Rostliny byly taktéž odjakživa inspirací pro architekty, vynálezce, malíře, spisovatele a básníky a především vzorem pro tvůrce lidových motivů, což dokládají

- 10 -

četné květinové vzory na krojích, šátcích, majolikou zdobených hrnčířských výrobků a ostatních předmětech denní potřeby. Vztah k rostlinám je v mnoha případech stále stejný. Ačkoliv vyrůstají mezi námi i děti, které raději tráví svůj čas ve virtuálním světě počítačových her a internetu a v reálném životě nemají potřebu vyhledávat přítomnost květin. Rozvinulo se však do daleko větších rozměrů komerční využití rostlin.

2.1.2 Historie rostlin přenášených do interiérů Počátek rostlin pěstovaných v interiéru by se mohl datovat už do období antiky a za jejich předchůdce bychom mohli považovat rostliny v přenosných nádobách. Dle HOPOVÉ (1999), na Maltě, v chrámu Hagiar Kim bylo nalezeno nejstarší (asi 2000 let před Kristem) vyobrazení rostliny v přenosné nádobě, která stála na bohatě ozdobeném oltáři. Šlo o hustě olistěnou, pnoucí rostlinu. JANTROVÁ, KRÜGEROVÁ (2004) se zaměřují v historii pouze na území Evropy. Za počátek dějin pokojových a rostlin v přenosných nádobách považují Egyptskou říši, kdy: „Na Nilu bydleli mocní, boháči a krásky již v kamenných domech a v palácích, zatímco lidé, na sever od Středozemního moře, žili ještě v jeskyních a v chatrčích. Na egyptských vyobrazeních z doby asi před 3000 lety jsou malé stromy a keře v kamenných vázách a korytech. Zdá se, že v tisíciletích před začátkem našeho letopočtu přišly národy s vysoce rozvinutou kulturou i v jiných částech světa na myšlenku vysazovat rostliny do nádob“. V Číně byly nalezeny přenosné nádoby pro rostliny, které zdobily zahrady v době dynastie T’ang (7. až 10. století po Kristu) a v Evropě začala kultura rostlin v přenosných nádobách zaváděním citrusových rostlin. Až dokonale poznali Římané, Hebrejci a Řekové (asi 300 let před Kristem) anglický citron – Citrus medica, přivezli jej s sebou ze severovýchodu Indie na západ. Římané citrusové stromky začali pěstovat v přenosných nádobách a zdobili jimi své střešní zahrady. Později k tomu přibyly další rostliny, které nebyly odolné proti zimě, ale v chráněném místě zimu přečkaly. (HOPOVÁ, 1999) Kolem 12. století našeho letopočtu přivezli Křižáci citroník do Západní Evropy. (HOPOVÁ, 1999). Teprve od 15. století se do Evropy z nově objevených kontinentů přiváží botanické zajímavosti. (JANTROVÁ, KRÜGEROVÁ, 2004) V 17. století se v oranžériích pěstovaly pouze pomerančovníky. „Šťavnaté na vitamín bohaté plody těchto stromů a keřů, byly vitamínovým doplňkem domácího sortimentu ovoce. Později k tomu přistoupily další plody a zelenina, jako například - 11 -

olivy, plody mučenky, paprika, rozmarýn, zázvor a tak dále. Ale brzy začala být důležitější ozdobná hodnota rostlin z tropů a subtropů.“ (HOPOVÁ, 1999) BROOKES (2004) uvádí, že, v primitivně vytápěných domech, se po pomerančovnících pěstovaly tropické plodiny jako ananas, limety a vedle nich první kamélie. „Později následovaly datlové palmy a banánovníky. Sukulenty jako aloe a agáve se pěstovaly buď k medicínským účelům, nebo se jimi v létě zdobily terasy.“ (BROOKES, 2004) V 19. století, kdy byly stavěny málo prostorné byty s malými okny a lokálním topením, se uplatnilo jen málo rostlinných druhů. Ve skromnějších domácnostech se pěstovaly především byliny v nádobách. Ve většinou tmavém a studeném prostředí, se dařilo především pelargóniím, fuchsiím, myrtě a rozmarýnu. (SKALICKÁ, MAREČEK, 1999) Postupem času se rozrůstal sortiment dovážených rostlin. Například z Jižní Afriky byly dovezeny – Nerine, Agapanthus, Pelargonium, z Východní Asie – Camellia, Citrus dimensi, z Indie – Citrus medica, Citrus aurantium, Hedychium gardnerianum, z Jižní Ameriky – Fuchsia, Datura, Hippeastrum a z Austrálie a Nového Zélandu byly do Evropy přepraveny – Eucalyptus, Grevillea, Callistemon (HOPOVÁ, 1999) Všechny tyto rostliny díky Wardovu nápadu použití skleněných nádob při přepravě nehynuly (JANTROVÁ, KRÜGEROVÁ, 2004). V té době se za elegantní považovaly zejména ty domy s oranžériemi, v nichž se nacházely kapradiny, palmy a jiné exotické rostliny. Koncem 19. století zasáhl tento vývoj i jednoduché hrnkové rostliny, s nimiž se bylo možné stále častěji setkat ve jednoduchých měšťanských domech, i když jim kouř z otevřených krbů neprospíval. Pěstování pokojových rostlin bylo velkou módou a začaly se hledat podněty v nefalšované venkovské tradici. BROOKES (2004) tvrdí, že: „Pěstování pokojových rostlin pochází původně ze Skandinávie, kde se odedávna umísťovaly rostliny v domě, aby se zmírnila pustota dlouhé zimy.“ V domech se začaly pěstovat a zimovat rostliny mírného pásma a zavěšovaly se byliny k sušení, jelikož se dámy z vyšší společnosti rády zabývaly floristikou. (BROOKES, 2004) Na přelomu 19. a 20. stol. se stavěly byty s vysokými stropy a okny, a tak se s příchodem secese dobře uplatnily a rostly palmy, kamélie, klívie, oleandry a druhy okrasné listem – aukuby, arálie, monstery, aspidistry a jiné druhy méně náročné na teplo. (SKALICKÁ, MAREČEK, 1999) V první polovině 20. století se projevila modernizace bytové výstavby osvětlenějšími byty s ústředním vytápěním, teplejšími a celkově suššími podmínkami, - 12 -

kdy teplota ani vlhkost toliko nekolísala. Proto se změnil i sortiment pokojových rostlin. Větší zastoupení měly krátkodobé kvetoucí druhy, které se po odkvětu likvidovaly a rostliny které jsou náročné na světlo jako kaktusy, sukulenty, cibulnaté květiny. (SKALICKÁ, MAREČEK, 1999) Ale až po druhé světové válce, ve druhé polovině 20. století, se rostliny staly samozřejmou součástí moderního ztvárnění prostoru. (BROOKES, 2004) Byty v panelových domech, které se stavěly, byly a i nadále jsou méně prostorné. Malý prostor měl být však dokonale funkční. Do takovýchto prostor se vejde pouze malé množství rostlin pěstovaných klasicky v květináčích. Proto se preferovaly řezané květiny, dekorace ze sušených květin, rostliny umísťované na stěnách, ve vitrínách, drobné liány v závěsných nádobách, na květinových stěnách, tyčích a podobně. (BUREŠ, 1979) Částečným vyvážením nedostatku prostor v takovémto bytě je, ve většině případů, přítomnost balkónu či lodžie, kde se dají přes vegetační sezónu pěstovat hrnkové rostliny a rostliny v přenosných nádobách. V současné době přibyly ve veřejných budovách prostorné interiéry, schodiště a jiné prostory vhodné pro větší rostliny okrasné listem (fíkusy, palmy, liány a mediteránní druhy, které jsou vhodné pro zateplené lodžie). Do popředí se taktéž dostává pěstování orchidejí. (SKALICKÁ, MAREČEK, 1999) Dnešní architektura interiérů je ve většině případů prosvětlená, prostorná, snaží se začlenit nenásilně do okolního prostředí a dává možnost vyniknout rostlinám jako prostorotvorného prvku. Neustále vzrůstá počet staveb se založenou střešní či zimní zahradou. Pomocí plastových tabulí se izolují větratelné balkóny a lodžie, takže fungují jako „mini zimní zahrady“. Toto zasklívaní lodžií skýtá daleko větší možnosti ve výběru z širokého sortimentu letniček a trvalek.

2.1.3 Vývoj staveb za účelem pěstování okrasných druhů rostlin Za předchůdce moderních skleníků můžeme považovat starověké římské primitivní skleníky. Kdy šlo o zazimování rostlin v jámě či ohradě přikryté tenkými deskami slídy. „V Pompejích bylo nalezeno jakési pařeniště se skleněnou stěnou a ohřevem a vytápěním teplým vzduchem. V tomto druhu skleníku se pěstovaly i jiné rostliny – například růže, které začaly dříve kvést.“ ( HOPOVÁ, 1999) Ze začátku se kbelíkové rostliny v Evropě pěstovaly pouze v botanických zahradách. Aby citrusové rostliny a další neodolné rostliny mohly přezimovat i v mrazivých zimách, stavěly se kolem nich na podzim speciální malé přístřešky, které - 13 -

se na jaře opět bouraly. Tyto fíkovny, stavby bez oken byly vytápěny otevřeným ohněm z dřevěného uhlí. Za první stálé stavby vybudované pro pěstování cizokrajných rostlin můžeme považovat oranžérie. Začaly se stavět v 17. století a již se nebouraly. Byly to stavby z cihel a kamene s velkými na jih obrácenými okny, v nichž přezimovávaly pomerančovníky. Jelikož výroba skla byla nákladná, a vybíraly se z jeho používání vysoké daně, mohli si dovolit tyto stavby pouze šlechtici a bohatí obchodníci. Největší oranžérie v té době byla postavena ve Versailles. Sortiment byl složen ze středomořských druhů rostlin (Citrus, Myrtus communis, Laurus nobilis, Nerium oleander) (HOPOVÁ, 1999) V 19. století se stavba oranžérií velmi zlevnila a litina usnadnila práci se skleněnými deskami. A tak jejich počet vzrůstal. Ale až zavedení vytápěných skleníků umožnilo neomezené pěstování rostlin v uzavřených prostorech. Stále častěji se přistavovala speciální místnost, kde zůstávaly rostliny po celý rok. Pro vytápění se používala topidla na uhlí. Vlhkost vzduchu se zajišťovala umístěním nádob s vodou a pravidelným kropením. (HOPOVÁ, 1999) Jelikož v 19. století postupně vzrůstal počet městských veřejných zahrad a parků, byly stavěny malé skleníky převážně určené k pěstování zeleniny. Od 50. letech 19. století začínají zahradníci, dříve spravující zámecké zahrady, budovat vlastní pařeniště na pěstování květin. U nás je zahradníci stavěli především s cílem pěstování zeleniny a malého množství ovocných dřevin pěstovaných v nádobách.(MAREČEK, 1999) Již v 19. století se zimní zahrady staly symbolem blahobytu a i dnes stále patří k nadstandardu. Když zimní zahrada zažila počátkem osmdesátých let 20. století svou renesanci, byli to právě stavebníci dbající na životní prostředí, kteří povýšili zimní zahradu na svůj symbol. Stejně jako solární zařízení na střeše domu i skleněná přístavba reprezentuje ekologické povědomí svého obyvatele. Jak dodává HAUPT a WIKTORIN (1999): „Taková zimní zahrada se tenkrát stavěla ze dřeva, nebyla vytápěna, všechno bylo jiné jen ne perfektní a samozřejmě byla poznamenána povětrnostními vlivy a opotřebením.“ V současnosti se rozšířilo spektrum přístavkových zimních zahrad. Dnes jsou na vyšší technické úrovni, a tím pádem energeticky úspornější. Bývají osazeny rostlinami po celý rok a není až tak pravdou, že patří k velkému nadstandardu, neboť je lze vidět u lidí ze všech společenských vrstev.

- 14 -

2.2 Definice základních pojmů Cílem této kapitoly je podat informaci o přístupu jednotlivých autorů publikací, uvedených v seznamu použité literatury k definicím letniček a trvalek a jejich dělení. Jejich výpovědní hodnota byla vyhodnocena v části Diskuse.

2.2.1 Definice letniček V Zahradnickém slovníku naučném (1999) se dočteme, že letničky „… jsou jednoleté rostliny, které se v roce výsevu plně vyvinou, vykvetou, vytvoří semena a odumřou. Tyto rostliny se všeobecně rozmnožují semeny. Zahradnické označení letniček neodpovídá vždy plně zařazení botanickému. Není také trvalé a může se i měnit.“ V témže slovníku je taktéž zmíněn způsob pěstování letniček, který se řídí dle rychlosti jejich vývoje. Mohou se vysévat přímo na záhon, jiné se předpěstovávají ve skleníku nebo pařeništi a vysazují se pak v květnu. Je uvedeno, že je někdy lépe vysévat na podzim a sazenice přezimovat ve skleníku (platí pro rostliny ze subtropů a tropů, které jsou ve své domovině vytrvalé), anebo se semena vysévají pozdě na podzim na záhon, aby vyklíčila až na jaře. Rostliny jsou pak mohutnější a více kvetoucí. „V praxi se nazývají jednoletky ozimé. Dobu květu lze u mnohých druhů regulovat postupnými výsevy.“ (PRŮCHOVÁ, 1999) Všeobecná encyklopedie (1999) definuje letničky jako: „efeméry – rostliny jejichž celý vegetační cyklus probíhá v jednom roce. Letničky s delší vegetační dobou se pěstují ze sadby, druhy s kratší vegetační dobou se vysévají přímo na stanoviště.“ Autoři letničky dále dělí na nízké, polovysoké a vysoké letničky. KASPAROVÁ, VANĚK (1993) popisují letničky následovně: „Letničky v pojetí zahradnické praxe jsou rostlinné druhy, které lze použít k okrasným účelům pouze v jednom vegetačním období. Jsou to jednoleté rostliny (annuely), které v jediném vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a celé uhynou.“ Jejich vegetační doba se v našich podmínkách pohybuje okolo desíti měsíců. Jsou zde řazeny i vytrvalé druhy dovezené z teplejších oblastí, které v naší zeměpisné šířce nepřezimují. Dále sem patří i druhy, které sice rostou na stanovišti několik let, ale největší účinek poskytují v prvním roce svého života, takže se pěstují jako letničky. Všechny tyto skupiny se rozmnožují převážně nebo výhradně semenem a většinou jsou ozdobné hlavně květem. Z hlediska účelu, tj. použití, se mezi letničky řadí také druhy, které se pěstují pro ozdobný list a množí se vegetativně. Z hlediska výsadby dělí

- 15 -

letničky na dvě skupiny. A to na letničky vysazované od poloviny dubna a letničky vysazované koncem května kvůli přízemním mrazíkům. VĚTVIČKA (2003) popisuje, že: „Za širokým pojmem letničky nejčastěji skrývají tři kategorie rostlin.“ První skupinou jsou pravé jednoleté rostliny, v řadě jazyků a v zahradnickém slangu označované jako annuely, annuelky. V botanice označované jako terofyty – rostliny, které nepříznivá období překonávají pomocí reprodukčních částicích, v semenech a plodech. Další skupinu uvádí dvouleté rostliny (dvouletky, bienny), které tvoří v prvém roce života přízemní růžici listů, přezimují (někdy se jim říká také ozimé) a následujícím rokem přinesou květy a plody. Poté, koncem tohoto druhého vegetačního období zahynou. A třetí skupinu popisuje jako víceleté byliny, které na rozdíl od běžných trvalek, již krátce po vysetí bohatě kvetou a během prvního roku svého života přinášejí klíčivá semena. „Chladné zimy bohužel nesnášejí a zpravidla nepřežijí.“ MACHOVEC (2006) charakterizuje letničky jako rostliny otevřených půd dle jejich ekologicko pěstitelských vlastností. Dělí letničky na letničky pravé a letničky nepravé. Uvádí, že letničky pravé jsou často charakterizovány jako rostliny monocyklické, neboť jsou svou genetickou výbavou předurčeny k jedinému období vykvétání a reprodukce a to i v takových podmínkách, kde by vegetace mohla probíhat nerušeně i po celý rok. Ty rostliny které pocházejí z oblastí s delší vegetační dobou než je u nás, a pěstují se téměř stejně jako letničky pravé, nazývá letničky nepravé. Ty v místě původního výskytu vegetují buď jako trvalky nebo polodřeviny, výjimečně jako dřeviny. Populárně naučná literatura, se ujala definice pojmu následovně: „Letničky jsou krátkodobé rostliny, i když mohou kvést po dlouhé období. Kvetou a nasazují semena a odumírají v průběhu jednoho roku, období kvetení však prodloužíme, když jim pravidelně odstraňujeme odkvetlé květy nebo pokud je využíváme i k řezu.“(KOLEKTIV AUTORŮ,

2002)

MAYER (2002) charakterizuje ve své knize letničky takto: „Letničky jsou ze zahradnického hlediska rostliny, které po odkvětu odumírají a na rozdíl od trvalek již znovu nevyraší. Zato nabízejí během svého krátkého života hýřivou záplavu květů, která trvá často až do podzimu.“ V části publikace,kde definuje obsah odborných pojmů pak pouze stručně vysvětluje, že letničky jsou všechny krátce žijící kvetoucí rostliny, které přečkají jen jednu vegetační periodu. Rovnocenný výraz pro letničky uvádí jednoletky.

- 16 -

DYTRTOVÁ (2003) osvětluje pojem takto: „Letničky (anuely) jsou rostliny jednoleté. V jednom roce na jaře je vyséváme, v létě kvetou, na konci léta mají plody a semena. Rozdělujeme je podle délky pěstování na letničky s dlouhou a krátkou vegetační dobou.“

2.2.2 Definice trvalek VANĚK in (MACHALA a kol., 1964) v předmluvě píše, že jedná-li se o použití nemá žádná jiná skupina květin tak široké možnosti uplatnění jako trvalky. Poskytují cenný materiál k řezu ve velkém výběru a téměř po celý rok. „Mnohé druhy je možno přirychlovat, čímž poskytují celkem levný materiál mimo obvyklou dobu květu, a to nejen k řezu, ale i v květináčích. Tato možnost není dosud u nás dostatečně využita. Některé trvalky se hodí i k sušení a použití ve vazbě.“ Asi nejobsáhlejší popis trvalek nám nabízí MÜLLEROVÁ in (MACHALA a kol., 1964): „Již z názvu trvalky – pereny (perennis je latinsky vytrvalý) je patrno, že to jsou rostliny vytrvalé, tj. takové, které zůstávají na stanovišti několik let. Nepříznivým vegetačním podmínkám přes zimu odolávají však většinou jen jejich podzemní orgány. Listy, stonky a ostatní nadzemní části u většiny trvalek přes zimu zahynou a vyraší vždy na jaře znovu z neporušených podzemních částí, do kterých se na podzim stáhla většina zásobních látek. Jde samozřejmě o rostliny okrasné, jinak bychom mezi zahradní trvalky museli zařadit i vytrvalé plevele. Trvalky můžeme tedy považovat za jakýsi přechod mezi pomíjivými letničkami a dlouholetými dřevinami. … Trvalky se zdřevnatělou částí lodyhy se zase přibližují keřům, např. Helianthemum, Iberis, Teucrium a dokonce Vinca, které jsou botanicky zařazovány jako keře. Pěstují, prodávají a používají se však jako trvalky.“ U pravých trvalek není pozorováno v nadzemních částech typické zdřevnatění, i když žijí více let. Trvalky lze brát jako skupinu okrasných rostlin, které v daných zeměpisných podmínkách přečkají nepříznivé období podzemními částmi ukrytými v půdě a během vegetačního období každoročně znovu zdobí zahrady a parky. „Tato skupina rostlin byla vytvořena k obchodnímu účelu sbíráním domácích druhů, dovozem

cizokrajných

a

křížením

domácích

druhů

s

přivezenými.“

(MACHALA a kol., 1964) Sestavovatelé encyklopedií se ujaly pojmu trvalky následovně: „trvalky – vytrvalé, tj. mnohaleté opakovaně kvetoucí byliny“ (Universum – Všeobecná encyklopedie, 2000). Zajímavější definici podává Všeobecná encyklopedie (1999), která uvádí trvalky neboli pereny jako: „rostliny, které vytvářejí semena po několik - 17 -

vegetačních období. Jejich nadzemní části na zimu každoročně odumírají, kořeny, popřípadě hlízy nebo oddenky, přetrvávají.“ Trvalky jsou popisovány jako okrasné rostliny pěstované ve volné půdě nebo ve sklenících k řezu či jako hrnkové květiny. Jsou vhodné pro výsadbu na balkóny a do okenních truhlíků. Nikterak složitě uvádí VÍT a kol. (2001) trvalky jako: „Vytrvalé zahradní rostliny, které přežívají zimní mrazy bez ochrany nebo se zimní přikrývkou. Některé trvalky si zachovávají listy přes zimu.“ Přístup populárně naučné literatury k pojmu trvalky: COPLANDOVÁ, HAWTHORNEOVÁ (2002) mají ten názor, že bylinné nedřevnaté trvalky jsou nejrozmanitější skupinou rostlin a „Obecně vzato jsou trvalkami i stromy a keře, ale uvedený termín je používán pro nedřevnaté rostliny, které žijí dva či více roků a v dospělosti každoročně rostou a kvetou.“ Některé z nich jsou stálezelené, ale u většiny nadzemní část na podzim odumírá a podzemní přezimuje. MAYER (2002) charakterizuje trvalky jako víceleté byliny, které díky vytrvalým kořenům nebo oddenkům (rhizomům) vyraší po období vegetačního klidu (většinou zimního) vždy znovu. A přidává: „Mezi trvalky se v botanickém smyslu řadí i cibuloviny a hlíznaté rostliny.“ Strožejší definici uvádí DYTRTOVÁ (2003): „Trvalky (pereny) setrvávají na stanovišti řadu let. Přezimuje podzemní část rostliny. Některé kvetou na jaře, jiné v létě nebo na podzim.“ LANCASTER (2004) pouze zmiňuje, že: „Žádná jiná skupina rostlin nenabízí takovou rozmanitost tvarů, květů a listů, od drobounkých skalniček až po velké bambusy, jako trvalky.“

„Vnitřní členění trvalek je značně složité a mnohoznačné. Je možno třídit je jak podle praktické použitelnosti, tak také podle ekologických nároků jednotlivých podskupin.“ MACHOVEC (2006) VĚTVIČKA (2004) uvádí při popisu výrazu trvalky, že jde o čistě zahradnický, praktický výraz. Připomíná, stejně jako MACHOVEC (2006), že z botanického hlediska se jedná o rostliny, které můžeme dle Raunkiaerova členění rostlin podle životních forem, zařadit buďto do skupiny neofytů nebo geofytů či chamaefytů. Trvalky můžeme z hlediska jejich topického původu a z toho odvozených pěstitelských nároků dělit na samostatné skupiny oreofytů, xerofytů, mezofytů, hygrofytů a hydrofytů. (MACHALA a kol., 1964; MACHOVEC, 2006) - 18 -

Další členění trvalek se nabízí nejen pro středoevropskou květenu. Praktické rozdělení evropských a cizích trvalek pak vypadá následovně: 1. květena hor a velehor (oreofyty) – zde řadíme velehorské (skalní a sutinové), horské (louky, hole apod.) a jihovýchodní krasové rostliny 2. trvalky stepních a suchých stanovišť (xerofyty) 3. květena průměrných stanovišť, včetně kulturních trvalek (mezofyty) – zde řadíme světlomilné luční, stínomilné lesní a teplomilné jižní rostliny 4. květena močálů a vodní květena (hydrofyty) Z toho vyplývá praktické obchodní rozdělení trvalek na: 1. nízké trvalky včetně skalniček – horská a vysokohorská květena s nízkými xerofyty a mezofyly 2. vysoké trvalky – vysoké xerofyty a vysoké mezofyly 3. vodní a bahenní rostliny tvoří vždy zvláštní skupinu, stejně tak jako kapradiny a traviny [dle (MACHALA a kol., 1964)]

2.3 Změna sortimentu hrnkových a řezaných květin 2.3.1 Vývoj sortimentu letniček a trvalek v literárních dílech Oblíbenost letniček a trvalek je, jak už bylo naznačeno v třetí kapitole, velmi dávného původu. Letničky i trvalky byly využívány nejen pro okrasu, ale taktéž k užitku. Lze říci, že asi do 16. století byl druhový sortiment letniček a trvalek v našich evropských podmínkách složen z převážně domácích evropských druhů – Alchemilla vulgaris, Artemisia, Arum maculatum, Convolvulus, Digitalis purpurea, Lilium candidum, Salvia officinalis, Viola odorata a další. (HOBHOUSE, 1997 in MARTÍNEK, 2004) Když se rostliny vyskytovaly v budovách, tak v podobě řezaných květů nebo sušených bylin Teprve v průběhu 17. století začala introdukce druhového sortimentu okrasných rostlin z jiných kontinentů, zejména z jižní Afriky a Asie a o něco později i z Ameriky. Nové introdukované druhy byly s oblibou mnohými autory popisovány i zobrazovány. První větší publikací, která nashromáždila údaje o letničkách, bylo dílo Basiliuse Beselera z roku 1613 „Hortus Eychstettensis“. Centrem pěstování květin byla v té době především Anglie a o něco později Francie. Zahradníci nejen okrasné rostliny pěstovali,

- 19 -

ale zároveň instinktivním výběrem získávali nové formy a typy, což lze považovat za určitý stupeň šlechtění. Další obsáhlejší prací z konce 17. století, která se zabývá okrasnými rostlinami, bylo několikasvazkové dílo Izraele a Jiřího Vockmanna „Phytologie magna“, kde popisovaný sortiment okrasných rostlin, jako letniček, je již na danou dobu velmi široký. LUŽNÝ, REMEŠOVÁ (1980) uvádí, že nejvýznamnější prací o sortimentu a způsobech pěstování letniček je dílo P.E. Hluchého „Die Blumenzucht“, které bylo vydáno v roce 1854. „Je možno se domnívat, že tato práce je vyčerpávající a že ty druhy jednoletých okrasných rostlin, které nebyly popsány v této knize, přišly do Evropy až po uvedeném roce.“ Chybí popis druhů: Acroclinum, Asperula, Alysum maritimum, Centranthus macrosiphon, Crepis rubra, Cynoglossum coelostinum, Datura ceratocaula, Dracocephalum moldavicum, Humulus japonicus, Kochia trichophylla, Leptosyne, Linum grfl., Myosotis diasitiflora, Nicotiana affinis, Rudbeckia a další. Na přelomu 19. a 20. století byla vydána práce „Vilmorin’s Blumengärtnerei“, která byla na tehdejší dobu zcela vyčerpávající a i novější publikace (v poslední třetině 20. století) z ní údajně čerpaly. Od té doby je vydávána spousta publikací, které však nemohou obsáhnout popis veškerého sortimentu rostlin, který je dnes na trhu. Většinou jsou zaměřeny pouze na určité skupiny rostlin z hlediska pěstitelského (a ty každý autor člení jinak podrobně) nebo jsou literární díla zaměřeny na skupiny rostlin z hlediska použití (a pak zahrnují většinou osvědčené druhy, které jsou v menší míře doplněny o novinky).

2.3.2 Vývoj sortimentu letniček a trvalek v ČR od poslední třetiny 20. století Bohatý druhový sortiment letniček, které byly k dispozici pěstitelům na přelomu 70. a 80. let 20. století byl směsí zástupců ze všech světadílů. Největší procento okrasných rostlin – letniček dala Amerika, především Jižní Amerika – 42%, na druhém místě byla Evropa 22%, poté Asie 21%, Afrika 13%, Austrálie a Oceánie 2%. Druhy, které začínaly nabývat na významu: Ageratum, Alysum, Antirrhinum, Callistephus chinensis, Begonia semperflorens, Dahlia variabilis, Dianthus chinensis, Helichrysum, Impatiens, Lobelia, Lathyrus odoratus, Tagetes, Myosotis, Nasturtium, Ohlod drummondii, Salvia splendens, Matthiola incana, Verbena, Zinnia elegans (LUŽNÝ, REMEŠOVÁ, 1980) Do té doby byly u nás běžné především rody jako Dianthus, Gerbera, Pelargonium .V časopisech Zahradnictvo se postupně objevují nové či ekonomicky

- 20 -

zajímavé druhy z hlediska pěstování rostlin pod sklem (ve sklenících). Postupně se v Průhonicích testují stále nové, v zahraničí běžné odrůdy. Od roku 1975 do roku 1980 se píše především o rodech Tulipa, Cyclamen, Sinningia, Primula jako běžném sortimentu. Rody Clivia, Lilium, Lathyrus byly teprve zaváděny do výroby. Do obchodní sítě jsou nabízeny hrnkové chryzantémy, Hemerocalis; začíná se mluvit o nových malých hrnkových formách Cyclamen, k řezu vhodných druhů Callistephus a Kalanchoe, a o prvním novošlechtění Diefenbachia v naší zemi. V zahraničí roste význam Euphorbia fulgens a nových odrůd Alstromeria. (Zahradnictvo, 1975-1980) V 70. a 80. letech 20. století se taktéž dostávají do rukou naší široké veřejnosti knihy zabývající se pokojovými rostlinami, které mají mimo jiné rozšířit její obzory v oblasti možnosti pěstování nových druhů. HIEKE a kol. (1970) se vyjadřuje k obsahu knihy, že nejde jen o úplnost výčtu vhodných rostlin, nýbrž se autoři především snažili upozornit na možnosti, jak dále obohatit sortiment květin a snížit tím stereotypnost v pěstování i upotřebení pokojových rostlin. „Příklady ze zahraniční květinářské praxe nás poučují o potřebě a možnostech zavést nové, dosud méně známé nebo staré, dnes neprávem opomíjené druhy pokojových rostlin do tržní výroby. … Není snad pochyb, že kvetoucí hrnkové květiny stojí stále v popředí zájmu, i když nelze popřít stoupající význam tzv. zelených rostlin. … Zvláštní postavení u kvetoucích hrnkových rostlin zaujímají jejich odrůdové sortimenty. Obráží se v nich nejen módnost, ale i hlediska čistě praktická – pěstitelská. Doba platnosti jejich odrůdové skladby závisí především na intenzitě šlechtění, která zase úzce souvisí se stupněm proměnlivosti jednotlivých odrůd.“ A jelikož byla pro pěstitele orientace v obsáhlých sortimentech už tehdy obtížná, doporučuje jako nejsprávnější řešení sledovat a využívat výsledky seriózních srovnávacích pokusů, kterými se zabývají v květinářsky vyspělých státech četné instituce. VOTRUBA (1980) zmiňuje, že přední místo v květinářské výrobě ve všech zahradnicky vyspělých zemích zaujímají skleníkové květiny k řezu. Avšak v bývalých socialistických státech se začala větší pozornost řezaným květinám věnovat až koncem 60. let 20. století, kdy vznikly větší specializované závody. Poptávka našeho domácího trhu v 70. letech ale i tak daleko převyšovala nabídku. Částečně se tento nedostatek vyrovnával dovozem z bývalých socialistických států. Zatímco výroba hrnkových rostlin okrasných listem byla u nás na poměrně velké úrovni a část její produkce se vyvážela. - 21 -

Do zemí západní Evropy a Skandinávie se řezané květiny importovaly z klimaticky výhodných oblastí, což vedlo k snižování výrobních nákladů a zvyšování kvality výpěstků, takže většina zemí produkovala rostliny především pro vnitřní trh. Ale už tehdy, měl značný podíl export do sousedních států, například v Holandsku. Které bylo a stále je považováno za nejvyspělejší zahradnickou zemi v Evropě. (LUŽNÝ, REMEŠOVÁ, 1980; VOTRUBA, 1980). Nejdůležitější druhy, které zaujímaly přední místa ve výrobě řezaných květin ve všech zemích s rozvinutou květinářskou výrobou, byly karafiáty, růže a chryzantémy. V bývalém ČSSR a ve všech státech se stejným politickým režimem, byly na prvním místě v objemu produkce americké karafiáty. V západoevropských a skandinávských zemích se o první místo dělily růže a chryzantémy. V těchto vzrostla produkce miniaturních karafiátů, kdežto pěstební plochy amerických karafiátů se zmenšily. Americké karafiáty byly z uvedených druhů jedinou kulturou, která v našich klimatických podmínkách poskytovala únosné sklizně v zimním období co do množství i kvality. Pro zásobování trhu v zimním období měly velký význam rychlené cibuloviny a frézie. „Rychlené cibuloviny, ke kterým můžeme počítat především tulipány, narcisy a holandské kosatce, jsou vhodné právě k pokrytí zvýšených nároků trhu ve významných odbytových termínech . Frézie poskytují cenově přístupné a oblíbené řezané květy v zimním a časném jarním období a jsou perspektivní kulturou i vzhledem k nízkým teplotním nárokům. U nás jim dosud není věnována náležitá pozornost pro nedostatek kvalitního a zdravého sadbového materiálu.“ (VOTRUBA, 1980) Dále se dočteme, že oproti tomu v Holandsku zaujímaly frézie ve výměře zasklených ploch hned třetí místo po růžích a chryzantémách, a že se v posledních letech se u nás rozšiřovalo pěstování druhů Gerbera a Anthurium andreanum. Výhledově se počítalo s uplatněním pěstování skleníkových lilií a některých nověji zaváděných druhů, zejména alstromerií. Tržně významným se taktéž stávalo rychlení některých dřevin, zejména forsythií. (VOTRUBA, 1980) Poměrně nedoceněn byl Lathyrus odoratus, i když se u nás pěstoval. Od začátku 70. let do jejich konce taktéž vzrostl rapidně, ve světovém měřítku, počet odrůd druhů Tagetes, Callistephus chinensis (i když zatím neměl F1 hybridy), Petunia, Begonia semperflorens, Zinnia a dalších. Obecně tam, kde se podařilo dořešit velkoprodukčně výrobu F1 hybridů. (LUŽNÝ, REMEŠOVÁ 1980) V 80. letech 20. století se obecně zvedá počet hrnkových pokojových rostlin a letniček určených na balkóny. Příkladem může být v Maďarsku vyšlechtěná červenolistá Celosia argentea cv. plumosa ‘Bikavér‘. Postupně se upouští od pěstování - 22 -

Anthurium a některých zástupců čeledi Orchidaceae, kvůli velkým nárokům na teplo. Stále se pracuje na šlechtění Hemerocallis. V roce 1985 přišlo do módy pěstování pokojových jehličnanů a začínají se u nás pěstovat první jedinci druhu Bouvardia hybrida. V roce 1986 se psalo, že, od roku 1981 neustále narůstal zájem o hrnkové růže. Zvláště ze skupiny minirůží – ‘Minimi‘. Ficus benjamina je spjat se sesazováním interiérových rostlin do velkých nádob. Výstava Euroflora 1986 ukázala, že si v určitých oblastech květinářské produkce nestojíme ve světě špatně. Ke konci 80.let se opět u nás, po útlumu, zvedala obliba rodu Primula. V Holandsku se zatím snižovala produkce druhů Euphorbia a Strelitzia, a naopak vzrůstal význam Gypsophyla, Gloriosa, Bouvardia, Hippeastrum a Alstromeria. (Zahradnictvo, 1980 – 1990) Koncem 80. let 20. století dosáhlo u nás květinářství velmi solidní úrovně. Bylo však ekonomicky podceňováno, a tak nestačilo a ani dnes nestačí držet krok s mezinárodním trhem. A tak se to projevilo poklesem květinářské výroby v 90. letech 20. století, kdy se do roku 1994 značně snížily pěstitelské plochy a především celková výměra skleníků. (MAREČEK, 1997) Důvodem bylo „otevření hranic“ po roce 1989, které dalo příležitost zahraničnímu obchodu. A tak se začaly okamžitě dovážet nové druhy jak řezaných, tak i hrnkových rostlin ze zahraničí, především z Nizozemí. Široký sortiment dováženého zboží však utlačoval a neustále tlačí především na menší pěstitele a majitele zahradnictví, ale taktéž na velké podniky, které se musí specializovat na doplnění nabídky zahraničních firem nebo produkovat konkurence schopné šlechtitelské novinky. V 90. letech 20. století se dostává do popředí pěstování rostlin jako řezané zeleně (kvůli listům či větvím). Vrací se móda sušených květin a pěstování druhů Cyclamen a Kalanchoe. Novinkou je například hrnkový jasmín, Lisianthus russelianus a i Cana indica má svůj hrnkový kultivar. Nerine, Anemone coronaria jsou oblíbeny k řezu. O Viburnum je zájem pro svá kulovitá květenství. V roce 1994 se dostává na trh nová lilie ‘Italia’, minigerbera ‘Pixi’, Pelargonium ‘Barbe Blue’, Cordyline fruticosa ‘Lord Robertson’, mikrogerbera ‘Picollini’. U aster, je obnovován sortiment. V roce 1995 byly na vzestupu různobarevné odrůdy Hedera a Schefflera. Trvalky rodu Anemone upevňovaly svou pozici. Mezi novinky přibyly: hrnkové rostliny – Ixora ‘Maui Geel’, Bouvardia ‘Red Joker’, Anthurium ‘Avo-Leigh’, Euphorbia pulcherrima ‘Goldfinger’ a ‘Angelica’ a růže k řezu ‘Versilia’. Dahlia se začíná uplatňovat jako hrnková rostlina na okenní parapety. Taktéž Dianthus barbatus odrůdy ‘Barbarella’, ‘Diep’, ‘Rood’ jsou vhodné jak do venkovních prostor, tak jako dočasná výzdoba - 23 -

interiérů. Campanula isophylla a Campanula carpatica se stále více pěstují jako hrnkové květiny, avšak spíše v zahraničí. Koncem 90. let 20. století a počátku 21. století je neustálá snaha získat kompaktní odrůdy letniček a trvalek vhodných do nádob. (Zahradnictvo, 1990 -1995)

2.3.2.1 Příčiny a důsledky změny sortimentu Mezi jednu z hlavních příčin změny sortimentu řezaných a hrnkových rostlin zajisté patří změna životního stylu společnosti a s ním spojenou kulturou bydlení. Zvyšuje se zájem veřejnosti o její zlepšení nejen v soukromém sektoru, ale i ve veřejných prostorech. Potřeba obklopovat se něčím krásným a přitom živým, je v člověku neustále zakotvena. Mezi stále častěji se objevující téma v různých diskuzích a článcích patří zdravý životní styl člověka jako jedince i celé společnosti. Zvýšená pozornost se věnuje jak jeho fyzické schránce, tak jeho duševnu. Jelikož zdravá kuchyně obsahuje využití nejen sušených, ale především i čerstvých bylin s kořenícím, aromatickým a léčebným účinkem, zaměřují se pěstitelé na rozšiřování sortimentu právě těchto druhů rostlin. Módní záležitostí je taktéž pěstování okrasné zeleniny nejen na záhonech, ale i na balkónech, terasách, a dokonce i v interiéru. A tak nám šlechtitelé každoročně předkládají nový sortiment těchto okrasných a zároveň užitkových druhů. Samotná změna bytových podmínek samozřejmě vedla taktéž k obměně pěstovaných druhů. Zavedením ústředního topení a především lepší světlostí místností, dostaly šanci právě ty letničky a trvalky, které nejsou tak náročné na vzdušnou vlhkost. Zvýšila se poptávka po řezaných, ale i hrnkových rostlinách konkrétních módních odstínů a barev. Z důvodu úzké profilace floristického oboru, se mění i samotné chápání kvetoucích hrnkových rostlin. Neslouží jenom jako dekorace bytu, ale taktéž se z nich stává plnohodnotná náhrada řezaných květin jakožto dárkového předmětu. Změna sortimentu je hodně podmíněna šlechtitelskou a pěstitelskou činností výzkumných ústavů a podniků. Rozšiřování sortimentu je závislé na jejich technologickém vybavení. Rozvoj nových technologií a metod ve šlechtění, množení a pěstování rostlin, umožňuje efektivnější obměnu sortimentu. V důsledku ekologického a ekonomicky výhodnějšího přístupu v celosvětovém hospodářství se ve skleníkové produkci přechází na pěstování méně energetičtěji náročných hrnkových rostlin na úkor květin řezaných. Pěstování květin určených k řezu se přesunuje do oblastí s výhodnými klimatickými podmínkami. - 24 -

Důsledkem změny sortimentu řezaných a hrnkových rostlin jsou nové možnosti použití vlastností letniček a trvalek, které rozšiřují možnosti použití především hrnkových rostlin jak v exteriérech, tak i v interiérech. Dalším důsledkem je daleko větší spotřeba květin, jelikož se na trhu objevují daleko atraktivnější kultivary typických rodů květin, které lákají jak vzhledem, tak vůní. Vzrostl tím pádem i obchod řezanými a hrnkovými rostlinami. V naší zemi se rozšíření sortimentu květin o dovozové rostliny projevilo mimo jiné také ve snížení produkce květin k řezu, a tím pádem ve zmenšení počtu volných a zasklených ploch určených k jejich pěstování. Naše zahradnictví a podniky se musely specializovat na doplňkový sortiment druhů, které jsou buď náročné na přepravu nebo se neoplácí dovážet ze zahraničních zahradnických velmocí. Anebo musí pokračovat ve šlechtění odrůd rostlin takové kvality, aby mohly zasáhnout na světový trh.

2.4 Obchod řezanými a hrnkovými květinami v ČR od poslední třetiny 20. století Obchod řezanými a hrnkovými květinami v ČR prošel během let řadou proměn. A to především v důsledku politické situace, od níž se odvíjí proměnlivá ekonomická situace v ČR, která se projevuje přímo v nákupní síle obyvatelstva a nepřímo se odráží mimo jiné taktéž v produkci a spotřebě květin. Jelikož se nároky dnešního člověka na kvalitní životní prostředí a kulturu bydlení neustále zvyšují, je i poptávka po květinách stále vyšší. Jednou z možností, jak potvrdit rostoucí či klesající zájem o produkty našeho a zahraničního květinářství, je sledování výsledků statistických šetření. Následující přehled vychází ze statistik uvedených v Situačních a výhledových zprávách Ministerstva zemědělství České republiky z let 1995, 2001, 2005 a 2007. Má být uceleným shrnutím situace na českém trhu květinami od 70. let 20. století.

2.4.1 Stav květinářství v ČR a jeho vývoj Pěstování květin v ČR má dlouholetou tradici. Již v 19. století se uplatňovalo pěstování a prodej květin na živnostenském principu, čímž vzniklo nové řemeslo – zahradník. Výrobní základna zahradnických podniků byla v období první republiky až do 2. světové války v bývalém Československu značně roztříštěná do malých podniků. Dobře

- 25 -

však fungovaly nadstavbové orgány státní zprávy i profesní samosprávy, a tak Československo představovalo v meziválečném období evropskou špičku. Dovoz a vývoz květin byl v rovnováze. Po roce 1945 se struktury samosprávy začaly obnovovat, ale zrušení soukromého vlastnictví je zcela rozbilo. Během 60. let 20. století zmizela všechna soukromá zahradnictví buď integrací do podniků služeb anebo likvidací. Dovoz květin nebyl víceméně možný, či spíše byl přísně regulován. V 70. letech 20. století nastalo oživení produkce a spotřeby květin, kdy některé z velkých komunálních podniků postavily kompaktní skleníkové sestavy. Pařeniště postupně vymizela a volné pěstební plochy se silně zredukovaly. Distribuce květin probíhala vždy komplikovaně, ale pravidelně. Koncem 80. let 20. století byl sice rozpracován systém krajských zahradnických podniků a distribučních center květin, ale k realizaci už nedošlo. „V období centrálně řízené ekonomiky mělo květinářství relativně volnou cenotvorbu a omezeně zde fungovaly tržní principy, avšak po roce 1989 nedokázal sektor tento náskok využít.“ (OKRASNÉ ROSTLINY - Situační a výhledová zpráva 2001) V 90. letech 20.století proběhla postupně transformace pěstebních podniků. Této situace využily zahraniční exportní firmy, které ve spolupráci s českými obchodníky obsadily uvolněný prostor na našem trhu. Tím došlo k propadu tuzemských výrobních kapacit a ztrátě zahraničních trhů především u komodity hrnkové květiny. Na přelomu 20. a 21. století se export našich výpěstků mírně oživoval a postupně se vytvářel a i nadále vytváří nový okruh odběratelů v zahraničí a více než dříve se využívá náhodných obchodů se všemi riziky. Od roku 1997 se tuzemská produkce květin zvyšuje. Stálý rostoucí trend má v posledních letech i spotřeba květin. V dlouhodobějším horizontu lze vysledovat odklon od pěstování řezaných květin ve prospěch květin hrnkových, balkónových a záhonových. Výroba květin se realizuje v zahradnictvích, přičemž hlavní pěstební plochy jsou ve sklenících či jinak krytých plochách. Trend vzestupu produkce květin, který tuzemské květinářství zaznamenává od roku 1997, pokračoval i v roce 2006. Příčinou uvedeného růstu je stále především zvyšování intenzity výroby.

- 26 -

2.4.2 Produkce, spotřeba květin v ČR a cenový vývoj

Produkce květin v ČR Produkce květinářství (Tab. 1) vykazuje neustále rostoucí trend (Obr. 3). Lze sledovat meziroční nárůst produkce hrnkových a záhonových květin. Například v roce 2006 vzrostla produkce záhonových rostlin o 9,2 % oproti roku 2005 a dosáhla téměř 46% podílu na celkovém objemu domácí květinářské produkce. U hrnkových rostlin byl nárůst o 2,2 % a podíl na celkové produkci činil 42 %. „Produkce ostatních položek květinářství v posledních letech kolísá, do budoucna lze ale předpokládat trend odklonu pěstitelů řezaných květin a zeleně právě ve prospěch rostlin hrnkových a záhonových v souladu s možnostmi udržení konkurenceschopnosti českého květinářství.“ (OKRASNÉ ROSTLINY - Situační a výhledová zpráva 2007) Přední místa v sortimentní skladbě pěstování řezaných květin v naší republice zaujímají karafiáty a gerbery. Produkční plochy růží se v ČR postupně omezují především z důvodu obtížnějšího pěstování v zimních měsících. Nadpoloviční většinu v produkci hrnkových květin zaujímají hrnkové květiny okrasné květem. Největší podíl na celkové produkci hrnkových květin okrasných květem mají u nás sezónní druhy. Například rody Primula, hrnkové Chrysanthemum, Cyclamen, Poisentia, dále Gloxinia, Kalanchoe a Saintpaulia.

Tab. I: Produkce květinářství v ČR od roku 1994 Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000

milióny Kč

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006

650 650 640 660 740 840 1 011

milióny Kč

Zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007

- 27 -

1 162 1 322 1 423 1 495 1 576,50 1 641,00

Graf 1: Produkce květinářství v ČR od roku 1994 1800 1700 1600 1500 1400

milióny Kč

1300 1200 1100 1000 900 800 700 600 500 400 300 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok

Obr. 3: Graf 1 sestavený na základě údajů ze Situačních a výhledových zpráv 2001 a 2007

Spotřeba květin v ČR Spotřeba květin v ČR (Tab.2) vykazuje stále rostoucí tendenci (Obr.4). Struktura spotřeby květin zůstává v horizontu několika posledních let víceméně stabilní - roste poptávka po hrnkových a záhonových rostlinách, cibulovinách, zatímco pokles zájmu spotřebitelů je znatelný u řezaných květin, zeleně, sušených a upravovaných květin. Stoupající tendenci ve spotřebě zaznamenávají hrnkové květiny ozdobné květem na rozdíl od hrnkových květin ozdobných listem, jejichž podíl na trhu pozvolna klesá. Avšak i přes znatelný pokles stále zaujímají u spotřebitelů řezané květiny nejvýznamnější pozici. V roce 2006 se na celkové spotřebě květinářských produktů podílely 34,3 %. Druhou pozici zaujímají hrnkové květiny s podílem 32,8 %.

Průměrný meziroční růst spotřeby hrnkových a záhonových květin dosahuje v posledních letech více než 10 %. V roce 2006 došlo ke změně sazby DPH, snížení daně z přidané hodnoty o 14 % se projevilo záporným přírůstkem ve spotřebě květin. Skutečná spotřeba květin však i v roce 2006 opět vzrostla dle trendu minulých let.

- 28 -

Tab. II: Spotřeba květin v ČR od roku 1969 Rok 1969 - 1970 1980 1988 1993* 1994* 1994 1995 1996 1997

Kč/osoba 60 100 120 240 250 288 316 332 433

Rok 1998 1999 2 000 2 001 2 002 2 003 2 004 2 005 2 006

Kč/osoba 457 540 566 631 693 709 776 813 790

Zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007 Graf 2: Spotřeba květin v ČR od roku 1993 850 800 750 700 650 600 Kč/osoba

550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Rok

Obr. 4: Graf 2 sestavený na základě údajů ze Situačních a výhledových zpráv 2001 a 2007

Cenový vývoj květin v ČR Spotřebitelské ceny květin se v ČR meziročně stále zvyšují. V Situační a výhledové zprávě z roku 2001 se můžeme dočíst, že spotřebitelské ceny květin vzrostly za posledních 10 let přibližně o 100 %. Na celkovém nárůstu cen se kromě daně z přidané hodnoty a marže obchodníků, podílí rovněž pravidelné zvyšování cen vstupů (cena energií, nájmu, mzdy a tak dále).

- 29 -

„Od roku 2002 se tempo růstu cen u sledovaných druhů výrazně zpomalilo, především u sledovaných řezaných květin“. (Situační a výhledová zpráva Ministerstva zemědělství České republiky, 2007) Variabilita spotřebitelských cen v jednotlivých měsících je určována mnoha faktory. Nejvíce se cena odvíjí od druhu květin, jejich zdroje, ročního období a taktéž v období svátků. V zimních měsících jsou u nás ceny květin vyšší než v měsících letních, což mimo jiné souvisí s vyššími náklady na jejich pěstování v zimním období. Tento výkyv není příliš znatelný např. u karafiátů nebo orchidejí. Naopak u růží nebo gerber dochází k odchylkám daleko výraznějším, což dokumentuje oblíbenost těchto květin a vysokou poptávku, která výrazněji neklesá ani v letních měsících. U hrnkových květin vykazují ceny jen nepatrné meziměsíční kolísání. Ceny importovaných květin se většinou odvíjejí od cen na burzách (v Nizozemsku VBA Aalsmeer nebo FLORA Holland, Naaldwijk a v Německu VBA/VBN v Porýní). Tyto ceny vykazují výrazné sezónní výkyvy. V roce 2008 se dotkne květinářského sektoru navýšení sazby DPH u živých okrasných rostlin o čtyři procenta. HORÁK (2008) se vyjádřil, že dle českých pěstitelů nebude zvýšení sazby DPH na 9 % příčinou zvyšování cen květin: „Případné navýšení cen bude důsledkem zvyšování primárních výrobních nákladů (plyn, elektřina, pohonné hmoty či zvyšování mezd)“.

2.4.3 Zahraniční obchod ČR květinami Současná potřeba českého trhu je i přes rostoucí domácí produkci květin zajišťována dovozem, a to zejména z Nizozemska, dále také z Kolumbie, Thajska, Německa a Izraele. Největší podíl na celkové hodnotě dovozů zaujímá skupina řezaných čerstvých květin, který v roce 2001 představoval 56,5 %. Druhou nejvýznamnější skupinou jsou pokojové a venkovní rostliny, jejichž dovozy vykazují v posledních třech letech největší rozvoj. Další významnou skupinou je řezaná zeleň. Ve skupině řezaných květin je zastoupení čerstvých květin oproti sušeným ve velké převaze. Největší položkou dovozů čerstvých květin jsou růže a karafiáty, které se na celkové hodnotě dovozu zmíněné skupiny v roce 2001 podílely téměř 43 %. Dovozy sušených květin mají meziročně klesající tendenci. V roce 2006 se dovoz řezaných květin do ČR uskutečnil z 57 zemí světa. Dovoz hrnkových květin se neustále zvyšuje, přičemž se průměrné meziroční procentuální přírůstky se pohybují zhruba od dvaceti do třiceti procent. - 30 -

Hodnoty dovozu se pravidelně zvyšují u růží a chryzantém. Tato skutečnost souvisí s oblíbeností těchto druhů na trhu a celoroční vyrovnanou poptávkou. U růží, karafiátů, orchidejí a chryzantém je dovoz uskutečňován téměř rovnoměrně po celý rok. Gladioly jsou importovány především v letních měsících (červenec až září) a sušené a upravované květiny zejména v únoru, v menším množství v březnu až květnu. Při importu květin na naše území jsou využívány dva typy dopravy, a to doprava silniční a letecká. Letecky jsou dopravovány zásilky orchidejí z Thajska a z dalších zemí amerického, asijského i afrického kontinentu, přeprava silniční je využívána v rámci Evropy. Květiny jsou transportovány v kamionech se speciálním chladírenským zařízením, které udržuje řezané květy při teplotě do 4o C. Pozitivní skutečností pro naše květinářství je stoupající trend exportu našich výpěstků od roku 1999, a to zejména u skupin pokojových a venkovních květin a řezané zeleně. V roce 2005 došlo k výraznému nárůstu exportu z ČR, a to především živých hrnkových rostlin a řezaných květin do Ruska. Ve většině případů jde o spekulativní reexporty zboží. Vývoz řezaných květin byl v letech 2005 a 2006 omezen na 5 resp. 6 zemí. Stabilní cílovou zemí zůstává nadále Slovensko a hlavně Německo, kde směřuje vývoz především sušených a upravovaných květin. Bilance dovozu a vývozu (Tab.3; Obr.5) květinářských produktů zůstává výrazně pasivní. Důvodem je zejména větší poptávka, která je sice kryta i rostoucí produkcí domácí, ale dovozy ji dokáží pokrýt daleko pružněji.

Tab. III: Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR květinami (v mil. Kč) Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006

Import 696,7 808,5 929,5 985,2 1207,2 1 369,30 1 471,30 1 575,70 1 530,80 1 739,70 1 867,00 1 894,70

Export 77,9 75,6 81,6 88,5 73,6 78,8 89,6 133,2 151,7 190,5 243,1 219,3

Saldo zahraničního obchodu - 618,8 - 732,9 - 847,9 - 896,7 - 1133,6 - 1290,5 - 1381,7 - 1442,5 - 1379,1 - 1549,2 - 1623,9 - 1675,4

Zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007

- 31 -

milióny Kč

Graf 3: Bilance zahraničního obchodu ČR květinami 2000 1900 1800 Import 1700 1600 1500 1400 Saldo zahraničního 1300 obchodu 1200 1100 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 Export 100 0 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Rok

Obr. 5: Graf 3 dle Svazu květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007

2.5 Vlastnosti letniček a trvalek vhodných pro použití v interiéru Vlastnosti letniček a trvalek jsou z pohledu biologického dány genetickou výbavou jedince a vyvíjí se na základě spolupůsobení biotických a abiotických faktorů vnějšího prostředí. Díky šlechtitelské a pěstitelské činnosti, lze spousta z nich ovlivnit tak, aby vyhovovaly alespoň dočasně i potřebám interiérů. Vlastnosti letniček a trvalek lze dělit dle různých hledisek. Z pohledu zahradně – architektonického lze vyčlenit několik skupin vlastností rostlin, se kterými lze následně pracovat. A to nejen ve venkovních prostorech. Základní principy jejich používání se dají taktéž převést i do interiérových podmínek. Uvedené dělení vlastností na vlastnosti vzhledové, růstové, pěstitelské, ekologické a ty ostatní vychází z členění jak jej uvádí MACHOVEC (2006), KUŤKOVÁ (2006) a doplněné o biologické vlastnosti dle (MACHOVEC, 1976).

- 32 -

V této části práce jsou převážně uváděny u jednotlivých vlastností letniček a trvalek příklady druhů rostlin, které jsou přímo určeny pro možnosti pěstování v omezených podmínkách nádob. Sortiment těchto rostlin je čerpán především z katalogů německé firmy Bruno Nebelung – Kiepenkerl.

2.5.1 Růstové vlastnosti a vzhledové vlastnosti Vzhledové vlastnosti letniček a trvalek vycházejí z morfologicko-fyziologického utváření rostliny, přičemž jejich vnímání člověkem je podmíněno schopností každého z nás tyto vstupní informace vstřebávat a následně zpracovávat. Růstové a vzhledové vlastnosti jsou z hlediska použití výrazně svázány. Růstové vlastnosti jsou spolu s vlastnostmi vzhledovými nejdůležitějšími vlastnostmi letniček a trvalek, které ve svém propojení spolu s architekturou prostoru navozují pocit estetična. Do růstových vlastností zahrnujeme fenologické fáze růstu a vývoje letniček a trvalek, velikost trvalek, jejich tvar, strukturu a texturu.(MACHOVEC, 2006; KUŤKOVÁ, 2006) Období rašení není z hlediska použití letniček a trvalek v interiérech většinou ani tak důležité, jako spíše už výsledná fáze vegetativního růstu a kvetení. Výjimku tvoří cibuloviny kvetoucí na jaře. Módním prvkem je nechat vyniknout struktuře kořenů nakvétajících hyacintů ve vázičkách z průhledného materiálu a taktéž používání sesazovaných košíků a tématických nádob k dekoraci interiérů v období Velikonočních svátků. Samotný charakter růstu nám podává jednu ze vstupních informací o tom, jak bude daná rostlina působit v kompozici. Výsledkem vegetativního růstu je pak dosažení určitého tvaru a velikosti rostliny. (MACHOVEC, 2006; KUŤKOVÁ, 2006) U hrnkových letniček a trvalek určených k výzdobě interiérů se nejvíce setkáváme s kompaktním vzpřímeným růstem a kompaktními tvary, přičemž se šlechtěním usiluje o co nejnižší vzrůst rostliny, který se v průměru pohybuje okolo dvaceti až třiceti centimetrů. Rostliny s těmito vlastnostmi jsou pak lépe použitelné jako solitéra v daném prostoru. Například na konferenčním stolku, či jídelním stole. Některé hrnkové letničky a trvalky mohou mít vzrůst kompaktní vystoupavý, poléhavý a plazivý. Ten však nejlépe vynikne ve vysoké nebo závěsné nádobě. U řezaných květin je tomu trochu jinak. Letničky a trvalky k tomuto účelu určené jsou šlechtěny tak, aby se dorůstaly co největší výšky a přitom si zachovaly dobrou pevnost stonku. Proto v nabídce firem, zabývajících se

- 33 -

produkcí letniček a trvalek pro trh řezanými květinami, najdeme většinou odrůdy, které dosahují výšky minimálně padesáti centimetrů. Kvetení je u letniček a trvalek nadřazeno všem ostatním fenologickým fázím. Přináší do kompozice barvu a vůni. Barva je další z nejvýznamnější vzhledových vlastností. (MACHOVEC, 2006; KUŤKOVÁ, 2006) Tvar a barva květů jsou rozhodující téměř u všech letniček a trvalek pěstovaných jak k řezu, tak použití v nádobách. Barva květů a listů může v člověku navozovat různé pocity. Tvary a velikost květů a listů podtrhávají či tlumí účinek každé barvy.

Letničky a trvalky okrasné květem: Hrnkové rostliny kvetoucí bíle: Primula obconica, Campanula isophylla, Coreopsis auriculata ‘Nana‘, Begonia x tuberhybrida, Begonia elatior – hybrid, Chrysanthemum Hrnkové rostliny kvetoucí zeleně: Dianthus barbatus ‘Green Trick‘ (Obr.6)

Obr. 6: Dianthus barbatus ‘Green Trick‘ Hrnkové rostliny kvetoucí žlutě: Primula vulgaris Hrnkové rostliny kvetoucí oranžově: Pelargonium zonale, Primula vulgaris ‘Orange Yellow’, Diascia elegens ‘Sun Chimes Peach’ Hrnkové rostliny kvetoucí červeně: Veronica pedunculans ‘Red Fox’, Gerbera, Impatiens x New Guinea ‘Harmony’, Cyclamen persicum Hrnkové rostliny kvetoucí fialově: Campanula isophylla, Heliotropium arborescens ‘Nautilus’, Hrnkové rostliny kvetoucí modře: Campanula cochleariifolia ‘Advance Blue’, Campanula portenschlagiana ‘Birch Hybrid’

- 34 -

Letničky a trvalky okrasné listem: Zajímavou strukturu a texturu listů poskytují především záhonové letničky jako například Verbena bonariensis, Cosmos bipinnatus, Kochia scoparia, Helichrysum italicum a trvalky rodu Hosta, Paeonia a Delphinium a jiné. Zajímavé vybarvení listů pozorujeme například u hnědolisté odrůdy Ajuga reptans ‘Mini Mahogany’, karmínově růžové Ajuga reptans ‘Burgundy Glow’. Mezi hrnkovými letničkami a trvalkami jen tak lehce nenajdeme jedince s převládající okrasnou funkcí olistění a zajímavou strukturou. Jejich kompaktnost v růstu i v olistění je většinou natolik výrazná, že se vzhledem blíží spíše prostorovým tělesům bez výrazné textury. Výjimkou může být například stříbrnolistá odrůda Thymus citriodorus ‘Silver Queen’, či zlatavě vybarvená Thymus citriodorus ‘Mystic Lemon’ nebo tmavolistá Salvia lyrata ‘Purple Vulcano’ či plošně kompaktní stříbřitá odrůda Helichrysum petiolare ‘Moes Silver’. Stříbřitý list nabízí také Cyclamen persicum ‘Sterling F1’ a ‘Silverado White’. Mezi travinami najdeme odrůdu Penissetum alopecuroides ‘Little Bunny’. Mnoho různých odstínů najdeme i v samotné listové zeleni. Zelená barva může být studená, veselá, teplá, anebo opět přechází do sivých, modrých a stříbřitých odstínů. K této základní barvě mohou přistupovat další barevné složky. A tak se na různých rostlinných druzích, ale často i na jedné a té samé rostlině, na jejím listě vystřídají různé barevné kombinace. Největší barevné variace na jedné rostlině můžeme hledat především u druhů rodu Begonia, Pillea, Coleus.

Letničky a trvalky okrasné plodem: Mezi květinami z řad letniček určených k řezu najdeme celkem málo druhů, které by se pěstovaly pro tyto účely. Patří zde například Papaver, Nigella, Scabiosa, Lunaria používané především do suchých vazeb. Nověji se na trhu řezanými květinami objevují například bobule Capsicum annuum (Obr. 7) Nejvíce letniček okrasných plodem vhodných pro výzdobu interiéru najdeme mezi hrnkovými rostlinami. Mnohé z nich se dají i konzumovat. Patří zde odrůdy Capsicum annuum (Obr.8), Brassica oleracea Lycopersicon lycopersicum ‘Tumbling Tom Red’, Solanum melongena ‘Bambino’

- 35 -

Obr.7, 8 : Plody Capsicum annuum

Obr.9 : Nertera depressa

Ke zvýraznění nebo potlačení růstových a vzhledových vlastností je důležitá kompozice, tedy způsob umístění jednotlivých prvků v prostoru. Na základě kontrastu, harmonie, rytmu a dalších kompozičních prvků, můžeme tvořit různé kompozice, které jsou, v případě tvorby dlouhodobějších seskupení, ovlivňovány taktéž pěstitelskými nároky rostlin a provozními možnostmi daného prostoru.

2.5.2 Pěstitelské vlastnosti Jelikož cílem práce není podat podrobné informace o způsobu pěstování letniček a trvalek před samotným umístěním do interiéru, budou dále v textu popsány pouze vlastnosti řezaných a hrnkových rostlin důležité z hlediska udržení těchto rostlin v kompozici. Jedná se především o délku jejich života. Z hlediska péče a údržby jsou všechny letničky a hrnkové kvetoucí trvalky náročné na dostatek světla. Stupeň obtížnosti pěstování hrnkových rostlin v interiéru závisí na jejich náročnosti na - dostatek světla, správnou teplotu interiéru, zálivku a dodržení vhodné půdní reakce. Všechny pravé letničky a většina hrnkových trvalek pěstovaných pro použití v interiéru se po odkvětu již dále nepěstuje a likviduje se. Ten, kdo vlastní rodinnou zahradu má šetrnější možnost jak naložit se sezónními trvalkami jako jsou např. petrklíče. Může je po odkvětu zasadit a nechat je tu nadále volně růst, anebo je zasadit i s obalem a příští rok je kvetoucí opět vyjmout a umístit je uvnitř. U skupiny cibulovin a hlíznatých rostlin se nabízí možnost jejich vyjmutí ze substrátu a uskladnění na další sezónu. Dobu působení řezaných květin a zeleně v kompozici můžeme prodloužit vhodnou péčí.

Hlavní zásady jsou: odstranění listů ze spodní části stonků, jejich

každodenní seříznutí ostrým nožem či zahradnickými nůžkami o 1 až 2,5 cm, dále

- 36 -

používání nejlépe převařené vody do nádob a přisypání květinové výživy s obsahem desinfekčních prostředků. Dobré je umístit nádobu s řezanými květinami mimo přímý dosah slunečních paprsků a na noc ji přenést do chladné místnosti. Při každodenní výměně vody je vhodné vždy nádobu vymýt mýdlem a do vody můžeme, z důvodu udržení vody od bakterií, přidat místo speciální výživy bělidlo. (DYTRTOVÁ, 2003; VAUGHAN, 1998) Při popisu údržby řezaných květin a zeleně VAUGHAN (1998) uvádí, že se často zapomíná na péči o řezanou zeleň. Tvrdí, že přidávání květinové výživy do vody pro řezanou zeleň je zbytečným plýtváním, neboť plně postačí listy pravidelně seřezávat, čistit vázu a výsledek bude stejný.

2.5.3 Ekologické vlastnosti Dle MACHOVCE (2006) jsou nejvýznamnějšími ekologickými vlastnostmi trvalek sociabilita, disperze a pokryvnost rostlin. Myslím si, že pro použití v interiéru, nemají ekologické vlastnosti až takový význam, neboť pěstitelské podmínky v interiéru jsou člověkem zcela uměle vytvářeny, a rostliny nemají šanci vytvářet přírodě blízká společenstva. Můžeme sem ale zařadit snášenlivost rostlin mezi sebou navzájem a adaptabilitu rostlin v nepříznivých podmínkách. Tyto dvě vlastnosti pak lze využít při umísťování a pěstování rostlin v interiérech, a tak se nabízí i možnost zařadit je do pěstitelských vlastností z hlediska údržby a péče o květiny. Snášenlivost letniček a trvalek navzájem je důležitá zvláště při aranžování řezaných květin. Jednotlivé druhy se mohou v dožívání ve váze buď podporovat (Tulipa a Chamaecyparis, Asperula odorata a Convallaria, Cyclamen a Calceolaria) nebo naopak, některé druhy (Rosa, Dianthus, Convalaria, Narcisus, Lilium) mohou zapříčinit rychlý odchod určitých květin z kompozice. (HÖHN, 1972) Adaptabilita, tedy schopnost přizpůsobení se nepříznivým podmínkám, je závislá především na zeměpisném původu rostliny. Největší schopnost přizpůsobení se bytovým podmínkám mají dle MACHOVCE (1976) rostliny z mírného až subtropického pásma severní polokoule, které několikrát přečkaly klimatické změny v důsledku dob ledových.

- 37 -

2.5.4 Ostatní vlastnosti Mezi ostatní vlastnosti letniček a trvalek můžeme zařadit také biologické vlastnosti, které nejsou z pohledu zahradně architektonického až tak významné, nicméně pro interiérové použití nejsou nepodstatné. Všechny zelené rostliny z biologického hlediska produkují zelenou hmotu, přijímají kysličník uhličitý, produkují kyslík, éterické oleje a fytoncidy, kterými odpuzují mnoho druhů hmyzu, elektrickým potenciálem vzbuzují elektromagnetické pole vhodné pro pobyt ostatním, především živočišným organismům. Mohou mít nejen kladné, ale i škodlivé účinky éterických olejů a aromatických látek na člověka. Často obsahují i nebezpečné jedovaté a omamné látky. (MACHOVEC, 1976) Květiny a vůně patří k sobě. Intenzita vůně či zápachu se mění během vývoje květu a je závislá také na počasí, i interiéru na větratelnosti prostor. Jinak květy voní v dusnu před bouřkou, jinak po dešti. Při šlechtění se více pozornosti věnovalo velikosti a barvě květu, a tak některé divoce rostoucí druhy voní více, než plnokvěté kultivary z nich vzniklé. Nemusí vždy vonět pouze květ. Aromatické trvalky jsou často používané v kuchyni jako bylinky na přípravu čajů či jako koření. Například Origanum vulgare, Melissa officinalis, Satureja montana, Mentha a Thymus vulgaris. Stačí u nich rozetřít list. Na jaře patří mezi první květiny vnášející vůni do interiérů druhy Convallaria majalis, Primula veris, Primula auricula, Hyacinthus orientalis. Vonících letniček je celkem málo. Nelze ovšem zapomenout na Dianthus, Lathyrus a na večer se otevírající Nicotiana. Za zmínku stojí také jednoletá koření jakými jsou rody Majorana, Ocimum, Satureja, Anethum. Vnímání vůní je velmi individuální. Pro někoho je příjemná vůně Tagetes, Pelargonium, Plectranthus fruticosus (voní po kadidle), jiný tyto vůně nesnáší. Pak jsou ovšem rostliny nepříjemně vonící všeobecně jako Fritillaria, Allium. Některé druhy jsou až omamné. Květiny s výraznou vůní není proto vhodné umísťovat do ložnic a jiných místností, kde se člověk zdržuje delší dobu. Z výrazné vůně lilií, konvalinek může již do hodiny rozbolet hlava. Těžkou vůní vyniká i Lilium candidum. Naopak příjemná vanilková vůně hrnkové rostliny Heliotropium arborescens ‘Nautilus’ nebo řezaných květin rodu Freesia provoní spolehlivě každý obývací pokoj. Zajímavostí je, že kočky mají také své oblíbené vůně a nejvíce milují právě rostlinu s druhovým jménem Nepeta cataria (Obr.12).(ŽLEBČÍK, 2007) Mezi další vlastnosti vnímatelné pozorovatelem pak mohou být zařazeny vlastnosti vnímané hmatem. (MACHOVEC, 2006) Ty souvisejí především se strukturou - 38 -

rostlin a texturou povrchu jejích částí. A tak nám můžou například listy Stachys lanata anebo Pelargonium zonale více či méně připomínat pohmatem třeba plyš. Jak už bylo řečeno, některé letničky a trvalky obsahují látky, které odpuzují hmyz. Patří mezi ně například již zmiňovaná Nepeta cataria (Obr.12), Tropaeolum majus (Obr.11), Lavandula angustifolia (Obr.10) a další.

Obr.10: Lavandula angustifolia Obr.11: Tropaeolum majus Obr.12: Nepeta cataria Jedovatost letniček a trvalek je další důležitá vlastnost, na kterou bychom neměli zapomínat zvláště, když navrhujeme rostlinnou skladbu v prostředí, kde se pohybují především děti, které mají v oblibě vše probádat do nejmenších detailů a ochutnávka zajímavých květin není pro ně nic výjimečného.

- 39 -

2.6 Důvody používání letniček a trvalek v interiéru Letničky a trvalky mají díky svým vlastnostem z pohledu historického vývoje jejich využívání od pradávna významné postavení. A ani dnes tomu není jinak. Mají své důležité místo téměř ve všech oborech lidské činnosti. Jsou jedním z prvků, který nám poskytuje bezprostřední kontakt s přírodou. Důvody používání letniček a trvalek v interiéru jsou z pohledu zahradně architektonického téměř stejné jako při použití těchto skupin rostlin v městských prostranstvích. V sadovnických úpravách jsou květiny především tím prvkem, který působí svou barevností a nápaditostí, i když mnohdy relativně krátkou dobu. (MAREČEK, 1975; MACHOVEC, 2006) Estetické působení květin, jak uvádí MACHOVEC (1976), je tedy tím nejdůležitějším pro použití i v interiéru, neméně důležité je však také působení květin z hlediska psychologického, na čemž se shoduje většina autorů. Ve výběru rostlin vhodných pro konkrétní účel, by nám měly být vodítkem jejich vlastnosti. (MACHOVEC, 1976) Řezané a hrnkové květiny vybírané ke konkrétnímu účelu mohou v interiéru plnit například estetickou, prostorotvornou, hygienickou a výchovně - vzdělávací funkci.

2.6.1 Estetická funkce Jelikož základní esteticko funkční charakteristikou ekologicko pěstitelské skupiny letniček je její rychlé, jednotné a vysoce působivé uplatnění, lze s její pomocí docílit nejvýraznějších barevných efektů ve velmi krátkém časovém termínu, který nemá u dalších ekologicko pěstitelských skupin květin srovnatelnou konkurenci. MACHOVEC (2006) Letničky a trvalky v živém stavu, mohou fungovat v interiéru pouze jako dočasná dekorace. Při správné péči, činí životnost řezaných květin a zeleně několik dnů až pár týdnů a u hrnkových letniček a trvalek činí jejich působení v kompozici v prostředí interiéru několik měsíců. V sušeném stavu pak řezané květiny a zeleň vydrží mnohem déle, ale i přesto, časem ztrácejí na svém půvabu. Letničky a trvalky jsou díky svým vzhledovým vlastnostem výborným materiálem pro uměleckou činnost – floristiku. Květiny jak řezané, tak v poslední době stále více i hrnkové květiny, slouží jako výborný materiál pro jakoukoliv výzdobu a

- 40 -

přízdobu při různých příležitostech. Během posledních desetiletí 20. století, byly ve floristice, v souladu s módním trendem, používány do květinových vazeb a aranžmá od 50. let postupně tyto nejoblíbenější řezané květiny a zeleň: Calla a Asparagus, poté Dianthus, následně Gerbera, pak Anthurium, v 90. letech Strelitzia a dnes Phalenopsis. Řezané květiny a zeleň se výborně hodí pro nejrůznější květinové ozdoby (Obr.13) a přízdoby jako jsou vazačské úpravy ve vlasech a na oděvu, na dárcích a jiných předmětech zejména při společenských událostech jako jsou například oslavy narozenin, plesy, svatby, pohřby, firemní akce a rauty. Dále mohou letničky a trvalky fungovat jako dekorace interiérů veřejných budov. Květinová výzdoba vždy upoutávala pozornost a připomínala kulturnost daných míst a tím i jejich majitelů, tak není ani dnes divu, že si různé firmy nechávají svá pracoviště a zvláště pak Obr.13: Řezané květiny jako šperky svá sídla doplnit přítomností. Nejzářivějším příkladem prostor, kde mají řezané i hrnkové květiny estetickou funkci, jsou restaurace (Obr.14,15) a hotelové recepce.

Obr.14,15:Hotel Metropol, Praha

Dalšími místy, kde se můžeme setkat s květinovou výzdobou jsou výlohy obchodů (Obr. 16,17). Samotný interiér jednotlivých prodejen většinou již nebývá řešen pomocí květinové dekorace. Výjimku tvoří samozřejmě prodejny květin a floristického zboží.

- 41 -

Obr.16,17:Stylizace výlohy v provedení účastníků kurzu aranžování Vyšší odborné školy zahradnické a Střední odborné školy zahradnické v Mělníku S rozšiřující se základnou supermarketů, velkokapacitních nákupních center, galerií a zábavních komplexů, se můžeme setkávat i s nákladně řešenou výzdobou těchto míst. To, aby bylo dosaženo maximálního „pozitivního“ účinku na psychiku člověka. A proto se čas od času setkáváme i s bohatou květinovou výzdobou těchto prostor (Obr.18,19,20).

Obr.18,19: Jarní výzdoba nákupního centra v Praze Letňanech

Obr.20: Brno - Galerie Vaňkovka

Řezané a hrnkové letničky a trvalky bývají i součástí výzdoby prostor určených k různé výstavnické činnosti a různých prezentačních akcí či jiných. V případě řezaných květin se může jednat o přízdobu například obrazů či jiných vystavovaných předmětů, nebo vstupů na výstaviště. Rozšiřování sortimentu hrnkových kvetoucích květin umožňuje daleko větší upotřebení letniček a trvalek jako doplňkovou výzdobu výstav (Obr.21,22,23)

- 42 -

Obr.21,22,23: Výstava „Svět jako na dlani“, Galerie Vaňkovka; Brno, únor 2008 Samozřejmě nelze opomenout, že produkty okrasného zahradnictví bývají samy osobě předmětem výstav. Asi nejznámější a také nejatraktivnější výstavou květin v naší republice, je tradičně Flora Olomouc. I v letošním roce, se prezentovala řada firem a škol zabývajících se tematikou okrasného zahradnictví. Ke shlédnutí byly novinky jak z řad pěstitelských úspěchů (Obr.24), tak i floristického umění (Obr.25).

Obr.24: Kolekce nových hrnkových lilií Lily

Obr.25: Aranžmá z gerber a růží

Look Pokud mluvíme o estetické funkci letniček a trvalek v interiéru, nemůžeme zapomenout na tyto skupiny rostlin jako zajímavého bytového doplňku. V moderních bytech je dostatek prostoru, světla a tepla, aby se zde mohla vyjímat aranžmá z hrnkových letniček (Obr.26), nebo například palmy doplněné o podsadbu sezónních druhů trvalek či klasické řezané květiny (Obr.27,28).

- 43 -

Obr.26:Aranžmá z hrnkových lilií Obr.27: Řezané narcisy Obr.28: Řezané tulipány

Prvním krokem do neznámého prostoru vnímáme nejprve působení celku, až poté naše smysly prověřují jednotlivé části stávajícího seskupení hmot a materiálů. Na tomto základě lze výborně využít vlastností letniček a trvalek nejen jako významných estetizujících prvků daného interiéru, ale taktéž je možné použití těchto rostlin jako lákadla pozornosti člověka k řešení vnitřního prostoru budovy, domu či bytu a způsobu následné orientace v něm.

2.6.2 Prostorotvorná funkce Prostorotvornou funkci letničky a trvalky v interiéru vykonávají pouze v případě většího seskupení jedinců a doplněného vhodným technickým řešením jejich sesazení či ukotvení v jednotlivých kompozicích. Spolu s různými konstrukcemi, nádobami a jinými dominantními - většinou pokojovými – rostlinami mohou být zajímavým prostředkem k optickému rozdělení prostoru či prvkem jeho „nabourání“, anebo mohou sloužit jako zajímavý způsob funkčního oddělení prostor. Jedná se například o rostliny umístěné na květinových stěnách, které mohou oddělovat odpočinkovou část bytu s jídelním či pracovním prostorem. Stejnou funkci může zastat také seskupení velkých pokojových rostlin doplněné například sezónními hrnkovými letničkami. V kancelářských prostorech lze pomocí rostlinné výsadby opticky oddělit jednotlivá pracoviště či je možné vytvořit klidová zákoutí například v zasedacích místnostech.

Propojení interiéru s exteriérem

- 44 -

„Provozně funkční řešení bytu a zahrady by se mělo vyřešit tak, aby zeleň zahrady přímo navazovala na byt. Dosáhnete tak ideálního stavu, kdy prostředí bytu a jeho jednotlivých místností bude pod přímým vlivem ideálních mikroklimatologickohygienických poměrů na zahradě.“ (MAREČEK, 1975) Estetickou výhodou mobilní zeleně je především to, že ji lze umístit do zvláště výtvarně exponovaných míst právě v době její maximálního estetického účinu. (MAREČEK, 1975) Kompoziční prvky objevující se v rodinné zahradě lze pomocí hrnkových letniček přenést i do interiérových prostor a naopak. Od záhonu, přes terasu a někdy zimní zahradu až po obývací místnost. Dokonalým příkladem možnosti propojení interiéru s exteriérem, může být výzdoba schodišť a vstupů do budovy či domu nádobami (Obr. 29, 30, 31) letničkami a trvalkami, seskupování nádob či umísťování solitérních rostlin na terase, doplňkové osazování zimní zahrady, výzdoba balkónů (Obr. 32), lodžií, teras (Obr. 33) a osazování okenních truhlíků.

Obr. 29: Podsadba nádoby

Obr. 30, 31: Jarní osazení nádob

Obr. 32: Výzdoba balkónu muškáty

Obr. 33: Osazení truhlíků na terase

2.6.3 Hygienická funkce Hygienickou funkcí letniček a trvalek je míněno kladné působení rostlin souborem jejich vlastností jak na psychiku člověka, tak nepřímo na jeho fyzickou

- 45 -

schránku prostřednictvím zlepšování mikroklimatologických podmínek prostředí v němž žije. Správnou volbou letniček a trvalek dokážeme prostřednictvím jejich vzhledových vlastností a vůně navodit příjemnou atmosféru daného prostoru. Jestliže použijeme květinu jako dárkového předmětu, pak u obdarovaného člověka vyvolá jistě radost a zajisté i pocity blaha a uznání. Mikroklimatologickou funkci zastávají všechny zelené rostliny mající díky průběhu svého metabolismu schopnost okysličovat okolní ovzduší, zvlhčovat okolní vzduch díky procesu transpirace a následné evaporace vody, a některé mají dokonce schopnost odbourávat toxické látky vyskytujících se v ovzduší. Například formaldehyd a amoniak má z letniček a trvalek schopnost zapojovat do svého metabolismu Chrysanthemum frutescens. Gerbera má také určitou schopnost vázat toxiny. Tento článek podkapitoly 2.6 vznikl na základě informací z publikací: (MACHOVEC, 1976; MAREČEK, 1975 a HOFFMANOVÁ, 2001), plus na základě článku přístupného na WWW: .

2.6.4 Výchovně – vzdělávací funkce Výchovně – vzdělávací funkci zastávají rostliny jak ve školských zařízeních, tak v botanických zahradách, a jejich sklenících. Dále při prezentaci nových trendů na floristických přehlídkách a soutěžích, při příležitosti zahradnických výstav (Obr. 34, 35) a přehlídek. Pedagogickou hodnotu rostlin vyzvedává taktéž MACHOVEC (1976), kdy hodnotí kladné působení rostlin na vyvíjející se lidskou osobnost díky péči o živý organismus, jehož existence je v domácnosti na člověku zcela závislá.

Obr. 34 : Výstava Flora Olomouc 2008

Obr. 35: Expozice dovozových cibulovin

- 46 -

2.7 Možnosti použití letniček a trvalek v interiéru Na základě vhodného výběru jednotlivých letniček a trvalek podle jejich vlastností, lze pro splnění určitých funkcí naznačených v předchozí kapitole vybrat vhodnou formu jejich použití tak, aby bylo docíleno záměrného účinku. K docílení chtěného estetického efektu v daném prostředí, můžeme letničky i trvalky buďto vystavovat jednotlivě, anebo je seskupovat do určitých formací v konkrétních pěstitelských podmínkách. Vznikají tak kompozice za využití různých nádob, obalů, konstrukcí a staveb. Jednou z možností jak květiny v místnosti umístit tak, aby na první pohled upoutávaly pozornost a přitom plnily funkci optické stěny, i když nejsou zrovna vysokého vzrůstu, je situovat je na květinovou stěnu či jinak podobnou konstrukci. Takovéto květinové stěny byly oblíbeny v bytech především v 70. letech (Obr.36). Dnes se s nimi setkáme jen ve velice málo domácnostech. Obdobnou funkci jako květinové stěny mohou zastat i květinové stolky, i když s jejich pomocí určitý prostor pouze dotváříme anebo částečně předělujeme. Podobnou službu poskytnou například i květinové schody či stojany.

Další

možností

vytvoření

kompaktní

kompozice, je pěstování rostlin v nádobách. Mohou být pěstovány buď jednotlivě, a pak z nich lze vytvořit seskupením jednotlivých květináčů či jiných obalů jeden celek (Obr.37), anebo mohou být Obr. 36: Umístění květinové

sesazeny do jedné společné nádoby (Obr.38).

stěny v kuchyni Jednou z variant je také použití společné nádoby, přičemž jsou v ní rostliny umístěny ve svých vlastních obalech, což umožňuje daleko jednodušší péči o rostliny samotné. Každá z rostlin je zasazena do pěstebního substrátu. Rostliny však nemusíme pěstovat pouze v substrátu, ale existuje i varianta pěstování rostlin hydroponickým způsobem. Avšak pro účel pěstování letniček a trvalek v interiéru není obvyklá.

- 47 -

Obr. 37: Náčrt sestavy nádob

Obr. 38: Náčrt sesazované nádoby

V současnosti existuje obrovská škála nádob a obalů z různých materiálů v široké paletě barev. Mezi nimi se objevují i staré klasické proutěné košíky, ale i jejich různě barevné imitace, jejichž osazením vznikají venkovské „minizahrádky“ (Obr. 39, 40, 41, 42).

Obr. 39,40,41,42: Použití různých druhů obalů k sesazení hrnkových rostlin

- 48 -

Tam, kde není dostatek místa, anebo tam, kde se nacházejí vysoké stropy, jsou pro ideální umístění rostlin vhodné nádoby závěsné. Pomocí jednoduchých závěsných konstrukcí, popřípadě polic a podložek můžeme rostliny v obalech zavěsit buďto přímo na zdi anebo na stropě. Další možností pěstování rostlin v interiéru je jejich pěstování v květinových oknech, ve vitrínách, teráriích, minisklenících, lahvích a na epifytních kmenech. To jsou však formy pěstování, které ponejvíce uplatníme u pokojových rostlin, kdežto u skupin letniček a trvalek se s takovýmto pěstováním nesetkáme stejně tak, jako s jejich pěstováním hydroponickým způsobem. Novinkou je návrh pěstování rostlin ve filtrech vzduchu, které nejenže zvlhčují vzduch a zachycují prachové částice, ale zbavují jej také prostřednictvím listů a kořenů toxických látek. Tento typ filtru byl na základě studia výsledků výzkumu NASA (americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku) Obr. 43: The Bel Air living air filter

navržen francouzským designérem

Mathieuem Le Hanneurem ve spolupráci s Davidem Edwardsem z Harvardské Univerzity. V takovémto filtru se uplatní mimo jiné i Chrysanthemum frutescens a Gerbera. (přeloženo z WWW: ) Způsob pěstování letniček a trvalek v zimních zahradách závisí především na využívání těchto prostor během roku. Jestliže se jedná v pravém slova smyslu o skleníky anebo nevytápěné meziprostory, které se využívají pro obytné účely pouze přechodně, pak postačí pro pěstování letniček a trvalek pouze vylepšená rostlá země. Forma záhonu může být použita i tam, kde slouží zimní zahrada jako celoroční obytná část domu, ale musí být zajištěna dostatečná izolace od vnějšího prostředí. Můžeme se setkat i se záhonem vyvýšeným. Tato podkapitola byla zpracována dle MACHOVEC (1976), BUREŠ (1988), HAUPT, WIKTORIN (1999) a doplněna vlastními poznámkami a náčrty.

- 49 -

3. DISKUSE Témat k diskusi je hned několik. Za prvé je to terminologie v literárních dílech zabývající se tématikou letniček a trvalek, za druhé je to přístupnost k podkladům pro sortimentální vývoj v ČR a za třetí odvaha vyzkoušet nové kultivary letniček a trvalek. 1) Nejrozsáhlejší a nejpřesnější výklady termínu letničky podává MACHOVEC (2006), KASPAROVÁ, VANĚK (1993). VĚTVIČKA (2004) se různí v rozdělení letniček od výše uvedených autorů tím, že dvouletky automaticky přiřazuje k letničkám stejně tak jako někteří další autoři. Jediný MACHOVEC (2006) osvětluje, proč označení letniček neodpovídá vždy plně zařazení botanickému – vyplývá to z toho, že skupina letniček „je pojata především účelově, tj. jako skupina která má specifické použití v zahradní a krajinářské tvorbě, není z hlediska hodnocení původních stanovišť zcela jednotná. Hlavním kritériem jejího vytvoření byly v historickém procesu vývoje shodné, nebo velmi obdobné způsoby pěstebních technik v sadovnických a krajinářských úpravách, tj. identické (resp. vzájemně si velmi blízké) způsoby zakládání a údržby jak v každoročním, tak v celoživotním použití.“ V populárně naučné literatuře, v knihách zaměřených na pokojové rostliny většinou definice týkající se letniček a trvalek nenajdeme. Získáme však informaci, do jaké skupiny rostlin je každý řadí. VERMEULEN (1997) například nemá zařazenu kapitolu s definicemi, ale u jednotlivých rostlin, které jsou v domovině trvalkami, se pak dočteme například: „ Exacum je vhodné používat jako jednoletou rostlinu, kterou po odkvětu dále nepěstujeme.“ HESSAYON (2003), MAYER (2002) a další místo letniček uvádí pojem dočasné hrnkové rostliny. U letniček se všichni autoři shodnou, že hlavním znakem této skupiny je průběh jejich životního cyklu během jedné vegetační sezóny, zatímco náhled na trvalky je různý. Při výkladu pojmu trvalky jsou zde daleko větší terminologické odchylky. Nejobsáhlejší definici trvalek nám přináší MÜLLEROVÁ in (MACHALA a kol., 1964) a MACHOVEC (2006), který nabízí ještě daleko podrobnější obecný popis všech jejich důležitých vlastností. Mnozí autoři populárně naučné literatury vyčleňují zvlášť skupinu rostlin v přenosných nádobách (kbelíkové rostliny), a zahrnují zde jak letničky tak trvalky. Autoři populárně naučné literatury jsou mnohdy na vážkách při popisu takto pěstovaných rostlin, často překládaných z cizojazyčné literatury právě jako kbelíkové

- 50 -

rostliny. Není často jednoznačné, zda-li autoři těchto publikací zařazují rostlinu z pohledu botanického, dle životní formy na původním stanovišti anebo z pohledu pěstitelského v našich podmínkách. A i tak jsou například často keře, které jsou u nás vedeny z hlediska pěstitelského jako pokojové (skleníkové) rostliny řazeny k trvalkám. 2) Podklady pro sortimentální vývoj letniček a trvalek jsou nedostačující. Podrobný sortimentální vývoj těchto pěstitelských skupin nenajdeme nikde zpracovaný (alespoň podle informací, kterých se mi dostalo). Proto je v práci sestaven pouze výtah novinek, který se od poslední třetiny 20. století, získaný postupným vypisováním z jednotlivých čísel časopisů Zahradnictvo později přejmenovaného na Zahradnictví. 3) Odvaha vyzkoušet nové kultivary letniček a trvalek je stále v ČR malá, i když se dovážejí, a to nejen z Holandska, zcela nově prošlechtěné druhy jak letniček tak trvalek. Široká veřejnost, u nás, spíše vždy sáhne po osvědčených kultivarech rodů Pelargonium a Petunia. Myslím si, že z hlediska zahradně architektonického můžeme postupně tuto bariéru pomoci překonat. Například tím, že v okolí veřejných budov můžeme navrhnout trvalkový či letničkový záhon, v němž se uplatní některá z „nových“ letniček či trvalek, a přitom bude vhodná jak pro pěstování na záhoně, tak i v hrnkové kultuře. A proto ji budeme moci použít jako opakujícího se kompozičního prvku také uvnitř budovy, k dotvoření samotného interiéru.

- 51 -

4. ZÁVĚR Květiny měly vždy, alespoň u určité společenské vrstvy, výjimečné postavení. Díky jejich vlastnostem byly a jsou výrazným prostředkem k vyjadřování emocí a nálad. I díky tomu, že si je dnes může dovolit každý, můžeme mít doma, nejen pro potěchu, kousek pestré přírody. Spotřeba letniček a trvalek neustále roste, což dokazuje právě jejich stále větší upotřebitelnost jak v zahradách, tak v domácnostech. Výrazné trendy ve floristice stále více zasahují do každodenního života. Můžeme se jimi nechat inspirovat a nejen svůj příbytek, ale i jeho blízké okolí můžeme upravovat podle posledních módních „pravidel“, anebo můžeme sami improvizovat a vytvořit si pomocí letniček a trvalek zcela jinou originální nebo historizující atmosféru. Letničky a trvalky, které jsou vhodné pro pěstování v malých nádobách (hrncích) jsou také vhodné pro sezónní pěstování v podmínkách interiérů. Většinou jsou kompaktního nízkého vzrůstu a zajímavé především květem. Avšak v poslední době se rozšiřuje i sortiment sezónních trvalek ozdobných listem. U letniček a trvalek které umísťujeme do interiérů je důležitý jejich správný výběr na základě jejich vlastností, protože výběr takovýchto rostlin, by měl akceptovat především architektonické a funkční řešení daného prostoru.

- 52 -

5. SOUHRN Práce se na začátku zabývá vztahu člověka k rostlinám v průběhu dějin lidstva. Poté podává informaci o přístupu jednotlivých autorů k definicím letniček a trvalek a jejich hlavním rozdělením do jednotlivých skupin, přičemž se v diskusi komentuje jejich výpovědní hodnota. Následně popisuje díla, z nichž se můžeme dozvědět o druhovém složení letniček a trvalek v Evropě. Poté zachycuje vývoj sortimentu především hrnkových rostlin a rostlin určených k řezu. Práce popisuje vlastnosti letniček a trvalek vhodných pro použití v interiérech. Poukazuje na jejich využití a zdůrazňuje proč se v interiérech pěstují nebo se do nich umísťují. A konečně na závěr uvádí různé způsoby, jak je možné letničky a trvalky v interiéru pěstovat či situovat.

5. RESUMME Work to start dealing with the relationship of man to plants in the history of mankind. After providing information on the individual authors of the definitions annuals and perennial and their main division within each group, with comments in a discussion of their value notice. Subsequently, describes the work of which we can learn the kind of annuals and perennial in Europe. Then, captures the range of developments mainly potted plants and plant designed to cut. This paper describes the characteristics of annuals and perennial suitable for use in interiors. Notes on their use and highlights why the interiors are grown or placed in them. Finally, the conclusion stated, several different ways you can Bulbs and Perennials grow in the interior or situate.

- 53 -

6. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BUREŠ, O. Pěstujeme pokojové květiny.. 4. vyd. Praha : Tisková ediční a propagační služba MH, 1979. 219 s. ISBN 54-001-79. BROOKES, J. Příjemný život s květinami. 2004. vyd. Bratislava : Príroda, s.r.o., 2004. 287 s. ISBN 80-07-01301-6. COPLANDOVÁ, A, HAWTHORNEOVÁ, L. a kol. Velká encyklopedie zahrady od A do Z. 1. vyd. Praha : Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2002. 420 s. ISBN 80-24207773-7. ČAPEK, V, PÁTEK, J. Světové dějiny. Praha : Fortuna, 1994. 176 s. ISBN 80-7168147-4. DYTRTOVÁ, R. Aranžování a dekorace z rostlin. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. 81 s. ISBN 80-247-0697-0 . FLEHMINGOVÁ, A. Pokojové rostliny. 1. vyd. Praha : Svojtka & Co., 2002. 164 s. ISBN 80-7237-474-5. GREINEROVÁ, K, WEBEROVÁ, A. Pokojové rostliny jak je neznáte. 1. vyd. Praha : Václav Svojtka & Co., 2006. 192 s. ISBN 80-7352-221-7 . HAAGER, J a kol. Kapesní atlas pěstovaných exotických rostlin. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, n. p., 1982. 308 s. ISBN 14-468-82. HAUPT, E, WIKTORIN, A. Zimní zahrady. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství HEL, 1999. 118 s. ISBN 80-86167-10-0. HESSAYON, D. G. Expert do kapsy- pokojové rostliny. 1. vyd. Praha : Nakladatelství BETA, 2002. 128 s. ISBN 80-7306-077-9 HIEKE, K. Pokojové květiny ozdobné květem. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1970. s. 5-6. ISBN 07-010-70 . HOFFMANNOVÁ, E.K. Bioenergie pokojových rostlin. 1. vyd. Praha : Euromedia Group, k. s., 2001. s. 7-33. ISBN 80-7202-828-6 . HÖHN, R. Květiny pro každou příležitost. Praha : Státní nakladatelství, 1975. 93 s. ISBN 07-003-75 . HOPOVÁ, M. Kbelíkové rostliny. Praha : Rebo productions, 1999. s. 8-23. ISBN 807234-053-0. JANTROVÁ, I, KRÜGEROVÁ, U. 1000 nejkrásnějších rostlin pro zelený domov. 2. vyd. Praha : Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2004. 384 s. ISBN 80-242-1184-X.

- 54 -

KASPAROVÁ, H, VANĚK, V. Letničky a dvouletky. 2. vyd. Praha : Zemědělské nakladatelství Brázda, 1993. 160 s. ISBN 07-010-93. KOLEKTIV AUTORŮ. Velká encyklopedie zahrady od A do Z. 1. vyd. Praha : Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, 2002. 420 s. ISBN 80-242-07773-7. LANCASTER, R. Oblíbené zahradní trvalky. 1. vyd. Praha : Euromedia Group k.s. Knižní klub, 2004. 168 s. ISBN 80-242-1087-8. MACHALA, F. Naše trvalky. 2. vyd. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1964. 398 s. ISBN 07-108-64 MACHOVEC, J. a kol. Kvetiny v byte. 3. vyd. Bratislava : Príroda, 1976. 384 s. ISBN 64-066-76 MAREČEK, F. Zahradnický slovník naučný. Praha : [s.n.], 1999. 248 s. ISBN 8086120-62-3 MAREČEK, F., et al. Zahradnický slovník naučný. Praha : [s.n.], 1999. 300 s. ISBN 8086153-60-6. MAYER, J. Balkónové a přenosné rostliny. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Václav Svojtka & Co., 2002. 156 s. ISBN 80-7237-475-3. NOUGIER, L-R, JOUBERT, P. Jak se žilo v minulosti.V dobách Mayů, Aztéků a Inků.. Bratislava : Fortuna Print, 1992. 67 s. ISBN 80-85224-56-9 . MAREČEK, J. Zahrada a její uspořádání. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1975. 287 s. ISBN 07-071-75 . RUFFIEUX, J-M, BALÉDENT, J. Jak se žilo v minulosti.V Babylóně, Mezopotámii za Nebúkadnasara II.. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Fortuna Print, 1993. ISBN 80-7153031-X. TOOGOOD, A. Útulný domov s rostlinami. Praha : Václav Svojtka and Co., 1998. 96 s. ISBN 80-7237-040-5. TYKAČ, J. Léto v zahradě. Praha : Artia, 1981. 7 s. ISBN 37-004-81. Universum – všeobecná encyklopedie. Praha : Euromedia Group, k. s. – Odeon, 2000. 678 s. ISBN 80-207-1062-0 . KASPAROVÁ, H., VANĚK, V. Letničky a dvouletky. 2. vyd. Praha : Brázda, 1993. 160 s. ISBN 80-209-0247-3. VAUGHAN, M. J. The complete Book of Cut Flower Care. Portland, Timber Press Oregon 1998, 145 s., ISBN 0-88192-412-1

- 55 -

VERMEULEN, Nico. Encyklopedie pokojových rosltin. Translantion Ing. Miroslav Volf; text a fotografie:Nico Vermeulen. 2. vyd. Praha : Rebo Productions, 1997. 320 s. ISBN 80-85815-44-3. VOTRUBA, Rudolf. Skleníkové květiny k řezu. Zdeněk Makovička; Miroslav Pinc. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1980. 240 s. ISBN 07-116-80-04/45. VÍT, J. a kol. Květinářství. Praha : Květ - nakladatelství Českého zahrádkářského svazu, 2001. s. 418,422. ISBN 80-85362-41-4. VOLF a kol. Zahradnický slovník naučný. Praha : [s.n.], 1996. 501 s. ISBN 80-8512051-8. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Praha : Diderot, 1999. 141 s. ISBN 80902723-0-4.

Odborné články a periodika: Časopis Zahradnictví – ročníky 1975-1995 Katalog firmy Bruno Nebelung – Kiepenkerl – ročníky 2005-2006 LUŽNÝ, J.; REMEŠOVÁ, D. Letničky z pohledu historického vývoje a současných potřeb a záměrů praxe. In Zahradníctvo.1980, roč. 14., č. 4, s. 178-180 Situační a výhledová zpráva okrasné rostliny. Praha : Ministerstvo zemědělství České republiky, 1995. 30 s..

Bakalářské, diplomové a disertační práce: MARTÍNEK, J. Bylinné lemy dřevinných vegetačních prvků. Problematika navrhování, zakládání a následné údržby. Doktorandská disertační práce. Školitel: Doc. Ing. Miloš Pejchal, Csc. Lednice 2004, 99 s.

Studijní materiály k přednáškám (MZLU v Brně): KUŤKOVÁ, T. Vlastnosti trvalek významné pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Lednice, Ústav biotechniky zeleně,2006 , (Studijní materiál pro předmět Květinářství pro zahradní a krajinářskou architekturu)

Internet: Bloemisterij [online]. 2008 [cit. 2008-07-03]. Dostupný z WWW: . - 56 -

HORÁK, Jiří. Vývoj květinářství a zimní květinové trendy. Zahradaweb.cz [online]. 2008 [cit. 2008-06-17]. Dostupný z WWW: Husákovo 3+1. Podívejte se, jak jsme žili za socialismu. IDnes.cz [online]. 2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupný z WWW: . Kurz vazačství a aranžování květin [online]. [2007] [cit. 2008-06-04]. Dostupný z WWW: . OKRASNÉ ROSTLINY - Situační a výhledová zpráva 2001 [online]. 30.5.2003 [cit. 2008-06-05]. Dostupný z WWW: . OKRASNÉ ROSTLINY - Situační a výhledová zpráva 2005 [online]. 7.2.2006 [cit. 200806-05]. Dostupný z WWW: . OKRASNÉ ROSTLINY - Situační a výhledová zpráva 2007 [online]. 2.1.2008 [cit. 200806-05]. Dostupný z WWW: . PITRONOVÁ, Almíra . Utořte si krásný balkón plný užitku!. AbecedaZahrady.cz [online]. 2006 [cit. 2008-07-05]. Dostupný z WWW: . PRAHL, Filip . Modrý kocouř.cz : Šanta. Kočičí tráva? [online]. [2005] , 11. července 2008 [cit. 2008-07-11]. Dostupný z WWW: . The living air filter. Design tour [online]. 2008 [cit. 2008-07-10]. Dostupný z WWW: . ŽLEBČÍK, Jiří. Pěstování rostlin [online]. 2004 , 2.9.2007 [cit. 2007-05-03]. Dostupný z WWW: .Trends 2008.

- 57 -

7. SEZNAM OBRÁZKŮ, TABULEK A PŘÍLOH Obrázky v textu: Obr. 1: Obraz prací v zahradě od Van Valckenborgha na víku spinetu ze 17. století. převzato: TYKAČ, J. Léto v zahradě……………………………………..…. 10 Obr. 2: 17. stol. - tradiční srdcový vzor. převzato: TYKAČ, J. Léto v zahradě…........ 10 Obr. 3: Graf 1: Produkce květinářství v ČR od roku 1994, autor………………........ 35 Obr. 4: Graf 2: Spotřeba květin v ČR od roku 1993, autor.......................................... 29 Obr. 5: Graf 3: Bilance zahraničního obchodu ČR květinami…...…..…………….... 32 Obr. 6: Dianthus barbatus ‘Green Trick’. foto autor, červen 2008………………… 34 Obr. 7,8: Plody Capsicum annuum. foto autor, červen 2008……………………….. 36 Obr. 9: Nertera depressa. foto autor, únor 2008……………………………………. 36 Obr. 10: Lavandula angustifolia. převzato: PITRONOVÁ, 2006…………………….. 39 Obr. 11: Tropaeolum majus. převzato: PITRONOVÁ, 2006…………………………. 39 Obr. 12: Nepeta cataria. převzato: PITRONOVÁ, 2006……………………………… 39 Obr. 13: Řezané květiny jako šperky. převzato Bloemisterij [online]. 2008 ....……….. 41 Obr. 14,15: Hotel Metropol, Praha. foto autor, únor 2008………………………...… 41 Obr. 16,17: Stylizace výlohy v provedení účastníků kurzu aranžování Vyšší odborné školy zahradnické a Střední odborné školy zahradnické v Mělníku. převzato: Kurz vazačství a aranžování květin [online]…….... 42 Obr. 18,19: Jarní výzdoba nákupního centra v Praze Letňanech. foto autor, únor 2008……….......................................................................................42 Obr. 20: Brno - Galerie Vaňkovka. foto autor, 24. března 2008………………….…42 Obr. 21,22,23: Výstava „Svět jako na dlani“, Galerie Vaňkovka; Brno, únor 2008. foto autor……………………………………………………………. 43 Obr. 24: Kolekce nových hrnkových lilií Lily Look. foto autor, duben 2008……… 43 Obr. 25: Aranžmá z gerber a růží. foto autor, duben 2008………………………… 43 Obr. 26: Aranžmá z hrnkových lilií ………………………………………………… 44 Obr. 27: Řezané narcisy …………………………………………………………… 44 Obr. 28: Řezané tulipány ……………………………………………………………. 44 Obr. 29: Podsadba nádoby. foto autor, únor 2008 ………………………………… 45 Obr. 30, 31: Jarní osazení nádob. foto autor, únor 2008…………………………… 45 Obr. 32: Výzdoba balkónu muškáty. foto autor, červen 2007……………………..

45

Obr. 33: Osazení truhlíků na terase. foto autor, červen 2007…………………….

45

- 58 -

Obr. 34: Výstava Flora Olomouc 2008. foto autor, duben 2008………………….… 46 Obr. 35: Expozice dovozových cibulovin. foto autor, duben 2008………………… 46 Obr. 36: Umístění květinové stěny v kuchyni. převzato: IDnes.cz [online]. 2007… 47 Obr. 37: Náčrt sestavy nádob. kresba autor………………………………………… 48 Obr. 38: Náčrt sesazované nádoby. kresba autor……………………………………. 48 Obr. 39,40,41,42: Použití různých druhů obalů k sesazení hrnkových rostlin. foto autor, únor 2008…………………………………………….. 48 Obr. 43: The Bel Air living air filter. převzato: Design tour [online]. 2008………… 49

Tabulky v textu: Tab. I: Produkce květinářství v ČR od roku 1994. zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007……………………… 27 Tab. II: Spotřeba květin v ČR od roku 1969. zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007………………………………. 29 Tab. III: Vývoj bilance zahraničního obchodu ČR květinami (v mil. Kč). zdroj: Svaz květinářů a floristů in Situační a výhledová zpráva 2001 a 2007…... 31

Vkládané přílohy: Příloha 1: Skleník zámku v Lednici na Moravě, rok 2006 …………….kapitola 2.1.2 Příloha 2a: Vegetativně množené převislé petúnie……………………..kapitola 2.3.2 převzato: http://www.vukoz.cz/_C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKITFGOBVY7 Příloha 2b: Odrůdy pelargónií……………………………………….....kapitola 2.3.2 převzato: http://www.vukoz.cz/_C1256D3B006880D8.nsf/$pid/VUKITFGOBVY7 Příloha 3: Materiál pro floristickou činnost…………………………… kapitola 2.6.1

- 59 -