Mendelova Zemědělská a Lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Suburbanizační tendence v zázemí Olomouce
Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Zpracovala:
RNDr.Pavel Trnka, CSc.
Lucie Rajhelová
Brno 2008
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Suburbanizační tendence v zázemí Olomouce vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.
V Brně dne 1. května 2008
Podpis : ..............................................
8
PODĚKOVÁNÍ Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce panu RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. za odborné vedení, ochotu a poskytnutou pomoc při psaní bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat paní Kateřině Káňové z Českého statistického úřadu v Olomouci, panu tajemníkovi Miroslavu Brücknerovi z obce Dolan a v poslední řadě starostovi obce Samotišky u Olomouce panu Ing. Luboši Gloserovi za poskytnuté informace do mé bakalářské práce. Všem moc děkuji.
9
OBSAH
1
ÚVOD ................................................................................................................. 12
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED.................................................................................. 13 2.1 Teoretické souvislosti suburbanizace .............................................................. 13 2.2 Suburbanizace a její důsledky: výzva pro výzkum, usměrňování rozvoje území a společenskou angažovanost................................................................ 17 2.2.1 Suburbanizace ............................................................................................... 17 2.2.2 Současná suburbanizace v České republice.................................................. 18 2.2.2.1
Fenomén rodinného domu .................................................................. 20
2.2.2.2
Závěrem o rodinných domech ............................................................. 23
2.2.3 Ekonomické, sociální a environmentální důsledky suburbanizace............... 24 2.2.4 Omezení nežádoucích dopadů suburbanizace .............................................. 25 2.3 Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu ........................................ 26 2.3.1 Různá pojetí definice suburbanizace ............................................................ 26 2.3.2 Suburbanizace jako změna v prostorovém rozmístění obyvatelstva ............ 27 2.3.3 Klasická (moderní) suburbanizace................................................................ 29 2.4 Projevy rezidenční suburbanizace v sociální oblasti ..................................... 31 2.4.1 Bydlení vyšší a vyšší střední třídy ................................................................ 32 2.4.2 Sociální prostředí .......................................................................................... 32 2.5 Právní nástroje a reálné možnosti ovlivnit suburbanizaci ............................ 37 2.5.1 Prostředí prostorových změn ........................................................................ 37 2.5.2 Suburbanizace v devadesátých letech ........................................................... 38 2.5.3 Nástroje pro ovlivňování suburbanizace....................................................... 39 2.5.4 Řídící síly suburbanizace .............................................................................. 40 3
OLOMOUC ....................................................................................................... 41 3.1 Prostorové změny v Olomouci ......................................................................... 42 3.1.1 Několik poznámek k výstavbě velkoplošných obchodních zařízení na území města Olomouce (a jeho zázemí)............................................................................ 43 3.1.2 Územní plán města Olomouce a maloobchodní problematika ..................... 45 3.1.3 Lokalita "Horní lán" a Centrum Haná........................................................... 47 3.1.4 Poznámka na závěr k hypermarketům .......................................................... 48 3.2 Suburbánní výstavba venkovských obcích v okolí Olomouce ...................... 50
10
3.2.1 Jak vypadá suburbanizace v obcích města Olomouce do 10km ................... 51 3.2.1.1
Obec Dolany u Olomouce................................................................... 51
3.2.1.2
Obec Hlušovice ................................................................................... 52
3.2.1.3
Obec Hněvotín .................................................................................... 53
3.2.1.4
Obec Křelov – Břuchotín .................................................................... 54
3.2.1.5
Obec Samotišky u Olomouce .............................................................. 55
4
ZÁVĚR............................................................................................................... 56
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ........................................ 57
6
SEZNAM OBRÁZKŮ, FOTEK A TABULEK .............................................. 59
7
SEZNAM PŘÍLOH........................................................................................... 60
11
1
ÚVOD Suburbanizace: Termín je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí.
Původně vzniklo slovo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město (zejména velké) a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod něčím. Suburb je tedy předměstí. Český jazykový ekvivalent slova suburbanization není zaveden a zřejmě se bude i nadále používat termín suburbanizace. (Pásková M., Zelenka J.,2002) Proces suburbanizace je v současnosti vnímán jako součást procesu vývoje měst, tj. procesu urbanizace. Nejčastěji dochází k jeho ztotožnění s výstavbou rezidenčních lokalit v předměstských oblastech velkých měst. Suburbanizace v sobě nese kromě kvantitativních charakteristik růstu suburbií rovněž znaky kvalitativní přeměny fyzického a sociálního prostředí předměstských oblastí. Na proces nelze pohlížet pouze jako na růst počtu obyvatelstva, ale i jako na změnu funkčního využití území, proměnu architektury a infrastruktury a výraznou změnu sociální struktury obyvatelstva. V příměstské zóně mnoha našich měst vyrůstají nové obytné okrsky a komerční zóny. Suburbanizace zatím nedosahuje rozměrů srovnatelných s městy v západní Evropě a v USA. Z kvalitativního hlediska však přináší poměrně radikální a podstatě nevratné změny v našem systému osídlení a ve využívání krajiny člověkem. Měli bychom se pokusit předcházet možným negativním důsledkům a hned od počátku omezovat nežádoucí formy rozvoje osídlení a naopak stimulovat a podporovat ty způsoby rozvoje osídlení a využívání krajiny, které jsou z ekonomického, sociálního a environmentálního hlediska udržitelnější. Včasná prevence zaměřená na příčiny a mechanismy procesu suburbanizace je méně nákladná a bolestivá než následné napravování nežádoucích důsledků. (Mulíček 1999, Létal a kol. 2001, Sczyrba 2001, Sýkora 2002)
12
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED
2.1 Teoretické souvislosti suburbanizace Vlastní proces urbanizace je historicky úzce spojen s procesy industrializace a demografické revoluce, s vědeckotechnickým rozvojem a ekonomickou úrovní státu či oblasti. Urbanizace je provázena význačnými sociálními změnami, které souvisejí s přechodem od společnosti tradiční ke společnosti moderní. Spolu s koncentrací obyvatelstva do měst dochází i ke koncentraci výroby, služeb, funkcí apod. a ke strukturálním změnám ve výrobních procesech. Urbanizace přináší i rozsáhlé sociální změny a pronikání městského způsobu života do celého osídleného prostoru. Proces urbanizace má několik fází; nejprve příliv obyvatelstva do všech městských center, poté zejména do největších měst. Po nasycení nastává suburbanizace, někdy až deurbanizace (snižování
počtu
obyvatelstva)
na
administrativním
území
městských
sídel.
V počátečních fázích byla industrializace hnací silou urbanizace, avšak v současných rozvojových zemích je příliv obyvatelstva do měst dán především relativním přelidněním zemědělských oblastí a ekonomické důsledky z toho plynoucí. Z pohledu urbanistické teorie rozlišujeme několik typů prostorového vyjádření urbanizace. Jednak jsou to samotné urbanizační procesy, které můžeme rozdělit na proces přímé a nepřímé urbanizace. Přímá urbanizace je chápána jako stěhování venkovského obyvatelstva přímo do velkých měst. Tento typ urbanizace je dnes charakteristický zejména pro zemně třetího světa (Afrika, Jižní Amerika, Jihovýchodní Asie), kde kromě hlavního města – metropole obvykle neexistuje nebo není dostatečně rozvinutá struktura menších měst regionálního významu a existuje tu pouze venkovské osídlení. vesnice
velké město
Obr. 1: Schéma přímé urbanizace (Pramen: Šilhánková a kol., 2007) 13
Nepřímá urbanizace pak představuje extenzivní proces růstu městského obyvatelstva, v územích kde je rozvinutá hierarchická struktura osídlení. Obyvatelstvo se nejčastěji stěhuje z venkova do nejbližšího města – regionálního centra a teprve v následující generaci (generacích) pokračuje urbanizace z malého města do města většího – metropole. (Šilhánková a kol., 2007) vesnice
malá města
velké město
Obr. 2: Schéma nepřímé urbanizace (Pramen: Šilhánková a kol., 2007) V česku ovšem počet obyvatel žijících ve městech už 15let stagnuje. Tato skutečnost je způsobena tím, že se v urbanizačním procesu začaly uplatňovat vývojově mladší typy zejména suburbanizace a deurbanizace a teprve v posledním období i zpětný urbanizační proces zvaný reurbanizace. (Koutný, J., 2006) Suburbanizace je tedy obecně chápána jako proces rozšiřování předměstí, prostorová
změna
osídlení
charakteristická
hromadným
stěhováním
obyvatel
z centrálních částí městských aglomerací a konurbací na jejich okraje a za administrativní hranice městských celků se zachováním úzkých funkčních vztahů nově osídlených území se sídleními jádry. (Pásková, M., Zelenka, J., 2002) Suburbanizace je fáze urbanizačního procesu, kdy stagnuje nebo ubývá počet obyvatel jádrového města a roste počet obyvatel v obcích příměstské zóny. Proces suburbanizace je kontinuální změna sociálního a fyzického prostředí z venkovského na předměstské. (Koutný, J.,2006) malá města
velké město
vesnice
Obr. 3: Schéma suburbanizace (Pramen: Šilhánková a kol.,
14
Jedním z projevů suburbanizace je urban sprawl (do češtiny někdy nešťastně překládaný jako „sídelní kaše“). jde o vytváření nové výstavby mimo existující kompaktní zastavěná území, v oblastech vlivu rozvoje metropolitních měst, v pásech okolo hlavních dopravních tahů nebo na křižovatkách hlavních dopravních tahů. Často je tento nový rozvoj na úkor aktivit, investic a relokací ze zastavěného území metropolitních měst. Obchodní, logistická a jiná komerční zařízení vznikají na komunikačních křižovatkách a podél dálničních a hlavních silničních tahů. Při urban sprawlu se zvyšuje závislost na osobní automobilové dopravě. Urban sprawl přitom vyvolává řadu negativních důsledků, jakými jsou např.: •
v okolí větších i menších měst a mimo zastavěná území obcí se rozkládají čistě obytná území – kolonie rodinných domků – bez návaznosti na jakoukoliv občanskou vybavenost;
•
v zastavěných územích a center měst nedostává veřejných prostředků a soukromého kapitálu na obnovu existující výstavby či existující nevyužité infrastruktury (příčinou tohoto nedostatku může být i neochota a (nebo) neschopnost reinvestovat do existujících částí sídel);
•
městská sídliště se stávají ghetty se zvýšenou kriminalitou a s amortizovaným a poloprázdným bytovým fondem. (Koutný, J., 2006)
Urbal sprawl se vyznačuje neúnosně vysokými nároky na zábor půd i náklady na budování dopravní a technické infrastruktury. V porovnání s kompaktní zástavbou jsou takto lokalizované objekty, komplexy a zařízení příčinou mnohem vyšších spotřeb energií a vody i jejich ztrát v rozvodných sítích. Mnohonásobně roste potřeba mobility značné části obyvatelstva nových obytných zón na okrajích měst či za jejich administrativními hranicemi v suburbánních oblastech. Každodenní dojíždění za prací, do škol, za službami, nákupy a kulturou vyžaduje překonávání stále větších vzdáleností. Tyto lokality nemohou být dostatečně obslouženy veřejnou dopravou a lidé zde bydlící či pracující jsou striktně závislí na používání individuální automobilové dopravy. Pravidelné nerekreační využívání alternativních způsobů přepravy (chůze, cyklistika) je zde nereálné. Komerční objekty umístěné ve “volné“ krajině indukují růst přepravních výkonů osobní i nákladní silniční dopravy. Radikálně se zvyšují výdaje na modernizaci a údržbu silniční infrastruktury, což je důsledek po vytvoření rozsáhlých sítí místních silnic, které byly výhodnými investicemi pro silné stavební lobby. Zodpovědnost za
15
jejich údržbu a opravy pak ale přechází na veřejnou správu, která ale nespolurozhodovala při koncepci jejich zakládání. Problematickým
trendem
je
rovněž
propojování
existujících
sídel
o
kontinuálních prostorových útvarů. Cenové relace i charakter rozptýlené rezidenční zástavby v suburbánních zónách dokumentují sociální segregaci. Rozvoj příměstských oblastí celkově koresponduje s úpadkem vnitřních částí měst. Klesá celková rozloha částečně přirozených ekosystémů, biocenter a biokoridorů i půd vhodných pro zachování udržitelného stupně zemědělského, lesnického a rekreačního využívání krajiny. Stále více je tak narušována schopnost původně vyváženého přírodního prostředí poskytovat tzv. komplexní ekologický servis.(www.ekopolitika.cz/default.php) Jiným projevem vystěhování obyvatel z měst je proces tzv.deurbanizace (někdy též desurbanizace nebo dezurbanizace). Deurbanizací se označuje postupné snižování počtu stálých obyvatel měst. Původně bytové domy v centrálních kompaktně zastavěných zónách velkoměst jsou rekonstruovány na kancelářské objekty či zcela nahrazovány novými budovami využívanými k čistě komerčním účelům. Část populace v produktivním věku se z těchto zón a z panelových sídlišť stěhuje do obcí v suburbánním zázemí. Značný počet lidí v postproduktivním věku využívá ke stálému bydlení své rekreační objekty na venkově. (www.ekopolitika.cz/default.php) Posledním
prostorově
vyjádřeným
typem
urbanizačního
procesu
je
reurbanizace – zjednodušeně „návrat obyvatel do měst“. Je to proces, při kterém dochází k opětovnému osídlování centrálních zón měst a metropolitních regionů. Opuštěné administrativní a komerční budovy i historické industriální stavby (bývalé objekty továren, dílen, mlýnů a jiných technických zařízení) jsou restaurovány a rekonstruovány ke zcela novému funkčnímu využití. (www.ekopolitika.cz/default.php)
16
2.2 Suburbanizace a její důsledky: výzva pro výzkum, usměrňování rozvoje území a společenskou angažovanost
2.2.1
Suburbanizace
Suburbanizací se zpravidla rozumí růst města prostorovým rozpínáním do okolí venkovské a přírodní krajiny. Je spojována s nižší hustotou osídlení, než existuje ve městě a rozvolněnou, řídkou, rozptýlenou či roztroušenou zástavbou. K suburbanizaci dochází příchodem nových lidských aktivit (bydlení, obchod, skladování,
výroba)
do
lokalit
ležících
mimo
kompaktní
zástavbu
města.
K suburbanizaci dochází výstavbou v lokalitách oddělených od kompaktního města rozsáhlejšími neurbanizovanými prostory. Mnohé lokality však postupem času mohou být pohlceny rozrůstajícím se kompaktním městem. Suburbanizace může nabývat různých forem a vést k vytváření různých typů příměstských prostorů. Významnou stránkou je prostorová struktura rozmístění nové výstavby a na ni navazujících lidských aktivit. Suburbánní výstavba se může koncentrovat do několika hlavních urbanizačních areálů nebo zón, zpravidla v blízkosti existujících významných komunikačních os a současných center osídlení s koncentrací základní občanské vybavenosti. Při vysokém absolutním růstu obyvatel a firem se v příměstské oblasti mohou vytvářet i „nová města“ (tohle se vyskytuje v zemích se silným regionálním a územním plánováním př. Nizozemsko, Velká Británie). Na druhé straně existuje forma extrémního geografického rozptýlení nové výstavby ve velkém množství lokalit, někdy umístěných ve volné krajině aniž by přiléhaly ke stávajícím sídlům (hlavně v USA). Suburbanizace je poměrně komplexním procesem, který je podmíněn a způsoben celou řadou vzájemně provázaných faktorů. Mnohé z nich obecně ovlivňují růst měst, jiné pak působí spíše ve prospěch rozvolněného rozšiřování měst do krajiny suburbanizací než kompaktní formy urbanizace. Urbanizaci příměstské krajiny umožnil růst bohatství obyvatelstva, technické pokrok v dopravě a rozvoj dopravní sítě a podpora pořizování bydlení ze strany státu. Růst reálných příjmů rozšířil možnosti spotřeby střední třídy a zavedení hypoték umožnilo jednorázovou investici do bydlení s následným postupným splácením. Využívání osobního automobilu umožnilo bydlení
17
v širším okolí měst a dojížďku za prací do centra. Výstavba silnic zpřístupnila velké množství relativně levné půdy v zázemí měst pro novou výstavbu. Značná část domácností mohla realizovat jeden z velkých snů a bydlení ve vlastním rodinném domku v okolí měst se stalo dostupným životním cílem širokých středních vrstev. Lidé odcházeli ze znečištěného města do přírodního prostředí. Rodinný dům za městem navíc umožnil separaci od nižších společenských vrstev. V příměstské zóně se v posledních desetiletích vedle rodinných domků začaly stavět i výrobní provozy a obchody. S růstem počtu obyvatel v příměstské oblasti se jejich kupní síla stala atraktivní pro maloobchodní zařízení a jejich pracovní síla pro firmy, které nyní upřednostňují lokality za městem. Suburbanizací se postupem času vytvořila z hlediska zastoupení funkcí téměř kompletní města vzdálená od původního jádra aglomerace. Významnou úlohu přitom sehrály instituce státu a místních vlád a to zejména prostřednictvím rozmanitých zvýhodnění nové výstavby. Domácnosti i firmy mají poměrně volný výběr a často neexistují žádná výrazná omezení ani stimuly zvýhodňující rozvoj na okraji města. Lokalizace je tak ovlivněna dopravní dostupností, kvalitou přírodního prostředí a postupem času stále více i sociální a estetickou kvalitou nově urbanizovaného prostředí. Mnohé obce za hranicí jádrového města aglomerace se navíc snaží o přilákání a stimulování rozvoje na svém území a tím dále přispívají k diferencovanému a nespojitému růstu v okolí měst. Koncentrovanějších forem suburbanizace se zpravidla daří dosáhnout pouze na základě regionální koordinace rozvoje osídlení. (Sýkora, L., 2002)
2.2.2
Současná suburbanizace v České republice
K rozvoji
suburbánních
především
rezidenčních
lokalit
docházelo
již
v meziválečném období, zejména podél železničních tratí vycházejících z velkých měst. Za komunismu se však rozptýlená suburbanizace v podstatě zastavila. (Ryšavý a kol., 1999) Nízká kupní síla většiny obyvatelstva však v první polovině devadesátých let silně omezila realizaci snů o bydlení v krajině za městem. Vzhledem ke snížení průměrných reálných příjmů a prudkému růstu cen nemovitostí, stavebních prací a stavebních materiálů se pořízení rodinného domku vymykalo možnostem středních vrstev obyvatelstva.
18
Suburbanizace se začala pozvolna rozvíjet až v druhé polovině devadesátých let s rostoucími příjmy a kupní silou části obyvatel a podporou poskytovanou státem hypotečnímu financování. Na scénu přicházejí hypermarkety, které se stávají nejvýznamnějším symbolem současné suburbanizace. Rozvoj komerčních funkcí (maloobchod, velkoobchod, skladování, distribuce, výroba) se na přelomu století stal mnohem významnější silou měnící příměstskou krajinu, než je výstavba nových rodinných domků. Vnější části měst a území okolních obcí se stávají novou rozvojovou oblastí. Suburbanizace přináší významné změny způsobu využití území. Zemědělská výroba je postupně nahrazována bydlením i komerčními funkcemi. Vedle rodinných domků se staví hypermarkety, velká nákupní centra a zakládají se industriální zóny se sklady, distribučními centry i výrobou. Developeři vytvářejí celé rezidenční okrsky s výstavbou rodinných domů na klíč nebo shromáždí půdu, rozparcelují ji na stavební pozemky, ty doplní nezbytnou infrastrukturou a prodají je zájemcům, kteří si výstavbu zajistí individuálně. V obou případech dochází k vytvoření nových okrsků luxusního bydlení na okrajích stávajících venkovských sídel. Staví se však i ve volné krajině zcela mimo dotyk se stávajícími sídly. Suburbanizace rovněž probíhá výstavbou na jednotlivých volných parcelách uvnitř existující zástavby obcí nebo rekonstrukcemi původních nemovitostí. Záleží pak na jednotlivých projektech, jak citlivě se integrují do existujícího prostředí obce. Rezidenční suburbanizace přispívá ke změně tradiční sociálně - prostorové struktury našich měst a jejich sídelních aglomerací, která se vyznačuje snižujícím se sociálním statusem obyvatelstva od centra směrem k okrajům. Předměstské zóny dnes migrací získávají především vzdělané a příjmově silné obyvatelstvo. Sociální status nově příchozích domácností i jejich způsob života ostře kontrastuje s původním obyvatelstvem. Na transformaci příměstské zóny se dynamičtěji a radikálněji podílejí komerční projekty, spojené s lokalizačními preferencemi obchodních, distribučních, skladovacích i výrobních aktivit s vysokými nároky na plochu a dopravní dostupnost. Zatímco výstavba rodinných domků je rozptýlena do mnoha malých lokalit, hypermarkety a nákupní centra se soustřeďují do komplexů budovaných v sousedství dálnic a významných dopravních křižovatek.
19
Zatímco až donedávna se většina nákupů odehrávala v městských centrech a obchodních zónách městských čtvrtí, v posledních několika letech se značná část nákupů obyvatelstva přesunula do zóny na hranicích města a příměstské krajiny. Většina měst střední a menší velikosti vytváří nové průmyslové zóny. Zatímco se rozvíjí výstavba na zelené louce za městem, v blízkosti městských center zůstávají zdevastované plochy opuštěné průmyslovou výrobou. Přestože mají města dostatečné množství rezervních ploch pro novou výstavu uvnitř svých administrativních hranic, mnohé z projektů komerční výstavby se stěhují mimo hranice měst. Hlavními motivy jsou nižší ceny pozemků a snadnější vyjednávání rozvojových projektů se samosprávami menších obcí. Města chtějí udržet kompaktní strukturu zástavby, zatímco samostatné obce za administrativními hranicemi měst se snaží o přilákání investic na jejich území. Koordinace územního rozvoje v metropolitních regionech naráží na neochotu správ měst a obcí společně jednat o budoucím rozvoji. (Sýkora, L., 2002)
2.2.2.1 Fenomén rodinného domu Před rokem 1989 bylo snem každého dospělého člověka mít vlastní byt. V rámci porevolučního kvasu se začaly plnit sny, mohli jste kamkoli, být čímkoli, mluvit jakkoli a také si pořídit vlastní dům. Nový dům ale vyžaduje nový pozemek, která uvnitř města je buď velmi drahý, nebo vůbec neexistuje. Takže se začaly rychlokvasným způsobem objevovat široké lány domů rostoucí kolem měst, městeček a vesnic. Místo zcela identických panelových sídlišť, která byla ve valné většině završena jako relikt socialismu, vznikala a vznikají téměř identická sídliště naležato – typická svou opakovatelností vždy a všude. (Dubská, K., 2006) Rodinné domy se v dnešní společnosti těší velké oblibě. Jsou snem o nejdokonalejším bydlení, k jehož naplnění jsou lidé ochotni vynaložit mnoho úsilí, peněz a obětavé péče. Vlastní dům bývá jedním z hlavních cílů životního snažení. Kam ovšem směřuje tato námaha, když v obrovském množství roste jeden dům vedle druhého bez náznaku rozvahy, co se touto kumulací stane? Je to ještě stále ono nejdokonalejší bydlení? Jak se žije v satelitním městečku uprostřed sídelní kaše? V Čechách se s tímto novodobým jevem teprve seznamujeme. Na první pohled se může zdát, že se jedná jen o porevoluční boom, kdy lidé chtějí bydlet raději ve
20
vlastním než platit nájem. O jeden z motivů pro tuto volbu se sice jedná, rozhodně však není hlavní hybnou silou rozvoje nových kolonií rodinných domů. V našich zemích si můžeme být jisti, že tento rozvoj jen tak nepoleví, protože právě začal. Ve městech během posledních let přibývá obyvatel a obce nezvládají tento nový příliv řešit. Probíhá proces suburbanizace, jehož negativní důsledky jsou již desítky let ožehavým tématem v Severní Americe a v rozvinutých zemích Evropy. Satelitní městečka nejsou samostatnými malými městy, z čehož vyvstává řada negativních důsledků. Jsou často naplánována pouze k bydlení a většinou jim chybí obchody, služby a další vybavenost, kterou musí suplovat stávající obce. A tak bývá najednou málo míst v základních a mateřských školách, které nejsou na nové přistěhovalce připraveny. Stejně tak musí obce řešit problém narůstající dopravy. Noví předměšťané nejezdí jinak než vlastním autem a stávající komunikační sítě se musí pod novým náporem automobilistů přestavovat a rozšiřovat. Starostové menších obcí si na druhou stranu od nově příchozích slibují přísun peněz z jejich daní. Ten ovšem není jistý, protože podnikatelé nejsou nuceni si sídla firem přehlašovat a mohou si je ponechat na jiných adresách. Zato obec základní vybavenost pro své občany poskytovat musí. Nové kolonie na stávající struktury navazují většinou jen velmi omezeně a stávají se z nich téměř ghetta, kam se segreguje určitá vrstva obyvatel. Dochází tak k určité izolaci, jak například napovídá nový pojem zelená vdova. Tak se dnes říká ženám, které zůstávají s dětmi osamocené na okrajích měst, zatímco jejich muži musí trávit přesčasy v práci ve městě, aby mohli splatit investici do vytouženého rodinného domu. Touha po vlastním rodinném domě je nesrovnatelně silnější a pouhá kritika ji nezastaví. Zahleděná touha po rodinném domě jako emancipované jednotce bez vztahu k širšímu území mění pohled na okolní prostředí jako na zbytkový produkt, jako na odpad, který zbude po realizaci vysněných domků. Nezájem o venkovní prostředí vede k příslušné fragmentaci, funkční a vizuální monotonii a v neposlední řadě k úplné ztrátě veřejného prostoru. Je tak možno nazvat blahobyt a prostředí důstojné k životu? Je s podivem, jak dokonalými spotřebními výrobky se současný člověk obklopuje ve srovnání s nedokonalostí okolního prostředí, ve kterém žije. Z hlediska investic je pochopitelně rozumnější vkládat peníze do své nemovitosti než je platit cizímu pronajímateli. Nespornou výhodou u rodinného domu je právní jistota jeho vlastníka, že ho nemůže z domu nikdo vypovědět, a který naopak může se svým majetkem volně nakládat. Svoji nemovitost může navíc upravovat a
21
přestavovat, a tím zvyšovat její hodnotu. Ale bydlení v rodinném domě je materiálně a energeticky bezesporu tou nejnáročnější formou bydlení. Podle sociologa Hartmuta Häussermanna rodinný dům je především symbolem nezávislosti, jistoty a osobní svobody. Samostatná vila je vrcholem individualizace a emancipace – procesů, jež jsou pro dnešní společnost charakteristické. Vila symbolizuje velkou prestiž a solidní sociální status. Navozuje pocit, že člověk někam patří. Tím, že si obyvatel rodinného domu kolem sebe utváří určitý vlastní svět, identifikuje se svým domem lépe než nájemce s pronajímaným bytem. Bydlení na předměstí, jak uvádí sociolog Häussermann, je již od 19.stol považováno za ideál. Vnitřní město 19.stol. bylo kvůli průmyslu a přelidnění příliš hlučné a prašné. Vila v zeleni nedaleko centra, která umožňuje spojit zdravý život v zahradě se společenským městským životem, tak představovala nejlepší možné řešení bydlení. A tak jediné, co z původního ideálu zůstává, je zahrada u domu. Vlastní obytná zahrada přímo navazující na rodinný dům je, jak se zdá, silný motivem, pro který jsou lidé ochotni vzdát se výhod městského způsobu života. Mnozí si ovšem skutečnost ztráty města uvědomí až v okamžiku, kdy začnou obývat vysněný rodinný dům a poprvé naplno pocítí jeho odtrženost. Každopádně je motiv vlastního venkovního obytného prostoru třeba považovat za podstatný předpoklad pro kvalitní bydlení a nelze jej podceňovat. Stačí si uvědomit, kolik lidí žijících v bytech bez vlastního venkovního prostoru se přimyká ke svým zahrádkám v zahrádkářských koloniích opatřených přístřešky komické velikosti či víkend co víkend odjíždí na své chaty a chalupy. Zahrada u rodinného domu je jednou ze zásadních pohnutek, kvůli které vyrůstají kolonie rodinných domů i v natolik odlehlých končinách, že zde bude bydlení kvůli každodennímu dojíždění jen stěží pohodlné. Mezi slovy rodina a dům vznikají asociace, které navozují představu, že rodinný dům je nejpříhodnějším místem pro bydlení rodiny. Jenže rodina v moderním pojetí, tedy jako samostatně hospodařící jednotka s malým počtem členů, je relativně novodobým fenoménem. Tzv.jádrová rodina o třech až pěti členech, pro kterou jsou rodinné domy vlastně plánovány, zahrnuje v dnešní společnosti jen část populace, a to ještě v omezeném časovém období. A tak jsou většinou domy předimenzované a po odchodu potomků jen částečně využívané.
22
Důvodem, proč v rodinných domech zatím nebydlí většina lidí, je zjednodušeně řečeno jeho finanční nedostupnost. Čím bohatší však společnost bude, tím více snů o rodinném domě se stane skutečností. (Hnilička, P., 2005)
2.2.2.2 Závěrem o rodinných domech Rodinný dům je snem většiny lidí, představou nejvyšší mety, které lze pro bydlení docílit. Neuměřená spotřeba krajiny zabírající plochy ekosystémů a celková vysoká energetická náročnost rodinných
domů je v ostrém protikladu k trvale
udržitelnému rozvoji, k hrozbě nevratných ekologických škod. Bezmyšlenkovité rozprodání pozemků je zastavěné území rodinnými domy fixováno na staletí. (Hnilička, P., 2005) Lidé mají své vlastní domy, mají pocit, že bydlí zdravě, protože jsou vlastně na venkově, developeři dále vesele vydělávají, protože kupují levné pozemky – většinou právě kolem silnic – a draze je prodávají, protože je stále zájemců dosti. Starostové obcí, které tuto výstavbu povolují, si libují jak jim do vesnice či městečka míří noví a zjevně movití lidé. Starostové obcí ale zjišťují, že novousedlíci jezdí domů většinou jen přespat, do života vesnice či městečka se vůbec nezapojují, protože se většinou stále cítí být občany původního města, obec nese zvýšené náklady na tyto novousedlíky – nová kanalizace a další inženýrské sítě v lepším případě hrazené developerem jsou nekvalitní a dlouho nevydrží, mnohem vyšší provoz si také vybírá svou daň, suburbie totiž většinou na původních obcích v mnoha rysech parazitují.(Dubská, K., 2006) V poslední době se ukazuje, že vymezení cílů v urbánním plánování a rozhodování je značně nepřehledné a chaotické. Zvyšování hustoty osídlení na předměstích je dnes právě jedním z důležitých cílů, které mohou zlepšit kvalitu tamního bydlení. Vedle zvyšování kvality urbánního bydlení je velkou výhodou zahušťování zástavby snižování spotřeby energií, a tím podpora trvale udržitelného rozvoje. Moderní člověk si musí uvědomit, že dnešní lehkovážnou zástavbou území pevně předurčuje podmínky jeho životaschopnosti na mnoho generací dopředu. (Hnilička, P., 2005)
23
2.2.3
Ekonomické, sociální a environmentální důsledky suburbanizace
Obyvatelstvo bydlící v izolovaných obytných okrscích je silně závislé na dojížďce osobním automobilem do práce a škol, za službami a kulturou. V našich poměrech se vedle víkendových překrvení způsobených chataři a chalupáři objevují celodenní a celotýdenní zácpy dojíždějících do města za prací a naopak vyjíždějících z města za nákupy do příměstských nákupních center. Vysoká prostorová koncentrace některých funkcí a jejich značná prostorová segregace vyvolávají neustále přepravní toky. Nejde však jen o cesty mezi příměstskými lokalitami a centrem města, ale prudce narůstá i podíl cest mezi jednotlivými suburbánními lokalitami, jako je například dojížďka za nákupy z nových suburbánních rezidenčních zón do hypermarketů. Prudké zvýšení objemu individuální automobilové dopravy negativně ovlivňuje kvalitu životního prostředí (zácpy, zhoršování kvality ovzduší, hlukové zatížení). Kvalita života se tak v těchto oblastech, do kterých se lidé stěhují především za klidem a čistým prostředím, paradoxně snižuje. Oblasti s nízkou hustotou osídlení však není možné efektivně obsloužit veřejnou hromadnou dopravou. Většina obyvatel pak nemá jinou alternativu než použít osobní automobil. Suburbanizace má významné sociální důsledky. Do příměstských lokalit se z vnitřních částí měst stěhují především domácnosti s vysokým sociálním statusem. Postupně tak může vzniknout silně vnímaná segregace mezi obyvateli předměstí a čtvrtí vnitřního města. V našich poměrech se může promítnout zejména do kontrastu mezi sídlišti vysokopodlažních panelových domů a rodinným bydlením za městem. Velmi závažným společenským důsledkem je posilování individualizace, ztráta sociální soudržnosti, oslabování sociálního kapitálu a občanské společnosti. Ztrátu sociální soudržnosti vyvolává především vysoká prostorová segregace funkcí a vysoce individualizované dojíždění osobním automobilem. Vedle dojížďky do práce se jezdí i za nákupy. V málo vybavených nebo zcela nevybavených příměstských sídlech, kde poslední zbytky obchodů podléhají konkurenčním tlakům hypermarketů, se nechodí nakupovat pěšky, tak jako v tradičních čtvrtích vnitřního města. Jezdí se autem do neosobních hypermarketů. Třeba v USA dochází k prostorové segregaci škol od rezidenčních komunit. Rodiče vozí děti do škol auty. Žádná obec nechce mít vysokou koncentraci aut na svém území. Školy se tak stěhují mimo sídla. Časy, kdy jsme jako děti chodili společně domů a naši rodiče potkávali sousedy při nákupech v naší čtvrti, mohou být nenávratně pryč. Dnes se autem jezdí do práce do restaurace, za kulturou. 24
Obchodně zábavní komplexy hypermarketů, multikin, restaurací, butiků, kuželkáren a squashových kurtů nabízejí nové, silně koncentrované formy nákupů a zábavy. Proč ne, ale což tak mít možnost alternativní volby! Na předměstích však alternativa neexistuje. Rozvoj příměstské zóny často nepřímo podmiňuje úpadek vnitřních částí měst. Obchod obyvatel s vyššími příjmy ze čtvrtí vnitřního města a ze sídlišť na předměstí přináší snížení sociálního statusu těchto čtvrtí. Významný dopad má relokace komerčních funkcí z centra na předměstí. Maloobchod se stěhuje za zákazníky na okraji měst. Rozšiřující se výroba potřebuje větší plochy, které nacházejí za městem. Ve vnitřních městech zůstávají nevyužité pozemky se starými, rozpadajícími se budovami a v případě oblastí opuštěných průmyslovou výrobou i se značně znečištěnou půdou. (Sýkora, L., 2002)
2.2.4
Omezení nežádoucích dopadů suburbanizace
Suburbanizaci není možné zastavit. Vždyť rodinný domek v zeleni za městem představuje sen mnoha domácností. Proces ale můžeme regulovat a omezit ty stránky suburbanizace, které mají horší dopady na udržitelný rozvoj osídlení. Nová výstavba může být koncentrována kolem stávajících center osídlení a podél železničních tratí. Koncentrovaný rozvoj není tak nákladný na výstavbu infrastruktury, umožňuje lepší obsluhu veřejnou dopravou a nemá tak devastující účinky na přírodní prostředí okolí měst jako výstavba rozptýlená v malých okrscích po všech koutech příměstské krajiny. Nový rozvoj se může odehrávat na okrajích stávajících kompaktních jader aglomerací a soustředit se do okolí existujících větších a dostatečně vybavených center v zázemí měst. Může se koncentrovat podél železničních tahů a využít nabídky metropolitní kolejové dopravy, která je k životnímu prostředí mnohem ohleduplnější než individuální doprava osobními auty. Využití stávajících vybavených sídel pro novou rezidenční výstavbu navíc nabízí alternativní formy nakupování i zábavy. Širší nabídka možností vytváří příznivější klima pro utváření místních komunit a jejich sociální soudržnosti. To je v kontrastu se životem v drobných monofunkčních rezidenčních okrscích, kde neexistují alternativy k jednostrannému dojíždění za vším. Struktura osídlení má vysokou setrvačnost a její vývoj přináší v podstatě nevratné změny. Důsledky suburbanizace musíme vnímat v dlouhodobé perspektivě. (Sýkora, L., 2002)
25
2.3 Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu
2.3.1
Různá pojetí definice suburbanizace
Zejména geologové se zaměřují na hodnocení procesu urbanizace jako změny v prostorovém uspořádání sídel nebo obyvatelstva, sociologické studie chápou urbanizaci spíše jako změnu ve struktuře a organizaci společnosti a ve způsobu života. Po propojení obou názorů můžeme nazírat na proces urbanizace jako na změnu v sociálně – prostorovém uspořádání společnosti. Proces urbanizace je nutno chápat jako celkovou změnu prostředí na městské. Za prostředí je možno považovat všechny sociální a fyzické atributy naplňující zkoumaný prostor. Obyvatelstvo nebo společenství je nedílnou součástí sociálního prostředí. Člověk je ve svém jednání ovlivňován fyzickým i sociálním prostředím a zároveň toto fyzické i sociální prostředí svými aktivitami neustále mění. Proces suburbanizace můžeme chápat jako kontinuální změnu sociálního a fyzického prostředí z venkovského na (před) městské, (sub) urbánní. (Ryšavý, Kotačka 1994:188) Jednotlivé studie se většinou nezabývají takto uceleným pohledem na suburbanizaci, ale hodnotí pouze vybrané složky sociálního nebo fyzického prostředí suburbií. Největší část výzkumu je věnována dvěma formám, a to rezidenční a komerční suburbanizaci. Výzkum rezidenční suburbanizace je zaměřen především na sledování výstavby nového bydlení v předměstských lokalitách. V některých případech je hodnoceno i sociální složení nových suburbií, funkční spojení s jádrovým městem nebo vybavenost infrastrukturou. Tématem výzkumu komerční suburbanizace je většinou prostorové šíření ekonomických funkcí napojených na centripetální dopravní tepny. Hodnocení je směřováno především na studium lokalizace a využití objektů. (např. Schmidler 1998) Na suburbanizaci můžeme ovšem nahlížet nejen jako na změnu v rozmístění obyvatelstva a v prostorové struktuře příměstských území, nýbrž i jako na změnu způsobu života „suburbanizujících“ se obyvatel. Tak se stále větší část nejen území, ale i společnosti dostává do kontaktu s městskými funkcemi, městským způsobem života. Noví obyvatelé suburbánních lokalit s sebou nesou některé zvyky, způsoby chování, trávení volného času, které mají vliv na původní obyvatelstvo předměstských oblastí. Toto ovlivňování stále většího území a části společnosti je někdy označováno 26
jako nepřímá urbanizace a je popisováno jako difúze nebo prostorové šíření městských prvků a městského způsobu života. Na druhou stranu můžeme sledovat suburbanizační proces na nejnižší úrovni jednotlivých lokalit, sociálních skupin obyvatelstva nebo jednotlivců. Toto sledování nám na rozdíl od kvantitativních ukazatelů rozmístění nebo růstu umožní lépe hodnotit změny v kvalitě fyzického i sociálního prostředí, identifikovat kladné a záporné dopady suburbanizace v jednotlivých oblastech a navrhnout možnosti řešení nejdůležitějších problémů s ohledem na specifické požadavky rozvíjené lokality. (Sýkora, L., 2002)
2.3.2
Suburbanizace jako změna v prostorovém rozmístění obyvatelstva
Podobně jako celý proces urbanizace jsou i jeho dílčí části (např.suburbanizace) hodnoceny nejčastěji jako procesy změny rozmístění obyvatelstva. Výzkum suburbanizace jako stěhování obyvatelstva na předměstí je někdy doplněn také hodnocením změn v prostorových strukturách nově rozvíjených suburbií, jindy autoři zůstávají pouze u kvantitativních znaků suburbanizace. Mezi ty můžeme řadit zejména sledování celkového přírůstku počtu obyvatelstva v příměstských obcích nebo analýzu populačního přírůstku podle komponentů migračního a přirozeného pohybu. Dále jsou sledovány zejména vztahy mezi růstem jádrového města a zázemí (příměstské zóny). Studie orientované na hodnocení těchto kvantitativních znaků urbanizačního procesu v literatuře výrazně převažují. Za suburbanizaci je zde považován růst počtu obyvatelstva na předměstích a zejména růst suburbií způsobený migrací lidí z center měst na jejich okraje. Podle J.Musila, Z. Ryšavého a L.Velíškové (1984:33) je suburbanizace ta „fáze urbanizačního procesu, kdy stagnuje nebo ubývá počet obyvatel jádrového města, případně jeho centrální části, zatímco růst počtu obyvatel se největší měrou soustřeďuje v obcích příměstské zóny“. Pro využití této definice je samozřejmě nutno odlišit jádrové město a příměstskou zónu, což může zejména při vývojovém hodnocení působit řadu problémů. Jádrové město v průběhu vývoje rozšiřuje svoji plochu a pohlcuje původní sídla příměstské zóny, která se stávají součástí jádrového města. Je zřejmé, že nelze vymezení hranice mezi jádrovým městem a zázemím fixovat. Ta se musí s postupným vývojem a rozšiřováním města posouvat směrem k okraji až za oblasti původních transformovaných suburbií.
27
Relativní decentralizace je dřívější fází suburbanizace, při které ještě roste jádro, avšak menším tempem než zázemí. Absolutní decentralizace následuje po relativní a je charakteristická úbytkem obyvatelstva v jádru. Při suburbanizační fázi vývoje města celý region tvořený jádrem a zázemím populačně roste. V pozdější fázi – deurbanizaci – region jako celek obyvatelstvo ztrácí. Decentralizace označuje proces, při němž roste suburbánní
oblast
Dekoncentrace
rychleji
označuje
než
centrální
klesající
hustotu
město
(relativně
zalidnění
nebo
v městských
absolutně). centrech.
Suburbanizace označuje proces rozrůstání a rozpínání funkčně integrovaného obyvatelstva (spojeného s centrálním městem) na stále větším území. (Berry, Kosardo 1977:180) Definice tak zahrnuje kromě pochycení růstu počtu obyvatelstva také jeho disperzi v suburbánním prostředí. Suburbanizaci můžeme chápat jako součást procesu urbanizace, ale v určitém smyslu také jako její protiklad. Nejprve je potřeba rozlišit dvě významová pojetí urbanizace (urbanizačního procesu). Termín urbanizace je používán jednak pro koncentrační fázi ve vývoji měst, kdy roste jádrové město a stagnuje nebo klesá počet obyvatel zázemí, jednak se tento termín využívá pro celý proces vývoje měst. Urbanizační proces (vývoj měst) pak může zahrnovat jak urbanizaci v užším slova smyslu (koncentraci obyvatelstva) tak i další procesy vývoje města – např. suburbanizaci. Příliv obyvatelstva, výroby, nebo dalších aktivit na území kompaktního města nahrazuje původní rezidenty nebo funkce a „vytěsňuje“ je do jiných lokalit převážně na okraj města (invaze). Proces může fungovat i obráceně – obyvatelé nebo ekonomické funkce kompaktního města opouštějí dobrovolně centrální polohy a jejich místo je zaplňováno novými rezidenty, výrobou nebo dalšími aktivitami (sukcese). V některých případech ovšem dochází k rozvoji příměstské zóny nikoli přílivem původně městských funkcí a rezidentů, ale převážně přílivem obyvatelstva z venkovských oblastí. Příkladem může být rozvoj obytných dělnických předměstí v období průmyslové revoluce nebo bouřlivý rozvoj okrajových částí měst rozvojového světa. Tento proces lze považovat spíše jako urbanizaci. Při rozlišování obou dílčích procesů – urbanizace a suburbanizace – není tedy rozhodující oddělenost nebo propojenost rozvíjeného území s kompaktním městem. Vedle dalších znaků určují charakter těchto procesů především charakteristiky příchozího obyvatelstva, např. místo jejich původního bydliště a také důvody přistěhování. Zatímco pro suburbanizaci jsou typičtí obyvatelé s městským způsobem 28
života, kteří se stěhují většinou za lepším životním (přírodním a sociálním) prostředím, urbanizaci často provází stěhování obyvatelstva venkovského původu, u kterého převládá především ekonomické důvody. Proti pojetí suburbanizace jako pozdější fáze urbanizačního procesu hovoří i výzkumy prostorového chování obyvatelstva nejstarších měst. Za hlavní mechanismus prostorového rozšiřování města můžeme považovat již v počátcích urbanizačního procesu výstavbu předměstí nebo nových měst na okraji staré zástavby. Tyto procesy probíhaly již několik století před nástupem industriální urbanizace. Vývojová souslednost obou procesů je narušena i jejich souběžným uplatňováním v současném vývoji měst. Pokud zařadíme národní systémy osídlení nebo jednotlivá města do jedné z fází urbanizačního procesu, činíme tak na základě převažujícího trendu koncentrace nebo dekoncentrace obyvatelstva. Tento převažující proud však není jediným směrem pohybu obyvatelstva a vždy musíme uvážit, jaký význam mají ve vývoji města i další, méně intenzivní procesy. Ve vývoji měst se zřejmě uplatňují nepřetržitě a souběžně jak koncentrační tak dekoncentrační tendence. Převládání koncentrace nebo dekoncentrace obyvatelstva je podmíněno celou řadou politických, sociálních a demografických podmínek ve společnosti a jejich lokálním dopadem na konkrétní prostředí města. Na urbanizaci a suburbanizaci je lépe nahlížet jako na druhy vývoje města, které se uplatňují v závislosti na zmíněných podmínkách ve společnosti. (Sýkora, L., 2002)
2.3.3
Klasická (moderní) suburbanizace
Hlavní pozornost je upřena především na srovnání koncentračních a dekoncentračních tendencí obyvatelstva. Mezi nejznámější studie zabývající se suburbanizací v rámci procesu vývoje měst patří práce Leo van den Berga a jeho spolupracovníků (van den Berg, 1982) – považují suburbanizaci za jednu z fází vývoje města, která probíhá následně po urbanizaci (koncentraci obyvatelstva do měst) a předchází deurbanizaci (vylidňování obyvatelstva metropolitních regionů směrem do neměstských oblastí). „První“ fáze ve vývoji měst – urbanizace. Vychází z jednotlivých fází vývoje města, z poměru růstu jádra a zázemí města, protože v tomto období roste nejvíce především jádrové město označuje se tento proces za urbanizaci. I když rostou významně okrajové části jádrového města a pozvolna i oblasti v zázemí, není celý
29
proces označován jako suburbanizace. Je zřejmé, že při určení koncentrace nebo dekoncentrace obyvatelstva hraje významnou úlohu vymezení hranice mezi jádrem a zázemím. Již v období před nástupem průmyslové revoluce a vstupem migračních vln do měst lze pozorovat výrazné vylidňování centrálních oblastí měst. Tento proces zesílil zejména v průmyslových městech nejvyspělejších států světa. „Druhá“ fáze (dle van den Berga) je označována jako suburbanizace. Začínají se projevovat kvalitativní změny především v oblasti bydlení a dopravy. Objevují se automobily a autobusy, budují se nové trasy veřejné dopravy (tramvaje) roste propojenost se zázemím města prostřednictvím vlakových spojení. Následkem zlepšených dopravních možností dochází k přesunu obyvatelstva směrem na okraj města, za zdravějším bydlením – uplatňují se první projekty zahradních měst. Přesouvá se zároveň i průmyslová výroba do míst, kde nejsou továrny na obtíž a mají stále dobrou dopravní dostupnost. Dochází k oddělení bydliště a pracoviště a nárůstu dojížďky do zaměstnání.
Formují
se
městské
aglomerace,
často
hvězdnicového
tvaru
s obyvatelstvem koncentrovaným podél hlavních dopravních tahů v okolí města. Obyvatelstvo v socialistických zemích je v této fázi vývoje obvykle odkázáno na veřejnou dopravu, na rozdíl od situace v západních zemích, kde se stále více prosazuje individuální automobilová doprava. Velký rozvoj předměstských satelitů je umožněn především v návaznosti na železniční dopravu, blíže městu začínají vyrůstat sídlištní celky napojené především na podzemní dráhu. Později se ve zvětšené míře začínají projevovat i nevýhody související především s enormním zatížením dopravního systému města. Centrum jako pracoviště se stává stále méně dostupným, snižuje se propustnost dopravní sítě a zvyšují se nároky na parkovací místa. Zároveň roste tlak terciárního sektoru na obytnou funkci v centrálních částech měst. Kanceláře a obchodní plochy nahrazují bydlení, některé služby se stěhují za obyvatelstvem do oblastí za hranicemi města. Pokles počtu obyvatelstva zaznamenává nejen jádrové město, ale rovněž většina předměstí, zatímco původně venkovské oblasti v širším zázemí města se transformují na městská sídla, většinou na úkor přírodního prostředí a zemědělské půdy. Pokles počtu obyvatelstva v centrálním městě je natolik razantní, že dochází v součtu k populačnímu úbytku celého městského regionu. Přitom rostou především menší centra za hranicí dojížďkové vzdálenosti dominantního města. Dochází k deurbanizaci, kterou někteří autoři popisují jako konečnou fázi ve vývoji měst, po které může nastat buď reurbanizace, za výrazného přičinění městské správy, nebo úpadek města. 30
Klasickou suburbanizaci můžeme považovat za proces časově omezený, úzce související s reakcí obyvatelstva na podmínky v hustě zalidněných a nezdravých průmyslových městech. (Sýkora, L., 2002)
2.4 Projevy rezidenční suburbanizace v sociální oblasti
Suburbanizace je součástí procesu vývoje měst a mezi její znaky patří prostorová i sociální segregace. Tento vztah prostorové a sociální segregace je oboustranný, stejně jako vztah fyzické a sociální kultury města. Je většinou chápána se svými negativními projevy. Negativní projevy suburbanizace jsou hodnoceny jako nežádoucí, vedoucí k sociální segregaci. Tento proces ve srovnání s rozvinutými státy není v naší zemi dosud tak rozsáhlý a nemá tudíž dosud tak negativní dopady. Suburbanizační procesy jsou odlišné mezi jednotlivými typy suburbií v intenzitě i v dopadech. Obecně nedochází k tak silné sociální segregaci, ovšem její znaky jsou identifikovány a nelze je opomíjet. (Šilhánková a kol., 2007)
Obr. 4: Prostorové dopady suburbanizace v jádrovém území Hradeckopardubické aglomerace
31
2.4.1
Bydlení vyšší a vyšší střední třídy
Společenský vývoj vede ke změnám sociokulturních norem, ke změnám hodnocení životních preferencí a zvyklostí v souvislosti se společenskou transformací. Postupně se mění též nároky na kvalitu bydlení. Pro vyšší střední třídy je jedním z atributů nového kvalitního bydlení dobrá adresa (Ouředníček, M., 2001). Pod tímto pojmem se rozumí několik faktorů, jedním z nich je atraktivita sociálního prostředí. Postupně se zvyšují nároky na vybavenost sídla, preferované jsou obce s mateřskou školou, základní školou, s obchody, území s nižší mírou nezaměstnanosti, aj. Dalším prvkem dobré adresy je dobrá dopravní dostupnost sídla, dostupnost veřejnou dopravou. Mezi další reference patří ekologicky příznivé prostředí. Vedle dobré adresy své místo ve vnímání kvalitního bydlení zaujímá též pěkný dům. Představa vlastního domu začíná být postupně obohacována o kvalitu objektu, se začínají zvyšovat nároky na architektonické řešení domu, na stavebně technické provedení. (Šilhánková a kol., 2007)
2.4.2
Sociální prostředí
Suburbanizace je z hlediska sociálních dopadů výrazně selektivní proces, který se týká pouze určité skupiny obyvatel a vede k posílení sociální segregace, která je též zesilována urbanistickým, prostorovým řešením sídla. Domy jsou poskládány vedle sebe, za sebou... bez řešení dalších vazeb a zejména potřeb obyvatel. Obyvatelé suburbií tyto své potřeby většinou realizují mimo svá bydliště. Potřeby nových obyvatel můžeme chápat velmi široce, jsou to potřeby realizace běžných služeb občanské vybavenosti až po možnosti trávení volného času, dostupnosti veřejných prostranství atd. Tyto možnosti nová suburbia nenabízejí. Většinou jsou nové lokality čistě monofunkční, určené pouze pro bydlení. Při plánování suburbií je tak velmi často opomíjen sociální aspekt sídla, neboť plánování suburbií se většinou zabývá pouze lokalizací „nového městečka“. V souvislosti s typickými sociálními znaky suburbanizace lze popsat s určitou mírou zjednodušení typický profil novousedlíka. Sociální strukturu charakterizujeme pomocí ukazatelů sociální a socidemografické struktury obyvatelstva. Profil novousedlíků v sobě odráží některé znaky suburbanizace, a to zejména důvody, vedoucí
32
ke stěhování z měst do zázemí. Suburbanizace je provázena zřetelnými důvody vystěhování: environmentálními a bytovými. (Ouředníček, M., 2001) Profil migrantů do suburbií je odlišný například od profilu migrantů, stěhujících se z měst do zázemí například z důvodu ekonomických (klasickým projevem je stěhování do rekreačních objektů a chat v zázemí města). Věková struktura novousedlíků je charakteristická silnější mladší a střední věkovou kategorií, z hlediska rodinného stavu zakládající rodiny. Vzdělání dosáhli novousedlíci převážně střední a vyšší. Jedná se o vyšší a středně vyšší příjmové vrstvy. V sociální stratifikaci díky tomu dosahují vyšší a střední sociální statut. Nejvyšší sociální vrstvy obyvatelstva mají preference bydlení posunuty mimo nová suburbia.
Obr. 5: Obytné prostředí suburbií
Sociální prostředí spoluvytváří též míra komunitního života, která je v suburbiích velmi nízká, spíše nulová. Lze hovořit mnohdy o absenci komunitního života. Místní komunity, založené na sousedských vztazích se vytváří velmi těžko, zájmové komunity fungují spíše ve městech, případně u starousedlíků. V suburbiích tak dochází ke ztrátě sociální soudržnosti a významu občanské společnosti a obecně ztrátě zájmu o věci společné. Chybí předpoklady a vhodné podmínky pro vznik místních komunit. Noví usedlíci jsou starousedlíky převážně negativně vnímáni. Původní obyvatelé obce (místní části) pociťují rozdílný sociální statut ve srovnání s novými občany. V předchozí socialistické éře byl sociální statut obyvatel obcí „za městem“ nízký, což kontrastuje se současnou situací a stavem v suburbiích. Projevují se rozdílné vzorce 33
chování, novousedlíci přinášejí městské projevy životního stylu. Noví občané využívají původní „obecní“ majetek, užívají dětská hřiště v obci, lavičky, atd. Vedle ztráty sociálních vazeb a snížení kvality sociálního prostředí suburbanizace přináší další negativní projevy. Jedním ze záporných prvků v rozvoji suburbií je finanční zatížení obce, spočívající ve vyšších nákladech na výstavbu komunikací, inženýrských sítí, chodníků, aj. Objevují se tak kontrastní stavy v obci, kde centrum obce chátrá a na jeho okraji rostou bohaté čtvrtě. Otázka finančních náročností údržby stávajících a výstavby nových komunikací a technické infrastruktury bývá náročná. Ne vždy platí novousedlík daně v obci.
Obr. 6: Vztah suburbie a krajiny
Typickým projevem rezidenční suburbanizace je nízká hustota osídlení, která vede k nefunkčnosti území, nerentabilní veřejné dopravě. Dalším negativním jevem může být dopravní zatížení. Veřejná doprava není vždy zajištěna, a to zejména z důvodu nerentabilnosti spojů. Rentabilní veřejná doprava bývá uváděna až do sídel s hustotou nad 100obyv./ha (Hnilička, P., 2005). Vyšší hustota osídlení by napomohla k vyšší efektivitě a funkčnosti území. Suburbanizace s sebou přináší též pozitivní dopady v oblasti sociální. Mezi tyto příznivé dopady lze zařadit: proměnu socio-demografické struktury, proměnu společenskou, kulturní, aktivitu nových občanů, ekonomickou proměnu obce (oživení drobného podnikání, živnostníci).
34
Budování sociálních – společenských vazeb je pomalý a složitý proces. Jistě však existují způsoby, jak zabránit negativním projevům suburbanizace v sociálním prostředí. Jedním z možných řešení je pomalejší nárůst počtu obyvatel. Mírný nárůst nově přistěhovalých obyvatel může snížit sociální segregaci a zabránit rozpadu komunitního života. Intenzita růstu je však většinou otázkou trhu: nabídky pozemků, zájem investorů, poptávka po bydlení atd. Intenzita bytové výstavby bývá rozdílná. Velmi vysoká je nejen v zázemí velkých měst, ale i v izolovaných správních obvodech obcí (Srb, V., Müller, J., 2005). Míra intenzity tak souvisí s lokalizací suburbií, s jejich dostupností i rozvojem místních ekonomických aktivit. Dle zkušenosti v Rakousku a Německu je doporučováno pomalé narůstání obce (max. 2 domy za rok), což umožní postupnou asimilaci nových obyvatel. Na druhou stranu i rychlý nárůst nových obyvatel s sebou přináší též aktivní hlasy, které se pomohou prosadit při rozvoji obce. Tato aktivita tak může být pozitivní a přispět k rozvoji obce, podpoří podnikatelské prostředí. Může však na druhou stranu představovat lobby pro novousedlíky se svými zájmy a prosazení svých aktivit (nové silnice, nové osvětlení atd.). Dalším prvkem, který by napomohl eliminovat negativní projevy suburbanizace je vyšší provázanost se starou zástavbou a návaznost na stávající zástavbou. I když samostatné domy většinou navazují, není ovšem výjimkou samostatné sídlo daleko za obcí.
Obr. 7: Prostředí pro hry dětí?
35
Obr. 8: Veřejný prostor v suburbii – platforma pro společenský život nebo jen točna pro auta?
Jednou z dalších možností je vhodné řešení vnitřní struktury suburbia, napomáhající k rozvoji sociálních vazeb. Vhodné je vytvářet prostory a kontaktní místa pro setkávání a tím budování vazeb – veřejné prostory. Veřejným prostorem může být komunikace, náměstíčko, park… V nových suburbiích však tyto možnosti nacházíme velmi obtížně. Většinou jedinou možností je využít stávajících prostor původní zástavby obce. Ve většině suburbií postrádáme stmelující centrální prvek, kterým může být větší strom, kaplička, kámen či jiný výraznější prvek v prostoru. I pro rozvoj sociálního prostředí sídla je důležité najít vyvážený vztah mezi veřejným a soukromým prostorem. Veřejný prostor býval symbolem existence komunity a ta opět výrazem společných existenčních zájmů. Pojetí suburbánní zástavby u nás s veřejným prostorem nepočítá. Je ale možné, že stoupající tlak veřejnosti nakonec k jeho znovuzavedení povede. Nejen tyto aktivity napomůžou ke zkvalitnění života v suburbiích. Také vlastní aktivita obce přispěje k vytvoření podmínek pro pozitivní přijetí novousedlíků a zároveň iniciaci jejich zájmu o život v obci. Najdou se různé techniky a způsoby zapojování občanů do života obce, jako je například účast novousedlíků v zastupitelstvu obcí, oslovení nových občanů s cílem identifikace jejich zájmů, potřeb, námětů, aktivizace žen na mateřské dovolené, atd. Obec má možnosti usměrnit nejen svůj územní rozvoj, ale má právo i zodpovědnost za komplexní rozvoj sídla, včetně široce chápaného kvalitního životního prostředí. Nabídky developerských a realitních společností představují lákavé možnosti pro rozvoj obce, ovšem firmy ne vždy plní své cíle a sliby, spočívající například ve výstavbě společenského zařízení, opravách budov, výstavby komunikací atd. (Šilhánková a kol., 2007) 36
2.5 Právní nástroje a reálné možnosti ovlivnit suburbanizaci
2.5.1
Prostředí prostorových změn
Změny prostorového uspořádání regionů našich měst jsou úzce propojeny s ekonomickým, fyzickým a sociokulturním prostředím, v němž se odehrávají. Ekonomické prostředí má zřejmě pro proces suburbanizace rozhodující úlohu, přinejmenším sledujeme-li krátkodobý časový horizont. Pro naše ekonomické prostředí je typická malá kupní síla většiny obyvatel, jež způsobuje, že jen velmi malá část potenciálních zájemců o bydlení je schopna zaplatit tržní cenu za toto bydlení – bez ohledu na to, zda se jedná o bydlení městské či předměstské, rodinné či vícebytové. Tato skutečnost způsobuje, že bez subvencí na pořízení, a též na užívání bytu se nová bytová výstavba stala po roce 1990 doménou hrstky těch nejbohatších a až dosud jsou počty nových bytů jen zlomkem ve srovnáním s objemy někdejší komplexní i individuální bytové výstavby. Veřejné rozpočty jsou omezené a tak bývá i možnost ekonomického ovlivňování výstavby například prostřednictvím alokace veřejných investic do infrastruktury spíše teoretická. Pro fyzické prostředí městských regionů jsou charakteristické zastaralé a nevýkonné dopravní infrastruktury zejména kolejové dopravy, jež je pro zvládnutí suburbanizace v zázemí velkých měst klíčová. Tím jsou dány limity pro mobilitu lidí a jejich dojíždění za prací a vybavením a také na druhé straně se tím relativně zmenšuje spádové území, které lze zařízeními služeb, vybavením apod. obsáhnout. Dalším důležitým faktorem je kompaktní struktura měst s relativně vysokými obytnými hustotami i na jejich okrajích, což je dědictvím státem kontrolované výstavby z doby centrálního plánování. Toto uspořádání umožňuje, aby bylo celé urbanizované území obsluhováno efektivní hromadnou dopravou. Naproti tomu jsou rozsáhlé nezastavěné plochy sousedící s kompaktně zastavěnými územími velkým lákadlem pro developery, kteří vždy preferují výstavbu na zelené louce před náročnější přestavbou v zastavěném území. Také sociokulturní prostředí našich městských regionů je oproti „standardním“ podmínkám vyspělých evropských zemí poněkud odlišné. Deregulaci a privatizaci první poloviny devadesátých let provázelo přesvědčení mnohých politiků i úředníků, že město by mělo z těchto procesů především vydělat co nejvíce peněz; daleko méně pozornosti
37
věnovali tomu, aby výsledkem těchto procesů byla lepší kvalita a větší efektivnost služeb poskytovaných občanům. Mnozí zastupitelé a radní dodnes nemají zcela jasno o tom, jakou roli by měli jako představitelé měst v jejich prostorovém rozvoji hrát. Města jaksi automaticky přijala kritéria hodnocení a rozhodovací kritéria soukromého podnikatelského sektoru, která jsou determinována krátkodobými zisky a ignorují dlouhodobé širší (takzvaně mimoekonomické) efekty. Proto města málo vnímají externí účinky prostorových změn vyvolaných dílčími rozhodnutími masy investorů na veřejné výdaje; například zvýšené pořizovací a provozní náklady na dopravní a technické infrastruktury vyvolané plošným rozléváním urbanizovaného území za pasivního přihlížení veřejné správy i veřejnosti. Dlouhé období řízené společnosti se projevuje také v obtížné, neefektivní až nefunkční komunikaci mezi jednotlivými účastníky územního rozvoje. Úzká partikulární hlediska jsou absolutizována, odlišné názory jsou automaticky považovány za nepřátelské a jediným možným postojem vůči nim je boj proti nim, popřípadě jejich ignorování. Tím se stává jakékoliv koordinovaná společná akce velmi obtížnou a všechny aktivity se stávají směsí konspirace, zákulisní diplomacie a mocenského boje. (Sýkora, L., 2002)
2.5.2
Suburbanizace v devadesátých letech
Odstředivý pohyb ven z měst zahájily sklady, vytěsněné z center měst již počátkem devadesátých let restitucí a privatizací domů. Náhlý a dramatický růst nájmů z nebytových prostor tehdy velmi rychle a účinně „vyčistil“ atraktivní centra od parazitujících funkcí a „přesvědčil“ investory o vhodnosti přesunu do méně nákladných lokalit v zázemí měst. Dále následovaly drobné provozovny, které také unikaly z dosahu přísných předpisů na ochranu životního prostředí, urbanistických regulativů, dopravních problémů a vysokých nájmů do předměstských poloh. Kolem poloviny devadesátých let začala další fáze; začaly nadnárodní obchodní řetězce budovat předměstská nákupní centra na zelené louce a tím přeměňovat tradiční schéma maloobchodu. Zpočátku se jednalo o odstraňování deficitu prodejních ploch vzhledem ke kupní síle spotřebitelů; koncem dekády již byl mnohde tento deficit odstraněn, ale nákupní centra rostla nadále jako houby po dešti. Ve všeobecném nadšení nad novými investicemi a všenárodních poutích do nákupních rájů, které se nám
38
přestěhovaly z Rakouska a Bavorska až kousek za naše město či vesnici, zanikají sporadické disharmonické hlasy starých a chudých lidí, pro které se někde stává nákup běžným denních potřeb buď namáhavým výletem nebo – vzhledem k vysokým cenám a malému sortimentu těch malých prodejen, které ještě v sousedství bydliště přežívají – drahou a obtížnou záležitostí. Zdá se, že zkušenost přinášená ze západu nenachází sluchu a že i u nás budou akceptována regulační opatření pro výstavbu předměstských nákupních center teprve tehdy, až už jich bude dost na to, aby změnily celé prostorové uspořádání městských regionů. Reakce na raketový start a trvalý růst nákupních center byla ze strany měst nevýrazná a opožděná. Pokud města reagovala, bylo to nejspíše na protesty malých obchodníků, kteří především pocítili konkurenci nákupních středisek. Samostatné obce, jejichž starostové nadšeně vítali investory, kteří jim výměnou za změnu územního plánu umožňující výstavbu nákupního komplexu někde na katastru obce rádi přislíbili finanční pomoc při vybudování kanalizace či plynovodní přípojky. (Sýkora, L., 2002)
2.5.3
Nástroje pro ovlivňování suburbanizace
Plánování regionů využívající územních plánů velkých územních celků (ÚP VÚC) může stanovit limity a regulativy územního rozvoje na regionální úrovni, zejména s ohledem na zájmy ochrany přírody a přírodních zdrojů a také pro zajištění významných veřejně prospěšných staveb národního a regionálního významu. Jednotlivé projekty podléhají procesu posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). ÚP VÚC jsou, jako rozvojové koncepce, resp. programy, podrobeny strategickému posuzování jejich vlivů na životní prostředí (SEA). Platné a aktuální ÚP VÚC ale pokrývají jen část území České republiky a s výjimkou Ostravska, Olomoucka a Zlínska neřeší území významných městských regionů. Žádný platný ÚP VÚC se nezabývá usměrňováním suburbanizačních trendů regulující v čase či prostoru. Místní plánování je v pravomoci měst a obcí. Na rozdíl od plánování prostřednictvím ÚP VÚC je místní plánování velmi účinným prostředkem regulace územního rozvoje – zejména tam, kde si představitelé měst uvědomili jeho možnosti. Nezbytným komplementem plánování ve smyslu vytváření formálních nástrojů pro řízení prostorového rozvoje je cílevědomá investiční politika státu popřípadě regionů, týkající se především rozvoje infrastruktur. (Sýkora, L., 2002)
39
2.5.4
Řídící síly suburbanizace
Právní nástroje územního rozvoje a prostorového uspořádání zděděné po předchozím období státního dirigismu jsou zdánlivě velmi silné, ale jejich účinnost byla založena především na dominanci státu jako investora v území. Velké rozvojové investice v zázemí velkých měst koncem devadesátých let jsou doménou mezinárodních společností. Města a postupně i stát se této skutečnosti přizpůsobují, ale v daleko menší míře dokáží v těchto podmínkách jasněji definovat svoji vlastní politiku a prosazovat své vlastní cíle. Právě absence jasných a obecně přijímaných cílů, politik a „pravidel hry“ – včetně prostorového rozvoje státu i regionů – naučila většinu zahraničních investorů chovat se v českém prostředí jako v džungli, kde pravidla platí jen pro slabší a vše se dá přizpůsobit potřebám a zájmům těch nejsilnějších. Občané se stali aktéry územního rozvoje hned ve dvou ohledech. Jsou na jedné straně zákazníky, kteří mohou svými nákupy rozhodnout o tom, zda scénu zcela ovládnou hypermarkety, nebo zda jejich konkurenci odolají menší obchodní jednotky v obytných čtvrtích a na vesnicích. Používání „tvrdých“ právních nástrojů pro ovlivňování suburbanizačních procesů je samozřejmě i nadále významnou složkou. Stávající nástroje a instituce umožňují suburbanizaci ovlivňovat v daleko větší míře, než se doposud děje. Vznik krajské úrovně veřejné správy může znamenat výrazný posun ve prospěch předcházení a zvládání negativní stránky těchto procesů. Z očekávání postupného růstu prosperity české ekonomiky a rostoucí diverzifikace české společnosti vyplývá větší růst významu a efektivnosti činnosti všech účastníků územního rozvoje. To ale také znamená četnější a intenzivnější střety mezi partikulárními zájmy v území, které mohou ve svých důsledcích vést k dalšímu růstu neefektivního využívání území v měřítku městských regionů, zhoršování ukazatelů prostorové ekonomiky měst a regionů a trvalé neudržitelnosti vývojových trendů. Tuto situaci bude možno zvládat zlepšenou vzájemnou komunikací, systematickým včasným odhalováním potenciálních konfliktů a iniciací konstruktivní a včasné diskuse; v oblasti předpisů a právních procedur pak využíváním existujících nástrojů pro cíle, na kterých se komunita předem dohodla. (Sýkora, L., 2002)
40
3
OLOMOUC Olomouc je statutárním městem na střední Moravě a centrum Olomouckého kraje,
rozkládající se v Hornomoravském úvalu na řece Moravě, obklopené úrodnou krajinou Hané. Ve městě o rozloze 10 336ha žije asi 100 374 obyvatel (k 31.12.2006) (http://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc). K 31.12.2006 celková výměra kraje dosáhla 5 266,77km2 (tj. 6,7% z celkové rozlohy ČR), přičemž rok od roku klesá podíl orné půdy (39,8%) a zvyšuje se podíl nezemědělské půdy (46,5%). ( www.czso.cz/xm/edicniplan.nsf/p/13-7101-07)
Foto 1 : Mapa Olomouce – letecký snímek (Pramen: http://www.amapy.atlas.cz) Město Olomouc je přirozeným obchodním a kulturně - společenským centrem celého okresu, který lze charakterizovat jako průmyslový s intenzivní zemědělskou výrobou. Okres Olomouc je, co do počtu obyvatel, nejlidnatějším okresem střední Moravy. Stojí na pátém místě v České republice co se do počtu obyvatel a rozlohou týče. Město představuje silné spádové území. Přes vhodné podmínky pro zemědělskou výrobu dominuje průmysl a služby. Z průmyslových odvětví převažuje strojírenství a potravinářský průmysl. Dále je zastoupen dřevozpracující, elektrotechnický a chemický průmysl, stavebnictví. (Hájek L., 2004)
41
3.1 Prostorové změny v Olomouci Prostorové změny korespondují se změnami využití krajiny. Kumulativní přírůstek změn dosahuje řadu stovek hektarů. Výrazně se na těchto změnách podílí nové průmyslové zóny na východní periférii, nová bytová výstavba (jižní městská periférie) a hypermarkety v západním městském sektoru. Velké změny prodělává rovněž silniční síť, protože musí být přizpůsobena novým podmínkám regionu, tak především nově vybudovaný dálniční obchvat na jihu města, vyvolává rozsáhlé antropogenní změny v krajině, které determinují novou krajinou strukturu Olomouce. Tím se potvrzuje úbytek orné půdy a nárůst městské zástavby. Hlavní roli zde sehrává proces suburbanizace,
který
vytváří
nový přírůstek
urbanizovaných
ploch
zejména
v okrajových částech města (obytná zóna, hypermarkety, průmyslová zóna). (Fňukal, Szczyrba, 2004) První etapa bytové výstavby začala na přelomu 60.let a 70let, kdy se rapidně začala stavět velká sídliště, kvůli nárůstu obyvatelstva. Skončilo to až na přelomu 90.let, kdy paneláková sídliště dosahovala velkých rozměrů. Lidé byli panelákovými sídlišti přímo nadšeni. Jeden panelák tak v průměru obsahoval 24bytových jednotek, kde v každé bytové jednotce bydlela 3-5členná rodina (viz foto 2 a 3) . Druhá etapa nastala po roce 1995, kdy se začaly stavět menší bytové jednotky. Už to nebyl typický sídlištní panelák. Bytové jednotky byly daleko prostornější a útulnější. Tyto byty se začaly stavět v příměstských zónách města Olomouce. A trvají dodnes.(viz foto 10) Olomoucká radnice již několik let bytové domy nestaví a jejich budování nechává na soukromém sektoru. Handicapem Olomouce v této oblasti je to, že v jejím okolí je kvalitní zemědělská půda, kterou brání Zemědělský půdní fond. Na okraji Olomouce poblíž výpadové silnice na Mohelnici vyrostou v následujících letech stovky nových bytů. Výstavbu v lokalitě Pražská připravují soukromí investoři. V krajském městě je akutní nedostatek parcel pro bydlení, kvůli kterému lidé staví v obcích v okolí města.
(http://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky/Na-okraji-Olomouce-vyrostou-stovky-
novych-bytu-8779)
42
Foto 2 a 3: Stará zástavba městských sídlišť 70.let
3.1.1
Několik poznámek k výstavbě velkoplošných obchodních zařízení na území města Olomouce (a jeho zázemí)
První komerční suburbánní lokalitou v Olomouci byla lokalita Horní lán na jihovýchodním okraji města (exit Prostějov-Brno), kde byl v roce 1997 otevřen první hypermarket na území Olomouce – Terno. Byla tak nastartována etapa zásadní transformace městské i regionální maloobchodní sítě, avšak ne s takovou dynamikou, s jakou se bylo možné setkat jinde. Ve srovnání s populačně stejně velkými městy (Liberec, Hradec Králové nebo České Budějovice) zaostalo ve svém vývoji zhruba o dva až tři roky.(Szcyrba, Z., 2005) Z hlediska dynamiky původně odhadované dekoncentrace olomouckého maloobchodu vývoj zatím nedosahuje předpokládaných parametrů. Přesto ale pozvolné zvyšování podílu velkokapacitních samoobslužných jednotek v regionálním středisku Olomouc již tuto tendenci signalizuje a je dokladem probíhajících změn ve vnitřní struktuře maloobchodní sítě města. Tu tvoří více než 1 tisíc maloobchodních zařízení stacionární sítě při průměrné velikosti kolem 80 m2. Vybavenost prodejními plochami již překročila hranici 1 m2/1 obyvatele (výzkumy katedry geografie PřF UP), a nemá
43
tedy daleko k optimalizované vybavenosti 1,2 - 1,4 m2/1 obyvatele na základě západoevropských zkušeností. (Hnutí duha, 2002) Velké prodejní jednotky ve městě tvoří stále poměrně úzkou skupinu. Jde zejména o obchodní dům PRIOR IK (objekt ze 70. let), obchodní dům SENIMO (zrekonstruovaná jatka, 1993), hobbymarket BAUMAX (1996), družstevní hypermarket TERNO Jednoty Olomouc (1997 s 3 tisíci m2 prodejní plochy), dále pak OBI s více než 7 tisíci m2 prodejní plochy (1999), hypermarket GLOBUS, který byl zprovozněn v září roku 2000 (15 tisíci m2 prodejní plochy), dále pak Kaufland uvnitř městské aglomerace s 3,5 tisíci m2 prodejní plochy (2001). Mezi nejnovějšími obchodní centrum Haná s prodejní plochou 13 tisíci m2 (2002), obchodní dům Olympia s 30 tisíci m2 prodejní plochy (2004), Olomouc City s prodejní plochou více jak 24 tisíci m2 a v poslední řadě Hornbach (2007) s prodejní plochou více jak 11 tisíc m2. Velkoprodejny Globus a Olympie představují dosud největší obchodní centra na území Olomouce, ostatní jmenované jsou si velikostně velmi podobné: nad 3 - 3,5 tis. m2. Z dalších velkoprodejen významněji zasahujících do konkurenčního prostředí ve městě jsou to např. čtyři supermarkety ALBERT, dvě DELVITY, BILLA nebo nově otevřena diskontní prodejna PLUS DISKONT. Navíc v těsném sousedství města na katastru Velké Bystřice byl ke konci roku 1999 zprovozněn cash & carry market MAKRO s 10 tisíci m2 prodejní plochy.
Foto 4: Letecký pohled na Hypermarket Globus (Pramen : http://amapy.atlas .cz)
44
Ve skutečnosti jsou ale nové přírůstky prodejních kapacit v Olomouci saturovány především rozvojem maloplošných jednotek, a to zejména v jádrové zóně a vnitřním městě. Stranou nezůstávají ani vzdálenější maloobchodem podvybavené sídlištní sektory, kde již proběhla výstavba moderních velkoplošných prodejen z řad diskontů a supermarketů (Nové Sady, Povel). Etapu výstavby hypermarketů a nákupních
center
na
městské
periférii
lze
považovat
za
úvodní.
(www.hyper.cz/cz/sbornik/sszczyr.html)
3.1.2
Územní plán města Olomouce a maloobchodní problematika
V zásadách koncepce rozvoje města byly jako hlavní rozvojové směry pro oblast komerčních obslužných funkcí definovány západní a jižní sektor města v návaznosti na nový komunikační systém nadregionálního významu (výstavba jižního obchvatu města R – 35 s napojením na dálniční tah směr Brno E 462 viz foto 5). Již v Souborném stanovisku ke konceptu územního plánu města Olomouce z října 1997 byla s ohledem na chybějící legislativu pro oblast rozvoje maloobchodní sítě deklarována snaha hledat koncepci žádoucího rozvoje, a to především na základě permanentního monitoringu vývoje obchodní sítě a průběžném vyhodnocování územních nároků nových obchodních staveb potenciálních investorů. Za tímto účelem byly také Odborem koncepce a rozvoje Úřadu města Olomouce podniknuty první kroky již v roce 1996, kdy byl segment maloobchodních aktivit ve městě podroben pilotní analýze nabídkové a poptávkové strany, jež nakonec vyústila ve zpracování prognózního stanoviska v horizontu roku 2001 poradenskou firmou KOLPRON Praha: "Rozvojový potenciál maloobchodu v Olomouci". Současně s vymezením obchodního prostoru pro nový rozvoj bylo provedeno zhodnocení zatížení komunikační sítě ve čtyřech lokalitách dotčených chystanou výstavbou velkokapacitních nákupních center a na základě kalkulace očekávaného počtu zákazníků byla provedena úprava dopravního modelu města - DHV CR Ostrava, 1997. (www.hyper.cz/cz/sbornik/sszczyr.html) V Olomouci bylo v územním plánu z roku 1998 učiněno pět změn, které umožnily výstavbu super- a hypermarketů. Od roku 1998 se v Olomouci postavilo více jak 10 super- a hypermarketů.
45
Foto 5 : Letecký pohled na dálniční tah z Olomouce(vpravo) do Brna (v levo) (Pramen : http://amapy.atlas.cz)
V lokalitě, kde nyní stojí hypermarket Globus, byla původně plánována výstavba obytných domů a maloobchodních jednotek. Nový územní plán vyšel přes protesty občanů investorovi vstříc. A hypermarket zaujímá více jak 150 000m2 plochy. V sousední lokalitě Pod Vlachovým na Nové Ulici došlo dokonce ke změně ze zemědělského půdního fondu ( který je chráněn zákonem) na zastavitelnou plochu velkoplošným maloobchodním zařízením. Další investor si v lokalitě Horní Lán vynutil změnu územního plánu pro stavbu hypermarketu. Magistrát mu též umožnil podpisovou akci ve prospěch stavby v informačním centru a velkoplošnou reklamu v Radničních listech. Firma Tesco nakonec odstoupila, avšak hypermarket na lokalitě postavila firma Carrefour, která zkrachovala a firmu prodala síti Tesco. Další kontroverzní stavbou je tzv. Palác Morava se supermarketem Hypernova, jehož stavba byla plánována na prahu městské památkové rezervace v Olomouci. Díky vlně protestů a petic z řad občanů i odborníků bylo od záměru v této lokalitě upuštěno. Realizace projektu Palác Morava se vůbec neuskutečnilo, místo toho se postavilo City Olomouc na ulici Pražská vedle hypermarketu Globus (2005), které rozšířilo dosavadní prodejní kapacitu hypermarketu Globus o dalších téměř 25 tisíc m2, jde o multifunkční obchodní a zábavné centrum, součástí centra je multikino se sedmi kinosály a dalších 70 prodejních jednotek v nákupní galerii. Tento projekt je zatím největším v oblasti nákupních center na střední Moravě. (Hnutí duha 2002)
46
3.1.3
Lokalita "Horní lán" a Centrum Haná
Ve skutečnosti představuje územní plán natolik pružný nástroj, že ho lze v souladu se stavebním zákonem pružně modifikovat dle „objektivních" potřeb. Ne vždy však ku spokojenosti většiny zúčastněných stran. Ilustrací za všechny je např. lokalita Horní lán na jihozápadním okraji města při komunikaci E 462 směrem na Brno, o kterou se ucházela řada investorů a jež představuje i politicky velmi aktuální problém rozdělující město i občany do dvou táborů. Z pohledu obchodních aktivit jde o to, že se v této exponované lokalitě o místo ucházela společnost TESCO, hodlající i proti regulativům nedávno schváleného územního plánu prosadit výstavbu hypermarketu halového typu v rozsahu více než 10 tis. m2 prodejní plochy. I přes všechno snažení se Obchodní centrum Haná postavilo. Přitom původně byla lokalita územním plánem předurčena jako plocha s omezenou zástavbou velkoplošnými maloobchodními provozy (funkce KO*, výjimečně přípustná KO) bezprostředně navazující na plochu nesoucí funkci obytnou, na níž dnes dobíhala výstavba kondominia 170 bytů vyššího standardu. Zatížení, které tato stavba území přinesla, nejlépe dokumentují směrná čísla dopravní zátěže motorizované klientely obchodních center v lokalitě. Výsledné kapacity hovoří o 1500 parkovacích místech, zhruba 5500 motorizovaných zákazníků denně, tj. 11000 cest za 24 hodin a špičkové zatížení až 875 voz./hod. v obou směrech. Navíc se podle dopravních modelů při realizaci cílových prodejních kapacit v lokalitě dostalo propustnosti komunikace ul. Brněnská z centra města na samou hranici únosné kapacity. Nicméně i tak si kapitálově silný investor vynutil změnu zadání územního plánu pro lokalitu Horní lán, a to i proti odporu obyvatelstva bydlícího v městské části Nová Ulice či dokonce některým zákonným regulativům. (www.hyper.cz/cz/sbornik/sszczyr.html) Na konci roku 2005 byly otevřeny další tři velkoplošné prodejny, všechny v suburbánní lokalitě na jihozápadním okraji města Horní lán : Asko, Giga sport a Elektro World . Celkem Horní lán má více jak 40 tisíc m2 prodejní kapacity (viz foto 6, 7 a 8). Samostatná lokalita Horní lán, je jednou z nejzatíženějších obchodních zón na střední Moravě. Od roku 2002 patří Olomouc do skupiny měst, na jejichž území funguje koncept velkého nákupního centra, konkrétně Obchodní centrum Haná (OC Haná). Navíc město Olomouc do této lokality umístilo svůj investiční záměr výstavby aquaparku, čímž se uzavírá etapa komercializace této lokality na jihozápadním okraji města. (Szcyrba, Z., 2005) 47
Foto 6 : Komplex velkoplošných prodejen v suburbánní lokalitě Olomouc-Horní lán, kde dominuje nákupní centrum OC Haná (vlevo), v popředí hypermarket Terno, hybbymarket OBI leží vpravo mimo záběr fotografie. Na „zelené louce vlevo byly na podzim 2005 zprovozněny velkoprodejny Asko, GigaSport a Elektro World. (Pramen: http://www.tkdevelopment.cz/images/projekty/hanaolomouc/letecky_1.jpg/)
3.1.4
Poznámka na závěr k hypermarketům
To, že územní plán je opravdu velmi pružným nástrojem komunální politiky rozvoje území bez ohledu na postoje zainteresovaných municipalit, dokazuje také příklad z nedaleké sousední obce Velký Týnec. Zdejší obecní zastupitelstvo v prosinci 1999 nahradilo pouze rok starý územní plán novým, a to jen proto, aby bylo možné v lokalitě Vsisko zajistit výstavbu regionálního nákupního centra Olympia (2004) jehož finální prodejní plocha je 30tisíc m2. Rovněž zde je ústřední hypermarket provozován nadnárodním obchodním řetězcem (Ahold – Hypernova). Investor si byl dobře vědom strategické polohy lokality v těsné blízkosti jižního obchvatu Olomouce R 35, která pravidelně přivádí tisíce nakupujících denně, naopak obec si výstavbou spojuje zaměstnanost místního obyvatelstva. (www.hyper.cz/cz/sbornik/sszczyr.html)
48
Po výstavbě velkoprodejen se Olomouc nově zařadila také mezi významná logistická centra Česka. Zahraniční obchodní řetězce totiž lokalizují ve městě a okolí svá regionální a nadregionální distribuční centra, která slouží zásobování zbožím jejich prodejen nejen na území Moravy, ale i sousedních českých krajů. Na okraji Olomouce u nově dokončeného dálničního obchvatu města již funguje takto např. Logistické centrum nizozemského Aholdu, které obsluhuje převážně moravskou část sítě supermarketů Albert a hypermarketů Hypernova této firmy. Další distribuční sklady pro své velkoprodejmy Lidl a Kaufland provozuje logistické centrum vedle nákupního centra Olympia. Jak se nakonec ukazuje Olomouc se v tomto směru chová podobně jako ostatní města v Česku a více méně jen „přihlíží“ vývoji, který „diktují“ zahraniční obchodní řetězce. Vývoj sítí velkoprodejen ve městě jasně ukázal, že si obchodní řetězce většinou „vynutily“ změny územního plánu a svou vizi promítly do území. Stejně jako bytové výstavby tak i maloobchody, super- a hypermarkety mají svoje etapy. V té první etapě šlo o maloobchody, toto období trvalo do 1/2 90.let. 20.stol.. V té druhé etapě už se jedná o super- a hypermakety, která začala v 2/2 90let. 20.stol. a probíhá až dosud. (Szcyrba, Z., 2005) Tab. 1 : Jak se příchodem super- a hypermarketů měnila nezaměstnanost v Olomouci 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 K 31.1. X 11,2 % 11,3 % 10,9 % 9,4 % 8,5 % 7,2 % 5,1 % K 31.12. 10,6 % 10,8 % 10,4 % 9,7 % 8,1 % 6,9 % 4,8 % x Pramen : http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem
49
3.2 Suburbánní výstavba venkovských obcích v okolí Olomouce Život v obcích je poměrně výrazně ovlivněn dominantním postavením města, až u větších z obcí je patrná relativní samostatnost. Vztah města a obcí – město znamená pro obyvatele obcí pracovní příležitosti, odbornou lékařskou péči, střední a vyšší vzdělání, široké spektrum služeb, a částečně i kulturní a sportovní vyžití. Obce nabízejí obyvatelům města sportovní, rekreační a další volnočasové příležitosti, poměrně novým fenoménem jsou i pozemky připravované pro individuální výstavbu, případně plochy a objekty pro podnikání. Město Olomouc vykazuje záporný přirozený přírůstek i více vystěhovalých než nově příchozích, naproti tomu obce mají sice také přirozený přírůstek záporný, ale ukazatele nově přistěhovalých jsou, zejména díky atraktivní poloze i prostředí, vysoce pozitivní. (Hájek, L., 2004)
Obr. 9: Mikroregion Olomoucko – zeleně jsou vybrané případové obce (Pramen: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:SVG_Olomouc.svg)
50
3.2.1
Jak vypadá suburbanizace v obcích města Olomouce do 10km
Mezi tyto obce patří: Blatec, Bukovany, Bystrovany, Dolany, Grygov, Hlušovice, Hněvotín, Horka nad Moravou, Kožušany – Tážaly, Křelov – Břuchotín, Přáslavice, Samotišky, Tovéř, Ústín, Velký týnec. Všechny obce s největšími změny za posledních 10let jsou při hlavních silničních a železničních sítí. Mezi tyto obce patří:
3.2.1.1 Obec Dolany u Olomouce
Pod posledními výběžky Jeseníků se rozkládá obec Dolany, jejíž součástí jsou od roku 1974 obec Pohořany a od roku 1976 obec Véska. 7 km od obce směrem jihozápadním leží město Olomouc a 10 km severně město Šternberk. Dolany se rozkládají na 2 377ha, počet obyvatel v roce 2006 byl 2 367 v tento rok byl přírůstek 100 obyvatel a přistěhovalých 81 lidí. Během 10let se zvýšil počet obyvatel o 592 lidí. (www.czso.cz) Většina novousedlíků dojíždí za prací do Olomouce a Šternberka, jen starousedlíci pracují v místních podnicích. Přínos novousedlíků se rovná nule, jsou spíše pro obec zátěží, než investicí. Většina novousedlíků zde vůbec netráví svůj volný čas. Obec zachovává své tradice a zvyky jen díky starousedlíkům, noví přistěhovalí se vůbec do akcí nezapojují, ani je tyto akce vůbec nezajímají. Novousedlíci každý den dojíždí do města, kde nejen pracují, ale i tráví volný čas. Své domy tak mají jen na přespání, dokonce někteří i domy pronajímají Každý novousedlík si musí zajistit, jak přípojky, tak i komunikaci a osvětlení ke svému domu. Obec na tyto nové příchozí nemá dostatek peněz, ale těmto lidem to nevadí, jelikož se staví vesele dál. Jen na příští rok se plánuje výstavba rodinných domů a bytových jednotek zhruba pro 1500 lidí. Někde to i vypadá tak,
že
novousedlík má daleko více peněz než obecní pokladna. V obci funguje městská doprava z Olomouce, kterou částečně dotuje město Olomouc zbytek si hradí obec sama. Ke sportovnímu využití je k dispozici sokolovna, sportovní areály v Dolanech a Pohořanech, ve Vésce je k dispozici 18-ti jamkové golfové hřiště. V obci je vybudována kanalizace včetně ČOV, plynovod a vodovod. V roce 1997 byla
51
zprovozněna nová budova Základní školy Aloise Štěpánka, kterou navštěvují žáci z Dolan a okolních vesnic. V okolí obce nalezneme spoustu památek př. Zříceniny Kartuziánského kláštera, zámek s parkem, kostel sv. Matouše, Letohrádek a další. Největší podniky v obci jsou: Hanácká zemědělská a.s. hospodaří na 1.500 ha půdy. Předmětem činnosti je rostlinná a živočišná výroba a provoz jatek. Sekvoy s.r.o. - dřevařská výroba a lesní činnost (www.dolany-ol.cz) 3.2.1.2 Obec Hlušovice Obec Hlušovice leží v hanácké rovině asi 5 km
od města Olomouce. Je
nejbližším severním sousedem tohoto krajského města. Magistrát statutárního města Olomouce plní pro Hlušovice funkci pověřeného úřadu pro výkon státní správy. Funkci stavebního úřadu pro obec vykonává odbor výstavby Městského úřadu města Šternberku. Průměrná nadmořská výška katastru obce je 218 m n.m. Výměra katastrálního území Hlušovic je 412 ha. Počet obyvatel k 31.12.2007 je 560. Jen za rok 2006 bylo přistěhovalých 51 lidí a vystěhovali se jen 2 lidé. Za posledních deset let se zvýšil počet obyvatel o 249 lidí. (www.czso.cz) Obcí prochází železniční trať Olomouc – Šternberk – Šumperk, která zajišťuje výhodné dopravní spojení zejména s Olomoucí, Šternberkem a Uničovem. Výhodné je rovněž napojení na silniční síť. V roce 1999 byla vybudována cyklistická stezka vedoucí do Olomouce – Černoviru bohatě využívaná zejména rekreačními cyklisty. Rychlejší rozvoj nastal ve století 19. a 20. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla obec v letech těsně po 2. světové válce, kdy zde žilo přes 400 obyvatel. Další desetiletí jsou již ve znamení poměrně rychlého poklesu počtu obyvatel. Bylo to způsobeno úbytkem zemědělsky činného obyvatelstva v této, původně téměř výhradně zemědělské obci, jako důsledku mechanizace a koncentrace zemědělské výroby a nedostatku jiných pracovních příležitostí přímo v obci. Byla omezena výstavba v obci, naprosto zaostal rozvoj infrastruktury. V závěru 20. století zde žilo již jen 260 obyvatel s poměrně vysokým věkovým průměrem. Obec se osamostatnila v roce 1990. Vzhledem ke geografickým, přírodním, dopravním a omezujícím podmínkám v důsledku ochranných pásem vodních zdrojů bylo rozhodnuto orientovat rozvoj obce především jako obytného sídla s kvalitním životním prostředím s pouze omezenou řemeslnou výrobou v bývalém středisku zemědělské výroby. Obec
52
využívá svého
výhodného dopravního spojení a blízkosti velkých sídel, zejména města Olomouce pro zaměstnávání svých obyvatel. Obec je dnes zajištěna všemi potřebnými inženýrskými sítěmi s výjimkou vodovodu. Probíhá zde intenzivní výstavba rodinných domů, obec se rychle rozšiřuje a počet obyvatel stoupá. Obec Hlušovice se snaží nové domy separovat od staršího jádra obce na sever až severovýchod. Územní rozvoj obce pro 1000 – 1500 obyvatel je navržen v pásu od železniční trati až po potok Trusovický, na rozhraní intenzivně zemědělsky obdělávaných pozemků severně od obce a luk a lesa v ochranném pásmu vodních zdrojů jižně od obce. Finanční prostředky na výstavbu sítí si novousedlíci zajišťují sami. Obec pomáhá zajistit veřejné osvětlení a silnice. V obci
funguje
Mateřská
škola.
Žáci
dojíždí
do
základních
škol
v Bohuňovicích a Olomouci. Je zde obecní Společenský dům využívaný pro místní kulturní a společenské záležitosti. Občanům k dispozici je také obecní knihovna. Obec zajistila možnost připojení občanů k bezdrátovému internetu. V obci byl vybudován nový sportovní areál s volejbalovým a fotbalovým hřištěm a s tenisovým kurtem. (www.obechlusovice.cz)
3.2.1.3 Obec Hněvotín Obec Hněvotín se rozkládá cca 7 km jihozápadně od města Olomouc v nadmořské výšce asi 244m. Protéká jí potok Stouska, který se vlévá do říčky Blaty. V obci žije 1 309 obyvatel a její katastr má rozlohu 1 173ha. Za posledních deset let se zvýšil počet obyvatel o 204 lidí. V roce 2006 bylo přistěhovalých 32 obyvatel a přírůstek 35 lidí. . (www.czso.cz) V obci je mateřská škola, základní škola. Kulturní a společenský život obce je pestrý. V obci se nachází fotbalové, volejbalové, dětské a tenisové hřiště. V obci pracuje několik zájmových organizací a spolků, které pořádají plesy, zábavy, sportovní soutěže a různé akce pro děti i dospělé. V obci je taktéž problém s investicemi, které se jim nedostává. Novousedlíci jsou stále fixovaní na město a své děti vozí taktéž do škol ve městě, obec takto ztrácí dotace na nové žáky, i když tato obec má spoustu možných využití, novousedlíci se vrací do dřívějších míst kde žili, což je město.
53
Při vjezdu do Hněvotína od Olomouce nás upoutá nová budova německé firmy Wanzl, která se zabývá tzv. drátěným programem, zejména výrobou nákupních vozíků. Tato firma zaměstnává nejvíce občany obce Hněvotína. Vedle firmy Wanzl se nachází další podnik zabývající se výrobou baget – Apetit, též zaměstnává občany obce. Dále se v Hněvotíně nacházejí i drobní soukromní podnikatelé jako je autoopravna, stolařství, krejčovství, kožešnictví, kadeřnictví, opravy čerpadel i obuvi. Na katastru obce se nachází i několik významných kulturních památek, které jsou chráněny státem. Ve středu obce stojí barokní socha Pany Marie s arkádovou kapličkou z roku 1870. Najdeme zde i několik kamenných křížů. Bezesporu nejvýznamnější architektonickou památkou je kostel sv. Leonarda. (Kauerová,V., 1998)
3.2.1.4 Obec Křelov – Břuchotín Obec Křelov leží asi 4,5 km na severozápad od města Olomouce na křižovatce staré státní silnice, směřující z Olomouce do Litovle s okresní silnicí jdoucí z Horky do Topolan a Hněvotína. Vesnice se rozkládá na mírném sprašovém návrší v průměrné výšce 254 m nad mořem a proto je z daleka viditelná. Ves Břuchotín leží v blízkém sousedství Křelova přibližně 7 km severozápadně od Olomouce poblíž silnice vedoucí z Olomouce do Litovle. Rozkládá se v nadmořské výšce asi 242 m na mírném sprašovém návrší, které se svažuje k severu ke Skrbeni. Obec se osamostatnila v roce 1995. (www.krelov.cz/cz) Většina obyvatel nejen novousedlíci ale i starousedlíci jezdí za prací do města Olomouc, obec je silně vázána s městem. Do obce jezdí i městská hromadná doprava města Olomouce. Za posledních deset let se přistěhovalo do obce 246 lidí, v této obci žije 1 459 obyvatel, za rok 2006 se přistěhovalo 47 lidí. (www.czso.cz) Obec se snaží zachovat tradiční ráz vesnice. Řeší problematiku technické vybavenosti obce, ale i zemědělské výrobě a ekologickým problémům. Z toho vyplývá podpora ekologického hospodaření na zemědělské půdě, podpora drobného podnikání a tradičních řemesel, obnova kulturních tradic, péče o krajinu, zejména v její intenzivně obdělávané části. Hlavní cíl obce je trvale udržitelný rozvoj zastavěného i volného území a dosažení ekonomické prosperity obce při zachování kvality životního prostředí. Obecným cílem je podpora snahy obyvatel a samosprávy obce o rozvoj zdravého životního prostředí a ekologického hospodářství.
54
Ve státním seznamu nemovitých kulturních památek Olomouckého okresu je uvedena řada objektů na území Křelova. V první řadě jsou to pevnůstky vybudované v 50.let. 19.stol., torzo kříže, torzo kamenných božích muk z 18.stol., kaple Nanebevzetí Pany Marie a další. ( Koudela, M., 2000)
3.2.1.5 Obec Samotišky u Olomouce Svatý Kopeček nad Olomoucí je posledním výběžkem Nízkého Jeseníku. Na jeho úbočí, obráceném k severozápadu jsou rozsety rodinné domky obce Samotišek. Mezi nimi probíhají úzké příjezdové cesty. Na počátku 20.stol., po vybudování silnice spojující obec od severu k jihu s obcemi sousedními, došlo k výstavbě rodinných domů při této komunikaci, především na křižovatce, v části zvané Lipky.( Smejkal, B., 1991) Celková výměra obce Samotišky je 190ha. K 31.12.2006 byl počet obyvatel 1 221, za posledních deset let se do obce přistěhovalo 304 lidí. V roce 2005 se přistěhovalo 59 lidí a přírůstek činil 65 lidí. (www.czso.cz) V Samotiškách se nachází mateřská škola, která má 55 dětí a počet každým rokem stoupá. Základní škola je tu jen do 5 třídy. Dále pak fotbalové, dětské a tenisové hřiště, tělocvična, místní knihovna a obecní klub. Jelikož se Samotišky nachází kousek od městské části Svatý Kopeček, tato obec má i penzion. (www.samotisky.cz) Do roku 1952 se těžila hlína pro cihelnu ve starém hliništi. Těžba byla zastavena, zřízeno kolejiště přes silnici a zahájena těžba na protějším poli. Ročně se vyrobilo 6,5 miliónu cihel, tato fabrika zaměstnávala 45 pracovníků. V roce 1977 byl provoz cihelny zastaven a do roku 1982 všechny objekty demolovány. Na místa kde se těžilo a kde stála provozovna cihelny dnes stojí rodinné domy. Dnes všichni občané této obce dojíždí do města za prací, ať už městskou hromadnou dopravou, na kterou částečně přispívá sama obec, tak i auty. Rodinné domy tu stojí na každém rohu a doslova všude, kde se dá. Obec se snaží tyto rodinné domy nějakým způsobem kumulovat, ale nedaří se jim to. Výstavba se plánuje ještě na orná pole, kde se dříve hospodařilo. Tato výstavba bude ale tou poslední, jelikož není dalších parcel. Všechny přípojky si noví občané budují samy. Obec z těchto novousedlíků nemá vůbec nic, novousedlíci se nezapojují do žádných akcí ani tradic, které se v obci dochovávají. Pro obec jsou někteří novousedlíci přítěží, jelikož i když mají k dispozici se nějakým způsobem zapojit do zkrášlování obce, tak to nedělají. Obci takto vznikají vyšší náklady a problémy na odstranění. 55
4
ZÁVĚR V průběhu 90.let dochází v okolí našich měst k pozvolnému rozvoji předměstských
oblastí. Rozvíjí se zejména malé rezidenční lokality v některých obcích poblíž velkých měst. Využití okrajových zón podél dopravních komunikací se mění výstavbou komerčních objektů. Rozvoj předměstí probíhal zřejmě v celém historickém vývoji našich i světových měst a může být považován za hlavní mechanismus prostorového rozšiřování měst. Kromě vnímání suburbanizace jako změny prostorového rozmístění obyvatelstva je nutno hodnotit tento proces i z hlediska změny fyzického a sociálního prostředí. Suburbanizace ovlivňuje architekturu, mění úroveň vybavení službami i infrastrukturou, sociální složení obyvatelstva i životní styl. Tento vliv je patrný zejména v transformaci prostředí nových suburbií. Pokud srovnáme současný charakter suburbanizace u nás s vývojem západních měst, proces připomíná rané stádium klasické suburbanizace. Toto stadium je typické spíše rozptýleným rozvojem několika suburbií ve výhodných lokalitách zejména při hlavních komunikacích. Suburbanizace na Olomoucku se stále rozvíjí, rodinné domy v obcích rostou jako houby po dešti. Čím dál tím více investorů a developerů přichází do těchto „zatím“ malých obcí a nabízí rodinné domy na zelené louce. Na louce, která je pro oblast Olomoucka velmi cenou, ale subjektům to zřejmě nevadí, snaha získat co největší investice je pro ně prioritní. Nabízí život na venkově, který v podstatě venkovem přestává být. Lidé ale v těchto rodinných domech vidí svoje vlastní plány, plány na život ve svém, budují si ho a zvelebují k obrazu svému. Mají svůj vlastní prostor, který přestává být soukromý, jako je tomu v obci Samotišky u Olomouce. Lidé staví kde se dá, dříve měl každý krásný výhled na panorama Olomouce, dnes již každý nový dům zaclání původnímu a výhled zůstává jen na sousedových oknech, zahrada obklopená další a další zahradou už není tak soukromou jakou bývala. Taktéž je to v obci Hlušovice, kde nastává sídelní kaše a místo před domem, je místem jen pro zaparkování automobilu. Myslím si, že suburbanizace se jen tak neztratí, ani nezmírní spíše naopak, budou se dále a dále budovat nové kolonie satelitních městeček, poroste tzv. sídelní kaše, kde nezbude místa ani na parkování automobilů natož místo pro dětská hřiště. Je jen otázkou času, až si to někdo uvědomí a začne pro alespoň část volného prostoru bojovat.
56
5
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ Český statistický úřad: Krajská reprezentace Olomouc, Statistická ročenka Olomouckého kraje, Olomouc 2001 Dubská, K.: Sídelní kaše aneb kam vedou některé sny, Veronica, Brno 2006 Fňukal, Szcyrba: Bydlení – nové formy a dimenze, Olomouc 2004 Hájek, L.: Profil mikroregionu Olomoucko a města Olomouce, Olomouc 2004 Hnilička P.: Sídelní kaše – Otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů, ERA, Brno 2005 Kauerová, V.: Paměti obce Hněvotína, Danal, Olomouc 1998 Koudela, M.: Paměti obcí Křelova a Břuchotína, Danal, Olomouc 2000 Smejkal, B.: 850let obce Samotišky, Olomouc 1991 Sýkora, L.: Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky, Ústav pro ekopolitiku, Praha 2002 Szcyrba, Z.: Maloobchod v České republice po roce 1989, Vývoj a trendy se zaměřením na geografickou organizaci,Olomouc 2005 Šilhánková V. a kol.: Suburbanizace – hrozba fungování (malých) měst, Hradec Králové 2007
Použitá citace: Berry, Kosardo 1977:180 J.Musila, Z. Ryšavého a L.Velíškové 1984:33 Koutný, J.:Urbanistické aspekty suburbanizace – prezentace, Univerzita Pardubice, 2006 Mulíček 1999, Létal a kol. 2001, Sczyrba 2001, Sýkora 2002 Ouředníček, M.: Nová sociálně prostorová struktura v zázemí Prahy. In: Létal, I. a kol.: Česká geografie v období rozvoje informačních technologií. Přírodovědecká fakulta University Palackého, Olomouc (2001)Str. 248-257. Pásková, M., Zelenka, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu, MMR, Praha 2002 Ryšavý a kol., 1999 Ryšavý, Kotačka 1994:188 Schmidler 1998 Srb, V., Müller, J.: Výstavba bytů na venkově, 2005 van den Berg, 1982
57
www.ekopolitika.cz/default.php
Letákový materiál: Suchozemští žraloci, supermarkety a hypermarkety, Hnutí Duha, Olomouc 2002
Internetové zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Olomouc http://zpravodajstvi.olomouc.cz/clanky/Na-okraji-Olomouce-vyrostou-stovkynovych-bytu-8779 www.dolany-ol.cz www.czso.cz www.hyper.cz/cz/sbornik/sszczyr.html www.czso.cz/xm/edicniplan.nsf/p/13-7101-07 www.krelov.cz/cz www.obechlusovice.cz www.samotisky.cz
Použité zdroje grafů, obrázků a tabulek: www.amapy.atlas.cz http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:SVG_Olomouc.svg http://www.olomouc.czso.cz/xm/redakce.nsf/i/2D42C8037AA0D3A4C1256F10002 1071F/$File/7100_stav.xls http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem www.tkdevelopment.cz/images/projekty/hanaolomouc/letecky_1.jpg/
58
6
SEZNAM OBRÁZKŮ, FOTEK A TABULEK Obrázek 1 : Schéma přímé urbanizace Obrázek 2 : Schéma nepřímé urbanizace Obrázek 3 : Schéma suburbanizace Obrázek 4 : Prostorové dopady suburbanizace v jádrovém území Hradecko – pardubické aglomerace Obrázek 5 : Obytné prostředí suburbií Obrázek 6 : Vztah suburbie a krajiny Obrázek 7 : Prostředí pro hry dětí? Obrázek 8 : Veřejný prostor v suburbii – platforma pro společenský život nebo jen točna pro auta? Obrázek 9 : Mikroregion Olomoucko
Foto 1 :
Mapa Olomouce – letecký snímek
Foto 2 a 3 : Stará zástavba městských sídlišť 70.let Foto 4 :
Letecký pohled na Hypermarket Globus
Foto 5 :
Letecký pohled na dálniční tah z Olomouce do Brna
Foto 6 :
Komplex velkoplošných prodejen v suburbánní lokalitě Olomouc – Horní lán
Tabulka 1 : Jak se příchodem super- a hypermarketů měnila nezaměstnanost v Olomouci
59
7
SEZNAM PŘÍLOH Obrázek 10 : Vnitřní diferenciace maloobchodu v Olomouci v roce 1998 Obrázek 11 : Vnitřní diferenciace maloobchodu v Olomouci v roce 2005 Obrázek 12 : Největší maloobchodní prodejny na území města Olomouce a jeho zázemí
Příměstská zóna města Olomouce
Foto 7 :
Horní lán
Foto 8 :
Suburbanizační proces na Horním lánu, v pozadí nová výstavba aquaparku
Foto 9 :
Sídelní aglomerace 70. až 90.let
Foto 10 :
Sídelní aglomerace 20. až 21.stol.
Foto 11 :
Sídlištní suburbie v roce 1984
Foto 12 :
Sídlištní suburbie v roce 2008
Foto 13 :
Sídlištní segregace v roce 1997(povodeň)
Foto 14 :
Sídlištní segregace v roce 2008
Obec Dolany: Foto 15, 16 : Někteří novousedlíci mají více peněz než samotná obec pro rozvoj Foto 17, 18 : Bydlení na periférii s sebou přináší neutěšené plochy pro veřejnost
Obec Hlušovice: Foto 19, 20 : Sídelní kaše na okraji obce Foto 21 :
Komunikace končící nikde
Foto 22 :
Letecký snímek na novou část obce rodinných domků
Obec Hněvotín: Foto 23, 24 : Obytné prostředí suburbií Foto 25, 26 : Obec Hněvotín je částečně samostatná díky developerům na okraji obce
60
Obec Křelov – Břuchotín Foto 27 :
Stále nové a nové rodinné domy se rozprostírají do orných polí a blíží se k příměstské zóně města Olomouce
Foto 28, 29 : Urban sprawl, prudce se rozvíjející oblast v obci Křelov Foto 30, 31 : Nová výstavba rodinných domů v obci Břuchotín
Obec Samotišky u Olomouce Foto 32, 33 : Rodinné domy si navzájem zaclání, už soukromá zahrada není soukromou Foto 34, 35 : Obec se snaží usměrnit výstavbu, ale snaha je marná, domy se staví kde se dá
Graf 1 :
Počet obyvatel v obcích 1990 – 2006
61
