Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Analýza výskytu kulhání u dojnic Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Gustav Chládek, CSc. Brno 2008

Vypracoval: Jan Paroulek

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Analýza výskytu kulhání u dojnic vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MZLU v Brně.

dne………………………………………. podpis …………..……………………….

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce panu prof. Ing. Gustavu Chládkovi, CSc. za odborné vedení a cenné rady při vypracování této práce. Dále bych chtěl poděkovat mé rodině, přítelkyni a přátelům, kteří mě během studia podporovali. Poděkování patří také kolektivu zootechniků mléčné farmy 1. Hradecké zemědělské a.s., pod vedením pana Jiřího Schindlera, za pomoc při realizaci mého pokusu.

ABSTRAKT

Tato bakalářská práce je zaměřena na analýzu výskytu kulhání u dojnic. Celá práce je rozdělena do jednotlivých částí, ve kterých je podrobně rozebrána daná problematika. V první části je provedena analýza hlavních vlivů působících na kulhání dojnic. Mezi tyto vlivy patří především technologie ustájení, zoohygienické podmínky chovu, výživa a výskyt metabolických poruch, úroveň ošetřovatelské péče a existence systému zooveterinární prevence onemocnění. Dále je zde uveden popis funkční úpravy paznehtů. V této části je navíc popsán ekonomický význam kulhání. Druhá část je zaměřena na zhodnocení fyziologické podstaty kulhání u dojnic. Jsou zde rozebrány nejdůležitější choroby, které zapřičiňují kulhání. V další části práce jsou popsány metody hodnocení kulhání dojnic. Poslední dvě části jsou věnovány orientační analýze kulhání dojnic v chovu 1. Hradecké zemědělské a.s., Branka u Opavy a navržení vhodné metodiky pro sledování kulhání dojnic v chovu.

Klíčová slova: kulhání, analýza, dojnice, pazneht, choroba, péče, prevence

ABSTRACT

This bachelor thesis is focused on an analysis of lameness occurrence by dairy cows. The whole thesis is divided into several parts, in which the given issue is analyzed. In the first part the analysis of main factors causing the lameness by dairy cows was performed. To these factors above all belongs the stabling technology, animal hygienic breeding conditions, nutrition and occurrence of metabolic disorders, treatment level and presence of a system of veterinary disease prevention. Furthermore the description of claws function treatment is mentioned. In addition the economic value of lameness is also described in this part. The second part deals with the physiological substance evaluation of lameness by dairy cows. The main diseases causing lameness are presented here. Other parts of the thesis describe methods of lameness evaluation. Final two parts are devoted to the orientation analysis of lameness by dairy cows in a breeding of the company: 1. Hradecká zemědělská a.s., Branka u Opavy and proposition of an appropriate methodology for monitoring of lameness by dairy cows breeding.

Key words: lameness, analysis, dairy cows, claw, disease, treatment, prevention

OBSAH 1

ÚVOD....................................................................................................................... 8

2

CÍL PRÁCE .............................................................................................................. 8

3

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY ................................................. 9 3. 1. Analýza hlavních vlivů působících na kulhání dojnic .......................................... 9 3. 1. 1. Příčiny vzniku nemoci paznehtů................................................................. 10 3. 1. 1. 1. Technologie ustájení ........................................................................... 10 3. 1. 1. 2. Zoohygienické podmínky chovu ........................................................ 12 3. 1. 1. 3. Výživa a výskyt metabolických poruch.............................................. 12 3. 1. 1. 4. Úroveň ošetřovatelské péče a existence sytému zooveterinární prevence onemocnění ......................................................................................... 14 3. 1. 2. Prevence onemocnění paznehtů.................................................................. 14 3.1.2.1. Zoohygiena ustájení............................................................................... 14 3.1.2.2. Výživa.................................................................................................... 15 3.1.2.3. Nákup zvířat z prověřených chovů ........................................................ 15 3.1.2.4. Technologie ustájení .............................................................................. 15 3.1.2.5. Funkční úprava paznehtů ....................................................................... 15 3.1.2.6. Koupele paznehtů .................................................................................. 18 3.1.2.7. Vakcinace............................................................................................... 20 3. 2. Fyziologická podstata kulhání dojnic ................................................................. 20 3. 2. 1. Dermatitis digitalis a interdigitalis.............................................................. 21 3. 2. 2. Nekrobacilóza ............................................................................................. 23 3. 2. 3. Laminitida................................................................................................... 24 3. 2. 4. Vředy .......................................................................................................... 25 3. 2. 4. 1. Rusterholzův vřed ............................................................................... 26 3. 3. Metody hodnocení kulhání u dojnic ................................................................... 27 3. 3. 1. Metody hodnocení ...................................................................................... 27 3. 3. 1. 1. Hodnocení pohybu zvířete (Locomotion Score)................................. 27 3. 3. 1. 2. Hodnocení úhlu osy mezipaznehtní zadní končetiny a osy páteře (Foot Score) .................................................................................................................. 28 3. 3. 1. 3. Hodnocení pohybového skóre (podle Veepro Holland) ..................... 29 3. 3. 1. 4. Hodnocení skóre končetin (podle Veepro dairy management, 2005) 30 3. 3. 1. 5. Hodnocení dle Šterce a Lepkové ........................................................ 30

3. 3. 1. 6. Hodnocení dle Manson a Leaver ........................................................ 31 4

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ ........................................................... 32 4.1. Hodnocení kulhání ............................................................................................... 32 4.2. Charakteristika podniku....................................................................................... 32 4.3. Specifikace provozních operací ........................................................................... 33 4.4. Specifikace mechanizace jednotlivých pracovních operací................................. 33

5

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE ....................................................................... 34 5.1. Vliv pořadí laktace na stupeň kulhání.................................................................. 34 5.2. Vliv denního nádoje na stupeň kulhání................................................................ 34 5.3. Vliv dne laktace na stupeň kulhání ...................................................................... 35 5.4. Vliv otce dojnice na stupeň kulhání..................................................................... 36

6

ZÁVĚR ................................................................................................................... 37

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................ 39 SEZNAM OBRAZKŮ.................................................................................................... 41 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 42

1 ÚVOD Chov dojnic je jedním z nejdůležitějších a nejnáročnějších odvětví zemědělské prvovýroby. Přes svůj výrazný početní pokles stavu kusů na počátku devadesátých let si stále udržuje významnou roli především z důvodu stálého a pravidelného příjmu finančních prostředků pro podnik. Mezi ostatní faktory patří zejména udržování pastvin a luk v podhorských a horských oblastech a tím dodání určitého rázu krajině, zvyšování úrodnosti půdy, udržení zaměstnanosti nejen v zemědělském podniku ale i v ostatních zpracovatelských podnicích, produkce surovin pro tyto podniky a hlavně snaha zajistit trvale udržitelný rozvoj venkova. V dnešní době je mnoho činitelů, které nám ovlivňují vysokou užitkovost dojnic. Jedná se zejména o faktory organizační, ekonomické, materiálové atd. Ovšem nejvýznamnější měrou působí faktor zdraví. Chceme-li docílit co největšího zisku, musíme zajistit výborný zdravotní stav našeho stáda. Po mastitidách a poruchách reprodukce jsou největšími problémy v chovu dojnic nemoci paznehtu a s tím spojené kulhání. Kulhání zvířata velmi omezuje, narušuje celkovou pohodu (welfare) a má negativní vliv na ekonomickou situaci v chovu dojnic. Postižení je až z 90% tvořeno onemocněním paznehtu a kůže k němu přilehající. Příčin kulhání je však mnoho. Ať už se jedná o faktory vnější či vnitřní musí být naší prioritou co největší eliminace možnosti nákazy zvířat v chovu. Následná léčba dojnic je náročná a ekonomicky nákladná. Daleko důležitější a hlavně levnější je důsledná prevence onemocnění ve stádě a tím snížení možnosti ztrát na minimum.

2 CÍL PRÁCE Cílem této bakalářské práce je zanalyzovat příčiny kulhání u dojnic. Popsal jsem zde problematiku hlavních vlivů působících na kulhání, ekonomický význam a následnou prevenci tohoto postižení. Dále jsem zde rozebral fyziologickou podstatu kulhání, tzn. nejdůležitější choroby paznehtu, které mají vliv na kulhání, jejich projevy a následnou léčbu. V třetí kapitole jsem zanalyzoval systémy hodnocení kulhání. Těchto systémů je sice více, ale někteří autoři jsou si velice podobní. V posledních dvou částech jsem popsal orientační analýzu kulhání dojnic v konkrétním chovu, provedl jsem její vyhodnocení a navrhl metodiku sledování kulhání, díky které se může snížit procento tohoto postižení v chovu.

8

3 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 3. 1. Analýza hlavních vlivů působících na kulhání dojnic Vznikající finanční ztráty jsou spojeny zejména s poklesem mléčné užitkovosti dojnic, který je závislý na bolestivosti (a také závažnosti) probíhajícího onemocnění. Již samotné přerostlé paznehty vedou u dojnic ke snížení produkce mléka asi o 6%. Závažnější postižení paznehtů pak mohou způsobit pokles o 15 – 20%, ale i o 50%. Pokles mléka je navíc i v určitém vztahu k produktivitě zvířete. Čím je dojnice produktivnější, tím více mléka ztrácí, a to jak absolutně tak i relativně. Celkové ztráty mléka jsou také větší, pokud dojde k onemocnění v období vrcholu laktace. Bolestivé nemoci paznehtů, vyvolávající patrné kulhání zvířete, vedou prakticky vždy i ke ztrátám jeho živé hmotnosti. Při těžkém postižení paznehtů může dojnice ztrácet až 1 kg denně. V souvislosti s onemocněním končetin dochází u většiny dojnic k poruchám plodnosti, především ke zhoršení, případně až k vymizení projevů říje, a tím k prodlužování servis periody a mezidobí. Nemalý ekonomický význam mají pro chovatele i náklady na léčení a ošetřování postižených kusů, mezi které je třeba zahrnout nejen náklady na práci paznehtáře a veterinárního lékaře, ale i výdaje, spojené s nutnou nadstandardní péči o postižené zvíře. Navíc vzhledem k tomu, že u každého zvířete nemusí být zahájeny terapeutický postup úspěšný, je nezanedbatelným ekonomickým aspektem rovněž nedobrovolné vyřazování často vysoce hodnotných zvířat z chovu a případně následný nákup nového zvířete. Onemocnění končetin, zvláště paznehtů patří podle existujících statistik k nejčastějším příčinám předčasného vyřazování zvířat z chovu (vedle zánětů mléčné žlázy a poruch reprodukce) a dosahuje úrovně až 7% z chovaných zvířat (Šlosárková, Fleischer, 2001). Avšak podle Benz (2007) jsou ztráty až 10-15% z celkových početních stavů. Také se zjistilo, že i když byla dojnice úspěšně vyléčená, už nikdy nedosáhla předešlé produkce (Kováč et al. 2001). Další ekonomické ztráty vznikají případným vyřazováním mléka pro lidský konzum během léčení postiženého kusu. Kulhající krávy stráví více času ležením, přijímají méně krmiva, slábnou. Důsledkem bývá zvýšený výskyt dalších zdravotních komplikací (mastitid, zánětů kloubů, proleženin, otlaků) (Šlosárková, Fleischer, 2001).

9

Hospodářské dopady těchto problémů jsou značné. V rámci jedné studie, která vyhodnocovala chovy z celé EU, byli ztráty odhadnuty až na 1 miliardu EUR ročně (Benz, 2007). Z těchto důvodů je tolerovatelná výše kulhajících krav v chovu (jako cena za vysokou užitkovost) 10%, skutečný podíl je ovšem mnohde vyšší. V chovatelsky vyspělých zemích (USA, Velké Británii, Německu) je průměrný výskyt kulhání dojnic vyčíslován ve výši 14 – 20%. V České republice je podle našich vlastních zkušeností výskyt klinických forem onemocnění končetin výrazně vyšší, i když mezi jednotlivými chovy existují velké rozdíly. Vysoké procento krav s problematickými končetinami se přitom neobjevují pouze v chovech s vysokou užitkovostí.

3. 1. 1. Příčiny vzniku nemoci paznehtů Vznik nemocí paznehtů je dán spolupůsobením řady vnitřních a vnějších vlivů. Mezi vnitřní vlivy řadíme vliv chovaného plemene, genetickou predispozici jedince, dopad nepravidelných postojů či patologicky utvářených paznehtů, působení výrůstků kosti paznehtní, ale i věk zvířete, biomechaniku jeho pohybu a další. Pro vznik poruch pohybového aparátu však mají zásadní význam vlivy vnější, které jsou naštěstí chovatelem snadněji ovlivnitelné. Patří mezi ně působení technologie ustájení, vliv zoohygienických podmínek chovu, kvalita výživy a výskyt metabolických onemocnění, úroveň ošetřovatelské péče a existence účinného systému zooveterinární prevence onemocnění.

3. 1. 1. 1. Technologie ustájení S chorobami končetin a kulháním se můžeme setkat u všech typů ustájení, výskyt se však může lišit podle úrovně zoohygieny v chovu. Důležitým faktorem je především řešení povrchu podlah, které jsou zpravidla mnohem tvrdší, než je povrch pastvin. Ten je pružný, absorbuje značnou část otřesů spojených s pohybem a většinou zajišťuje i dostatečný obrus rohoviny paznehtu. Vazné ustájení obecně neposkytuje zvířatům přirozený pohyb, tím je omezena i možnost přirozeného obrušování rohoviny, takže zde dochází častěji k výskytu přerostlých a v důsledku toho následně nemocných paznehtů. Varianta vazného ustájení s roštovým kalištěm často ještě prohlubuje negativní působení této technologie na zdravotní stav paznehtů, dochází při ní totiž k nefyziologickému zatěžování paznehtu,

10

pokud dojnice stojí i na roštech. Obdobně tomu je i při nedostatečné délce lože, projektované původně pro zvířata menšího tělesného rámce. Volná boxová ustájení s betonovými podlahami sice zajišťují dostatečný pohyb zvířat a tím pravidelné obrušování rohoviny, při jeho využívání je však velmi často pozorován negativní vliv nedostatečného vyhrnování kejdy. Významnou roli ve volném ustájení sehrává také charakter podlah v jednotlivých částech stáje a spojovacích chodbách. Hladké betonové podlahy umožňují přerůstání rohoviny paznehtu, jsou velmi kluzké a bývají často příčinou zranění končetin a paznehtů. Příliš drsné podlahy zase vedou k nadměrnému obrušování rohoviny, což platí zejména pro nově naskladňované plochy. Pokud paznehty krav byly normálně upraveny, jsou pak příliš zkrácené, dochází k jejich nerovnoměrnému zatěžování, ztenčená vrstva rohoviny chodidla je měkká a přestává plnit svou funkci bariéry. Roštové podlahy především ovlivňují rozložení hmotnosti na plochu paznehtu, nepříznivý vliv roštů se stupňuje, nejsou-li rošty pevně usazeny v jedné rovině, mají-li ostré hrany nebo nerovný vylámaný povrch. Kvalitní roštová podlaha je některými autory považována za vhodnou technologii, umožňující chov dojnic v relativně suchém a čistém prostředí. Určitým rizikem však zůstává problém nerovnoměrného zatěžování chodidlové plochy paznehtu (Šlosárková, Fleischer, 2001). Měkké podlahové krytiny velmi vyhovují potřebám krav. Imitují vlastnosti přirozené podložky a vytvářejí předpoklady pro takovou pohyblivost zvířat, která odpovídá potřebám stájí s volným ustájením. Největší problémy – tvrdost a kluzkost jsou vyřešené pomocí jediného opatření (Benz, 2007). Jejich přínos pro zdraví paznehtů a welfare zvířat je nesporný: tak například na gumové matraci mají zvířata jistější krok, ten se prodlužuje v porovnání s betonovou podlahou až o 20-25 cm. To má za následek zvýšenou pohybovou aktivitu, dojnice na gumové podlaze překoná v průměru vzdálenost 2 km za den, zatímco na betonové podlaze se vzdálenost zkracuje o polovinu (Karkulín, 2007). Pro zvířata je velmi prospěšné, pokud mají alespoň část dne přístup na suchý písčitý povrch bez větších nerovností. Zde dochází k přirozenému čištění a broušení paznehtů. Pevný a suchý povrch má příznivý vliv na vývoj paznehtů telat a jalovic. Příliš měkká stání (např. na hluboké podestýlce) vedou k menší tvrdosti rohoviny paznehtu, k snadnějšímu přerůstání paznehtů a následně pak k rozvoji patologických stavů na končetinách (Šlosárková, Fleischer, 2001). 11

3. 1. 1. 2. Zoohygienické podmínky chovu Stálý pobyt zvířat v nehygienických podmínkách vede k tomu, že rohové pouzdro paznehtu přijímá vlhkost z moče a výkalů, čímž dochází ke změkčování rohoviny, jejímu snadnějšímu poškození a tím také k pronikání infekce jak do škáry paznehtní, tak do kůže paznehtu. Nevhodná zoohygiena je dána např. tím, že dojnice stojí a pohybují se ve výkalech (v případě krátkého stání či nedostatečného odklizu hnoje) nebo že dojnice kálejí i do stlaných loží (příliš dlouhé stání). Pravidelný odkliz kejdy (hnoje) v intervalech individuálně stanovených podle potřeby chovatele (nejméně však 2x denně) je nutnou podmínkou péče o chovaná zvířata. Na vzniku nemocí paznehtů se uplatňuje i počet chovaných dojnic v jednom objektu. Čím větší koncentrace zvířat, tím vyšší koncentrace choroboplodných zárodků (infekční tlak), které mohou být příčinou onemocnění paznehtů (Šlosárková, Fleischer, 2001).

3. 1. 1. 3. Výživa a výskyt metabolických poruch Nedostatky ve výživě mohou buď vést přímo k onemocnění paznehtů, nebo mohou vznik postižení končetin (společně s dalšími faktory) podmínit. Významným faktorem přímo navozujícím rozvoj onemocnění paznehtů je bachorová a případně až metabolická acidóza. Může být navozena zkrmováním vysokých dávek kyselých siláží, nedostatkem strukturální vlákniny v krmné dávce nebo nejčastěji zkrmováním krmných dávek s vysokým podílem jadrných krmiv (případně nevhodným rozdělením denní dávky jádra), které se podávají vysokoužitkovým dojnicím především v prvních měsících laktace a v nichž výrazně stoupá podíl sušiny jadrných krmiv z celkové sušiny krmné dávky. Tyto krmné dávky jsou pro vnitřní prostředí zvířete velmi rizikové a často vedou ke změnám ve složení bachorové mikroflóry. Množí se především počet bakterií produkujících kyselinu mléčnou, čímž se výrazně snižuje pH bachoru. Pomalejší vstřebávání této silné kyseliny a současné hromadění dalších kyselin v bachoru navozují další pokles pH bachorového obsahu. Důsledkem je odlišné trávení bílkovin se vznikem histaminu a masivní odumírání žádoucí bachorové mikroflóry, přičemž vznikají endotoxiny. Histamin a endotoxiny způsobují poruchy v krvení škáry paznehtní – tj. schvácení paznehtu – laminitidu. Následkem těchto změn dochází k uvolnění spojení mezi škárou a kosti paznehtní, která poté klesá, případně i rotuje. Změna pozice kosti paznehtní způsobuje stlačování škáry paznehtní, což vede k dalšímu prohloubení patologických změn. Navíc kyselina mléčná v krvi navodí snížení propustnosti cév pro 12

zinek a sulfátové kyseliny, při jejichž nedostatku se netvoří keratin a snižuje se tak celistvost paznehtů. Metabolická acidóza současně způsobuje narušení metabolismu vápníku a fosforu. Navozené zhoršené vstřebávání vápníku společně s vysokým výdejem vápníku mlékem vede u laktujícího zvířete k rozvoji především osteoporózy, které postihuje také kost paznehtní, na niž vznikají výrůstky. Tyto výrůstky dále traumatizují škáru paznehtní a podmiňují tak vznik nehnisavého zánětu škáry paznehtní. Narušením metabolismu těchto minerálií dochází také snadněji k uvolnění závěsného aparátu spěnky a zkříženého mezipaznehtního vazu, což vede k prošlápnutí spěnky a k rozšíření meziprstní šterbiny. Tvorba histaminu a endotoxinů v trávicím traktu zvířat se zvyšuje také v průběhu poruch trávení spojených se zkrmováním nekvalitní konzervované píce, především nahnilých siláží a senáží a zaplísněných krmiv. V průběhu

indigescí,

navozených

zkrmováním

nekvalitních,

případně

nevyrovnaných krmných dávek, je narušena syntéza mikrobiálního proteinu a vitamínů skupiny B (biotinu). Mikrobiální protein je přitom nezbytným zdrojem sirné aminokyseliny methioninu, který je základním stavebním kamenem rohoviny paznehtu. Nedostatek biotinu má nepříznivý vliv na kvalitu produkované rohoviny a podmiňuje rozvoj prasklin paznehtního pouzdra. Škodlivý však může být také přebytek proteinů v krmné dávce, který vede k rychlejšímu růstu rohoviny a také disproporce mezi obsahem cysteinu a methioninu v krmné dávce, která navozuje produkci měkčí rohoviny. Zásadní význam má i úroveň minerální a vitamínové výživy (zde jsou vedle obsahu Ca, P a Mg především důležité mikroprvky Zn, Cu, Mn, Se, S a z vitamínů pak kromě biotinu vitamín A, E, D). Nedostatek zinku se často spolupodílí na vzniku zánětlivých procesů na kůži prstu (např. při Dermatitis digitalis) a také jak již bylo uvedeno v důsledku omezení tvorby keratinu snižuje celistvost paznehtů. Měď, mangan, selen, síra, vitamíny A, E, D se podílejí na tvorbě mezibuněčného tmelu a na procesu keratinizace. Výživa významnou měrou ovlivňuje také stav imunitních reakcí organismu, čímž se nepřímo podílí na rozvoji infekčních onemocnění paznehtů. Velmi aktuální je tento fakt zvláště na začátku laktace, kdy jsou u krav přirozeně vysoké hladiny estrogenů a glukokortikoidů, což jsou látky s výraznými imunosupresivními účinky.

13

Nesprávně provedená příprava na porod navodí v krvi zvířat hypokalcémii, která se může klinicky manifestovat až ulehnutím zvířete. Při poporodní paréze se však kromě známých komplikací (nedostatečné kontrakce dělohy, zadržení lůžka, dislokace slezu) zvyšuje také hladina hormonu s imunosupresivním působením – kortisolu. Výsledkem je potom zvýšený výskyt endometritid, mastitid a infekčních nemocí kůže paznehtu. Neúměrný deficit energie na počátku laktace (často ve spojení s nepřiměřenou kondicí zasušených krav) často vyvolává vznik ketóz dojnic. Ketolátky v organismu dojnic negativně ovlivňují funkci bílých krvinek, jako nezastupitelné složky imunitního systému. Negativní ovlivnění imunitního systému je také zaznamenáváno u zvířat s metabolickou acidózou. Na udržení fyziologických funkcí imunitního systému má také vliv řada vitamínů, především dostatek vitamínu A a E (Šlosárková, Fleischer, 2001).

3. 1. 1. 4. Úroveň ošetřovatelské péče a existence sytému zooveterinární prevence onemocnění Rozvoj onemocnění paznehtů zásadním způsobem ovlivňují přerostlé, či nevhodně upravené paznehty. Při přerůstání paznehtů dochází k prodlužování zvláště přední části paznehtu, čímž dochází k nerovnoměrnému rozložení hmotnosti zvířete a nadměrnému zatěžování patkové části paznehtu, kde se přes měkčí rohovinu patky snadněji traumatizuje škára paznehtní, dochází k většímu zatěžování oblasti úponu hlubokého ohýbače prstů, tj. predispozičního místa pro vznik Rusterholzova vředu a také se relativně snižuje výška patek, které tím pádem mohou být snadněji vystaveny negativnímu působení výkalů (Šlosárková, Fleischer, 2001).

3. 1. 2. Prevence onemocnění paznehtů

3.1.2.1. Zoohygiena ustájení Co nejlepší zoohygienické podmínky ustájení zvířat. Pokud možno rovný, suchý, neklouzavý povrch všech podlah ve stáji, který usnadní pohyb zvířat, podpoří celistvost rohoviny paznehtu a kůže meziprstí, omezí výskyt bakterií a sníží tak riziko infekce.

14

3.1.2.2. Výživa Vyrovnaná kvalitní krmná dávka. K zásadám, které významným způsobem ovlivňují zdravotní stav paznehtů, patří zajištění správné žádoucí tělesné kondice v závěru březosti. Pozvolně narůstající příjem jadrných krmiv v období posledních 3 týdnů před porodem, postupné zvyšování množství jadrných krmiv v krmné dávce po otelení, dotování krmné dávky po otelení minerálními látkami a mikroprvky (především zinkem, který zvyšuje odolnost kůže vůči bakteriální infekci) a zajištění dostatečného přísunu vlákniny v průběhu celého produkčního období.

3.1.2.3. Nákup zvířat z prověřených chovů Vyloučit zavlečení nákazy (Dermatitis digitalis, Dermatitis interdigitalis, nekrobacilózy) do chovu nákupem zvířat s neznámou nákazovou situací. U každého prověřeného

nákupu

zvířat

je nutné provést

minimálně měsíční

karanténu

s opakovaným klinickým vyšetřením paznehtů se zaměřením na infekční onemocnění kůže prstů a úpravu paznehtů, včetně preventivních dezinfekčních koupelí.

3.1.2.4. Technologie ustájení Odchov mladých zvířat ve stejných technologických systémech, v jakých budou chována v dospělosti, nebo alespoň zajistit pozvolný přechod (např. při přechodu z vazného stelivového na volné roštové ustájení). Umožnit (nejlépe vysokobřezím) dojnicím pobyt na pastvě (nebo alespoň ve zpevněném výběhu).

3.1.2.5. Funkční úprava paznehtů Pravidelná funkční úprava paznehtů. Ve stájích s vysokou mléčnou užitkovosti je vhodné provádět tuto úpravu dvakrát ročně, přitom lze doporučit realizaci jedné úpravy v období zaprahování dojnic, čímž zajistíme plnou funkčnost končetin na začátku laktace (tedy v období nejvyšší zátěže organismu zvířete). Při celkově velmi dobrých podmínkách v chovu může postačit i jenom jedna úprava paznehtů ročně ale doplněna průběžným ošetřováním všech kulhajících kusů

(Fleischer, Šlosárková,

2001). U pastevně chovaného skotu se problémy s kulháním projevují mnohem méně a také úprava paznehtů se provádí jen jednou do roka. Pokud pozorujeme skot, který má přístup na pastvu či do venkovních výběhů, tak bez výjimky, má-li tu možnost, vyhýbá se vybetonovaným plochám a chodí spíše po měkkém (Šichtář a et al., 2007).

15

Základní myšlenkou funkční péče o paznehty ve volném ustájení je konstatování, že pazneht se po celou dobu vývoje přizpůsoboval prostředí měkké pastviny a ne betonové nebo asfaltové podlahy. Proto nacházíme ve stavbě paznehtu jen v jeho zadní polovině skromné tukové polštáře,

které mají sloužit jako „tlumiče

zatížení paznehtu“. Na tvrdých podlahách, ať už na betonových, asfaltových nebo na gumových, nelze jistě očekávat tak příjemné došlápnutí jako na pastvině. Tuto skutečnost ještě násobí fakt, že plocha nášlapu paznehtu je v poměru k hmotnosti zvířete velmi malá (webové stránky www.kisjk.cz). V celém světě je nyní preferovaná tzv. holandská metoda, kterou propracoval dr. Tousaint – Raven. Spočívá v následujících základních krocích: 1.)

posouzení celého zvířete, jeho postoje a chůze,

2.)

posouzení paznehtu,

3.)

zkrácení hrotu a stěny paznehtu,

4.)

korektuře nosných částí chodidla,

5.)

korektuře nezatěžovaných částí chodidla,

6.)

kontrole mezipaznehtního prostoru,

7.)

kosmetickém dočištění ostrých hran a povrchu paznehtu.

K úpravě jsou využívány buď klasické podkovářské a paznehtářské nástroje nebo úhlová bruska s řadou typů kotoučů. Cílem tzv. funkční úpravy paznehtů je snížení negativního vlivu člověkem vytvořených podmínek (ustájení, výživa, způsoby chovu) na rohové pouzdro, ochrana škáry před působením tělesné hmotnosti zvířete. V našich podmínkách jsou zásady fyziologické úpravy paznehtů uplatňovány již více než deset let a v mnoha chovech se dosáhlo díky systematické péči o paznehty podstatného snížení počtu postižených zvířat. Praktické úpravy paznehtů se vykonávají: 1.)

alpským způsobem

2.)

úprava noži a kleštěmi

3.)

úprava keratofrézou

4.)

úprava keratobruskou

Ad 1.) Alpský způsob úpravy paznehtů spočívá v seřezávání rohoviny od patky k hrotu paznehtu proti tvrdé podložce (dřevo). S rozvojem fixačních klecí se již ustoupilo od dříve používaného postupu, kdy se na stojící končetině nejdříve dlátem osekávala dopředu přerostlá rohovina. Používá se jednoduché nářadí, převodové štípací 16

kleště, kopytní struhák, struhák dvouruční a kopytní nůž. Po fixaci zvířete pevně fixujeme končetiny. Po mechanickém očištění paznehtu použijeme na přerostlou rohovou stěnu převodové kleště. Zpravidla začínáme od vnitřního paznehtu. To je dáno tím, že v naprosté většině případů u pánevních končetin je mediální pazneht ve svých rozměrech nápadně menší než pazneht vnější laterální. U hrudních končetin není tento jev tolik patrný, občas se setkáme i s tím, že mediální pazneht je větší než pazneht laterální. Toto je fyziologický jev, kdy nemusíme vždy pokládat větší pazneht za hypertrofický. Kleštěmi odštípneme přerostlou rohovou stěnu, přičemž postupujeme od patkové části k hrotu paznehtu. Ostří kleští nasazujeme z jedné třetiny do již odštípnuté části rohoviny, abychom docílili rovné rohové stěny. Po odstranění přerostlé rohové stěny pazneht opřeme o podložku a struhákem seřezáváme chodidlovou plochu. Použitím dvouručního struháku vyvíjíme dostatečně velkou sílu i na suché a tvrdé paznehty. Seřezáváme tak, aby lůžko paznehtu bylo kryto stejně silnou vrstvou rohoviny. Lůžko ve vnitřní části mírně vyhloubíme. Chodidlová rohovina by se neměla pod tlakem palce prohýbat. Zvlášť na roštovém ustájení dbáme na zachování větší vrstvy rohoviny. Výborné vodítko nám poskytuje bílá čára sledováním její intenzity. Pro drobné úpravy použijeme kopytních nožů. Ad 2.) Úprava pomocí kopytních nožů a kleští je velice rozšířený způsob ošetření paznehtů. Používání lopatkového kopytního struháku s kulovým držákem, kdy se chodidlová plocha seřezává směrem od hrotu paznehtu k patě, patří pro svoji fyzickou náročnost již skoro k minulosti. K úpravě potřebujeme převodní štípací kleště a kopytní nože. V praxi se často, zejména u profesionálních paznehtářů setkáváme s tím, že levý, pravý a oboustranný nůž nahrazují nožem univerzálním s dlouhou rukojetí uzpůsobenou pro držení oběma rukama. Síla obou rukou usnadňuje namáhavou práci. Při úpravě paznehtů, zejména hrudních končetin se často setkáváme se suchým paznehtem, kdy rohovina stěny a chodidlové plochy je tak tvrdá, že jí nelze seříznout. V těchto případech buď necháváme stání zvířat namáčet (nepopulární a často komplikované opatření) nebo rohovinu při malých záběrech opatrně odštípneme kleštěmi. Úprava noži a kleštěmi je často využívaná paznehtáři bez použití fixační klece. Rozdíl proti alpskému způsobu ošetření je ten, že ostří nože nenaráží na podložku, hrot paznehtu se nepokládá. Někteří paznehtáři využívají podepření končetiny ve spěnkové části. Použití jenom jednoručních nožů pro seřezávání chodidlové plochy je pro celodenní práci příliš namáhavé.

17

Ad 3.) Uplatnění keratofréz pro úpravu paznehtů při použití různých nástavců, např. válcová fréza, fréza hrncovitého nebo trychtýřovitého typu je problematickým způsobem. Hlavním důvodem je vysoká hmotnost nástroje, nutnost častého broušení řezných ploch, nemožnost kontroly vrstvy odbrušované rohoviny. Před použitím keratofrézy dáváme přednost keratobrusce. Ad 4.) Keratobruska se stává nepostradatelnou výbavou paznehtářů a její použití, zvláště na tvrdých paznehtech, se jeví jako nejdokonalejší způsob ošetření. S keratobruskou pracujeme jen na dobře zafixovaných končetinách, což je možné pouze ve fixační kleci. Používané nástroje: převodové kleště, keratobruska, kopytní nože. Tento postup se nejčastěji využívá při volném ustájení skotu, ve stabilně instalovaných fixačních klecích a v klecích mobilních. Zásadní podmínkou je bezpečný přívod elektrické energie. Úhlovou brusku volíme dle doporučení výrobců brusných kotoučů. Vybíráme dle výkonu, hmotnosti a samozřejmě i značky výrobce úhlových brusek. Preferujeme nabídku z profesionálních řad. Složitější je výběr vhodného brusného kotouče. Kotouč s brusnými zrny je výborný na suché a tvrdé paznehty. Firma MIKULKA uvádí opotřebení a znehodnocení již po 1500 kusech. Použití vícebřitového kotouče s tvrdokovu s 8 nebo 11 břity nelze doporučit, protože plocha kotouče nepokrývá celou plochu jedné půlky paznehtu a jeho broušení je možné pouze na nástrojařských bruskách. Z Kanady importovaný plechový kotouč s ostřím vystouplým nad povrchem kotouče je vysoce účinný. Nevýhodou je nutnost broušení na speciální stolici a hlavně jeho nemožnost použití na tvrdý pazneht. Od tvrdé rohoviny „odskakuje“. Na měkké rohovině je jeho účinnost po nabroušení vysoká. Lze ho doporučit pouze profesionálním pracovníkům s dlouholetou praxí. Při výběru vhodného brusného kotouče je zatím nejlepším řešením zvolení kotouče vyrobeného z ušlechtilé oceli pokrytého zrny karbidů wolframu, titanu apod. Tyto kotouče vynikají tvrdostí a odolností proti opotřebení. Nevýhodou je jejich zalepení při příliš podmáčených paznehtech. V tomto případě kotouč čistíme režným nebo ocelovým kartáčem. Jejich použití je vhodné jak pro začátečníky, tak pro profesionální paznehtáře (Mikulka et al., 1998).

3.1.2.6. Koupele paznehtů Vedle úpravy paznehtů patří také k pravidelné péči o paznehty jejich koupele (Fleischer, Šlosárková, 2001). Koupel pomáhá odstraňovat nečistotu, působí podle

18

zvolené účinné látky jako dezinfekční prostředek a pomáhá vytvrzovat rohovinu paznehtu. Koupel lze provádět: 1.) průchodem zvířete dezinfekční vanou (tzv. brodící koupel), 2.) dlouhodobým pobytem zvířat v dezinfekčním prostředku v koupacích vanách. Pro prevenci onemocnění paznehtů a infekčních chorob kůže prstu postačují brodící koupele, k léčbě infekčních chorob kůže prstu je vhodné používat koupele dlouhodobé (Bouška et al., 2006). Nádrž musí být dostatečně veliká, tak aby byl zajištěn kontakt všech končetin s přípravkem alespoň do výše 10 cm. Pevně zabudované vany je vhodné umístit blízko východu z dojírny, kde může během dojení proběhnout cílené mechanické očištění paznehtů a mezipaznehtních prostorů. Lepších výsledků lze dosáhnout také vytvořením dvou brodících van těsně za sebou, první pak slouží po naplnění vodou k odstranění nečistot a druhá se používá k vlastní terapii či prevenci. Vhodné je také na dně vany vytvořit nerovnosti, které při průchodu zvířete vedou k rozevírání paznehtů a tím zlepšují kontakt přípravku s kůži meziprstního prostoru. Nejčastěji se ke koupelím končetin používají vodné roztoky formaldehydu, skalice modré a skalice bílé. Síran měďnatý (modrá skalice – CuSO4) – v 5 - 10% vodném roztoku působí povrchově a mírně vytvrzuje rohovinu. Znečištěním se inaktivuje a jeho koncentraci je proto třeba průběžně udržovat doplňováním preparátu. Je jedovatý při použití, dráždí oči, kůži a dýchací cesty. Má využití i v tzv. suché koupeli, která se skládá u 1 dílu skalice a z 9 dílů hašeného vápna. Síran zinečnatý (bílá skalice – ZnSO4) – v 10 - 15% (20%) vodném roztoku působí především dezinfekčně a proniká i do hlubších tkání paznehtu. Je relativně stabilní při znečištění koupele. Je jedovatý při použití. Formaldehyd – v 3 – 5% vodném roztoku působí povrchově a velmi silně vytvrzuje rohovinu paznehtu. Své dezinfekční vlastnosti si udržuje dlouhodobě i v přítomnosti organických látek, jeho účinnost klesá při teplotě pod 13oC. Je jedovatý při požití, dráždí oči a plíce, způsobuje senzibilizaci pokožky a předpokládají se i jeho karcinogenní účinky. Formalín zůstává i přes svoje negativa nejefektivnějším dezinfekčním prostředkem. V průchozích vanách je vhodné používat ho v koncentraci 3 – 5%, doporučuje se dezinfikovat 3 dny po sobě a proces opakovat po 3 – 4 týdnech. Vyšší koncentrace nebo častější užívání, než je uvedeno, vede k postižení zvířat, protože formaldehyd pak působí jako blistr (Fleischer, Šlosárková, 2001). Dráždí kůži korunky a spěnky, eventuálně mléčné žlázy a může dojít k zánětům kůže. K obdobným 19

změnám dochází i v průchozích vanách, opakují-li se koupele v 5% roztoku formaldehydu více, než tři dny po sobě, nebo stojí–li v něm krávy déle než jednu hodinu. Časným příznakem je postavení srsti nad zarudlou kůži na korunce. Při dlouhodobých expozicích a vyšších koncentracích než 5% nadměrně tvrdne rohovina a ztrácí pružnost. Mohou se objevovat praskliny v rohovině patek a chodidla. Má pozitivní vliv na růst a na kvalitu rohoviny. Náklady na koupele ve formaldehydu jsou zpravidla nižší než při použití jiných dezinfekčních prostředků (Král, 2007). Zajímavou alternativou vodných dezinfekčních roztoků je pěna, která se ze zásobníků napustí do brodicích van. Má tu výhodu, že na paznehtech ulpí a účinkuje delší dobu. V zahraničí se též místo pěny používá jemný písek napuštěný dezinfekčním roztokem (opět nejčastěji formalínem) ve formě gelu. Písek zde slouží jako nosič (vehikulum). Při průchodu tímto „pískovištěm“ si dojnice našlapou písek s účinnou látkou do mezipaznehtí i záhybů rohoviny, kde může opět účinkovat dlouhou dobu (Šichtář et al., 2007).

3.1.2.7. Vakcinace V souvislosti s detekcí některých nových bakterií (např. Serpens ssp.), které se podílejí na onemocnění paznehtů, se na trhu objevily nové vakcíny, které by měly bránit vzniku těchto problémů. Vakcinační schéma je však poměrně složité, nákladné a zdlouhavé (Šichtář et al., 2007).

3. 2. Fyziologická podstata kulhání dojnic Z praktického hlediska můžeme za rozvojem kulhání ve stádu nacházet dvě zcela odlišné skupiny příčin a to zaprvé infekční onemocnění kůže prstu a zadruhé onemocnění rohového pouzdra. Do infekčních onemocnění kůže prstu řadíme onemocnění Dermatitis digitalis, Dermatitis interdigitalis a nekrobacilózu. Jejich výskyt (kromě nekrobacilózy) je ve většině podniků různě úspěšně řešen formou dezinfekčních koupelí. Výskyt onemocnění rohového pouzdra se oproti tomu daří snižovat jen velmi omezeně. A to zejména proto, že jsou charakterizována dlouhou prodlevou mezi působením příčiny a vlastním projevem kulhání a že se na jejich vzniku může podílet řada možných vyvolávajících vlivů (Šlosárková, Fleischer, 2008).

20

3. 2. 1. Dermatitis digitalis a interdigitalis Je nakažlivý, velmi bolestivý zánět kůže prstu, který vede k obnažení její svrchní vrstvy. Vyskytuje se především na pánevních končetinách, nejčastěji postihuje kůži na zadní ploše prstu, těsně nad patkami na přechodu do meziprstí. Vyšší výskyt Dermatitis digitalis je potvrzen u černostrakatých plemen, a to především u prvotelek a jalovic (Bouška et al., 2006). Dopad tohoto onemocnění je především produkční. Kvůli silné bolestivosti je výrazně narušena pohoda zvířat. Klesá příjem krmiva i mléčná užitkovost a následně se mohou zhoršit i reprodukční parametry (Šlosárková et al., 2007). Prvními klinickými příznaky výskytu Dermatitis digitalis v chovu bývá neklidné přešlapování, lehčení končetin a rychlý nástup výrazného kulhání s typickým nastupováním na hroty paznehtů (Bouška et al., 2006). Toto vede k následnému neobvykle silnému obrusu rohoviny na hrotu a jejímu přerůstání na patkách. Tento fakt je potřebné zohlednit při úpravě paznehtů (Šlosárková et al., 2007). V akutní fázi onemocnění nalézáme na kůži zadní plochy prstu různě velké, ostře ohraničené léze bez ochlupení, pokryté šedohnědými hnilobně zapáchajícím výpotkem. V okolí procesu se často vyskytují dlouhé zježené chlupy. Po očistě defektu se odhalí výrazně červená granulační tkáň, která je silně bolestivá na dotyk, snadno krvácí a jejíž

struktura se nápadně podobá jahodě. Onemocnění se v pokročilých

případech šíří na kůži meziprstí i na rohovinu paznehtu (především na měkkou rohovinu patek) a může být příčinou rozvoje vředů. V pozdějších fázích choroby vzniká kolem vlastního procesu šedobílý lem, někdy doprovázený tvorbou papilomatozních výrůstků dlouhých až 1 cm (často zaměňovaných chovateli za bradavice). Vlastní povrch se začíná překrývat epitelem a jeho barva se mění na světle hnědou. V této fázi onemocnění

již ustupuje silná

bolestivost procesu, což vede ke snížení intenzity kulhání zvířat (Bouška et al., 2006). Tato papilomatózní forma onemocnění je obvyklá především v Severní Americe, u nás se většinou tak nerozvíjí (Šlosárková et al., 2007). Na vzniku Dermatitis digitalis se spolupodílejí spirochety rodu Treponema a anaerobní bakterie rodu Bacteroides a Dichelobacter (Bouška et al., 2006). Nakažlivost onemocnění byla opakovaně dokázána nákupem zvířat i přenosem původců z farmy na farmu biologickými službami (veterinář, paznehtář). Nevhodné zoohygienické parametry ve stájích sehrávají zásadní úlohu dlouhodobém přežívání původců Dermatitis digitalis v prostředí.

21

Vznik a rozvoj klinické podoby Dermatitis digitalis je však ovlivněn i jinými faktory. Silné, dlouhodobé znečištění výkaly, zvýšená vlhkost prostředí, nedostatečná či nevhodně vykonaná úprava paznehtů nebo přetěžování pohybového aparátu dojnic vede ke vzniku drobných poranění kůže prstu, které následně umožňují proniknout infekci do kůže paznehtu a rozvoj onemocnění. Zapojují se i další faktory ovlivňující stav kůže a odolnost jedince jako jsou nedostatky ve složení krmné dávky (subklinické acidózy, nedostatek mikroprvků), stres. Významným stresovým faktorem je vysoká koncentrace zvířat ve stádě, která v kombinaci s volným ustájením napomáhá zvyšovat infekční tlak prostředí. Při vazném ustájení zaznamenáváme tuto chorobu méně často. Onemocnění je možné lehce diagnostikovat na základě jeho typického vzhledu. V praxi je možné využít jednoduchý test s proudem vody namířeným na zadní část prstů. V případě výskytu Dermatitis digitalis vzhledem k výrazné bolestivosti a citlivosti zvíře reaguje zdvižením končetiny. Léčba a prevence se realizuje převážně na úrovni stáda, a to pravidelnými koupelemi končetin v dezinfekčních roztocích. Individuální léčba je možná opakovanou lokální aplikací antibiotických sprejů (tetracyklín), neantibiotickými přípravky s dezinfekčním působením (např. ve formě gelu) obsahujícími mimo jiné i sloučeniny mědi a zinku. Celková aplikace antibiotik je vzhledem k povrchovému charakteru Dermatitis digitalis neopodstatněná. Onemocnění není nutné ve většině případů léčit pod obvazem. U postižených zvířat se vyvíjí tzv. postinfekční imunita, která ale není trvalá. Onemocnění tak může propuknout v akutní formě, často přetrvává ve formě chronické (Šlosárková et al., 2007). V některých zemích se již používá vakcína proti digitální dermatitidě, ale ještě ji nelze považovat za dosti prověřenou metodu. Výsledky jsou dost variabilní (webové stránky www.genoservis.cz). Je potřeba zdůraznit systémová opatření vedoucí k útlumu tohoto onemocnění v chovu. Jde o častější vyhrnování chodeb (minimálně dvakrát denně), udržování zvířat v suchu, realizování pravidelných koupelí končetin a eliminace stresu a nadměrného zatěžování končetin (stejně jako u vředů). Důležitá je pravidelná a správně vykonaná úprava paznehtů. V neposlední řadě je kladen důraz na optimalizaci výživy zvířat. Prioritou je eliminace acidóz a ketóz (i subklinických) a dostatečná dotace makro i mikroprvků a vitamínů (Šlosárková et al., 2007). Obraz Dermatitis interdigitalis je podobný, liší se pouze místem lokalizace, kterým je meziprstí a zejména erodované tylomy, proto je řadou pracovníků toto 22

onemocnění považováno za identické s Dermatitis digitalis (Šlosárková, Fleischer, 2008).

3. 2. 2. Nekrobacilóza (Interdigitální flegmóna) je těžké infekční onemocnění začínající v kůži meziprstí a velmi rychle se rozšiřující do hloubky meziprstí a jeho okolí (Bouška et al., 2006). Toto onemocnění je v posledních letech zaznamenáváno v chovech dojnic ČR stále častěji a bývá laicky označováno za meziprstní vřed. Nejvíce jsou postižené dojnice na začátku laktace, a to hlavně prvotelky (Šlosárková et al., 2007). Onemocnění vzniká současným působením anaerobních bakterií Fusobacterium necrophorum a Bacteroides melaninogenicus (Bouška et al., 2006). Do komplexu původců patří i bakterie způsobující Digitální dermatitidu. Na rozvoji nekrobacilózy se podílí mnoho faktorů zmíněných při Dermatitis digitalis. Velmi důležité je poškození kůže v meziprstí macerací ve vlhkém prostředí a poranění kůže. Jednotlivé kmeny se liší svojí patogenitou, při zavlečení do chovu se postupně šíří mezi zvířaty. Většinou ale nedochází k hromadnému propuknutí onemocnění v chovu (Šlosárková et al., 2007). Výskyt tohoto onemocnění v chovech skotu bývá sporadický, ale může také jako nákaza postihnout až 60 % zvířat ve stádu. Onemocnění vzniká náhle. Projevuje se silným kulháním doprovázeným otokem korunky a spěnky postižené končetiny. U dojnic bývá zvýšená celková tělesná teplota, výrazně se snižuje příjem krmiva a velikost denního nádoje. V začátku onemocnění je v meziprstí patrné zarudnutí kůže, za 3 – 4 dny však již dochází k hlubokému nekrotickému rozpadu meziprstních tkání. Nekrobacilóza vyžaduje bezodkladné zahájení celkové terapie antibiotiky, protože bez ní dochází k rozšíření infekce na šlachy a kosti prstu, zvíře ztrácí silně na hmotnosti a prognóza onemocnění je nepříznivá (Bouška et al., 2006). Nutností

je

současná

celková

aplikace

antibiotik

(penicilinových,

tetracyklinových, makrolidových), antiflogistik a lokální ošetření meziprstí, spočívající v odstranění nekrotických tkání, v aplikaci dezinfekčních a antibiotických prostředků a založení krycího obvazu. Výrazné příznaky zánětu a kulhání pak obvykle ustoupí do 3 dnů po zahájení léčby. U komplikovaných případů, kdy jsou postiženy hlubší tkáně paznehtu, je možné u cenných zvířat provést odborný chirurgický zákrok (např. amputaci prstu, resekci šlach) (Šlosárková, Fleischer, 2001).

23

Nekrobacilóza skotu je onemocnění analogické nakažlivé hnilobě paznehtů ovcí. Na rozdíl od ní však pro skot neexistuje účinná vakcína. V chovech s vysokým výskytem nekrobacilózy a zvířat těsně po porodu je na místě zvážit preventivní podávání antibiotik v prvních dnech po otelení. Platí taktéž všechny systémové opatření, které jsou zmíněny u Dermatitis digitalis. I když je nekrobacilóza onemocnění terapeuticky zvládnutelné, zůstává vzhledem k závažnosti procesu, průkaznému šíření mezi zvířaty a vzhledem k obtížnosti prevence vážnou hrozbou pro chov dojnic. Navíc mnoho důležitých otázek okolo tohoto onemocnění zůstává stále nezodpovězených (Šlosárková et al.,2007).

3. 2. 3. Laminitida (Schvácení paznehtů) je plošný zánět škáry paznehtní a může se vyskytovat v akutní, chronické a subklinické formě. I když se na rozvoji laminitidy podílí řada různých faktorů, nejvýznamnější roli sehrává přítomnost vazoaktivních látek (jako histamin, endotoxiny) v organismu zvířete. Tyto látky se mohou v organismu zvířete uvolňovat při celkových onemocněních (jako mastitidy, metritidy, ketozy), především se však tvoří v souvislosti s výživou, vedoucí ke vzniku acidozy bachorového obsahu. Vazoaktivní látky narušují mikrocirkulaci škáry paznehtní a vedou tak ke vzniku krvácenin, nedostatečného prokrvení paznehtu a k následnému uvolnění a posunu kosti paznehtní. Změna pozice kosti paznehtní prohlubuje traumatizaci měkkých tkání mezi kostí a rohovinou a vede k rozvoji dalších krvácenin až k tlakové odúmrtí škáry, vyvolává zánět škáry a ve svém důsledku vede k tvorbě nekvalitní rohoviny (Šlosárková, Fleischer, 2001). Dlouho se za hlavní příčinu vzniku laminitidy považovala jen výživa chudá na vlákninu. Nedávno se zjistilo, že i prostředí a systém chovu dojnic hraje důležitou roli při vzniku tohoto onemocnění. Systém chovu a způsob ustájení ovlivňují to, jak dlouho musí dojnice stát a po jakém povrchu se musí pohybovat. Tyto faktory můžou značně přispět ke vzniku onemocnění. Jako příklad toho, jaký má vliv systém chovu na délku stání, je možné uvést například dojení velkých skupin dojnic třikrát denně. V takovémto případě dojnice tráví dlouhý čas v čekárně před dojírnou na vlhkém, tvrdém povrchu, kde si nedokáží lehnout. Délka stání v čekárně má přímý vliv na vznik laminitidy. Je zřejmé, že čím jsou větší skupiny dojnic a čím je nižší výkonnost dojírny, tím delší čas stráví dojnice stáním v čekárně dojírny. Je třeba si uvědomit, že samotné stání bez přešlapování je o mnoho horší než chůze na vhodném povrchu. Při chůzi dojnice 24

střídavým našlapováním vlastně přečerpává krev do rohovinotvorných vrstev, a tím zlepšuje krevní oběh v těchto vrstvách ale i celkově v končetinách. Taktéž se přiměřeně obrušuje rohovinová část paznehtu, což je potřebné k jejímu správnému růstu. I náhlé změny fyzikálního a sociálního prostředí můžou do značné míry přispět ke vzniku laminitidy, především u telat. Zjistilo se, že náhlá změna hliněné podlahy za betonovou může být významným faktorem, ovlivňujícím vznik krvavých podlitin na spodní části paznehtu a tedy i laminitidy. Při akutní laminitidě dojnice kulhají nebo se dokonce nedokáží kvůli silné bolesti v oblasti paznehtu postavit a tedy chodit. Výskyt akutní laminitidy se ve stádech pohybuje v rozsahu 5 až 65%. Laminitida se však často vyskytuje v subklinické formě, to znamená, že dojnice může chodit a dokonce mnohé z nich ani nekulhají. Odhadovaný výskyt subklinických laminitid je 60 až 90%. Mnoho autorů je přesvědčeno, že i subklinická laminitida způsobuje dojnicím značné utrpení.(Tongeľ, Mihina, 2007). Bývá zpravidla důsledkem chronické (i když mírné) acidózy bachorového obsahu, která vede k dlouhodobému působení vazoaktivních látek na škáru paznehtní. Ošetření subklinické laminitidy spočívá v provedení funkční úpravy paznehtů. Musí se odstranit veškerá volná rohovina a opracovat defekty rohového pouzdra, především rohového chodidla (Šlosárková, Fleischer, 2001).

3. 2. 4. Vředy Vředy se nejčastěji nacházejí na vnějších paznehtech pánevních končetin. Jejich lokalizace na paznehtu může být různá, můžeme je rozdělit na vředy chodidlové (Rusterholzův vřed), vředy v oblasti bílé zóny (tzv. hnisavá dutá stěna) a vředy špičky paznehtu. Prvním klinickým příznakem tohoto onemocnění je ložisko tmavožluté až červené měkké rohoviny, která je citlivá na tlak. Zanedlouho dojde v tomto místě k vydrolení nekvalitní rohoviny, k odhalení škáry paznehtní a její infekci. Zánět škáry je bolestivý a dojnice na něj reaguje různě silným stupněm kulhání. Na vznik vředů má vliv narušení stability kosti paznehtní, přetěžování pohybového aparátu dojnic a narušení celistvosti a pevnosti rohoviny (Šlosárková et al., 2007). Při neléčení vředu může zánět postoupit až na šlachu ohýbače, na kloubní pouzdro a samotnou kost. Zánět tak může proniknout do celého oběhu (Pařilová, 2008). Vředy, které vznikají jako následek vnějšího poranění už dnes nehrají velkou roli. 25

Přítomnost otevřené formy vředu je možné ihned potvrdit při individuální prohlídce paznehtu. Prvním krokem při ošetření vředu musí být funkční úprava paznehtu. Vlastní ošetření zahrnuje opatrné odstranění rohoviny v okolí postižené škáry, lokální aplikaci dezinfekčních prostředků, popřípadě antibiotik a při rozsáhlých zásazích i obvaz. V závažných případech je nutné použít chemické podkování zdravého paznehtu. Komplexní podávání antibiotik většinou není potřebné. Zatímco léčba nekomplikovaných (povrchových vředů) nepředstavuje žádný zásadní problém pro zkušeného a správně vybaveného paznehtáře, řešení hlubokých zánětů paznehtů je možné jen chirurgickým zásahem veterináře, protože si to vyžaduje větší materiálové a technické zajištění. Navíc úspěšnost léčby nebývá stoprocentní. Ze systémových opatření je možné všechno, co zabrání příčinám vzniku vředů. Jedná se především o optimalizaci krmné dávky a techniky krmení s cílem předcházet bachorovým disfunkcím, především subklinické acidóze bachorového obsahu. Dále je důležité dodržovat co nejlepší zoohygienické podmínky ustájení zvířat. Jde o redukci vlhkosti podlah, či pravidelné koupele v dezinfekčních roztocích s vytvrzovacími vlastnostmi. Specifické postavení při prevenci vředů má zavedení systému pravidelné funkční úpravy paznehtu (Šlosárková et al., 2007).

3. 2. 4. 1. Rusterholzův vřed Je zde popsán jako typický příklad celé řady vředů, které se na paznehtech mohou vyskytovat. Většinou se nacházejí na hypertrofovaných (tj. vnějších) paznehtech pánevních končetin. Rusterholzův vřed je typický svojí lokalizací. Nachází se na přechodu rohoviny chodidla v rohovinu patky, blíže k ose končetiny. Prvním klinickým příznakem tohoto onemocnění je nález oválného úseku tmavě žluté až červené rohoviny nižší tvrdosti, která je citlivá na tlak a nachází se na popsaném „typickém místě“. Později dojde v tomto místě k vydrolení nekvalitní rohoviny, k infekci škáry paznehtní a ke vzniku otevřeného stádia tohoto onemocnění – vředu (Šlosárková, Fleischer, 2001).

26

3. 3. Metody hodnocení kulhání u dojnic Úkolem ošetřovatelů a manažerů ve stáji je neustálé posuzovat poměry zatížení na paznehtech zvířat a vždy se postarat o včasnou korekturu rohoviny paznehtu, tak aby udrželi ,, výkonnost a formu jejich týmu“. Přitom se ale vždy najdou zvířata, která potřebují více pozornosti než ostatní. Proto je tak důležité plánovaní i ošetření paznehtů a podrobná dokumentace zákroků by měla být samozřejmostí (webové stránky www.kisjk.cz). Standardní klasifikaci kulhání je věnováno zvláštní jednání proto, že jak zvěrolékaři a paznehtáři, tak i chovatelé, by měli vést co nejjednodušší a co nejdokonalejší dokumentaci klinického stavu zvířat při úpravě, zdravotního, případně konstitučního utváření paznehtů, aby mohly být zobecňovány výsledky péče o paznehty ve smyslu chovatelských, epizootologických, výživářských a dalších opatření (Mikulka et al., 1998).

3. 3. 1. Metody hodnocení V praxi se používají tyto systémy hodnocení, jejichž pravidelné (denní) uplatňování se velmi pozitivně odráží v prevenci kulhavosti dojnic:

3. 3. 1. 1. Hodnocení pohybu zvířete (Locomotion Score) Zvíře, které bolí končetiny se hrbí. Při menší bolestivosti (začátek onemocnění) lze nahrbení páteře pozorovat pouze při chůzi zvířete, později i u stojícího zvířete. Další stupeň je pak už klasické odlehčování jedné z končetin, což je ta klasická kulhavost, kterou odhalí i laické oko. Pro hodnocení je vhodná doba při nahánění a krmení zvířat, kdy zvířata jdou naháněcí chodbou, stojí v řadě u krmného stolu nebo v čekárně (webové stránky www.kisjk.cz). Hodnocení pohybu (LMS - Locomotion Scoring) je podobně vytvořen jak podstatně známější Hodnocení tělesného stavu (BCS - Body Conditioning Scoring) a pracuje s pěti úrovněmi posuzování od 1 = normální do 5 = těžce kulhavý. Nejdůležitějším kritériem posuzování je držení těla a hřbetu při chůzi a při stání. Výsledky pokusu z USA ukazují jednoznačnou souvislost mezi hodnocením pohybu a rozdílnými parametry plodnosti a mírou poruch. První hodnocení krav bylo provedeno 6 týdnů po otelení. Pak se hodnocení opakovalo každé 4 týdny až do zjištění zabřeznutí resp. do vyřazení dojnice ze stáda. Když byla kráva ohodnocena úrovní 3, docházelo v průměru k prodloužení doby nástupu říje, bylo prodlouženo mezidobí 27

a zvýšil se i počet inseminací. Krávy s úrovní 3 a výše odcházely od stáda 8,4x častěji než ty krávy, kterých LMS činilo 1 případně 2. Na dalších prohlídkách kalifornských farem s chovem dojnic se zdokumentovala souvislost mezi LMS a příjmem sušiny, resp. dojivosti: při nárůstu LMS na 3 a více dochází k rychlému poklesu průměrného příjmu sušiny a k silnému poklesu průměrné dojivosti. Vykonání LMS samozřejmě vyžaduje určité zkušenosti a měl by být prováděn, když je to možné, každý měsíc a zaznamenáván v příslušných přehledech. Při hodnocení by měla kráva jít po rovné a drsné podlaze. Porovnatelnost hodnot může být zlepšena, když hodnocení provádí jedna osoba na stejném místě. Krávy by po dobu hodnocení neměly být hnány. První hodnocení jalovic by mělo být provedeno přibližně 2 týdny před vypočteným termínem porodu. LMS se dá použít dvěma způsoby: - na odhalení a případně ošetření subklinického kulhání, - nebo může být stanoven vliv změn managementu, životního prostředí a krmné dávky na kulhání stáda. Průměr stáda by se neměl nacházet nad 1,4. Přitom by mělo být přinejmenším 75% krav zařazeno do kategorie 1 a 90% krav do 1. a 2. kategorie (Berry, 2001). U krav, kterým LMS leží mezi 2 a 3 by měla být už provedena korektura paznehtů zkušeným ošetřovatelem dle směrnice o funkční péči o paznehty, aby se předcházelo větším problémům. Když leží LMS výrazně nad 1,4 resp. více než 10% krav bylo ohodnoceno LMS 3 a více, jedná se o kulhavost stáda a musí být neprodleně započaty opatření směřující k zlepšení situace ve stádě (webové stránky www.de.availa4.com).

3. 3. 1. 2. Hodnocení úhlu osy mezipaznehtní zadní končetiny a osy páteře (Foot Score) Úhel mezi osou mezipaznehtní zadní končetiny a osou páteře určuje výška vnějšího prstu paznehtů. K optickému určení úhlu je možná snadnější posuzovat úhel osami mezipaznehtní obou zadních končetin. Pokud je úhel větší než 45o jsou vnější prsty paznehtu s určitostí přerostlé a je nutné je okamžitě ošetřit! Správné poměry zatížení na paznehtech zadních končetin ukazuje úhel osy mezipaznehtní od 0o do 34o. Zde se doporučuje ještě jedna věc: podívat se při inseminaci jalovic na jejich zadní končetiny. Pokud nejsou osy mezipaznehtní rovnoběžné, měl by se vnější prst paznehtu upravit do výšky vnitřního prstu páru paznehtního, abychom docílili 28

správného dokončení růstu kosti paznehtní u mladých zvířat. Investovat zde trochu času do ošetření se bohatě vrátí ve zdraví končetin produkčního stáda. Seznam zvířat, který se získá použitím těchto systémů hodnocení je třeba ještě doplnit o jednu skupinu zvířat: všechny suchostojné dojnice a jalovice 6 – 8 týdnů před porodem nezávisle na výše uvedených kritériích hodnocení. Důvod je jednak ekonomický, neboť kulhavost v začátku laktace způsobuje velké ztráty v užitkovosti a poruchy plodnosti. Ale nesmíme zapomenout, že právě začátek laktace je období, kdy riziko onemocnění paznehtů je největší, neboť u zvířete dochází většinou v krátké době k mnoha novým situacím (rozdojování, změny krmné dávky, změny hladin hormonů, atd.) a tyto kladou na zvíře a jeho organismus nároky na hranici jeho schopností a někdy bohužel i přes ní. Následek bývá často kulhání zvířete – typický v období 4 – 8 týdnů po porodu. Při včasném a správném ošetření paznehtů riziko tohoto onemocnění významně klesá (webové stránky www.kisjk.cz).

3. 3. 1. 3. Hodnocení pohybového skóre (podle Veepro Holland) Ve stádech mléčného skotu lze na podílech kulhajících, a pro kulhání vyřazených krav, stanovit komplexnost péče o dojnice. Pohybové skóre v pětibodové stupnici je dobrým objektivizačním ukazatelem zdraví končetin i paznehtů posuzovaných zvířat. Pohybové skóre 1: kráva má rovný hřbet při stání i při chůzi. Není snížen příjem krmiva, nejsou předpoklady metabolických disbalancí. Nesnižuje se užitkovost. Pohybové skóre 2: kráva má rovný hřbet při stání, při chůzi je nahrbená. Chůze je abnormální, nejsou zřetelné změny na distálních částech končetin, doporučuje se kontrola končetin. Snižuje se nepatrně příjem krmiva a zhoršuje se kondice zvířat (cca. o 0,5 bodu). Poklesy produkce mléka jsou nevýrazné. Pohybové skóre 3: kráva má hřbet při stání i při chůzi nahrbený. Chůze je abnormální, zvíře zkracuje kroky u jedné nebo více končetin. Není zřetelné kulhání na jednu nebo více končetin. Je nutná úprava výživy a ošetření paznehtů. Dochází ke zhoršení kondice až o 1 bod a snížení příjmu krmiva až o 3 %, produkce mléka se snižuje o 5 a více procent.. Pohybové skóre 4: kráva má hřbet při stání i při chůzi nahrbený. Dochází k přenášení hmotnosti a k odlehčování nejvíce postižené končetiny. Zvíře znatelně kulhá. Je nutný okamžitý zásah a ošetření zvířete. Kondice zvířat se rychle zhoršuje i o

29

více než 1 bod, příjem sušiny krmiva vykazuje pokles o 7 – 10 % a produkce mléka klesá o 17 – 20 %. Pohybové skóre 5: kráva má hřbet při stání i při chůzi nahrbený. Při chůzi nezatěžuje některou z končetin. Zvíře se nemůže pohybovat bez projevů bolesti. Je nutný okamžitý zásah a ošetření dojnice. Kriticky se zhoršuje kondice a zdravotní stav, pokles příjmu krmiva je až 20 % a produkce klesá o jednu třetinu.

3. 3. 1. 4. Hodnocení skóre končetin (podle Veepro dairy management, 2005) Při hodnocení pohybového skóre, jsou jako důvod potíží zaznamenávány záněty škáry paznehtní (laminitidy). Jejich prvním příznakem je změna v postavení končetin, kdy dochází k vyúhlení spěnky a paznehtu s možností tříbodového hodnocení formou skóre končetin. U bezproblémového zvířete je postavení končetin hodnoceno skórem 1. V případě vyššího skóre jsou nezbytná okamžitá nápravná opatření ošetřením paznehtů a korekcemi ve výživě. Nelze spoléhat na to, že denní běžná kontrola stavu končetin je dostatečná. Zvířata s problémy končetin většinou leží, nepohybují se. Dobrou signální pomůckou jsou také systémy měření aktivity zvířat (pedometry, aktinometry). S pohybovými aktivitami zvířat souvisí frekvence návštěv krmiště, kdy pouze dojnice se zdravými končetinami mají dostatečný příjem krmiva, umožňující žádoucí produkční parametry (Ticháček et al., 2007).

Podle mého názoru pracuje metoda hodnocení Locomotion Score a metoda hodnocení podle Veepro Holland na podobném principu . Rozdíl je v tom, že každý z autorů popisuje metodu hodnocení svými slovy. Totéž platí i u metody Foot Score a metody podle Veepro dairy management.

3. 3. 1. 5. Hodnocení dle Šterce a Lepkové Vyhledávání kulhajících zvířat: v klidu – častější polehávání, neochotné a obtížné vstávání, lehčení a vystavování končetiny, zkřížení hrudních, rozkročení pánevních končetin. V kroku - odchylka od normálního předvedení ve fázi kmitu nebo podpěry.

30

Klasifikace kulhání: 0 – normální chůze 1 – mírné: v kroku plně zatěžuje chodidlo a končetinu, ale je vidět alterace kroku. V klidu stojí na všech 4 končetinách, linie páteře je normální. 2 – střední: neochotně kráčí, v kroku zatěžuje končetinu, ale zkracuje fázi podpěru. V klidu vystavuje postiženou, páteř má nahrbenou, častěji a déle leží. 3 – těžké: neochotně vstává, odmítá jít bez pobídnutí. V kroku nezatěžuje postiženou končetinu, raději ji „přeskočí“ než aby ji zatížilo. V klidu nezatěžuje končetinu, páteř má nahrbenou, pánev podsunutou, většinu času leží. 4 – katastrofální: leží, není schopno se postavit. (Šterc, Lepková, 2008)

3. 3. 1. 6. Hodnocení dle Manson a Leaver Doporučována, ale ne dosud obecně akceptována, je devítistupňová klasifikace dle MANSON a LEAVER (1988). Zvíře se posuzuje při pohybu od pozorovatele na rovné betonové předváděcí dráze. Závažnost kulhání se hodnotí body od 1,0 po 0,5 bodu do 5,0 podle toho, zda zvíře odtahuje nebo přitahuje při chůzi končetinu, nápadnosti kulhání, stupně ztuhlosti kloubních struktur. Jiné než subjektivní metody posouzení kulhání nejsou k dispozici. U koní lze kulhání kvantifikovat počítačovou analýzou, u krav se však kulhání neprojevuje tak výraznými příznaky (jako je u koně např. pohyb hlavy), aby bylo kulhání přístrojově zaznamenatelné (Mikulka et al., 1998).

31

4 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ Pozorování probíhalo dne 4. 4. 2008 v podniku 1. Hradecká zemědělská a.s. na mléčné farmě v Brance u Opavy. K pokusu jsem vybral náhodných 127 dojnic holštýnského plemene, na různých laktacích, s rozdílným nádojem, po různých otcích a byla u nich provedena orientační analýza výskytu kulhání. Toto pozorování jsem prováděl odpoledne, při návratu dojnic z dojírny a při stání krav u krmného žlabu. Následně jsem za pomocí paní zootechničky vyhledal v databázi bližší údaje o jednotlivých dojnicích (pořadí laktace, den laktace, denní nádoj a otce dojnice) a podle nich sestavil grafy vyjadřující vliv jednotlivých faktorů na kulhání vybraného vzorku.

4.1. Hodnocení kulhání Podle stupně kulhání byly dojnice rozděleny do tří skupin: 1. skupina – bez kulhání 2. skupina – mírné až střední kulhání: pomalejší krok, v klidu odlehčuje postiženou končetinu 3. skupina – těžké kulhání: pohyb s velkými obtížemi, v klidu i v kroku snaha nezatížit postiženou končetinu.

4.2. Charakteristika podniku Základní údaje o živočišné výrobě ke dni 31. 3. 2008 (ks): Skot: 1.

dojnice – 524

2.

jalovice vysokobřezí – 25

3.

jalovice chovné – 288

4.

telata odstavená – 26

5.

telata savá – 92

Prasata: 1.

prasnice – 79

2.

prasničky – 35

3.

selata do odstavu – 274

4.

selata předvýkrm – 143

5.

prasata žir – 229

6.

kanec – 0

32

Užitkovost u dojnic: 1) za měsíc březen 2008 - průměrný denní nádoj ………….25,12 l/ks - realizační cena …………………8,89 Kč/l - kvalita mléka - I. třída …...…….96,94 % - nestandardní …..3,06%

2) za období leden – březen 2008 - průměrný denní nádoj ………. 24,79 l/ks - realizační cena ……………….9,19 Kč/l - kvalita mléka - I. třída ………. 98,93 % - nestandardní …1,07%

4.3. Specifikace provozních operací V tomto podniku jsou dvě stáje, které jsou navzájem spojeny společnou dojírnou. V každé stájí jsou čtyři boxy po zhruba 60 až 70 kusech rozděleny podle užitkovosti. Na mléčné farmě jsou čtyři krmné dávky (hodně dojí, málo dojí, suchostojné a před porodem). V každém boxu jsou tři napáječky a oboustranné lože. Dojení se provádí dvakrát denně. První začíná ve 4.00 hod. a druhé v 16.00 hod. Ve 4.00 se začínají dojnice nahánět do dojírny, vždy po jednom boxu. Mezitím se provede vyhrnutí krmných a hnojných chodeb. Naveze se krmivo a podestele. Krmí se 2x denně a to ráno a odpoledne. V krmné dávce je zastoupena kukuřičná siláž, vojtěškotravní senáž, cukrovarnické řízky, hrachová senáž, pšenice, ječmen, minerálněvitaminozní směs Sano, krmný vápenec a energetický doplněk Glyco plus. Druhé krmení začíná již po 12.00 hod.

4.4. Specifikace mechanizace jednotlivých pracovních operací Dojení je automatické v dojírně 2x8, krmení se provádí pomocí traktoru s krmným vozem Faresin,. Krmný vůz je vybaven zařízením na nakládaní a míchání komponentů s automatickou váhou, zaznamenávající jednotlivé komponenty na speciální ,,patronu“, která se vyhodnocuje vždy po krmení v počítači hlavního zootechnika. Vyhrnování hnoje pomocí čelního nakladače. Podestýlaní pomocí traktoru a zastýlacího vozu Scheffcik, který hází slámu přímo na lože.

33

5 VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE 5.1. Vliv pořadí laktace na stupeň kulhání Z uvedeného grafu je zřejmé, že největší stupeň kulhavosti byl zaznamenán u dojnic na druhé laktaci a nejmenší stupeň kulhavosti na laktaci čtvrté. Z kontrolovaného vzorku stáda nevyplývá zcela jednoznačně, že pořadí laktace má výrazný vliv na stupeň kulhavosti ve stádu, i když druhé laktace bývají zpravidla nádojově nejvyšší v celoživotní užitkovosti a to i z důvodů nízkého laktačního indexu stáda.

Stupeň kulhání v závislosti na pořadí laktace

Stupeň kulhání

3

2 1,43 1,11

1,2

1,08

1,13

3

4

5

1

0 1

2

Pořadí laktace

5.2. Vliv denního nádoje na stupeň kulhání Z tohoto grafu je patrné, že největší míra kulhání je u dojnic, jenž mají denní nádoj mezi 30 – 39 litry. Z pokusu je zřejmé, že vysoká denní užitkovost dojnic, která není ovlivněna délkou laktačních dnů, nýbrž vysokou koncentrací živin v krmné dávce, je úměrná s větším výskytem kulhavosti ve stádě. Nejmenší je naopak u krav s denním nádojem 40 a více litrů, tyto krávy však nedosahují ani 100. dne laktace a těmto dojnicím je věnována speciální péče.

34

Stupeň kulhání v závislosti na denním nádoji

Stupeň kulhání

3

2 1,23

1,31

20 - 29

30 - 39

1,08

1,06

1

0 0 - 19

40 - více

Denní nádoj (litry)

5.3. Vliv dne laktace na stupeň kulhání Je patrné, že největší stupeň kulhání byl zaznamenán v období 101 – 200 dne laktace, to je v období relativně sníženého nádoje (30 – 39 litrů) a zařazení do průměrné produkční skupiny. I zde je aspekt vysoké koncentrace živin v krmné dávce. Nejmenší stupeň kulhání je v období 301 – 400 dne laktace. Druhý nejnižší stupeň kulhání vybraného vzorku byl u dojnic do 100 laktace, tzn. u dojnic s vysokou denní užitkovosti (40 a více litrů).

Stupeň kulhání v závislosti na dni laktace

Stupeň kulhání

3

2 1,41

1,19

1,1

201 - 300

301- 400

1,16

1,33

1

0 0 - 100

101 - 200

Den laktace

35

401 - více

5.4. Vliv otce dojnice na stupeň kulhání Tento pokus není dost dobře průkazný, protože vybrané dojnice měli jen z malé části společného otce. Nalézalo se zde značné množství otců jen s jednou dojnicí. Z tohoto důvodu se nedá z pokusu určit, který otec je zlepšovatel a který zhoršovatel. Bylo by nutné si dle otců vyhledat příslušné dojnice a ty individuálně pozorovat. Jelikož se selekcí plemenných býku na zlepšování končetin zabývají plemenářské firmy, je toto pozorování pro zootechnika nepotřebné, avšak v součinnosti s plemenářskou firmou důležité při vypracování připařovacího plánu stáda.

Stupeň kulhání v závislosti na otci dojnice

2

1

0

NBY139 NBY191 NEA009 NEA040 NEA059 NEA060 NEA098 NEA139 NEA191 NEA192 NEA203 NEA205 NEA242 NEA249 NEA250 NEB641 NEB681 NEB710 NEB762 NEB782 NEB794 NEB830 NEB891 NEB923 NEB949 NEB962 NEB978 NGA309 NGA329 NGA341 NGA360 NGA373 NGA404 NX209 NX572 NX859 NX862 NX917 NX918 NX991 NXA011 NXA013 NXA018 NXA020 NXA106 NXA108 NXA143 NXA166 NXA209 NXA211 NXA315 NXA374 NXA428 NXA724

Stupeň kulhání

3

Otec

36

6 ZÁVĚR I přes veškerou snahu chovatelů, ošetřovatelů, veterinářů i ostatních odborníků zabývajících se touto problematikou, zůstávají nemocí paznehtů a tím spojené kulhání stále velkým problémem a to nejen v České republice ale i jinde v EU. Největším úskalím je nedostatečná prevence, která má pak za následek vznik onemocnění se všemi negativními dopady. Vedle zoohygienických podmínek chovu a technologie ustájení má důležité postavení ve snižování procenta kulhajících krav vyvážená krmná dávka. Především je to omezení vzniku metabolické acidózy a ketózy, dostatečná zásobenost dojnic makro a mikroprvky a vitamíny. Dále je to pravidelná funkční úprava paznehtů spojená s dezinfekčními koupelemi. Pokud se už onemocnění v chovu vyskytne, je velmi důležité jej co nejrychleji odhalit, určit o jaké postižení se jedná a zahájit optimální léčbu. V dnešní době jsou nejběžnějšími chorobami, se kterými se setkáváme ve stádě Dermatitis digitalis a interdigitalis, nekrobacilóza, laminitida a vředy. Všechny tyto onemocnění jsou relativně dobře léčitelná ale jen případě, jsou-li včas odhaleny. Cílem každého chovatele by měla být snaha o co největší eliminaci možnosti nakažení zvířat. Vedle všech důležitých systému prevence kulhání je důležité pravidelná kontrola stáda a zaznamenávání si zvířat, u kterých se toto postižení vyskytne. Nejvhodnější doba pro pozorování a určení stupně kulhání u dojnic je, když zvířata stojí buď v čekárně před dojírnou nebo když jsou u žlabu s krmivem. V kroku je nejideálnější pozorovat krávy při návratu z dojírny popř. při normální chůzi po stáji během dne. Dojnice bychom neměli hnát ani jinak pobízet, pozorování by to mohlo zkreslit. Dále by zvíře mělo jít po zpevněném povrchu, na kterém se kulhání nejvíce projeví. Myslím si, že pro běžnou denní kontrolu kulhání ve stádě je pro zootechnika optimální tří stupňová klasifikace kulhání, tak jak je popsána ve čtvrté kapitole. Mým názorem je, že vložit do klasifikace poslední stupeň kulhání jako nemožnost zvířete se postavit a tím pádem i pohybovat je nesprávné. Pokud tento případ nastane, není problém v nedostatečném systému hodnocení kulhání, ale ve špatném managementu podniku, kdy odpovědný pracovník provádí nedostatečně pravidelnou kontrolu kulhání, nezaznamenává si již počáteční příznaky kulhání a tím pádem způsobuje firmě značnou ekonomickou ztrátu vzniklou náklady na léčení postižených kusů. Vhodné je zaměstnat brigádně člověka, který se bude zabývat pouze pozorováním kulhání. Mohl by to být např. student nebo důchodce, který by do podniku

37

2 – 3x týdně docházel a pozorování prováděl. Je to sice další náklad pro podnik, ale pořád je to levnější než následná léčba těžce postiženého kusu.

38

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ANDRINGA, Gerbrich, BUREŠOVÁ, Simona. Klíč k delšímu životu krav : Aneb co můžete získat šlechtěním na končetiny. Chov skotu. 2007, roč. 4, č. 5, s. 6-7. BENZ, Barbara. Podlahy a končatiny. Slovenský chov. 2007, roč. 12, č. 10, s. 16-20. BOUŠKA, Josef, et al. Chov dojeného skotu. Odpovědná redaktorka: Eva Malypetrová. 1. vyd. Praha : Profi Press, 2006. 186 s. ISBN 80-86726-16-9. DVORSKÝ, Lumír. DIGITÁLNÍ DERMATITIDA (ZÁNĚT KŮŽE PRSTU) [online]. 08.11.2007 [cit. 2008-03-30]. Dostupný z WWW: . HULEK, Michael. Funkční péče o paznehty – několik rad a postřehů na správné ošetřování paznehtů dojnic ve volném ustájení [online]. [cit. 2008-03-15]. Dostupný z WWW: . HULEK, Michael. Moderní management péče o paznehty [online]. [cit. 2008-03-31]. Dostupný z WWW: < http://www.kisjk.cz/userfiles/File/ClanekManagement%20osetrovani.txt>. KARKULÍN , David. Pri výstavbe maštalí myslieť nadčasovo. Slovenský chov. 2007, roč. 12, č. 12, s. 30. KOVÁČ, Gabriel, et al. Choroby hovädzieho dobytka. 1. vyd. Prešov : M&M, 2001. 874 s. ISBN 80-889-14-7. KRÁL, Evžen. Prevence infekčních zánětů kůže prstu a mezipaznehtí. Náš chov . 2007, roč. 67, č. 12, s. 28-29. LUGER, Karl. Hodnocení kulhání u krav [online]. [cit. 2008-04-13]. Dostupný z WWW: . MIKULKA, Petr, et al. Praktické paznehtářství. Jičín : Tiskárna - Vosáhlo, 1998. 45 s. PAŘILOVÁ, Marcela. Kvalitní objemná krmiva. Náš chov. 2008, roč. 68, č. 4, s. 68-70. ŠICHTAŘ, Jiří, et al. Onemocnění prstů skotu. Náš chov. 2007, roč. 67, č. 11, s. 59-62. ŠLOSÁRKOVÁ, Soňa, FLEISCHER, Petr. Onemocnění končetin, příčiny, možnosti léčby a prevence. Brno : [s.n.], 2001. 13 s. Sano - sympozium Moderní výživa dojnic. ŠLOSÁRKOVÁ, Soňa, PĚNKAVA, Oldřich, FLEISCHER, Petr. Pomáhajú dezinfekčné kúpele. Slovenský chov. 2007, roč. 12, č. 4, s. 16-19. ŠLOSÁRKOVÁ, Soňa, PĚNKAVA, Oldřich, FLEISCHER, Petr. Vredy a krvácanie paznechtov. Slovenský chov. 2007, roč. 12, č. 4, s. 22-23.

39

ŠLOSÁRKOVÁ, Soňa, FLEISCHER, Petr. Systém péče o končetiny ve stádech mléčného skotu. Brno : [s.n.], [cit. 2008-02-15]. s. 19-25. ŠTERC, Jan, LEPKOVÁ , Renata. Nemoci prstů u skotu. [cit. 2008-04-11]. Prezentace Power point. TICHÁČEK, Antonín, et al. Poradenství jako nástroj bezpečnosti v prvovýrobě . Šumperk : [s.n.], 2007. 88 s. TONGEL‘, Peter, MIHINA, Štefan. Laminitída - hlavný zdroj utrpenia dojníc. Slovenský chov. 2007, roč. 12, č. 2, s. 57.

40

SEZNAM OBRAZKŮ Obr. č.1 Anatomie distální části končetiny (Mikulka et al., 1998) Obr. č.2 Anatomie paznehtu (Mikulka et al., 1998) Obr. č.3 Cévní zásobení paznehtu (Šichtář et al., 2007) Obr. č.4 Gumové rohože (Benz, 2007) Obr. č.5 Dermatitis digitalis (Šlosárková et al., 2007) Obr. č.6 Dermatitis interdigitalis (Šlosárková et al., 2007) Obr. č.7 Nekrotický rozpad meziprstní tkáně u nekrobacilózy (Šlosárková et al., 2007) Obr. č.8 Laminitida (Tongel‘, Mihina, 2007) Obr. č.9 Chodidlový vřed (Šichtář et al., 2007) Obr. č.10 Rusterholzův vřed (Šlosárková et al., 2007) Obr. č.11 Krváceniny v bílé hmotě rohoviny (Šichtář et al., 2007) Obr. č.12 Přerostlý pazneht (Mikulka et al., 1998) Obr. č.13 Paznehtářské nářadí (Mikulka et al., 1998) Obr. č.14 Alpský způsob ošetření na pánevní končetině (Mikulka et al., 1998) Obr. č.15 Lopatkový kopytní struhák (Mikulka et al., 1998) Obr. č.16 Kopytní nůž (Mikulka et al., 1998) Obr. č.17 Hodnocení pohybového skóre (podle Veepro Holland) (Ticháček et al., 2007) Obr. č.18 Ošetření keratobruskou (Mikulka et al., 1998) Obr. č.19 Správně provedená úprava paznehtů (Mikulka et al., 1998)

41

PŘÍLOHY

42

Obr. č. 1

43

Obr. č. 2

44

Obr. č. 3

Obr. č. 4

Obr. č. 5

Obr. č. 6

Obr. č. 7

Obr. č. 8

45

Obr. č. 9

Obr. č. 10

Obr. č. 11

Obr. č. 12

Obr. č. 13

Obr. č. 14

46

Obr. č. 15

Obr. č. 16

Obr. č. 17

Obr. č. 18

Obr. č. 19

47