Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Růst, jatečná hodnota a kvalita masa u vybraných plemen a kříženců ovcí. Disertační práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Doc. Dr. Ing. Jan Kuchtík

Ing. Igor Dobeš Brno 2009

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: Růst, jatečná hodnota a kvalita masa u vybraných plemen a kříženců ovcí. vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Disertační práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího disertační práce a děkana AF MZLU v Brně.

Dne10.6.2009

podpis doktoranda……………………….

2

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucímu mé disertační práce Doc. Dr. Ing. Janu Kuchtíkovi za pomoc a vedení při studiu i při tvorbě této disertační práce. Rád by také poděkoval i školiteli specialistovi Dr. Ing. Michalu Milerskému za cenné rady, které mě inspirovaly při tvorbě disertační práce. Nejvíce bych však chtěl poděkovat mé rodině za podporu a pomoc v celém průběhu studia i při vzniku této práce.

3

Obsah

OBSAH ............................................................................................................................................................. 4 1.

SUMMARY ............................................................................................................................................ 6

2.

ÚVOD ...................................................................................................................................................... 8

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED........................................................................................................................... 10 3.1. RŮST, VÝVIN A VÝKRMNOST ................................................................................................................. 10

3.1.1. Vlivy působící na růstovou schopnost jehňat ....................................................10 3.1.2. Vliv výživy a krmení na růstovou schopnost jehňat..........................................12 3.1.3. Vliv plemenné příslušnosti na růstovou schopnost jehňat.................................20 3.1.4. Vliv pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost jehňat ...............................28 3.1.5. Vliv ostatních faktorů na růstovou schopnost jehňat.........................................32 3.2. HODNOCENÍ JATEČNÉ UŽITKOVOSTI IN VIVO S POMOCÍ ULTRAZVUKOVÉ DIAGNOSTIKY........................ 37 3.3. JATEČNÁ HODNOTA ............................................................................................................................... 43

3.3.1. Vliv výživy a krmení na jatečnou hodnotu ........................................................45 3.3.2. Vliv plemenné příslušnosti na jatečnou hodnotu...............................................50 3.3.3. Vliv pohlaví a ostatních faktorů na jatečnou hodnotu .......................................56 3.4. KVALITA MASA ..................................................................................................................................... 62

3.4.1. Technologické a fyzikální vlastnosti masa ........................................................63 3.4.3. Chemické vlastnosti masa..................................................................................69 3.4.4. Senzorická kvalita masa.....................................................................................74 3.5. SLOŽENÍ MASTNÝCH KYSELIN INTRAMUSKULÁRNÍHO TUKU JEHNĚČÍHO MASA ..................................... 82 4. CÍL PRÁCE ............................................................................................................................................... 89 5. MATERIÁL A METODIKA .................................................................................................................... 91 5.1. CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÝCH PLEMEN ......................................................................................... 91 5.2. CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÝCH CHOVŮ........................................................................................... 98 5.3. CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ RŮSTU JEHŇAT .................................................................................. 103 5.4. CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ ULTRAZVUKOVÉ DIAGNOSTIKY ........................................................ 105 5.5. CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ JATEČNÉ HODNOTY JEHŇAT .............................................................. 107

5.5.1. Charakteristika hodnocení jatečné hodnoty lehkých jehňat ............................107 5.5.2. Charakteristika hodnocení jatečné hodnoty těžkých jehňat.............................108 5.6. CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ KVALITY MASA ................................................................................. 110

5.6.1. Charakteristika hodnocení technologických, chemických a fyzikálních vlastností masa...........................................................................................................110 5.6.2. Charakteristika hodnocení senzorických vlastností masa................................113 5.7. CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ OBSAHU MASNÝCH KYSELIN V INTRAMUSKULÁRNÍM TUKU ............. 115 6. VÝSLEDKY A DISKUZE ...................................................................................................................... 117 6.1. ZHODNOCENÍ CHARAKTERISTIK RŮSTU JEHŇAT .................................................................................. 117

6.1.1. Porovnání růstové schopnosti jehňat v jednotlivých chovech .........................117 6.1.2. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Růžďka....................................119 6.1.3. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Kunčice ...................................121 6.1.4. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Kuklík .....................................123 6.2. ZHODNOCENÍ ULTRAZVUKOVÝCH MĚŘENÍ U JEHŇAT .......................................................................... 126 6.3. ZHODNOCENÍ CHARAKTERISTIK JATEČNÉ HODNOTY LEHKÝCH JEHŇAT .............................................. 129 6.4. ZHODNOCENÍ CHARAKTERISTIK JATEČNÉ HODNOTY TĚŽKÝCH JEHŇAT............................................... 132

6.4.1. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v jednotlivých chovech .............................132 4

6.4.2. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Růžďka ........................................134 6.4.3. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Kunčice........................................137 6.4.4. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Kuklík..........................................140 6.4.5. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v jednotlivých chovech ............................................................142 6.4.6. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Růžďka .......................................................................145 6.4.7. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Kunčice.......................................................................149 6.4.8. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Kuklík.........................................................................152 6.5. ZHODNOCENÍ CHEMICKÝCH A TECHNOLOGICKÝCH CHARAKTERISTIK KVALITY MASA TĚŽKÝCH JEHŇAT .................................................................................................................................................................. 155

6.5.1. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v jednotlivých chovech ..............................................................................................155 6.5.2. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Růžďka.........................................................................................................158 6.5.3. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kunčice ........................................................................................................161 6.5.4. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kuklík...........................................................................................................164 6.6. ZHODNOCENÍ SENZORICKÝCH CHARAKTERISTIK KVALITY MASA TĚŽKÝCH JEHŇAT ........................... 166

6.6.1. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v jednotlivých chovech ...................................................................................................................................166 6.6.2. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Růžďka.......168 6.6.3. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kunčice ......169 6.6.4. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kuklík.........170 6.7. ZHODNOCENÍ PODÍLU MASTNÝCH KYSELIN V INTRAMUSKULÁRNÍM TUKU TĚŽKÝCH JEHŇAT ............. 171

6.7.1. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech ..............................................................................................171 6.7.2. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka.......................................................................................................................173 6.7.3. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice ......................................................................................................................175 6.7.4. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík ........................................................................................................................177 7. ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 178 8. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................................... 184 9. PŘÍLOHY................................................................................................................................................. 212 9.1. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ............................................................................................................ 212 9.2. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ........................................................................................................... 214 9.3. TABULKY A OBRÁZKY ......................................................................................................................... 217 9.4. ANOTACE ............................................................................................................................................ 246

5

1.

Summary The aim of this study was evaluated the growth, carcass quality, meat quality and

fatty acid composition. This work was carrying out on the third farms in LFA areas. The first farm is situated in the area of Růžďka where crosses of breeds – Suffolk, Charollais and Improved Wallachian were used. The second farm is situated in the area of Kunčice and used crosses are: Suffolk, Charollais, Texel, and East Friesian sheep. The third farm is situated in the area of Kuklík with these crosses – Charollais, Suffolk and Romanov. Effects of genotype, sex, litter size and year or season of lambing were evaluated in the level of ability growth. The evaluated traits are: the birth of weight, live weight in the age of 30 and 100 days and daily gains in the intervals 0-30 days, 30-100 days and 0-100 days. The significant differences were made a sure among the farms with all signs in the work. The effect of litter size and year of lambing were significantly different on the Růžďka farm. The effect of sex, litter size and year lambing were significantly different on the Kunčice farm. The effect of genotype, litter size and season of lambing were significantly different on the Kuklík farm. The quality of carcass in vivo was evaluated by ultra sound measures. The significant differences were made among the separated farms. On the Růžďka farm there were the differences in the factor of litter size. On the Kunčice farm there were the differences in the factors of litter size and year of lambing. The part of my study the carcass quality of light lambs was evaluated in the breed of Kuklík. The main traits summarized are : the age slaughter, slaughter weight, carcass weight, dressing percentage, SEUROP, the weight and percentage of skin, kidneys and kidney fat. The most significant differences were made with the factor of litter size. The carcass quality of heavy lambs was monitored in all mentioned farms. The evaluated traits monitored: slaughter weight, carcass weight, carcass percentage, conformation, fatness, weight and percentage of kidneys and kidney fat, weight and percentage of shoulder, leg, rib, flank, neck, weight and percentage of meat, bones and fat in a leg. The influence of these factors as farm, genotype and age of slaughter were evaluated with these traits. The most significant differences there were among farms and age of slaughter.

6

The meat quality was monitored in all mentioned farms. These traits - monitored: dry matter, intramuscular fat, ash, proteins, hydroxyprolin, collagens, color, water holding capacity, pH, myofibril diameter, energy value. The most significant differences were made sure among the farms. And the influences of farm, genotype and age of slaughter were evaluated on sensory analysis. In these ones the traits were judged too: color, odour, flavor, tenderness, juiciness, texture. The most significant differences were made sure among the farms. The three factors of fatty acids were evaluated in a lamb meat. The main aim was to find the capacity of SFA, UFA, PUFA, MUFA, n3, n6. The highest growth ability was found with lamb breeding in the area of Kunčice. The highest daily gains were monitored up to 30 days in general. The highest growth ability was found at males and singles. At the light lamb crosses there could be found the better dressing percentage then at the pure breed of Romanov. The dressing percentage was on the low level in all farms. The best conformation was with the lambs on the Kunčice farm. The leg percentage was the approximately same in all farms. The highest percentage of leg meat was found in the Růžďka breed. And also the highest of intramuscular fat was found in the Růžďka breed. The sensory evaluated flavor and odour had the highest level.

7

2.

Úvod Chov ovcí patří neodmyslitelně k oblastem, s méně bonitní půdou, dnes často

označovaným jako defavorizované (LFA). Ovce je hospodářským zvířetem s velkým významem pro údržbu trvalých travních porostů především o vyšší svažitosti. Tyto oblasti jsou dnes i poměrně značnou měrou podporovány pomocí přímých i nepřímých dotací ze státního rozpočtu a především z rozpočtu Evropské unie (EU). Součástí pravidel pro tyto platby zemědělcům je mimo jiné i předepsaný počet dobytčích jednotek na plochu udržovaných pozemků. A to je jeden ze zásadních důvodů, proč v posledních letech došlo k postupnému a nemalému vzestupu početních stavů ovcí v České republice. HOLÁ 2008 uvádí předpokládaný počet ovcí v České republice v roce 2008 na 183 618 ks ovcí a beranů. Což je výrazně vyšší hodnota než jakou uvádí stejný zdroj v roce 1998, kdy bylo v ČR dosaženo novodobé minimum (93 557 ks) chovaných ovcí. Může nás těšit fakt, že i nadále jsou prognózovány vzestupné tendence počtu ovcí. Tato situace však klade na zemědělce další břemeno a tím je odbyt jehňat případně brakových ovcí. Situace v možném odbytu masa je však poměrně příznivá, protože jehněčí maso je jednou z mála zemědělských komodit, ve kterých je EU nesoběstačná. Naopak je však nutno uvědomit si velmi nízké ceny jehněčího masa importovaného do Evropy ze států jižní Ameriky, Austrálie případně Nového Zélandu. Ceny jehněčího masa jsou v těchto zemích, díky příznivým geomorfologickým a demografickým podmínkám a tím i jinému systému chovu, na zcela jiné úrovni. Naopak odbyt do států s vysokou spotřebou jehněčího masa je v podmínkách evropské legislativy relativně nákladný a tím se cena jehněčího masa pro českého chovatele snižuje. Například cena placená v létě roku 2008 ve Francii dosahovala cca 4 € za 1kg JUT, což po odečtení nákladů nebyla nijak výrazně výhodná cena. Další nemalou komplikací je pak organizace transportu jehňat, která se musí transportovat v živém, protože neexistuje v České republice porážka, která by byla schopna v požadované kvalitě a množství porazit dostatečný počet jehňat. Nejrozumnějším řešením by byla orientace na tuzemský trh s lepší organizovanou, nikoliv individuální, strukturou odbytu. Český trh s jehněčím masem však prakticky neexistuje nebo jen ve fragmentech a pohybuje se v začarovaném kruhu (zákazník maso nekupuje, protože ho nevidí → řezník maso neprodává, protože ho zákazník nekupuje). Pouze zákazníci, kteří toto maso aktivně vyhledávají ho najdou. Proto také byla v roce 2006 spotřeba tohoto masa (dohromady: jehněčí, ovčí, kozí a koňské) v ČR pouze 0,4 kg z celkových 80,6 kg (HOLÁ, 2008).

8

Jehněčí maso nepatří mezi potraviny až tak typické pro českou kuchyni a i v českých kuchařských knihách je mu věnována menší pozornost. Rovněž s sebou nese předsudek o nepříjemném pachu pramenící z dřívějších dob, kdy se na kuchyňský stůl dostávalo především maso starých zvířat. V této věci však dochází ke značným pokrokům, neboť na trhu se takovéto maso téměř přestalo vyskytovat a kvalita jehněčího masa se začíná prezentovat. V případě plného rozběhu „jehněčího trhu“ v České republice by však mělo dojít k přehodnocení způsobů a možností produkce kvalitního jehněčího masa. Jen jehňata, která narostou relativně rychle, a jsou poražena v optimální kondici mohou poskytnout kvalitní JUT a tak i kvalitní jehněčí maso jako artikl pro budoucí spokojené zákazníky. V České republice jsou ovce chovány různými způsoby, kdy každý z jich s sebou nese určité výhody a nevýhody. Ať už jsou to systémy klasické pro naši krajinu, kdy jsou ovce bahněny ve stáji, nebo systém anglosaský, při kterém je bahnění přesunuto na pozdější období a jehňata se rodí přímo na pastvinách, nebo také systémy intenzivní, ve kterých se bahní více než 1x ročně. Důležitý je rovněž fakt, že se v našich chovech stále zvyšuje podíl masných plemen ovcí, který z původních 0,6 % v roce 1990 stoupl až na 40,0 % v roce 2008 (HOLÁ 2008). Nemělo by se však ani zapomínat na kombinovaná plemena a jejich využití pro mateřskou pozici. Výhodou těchto plemen je jejich dobrá adaptovanost na přírodní podmínky a jejich dobré mateřské vlastnosti. Pro zlepšení masné užitkovosti kombinovaných plemen, o kterou jde v dnešní době nejvíce, je právě proto vhodné využívat v užitkovém křížení berany masných plemen. Jehněčí maso je v poslední době prezentováno jako maso se zdravotním benefitem, tedy že jeho konzumace je prospěšná zdraví člověka. Toto je informace se zcela zásadní hodnotou pro dnešní spotřebitele, kteří se svým zdravím a možností jak si jej udržet případně posílit, intenzivně zabývají. Je proto velmi vhodné ukázat spotřebitelům výhody konzumace jehněčího masa a jeho příznivé chemické složení. Předkládaná disertační práce by měla shrnout možnosti produkce kvalitního a konkurenceschopného jehněčího masa a ukázat na vzájemnou provázanost od narození až na stůl spotřebitele. Dále pak posoudit jednotlivé systémy chovu a upozornit na jejich silné a slabé stránky, protože jen ekonomicky efektivní výroba kvalitního jehněčího masa může v budoucnu být dostatečným zdrojem příjmů pro chovatele. Rád bych ukončil úvodní slovo valašským pořekadlem, že: Gdo zí valašského barana ten može až do rana.

9

3. Literární přehled 3.1. Růst, vývin a výkrmnost 3.1.1. Vlivy působící na růstovou schopnost jehňat Růst, jakožto základní schopnost každého živočicha, je ovlivňován velkým množstvím faktorů, které na něj působí ve vzájemných interakcích. JELÍNEK et al. 2003 uvádí, že růst patří mezi významné výkony organismu, vyznačuje se převahou anabolických procesů a trvá od vzniku zygoty až do dospělosti. Mezi základní procesy provázející růst patří zvětšení buněk (hypertrofie) a zmnožení buněk (hyperplasie). Hypertrofie i hyperplazie vychází z DNA v buněčném jádru. Pro zmnožení buněk je významná její replikace, při syntetických procesech provázejících zvětšování buněk se uplatňuje její transkripce. Nárůst objemu vede k tvarovým změnám organismu, přičemž se mění i podmínky pro průběh funkcí. Obecně lze říci, že růstová schopnost organismu je jen velmi málo ovlivňována genetickými faktory a tomu odpovídá i její poměrně nízká heritabilita. KESBI et al. 2008 uvádí h2 pro porodní hmotnost jehňat na úrovni 0,19, když hodnota h2 pro další živé hmotnosti pomalu stoupá a dosahuje u hmotnosti při odstavu 0,25; hmotnosti v 6 měsících 0,23; hmotnosti v 9 měsících 0,31 a hmotnosti v jednom roce života 0,36. SNYMAN et al. 1998 ve své práci uvádějí korelační koeficienty mezi živými hmotnostmi jehňat v jednotlivých fázích výkrmu, ze kterých je patrný pokles jejich hodnoty v závislosti na časové vzdálenosti mezi jednotlivými živými hmotnostmi. Nicméně tyto korelační koeficienty dosahují vysokých hodnot a to v intervalu od + 0,643 do + 0,798. HROUZ and ŠUBRT 2000 uvádí rozdělení růstu a vývoje organismu na dvě hlavní fáze a to prenatální a postnatální. Prenatální fáze růstu a vývoje organismu zahrnuje období od vzniku zygoty do narození mláděte. Celá tato životní etapa se odehrává v pohlavních orgánech matky a lze proto na nový organismus působit jejím prostřednictvím. Tato fáze je dále členěna na tři další období (trimestry) tj. Ovulární – do stádia expandované blastocysty (6 – 8 dnů); Embryonální – nelze rozeznat u konceptu jeho druhovou příslušnost, končí zpravidla v 5 – 6 týdnu; Fetální – plod nese podobu dospělce JELÍNEK et al. 2003. Celková doba prenatálního období tj. gravidity samice trvá u ovcí 150 dnů s rozmezím 140 – 155 dnů. Nejvýrazněji je v tomto období růst a vývoj jedince ovlivňován výživou matky, když při 10

nevhodné nebo nedostatečné výživě může docházet k zpomalení růstu a nedokonalému vývinu, což způsobuje vysokou poporodní mortalitu. Významně je růst v tomto období ovlivňován také četností březosti, když JELÍNEK et al. 2003 uvádí hmotnost jehněte na úrovni 7 – 8 % živé hmotnosti matky, když u trojčat se tento podíl snižuje na 4 – 6 % živé hmotnosti matky. Nezanedbatelnou roli hrají také faktory plemen matky, zdravotního stavu, věku matky a další. Postnatální fáze začíná narozením jedince a trvá do přirozené smrti. Zahrnuje několik fází, které se v počátku stádia rozdělují podle druhu přijímaného krmiva na fáze mlezivové, mléčné a rostlinné výživy. Další důležité mezníky v postnatálním růstu a vývoji jsou nazývány jako stupně dospělosti. Prvním stupněm je pohlavní dospělost, která je charakterizována jako období, když začne jedinec produkovat oplozeníschopné pohlavní buňky. U ovcí se toto období dostavuje v závislosti na ranosti, dané často plemennou příslušností, v rozmezí 4 – 7 měsíců. Dalším stupněm je chovná dospělost, což je období kdy jsou zvířata zařazována do plemenitby. V této době by měl jedinec dosahovat alespoň 60 % předpokládané živé hmotnosti v dospělosti. U ovcí je dosahováno této dospělosti v 6 – 17 měsících života. Posledním stupněm důležitým pro zemědělskou praxi je období tělesné dospělosti, které je u ovcí dosahováno ve 2 – 3 letech a je charakterizována dokončením růstu dlouhých kostí. Růst organismu lze vyjádřit také růstovou křivkou mající tvar sigmoidy a rozdělené do dvou fází a to fáze autoakcelerační a autoretardační. Autoakcelerační fáze je charakteristická intenzivním růstem v důsledku vysoké růstové potence. S růstem organismu se v něm hromadí, stejně jako v okolním prostředí omezující faktory, které organismus přivádějí do autoretardační fáze, ve které se růst zpomaluje, klesají přírůstky, které nakonec přicházejí až do nulové hodnoty HROUZ and ŠUBRT 2000. Výkrmnost je dědičně podmíněná schopnost zvířat k různé intenzitě tvorby živé hmotnosti, především svaloviny, při ekonomicky výhodné spotřebě krmiv do různého věku a živé hmotnosti. Je dána růstovými schopnostmi organismu a schopností jedince využít živiny krmiva na tvorbu jednotlivých tělesných tkání. Výkrmnost je hodnocena průměrným denním přírůstkem a spotřebou krmiva na jednotku přírůstku HROUZ and ŠUBRT 2000.

11

3.1.2. Vliv výživy a krmení na růstovou schopnost jehňat Při krmení ovcí se snažíme o dodržování všech obecných zásad techniky krmení přežvýkavců. Každá nerovnoměrnost se projeví snížením užitkovosti a zvýšením spotřeby živin na jednotku produktu. Nedostatečná výživa vede ke zhoršení výživného stavu zvířat … takto zahajuje ve své publikaci kapitolu výživy ovcí ZEMAN et al. 2006. HOLUB et al. 1969 ve své publikaci uvádí následující větu: Značný praktický význam skutečnosti, že úrovní výživy lze ovlivnit intenzitu růstu zvířat, vedl k tomu, že se této otázce věnovala velká pozornost. Zájem o potvrzení významného faktoru výživy a krmení jehňat je zřejmý i v dnešní době a to ve velké skupině vědeckých prací zabývajících se masnou užitkovostí jehňat. Jako zásadní považuje tento faktor velká skupina zahraničních i domácích vědců. Rostoucí organismus musí získat z krmiva stavební látky, ze kterých vytváří novou živou hmotu, ale rovněž i vodu, která má kromě jiných funkcí význam i jako látka stavební HORÁK et al. 2004. V chovatelské praxi je vždy nutno si uvědomit vedoucí úlohu výživy ale i techniky krmení ovcí resp. jehňat na vlastní masnou užitkovost jehňat. Při zaměření pouze na výkrm jehňat, které by měly zajišťovat především kvalitní jehněčí maso pro tuzemský případně i zahraniční trh jsou nejobvyklejší a nejběžnější následující systémy chovu ovcí resp. výkrmu jehňat jak uvádí HORÁK et al. 2004. Časově nejkratší systém je mléčný výkrm jehňat který se provádí do věku cca. 2 měsíců a porážkové hmotnosti v rozmezí 12-18 kg. Hlavním komponentem je mateřské mléko a dalšími krmivy jsou pak jadrná směs a kvalitní seno. Tento druh výkrmu není v ČR významněji rozšířen. Největší uplatnění má hlavně v chovech dojených ovcí. Případná možnost rozvoje tohoto systému je i u stád plodných plemen ovcí s intenzivní úrovní reprodukce. Dalším systémem je intenzivní výkrm jehňat. U tohoto systému by mělo být dosahováno nejvyšších přírůstků a finální prorážková hmotnost by měla být v rozmezí 34 – 42 kg. Tento způsob výkrmu je však významně závislý na velkém množství jadrného krmiva, které je v tomto systému základem krmné dávky. Oblasti produkce obilovin, jakožto základního komponentu jadrných krmiv se zcela neshodují s oblastmi ve kterých je nejvíce rozšířen chov ovcí. Pro tento systém však v poslední době stále více mluví poměrně stabilně nízká cena krmných obilovin a jejich snadná dostupnost a jednoduchý transport. Tento způsob výkrmu je vhodný hlavně pro chovatele s menší základnou pastvin. Případně pro chovatele ovcí 12

situované v klimaticky příznivějších oblastech. Další možností využívanou v České republice je polointenzivní výkrm jehňat. U tohoto typu výkrmu jsou jehňata v první fázi chována i s matkami ve stáji a základem jejich krmné dávky je mateřské mléko, jadrné krmivo a přídavek kvalitního sena. Po odstavu jsou jehňata chována na pastvině kde přijímají pastevní porost a jsou případně přikrmována jádrem. Doba výkrmu je tu tohoto způsobu výrazně delší (6 – 7 měsíců) než u předešlých systémů a intenzita růstu dosahuje podstatně nižší úrovně (finální hmotnost se pohybuje v širokém rozmezí 30 – 50 kg). Tento systém je u českých chovatelů poměrně rozšířen pro svou menší pracovní náročnost a nižší závislost na kvalitě pastvin (možnost příkrmu jádrem). Posledním systémem využívaným v ČR je pastevní výkrm jehňat. Jedná se o systém převzatý z tzv. anglosaského systému chovu ovcí, kde jsou jehňata spolu s matkami chována na pastvinách (není zde vůbec prováděn odstav) a základ jejich krmné dávky je postaven na přijmu mateřského mléka, kvalitní pastvy a ojediněle i malého přídavku jádra. Tento systém je nejvíce závislý na dostatečném množství vysoce kvalitní pastvy a správném systému pasení, avšak je rovněž nejpřirozenější a ekonomicky nejzajímavější. Porovnáním různých systémů výkrmu u jehňat plemene Merino Branco a kříženců s plemenem Ile de France se zabývali SANTOS – SILVA et al. 2002. Sledovali růstovou schopnost jehňat při systému intenzivního výkrmu, kdy byly jehňata odstaveny od matek a dokrmeny jadrným koncentrátem (11,5 MJ ME/kg; 18% hrubý protein) a pšeničnou slámou v ad-libitním množství. Druhý sledovaný systém byl výkrm jehňat spolu s matkami na pastvě (porost na bázi Jílku mnohokvětého - Lolium multiflorum). Poslední systém sledovaný výše uvedenými autory byl na pastvě spolu s matkami s příkrmem jadrnou směsí. Nejvyšší denní přírůstky do živé hmotnosti 30 kg byly zjištěny u skupiny vykrmované intenzivně pomocí jadrné krmné směsi (322 g). U skupiny vykrmované na pastvině s přídavkem jádra byl denní přírůstek do 30 kg živé hmotnosti 252 g. Nejnižší denní přírůstek do 30 kg ž.h. byl zjištěn u skupiny vykrmované pouze na pastvině a to 189 g. Mezi denními přírůstky všech sledovaných skupin byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Porovnáním polointenzivního a pastevního výkrmu se zabývali PETHICK et al. 2005a, kteří porovnávali růstovou schopnost jehňat rozdělených do několika skupin. Společným prvkem byla počáteční fáze výkrmu, kdy byly jehňata umístěna na společné pastvině do věku mezi 60 – 74 dny věku. První skupina jehňat byla krmena i nadále pastevním porostem a dosahovala denního přírůstku v testu 136 g, druhá skupina byla krmena středně energeticky bohatou tvarovanou krmnou směsí tvořenou ze 36% pšenicí a

13

pšeničnými mlýnskými odpady, 35% sena a 25% lupinou.tato skupina dosahovala denního přírůstku 184 g. Nejvyšší přírůstky (197 g) byly zjištěny u skupiny krmené vysoce energetickou tvarovanou krmnou směsí tvořenou ze 40 % ječmenem, 30 % pšeničných mlýnských odpadů, 15 % sena a 12 % lupiny. Naproti tomu nejnižších a záporných hodnot denního přírůstku (-202 g) dosahovala skupina jehňat krmených pouze slámou. Podobné výsledky publikovali i BROWN and MAYEUX 2005, kteří sledovali růstovou schopnost jehňat různých plemen a hybridních kombinací v podmínkách tropů. Tito autoři uvádějí u jehňat krmených ve výkrmnách, u kterých byla krmná dávka založena na vojtěškovém seně, extrudované kukuřici a bavlníkové moučce, vyšší přírůstky než u jehňat vykrmovaných pastevně. BORTON et al. 2005 ve své publikaci rovněž porovnávají růstovou schopnost jehňat vykrmovaných na bázi intenzivního výkrmu jadrnými krmivy a pastevního výkrmu na pastvinách s převahou jílku vytrvalého (Lolium perenne). Jehňata obou skupina byla vykrmována od počáteční hmotnosti cca 24 kg do porážkové hmotnosti okolo 60 kg, což u intenzivního výkrmu trvalo 121 dnů a u pastevního výkrmu pak 316 dnů. Průměrný denní přírůstek za celou dobu pokusu činil 330 g u intenzivního a 120 g u pastevního výkrmu. SPEEDY 1980 ve své publikaci „SHEEP PRODUCTION science into practice“ což je jakási učebnice pro ovčáky ve Velké Británii uvádí zajímavou úvahu, ve které vkládá do hry navíc faktor optimálního protučnění jehněte. Intenzita růstu je podle něj silně závislá na výživě. V případě intenzivního způsobu výkrmu je u jehňat dosahována vyšší intenzita růstu ale i dřívější ukládání tuku. U dvou stejných skupin jehňat, kde byla aplikována různá hladina intenzity výživy, budou patrné následující rozdíly: Skupina krmená intenzivněji poroste rychleji, ale dosáhne dříve požadovaného stupně protučnění a proto bude živá hmotnost při porážce prakticky nižší než u druhé skupiny, která bude krmena extenzivněji, poroste pomaleji a stejného stupně ztučnění dosáhne v pozdějším věku. Vliv snížení krmné dávky na masnou užitkovost sledovali MURPHY et al. 1994. Rozdělili skupinu 58 jehňat kříženců plemen Hampshire x Targhee do třech skupin, když první skupině podávali krmivo v ad-libitním množství, druhá skupina měla zkrácenou denní krmnou dávku o 15 % a poslední dokonce o 30%. Pokus byl proveden ve dvou opakováních a obě přinesly velmi podobné výsledky. Nejvyšší denní přírůstky byly zjištěny u skupiny s ad-libitním příjmem krmiva. Celkový denní přírůstek u této skupiny byl 407 g. Naproti tomu u skupiny krmené 85 % ad-libitní krmné dávky byl zjištěn denní

14

přírůstek 347 g, absolutně nejnižší denní přírůstek byl zjištěn u skupiny krmené 70 % adlibitní krmné dávky a to pouze 293 g. Při bližším posouzení je zřejmé, že restrikce krmné dávky o 15 % resp. 30 % vedla ke snížení denního přírůstku o 14,7 % resp. o 28,1 %. Vlivem různých druhů pastvy na masnou užitkovost jehňat se zabývali FRASER et al. 2004, kteří sledovali růstovou schopnost jehňat kříženců Suffolk x „Mule“ vykrmovaných na třech typech monokulturních pastevních porostů. První porost byl tvořen čistou Vojtěškou setou (Medicago sativa), druhý porost byl monokulturou Jetele lučního (Trifolium pratense) a poslední porost byl monokulturou Jílku vytrvalého (Lolium perenne). Zajímavá je poznámka autorů, že při pastvě na monokultuře jetelovin nebyl sledován jediný případ nadmutí a sledovaným jehňatům nebyly podávány preparáty, které by nadmutí zabraňovaly. Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,001) nejvyšší denní přírůstky jsou autory uváděny u skupiny jehňat pasených na Jeteli lučním (305 g), střední hodnota denních přírůstků byly zjištěna u jehňat pasených na Vojtěšce seté (243 g) a nejnižší hladina denních přírůstků byla zjištěna u jehňat pasených na porostu Jílku vytrvalého (184 g). PETIT et al. 1997b se zabývali vlivem úpravy sena při sušení a přídavku jádra na růstovou schopnost jehňat. Úprava píce při sušení spočívala v mačkání po sečení. Kolektiv autorů uvádí, že se doba sušení snížila o 3 hodiny a zároveň se snížila i pracovní náročnost, protože mačkaná píce byla obracena pouze jednou zatímco nemačkaná 2x. Co se týká efektu úpravy píce před sušením, zde nebyl zjištěn statisticky průkazný vliv na denní přírůstek jehňat. Efekt přídavku jádra na denní přírůstek jehňat však byl vysoce průkazný (P ≤ 0,01). Vlivem formy předkládaného suchého objemného krmiva na masnou užitkovost jehňat se zabývali SANTOS – SILVA et al. 2004. Mimo to sledovali i vliv obohacení krmné směsi sójovým olejem na růstovou schopnost jehňat. V rámci jejich pokusu byly jehňata krmena čtyřmi různými krmnými dávkami založenými na zkrmování vojtěškového sena respektive vojtěškových granulí a to s přídavkem, nebo bez přídavku sójového oleje. Nejvyšší denní přírůstek za dobu pokusu byl zjištěn u skupiny jehňat krmené vojtěškovými granulemi bez přídavku oleje a to 323 g. Jehňata krmená vojtěškovými granulemi s přídavkem oleje přirůstala denně 280 g. Výrazně nižší denní přírůstky byly zjištěny u jehňat, které byly krmeny vojtěškovým senem a to 163 g bez přídavku oleje a 184 g s přídavkem sójového oleje v krmné dávce. Mezi všemi sledovanými skupinami byl autory zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P ≤ 0,05).

15

Intenzivní výkrmy s různou spotřebou jadrné krmné směsi porovnávali SHAKER MOMANI and GHASSAN 2001, kteří porovnávali masnou užitkovost jehňat beránků krmených jadrnou směsí v množství 400 a 800 g na kus a den s možností ad-libitního příjmu kvalitního sena. Vyšší denní přírůstek je autory uváděn u skupiny krmené vyšší dávkou jadrné krmné směsi a to 305 g. U skupiny krmené 400 g jádra denně byl zjištěn průměrný přírůstek 232 g což je cca 76 % přírůstku intenzivněji krmené skupiny. Podobným tématem se ve své publikaci zabývali i OCHODNICKÝ and HUNČÍK 1983, kteří sledovali vliv podílu jadrné krmné směsi na růstovou schopnost jehňat. Ve výsledcích své práce uvádějí, že nejvyšší denní přírůstky za dobu pokusu byly zjištěny u skupiny jejíž krmná dávka obsahovala 40 % jadrné krmné směsi. Mírně nižších přírůstků dosahovala paradoxně i skupina krmená maximálním podílem krmné směsi (53 %). Nejnižší denní přírůstky byly zjištěny u skupiny jehňat krmených jadrnou směsí v pouze 20 % podílu. DEMEKE et al. 2004 sledovali vliv doplňku výživy v období sucha pomocí krmné jadrné krmné směsi na růstovou schopnost jehňat v oblasti severní Etiopie. Jehňata byla rozdělena do dvou skupin, základem krmné dávky obou byla pastva a u jedné sledované skupiny byla navíc přidávána jadrná krmná směs v dávce 300 g na kus a den. U skupiny s přídavkem jádra byla zjištěna velmi vysoce průkazně (P ≤ 0,001) vyšší živá hmotnost v 365 dnech (30,5 kg oproti 19,8 kg u skupiny bez přídavku jádra). Rovněž denní přírůstek v intervalu od 91 do 365 dnů byl velmi vysoce průkazně (P ≤ 0,001) vyšší u skupiny s přídavkem (82 g) než u skupiny bez přídavku jádra (48 g). Poměrně častým námětem vědeckých publikací je zhodnocení vlivu přídavků různých komponentů v krmné dávce na masnou užitkovost jehňat. FAHMY et al. 1992 sledoval vliv přídavku rybí moučky, krevní moučky a sójového šrotu na masnou užitkovost jehňat a srovnával ji s kontrolní skupinou jehňat. Nejvyšších denních přírůstků dosáhla jehňata krmená rybí a krevní moučkou (226 g a 217 g) statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nižší přírůstky byly zjištěny u skupiny přikrmované sojovým šrotem a u skupiny kontrolní (189 g a 186 g). Podobně i STANFORD et al. 1996 sledovali vliv jednotlivých proteinových komponentů krmné dávky na růst jehňat. V jejich sledování byly ověřovány účinky canolového šrotu pokrutin, sojového šrotu a semen lupiny jako komponent krmné dávky jehňat. Nejlepšího denního přírůstku dosahovala jehňata v jejichž krmivu byly proteiny dotovány canolovým šrotem (285 g) naproti tomu nejhorší přírůstek měla jehňata krmená směsí s sojovým šrotem (255 g). Mezi těmito hodnotami byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P ≤ 0,05). Středních hodnot přírůstků (272 g) pak dosahovala skupina jehňat 16

krmených směsí s přídavkem zrna Lupiny bílé. S podobnými komponenty pro dotaci proteinů v krmné dávce pracovali i WIESE et al. 2003b, kteří zjišťovali možnosti využití canolového šrotu, lupiny a močoviny pro doplnění proteinů v krmné dávce jehňat. Nejvyšší denní přírůstky byly těmito autory zjištěny rovněž u skupiny jehňat krmených canolovým šrotem a to 272 g. Jehňata krmená směsí s obsahem lupiny dosahovala v průběhu pokusu denního přírůstku 233 g. Nejnižší denní přírůstek byl zjištěn u jehňat krmených směsí s močovinou. Mezi všemi přírůstky byl zjištěn průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. Rovněž PETIT et al. 1997a sledovali vliv přídavku sójového nebo canolového šrotu, resp. vliv extruze provedené na těchto krmivech na růstovou schopnost u jehňat. Statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly patrné u vlivu extruze na růst jehňat. Jehňata krmená extrudovanými krmivy měla průkazně vyšší přírůstky než jehňata krmená krmivy bez této úpravy. Problematikou dotace bílkovin a energie v krmné dávce za pomocí kukuřičného zrna a sojového šrotu resp. zrna Bobu setého a jejich vlivem na růst jehňat se zabývali i CABALLERO et al. 1992. Výsledky uveřejněné tímto autorským kolektivem ukazují, že kukuřičné zrno jako donor energie v jadrné směsi nezpůsobuje u jehňat významnou změnu denních přírůstků. Podobné jsou i výsledky u bílkovinných komponentů. Při vyrovnané hladině obsahu bílkovin v krmné směsi nezáleží na zdroji bílkoviny (sojový šrot nebo zrno bobu) a přírůstky skupin jehňat krmených různými koncentracemi bobu a sóje jsou nesignifikantně rozdílné. Vlivem přídavku světlicového oleje na růst jehňat se zabývali BOLES et al. 2005. Denní přírůstky se však podle jimi uveřejněných výsledků mezi jednotlivými sledovanými skupinami neprůkazně liší a neukazují výraznou zlepšující nebo zhoršující tendenci vlivu přídavku na přírůstek. Sledovaná jehňata byla autory rozdělena do třech skupin, když krmná dávka první z nich neobsahovala žádný přídavek světlicového oleje, druhá 3 % a poslední 6 % oleje. Nejvyšší přírůstek je uváděn u poslední skupiny (210 g), a nejnižší u skupiny číslo 2 (160 g). STANFORD et al. 2000 sledovali vliv zastoupení pokrutin z Canoly (GMO – řepka vyšlechtěná v Kanadě). Výsledkem jejich pokusu bylo zjištění, že zvyšující se podíl canolových pokrutin v krmné dávce jehňat vedl k vysoce průkaznému (P ≤ 0,01) poklesu denního přírůstku ve sledovaném období. U kontrolní skupiny jehňat která byla krmena krmivem bez přídavku canolových pokrutin byl v průběhu sledování zjištěn přírůstek 388 g, naproti tomu u skupiny jehňat, jejichž krmnou dávku tvořilo 95 % canolových pokrutin byl tento přírůstek pouze 300 g.

17

Limitujícím faktorem krmné dávky může být i obsah jednotlivých aminokyselin v krmné dávce. Pro ovce je obecně nejčastěji limitující obsah Methioninu (Met), jakožto esenciální sirné aminokyseliny potřebné pro tvorbu keratinu resp. vlny. WIESE et al. 2003a sledovali vliv přídavku Met podávaného v krmné dávce jehňat ve formě chráněné proti degradaci v bachoru na masnou užitkovost jehňat. Jehňata byla rozdělena do 5 skupin, kterým byla předkládána krmná dávka s obsahem 0, 1, 2, 3 a 5 g Met/den. Jehňata byla vykrmována do porážkové hmotnosti 45 kg. Mezi jednotlivými přírůstky byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤0,05) rozdíly a to mezi skupinou krmenou směsí s 2 g Met/den (231 g) a ostatními skupinami, které dosahovaly přírůstků v rozmezí od 267 g do 292 g. Nebyla však zjištěna závislost mezi stoupající hladinou met v krmné dávce a denním přírůstkem sledovaných jehňat. Přídavkem poměrně netradičního krmiva se zabývali RAGNI et al. 2003. Tento autorský kolektiv sledoval vliv přídavku olivových výlisků do kompletní krmné směsi na produkci masa u jehňat. Testovány byly dvě po krmivářské stránce vyrovnané směsi z nichž jedna navíc obsahovala i 20 % vypeckovaných olivových výlisků. Co se týká denního přírůstku u jehňat krmených směsí s obsahem olivových výlisků byl zjištěn mírně vyšší přírůstek (179 g) oproti skupině kontrolní (176 g). Rozdíl mezi oběma skupinami byl neprůkazný. Podobně netradiční suroviny byly použity pro výživu jehňat i v rámci pokusu, který publikovali CAPARRA et al. 2003. V rámci tohoto pokusu byly sledovány 3 skupiny jehňat. První kontrolní skupina byla krmena senem a jadrnou směsí. Druhá skupina jehňat byla krmena jadrnou krmnou směsí a siláží složenou z 65 % citrusové drti, 30 % olivových pokrutin a 5 % pšeničné slámy. Poslední skupina měla krmnou dávku tvořena stejnou jadrnou směsí, ale siláž byla složena z 55 % citrusové drti, 40 % olivových pokrutin a 5 % pšeničné slámy. Nejvyššího denního přírůstku za dobu pokusu dosáhly jehňata kontrolní skupiny (243 g) a jehňata zařazená ve druhé skupině (231 g). Naproti tomu statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nižší přírůstek byl autory zjištěn u třetí skupiny jehňat. Obsah minerálních látek v krmné dávce může být poměrně často limitujícím faktorem masné užitkovosti jehňat. Efektem přídavku selenu a zinku do krmné dávky jehňat na masnou užitkovost jehňat se ve své práci zabývali KUCHTÍK et al. 1999. V rámci jejich sledování byla hodnocena růstová schopnost jehňat rozdělených do třech skupin a to na skupinu, které byl do krmné dávky přidáván selen, skupinu s přídavkem selenu a zinku v krmné dávce a na skupinu kontrolní bez přídavku těchto minerálů. Skupina s přídavkem selenu i skupina s přídavkem selenu a zinku v krmné dávce měly 18

vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší denní přírůstky v intervalech od narození do odstavu a od odstavu do porážky než kontrolní skupina bez přídavku těchto minerálních látek do krmiva. Mezi denními přírůstky prvních dvou skupin nebyl zjištěn průkazný rozdíl, i když v obou intervalech byly zjištěny vyšší přírůstky u jehňat s přídavkem Se a Zn než u jehňat s přídavkem samotného selenu (200 g vs. 198 g v intervalu od narození do odstavu a 235 g vs. 221 g v intervalu od odstavu do porážky). SHAKER MOMANI et al. 2003 sledovali vliv přídavku vitamíno-minerálního přídavku s obchodním názvem Vitamix OSZ na masnou užitkovost jehňat plemene Awassi v podmínkách Jordánska. Skupina jehňat s přídavkem preparátu Vitamix OSZ dosahovala statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšších denních přírůstků než skupina jehňat jimž byly vitamíny a minerály doplňovány jinou formou. PRIOLO et al. 2000 ve své publikaci ověřoval možnost využití polyethylen glykolu (PEG) jako prostředku ke snížení dopadu koncentrovaných taninů obsažených v karobové dužině na masnou užitkovost jehňat. Jehňata použitá k pokusu byla autory rozdělena do 3 skupin. U kontrolní skupiny jehňat byla karobová dužnina nahrazena v krmné dávce kukuřicí, druhá pokusná skupina měla v krmné dávce zařazenu karobovou dužninu jako zdroj taninů. Třetí skupina měla stejnou krmnou dávku, ale navíc s přídavkem PEG. Výsledky prezentované autory jasně ukazují vliv PEG na růst jehňat. Nejvyšší denní přírůstek je uveden u skupiny které byl přidáván PEG a to 140 g / den. Srovnatelných přírůstků dosáhly i jehňata kontrolní skupiny krmené směsí bez přídavku karobové dužniny (135 g). Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejnižší denní přírůstek byl zjištěn u jehňat krmených směsí s obsahem karobové dužniny a bez přídavku PEG (pouhých 48 g). BEN SALEM et al. 2002 rovněž sledovali vliv PEG na růstovou schopnost jehňat tlustoocasého plemene Barbarine krmených listy akácií (Acacia cyanophylla) s vysokým obsahem taninů. Jehňata s přídavkem PEG dosahovala statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšších denních přírůstků (116 g) než jehňata kontrolní skupiny (78 g). Vlivem účinku formononetinu obsaženého v jeteli červeném na růstovou schopnost jehňat se zabývali MOORBY et al. 2004. Nejvyšší denní přírůstky byly zjištěny u skupiny jehňat krmené jetelem o nejvyšší koncentraci formononetinu a to 263 g. Naproti tomu nejnižší přírůstky byly zjištěny u jehňat, které byly odchovány na pastvině s nízkoobsahovým jetelem (215 g) a bez jetele (219 g). Mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou přírůstku byl zjištěn vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl. Vliv přídavku polyenzymových přípravků do krmných směsí na výkrmnost jehňat prezentovali ANTUNOVIČ et al. 1998. 19

Z výsledků jejich pokusu vyplývá, že jehňata, kterým byla do krmné směsi přidávána směs enzymů prodávaných pod obchodními názvy „Polizym“ a „Polizym BX“ měla vysoce průkazně vyšší denní přírůstky za dobu trvání pokusu než jehňata v kontrolní skupině, kterým nebyly tyto preparáty přidávány.

FLAKOLL et al. 1991 sledovali vliv α-

ketoisocaproátu na masnou užitkovost jehňat. V rámci tohoto pokusu kolektiv autorů ověřoval účinek této látky na redukci katabolismu a stimulaci syntézy proteinů. Tento preparát aplikovaný intraperitoneální i orální formou zvyšoval denní přírůstek u jehňat. Při intraperitoneální aplikaci o 9,5 % a při orální aplikaci o 8,5 %. Vlivem anabolického steroidu s obchodním názvem Zeranol na růstovou schopnost jehňat se zabývali ALEXANDER et al. 2003. Tento přípravek nebyl jehňatům zkrmován spolu s krmivy ale byl jim implantován. Živá hmotnost skupiny jehňat bez implantátu Zeranolu byla po celou dobu sledování průkazně (P ≤ 0,05) nižší než u jehňat s implantátem. Denní přírůstky skupiny s implantovaným Zeranolem však byly vyšší pouze statisticky neprůkazně. Vlivem stejného preparátu na růstovou schopnost jehňat se však již dříve zabývali i FIELD et al. 1993. Podle výsledků, jež kolektiv autorů uvádí ve své publikaci, měl Zeranol statisticky průkazný vliv na úroveň denních přírůstků pouze u beránků a to ještě pouze při reaplikaci a tím prodloužené době účinnosti tohoto přípravku.

3.1.3. Vliv plemenné příslušnosti na růstovou schopnost jehňat Porovnáním masné užitkovosti čistokrevných jehňat plemen Hampshire, Suffolk a Poll Dorset se zabývali HAMMELL and LAFOREST 2000. Statisticky průkazně nejnižší denní přírůstky byly zjištěny u jehniček i beránků plemene Poll Dorset. Naproti tomu u jehňat plemen Hampshire a Suffolk byly denní přírůstky za dobu experimentu vyšší a poměrně vyrovnané. Výsledky tématicky podobného experimentu ve své publikaci zveřejnili i BURKE AND APPLE 2005. Do svého sledování zařadili čistokrevná jehňata plemen Dorper (DO), Katathin (KA), St. Croix (SC) a Suffolk (SF) krmená jednotnou krmnou dávkou. U plemene Sf byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší hmotnost při odstavu (o 39 a více %) i při porážce (o 19 a více %) než u jehňat ostatních plemen. Růstovou schopnost jehňat plemen Merino (M) a Comeback sledovali OBST et al. 1991. Živá hmotnost při narození byla vyšší u jehňat plemene M, naproti tomu při odstavu byla vyšší hmotnost jehňat plemene Comeback. Porovnáním růstové schopnosti třech plemen ovcí se zabývali SNYMAN and HERSELMAN 2005. Objekty jejich sledování 20

byly plemena Merino (M), Afrino (AF) a Dorper (DO). Nejvyšší denní přírůstky do odstavu byly zjištěny u jehňat plemene DO a to 284 g. Naproti tomu nejnižší přírůstek byl zjištěn u jehňat plemene M (183 g). Hodnota denního přírůstku u jehňat plemene AF byla 240 g. Mezi všemi zjištěnými přírůstky byl zjištěn průkazný rozdíl (P ≤ 0,05). JORGENSEN et al 1993 hodnotili masnou užitkovost jehňat plemen Texel (T), Romney March (RM), Leicester (L), Oxford Down (OD), Shropshire (SH) a Dorset (D). nejvyšších denních přírůstků dosahovaly jehňata masného plemene OD a to 332 g v intervalu 0-60 a 294 g v intervalu 0-120 dní. Nejnižší přírůstky byly autory popsány u jehňat kombinovaného plemene RM, konkrétně pak 277 g v obou sledovaných intervalech. Porovnáním růstové schopnosti čistokrevných jehňat dvou masných plemen (Suffolk (SF) a Berrichone du Cher) se zabývali NIEDZIOLKA et al. 2001. V rámci tohoto pozorování byly zjištěny vyšší přírůstky u plemene Berrichone du Cher (BE) a to ve všech sledovaných intervalech. Denní přírůstek do 100 dnů byl u plemene BE na úrovni 109,35 % přírůstku jehňat plemene SF. Plemeno SF bylo spolu s plemenem Polypay (PO) předmětem sledování, které prováděl NOTTER 1998. V rámci tohoto sledování byly hodnoceny denní přírůstky v intervalu 60 – 90 dnů a 90 – 120 dnů. Lepších parametrů růstu dosahovaly v obou případech jehňata masného plemene SF (390 g resp. 420 g) oproti jehňatům plodného plemene PO (320 g resp. 290 g). Sledováním růstové schopnosti jehňat plemen Suffolk (SF), Charollais (Ch) a kříženců plemen Ch x M (Merino) se zabývali DŘEVO et al. 2001. Do tohoto sledování bylo zařazeno celkem 1322 jehňat obou pohlaví odchovaných v 12 chovech v Severočeském regionu ČR. Nejvyšší denní přírůstek byl v rámci tohoto sledování zjištěn u jehňat kříženců Ch x M (256 g). Mírně nižší denní přírůstek byl zjištěn u jehňat plemen Ch (251 g) a naproti tomu nejnižší denní přírůstky vykazovaly jehňata plemene SF (235 g). Statisticky vysoce průkazné rozdíly jsou uváděny pouze mezi jehňaty plemen Ch a SF. HOPKINS et al. 1992 uvádí statisticky velmi vysoce (P ≤ 0,001) průkazně vyšší růstovou schopnost jehňat kříženců plemene Poll Dorset x (Border Leicester x Merino) než u jehňat plemene Elliottdale. Porovnáním růstové schopnosti čistých plemen a jejich kříženců se zabývali i MACIT et al 2001, kteří sledovali růstovou schopnost u plemen Awassi (A), Morkamaran (MR) a Tushin (TU) a jejich kříženců MRxTU, TUxMR a AxMR. Denní přírůstky v období do odstavu byly statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší u jehňat plemene MR (186 g) a naopak nejnižší u jehňat plemene A (129 g). Naproti tomu po odstavu, kdy byla jehňata vyhnána na pastvu a přikrmována jadrnou směsí, se denní 21

přírůstky mezi jednotlivými plemeny a kříženci poměrně ustálily na podobných hodnotách (od 168 g do 184 g) a nebyly mezi nimi pozorovány statisticky průkazné rozdíly. Možnosti zvýšení masné užitkovosti plemene Šumavská ovce (SO) pomocí užitkového křížení s masnými plemeny Texel (T) a Oxford Down (OD) sledovali VEJČÍK and KERNEROVÁ 2000. Z výsledků této studie vyplývá, že nejvyšších živých hmotností do věku 112 dní dosahovali beránci TxSO. Od 126 dne věku však dosahovali nejvyšších hmotností beránci hybridní kombinace ODxSO. Nejvyšší hmotnost byla na konci pozorování zjištěna rovněž u ODxSO (38,4 kg) oproti 37,1 kg u jehňat TxSO a 34,4 kg u čistokrevných jehňat plemene SO. KUCHTÍK and HORÁK 2001 sledovali masnou užitkovost jehňat plemene Německá dlouhovlnná (ND) a hybridních kombinací Oxford Down (OD) x ND a OD x (Merino (M) x ND). Nejvyšší denní přírůstky ve všech sledovaných intervalech byly autory zjištěny u jehňat F1 generace ODxND. Přičemž v intervalu od odstavu do 100 dnů věku byl denní přírůstek této hybridní kombinace (261 g) statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší než u jehňat plemene ND. V intervalu 0-100 dní věku byl rozdíl přírůstku jehňat ODxND (213 g) dokonce statisticky vysoce průkazně vyšší (P ≤ 0,01) v porovnání s přírůstkem čistokrevných jehňat ND (189 g). MACFARLANE et al. 2004b ve své práci sledovali růstovou schopnost jehňat plemen Suffolk (SF), Scottish Blackface (SBF) a jejich kříženců. Nejvyšší živé hmotnost i denní přírůstky jsou v rámci této publikace popsány u jehňat plemene SF a naproti tomu nejnižší byla růstová schopnost jehňat plemene SBF. Průměrný denní přírůstek za život byl u jehňat sledovaných plemen SF 319 g, u SFxSBF 290 g a u jehňat SBF pouhých 221 g. Porovnání růstové schopnosti jehňat pocházejících z užitkového křížení sledovali i GODFREY and WEIS 2005. Tito autoři porovnávali masnou užitkovost čistokrevných jehňat plemene St. Croix (SC) a kříženců tohoto plemene s plemenem Dorper (DO). Co se týká denního přírůstku lepší hodnoty jsou uváděny u jedinců z užitkového křížení (125,1 g) oproti 108, 1 g u čistokrevných jehňat. Rozdíl mezi těmito hodnotami byl statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01). Porovnáním růstové intenzity stejné kombinace plemen se zabývali i DODSON et al. 2005. Kolektiv autorů uvádí velmi vysoce průkazný (P ≤ 0,001) rozdíl mezi denním přírůstkem u kříženců DOxSC (90,3 g) a čistokrevných jehňat SC (79,1 g). Zhodnocením výsledků užitkového křížení beranů plemen Romanovská ovce (RO), Texel (T) s bahnicemi plemen St. Croix (SC) a Polypay (PO) se zabývali PHILLIPS et al. 2005. U jehňat (beránků) byl hodnocen přírůstek v testu, při kterém byli ustájeni ve výkrmnách a krmeni konzervovanou krmnou dávkou založenou na vojtěškovém seně, 22

kukuřici a sójovém šrotu. V tomto testu dosahovali nejvyšších denních přírůstků beránci TxSC a ROxPO a to 226 resp. 225 g. Naproti tomu statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejnižší byl denní přírůstek u čistokrevných jehňat SC (180g). Růstový potenciál pěti plemen a hybridních kombinací v podmínkách Indonésie sledovali MERKEL et al. 1999. do svého sledování zapojili jehňata plemen St. Croix (SC), Sumatra (SU) a křížence SC x SU, Barbados Blackbelly (BB) x SU a ((BB x SC) x SU). Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšších přírůstků dosahovali kříženci s plemenem BB a to BB x SU 209 g a ((BB x SU) x SC) 192 g. Naproti tomu nejnižší přírůstek byl uveden u jehňat plemene SU (155 g). Možnostmi zlepšení užitkovosti u původních plemen Criollo (CR) a Junin (J) v Peru se zabývali BURFENING and CARPIO 1995. Ve své práci se zaměřili na křížení těchto dvou plemen a sledovali následující hybridní kombinace: J, CR, Targhee (TA)xJ, Finská ovce (FO)xJ, JxCR, TAxCR, FOxCR. Nejvyšší hmotnost při narození byla zjištěna u jehňat plemene J (3,8 kg) a kříženců s tímto plemenem (TAxJ = 3,7 kg a FOxJ = 3,6 kg) a naopak nejnižší hmotnost při narození byla u jehňat CR (2,4 kg). Co se týká hmotnosti při odstavu nejnižších hodnot dosahovala opět jehňata plemene CR (16,4 g). Nejvyšší hmotnost při odstavu měla jehňata kříženců FOxJ (22,4 g) a TAxJ (22,3 g). U obou živých hmotností byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Porovnáním růstu čistokrevných jedinců řeckého plemene Florina (FL) a jeho kříženců s plemeny Chios (CHi), Karagouniko (KR) a Serres (SR) se zabývali GIOUZELYANNIS et al. 1997. Nejvyšších živých hmotností dosahovali jedinci CHi x FL a to v 90 dnech věku 24,44 kg. Naproti tomu nejnižší živou hmotnost po celou dobu výkrmu vykazovali jedinci plemene FL, ve věku 90 dnů pak 21,94 kg. Plemena a reciproční křížence plemen Sardi (S) a D´man (DM) v generacích F1 a F2 sledovali BOUJENANE et al. 1991. V období do odstavu uvádí kolektiv nejvyšší živé hmotnosti u čistokrevných jehňat plemene S a kříženců, u kterých bylo toto plemeno v mateřské pozici (S: 12,1 kg v 60 dnech; DM x S: 11,6 kg v 60 dnech). Naproti tomu nejnižší úroveň růstu je patrná u čistokrevných jehňat plemene DM a u kříženců kde bylo toto plemeno v mateřské pozici (DM: 10,4 kg v 60 dnech; S x DM: 10,7 kg v 60 dnech). Mezi těmito hodnotami byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. BOUJENANE et al. 2003 navazují na předchozí sledování a porovnávají užitkovost plemen S, DM a syntetické linie DMS. V tomto sledování byl průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší denní přírůstek v intervalu 0-30 dnů zjištěn u jehňat linie DMS (135 g) oproti 127 g u

23

jehňat S a 124 g u DM. Nejvyšších hodnot denního přírůstku v intervalu 30-90 dní dosáhla jehňata DMS (152 g) a S (150 g), průkazně (P ≤ 0,05) nižší přírůstek byl zjištěn u jehňat plemene DM (132 g). Při celkovém pohledu lze tedy říci, že výsledky obou pokusů se shodují a ukazují na vyšší užitkovost plemene S. Růstovou schopností jehňat intenzivních masných plemen Texel (T) a Rouge de L’Ouest (RLO) a kříženců F1 a F2 generací těchto plemen se zabývali DAWSON et al. 2003. nejvyšších denních přírůstků dosahovali v tomto testu jedinci F1 generace TxRLO a to 168 g, Tx(RLOxT) = 157 g a RLOx(RLOxT) = 155g. Naopak nejmenší přírůstek do porážky byl zjištěn u čistokrevných jehňat plemene T (133 g) Mezi těmito hodnotami byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P ≤ 0,05). Podobných výsledků dosáhli už DAWSON et al. 2002 u stejných skupin plemen a kříženců. Zde rovněž nejlepších přírůstků dosahují stejné hybridní kombinace jako v předešlé publikaci, ale ve změněném pořadí RLOx(RLOxT) 243 g, Tx(RLOxT) 240 g a Tx RLO 238 g. Nejhorší úrovně denních přírůstků pak opět dosáhla jehňata plemene T. Zhodnocením vhodnosti plemen Dorper (DO) a Suffolk (SF) na zlepšení masné užitkovosti ovcí plemene Columbia (Col) se zabývali SNOWDER and DUCKETT 2003. v rámci jejích sledování porovnávali masnou užitkovost jehňat 2 hybridních kombinací (SF x Col; DO x Col) a čistokrevných jehňat plemene Col jako kontroly. Statisticky průkazné rozdíly byly zjištěny pouze u živé hmotnosti v 77 dnech a u denního přírůstku do 77 dnů. Nejvyšších hodnot obou ukazatelů dosahovala jehňata SF x Col (33,5 kg resp. 357 g). Nejnižších naopak kříženci s plemenem DO (29,8 kg resp. 313 g). Využitím beranů plemen DO a Hampshire (H) pro zlepšení masné užitkovosti jehňat se zabývali DANIEL and HELD 2005. Neprůkazně lepší růstová schopnost byla v jejich publikaci popsána u kříženců s plemenem H, kteří dosahovali denních přírůstků v testu 360 g zatímco kříženci s plemenem DO přirůstali průměrně 280 g denně. LEYMASTER and JENKINS 1993 uvádějí neprůkazné rozdíly mezi růstovou schopností jehňat kříženců otcovských plemen Suffolk (SF) a Texel (T) s mateřským plemenem Composite I (C1). Hmotnost při narození byla u T x C1 3,52 g a SF x C1 3,53 g, podobně denní přírůstek do odstavu se liší o pouhých 15 g (T x C1 = 219 g a SF x C1 = 224 g). Růstovou schopnost kastrátů pocházejících z užitkového křížení plemene Corriedale (CO) s plemeny Texel (T), Hampshire (H), Southdown (SD), Suffolk (SF), Ile de France (IF) a Milchschaf (MI) sledovali BIANCHI et al. 2003. Nejnižších denních přírůstků v tomto pokusu dosahovali čistokrevní jedinci plemene CO (211 g). Z jedinců 24

pocházejících z užitkového křížení nejlépe přirůstali jedinci Sf x CO (252 g) a IF x CO (246 g). Nejnižší přírůstky měli kříženci s plemenem T a to 224 g. Podobnou studii s matkami plemene Co a berany plemen CO, T, SD, H a SF provedli BIANCHI et al. 2001. Nejvyšší živou hmotnost jehňat při narození dosáhli kříženci SF x CO (4,0 kg), naproti tomu průkazně nejlehčí byla čistokrevná jehňata CO (3,4 kg). Nejvyšší denní přírůstky byly zjištěny rovněž u kříženců s plemenem SF a to 248 g, nejnižšího denního přírůstku dosahovala jehňata CO a to 206 g. Možností zlepšení masné užitkovosti vlnařských plemen Corriedale (CO) a Polwarth (PW) pomocí užitkového křížení s masnými plemeny Suffolk (SF) a Ile de France (IF) se zabývali i CUNHA et al. 2000. Výsledky uváděné v této publikaci ukazují na statisticky průkazné (P ≤ 0,05) zlepšení denních přírůstků kříženců oproti jehňatům čistých plemen. Nejvyšší přírůstek do odstavu dosáhli beránci SFxPW (194 g) naproti tomu u čistokrevných beránků činil tento přírůstek pouze 137 g u jehňat CO resp. 149 g u plemene PW. Co se týká denních přírůstků po odstavu, nejlepších hodnot opět dosahovali beránci SFxPW (206 g) oproti beránkům plemen PW (133g) a CO (152 g). DOBEŠ and KUCHTÍK 2004b sledovali růstovou schopnost jehňat F1 a F11 kříženců otcovského masného plemene Suffolk (SF) a plemene Východofríská ovce (VF), konkrétně pak SFxVF a SF75VF. Vyšší denní přírůstky v intervalu od narození do 100 dnů věku byly zjištěny u kříženců SFxVF a to 215,09 g oproti 203,24 g u kříženců SF75VF. Rozdíl mezi těmito hodnotami nebyl statisticky průkazný. Růstem čistokrevných jehňat tlustoocasého plemene Awassi v oblasti izraelské pouště Negev se zabývali DEGEN and BENJAMIN 2003, kteří uvádějí průměrné denní přírůstky jehňat do 30dnů věku na úrovni 256 g. SHAKER MOMANI et al. 2002a a SHAKER MOMANI et al. 2002b zjišťovali vliv křížení plemene Awassi (A) s masným plemenem Charollais (Ch) a plodným plemenem Romanovská ovce (RO) na živou hmotnost a denní přírůstky jehňat. Nejvyšší živou hmotnost v 60 dnech resp. přírůstek do 60 dnů měla jehňata ROxA a to 18, 96 kg resp. 243 g naproti tomu nejnižších výsledků dosáhli čistokrevní jedinci A (13,13 kg resp. 146 g). U obou ukazatelů byl zjištěn statisticky vysoce průkazný rozdíl (P ≤ 0,01). Výzkum stejných hybridních kombinací, avšak s přesně opačnými výsledky prezentovali i KRIDLI et al. 2006, kteří uvádějí statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší hmotnost při odstavu u beránků plemene Awassi (24,5 kg), proti křížencům ROxA (18,4 kg) a ChxA (21,4 kg). Podobné výsledky byly zjištěny i u jehniček. Statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl hmotností při odstavu

25

byl zjištěn mezi jehničkami plemene A (23,3 kg) a kříženkami ChxA (20,6 kg) a ROxA (18,5 kg). Využití beranů tlustoocasého plemene Naeemi (N) pro křížení s matkami hybridních kombinací Border Leicester (BL) x Merino (M), Dorset (D) x M a Suffolk (SF) x M sledovali MALIK et al 1996. Hmotnost při narození byla u všech hybridních kombinací velmi podobná a pohybovala se v rozmezí 3,22 kg (N x DM) a 3,65 kg (N), u tohoto ukazatele nebyly zjištěny průkazné rozdíly. Statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly zjištěny u denního přírůstku. Nejvyšších přírůstků dosáhly hybridní kombinace N x DM a N x BLM a to 235 g resp. 234 g, naproti tomu nejnižších přírůstků dosahovali čistokrevní jedinci plemene N. FREKING and LEYMASTER 2004 sledovali vliv plemene otce a matky na růstovou schopnost jehňat. V jejich sledování byla zapojena dvě plemena v mateřské pozici Composite III (C3) a Northwestern Whiteface (WF) a pět plemen v otcovské pozici a to konkrétně Dorset (D), Finská ovce (FO), Romanovská ovce (RO), Texel (T) a Montadale (MO). Co se týká růstové schopnosti jehňat kříženců na základě různých mateřských plemen byly zjištěny pouze minimální rozdíly v přírůstcích. Jehňata na bázi plemene C3 dosahovala v intervalu do 56 dnů denního přírůstku 278 g zatímco jehňata po matkách WF 269 g. Podobně v intervalu 70 – 140 dní byly denní přírůstky C3 281 g a WF 273 g. V užitkovosti jehňat podle otcovských plemen byly rovněž minimální rozdíly, nejlepší přírůstek do 56 dnů byl zjištěn u jehňat kříženců s plemenem FO a to 278 g a nejnižší u jehňat po otcích MO (265 g). Podobně nízké rozdíly byly patrné i u přírůstku v intervalu 70 – 140 dní, ve kterém rostla nejrychleji plemena po otcích D (285 g) a nejpomaleji kříženci s plemenem T (267 g). V žádné kombinaci nejsou uváděny statisticky průkazné rozdíly. Podobný pokus prováděli KŘÍŽEK et al. 1981, když porovnávali potomstvo několika mateřských a otcovských plemen. Nejvyšší živou hmotnost ve věku 60 dní dosahovala jehňata po matkách kříženkách plemen Žírné Merino a plodných plemen naproti tomu nejnižších hodnot dosáhly jehňata matek plemene Cigája. Podobné tendence byly zjištěny i u hmotnosti ve 120 dnech. SLANÁ et al. 1983 sledovali růstovou schopnost jehňat kříženců merinových plemen. Nejvyšší hmotnost ve věku 60 dnů byla zjištěna u jehňat plemene Kent a naopak nejnižší hmotnost byla zjištěna u jehňat plemene Severokavkazská ovce. Ve věku 120 dní to dosáhly nejvyšších hmotností jehňata plemene Merino. Oproti předchozím autorům, kteří sledovali vliv hybridizace na zvýšení přírůstků u jehňat z užitkového křížení HORÁK et al. 1998 sledovali vliv křížení směřovaného na 26

zlepšení plodnosti na růstovou schopnost jehňat z tohoto křížení. Sledováni byli různopodíloví kříženci plemen Boorooloo (Bo) a Charollais (Ch) a čistokrevní jedinci plemen Kent (K) a Ch. Nejvyšších přírůstků ve sledovaném předpastevním období dosahovali jedinci Ch (241 g) a Bo25Ch (229 g). Naproti tomu nejnižších hodnot dosahovali jedinci Bo12,5Ch a to 176 g. Podobnou problematiku řeší i KUCHTÍK et al. 1997. V rámci jejich sledování byly hodnoceny jehňata plemene Charollais (Ch) a kříženci Boorooloo (BO) x Ch, BO25 x Ch a Zušlechtěná Valaška (ZV) x Bergschaf (BG). Nejvyšších denních přírůstků v tomto sledování dosahovala jehňata plemene Ch (249 g) a kříženci ZV x BG (246 g). Nejnižší denní přírůstek byl naopak zjištěn u hybridní kombinace BO x Ch. Podobně i NIMBKAR et al. 2003 sledovali růstovou schopnost jehňat z užitkového křížení určeného pro tvorbu plodnější mateřské populace. Tento kolektiv autorů použil na zlepšení plodnosti místních Indických plemen Deccani a Bannur berany plodného plemene Garole, u kterého je jak uvádí i KUMAR et al. 2006 prokázán výskyt genu FecB tj. stejného genu jako u plemene BO. NIMBKAR et al. 2003 však uvádí u jehňat plemene Garole nejnižší denní přírůstky v intervalu 0- 90 dní a zároveň i nejnižší živou hmotnost na konci tohoto intervalu (71,5 g a 8 kg). Jehňata plemen Deccani resp. Bannur dosahovala statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšších denních přírůstků do 90 dnů (83,2 g resp. 81,5 g) a živých hmotností v 90 dnech (9,3 kg resp. 9,0 kg) oproti jehňatům po beranech plodného plemene Garole. Růstovou schopnost jehňat z převodného křížení z plemene Zušlechtěná Valaška (ZV) na Východofrískou ovci (VF) hodnotili ve své publikaci KUCHTÍK and DOBEŠ 2006. Nejvyšších denních přírůstků dosahovali tito kříženci od narození do 30 dní věku a nejmenších pak v intervalu 30-70 dní. Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší přírůstek v celém sledovnaném období byl zjištěn u jehňat s podílem krve VF 50 %, což by odpovídalo nejvyššímu působení heterozního efektu. V ostatních sledovaných intervalech byly přírůstky neprůkazně nejvyšší rovněž u této skupiny kříženců.

27

3.1.4. Vliv pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost jehňat Vliv četnosti vrhu a pohlaví jedince na růstovou schopnost jehňat do svého pozorování ve kterém sledovali celkem 1114 jehňat zahrnuli i THIEME et al. 1999. V rámci tohoto sledování byla zjištěna průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hmotnost při narození u jedináčků (4,09 kg a u beránků (3,81 kg) než u dvojčat (3,39 kg) resp. jehniček (3,68 kg). Stejnou tendenci lze pozorovat i u denního přírůstku jehňat. Nejvyšší úrovně růstu a tedy i denního přírůstku dosahovali jedináčci (211 g) a beránci (198 g) v porovnání s jehničkami (179 g) a dvojčaty (165 g). U tohoto ukazatele byly rovněž zjištěny průkazné rozdíly. DŘEVO and ŠTOLC 2003 uvádějí u jehňat plemene Charollais v intervalu 0-100 dnů nejvyšší denní přírůstky jehňat u jedináčků (262 g) oproti dvojčatům (230 g) a trojčatům (219 g). Podobně i u vlivu faktoru pohlaví jehňat na růstovou schopnost jehňat byl autory zjištěn vyšší přírůstek u beránků (245 g) než u jehniček (229 g). Podobné sledování u plemene Berrichone du Cher provedli NIEDZIOLKA et al. 2005. z porovnání denních přírůstků za celou dobu sledování (2–72 dní) vycházejí nejlepší přírůstky u beránků (351 g) proti jehničkám (246 g) a zcela proti očekávání dvojčatům (356 g) oproti jedináčkům (341 g). Mezi přírůstky jedináčků a dvojčat byl zjištěn dokonce statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. NIEDZIOLKA et al. 2004 ve své dřívější publikaci uvádí u stejného plemene neprůkazně vyšší živé hmotnosti v 72 dnech u jedináčků (29,04 kg) než u dvojčat (27,83 kg). BROWN and JACKSON 1995 uvádějí nejvyšší hmotnost při narození u jedináčků (3,3 kg) proti jehňatům z dvojčat (2,7 kg) a trojčat (2,3 kg), když mezi hmotností jedináčků a ostatních byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl. Stejná tendence i průkaznost byla zjištěna i u hmotnosti v 90 dnech, která činila u jedináčků 18,3 kg, u dvojčat 14,6 kg a u trojčat 13,5 kg.

Podobné výsledky uvádějí i BOURFIA and

TOUCHBERRY 1993, kteří sledovali růstovou schopnost jehňat původních marockých plemen a jejich kříženců. U faktoru pohlaví jsou autory uváděny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi růstovou schopností jehniček a beránků. Beránci měli vyšší denní přírůstky v obou sledovaných intervalech (0 – 30 dní a 30 – 90 dní) a to 161 g resp. 140 g. Jehničky oproti nim dosahovaly přírůstků pouze 151 g v prvním a 123 g v druhém sledovaném intervalu. Stejná dvojice autorů uvádí průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly i v růstu jedináčků a dvojčat. Denní přírůstek v intervalu 0 – 30 dní byl u jedináčků 178 g oproti 123 g u

28

dvojčat. V následném období byl denní přírůstek u jedináčků 143 g, zatímco u dvojčat pouze 110g. DOBEŠ and KUCHTÍK 2004c uvádějí vysoce průkazně vyšší denní přírůstky do 100 dnů věku u jedináčků (217 g) než u dvojčat (190 g). Rozdíly mezi přírůstky jehniček a beránků jsou však minimální a v intervalu 70-100 dní dokonce shodné (206 g). DOBEŠ et al. 2007 u stejných kříženců, avšak sledovaných během dvou let, zjistili statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší živou hmotnost jehňat ve 100 dnech věku u beránků (24,34 kg) než u jehniček (23,06 kg). Při porovnání živých hmotností ve 100 dnech mezi jehňaty rozdělenými podle četnosti vrhu byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší živá hmotnost u jedináčků (25,39 kg) oproti dvojčatům (22,01 kg). EL FADILI et al. 2000 popisuje u jím sledovaných plemen a kříženců velmi vysoce průkazný (P ≤ 0,001) vliv faktorů pohlaví a četnosti vrhu na denní přírůstky a živé hmotnosti sledovaných jehňat. Ve všech jím sledovaných intervalech byl růst jehňat samčího pohlaví vyšší než jehňat pohlaví samičího a živá hmotnost beránků (19,98 kg) byla rovněž vyšší než hmotnost jehniček (17,9 kg) v totožném věku. Při rozdělení sledované skupiny jehňat podle četnosti vrhu byly zjištěny nejvyšší přírůstky u jedináčků a jejich živá hmotnost na konci sledovaného období (tedy v 90 dnech) byla rovněž nejvyšší (22,66 kg) výrazně nižší úroveň růstu a živá hmotnost v 90 dnech byla zjištěna u jehňat pocházejících z dvojčat (18,09 kg). Tato hmotnost a denní přírůstky dosahovaly nejnižší míry u jehňat z trojčetných vrhů. Naproti tomu EL FADILI et al. 2001, což je publikace bezprostředně navazující na tu předchozí, uvádí kolektiv u stejné skupiny zvířat vyšší denní přírůstky od odstavu do porážky u jehňat pocházejících z vícečetných vrhů (230 g) oproti jedináčkům (216 g). Průměrné denní přírůstky v tomtéž intervalu u beránků (249 g) však byly i v této publikaci vyšší než u jehniček (198 g). MATIKA et al 2003 sledovali nejen vliv četnosti vrhu a pohlaví jehňat, ale zároveň i vliv kastrace na masnou užitkovost jehňat afrického plemene ovcí Sabi. Růstová schopnost kastrátů byla v tomto pozorování velmi podobná růstové schopnosti jehniček, když denní přírůstek jehniček činil 119 g a u kastrátů 120 g. Výrazně vyšší byl pak denní přírůstek u beránků (133 g). Celkově měl faktor pohlaví jedince velmi vysoce průkazný (P ≤ 0,001) vliv na denní přírůstek jehňat. Ve stejném pozorování nebyla zjištěna průkaznost vlivu faktoru četnosti vrhu na denní přírůstek jehňat. Jedináčci měli výrazně, ale neprůkazně vyšší přírůstky (139 g), než jehňata pocházející z dvojčat (109 g).

29

Rovněž ANALLA et al. 1998 uvádí statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší živé hmotnosti u jehňat plemene Španělské Merino pocházejících z jednočetných vrhů a u beránků v porovnání s jehňaty z vícečetných vrhů a s jehničkami. Stejně odlišné tendence růstové schopnosti jehňat různých pohlaví a z různopočetných

vrhů uvádí i

GBANGBOCHE et al. 2006 u jím sledovaných jehňat plemene Djallonke (West African Dwarf sheep). Jehňata plemene West African sledovali i QUINTERO et al. 1997a a zjistili statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hmotnost v 90 dnech u beránků (11,89 kg) oproti jehničkám (10,36 kg). Nejmenší rozdíl mezi jehničkami a beránky byl pak zjištěn ve věku 270 dní, i když rovněž ve prospěch beránků. Rovněž SAID et al. 2000 uvádí u jehňat tlustoocasého plemene ovcí Awassi statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jednotlivými pohlavími a četnostmi vrhu. Nejvyšší denní přírůstky byly autory zjištěny u jedináčků (215 g) vs. dvojčat (175 g) a u beránků (210 g) proti jehničkám (181 g). Stejné i když neprůkazné tendence uvádějí u denních přírůstků i MACIT et al. 2001 u jehňat tlustoocasých plemen ovcí chovaných v Turecku. Analýzou užitkovosti ovcí plemene Florina se zabývali PLOUMI et al 1997. Součástí této publikace bylo i zhodnocení vlivu pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost jehňat. Denní přírůstek beránků (242 g) byl zjištěn statisticky velmi vysoce průkazně (P ≤ 0,001) vyšší než u jehniček (221 g). Jedináčci (254 g) dosahovali denních přírůstků rovněž statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,001) vyšších než dvojčata (221 g) případně trojčata (220 g). Vliv pohlaví a četnosti vrhu na růstovou schopnost jehňat plemene Bharat Merino sledovali DIXIT et al. 2001. Statisticky průkazně vyšší denní přírůstky (DP) byly v obou sledovaných intervalech zjištěny u beránků (139 g, 58 g) oproti jehničkám (128 g, 45g). U faktoru četnosti vrhu byl autory u jedináčků zjištěn statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší DP do odstavu 144g než u dvojčat (122g). Naproti tomu po odstavu byl DP paradoxně průkazně vyšší u dvojčat (54 g) než u jedináčků (49 g). Stejné výsledky zveřejnil i MAVROGENIS 1996 u jehňat plemene Awassi, kdy přírůstek do odstavu činil u jedináčků 263 g a u dvojčat 229 g a přírůstek po odstavu byl u dvojčat vyšší (242 g) než u jedináčků (235 g). DIMSOSKI et al 1999 uvádějí u jimi sledovaných plemen vyšší denní přírůstky beránků v porovnání s jehničkami a jedináčků v porovnání s dvojčaty. Výsledky které

30

publikovali FREKING and LEYMASTER 2004, ukazují rovněž na vyšší růstovou schopnost beránků proti jehničkám. Denní přírůstky v intervalech 0 – 56 dnů a 70 – 140 dnů jsou v obou případech neprůkazně vyšší u beránků (277 g; 289 g) než u jehniček (270 g; resp. 265 g). FERNANDES et al 2001 ve své práci uvádí u beránků vyšší hmotnost při narození (2,26 kg) než u jehniček (2,16 kg). Podobně i hmotnost při odstavu byla u beránků 11,09 kg zatímco u jehniček 10,78 g. U jehňat plemene Šumavská ovce (SO) a kříženců tohoto plemene s masnými plemeny Oxford Down a Texel zjistili VEJČÍK and KERNEROVÁ 2000 ve všech sledovaných intervalech vyšší živé hmotnosti beránků oproti jehničkám. Naproti tomu SHAKER MOMANI et al. 2002a uvádějí v intervalech do 15 a do 30 dnů neprůkazně nižší přírůstky u beránků (195 g resp. 200 g) než u jehniček (205 g a 204 g). V dalších obdobích růstu jsou však zjištěné přírůstky u beránků opět vyšší a v intervalu do 60 dní je denní přírůstek beránků (219 g) statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší než u jehniček (190 g). Podobných výsledků dosahovali i MC CLINTON and CARSON 2000 u jehňat plemen Texel a Rouge de L’Ouest. Beránci ve sledovaném období přirůstali denně 161 g, zatímco jehničky pouze 153 g. Tento rozdíl mezi pohlavími však nebyl statisticky průkazný. Neprůkazně vyšší denní přírůstky zjistili i ČAPISTRÁK et al. 2004 u jehňat plemene Lacaune. Beránci tohoto plemene dosahovali v období do odstavu denního přírůstku 293,5g, zatímco jehničky jen 236,2 g. Vyšší denní přírůstky u beránků zjistili i LEWIS et al. 2004 u jím sledovaných plemen Suffolk a Scottish Blackface. Tento kolektiv rovněž popisuje rozšiřující se rozdíl mezi živou hmotností beránků a jehniček v období odchovu. Živá hmotnost beránků roste rovnoměrně a výrazně rychleji než u jehniček a ani v časnějším nebo pozdějším věku jehňat nedochází ke srovnání úrovně růstu mezi pohlavími a to u všech jimi sledovaných plemen a jejich kříženců. MACFARLANE et al. 2004a uvádějí u jimi sledovaných jehňat plemen Scottish Blackface, Suffolk a jejich kříženců vyšší hodnotu denních přírůstků v intervalu od narození do porážky u kastrátů (138 g) oproti jehničkám (125 g). Zhodnocení rozdílů v masné užitkovosti jedináčků, dvojčat a trojčat plemene Serrai (SE) se zabývali PLOUMI and EMMANOUILIDIS 1999. Statisticky vysoce průkazně nejvyšších živých hmotností při narození a při odstavu dosahovali jedináčci (4,59 kg, 14,23 kg). Na rozdíl od dvojčat (3,91 kg a 11,14 kg) a od trojčat (3,57 kg resp. 11,31 kg).

31

3.1.5. Vliv ostatních faktorů na růstovou schopnost jehňat Významný faktor ovlivňující růstovou schopnost jehňat a to především v období mléčné výživy jehňat je i věk matky. Sledováním vlivu tohoto faktoru u jehňat plemene Morada Nova v oblasti severní Brazílie se zabývali i FERNANDES et al 2001. Nejvyšší hmotnost jehňat po narození byla zjištěna u 2 a 3letých matek a to 2,25 kg což je pouze minimální odchylka od nejnižších hodnot zjištěných u matek jednoletých (2,11 kg). Podobně vypadala situace i v období odstavu (průměrně 112 dní) kdy nejvyšší hmotnosti dosahovala jehňata matek dvouletých – 11,30 kg, následně tříletých – 10,97 kg a čtyřletých – 10,96 kg. Nejnižší hmotnost při odstavu byla zjištěna u jehňat od matek starších než 6 let. Stejný faktor ve své studii zohlednili i BOURFIA and TOUCHBERRY 1993, kteří sledovali masnou užitkovost marockých ovcí. Z výsledků uveřejněných v této studii vyplývá, že jehňata narozená 4letým a starším matkám měla statisticky průkazně vyšší úroveň všech sledovaných ukazatelů než jehňata matek mladších. Porodní hmotnost byla u jehňat nejstarších matek 3,17 kg oproti jehňatům dvouletých (2,35 kg) a tříletých (2,84 kg) matek. Rovněž hmotnost v 90 dnech byla nejvyšší u jehňat matek 4letých a starších (16,6 kg) vs. jehňata matek dvouletých (14,0 kg) a tříletých (15,4 kg). ANALLA et al. 1998 uvádí průkazně (P ≤ 0,05) vyšší živé hmotnosti ve věku 30 a 60 dní u jehňat od 5letých matek. Od tohoto věku se na obě strany živá hmotnost jehňat pravidelně snižuje. THIEME et al. 1999 se rovněž zabývali sledováním vlivu věku matky na růstovou schopnost jehňat, avšak došli ke zcela odlišným výsledkům než předchozí kolektivy autorů. Co se týká hmotnosti jehňat při narození byl vrchol zjištěn u matek 5letých (3,82 kg), když na obě strany hmotnost narozených jehňat mírně klesala. Nejnižší hmotnost jehňat po narození byla zjištěna podle předpokladu u dvouletých matek tzn. matek na první laktaci a to 3,68 g. Mezi jednotlivými hmotnostmi nebyl autory zjištěn průkazný rozdíl. U denních přírůstků byl zjištěn vrchol denních přírůstků u jehňat 4letých matek a to 194,5 g. Růstová intenzita jehňat pak rovněž na obě strany klesala. Nejnižších denních přírůstků dosahovala jehňata 2ĺetých matek (171,9 g), což byla hodnota průkazně

nejnižší ze

sledovaných kategorií. Stejné výsledky prezentují i DIXIT et al. 2001 plemene Bharat Merino. Nejvyšších denních přírůstků do odstavu dosahovala jehňata dvouletých matek (144 g) a nejnižší pak jehňata od matek šestiletých a starších (121 g), mezi těmito hodnotami byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. MAVROGENIS 1996 u plemene Awassi uvádí vrchol denních přírůstků do odstavu u jehňat od matek na druhé laktaci, když poté se přírůstky v uvedeném intervalu pravidelně každý rok snižují. 32

PLOUMI and EMMANOUILIDIS 1999 zjistili neprůkazný vliv pořadí laktace na živou hmotnost při narození, jinak už tomu bylo u hmotnosti při odstavu, kde byly zjištěny průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Z publikovaných výsledků však nebyla pozorovatelná jednoznačná tendence jako u předchozích autorů. Nejvyšší hmotnost při odstavu byla zjištěna u jehňat od bahnic na první (12,61 kg), páté (12,53 kg) a druhé (12,49 kg) laktaci naproti tomu nejnižší hmotnost při odstavu byla zjištěna u jehňat od bahnic na čtvrté laktaci (11,96 kg). Podobně i SHAKER MOMANI et al. 1995 u plemene Charollais (Ch) nezjistili průkazné rozdíly a významné tendence zlepšení nebo poklesu růstové schopnosti jehňat v závislosti na věku matky a to ve všech sledovaných intervalech. DOBEŠ and KUCHTÍK 2004a rovněž sledovali vliv faktoru věku matky u kříženců plemen Charollais a Zušlechtěná Valaška v mateřské pozici a plemene Suffolk v pozici otcovské. Statisticky průkazné rozdíly mezi jehňaty byly zjištěny pouze u živé hmotnosti při narození, když nejvyšší byla tato hmotnost u jehňat dvouletých matek. Co se týká denních přírůstků a ostatních sledovaných hmotností nebyly zjištěny průkazné rozdíly ani významné stoupající nebo klesající tendence. Naproti tomu KUCHTÍK et al. 2007 uvádějí u stejného plemene statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly denních přírůstků v intervalu 0-100 dnů mezi jehňaty dvouletých a pětiletých a starších matek. S tím, že nejnižší přírůstky byly zjištěny u jehňat dvouletých matek (247 g) a nejvyšší pak u matek pětiletých a starších (293 g). Vliv sezóny bahnění do svého sledování zahrnuli MALIK et al 1996. Jehňata rozená v jarním období (III – IV) vykazují statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hodnoty denních přírůstků (251 g) než jehňata rozená v období zimním (XI – XII) (194 g). Stejné rozdělení sezóny bahnění ovcí uvádí i YILMAZ et al. 2007. naproti předešlým autorům však byla u jimi sledovaných zvířat zjištěna vyšší živá hmotnost v 90 dnech i průměrný denní přírůstek u jehňat rozených v zimě (23,2 kg a 205 g) oproti jehňatům narozeným v jarním období (21,6 kg a 190 g). Rozdíl mezi zjištěnými přírůstky a živými hmotnostmi v 90 dnech byl statisticky vysoce průkazný(P ≤ 0,01). DIXIT et al. 2001 uvádí statisticky průkazně vyšší denní přírůstek do odstavu i po odstavu u jehňat narozených v jarním období (140 g, resp. 53 g) oproti přírůstku jehňat narozených na podzim (126 g, resp. 50 g). OBST et al. 1991 uvádí u obou jím sledovaných plemen statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hmotnosti při narození a při odstavu u jehňat pocházejících z jarní sezóny bahnění proti hmotnostem jehňat narozených na podzim.

33

BOUJENANE et al. 1991 uvádí lepší počáteční růstovou schopnost jehňat rozených na jaře. Hmotnost jehňat při narození uvádí v jarním období statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší (2,78 kg) než v období podzimu (2,66 kg). Růst jarních jehňat byl intenzivnější až do věku 60 dnů kdy byla živá hmotnost jarních jehňat 11,6 kg oproti 10,9 kg zjištěným u jehňat podzimních. Ve věku 90 dní a následně i v 6 měsících byla zjištěna vyšší živá hmotnost u jehňat rozených na podzim a to 14,0 kg resp. 24,9 kg oproti živé hmotnosti jehňat jarních 13,3 kg resp. 20,5 kg. Mezi těmito hmotnostmi byly rovněž zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Podobným sledováním na jehňatech plemene St. Croix se zabývali i BROWN and JACKSON 1995. Růst jehňat sledovali v 6 obdobích jehňata narozená v pozdním létě (VIII – IX), podzimu (X – XI), časné zimě (XII – I), pozdní zimě (II – III), jaře (IV – V) a časném létě (VI – VII). Nejnižší hmotnost při narození byla autory zjištěna u jehňat narozených na jaře a to 3,7 kg, což je statisticky průkazně nižší než u všech ostatních období, kdy se hmotnost při narození pohybovala v rozmezí 4,5 – 4,8 kg. Podobné tendence jsou pozorovatelné i u hmotnosti při odstavu, která byla u jarních jehňat 17,9 kg, což bylo statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) méně než v ostatních obdobích (18,9 – 23,3 kg). Rozdělení sezony chovu jehňat podle množství srážek použili ve své práci DODSON et al. 2005. Vyšších přírůstků dosahovaly paradoxně jehňata chované v suchém období (90,6 g) oproti jedincům vykrmovaným v období s vyššími srážkami (78,8 g). Mezi těmito hodnotami byl zjištěn statisticky velmi vysoce průkazný rozdíl (P ≤ 0,001). Naproti tomu GBANGBOCHE et al. 2006 uvádí u jím sledovaného plemene ovcí Djallonke průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hmotnost v 90 dnech u jehňat narozených v období dešťů (10,71 kg) oproti hmotnosti jehňat narozených v suchém období (10,53 kg). Rovněž CÉSAR and ZAMBRANO 1997a a CÉSAR and ZAMBRANO 1997b se zabývali růstem a vlivem sezóny bahnění na růst jehňat plemene West African v podmínkách Venezuely. Jehňata byla podle sezóny bahnění rozdělena do skupin narozených v období dešťů, sucha a přechodném období. Nejvyšších přírůstků dosahovala jehňata v období do odstavu, kdy nejvyšší úroveň denních přírůstků byla zjištěna u jehňat rozených v přechodném období (103 g). Jehňata rozená v obdobích dešťů (96 g) a sucha (98 g) dosahovala podobných výsledků. Rozdíl mezi přírůstky v tomto období nebyl signifikantní. Přírůstky v následném období byly výrazně nižší a dosahovaly hodnot od 49,8 do 51,3 g denně s tím, že nejvíce přirůstala jehňata narozená v období dešťů. Podobně i GODGREY and DODSON 2003 sledovali růstovou schopnost jehňat vykrmovaných v období sucha a dešťů. V období 34

dešťů byl autory u jehňat zjištěn průkazně vyšší denní přírůstek než u jehňat vykrmovaných v období sucha to až o cca 60 g. Vlivem teploty vnějšího prostředí na masnou užitkovost jehňat beránků kříženců s plemenem Suffolk se zabývali LI et al. 2000. Tito v rámci svého sledování uvádějí statisticky neprůkazně vyšší denní přírůstky u jehňat odchovávaných při teplotě 20 °C (276,5 g) oproti denním přírůstkům jehňat odchovávaných při teplotě 0 °C (251,8 g). Zároveň je u jehňat chovaných v nízké teplotě uváděna vyšší spotřeba krmiva na jednotku přírůstku a to o 20,75 % v porovnání s druhou sledovanou skupinou. Porovnáním třech stád, na kterých je prováděn jiný systém produkce masných jehňat se zabývali DIMSOSKI et al 1999. V prvním systému managementu stáda jsou bahnice zapouštěny tak, aby se jehňata rodila v období zimy (I – II), v období do odstavu jsou jehňata ustájena ve stáji a po odstavu ve výkrmně. Jedná se o typický intenzivní systém chovu. Naproti tomu v druhém systému managementu se jehňata rodí na jaře (IV – V) a do odstavu jsou chována na pastvě. Po odstavu jsou jehňata vykrmována na pastvě, jedná se o typický extenzivní systém chovu. Poslední popisovaný systém (pozdní léto) je koncipován tak, že jehňata se rodí v měsících srpnu a září na pastvině a jehňata jsou po ukončení pastvy (XI) vykrmována ve výkrmnách. Nejlepších denních přírůstků (285 g) dosahovala jehňata chovaná v systému se zimním bahněním. Střední hodnoty denních přírůstků byly zjištěny u jehňat rozených v pozdním létě (193 g). Nejnižší růstová schopnost pak byla zjištěna v systému s jarním bahněním (152 g). Mezi přírůstky u všech sledovaných skupin byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Podobné pozorování prováděli i NOTTER et al. 1991, kteří hodnotili růstovou schopnost jehňat pocházejících ze třech systémů chovu. První systém chovu ovcí byl situován bahněním na pozdní podzim a jehňata byla odchovávána na koncentrované krmné směsi (intenzivní výkrm), v rámci druhého sledovaného systému bylo bahnění situováno v měsících lednu a únoru a jehňata byla po odstavu odchovávána na pastvě složené z vojtěšky seté případně jetele bílého formy Ladino. Poslední systém byl prováděn tak, že jehňat se rodila na pastvině v měsících březnu a dubnu a byla odchovávána bez odstavu na pastevním porostu složeném z jetele bílého a lipnice luční. Podobně i tento kolektiv autorů uvádí nejvyšší denní přírůstky u jehňat rozených v pozdních podzimních měsících (310 g) a krmených intenzivně a naproti tomu nejnižší přírůstky jsou uváděny u jehňat narozených v jarních měsících na pastvině a odchovávaných pastevně pod matkami (202 g).

35

Vlivem účinku Callipyge (Call) genu na růstovou schopnost jehňat kříženců plemen Columbia (Col) a Dorset (D) (Col87,5D) se mimo jiné zabývali i DUCKETT et al. 2000. Jehňata obou genotypu Call i normální jehňata dosáhla hmotnosti 7 kg shodně v 19 dnech. Na dosažení hmotnosti 20 kg potřebovala normální jehňata 100 dní a Call jehňata 103 dní, hmotnost 36 kg byla zjištěna u normálních jehňat ve věku 148 dní a u Call jehňat ve 147 dnech. Ostatní hmotnosti byly dosaženy ve více méně podobném věku. Z výše uvedených informací vyplývá, že nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly růstové schopnosti mezi jehňaty s genem Call a normálními jehňaty. Hmotnost při narození má významný vliv na životaschopnost jehňat a jejich růstovou schopnost v prvních fázích života. QUINTERO et al. 1997b sledovali tento efekt u jehňat plemene West African ve Venezuele. Nejvyšších denních přírůstků v tomto pokusu dosahovala jehňata v nejvyšší hmotnostní skupině (3 – 3,5 kg) a to 124 g. Nejnižší denní přírůstky pak u skupiny jehňat s porodní hmotností 1,3 – 2 kg a to 82 g. Mezi těmito hodnotami byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. Z výsledků, prezentovaných v této práci vyplývá, že rozdíly mezi denními přírůstky se s postupujícím věkem postupně vyrovnávaly. Vliv způsobu označování jehňat pomocí elektronických transpondérů sledovali PINNA et al. 2005. Speciální skleněné transpondéry byly mléčným jehňatům ve věku jednoho dne implantovány do intraperitoneální dutiny. Denní přírůstky do 28 dnů věku byly u kontrolní skupiny dokonce mírně nižší (251 g) než u skupiny jehňat, kterým byly transpondéry implantovány (269 g). Vlivem kvality zubní skloviny respektive jejího poškození na růstovou intenzitu jehňat se zabývali WIESE et al. 2005. Jehňata byla v této práci hodnocena v rámci třech farem a byla vždy rozdělena na tři skupiny podle poškození skloviny. Denní přírůstky u všech sledovaných skupin se pohybovaly v rozmezí od 205 g do 219 g a nebylo z nich patrné žádné průkazné ovlivnění růstové schopnosti jehňat kvalitou zubní skloviny.

36

3.2. Hodnocení jatečné užitkovosti in vivo s pomocí ultrazvukové diagnostiky Ověřením, zda ultrazvukové měření svalové a tukové tkáně na hřbetě živých jehňat může být použitelné pro odhady některých znaků jatečné hodnoty se zabýval MILERSKI 2001. Svá pozorování prováděl u 83 beránků plemene Charollais průměrného věku 138, 4 dnů a průměrné hmotnosti 36,7 kg. U této skupiny byla zjištěna průměrná výška tuku nad m.l.l.t. v oblasti prvního bederního obratle 1,38 mm a plocha svalu v téže oblasti 13,01 cm2.

Podobný experiment provedli i TEIXEIRA et al. 2006. Do jejich sledování bylo

zahrnuto celkem 67 beránků plemene Churra Galega Bragancana o průměrné hmotnosti 36 kg. Výška podkožního tuku byla zjišťována nad m.l.l.t. v úseku mezi 12. a 13. žebrem a v úseku mezi 3. a 4. bederním obratlem. Pro zjišťování těchto ukazatelů byly použity i dva typy sond a to 5 Mhz a 7,5 MHz. Vyšší vrstva tuku byla zjištěna vždy nad m.l.l.t. mezi 3. a 4. bederním obratlem a vyšší hodnoty vždy zaznamenala sonda 5 MHz. WOLF et al. 2006 sledovali ultrazvukové hodnoty výšky m.l.l.t. nad 3 bederním obratlem a výšky podkožního tuku na témže místě u plemene Texel. Průměrný věk měřených jehňat byl 139 dní. Výška m.l.l.t. dosahovala průměrné hodnoty 28,3 mm a výška hřbetního tuku 3 mm. HALL et al. 2001 a HALL et al. 2002 ve svých publikacích porovnávají růstovou schopnost jehňat vykrmovaných do stejné porážkové hmotnosti ve dvou různých systémech výkrmu nazvaných autorským kolektivem jako rychlý a pomalý růstový režim. Jehňata zařazená do skupiny s pomalým růstovým režimem byla vykrmována do stejné porážkové hmotnosti jako jehňata zařazená do rychlého růstového režimu (48 kg pro kastráty a 40 kg pro jehnice), avšak doba jejich výkrmu byla delší o 10 – 13 týdnů. U těchto jehňat byly zjištěny následující rozdíly v ultrazvukových ukazatelích zmasilosti: ve všech případech byla zjištěna větší plocha m.l.l.t. ve skupině s rychlejším růstovým režimem, výška m.l.l.t. byla v tomto režimu rovněž neprůkazně vyšší. Co se týká výšky hřbetního loje zde jsou u kastrátů naměřeny shodné hodnoty v obou růstových režimech (2,97 mm), naproti tomu u jehnic je statisticky průkazně vyšší vrstva loje u zvířat vykrmovaných v rychlejším růstovém režimu (3,52 mm vs. 3,45 mm). Subjektivní hodnocení protučnělosti před porážkou rovněž hodnotí téměř ve všech případech rychleji vykrmovanou skupinu jako skupinu s vyšší protučnělostí. To následně potvrzují i měření prováděná přímo na jatečných trupech po porážce. Porovnání výšky m.l.l.t. a podkožního tuku jehniček a kastrátů uvádí i HOPKINS et al. 1996. Z výsledků jejich publikace

37

vyplývá, že kastráti dosahují vyššího nasazení svalů v bederní partii, když jejich výška m.l.l.t. byla 29,5 mm oproti 28,1 mm u jehnic. Naproti tomu jehnice dosahují vyššího ztučnění, protože jejich výška podkožního tuku byla 4,0 mm, což je více než u kastrátů (3,3 mm). Vlivem faktoru pohlaví na ultrazvukem zjišťované ukazatele zmasilosti a protučnělosti se zabývali FERNANDES et al. 1997. Statisticky průkazný rozdíl byl zjištěn pouze u výšky hřbetního tuku, která byla u jehniček (3,88 mm) vyšší než u beránků (3,60 mm). Hodnoty hloubky m.l.l.t. byly u jehniček (19,77 mm) rovněž vyšší než u beránků (19,0 mm) avšak bez statistické průkaznosti. Naproti tomu plocha m.l.l.t. byla neprůkazně vyšší u beránků. V rámci stejného sledování byla hodnocena i masná užitkovost jehňat plemen Manchego (MA), Merino (M) a kříženců Ile de France (IF)xM . Statisticky průkazně nejvyšší zmasilost, ale i protučnělost, byla dosažena u kříženců IFxM, naproti tomu nejnižší zmasilost i protučnělost byla zjištěna u jehňat plemene MA. Porovnáním ultrazvukových ukazatelů zmasilosti a protučnělosti jehňat různých plemen se zabývali FERNANDES et al. 2004. V rámci jejich publikace bylo posouzeno 3583 jehňat zařazených do šesti skupin podle plemen. Nejvyšších hodnot výšky m.l.l.t. v oblasti mezi dvanáctým a třináctým hrudním obratlem dosahovala skupina složená z plemen Hampshire, Charollais a Oxford Canadian – Arcott; skupina tvořená plemenem Suffolk a skupina tvořená kříženci a to v rozmezí 26,8 – 25,7 mm. U stejných skupin jehňat byla však zjištěna i nejvyšší vrstva podkožního tuku nad m.l.l.t. a to konkrétně v rozmezí 3,4 – 3,2 mm. Naproti tomu nejnižší výška m.l.l.t. (21,2 mm), ale i nejtenčí vrstva podkožního tuku (2,6 mm), byla zjištěna u jedinců plemen Shropshire a Border Leicester. NOTTER et al. 2004 porovnávali růstovou schopnost a jatečnou hodnotu in vivo u jehňat kříženců otcovských plemen Dorper (DO) a Dorset (D). Výsledky sledování byly autory statisticky upraveny na průměrnou živou hmotnost jedince v době měření (40,4 kg). Plocha m.l.l.t. byla u obou skupin jehňat téměř shodná a to u jehňat po otcích D 12,0 cm2 a po otcích DO 12,1 cm2. Rozdíl těchto hodnot byl statisticky neprůkazný. Naproti tomu výška podkožního tuku byla statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší u jehňat kříženců s plemenem DO (3,86 mm) oproti D (3,43 mm). Sledováním masné užitkovosti jehňat plemene Maďarské Merino a British Milk-sheep se zabývali PAJOR et al. 2005, kteří uvádějí u plemene British Milk-sheep větší hloubku m.l.l.t. (2,44 cm), ale i vyšší vrstvu podkožního tuku (0,39 cm) než tomu bylo u jehňat plemene Maďarské merino (2,29 cm m.l.l.t. resp. 0,33 cm tuku). 38

Ultrazvukem zjišťované hodnoty zmasilosti a protučnění u jehňat obojího pohlaví porovnávali HOŠEK et al. 2008. Předmětem jejich sledování se stala jehňata plemen SF, OD, ML a Ch. Z výsledků tohoto sledování jsou patrné statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly ve výšce m.l.l.t. ve věku 100 dnů, když nejvyšší hodnoty byly zjištěny u jehňat plemene OD (2,45 cm) a naproti tomu nejnižší u SF (2,0 cm). Průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi sledovanými skupinami jsou uvedeny i u ukazatele výšky podkožního tuku ve věku 70 dnů. Nejvyšší vrstva tuku byla v tomto věku zjištěna u jehňat ML (2,5 mm) a nejnižší pak u jehňat Ch. Srovnáním masné užitkovosti dvou mateřských plemen včetně ultrazvukové predikce jatečné hodnoty jehňat se zabývali i VAN HEELSUM et al. 2003. Předmětem jejich sledování byly jehňata „Mule“ tj. matek plemen Scottish Blackface (SBF) a Hardy Speckled Face (HSF) a otců Bluefaced Leicester. Jehňata matek SBF dosahovala v období před porážkou výšku m.l.l.t. 22,5 mm a výšku podkožního tuku 3,51 mm, což jsou lepší parametry než byly dosaženy u jehňat po matkách HSF (21,7 mm resp. 3,7 mm). Ultrazvukové měření prováděli ve své práci i SILVA et al. 2005 u jehňat plemen Ile de France (IF) a Churra da Terra Quente (CHT). Výšku svalu i tuku měřili na dvou místech a to nad 13 hrudním obratlem a na přechodu mezi 3. a 4. bederním obratlem. Jehňata plemene IF dosahovala lepších hodnot výšky m.l.l.t. (29 mm nad 13 hrudním a 29,2 mm nad 3-4 bederním) proti 19,0 mm nad 13 hrudním a 19,7 mm nad 3-4 bederním obratlem u plemene CHT. Na druhou stranu však měla jehňata IF zároveň vyšší vrstvu podkožního loje (4,05 mm nad 13 hrudním; 4,49 mm nad 3-4 bederním) než jehňata plemene CHT (2,37 nad 13 hrudním a 2,54 nad 3-4 bederním). Celkově lze říct, že v oblasti 3-4 bederního obratle byly zjištěny vyšší hodnoty výšky svalu i tuku u obou sledovaných plemen. S tím se shodují i výsledky, které uvádí FERNANDES et al. 1998. Tento kolektiv ve své publikaci uvádí výšku m.l.l.t. u jehňat o hmotnosti 25 kg na úrovni 12-13 hrudního obratle 17,57 mm a 20,29 mm na úrovni 3-4 bederního obratle. U jehňat o hmotnosti 35 kg je rovněž výška m.l.l.t. v oblasti 12-13 hrudního obratle (22,0 mm) menší než v oblasti 3-4 bederního (25,29 mm). Naproti tomu MACFARLANE et al 2006, uvádění shodně větší vrstvu podkožního tuku v oblasti 13 hrudního obratle (5,46 mm) než v oblasti 3 bederního (5,89 mm), ale zároveň menší hloubku m.l.l.t. v oblasti 13 hrudního obratle (31 mm) než v oblasti 3 obratle bederního. Porovnání masné užitkovosti sledované pomocí ultrazvukové diagnostiky u skopců plemene Merino rozdělených podle jemnosti vlny ve své publikaci presentují HOPKINS 39

et al. 2005a. Ultrazvukové hodnoty výšky m.l.l.t. a výšky tuku byly zjišťovány v oblasti nad 12 hrudním obratlem. U výšky m.l.l.t. nebyly podle autorů zjištěny statisticky průkazné rozdíly a její hodnoty byly v rozmezí 26,7 – 27,7 mm. Naproti tomu u výšky podkožního loje nad 12 hrudním obratlem byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi jedinci s velejemnou vlnou u kterých byla zjištěna hodnota 3,6 mm oproti 1,8 – 2,3 mm u ostatních kategorií. Velmi zajímavým způsobem se rozhodli hodnotit protučnělost trupu jehňat KUPAI and LENGYEL 2004. Ve svém sledování zjišťovali množství tukové tkáně pomocí centrální tomografie (CT). Do jejích sledování byli zapojeni beránci tří plemen a to konkrétně Hungarian merino (HM), Suffolk (SF) a Texel (T). Tito jedinci podstoupili vyšetření ve 3 hmotnostních kategoriích a to 5 – 7 kg, 15 – 17 kg a 25 – 27 kg. Nejvyšší celkový obsah tuku a obsah tuku v partiích hřbet a kýta byl zjištěn u jehňat plemen SF a to ve všech hmotnostních kategoriích. Naproti tomu u plemene T byl zjištěn nejnižší obsah tuku v celém JUT a v kýtě ve všech hmotnostních kategoriích. U beránků plemene HM byl zjištěn nejnižší obsah tuku v partii hřbet. Co se týká obsahu libové svaloviny, její nejvyšší obsah byl zjištěn u plemene T a to ve všech hmotnostních kategoriích a všech sledovaných ukazatelích. Naproti tomu nejnižší podíl libové svaloviny byl zjištěn rovněž vždy u plemene HM. Vliv faktorů plemene sledovali OLESEN and HUSABO 1994 u jehňat dvou norských srstnatých plemen. Větší hloubka m.l.l.t., ale zároveň i vyšší vrstva podkožního tuku, byla zjištěna u jehňat plemene Dala (26,1 mm a 3,5 mm) oproti jehňatům plemene Spaelsau (21,3 mm a 3,3 mm). Dvojice autorů sledovala i vliv faktoru věku matky, když se stoupajícím věkem matky stoupala i naměřená hloubka m.l.l.t.. Nejvyšší hloubka svalu byla zjištěna u jehňat 7-letých ovcí, které měly o 5 mm vyšší m.l.l.t. než jehňata ovcí jednoletých. Dalším sledovaným faktorem byla i četnost vrhu. Zde výška svalu i výška tuku pravidelně klesala oproti jedináčkům, u dvojčat o 2,21 mm svalu a 0,72 mm tuku a o 4,3 mm resp. 1,19 mm u trojčat. STANFORD et al. 2001 se také zabývali vlivem faktoru pohlaví jedince na hodnoty výšky a plochy m.l.l.t. a výšky hřbetního tuku zjišťované pomocí ultrazvukového měření. Všechny rozdíly mezi ultrazvukem naměřenými hodnotami jehniček a beránků byly neprůkazné a většinou ukazovaly na vyšší zmasilost a nižší protučnění beránků. Výraznější výjimkou bylo poslední měření ve věku 135 dní, kdy byla u jehniček zjištěna nižší vrstva hřbetního loje (3,8 mm) než u beránků (4,5 mm) a větší hloubka m.l.l.t. (25,6 40

mm vs. 24,9 u beránků). Z měření, která probíhala v pravidelných 15 denních intervalech, byly autory spočítány průměrné denní přírůstky hloubky m.l.l.t. u beránků (9,5 µm) a u jehniček (10,0 µm) a denní přírůstky výšky hřbetního tuku, které byly statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší u jehniček (19,2 µm) než u beránků (16,3 µm). WOLF et al. 2001 zjistili neprůkazně větší hloubku m.l.l.t. u jehniček (28,7 mm) oproti beránkům (28,5 mm). Výška podkožního tuku byla však statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší u jehniček (3,2 mm) ve srovnání s beránky (2,8 mm). ŠTOLC et al. 2003 hodnotili užitkovost masného plemene Německá Černohlavá ovce a zjistili, podobně jako předchozí kolektiv autorů, u jehniček ve věku 100 dnů větší hloubku m.l.l.t. než u beránků a to v obou letech jejich sledování. Rovněž uvádějí, že výška podkožního tuku byla u sledovaných jehnic vyšší než u beránků. Součástí tohoto sledování bylo i zhodnocení vlivu četnosti vrhu na hodnoty zmasilosti zjišťované in-vivo u tohoto plemene. Z výsledků uváděných kolektivem vyplývá, že výška m.l.l.t. i výška podkožního loje byla v obou sledovaných letech vyšší u jedináčků v porovnání s dvojčaty. V druhém roce sledování jsou dokonce uvedeny statisticky velmi vysoce průkazné (P ≤ 0,001) rozdíly mezi výškou m.l.l.t. ve 100 dnech věku u jedináčků (19,4 mm) a dvojčat (13,7 mm). JUNKUSZEW and RINGDORFER 2005 testovali možnosti predikce zmasilosti a protučnění JUT pomocí tří diagnostických metod. První možností bylo měření výšky svalu a tuku nad 5-6 hrudním obratlem pomocí centrální tomografie (CT), druhou možností bylo měření výšky svalu a tuku nad 10-11 hrudním obratlem rovněž pomocí CT a poslední testovanou metodou bylo měření svalu a tuku nad 3-4 bederním obratlem pomocí ultrazvuku. Test byl prováděn na jehňatech která byla následně poražena a byla u nich provedena disekce hlavních masitých partií na maso, kost a tuk. Z těchto hodnot dále autorská dvojice spočítala Pearsonovy korelace. Všechny korelace uvedené v této práci byly průkazné a pozitivní. Nejvyšší korelace byly zjištěny pro obsah masa a tuku v partii hřbet a ledvina.Nejvyšších hodnot dosahovaly korelační koeficienty pro obsah masa a tuku u metod diagnostiky pomocí CT, ale autoři uvádějí, že i korelační koeficienty pro odhad obsahu masa a tuku pomocí ultrazvuku jsou dostatečně přesné pro použití v zootechnické a šlechtitelské praxi.

Naproti tomu MACFARLANE et al 2006 uvádí, že hodnoty R2,

vypočítané z hodnot zjištěných ultrazvukovými měřeními hloubky m.l.l.t. v oblasti 13 hrudního a 3 bederního obratle jsou nízké a proto nejsou ideální pro predikci obsahu masa v JUT (při zahrnutí obou měření R2 = 0,491). Oproti tomu R2 pro odhad množství tuku v JUT z ultrazvukem zjištěné výšky loje ve stejných místech těla jehňat dosahují hodnoty

41

0,856). Stejný autorský kolektiv uvádí vysoké a pozitivní korelace mezi hodnotami zjištěnými CT a obsahem masa, kosti a tuku v JUT jehňat. Nejnižší, avšak také pozitivní a velmi vysoce průkazné (P ≤ 0,001), jsou korelace množství kostí a měření CT (0,472). JONES et al. 2002a uvádí, že korelace mezi množstvím masa zjištěným disekcí a množstvím masa zjištěným pomocí CT jsou kladné, statisticky průkazné (P ≤ 0,05) a dosahují hodnot mezi 0,33 – 0,69. HOPKINS et al. 1993 uvádí poměrně nízké korelační koeficienty (0,03 – 0,21) ultrazvukem měřených a po porážce zjišťovaných indikátorů rozměrů m.l.l.t. a podkožního tuku. Korelační koeficient výšky tuku měřené ultrazvukem a zjišťované po porážce je dokonce záporný (-0,15).

42

3.3. Jatečná hodnota ŠUBRT in STEINHAUSER et al. 2000 uvádí že, jatečná hodnota je soubor kvantitativních a kvalitativních ukazatelů hodnotících jatečně opracované tělo a maso. Zahrnuje kritéria výrobce, zpracovatelského průmyslu i spotřebitele. Podrobným studiem masné užitkovosti jednotlivých druhů hospodářských zvířat bylo stanoveno, že neexistuje jednoznačně přímý vztah složek jatečné hodnoty k ukazatelům výkrmnosti. To vyplývá i z výsledků testace potomstva plemenných zvířat, kdy u jedinců s nejvyššími parametry růstové intenzity a konverze krmiv nejsou získána nejkvalitnější jatečná těla, stejně jako nejkvalitnější maso. Heritabilita ukazatelů jatečné hodnoty je na poměrně vysoké hladině, když heritabilita jatečné výtěžnosti je uváděna před rokem 1990 na úrovni 0,55 pozdější výzkumy pak ukazují až na hodnoty 0,71. Nižší hodnoty už jsou uváděny u obsahu ledvinového loje 0,34 a podílu kostí z JUT 0,37 – 0,39. Jatečná hodnota udává vlastnosti jatečného těla zvířete a je charakterizována několika hlavními ukazateli: a to jatečnou výtěžností, netto přírůstkem, zmasilostí a protučněním jatečně upraveného těla (JUT) složením JUT – tedy podílem hlavních masných partií a poměrem masa, kostí a tuku v JUT. Jatečně opracovaným tělem se u jehňat a ovcí rozumí: trup bez kůže, hlavy oddělené před prvním krčním obratlem, bez končetin oddělených v dolním kloubu zápěstním a zánártním, bez orgánů dutiny hrudní břišní a pánevní vyňatých i s přirostlým lojem, bez pohlavních orgánů, u bahnic bez vemene a vemenního loje, bez ocasu a bez konfiskátů zaviněných prodávajícím. Ledviny a ledvinový lůj u trupu zůstávají (HORÁK et al. 2001). Jatečnou výtěžností se rozumí procentuální podíl JUT z nákupní hmotnosti zvířat. Tato výtěžnost se u ovcí pohybuje v rozmezí 35 – 55 %. Jatečná hodnota je však velmi závislá na naplnění trávícího traktu a tím pádem na správné přípravě jehňat na porážku. Porovnáním živých hmotností před a po vylačnění se zabývali SIQUEIRA et al. 2001a. Rozdíly mezi hmotností jehňat nevylačněných (35,7 kg) a po vylačnění (30,98 kg) dosahovaly výše až 4,7 kg tj. cca 15 % čisté nákupní hmotnosti. VELASCO et al. 2000 uvádí ve své práci, která se zabývala posouzením jatečné hodnoty lehkých jehňat tři různé druhy výtěžnosti. Nejvyšších hodnot (58,39 – 59,87 %) dosahovala tzv. „skutečná“ výtěžnost (true dressing) počítaná jako podíl hmotnosti teplého

43

JUT a živé hmotnosti zvířete po odečtení obsahu trávícího traktu. Tato metoda není v praxi používána, ale vypovídá o velikosti trávícího traktu a tím i významnému zkreslení výtěžnosti jejich obsahem. Jako další, uvádí kolektiv výtěžnost „jatečnou“ (abattoir dressing), která je podílem hmotnosti chladného JUT a porážkové hmotnosti, což je živá hmotnost jehněte lačněného 16 hodin. Tato výtěžnost se pohybovala u jimi sledovaných jehňat v rozmezí 51,84 – 53,01 %. Nejnižších hodnot a to v rozmezí (48,58 – 50,54 %) dosahovala tzv. „obchodní“ výtěžnost (commercial dresssing), která je autory uváděla jako podíl hmotnosti chladného JUT a živé hmotnosti před porážkou. Ztráta lačněním, tedy rozdíl mezi živou hmotností před porážkou a živou hmotností po 16 hodinovém lačnění dosahovala u jimi sledovaných jehňat širokého intervalu hodnot 4,65 – 6,24 %. Další sledovaný ukazatel byla i ztráta chlazením, která se u jimi sledovaných jehňat pohybovala v poměrně úzkém rozmezí 4,27 – 4,68 %. Z této publikace zároveň vyplývá, i že se stoupající živou hmotností zároveň stoupala hmotnost trávícího traktu. Konkrétně pak u jehňat o živé hmotnosti 10 kg činila hmotnost obsahu trávícího traktu 7,48 % naproti tomu u jehňat s živou hmotností 12 kg je autory uvedena hodnota 8,07 %. Hodnocení kvality utváření JUT a to hodnocení zmasilosti a protučnění, se provádí pomocí tzv. systému SEUROP jehož pravidla uvádí Vyhláška MZe ČR č. 194/2004 Sb. a Vyhláška MZe ČR č. 324/2005 Sb., o způsobu provádění klasifikace jatečně upravených těl jatečných zvířat a podmínkách vydávání osvědčení o odborné způsobilosti fyzických osob k této činnosti. Složení JUT je hodnoceno po jeho „rozbourání“ tj. rozdělení na hlavní masné partie. Jehněčí trupy se v ČR nejčastěji dělí na partie (uvedeno podle postupu při bourání): plec, bok, krk, šrůtka, hřbet (ten může být případně rozdělen ještě na části kotleta a ledvina) a kýtu. Mezi nejcennější partie jehněčího JUT patří bezpochyby kýta a hřbet, partie středně kvalitní jsou plec a šrůtka a partie méně kvalitní pak bok a krk. Schéma bourání jehněčího jut je uvedeno v příloze jako obrázek 1. . Poměr masa kosti a tuku v jednotlivých partiích (nejčastěji se používají partie kýta, hřbet a plec) se zjišťují po disekci partie, při které se masná partie vykostí a oddělí se maso od tuku.

44

3.3.1. Vliv výživy a krmení na jatečnou hodnotu Tento vliv patří mezi nejvýznamnější a nejčastěji hodnocené faktory, které ovlivňují jatečnou hodnotu jehňat. Hlavním a ekonomicky nejzajímavějším krmivem používaným ke krmení ovcí a výkrmu jehňat je kvalitní pastva. Možnosti ovlivnění jatečné hodnoty kvalitou pastvy zjišťovali THATCHER and GAUNT 1992, kteří ve svém sledování vykrmovali jehňata podle následujícího schématu. První skupina jehňat byla celou dobu výkrmu pasena na kvalitní pastvině (HQ), druhá skupina byla celou dobu pasena na nekvalitní pastvině (LQ), třetí skupina jehňat byla do poloviny výkrmu na kvalitní a následně na nekvalitní pastvině (HLQ)a u poslední skupiny byl postup přesně opačný (LHQ). Nejvyšší jatečná výtěžnost byla zjištěna u skupiny jehňat pasených celou dobu výkrmu na kvalitní pastvině (47,5 %) a nejnižší u jehňat pasených pouze na pastvině chudé (45,5 %). Stejná tendence je patrná i u obsahu ledvinového loje (HQ = 471 g vs. LQ = 175 g) a intramuskulárního tuku (HQ = 4,33 % vs. LQ = 2,81 %). Rovněž lze říci, že jehňata s kvalitním nástupem (HLQ) měla oproti jehňatům z chudým nástupem a kvalitním koncem (LHQ) ve všech sledovaných ukazatelích vyšší obsah tuku a horší ukazatele zmasilosti. Srovnáním jatečné hodnoty dvou skupin jehňat, z nichž jedna byla krmena koncentrovanou krmnou dávkou a druhá byla krmena pouze objemnými krmivy a to pastvou na porostu Jílku vytrvalého a středně kvalitním senem, se zabývali BORTON et al. 2005. Výrazný rozdíl mezi oběma skupinami je patrný u podílu kýty, který činil u jehňat krmených koncentrátem 32,89 %, což bylo méně než u jehňat krmených objemnými krmivy (35,24 %). U takto odchovaných jehňat byl rovněž patrný vyšší podíl masa v kýtě (51,25 % vs. 42,50 %) a výrazně menší protučnělost (15,82 %). U jehňat krmených koncentrátem byl zjištěn opravdu velmi vysoký podíl tuku v kýtě a to 21,58 %. GREENWOOD et al. 2006 sledovali změny v masné partii ledvina u jehňat krmených různou krmnou dávkou. Jimi sledovaní kříženci byli rozděleni do třech skupin s diferencovanou výživou. První skupina jehňat byla vykrmována pastevně na jílkovojetelovém porostu. Další skupiny byly krmeny koncentrovanou krmnou dávkou z nichž jedna byla navíc obohacena o chráněné škroby, bílkoviny a tuky. Celková hmotnost partie ledvina byla statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejnižší u jehňat vykrmovaných na pastvě (1449 g) oproti jehňatům krmeným koncentrátem (1645 g) a koncentrátem obohaceným o chráněné živiny (1661 g). U této skupiny jehňat byla zjištěna také průkazně (P ≤ 0,05) 45

nejvyšší hmotnost masa a nejnižší hmotnost kosti v této partii a to 825 g resp. 242 g oproti jehňatům vykrmovaným pastevně (772 g resp. 316 g) nebo pomocí koncentrátu (761 g resp. 275 g). Podobně MAHOUACHI and ATTI 2005 uvádí porovnání třech různých úrovní výživy na jatečnou hodnotu a hmotnosti vnitřních orgánů u jehňat plemene Barbarine vykrmovaných v podmínkách Tuniska. První skupina jehňat byla v tomto experimentu krmena pouze na pastvě, druhá skupina dostala k pastevnímu porostu ještě přídavek sojového extrahovaného šrotu v dávce 80 g sušiny a třetí skupina byla umístěna ve stáji, kde byla krmena ad-libitně ovesným senem a krmná dávka byla doplněna přídavkem 450 g jadrné směsi složené z ječmene, sojového šrotu a vitamíno-minerálního doplňku. Jehňata krmená hlavně koncentrovaným krmivem dosahovala nejvyšší intenzity růstu a zároveň statisticky průkazně vyšší hmotností srdce (128 g vs. 96 g) a plic (409 g vs. 288 g) oproti skupině jehňat krmených pouze pastvou. Naproti tomu u hmotnosti jater, ledvin nebyl autory zjištěn průkazný rozdíl. Paradoxní je i skutečnost, že v tomto experimentu nebyly zjištěny rozdíly v hmotnosti jednotlivých částí trávícího traktu jako byly střeva a předžaludky. Vysoce průkazný rozdíl je však uváděn mezi hmotností varlat intenzivně krmených beránků (63 g) a ostatních dvou skupin s extenzivnější výživou (30 resp. 34 g). Srovnání jatečné hodnoty a kvality masa jehňat plemene Jihoafrické Merino krmenými granulovanými krmnými směsmi o dvou různých koncentracích energie (9,9 MJ/kg sušiny a 12,1 MJ/kg sušiny) publikovali ve své práci SHERIDAN et al. 2003a. Z jimi uvedených výsledků je patrné, že jehňata krmená koncentrovanějším krmivem dosahovala menšího podílu kýty (31,65 % vs. 32,98 %) ledviny (8,99 % vs. 92,5 %) a kotlety (12,05 % vs. 12,32 %) naproti tomu vyššího podílu boku (13,70 % vs. 12,31 %) než jehňata krmená směsí o nižší energetické hodnotě. Vliv termické úpravy jadrného krmiva na jatečnou hodnotu jehňat sledovali SUSSI et al. 2003 u jehňat beránků jedináčků plemene Sarda. Z jimi prezentovaných výsledků vyplývá,

že skupina jehňat živená krmnou dávkou bez termicky upraveného jádra

(kukuřice a sója) dosahovala statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší jatečné výtěžnosti (55,6 %) než skupiny jehňat, které měly v krmné dávce termicky upravené jádro (53,03 a 50,90 %). Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl autory popsán i u podílu kýty, který byl opět vyšší u kontrolní skupiny (34,14 %) oproti skupinám krmeným termicky upraveným jádrem (32,19 a 33,59 %). Naopak nesignifikantně vyšší podíl 46

libového masa v kýtě je uveden u skupin jehňat s upravenou krmnou dávkou (62,49 a 63,26 %) oproti jehňatům kontrolní skupiny (62,00 %). Srovnání jatečné hodnoty beránků, kterým byly proteiny v krmné dávce doplňovány sójovým šrotem nebo mačkanými semeny bobu uvádí MORBIDINI et al. 2005. Jehňata krmená semeny Bobu obecného dosahovala vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší výtěžnosti (55,49 %) a průkazně (P ≤ 0,05) menšího podílu kůže (11,86 %) než jehňata krmená sójovým šrotem (52,46 % resp. 12,92 %). U jehňat krmených sójovým šrotem je však uveden neprůkazně vyšší podíl libové svaloviny a nižší podíl tuku v jatečně upraveném těle než u druhé skupiny jehňat. BEAUCHEMIN et al. 1995 sledoval rovněž možnost dotace dusíkatých látek v krmných dávkách intenzivně krmených jehňat. Kolektiv zvířatům předkládal 5 různých směsí rozdělených podle obsahu N-látek a komponentu kterým byly N-látky dodávány na následující:1. 15 % NL, řepkový šrot; 2. 15 % NL, rybí moučka; 3. 18 % NL, sójový a řepkový šrot; 4. 18 % NL, rybí moučka; a 5. 18 % NL, rybí moučka a řepkový šrot. Nejvyšší jatečná výtěžnost byla autory popsána u jehňat krmených směsí č. 3 (tj. 50,6 %) a naopak nejnižší u jehňat krmených směsí č. 5. Naproti tomu nejvyšší hmotnost ledvinového tuku byla zjištěna u jehňat krmených směsí číslo 4 a 2 (321,9 g resp. 320,8 g). Nejnižší hmotnost ledvinového tuku pak byla zjištěna rovněž u jehňat krmených směsí č. 5. SHAKER MOMANI and GHASSAN 2001 porovnávali jatečnou hodnotu beránků krmených různými dávkami jadrné směsi. První skupina jehňat byla krmena vysokou dávkou (800 g) směsi denně a druhá kontrolní skupina pak dávkou poloviční (400 g). U první skupiny (800g jádra) beránků oproti skupině kontrolní byla autory zjištěna vyšší jatečná výtěžnost (48,53 % vs. 44,15 %), vyšší zmasilost (4,67 vs. 3,5), ale i vyšší protučnělost (3,0 vs. 2,3). U intenzivněji krmené skupiny byl rovněž zjištěn vyšší podíl kýty (34,79 vs. 34,52) a větší hmotnost masa na kýtě (2,79 kg vs. 2,16 kg). Vlivem přídavku palmového oleje a vápenatých mýdel palmového oleje jako komponentu v krmné dávce jehňat na ukazatele jatečné hodnoty se zabývali MANSO et al. 2006. Sledovaná jehňata byla krmena ječmennou slámou a koncentrátem s různě vysokým přídavkem oleje nebo mýdla. Nejvyšší výtěžnost je uvedena u jehňat, jejichž krmivo obsahovalo vápenaté mýdlo (48,7 % u nižší a 48,4 % u vyšší koncentrace). Nejnižší výtěžnost pak byla zjištěna u jehňat s malým přídavkem oleje (47,6 %) a u kontrolní skupiny bez veškerých přídavků (47,8 %). Rozdíly mezi těmito hodnotami nebyly statisticky průkazné. 47

RAGNI et al. 2003 sledovali vliv přídavku olivových výlisků do krmné dávky na jatečnou hodnotu jehňat. Sledovaná jehňata krmená krmnou dávkou obohacenou o 20 % těchto výlisků dosahovala nižších hodnot podílu masa a tuku v kýtě (58,84 % resp. 11,44 %), než jehňata krmená standardní krmnou dávkou (60,18 % resp. 11,58 %). Naproti tomu podíl ledvinového tuku byl u kontrolní skupiny vyšší (0,90 %), než u skupiny jehňat s krmnou dávkou obohacenou o olivové výlisky (0,74 %). Podobně netradiční suroviny použiti pro svůj pokus i CAPARRA et al. 2003, kteří sledovali 3 skupiny jehňat. První kontrolní skupina byla krmena senem a jadrnou směsí. Druhá skupina jehňat byla krmena jadrnou krmnou směsí a siláží složenou z 65 % citrusové drti, 30 % olivových pokrutin a 5 % pšeničné slámy. Poslední skupina měla krmnou dávku tvořenou stejnou jadrnou směsí, ale siláž byla složena z 55 % citrusové drti, 40 % olivových pokrutin a 5 % pšeničné slámy. Jehňata krmená kontrolní krmnou dávkou dosahovala neprůkazně vyššího podílu kýty a průkazně nejvyššího podílu masa v kýtě a nižších podílů tuku a kostí v kýtě v porovnání s jehňaty krmenými silážemi z olivových výlisků a citrusových slupek. Stejná tendence byla autory zjištěna i u podílu ledvinového loje, který byl u kontrolní skupiny nejvyšší. Vlivem přídavku vitamínu E na jatečnou hodnotu lehkých jehňat plemene Italské Merino se zabývali MAIORANO et al. 2005. V jejich pokusu byl jehňatům v průběhu výkrmu přidáván injekční formou syntetický vitamín E až do období 1 týdne před porážkou. Při porovnání jatečné výtěžnosti nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly a jatečná výtěžnost jehňat obou skupin se pohybovala v rozmezí 55,62 – 57,06 %. Vlivem použití Zeranolu jako látky nesteroidní povahy podporující růst vykrmovaných zvířat se zabývali FIELD et al. 1993. Z jejich sledování vyplývá, že v případě že byl Zeranol implantován zvířatům jednorázově v dávce 12 mg 2 týdny po odstavu byla po porážce zjištěna nižší hodnota podílu plece u skupiny beránků (34,55 %) i kastrátů (33,65 %), kterým byl Zeranol doplňován. Naopak u kontrolní skupiny beránků (34,79 %) a kastrátů (33,68 %) byl zjištěn vyšší podíl této partie. LEE and KIM 1994 hodnotili vliv Cimaterolu jako steroidu podporujícího lipolýzu a proteosyntézu na jatečnou hodnotu jehňat kastrátů kříženců plemen Targhee x Suffolk. U kontrolní skupiny jehňat bez přídavku Cimaterolu byla zjištěna statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nižší jatečná výtěžnost (53,1 %) oproti 57,5 % jatečné výtěžnosti jehňat, kterým byl přidáván po dobu pokusu (7 týdnů) Cimaterol v dávce 5 ppm denně. U této skupiny byl rovněž vyšší plocha m.l.l.t. za posledním žebrem (14,6 cm2) oproti skupině kontrolní (11,3 48

cm2). Výška hřbetního loje a podíl ledvinového loje byly u kontrolní skupiny jehňat průkazně (P ≤ 0,05) vyšší (0,6 cm resp. 2,4 %) oproti jehňatům s přídavkem Cimaterolu (0,36 cm resp. 1,8 %)

49

3.3.2. Vliv plemenné příslušnosti na jatečnou hodnotu SPEEDY 1980 poukazuje na rozdíly mezi úrovněmi, do kterých jsou vykrmováni jedinci plemen Suffolk a Oxford chovaní v nížinných oblastech, kde produkují jatečné trupy o hmotnosti 20 -23 kg a jehňaty Dorset Down, jejichž růst je slabší a chovají se do velikosti trupu 17-18 kg. Uvádí také, že kříženci s plemenem Texel v otcovské pozici s matkami nížinných (LOWLAND) plemen budou dosahovat větších hmotností JUT při stejném stupni protučnění jako kříženci stejného otce s matkami plemen horských (HILL). Tedy, že existuje velká závislost jatečné hodnoty a to především hmotnosti JUT, zmasilosti a protučnění a s tím souvisejícím obsahu tuku v JUT na plemeni a jeho vrozených predispozicích. Srovnáním zmasilosti a obecně konfirmace jatečného těla jehňat hlavních masných plemen se zabývali JONES et al. 2002b, kteří do svého sledování zapojili jehňata plemen Suffolk, Texel a Charollais. Nejvyšší hodnoty většiny jimi sledovaných ukazatelů byly vyšší u jehňat plemene Texel s tím, že rozdíly těchto hodnot byly průkazné (P ≤ 0,05). Naproti tomu měřené hodnoty jehňat ostatních dvou masných plemen ovcí nebyly průkazně oddílné. Jako významný se rovněž jeví i význam užitkového křížení a tím získání výhody heterozního efektu, pro zlepšení jatečné hodnoty jehňat. Sledováním ukazatelů jatečné hodnoty u jehňat plemene Charollais (CH) a kříženců plemen Německá dlouhovlnná ovce (ND) x Oxford Down (OD) se zabývali KUCHTÍK et al. 1996a. V rámci jejich sledování byly hodnoceny i podíly jednotlivých partií JUT. Statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly uvádějí autoři u podílů krku a hřbetu, když jehňata CH dosahovala vyššího podílu hřbetu (15,85 %) a nižšího podílu krku (6,2 %), oproti jehňatům NDxOD (13,71 % hřbetu a 8,44 % krku). Průkazné rozdíly byly zjištěny i u podílů kýty a plece když jehňata plemene CH dosahovala vyšších podílů kýty (35,39 % vs. 34,33 % NDxOD), ale nižších podílů plece (17,89 % vs. 18,54 % NDxOD), což je pro jehňata plemene CH typické. Výsledky rozborů jednotlivých masných partií vypovídají o neprůkazných rozdílech mezi podílem masa, kosti a tuku v partiích kýta a hřbet. Vyšší podíly masa byly zjištěny v obou případech u jehňat plemene CH a to 69,49 % v kýtě a 60,86 % ve hřbetu oproti 67,49 % resp. 56,7 % masa u jehňat NDxOD. Jatečnou hodnotu jehňat plemene ND a kříženců NDxOD a (Merino (M) x ND) x OD sledovali KUCHTÍK and HORÁK 2001. U čistokrevných jehňat plemen ND byla 50

zjištěna nejnižší výtěžnost (42,88 %), ale i podíl kůže (10,26 %). Mezi výtěžností, respektive podílem kůže kříženců byly pouze minimální rozdíly mezi NDxOD (43,78 % resp. 11,16 %) a (MxND)XOD (43,81 % resp. 10,59 %). U podílů jednotlivých partií byly autory zjištěny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi skupinami konkrétně u partií hřbet, ledvina, plec, které byly nejvyšší u čistokrevných jehňat ND a u podílu partie bok, která byla nejvyšší u trojplemenných kříženců. Statisticky vysoce průkazně nejvyšší podíl svalu v kýtě byl autory zjištěn u kříženců NDxOD naopak nejnižší u jehňat ND (64,66 %). NOWAKOWSKI et al. 2002 sledovali masnou užitkovost jehňat různých plemen v podmínkách různé výživy a porovnávali je s masnou užitkovostí muflona chovaného ve volnosti. Nejlepší hodnoty zmasilosti byly autory zjištěny u jehňat plemene Berrichone du Cher (Be) a to U. Naproti tomu absolutně nejnižší zmasilost je uvedena u jehňat plemene Východofríská ovce (VF) a to stupeň O. Ostatní sledované skupiny včetně muflonů dosahovaly zmasilosti R. Naproti tomu jehňata VF a mufloni shodně dosahovali nejmenší protučnělosti. Nejvyšší hodnoty jsou pak uvedeny u jehňat Be. S těmito výsledky koresponduje i obsah tuku zjišťovaný při disekci jatečné partie ledvina. Nejnižší podíl této tkáně byl zjištěn u jehňat VF (0,1 %) a muflonů (0,3 %) nejvyšší podíl tuku byl pak opět zjištěn u jehňat Be50 (12,4 %) a Be (9,8 %). Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší podíl svaloviny (69,9 %) a neprůkazně nejnižší podíl kostí (30,0 %) byl v partii ledvina autory paradoxně uváděn u jehňat muflonů. Nejhorší byly oba tyto ukazatele u jehňat VF, kde dosahovaly 51,4 % svaloviny a 48,6 % kostí. Vlivem účinku Callipyge (Call) genu a užitkového křížení na jatečnou hodnotu jehňat se zabývali ABDULKHALIQ et al. 2006. Do jejich sledování byla zařazena jehňata po otcích plemene Dorset (D) heterozygotních pro gen Call, Suffolk (SF) a Texel (T). Potomstvo beranů plemene D se tedy rozdělovalo na jedince s projevy genu Call tedy jedince s vyšší zmasilostí (heterozygotní pro gen Call) a jedince bez projevů tohoto genu. Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší jatečné výtěžnosti a nejnižšího množství ledvinového loje dosahovali jedinci D Call a to 53,6 % a 0,9 kg. Naproti tomu nejnižší výtěžnost je autory uváděna u skupiny jehňat po otci plemene SF (49,8 % a 1,1 kg). Jehňata D Call se projevovala také nejvyšší hmotností partií kýta (6,13 kg tj. + 0,86 kg nad D), ledvina (2,33 kg tj. + 0,15 kg nad D) a kotleta (2,66 kg tj. +0,2 kg nad T). Vlivem Call genu na podíl masa kosti a tuku v hlavních masitých partiích jehněčího JUT se zabývali i FAHMY et al. 1999. v rámci jejich sledování byla hodnocena jehňata obojího pohlaví pocházející od matek plemene Romanovská ovce (RO) a kříženek RO x Suffolk a otců 51

plemen Columbia a Dorset. U jehňat heterozygotních v alele genu Call byly dosaženy výrazně vyšší hmotnosti libové svaloviny a výrazně nižší hmotnosti tuku a kostí. Když například jehňata s projevy Call dosahovala v partii kýta hmotnosti libové svaloviny 652 g, hmotnosti tuku 180 g a hmotnosti kostí 164 g. Naproti tomu JUT jehňat bez projevů Call byla autory popsána hmotnost svaloviny 571 g, tuku 232 g a kostí 193 g. Podobné výsledky jsou autory popsány i u partií hřbet (ledvina), šrůtka i

v celé disektované

polovině JUT. Možností zlepšení jatečné hodnoty jehňat plemene Cigája (C) křížením s masným plemenem Suffolk (SF) se zabývali APOLEN et al. 2001. Kříženci SfxC dosahovali oproti čistokrevným jehňatům C vyšší výtěžnosti (48,93 % proti 47,84), ale nižší podíly masných částí první kategorie a podíl kýty (68,34 % a 32,9 % vs. 69,76 % a 34,28 %). U kříženců byl zároveň zjištěn vyšší podíl masa a nižší podíl tuku a kosti oproti čistokrevným jehňatům C a to ve všech sledovaných partiích. Podobné sledování s jehňaty plemene Romanovská ovce (RO) a kříženců SFxRO se zabývali DOBEŠ and KUCHTÍK 2005. Z jejich sledování vyplývá, že kříženci SFxRO dosahovali oproti čistokrevným jehňatům RO průkazně (P ≤ 0,05) vyšší výtěžnosti JUT (42,17 % vs. 40,25 %), ale i neprůkazně vyšší protučnělosti (1,24 vs. 1,15 ), vyššího podílu kůže (9,25 % vs. 9,23 %) a ledvinového tuku (0,33 % vs. 0,31 %). Zlepšením ukazatelů výkrmnosti a jatečné hodnoty ovcí v rámci hybridizačního programu se zabývali SLANÁ and JAKUBEC 1981. při svém sledování porovnávali mimo jiné i jatečnou výtěžnost a podíl kostí JUT u potomstva matek plemen Žírné merino (ŽM) Zušlechtěná valaška (ZV), Cigája (C), a Romanovská ovce (RO) a kříženek těchto plemen s plemeny Finská ovce (FO), Východofríská ovce (VF) a RO. Průkazně nejvyšší jatečnou výtěžnost uvádí autoři u jehňat matek kříženek ŽM x VF, ŽM x FO a ŽM x RO. Naproti tomu nejnižší hodnoty u jehňat matek C x FO. Nejnižších podílů kostí v JUT dosahovala jehňata matek ŽM x FO a ŽM x RO, nejvyšších pak ZV x RO a C x RO. Podobný problém avšak v podmínkách australského systému chovu ovcí řešili i FOGARTY et al. 2000b. Kolektiv autorů porovnával jatečnou hodnotu jehňat z různých stupňů křížení a to čistokrevné jedince plemene Merino (M), první filiální generaci (F1) ve které bylo v mateřské pozici plemeno M a v otcovských pozicích pal plemena Poll Dorset (PD), Texel (T) a Border Leicester (BL) a druhou filiální generaci (F2), kdy v mateřské pozici byla zastoupena hybridní kombinace BL x M a v otcovských pozicích pak opět plemena PD a T. Nejvyšší jatečná výtěžnost byla zjištěna u kastrátů T x BLM (51,3 %) a D 52

x BLM (50,8 %) a nejnižší pak u kastrátů plemene M (47,9 %) a kříženců BL x M (49,5 %). Podobných výsledků dosahovaly i jehnice, u kterých byla výtěžnost obecně mírně nižší, ale se stejnou tendencí nejvyšší výtěžnosti u F2 generace D x BLM (49,9 %) a T x BLM (49,7 %) a nejnižší výtěžnosti u jehnic plemene M ((47,6 %) a BL x M (49,0 %). U hodnocení zmasilosti JUT, pomocí systému EUROP uvádí kolektiv autorů nejlepší výsledky u kříženců s plemenem T u obou pohlaví a nejhorší zmasilost u jehňat plemene M a kříženců BL x M. Rozdíl mezi nejlépe a nejhůře hodnocenou skupinou byl u kastrátů 1,3 bodu a u jehnic 1,4 bodu. SOBRINHO et al. 2005a sledovali ukazatele jatečné hodnoty jehňat pocházejících z užitkového křížení matek plemene Romney March (RM) s berany RM, Východofríská ovce (VF) x (Finská ovce (FO) x Texel (T)) a FO x Poll Dorset (PD). Nejvyšší zmasilost zjišťovaná pomocí systému SEUROP je popsána u jehňat po otcích VFx(FOxT) a to 3,5 bodu. Jehňata ostatních dvou skupin dosahovala shodně 3 bodů zmasilosti. Mezi těmito hodnotami zmasilosti byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. Kříženci po otcích VFx(FOxT) dosahovali rovněž průkazně nejvyšší hmotnosti masa v partii kýta (1,975 kg) a neprůkazně nejnižší hmotnosti tuku kýty (306 g), když nejnižší hmotnost masa kýty byla zjištěna u čistokrevných jehňat RM (1,941 kg) a nejvyšší hmotnost tuku kýty shodně u jehňat po otcích RM a FOxPD (332 g). KASHAN et al. 2005 sledovali jatečnou hodnotu a kvalitu masa u jehňat tlustoocasých plemen Zandi, Chaal a jejich křížence s hrubovlnným plemenem Zel. Nejvyšší jatečná výtěžnost byla zjištěna u jehňat plemene Zandi (58,2 %), což bylo průkazně (P ≤ 0,05) více než u ostatních skupin. Z hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií vyplývá, že křížením tlustoocasých plemen plemenem Zel došlo k průkaznému (P ≤ 0,05) snížení hmotnosti ocasu, nárůstu hmotností partie hřbetu, plece a boku. Na druhou stranu kolektiv u kříženců uvádí vyšší podíl podkožního a nitrosvalového tuku. Celkový podíl tuku v JUT byl bez průkazných změn což znamenalo že tuk jehňat se u kříženců jen translokoval z oblasti ocasu do jiných částí JUT. Vliv křížení ovcí plemene Awassi (A) s berany plemen Charollais (CH) a Romanovská ovce (RO) na jatečnou hodnotu kříženců sledovali SHAKER MOMANI et al. 2002c. Nejvyšší zmasilosti a nejmenšího protučnění hodnocených systémem SEUROP dosahovali beránci CHxA, nejslabší zmasilost byla popsána u čistokrevných beránků plemene Awassi a nejvyšší protučnění u jehňat ROxA. U této hybridní kombinace byla zároveň dosažena i nejslabší výtěžnost (49,05 %), oproti 50,34 % u CHxA a 50,93 % u A. 53

Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší podíl partií kýta a ledvina byl v tomto sledování zjištěn u jehňat kříženců s plemenem CH a to konkrétně 34,91 % a 12,71 %. Naopak nejnižší podíl těchto partií byl stanoven u jehňat plemene A (31,67 % resp. 8,47 %). Masnou užitkovost tlustoocasých plemen Awassi, Red Karaman (RK), Tushin (TU) a kříženců AxTU sledovali ESENBUGA et al. 2001. Nejvyšší výtěžnost byla autory zjištěna u jehňat AxTU (50,57 %) a u RK (48,85 %). Průkazně (P ≤ 0,05) nižší pak byla výtěžnost u jehňat plemen TU (43,12 %) a A (46,55 %). Jehňata plemene TU a jeho kříženci dosahovali průkazně (P ≤ 0,05) téměř dvojnásobně nižších podílů ledvinového loje oproti ostatním sledovaných plemenům. Užitkové křížení plemene Hungarian Merino (HM) s berany plemen Suffolk (SF) a Ile de France (IF) hodnotili PÓTI et al. 2004. Nejvyšší výtěžnost byla zjištěna u jehniček SFxHM (52,1 %) naproti tomu nejnižší u čistokrevných beránků HM (50,2 %). Hmotnost kýty beránků SFxHM byla statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší ze všech sledovaných skupin (3,44 kg). Naproti tomu kýtu o nejnižší hmotnosti měly jehničky HM (2,50 kg). Vliv vzestupného podílu krve masných plemen konkrétně plemen Texel (T) a Rouge de L’Ouest (RLO) při převodném křížení z hybridní kombinace Greyface (Border Leicester x Scottish Blackface) na jatečnou hodnotu jehňat hodnotili CARSON et al. 1999. Do svého sledování zařadili jehňata obou pohlaví a s podíly krve masných plemen 0, 50, 75 a 100 %. Jatečná výtěžnost dosahovala nejvyšších hodnot u jehňat se 100 % podílem krve masných plemen, když vyšší byla výtěžnost u jehňat plemene T (50,0 %) oproti RLO (47,9 %), naopak nejmenší hodnoty byly popsány u jehňat Greyface s 0 % podílu krve masných plemen (44.9 %). U hodnocení zmasilosti JUT byly zjištěny podobné výsledky jako v předchozím případě. Stupeň zmasilosti rostl shodně s rostoucím podílem krve masných plemen a v porovnání těchto dvou plemen jsou uváděny vyšší výsledky u jehňat plemene T (4,5 bodu). Nejslabší zmasilost byla autory opět zjištěna u jehňat Greyface (2,9 bodu). Tato skupina měla zároveň i nejvyšší protučnělosti, která dosahovala 3,4 bodu. Nejlepších hodnot dosahoval ukazatel protučnělost u 50 a 75 % kříženců RLO a to 3,1 bodu. Výrazné rozdíly mezi zlepšujícími plemeny byly autory popsány u ukazatele podílu libového masa v JUT, kdy jehňata T 100% dosahovaly podílu 62,5 %, jehňata RLO 100% měly podíl libového masa výrazně nižší (54,4 %) a nejnižších hodnot dosahovaly JUT od jehňat Greyface (52 %).

54

Sledováním jatečné hodnoty lehkých jehňat čtyř dojených plemen ovcí se zabývali SAŇUDO et al. 1997. v jejich sledování byla zahnuta španělská plemena Churra (CHU), Castellana (CS), Manchega (MA) a tlustoocasé plemeno Awassi (A). Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší výtěžnost je uvedena u jehňat plemene CHU (55,86 %) a nejnižší pak u jehňat A (50,32 %). Při posuzování zmasilosti a protučnění JUT byla nejvyšší zmasilost zjištěna u plemene MA (2,17) a nejnižší rovněž u plemene A (1,57). Na druhou stranu mělo plemeno Awassi nejmenší protučnělost což bylo zřejmě způsobeno tím, že se jedná o plemeno tlustoocasé a depotní tuk se mu ukládá převážně v ocasní partii. Tomu odpovídá i podíl ocasu z JUT, který činil u tohoto plemene 3,28 %, což je výrazně více než u jehňat ostatních plemen, u kterých se pohyboval v rozmezí 1,16 – 1,41 %. Rozdíly mezi všemi výše popsanými ukazateli byly rovněž statisticky průkazné (P ≤ 0,05).

55

3.3.3. Vliv pohlaví a ostatních faktorů na jatečnou hodnotu V rámci této kapitoly budou prezentovány poznatky zaměřené hlavně na vliv faktorů pohlaví jehňat a hmotnosti případně věku jehňat před porážkou. Protože tyto nejzásadněji ze všech ostatních faktorů ovlivňují jatečnou hodnotu jehňat. Druhý ze sledovaných faktorů je významný i ze zeměpisného hlediska, když v různých světových regionech jsou jinak oblíbeny a využívány jatečně upravené trupy různých hmotností. Obecně lze říci, že JUT lze rozdělit podle hmotnosti na dvě skupiny a to trupy lehké (do 13 kg) a trupy těžké nad 13 kg. V této kapitole budou popisovány i ostatní faktory ovlivňující jatečnou hodnotu jehňat. PEŇA et al. 2005 hodnotili jatečnou hodnotu lehkých jehňat plemene Segureňa v závislosti na faktorech hmotnosti JUT a pohlaví jehňat. Jatečně upravená těla jehňat byla rozdělena do dvou hmotnostních skupin a to 8-10 kg a 10-13 kg. Vyšší výtěžnost bal zjištěna u jehňat s těžšími JUT (49,5 %) oproti lehčím (48,3 %). U těžších JUT byla zjištěna i vyšší zmasilost (2,5 bodu), ale zároveň i vyšší protučnění (2,7 bodu) oproti lehčím (2,2 bodu a 2,5 bodu). Mezi těmito hodnotami byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Z podílů jednotlivých partií byly zjištěny pouze neprůkazně vyšší hodnoty podílu žebra, břicha a ledviny u těžší skupiny JUT a kýty a plece u lehčí skupiny JUT. Je však nutno podotknout, že systém bourání se zde liší od systému používaného v ČR. V rámci této práce byly hodnoceny i diference ukazatelů jatečné hodnoty mezi jednotlivými pohlavími porážených jehňat. Jehničky dosahovaly v rámci tohoto sledování neprůkazně vyšší výtěžnosti (49% vs. 48,8 %), zmasilosti (2,4 vs. 2,3) a průkazně (P ≤ 0,05) vyšší protučnělosti JUT (2,8 vs 2,4) proti beránkům. Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší zde byl i podíl ledvinového loje jehniček (2,9 %) než u beránků (1,8 %). Mezi podíly jednotlivých partií uvádí kolektiv autorů minimální rozdíly. Jatečnou hodnotou lehkých jehňat, avšak u plemene Talaverana, se ve své práci zabývali i VELASCO et al. 2000. Tento kolektiv autorů sledoval vliv pohlaví a živé hmotnosti před porážkou uvedenou problematiku a z jejich publikace vyplývá že beránci měli neprůkazně nižší protučnělost (1,88 bodu) oproti jehničkám (1,97 bodu). U faktoru porážkové hmotnosti byla autory zjištěna statisticky průkazně rostoucí protučnělost v závislosti na živé hmotnosti. U jehňat o průměrné porážkové hmotnosti 10 kg je autory uváděna protučnělost 1,66 bodu, naproti tomu u jehňat o průměrné porážkové hmotnosti 12 kg je tato hodnota již 2,19 bodu. Stejné tendence byly autory uvedeny i u podílu tuku

56

zjištěnému při disekci JUT. Jehničky měly vysoce statisticky vysoce průkazně vyšší celkový obsah tuku (21,69 %) než beránci (18,73 %) Těžší jehňata dosahovala stejných hodnot obsahu tuku jako jehničky (21,69 %) což bylo statisticky vysoce průkazně více než u jehňat lehčí kategorie (18,47 %). Porovnáním vlivu pohlaví a porážkové hmotnosti na jatečnou hodnotu jehňat plemene Suffolk chovaných v podmínkách jižního Chile se zabývali PERÉZ et al. 2002. Mezi jatečnou hodnotou jednotlivých pohlaví nebyly ve všech sledovaných ukazatelích zjištěny průkazné rozdíly. Pro posouzení vlivu živé hmotnosti před porážkou byla sledovaná jehňata rozdělena autory do dvou skupin. První skupina obsahovala jehňata, která měla živou hmotnost před porážkou 10 kg a druhá pak jehňata o hmotnosti 15 kg. Statisticky průkazně vyšší výtěžnost byla zjištěna u skupiny těžších jehňat a to 56,67 % oproti 53,85 % výtěžnosti jehňat lehčích. Opačně to mu bylo u podílu kýty, který byl vyšší u menších než u větších jehňat (37,75 % vs. 35,99 %). U podílu masa, kostí a tuku v partii kýta byl u lehčích jehňat zjištěn průkazně vyšší podíl masa (55,13 %) a kosti (23,92 %) oproti jehňatům vyšší hmotnostní kategorie (54,35 resp. 21,96). Z tohoto vyplývá, že se zvyšujícím se věkem u sledovaných jehňat klesal podíl kosti a masa v kýtě a rostl podíl tuku. Následně PERÉZ et al. 2006a při hodnocení kříženců rozdělených do stejných skupin jako v předchozím pokusu zjistili u beránků oproti jehničkám neprůkazně vyšší výtěžnost (55,3 % vs. 54,7 %), vyšší podíl kýty (36,74 % vs. 36,48 %), mírně nižší podíl masa v kýtě (57,23 % vs. 57,31 %), vyšší podíl kostí kýty (23,56 % vs. 22,96 %) a také nižší podíl tuku v téže partii (13,62 % vs. 14,21 %). Při porovnání jatečné hodnoty jehňat podle živé hmotnosti před porážkou byly zjištěny shodné rozdíly jako v předchozím sledování. PERÉZ et al. 2006b sledovali i jehňata křížence matek plemene German Merino Precoce a otců plemen Suffolk. Jehňata v rámci tohoto sledování rovněž rozdělili do skupin podle živé hmotnosti před porážkou (10 kg a 15 kg) a podle pohlaví (beránci a jehničky). Nejvyšší podíl masa v partii plec byl autory popsán u jehniček porážených v 10 kg živé hmotnosti

a to 59,4 % a nejnižší pak (55,2 %) rovněž u jehniček avšak ve vyšší

hmotnostní kategorii. U této skupiny byl však zjištěn nejvyšší podíl tuku v pleci a to celých 17,4 %. Nejméně tuku ve stejné partii bylo zjištěno u beránků porážených v 10 kg živé hmotnosti. U partie kýta byl nejvyšší podíl masa a nejnižší podíl tuku zjištěn u lehčí kategorie jehniček (59,4 % a 9,9 %). Nejnižší podíl masa respektive nejvyšší podíl tuku byl zjištěn v kýtě beránků porážených v 15 kg (56,5 %) resp. u těžších jehniček (14,1 %).

57

Velmi podobný způsob bourání, jaký je obvyklý v ČR, použili DÍAZ et al. 2006 u lehkých jehňat plemene Manchego. U porážené skupiny jehňat sledovali vliv finální hmotnosti a pohlaví na ukazatele jatečné hodnoty. Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) rozdílné hodnoty při hodnocení významu finální hmotnosti jehňat před porážkou, uvádí kolektiv u podílu hřbetu. Nejvyšší podíl této partie byl zjištěn u nejtěžších jehňat (22,3 %) a nejnižší u jehňat nejlehčích (20,9 %). Neprůkazný pokles spolu s klesající živou hmotností byl zjištěn i u podílu krku. Podíl kýty, šrůtky plece a boku naopak se zvyšující se živou hmotností jehňat neprůkazně klesal. Se vzrůstající finální hmotností jehňat průkazně (P ≤ 0,05) stoupal i podíl masa první kategorie (kýta, hřbet a šrůtka). Podíly masa druhé (plec) a třetí (bok a krk) kategorie měly naopak neprůkazně opačnou tendenci. Při pohledu na výsledky porovnání obou pohlaví je u beránků patrný vyšší podíl kýty, šrůtky, plece a krku. Naopak u jehniček je uveden vyšší podíl hřbetu. Podíl masa první kategorie byl však statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší u jehniček. BENNET et al. 1991 hodnotili vliv četnosti vrhu a pohlaví na některé ukazatele jatečné hodnoty jehňat kříženců plemen Southdown a Romney. Kolektiv uvádí neprůkazně vyšší výtěžnost u jehniček (diference + 0,1 %). Stejný ukazatel byl z hlediska četnosti vrhu průkazně (P ≤ 0,05) vyšší u jedináčků (dif. + 1,6 %). U podílu ledvinového loje byly zjištěny průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hodnoty u jehniček proti beránkům (dif + 0,33%) a jedináčků oproti dvojčatům (+0,24 %). Rovněž CANO et al. 2003 uvádí neprůkazně vyšší výtěžnost beránků (47,81 %) oproti jehničkám (48,17 %). I průkazně vyšší podíl ledvinového loje u jehniček (2,72 %) než u beránků (1,81 %). S tímto významně souvisí i průkazně (P ≤ 0,05) vyšší protučnění JUT jehniček (2,79) vs. beránků (2,41). Naproti tomu zmasilost jednotlivých pohlaví se lišila o pouhých 0,02 bodu ve prospěch beránků, což však byl statisticky neprůkazný rozdíl. Při posouzení podílů jednotlivých jatečných partií byly zjištěny neprůkazně vyšší hodnoty podílu kýty u jehniček (33,54 %) vs. 33,24 % u beránků. MILERSKI 2003 porovnával ukazatele jatečné hodnoty jehňat kříženců masných plemen s plemenem Merinolandschaf rozdělených do skupin podle zmasilosti a protučnělosti. Jatečná výtěžnost i podíl libového masa v kýtě pravidelně stoupaly se stoupající třídou zmasilosti nejvyšší výtěžnost i podíl masa v kýtě byl tedy zjištěn u trupů E (47,4 % a 70,1 %) naproti tomu nejnižší byly tyto ukazatele u trupů P (41,4 % a 61,4 %). Co se týká hodnocení protučnění, nejvyšší hodnoty podílu ledvinového loje a podílu tuku v kýtě byly zjištěny u trupů zatříděných do protučnělosti 4 (1,15 % a 11,3 %) oproti 58

trupům zařazeným do třídy 2 (0,82 % a 7,2 %). Se vzrůstajícím stupněm protučnění klesal podíl libového masa v kýtě, ale naproti tomu vzrůstala výtěžnost JUT. Podobný pokus u jehňat plemene Cigája (C) a kříženců Suffolk (SF) x C provedli APOLEN et al. 2001. Nejvyšší podíly masných částí 1. kategorie i podíl kýty (69,73 % a 34,79 %) byl zjištěn u jehňat zatříděných do skupiny E, což byla nejvyšší hodnota zjištěná v tomto pokusu. Naproti tomu nejnižších hodnot dosahovali jedinci zatřídění do skupiny O (67,88 % a 32,44 %). Spolu se vzrůstající zmasilostí JUT zároveň rostl i podíl masa v kýtě, hřbetu a pleci. Naproti tomu u všech sledovaných partií klesal podíl kostí, což bylo nejlépe patrné u partie hřbet kde byly autory popsány následné hodnoty: E = 19,32 %; U = 24,26 %; R = 25,0 % a O = 28,89 %. SIQUEIRA et al. 2001b sledovali jatečnou hodnotu jehňat kříženců plemen Corriedale a Ile de France. V rámci jejich hodnocení posuzovali vliv faktorů porážkové hmotnosti a pohlaví na vybrané ukazatele. Při posouzení zmasilosti a protučnění JUT bylo autory zjištěno, že jehničky měly v nižších porážkových hmotnostech vyšší protučnělost a nižší zmasilost než beránci, zatímco ve vyšších porážkových hmotnostech tomu bylo přesně naopak. U podílu kýty lze obecně říci, že nejvyšší podíl kýty byl zjištěn u nejnižších porážkových hmotností a vždy u jehnic oproti beránkům. Rovněž u podílu partie ledvina byly zjištěny vyšší hodnoty u jehnic oproti beránkům. Podíl masa v ledvině byl vždy vyšší u beránků než u jehniček. Naproti tomu podíly tuku a kostí byly u jehnic rovněž vyšší. Vliv porážkové hmotnosti na základní ukazatele jatečné hodnoty jehňat sledovali KUCHTÍK et al. 2004. V rámci svého sledování rozdělili jatečná jehňata do skupin dle živé hmotnosti před porážkou do skupin 29 – 32 kg; 32 – 35 kg; 35 – 38 kg a 38 – 41 kg. Sledovaný faktor měl statisticky průkazný (P ≤ 0,05) vliv pouze na podíl ledviny, který byl nejvyšší u jehňat s nejmenší porážkovou hmotností (0,87 %) u ostatních skupin se pak pohyboval v poměrně úzkém rozmezí (0,65 – 0,68 %). Jatečná výtěžnost se u sledovaných jehňat pohybovala v rozmezí 46,75 % - 48,44 % a tedy na poměrně vysoké úrovni. Podíl kýty dosahoval u všech sledovaných skupin jehňat rovněž poměrně vyrovnaných výsledků a to v intervalu od 33,09 % do 34,33 %. Jatečnou hodnotu lehkých jehňat plemene Manchego hodnotili v závislosti na hmotnosti teplého JUT DÍAZ et al. 2005a. Sledované JUT rozdělili do třech hmotnostních kategorií a to do 5,5 kg, 5,5 – 6,54 kg a nad 6,5 kg, což jsou hmotnosti v České republice velice neobvyklé. Se vzrůstající hmotností JUT statisticky průkazně stoupala i jatečná

59

výtěžnosti JUT, když u nejnižší hmotnostní kategorie dosahovala 49,5 % a u nejvyšší 52,31 %. Na druhou stranu však se vzrůstající hmotností JUT průkazně klesal podíl kýty z 35,11 % na 33,63 %. Stejnou tendenci měly i podíly šrůtky a plece, které se vzrůstající hmotností JUT klesaly z 8,03 % resp. 21,08 % až na 7,69 % resp. 20,42 % u JUT nad 6,5 kg. Naproti tomu opačný vývoj měl podíl hřbetu který u JUT do 5,5 kg dosahoval hodnoty 19,50 % a u JUT nad 6,5 kg průkazně stoupal na 21,20 %. Při porovnání podílu tkání v kýtě zjištěných disekcí je autory uváděn průkazně se zvyšující podíl tuku (6,88 % - 11,08 %) a naopak klesající podíl kostí (26,74 % - 23,74 %) v závislosti na stoupající hmotnosti JUT. Podobně JONES et al. 1996 hodnotil vybrané ukazatele jatečné hodnoty podle faktorů výšky podkožního loje na hřbetě (do 3 mm; 3-5 mm; nad 5 mm), podle hmotnosti JUT (18-23 kg; 23-26 kg; 26-30 kg) a podle pohlaví (jehničky, kastráti). Kolektiv autorů uvádí, že hmotnost ledvinového loje měla vzestupnou tendenci ve všech hmotnostních skupinách spolu se vzrůstající vrstvou hřbetního tuku. Ledvinový tuk je u nejlehčích trupů průměrně v poměru 25 g na 1 kg JUT a tento poměr stoupá na 40 g*kg-1 u nejtěžších trupů. Jehničky oproti beránkům dosahují u tohoto ukazatele vyšších hodnot ve všech sledovaných třídách hmotnosti a výšky tuku. Dále pak podíl tržního masa (saleable meat yield) rovnoměrně klesal se vzrůstající výškou hřbetního tuku, ale výrazně se neměnil mezi jednotlivými hmotnostními skupinami v rámci stejného ztučnění. Obecně lze pak říci, že jatečně upravené trupy jehnic obsahovaly nižší podíl tržního masa než trupy skopců. Změnami ve složení JUT a podílu masa, kosti a tuku v jednotlivých partiích podle stupně tělesné dospělosti se zabývali CHRISTODOULOU et al. 2007. Nejvyšší podíl masa byl u jehnic zjištěn v 30 % živé hmotnosti z živé hmotnosti v dospělosti (64,7 %), zatímco u beránků dosáhl podíl masa v kýtě maximální hodnoty až v 45 % živé hmotnosti z hmotnosti v dospělosti. Podíl tuku rovnoměrně stoupal u beránků i jehniček se stoupajícím věkem. Podíl kostí v kýtě měl přesně opačnou tendenci. Vlivy časnosti odstavu a porážkové hmotnosti na jatečnou hodnotu jehňat plemene Talaverana sledovali CANEQUE et al. 2001. Jehňata sledovaná v této publikaci byla autory rozdělena do třech skupin podle věku odstavu a to na jehňata odstavovaná do 45 dnů, do 65 dnů a neodstavovaná. Tyto skupiny byly zároveň rozděleny podle budoucí porážkové hmotnosti a to 24 a 28 kg. Při hodnocení protučnělosti uvádí kolektiv autorů vzestupnou tendenci protučnělosti v závislosti na dni odstavu, přičemž jehňata odstavovaná ve věku do 45 dnů dosahovala protučnělosti 1,58 bodů středně odstavovaná 60

kategorie 1,85 bodu a neodstavovaná jehňata dosahovala nejvyšších hodnot protučnělosti (2,20 bodu). Rovněž u faktoru porážkové hmotnosti dosahovala lehčí sledovaná kategorie nižších hodnot protučnělosti (1,79 bodu) oproti těžší skupině (1,96 bodu). S tímto ukazatelem souhlasí i obsah tuku v partii kýta, jež byl nejnižší rovněž u nejdříve odstavovaných a u lehčí kategorie jehňat. Oproti tomu podíl kostí v kýtě byl u těchto skupin jehňat neprůkazně vyšší. NEGUSSIE et al. 2004 porovnávali jatečnou hodnotu jehňat tlustoocasých plemen Menz a Horro v podmínkách Etiopie. U jehňat těchto plemen hodnotili mimo jiné i vlivy faktorů sezóny bahnění a růstové fáze na jatečnou hodnotu. Co se týká sezóny bahnění, zde byla jehňata rozdělena do dvou skupin a to na jehňata rozená v období sucha a období dešťů. Z výsledků uvedených v této práci vyplývá, že jehňata rozená v období dešťů dosahovala oproti jehňatům rozeným v období sucha vyšší výtěžnosti (50,1 % vs. 47,5 %), vyšší hmotnosti libového masa kýty (3,4 kg vs. 2,9 kg), kostí v kýtě (1,4 kg vs. 1,3 kg ) a tuku kýty (1,3 kg vs. 0,9 kg). Vyšších hodnot dosahovaly i podíly libového masa ku kosti (2,25 vs. 2,3), ale i tuku ku libovému masu (0,38 vs. 0,29). Při posuzování jatečné hodnoty jehněčích JUT použili autoři rozdělení do 5 skupin podle věku jehňat a to na porážkový věk 1, 3, 6, 9 a 12 měsíců. Jatečná výtěžnost jimi uvedených zvířat měla se zvyšujícím se věkem jehňat sestupnou tendenci. Naproti tomu podíl libové svaloviny a podíl tuku měly v obou popisovaných ukazatelích vzestupnou tendenci, když čím vyšší byl věk poráženého jehněte tím vyšší byl pak i podíl libové svaloviny, ale i podíl tuku v JUT. Vlivem v našich podmínkách poněkud netradičního faktoru ovlivňujícího jatečnou hodnotu se zabývali BINGÖL et al. 2006, kteří sledovali vliv odstranění ocasu po narození u beránků tlustoocasého plemene Norduz. Odstranění ocasu bylo provedeno pomocí gumových kroužků nasazených den po narození. Jehňata byla dále chována i porážena ve stejných podmínkách. U beránků s odstraněným ocasem byl proti kontrolní skupině zjištěn průkazně (P ≤ 0,05) vyšší obsah i podíl ledvinového loje (0,11 kg vs. 0,07 kg resp. 0,64 % vs. 0,44 %), ale i nižší podíl ocasu z JUT (6,3 % vs. 18,6 %), vyšší hmotnost partií kýta (2,59 kg vs. 2,35 kg) a ledvina (1,49 kg vs. 1,27 kg). Výše uvedený kolektiv rovněž uvádí neprůkazně vyšší podíl podkožního (15,7 %) a intramuskulárního (3,8 %) tuku u beránků s kupírovaným ocasem oproti kontrole (12,2 % resp. 3,6 %).

61

3.4. Kvalita masa Kvalita masa je obecně chápána jako výslednice nebo souhrn celé řady jednotlivých znaků a charakteristik jakosti, konkrétní svalové tkáně nebo i masa v širším (obchodním) smyslu. Proto není možné všechny jakostní znaky masa analyzovat a posuzovat. Obvykle se pozornost soustřeďuje na jeden nebo několik málo znaků, které v dané situaci ovlivňují aktuální jakost masa výraznějším způsobem. Je proto účelné sdružovat jakostní znaky příbuzného charakteru do větších celků, které označujeme jako charakteristiky jakosti INGR, 1996 in ŠUBRT, 2004. Některé jakostní znaky masa lze podle způsobu jejich posuzování zařadit do dvou i více jakostních charakteristik. Většinu jakostních znaků lze stanovit pomocí objektivních metod. Mnohem obtížnější je však stanovení jakostních charakteristik. Celkovou jakost masa lze posoudit a vyjádřit jen velice obtížně. Hlavní příčina tkví v tom, že každý hodnotitel masa ze své pozice preferuje některé znaky a charakteristiky jakosti, kdežto jiné v jistém smyslu podceňuje ŠUBRT, 2004. INGR, 1983 in ŠUBRT, 2004 uvádí jako hlavní rozdělení parametrů kvality masa následující skupiny ukazatelů: chemické složení, fyzikální vlastnosti, biochemický stav, mikrobiální kontaminace, hygienická hodnota, kulinární vlastnosti, výživová hodnota, technologické vlastnosti a smyslové vlastnosti masa.

62

3.4.1. Technologické a fyzikální vlastnosti masa Technologické vlastnosti jehněčího masa nemají až takový význam jako u masa hovězího nebo vepřového, protože jehněčí maso se s výjimkou některých specifických výrobků nezpracovává v masném průmyslu, ale slouží především jako výsekové maso k přímé kulinářské úpravě HORÁK et al. 1987. Z masných jehněčích výrobků vyráběných v dnešní době lze zmínit především jehněčí klobásy, paštiky, jehněčí zauzenou šunku a trvanlivé klobásy. Tyto výrobky však nejsou vyráběny v objemech, které by byly zásadní pro producenty jehněčího masa, ale spíše otevírají možnosti rozšíření sortimentu dalším zpracovatelům. Hlavní technologická vlastnost poměrně často posuzovaná u jehněčího masa je především vaznost, jako jeho schopnost poutat vodu, dále pak barva masa, která je u jehněčího masa určitým indikátorem stáří poráženého jedince a měla by proto být co nejsvětlejší. Další významný ukazatel je ztráta vařením, což je vlastnost u jehněčího masa velmi významná, protože dosahuje poměrně vyšších hodnot než u ostatních druhů masa. Textura masa je jedním z významných objektivně hodnocených ukazatelů kvality masa. Nejčastější hodnotící metodou je Warner-Bratzlerova střihová zkouška, pří které se hodnotí síla potřebná k přestřižení kousku masa definovaných rozměrů JELENÍKOVÁ, 2003. Barvu masa a jeho vaznost, pH a ztrátu vařením sledovali u lehkých jehňat VELASCO et al. 2000. Tyto ukazatele porovnávali v závislosti na faktorech živé hmotnosti a pohlaví. U hodnoty pH24 nejsou uvedeny významnější rozdíly a jeho hodnoty jsou u beránků 5,79 a u jehniček 5,70. u jehňat porážených v živé hmotnosti 10 kg 5,73 a u 12kg jehňat 5,77. Při hodnocení barvy masa nebyly autory rovněž zjištěny průkazné rozdíly, avšak jsou zde již patrné vyšší diference. Světlost masa L* byla u jehniček 45,01 a u beránků 44,36. U lehčích jehňat byla hodnota L* 44,95 a u těžších pak 44,40. Z toho vyplývá, že jehničky a lehčí jehňata měly mírně světlejší maso. Podobné tendence jsou patrné i z indexu červené barvy a*, který dosahoval vyšších hodnot u jehniček (12,37) oproti beránkům (12,12), tedy maso jehniček bylo červenější. Při porovnání skupin dle živé hmotnosti byly rozdíly a* minimální (12,24 vs. 12,26). Naproti tomu u indexu žluté b* byly zjištěny výrazně vyšší hodnoty u lehčích jehňat (5,37) oproti jehňatům těžším (4,86). Mezi pohlavími byly rozdíly b* výrazně menší (5,21 u jehniček a 5,01 u beránků). U ukazatele vaznosti masa nebyly autory zjištěny výraznější rozdíly, když vaznost u

63

beránků (85,56 %) byla jen o málo vyšší než u jehnic (85,51 %). Zároveň u lehčích jehňat byla vaznost vyšší (85,80 %) než u jehňat těžších (84,57 %). Podobné výsledky jsou uvedeny i u ztráty vařením když nejvyšší byla tato ztráta zjištěna u beránků (29,15 %) a u žehnat porážených v živé hmotnosti 10 kg (29,14 %). Naproti tomu nižší hodnoty jsou uvedeny u jehniček a jehňat s porážkovou hmotností 12 kg shodně (28,12 %). Faktor věku má velký vliv na kvalitu jehněčího, případně ovčího masa. PETHICK et al. 2005b sledovali vliv tohoto faktoru na ukazatele kvality a mimo jiné i na světlost masa L* a obsah myoglobinu. V jejich sledování byly zařazeny ovce plemene Merino od věku 8,5 měsíců až do 68 měsíců. U obou ukazatelů byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly (P ≤ 0,05) mezi nejmladší skupinou jehnic a ostatními věkovými skupinami ovcí. Obě metody ukazují stejný trend tmavnutí masa v průběhu věku jedince. U světlosti L* dosahovalo maso jehnic poražených ve věku 8,5 měsíce hodnoty 39,0 a u ostatních kategorií se pak pohybovaly tyto hodnoty v intervalu 35,3 – 37,7. Rovněž obsah myoglobinu přesně kopíroval tyto trendy a jeho nejnižší obsah byl zjištěn u nejmladší skupiny (20,1 mg/100g proteinu) oproti intervalu 24,6 – 27,6 mg/100g proteinu) u ostatních sledovaných skupin. Vliv efektu věku při porážce sledovali ve své práci i SOBRINHO et al. 2005b. Jimi sledovaná jehňata byla porážena ve věku 150 a 300 dnů. U ukazatelů barvy jsou u mladších jehňat uvedeny statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hodnoty světlosti L* (38,20) indexu červené a* (8,12) a indexu žluté (4,55) oproti masu jehňat starších (L* = 36,80; a* = 7,53; b* = 4,05). U ztráty vařením už statisticky průkazné rozdíly zjištěny nebyly a rozdíl mezi staršími (38,38 %) a mladšími (38,45 %) jehňaty byl minimální. Vlivem plemenné příslušnosti na barvu masa se ve své práci mimo jiné zabývali FOGARTY et al. 2000b, kteří sledovali několik úrovní hybridních kombinací jehňat a to od mateřské populace Merino (M) přes F1 populace Dorset (D) x M, Texel (T) x M a Border Leicester (BL) x M až k F2 populacím D x (BL x M) a T x (BL x M). ukazatel světlosti masa L* je u všech sledovaných skupin bez průkazných rozdílů a jeho hodnoty se pohybují v rozmezí 37,5 – 38,0. Stejně index žluté b* je u všech sledovaných skupin bez průkazných rozdílů pohybuje se v rozmezí 7,3 – 7,6. Naproti tomu index červené a* ukazuje na průkazné rozdíly mezi hybridními kombinacemi, když nejvyšších hodnot dosahoval u jehňat M (18,6) a D x M (18,5) naopak nejnižší hodnoty jsou autory uváděny u kříženců F2 a u BL x M shodně 17,9. GARDNER et al. 1999 porovnávali rozdíly barvy masa skupin jehňat různých hybridních kombinací a zároveň dvou úrovní stresu při 64

porážce. Co se týká světlosti masa L*, tak zde nyní autory popsán průkazný rozdíl ani mezi jimi sledovanými hybridními kombinacemi ani úrovněmi porážky a výsledné hodnoty se pohybují v úzkém rozmezí 35,6 – 36,3, avšak u všech jehňat porážených na jatkách s vyšší hladinou stresu bylo maso mírně tmavší. Naproti tomu u indexu červené a* dosahovaly jehňata plemene M (17,4) v podmínkách vyššího stresu průkazně (P ≤ 0,05) nižší hodnoty než jehňata F1 (M x PD) (18,3) a F2 ((BL x M) x PD) (18,4). Podobné výsledky byly popsány u stejných skupin jehňat i u indexu žluté b* (M = 7,58; F1 = 8,28; F2 = 8,15). U obou těchto ukazatelů jsou uvedeny vyšší hodnoty u jehňat porážených v podmínkách nižšího stresu a jejich maso je tedy jasněji červené a žluté. Rozdíly mezi skupinami jehňat rozdělenými podle úrovně porážkového stresu jsou poměrně významné, když například u jehňat plemene M je autory uváděna hodnot a* při nízkém stresu 19,6 a při vysokém stresu 17,4. a hodnota b* při nízkém stresu 9,37 a při vysoké hladině stresu 7,58. Srovnáním kvality masa jehňat pocházejících z plodné a standardní linie plemene Jihoafrické Merino a také srovnáním jehňat obou pohlaví tohoto plemene se zabývali HOFFMAN et al. 2003. Nejnižší ztráta vařením byla autory zjištěna jehnic u méně plodné linie (25,63 %), naproti tomu u beránků téže linie byla ztráta vařením nejvyšší a to 31,53 %. Statisticky průkazné rozdíly jsou však uvedeny u křehkosti masa stanovené pomocí Warner – Bratzlerova střihového testu (WBSF). Maso beránků méně plodné linie bylo vyhodnoceno jako nejkřehčí s výsledkem střihového testu 95,34 N. Naproti tomu nejhorších výsledků dosáhlo maso skupiny jehnic více plodné linie a to 168,05 N. FAHMY et al. 1999 v rámci své publikace uvádějí porovnání barvy jehněčího masa z partie hřbet (m.l.l.t.) u dvou skupin beránků s projevy a bez projevů genu Call. Maso jehňat s aktivním Call genem bylo světlejší (L* = 33,38 vs. 32,82) a dosahovalo nižšího indexu červené a* (4,51 vs. 7,74) a nižšího indexu žluté b* (8,62 vs. 10,06) oproti masu jehňat kontrolní skupiny bez projevů Call genu. Vlivem stejného genu na ukazatele kvality masa se zabývali i KERTH et al. 2003. Při porovnání WBSF mezi vzorky pocházejícími z partií kýta (M. semitendinosus), hřbet (M. longissimus lumborum et thoracis) a plec (M. supraspinatus) od jehňat s nebo bez projevů Call genu byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Nejvyšší hodnota WBSF byla autory uvedena u hřbetu Call jehňat (5,5 kg*cm-2) a naopak nejnižší u hřbetu jehňat bez projevu Call (2,2 kg*cm-2). Výsledky tohoto pokusu ukazují, že ve všech sledovaných partiích byly zjištěny vyšší hodnoty u jehňat Call a tím i maso Call jehňat bylo méně křehké.

65

MORBIDINI and ROSSETTI 2007 uvádí ve své publikaci statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi ukazateli barvy jehněčí svaloviny m.l.l.t. (hřbet) a mucsulus rectus abdominis (břicho). Jimi uváděné hodnoty světlosti L* ukazují na světlejší barvu břišní svaloviny (56,73) oproti svalovině hřbetu (45,99). Naproti tomu index červené a* dosahoval u svaloviny hřbetu (17,6) vyšších hodnot než u svaloviny břicha (15,34). Rovněž index žluté b* ukazuje vyšší hodnotu (4,95) u hřbetní svaloviny a u břicha dokonce přechází do záporné hodnoty (-2,93), což je směrem k modré barvě. Srovnáním kvality masa 18 různých svalů jehněčího JUT se zabývali TSCHIRHART-HOELSCHER et al. 2006. Při hodnocení barvy masa uvádějí jako svaly s nejsvětlejším masem a tím i nejvyšší hodnotou L* M. tensor falscilidae latae (48,2) a M. lattisimus dorsi (48,1) naproti tomu nejnižší hodnoty L* jsou autory uváděny u M. adductor (41,0) a M. semimembranosus (41,1). Nejvyšší hodnoty indexu červené byly zjištěny u M. supraspinatus (17,7) a M. psoas major (17,4) nejnižší pak u M. pectoralis profundus a M. tensor falscilidae latae (13,9). Nejvyšší hodnoty b* jsou pak autory uváděny rovněž u M. supraspinatus (4,7) a M. psoas major (4,4) a nejnižší u M. pectoralis profundus (3,0) a M. lattisimus dorsi (3,3). Mezi těmito hodnotami jsou uvedeny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Hodnocení křehkosti masa pomocí WBSF byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi sledovaným i svaly. Nejvyšší hodnota WBSF a tím i nejmenší křehkost je uváděna u svalu M. semimembranosus (42,6 N) a M. adductor (31,6 N). naopak nejnižší hodnotu a nejkřehčí strukturu má M. serratus ventralis (21,8 N) a M. longissimus thoracis (23,4 N). Vlivem výživy respektive vlivem zařazení siláže z pomerančových slupek a olivových výlisků na kvalitu masa jehňat se zabývali FOTI et al. 2003. V rámci jejich experimentu byla hodnocena mimo jiné barva, ztráta vařením a křehkost pomocí WarnerBratzlerova testu u masa z patrie hřbet (m.l.l.t.) jehňat beránků plemene Merinizzata Italiana. Skupiny jehňat krmené siláží dosahovaly vyššího hodnot světlosti masa L* (40,40 a 41,38) oproti kontrolní skupině (38,77), rovněž index žluté b* dosahoval byl u těchto jehňat vždy vyšší (11,78 a 12,99) než u jehňat kontrolních (10,88). Naproti tomu u indexu červené barvy byly rozdíly minimální a pohyboval se v rozmezí 20,41 - 20,69. U všech ukazatelů pro hodnocení barvy však nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl. Jehňata kontrolní skupiny dosahovala neprůkazně lepší hodnoty ztráty vařením (28,13 %) oproti jehňatům krmeným pokusnými silážemi (29,36 a 31,19). Křehkost masa je však u

66

kontrolní skupiny uváděna neprůkazně horší (4,31 kg*cm-2) než u skupin pokusných (3,37 a 3,53 kg*cm-2). HOPKINS et al. 1995a sledovali rozdíly ve vybraných ukazatelích kvality masa jehňat vykrmovaných v různých podmínkách výživy. První sledovaná skupina jehňat byla pasena na porostu Čekanky obecné (Cichorium intybus) a druhá skupina na porostu Vojtěšky seté (Medicago sativa). V barvě masa byly autory popsány jen velmi malé rozdíly když jehňata vykrmovaná na vojtěšce dosahovala hodnot L* 36,8; a* 14,1; b* 6,9 a maso jehňat vykrmovaných na čekance pak hodnot L* 36,2; a* 14,2; b* 7,0. Hodnocení křehkosti masa pomocí Warner-Bratzlera ukazuje poměrně nízké, ale také velmi vyrovnané hodnoty a to v intervalu 4,2 – 4,4 kg. Rovněž zkouška ztráty vařením byla bez průkazného rozdílu a úbytek masa dosahoval u jehňat krmených vojtěškou 36,6 % oproti 37,1 % u jehňat krmených čekankou. Porovnání barvy masa mezi skupinami jehňat krmenými krmnou dávkou s přídavkem jadrného krmiva bez termické úpravy (kontrolní skupina) a s jádrem termicky upravovaným ve dvou úrovních a to horkým vzduchem o teplotě 230 °C (T 230) a 280 °C (T 280) hodnotili SUSSI et al. 2003. Z jimi publikovaných výsledků vyplývá, že mezi sledovanými ukazateli barvy masa byly zjištěny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly vždy pouze mezi skupinami krmenými jádrem ošetřeným termicky v různých úrovních, ale nikdy mezi těmito skupinami a kontrolní skupinou. Světlost masa L* dosahovala nejvyšších hodnot u skupiny T 230 (39,49) a naopak nejnižší hodnota byla autory popsána u skupiny T 280 (37,90). Stejné tendence jsou uvedeny i u indexu červené a* (T 230 = 18,36 vs. T280 = 16,84) a u indexu žluté b* (T 230 = 5,47 vs. T 280 = 4,35). Vlivem přídavku antioxidantů přírodního i syntetického původu na stabilitu barvy jehněčího masa se zabývali CAPUTI JAMBRENGHI et al. 2005. Dle metodiky jejich pokusu vykrmovali jehňata po odstavu za použití krmných směsí bez obsahu přidaných antioxidantů (kontrola) a s přídavkem čerstvého česneku (3,5 g/kg směsi), česnekového extraktu (500 mg/kg směsi), rozmarýnového extraktu ve dvou koncentracích (500 resp. 1000 mg/kg směsi) a nakonec vitamínu E (500 mg α-tokoferolu/ kg směsi). Z jejich výsledků vyplývá, že přídavek antioxidantů v porovnání s kontrolní skupinou příznivě ovlivňoval stabilitu barvy masa poražených jehňat. Průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl je však uveden pouze u skupiny, které byl přidáván vit. E. Z přírodních antioxidantů dosahoval

67

čerstvý česnek horších výsledků než česnekový extrakt a rozmarýnový extrakt ve vyšší koncentraci dosahoval lepších výsledků stability barvy masa. Vlivem elektrické stimulace na kvalitu masa se zabývali MARTIN et al. 2006, kteří uvádějí statisticky průkazně vyšší pH u masa jehňat kontrolní skupiny (5,74) oproti pH jehněčího masa stimulovaného pomocí elektrického proudu (5,71). Naproti tomu hodnoty ztráty a vařením a také hodnoty WBSF nedosahovaly mezi sledovanými skupinami průkazných rozdílů.

68

3.4.3. Chemické vlastnosti masa Z chemických vlastností jehněčího masa patří mezi nevýznamnější ukazatele obsah sušiny, bílkovin, intramuskulárního tuku (IMT), popelovin, ale i obsah kolagenu a hydroxyprolinu jako významný ukazatel křehkosti masa. Dalšími z chemických vlastností jsou ukazatele pH a jeho postupné změny po porážce, jako ukazatele správnosti průběhu autolýzy masa. HORÁK et al. 1987 uvádí, že čistá svalovina jehňat obsahuje průměrně 75,3 % vody, 2,7 % tuku, 1,0 % minerálních látek a 21,0 % dusíkatých látek. Jehněčí maso se vyznačuje vysokým podílem plazmatických bílkovin, nízkým podílem kolageních bílkovin (kolagenu, elastinu, vaziva) a nízkým obsahem cholesterolu. Tentýž kolektiv autorů porovnává energetickou hodnotu jehněčí kýty (745 kJ ve 100 g tržní hmotnosti potravin) a vepřové kýty, která obsahuje 1021 kJ ve 100 g tržní hmotnosti potravin). Chemické složení masa jehňat plemen Berrichone du Cher (Be), Východofríská ovce (VF) a Vřesová ovce (VO) a jehňat muflonů mimo jiné srovnávali NOWAKOWSKI et al. 2002, kteří sledovali tyto ukazatele v jatečné partii ledvina. Z jejich sledování vyplývá, že maso muflonů dosahovalo statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšších hodnot podílu bílkovin (21,23 %), sušiny (25,32 %) a pH (6,29). Nejnižší hodnoty byly pak zjištěny u podílu bílkovin u jehňat Be (19,79 %), u obsahu sušiny u jehňat VF (23,36 %) a u pH u jehňat Be50. Nejvyšší obsah intramuskulárního tuku (IMT) je autory uveden u jehňat Be (4,65 %) naopak nejnižší u jehňat VF a to 2,04 % IMT. Tyto výsledky úzce korespondují s výsledky obsahu tuku v jatečné partii ledvina i s výsledky hodnocení protučnělosti jatečných trupů systémem SEUROP. KUCHTÍK and HORÁK 2001 sledovali chemické složení masa jehňat plemene ND a hybridních kombinací OD x ND a OD x (M x ND). Z jimi uvedených výsledků vyplývá, že maso jehňat ND obsahuje statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nižší obsah IMT (2,54 %) než maso jehňat OD x MND (3,56 %). Naproti tomu u obsahu popelovin je autory uváděn průkazně (P ≤ 0,05) vyšší obsah v mase jehňat ND (1,05 %) a nejnižší pak v mase kříženců OD x MND (0,97 %). Mezi obsahy bílkovin v mase jednotlivých hybridních kombinací nejsou průkazné rozdíly, i když je zde patrný vyšší obsah u jehňat ND (19,05 %) oproti OD x ND (18,96 %) a OD x MND (18,79 %). CLOETE et al. 2004 hodnotili vliv faktorů plemene a pohlaví na chemické složení masa jehňat plemen Dormer a Jihoafrické Merino. Mezi sledovanými plemeny není autory uváděn statisticky průkazný rozdíl v ukazatelích obsahu proteinu, tuku i popela. Jehňata 69

plemene Jihoafrické Merino, oproti jehňatům plemene Dormer, dosahovala vyššího obsahu proteinu (22,2 % vs. 21,9 %) IMT (3,33 % vs. 3,14 %) i popelovin (1,22 % vs. 1,19 %). Faktor pohlaví však ukazuje statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi všemi popsanými ukazateli chemického složení masa, když u jehničky měly oproti beránkům vyšší obsah bílkovin (22,4 % vs. 21,7 %), ale i vyšší obsah tuku (3,61 % vs. 2,86 %) a popela (1,24 % vs. 1,17 %). Rovněž HOFFMAN et al. 2003 se zabývali zhodnocením kvality masa plemene Jihoafrické Merino s tím, že ve své publikaci rovněž zohledňovali dvě linie tohoto plemene a to linii více plodnou a méně plodnou a také jednotlivá pohlaví jehňat. Z jimi uváděných výsledků vyplývá, že mezi sledovanými liniemi ani pohlavími nebyly zjištěny průkazné rozdíly v obsahu proteinů v mase, přičemž konkrétní hodnoty byly u beránků 16,62 % a jehniček 16,46 % u jehňat plodnější linie pak 16,75 % a u jehňat méně plodné linie 16,32 %. Naproti tomu obsah tuků byl statisticky průkazně (P ≤ 0,05) rozdílný mezi jehničkami (9,52 %) a beránky (6,67 %). Podíl tuku u plodné a méně plodné linie byl téměř stejný a to 7,83 % respektive 7,86 %. Porovnáním chemického složení masa jehňat plemen Stavropolské Merino a Charollais se zabývali KUCHTÍK et al. 1996b, kteří hodnotili svaly tří hlavních masitých části a to musculus semitendinosus (kýta), m.l.l.t. (hřbet), musculus triceps brachii (plec). Plemeno Charollais dosahovalo ve všech sledovaných svalech statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší obsah bílkovin, obsah tuku byl v mase jehňat tohoto plemene vždy neprůkazně nižší, obsah popelovin byl rovněž vyšší, s výjimkou kýty, kde byla autory zjištěna hodnota mírně nižší než u masa jehňat plemene Stavropolské Merino. Na druhou stranu obsah hydroxyprolinu a tím i kolagenu byl v mase jehňat plemene Charollais vždy neprůkazně vyšší. Při porovnání sledovaných ukazatelů mezi jednotlivými jatečnými partiemi byly hodnoty více méně vyrovnané. Zajímavý je však mírně vyšší obsah hydroxyprolinu v partiích kýta a plec v porovnání se hřbetem. VELASCO et al. 2000 uvádí u jimi sledovaných lehkých jehňat průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hodnoty obsahu kolagenu v jehněčím mase pocházejícím z beránků (4,5 g/kg) v porovnání s masem jehnic (3,8 g/kg). Stejné tedy statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly autory rovněž zjištěny u faktoru porážkové hmotnosti. Vyšší obsah kolagenu byl jimi zjištěn u jehňat porážených v živé hmotnosti 10 kg (4,6 g/kg) oproti jehňatům poráženým v živé hmotnosti 12 kg (3,7 g/kg).

70

Kvalitu masa lehkých jehňat plemene Pramenka sledovali i PIASENTIER et al. 2002, kteří sledovanou skupinu jehňat rozdělili dle hmotnosti JUT do třech kategorií na JUT do 7 kg; 7 – 10 kg a 10 – 13 kg. Z jimi uváděných výsledků je patrné, že v mase jehňat s nejlehčím JUT je obsaženo průkazně (P ≤ 0,05) nejnižší množství IMT a to 1,58 % v porovnání s JUT 7 – 10 kg (2,24 % IMT) a JUT 10 – 13 kg (3,14 % IMT). Rovněž obsah sušiny má průkazně (P ≤ 0,05) a jednoznačně rostoucí tendenci, když u nejlehčích JUT je autory uvedeno 22,2 % sušiny oproti 24,5 % sušiny u nejtěžší kategorie JUT. Obsah proteinů byl naproti tomu bez výrazných rozdílů a ve všech skupinách se pohyboval v intervalu 19,6 – 19,7 %. Stejně tomu bylo i u obsahu popelovin, které s rostoucí hmotností JUT jen velmi mírně klesaly. Jejich obsah se však pohyboval v intervalu od 1,08 % do 1,12 %. Tato sledovaná jehňata pocházela z dvou chovů o různé technologii chovu bahnic a odchovu jehňat. První skupina jehňat byla odchována s matkami na pastvě bez přídavku jádra a druhá ve stáji s přídavkem jadrné krmné směsi. V chemickém složení masa jehňat však tyto rozdílné podmínky odchovu nezanechaly výraznější diference a nebyly zde zjištěny průkazné rozdíly mezi těmito skupinami. Obsah sušiny se pohyboval v rozmezí 23,3 – 23,4 % popelovin 1,09 – 1,11 %, bílkovin 19,5 – 19,8 %, mírně vyšší rozdíl je uveden pouze u obsahu IMT a to u jehňat odchovaných na pastvě 2,19 % a jehňat odchovaných ve stáji 2,45 %. Podobný pokus s podobnými výsledky publikovali i FOTI et al. 2005, kteří sledovali kvalitu masa jehňat plemene „Merinizzata Italiana“ odchovaných od matek, jež byly v době březosti chovány pouze na pastvě nebo ve stáji, kde byly krmeny senem a jadrnou směsí. Mezi chemickým složením masa obou skupin jehňat nebyl zjištěn průkazný rozdíl. Obsah vody v mase jehňat pastevních matek byl 77,55 % a u jehňat stájových matek 76,99 %. Stejné minimální rozdíly byly zjištěny i u ostatních charakteristik chemické skladby masa. Bílkoviny byly u obou skupin v rozmezí 19,56 – 19,60 %, tuky 1,00 – 1,08 % a popeloviny 1,12 – 1,13 %. HEGARTY et al. 2006 hodnotili kvalitu masa jehňat odchovaných pastevně na dvou kvalitativně odlišných pastevních porostech a tedy v různých úrovních výživy. Jako pastevní porost s nižší výživnou hodnotou byl autory použit přirozený pastevní porost, zatímco jako vysoce kvalitní pastvina byl použit porost jílku mnohokvětého. Obsah IMT přesně korespondoval s úrovní výživy a tak maso jehňat pasených na kvalitnějším porostu mělo i vyšší obsah IMT (5,1 %) oproti masu jehňat odchovávaných na pastvině extenzivní (4,7 %). Mezi těmito hodnotami však nebyl autory zjištěn statisticky průkazný rozdíl. 71

Posouzením jak pro nás poměrně netradiční krmiva mohou ovlivňovat chemické složení jehněčího masa se zabývali FOTI et al. 2003, kteří ve své práci uvádějí mezi skupinami jehňat krmenými siláží z pomerančových a olivových výlisků a skupinou kontrolní jen minimální rozdíly v obsahu proteinů (kontrola 20,6 % a siláže 20,49 – 20,50 %). Výraznější rozdíly byly patrné u obsahu intramuskulárního tuku (IMT), kde jehňata kontrolní skupiny dosahovala hodnoty 2,29 % IMT zatímco jehňata skupin krmených silážemi hodnoty 2,50 – 2,94 % IMT. Rovněž velmi netradiční krmiva použili při výkrmu jehňat i MADRUGA et al. 2005, kteří porovnávali chemické složení masa jehňat s krmnou dávkou založenou na zkrmování travního sena, ananasových zbytků, opuncií nebo kukuřičné siláže. Mezi sledovanými skupinami byly autory zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly u obsahu vody, který byl nejvyšší u masa jehňat krmených opunciemi (76,07 %) a naopak nejnižší u masa jehňat krmených kukuřičnou siláží (70,81 %). Průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly zjištěny i u obsahu bílkovin a IMT v mase, když nejvyšší obsah bílkovin je uveden u masa jehňat krmených opuncií (21,06 %) a nejnižší u jehňat krmených ananasovými zbytky (19,59 %). Co se týče obsahu IMT byl nejnižší podíl zjištěn v mase jehňat krmených opuncií (2,74 %) a naopak nejvyšší u jehňat krmených kukuřičkou siláží (8,38 %). Zajímavá je i vysoká hodnota obsahu IMT u jehňat krmených ananasovými zbytky (8,09 %), přestože v ananasu hojně obsažený enzym bromelin má významný lipolytický účinek. Průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly jsou uvedeny i u obsahu cholesterolu, který je nejnižší paradoxně v mase jehňat krmených kukuřičnou siláží (44,10 %) a nejvyšší u jehňat krmených opunciemi i přes to, že podle obsahu IMT by se dalo předvídat spíše opačné pořadí. Různou úrovní výživy ve výkrmu jehňat a jejím vlivem na kvalitu masa se zabývali PETHICK et al. 2005a. Ve svém sledování porovnávali skupiny jehňat dokrmovaných různými způsoby a to na pastvě, pomocí granulovaných krmných směsí o středním a vysokém obsahu živin a balastní krmnou dávkou tvořenou slámou. Při sledování obsahu IMT v mase těchto jehňat jsou autory uváděny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Nejvyšších hodnot obsahu IMT dosahovala jehňata dokrmovaná granulovanou směsí o středním obsahu živin (5,3 %), naproti tomu nejnižší obsah IMT v mase je uveden u jehňat dokrmovaných pouze slámou (4,2 %). LEE and KIM 1994 sledovali vliv anabolika Cimaterolu na chemické složení masa kastrátů. Maso jehňat kontrolní skupiny obsahovalo nižší podíl bílkovin (21,8 %) a vyšší

72

podíl IMT (5,1 %). Naproti tomu maso jehňat jimž byl přidáván Cimaterol obsahovalo vyšší podíl bílkovin (23,6 %) a nižší podíl tuku (2,2 %). LOEST et al. 1997 porovnávali chemické složení masa jehňat plemene Jihoafrické Merino. A to konkrétně porovnání chemického složení svaloviny v jednotlivých partiích JUT. Ve svém sledování porovnávali chemické složení m.l.l.t. (hřbet), M. infraspinatus (plec), Flexor (kližka), M. biceps femoris (kýta). Nejvyšší obsah bílkoviny je uváděn v kližce (21,23 %) dále v kýtě (20,72 %), hřbetu (20,70 %) a nejnižší v pleci (19,63 %). Mezi těmito hodnotami nebyl uveden průkazný rozdíl. Naproti tomu mezi obsahem tuku v jednotlivých svalech byly statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly zjištěny. Nejvyšší obsah tuku je autory uveden v kýtě a hřbetu (6,06 %) následně v pleci (5,32 %) a nejnižší pak v kližce (3,90 %).

73

3.4.4. Senzorická kvalita masa Senzorická analýza masa se stává stále významnější metodou hodnocení kvality masa, protože je obrazem přijatelnosti jehněčího masa pro zákazníka a tím i obrazem možnosti odbytu jehněčího masa na místním trhu. HOLÁ 2008 uvádí průměrnou spotřebu ovčího kozího a koňského masa 0,4 kg, což je dvojnásobná hodnota než v roce 2004. Tento vývoj svědčí o postupném vzestupu spotřeby masa a postupné akceptaci tohoto masa domácími spotřebiteli. Senzorická analýza je hodnocení kvality masa založené na subjektivním hodnocení školených hodnotitelů a nejčastěji sledovanými ukazateli jsou barva, chuť, vůně, křehkost, šťavnatost a vláknitost masa. Senzorické hodnocení pro jeho částečnou subjektivnost vždy vyjadřuje akceptovatelnost masa pro danou skupinu obyvatel ze které pocházejí i hodnotitelé. SAÑUDO et al. 2003 hodnotili senzoricky křehkost jehněčího masa pocházejícího z různých evropských systémů chovu. Hodnocení se zúčastnilo několik hodnotitelských komisí z šesti evropských zemí, konkrétně pak z Velké Británie, Španělska, Francie, Řecka, Islandu a Itálie. Nejvyšší hodnocení u celé skupiny vzorků uváděli hodnotitelé z Řecka (63,3 bodů), naproti tomu nejnižší známky dávali hodnotitelé z Velké Británie (49,6 bodu). Autoři uvádějí statisticky vysoce průkazné rozdíly u výsledků hodnocení jednotlivými komisemi. Vysoce průkazné rozdíly byly autory popsány i mezi jednotlivými hodnocenými vzorky, když nejvyšší hodnocení bylo uvedeno u středně těžkých jehňat původem ze Španělska (73 bodů), naproti tomu nejhůře hodnocená byla těžká jehňata původem z Itálie (31,1 bodů). Podobný experiment provedli i FONT I FURNOLS et al. 2006, kteří senzoricky porovnávali křehkost, chuť a celkovou přijatelnost jehněčího masa v podmínkách španělských, německých a britských hodnotitelů. Posuzovány byly vzorky masa pocházející z dané země, kde bylo srovnání provedeno s dobou zrání 7 a 20 dnů a jako srovnávací byly použity vzorky masa lehkých a těžkých jehňat pocházejících z Uruguaje. Ve Španělsku byly jako místní hodnoceno maso pocházející z lehkých JUT jehňat plemene Rasa Aragonesa, v Německu těžké JUT kříženců SF x (Německá černohlavá (NČ) x Merinolandschaf (ML)). Ve Velké Británii byly hodnoceny těžké JUT jehňat pocházejících z užitkového křížení. Výsledky vyplývající z hodnocení španělských hodnotitelů ukazují na jasné preference místních lehkých jehňat s kratší dobou zrání a dále pak uruguayských lehkých jehňat. Při hodnocení křehkosti nebyl u španělských posuzovatelů zjištěn průkazný rozdíl mezi jednotlivými vzorky i když nejlépe zde byl hodnocen vzorek pocházející ze Španělska a zrající 20 dní. Z hodnocení chuti už vyplývají průkazné rozdíly 74

a nejvyšší podíl negativně hodnocených vzorků zde průkazně (P ≤ 0,05) zaujímají uruguayské těžké (13,1 %) a španělské 20 dní zralé (12,5 %) vzorky, když naopak nejméně negativních hodnocení získala uruguayská lehká jehňata (6,0 %) a španělská zrající 7 dní (7,0 %). Tyto vzorky obstály nejlépe i při hodnocení celkové přijatelnosti masa. Němečtí hodnotitelé naopak jednoznačně upřednostňovali maso těžkých jehňat a s delší dobou zrání, když ve všech hodnocených ukazatelích dosahovala průkazně (P ≤ 0,05) nejlepších hodnocení jehňata německá, s dobou zrání 20 dní a dále pak podobně i jehňata uruguayská. Naopak ve všech případech byla nejhůře hodnocena uruguayská lehká jehňata. Stejná tendence byla zjištěna i u britských hodnotitelů, kteří však upřednostňovali maso těžkých uruguayských jehňat a následně domácí maso s dobou zralosti 20 dní, nejhůře byla i zde hodnocena jehňata lehká. Rozdíly mezi hodnocenými vzorky byly i zde statisticky průkazné (P ≤ 0,05), když rozdíl mezi nejlepším a nejhorším vzorkem v ukazateli celkové přijatelnosti masa dosahoval 29,8 % a u ukazatele křehkosti dokonce 33,8 %. Pokus jak je spotřebitel schopen rozpoznat jednotlivé druhy masa provedli a publikovali MATSUISHI et al. 2004. Pokus byl proveden tak, že hodnotitelé pracovali bez možnosti použít zrak. Každá zkouška rovněž probíhala dvakrát a to vždy jednou s volným a jednou s ucpaným nosem a to z důvodu omezení vnímání vůně. Vzorky byly hodnotitelům předkládány ve formě kousků masa, mletého masa a polévky. Jako vzorky byly předkládány hodnotitelům předkládány hovězí roštěnec, vepřová kotleta, jehněčí hřbet, kuřecí stehna a kachní prsa. Při testu s ucpaným nosem dosahovali hodnotitelé nejlepší identifikace u masa kuřecího a to kousků (72 %) i mletého (61 %) a také polévky (26 %). Nečastější důvod identifikace pak uváděli texturu masa a u polévky chuť. Jehněčí maso označilo správně 47 % hodnotitelů u kousků masa, 33 % hodnotitelů u mletého masa a 14 % hodnotitelů u polévky. Nejčastějším důvodem identifikace byly ostatní (tedy ne definované textura a chuť). Výsledky identifikace jehněčího masa byly srovnatelné jako u ostatních druhů mas. Při hodnocení masa bez ucpání nosu a tedy s možností využití čichu dosahovaly již výsledky u všech druhů výrazně vyšších hodnot. V případě kousků masa bylo nejlépe identifikováno opět kuřecí maso (84 %), když jehněčí bylo správně označeno 66 % hodnotitelů, což bylo méně než u hovězího a kachního masa (69 %). Nejčastějším důvodem pro identifikaci jehněčího mas pak byla jeho vůně. Podobné výsledky jsou autory uvedeny i u mletého masa. Jehněčí polévku správně označilo 66 % hodnotitelů, což bylo nejvíce ze všech hodnocených polévek a důvodem k určení byla vůně.

75

V současné době, kdy se stále více začíná dbát na zdravou výživu člověka, jsou silně redukovány živočišné tuky v jídelníčku a tím i zákazníci požadují maso s nízkým obsahem tuku a bez povrchového tukového pokryvu. RHEE et al. 1990 senzoricky porovnávali a hodnotili jehněčí kotlety ve dvou úpravách a to s povrchovou vrstvou loje a bez povrchové vrstvy loje. Hodnocení bylo prováděno podle osmibodové stupnice, kde vyšší hodnota ukazovala na výraznější projev sledované vlastnosti. U všech sledovaných ukazatelů byly autory zaznamenány průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. U kotlet s odstraněnou vrstvou loje je uvedena vyšší šťavnatost (5,8 bodu vs. 4,9 bodu), nižší intenzita typické vůně (2,0 bodu vs. 2,5 bodu) a také vyšší celková přijatelnost (5,4 bodu vs. 4,7 bodu). Porovnání senzorické kvality masa prováděné na více částech JUT publikovali HOPKINS et al. (2005b). Tento kolektiv porovnával vliv hybridní kombinace na křehkost, šťavnatost, příjemnost chuti a celkovou příjemnost jehněčího masa a to senzorickým hodnocením dvou nejkvalitnějších partií: hřbet (musculus longissimus thoracis et lumborum) a kýta (musculus biceps femoris). Výsledky autorů ukazují, že maso z partie hřbet bylo hodnoceno ve všech ukazatelích i ve všech hybridních kombinacích lépe než z partie kýta. Faktor věku a jeho vliv na senzorické vlastnosti masa z různých partií hodnotili PETHICK et al. 2005b, kteří sledovali stejné jatečné partie jako předchozí kolektiv. Jimi publikované výsledky jsou ve většině ukazatelů shodné a rovněž ukazují na příznivější senzorické hodnocení partie hřbet oproti partii kýta. Například křehkost patrie kýta dosahovala u jehnic porážených ve věku 8,5 měsíce hodnotu 59 bodů zatímco u stejné skupiny byla partie hřbet hodnocena 69,1 bodu. Ukazatele šťavnatosti, chutě a vůně nedosahovaly již tak výrazných rozdílů, ale přesto byly všechny zaznamenané diference ve prospěch partie hřbet. Co se týká vlivu věku na senzorické hodnocení byly zaznamenány jednoznačné tendence ukazující na pokles kvality ovčího masa v průběhu věku. Šťavnatost dosahovala u hřbetu a kýty nejvyšších hodnot u nejmladší skupiny (8,5 měsíců) a to 56,4 resp. 54,0 bodu a nejnižších hodnot pak u skupiny ovcí ve věku 44,5 měsíců a to 50,1 resp. 44,0 bodu. Stejné tendence jsou rovněž patrné i u ostatních sledovaných ukazatelů. Podobně založený pokus publikovali také THOMPSON et al. 2005b, kteří porovnávali senzorickou kvalitu ovčího a jehněčího masa pocházejícího z partií hřbet (m.l.l.t.), kýta (M. biceps femoris) a bok (M. serratus ventralis). Co se týká porovnání jehněčího a ovčího masa je zde patrný výrazný rozdíl mezi všemi sledovanými ukazateli u všech hodnocených partií. Když nejmenší rozdíl mezi hodnocením jehněte a ovce byl zjištěn u šťavnatosti hřbetu (1,7 bodu) a naproti tomu nejvyšší rozdíl je uveden u křehkosti 76

kýty (16,1 bodu). Při porovnání jednotlivých partií jehněčího JUT jsou nejlepší výsledky dosahovány u křehkosti, šťavnatosti, chuti a celkového dojmu u partie bok (67,4; 67,0; 64,3 resp. 65,2 bodu) naopak nejhorší výsledky jsou uvedeny u partie kýta (62,8; 55,3; 62,0 resp. 61,9 bodu). Vlivem výživy na senzorické hodnocení kvality masa jehňat se zabývali mimo jiné i PRIOLO et al. 2002, kteří porovnávali křehkost, šťavnatost, chuť a celkovou přijatelnost jehněčího masa u skupin jehňat, jimž byl doplňován polyethylen glykol (PEG) pro snížení účinků tatinu na trávící soustavu jehňat krmených listy akácií. Z jejich výsledků vyplývá, že přídavek PEG do krmné dávky jehňat neměl průkazný vliv na senzorické hodnocení kvality masa. HOPKINS et al. 1995a hodnotili senzorickou jakost masa jehňat vykrmovaných růžnými metodami a v různých úrovních výživy. Jimi sledovaná jehňata byla vykrmována pastevním způsobem na porostu vojtěšky nebo pastevně s příkrmem vojtěškovou siláží ze zavadlé píce nebo pastevně s přídavkem ovsa, poslední skupina jehňat pak byla vykrmována pomocí jadrného krmiva a to směsi ovsa a lupiny. Statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejpříjemnější vůni chuť i nejlepší celkový dojem je autory uveden u jehňat vykrmovaných pouze na pastvě. Naproti tomu nejhorších výsledků dosahovala jehňata krmená intenzivně jadrnou krmnou směsí. FRASER et al. 2004 porovnávali ve své práci masnou užitkovost jehňat vykrmovaných pastevně na různých druzích pastevního porostu. Hodnocení senzorické kvality bylo autory prováděno v rozmezí 0 – 24 bodů. Hodnocené skupiny jehňat byly vykrmovány na monokulturních pastvinách tvořených Jetelem lučním (Trifolium pratense), Vojtěškou setou (Medicago sativa) nebo Jílkem vytrvalým (Lolium perenne). Obecně lze konstatovat, že mezi sledovanými skupinami nebyl u žádného sledovaného ukazatele zjištěn průkazný rozdíl. Mezi křehkostí masa jehňat vykrmovaných na jednotlivých porostech jsou rozdíly jen velmi malé a hodnocení se pohybovalo v intervalu 16,1 – 16,4 bodu. Totéž platí i pro chuť (16,0 – 16,5 bodu) a nepříjemnou chuť (2,0 – 2,5 bodu). U křehkosti je patrný výraznější rozdíl mezi nejlépe hodnocenou skupinou vykrmovanou na jílkových pastvinách (18,1 bodu) a nejhůře hodnocenou křehkostí u skupiny vykrmované na jeteli (16,6 bodu). RAGNI et al. 2005 hodnotili senzorickou jakost masa jehňat vykrmovaných pomocí třech různých krmných dávek. Tyto krmné dávky měly vždy stejný základ, kterým byl šrot z kukuřice, ječmene a ovsa a byl k nim přidáván jako další komponent sójový šrot, lupinový šrot nebo hroznové výlisky. Celková vůně byla jako intenzivnější hodnocena u jehňat krmených lupinou, naproti tomu u jehňat krmených sójou a hroznovými slupkami 77

byly hodnoty intenzity vůně nižší a na velmi podobné úrovni. Nejlepší hodnocení šťavnatosti je autory uváděno u masa jehňat krmených hroznovými slupkami a nejnižší pak u jehňat krmených sójou. Stejné výsledky jsou pak uvedeny i u senzoricky hodnocené tučnosti masa. Vliv, pro nás velmi netradičních krmiv, na senzorickou hodnotu jehněčího masa porovnávali MADRUGA et al. 2005, kteří porovnávali krmné dávky založené na zkrmování travního sena, ananasových zbytků, opuncií nebo kukuřičné siláže. Nejhoršího senzorického hodnocení dosahovalo maso jehňat s krmnou dávkou založenou na opunciích. Naproti tomu nejlepších výsledků ve většině jimi sledovaných ukazatelů dosahovaly jehňata vykrmovaná pomocí travního sena. Mezi těmito hodnotami jsou uvedeny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Srovnání senzoricky hodnocené kvality masa jehňat plemene Jihoafrické Merino krmených granulovanými krmnými směsmi o dvou různých koncentracích energie (9,9 MJ/kg sušiny a 12,1 MJ/kg sušiny) publikovali ve své práci SHERIDAN et al. 2003b. U jehňat krmených koncentrovanější krmnou dávkou bylo v rámci tohoto experimentu zjištěno vyšší hodnocení šťavnatosti (66,6 bodu vs. 58,5 bodu), než u jehňat s méně koncentrovanou krmnou dávkou. Naproti tomu vyšší křehkost je uváděna u jehňat s nízkoenergetickou krmnou dávkou (85 bodů), naproti 81,4 bodu u druhé sledované skupiny. Významným vlivem, který ovlivňuje senzorickou kvalitu a to především vůni a chuť masa je věk zvířete, když hlavním důvodem je i vyšší ukládání tuku jako nosiče aromatických látek v průběhu věku. Faktor porážkové hmotnosti, proto zahrnuli do svého sledování, spolu s faktorem plemene, i SIQUEIRA et al. (2002). Z výsledků jejich výzkumů vyplývá, že u jimi sledovaných živých hmotností jehňat se neprůkazně zhoršovalo hodnocení chuti. Hodnocení vůně však bylo velmi podobné. Rovněž ostatní sledované ukazatele nevykazovaly průkaznou rostoucí nebo klesající tendenci. Faktor plemene jehňat ukazuje na lepší hodnocení křehkosti masa u sledovaných kříženců plemen (Bergamácia x Corridale) oproti čistokrevným jehňatům plemen Hampshire Down a Santa Ines. Naopak chuť byla u sledovaných zvířat hodnocena opačně. Porovnání senzorické kvality masa jehňat plemen Merino (M), Rasa Aragonesa (RA) a Welsh Mountain (WM) chovaných ve Španělsku o hmotnosti JUT mezi 10,0 – 11,5 kg a jehňat původem z Velké Británie o hmotnosti JUT mezi 16,5 – 18,5 kg prováděli

78

SAÑUDO et al. (2000). Součástí tohoto sledování bylo i porovnání hodnocení dvou různých hodnotitelských komisí a to britské a španělské. Podle výsledků hodnocení těchto komisí je patrné, že hodnocení intenzity vůně a chuti bylo u obou komisí více méně podobné, avšak hodnocení kvality chuti ukazovalo na výrazné rozdíly mezi komisemi. Britská komise nejlépe hodnotila jehněčí maso pocházející z jehňat WM, naproti tomu španělská komise preferovala u tohoto ukazatele jehňata plemene RA (59,42 bodu) a WM bylo hodnoceno nejhůře (33,14 bodů). Stejné tendence byly autory zjištěny i u posledního sledovaného ukazatele, kterým bylo celkové hodnocení. Vlivem plemene, živé hmotnosti před porážkou a doby zrání masa na senzorickou kvalitu masa se zabývali i MARTÍNEZ – CERESO et al. (2005). Jimi sledovaná jehňata byla zástupci typických španělských plemen a to Rasa Aragonesa (RA), Churra (CHU) a Spanish Merino (SM). Jatečná jehňata byla podle živé hmotnosti před porážkou autory pro účely pokusu rozdělena do skupin: sající jehňata (10 – 12 kg), lehká jehňata (20 – 22 kg) a intenzivně krmená (30 – 32 kg). Vzorky masa po porážce zrály po dobu 1, 2, 4, 8 a 16 dní při teplotě +3°C. Ukazatel intenzity vůně byl velmi málo rozdílný mezi plemeny, hmotností a dobou zrání a jeho nejnižší zaznamenaná hodnota byla 46,6 bodu, nejvyšší pak 52,5 bodu. Jinak už tomu bylo u senzoricky hodnocené křehkosti a šťavnatosti masa, které ukazují průkazné rozdíly mezi většinou sledovaných skupin. Nejkřehčí a nejšťavnatější maso bylo v rámci skupiny kojených jehňat autory zjištěno u plemene CHU a u ostatních hmotnostních kategorií pak u jehňat plemene SM. Zvyšující se dobou zrání masa ve většině případů dosahovaly sledované vzorky masa větší křehkosti i šťavnatosti. U hodnocení intenzity chuti tuku nebyly zjištěny vlivy zrání masa ani porážkové hmotnosti jehňat. Průkazné rozdíly byly zjištěny u tohoto ukazatele jen u vlivu plemene. Nejvyšší intenzitu chuti tuku dosahovaly jehňata plemene RA. U ukazatele intenzity chuti byl autory zjištěn vzestup zjištěných hodnot u dvou těžších kategorií jehňat v porovnání s jehňaty sajícími. Vlivy plemene ani délky zrání neukazují na rozdíl mezi jednotlivými sledovanými skupinami. Porovnáním vlivu faktorů plemene, pohlaví a porážkové hmotnosti na kvalitu masa se zabývali i TEIXEIRA et al. 2005. Předmětem jejich pozorování byla jehňata obou pohlaví plemen Mirandesa a Bragancana rozdělená podle porážkové hmotnosti do skupin 9–14 kg; 14–19 kg; 19–24 kg. Faktor plemene měl průkazný vliv na křehkost, vláknitost a vůni. Ve všech uvedených ukazatelích dosahovala lepších výsledků jehňata plemene Bragancana. Vliv pohlaví neukazoval průkazné rozdíly mezi jehnicemi a beránky, když 79

maximální odchylka mezi pohlavími dosahovala 0,5 z deseti možných bodů. Živá hmotnost před porážkou měla průkazný (P ≤ 0,05) vliv pouze na chuť masa, kdy nejlepší hodnoty dosahovala nejnižší hmotnostní kategorie (4,0 bodu) naproti tomu nejhorší hodnota byla autory uvedena u nejtěžší hmotnostní kategorie jehňat (4,5 bodu). Senzorické zhodnocení kvality masa jehňat kříženců po otcích SF a Ch provedli DOBEŠ et al. 2008. Z jejich sledování vyplývá, že faktor plemene měl statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv na ukazatele barvy, vláknitosti a křehkosti masa a průkazný (P ≤ 0,05) vliv na šťavnatost a chuť. Senzoricky hodnocená vůně masa nedosahovala v tomto experimentu průkazných rozdílů. Projevy genu Call na senzorické hodnocení jakosti masa sledovali i KERTH et al. 2003, kteří hodnotili partie kýta (M. semitendinosus), hřbet (M. longissimus lumborum et thoracis) a plec (M. supraspinatus) pocházející z jehňat s projevy genu Call a od kontrolní skupiny jehňat bez projevů tohoto genu. Obecně lze říci, že Call gen měl negativní vliv na šťavnatost a křehkost masa, ale pozitivní vliv na jeho chuť, když u křehkosti a šťavnatosti jsou autory uváděny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Nejlepší hodnoty křehkosti byly zjištěny u hřbetu kontrolní skupiny (7,7 bodu) a naopak nejhorší u stejné partie jehňat Call (5,1 bodu). U šťavnatosti dosáhl nejlepšího hodnocení stejný vzorek, tedy hřbet kontrolních jehňat (6,8 bodu) a nejhůře byla šťavnatost hodnocena u kýty Call jehňat (5,6 bodu). Při hodnocení chuti masa byly autory uvedeny jen velmi malé rozdíly mezi hodnocenými vzorky a zjištěné hodnoty se pohybovaly v intervalu 5,7 – 6,1 bodu, když Call jehňata dosahovala zpravidla mírně lepších hodnot. Vlivem elektrické stimulace JUT post-mortem na senzorickou kvalitu masa se zabývali HOPKINS and TOOHEY 2006. Elektrická stimulace začala být používána komerčně na jatkách na Novém Zélandu za účelem urychlení nástupu rigor mortis a tím i zkrácení doby mezi poražením jehněte a zamražením masa. Mezi sledovanými ukazateli senzorické jakosti masa neuvádí autoři průkazné rozdíly. Šťavnatost masa je hodnocena u nestimulované skupiny mírně lépe (59,4 bodu) než u stimulované (57,3 bodu). Rovněž chuť a celková přijatelnost masa je mírně lépe hodnocena u masa nestimulovaného (66,6 resp. 67,6 bodu) než u masa stimulovaného (64,6 resp. 65,2 bodu). Křehkost masa byla neprůkazně (0 1,8 bodu) vyšší u nestimulované skupiny, což však nekoresponduje s výsledky WBSF, kde byl autory zjištěn průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi skupinami. Maso stimulované elektrickým proudem dosahovalo výrazně lepších výsledků (54,2 N) než maso

80

nestimulované (61,9 N). Senzorickou analýzou jehněčího a ovčího masa připravovaného na grilu nebo pečením a pocházejícího z JUT stimulovaných post mortem a z kontrolní skupiny se zabývali THOMPSON et al. 2005a. Obecně lze říci, že testované vzorky ze stimulovaných JUT dosahovaly vždy lepších výsledků u křehkosti, šťavnatosti a celkového dojmu většinou u chuti. Taktéž lze říci, že při hodnocení křehkosti byly jednoznačně upřednostňovány vzorky masa jehněčího před masem ovčím. Toto ne vždy platilo u ostatních sledovaných ukazatelů a ovčí maso bylo z hlediska šťavnatosti, chuti a celkového dojmu lépe hodnoceno u kontrolní skupiny při úpravě pečením. Při porovnání způsobu přípravy byla ve většině případů upřednostňována příprava na grilu oproti pečení. Další úpravou prováděnou post mortem je použití ultrazvuku o vysoké intenzitě pro křehčení masa. LYNG et al. 1998 porovnávali senzorické hodnocení kvality jehněčího masa u čtyř skupin a to maso zamražené jeden den po porážce, a sedm dní po porážce když u obou skupin byla část vzorků ošetřena ultrazvukem a část byla ponechána jako kontrolní. Z výsledků této studie vyplývá, že na křehkost masa měl ultrazvuk jen velmi malý vliv, naproti tomu délka zrání masa měla průkazný (P ≤ 0,05) vliv na křehkost masa. Stres způsobený přepravou a ustájením jehňat na jatkách před zabitím může způsobit změny kvality masa. JACOB et al. 2005 sledovali senzorickou kvalitu masa kojených a odstavených jehňat a ovcí v závislosti na délce ustájení před porážkou. Z jimi zveřejněných výsledků vyplývá, že maso pocházející od zvířat poražených ihned po příjezdu se průkazně nelišilo od masa zvířat, která byla před porážkou na jatkách ustájena po dobu jednoho respektive dvou dnů. U hodnocení vůně, křehkosti, šťavnatosti a chuti se zjištěné hodnoty nelišily v rámci sledovaných skupin o více než 2,3 bodu, když hodnotící škála byla v intervalu 0 – 100 bodů.

81

3.5. Složení mastných kyselin intramuskulárního tuku jehněčího masa Mastné kyseliny jsou nejdůležitější a z hlediska nutričního nejvýznamnější složkou lipidů.

Jako

mastné

kyseliny

se

označují

karboxylové

kyseliny

s alifatickým

uhlovodíkovým řetězcem. V lipidech se vyskytují tyto skupiny mastných kyselin: nasycené mastné kyseliny někdy taky podle angličtiny označované jako saturované (SFA). Obsahují 4 – 60 uhlíkových atomů. Jejich řetězce mají nejčastěji sudý počet atomů uhlíku a neobsahují dvojnou vazbu. Z této skupiny se nejčastěji v živočišných tucích vyskytují kyselina palmitová C16:0 a stearová C18:0. Další skupinou mastných kyselin jsou nenasycené kyseliny s jednou dvojnou vazbou nazývané stručně monoenové (MUFA). Monoenové kyseliny se mezi sebou vzájemně liší počtem atomů uhlíku a polohou dvojné vazby. Z této skupiny se nejčastěji v živočišných tucích vyskytuje kyselina olejová C18:1. Třetí skupinou masných kyselin jsou kyseliny s více dvojnými vazbami nazývané také vícenenasycené (PUFA). Vícenenasycené mastné kyseliny se dělí podle umístění dvojné vazby. Nejdůležitější pro lidskou výživu jsou n3 a n6 mastné kyseliny které mají jednu z dvojných vazeb na třetím resp. šestém uhlíku. Tato skupina obsahuje i takzvané esenciální mastné kyseliny jako jsou kyselina linolová (C18:2n-6), α-linolenová (C18:3n3), γ-linolenová (C18:3n-6) a arachidonová (C20:4n-6), EPA – eikosapentaenová (C20:5n3) a DHA – dokosahexaenová (C22:6n-3) VELÍŠEK et al. 2003. Obsah mastných kyselin v IMT jehňat je autory uváděn pomocí různých jednotek, když první variantou používanou častěji je procentický obsah v celkového množství mastných kyselin (%). Druhá varianta je množství mastné kyseliny na 100 g masa (mg/ 100g). Tato varianta má vyšší vypovídací schopnost pro spotřebitele, protože mu dává informaci o množství konkrétní mastné kyseliny v jedné porci masa a zohledňuje tím i obsah IMT v mase. V lidské výživě se často setkáváme s doporučeními olejů a tuků nejvhodnějších pro lidský konzum z hlediska zdravotního a pro doplnění především n3 a n6 mastných kyselin. Sledováním do jaké míry je možno výživou ovlivnit složení mastných kyselin v tuku jehňat se zabývali POTKAŇSKI et al. 2002, kteří hodnotili složení mastných kyselin v tuku jehňat, jimž byl do krmné dávky přidáván řepkový olej, ztužený řepkový olej nebo lněný olej. Tyto skupiny byly doplněny i skupinou kontrolní bez přídavku oleje v krmné dávce. Z výsledků tohoto výzkumu vyplývá, že u IMT jehňat krmených přídavkem 82

ztuženého řepkového tuku a lněného oleje byl zjištěn statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší podíl SFA (63,96 % resp. 58,86 %) oproti IMT u jehňat krmených s přídavkem řepkového oleje (49,40 %) a kontrolní skupiny (46,19 %). Průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly autory uvedeny i u obsahu PUFA n3, když nejvyšší hodnoty byly zjištěny u jehňat krmených přídavkem lněného oleje (1,76 %), řepkového oleje (1,64 %) a u kontrolní skupiny (1,63 %) a naproti tomu nejmenší obsah těchto pro lidskou výživu nejdůležitějších mastných kyselin byl zjištěn u jehňat přikrmovaných ztuženým tukem (1,03 %). Celkově nejvyšší obsah PUFA byl v IMT jehňat přikrmovaných řepkovým olejem (17,88 %) zatímco nejnižší u jehňat přikrmovaných ztuženým řepkovým tukem (10,62 %). Z rozborů podkožního a ledvinového loje jehňat, provedeného autory, vyplývá, že v obou tukových tkáních byl u skupiny jehňat přikrmované ztuženým řepkovým tukem nejnižší obsah PUFA n-3, PUFA n-6 i celkový obsah PUFA. Rovněž je možno říci, že v těchto tukových tkáních byl zjištěn výrazně menší obsah PUFA a to o více než 50 %. BOLES et al. 2005 sledovali změny složení IMT jehňat v závislosti na přídavku světlicového oleje a to na úrovni 3 %; 6 % přídavku a 0 % jako kontrolní skupiny. Z výsledků této práce vyplývá, že spolu se stoupající dávkou světlicového oleje zároveň také statisticky průkazně klesal obsah SFA – především palmitové a stearové kyseliny a také klesl o více než 25 % obsah MUFA. Na druhou stranu statisticky průkazně (P ≤ 0,05) stoupal obsah kyseliny linolové a to až o 100 %. Vlivem přídavku tuňákového oleje chráněného proti bachorové degradaci do krmné dávky jehňat na zvýšení obsahu n-3 PUFA se zabývali KITESSA et al. 2001, kteří uvádějí že u jehňat krmených přídavkem tuňákového oleje statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) stoupl obsah DHA (1,51 % vs. 0,44 % u kontrolní skupiny) a průkazně (P ≤ 0,05) stoupl obsah EPA (1,81 % vs. 0,61 % u kontrolní skupiny) a kyseliny α-linolenové (1,06 % vs. 0,79 % u kontrolní skupiny). Rovněž tento autor uvádí v ledvinovém, pobřišnicovém a podkožním tuku výrazný pokles obsahu PUFA a to až o 100 %. Porovnáním vlivu výživy a plemene na složení mastných kyselin v IMT (m.l.l.t.) se zabývali DEMIREL et al. 2006. Z jejich výsledků vyplývá, že mezi obsahem PUFA u jehňat krmených koncentrátem a u jehňat vykrmovaných na pastvě byly statisticky vysoce (P ≤ 0,01) průkazné rozdíly, když n-3 mastné kyseliny měly vyšší obsah v IMT jehňat jejichž hlavním krmivem bylo travní seno, zatímco n-6 mastné kyseliny dosahovaly vyšších hodnot v IMT jehňat vykrmovaných koncentrovanými krmivy. Například obsah

83

kyseliny α-linolenové (n-3) v IMT jehňat krmených senem dosahoval 2,27 % zatímco u jehňat krmených jádrem to bylo pouze 0,72 %. Opačně tomu bylo u kyseliny arachidonové (n-6), jejíž obsah byl u jehňat krmených senem 1,26 % a u jehňat krmených jádrem 2,17 %. Tato skutečnost přesně koresponduje s obsahem těchto kyselin v krmné dávce. V jadrné krmné směsi bylo obsaženo 2x více n-6 mastných kyselin a naopak v travním seně 10x více n-3 mastných kyselin. Rozdíly mezi složením mastných kyselin jehňat plemen Kivircik a Sakiz byly výrazně menší a obecně lze říci, že IMT jehňat plemene Sakiz měl vyšší obsah PUFA. FRASER et al. 2004 porovnávali složení mastných kyselin v IMT m.l.l.t. jehňat vykrmovaných na pastvinách tvořených monokulturou vojtěšky, jetele červeného a jílku vytrvalého. Statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly byly zjištěny u obsahu kyseliny linolové a α-linolenové, kdy v tuku jehňat vykrmovaných na leguminózách dosahovaly obě tyto kyseliny vyšších hodnot (4,47 % resp. 2,86 % u jetele a 4,02 % resp. 2,72 % u vojtěšky) než v tuku jehňat vykrmovaných na jílkové pastvině (2,91 % resp. 2,07 %), když jako první údaj je uváděn obsah kyseliny linolové a jako druhý obsah α-linolenové. Mezi podíly n-6 / n-3 kyselin byly rovněž zjištěny vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. Podíl těchto kyselin v tuku jehňat vykrmovaných na jílkových pastvinách dosahoval hodnoty 0,98, což byla hodnota lepší než u tuku jehňat vykrmovaných na pastvinách jetelových (1,13) a vojtěškových (1,08). POPOVA 2006 porovnávala složení mastných kyselin v IMT jehňat vykrmovaných v podmínkách různé výživy. První sledované skupině tvořila krmnou dávku pastva s přídavkem jadrné krmné směsi a druhé sledované skupině pak ad-libintě předkládaná jadrná směs a vojtěškové seno.autorka rovněž porovnávala složení IMT ve dvou tělesných partiích a to hřbet (M. longissimus lumborum.) a kýta (M. semimebranosus). Z tohoto sledování je patrné, že v podmínkách intenzivní výživy byl v partii kýta obsah IMT 2,11 % z toho 67,41 % triacylglycerolů a 32,51 % fosfolipidů, zatímco v partii hřbet je to 2,42 % IMT z toho 69,5 % triacylglycerolů a 30,50 % fosfolipidů. U jehňat chovaných extenzivně na pastvině byl uveden v kýtě obsah IMT 1,98 % z toho 66,41 % triacylglycerolů a 33,59 % fosfolipidů, zatímco ve hřbetě to bylo 1,44 % IMT z toho 58,27 % triacylglycerolů a 41,73 % fosfolipidů. Mezi těmito hodnotami však nebyl zjištěn průkazný rozdíl. Složení triacylglycerolu bylo u většiny sledovaných masných kyselin statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) ovlivněno faktorem výživy a obsah SFA byl vždy vyšší u pastevního výkrmu jehňat zatímco u intenzivního výkrmu byly zjištěny vyšší obsahy MUFA a PUFA. Naproti 84

tomu faktor tělesné partie neměl průkazný vliv na žádný sledovaný ukazatel. Zastoupení mastných kyselin ve fosfolipidech bylo mezi sledovanými skupinami statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) rozdílné u obsahu DHA a EPA, které měly nejvyšší podíl v partii hřbet a u jehňat vykrmených pastevně. Obsah kyseliny arachidonové byl průkazně (P ≤ 0,05) vyšší v partii hřbet a při intenzivním výkrmu. Porovnání kvality tuku jehňat plemene Merino a kůzlat plemen Burská koza (BU) v podmínkách intenzivní a extenzivní výživy se zabývali SHERIDAN et al. 2003a. Celkový obsah SFA byl statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší u jehňat M krmených intenzivně (58,31 %) než u jehňat s extenzivní výživou (49,93 %) u kůzlat byl obsah SFA nižší a dosahoval 47,01 % u jedinců s intenzivní a 45,59 % u jedinců s extenzivní výživou. Celkový obsah PUFA byl nejvyšší u extenzivně krmených jehňat (4,0 %) a nejnižší u jehňat krmených intenzivně (2,77%). U obsahu DHA byla patrná výrazná diference mezi jehňaty u nichž se její obsah pohyboval v intervalu 0,02 – 0,03 % a kůzlaty (0,06 – 0,09 %). Naproti tomu obsah EPA v IMT byl u všech sledovaných skupin zvířat vyrovnaný. ARSENOS et al. 2006 hodnotili vliv plemene, pohlaví, porážkové hmotnosti a intenzity výživy na složení mastných kyselin v IMT jehňat. Mezi sledovanými řeckými dojnými plemeny dosahovaly nejvyšších obsahů kyseliny linolové a linolenové a tím i celkově PUFA jehňata plemene Boutsko, následně pak jehňata Serres a nejnižší obsah PUFA je popsán u jehňat plemene Karagouniko. Co se týká obsahu SFA zde byl zjištěn přesně opačný trend. Faktory pohlaví a porážkové hmotnosti neměly průkazný vliv na sledované obsahy mastných kyselin a mezi sledovanými skupinami nebyly patrné žádné pravidelné tendence růstu nebo poklesu hodnot. Z výsledků hodnocení vlivu intenzity výživy je patrný mírný pokles obsahu PUFA spolu s poklesem intenzity. Naproti tomu obsah SFA je u jehňat s intenzivnější výživou nižší než u jehňat s výživou extenzivní. Porovnáním složení tuku jehňat pocházejících z typických způsobů chovu Španělska, Německa, Velké Británie a Uruguaje se zabývali DÍAZ et al. 2005b. Z SFA byl nejvyšší obsah zjištěn u kyseliny palmitové a stearové, když obsah kyseliny palmitové byl průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší u lehkých jehňat z Uruguaje (24,73 %). Obsah kyseliny stearové byl rovněž průkazně (P ≤ 0,05) vyšší u jehňat z Velké Británie (19,78 %). Nejnižších hodnot u obsahu obou kyselin dosahovala jehňata španělské provenience (C16:0 = 22,58 % ; C18:0 = 12,56 %). Obsah všech n-3 mastných kyselin byl vždy průkazně nejvyšší u lehkých uruguayských jehňat. Naproti tomu nejnižších hodnot

85

dosahovala

u

kyseliny

α-linolenové

a

EPA

jehňata

španělská,

u

kyseliny

dokosapentaenové jehňata německá a u DHA těžká uruguayská jehňata. Na druhou stranu obsah všech n-6 mastných kyselin byl statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší u španělských jehňat. Nejnižší hodnota obsahu kyseliny linolové byla u jehňat britských a kyseliny arachidonové u těžkých uruguayských jehňat. Porovnání kvality tuku jehňat plemen Spanish Merino (SM), Rasa Aragonesa (RA) a Welsh Mountain (WM) chovaných ve Španělsku o hmotnosti JUT mezi 10,0 – 11,5 kg a jehňat původem z Velké Británie o hmotnosti JUT mezi 16,5 – 18,5 kg prováděli SAÑUDO et al. (2000). Vlivem hmotnosti JUT na kvalitu tuku se zabývali DÍAZ et al. 2005a, kteří hodnotili obsah jednotlivých mastných kyselin v IMT jehňat rozdělených do tříd dle hmotnosti JUT a to na skupinu s JUT do 5,5 kg, 5,5 – 6,5 kg a nad 6,5 kg. Obsah kyseliny stearové byl u jehňat s nejtěžšími JUT průkazně (P ≤ 0,05) nižší (12,37 %) než u ostatních jehňat (13,49 resp. 13,73). Obsahy ostatních mastných kyselin nebyly mezi skupinami průkazně rozdílné. Je však patrný pokles sumy PUFA a nárůst sumy SFA spolu s nárůstem hmotnosti JUT, když u skupiny do 5,5 kg JUT byl obsah PUFA 15,40 % a SFA 48,61 % u skupiny 5,5 – 6,5 kg pak 15,10 % PUFA a 49,31 SFA a u JUT nad 6,5 kg pouze 14,10 % PUFA, ale 50,30 % SFA. Faktor hmotnosti JUT a jeho působení na kvalitu IMT v m.l.l.t. u lehkých jehňat plemene Pramenka byl rovněž předmětem sledování, které prováděli PIASENTIER et al. 2002. JUT byly v tomto experimentu autory rozděleny do skupin do 7 kg, 7 – 10 kg a 10 – 13 kg. Jehňata s JUT 10 – 13 kg oproti jehňatům s JUT do 7 kg dosahovala průkazně (P ≤ 0,05) vyšších hodnot obsahu kyseliny linolové (144,6 vs. 116,2 mg/100 g masa), αlinolenové (31,6 vs. 21,3 mg/100g masa) a neprůkazně vyšší obsah DHA 10,9 vs. 9,1 mg/100g masa). Celkový obsah n-3 mastných kyselin byl rovněž průkazně (P ≤ 0,05) vyšší v tuku JUT o hmotnosti 10 – 13 kg (97,5 mg/100g masa) oproti IMT JUT do 7 kg (69,0 mg/100g masa). Tyto výsledky byly částečně ovlivněny skutečností, že v tomto experimentu byly zároveň zjištěny i průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly v obsahu IMT v mase. Nejvyšší obsah IMT ze autory uveden u JUT 10 – 13 kg (3,14 %), střední obsah IMT pak u JUT 7 – 10 kg (2,24 %) a nejnižší u jehňat s JUT do 7 kg (1,58 %). Vlivem doby odstavu a porážkové hmotnosti na kvalitu IMT u jehňat se mimo jiné zabývali i CANEQUE et al. 2001. Beránci plemene Talaverana byli odstavování od matek 86

ve věku 45 dní (časný odstav), 65 dní (středně časný odstav) nebo nebyli odstavováni vůbec. Porážková hmotnost činila průměrně 24 resp. 28 kg. Faktor porážkové hmotnosti měl statisticky průkazný (P ≤ 0,05) vliv na obsah PUFA v IMT, když u jehňat porážených v nižší živé hmotnosti byl jejich obsah 12,66 % zatímco u těžších jehňat 10,77 %. Rozdíl mezi podílem n-6/n-3 mastných kyselin byl neprůkazný a optimálnější hodnota byla zjištěna u jehňat lehčích (2,54 oproti jehňatům těžším (2,75 %). Co se týká faktoru doby odstavu, zde byla zjištěna neprůkazně nejvyšší hodnota obsahu PUFA u jehňat se středně časným odstavem (12,48 %) a nejnižší pak u jehňat neodstavených. Naproti tomu je patrná průkazně (P ≤ 0,05) klesající tendence obsahu MUFA a rostoucí tendence obsahu SFA spolu s rostoucí dobou, po kterou jehňata byly „pod matkami“. Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl je uváděn i u podílu n-6/n-3, který dosahoval nejlepší hodnoty u jehňat neodstavených (2,02) poté u odstavených středně časně (2,76) a nejméně vyhovující hodnota tohoto podílu byla autory uveden u jehňat odstavených časně (3,16). Porovnání kvality tuku jehňat plemen Merino (M), Rasa Aragonesa (RA) a Welsh Mountain (WM) chovaných ve Španělsku o hmotnosti JUT mezi 10,0 – 11,5 kg a „časných“ jehňat původem z Velké Británie o hmotnosti JUT mezi 16,5 – 18,5 kg prováděli SAÑUDO et al. (2000). Celkově nejvyšší obsah PUFA byl zjištěn u jehňat M a naopak nejnižší u tzv. časných jehňat vykrmovaných ve Velké Británii. Naproti tomu průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší obsah EPA je autory uváděn u WM (26,86 mg/100g masa) a nejnižší u M (8,38 mg/100g masa). Stejný trend je patrný u obsahu kyseliny α-linolenové (WM = 67,08mg/100g masa vs. M = 13,43 mg/100g masa). Tomu odpovídá i celkově statisticky průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší podíl n-3 PUFA u jehňat WM (129,75 mg/100g masa) podobně vysoká hodnota obsahu n-3n PUFA byla zjištěna i u „časných“ jehňat (104,08 mg/100g masa). nejnižší obsah n-3 PUFA byl autory uveden u jehňat M a to 43,60 mg/100g masa. HOFFMAN et al. 2003 sledovali vliv pohlaví na obsah mastných kyselin v IMT ovčího masa pocházejícího z dospělých jedinců. Autory nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi jednotlivými sledovanými ukazateli, když obsah SFA byl mírně vyšší v mase ovcí (53,42 %) oproti masu beranů (52,57 %). Naproti tomu obsah MUFA resp. PUFA byl mírně vyšší u beranů (40,53 % resp. 6,919 %) než u ovcí (39,98 % resp. 6,603 %). Obsah DHA byl v obou skupinách téměř stejný (0,094 – 0,095). Obsah EPA byl však výrazně vyšší v mase beranů (0,36 %) oproti masu ovcí (0,264 %).

87

Faktorem pohlaví a jeho vlivem na obsah mastných kyselin v mase ovcí a beranů ve věku 18 měsíců se zabývali i CLOETE et al. 2004. Obsah SFA byl autory uváděn neprůkazně vyšší v mase beranů (51,2 %) oproti masu ovcí (50,9 %), obsah MUFA byl téměř totožný (36,3 – 36,8 %). Obsah PUFA byl zjištěn neprůkazně vyšší v mase beranů (11,97 %) oproti masu ovcí (9,98 %). V rámci PUFA dosahoval průkazného (P ≤ 0,05) rozdílu obsah α-linolenové kyseliny, který byl v mase ovcí nižší (1,18 %) než v mase beranů (2,0 %). Rovněž VELASCO et al. 2000 sledovali vliv pohlaví na kvalitu tuku lehkých jehňat. U jimi sledovaných jehňat byl zjištěn vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl v obsahu arachidonové kyseliny, (beránci = 5,15 %; jehničky 4,92 %) a u beránků oproti jehničkám průkazně vyšší obsah kyseliny palmitové (28,87 % vs. 25,6 %) a nižší obsah kyseliny linolenové (0,46 % vs. 1,18 %). Celkový obsah PUFA byl u beránků jen neprůkazně vyšší a to 12,17 % oproti 11,51 % u jehniček.

88

4. Cíl práce Cílem této práce je zhodnotit růst, jatečnou hodnotu, kvalitu masa a kvalitu tuku jehňat různých plemen a hybridních kombinací chovaných v rámci třech odlišných systémů chovu. Chovu s klasickým českým způsobem managementu stáda (bahnění na sklonku zimy a ranný odchov jehňat prováděný ve stáji s pozdějším přechodem na pastvu), anglosaským způsobem chovu ovcí (bahnění později přímo na pastvině) a chov s intenzivním obratem stáda (bahnění 2x ročně). Ve všech sledovaných chovech byli v otcovské pozici použiti berani masných plemen ovcí, což odpovídá trendům chovu ovcí v České republice v posledních letech. Veškeré sledované charakteristiky byly zaměřeny na popis masné užitkovosti jehňat, což je aktuálně v České republice ekonomicky nejdůležitější oblast v chovu ovcí. V rámci sledování růstové schopnosti byly hodnoceny mimo jiné přírůstky do 30 dnů, protože v tomto období je přírůstek maximálně ovlivňován matkou a do 100 dnů věku, ve kterém se významně projeví vlastní růstová schopnost jehňat. Rovněž byly sledovány i ultrazvukové charakteristiky zmasilosti a protučnění in vivo. Jatečná hodnota by měla poukazovat na rozdíly mezi plemeny a systémy chovu v hlavních ukazatelích, které významně ovlivňují zpeněžování jehňat a tím i ekonomickou situaci chovatelů ovcí. Sledování kvalitativních ukazatelů jehněčího masa mělo za cíl posoudit, jestli ve zmiňovaných systémech chovu je u tohoto druhu masa opravdu dosahována deklarovaná kvalita a dietetické hodnoty. Jehněčí maso je v podmínkách České republiky poměrně málo konzumovaným druhem masa a je proto nutné podpořit výsledky rozborů kvality masa informovanost spotřebitelů a nabídnout jim jehněčí maso jako vhodnou alternativu. Senzorické hodnocení masa hraje významnou roli hlavně z důvodu jeho poměrně malé obliby a obecného předsudku, že jde o maso s výrazným a nepříjemným pachem. V této publikaci uváděné informace by měly přispět k zvýšení osvěty a tím i zvýšení poptávky po jehněčím mase. Hodnocení kvality tuku je v době, která je striktně zaměřená na zdravý životní styl a to i ve stravování vhodným doplňkem celého souboru dat. Je zde možnost porovnat jak se budou lišit tyto ukazatele mezi jednotlivými hybridními kombinacemi a systémy chovu a také jakých absolutních hodnot dosahují. Cílem této práce rovněž bylo přiblížit celistvé srovnání masné užitkovosti jehňat v různých systémech chovu a u různých plemen nebo hybridních kombinací chovatelům a 89

zjednodušit jim možnosti volby vhodného způsobu chovu ovcí. Všechny sledované chovy byly alokovány v tzv. LFA oblastech o vyšší nadmořské výšce a vyšší svažitosti pozemků, protože toto jsou podmínky do kterých chov ovcí prvoplánově patří.

90

5. Materiál a metodika 5.1. Charakteristika sledovaných plemen Suffolk (Sf) Jedná se o původní Anglické plemeno vzniklé křížením ovcí plemene Norfolk Horn a beranů plemene Southdown. První zmínka o tomto plemeni pochází z roku 1797 (General view of agriculture in the country of Suffolk). Původně bylo toto plemeno nazýváno Southdown Norfolks, nebo místně taky Black faces. Uznáno plemenem bylo v roce 1810 a plemenná kniha byla založena roku 1887 (www.suffolksheep.org). Suffolk je bezrohé masné plemeno středního až velkého tělesného rámce. Vlna bílá nebo mírně nažloutlá, rouno polouzavřené s ojedinělým výskytem černých vlnovlasů, sortiment B-C (25-33 µm), hlava a spodní část končetin až po loket a hlezno jsou pokryty černou krycí srstí. Uši dlouhé jemné a částečně svislé. Hruď široká a klenutá. Hřbet dlouhý a široký, kýty dobře osvalené SAMBRAUS et al. 2006. Mateřské vlastnosti a mléčnost bahnic dobrá. Ovce i berani se vyznačují dlouhověkostí, pevnou konstitucí a dobrým zdravím. Plemeno vhodné i do drsnějších klimatických podmínek podhorských oblastí. Pro své dobré užitkové vlastnosti se hodí k užitkovému křížení téměř se všemi plemeny. Vývinem a růstem se řadí mezi poloraná plemena. Jehnice lze zapouštět při dobrém odchovu v 10-12 měsících věku o hmotnosti 5055 kg. Živá hmotnost bahnic 75-85 kg, beranů 100-130 kg. Výška v kohoutku 70 cm, kříži 68 cm, délka těla 100 cm, obvod hrudníku 130 cm. Ovce jsou vhodné pro oplůtkový i jiné způsoby pastvy, včetně celoročních pastevních systémů. Plemeno je celosvětově rozšířeno, vyskytují se různé typy s rozdílným tělesným rámcem i zbarvením (anglický, americký, australský apod.). Berani anglického typu mají kohoutkovou výšku 70-80 cm, amerického 100-110 cm, jsou delší a váží až 180 kg, bahnice okolo 140 kg. V ČR se běžně využívá k užitkovému křížení již 30 let HORÁK et al. 2004. Užitkovost: plodnost na obahněnou ovci 170-180 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 35-38 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 330-380g, roční stříž bahnic 3,5-4,5 kg, beranů 4,5-5,5 kg, délka vlny 7-9 cm, výtěžnost vlny 50-55 % (www.schok.cz). V roce 2007 bylo v KU zařazeno 105 stád s celkovým počtem 5412 bahnic a roček, což bylo plných 23,3 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 91,4 %,

91

plodnost 160,7 %, intenzita reprodukce 146,8 % a odchov jehňat 129,4 %. Živá hmotnost při narození byla 3,47 kg a ve 100 dnech 30,53 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 270,6 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 136 dnů, průměrný přírůstek 249 g, průměrná porážková živá hmotnost 37,4 kg, jatečná výtěžnost 45,8 %, zmasilost 3,5 bodu, ztučnění 2,7 bodu, podíl kýty 33,5 %, masa z kýty 75,4 %, ledvinového tuku 0,8 % a plocha MLD 14,2 cm2 (www.schok.cz). Charollais (Ch) Jedná se o plemeno, které vzniklo na konci 18. století ve Francii konkrétně v oblasti masivu Morvan, údolích oblasti Charolais a rovinách oblasti Bresse. Hlavním odbytištěm masa jehňat tohoto plemen byly trhy v Paříži. Od roku 1825 bylo zušlechťováno berany plemene Leicester. Zušlechťování tohoto plemene trvalo do roku 1963, kdy byla založena plemenná kniha a plemeno bylo oficiálně uznáno v roce 1974 (www.patre.fr). Charollais je bílé masné bezrohé plemeno středního až velkého tělesného rámce. Části těla porostlé krycí srstí (hlava, spodní část břicha) jsou růžovošedé s malými černými pigmentovými skvrnami. Spodní část končetin je pokrytá nahnědlou krycí srstí. Uši jemné dlouhé, široké rovné čelo, oči daleko od sebe. Trup dlouhý s dobře osvaleným hřbetem. Hruď široká a hluboká, dobře navazující na plec. Vlna jemná a krátká sortiment A-B (2227 µm). Končetiny pevné spíše krátké a silné SAMBRAUS et al. 2006. Bahnice jsou mléčné a dobře přizpůsobené oplůtkovému systému pastvy i společně se skotem. Temperament plemene je spíše nervóznější. Plemeno je rané a jehnice lze zapouštět při dobrém odchovu již v 7-8 měsících věku o hmotnosti 45 kg. Z důvodu slabšího obrůstu jehňat vlnou po narození, zvláště břicha, je nutné bahnění provádět v zateplené stáji při minimální teplotě 10°C. Plemeno je náročné na pastvu a zimní výživu. Z hlediska masné užitkovosti patří v současnosti k nejlepším masným plemenům. Z tohoto důvodu je možno provádět výkrm jehňat do hmotnosti 40 i více kg. Je vhodné pro užitkové křížení téměř se všemi plemeny chovanými u nás. Vyhovují mu spíše teplejší a sušší klimatické podmínky. Živá hmotnost bahnic 70-90 kg, beranů 100-130 kg. V ČR je chováno od roku 1990, první dovoz realizovalo ZD v Nečtinech HORÁK et al. 2004. Užitkovost: Plodnost na obahněnou ovci 150-170 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 35-40 kg, přírůstek jehňat v odchovu a výkrmu 300-350 g, roční stříž potní vlny bahnic 3,0-3,5 kg, beranů 3,5-4,5 kg, délka vlny 4-6 cm, výtěžnost vlny 50-55 %

92

(www.schok.cz). V roce 2007 bylo v KU zařazeno 53 stád s celkovým počtem 1666 bahnic a roček, což bylo 7,1 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 89,1 %, plodnost 159,7 %, intenzita reprodukce 142,3 % a odchov jehňat 127,0 %. Živá hmotnost při narození byla 3,6 kg a ve 100 dnech 30,3 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 266,97 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 143 dnů, průměrný přírůstek 239 g, průměrná porážková živá hmotnost 37,7 kg, jatečná výtěžnost 48,6 %, zmasilost 3,9 bodu, ztučnění 2,7 bodu, podíl kýty 35,0 %, masa z kýty 76,6 %, ledvinového tuku 0,7 %, plocha MLD 13,3 cm2 (www.schok.cz). Texel (T) Jedná se o plemeno původem z holandského ostrova Texel vzniklé na rozhraní 19. a 20. století. První zmínky o chovu ovcí na ostrově pochází z roku 1477. Okolo roku 1860 se zde začalo s zušlechťováním místních ovcí plemeny Leicester, Lincoln, Wensleydale, Cotswold a Southdown. V roce 1909 byla v severní části Holandska založena plemenná kniha plemene Texel a zušlechťování jinými plemeny bylo dokončeno. V polovině minulého století došlo k typovému sjednocení plemene HORÁK et al. 2005. V současnosti se v Evropě chová ve dvou užitkových typech: holandský, stejný jako belgický nebo dánský - s výrazným osvalením, menšího tělesního rámce a francouzský, anglický – většího tělesného rámce HORÁK et al. 2004. Texel je bílé bezrohé plemeno s typickým tmavým mulcem, je středního až velkého tělesného rámce. Vlna je bílá, polojemná sortimentu C – CD, (29-35 µm), rouno polouzavřené, obličej a spodní část končetin porostlé krycí srstí. Hlava je středně dlouhá, široká a plochá tzv. trojúhelníkovitého tvaru, uši středně dlouhé, vzpřímené. Krk je krátký a dobře osvalený, hruď hluboká, hřbet široký. Končetiny jsou relativně krátké a kostnaté (mohutné pevné kosti) obrostlé vlnou nad hlezno a zápěstí SAMBRAUS et al. 2006. Předností tohoto plemene je vysoká mléčnost, dobré mateřské vlastnosti a ranost, asi 35 % ovcí se bahní v prvním roce života. Je vhodným plemenem pro užitkové křížení se všemi plemeny za účelem zlepšení výkrmnosti a jatečné hodnoty trupu. Zvláštností je kratší plodné období a obtížnější bahnění, zejména u prvniček. Zvířatům nevyhovuje prostředí s krátkou vegetační dobou, horské oblasti s vysokými vodními srážkami a nadměrná stájová vlhkost, především v době zimního ustájení. Ovce jsou náročné na celoroční vyrovnanou výživu. Plemeno je klidného temperamentu a vhodné především pro

93

oplůtkový způsob pastvy. Živá hmotnost bahnic v dospělosti 70-80 kg, beranů 90-120 kg. Jehnice při dobrém odchovu je možno zapouštět v 7-8 měsících věku o hmotnosti 45-50 kg HORÁK et al. 2004. Užitkovost: plodnost na obahněnou ovci 140-160 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 35-40 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 300-350 g, roční stříž potní vlny bahnic 3,5-4,5 kg, beranů 4,5-6,0 kg, délka vlny 12-15 cm, výtěžnost vlny 60-65 % (www.schok.cz). V roce 2007 bylo v KU zařazeno 29 stád s celkovým počtem 1009 bahnic a roček, což bylo 4,3 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 93,3 %, plodnost 158,1 %, intenzita reprodukce 147,5 % a odchov jehňat 134,4 %. Živá hmotnost při narození byla 3,54 kg a ve 100 dnech 29,96 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 264,16 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 142 dnů, průměrný přírůstek 206 g, průměrná porážková živá hmotnost 32,7 kg, jatečná výtěžnost 46,2 %, zmasilost 3,9 bodu, ztučnění 2,5 bodu, podíl kýty 34,9 %, masa z kýty 78,4 %, ledvinového tuku 0,7 %, plocha MLD 13,7 cm2 (www.schok.cz). Zušlechtěná Valaška (ZV) Vznikla kombinačním křížením původní hrubovlné Valašky s berany různých polojemnovlných a polohrubovlných plemen, jako byly plemena Texel, Hampshire, Cheviot, Leicester, Lincoln. Cílevědomým zušlechťováním v letech 1950 až 1982 se dosáhlo zlepšení kvalitativních vlastností a kvantitativní produkce vlny, jakož i zvýšení živé hmotnosti a produkce mléka, přičemž se zachovala dobrá chodivost a přispůsobivost k drsnějším klimatickým podmínkám. Plemeno bylo na Slovensku uznané v roce 1982, jako nové polohrubovlné plemeno ovcí (www.zchok.sk). Zušlechtěná Valaška je bílé plemeno s kombinovanou užitkovostí, převážně polohrubovlného typu s trojstrannou užitkovostí, středního tělesného rámce, přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu i v drsných podmínkách. Harmonická tělesná stavba s korektním postojem. Berani mají zpravidla spirálovitě zahnuté rohy. Hlava po spojnici očí a spodní část končetin jsou porostlé bílou krycí srstí SAMBRAUS et al. 2006. Plemeno má bílou vlnu, sortiment CD-DE (33-40 µm), rouno splývavé, smíšené. Stříž ovcí se provádí zpravidla dvakrát do roka. Jehnice jsou středně rané, při dobrém odchovu se mohou zapouštět ve 12-14 měsících věku o minimální hmotnosti 38 kg. Plemeno je vhodné pro užitkové křížení s masnými plemeny. Jatečná zralost se dosahuje

94

ve 30 kg, u kříženců s masnými plemeny přibližně 35 kg, tj.v 5-6 měsících věku . Živá hmotnost bahnic 50-55 kg, beranů 65-75 kg. Mléko je svým složením vhodné k výrobě sýrů. U plemene pokračuje šlechtitelský proces, při němž se využívají prvky zušlechťovacího křížení s cílem zvýšit mléčnou užitkovost. Plemeno má shodný genetický původ s ovcemi Zošľachtená Valaška a patří k základním plemenům ovcí chovaných na Slovensku HORÁK et al. 2004. Užitkovost: plodnost na obahněnou ovci 140-150 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 25-30 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 220-250 g, produkce mléka za laktaci 120-140 l, roční stříž potní vlny bahnic 3,0-3,5 kg, beranů 4,5-5,5 kg, roční délka vlny 15-20 cm, výtěžnost vlny 60-65 % (www.schok.cz). V roce 2007 byla v KU zařazena 4 stáda s celkovým počtem 593 bahnic a roček, což bylo 2,6 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 98,1 %, plodnost 125,3 %, intenzita reprodukce 122,9 % a odchov jehňat 122,4 %. Živá hmotnost při narození byla 3,17 kg a ve 100 dnech 26,57 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 234,04 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 233 dnů, průměrný přírůstek 122 g, průměrná porážková živá hmotnost 31,3 kg, jatečná výtěžnost 41,8 %, zmasilost 2,6 bodu, ztučnění 2,3 bodu, podíl kýty 30,6 %, masa z kýty 74,4 %, ledvinového tuku 0,8 %, plocha MLD 11,4 cm2 (www.schok.cz). Východofríská ovce (VF) Toto plemeno začalo vznikat už okolo roku 1800, v oblasti dnešního severního Německa z původních plemen menší Groninger schaf a rámcově větší Friesenschaf. Okolo roku 1850 dochází ke spojení těchto plemen a vytvoření plemene Groningen Marschenschaf. V roce 1889 začíná být sledována její mléčná užitkovost (kontrola užitkovosti) a rok nato dochází k domluvě chovatelů těchto mléčných ovcí a je vytvořen chovný cíl plemene. Kolem roku 1906 se začíná tento dojný typ ovce rozšiřovat i do vnitrozemí. V roce 1912 se sloučilo sedm spolků chovatelů a založili plemennou knihu. V roce 1936 byl uznána národním plemenem (www. schafeundziegen.wordpress.com). Toto plemeno má velkou chovatelskou základnu na Valašsku, kde je chováno již od 50. let 20. století a je chováno jak v čistokrevné plemenitbě tak i v rámci křížení. Východofríská ovce je bílé, mléčné, dlouhovlnné plemeno velkého tělesného rámce. Hlava je dlouhá, mírně klabonosá, porostlá pouze krycí srstí, uši dlouhé, směřující

95

dopředu. Vemeno je velké, široce nasazené. Typickým znakem je dlouhý, tenký (krysí) ocas neobrostlý vlnou SAMBRAUS et al. 2006. Na spodní části krku se často vyskytují přívěsky. Vlna smíšená, polosplývavého charakteru, lesklá a pravidelně obloučkovaná. Sortiment vlny BC-CD (27-35 µm). Ovce jsou rané s dobrými mateřskými vlastnostmi. Jehnice lze zapouštět již v 7-8 měsících věku o hmotnosti 45 kg. Patří mezi nejužitkovější plemeno na světě. V Německu a Rakousku se vyskytuje i černý ráz. Plemeno je vhodné především do menších stád. Ovcím vyhovují všechny používané systémy pastvy. Dospělá zvířata snáší dobře i vlhčí přírodní podmínky. Výkrm jehňat je nejúčelnější ukončit ve věku 4-5 měsíců do živé hmotnosti 35 kg, kdy jsou jehňata nejlépe zmasilá. Při užitkovém křížení s masnými plemeny je možno výkrm prodloužit až do 40 kg. Živá hmotnost bahnic 65-75 kg, beranů 85-110 kg. V padesátých a šedesátých letech použito při zušlechťování Valašek a Šumavek HORÁK et al. 2004. Užitkovost: plodnost na obahněnou ovci 170-200 %, produkce mléka za laktaci 300-400 l, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech věku 30-35 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 250-300 g, roční stříž potní vlny bahnic 4,0-5,0 kg, beranů 5,5-6,5 kg, délka 10-12 cm, výtěžnost vlny 60-65 % (www.schok.cz). V roce 2007 byla v KU zařazeno 25 stád s celkovým počtem 592 bahnic a roček, což bylo 2,5 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 95,4 %, plodnost 184,8 %, intenzita reprodukce 176,4 % a odchov jehňat 157,1 %. Živá hmotnost při narození byla 3,33 kg a ve 100 dnech 29,03 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 256,98 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 161 dnů, průměrný přírůstek 187 g, průměrná porážková živá hmotnost 32,6 kg, jatečná výtěžnost 46,7 %, zmasilost 2,3 bodu, ztučnění 2,4 bodu, podíl kýty 29,6 %, masa z kýty 73,4 %, ledvinového tuku 0,8 %, plocha MLD 15,7 cm2 (www.schok.cz). Romanovská ovce (R) Pochází z Tutajevské oblasti na Volze. Původ se odvozuje od severských krátkoocasých ovcí. Plemeno bylo vyšlechtěno v 17. století selekcí na plodnost a kvalitu kožešiny z původních místních ovcí. Na jeho vzniku se nepodílela žádná další plemena. Šlechtitelské centrum je v Jaroslavské oblasti. V roce 1954 poprvé dovezeno k nám s cílem využít jejich bezkonkurenční kvalitu kožešiny SAMBRAUS et al. 2006.

96

Romanovská ovce je původně kožichové plemeno malého tělesného rámce. Berani mají na krku a hřbetě hřívu. Hlava malá s bílými odznaky, které jsou i na končetinách. Berani někdy rohatí, bahnice bezrohé. Ocas krátký neobrostlý vlnou SAMBRAUS et al. 2006. Vlna sortimentu C-DE (29-55 µm), smíšená, polohrubovlnná a tvoří na celém povrchu těla prstenčité závitky. Rouno tvoří 5-6 cm dlouhá podsada s jemností 18-24 µm ocelově šedé až šeděmodré barvy a černé 2-4 cm dlouhé pesíky s jemností 60-90 µm. Poměr pesíků k podsadě je 1:4 až 1:10, což má rozhodující vliv na bezkonkurenční kvalitu kůže. Kožešina je lehká, hřejivá, pevná a vyčiněná je ve srovnání s jinými plemeny ovcí více než o polovinu lehčí. Dospělé ovce se zpravidla stříhají dvakrát ročně. K biologickým přednostem, kromě výborných mateřských vlastností, patří ranost, vysoká plodnost, pevná konstituce, mléčnost 150 l za 100 dnů laktace, asezónnost říje, což umožňuje s ohledem na kratší období březosti 140 – 150 dnů dvojí bahnění za rok. Výkrmnost a jatečná hodnota je relativně nižší, zlepšit se dá křížením s masnými, případně jinými plemeny. Jehničky i beránci pohlavně dospívají již v 5-6 měsících věku. Jehnice lze poprvé zapouštět v 7-8 měsících věku o hmotnosti 35 kg. Plemeno je vhodné do otcovské pozice k užitkovému křížení s cílem zvýšení plodnosti u F1 generace. Živá hmotnost bahnic v dospělosti 40-50 kg, beranů 60-80 kg HORÁK et al. 2004. Užitkovost: plodnost na obahněnou ovci 250 - 300 %, živá hmotnost jehňat ve 100 dnech 22,0-25,0 kg, denní přírůstek v odchovu a výkrmu 180,0 - 200,0 g, roční stříž potní vlny bahnic 2,0-2,5 kg, beranů 3,0-3,5 kg, délka podsady 6-8 cm, pesíků 4-5 cm, výtěžnost vlny 60-65 % (www.schok.cz). V roce 2007 byla v KU zařazeno 43 stád s celkovým počtem 1274 bahnic a roček, což bylo 5,5 % ze všech ovcí zařazených v KU. Oplodnění dosahovalo 99,6 %, plodnost 250,7 %, intenzita reprodukce 249,7 % a odchov jehňat 218,2 %. Živá hmotnost při narození byla 2,71 kg a ve 100 dnech 23,11 kg, průměrný denní přírůstek do 100 dnů věku dosahoval u jehňat v KU 204 g HOLÁ, 2008. Z výsledků kontroly výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v polních podmínkách v ČR vyplývá, že věk poražených jehňat byl 166 dnů, průměrný přírůstek 176 g, průměrná porážková živá hmotnost 31,7 kg, jatečná výtěžnost 43,7 %, zmasilost 3,0 bodu, ztučnění 2,6 bodu, podíl kýty 33,2 %, masa z kýty 76,4 %, ledvinového tuku 1,0 %, plocha MLD 12,6 cm2 (www.schok.cz).

97

5.2. Charakteristika sledovaných chovů Farma manželů Slováčkových – Růžďka Růžďka je malá obec nacházející se v srdci Valašska, leží 6,5 km severně od Vsetína ve Vsetínských vrších, v hlubokém údolí Růždeckého potoka. Nadmořská výška obce je 376 m. Nejvyšší místo katastru obce leží na kopci Dušná v nadmořské výšce 738 m. Katastr obce má 1855 ha, počet obyvatel kolem 900 (www.ruzdka.cz). Obec se nachází v horské oblasti LFA a zemědělská půdy v katastru obce je charakteristická velmi minimálním zorněním a vysokou svažitostí. Farma manželů Slováčkových se nachází na okraji obce a její GPS souřadnice jsou 49°23'26.845"N, 17°59'25.037"E. Manželé Slováčkovi se v oblasti živočišné výroby specializují na chov skotu bez tržní produkce mléka, chov ovcí, chov dojeného skotu a chov drůbeže. Co se týká skotu bez tržní produkce mléka jsou zde chovány krávy různopodílové kříženky plemene Český strakatý skot a masných plemen především plemene Charollais. Hlavním tržním produktem je pak zástav. celkový počet chovaných masných krav se v letech sledování pohyboval mezi 12 – 16 kusy. Chov ovcí je zde založen na původním stádu ovcí plemene Zušlechtěná Valaška, které bylo v polovině devadesátých let doplněno o ovce plemene Charollais. Obě tyto plemena jsou dnes postupně převáděna na masné plemeno Suffolk. Ovce ZV z důvodu nízké kvality jatečných jehňat a ovce Ch z důvodu jejich velké náročnosti na chovatelské podmínky. Celkový počet chovaných bahnic a jehnic se v období sledování pohyboval okolo 110 ks. Hlavním tržním produktem chovu ovcí byla vykrmená jehňata. Chov dojeného skotu je pouze doplňkem s tím, že na farmě jsou chovány dvě dojnice plemene Český strakatý skot a jejich mléko je zde přímo zpracováno na sýr. Chov drůbeže je na farmě provozován v pastevní sezóně, když jsou ovce na pastvě pro využití prázdných stájí. Každoročně zde proběhnou dva turnusy výkrmu kuřat 2x 3000 ks a jeden turnus výkrmu krůt (120 ks), hus (60 ks) a pižmových kachen (100 ks). Vykrmená drůbež je prodávána ze dvora. Rostlinná výroba je na farmě založena hospodařením na trvalých travních porostech (TTP), jejichž celková výměra činila cca 32 ha. Způsob pratotechniky je zde obvyklý a to v okolí farmy jsou trvalé pastviny, ty jsou udržovány na jaře smykováním a během roku sekáním nedopasků. Ostatní pozemky jsou využívány jako louky s tím, že je na nich sklizena první seč jako seno případně siláž ze zavadlé píce a následně jsou rovněž přepásány. Z hlediska systému pastvy se zde už nepoužívá volná pastva, ale oplůtková 98

z důvodu menší časové náročnosti. Pastviny pro ovce jsou zde hrazeny uzlíkovým pletivem. Technologie chovu ovcí: jedná se zde o technologii typickou pro valašské ovčáctví. Ovce jsou zapouštěny tak, aby bahnění probíhalo v průběhu měsíců ledna a února ve stáji. Bahnice s jehňaty jsou pak ustájeny až do příchodu pastevního období, kdy jsou vyhnány na pastvu. Jehňata jsou prodávána od konce dubna po dosažení minimální živé hmotnosti 25 kg malochovatelům na výpas zahrad. Ustájení ovcí v zimním období je v původní budově JZD Bystřička určené dříve jako odchovna mladého skotu. Ovce jsou zde ustájeny volně na hluboké podestýlce. Objemná krmiva jsou zakládána do jeslí a siláž z cukrovarských řízků, případně jádro jsou zakládány do koryt pod jeslemi. Zakládání všech krmiv je prováděno ručně. Napájení je řešeno z koryt která jsou několikrát denně doplňována. Základem krmné dávky bahnic v letním období byla pastva na TTP pouze s doplněním minerálních lizů, když kvalita pastvy je v těchto podmínkách průměrná. V zimním období je krmná dávka bahnic založena na lučním senu průměrné kvality, v období cca měsíc před obahněním a následně po obahnění je ovcím přidávána i luční siláž ze zavadlé píce a siláž z cukrovarských řízků. Po celou dobu měly ovce samozřejmě přístup k pitné vodě a minerálnímu lizu. Krmná dávka sledovaných jehňat byla po narození založena na příjmu mateřského mléka s následnou možností příjmu krmiv předkládaných bahnicím, tedy lučního sena luční siláže ze zavadlé píce a siláže z cukrovarských řízků. Jehňata byla také přikrmována šrotovaným ječmenem v dávce cca 75 g /kus a den, když jadrné krmivo jim bylo předkládáno ve školce. V průběhu sledování nebyl prováděn odstav jehňat. Farma rodiny Řezníčkových – Kunčice pod Ondřejníkem Kunčice pod Ondřejníkem jsou obec ležící mezi frenštátskou a frýdlantskou kotlinou, mezi horami Ondřejníkem, Radhoštěm a Kněhyní, v horském údolí převážně na úpatí Ondřejníku, je dlouhá zhruba 9 km, rozlohu má 21 km2. Obec má 2044 obyvatel (http://www.kuncicepo.cz). Obec se nachází v horské oblasti LFA. Zemědělská půda má zde velmi nízké zornění a místně vysokou svažitost. Stáj pro ovce leží mimo hlavní sídlo rodinné farmy poblíž obce a má GPS souřadnice jsou 49°32'29.651"N, 18°15'58.164"E. Živočišná výroba je na této farmě specializována na chov skotu a produkci kravského mléka na farmě rovněž probíhá odchov jalovic a výkrm jatečného skotu. Chov

99

ovcí má na této farmě doplňkovou funkci a je orientován výhradně na produkci jatečných jehňat. Chov byl založen před několika málo lety nákupem čistokrevných plemenic Charollais a Texel. Tyto plemena byla původně udržována v čistokrevné plemenitbě. Ta však byla postupně nahrazena recipročním křížením těchto plemen a využitím plemeníků Sf pro zlepšení odolnosti. Mateřská populace byla postupně rozšířena i o Východofríské ovce z důvodu porovnání jejich kříženců s masnými plemeny. V období sledování se počet chovaných bahnic a jehnic pohyboval okolo 80 ks. Rostlinná výroba je na farmě založena na hospodaření pouze na (TTP), jejichž celková výměra činila cca 100 ha. Způsob pratotechniky luk a pastvin je zde obvyklý a to u pastvin na jaře smykování a během roku sekání nedopasků. Louky jsou sklízeny na seno a siláž ze zavadlé píce. Ovčí pastviny tvoří uzavřený areál složený ze dvou oplůtků ohrazených ovčím svařovaným pletivem. Stáj pro ovce leží uprostřed tohoto areálu. Ovčí pastviny jsou jen slabě svažité a jsou tedy bezproblémově přístupné. Technologie chovu ovcí: technologie používaná na této farmě byla nejvíce podobná technologiím používaným západní Evropě. Ovce jsou zapouštěny tak, aby období bahnění probíhalo od konce března do konce dubna. Vzhledem k choulostivosti plemene Charollais v poporodním období bylo bahnění realizováno ve stáji. Bahnice s jehňaty měly krátce po porodu přístup na pastviny. Jehňata byla prodávána jako těžká na konci léta a začátku podzimu. Ustájení ovcí přes zimní období bylo řešeno novou stájí s hlubokou podestýlkou, která má vybetonovanou vanu zapuštěnou částečně pod terén a betonové stěny do výšky cca 1 m nad terén, dále až po střechu je na boční stěny použito dřevo. Stáj je průjezdná. Objemná krmiva jsou zakládána na krmný stůl oddělený zábranou a situovaný po celé délce stáje. Napájení je řešeno napájecími žlaby. Krmná dávka bahnic byla v letním období tvořena pastvou s tím, že ovce měly po celou pastevní sezónu přístup k lučnímu senu pro možný příkrm. V zimním období byla krmná dávka ovcí založena na lučním seně a luční siláži ze zavadlé píce. Ovce měly celoročně přístup k minerálnímu lizu a vodě. U sledovaných jehňat byla krmná dávka založena na ad-libitním příjmu mateřského mléka a neomezenému přístupu jehňat ke krmné dávce bahnic. U hodnocených jehňat nebyl po celou dobu sledování prováděn odstav.

100

Ekologická farma manželů Rakových – Kuklík Kuklík je malá obec ležící mezi Novým Městem na Moravě a obcí Sněžné v moravské části regionu Vysočina. Nadmořská výška obce je 680 m n. m. a její rozloha 785 ha. Počet obyvatel žijících trvale v obci je 180 (http://kuklik.e-vysocina.cz). Farma je položena na samotě cca 2,5 km za obcí. Zemědělská půda v katastru obce je charakteristická nulovým zorněním. Zemědělské pozemky jsou zde rovinaté nebo jen mírně svažité. Obec se nachází v horské oblasti LFA. Klimatické podmínky jsou zde poměrně drsné, přes zimní období není výjimkou sněhová pokrývka vyšší než 1,5 m. GPS souřadnice farmy jsou 49°36'53.424"N, 16°7'16.524"E. V oblasti živočišné výroby se manželé Rakovi na své rodinné farmě specializovali na chov ovcí plemen Romanovská ovce s tím, že pro zvýšení kvality jatečných jehňat se rozhodli pro užitkové křížení s berany masných plemen Suffolk a Charollais. Farma byla založena tři roky před začátkem sledování nákupem čistokrevných jehnic RO a v době sledování na ní bylo chováno cca 80 bahnic a chovných jehnic a tři berani plemen Sf, Ch a RO. Hlavním tržním produktem chovu ovcí byla vykrmená jehňata a to v kategoriích lehká i těžká. Jako doplněk živočišné výroby na farmě byla chována dojená kráva plemene Český strakatý skot, jejíž mléko bylo zpracováváno na farmě na kysané výrobky, tvaroh a sýr. Rekreační funkci zde plnil kůň Český teplokrevník chovaný taktéž na farmě. Rostlinná výroba byla na farmě omezena pouze na hospodaření na TTP, jejichž výměra byla v době sledování cca 47 ha. Část pozemků vyčleněných jako pastviny pro ovce, byla udržována jednoduchou pratotechnikou obsahující jen jarní smykování pozemku a sečení nedopasků. Pastevní porost byl v spíše horší kvality a jeho výnosnost byla poměrně malá. Část luk byla po sklizni prvních sečí přepásána a na druhé části byly sklízeny i otavy. Pastva zde byla organizována jako oplůtková a ovce se pásly v elektrických sítích. Technologie chovu ovcí: jedná se zde o technologii typickou pro intenzivní chov Romanovské ovce u kterého se provádí bahnění 2x ročně. Plemenice byly zapouštěny tak aby se bahnily poprvé na přelomu prosince a ledna ve stáji a podruhé na přelomu června a července na pastvinách. Bahnice byly přes zimní období chovány v nezateplené dřevěné stáji na volném ustájení s hlubokou podestýlkou. Objemná krmiva jim zde byla předkládána do kruhových krmných zábran jako celé válcové balíky, které byly zvířaty rozebírány. Zakládání krmiv probíhalo pomocí čelního nakladače traktoru vždy

101

jednorázově na více dnů. Napájení zvířat bylo řešeno z napájecích žlabů do kterých byla voda pravidelně manuálně doplňována. Jehňata produkovaná v tomto systému chovu byla odbytována rozdílným způsobem. Zimní jehňata byla prodávána na jatky na Velikonoce jako lehká a letní jehňata pak na konci pastevní sezóny jako těžká, protože jejich přírůstek byl na pastvě výrazně lepší. Beránci byli v obou sezónách kastrováni z důvodu vysoké ranosti plemene a tedy eliminace rizika zapuštění plemenic jatečnými beránky. Krmná dávka bahnic byla v letním období založena pouze na příjmu pastevního porostu a přídavku minerálních látek pomocí lizu. V zimním období pak na ad-libitním příjmu lučního sena a luční siláže ze zavadlé píce, které byly bahnicím předkládány jako celé válcové balíky v hmotnostním poměru cca 1: 1 a tedy v poměru balíků 1 balík siláže ze zavadlé píce na dva balíky sena. Krmná dávka sledovaných jehňat byla v obou termínech bahnění založena výhradně na ad-libitním přijmu mateřského mléka s tím, že jehňata měla v obou obdobích neomezený přístup ke krmné dávce matek. V průběhu sledování nebyl u jehňat prováděn odstav.

102

5.3. Charakteristika hodnocení růstu jehňat Hodnocení růstu bylo provádělo na třech farmách a to Slováčkovi - Růžďka, Řezníčkovi – Kunčice pod Ondřejníkem a Rakovi – Kuklík. V prvních dvou jmenovaných chovech byly sledování prováděna ve dvou po sobě jdoucích sezónách a to 2004 a 2005. u posledního jmenovaného chovu bylo sledování prováděno ve dvou po sobě jdoucích sezónách bahnění v rámci roku 2005 a to v sezóně zimní a letní. Celkem bylo ve všech chovech do vyhodnocení zařazeno 386 jehňat obou pohlaví. Všechny sledované chovy byly zařazeny do kontroly užitkovosti v rámci Svazu chovatelů ovcí a koz. V chovu Slováčkovi – Růžďka bylo do vyhodnocení zařazeno celkem 132 jehňat z toho v roce 2004 to bylo 91 ks a v roce 2005 41 ks. Byly zde sledovány následující hybridní kombinace: Sf x Ch (n = 38 ks), Sf x (Sf x Ch) (n = 39 ks), Sf x ZV (n = 28 ks) a Sf x (Sf x ZV) (n = 27 ks). Rozdělení dle pohlaví bylo v poměru 63 ks beránků a 69 ks jehniček. Co se týká četnosti vrhů zde bylo 48 ks jedináčků a 84 ks jehňat z vícečetných vrhů tj. dvojčat případně trojčat odchovaných jako dvojčata. V chovu Řezníčkovi – Kunčice pod Ondřejníkem bylo do hodnocení zařazeno celkem 120 jehňat, když v prvním roce (2004) bylo zařazeno 64 jehňat a v druhém roce (2005) 58 jehňat. Hodnocená jehňata byla celkem 6 plemen nebo hybridních kombinací, konkrétně pak čistokrevná jehňata plemen T (n = 13 ks), Ch (n = 32 ks) a hybridní kombinace Ch x VF (n = 26 ks), T x VF (n = 13 ks), Sf x Ch (n = 21 ks) a T x Ch (n = 15 ks). Hodnocená jehňata byla obojího pohlaví a to 61 beránků a 59 jehniček. Z hlediska četnosti bylo hodnoceno celkem 47 jedináčků a 73 dvojčat případně trojčat odchovaných jako dvojčata. Chov Rakovi – Kuklík byl sledován a hodnocen pouze v rámci jednoho roku, avšak ve dvou sezónách bahnění v zimní a letní. Celkově bylo v tomto chovu hodnoceno 134 jehňat z toho 84 ks v zimních jehňat a 50 ks letních jehňat. Hodnocená jehňata byla následujících plemen a hybridních kombinací. Čistokrevná jehňata plemene RO (n = 37 ks) a kříženci Ch x RO (n = 10 ks), Sf x R (n = 64 ks), Sf x (Sf x R) (n = 11 ks), R x (Sf x R) (n = 12 ks). Z hodnocených jehňat bylo 79 beránků a 55 jehniček. Z hlediska četnosti vrhu pak 16 jedináčků, 55 dvojčat a 63 trojčat. Hodnocená jehňata byla chovatelem vážena vždy do 24 hodin po narození. Jehňata byla dále vážena v třech termínech a to v 30 denních intervalech. Hmotnost byla zjišťována

103

pomocí závěsné váhy s přesností na 0,2 kg. Ze zjištěných hodnot byly následně vybrány termíny nejblíže podobné věku 30 a 100 dnů. Hmotnosti jehňat byly pomocí lineární interpolace upraveny na živou hmotnost ve věku 30 a 100 dnů. Z těchto interpolovaných dat byly následně vypočítány přírůstky v intervalech od narození do 30 dnů věku, od 30 do 100 dnů věku a od narození do 100 dnů věku sledovaných jehňat. Zjištěné údaje byly dále statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé výpočty byly použity následné modely: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu roku (sezóny) sledování, hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu byl proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance u každého chovu zvlášť pro vyšší vypovídací schopnost modelu a nemožnost objektivního statistického porovnání chovů mezi sebou. Pro všechny chovy byl použit stejný model uvedený v modelové rovnici b). a) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 3 třídy) ei - reziduum b) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktorů roku (sezóny) sledování, hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu v jednotlivých chovech. Yijkl = Ri + HKj + Pk + Čl + eijkl Yijkl – naměřený údaj Ri– efekt itého roku sledování (pevný efekt - 2 třídy) HKj – efekt jté hybridní kombinace (pevný efekt – Slováčkovi (4 třídy); Řezníčkovi (6 tříd); Rakovi (5 tříd)) Pk – efekt ktého pohlaví (pevný efekt – 2 třídy) Čl– efekt lté četnosti vrhu (pevný efekt – Slováčkovi a Řezníčkovi (2 třídy); Rakovi (3 třídy)) eijkl - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

104

5.4. Charakteristika hodnocení ultrazvukové diagnostiky Ultrazvuková diagnostika byla prováděla u sledovaných jehňat v chovu Řezníčkovi – Kunčice pod Ondřejníkem v obou letech sledování a v chovu Slováček – Růžďka pouze ve druhém roce sledování. Měření bylo prováděno jednorázově v době, kdy se věk sledované skupiny jehňat nejvíce přibližoval stáří 100 dnů. U jehňat z chovu Kunčice pod Ondřejníkem byl průměrný věk při hodnocení 99,3 dne a u jehňat z chovu Růžďka pak 109, 56 dne. Hodnoceno bylo celkem 173 jehňat z toho 55 jehňat z farmy Růžďka a 118 jehňat z farmy Kunčice pod Ondřejníkem z tohoto chovu pak 60 jehňat bylo sledováno v roce 2004 a 58 jehňat v roce 2005. Poměr pohlaví a četnosti vrhu byl v chovu Růžďka 19 beránků a 36 jehniček, respektive 22 jedináčků a 33 dvojčat. Co se týká plemenné skladby byli hodnoceni tito kříženci Sf x Ch (n = 13 ks), Sf x (Sf x Ch) (n = 17 ks), Sf x ZV (n = 9 ks) a Sf x (Sf x ZV) (n = 16 ks). Skupina jehňat z chovu Kunčice p. O. byla složena z 59 beránků a 59 jehniček resp. 45 jedináčků a 73 dvojčat. Z hlediska plemenné skladby byly sledovány následující plemena případně hybridní kombinace T (n = 13 ks), Ch (n = 32 ks) a hybridní kombinace Ch x VF (n = 25 ks), T x VF (n = 12 ks), Sf x Ch (n = 21 ks) a T x Ch (n = 15 ks). V rámci této diagnostiky byla sledována výška a plocha m.l.l.t. za posledním hrudním obratlem a výška podkožního loje nad tímto místem. Ultrazvuková měření byla prováděla na živých zvířatech pomocí echokamery s dvojrozměrným okamžitým zobrazením Aloka SSD 500 vybavené lineární sondou 5 MHz. Jednotlivé rozměry byly měřeny mocí měřítka echokamery. Zjištěné hodnoty byly dále statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé výpočty byly použity následné varianty modelů: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu hybridní kombinace, pohlaví, četnosti vrhu a roku sledování byl u jehňat z chovu Kunčice pod Ondřejníkem proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance. Modelová rovnice výpočtu je uvedena jako rovnice b). Vliv faktoru hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu na hodnocené ukazatele byl hodnocen pomocí statistické modelové rovnice c).

105

a) Porovnání ultrazvukových ukazatelů podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 2 třídy) ei - reziduum b) Porovnání ultrazvukových ukazatelů podle faktorů roku sledování, hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu v chovu Kunčice pod Ondřejníkem Yijkl = Ri + HKj + Pk + Čl + eijkl Yijkl – naměřený údaj Ri– efekt itého roku sledování (pevný efekt - 2 třídy) HKj – efekt jté hybridní kombinace (pevný efekt – 6 tříd) Pk – efekt ktého pohlaví (pevný efekt – 2 třídy) Čl– efekt lté četnosti vrhu (pevný efekt – 2 třídy) eijkl - reziduum

c) Porovnání ultrazvukových ukazatelů podle faktorů hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu v chovu Růžďka. Yijk = HKi + Pj + Čk + eijk Yijk – naměřený údaj HKi – efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt – 4 třídy) Pj – efekt jtého pohlaví (pevný efekt – 2 třídy) Čk– efekt kté četnosti vrhu (pevný efekt – 2 třídy) eijk - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

106

5.5. Charakteristika hodnocení jatečné hodnoty jehňat 5.5.1. Charakteristika hodnocení jatečné hodnoty lehkých jehňat Hodnocení jatečné hodnoty lehkých jehňat bylo prováděno v chovu Rakovi Kuklík a to konkrétně u jehňat bahněných v zimní sezóně. Celkem bylo v jednom termínu poraženo 55 ks jehňat plemene Romanovská ovce a kříženců tohoto plemene s masným plemenem Suffolk. Průměrná porážková hmotnost činila u jehňat 13,6 kg a průměrný věk při porážce byl 89,5 dne. Tato jehňata byla porážena na jatkách firmy Steinhauser v Tišnově a byla určena pro velikonoční trh. U sledované skupiny zvířat byly hodnoceny následující ukazatele: věk a hmotnost při porážce, hmotnost teplého JUT, jatečná výtěžnost – vypočítaná jako podíl hmotnosti JUT a porážkové hmotnosti převedená na procenta, zhodnocení dle systému SEUROP pro lehká jehňata, kde byla hodnocena barva masa a protučnění a dále pak hmotnost kůže, ledviny a ledvinového loje a jejich podíly z JUT. Živá hmotnost před porážkou byla zjišťována po 12 hodinovém lačnění zvířat, proto nebylo dále počítáno se srážkou na nakrmenost. Hmotnost JUT byla zjišťována do 30 minut po porážce. Porážková hmotnost jehňat byla zjišťována s přesností 0,2 kg a ostatní zjišťované hmotnosti pak 0,1 kg. Hodnocení systémem SEUROP bylo prováděno dle metodiky používané VÚŽV Praha Uhříněves. Vztahující se na jatečně upravená těla jehňat do 12 měsíců věku a s přejímací hmotností do 7 kg. Hodnoceny byly ukazatele barva masa a třída protučnělosti . Zjištěné a vypočítané hodnoty sledovaných základních ukazatelů jatečné hodnoty byly dále statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro výpočet byla použita následná varianta modelu: Výpočet vlivu hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu byl u jehňat z chovu Rakovi Kuklík proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance. Modelová rovnice výpočtu pak byla následovná: Porovnání základních ukazatelů jatečné hodnoty lehkých jehňat. Yi = HKi + Pj + CVk + ei Yijk – naměřený údaj HKi– efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt - 2 třídy) Pj– efekt jtého pohlaví (pevný efekt - 2 třídy) CVk– efekt kté četnosti vrhu (pevný efekt - 4 třídy) eijk - reziduum Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

107

5.5.2. Charakteristika hodnocení jatečné hodnoty těžkých jehňat Hodnocení jatečné hodnoty jehňat bylo prováděno v chovech Růžďka a Kunčice ve druhém roce sledování a v chovu Kuklík pak u jehňat z letní sezóny bahnění. Hodnocení jatečné hodnoty těžkých jehňat bylo provedeno díky přispění IGA – číslo projektu 44/2005. Celkem bylo hodnoceno 50 jehňat beránků 8 hybridních kombinací. Konkrétně v chovu Růžďka to byly jehňata Sf x Ch (n = 8 ks), Sf x (Sf x Ch) (n = 7 ks) a Sf x ZV (n = 7 ks). V chovu Kunčice to byli beránci plemene Charollais (n = 5 ks) a kříženci Sf x Ch (n = 5 ks) a Ch x VF (n = 5 ks). V chovu Kuklík byli hodnoceni beránci hybridních kombinací Ch x RO (n = 6 ks) a Sf x RO (n = 7 ks). Průměrný porážkový věk celé sledované skupiny beránků činil 175,2 dne. Průměrná porážková hmotnost byla u hodnocené skupiny 33,20 kg a hmotnost JUT pak 13,51 kg. U sledované skupiny beránků byly sledovány tyto ukazatele jatečné hodnoty: živá hmotnost před porážkou – byla zjišťována po dvanáctihodinovém lačnění a nebylo tím již dále uvažováno se srážkou na nakrmenost. Tato hmotnost byla zjišťována s přesností na 0,2 kg na závěsné váze. Dalším sledovaným ukazatelem byla hmotnosti JUT zjišťovaná do 30 min po porážce pomocí tenzometrických vah na jatkách s přesností na 0,1 kg. Z těchto hodnot byla jako procentický podíl hmotnosti JUT a živé hmotnosti před porážkou vypočítána jatečná výtěžnost. Dále bylo provedeno zhodnocení zmasilosti a protučnění JUT pomocí systému SEUROP. Z pohledu této metodiky byly JUT zařazovány do tříd podle zmasilosti (SEUROP (6-1)) a podle protučnělosti JUT (1-5). Hodnocení zmasilosti a protučnění probíhalo podle klíče uvedeného na obrázcích 2 a 3 v příloze. V rámci hodnocení složení JUT byla zjišťována hmotnost, respektive podíl ledviny a ledvinového loje a také hlavních masitých částí JUT jako byly plec, bok, krk, hřbet a kýta.. JUT byl bourán způsobem standardním pro Českou republiku, když plec byla oddělena mělkým proříznutím povrchových prsních svalů po obou stranách hrudní končetiny kruhovým řezem vedeným od hrudi směrem k páteři. Bok se oddělí po obou stranách páteře řezem, který začíná v masité části boku ve vzdálenosti asi 10 cm od bederních obratlů a pokračuje souběžně s páteří přes žebra až k prvnímu žebru těsně podél těla prvního hrudního obratle. Krk se oddělí rovným řezem kolmo na páteř mezi 6. a 7. krčním obratlem. Kýty se uvolní řezem v předkolenní řase po přední straně kýt směrem k hrbolu kyčelní kosti a odříznutím mezi posledním a předposledním bederním obratlem. Kýty se pak rozdělí podélným řezem uprostřed křížové kosti JÍLKOVÁ and JÍLEK 2004. 108

Partie mezi kýtou a krkem je nazývána jako hřbet i když je složena zároveň z partie hřbet a šrůtka. Tyto partie sice byly od sebe oddělovány mezi 6. a 7. hrudním obratlem, ale následně byla jejich hmotnost znovu sečtena pro jejich vysokou variabilitu. Schéma bourání jehněčího JUT se uvedeno na obrázku č. 1 v příloze. Bourání JUT vždy probíhalo až po jeho vychlazení. Disekce kýty byla prováděna po rozbourání JUT. Kýta byla vykostěna a dále byl z masa oddělen tuk. Všechny tkáně byly následně zváženy s přesností na 0,05 kg a byly vypočítány podíly jednotlivých tkání v této partii. Zjištěné a vypočtené hodnoty ukazatelů jatečné hodnoty byly statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé výpočty byly použity následné modely: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu hybridní kombinace a věku při porážce byl proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance u každého chovu zvlášť pro vyšší vypovídací schopnost modelu a nemožnost objektivního statistického porovnání chovů mezi sebou. Pro všechny chovy byl použit stejný model uvedený v modelové rovnici b). a) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 3 třídy) ei - reziduum b) Porovnání vlivu hybridní kombinace a věku při porážce v jednotlivých chovech. Yij = HKi + Vj + eij Yij – naměřený údaj HKi– efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt – Růžďka a Kunčice (3 třídy); Kuklík (2 třídy)) Vj – efekt jtého věku při porážce (pevný efekt 2 třídy) eij - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

109

5.6. Charakteristika hodnocení kvality masa 5.6.1. Charakteristika hodnocení technologických, chemických a fyzikálních vlastností masa Hodnocení technologických, chemických a fyzikálních vlastností masa bylo prováděno u stejných jedinců, kteří byli hodnoceni při sledování ukazatelů jatečné hodnoty. Jednalo se tedy celkem o hodnocení 50 jehňat beránků 8 hybridních kombinací. Konkrétně v chovu Růžďka to byly jehňata Sf x Ch (n = 8 ks), Sf x (Sf x Ch) (n = 7 ks) a Sf x ZV (n = 7 ks). V chovu Kunčice to byli beránci plemene Charollais (n = 5 ks) a kříženci Sf x Ch (n = 5 ks) a Ch x VF (n = 5 ks). V chovu Kuklík byli hodnoceni beránci hybridních kombinací Ch x RO (n = 6 ks) a Sf x RO (n = 7 ks). Pro rozbory byla použita svalová partie z kýty a to konkrétně „ořech“ tedy čtyřhlavý stehenní sval – musculus quadriceps femoris. Z tohoto svalu byly nejdříve odstraněny hlavní vazivové části a následně byl používán pro jednotlivá hodnocení. Zhodnocení technologických a chemických ukazatelů provedeno díky přispění IGA – číslo projektu 44/2005. V rámci sledování chemických, fyzikálních a technologických vlastností byly hodnoceny následující ukazatele: obsah sušiny (%), obsah intramuskulárního tuku (%), obsah bílkovin, hydroxyprolinu a kolagenu (%), obsah popelovin (%), obsah volně vázané vody (vaznost masa), pH masa, barva masa byla hodnocena jako množství pigmentů a remise (světlost masa , energetická hodnota masa a diametr svalového vlákna. Analýzy byly prováděny podle metod, které uvádějí VRCHLABSKÝ and VESELÁ 1985 v laboratoři Ústavu chovu a šlechtění zvířat Agronomické fakulty MZLU v Brně. Obsah sušiny byl zjišťován tak že homogenizovaný vzorek masa (5 g) byl smíchán s vysušeným mořským pískem a následně sušen v sušárně a to nejprve při teplotě 60 °C po dobu dvou hodin a následovně 5 – 7 hodin při teplotě 103 °C do konstantní hmotnosti. Následně byl vzorek zchlazen v exsikátoru a zvážen. Z úbytku hmotnosti byl poté vypočítán obsah sušiny. Obsah popelovin byl stanovován tak, že dané množství sledovaného vzorku bylo spalováno v elektrické peci při teplotě 550 – 600 °C po dobu 8 hodin. Následně byly vzorky s kelímkem uloženy ke zchlazení do exsikátoru, poté zváženy a byl vypočítán obsah popelovin. Obsah bílkovin byl zjišťován metodou dle Kjeldahla, kde byl nejprve stanoven obsah dusíkatých látek. Vzorek byl vařen s koncentrovanou kyselinou sírovou s přítomností katalyzátoru. Dusíkaté látky vzorku se přeměnily na amoniak a byly vázány 110

jako síran amonný. Z něho byl amoniak následně destilován hydroxidem sodným do kyseliny borité. Přebytek kyseliny byl zjištěn titrací a rozdíl mezi původním a zjištěným množstvím kyseliny borité udával obsah amoniaku potažmo dusíku. Z této hodnoty byl následně vypočítán pomocí koeficientu 6,25 celkový obsah bílkovin. Obsah intramuskulárního tuku byl stanovován extrakcí dietyléterem v extrakčním nástavci Soxhletova přístroje po dobu 6 hodin. Následně bylo odpařeno extrakční činidlo, zbytek byl vysušen ochlazen v exsikátoru a poté zvážen. Jako tuk jsou označovány látky rozpustné v éteru, xylenu a tetrachlórmetanu. Obsah vazivových složek masa byl stanovován dle metodiky jež uvádí SERAFINICESSI et al. 1964. Homogenizovaný vzorek byl dehydratován a odtučněn, potom hydrolyzován kyselinou chlorovodíkovou. Vzorek byl pak neutralizován, ředěn a oxidován peroxidem vodíku. Koncentrace hydroxyprolinu se stanovuje srovnáním absorpce se standardními roztoky. Pro určení obsahu kolagenu je u jehněčího masa používán faktor 7,482. Stanovení energetické hodnoty masa bylo zjišťováno spálením homogenizovaného a vysušeného vzorku v kalorimetru, kdy se během spalování monitoroval vzestup teploty v minutových intervalech. Po spálení bylo provedeno spláchnutí zplodin hoření destilovanou vodou a určení obsahu kyselin obsažených ve výplachu. Následně byl proveden výpočet energetické hodnoty masa a přepočet na původní hmotu masa. Hodnota pH byla stanovována vpichovou kombinovanou elektrodou v nepomletém vzorku masa pomocí přístroje pH340/SET-1. Toto stanovení bylo prováděno 24 hodin post mortem. Obsah svalových pigmentů bylo prováděno dle Hornseye. Z homogenizovaného vzorku se pomocí acetonu extrahují svalové pigmenty a ty jsou následně porovnávány se vzorkem okyseleného acetonu (blank) kolorimetricky pomocí přístroje Spekol Spectronic – aquamate při 640 nm. Stanovení hodnoty remise – stupně světlosti masa bylo stanovováno na plátku masa řezaného kolmo na vlákno masa a to pomocí remisního nástavce kolorimetrického přístroje Spekol 11 při vlnové délce 522 nm. Měří se množství absorbovaného světla. Hodnota vaznosti tedy volně vázané vody bylo prováděno lisovací metodou dle Grau a Hamma. Homogenizovaný vzorek o hmotnosti 2g byl lisován mezi dvěma skleněnými destičkami na papíře Whatman č. 2 pod zatížením závažím 500 g po dobu 5 minut. Pokles hmotnosti po vylisování byl přepočten na procento vaznosti.

111

Hodnoty L*(světlost), a*(barva červená/zelená), b* (barva žlutá/modrá) byly zjišťovány pomocí fotospektrometru Minolta CD-2600d na plátku masa. Stanovení diametru svalového vlákna bylo hodnoceno tak, že ze vzorku svaloviny byla ukrojena kostka o hraně 1 cm, která byla následně macerována v 10 % roztoku formaldehydu a následně 3 – 5 dnů ve 20 % roztoku kyseliny dusičné. Tento postup uvolní svalová vlákna, která jsou pomocí jehel rozprostřena na podložním sklíčku a následně měřena pomocí lanametru Zeiss. Zjištěné a vypočtené hodnoty ukazatelů technologických, chemických a fyzikálních vlastností masa byly statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé výpočty byly použity následné modely: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu hybridní kombinace a věku při porážce byl proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance u každého chovu zvlášť pro vyšší vypovídací schopnost modelu a nemožnost objektivního statistického porovnání chovů mezi sebou. Pro všechny chovy byl použit stejný model uvedený v modelové rovnici b). a) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 3 třídy) ei - reziduum b) Porovnání vlivu hybridní kombinace a věku při porážce v jednotlivých chovech. Yij = HKi + Vj + eij Yij – naměřený údaj HKi– efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt – farma Růžďka a Kunčice (3 třídy); Kuklík (2 třídy)) Vj – efekt jtého věku při porážce (pevný efekt 2 třídy) eij - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

112

5.6.2. Charakteristika hodnocení senzorických vlastností masa Hodnocení senzorických vlastností masa jehňat bylo důležitou součástí hodnocení kvality masa. Vzorky masa pocházely z totožných zvířat jako u hodnocení ostatních analýz kvality masa. Hodnocenou částí byl sval kýty a to konkrétně spodní šál tedy dvouhlavý stehenní sval – musculus biceps femoris. Tento sval byl vybrán záměrně, protože prezentuje pro kulinářskou úpravu jednu z nejzajímavějších partií. Senzorická analýza probíhala v senzorických laboratořích Ústavu technologie potravin Agronomické fakulty MZLU v Brně. Z důvodu delší prodlevy mezi jednotlivými porážkami byly všechny vzorky po finální úpravě, která spočívala v očištění od přebytečného volného tuku a odblanění, mraženy a následně uchovávány v mrazničce při teplotě –18 °C. Senzorické hodnocení pak probíhalo ve třech krátce po sobě jdoucích termínech. V jednotlivých hodnotících termínech byly poměrně zastoupeny vzorky ze všech termínů porážek a skupin. Při senzorickém hodnocení byly sledovány následující ukazatele: barva masa, vláknitost, vůně, křehkost, šťavnatost a chuť. Maso bylo připravováno standardním způsobem individuálně balené pečením ve vlastní šťávě v horkovzdušné troubě při teplotě 220 – 250 °C po dobu cca 2,5 – 3 hodiny. Vzorky byly hodnoceny v teplém stavu bez jakékoliv úpravy solením nebo dochucení kořením. Pro neutralizaci chuti mezi jednotlivými vzorky byl podáván chléb a po větším počtu vzorků pak vodka. Hodnocení

prováděla

odborná

10-ti

členná

komise,

která

pracovala

v individuálních hodnotících kabinkách. Před hodnocením jednotlivých vzorků nebyly hodnotitelům poskytovány informace, které by mohly vézt ke zkreslení hodnocení. Vůně byla hodnocena jako celková příjemnost a akceptovatelnost jehněčího pachu v mase případně výskyt jiného pachu pokud byl zaznamenán. U chuti byla hodnocena přítomnost typické chuti jehněčího masa, celková příjemnost chuti a výskyt cizí chuti nepatřící k typickém spektru. Šťavnatost byla hodnocena jako pocit vlhkosti při prvním přežvýknutí, kdy se uvolní velké množství šťávy. V další fázi je vnímaná pomalu se uvolňující tekutina a stimulační účinek tuku na tok slin. Křehkost byla definována jako senzoricky vnímaná snadnost, s níž je struktura masa dezorganizovaná během žvýkání. Celkový vjem křehkosti na horní patro obsahuje tři

113

faktory: počáteční snadnost, s jakou pronikají zuby masem, snadnost, s kterou se maso láme na fragmenty a množství zbytků, které zůstávají po žvýkání. Křehkost přímo závisí na mechanických vlastnostech potraviny. Zjištěné hodnoty senzorické kvality masa byly statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé výpočty byly použity následné modely: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu hybridní kombinace a věku při porážce byl proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance u každého chovu zvlášť pro vyšší vypovídací schopnost modelu a nemožnost objektivního statistického porovnání chovů mezi sebou. Pro všechny chovy byl použit stejný model uvedený v modelové rovnici b). a) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 3 třídy) ei - reziduum b) Porovnání vlivu hybridní kombinace a věku při porážce v jednotlivých chovech. Yij = HKi + Vj + eij Yij – naměřený údaj HKi– efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt – farma Růžďka a Kunčice (3 třídy); Kuklík (2 třídy)) Vj – efekt jtého věku při porážce (pevný efekt 2 třídy) eij - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

114

5.7.

Charakteristika

hodnocení

obsahu

masných

kyselin

v intramuskulárním tuku Vzorky tuku pocházely z rozborů prováděných v rámci hodnocení chemických vlastností masa. a tedy i od stejných skupin a počtů jehňat jako tyto těchto hodnocení. Kvalitativní stanovení obsahu mastných kyselin v tuku jehňat bylo prováděno v laboratořích Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Vyextrahovaný tuk (50 - 60 mg) se rozpustí v isooktanu a zhomogenizuje v ultrazvuku. Po přidání methanolátu sodného se směs zahřívá pod zpětným chladičem. V první fázi lipidy reagují s methanolátem sodným. V alkalickém prostředí se dobře a rychle štěpí esterové vazby lipidických sloučenin a FA se z nich uvolňují ve formě methylesterů. Po přidání BF3 se zneutralizuje nezreagovaný CH3ONa a v kyselém prostředí se esterifikují i případné volné FA. K ještě horké reagenční směsi se přidá isooktan, následně nasycený vodný roztok NaCl a FAMEs se krátce a intenzivně vytřepou do isooktanu. Po rozdělení organické a vodné fáze se FAMEs zanalyzují metodou kapilární plynové chromatografie. Analýza MK je provedena na plynovém chromatografu HP4890 s kapilární kolonou OMEGAWAX TM250 (30 m x 0,25 mm x 0,25 µm). K výstupu z kolony je připojen plameno-ionizační detektor (FID). Pro měření byl zvolen teplotní program od 140°C do 240°C s nárustem teploty 5°C/min. Teplota injektoru 280°C, teplota detektoru 300°C. Nosný plyn je dusík. V rámci hodnocení je uváděn celkový obsah nasycených mastných kyselin (SFA) zde se jednalo o sumu podílů mastných kyselin, konkrétně pak kyseliny C 12:0 – kyselina laurová, C 14:0 – kyselina myristová, C 16:0 – kyselina palmitová, C 18:0 – kyselina stearová. Celkový obsah nenasycených mastných kyselin (UFA) kde byly zahrnuty kyseliny: mononenasycené (MUFA): konkrétně C16:1 – kyselina palmitoolejová, C 18:1 – kyselina olejová, C 20:1 kyselina gadoolejová resp. gondová; a polynenasycené (PUFA): C 18:2n6 – kyselina linolová, C 18:3n3 – kyselina α linolenová, C 18:3n6 – kyselina γ linolenová, C 20:4n6 – kyselina arachidonová, C 20:5n3 – kyselina eikosapentaenová (EPA), C 22:4n6 dokosatertaenová, C 22:5n6 a C 22:5n3 – kyselina dokosapentaenová, C 22:6n3 – kyselina dokosahexaenová (DHA). Dále byly vypočítány souhrnné obsahy a podíly n3 a n6 mastných kyselin. Zjištěné a vypočítané obsahy a podíly mastných kyselin byly statisticky zpracovány pomocí metody nejmenších čtverců (SAS; PROC GLM; variant ss4). Pro jednotlivé 115

výpočty byly použity následné modely: k vzájemnému porovnání chovů byla použita jednofaktorová analýza variance viz. modelová rovnice a). Výpočet vlivu hybridní kombinace a věku při porážce byl proveden pomocí vícefaktorové analýzy variance u každého chovu zvlášť pro vyšší vypovídací schopnost modelu a nemožnost objektivního statistického porovnání chovů mezi sebou. Pro všechny chovy byl použit stejný model uvedený v modelové rovnici b). a) Porovnání živých hmotností a přírůstků podle faktoru chovu. Yi = CHOVi + ei Yi – naměřený údaj CHOVi– efekt itého chovu (pevný efekt - 3 třídy) ei - reziduum b) Porovnání vlivu hybridní kombinace a věku při porážce v jednotlivých chovech. Yij = HKi + Vj + eij Yij – naměřený údaj HKi– efekt ité hybridní kombinace (pevný efekt – farma Růžďka a Kunčice (3 třídy); Kuklík (2 třídy)) Vj – efekt jtého věku při porážce (pevný efekt 2 třídy) eij - reziduum

Pro statistické hodnocení byl využit program SAS verze 8.2.

116

6. Výsledky a diskuze 6.1. Zhodnocení charakteristik růstu jehňat 6.1.1. Porovnání růstové schopnosti jehňat v jednotlivých chovech Sledované ukazatele růstové schopností jehňat hodnocené z hlediska jednotlivých chovů jsou uvedeny v tabulce 1. Konkrétně byly v chovech Růžďka, Kunčice a Kuklík hodnoceny hmotnost při narození a dále pak hmotnost ve 30 a 100 dnech a přírůstky v intervalech od narození do 30 resp. 100 dnů a v intervalu od 30 do 100 dnů. Nejvyšší živá hmotnost při narození byla zjištěna u jehňat v chovu Kunčice a to 4,53 g, nejnižší pak u jehňat chovaných na farmě Kuklík a to 2,77 kg. Živá hmotnost při narození jehňat v chovu Růžďka dosáhla ve sledovaných letech střední hodnoty (4,03 kg). Mezi všemi sledovanými chovy byly zjištěny vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. Podobné tendence i vysoce průkazné rozdíly (P ≤ 0,01) jako jsou uváděny u živé hmotnosti při narození jsou patrné rovněž u živé hmotnosti jehňat ve 30 resp. ve 100 dnech. Nejvyšší hodnoty těchto živých hmotností byly zjištěny u jehňat z chovu Kunčice (11,93 kg resp. 27,97 kg). Naproti tomu v chovu Kuklík byly hodnoty živých hmotností nejnižší (9,34 kg resp. 20,0 kg). Jehňata chovaná na farmě Růžďka dosahovaly sledované živé hmotnosti ve 30 dnech 10,11 kg a ve 100 dnech 23,68 kg. Co se týká denních přírůstků nejvyšších hodnot dosahovaly jehňata v období do 30 dnů věku. V tomto intervalu se denní přírůstky pohybovaly v rozmezí 203 – 247g, když nejvyšší byly tyto přírůstky v chovu Kunčice a nejnižší pak v chovu Růžďka. Nejnižší úroveň denních přírůstků byla zaznamenána v období od 30 do 100 dnů a to v chovu Kunčice 225 g, v chovu Růžďka 189 g a v chovu Kuklík 156 g. Souhrnný denní přírůstek za dobu sledování, tedy v intervalu od narození do 100 dnů věku jehňat dosahovaly středních hodnot. Nejvyšší byly tyto přírůstky u jehňat v chovu Kunčice (234 g) a naproti tomu nejnižší pak u jehňat v chovu Kuklík (172 g). Také mezi jednotlivými denními přírůstky byly zjištěny ve většině případů statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. GODFREY and DODSON 2003 uvádějí jimi zjištěné denní přírůstky na relativně nižší případně srovnatelné úrovni (v rozsahu 118,8 – 196,4 g). U jimi uváděných živých hmotností při narození byly dosahovány hodnoty ve stejném intervalu jako v tomto sledování avšak s výrazně menší variabilitou mezi skupinami (2,9 – 3,2 kg). BOUJENANE et al. 1991 uvádí také nižší průměrné hodnoty porodní hmotnosti (2,72 kg) a hmotnosti 117

v 30 dnech (7,22 kg). Také FERNANDES et al. 2001 uvádí nižší hodnoty hmotnosti při narození (2,21 kg) a hmotnosti při odstavu (10,93 kg). BROWN and JACKSON 1995 uvádí porodní hmotnost jehňat na spodní hladině námi zjištěných hodnot a to v rozmezí 2,5 – 2,8 kg. Také ABEGAZ et al. 2002 uvádí živou hmotnost při narození u jím sledovaných plemen na úrovni 2,6 kg, což je méně než v námi sledovaných chovech. NOTTER et al. 1991 uvádějí výrazně vyšší denní přírůstky v období od narození do odstavu a to v intervalu od 261 do 313 g ve všech jimi sledovaných systémech chovu. Rovněž NIEDZIOLKA et al. 2001 uvádí u jím sledovaných jehňat vyšší denní přírůstky v intervalu 2 – 28 dní a to 277 resp. 287 g, živá hmotnost ve 28 dnech je také mírně vyšší 11,98 resp. 12,35 kg. Taktéž PINNA et al. 2005 uvádí ve v intervalu 2 – 28 dní vyšší denní přírůstky (251 – 269 g). Živá hmotnost jehňat při narození byla uváděna na stejné úrovni a to 4,21 resp. 4,3 kg. MAVROGENIS 1996 uvádí také vyšší denní přírůstek od narození do 105 a to v rozmezí 235 – 263 g.FOGARTY et al. 2000a uvádějí u jimi sledovaných jehňat vyšší případně stejné živé hmotnosti při narození a to v rozmezí 4,13 – 4,87 kg. PLOUMI and EMMANOUILIDIS 1999 uvádějí porodní hmotnost jehňat na horní hranici intervalu námi zjištěných hodnot (4,34 kg). GIOUZELYANNIS et al. 1997 uvádí u jím sledovaných plemen a kříženců intervaly hodnot hmotnosti při narození (3,62 – 4,02 kg) a hmotnosti ve 30 dnech (11,32 – 11,96 kg) na srovnatelné úrovni jako byly tyto hodnoty v námi sledovaných chovech. SNYMAN and HERSELMAN 2005 uvádí u jimi sledovaných plemen rozdíly v růstové schopnosti v rozdílných podmínkách, když například u plemen Afrino uvádí ve dvou chovech přírůstky na úrovni 251 g a 241 g a živá hmotnost v 6 měsících je u stejného plemene v různých chovech 32,9 kg resp. 28,8 kg.

118

6.1.2. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Růžďka Vyhodnocení růstové schopnosti jehňat je uvedeno v tabulce č. 2. Růst jehňat byl v tomto chovu posuzován z hlediska faktoru hybridní kombinace, pohlaví, četnosti vrhu a roku sledování a sledovány byly živé hmotnosti při narození a v 30 resp. 100 dnech a denní přírůstky ve všech intervalech těchto hodnot. Co se týká statisticky průkazných rozdílů mezi skupinami byl v případě faktoru hybridní kombinace zjištěn vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl pouze mezi živou hmotností při narození u jehňat Sf x Ch (4,37 kg) a Sf x (Sf x ZV) (3,81 kg). V rámci sledování tohoto faktoru lze říci, že denní přírůstky za celé sledované období byly poměrně velmi vyrovnané u všech skupin jehňat a pohybovaly se v intervalu 185 – 199 g. NOTTER 1998, uvádí u jehňat plemene Suffolk výrazně vyšší živou hmotnost v 30 dnech (19,4 kg) a denní přírůstky do 90 dní ve výši 390 g. Rovněž Naproti tomu MERKEL et al. 1999 uvádí u jimi sledovaných plemen denní přírůstky v intervalu 155 – 209 g, což je na srovnatelné úrovni s jehňaty z chovu Růžďka. Z hlediska faktoru pohlaví byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly u hmotnosti jehňat při narození a v 30 dnech. V obou případech dosahovali beránci vyšších hodnot (4,26 kg resp. 10,69 kg) než jehničky (3,92 kg resp. 10,02 kg). I u ostatních ukazatelů růstové schopnosti byly výsledky růstu beránků vyšší než jehniček. ANALLA et al. 1998 uvádí rovněž statisticky průkazné rozdíly mezi růstovou schopností beránků a jehniček, když ve všech jimi sledovaných živých hmotnostech uvádí vyšší živé hmotnosti beránků v porovnání s jehničkami. Stejné tendence uvádí i MACIT et al. 2001, PLOUMI et al. 1997 a KUCHTÍK et al. 2007. Opačně KRIDLI et al. 2006 uvádí u jehniček hybridní kombinace Awassi x Charollais vyšší porodní hmotnost než u beránků (5,4 kg vs. 5,1 kg). U faktoru četnosti vrhu byly dosaženy statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jedináčky a dvojčaty v případě hmotnosti při narození (4,52 kg u jedináčků a 3,66 kg u dvojčat) a dále pak u živé hmotnosti ve 30 dnech (jedináčci = 11,31 kg vs. dvojčata = 9,39 kg). Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší denní přírůstek do 30 dnů byl zjištěn u jedináčků (226 g) oproti dvojčatům (191 g). S tím souhlasí i výsledky, které prezentoval SHAKER MOMANI et al. 1995, FERNANDES et al. 2001 a GBANGBOCHE et al. 2006.

119

Při porovnání vlivu roku sledování na ukazatele růstu jehňat byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u hodnot hmotnosti ve 100 dnech, která byla vyšší u jehňat z prvního roku sledování (24,74 kg) oproti jehňatům z druhého roku sledování (22,12 kg). Rovněž denní přírůstek v intervalu 30 – 100 dní resp. 0 – 100 dní byl v obou případech vyšší v prvním roce sledování (205 g v obou případech) oproti denním přírůstkům jehňat v roce druhém (151 g resp. 181 g). Vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv faktoru ročníku uvádí i KUCHTÍK and DOBEŠ 2006 a SHAKER MOMANI et al. 2002a.

120

6.1.3. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Kunčice V rámci zhodnocení ukazatelů růstové schopnosti jehňat v chovu Kunčice byly zohledňovány faktory hybridní kombinace, pohlaví jehňat, četnosti vrhu a ročníku. Co se týká faktoru hybridních kombinací, zde byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl pouze mezi hodnotami porodní hmotnosti jehňat Ch x VF (4,26 kg) a T x VF (5,15 kg) u dalších plemen a kříženců byly pak zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly. Neprůkazně nejvyšší živou hmotnost ve 100 dnech a také nejvyšší denní přírůstek do 100 dnů dosahovala jehňata kříženci T x Ch (29,45 kg resp. 246 g) naproti tomu nejnižší hodnoty těchto ukazatelů byly zjištěny u jehňat T x VF (27,85 kg resp. 227 g). BOUJENANE et al. 2003, uvádí na rozdíl od námi zjištěných výsledků průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi hybridními kombinacemi ve většině sledovaných ukazatelů. Jimi uváděné hodnoty denního přírůstku do 30 dnů (124 – 135 g) resp. od 30 do 90 dnů (132 – 152 g) jsou však významně nižší než u jehňat sledovaných v chovu Kunčice. Rovněž živá hmotnost při narození je v případě našeho sledování vyšší, než uvádí výše uvedený kolektiv autorů. Nižší porodní hmotnosti jehňat zaznamenali u jimi sledovaných plemen i BURFENING and CARPIO 1995, CÉSAR and ZEMBRANO 1997a, EL FADILI et al. 2000 a DEGEN and BENJAMIN 2003. KŘÍŽEK et al. 1981 uvádí hmotnosti při narození u jehňat kříženců s plemenem Texel na relativně nižší případně shodné úrovni. JORGENSEN et al. 1993 uvádí u plemene Texel hmotnost při narození 4,6 kg, DAWSON et al. 2002, uvádí u stejného plemene tuto hmotnost ve výši 4,56 kg. Oba tyto výsledky jsou srovnatelné s hodnotou porodní hmotnosti jehňat T sledovaných na farmě v Kunčicích (4,56 kg). SHAKER MOMANI et al. 1995 uvádí u jehňat plemene Charollais porodní hmotnost (3,44 kg) i hmotnost ve 30 dnech (11,18 kg) na nižší úrovni než byla zjištěna v našem sledování (4,53 kg resp. 12,26 kg). Co se týká vlivu pohlaví na růstovou schopnost jehňat v chovu Kunčice jsou z tabulky č. 3 patrné statisticky vysoce (P ≤ 0,01) průkazné rozdíly mezi růstem beránků a jehniček a to v ukazatelích hmotnost ve 100 dnech (beránci 29,86 vs. jehničky 27,12 kg) a dále pak u denních přírůstků v intervalech 30 – 100 dnů a 0 – 100 dnů, které byly u beránků rovněž vyšší (240 resp. 252 g) než u jehniček (215 resp. 225 g). Hmotnost ve 30 dnech a denní přírůstek od narození do 30 dnů byly statisticky průkazně (P ≤ 0,05) rozdílné mezi jednotlivými pohlavími. Beránci dosahovali v obou případech vyšších hodnot než jehničky (12,71 kg a 268 g vs. 11,78 kg a 239 g). Rovněž KUCHTÍK et al. 2007 uvádí u

121

jehňat plemene Charollais statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi beránky a jehničkami a to ve všech sledovaných ukazatelích ve prospěch beránků. Stejné tendence uvádí u jimi sledovaných plemen i PLOUMI et al. 1997, FERNANDES et al. 2001, SAID et al. 2000, EL FADILI et al. 2001 i SLANÁ et al. 1983. Stejnou tendenci avšak neprůkazné rozdíly pak uvádí CESAR and ZAMBRANO 1997b a QUINTERO et al. 1997a. Celkově lze však říci, že denní přírůstky zjištěné u beránků v tomto chovu jsou výrazně nižší než výsledky beránků plemene ZV uváděné autory GYARMATHY and DÚBRAVSKÁ 2002. Při posuzování vlivu faktoru četnosti vrhu na růstovou schopnost jehňat v chovu Kunčice byly zjištěny statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší všechny sledované ukazatele u jedináčků oproti jehňatům pocházejícím z dvojčat. Živá hmotnost jedináčků byla ve 100 dnech 30,81 kg oproti 26,16 kg u dvojčat. Rovněž denní přírůstek od narození do 100 dnů byl u jedináčků vyšší a to 260g naproti tomu u dvojčat jen 217 g. DOBEŠ and KUCHTÍK 2004a uvádí rovněž statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi skupinami jehňat pocházejícími z různě početných vrhů, přičemž výška denního přírůstku 0 – 100 je v této práci uváděna v rozmezí 190 – 217 g. NIEDZIOLKA et al. 2004, SHAKER MOMANI et al. 2002b, HAMMELL and LAFOREST 2000, uvádí také vyšší živé hmotnosti u jedináčků oproti dvojčatům. Naproti tomu NIEDZIOLKA et al. 2005 uvádí denní přírůstky ve všech jimi sledovaných intervalech u jehňat plemene Berrichone du Cher vyšší ve skupině dvojčat a jehňat z vícečetných vrhů než u jedináčků. Ročník sledování měl v tomto případě rovněž statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv na hodnoty ukazatelů růstu jehňat. Statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly byly konkrétně zjištěny u ukazatelů živé hmotnosti při narození, živá hmotnost v 30 dnech a denní přírůstek v intervalu od 30 do 100 dní. BOURFIA and TOUCHBERRY 1993 uvádí mezi sledovanými ročníky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly v živé hmotnosti ve 30 dnech, denním přírůstku do 30 dnů resp. do 90 dnů. Také SHAKER MOMANI et al. 2002a, KUCHTÍK and DOBEŠ 2006 a HORÁK et al. 1998 uvádí průkazné rozdíly u jimi sledovaných ukazatelů růstu.

122

6.1.4. Porovnání růstové schopnosti jehňat v chovu Kuklík Růstová schopnost jehňat v chovu Kuklík je popsána pomocí ukazatelů hmotnosti při narození, v 30 a 100 dnech a také pomocí denních přírůstků v intervalech 0 – 30, 30 – 100 a 0 – 100 dní v tabulce č. 4. V rámci tohoto chovu byly sledovány vlivy faktorů hybridní kombinace, pohlaví, četnosti vrhu a sezóny bahnění. U faktoru hybridní kombinace byla sledována čistokrevná jehňata plemene Romanovská ovce, kříženci RO s plemenem Sf v podílu 50 %, 75 % a 25 % a také kříženci s plemenem Ch v podílu 50 % krve. V rámci všech ukazatelů růstu byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. Nejvyšších hodnot všech sledovaných ukazatelů dosahovala jehňata Sf x (Sf x RO), když jejich hmotnost ve 100

dnech

dosahovala 25,02 kg a denní přírůstek do tohoto věku 213 g. Naopak nejnižší hodnoty těchto ukazatelů byly zjištěny u jehňat Sf x RO (21,01 kg a 181 g) a RO (21,47 kg a 188 g). KRIDLI et al. 2006 uvádí také statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly v jimi sledovaných ukazatelích růstové schopnosti. Kříženci obou pohlaví RO s plemenem Awassi (A) dosahovali nižších hodnot než jehňat A případně Ch x A. V tomto sledování bylo však na rozdíl od nás plemeno RO používáno k užitkovém křížení v otcovské pozici. Živá hmotnost při narození byla v chovu Kuklík na relativně nízké úrovni. Vyšší živou hmotnost uvádí například BIANCHI et al. 2003 u plemene Sf ( 4,3 kg), BIANCHI et al. 2001 (Sf = 4,0 kg) a SNOWDER and DUCKETT 2003 (Sf = 5,7 kg). Naproti tomu NIMBKAR et al. 2003 uvádějí u jimi sledovaných plemen výrazně nižší živé hmotnosti při narození (1,7 – 2,2 kg). MARGETÍN et al. 2004 sledovali růst různopodílových kříženců plemen ZV a Lacaune (LC). V rámci tohoto jejich sledování nebyly však zjištěny statisticky průkazné rozdíly ani jednoznačné tendence poklesu či vzestupu masné užitkovosti spolu s podílem krve plemen. Rovněž HORÁK et al. 1998, kteří sledovali mimo jiné i růstovou schopnost jehňat různopodílových kříženců plemen Ch a Booroolo (BO) neuvádějí jasnou tendenci vlivu podílu krve na růstovou schopnost. Z hodnocení vlivu faktoru pohlaví na růst jehňat v chovu Kuklík vyplývá, že u tohoto faktoru nebyl mezi skupinami zjištěn žádný statisticky průkazný rozdíl nicméně ve všech ukazatelích dosahovali beránci vyšší úrovně růstu. Živá hmotnost beránků ve 100 dnech byla 23,18 kg a jehniček 22,24 kg. Rozdíl mezi denními přírůstky od narození do 100 dnů věku mezi pohlavími dosahoval pouze 9 g. GIOUZELYANNIS et al. 1997 uvádí rovněž neprůkazný vliv faktoru pohlaví na ukazatele růstu jehňat. Naproti tomu DIXIT et

123

al. 2001, THIEME et al. 1998, FOGARTHY et al. 2000a, DOBEŠ and KUCHTÍK 2004c, MACIT et al. 2001 a MAVROGENIS et al. 1996 uvádí u jimi sledovaných jehňat průkazné rozdíly mezi pohlavími, když ve všech sledovaných ukazatelích jsou u beránků popsány vyšší hodnoty. Jako v jediném z námi sledovaných chovů byla v rámci chovu Kuklík rozdělena četnost vrhu do tří skupin na jedináčky, dvojčata a trojčata. Při srovnání jednotlivých skupin byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jedináčky a dalšími skupinami. Nejvyšší růstová schopnost je patrná u jedináčků u kterých živá hmotnost ve 100 dnech dosahovala 26,41 kg a denní přírůstek do 100 dnů byl 226 g. Hmotnosti trojčat v 100 dnech a všechny sledované denní přírůstky byly pak neprůkazně vyšší než u dvojčat. Konkrétně živá hmotnost ve 100 dnech činila u trojčat oproti dvojčatům 20,99 kg vs. 20,74 kg a denní přírůstek do 100 dnů 184 g vs. 176 g. Stejnou tendenci, kdy růstová schopnost trojčat je vyšší než u dvojčat popisují i PLOUMI and EMMANOULIDIS 1999. Vzestupnou tendenci růstu v závislosti na četnosti vrhu a průkazné rozdíly mezi jedináčky dvojčaty a trojčaty uvádí ANALLA et al. 1998, BOUJENANE et al. 1991, HALL et al. 1995 a HORÁK et al. 1998. Také KUCHTÍK and DOBEŠ 2006 uvádí u většiny živých hmotností statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami jehňat podle četnosti. Faktor sezóny bahnění byl při zhodnocení růstu v tomto chovu použit, protože bahnice byly zapouštěny a bahněny 2x ročně. Zimní období bahnění probíhalo na přelomu prosince a ledna a letní období bahnění pak na přelomu června července. Z tabulky 4 jsou patrné statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi růstovou schopností jehňat narozených v zimě a v létě. V letním období byly oproti zimě vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší živé hmotnosti jehňat ve 30 dnech (12,38 vs. 9,08 kg) i ve 100 dnech (25,48 vs. 19,94 kg) a také denní přírůstky v intervalech 0 - 30 dní (306 vs. 197 g) 30 – 100 dní (197 vs. 150 g) a 0 – 100 dní (223 vs. 168 g). Významné jsou především rozdíly v denním přírůstku do 30 dní, kde byl růst letních jehňat vyšší o 155 %. GODFREY and DODSON 2003 uvádí statisticky průkazný rozdíl mezi růstovou schopností jehňat narozeních v různých sezónách bahnění, když jimi uváděné výsledky denních přírůstků jsou mírně nižší než v našem sledování. YILMAZ et al. 2006 rovněž zjistili statisticky vysoce průkazné rozdíly růstu jehňat v různých sezónách, avšak vyšší růstová schopnost byla v jejich sledování zjištěna u jehňat pocházejících ze zimního bahnění. Rovněž BROWN and JACKSON 1995 uvádějí vyšší sledovanou živou hmotnost u jehňat narozených v zimě 124

oproti jarním jehňatům Naopak výsledky srovnatelné s našimi uvádí MALIK et al. 1996 u jehňat kříženců s plemeny Sf, D a BL. Také DIXIT et al. 2001 uvádí vyšší sledované ukazatele růstu u jehňat narozených na jaře.

125

6.2. Zhodnocení ultrazvukových měření u jehňat Ultrazvuková diagnostika zmasilosti a protučnění jehňat in-vivo u sledovaných jehňat je uvedeno v tabulkách 5 – 7, když v tabulce 5 jsou uvedeny souhrnné výsledky podle sledovaných chovů a to výška a plocha m.l.l.t. a výška podkožního tuku. Co se týká konkrétně sledovaných hodnot byly mezi chovy zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi sledovanými ukazateli zmasilosti. Výška m.l.l.t. zjištěná v chovu Kunčice byla vyšší (2,10 cm) než v ta zjištěná v chovu Růžďka (1,64 cm). S tím korespondovala i plocha m.l.l.t., která byla u jehňat v chovu Kunčice vyšší (7,63 vs. 3,96 cm2). Naopak výška podkožního tuku jako ukazatele protučnění byla v chovu Kunčice na průkazně (P ≤ 0,05) horší úrovni a tedy vyšší (0,31 vs. 0,28 cm). Námi uváděné výsledky zmasilosti jsou na nižší úrovni než uvádí u jimi sledovaných jehňat VAN HEELSUM et al. 2003, naopak výška tuku je u těchto autorů uváděna téměř dvojnásobná. Také FERNANDES et al. 1998, uvádí vyšší hodnoty výšky m.l.l.t.. LARSGARD and KOLSTAD 2003 a LARSGARD and OLESEN 1998 uvádí také vyšší hodnoty výšky m.l.l.t. avšak výška tuku byla u jimi sledovaných jehňat významně menší než v našem sledování. Srovnatelné hodnoty výšky m.l.l.t. uvádí HOPKINS et al. 1993 u jím sledovaných plemen. Výsledky hodnocení ultrazvukových měření u jehňat v chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 6. V rámci tohoto sledování byly hodnoceny vlivy faktorů hybridní kombinace, pohlaví a četnosti vrhu jehňat. V rámci hodnocení hybridní kombinace nebyly zjištěny mezi jednotlivými kříženci žádné průkazné rozdíly. Jehňata kříženci Sf x Ch dosahovali mírně lepších hodnot výšky m.l.l.t. (1,72 cm) i výšky tuku (0,26 cm) oproti ostatním křížencům. Hodnoty výšky m.l.l.t. byly srovnatelné a mírně horší než uvádí FERNANDES et al. 1997 avšak těmito autory uváděná výška tuku byla vyšší. Rovněž TEIXEIRA et al. 2006, PAJOR et al. 2005 a WOLF et al. 2006 uvádí výrazně vyšší výšku tuku. Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl u faktoru pohlaví jehňat zjištěn pouze u výšky podkožního tuku. Vyšší vrstvu podkožního tuku měli proti očekávání beránci a to 0,3 cm oproti jehničkám (0,27 cm). Opačné tendence uvádí HALL et al. 2001, kteří zjistili výšku tuku u beránků na úrovni 2,97 mm a u jehniček 3,45 mm. STANFORD et al. 2001 však uvádí u jehňat ve věku 105 dní neprůkazně vyšší protučnění u beránků oproti jehničkám. Výška m.l.l.t. dosahovala v tomto chovu téměř totožných výsledků u beránků 126

(1,66 cm) i u jehniček (1,65 cm), když například JONES et al. 2002 uvádí v tomto ukazateli výrazné rozdíly mezi jehničkami (28,65 mm) a beránky (30,04 mm) plemene Sf. Z hodnocení vlivu faktoru četnosti vrhu vyplývá, že u všech ultrazvukem měřených hodnot byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jedináčky a dvojčaty. Všechny tři sledované charakteristiky dosahovaly u jedináčků vyšších hodnot, konkrétně výška svalu byla u jedináčků 1,74 cm oproti 1,57 cm u dvojčat a výška tuku byla 0,3 cm u jedináčků oproti 0,27 cm u dvojčat. Stejné tendence uvádí u jimi sledovaných plemen i OLESEN and HUSABO 1994. Výsledky hodnocení ultrazvukových měření u jehňat v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 7. V tomto chovu byly hodnoceny vlivy faktorů hybridní kombinace, pohlaví, četnosti vrhu a roku sledování. Při hodnocení vlivu hybridní kombinace na ultrazvukové charakteristiky zmasilosti a protučnění in-vivo byly zjištěna průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly pouze mezi nejvyššími a nejnižšími hodnotami výšky m.l.l.t. a hřbetního tuku. Nejvyšší m.l.l.t. byl zjištěny u jehňat plemen Texel (2,24 cm) a nejnižší pak u jehňat Sf x Ch (2,05 cm). Jehňata T měla však také nejvyšší vrstvu hřbetního tuku (0,33 cm ). Nejnižší hodnoty tohoto ukazatele byly zjištěny rovněž pak u jehňat Sf x Ch (0,29 cm). Velmi podobné hodnoty výšky m.l.l.t. (26,17mm resp. 25,3 mm) uvádí u beránků plemene T ve své práci JONES et al. 2002 resp. FERNANDES et al. 2004. Statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi hybridními kombinacemi jehňat avšak stejnou nebo mírně nižší výšku m.l.l.t. a stejnou nebo vyšší výšku tuku uvádí FERNANDES et al. 1997 a SILVA et al. 2005. Výrazně nižší vrstvu hřbetního tuku (1,38 mm) u jehňat plemene Charollais uvádí MILERSKI et al. 2001. Faktor pohlaví měl statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv pouze na plochu m.l.l.t., která byla vyšší u beránků (8,22 cm2) než u jehniček (7,32 cm2). Ostatní ukazatele dosahovaly vyšších hodnot rovněž u beránků avšak nebyly průkazně rozdílné od jehniček. HALL et al. 2002, FERNANDES et al. 1997 a WOLF et al. 2001 uvádí u jimi sledovaných beránků nižší vrstvu hřbetního tuku než u jehniček. Co se týká faktoru četnosti vrhu zde byl zjištěn vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi jedináčky a dvojčaty u ukazatele plochy m.l.l.t., která byla u jedináčků vyšší (8,31 cm2) než u dvojčat (7,23 cm2). Statisticky průkazné rozdíly pak byly zjištěny u výšky m.l.l.t.. rovněž zde dosahovali jedináčci vyšších výsledků (2,19 vs. 2,06 cm). OLESEN and HUSABO 1994 a ŠTOLC et al. 2003 uvádí také nižší výšku m.l.l.t. u dvojčat oproti jedináčkům.

127

Vliv faktoru ročníku na ultrazvukové ukazatele byl statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) u všech sledovaných ukazatelů. Vyšších hodnot výšky a plochy m.l.l.t. a výšky hřbetního tuku bylo dosaženo u jehňat v prvním roce sledování. Rozdílné hodnoty mezi jednotlivými lety sledování uvádí i HALL et al. 2002 a ŠTOLC et al. 2003.

128

6.3. Zhodnocení charakteristik jatečné hodnoty lehkých jehňat Zkušební porážky lehkých jehňat byly prováděny pouze v chovu Kuklík, kde jsou chovány ovce na bázi plemene Romanovská ovce jako možná alternativa pro odbyt jehňat s menší živou hmotností. V rámci tohoto sledování byla porážena čistokrevná jehňata RO a kříženci Sf x RO. Jako doplňkové byly sledovány vlivy faktoru pohlaví a četnosti vrhu. Výsledky zhodnocení jatečné hodnoty lehkých jehňat jsou uvedeny v tabulkách 8 a 9. Co se týká faktoru hybridní kombinace zde byla jehňata rozdělena do dvou skupin a to čistokrevné RO které byly poráženy ve věku 88,76 dní a živé hmotnosti 14,06 kg. Jejich JUT pak dosahoval hmotnosti 5,67 kg. Druhou sledovanou skupinou byli kříženci Sf x RO, kteří byli poráženi ve věku 90,7 dní a živé hmotnosti 13,86 kg. U této skupiny byla zjištěna hmotnost JUT ve výši 5,84 kg. U jatečné výtěžnosti jehňat byly zjištěny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi skupinami. Celkově byla jatečná výtěžnost na relativně nízké úrovni u jehňat RO 40,25 % vůči křížencům s plemenem Sf 42,17 %. Zde je patrné zlepšení hodnot díky užitkovému křížení. PINNA et al. 2005, SANTOS-SILVA et al. 2002, PRIOLO et al. 2000 i PEŇA et al. 2005 uvádějí výrazně vyšší jatečnou výtěžnost. Statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jatečnými výtěžnostmi u jimi sledovaných plemen a hybridních kombinací uvádí SAŇUDO et al. 1997 i MORBIDINI et al. 2005, rozdílné avšak neprůkazné hodnoty pak uvádí PEREZ et al. 2006a. Z hodnocení kvality JUT vyplývá, že u protučnění i subjektivního hodnocení barvy nejsou v rámci faktoru hybridní kombinace průkazné rozdíly. Mírně vyšší hodnota protučnění se objevuje u jehňat Sf x RO (1,24 bodu) oproti 1,15 bodu u jehňat RO. V obou případech je však protučnění velmi nízké. PINNA et al. 2005 uvádí u jím sledovaných jehňat protučnění 3 body. Barva jehňat RO dosahovala 1,32 bodu, což je mírně světlejší než u kříženců (1,53 bodu). CANO et al. 2003 uvádí hodnotu barvy JUT 1,37, což je výsledek srovnatelný s naším. Další sledované ukazatele jako doplněk jatečné hodnoty lehkých jehňat byly použity hmotnost a podíl kůže, hmotnost a podíl ledviny a hmotnost a podíl ledvinového loje. U žádného z těchto doplňkový ukazatelů nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Podíl kůže, ledviny i ledvinového loje byl mírně vyšší u jehňat Sf x RO avšak pouze o 0,02 – 0,04 %. Při porovnání vlivu pohlaví na jatečnou hodnotu lehkých jehňat byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl pouze u ukazatele hmotnost ledviny. Beránci v tomto sledování dosáhli hmotnosti ledviny 59,87 g, což je výrazně vyšší hodnota než u 129

jehniček (51,11 g). Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl pak zjištěn u podílu ledviny. Vyšší podíl byl opět zjištěn u beránků (0,43 %) oproti jehničkám (0,38 %). MAHOUACHI and ATTI 2005 uvádějí výrazně menší hmotnost ledviny a to pouze 27 g. Naopak CHRISTODOULOU et al. 2007 ve své práci uvádí u beránků (0,44 %) neprůkazně nižší podíl ledviny než u jehniček (0,47 %). Titíž autoři uvádí podíl ledvinového loje u beránků na úrovni 0,59 %. Vyšší hodnota podílu ledvinového loje je prezentována u jehniček (0,78 %). V našem sledování byl zjištěn u jehniček podíl ledvinového loje na úrovni 0,31 % a u beránků 0,33 %, což jsou výrazně menší hodnoty svědčící o menším ukládání tuku v pánevní oblasti a tím i celkově menším protučnění JUT. Neprůkazný rozdíl je uveden i mezi jatečnou výtěžností beránků a jehniček, když u beránků dosahovala jatečné výtěžnost hodnoty 41,31 % a u jehniček 41,11 %. Obě tyto hodnoty jsou výrazně nižší než publikují VELASCO et al. 2000, kteří uvádí u beránků jatečnou výtěžnost 49,98 %, což bylo statisticky průkazně méně než u jehniček (50,14 %). Naproti tomu NEGUSSIE et al. 2004 uvádí neprůkazné rozdíly mezi jatečnou výtěžnosti beránků (489 g/kg) a jehniček (486 g/kg). Co se týká vlivu faktoru četnosti vrhu na jatečnou hodnotu lehkých jehňat byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší porážkovou hmotností. Nejvyšší porážková hmotnost byla zjištěna u jedináčků (16,29 kg) a nejnižší pak u trojčat (12,75 kg). Tomu odpovídá i statisticky vysoce průkazný rozdíl (P ≤ 0,01) mezi hmotností JUT. Nejvyšší hmotnost JUT byla zjištěna taktéž u jedináčků (6,95 kg) a nejnižší pak rovněž u trojčat (5,15 kg). Statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly byly pak zjištěny i u jatečné výtěžnosti, která byla rovněž nejvyšší u jedináčků (42,74 %), ale nejnižší hodnoty jatečné výtěžnosti byly zjištěny u dvojčat (39,46 %). Toto jsou opět výrazně nižší hodnoty než uvádí DÍAZ et al. 2005a a PERÉZ et al. 2002. U hodnocení kvality JUT nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly a zjištěné hodnoty se pohybovaly v relativně úzkých rozmezích 1 – 1,36 bodu u protučnění a 1,29 – 1,61 bodu u barvy. Protučnění je výrazně nižší než to, které uvádí CANO et al. 2003, konkrétně je to 2,60 bodu. Barva masa uváděná stejnými autory je na srovnatelné úrovni (1,37 bodu). Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl zjištěn i u ukazatele hmotnost kůže, kde nejvyšší zjištěná hmotnost byla u jedináčků (1,49 kg) a nejnižší pak u dvojčat (1,12 kg). MAHOUACHI and ATTI 2005 uvádí u jimi sledovaných jehňat hmotnost kůže 1,406 kg. Statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl byl zjištěn i u podílu ledviny a podílu ledvinového loje. Nejvyšší podíl ledviny byl zjištěn u trojčat (0,45 %) a ledvinového loje u 130

čtyřčat (0,43 %) naopak nejnižší podíly byly u obou ukazatelů u jedináčků (0,33 % resp. 0,22 %). Tyto hodnoty jsou v obou případech výrazně nižší než publikovali u jimi sledovaných jehňat PEŇA et al. 2005. V jejich práci je uveden podíl ledviny 0,9 % a podíl ledvinového loje 2,3 %.

131

6.4. Zhodnocení charakteristik jatečné hodnoty těžkých jehňat 6.4.1. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v jednotlivých chovech Základní ukazatele jatečné hodnoty jehňat rozdělených podle chovů, mezi které patří porážková hmotnost, hmotnost JUT, jatečná výtěžnost, zmasilost a protučnění dle SEUROP jsou uvedeny v tabulce č. 10. Následné ukazatele jatečné hodnoty jako hmotnost a podíl ledviny a ledvinového loje jsou pak pro jehňata rozdělená podle chovů uvedeny v tabulce č. 14. V rámci posouzení vlivu chovu na jatečnou hodnotu jehňat byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u hmotnosti JUT. Nejtěžší JUT byly zjištěny u jehňat pocházejících z chovu Růžďka (15,16 kg) naproti tomu nejnižší hmotnost JUT byla zjištěna u jehňat pocházejících z chovu Kuklík (12,08 kg). Také u jatečné výtěžnosti byly statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) odlišné hodnoty u jednotlivých skupin jehňat. Nejvyšší jatečná výtěžnost byla zjištěna u jehňat z chovu Růžďka (43,65 %) naproti tomu nejnižší hodnota byla zjištěna opět u jehňat pocházejících z chovu Kuklík (37,34 %). Hodnoty jatečné výtěžnosti jsou na velmi nízké úrovni. Podobně nízkou výtěžnost (42,9 %) uvádí u jím sledovaných jehňat SANTOS-SILVA et al. 2004 a KUCHTÍK et al. 1999 (39,65 %). Naproti tomu DAWSON et al.2003 uvádí jatečnou výtěžnost na úrovni 45,4 %. Rovněž SNYMAN and HERSELMAN 2005 uvádí u jimi sledovaných plemen jatečnou výtěžnost na úrovni 44,5 – 46,8 %, také WIESE et al. 2003b uvádí jatečnou výtěžnost v intervalu 45,5 – 46,9 %. Výrazně vyšší jatečnou výtěžnost pak uvádí GYARMATHY and DÚBRAVSKÁ 2002 u jehňat plemene ZV a to 50,91 – 55,81 % ,také RAGNI et al. 2003 uvádí jatečnou výtěžnost na úrovni 50,99 – 54,06 %. Podobně vysoké hodnoty jatečné výtěžnosti uvádí i CAPARRA et al. 2003 (54,42 – 54,5 %). Statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly byly zjištěny také mezi hodnotami zmasilosti a protučnění hodnocenými dle systému SEUROP. Nejvyšší zmasilost byla zjištěna u jehňat pocházejících z chovu Kunčice (3,67 bodu) a naproti tomu nejnižší zmasilost byla sledována u jehňat z chovu Kuklík (2,85 bodu). Nejvyšší protučnění JUT bylo zjištěno u jehňat z chovu Kunčice (2,33 bodu) a následně u jehňat z chovu Růžďka (2,27 bodu). Naopak nejnižší protučnění bylo zjištěno u jehňat z chovu Kuklík( 1,23 bodu). KUCHTÍK et al. 2004 uvádí u jimi sledovaných jehňat zmasilost na úrovni 2,67 – 3,0 bodu a protučnění 2,0 – 2,57 bodu. Vyšší zmasilost (4,0 bodu) a podobné hodnoty protučnění

132

(2,34 bodu) uvádí u jehňat plemene Ch MILERSKI 2001. SIQUEIRA et al. 2001b uvádí u beránků zmasilost v rozmezí 2,69 – 3 body a protučnění 1,55 – 2,15 bodu. Co se týká hmotnosti ledvin, zde nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi jehňaty z různých chovů. Hmotnost ledvin se pohybovala ve velmi úzkém rozmezí a to 0,09 – 0,11 kg. Tyto výsledky se shodují s hodnotami, které publikovali SHAKER MOMANI et al. 2003 (0,103 kg), KUCHTÍK et al. 1999 (0,9 – 0,12) kg a KABBALI et al. 1992 (0,090 – 0,097 kg). Mírně vyšší hmotnosti ledvin uvádí KUCHTÍK et al. 1996 (0,13 – 0,16 kg), KASHAN et al. 2005 (0,13 kg) a CLOETE et al. 2004 (0,12 – 0,19 kg). Podíl ledvin byl u sledovaných jehňat rovněž poměrně vyrovnaný a pohyboval se v rozmezí 0,29 – 0,33 %. RAGNI et al 2003 uvádí podíly ledviny výrazně vyšší 0,94 %. Rozdíly v hmotnosti ledvinového loje byly mezi jehňaty z jednotlivých chovů patrné avšak neprůkazné. Nejvyšší hmotnost ledvinového loje byla zjištěna u jehňat z chovu Růžďka (0,20 kg) a nejnižší pak u jehňat z chovu Kuklík (0,13 kg). ESENBUGA et al. 2001 uvádí hmotnost ledvinového tuku v rozmezí 12,0 – 24,8 g. Nižších hodnot hmotnosti ledvinového loje dosáhli KUCHTÍK and HORÁK 2001 (0,073 – 0,118 kg) a NOTTER et al. 2004 (0,090 – 0,091 kg). U podílu ledvinového loje byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi nejvyšší hodnotou u jehňat z chovu Kunčice (0,59 %) a nejnižší hodnotou podílu ledvinového tuku u jehňat Kuklík (0,40 %). BENNETT et al. 1991 uvádí mírně nižší podíl ledvinového loje a to na úrovni 0,24 – 0,33 %. Naopak výrazně vyšší hodnoty podílu ledvinového loje uvádí FIELD et al. 1993 (1,99 – 2,09 %), SANTOS-SILVA et al. 2004 (1,8 – 3,0 %), CAPARRA et al. 2003 (1,02 – 1,83 %).

133

6.4.2. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Růžďka Výsledky hodnocení základních charakteristiky jatečné hodnoty a hmotností a podílů ledviny a ledvinového loje jsou uvedeny v tabulkách 11 a 15. V rámci tohoto sledování byl u hodnocených beránků zjišťován vliv hybridní kombinace a věku při porážce. Co se týká vlivu hybridní kombinace porážková hmotnost respektive hmotnost JUT se u jednotlivých skupin beránků pohybovala v rozmezí od 31,57 kg resp. 13,72 kg u kombinace Sf x (Sf x Ch) až po 34,95 kg resp. 15,19 kg u beránků Sf x ZV. Beránci hybridní kombinace Sf x Ch byli poráženi v hmotnosti 34,02 kg a dosahovali hmotnosti JUT 15,05 kg. Mezi těmito hodnotami nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Pro zhodnocení vlivu věku při porážce byli pokusní beránci rozdělení do skupin 150 – 180 dní věku (150-180) a nad 180 dní věku (180+). Mezi těmito skupinami byly u porážkové hmotnosti i hmotnosti JUT zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. Porážková hmotnost u skupiny 180+ byla statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší (38,47 kg) než u skupiny 150-180 (28,55 kg). Stejnou tendenci kopírovala i hmotnosti JUT. Ta zde byla rovněž vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší u skupiny 18+ (16,46 kg) oproti 12,85 kg u skupiny 150-180. Jatečná výtěžnost nedosahovala v rámci rozdělení dle hybridní kombinace příliš rozdílných hodnot. Nejnižší jatečná výtěžnost byla zjištěna u beránků Sf x (Sf x Ch) (43,51 %), následovali beránci Sf x ZV (43,74 %) a nejvyšší pak u jehňat Sf x Ch (44,53 %). Podobnou jatečnou výtěžnost uvádí i DODSON et al. 2005, ta byla u jimi sledovaných plemen v rozsahu 42,2 – 43,3 % a ani zde nebyl mezi plemeny zjištěn statisticky průkazný rozdíl. Naproti tomu při hodnocení vlivu věku při porážce byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi skupinami 150-180 (45,04 %) a 180+ (42,81 %). Statisticky průkazné rozdíly mezi jatečnými výtěžnostmi a také její srovnatelnou úroveň u jehňat různého věku při porážce prezentuje i PETHICK et al. 2005b, kteří také uvádějí vyšší jatečné výtěžnosti u mladších kategorií jehňat. Hodnoty srovnatelné s jatečnou výtěžností beránků 150-180 deklaruje ve své práci také THATCHER and GAUNT 1992. Vyšší a statisticky průkazně rozdílné hodnoty jatečných výtěžností uvádí u jimi sledovaných plemen DANIEL and HELD 2005. Také SNYMAN and HERSELMAN 2005, SNOWDER and DUCKETT 2003, CANEQUE et al. 2001, DAWSON et al. 2003, HOPKINS et al

134

2005b, DIMSOSKI et al. 1999, PÓTI et al. 2004, PHILLIPS et al. 2005 i SLANÁ and JAKUBEC 1981 uvádí výrazně vyšší jatečnou výtěžnost. a věku při porážce Hodnocení kvality JUT prováděné pomocí systému SEUROP neukázalo v chovu Růžďka průkazné rozdíly mezi jednotlivými hybridními kombinacemi. Zmasilost se pohybovala na úrovni obvyklé pro tyto křížence a to v rozmezí 2,89 – 3,50 bodu a protučnělost dosahovala optimální hladiny (2,04 – 2,25 bodu). Neprůkazně nejlepší zmasilost dosahovali kříženci Sf x Ch (3,5 bodu) následně pak Sf x Ch (3,18 bodu) a nejslabší zmasilost byla zjištěna u jehňat Sf x (Sf x Ch) a to 2,89 bodu. Kříženci Sf x Ch dosahovali zároveň i nejnižší protučnělosti JUT a to 2,04, což bylo mírně méně než u F11 kříženců Sf x (Sf x Ch) (2,20 bodu) a u Sf x ZV (2,25 bodu), kde bylo protučnění trupu nejvyšší. Neprůkazný vliv faktoru plemene na zmasilost a protučnění uvádí i SHAKER MOMANI et al. 2002c. Naopak CARSON et al. 1999 uvádí u tohoto faktoru velmi vysoce průkazný vliv. Z pohledu faktoru věku při porážce nebyl u zmasilosti JUT dle systému SEUROP zjištěn průkazný rozdíl mezi skupinou 150-180 (2,95 bodu) a skupinou 180+, která dosahovala zmasilost vyšší (3,43 bodu). Naproti tomu protučnění JUT bylo mezi těmito skupinami statisticky průkazně (P ≤ 0,05) rozdílné. JUT starších jehňat (2,59 bodu) dosahoval vyšší stupeň protučnění než u jehňat mladších (1,74 bodu). Námi zjištěné ukazatele kvality JUT dosahovaly podobných hodnot jaké uvádějí u jehňat plemene Ch KUCHTÍK et al. 2004, kteří uvádí u jimi sledovaných jehňat neprůkazné rozdíly mezi hodnotami zmasilosti i protučnění. Rovněž DOBEŠ and KUCHTÍK 2006 uvádí u jimi sledovaných kříženců podobné hodnoty zmasilosti a protučnění. Mírně nižší hodnoty zmasilosti a vyšší protučnění uvádí u jím sledovaných jehňat PEŇA et al. 2005, SANUDO et al. 1997. Naopak výrazně vyšší zmasilost uvádí u jehňat plemene Ch MILERSKI 2001 a také SHAKER MOMANI and GHASSAN 2001. Výsledky zhodnocení hmotností a podílů ledviny a ledvinového loje u JUT jehňat pocházejících z chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 15. V rámci posouzení hmotnosti a podílu ledviny jako nedílné součásti jehněčího JUT byl zjištěn jen neprůkazný vliv obou slevovaných faktorů na podíl ledviny a neprůkazný vliv faktoru hybridní kombinace na hmotnost ledviny. Naopak faktor věku při porážce statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) ovlivnil hmotnost ledviny. Při porovnání hmotnosti ledviny u jednotlivých hybridních kombinací je patrné, že jejich rozdílnost je minimální. Nejnižší hmotnost ledviny byla zjištěna u JUT křížence Sf x (Sf x Ch) a to 0,09 kg, naopak nejvyšší hmotnost ledviny byla zjištěna u hybrida Sf x ZV (0,11 kg). Co se podílu ledviny týče ten se u všech hybridních 135

kombinací pohyboval v intervalu 0,30 – 0,31 %. Oproti tomu skupina jehňat 150-180 měla statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nižší hmotnost ledviny (0,08 kg) než skupina 180+ (0,12 kg). Podíl ledviny byl u jehňat 150-180 rovněž avšak neprůkazně nižší (0,28 %) než u jehňat 180+ (0,32 %). Nižší hmotnost ledviny uvádí u jimi sledovaných plemen PÉREZ et al. 2006a. Opačně KUCHTÍK et al. 1996a uvádí nižší hmotnost i podíl ledviny. Srovnatelné hodnoty pak uvádí KABBALI et al. 1992 a SHAKER MOMANI et al. 2003 KASHAN et al. 2005. Naproti tomu u zhodnocení hmotnosti a podílu ledvinového loje byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi kříženci Sf x Ch, kteří dosahovali nejvyšší hmotnosti i podílu ledvinového loje (0,25 kg resp. 0,72 %) a beránky Sf x (Sf x Ch), kteří naopak dosahovali nejnižší hmotnosti a podílu ledvinového loje (0,12 kg resp. 0,37 %). V rámci faktoru věku při porážce nebyly zjištěny žádné statisticky průkazné rozdíly mezi skupinami. JUT pocházející od mladších jehňat dosahoval nižší hmotnost i podíl ledvinového loje (0,14 kg resp. 0,49 %) než u jehňat starších (0,23 kg resp. 0,58 %). Výrazně

vyšší

hodnoty

hmotnosti

případně

podílu

ledvinového

loje

uvádí

CHRISTODOULOU et al. 2007, JONES et al. 1996 BEAUCHEMIN et al. 1995, BURKE and APPLE 2005. Naopak výrazně nižší hmotnost ledvinového loje uvádí BINGOL et al. 2006 a KUCHTÍK and HORÁK 2001. Srovnatelné hmotnosti ledvinového loje uvádí u jimi sledovaných jehňat ESENBUGA et al. 2001.

136

6.4.3. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Kunčice Výsledky zhodnocení porážkové hmotnosti, hmotnosti JUT, jatečné výtěžnosti a kvality JUT u jehňat pocházejících z chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce č. 12. v rámci tohoto chovu byli sledováni beránci plemene Ch a hybridních kombinací Sf x Ch a Ch x VF. Beránci byli rozděleni také podle věku při porážce na skupiny 150 – 180 dnů (150180) a nad 180 dnů (180+). Při pohledu na porážkovou hmotnost jehňat v jednotlivých skupinách a také na hmotnost JUT, která s ní úzce souvisí je zřejmé, že u obou faktorů nebyly zjištěny průkazné rozdíly v ukazatelích porážková hmotnost a hmotnost JUT. Ze sledovaných skupin rozdělených podle hybridní kombinace dosahovali nejvyšší hmotnost před porážkou a také hmotnost JUT beránci plemen Ch (34,32 kg resp. 13,45kg), následovali kříženci Ch x VF (31,08 kg a 11,95 kg) a nejnižší sledované hmotnosti byly zjištěny u kříženců Sf x Ch (29,48 kg resp. 11,56 kg). Neprůkazně vyšší porážková hmotnost avšak nižší hmotnost JUT byla zjištěna u beránků 180+ (32,04 kg a 12,26 kg) opačný trend pak byl u jehňat 150-180 (31,21 kg resp. 12,38 kg). Z hodnocení vlivu faktorů hybridní kombinace a věku při porážce vyplývá, že mezi jejich jednotlivými skupinami nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl. Beránci plemene Ch (39,09 %) dosahovali téměř stejné hodnoty jatečné výtěžnosti jako kříženci Sf x Ch (39,11 %). Nejnižší jatečná výtěžnost byla zjištěna u jehňat Ch x VF a to pouze 38,51 %. Rovněž při posouzení vlivu faktoru věku při porážce byla vzájemná diference velmi nízká a dosahovala málo přes 1 %. Vyšší výtěžnost byla zjištěna u jehňat 150-180 (39,46 %) oproti 180+ (38,35 %). Všechny tyto hodnoty jsou velmi nízké. Vyšší hodnoty jatečné výtěžnosti uvádí ve svých sledováních WIESE et al. 2003, BORTON

et al.

2005,ABDULKHALIQ et al. 2006, SIQUEIRA et al. 2001a, MANSO et al. 2006, CANEQUE et al. 2001, SNOWDER and DUCKETT 2003, THATCHER and GAUNT 1992, a HOPKINS et al. 2005b. Zmasilost a protučnění JUT hodnocené subjektivně pomocí systému SEUROP nebylo statisticky průkazně ovlivněno žádným ze sledovaných faktorů a nebyl tedy zjištěn ani žádný statisticky průkazný rozdíl mezi sledovanými skupinami. Co se týká faktoru hybridní kombinace zmasilost se u sledovaných skupin pohybovala ve velmi úzkém rozmezí. Nejvyšší zmasilost byla zjištěna u skupiny Ch x VF (3,78 bodu), pak Ch (3,62 bodu) a nejnižší u jehňat Sf x Ch (3,58 bodu). Nejvyšší protučnění bylo patrné u jehňat Ch

137

(2,56 bodu). U ostatních dvou hybridních kombinací dosahovalo protučnění shodně 2,24 bodu. MILERSKI 2001 uvádí u jehňat Ch zmasilost ve výši 4,07 bodu a protučnění 2,34 bodu. Při rozdělení z hlediska faktoru věku při porážce dosahovaly vyšší zmasilosti jehňata 150-180 (3,74 bodu) oproti jehňatům starším (3,58 bodu). U protučnění pak vyšší hodnoty dosáhly jehňata starší (2,54 bodu) oproti mladším (2,15 bodu). Naproti tomu SOBRINHO et al. 2005a uvádí statisticky průkazně vyšší zmasilost u starších jehňat oproti mladším. DOBEŠ and KUCHTÍK 2006 uvádí u jimi sledovaných hybridů nižší zmasilost avšak téměř stejné protučnění jako u sledovaných jehňat. KUCHTÍK et al. 2004 uvádí u jehňat plemene Ch nižší zmasilost (2,67 – 3,0 bodu). Jimi sledované protučnělost (2,0 – 2,57 bodu) je na stejné úrovni jako u jehňat v chovu Kunčice. DAWSON et al. 2003, SHAKER MOMANI et al. 2002c udávají u jimi sledovaných plemen mírně vyšší zmasilost. Na druhou stranu je zmasilost, ale i protučnění, jehňat v chovu Kunčice vyšší než publikuje SIQUEIRA et al. 2001. Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvin a ledvinového loje jsou uvedeny v tabulce 16. Co se týká hmotnosti a podílu ledvin nebyly u obou sledovaných faktorů zaznamenány statisticky průkazné rozdíly. Naopak u faktoru hybridní kombinace byly u hmotnosti ledvin zaznamenány u obou kříženců hodnoty 0,10 kg a u plemene Ch mírně větší a to 0,11 kg. Podíl ledviny byl u všech sledovaných skupin stejný a to 0,33 %. Z pohledu faktoru věku při porážce byla situace přibližně stejná a jehňata 150-180 dosáhla hmotnosti ledvin 0,11 kg a jehňata starší pak 0,10 kg. Podíl ledvin byl pak také mírně vyšší u mladších jehňat (0,34 %) oproti jehňatům 180+ (0,32 %). Nižší hmotnost ledvin u jimi sledovaných plemen uvádí RAGNI et al. 2003, KUCHTÍK and HORÁK 2001, KABBALI et al. 1992. Naopak vyšší hmotnost ledvin uvádí KUCHTÍK et al. 1996a, CLOETE et al. 2004. KUCHTÍK et al. 1997 i KUCHTÍK et al. 1999, KASHAN et al. 2005 uvádí hmotnost ledvin na srovnatelné úrovni. Ledvinový lůj a jeho hmotnost i podíl z JUT nebyly ani v jednom případě statisticky průkazně rozdílné mezi sledovanými skupinami. V rámci hybridní kombinace byly zjištěny nejvyšší hodnoty hmotnosti i podílu ledvinového loje u jehňat Ch (0,22 kg a 0,62 %), střední hodnoty obou ukazatelů byly dosaženy u kříženců Ch x VF (0,19 kg a 0,60%) a nejnižší hodnoty byly pak zjištěny u kříženců (0,17 kg a 0,56 %). Při posouzení skupin podle faktoru věku při porážce bylo zjištěno že jehňata skupiny 150-180 dosahovaly menší hmotnosti i podílu ledvinového loje (0,17 kg a 0,55 kg) než jehňata 180+ (0,21 kg a 0,64 %). Vyšší podíl ledvinového loje uvádí CAPARRA et al. 2003,

138

DIMSOSKI et al. 1999. FIELD et al. 1993, NOTTER et al. 2004, BURKE and APPLE 2005.

Vyšší

hmotnost

ledvinového

loje

pak

publikovali

LEYMASTER

and

JENKINS1993, CLOETE et al. 2004, BEAUCHEMIN et al. 1995, JONES et al. 1996. Naopak nižší hmotnost ledvinového tuku uvádí ve svém pozorování KUCHTÍK et al. 1999, BINGOL et al. 2006.

139

6.4.4. Porovnání jatečné hodnoty jehňat v chovu Kuklík Výsledky hodnocení porážkové hmotnosti, hmotnosti JUT, jatečné výtěžnosti zmasilost a protučnění dle SEUROP u beránků pocházejících z chovu Kuklík jsou uvedeny v tabulce 13. Hodnocenými faktory ovlivňujícími jatečnou hodnotu jehňat byly hybridní kombinace a věk při porážce. Co se týká vlivu faktoru hybridní kombinace na porážkovou hmotnost a hmotnost JUT lze konstatovat, že nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi kříženci Ch x RO (32,72 kg resp. 12,69 kg) a Sf x RO (31,76 kg resp. 11,86 kg). Stejnou tendenci vykazuje i faktor věku při porážce, kde beránci porážení ve věku 100 – 150 dní (100-150) dosahovali neprůkazně vyšších hmotností při porážce i hmotnosti JUT (32,41 kg resp. 12,42 kg) oproti beránkům poráženým ve věku 150 – 180 dní (150-180) ((32,07 kg respektive 11,86 kg). Jatečná výtěžnost byla u rámci obou faktorů rovněž neprůkazně rozdílná. Vyšší výtěžnosti dosahovali beránci kříženci s plemen Ch (38,47 %) oproti kříženců Sf (36,47 %). S přihlédnutím k faktoru věku při porážce byla jatečná výtěžnost vyšší u mladších jehňat (38,16 %) proti starším (36,77 %), což se shoduje s výsledky jež uvádí PETHICK et al. 2005b. Obecně lze říci, že jatečná výtěžnost v chovu Kuklík byla na velmi slabé úrovni jak z námi sledovaných chovů tak i z hlediska celosvětově publikovaných výsledků. Výrazně vyšší hodnoty tohoto ukazatele uvádí SANTOS-SILVA et al. 2004, WIESE et al. 2003, BEAUCHEMIN et al. 1995, BURKE and APPLE 2005, NOTTER et al. 2004, DIMSOSKI et al. 1999, KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK and HORÁK 2001 i DAWSON et al. 2003. Při posuzování kvality JUT jehňat byl používán subjektivní systém hodnocení dle stupnice SEUROP. V rámci tohoto chovu byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze u vlivu faktoru hybridní kombinace na protučnění. Vyšší protučnění zde bylo zjištěno u beránků Ch x RO (1,50 bodu) oproti pouhému 1 bodu u hybridní kombinace Sf x RO. Při hodnocení zmasilosti nebyl zjištěn u sledovaných faktorů průkazný vliv. Rozdíl mezi kříženci byl u zmasilosti minimální a to 0,04 bodu, když beránci Sf x RO dosahovali zmasilosti 2,84 bodu a beránci Ch x RO pak 2,88 bodu. Z hlediska faktoru věku při porážce už byly rozdíly mezi skupinami výraznější avšak také statisticky neprůkazné. Vyšší zmasilost byla zjištěna u jehňat 100-150 a dosahovala 3,01 bodu oproti starším jehňatům (2,71 bodu). Protučnělost byla u obou skupin stejná a to 1,25 bodu, což je hodnota velmi nízká. Výrazně vyšší protučnění a slabší zmasilost uvádí u jimi sledovaných

140

jehňat SANUDO et al. 1997 a PEŇA et al. 2005. Naproti tomu CARSON et al. 1999, MILERSKI 2001, SHAKER MOMANI et al. 2002c a SHAKER MOMANI and GHASSAN 2001 uvádí ve své publikaci výrazně vyšší zmasilost i protučnění. Vyšší zmasilost u jimi sledovaných jehňat uvádí i DAWSON et al. 2003. Srovnatelné hodnoty pak uvádí u jimi sledovaných jehňat SIQUEIRA et al. 2001b. Zhodnocení hmotnosti a podílu ledvin a ledvinového loje u jehňat z chovu Kuklík je uvedeno v tabulce 17. V rámci zhodnocení hmotnosti a podílu ledviny jsou patrné statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly zjištěné u podílu ledvin mezi hybridními kombinacemi Ch x RO (0,33 %) a Sf x RO (0,27 %) a také mezi skupinami 100-150 (0,32 %) a 150-180 (0,27 %). Naproti tomu u hmotnosti ledvin byly zjištěny pouze průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi hybridními kombinacemi, když beránci Ch x RO dosahovali vyšších hmotností ledviny (0,11 kg) než beránci Sf x RO (0,08 kg). Neprůkazný rozdíl je uveden u hmotnosti ledviny mezi skupinami 100-150 (0,11 kg) a 150-180 (0,09 kg). Hmotnost ledviny na srovnatelné úrovni uvádí i KUCHTÍK et al. 1999 KASHAN et al. 2005 SHAKER MOMANI et al. 2003 a KABBALI et al. 1992. Vyšší hmotnosti ledvin uvádí u jimi sledovaných kříženců KUCHTÍK et al. 1996a a CLOETE et al. 2004. Ukazatele hmotnosti podílu ledvinového loje byly statisticky průkazně (P ≤ 0,05) ovlivněny faktorem hybridní kombinace, když u obou ukazatelů byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi skupinami. Vyšší hmotnost i podíl ledvinového loje byly zjištěny u jehňat Ch x RO (0,17 kg resp. 0,51 %) oproti křížencům Sf x RO (0,10 kg resp. 0,31 %). Naproti tomu u faktoru věku při porážce nebyly u těchto ukazatelů zjištěny průkazné rozdíly. Vyšší hmotnost i podíl ledvinového loje byl zjištěn u starších jehňat (0,15 kg a 0,46 %) než u jehňat mladších (0,12 kg a 0,35 %). MILERSKI 2001 uvádí u jím sledovaných jehňat vyšší podíl ledvinového loje a to 0,6 %. Vyšší podíl ledvinového loje uvádí i PEŇA et al. 2005, BURKE and APPLE 2005, CAPARRA et al. 2003, SANTOSSILVA et al. 2004 FIELD et al. 1993 a JONES et al 1996. Naopak mírně nižší podíl případně hmotnost ledvinového loje uvádí BENNETT et al. 1991, ESENBUGA et al. 2001, KUCHTÍK and HORÁK 2001. Vyšší hmotnost ledvinového loje pak uvádí THATCHER and GAUNT 1992, BEUCHEMIN et al. 1995, LEYMASTER and JENKINS 1993.

141

6.4.5. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v jednotlivých chovech Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu hlavních masných partií v jednotlivých sledovaných chovech jsou uvedeny v tabulkách 18 a 22. Jako hlavní masné partie byly v tomto sledování uvažovány partie plec, bok, krk, hřbet a kýta. Nejkvalitnější masnou partií je bezesporu kýta. Její hmotnost se ve sledovaných chovech pohybovala v rozmezí 4,07 kg v chovu Kunčice, srovnatelná byla její hmotnost v chovu Kuklík (4,09 kg) a statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší hmotnost kýty byla zjištěna v chovu Růžďka (5,15 kg). Naproti tomu u podílu kýty byl zjištěn pouze statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi jehňaty z chovu Růžďka (34,13 %) a jehňaty z chovu Kunčice (33,11 %). Podíl kýty jehňat v chovu Kuklík byl na střední úrovni (33,92 %). Námi zjištěné hodnoty podílu kýty jsou mírně vyšší než výsledky, které uvádí SHERIDAN et al. 2003a, FAHMY et al. 1999, SANUDO et al. 1997, ale srovnatelné s tím co u jimi sledovaných jehňat uvádí BORTON ET AL. 2005, DÍAZ et al. 2006, DÍAZ et al. 2005a, SHAKER MOMANI et al. 2002c a APOLEN et al. 2001. Námi uváděné podíly kýty jsou však nižší než udávají PÉREZ et al. 2002, SHAKER MOMANI and GHASSAN 2001. Významnou masnou partií je také hřbet. Pro účely našeho sledování byl hřbet uvažován včetně šrůtky. Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší hmotnost hřbetu byla zjištěna u jehňat z chovu Růžďka (2,87 kg). Výrazně nižší hmotnosti hřbetu pak byly zjištěny v chovech Kunčice (2,54 kg) a Kuklík (2,23 kg). Naproti tomu podíl hřbetu byl statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší u jehňat v chovu Kunčice (20,57 %) oproti jehňatům z farem Kuklík (18,58 %) a Růžďka (18,88 %). Podíly hřbetu zjištěné v tomto sledování byly nižší než podíly jež uvádí KUCHTÍK et al. 1997, KUCHTÍK and HORÁK 2001 a KUCHTÍK et al. 1999 (hodnota vznikla součtem podílů partií šrůtka, kotleta a ledvina). Další cennou partií jehněčího JUT je plec. Také zde byla zjištěna statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší hmotnost u jehňat z chovu Růžďka (2,83 kg) oproti 2,38 kg u jehňat z chovu Kuklík a 2,33 kg u jehňat z chovu Kunčice. Naopak u podílu této partie byly průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší hodnoty zjištěny u jehňat z chovu Kuklík (19,64 %). Nejnižší hodnota pak byla zjištěna u jehňat v chovu Růžďka (18,75 %). Námi zjištěné hodnoty podílu plece jsou nižší než uvádí PÉREZ et al. 2006a, SIQUEIRA et al. 2001b,

142

PEŇA et al. 2005, SNOWDER and DUCKETT 2003, avšak vyšší než uvádí u jimi sledovaných jehňat ESENBUGA et al. 2001 a KUCHTÍK et al. 1996a. Pro svůj vysoký podíl kostí méně významnou partií JUT je krk. Mezi hmotnostmi krku zjištěnými u jehňat pocházejících z jednotlivých sledovaných chovů byly zjištěny statisticky vysoce průkazné rozdíly (P ≤ 0,01). Nejnižší hmotnost krku byla zjištěna u jehňat z farmy Kuklík (0,80 kg). Naproti tomu u jehňat z chovu Kunčice (1,11 kg) a Růžďka (1,14 kg) byly zjištěné hodnoty velmi podobné. Rovněž podíl krku dosahoval nejnižších hodnot u jehňat z chovu Kuklík (6,60 %), což bylo statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejméně. Naopak nejvyšší podíl krku byl zjištěn u jehňat pocházejících z chovu Kunčice (9,06 %). Srovnatelné podíly krku uvádí i SANUDO et al. 1997, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2005a, KUCHTÍK et al. 1996 a, KUCHTÍK et al. 1999, KUCHTÍK et al. 1997. Další méně významnou masnou partií je i bok. V rámci našeho sledování byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jednotlivými hmotnostmi i podíly boku. Nejvyšší hmotnost boku byla zjištěna u jehňat pocházejících z chovu Růžďka (3,87 kg) mírně nižší hmotnost boku byla dosažena u jehňat z chovu Kuklík (2,36 kg) a nejnižší hmotnost boku byla zjištěna u jehňat z chovu Kunčice (1,96 kg). Při posouzení podílu této partie patřila vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší hodnota jehňatům z chovu Kunčice (15,88 %) naproti tomu vyšší podíl boku byl zjištěn u jehňat z chovu Růžďka (18,71 %) a nejvyšší podíl pak u jehňat z chovu Kuklík a to 19,39 %. Srovnatelné hodnoty podílu boku uvádí i KUCHTÍK et al. 1999, PEŇA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006a, KUCHTÍK et al. 1996a a KUCHTÍK et al. 1997. Významnými ukazateli jatečné hodnoty jehňat jsou i hmotnosti a podíly tkání v kýtě. Výsledky hodnocení hmotností disektovaných tkání v partii kýta jsou uvedeny v tabulce 26 a podíly tkání pak v tabulce 30. Statisticky vysoce průkazně nejvyšší hmotnost respektive podíl masa v kýtě byl zjištěn u jehňat pocházejících z chovu Růžďka. Hmotnost disektovaného masa zde činila 1,74 kg a jeho podíl pak 71,72 %. Naproti tomu u jehňat z chovu Kuklík byly oba ukazatele na středních hodnotách (1,39 kg resp. 70,73 %). Nejnižší hmotnost a podíl masa v kýtě byl zjištěn u jehňat pocházejících z chovu Kunčice (1,33 kg resp. 68,96 %). Z pohledu kvantity byly druhou částí kosti. I zde jsou patrné statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jehňaty z jednotlivých chovů. Nejvyšší hmotnost kostí v kýtě je uvedena u jehňat z chovu Růžďka (0,48 kg) nejvyšší podíl kostí

143

byl pak zjištěn u jehňat z chovu Kunčice (22,33 %). Co se týká hmotnosti a podílu tuku v kýtě nejvyšší hmotnost tuku byla zjištěna u jehňat pocházejících z chovu Růžďka a to 0,21 kg oproti nejnižší hodnotě 0,13 kg u jehňat v chovu Kuklík. Mezi těmito hodnotami byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl. Z hodnocení podílu tuku vyplývá, že nejvyšší podíl tuku v kýtě byl zjištěn u jehňat pocházejících z chovu Kunčice (8,71 %). Podobné hodnoty podílu tuku (8,56 %) dosáhly i jehňata z chovu Růžďka. Naopak hodnota vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nižší než obě předchozí byla zjištěna u jehňat pocházejících z chovu Kuklík (6,41 %). APOLEN et al. 2001 uvádí u jím hodnocených jehňat mírně nižší podíl libové svaloviny, výrazně vyšší podíl tuku a srovnatelný podíl kostí.

Podobné

rozdíly mezi výsledky uvádí i PÉREZ et al. 2006b. Srovnatelnou hmotnost libové svaloviny a kostí a vyšší hmotnost tuku uvádí u jimi sledovaných jehňat SOBRINHO et al. 2005a. CANEQUE et al. 2001 udává ve srovnání s našimi výsledky nižší podíl masa, ale srovnatelné podíly kostí a tuku. Výrazně vyšší podíl kostí a nižší podíl masa v kýtě ve své práci uvádí RAGNI et al. 2003, CHRISTODOULOU et al. 2007. CAPARRA et al. 2003 uvádí výsledky direkce podobné našim.

144

6.4.6. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Růžďka Výsledky zhodnocení hmotnosti a podílů hlavních masných partií v chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulkách 19 a 23. Jako hlavní masné partie byly v tomto sledování hodnoceny partie kýta, hřbet, plec, krk a bok. V rámci tohoto chovu byly hodnoceny vlivy hybridní kombinace a věku při porážce. V rámci faktoru hybridní kombinace byla sledovaná jehňata rozdělena do skupin Sf x Ch; Sf x (Sf x Ch); Sf x ZV a v rámci věku při porážce pak skupina jehňat porážených ve věku 150 – 180 dnů (150-180) a skupina jehňat porážených ve věku přes 180 dní (180+). Nejvýznamnější partií jehněčího JUT je kýta. Z pohledu hybridní kombinace nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi jednotlivými kříženci v hmotnosti ni podílu kýty. Nejvyšší hmotnost kýty byla zjištěna u jehňat Sf x Ch (5,16 kg a Sf x ZV (5,12 kg). Nejnižší hmotnost kýty byla zjištěna u jehňat Sf x (Sf x Ch) a to 4,73 kg. Podíl kýty byl u kříženců Sf x Ch a Sf x (Sf x Ch) shodný a to 34,63 %. Neprůkazně nižší podíl kýty byl pak zjištěn u hybridní kombinace Sf x ZV (33,90 %). Zhodnocení faktoru věku při porážce ukazuje na statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly hmotnosti resp. podílu kýty mezi sledovanými skupinami jehňat. Vyšší hmotnost (5,50 kg), ale nižší podíl (33,39 %) kýty je uveden u jehňat 180+. Naopak je tomu u jehňat 150-180 (4,51 kg resp. 33,39 %). Nižší hodnoty podílu kýty udávají ESENBUGA et al. 2001, SHERIDAN et al. 2003a, SHAKER MOMANI et al. 2003, BINGOL et al. 2006. Srovnatelné hodnoty podílu kýty uvádí BORTON et al. 2005, DÍAZ et al. 2006. MILERSKI 2001 uvádí u jehňat plemene Ch podíl kýty na úrovni 35,15 %. Rovněž neprůkazný rozdíl mezi jimi sledovanými hybridními kombinacemi u hmotnosti kýty uvádí KASHAN et al. 2005, PHILLIPS et al. 2005. Naopak statisticky průkazný rozdíl mezi hybridními kombinacemi uvádí ABDULKHALIQ et al. 2006. Další partií vysoké kvality je i partie hřbet. Z pohledu faktoru hybridní kombinace nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi jednotlivými kříženci. Hmotnost hřbetu se pohybovala v poměrně úzkém rozpětí a to 2,55 – 2,87 kg, když jehňata Sf x Ch a Sf x ZV dosahovaly shodně hmotnosti kýty 2,87 kg a kříženci Sf x (Sf x Ch) pak 2,55 kg. Rovněž podíl hřbetu byl v poměrně úzkém rozmezí (18,47 – 18,94). Z pohledu vlivu faktoru věku při porážce byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi hmotnostmi hřbetu jehňat 150-180 (2,37 kg) a 180+ (3,16 kg). U podílu hřbetu byly zjištěny statisticky

145

průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly, když jehňata 150-180 dosahovala nižšího podílu hřbetu (18,34 %) než jehňata 180+ (19,17 %). Z výše uvedených výsledků vyplývá, že všechny námi zjištěné výsledky z chovu Růžďka dosahují nižších hodnot než uvádí KUCHTÍK and HORÁK 2001, KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK et al. 1997, KUCHTÍK et al. 1999 (výsledky byly brány jako součet partií hřbet a šrůtka resp. šrůtka, kotleta a ledvina). Cennou partií s všestranným kulinářským využitím je i plec. Co se týká vlivu faktoru hybridní kombinace na hmotnost a podíl plece nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Hmotnost plece se u všech sledovaných kříženců pohybovala v rozmezí 2,63 – 2,82 kg. Podíl plece byl nejvyšší u jehňat Sf x (Sf x Ch) (19,27 %). Nejnižší hodnoty podílu plece pak byly zjištěny u jehňat Sf x Ch (18,66 %). Naproti tomu u faktoru věk při porážce byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi skupinami u hmotnosti i podílu plece. Vyšší hmotnost, ale nižší podíl plece byl zjištěn u jehňat 180+(3,02 kg a 18,35 %) naproti tomu nižší hmotnost a vyšší podíl plece byl pak zjištěn u jehňat 150-180 (2,49 kg a 19,48 %). Námi zjištěné podíly plece byly nižší než uvádějí PÉREZ et al. 2006a, SIQUEIRA et al. 2001b, SNOWDER and DUCKETT 2003, PEŇA et al. 2005, BORTON et al. 2005, DÍAZ et al. 2006, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2005a. srovnatelné hodnoty podílu plece uvádí SANUDO et al. 1997, ESENBUGA et al, 2001. PHILLIPS et al. 2005, KASHAN et al. 2005, CLOETE et al. 2004 ABDULKHALIQ et al. 2006 uvádí u hmotnosti plece statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jimi sledovanými plemeny. Krk je nejmenší masnou částí jehněčího JUT. V rámci chovu Růžďka nebyly zjištěny u faktorů hybridní kombinace a věk při porážce průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Nejvyšší hmotnost krku byla zjištěna u kříženců Sf x ZV (1,21 kg) a naopak nejnižší u jehňat Sf x Ch (1,05 kg). Nejvyšší hodnota podílu krku byla pak zaznamenána u kříženců Sf x (Sf x Ch) (8,06 %). Opačně nejnižší podíl krku byl registrován u jehňat Sf x Ch (6,98 %). Z pohledu faktoru věku při porážce byly zjištěny neprůkazné rozdíly hmotnosti podílu krku mezi skupinou 150-180 (1,03 kg resp. 7,91 %) a skupinou 180+ (1,21 kg a 7,39 %). Nižší hodnoty podílu krku uvádí ESENBUGA et al, 2001, SHERIDAN et al. 2003a, PÉREZ et al. 2006a, KUCHTÍK and HORÁK 2001. Srovnatelné hodnoty podílu krku uvádí DÍAZ et al. 2005a, PÉREZ et al. 2002, SANUDO et al. 1997, BINGOL et al. 2006, DÍAZ et al. 2006, PEŇA et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2001b.

146

V chovu Růžďka byla zjištěna nejvyšší hmotnost a střední podíl boku v porovnání s ostatními hodnocenými chovy. Z rozdělení podle hybridní kombinace je patrné že mezi jednotlivými skupinami kříženců nebyly zjištěny průkazné rozdíly. Srovnatelně vyšší hmotnost i podíl boku byly zjištěny u kříženců Sf x ZV (2,85 kg a 18,63 %) a Sf x Ch (2,83 kg a 18,48 %). Nižší hmotnost a také podíl boku byly zjištěny u kříženců Sf x (Sf x Ch) a to 2,50 kg resp. 18,02 %. Naproti tomu u rozdělení porážených beránků podle věku při porážce byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly podílu boku, když u mladších jehňat (150-180) byl popsán nižší podíl boku (17,16 %) oproti jehňatům starším (180+), která dosahovala podílu 19,59 %. Srovnatelné výsledky uvádí také KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK et al. 1999. Naproti tomu KUCHTÍK et al. 1997 uvádí nižší podíly boku. Součástí hodnocení jatečné hodnoty sledovaných jehňat bylo i provedení a vyhodnocení disekce kýty. Výsledné hodnoty hmotnosti masa, kostí a tuku u jehňat z chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 27. Podíly těchto tkání v kýtě jsou pak uvedeny v tabulce 31. U jehňat v chovu Růžďka byl zjištěn nejvyšší podíl masa v kýtě ze všech námi sledovaných chovů. Nejvýznamnější částí kýty je maso. Z hlediska hybridní kombinace byly u kříženců Sf x ZV a Sf x Ch zjištěny stejné hmotnosti masa v kýtě (1,75 kg, zatímco u kříženců Sf x (Sf x Ch) byla tato hmotnost 1,59 kg. Mezi podíly masa pak byly stejně minimální rozdíly. Nejvyšší podíl masa v kýtě byl zjištěn u kříženců Sf x ZV (72,53 %). Naopak nejnižší podíl masa byl zjištěn u jehňat Sf x (Sf x Ch) (71,58 %). Naproti tomu z pohledu rozdělení podle věku při porážce byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl u hmotnosti masa v kýtě, kdy u starších jehňat (180+) byla zjištěna vyšší hmotnost masa (1,83 kg vs. 1,57 kg) než u jehňat mladších (150-180). U podílu svaloviny však dosahovaly neprůkazně vyšších hodnot jehňata skupiny 150-180 (72,95 %) oproti jehňatům 180+ (71,02 %). Hmotnost respektive podíl kostí u jednotlivých skupin kříženců byly téměř stejné a pohybovaly se v rozmezí 0,44 – 0,48 kg, respektive 19,74 – 20,08 %. Při porovnání skupin podle věku při porážce byla zjištěna statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší hmotnost kostí u jehňat 180+ (0,50 kg) oproti jehňatům 150-180 (0,44 kg). U podílu kostí je patrná neprůkazně vyšší hodnota u mladších jehňat oproti starším (20,31 % vs. 19,41 %). Z hodnocení hmotnosti a podílu tuku z hlediska vlivu faktoru hybridní kombinace vyplývá, že hmotnost tuku v kýtě byla mezi skupinami kříženců jen velmi málo rozdílná a pohybovala se v rozmezí 0,18 – 0,21 kg. Z pohledu podílu tuku v kýtě byly nejvyšší hodnoty zjištěny u jehňat Sf x (Sf x Ch) (8,66 %) a

147

naopak nejnižší podíl byl dosažen u kříženců Sf x ZV (7,39 %). Z porovnání jehňat rozdělených podle věku při porážce je patrný vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi hmotností tuku u jehňat skupiny 150-180 (0,14 kg) a skupiny 180+ (0,25 kg). U podílu tuku byl pak zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. Mladší jehňata měla oproti starším i nižší (6,74 vs. 9,57 %) podíl tuku v kýtě. KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK and HORÁK 2001 uvádí u jimi sledovaných jehňat nižší podíly svalů a tuku a vyšší podíl kostí. Naproti tomu FAHMY et al. 1999 uvádí nižší podíl svaloviny, srovnatelný podíl kostí, ale vyšší podíl tuku. MILERSKI 2001 uvádí u jím sledovaných beránků vyšší podíl svaloviny. Výsledky zcela srovnatelné s našimi uvádí CAPARRA et al. 2003. CHRISTODOULOU et al. 2007, RAGNI et al. 2003 uvádí u jimi sledovaných jehňat nižší podíl svaloviny, ale vyšší podíl kostí a tuku. SOBRINHO et al. 2005a uvádí také průkazný vliv faktoru věk při porážce na hmotnost kostí a tuku.

148

6.4.7. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Kunčice Výsledky zhodnocení hmotnosti a podílů hlavních masných partií v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulkách 20 a 24. Hlavními hodnocenými masnými partiemi zde byly partie kýta, hřbet, plec, krk a bok. V rámci tohoto chovu byly hodnoceny vlivy hybridní kombinace a věku při porážce. V rámci faktoru hybridní kombinace byla sledována jehňat plemene Ch a dále pak kříženci Ch x VF a Sf x Ch. Pří hodnocení vlivu věku při porážce byly jehňat rozděleny na skupinu jehňat porážených ve věku 150 – 180 dnů (150-180) a skupinu jehňat porážených ve věku přes 180 dní (180+). Při pohledu na vliv faktorů hybridní kombinace a věk při porážce leze říci, že u hmotnosti a podílu kýty nebyly zjištěny žádné statisticky průkazné rozdíly. Z hlediska faktoru hybridní kombinace byly nejvyšší hmotnosti kýty zjištěny u jehňat plemene Ch (4,47 kg), kříženců Ch x VF (4,01 kg) naopak nejnižší hmotnost kýty byla zjištěna u kříženců Sf x Ch (3,72 kg). Co se týká podílů kýty zde byly zjištěny velmi vyrovnané hodnoty a to v rozmezí 33,24 – 33,60 %. Z hlediska faktoru věku při porážce byla zjištěna neprůkazně vyšší hmotnost kýty mladších jehňat (4,16 kg) oproti starším (3,98 kg). U podílů kýty byly hodnoty opět téměř shodné (33,47 – 33,67 %). Srovnatelné nebo mírně vyšší hodnoty podílu kýty uvádí KUCHTÍK et al. 2004, KUCHTÍK et al. 1997, BORTON et al. 2005, DÍAZ et al. 2006 a PEŇA et al. 2005. Vyšší podíl kýty pak uvádí PÉREZ et al. 2006a, MILERSKI 2001, SIQUEIRA et al. 2001b a KUCHTÍK ET AL. 1996a. Naopak nižší hodnoty podílu kýty uvádí SNOWDER and DUCKETT 2003. Neprůkazný rozdíl mezi jimi sledovanými hybridními kombinacemi u hmotnosti kýty uvádí KASHAN et al. 2005, PHILLIPS et al. Hřbet patří mezi nejkvalitnější části jehněčího JUT a proto je jeho podílu přikládán velký význam. Jehňata z chovu Kunčice dosahovaly nejvyšších hodnot podílu hřbetu ze všech sledovaných skupin. V rámci chovu Kunčice nebyl u faktoru hybridní kombinace zjištěn průkazný rozdíl mezi skupinami. Hmotnost hřbetu byla u všech skupin velmi vyrovnaná a byla v intervalu 2,39 – 2,82 kg. Rovněž podíly hřbetu se pohybovaly ve velmi úzkém rozmezí (20,26 – 20,94 %). Naproti tomu při hodnocení vlivu faktoru věku při porážce byl zjištěn statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší podíl hřbetu u jehňat 180+ (21,17 %) oproti skupině jehňat 150-180 (20,05 %). Mezi hmotnostmi hřbetu nebyl zjištěn zásadní rozdíl, když hřbet jehňat skupiny 150-180 vážil 2,49 kg a hřbet jehňat starších 2,60

149

kg. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že přestože všechny námi zjištěné výsledky z chovu Kunčice dosahovaly nejvyšších hodnot ze všech námi sledovaných chovů dosahují nižších hodnot než uvádí KUCHTÍK and HORÁK 2001, KUCHTÍK et al. 1997, KUCHTÍK et al. 1999, anebo srovnatelných s výsledky které publikovali KUCHTÍK et al. 1996a (výsledky byly brány jako součet partií hřbet a šrůtka resp. šrůtka, kotleta a ledvina). Významnou partií JUT je i plec. Z pohledu vlivu hybridní kombinace na hmotnost a podíl plece nebyly zjištěny statistické průkazné rozdíly mezi sledovanými hybridními kombinacemi. Nejvyšší hmotnost plece byla zjištěna u jehňat Ch (2,49 kg). Nižší hmotnosti plece jsou pak uvedeny u kříženců Ch x VF (2,26 kg) a Sf x Ch (2,23 kg). Naproti tomu podíl plece byl u kříženců Sf x Ch vyšší (19,45 %) než u jehňat Ch x VF (18,97 %) a Ch (18,48 %). Při zhodnocení vlivu faktoru věku při porážce byla zjištěna neprůkazně vyšší hmotnost plece u jehňat skupiny 150-180 (2,41 kg) oproti 2,24 kg u jehňat 180+. Naproti tomu u podílu plece byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi jehňaty 150-180 (19,58 %) a 180+ (18,36 kg). Námi zjištěné podíly plece byly nižší než uvádějí SNOWDER and DUCKETT 2003, PEŇA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006a, SIQUEIRA et al. 2001b, BORTON et al. 2005, DÍAZ et al. 2006, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2005a. Srovnatelné hodnoty podílu plece uvádí ESENBUGA et al, 2001, SANUDO et al. 1997. CLOETE et al. 2004, PHILLIPS et al. 2005, KASHAN et al. 2005, ABDULKHALIQ et al. 2006 uvádí u hmotnosti plece statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jimi sledovanými plemeny. Krk patří k méně hodnotným partiím. Nicméně v chovu Kunčice dosahoval podíl krku nejvyšších hodnot ze všech sledovaných chovů. Co se týká srovnání hybridních kombinací byly zjištěny jen velmi malé odchylky v hmotnosti krku. Nejtěžší krk byl zjištěn u jehňat Ch (1,18 kg) a nejnižší pak u kříženců Ch x VF (1,06 kg). Nejvyšší podíl krku byl zaznamenán u jehňat Sf x Ch (9,58 %) a nejnižší u kříženců Ch x VF (8,82 %). Zhodnocením věku při porážce bylo zjištěno, že starší jehňata (180+) mají vyšší hmotnost i podíl krku (1,15 kg a 9,39 %) než jehňata 150- 180 (1,08 kg a 8,76 %). Nižší hodnoty podílu krku uvádí ESENBUGA et al, 2001, SHERIDAN et al. 2003a, PÉREZ et al. 2006a, KUCHTÍK and HORÁK 2001, SIQUEIRA et al. 2001b, PEŇA et al. 2005, DÍAZ et al. 2006, BINGOL et al. 2006, SANUDO et al. 1997, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2005a. Podíl boku dosahoval v chovu Kunčice nejnižších hodnot ze všech námi sledovaných chovů. Z pohledu hybridní kombinace dosahovala nejvyšší hmotnosti i podílu boku skupina jehňat Ch (2,16 kg resp.16,06 %). Naopak nejnižší byly tyto ukazatele u 150

jehňat Sf x Ch (1,83 kg resp. 15,68 %). Při rozdělení podle věku při porážce byl zjištěn minimální rozdíl mezi hmotností boku (1,96 – 1,97 kg) a neprůkazně vyšší podíl boku u starších jehňat oproti mladším (16,08 vs. 15,70 %). Vyšší podíly boku u jimi sledovaných jehňat uvádí také KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK et al. 1999. Naproti tomu KUCHTÍK et al. 1997 uvádí srovnatelné podíly boku. Součástí hodnocení jatečné hodnoty sledovaných jehňat bylo i provedení a vyhodnocení disekce kýty. Výsledné hodnoty hmotnosti masa, kostí a tuku u jehňat z chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 28. Podíly těchto tkání v kýtě jsou pak uvedeny v tabulce 32. U jehňat v chovu Kunčice byl zjištěn nejvyšší podíl kostí a tuku ze všech námi sledovaných chovů. Nejvýznamnější částí kýty je maso. Při posouzení hmotnosti a podílu svaloviny v kýtě u jednotlivých skupin rozdělených podle hybridní kombinace byl zjištěn statisticky průkazný rozdíl (P ≤ 0,05) mezi nejvyšší (Ch = 1,47 kg) a nejnižší (Sf x Ch = 1,20 kg) hmotností masa. Naproti tomu u podílu svaloviny byly zjištěny velmi blízké hodnoty hmotností (68,50 – 69,79 %). Neprůkazné rozdíly byly dosaženy také u skupin jehňat rozdělených dle věku při porážce, když u jehňat 150-180 dnů byla zjištěna vyšší hmotnost masa (1,36 vs. 1,31 kg), ale nižší podíl masa (68,29 vs. 69,74 %) oproti jehňatům starším (180+). Hmotnost kostí byla v rámci hodnocení hybridní kombinace jen minimálně rozdílná a dosahovala hodnot 0,39 – 0,45 kg. Nejvyšší podíl kostí byl dosažen u jehňat Sf x Ch (22,72). Naopak u jehňat plemen Ch byl podíl kostí nejmenší (21,52 %). U hmotnosti kostí byl mezi skupinami 150-180 a 180+ uveden statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. Hmotnost kostí mladších jehňat byla vyšší (0,45 kg) než u jehňat starších (0,40 kg). Stejný trend, avšak neprůkazný rozdíl byl patrný u podílu kostí. Z hlediska hmotnosti a podílu tuku v partii kýta nebyl zjištěn u žádného sledovaného faktoru průkazný rozdíl. Hmotnost tuku byla nejvyšší u jehňat Ch 0,19 kg a nejnižší pak u kříženců Sf x Ch (0,15 kg). Podíly tuku v kýtě pak byly u jehňat rozdělených podle hybridních kombinací velmi podobné (8,53 – 8,90 %). Hmotnost tuku ve skupinách podle věku při porážce byla na téměř totožné úrovni (0,17 – 0,18 kg). Rovněž podíl tuku byl u obou skupin velmi podobný (8,68 – 8,74 %). Nižší podíl masa v kýtě uvádí PÉREZ et al. 2006b, BORTON et al. 2005. Nižší podíl svaloviny ale vyšší podíl kostí a tuku uvádí u jimi hodnocených jehňat DÍAZ et al. 2005a, KUCHTÍK et al. 1999, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2006, PÉREZ et al. 2006a. Vyšší podíl tuku ale nižší podíly kostí a masa uvádí APOLEN et al. 2001.

151

6.4.8. Porovnání hmotnosti a podílu hlavních jatečných partií a hmotnosti a podílu tkání v kýtě u jehňat v chovu Kuklík Výsledky zhodnocení hmotnosti a podílů hlavních masných partií v chovu Kuklík jsou uvedeny v tabulkách 21 a 25. Jako hlavní masné partie byly v tomto sledování hodnoceny partie kýta, hřbet, plec, krk a bok. V tomto chovu byly hodnoceny vlivy faktorů hybridní kombinace a věku při porážce. V rámci faktoru hybridní kombinace byla sledována jehňata kříženci Ch x RO a Sf x RO a u faktoru věku při porážce pak skupiny jehňat porážených ve věku 100 – 150 dnů (100-150) respektive 150 – 180 dnů (150-180). Masné partie kýta je významnou částí JUT a je zařazována podle kvality jako maso 1. kategorie. Mezi uvedenými hodnotami hmotnosti a podílu kýty nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Z pohledu hybridní kombinace dosahovaly vyšší hmotnost i podíl kýty jehňata Ch x Sf (4,34 kg a 34,32 %). Nižší hodnoty jsou pak uvedeny u kříženců Sf x RO (3,89 kg a 33,58 %). Při posouzení vlivu faktoru věku při porážce nebyly také zjištěny průkazné rozdíly mezi skupinami. Vyšší hmotnost kýty byla zjištěna u jehňat 100150 (4,22 kg) oproti jehňatům starším (4,01 kg). Podíly partie kýta byly u obou skupin velmi podobné (33,92 – 33,98 %). Nižší hodnoty podílu kýty uvádí FAHMY et al. 1999, SNOWDER and DUCKETT 2003, ESENBUGA et al. 2001, SHERIDAN et al. 2003a, SHAKER MOMANI et al. 2003, BINGOL et al. 2006. Naproti tomu vyšší podíl kýty pak uvádí PÉREZ et al. 2006a, MILERSKI 2001, SIQUEIRA et al. 2001b a KUCHTÍK ET AL. 1996a. Stejně neprůkazný rozdíl mezi jimi sledovanými hybridními kombinacemi u hmotnosti kýty uvádí KASHAN et al. 2005, PHILLIPS et al. Co se týká hmotnosti a podílu hřbetu zde nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly u žádného sledovaného faktoru. Při posouzení vlivu faktoru hybridní kombinace byly zjištěny velmi podobné hmotnosti u obou sledovaných skupin, když mírně vyšší hmotnost hřbetu byla u kříženců Ch x RO (2,31 kg) oproti křížencům Sf x RO (2,17 kg). Taktéž podíly byly u sledovaných hybridních kombinací minimálně odlišné (Ch x RO = 18,35 % vs. Sf x RO = 18,80 %). Také faktor věku při porážce nepřinesl významné rozdíly mezi skupinami. Mírně vyšší hmotnost byla zjištěna u jehňat 100-150 (2,31 kg) oproti 2,16 kg u jehňat skupiny 150-180. Také podíly byly velmi málo rozdílné: 18,77 % u 100-150 a 18,39 % u jehňat 150-180. Z výše uvedených výsledků vyplývá, že všechny námi zjištěné výsledky z chovu Kuklík dosahují nižších hodnot než uvádí KUCHTÍK and

152

HORÁK 2001, KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK et al. 1997, KUCHTÍK et al. 1999 (výsledky byly brány jako součet partií hřbet a šrůtka resp. šrůtka, kotleta a ledvina). Vliv hybridní kombinace a věku při porážce na hmotnost resp. podíl plece neukazoval průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Z hlediska faktoru hybridní kombinace byly zjištěny neprůkazně vyšší hmotnost i podíl plece u jehňat Ch x RO (2,52 kg resp. 19,81 %) oproti Sf x RO (2,27 kg resp. 19,55 %). Z pohledu faktoru věk při porážce byly vyšší hodnoty hmotnosti i podílu plece zjištěny u jehňat 100-150 (2,49 kg a 20,02 %) než u skupiny jehňat 150-180 (2,30 kg a 19,34 %). Námi zjištěné podíly plece byly nižší než uvádějí SIQUEIRA et al. 2001b, BORTON et al. 2005, SNOWDER and DUCKETT 2003, PEŇA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006a, DÍAZ et al. 2006, PÉREZ et al. 2002, DÍAZ et al. 2005a. srovnatelné hodnoty podílu plece uvádí ESENBUGA et al, 2001, SANUDO et al. 1997. KASHAN et al. 2005, CLOETE et al. 2004, PHILLIPS et al. 2005, ABDULKHALIQ et al. 2006 uvádí u hmotnosti plece statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly mezi jimi sledovanými plemeny. Krk patří k méně hodnotným partiím. Nicméně v chovu Kuklík dosahoval podíl krku nejnižších hodnot ze všech sledovaných chovů. Posouzení hybridních kombinací ukázalo na téměř totožnou hmotnost krku, když hmotnost krku kříženců Ch x RO dosahovala 0,79 kg a u kříženců Sf x RO 0,81 kg. Naopak podíl krku ukazuje na statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi podílem krku u hybridní kombinace Sf x RO (6,99 %) a Ch x RO (6,15 %). Při rozdělení podle věku při porážce byly hmotnosti krku jen minimálně rozdílné (0,79 vs. 0,81 kg), když vyšší hodnota byla zjištěna u jehňat mladších. Rovněž rozdíly mezi podíly krku byly minimální (6,63 vs. 6,50 %), když zde byla naopak vyšší hodnota dosažena u jehňat starších. Nižší hodnoty podílu krku uvádí ESENBUGA et al, 2001, SHERIDAN et al. 2003a. Srovnatelné hodnoty podílu krku uvádí PÉREZ et al. 2002, KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997, PÉREZ et al. 2006a. Vyšší hodnoty podílu krku publikovali DÍAZ et al. 2005a, BINGOL et al. 2006, DÍAZ et al. 2006, PEŇA et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2001b. Porážená jehňata pocházející z chovu Kuklík dosahovala nejvyšších podílů boku ze všech námi sledovaných chovů. Mezi jednotlivými skupinami kříženců nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Kříženci Ch x RO dosahovali oproti jehňatům Sf x RO mírně vyšší hmotnosti boku (2,45 vs. 2,28 kg) ale zároveň mírně nižšího podílu boku (19,20 vs. 19,51 %). Rovněž u faktoru věku při porážce nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl mezi skupinami. Hmotnost boku byl u obou skupin téměř totožná (2,36 – 2,37 kg). Podíl boku 153

pak byl mírně vyšší (19,72 %) u jehňat 150-180 oproti mladším jehňatům (19,00 %). KUCHTÍK et al. 1996a, KUCHTÍK et al. 1997, KUCHTÍK et al. 1999 uvádí u jimi sledovaných jehňat nižší podíly boku. Hodnocení jatečné hodnoty sledovaných jehňat spočívalo také v provedení a vyhodnocení disekce kýty na maso kost a tuk. Výsledky tohoto rozboru u jehňat pocházejících z chovu Kuklík jsou uvedeny v tabulce 29. Podíly těchto tkání v kýtě jsou pak uvedeny v tabulce 33. U jehňat v chovu Kuklík byl zjištěn nejnižší podíl tuku ze všech námi sledovaných chovů. Nejvýznamnější částí kýty je maso. Při posouzení hmotnosti a podílu svaloviny v kýtě u jednotlivých skupin rozdělených podle hybridní kombinace byl zjištěn statisticky vysoce průkazný rozdíl (P ≤ 0,01) mezi podíly masa v kýtě, ukazatel hmotnosti však nedosahoval průkazných rozdílů. U jehňat Ch x RO byly zjištěny vyšší hodnoty (1,50 kg a 71,85 %) než u jehňat Sf x RO (1,30 kg a 69,86 %). Naproti tomu při zhodnocení z pohledu věku při porážce nebyly zjištěny průkazné rozdíly. U skupiny mladších jehňat (100-150) byla zjištěna neprůkazně vyšší hmotnost masa i jeho podíl (1,45 kg resp. 71,42 %) než u jehňat 150-180 (13,4 kg resp. 70,28 %). Co se týká hmotnosti kostí a tuku, zde byly zjištěny, mezi skupinami kříženců i jehňat rozdělených podle věku při porážce, pouze minimální rozdíly případně shodné hodnoty. Hmotnost kostí resp. tuku v kýtě u kříženců se pohybovala v rozmezí 0,42 – 0,43 kg resp. 0,12 – 0,14 kg a u skupin 100-150 a 150-180 pak 0,41 – 0,44 kg resp. 0,13 kg. Vyšší podíl kosti a nižší podíl tuku v kýtě byl zjištěn u kříženců Sf x RO (21,54 % resp. 6,34 %) a jehňat 100-150 (22,09 % resp. 6,03 %) naopak nižší podíl kostí a vyšší podíl tuku v kýtě je uveden u kříženců Ch x RO (21,07 % resp. 6,43 %) a skupiny 150-180 (21,52 % resp. 6,74 %). Nižší podíl masa a tuku, ale vyšší podíl kostí uvádí u jimi sledovaných jehňat KUCHTÍK et al. 1996a, PRIOLO et al. 2000. Vyšší podíl tuku a nižší podíl ostatních partií uvádí FAHMY et al. 1999, CHRISTODOULOU et al. 2007. MILERSKI 2001 dosahoval u jím sledovaných beránků vyšší podíl masa v kýtě. Srovnatelné výsledky všech tkání uvádí CAPARRA et al. 2003. Vyšší podíl tuku a kostí, ale nižší podíl masa udává DÍAZ et al. 2005a, RAGNI et al. 2003.

154

6.5. Zhodnocení chemických a technologických charakteristik kvality masa těžkých jehňat 6.5.1. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v jednotlivých chovech Výsledky chemických analýz masa rozdělené podle jednotlivých chovů jsou uvedeny v tabulce 34.Z výsledků chemických analýz vyplývá, že nejvyšší obsah sušiny ve všech sledovaných chovech byl zjištěn v mase jehňat z chovu Růžďka (23,18 %) a naopak nejnižší hodnota byla zjištěna u jehňat z chovu Kuklík (21,22 %). Maso jehňat z chovu Kunčice dosahovalo v tomto ukazateli středních výsledků (22,12 %). Mezi všemi sledovanými chovy byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly. Co se týká obsahu bílkoviny, zde byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi masem jehňat z chovů Kunčice (19,82 %) a Růžďka (19,52 %) a z chovu Kuklík (18,34 %). Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly byly zjištěny rovněž v obsahu intramuskulárního tuku (IMT). Nejvyšší hodnoty zde dosahovalo maso jehňat z chovu Růžďka (2,33 %), naproti tomu vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nižších hodnot dosahovalo maso jehňat z chovů Kuklík (1,52 %) a Kunčice (1,01 %). U obsahu popelovin je uvedena nejvyšší hodnota obsahu u jehňat z chovu Kunčice (1,17 %). Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nižší hodnoty jsou pak uvedeny u jehňat z chovu Růžďka (1,13 %) a Kuklík (1,12 %). Co se týká obsahu hydroxyprolinu, respektive z něj vypočítaného kolagenu, byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou u obou ukazatelů. Nejvyšší hodnoty obsahu hydroxyprolinu a také kolagenu ve svalovině jsme detekovali u jehňat z chovu Růžďka (0,28 resp. 2,09 mg na 100 g svaloviny) naopak nejnižší hodnoty byly zjištěny u jehňat pocházejících z chovu Kuklík (0,21 resp. 1,54 mg na 100 g svaloviny). CABALLERO et al. 1992, KUCHTÍK et al. 1996b uvádí u jimi sledovaných jehňat výrazně vyšší podíl sušiny. FOTI et al. 2005 uvádí srovnatelné výsledky obsahu bílkovin tuku i popelovin. Výrazně vyšší podíl tuku a nižší podíl bílkovin uvádí u jimi sledovaných jehňat HOFFMAN et al. 2003. Vyšší podíl IMT uvádí také HEGARTY et al. 2006, LOEST et al. 1997. Vyšší obsah tuku i bílkovin pak prezentují FOTI et al. 2003, LEE and KIM 1994. Vyšší podíl obsah kolagenu v mase jím sledovaných jehňat uvádí TSCHIRHART-HOELSCHER et al. 2006, VELASCO et al. 2000. V rámci posouzení chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat byly zjišťovány i ukazatele barvy masa a to konkrétně: obsah myoglobinu, remise, L* 155

(světlost), a* (podíl červené/zelené barvy), b* (podíl žluté/modré barvy). Námi zjištěné hodnoty těchto ukazatelů v jednotlivých sledovaných chovech jsou uvedeny v tabulce 38. Obsah myoglobinu byl statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší u masa jehňat pocházejících z chovu Růžďka (2,66 mg v 1 g svalu). Naproti tomu u jehňat v chovech Kuklík a Kunčice dosahovalo maso jehňat vyrovnaných hodnot obsahu myoglobinu (2,25 resp. 2,29 mg na 1g svaloviny). Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší hodnota remise (10,63) byla zjištěna u masa jehňat v chovu Kuklík, nižší hodnota byla naměřena u masa jehňat z chovu Růžďka (9,42) a nejnižší remisi mělo maso jehňat z chovu Kunčice (8,17). Mezi remisí uvedenou v chovu Kuklík a Kunčice byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl. Podobně i mezi remisí uvedenou v chovech Kunčice a Růžďka byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl. U ukazatele L* byl zjištěn průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl mezi hodnotami masa jehňat z chovu Kuklík (47,62) a Růžďka (45,56). Naproti tomu u ukazatele a* byly zjištěny vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi hodnotu masa jehňat pocházejících z chovu Kuklík (7,97) a chovů Kunčice (9,20) a Růžďka (9,40). Ukazatel b* nedosahoval průkazných rozdílů mezi hodnocenými chovy a jeho hodnoty byly v úzkém rozmezí (12,05 – 12,19). NOWAKOWSKI et al. 2002, MAIORANO et al. 2005 uvádí u jím sledovaných jehňat v porovnání s námi hodnoty na L* na srovnatelné úrovni a* na výrazně vyšší úrovni a b*na nižší úrovni. Naproti tomu PIASENTIER et al. 2002 uvádí srovnatelné hodnoty L*, vyšší a* a nižší b*. MADRUGA et al. 2005 a TEIXEIRA et al. 2005 uvádí nižší hodnotu L* a b* a vyšší hodnoty a*. KUCHTÍK et al. 1996b uvádí u jimi sledovaných jehňat nižší obsah myoglobinu a nižší hodnoty remise. Vyšší obsah myoglobinu uvádí HEGARTY et al. 2006. Naopak nižší obsah myoglobinu a nižší remisi uvádí KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997. Výsledky hodnocení ukazatelů: vaznost, pH 24, diametr svalového vlákna a energetická hodnota jsou pro porovnání jednotlivých chovů uvedeny v tabulce 42. Z pohledu vlivu faktoru chovu na vaznost masa byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jehňaty z jednotlivých chovů. Nejvyšší vaznost byla zjištěna u masa jehňat pocházejících z chovu Kuklík (21,11 %), dále pak u jehňat z chovu Růžďka (18,72 %). Nejnižší hodnota vaznosti byly zjištěna u masa jehňat z chovu Kunčice (14,21 %). Vyšší hodnoty vaznosti masa u jimi sledovaných jehňat uvádí SANTOS SILVA et al. 2002, NOWAKOWSKI et al. 2002. Naopak nižší hodnoty vaznosti uvádí u jimi sledovaných jehňat KUCHTÍK and HORÁK 2001, CANEQUE et al. 2001, SANUDO et al. 1997, KUCHTÍK et al. 1996b. Při posouzení ukazatele pH 24 byl zjištěn statisticky 156

průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze mezi nejvyšší (Kunčice = 5,86) a nejnižší hodnotou (Kuklík = 5,71). pH na srovnatelné úrovni uvádí MARTIN et al. 2000, WIESE et al. 2003b naproti tomu SIQUEIRA et al. 2001a uvádí nižší hodnoty pH 24. Dalším sledovaným ukazatelem byl diametr svalových vláken u něhož byly zjištěny opět statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jednotlivými sledovanými chovy. Nejvyšší hodnoty a tedy nejsilnější vlákna byly zjištěny u jehňat pocházejících z chovu Růžďka (25,0 µm) a Kuklík (24,88 µm). Naopak nejnižší hodnota byla zjištěna u masa jehňat z chovu Kunčice (18,52 µm). Posledním hodnoceným ukazatelem je energetická hodnota masa přepočítaná na původní hmotu. U tohoto ukazatele byly opět zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) diference mezi chovy. Nejvyšší energetická hodnota byla zjištěna v mase jehňat pocházejících z chovu Růžďka (5206,15 kJ/kg). Nejnižší hodnota pak byla zjištěna u masa jehňat z chovu Kuklík (4584,71 kJ/kg). Vyšší energetickou hodnotu masa jimi sledovaných jehňat uvádí KUCHTÍK et al. 1996b, SHERIDAN et al. 2003a, KUCHTÍK and HORÁK 2001.

157

6.5.2. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Růžďka Výsledky chemických analýz konkrétně pak obsah sušiny, intramuskulárního tuku (IMT), popelovin, bílkovin, hydroxyprolinu a kolagenu jsou uvedeny v tabulce 35. Z pohledu rozdělení podle hybridní kombinace byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze u obsahu kolagenu, kde nejvyšší hodnoty byly zjištěny v mase kříženců Sf x (Sf x Ch) a to 2,32 mg ve 100 g svaloviny. Naopak nejnižší hodnotu obsahu kolagenu mělo maso jehňat Sf x Ch (1,73 mg ve 100 g svalu). Obsahu sušiny v mase byl u jednotlivých kříženců poměrně podobný (a pohyboval se v rozmezí 22,78 – 23,46 %. Podobně nízké rozdíly mezi skupinami byly zjištěny i u obsahu bílkovin, který se pohyboval od 19,28 % do 19,59 %. Také obsah popelovin byl v mase jednotlivých kříženců velmi podobný a to 1,15 % u kříženců Sf x ZV a 1,12 % u kříženců Sf x Ch a Sf x (Sf x Ch). Obsah intramuskulárního tuku byl nejvyšší u jehňat kříženců Sf x (Sf x Ch) (2,69 %), nižších hodnot obsahu IMT dosáhli kříženci Sf x ZV (2,30 %) a nejnižší hodnoty pak u jehňat Sf x Ch (2,09 %). Z pohledu faktoru věku při porážce byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze u ukazatele obsah bílkovin. Vyšší obsah bílkoviny byl

zjištěn u jehňat

porážených ve věku nad 180 dní (180+) a to konkrétně 19,72 %. Naopak nižší obsah (19,18 % bílkovin) byl zjištěn u jehňat porážených ve věku 150 – 180 dní (150-180). U ostatních hodnocených ukazatelů chemického složení jehněčího masa nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi skupinami 150-180 a 180+. U starších jehňat byl v porovnání s mladšími zjištěn vyšší obsah sušiny (23,39 % vs. 22,84 %), hydroxyprolinu (0,31 vs. 0,24 mg na 100g svaloviny) a kolagenu (2,29 vs. 1,79 mg na 100g svaloviny). Naopak u jehňat 150-180 byly v porovnání se skupinou 180+ zjištěny vyšší hodnoty obsahu IMT (2,40 vs, 2,32 %) a popelovin (1,14 vs. 1,13 %). Vyšší obsah tuku i bílkovin prezentují FOTI et al. 2003, LEE and KIM 1994, CLOETE et al. 2004. Výrazně vyšší obsah tuku a nižší obsah bílkovin uvádí ve své práci SHERIDAN et al. 2003a, PÉREZ et al. 2002, PÉREZ et al. 2006b. Srovnatelné případně mírně vyšší hodnoty obsahu bílkovin a tuku uvádí NOWAKOWSKI et al. 2002, ESENBUGA et al. 2001, KUCHTÍK and HORÁK 2001. Vyšší podíl obsah kolagenu v mase jím sledovaných jehňat uvádí TSCHIRHARTHOELSCHER et al. 2006, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a. V rámci posouzení chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Růžďka byly zjišťovány i ukazatele barvy masa a to konkrétně: obsah

158

myoglobinu, remise, L* (světlost), a* (podíl červené/zelené barvy), b* (podíl žluté/modré barvy). Námi zjištěné hodnoty těchto ukazatelů podle sledovaných faktorů hybridní kombinace a věku při porážce jsou uvedeny v tabulce 39. Z pohledu hodnocení vlivu faktoru hybridní kombinace nebyly zjištěny u sledovaných ukazatelů průkazné rozdíly mezi skupinami. Hodnoty obsahu myoglobinu byly mezi sledovanými hybridními kombinacemi jen minimálně rozdílné. (2,54 – 2,63 mg v 1g svaloviny). Ukazatel remise uvádí nejvyšší hodnotu u kříženců Sf x Ch (10,11) a naopak nejnižší u kříženců Sf x ZV (9,43). Nejvyšší hodnoty L* a b* byly zjištěny u jehňat Sf x (Sf x Ch) a to 46,82 resp. 12,68. Naopak nejnižší byly tyto hodnoty u kříženců Sf x ZV (45,18 resp. 11,86). Co se týká hodnoty a* zde byly nejnižší hodnoty zjištěny u masa jehňat Sf x ZV (9,04) a nejvyšší u jehňat Sf x Ch (9,58). Naproti tomu při posouzení z pohledu věku při porážce byly zjištěny u jehňat 180+ oproti 150-180 vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší hodnoty u obsahu myoglobinu (2,85 vs. 2,32 mg v 1 g svaloviny) a opačně statisticky vysoce průkazně vyšší (P ≤ 0,01) hodnoty jehňat 150-180 oproti 180+ u ukazatelů: remise (11,08 vs. 8,45), L* 47,86 vs. 44,24) a b* (13,09 vs. 11,46). KUCHTÍK et al. 1996b uvádí u jimi sledovaných jehňat nižší obsah myoglobinu a nižší hodnoty remise. Vyšší obsah myoglobinu uvádí HEGARTY et al. 2006. Naopak nižší obsah myoglobinu a nižší remisi uvádí KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997. V porovnání nižší hodnoty L* a b* a vyšší hodnota a* udává HOPKINS et al. 1995a, HOPKINS et al. 1995b, GARDNER et al. 1999. Nižší hodnoty L*, a* i b* uvádí SOBRINHO et al. 2005b. Naopak vyšší hodnoty L*, a* a nižší hodnota b* uvádí MORBIDINI and ROSSETTI 2007. Výsledky hodnocení technologických ukazatelů, konkrétně vaznosti, pH 24, diametru svalového vlákna a energetické hodnoty v chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 43. Při zhodnocení vlivu faktoru hybridní kombinace nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami. Nejvyšší hodnota vaznosti byla zjištěna u masa jehňat Sf x ZV (19,68 %) a naopak nejnižší u masa jehňat Sf x Ch (18,87 %). Co se týká pH, zde byly zjištěny jen minimální diference mezi hybridními kombinacemi (5,74 – 5,85). Dalším sledovaným ukazatelem byl i diametr svalových vláken. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny u jehňat Sf x Ch (25,50 µm) naopak nejnižší u kříženců Sf x (Sf x Ch) (23,90 µm). V energetické hodnotě masa byly nejvyšší hodnoty zaznamenány u jehňat Sf x (Sf x Ch) (5301,52 kJ/kg) výrazně nižší hodnoty byly zaznamenány u jehňat Sf x ZV (5180,63 kJ/kg) a Sf x Ch (5123,07 kJ/kg). Faktor věku při porážce měl statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv na vaznost když u jehňat 150-180 dosahovala vaznost 21,5 % a u jehňat

159

180+ pak pouze 17,17 %. Hodnota pH byla u obou sledovaných skupin téměř totožná (5,79-5,80). U diametru svalových vláken je jasně patrný rozdíl mezi skupinami, když starší jehňata měla neprůkazně vyšší průměr svalového vlákna než jehňata mladší (25,57 vs. 23,91 µm). Poměrně malý rozdíly byl zjištěn i u energetické hodnoty masa, když jehňata 180+ dosahovala vyšší hodnoty (5231,03 kJ/kg) než jehňata skupiny 150-180 (5172,45 kJ/kg). Vyšší hodnoty vaznosti u jimi sledovaných jehňat uvádí NOWAKOWSKI et al. 2002, SANTOS SILVA et al. 2002. Naopak nižší hodnoty vaznosti uvádí u jimi sledovaných jehňat KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997, CANEQUE et al. 2001, KUCHTÍK et al. 1996b. Vyšší energetickou hodnotu masa jimi sledovaných jehňat uvádí KUCHTÍK and HORÁK 2001, KUCHTÍK et al. 1996b, SHERIDAN et al. 2003a.

160

6.5.3. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kunčice Výsledky chemických analýz masa jehňat pocházejících z chovu Kunčice, konkrétně pak obsah sušiny, intramuskulárního tuku (IMT), popelovin, bílkovin, hydroxyprolinu a kolagenu jsou uvedeny v tabulce 36. Celkově lze říci, že v chovu Kunčice byl zjištěn nejnižší obsah IMT ze všech sledovaných chovů. Z pohledu faktoru hybridní kombinace byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze u ukazatelů obsahu hydroxyprolinu a kolagenů. Nejvyšší obsah hydroxyprolinu a kolagenů byl zjištěn v mase jehňat hybridní kombinace Ch x VF (0,33 resp. 2,46 mg na 100 g svaloviny). Nižší hodnoty byly zjištěny u masa jehňat plemene Ch (0,21 resp. 1,56 mg na 100 g svaloviny). Nejnižší hodnoty těchto ukazatelů byly zjištěny u masa jehňat Sf x Ch (0,19 resp. 1,45 mg na 100 g svaloviny). U ostatních ukazatelů nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi sledovanými hybridními kombinacemi. Obsah sušiny dosahoval v mase všech sledovaných plemena kříženců téměř stejných hodnot a to v rozmezí 22,05 – 22,24 %. Stejně blízké výsledky byl zjištěny i u obsahu popelovin (1,16 – 1,18 %) a bílkovin (19,73 – 19,87 %). U obsahu IMT byla zjištěna nejvyšší hodnota v mase jehňat plemene Ch (1,09 %) a nejnižší pak v mase kříženců Sf x Ch. 0,94 %. Při hodnocení vlivu faktoru věk při porážce nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi skupinami jehňat poráženými ve věku 150 – 180 dní (150180) a jehňaty jež byly poráženy jako starší než 180 dnů (180+). S rostoucím věkem nepatrně stoupal obsah sušiny a IMT. U jehňat 150-180 byl konkrétně obsah sušiny a IMT 22,09 % resp. 0,93 %, zatímco u jehňat 180+ byly tyto hodnoty 22,16 % a 1,09 %. Naopak v mase jehňat 150-180 je v porovnání s jehňaty 180+ vyšší obsah popelovin (1,17 vs. 1,16 %), bílkovin (19,87 vs. 19,76 %) a kolagenů (1,90 vs. 1,75 mg ve 100 g svaloviny). Srovnatelný obsah IMT, proteinů i popelovin uvádí ve své práci FOTI et al. 2005. Nižší podíl bílkovin a vyšší podíl IMT v porovnání s námi zjištěnými hodnotami uvádí u jimi hodnocených jehňat HOFFMAN et al. 2003. V porovnání vyšší obsah proteinů i IMT ve své práci uvádí FOTI et al. 2003, LOEST et al. 1997, LEE and KIM 1994, CLOETE et al. 2004. Vyšší podíl obsah kolagenu v mase jím sledovaných jehňat uvádí TSCHIRHARTHOELSCHER et al. 2006, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a. V rámci posouzení chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kunčice byly zjišťovány i ukazatele barvy masa a to konkrétně: obsah myoglobinu, remise, L* (světlost), a* (podíl červené/zelené barvy), b* (podíl žluté/modré barvy). Námi zjištěné hodnoty těchto ukazatelů podle sledovaných faktorů hybridní 161

kombinace a věku při porážce jsou uvedeny v tabulce 40. Při posouzení vlivu hybridní kombinace na ukazatele barvy masa byly zjištěny průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly pouze u ukazatelů remise a L*, když v obou případech nejvyšší hodnoty byly zjištěny u kříženců Ch x VF (9,29 resp. 48,49). Naproti tomu u jehňat Ch (7,55 resp. 45,41) a kříženců Sf x Ch (7,57 resp. 45,48) byly hodnoty remise a L* nižší a mezi sebou srovnatelné. Ukazatel obsah myoglobinu neukazoval mezi jednotlivými kříženci zásadní rozdíly a jeho hodnoty se u jednotlivých skupin pohybovaly v rozmezí 2,20 – 2,34 mg v 1g svaloviny. Minimální rozdíly mezi skupinami kříženců byly zjištěny také u ukazatelů a* a b*, jejichž rozmezí se pohybovalo na úrovni

8,83 – 9,46 respektive 11,78 – 12,76. Z pohledu rozdělení

sledovaných jehňat na skupiny dle věku při porážce nebyly v chovu Kunčice zjištěny průkazné rozdíly mezi hodnocenými skupinami 150-180 a 180+. U jehňat skupiny 150-180 byly v porovnání s jehňaty 180+ zjištěny vyšší hodnoty remise (8,59 vs. 7,68), L* (46,81 vs. 46,11), b* (12,30 vs. 12,08). Naopak opačný trend byl zjištěn u ukazatelů obsahu myoglobinu (2,27 vs. 2,30 mg na 1g svaloviny) a a* (8,97 vs. 9,47). GARDNER ET AL. 1999 uvádí signifikantní rozdíly mezi jimi sledovanými plemeny pouze u a* a b* naopak u L* neuvádí průkazný rozdíl. Vyšší hodnoty a* a nižší hodnoty L* a b* uvádí PRIOLO et al. 2002, PETHICK et al. 2005a, SHERIDAN et al. 2003b, WIESE et al. 2005 ti rovněž uvádí i vyšší podíl myoglobinu. Naopak vyšší ukazatele L* i a* a nižší hodnotu ukazatele b* uvádí PRIOLO et al. 2000, SANTOS SILVA et al. 2002. Výsledky hodnocení technologických ukazatelů, konkrétně pak vaznosti, pH 24, diametru svalového vlákna a energetické hodnoty v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 44. Při zhodnocení vlivu faktoru hybridní kombinace nebyly zjištěny žádné statisticky průkazné rozdíly mezi skupinami. Nejvyšší hodnota vaznosti byla zjištěna u jehňat plemene Ch (14,96 %)zatímco nejnižší pak u kříženců Sf x Ch (13,39 %). Mezi hodnotami pH byly zjištěny jen minimální rozdíly a jejich hodnoty u jednotlivých skupin dosahovaly 5,78 – 5,95. naproti tomu u diametru svalových vláken byl neprůkazně vyšší průměr dosahován u jehňat Ch (19,82 µm), naopak nejjemnější vlákna byla zjištěna u kříženců Ch x VF (16,82 µm). Energetická hodnota přepočítané na původní hmotu dosahovala jen minimálních rozdílu mezi skupinami (4801,83 – 4833,98 kJ/kg). Z pohledu faktoru věku při porážce byly u skupiny 150-180 zjištěny vyšší hodnoty než u 180+ u ukazatele vaznost (14,24 vs. 14,17 %), naproti tomu nižší hodnoty u této skupiny byly u faktorů pH 24 (5,85 vs. 5,87), diametr svalového vlákna (118,35 vs. 18,72 µm) a energetická hodnota (4799,69 vs. 4826,82 kJ/kg). pH na srovnatelné úrovni udává MARTIN et al. 2000, WIESE et al.

162

2003b naproti tomu SIQUEIRA et al. 2001a uvádí nižší hodnoty pH 24. Vyšší hodnoty vaznosti u jimi sledovaných jehňat publikují NOWAKOWSKI et al. 2002, SANTOS SILVA et al. 2002. Naopak nižší hodnoty vaznosti udávají u jimi sledovaných jehňat KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997, CANEQUE et al. 2001, KUCHTÍK et al. 1996b. Vyšší energetickou hodnotu masa jimi sledovaných jehňat publikují KUCHTÍK and HORÁK 2001, SHERIDAN et al. 2003a, KUCHTÍK et al. 1996b.

163

6.5.4. Porovnání chemických a technologických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kuklík Výsledky chemických analýz, konkrétně pak obsah sušiny, intramuskulárního tuku (IMT), popelovin, bílkovin, hydroxyprolinu a kolagenu jsou uvedeny v tabulce 37. V rámci zhodnocení vlivu faktorů hybridní kombinace a věk při porážce nebyly zjištěny u sledovaných ukazatelů statisticky průkazné rozdíly. V mase jehňat Ch x RO byly v porovnání s masem jehňat Sf x RO zaznamenány vyšší hodnoty u sušiny (21,58 vs. 20,89 %), IMT (1,80 vs. 1,28 %), bílkovin (18,53 vs. 18,17 %) a kolagenu (1,61 vs. 1,48 mg ve 100 g svaloviny). Opačně tomu pak bylo u obsahu popelovin (1,10 vs. 1,13 %). U faktoru věk při porážce byla jehňata rozdělena do dvou skupin a to na jehňata porážená ve věku 100 – 15 0dní (100-150) a jehňata porážená ve věku 150 – 180 dní (150-180). Při zhodnocení vlivu faktoru věku při porážce na ukazatele chemického složení masa byly u starších jehňat oproti mladším zjištěny vyšší obsahy sušiny (21,34 vs. 21,13 %), popelovin (1,13 vs. 1,10 %) a bílkovin (18,37 vs. 18,33 %). Naopak u mladších jehňat byly na rozdíl od starších vyšší obsahy IMT (1,61 vs. 1,47 %) a kolagenů (1,59 vs. 1,49 mg na 100 g svaloviny). Vyšší podíl obsah kolagenu v mase jím sledovaných jehňat uvádí TSCHIRHART-HOELSCHER et al. 2006, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a. HEGARTY et al. 2006 uvádí u jím hodnocených jehňat výrazně vyšší obsah IMT. Vyšší obsah tuku a nižší obsah proteinů u jimi sledovaných jehňat uvádí SHERIDAN et al. 2003a, PÉREZ et al. 2002, PÉREZ et al. 2006b. Vyšší obsah bílkovin i tuku uvádí NOWAKOWSKI et al. 2002, ESENBUGA et al. 2001, KUCHTÍK and HORÁK 2001. Při posouzení ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kuklík byly hodnoceny i ukazatele barvy masa a to konkrétně: obsah myoglobinu, remise, L* (světlost), a* (podíl červené/zelené barvy), b* (podíl žluté/modré barvy). Námi zjištěné hodnoty těchto ukazatelů rozdělené podle faktorů hybridní kombinace a věku při porážce jsou uvedeny v tabulce 41. V rámci všech sledovaných ukazatelů nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi jednotlivými skupinami jehňat. Při srovnání výsledných hodnot ukazatelů barvy u kříženců Ch x RO a Sf x RO bylo zjištěno, že kříženci Ch x RO dosahovali v porovnání s jehňaty Sf x RO vyšších hodnot obsahu myoglobinu (2,30 vs. 2,19 mg na 1 g masa), a* (8,23 vs. 7,72). Naopak tomu bylo u ukazatelů remise (9,65 vs. 11,44), L* (46,54 vs. 48,52)

a b* (11,88 vs. 12,31). Při posouzení diferencí mezi skupinami jehňat

rozdělenými podle věku při porážce bylo zjištěno, že hodnota L* respektive obsah myoglobinu u obou skupin téměř totožná (47,33 – 47,73) resp. (2,15 – 2,34 mg na g 164

svaloviny). Remise dosahovala vyšších hodnot u jehňat skupiny 150-180 (10,80 vs. 10,29). Stejné trendy tedy vyšší hodnoty u skupiny 150-180 oproti 100-150 byly zjištěny u ukazatelů a* (8,18 vs. 7,76) a b* (12,31 vs. 11,88). Vyšší hodnoty a* a nižší hodnoty L* a b* uvádí PRIOLO et al. 2002, PETHICK et al. 2005a, SHERIDAN et al. 2003b, WIESE et al. 2005, HOPKINS et al. 2005a, FOGARTY et al. 2000, SUSSI et al. 2003, CARSON et al. 1999, PETHICK et al. 2005b, SANTOS SILVA et al. 2004. Výsledky hodnocení technologických ukazatelů v chovu Kuklík, konkrétně vaznosti, pH 24, diametru svalového vlákna a energetické hodnoty jsou uvedeny v tabulce 45. V rámci hodnocení vlivu faktoru hybridní kombinace na technologické ukazatele kvality masa nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Vyšší hodnota vaznosti byla zjištěna u masa jehňat Ch x RO (21,42 %). Nižších hodnot pak dosahovaly jehňata Sf x RO (20,71 %). Hodnoty pH byly naopak vyšší u jehňat Sf x RO (5,77) oproti Ch x RO (5,64). Ukazatel diametr svalových vláken dosahoval vyšších hodnot u jehňat kříženců Ch x RO (25,03 µm) zatímco u kříženců Sf x RO byla tato hodnota 24,79 µm. U energetické hodnoty byla zjištěna vyšší hodnota u jehňat Ch x RO a to 4719,04 kJ/kg zatímco u jehňat Sf x RO to bylo 4469,44 kJ/kg. Rovněž u zhodnocení vlivu faktoru věku při porážce nebyly nalezeny statisticky průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. Hodnota vaznosti se v průběhu rostoucího věku jehňat zvyšovala, takže u jehňat 100-150 dosahovala 20,22 % a u jehňat 150-180 pak dosahovala 21,91. %. Rozdíl mezi pH u obou skupin byl minimální (5,69 – 5,72). Co se týká diametru svalových vláken ten netypicky s rostoucím věkem klesal. U jehňat 100-150 dosahoval hodnoty 25,19 µm zatímco u jehňat 150-180 dosahoval 24,63 µm. energetická hodnota byla u obou skupin víceméně totožná a dosahovala u sledovaných skupin hodnot 4593,27 – 4595,20 kJ/kg. pH na srovnatelné úrovni udává MARTIN et al. 2000, WIESE et al. 2003b naproti tomu SIQUEIRA et al. 2001a uvádí nižší hodnoty pH 24. Vyšší hodnoty vaznosti u jimi sledovaných jehňat publikují NOWAKOWSKI et al. 2002, SANTOS SILVA et al. 2002. Naopak nižší hodnoty vaznosti udávají u jimi sledovaných jehňat KUCHTÍK and HORÁK 2001, SANUDO et al. 1997, CANEQUE et al. 2001, KUCHTÍK et al. 1996b. Vyšší energetickou hodnotu masa jimi sledovaných jehňat publikují KUCHTÍK and HORÁK 2001, KUCHTÍK et al. 1996b, SHERIDAN et al. 2003a.

165

6.6. Zhodnocení senzorických charakteristik kvality masa těžkých jehňat 6.6.1. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v jednotlivých chovech Součásti zhodnocení kvality masa byla i senzorická analýza prováděná za účelem posouzení organoleptických vlastností jehněčího masa a jeho akceptovatelnosti spotřebitelem. Hodnocené maso bylo z partie kýta (musculus biceps femoris) a bylo připravováno dle platných metodik v horkovzdušné troubě. Z hodnocených ukazatelů to byly barva, vůně, chuť křehkost, šťavnatost a vláknitost. Vzorky byly hodnoceny 100 bodovou stupnicí když 0 byla nejhorší hodnotou znaku a 100 bylo nejlepším hodnocením znaku. Výsledky senzorického zhodnocení masa jehňat dle jednotlivých chovů jsou uvedeny v tabulce 46. Co se týká barvy vzorků zde byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi jednotlivými chovy. Nejvyšší hodnocení barvy bylo uvedeno v chovu Kuklík (62,50 bodů) opačně pak nejnižší v chovu Růžďka (52,54 bodů). Naopak u vůně nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly, když její bodové hodnoty byly poměrně vyrovnané a mezi nejvyšší a nejnižším hodnotou bylo pouze 2,6 bodu. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny opět v chovu Kuklík (83,12 bodů) a nejnižší v chovu Růžďka (80,52 bodů). Dalším sledovaným ukazatelem byla chuť, u které však také nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. I zde byly nejvýše hodnoceny jehňata z chovu Kuklík (82,57 bodů) a nejhůře opět jehňata z chovu Růžďka (79,85 bodů). Co se týká křehkosti masa, zde byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi nejvyšší hodnotou zjištěnou v chovu Kunčice (75,78 bodů) a nejnižší hodnotou určenou v chovu Růžďka (69,64 bodů). Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl zjištěn také mezi nejnižší hodnotou a křehkostí masa jehňat z chovu Kuklík (73,78 bodů). Rovněž u šťavnatosti byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi šťavnatostí masa jehňat z chovu Kuklík (59,30 bodů) a z chovu Růžďka (54,35 bodů). Co se týká vláknitosti masa, zde byly nejvyšší hodnoty u jehňat v chovu Kuklík (62,66 bodů) a v chovu Kunčice (60,19 bodů). Naopak nejnižší a statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) rozdílná hodnota byla zjištěna u jehňat z chovu Růžďka (55,93 bodů). Výrazně nižší hodnoty u vůně i chuti uvádí u jimi sledovaných plemen SANUDO et al. 1997, MADRUGA et al. 2005, TEIXEIRA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b, MARTÍNEZ-CEREZO et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2002, LYNG et al. 1998. Co se týká šťavnatosti zde nižší hodnoty uvádí DÍAZ et al. 2005a.

166

Šťavnatost na srovnatelné úrovni byla uvádí WIESE et al. 2005, HOPKINS et al. 2005b, PETHICK et al. 2005a, PETHICK et al. 2005b a naopak vyšší hodnoty u šťavnatosti uvádí PRIOLO et al. 2000, PRIOLO et al. 2002, SHERIDAN et al. 2003b.

167

6.6.2. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Růžďka Výsledky hodnocení senzorických vlastností u masa jehňat z chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 47. Co se týká faktoru hybridní kombinace, zde byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl pouze u ukazatele vláknitost. Nejvyšší bodové hodnocení bylo dosaženo u kříženců Sf x Ch (58,81 bodů), naopak nejnižší hodnota byla zjištěna u jehňat Sf x (Sf x Ch) (52,18 bodů). Ostatní sledované ukazatele neukazovaly na statisticky průkazně rozdílné hodnoty. Z hlediska barvy byly nejvyšší výsledky zjištěny u kříženců Sf x Ch (54,48 bodů) a nejnižší u kříženců Sf x (Sf x Ch) (52,26 bodů). Ukazatelé vůně i chuť dosahovaly jen velmi málo rozdílných hodnot, které se pohybovaly v rozmezí 80,55 až 81,19 bodů, respektive 79,97 až 80,76 bodů. Minimální rozdíly byly také zjištěny u křehkosti masa, kde se průměrné hodnoty pohybovaly v rozmezí 68,18 – 69,60 bodů. Na rozdíl od toho u šťavnatosti byly rozdíly hodnot patrné avšak neprůkazné. Nejlépe byla hodnocena šťavnatost u masa jehňat Sf x Ch (55,60 bodů) a nejhůře pak u kříženců Sf x ZV (52,78 bodů). Co se týká zhodnocení vlivu faktoru věk při porážce na senzorickou kvalitu masa, zde byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u ukazatelů barva a křehkost. Vyšší hodnocení barvy bylo zjištěno u jehňat poražených ve věku 150 až 180 dnů (150-180) (55,65 bodů), hůře hodnocena pak byla jehňata starší 180 dnů (180+) (50,67 bodů). Naopak vyšší hodnocení křehkosti masa je uvedeno u jehňat 180+ (71,96 bodů) oproti skupině 150-180 (65,46 bodů). Co se týká ostatních sledovaných ukazatelů, zde nebyly zjištěny průkazné rozdíly. Vyšších bodových hodnocení dosahovaly mladší jehňata oproti starším u ukazatelů vůně (82,22 vs. 79,52 bodů), chuť (82,08 vs. 78,60 bodů) a vláknitost (56,61 vs. 55,33 bodů). Přesně opačné pak bylo pořadí u šťavnatosti (53,62 vs.54,67 bodů). Výrazně nižší hodnoty ukazatelů vůně a chuť uvádí u jimi sledovaných jehňat MARTÍNEZ-CEREZO et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2002, LYNG et al. 1998, SANUDO et al. 1997, MADRUGA et al. 2005, TEIXEIRA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b. Vyšší šťavnatost uvádí RHEE et al. 1990, PRIOLO et al. 2000, PRIOLO et al. 2002, SHERIDAN et al. 2003b. zatímco šťavnatost na srovnatelné úrovni uvádí JACOB et al. 2005. tentýž autor, ale uvádí nižší hodnoty křehkosti než jsou ty zjištěné v chovu Růžďka. Srovnatelné hodnoty křehkosti pak uvádí HOPKINS and TOOHEY 2006.

168

6.6.3. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kunčice Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 48. Co se týká vlivu faktoru hybridní kombinace na senzorické vlastnosti masa, nebyly zjištěny průkazné rozdíly mezi sledovanými ukazateli. Z pohledu barvy dosahovali nejvyšší hodnoty kříženci Ch x VF (57,31 bodů) a nejnižší pak jehňata plemene Ch (54,27 bodů). U vůně bylo nejvýše hodnoceno maso jehňat Sf x Ch (83,20 bodů) a nejníže opět maso jehňat Ch (81,08 bodů). U ukazatele chuť dosahovaly nejvyšších hodnot jehňata Ch x VF (82,77 bodů) a nejnižších pak jehňata Ch (78,25 bodů). Stejná tendence platila i u ukazatelů křehkost (79,55 vs. 73,17 bodů), šťavnatost (58,19 vs. 52,79 bodů) a vláknitost (61,17 vs. 58,83 bodů). Při zhodnocení vlivu faktoru věk při porážce byl zjištěn statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl mezi křehkostí masa jehňat 180+ (80,01 bodů) a jehňat 150-180 (72,08 bodů). Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl pak zjištěn u šťavnatosti. Vyšších hodnot zde dosahovali jedinci 180+ (59,34 bodů) a nižších pak jehňata mladší (53,01 bodů). U ostatních sledovaných ukazatelů nebyly zjištěny průkazné rozdíly. U vůně byly rozdíly bodových hodnot jen velmi nízké (82,0 – 82,21 bodů). Barva byla lépe hodnocena u jehňat mladších (57,0 bodů) oproti 54,53 bodů u jehňat 180+. Co se týká chuti a vláknitosti, zde byly výše hodnoceny jehňata 180+ (81,55 resp. 60,99 bodů) oproti jehňatům 150-180 (80,21 resp. 59,50 bodů). Nižší bodové hodnoty u vůně a chuti uvádí u jimi sledovaných jehňat LYNG et al. 1998, SANUDO et al. 1997, MARTÍNEZ-CEREZO et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2002, MADRUGA et al. 2005, TEIXEIRA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b. Vyšší šťavnatost uvádí KERTH et al. 2003, PRIOLO et al. 2002, SHERIDAN et al. 2003b, PRIOLO et al. 2000. Srovnatelné hodnoty šťavnatosti uvádí RHEE et al. 1990, JACOB et al. 2005. Srovnatelné hodnoty šťavnatosti a vyšší hodnoty křehkosti uvádí HOPKINS and TOOHEY 2006.

169

6.6.4. Porovnání senzorických ukazatelů kvality masa jehňat v chovu Kuklík Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 49. Faktor hybridní kombinace měl statisticky průkazný (P ≤ 0,05) vliv pouze na ukazatel chuť, která byla lépe hodnocena u kříženců Sf x RO (85,07 bodů) oproti Ch x RO (79,63 bodů). U ostatních sledovaných ukazatelů byly vyšší hodnoty taktéž zjištěny u hybridní kombinace Sf x RO, konkrétně barva (64,52 vs. 60,45 bodů), vůně (84,79 vs. 80,92 bodů), křehkost (75,55 vs. 71,79 bodů), šťavnatost (61,12 sv. 57,41 bodů) a vláknitost (63,96 vs. 61,45 bodů). Co se týká vlivu faktoru věk při porážce, zde nebyly zjištěny žádné statisticky průkazné rozdíly. U chuti byly výsledné hodnoty téměř totožné (82,18 až 82,52 bodů). U barvy byly lépe hodnoceny jehňata poražené ve věku 100 až 150 dnů (100-150) (64,27 bodů) oproti jehňatům starším (150-180) (60,69 bodů). Vůně byla naopak hodnocena lépe u skupiny 150-180 (84,31 bodů) oproti 100-150 (81,40 bodů). Naproti tomu křehkost dosahovala vyšších hodnot u jehňat mladších (74,12 bodů) oproti starším (73,21 bodů). Stejně tomu bylo i u šťavnatosti (60,63 vs. 57,89 bodů) a vláknitosti (64,52 vs. 60,89 bodů). Vyšší šťavnatost uvádí KERTH et al. 2003, PRIOLO et al. 2002, SHERIDAN et al. 2003b, PRIOLO et al. 2000. Nižší hodnoty šťavnatosti uvádí JACOB et al. 2005. Srovnatelné hodnoty šťavnatosti udává RHEE et al. 1990. Srovnatelné hodnoty šťavnatosti a vyšší hodnoty křehkosti uvádí HOPKINS and TOOHEY 2006. Nižší bodové hodnoty u vůně a chuti uvádí u jimi sledovaných jehňat LYNG et al. 1998, SANUDO et al. 1997, MARTÍNEZ-CEREZO et al. 2005, SIQUEIRA et al. 2002, MADRUGA et al. 2005, TEIXEIRA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b.

170

6.7. Zhodnocení podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku těžkých jehňat 6.7.1. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech Nedílnou součástí hodnocení chemických vlastností masa bylo i zhodnocení obsahu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat. Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat rozdělené podle jednotlivých chovů jsou uvedeny v tabulce 50. Faktor chovu měl statisticky průkazný (P ≤ 0,05) vliv pouze na obsah UFA, když nejvyšší obsah byl zjištěn u masa jehňat pocházejících z chovu Kunčice (53,82 %) a nejnižší pak u masa jehňat z chovu Kuklík (52,48 %). U ostatních sledovaných ukazatelů nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. Nejvyšší obsah SFA byl zjištěn u masa jehňat z chovu Kuklík (47,52 %) a nejnižší pak u masa jehňat z chovu Kunčice (46,18 %). Co se týká obsahu MUFA, zde byly nejvyšší hodnoty zjištěny u masa jehňat z chovu Kunčice (42,81 %) a z chovu Růžďka (42,78 %). Nejnižší obsah MUFA byl zjištěn v chovu Kuklík (41,60 %). Celkově nejnižší podíl byl u PUFA a to v rozmezí 10,38 až 11,02 %. Nejvyšší hodnota PUFA byla u masa jehňat z chovu Kunčice, naopak nejnižší v chovu Růžďka. Výsledky hodnocení celkového obsahu n-3 a n-6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku masa jehňat podle jednotlivých chovů jsou uvedeny v tabulce 54. Obsah n-6 kyselin byl vždy vyšší než u n-3. Nejvyšší obsah n-6 PUFA byl u jehňat z chovu Růžďka (6,80 %) a nejnižší pak v chovu Kuklík (6,66 %). Naopak u n-3 PUFA byl v chovu Růžďka zjištěn nejnižší podíl (3,58 %). Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší byl podíl n-3 v chovu Kunčice (4,30 %) a statisticky průkazně (P ≤ 0,05) vyšší byl podíl n-3 v chovu Kuklík (4,23 %). Rovněž u podílu n-6 / n-3 byly zjištěny statisticky vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi nejvyšší hodnotou zjištěnou v chovu Růžďka (1,91) a nižšími hodnotami zjištěnými v chovu Kuklík (1,59) respektive Kunčice (1,57). DÍAZ et al. 2004b uvádí u jehňat chovaných ve Španělsku vyšší podíl n-6 / n-3 než jsou hodnoty zjištěné v námi sledovaných chovech. Stejně tak i KITESSA et al. 2001, DEMIREL et al. 2006, CANEQUE et al. 2001 uvádí vyšší podíly n-6/n-3. Naopak srovnatelné podíly n6/n3 uvádí u jimi sledovaných plemen McCLINTON and CARSON 2000, SANTOS-SILVA et al. 2004, SANUDO et al. 2000.

171

Naopak nižší hodnoty podílu n-6/n-3 uvádí FRASER et al. 2004. POPOVA 2006 uvádí u jí sledovaných jehňat výrazně nižší hodnoty obsahu PUFA v IMT. Naopak obsah SFA byl v této publikaci výrazně vyšší. Rovněž ARSENOS et al. 2006, PETIT et al. 1997a, STANFORD et al. 2000, HOFFMAN et al. 2003, SHERIDAN et al. 2003a, MADRUGA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b, SNOWDER and DUCKET 2003 uvádí nižší podíly PUFA. Naopak POTKAŇSKI et al. 2002, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a uvádí ve svém sledování vyšší hodnoty PUFA. Obsah PUFA na srovnatelné úrovni uvádí CLOETE et al. 2004.

172

6.7.2. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 51. Hodnocenými faktory zde byly hybridní kombinace a věk při porážce. Co se týče vlivu faktoru hybridní kombinace, zde byly zjištěny statisticky průkazné (P ≤ 0,05) rozdíly podílu SFA a UFA. Nejvyšší obsah SFA byl zjištěn u kříženců Sf x (Sf x Ch) (47,91 %) a Sf x Ch (47,46 %). Naopak nejnižší byl podíl SFA Sf x ZV (45,41 %). U podílu UFA byl trend přesně opačný. Nejvyšší podíl UFA byl zjištěn u kříženců Sf x ZV (54,59 %) a nižší podíly u Sf x (Sf x Ch) (52,09 %) a Sf x Ch (52,54 %). Z toho nejvyšší podíl MUFA a PUFA byl zjištěn u kříženců Sf x ZV (43,34 resp. 11,25 %). Nejvyšší podíl MUFA byl stanoven u Sf x (Sf x Ch) (41,58 %) naproti tomu nejnižší podíl PUFA byl stanoven u kříženců Sf x Ch (9,83 %). Co se týká faktoru věku při porážce, zde nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi sledovanými skupinami. U mladších jehňat (150-180) byly v porovnání se staršími (180+) zjištěny vyšší hodnoty u SFA (47,32 vs. 46,53 % ) a PUFA (10,97 vs. 10,09 %), opačně tomu bylo u UFA (52,68 vs. 53,47 %) a MUFA (41,71 vs.43,38 %). Výsledky hodnocení celkového obsahu n-3 a n-6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku masa jehňat v chovu Růžďka jsou uvedeny v tabulce 55. Statisticky vysoce průkazný (P ≤ 0,01) rozdíl byl zjištěn u podílu n-6 / n-3 mezi nejnižší hodnotou (1,82) zjištěnou v mase jehňat kříženců Sf x (Sf x Ch) a nejvyšší hodnotou (2,07) zjištěnou u Sf x ZV. Statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl byl zjištěn mezi hodnotou zjištěnou u kříženců Sf x Ch (1,99) a hodnotou nejnižší. U podílu n-6 a n-3 nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi hybridními kombinacemi. Nejvyšší podíl n-6 mastných kyselin byl zjištěn v mase kříženců Sf x ZV (7,59 %). Nižší podíly těchto kyselin pak byly stanoveny u Sf x Ch (6,53 %) a Sf x (Sf x Ch) (6,76 %). Nejvyšší podíl n-3 mastných kyselin byl stanoven u Sf x (Sf x Ch) (3,74 %) a naopak u Sf x Ch (3,31 %). Z vyhodnocení faktoru věku při porážce vyplývá, že statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší podíl n-6 / n-3 byl zjištěn u jehňat skupiny 150-180 (2,16), naopak nejnižší u jehňat starších (1,76). Vyšší podíl n-6 mastných kyselin byl zjištěn v mase jehňat 150-180 (7,48 %) a nižší u masa jehňat 180+ (6,43 %). U obsahu n-3 mastných kyselin byla naopak vyšší hodnota zjištěna u jehňat starších (3,66 %) oproti

mladším (3,48%). Vyšší hodnoty PUFA uvádí

POTKAŇSKI et al. 2002, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a. Srovnatelné hodnoty

173

PUFA ve své práci uvádí CLOETE et al. 2004. Naproti tomu nižší podíly PUFA uvádí ARSENOS et al. 2006, PETIT et al. 1997a, STANFORD et al. 2000, HOFFMAN et al. 2003, SHERIDAN et al. 2003a, MADRUGA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b, SNOWDER and DUCKET 2003. Co se týká podílu n-6/n-3 vyšší hodnoty uvádí KITESSA et al. 2001, DEMIREL et al. 2006, CANEQUE et al. 2001. Naopak hodnoty nižší publikovali FRASER et al. 2004. Srovnatelné podíly n6/n3 uvádí u jimi sledovaných plemen McCLINTON and CARSON 2000, SANTOS-SILVA et al. 2004, SANUDO et al. 2000.

174

6.7.3. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 52. Z pohledu faktoru hybridní kombinace byl zjištěn statisticky průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl pouze u obsahu MUFA, když nejvyšší obsah MUFA byl zjištěn v mase jehňat Sf x Ch (44,05 %) a nejnižší pak u kříženců Ch x VF (40,82 %). U ostatních ukazatelů nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi skupinami. Nejvyšší obsah SFA byl stanoven v mase kříženců Ch x VF (47,29 %), nižší hodnoty byly zjištěny v mase jehňat Ch (45,71 %) a Sf x Ch (45,54 %). Naopak u podílu UFA byly nejvyšší hodnoty zjištěny u jehňat Sf x Ch (54,46 %) a Ch (54,29 %). Nejnižší hodnota byla zjištěna u Ch x VF (52,71 %). Co se týká obsahu PUFA, zde byly nejvyšší hodnoty zjištěny v mase jehňat Ch x VF (11,89 %) a nejnižší pak u kříženců Sf x Ch (10,41 %). Z pohledu vlivu faktoru věk při porážce na sledované ukazatele nebyl zjištěn statisticky průkazný rozdíl. Podíl SFA a UFA byl téměř totožný, když u mladších jehňat (150-180) činil 46,14 respektive 53,86 % a u skupiny jehňat 180+ činil 46,22 respektive 53,78 %. Vyšší obsah MUFA byl zjištěn v mase starších jehňat (43,27 %) oproti jehňatům mladším (42,40 %). Naopak podíl PUFA dosahoval vyšších hodnot v mase jehňat 150-180 (11,46 %) oproti skupině 180+ (10,51 %). Výsledky hodnocení celkového obsahu n-3 a n-6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku masa jehňat v chovu Kunčice jsou uvedeny v tabulce 56. Při porovnání obsahu n-3 a n-6 polynenasycených mastných kyselin nebyl zjištěn průkazný rozdíl u žádného z hodnocených faktorů. Co se týká vlivu hybridní kombinace nejvyšší hodnoty n-6 i n-3 PUFA byly zjištěny u hybridní kombinace Ch x VF (7,24 resp. 4,65 %). Oproti tomu nejnižší obsah n-6 PUFA byl stanoven v mase jehňat plemene Ch (6,36 %) a nejnižší obsah n-3 PUFA byl stanoven v mase kříženců Sf x Ch (3,92 %). U podílu n-6/n-3 byla nejvyšší hodnota zjištěna u kříženců Sf x Ch (1,65) a nejnižší pak u čistokrevných jehňat plemene Ch (1,49). V rámci posouzení vlivu faktoru věk při porážce byly stanoveny nejvyšší hodnoty n-6 a n-3 PUFA u masa jehňat skupiny 150-180 (6,95 vs. 4,51 %) oproti skupině 180+ (6,45 vs. 6,04 %). Naopak tomu bylo u podílu n-6 / n-3, který byl neprůkazně vyšší v mase jehňat 180+ (1,59) oproti skupině 150-180 (1,54). Co se týká podílu n-6/n-3 srovnatelné hodnoty uvádí u jimi sledovaných plemen McCLINTON and CARSON 2000, SANTOS-SILVA et al. 2004, SANUDO et al. 2000. Vyšší hodnoty uvádí KITESSA et al. 2001, DEMIREL et al. 2006, CANEQUE et al. 2001. Naopak hodnoty 175

nižší publikovali FRASER et al. 2004. Vyšší hodnoty PUFA uvádí POTKAŇSKI et al. 2002, VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a. Srovnatelné hodnoty PUFA ve své práci uvádí CLOETE et al. 2004. Naproti tomu nižší podíly PUFA uvádí ARSENOS et al. 2006, PETIT et al. 1997a, HOFFMAN et al. 2003, SHERIDAN et al. 2003a, MADRUGA et al. 2005, PÉREZ et al. 2006b, SNOWDER and DUCKET 2003, STANFORD et al. 2000.

176

6.7.4. Porovnání podílu mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík jsou uvedeny v tabulce 53. Co se týká vlivu hybridní kombinace, zde nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi kříženci Ch x RO a Sf x RO. U SFA a UFA byly zjištěny pouze minimální rozdíly mezi sledovanými kříženci a jejich hodnoty dosahovaly 47,49 – 47,63 % respektive 52,37 – 52,51 %. Vyšší podíl MUFA byl zjištěn v mase kříženců Sf x RO (42,05 %) oproti Ch x RO (40,98 %). U obsahu PUFA bylo pořadí přesně opačné a vyšší hodnoty dosahovalo maso jehňat Ch x RO (11,39 %) oproti Sf x RO (10,46 %). V rámci zhodnocení vlivu faktoru věk při porážce nebyl zjištěn průkazný rozdíl mezi sledovaným skupinami. Vyšší obsah SFA byl zjištěn u mladších jehňat (100-150) a to 47,98 % oproti 47,14 % u masa jehňat 150-180. Naopak vyšší obsah UFA byl zjištěn u jehňat 150-180 (52,86 %) oproti jehňatům 100-150 (52,02 %). Stejná tendence byla patrná i u obsahu MUFA, když jehňata 150-180 dosahovala vyšších hodnot (42,03 %) než jehňata 100-150 (41,0 %). Naopak jehňata mladší dosahovala mírně vyšších hodnot PUFA (11,02 %) než jehňata starší (10,83 %). Výsledky hodnocení celkového obsahu n-3 a n-6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku masa jehňat v chovu Kuklík jsou uvedeny v tabulce 57. Z pohledu vlivu faktorů hybridní kombinace a věk při porážce nebyly u sledovaných ukazatelů zjištěny průkazné rozdíly. Maso kříženců Ch x RO obsahovalo vyšší podíl n-6 i n-3 PUFA (6,81 resp. 4,58 %) oproti masu jehňat hybridní kombinace Sf x RO (6,54 resp. 3,94 %). Naopak vyšší hodnota podílu n-6 / n-3 byla zjištěna u jehňat Sf x RO (1,68) oproti jehňatům Ch x RO (1,47). Vyhodnocení vlivu faktoru věk při porážce ukazuje na téměř totožné hodnoty obsahu n-6 (6,63 a 6,70 %). U skupiny jehňat 100-150 byla zjištěna vyšší hodnota obsahu n-3 PUFA (4,39 %) oproti skupině starších jehňat (4,13 %). Podíl n-6 / n-3 byl mírně vyšší u jehňat 150-180 (1,66) oproti jehňatům 100-150 (1,49). Vyšší hodnoty PUFA uvádí VELASCO et al. 2000, DÍAZ et al. 2005a, POTKAŇSKI et al. 2002. Nižší podíly PUFA uvádí MADRUGA et al. 2005, ARSENOS et al. 2006, PETIT et al. 1997a, STANFORD et al. 2000, HOFFMAN et al. 2003, SHERIDAN et al. 2003a, PÉREZ et al. 2006b, SNOWDER and DUCKET 2003. Naproti tomu srovnatelné hodnoty PUFA ve své práci uvádí CLOETE et al. 2004. Co se týká podílu n-6/n-3 vyšší hodnoty uvádí KITESSA et al. 2001, DEMIREL et al. 2006, CANEQUE et al. 2001. Naopak hodnoty nižší publikovali FRASER et al. 2004. 177

7. Závěr Z hodnocení růstové schopnosti jehňat vyplývá: •

Statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi jednotlivými chovy ve všech ukazatelích růstu.

•

Nejvyšší hmotnost při narození v chovu Kunčice

•

Nejnižší porodní hmotnost v chovu Kuklík.

•

Nejvyšší růstový schopnost byla u všech chovů v intervalu 0 až 30 dnů.

•

Celkově nejvyšší růstová schopnost byla zjištěna u jehňat v chovu Kunčice.

•

Ve všech sledovaných chovech vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u faktoru četnost vrhu.

•

Lepší ukazatel růstu byl ve všech chovech u beránků a jedináčků.

•

Výsledky růstu byly ve všech chovech výrazně ovlivněny ročníkem případně sezónou.

•

V chovu Kuklík vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší ukazatelé růstu v letním období.

•

V chovu Kuklík byly zjištěny četné vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u porodní hmotnosti a hmotnosti ve 30 dnech mezi jednotlivými kříženci. Z hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění jehňat vyplývá:

•

Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly v parametrech m.l.l.t. v rámci chovů.

•

Průkazný (P ≤ 0,05) rozdíl u výšky tuku v rámci chovu.

•

Minimum průkazných rozdílů mezi hybridními kombinacemi u obou chovů.

•

Signifikantní (P ≤ 0,05) vliv faktoru četnost vrhu na většinu sledovaných ukazatelů v obou chovech.

•

V chovu Kunčice vysoce průkazný (P ≤ 0,01) vliv faktoru ročníku u všech ukazatelů. Z hodnocení jatečné hodnoty „lehkých“ jehňat vyplývá:

•

Neprůkazně vyšší hodnoty ukazatelů u kříženců s plemenem Suffolk oproti čistokrevným jedincům Romanovské ovce.

•

Průkazně vyšší (P ≤ 0,05) většina ukazatelů u jedináčků oproti jehňatům z vícečetných vrhů.

•

Relativně nízká jatečná výtěžnost. Z hodnocení jatečné hodnoty „těžkých“ jehňat vyplývá:

•

Vysoká četnost statisticky vysoce průkazných (P ≤ 0,01) rozdílů mezi jednotlivými chovy.

178

•

Vysoce průkazně nejvyšší (P ≤ 0,01) jatečná výtěžnost v chovu Růžďka.

•

Obecně nízké hodnoty jatečné výtěžnosti.

•

Vysoce průkazně nejvyšší (P ≤ 0,01) zmasilost v chovu Kunčice.

•

Vysoce průkazně nejnižší (P ≤ 0,01) protučnělost v chovu Kuklík.

•

Minimum průkazných rozdílů mezi hybridními kombinacemi ve všech chovech.

•

Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u podílů boku, krku a hřbetu mezi sledovanými chovy.

•

Minimální rozdíly u podílu kýty ve všech sledovaných chovech.

•

Podíl kýty ve všech chovech na relativně dobré úrovni.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší podíly kýty a plece u mladších jehňat v chovu Růžďka.

•

Vyšší podíly kýty a plece u mladších jehňat v ostatních chovech.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) rozdílné podíly tkání v kýtě mezi jednotlivými chovy.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší podíl masa v kýtě v chovu Růžďka.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší podíl tuku v kýtě v chovu Kuklík.

•

Relativně vysoké podíly masa a nízké podíly tuku v kýtě u všech sledovaných skupin.

•

V chovu Kuklík koresponduje nízký podíl tuku v kýtě s nejnižší protučnělostí JUT a nejnižším podílem ledvinového loje ze sledovaných chovů. Z hodnocení chemických a technologický vlastností masa jehňat vyplývá:

•

Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi sledovanými chovy u většiny hodnocených ukazatelů.

•

Minimum průkazných rozdílů mezi hybridními kombinacemi ve všech sledovaných chovech.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší obsah sušiny a intramuskulárního tuku v mase u jehňat v chovu Růžďka.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší obsah bílkovin v mase jehňat z chovu Kuklík.

•

Průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší obsah kolagenu v mase jehňat z chovu Růžďka.

•

Nejvyšší hodnoty remise, L* a nejnižší obsah myoglobinu v mase jehňat z chovu Kuklík.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší diametr svalových vláken v mase jehňat z chovu Kunčice.

179

Z hodnocení senzorických vlastností masa jehňat vyplývá: •

Vysoké bodové ohodnocení vůně a chuti.

•

Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly mezi chovy v barvě, křehkosti, šťavnatosti a vláknitosti.

•

Nejvyšší hodnocení téměř u všech sledovaných ukazatelů u masa jehňat z chovu Kuklík.

•

Trend senzoricky hodnocené barvy masa souhlasí s výsledky obsahu myoglobinu, remise a L*.

•

Senzoricky hodnocená křehkost se shoduje s výsledky měření diametru svalových vláken.

•

Nejnižší hodnota u křehkosti a nejvyšší obsah kolagenu byl zjištěn v chovu Růžďka.

•

Nejnižší hodnota vůně se shoduje s nejvyšší hodnou intramuskulárního tuku v chovu Růžďka. Z hodnocení mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat vyplývá:

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší hodnota podílu n-3 v chovu Růžďka.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší hodnota podílu n-3 v chovu Kunčice.

•

U všech sledovaných skupin nejvyšší obsah UFA (min. 52,09 %).

•

U všech sledovaných skupin jehňat dosahoval podíl n-6 / n-3 hodnotu hluboko pod 4,0 (1,49 – 2,16), což je hodnota do které lze mluvit o složení tuku prospěšném pro lidské zdraví. Nejnižší hodnota byla dosažena u jehňat v chovu Kunčice.

•

Nejvyšší podíl PUFA byl zjištěn u jehňat v chovu Kunčice

•

Ve všech chovech obsah PUFA s věkem neprůkazně klesal.

Z hodnocení masné užitkovosti jehňat v chovu Růžďka vyplývá: •

Minimální rozdíly mezi jednotlivými hodnocenými hybridy u většiny sledovaných ukazatelů.

•

Ze sledovaných chovů průměrná růstová schopnost jehňat. V podmínkách ČR spíše horší střed.

•

Minimální rozdíly mezi růstovou schopností jednotlivých hybridů.

•

Nižší ukazatele ultrazvukových měření.

•

Nejvyšší jatečná výtěžnost ze sledovaných chovů.

•

Střední zmasilost (spíše na úrovni kombinovaných plemen) a optimální protučnění.

180

•

S věkem průkazný (P ≤ 0,05) vzestup protučnění a pokles jatečné výtěžnosti.

•

Nejvyšší podíl kýty ze sledovaných chovů. S rostoucím věkem průkazný (P ≤ 0,05) pokles podílu kýty.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší podíl masa v kýtě, mírně vyšší podíl tuku v kýtě.

•

S věkem průkazný (P ≤ 0,05) vzestup podílu tuku v kýtě.

•

Vysoce průkazně nejvyšší obsah IMT ve svalovině kýty – s tím koresponduje i vyšší hodnota ledvinového loje, vyšší protučnění JUT a vyšší podíl tuku v kýtě.

•

Průkazně (P ≤ 0,05) nejvyšší obsah kolagenu ve svalovině kýty.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) případně průkazně (P ≤ 0,05) tmavší barva podle obsahu myoglobinu, remise a L*. S věkem patrný vysoce průkazný (P ≤ 0,01) pokles barvy. Koresponduje se senzoricky hodnocenou barvou masa – vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejhorší výsledky.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší diametr svalových vláken.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší energetická hodnota, dáno také nejvyšším obsahem IMT.

•

V senzorické analýze vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejhorší výsledky křehkosti a vláknitosti – korespondují plně s výsledky diametru svalového vlákna a obsahu kolagenu.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejhorší podíl n-3/n-6 PUFA. Neprůkazně menší podíl PUFA.

•

Celkem tedy jehňata s dobrou růstovou schopností a velmi dobrou jatečnou hodnotou, avšak s horší kvalitou masa.

Z hodnocení masné užitkovosti jehňat v chovu Kunčice vyplývá: •

U všech sledovaných znaků minimální rozdíly mezi plemeny a hybridními kombinacemi.

•

Nejvyšší porodní hmotnost – dáno především vyšším zastoupením plemen Ch a T.

•

Ze sledovaných chovů vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší růstová schopnost. Z pohledu ČR na úrovni průměrných stád s užitkovým křížením masnými plemeny.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší ukazatele zmasilosti a protučnění in vivo.

181

•

Nízká jatečná výtěžnost, avšak vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší zmasilost a protučnění JUT. Neprůkazně nejlepší výtěžnost, zmasilost a protučnění u jehňat plemene Ch oproti hybridům.

•

Průkazně (P ≤ 0,05) nejnižší podíl kýty.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší podíl kostí a tuku v kýtě a menší podíl masa v kýtě.

•

S rostoucím věkem neprůkazně stoupá podíl masa a klesá podíl kostí v kýtě.

•

Vysoce průkazně nejnižší (P ≤ 0,01) podíl IMT ve svalovině kýty.

•

U kříženců Ch x VF průkazně (P ≤ 0,05) světlejší maso než u ostatních hodnocených skupin.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejnižší hodnoty diametru svalových vláken.

•

Statisticky vysoce průkazně (P ≤ 0,01) nejvyšší senzoricky zjišťovaná hodnota křehkosti, což odpovídá nejnižším hodnotám diametru svalového vlákna.

•

Střední hodnoty ostatních senzorických ukazatelů.

•

Neprůkazně nejvyšší obsah PUFA ze sledovaných chovů.

•

Vysoce průkazně nejlepší podíl n-3/n-6.

•

Celkově tedy jehňata s velmi dobrým růstem dobrou konformací JUT, ale s nízkou výtěžností a horším složením kýty. Kvalita masa včetně senzorické analýzy je průměrná avšak kvalita mastných kyselin je nejvyšší ze sledovaných chovů.

Z hodnocení masné užitkovosti jehňat v chovu Kuklík vyplývá: •

Z hodnocení hybridních kombinaci se jeví plemeno Ch jako vhodnější pro užitkové kříženi v toto chovu.

•

Nejnižší porodní hmotnost – dána především vysokou četností vrhu u RO.

•

Vysoce průkazné (P ≤ 0,01) rozdíly u hybridních kombinací v počátečních fázích růstu a vyšší porodní hmotnost u kříženců s masnými plemeny oproti čistokrevným RO.

•

Vysoce průkazně (P ≤ 0,01) vyšší růstová schopnost v letní sezóně oproti zimní.

•

Lepší jatečná výtěžnost lehkých jehňat u kříženců Sf x RO oproti čistokrevným RO.

•

Vhodné pro produkci lehkých jehňat – prodej hůře rostoucích zvířat v období, kdy je výrazně vyšší cena, která kompenzuje ztrátu na živé hmotnosti (resp. hmotnosti JUT).

•

Velmi nízká jatečná výtěžnost u těžkých jehňat a nižší, ale odpovídající zmasilost. Velmi nízká hodnota (až nežádoucí) protučnění.

182

•

Průměrné hodnoty podílu kýty v rámci sledovaných chovů.

•

Nejnižší podíl tuku v kýtě, což koresponduje s minimálními hodnotami podílu ledvinového loje a minimální protučnělostí JUT.

•

Nejnižší obsah kolagenu ve svalovině kýty.

•

Nejpříznivější hodnoty barvy masa u ukazatelů: obsah myoglobinu, remise a L*.

•

Nejnižší energetická hodnota masa, koresponduje s minimálním množstvím tuku

•

Nejvyšší hodnocení většiny ukazatelů senzorické analýzy masa

•

Velmi nízká = dobrá hodnota ukazatele: n-3n/n-6.

Jehňata o velké četnosti ale s výrazně horším růstem vhodná mimo jiné i pro produkci lehkých jehňat. Jatečná výtěžnost velmi slabá, zmasilost odpovídající, s požadovaným budoucím nárůstem. Nízké protučnění, dobré složení kýty, chemické složení průměrné, ale výborné výsledky senzorického zhodnocení.

183

8. Seznam použité literatury ABDULKHALIQ, A. M., MEYER, H. H., BUSBOOM, J. R., THOMPSON, J. M., 2006: Growth, carcass and cooked meat characteristics of lamb sired by Dorset rams heterozygous for the Callipyge gene and Suffolk and Texel rams. Small ruminant research, 71 (1-3), pp. 92-97. ABEGAZ, S., NEGUSSIE, E., DUGUMA, G., REGE, J. E. O., 2002: Genetic parameter estimates for growth traits in Horro sheep. Journal of Animal Breeding and Genetics, 119, pp. 35-45. ALEXANDER, B. M., HESS, B. W., LEWIS, R. V., STOBART, R. H., MOSS, G. E., 2003: Growth and reproductive performance of ewe lambs implanted with Zeranol after weaning, but before sexual maturation. Sheep & Goat Research Journal, 18, pp. 61-64. ANALLA, M., MONTILLA, J. M., SERRADILLA, J. M., 1998: Analyses of lamb weight and ewe litter size in various lines of Spanish Merino sheep. Small ruminant research, 29, pp. 255–259. ANTUNOVIĆ, Z., STEINER, Z., SENČIĆ, D., DOMAĆINOVIĆ, M., 1998: Influence of addition of polyenzyme preparations into feed mixtures on fattening and slaughtering properties of lambs. Czech Journal of Animal Science, 43, pp. 319-326. APOLEN, D., ČAPISTRÁK, A., ŠPÁNIK, J., MARGETÍNOVÁ, J., 2001: Kvalita jatočného tela výkrmových jahniat hodnotených systémom SEUROP. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti významného životního jubilea pana Prof. F. Horáka, CSc. OVCE–KOZY, SEČ 2001, pp. 91-95. ARSENOS, G., KUFIDIS, D., ZYGOYIANNIS, D., KATSAOUNIS, N., STAMATARIS, C., 2006: Fatty acid composition of lambs of indigenous dairy Greek breeds of sheep as affected by post-weaning nutritional management and weight at slaughter. Meat Science, 73, pp. 55-65. BEAUCHEMIN, K. A., MCCLELLAND, L. A., JONES, S. D. M., KOZUB, G. C., 1995: Effects of crude protein content, protein degradability and energy concentration of

184

the diet on growth and carcass characteristics of market lambs fed high concentrate diets. Canadian Journal of Animal Science, 75, pp. 387-395. BENNET, G. L., KIRTON, A. H., JOHNSON, D. L., CARTER, A. H., 1991: Genetic and environmental effects on carcass characteristics of Southdown x Romney lambs: I. Growth rate, sex and rearing effects . Journal of Animal Science, 69, pp. 1856-1863. BEN SALEM, H., ATTI, N., PRIOLO, A., NEFZAOUI, A., 2002: Polyethylene glycol in concentrate or feedblocks to deactivate condensed tannins in Acacia cyanophylla Lindl. foliage: 1. Effects on intake, digestion and growth by Barbarine lambs. Animal Science, 75, pp. 127-135. BIANCHI, G., GARIBOTTO, G., BENTANCUR, O., 2001: Evaluación de la sobrevivencia características de crecimiento peso de la canal y punto GR en corderos pesados Corriedale puros y cruza Texel, Hampshire Down, Southdown y Suffolk. Archivos de medicina veterinaria, vol. 33, núm. 2. BIANCHI, G., GARIBOTTO, G., BENTANCUR, O., 2003: Características de crecimiento de corderos ligeros hijos de ovejas Corriedale y moruecos Corriedale, Texel, Hampshire Down, Southdown, Ile de France, Milchschaf y Suffolk. Archivos de Zootecnia, vol. 52, núm. 199, pp. 339 – 345. BINGÖL, M., AYGÜN, T., GÖKDAL, Ö., YILMAZ, A., 2006: The effects of docking on fattening performance and carcass characteristics in fat-tailed Norduz male lambs. Small Ruminant Research, 64 (1-2), pp. 101-106. BOLES, J. A., KOTT, R. W., HATFIELD, P. G., BERGMAN, J. W., FLYNN, C. R., 2005: Supplemental safflower oil affects the fatty acid profile, including conjugated linoleic acid of lamb. Journal of Animal Science, 83, pp. 2175-2181. BORTON, R. J., LOERCH S. C., MCCLURE, K. E., WULF, D. M., 2005: Characteristics of lamb fed concentrates or grazed on ryegrass to traditional or heavy slaughter weights. II. Wholesale cuts and tissue accretion. Journal of Animal Science, 83, pp. 1345-1352. BOUJENANE, I., BRADFORD, G. E., BERGER, Y. M., CHIKHI, A., 1991: Genetic and environmental effects on growth to 1 year and viability of lambs from a crossbreeding study of D’man and Sardi breeds. Journal of Animal Science, 69, pp. 3989-3998.

185

BOUJENANE, I., ROUDIES, N., BENMIRA, A., EL IDRISSI, Z., EL AOUNI, M., 2003: On-station assessment of performance of the SD synthetic and parental sheep breeds, D’man and Sardi. Small ruminant research, 49, pp. 125–113. BOURFIA, M., TOUCHBERRY, R. W., 1993: Diallel cross of three Moroccan breeds of sheep: I. Lamb growth and carcass traits. Journal of Animal Science, 71, pp. 870-881. BORTON, R. J., LOERCH, S. C., MCCLURE, K. E., WULF, D. M., 2005: Comparison of characteristics of lambs fed concentrate or grazed on ryegrass to traditional or heavy slaughter weights. I. Production, carcass and organoleptic characteristics. Journal of Animal Science, 83, pp. 679-685. BROWN, M. A., JACKSON, W. G., 1995: Ewe productivity and subsequent preweaning lamb performance in St. Croix sheep bred at different times during the year. Journal of Animal Science, 73, pp. 1258-1263. BROWN, M. A., MAYEUX, H. S., 2005: Postweaning performance of hair and wool sheep and reciprocal-crosses on pasture and in feedlot. Sheep & Goat Research Journal, 20, pp. 60-65 BURFENING, P. J., CARPIO, M., 1995: Improving Criollo sheep in Peru through crossbreeding. Small ruminant research, 17, pp. 31–35. BURKE, J. M., APPLE, J. K., 2005: Growth performance and carcass traits of forage- fed hair sheep wethers. Small ruminant research, 67, pp. 264 – 270. CABALLERO, G. A., RIOPERÉZ, G. R. R. J., FERNANDÉZ, G. E., ARAUZO, S. M., HERNAIZ, A. P. J., 1992: Production traits, meat composition and meat quality of finishing lamb in diets containing field beans (Vicia faba). Archivos de zootecnia, 41, pp. 141-154. CANEQUE, V., VELASCO, S., DIAZ, M. T., PEREZ, C., HUIDOBRO, F., LAUZURICA, S., MANZANARES, C., GONZÁLES, J., 2001: Effect of weaning age and slaughter weight on carcass and meat quality of Talaverana breed lambs raised at pasture. Animal Science, 73, pp. 85-95. CANO E. T., PEÑA B. F., MARTOS P. J., DOMENECH G. V., ALCALDE A. M. J., GARCÍA M. A., HERRERA G. M., RODERO S. E., ACERO DE LA CRUZ, R. 2003: Calidad de la canal y de la carne en corderos ligeros de raza Segurena. Archivos de Zootecnia, vol. 52 (199), pp. 315– 326. 186

CAPARRA, P., FOTI, F., CILIONE, C., SCERRA, M., VOTTARI, G., CHIES, L., 2003: Olive cake, citrus pulp and wheat straw silage as an ingredient in lamb diets: 1. Effects on growth and carcass characteristics. Italian Journal of Animal Science, 2, suppl. 1, pp. 488-490. CAPUTI JAMBRENGHI, A., CALONNA, M. A., GIANNICO, F., FAVIA, R., MINUTI, F., SCAFIZZERI, M., VONGHIA, G., 2005: Dietary supplementation of garlic and rosemary: effects on colour stability and lipid oxidation in lamb meat. Italian Journal of Animal Science, 4, suppl. 2, pp. 366-368. CARSON, A. F., MOSS, B. W., STEEN, R. W. J., KILPATRICK, D. J., 1999: Effect of the percentage of Texel or Rouge de l´Ouest genes in lambs on carcass characteristics and meat quality. Animal Science, 69, pp. 81-92. CÉZAR, R., ZEMBRANO, A., 1997a: Crecimiento predestete en corderos West African. Archivos Latinoamericanos de Producción Animal, 5 (1), pp. 442-444. CÉZAR, R., ZEMBRANO, A., 1997b: Crecimiento postdestete en corderos West African. Archivos Latinoamericanos de Producción Animal, 5 (1), pp. 445-447. CLOETE, J. J. E., HOFFMAN, L. C., CLOETE, S. W. P., FOURIE, J. E., 2004: A comparison between the body composition, carcass characteristics and retail cuts of South African Mutton Merino and Dormer sheep. South African Journal of Animal Science, 34, suppl. 1, pp. 44-51. CUNHA, E. A., SANTOS, L. E., BUENO, M. S., RODA, D. S., LEINZ, F. F., RODRIGUES, C. F. C., 2000: Utilizacao de carneiros de racas de corte para obtencao de cordeiros precoces para abate em planteis produtores de la. Revista Brasileira Zootecnia, 29 (1), pp. 243-252. ČAPISTRÁK, A., MARGETÍN, M., APOLEN, D., ŠPÁNIK, J., 2004: Velmi skorý odstav jahniat a dojenie bahníc plemena Lacaune. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti nedožitého 100. výročí narození pana Doc. Dr. Ing. Viléma Kurze OVCE–KOZY, SEČ 2004, pp. 108-111. DANIEL, J. A., HELD, J., 2005: Carcass and growth characteristics of wethers sired by percentage White Dorper or Hampshire rams. Sheep & Goat Research Journal, 20, pp. 47-50.

187

DAWSON, L. E. R., CARSON, A. F., MCCLINTON, L. O. W., 2002: Comparison of the productivity of Texel and Rouge de L’ouest ewes and their crosses. Animal Science, 75, pp. 459-468. DAWSON, L. E. R., CARSON, A. F., MCCLINTON, L. O. W., KILPATRICK, D. J., MOSS, B. W., 2003: Comparison of the carcass characteristics and meat quality of lambs produced from Texel and Rouge de L’ouest ewes and their crosses. Animal Science, 77, pp. 57-65. DEGEN, A. A., BENJAMIN, R. W., 2003: Milk intake and growth rate of Awassi lambs sucking ewes grazing on natural pasture in the semi-arid Negev. Animal Science, 76, pp. 455-460. DEMEKE, S., VAN DER WWSTHUIZEN, C., FOURIE, P. J., NESER, F. W. C., LEMMA, S., 2004: Effect of genotype and supplementary feeding on growth performance of sheep in the highlands of Ethiopia. South African Journal of Animal Science, 34, suppl. 2, pp. 110-112. DEMIREL, G., OZPINAR, H., NAZLI, B., KESER, O., 2006: Fatty acids of lamb meat from two breeds fed different forage: concentrate ratio. Meat Science, 72, pp. 229235. DÍAZ, M. T., DE LA FUENTE, J., LAUZURICA, S., PÉREZ, C., VELASCO, S., ÁLVAREZ, I., RUIZ DE HUIDOBRO, F., ONEGA, E., BLÁZQUEZ, B., CAŇEQUE, V., 2005a: Use of carcass weight to classify Manchego sucking lambs and its relation to carcass and meat quality. Animal Science, 80, pp. 61–69. DIAZ, M. T., ÁLVAREZ, I., DE LA FUENTE, J., SAÑUDO, C., CAMPO, M. M., OLIVER, M. A., FONT I FURNOLS, M., MONTOSI, F., SAN JULIAN, R., NUTE, G. R., CANEQUE, V., 2005b: Fatty acid composition of meat from typical production systems of Spain, United Kingdom, Germany and Uruguay. Meat Science, 71, pp. 256-263. DÍAZ, M. T., DE LA FUENTE, J., PÉREZ, C., LAUZURICA, S., ÁLVAREZ, I., RUIZ DE HUIDOBRO, F., VELASCO, S., CAŇEQUE, V., 2006: Body composition in relation to slaughter weight and gender in suckling lambs. Small ruminant research, 64, pp. 126–132.

188

DIMSOSKI, P., TOSH, J. J., CLAY, J. C., IRVIN, K. M., 1999: Influence of management system on litter size, lamb growth, and carcass characteristics in sheep. Journal of Animal Science, 77, pp. 1037-1043. DIXIT, S. P., DHILLON, J. S., SINGH, G., 2001: Genetic and non-genetic parameter estimates for traits of Bharat Merino lambs. Small ruminant research, 42, pp. 101– 104. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., 2004a: Vliv vybraných faktorů na růst jehňat kříženců plemen Charollais, Suffolk a Zušlechtěná Valaška. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 53 (2), pp. 39-44. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., 2004b: Vliv vybraných ukazatelů na růst jehňat při aplikaci pastvy. Sborník příspěvků z mezinárodní konference Pastvina a Zvíře 2004, pp. 1922. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., 2004c: Vliv vybraných faktorů na růst jehňat. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti nedožitého 100. výročí narození pana Doc. Dr. Ing. Viléma Kurze OVCE–KOZY, SEČ 2004, pp. 83-86. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., 2005: Předběžné zhodnocení vlivů vybraných faktorů na produkci “lehkých” jehňat. Sborník přednášek z setkání chovatelů a mezinárodní konference OVCE–KOZY, SEČ 2005 pp. 13-17. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., 2006: Vliv hybridní kombinace a pohlaví na základní ukazatele jatečné hodnoty jehňat. Sborník souhrnů sdělení XXXIII. semináře o jakosti potravin a potravinových surovin 2006 pp. 24-25. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., PETR, R., FILIPČÍK, R., 2007: Vliv vybraných faktorů na růstovou schopnost jehňat kříženců s využitím plemene Suffolk v otcovské pozici. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 55 (2), pp. 27-32. DOBEŠ, I., KUCHTÍK, J., JAROŠOVÁ, A., FILIPČÍK, R., HOŠEK, M., 2008: Senzorické hodnocení masa jehňat beránků různých kříženců. Sborník příspěvků Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat. pp. 115120.

189

DODSON, R. E., WEIS, A. J., GODFREY, R. W., 2005: Post-weaning growth and carcass traits of St. Croix White and Dorper x St. Croix White lambs grazing pasture during the dry and wet seasons in the U.S. Virgin Islands. Sheep & Goat Research Journal, 20, pp. 25-31. DŘEVO, V., ŠTOLC, L., VANĚK, D., KAČEROVSKÁ, P., 2001: Hodnocení reprodukčních ukazatelů u ovcí masných plemen Charollais, Suffolk a kříženců Ch x M a ukazatele intenzity růstu jehňat těchto plemen. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti významného životního jubilea pana Prof. F. Horáka, CSc. OVCE–KOZY, SEČ 2001, pp. 69-72. DŘEVO, V., ŠTOLC, L., 2003: Hodnocení intenzit růstu jehnat plemene Charollais. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů OVCE–KOZY, SEČ 2003, pp. 21-24. DUCKETT, S. K., SNOWDER, G. D., COCKETT, N. E., 2000: Effect of the callipyge gene on muscle growth, calpastatin activity, and tenderness of three muscles across the growth curve. Journal of Animal Science, 78, pp. 2836-2841. EL FADILI, M., MICHAUX, C., DETILLEUX, J., LEROY, P. l., 2000: Comparison of five crossbreeding types involving Timahdit, D’man and improved terminal sire breeds of sheep: ewe reproduction, lamb survival and growth performance. Animal Science, 71, pp. 435-441. EL FADILI, M., MICHAUX, C., DETILLEUX, J., LEROY, P. l., 2001: Evaluation of fattening performances and carcass characteristics of purebred, first and second cross lambs between Moroccan Timahdite, D’man and improved meat rams. Animal Science, 72, pp. 251-257. ESENBUGA, N., YANAR, M., DAYIOGLU, H., 2001: Physical, chemical and organoleptic properties of ram lamb carcasses from four fat-tailed genotypes. Small ruminant research, 39, pp. 99–105. FAHMY, M. H., BOUCHER, J. M., POSTE, L. M., GRÉGOIRE, R., BUTLER, G., COMEAU, J. E., 1992: Feed efficiency, carcass characteristics, and sensory quality of lambs, with or without prolific ancestry, fed diets with different protein supplements. Journal of Animal Science, 70, pp. 1365-1374.

190

FAHMY, M. H., GARIEPY, C., FORNIN, J., 1999: Carcass quality of crossbred lambs expressing the callipyge phenotype born to Romanov purebred and crossbred ewes. Animal Science, 69, pp. 525-533. FERNANDES, A. A. O., BUCHANAN, D., SELAIVE-VILLARROEL A. B., 2001: Avaliacao dos fatores ambientais no desenvolvimento corporal de cordeiros deslanados da raca Morada Nova. Revista Brasileira Zootecnia, 30 (5), pp. 14601465 FERNÁNDES, C., GALLEGO, L., QUINTANILLA, A., 1997: Lamb fat thickness and longissimus muscle area measured by a computerized ultrasonic system. Small ruminant research, 26, pp. 277–282. FERNÁNDES, C., GARCÍA, A., VERGARA, H., GALLEGO, L., 1998: Using ultrasound to determine fat thickness and longissimus dorsi area on Manchego lambs of different live weight. Small ruminant research, 27, pp. 159–165. FERNANDES, T. L., WILTON, J. W., TOSH, J. J., 2004: Estimates of genetic parameters for ultrasound- measured carcass traits in sheep. Canadian Journal of Animal Science, 84 (3), pp. 361-365 FIELD, R. A., SNOWDER, G. D., MAIORANO, G., MCCORMICK, R. J., RILEY M. L., 1993: Growth and slaughter characteristics of ram and wether lambs implanted with Zeranol. Journal of Animal Science, 71, pp. 631-635. FLAKOLL, P. J., VANDEHAAR, M. J., KUHLMAN, G., 1991: Influence of αketoisocaproate on lamb growth, feed conversion and carcass composition. Journal of Animal Science, 69, pp. 1461-1467. FOGARTY, N. M., HOPKINS, D. L., VAN DE VEN, R., 2000a: Lamb production from diverse genotypes: 2. Lamb growth and survival and the ewe performance. Animal Science, 70, pp. 135-145. FOGARTY, N. M., HOPKINS, D. L., VAN DE VEN, R., 2000b: Lamb production from diverse genotypes: 2. Carcass characteristics. Animal Science, 70, pp. 147-156. FONT I FURNOLS, M., SAN JULIAN, R., GUERRERO, L., SAÑUDO, C., CAMPO, M. M., OLLETA, J. L., OLIVER, M. A., CANEQUE, V., ALVAREZ, I., DIAZ, M. T., BRANSCHIELD, W., WICKE, M., NUTE, G. R., MONTOSI, F., 2006:

191

Acceptability of lamb meat from different producing systems and ageing time to German, Spanish and British consumers. Meat Science, 72, pp. 545-554. FOTI, F., CAPARRA, P., GUIFFRIDA, G., SCERRA, M., CHIES, L., 2003: Olive cake, citrus pulp and wheat straw silage as an ingredient in lamb diets: 2. Effects on meat quality. Italian Journal of Animal Science, 2, suppl. 1, pp. 491-493. FOTI, F., CAPARRA, P., SCERRA, M., VOTTARI, G., CILIONE, V., SCERRA, V., 2005: Influence of ewe feeding systems on meat quality of suckling lambs. Italian Journal of Animal Science, 4, suppl. 2, pp. 354-356. FRASER, M. D., SPEIJERS, M. H. M., THEOBALD, V. J., FYCHAN, R., JONES, R., 2004: Production performance and meat quality of grazing lambs finished on red clover, Lucerne or perennial ryegrass swards. Grass and Forage Science, 59, pp. 345356. FREKING, B. A., LEYMASTER, K. A., 2004: Evaluation of Dorset, Finnsheep, Romanov, Texel, and Montadale breeds of sheep: IV. Survival, growth, and carcass traits of F1 lambs. Journal of Animal Science, 82, pp. 3144-3153. GARDNER, G. E., KENNEDY, L., MILTON, J. T. B., PETHICK, D. W., 1999: Glycogen metabolism and ultimate pH of muscle in Merino, first-cross, and second-cross wether lambs as affected by stress before slaughter. Australian Journal of Agricultural Research, 50, pp. 175-181. GBANGBOCHE, A. B., ADAMOU-NDIAYE, M., YOUSSAO, A. K. I., FARNIR, F., DETILLEUX, J., ABIOLA, F. A., LEROY, P. L. 2006: Non-genetic factors affecting the reproduction performance, lamb growth and productivity indices of Djallonke sheep. Small ruminant research, 64, pp. 133–142. GIOUZELYANNIS, A., VAINAS, E., KATANOS, J., CHRISTODOULOU, V., PLOUMI, K., 1997: The performance of the Florina (Pelagonia) sheep in comparison to its crosses. Czech Journal of Animal Science, 42, pp. 433 – 439. GODFREY, R. W., DODSON, R. E., 2003: Effect of supplemental nutrition around lambing on hair sheep ewes and lambs during the dry and wet seasons in the U.S. Virgin Islands. Journal of Animal Science, 81, pp. 587 – 593.

192

GODFREY, R. W., WEIS, A. J., 2005: Post-weaning growth and carcass traits of St. Croix White and Dorper x St. Croix White lambs fed a concentrate diet in the U.S. Virgin Islands. Sheep & Goat Research Journal, 20, pp. 32-36. GREENWOOD, P.L., DAVIS, J. J., GAUNT, G. M., FERRIER, G. R., 2006: Influences on the loin and cellular characteristics of the m. longissimus lumborum of Australian Poll Dorset-sired lambs. Australian Journal of Agricultural Research, 57, pp. 1-12. GYARMATHY, E., DÚBRAVSKÁ, J., 2002: Výkrmové a jatočné ukoazovatele u barančekov Zošlachtená Valaška. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů OVCE – KOZY SEČ 2002, pp. 29 – 31. HALL, D. G., FOGARTY, N. M., GILMOUR, A. R., 1995: Performance of crossbred progeny of trangie fertility Merino and Booroola Merino rams and Poll Dorset ewes: 1. Lamb birth weight, survival and growth. Australian Journal of Experimental Agriculture, 35, pp. 1069-1074. HALL, D. G., GILMOUR, A. R., FOGARTY, N. M., HOLST, P. J., HOPKINS, D. L., 2001: Growth and carcass composition of second-cross lambs. 1. Effect of sex and growth path on pre- and post-slaughter estimates of carcass composition. Australian Journal of Agricultural Research, 52, pp. 859-867. HALL, D. G., GILMOUR, A. R., FOGARTY, N. M., HOLST, P. J., 2002: Growth and carcass composition of second-cross lambs. 2. Relationship between estimated breeding values of sires and their progeny performance under fast and slow growth regimes. Australian Journal of Agricultural Research, 53, pp. 1341-1348. HAMMELL, K. L., LAFOREST, J. P., 2000: Evaluation of the growth performance and carcass characteristics of lambs produced in Quebec. Canadian Journal of Animal Science, 80, pp. 25-33 HEELSUM VAN, A. M., LEWIS, R. M., DAVIES, M. H., HARESIGN, W., 2003: Growth and carcass characteristics in wether lambs of a crossbred dam line. Animal Science, 76, pp. 43-53. HEGARTY, R. S., WARNER, R. D., PETHICK, D, W., 2006: Genetic and nutritional regulation of lamb growth and muscle characteristics. Australian Journal of Agricultural Research, 57, pp. 721-730.

193

HOFFMAN, L. C., SCHMIDT, D., MULLER, M. M., CLOETE, J. J. E., CLOETE, S. W. P., 2003: Sensory and objective mutton quality characteristics of SA Merino sheep selected for and against reproductive fitness. South African Journal of Animal Science, 33, suppl. 1, pp. 52-64. HOLÁ, J., 2008: Situační a výhledová zpráva OVCE – KOZY červenec 2008. pp. 3. HOLUB, A., ARENDARČIK, J., BÍLEK, J., BOĎA, K., JELÍNEK, J., JEŽKOVÁ, D., LEBEDA, M., PADALÍKOVÁ, D., PRAVDA, D., SERVÍT, Z., RADIL-WEISS, T., 1969:

Fyziologie

hospodářských

zvířat.

První

vydání,

státní

zemědělské

nakladatelství, pp. 673. HOPKINS, D. L., GILBERT, K. D., PIRLOT, K. L., ROBERTS, A. H. K., 1992: Elliottdale and crossbred lambs: growth rate, wool production, fat depth, saleable meat yield, carcass composition and muscle content of selected cuts. Australian Journal of Experimental Agriculture, 32, pp. 429-434. HOPKINS, D. L., PIRLOT, K. L., ROBERTS, A. H. K., BEATTIE, A. S., 1993: Changes in fat depths and muscle dimensions in growing lambs as measured by real-time ultrasound. Australian Journal of Experimental Agriculture, 33, pp. 707-712. HOPKINS, D. L., HOLST, P. J., HALL, D. G., ATKINSON, W. R., 1995a: Carcass and meat quality of second-cross cryptorchid lambs grazed on Chicory (Cichorium intybus) or Lucerne (Medicago sativa). Australian Journal of Experimental Agriculture, 35, pp. 693-697. HOPKINS, D. L., HOLST, P. J., HALL, D. G., 1995b: Effect of grain or silage supplementation on meat quality attributes of cryptorchid lambs grazing Lucerne or annual grass-clover pastures. Australian Journal of Experimental Agriculture, 35, pp. 461-465. HOPKINS, D. L., HALL, D. G., LUFF, A. F., 1996: Lamb carcass characteristics: 3. Describing changes in carcasses of growing lambs using real-time ultrasound and the use of these measurements for estimating the yield of saleable meat. Australian Journal of Experimental Agriculture, 36, pp. 37-43. HOPKINS, D. L., HATCHER, S., PETHICK, D. W., THORNBERRY, K. J., 2005a: Carcass traits, meat quality and muscle enzyme activity in strains of Merino wether hoggets. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 1225-1230.

194

HOPKINS, D. L., WALKER, P. J., THOMPSON, J. M., PETHICK, D. W., 2005b: Effect of sheep type on meat and eating quality of sheep meat. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 499-507. HOPKINS, D. L., TOOHEY, E. S., 2006: Eating quality of conventionally chilled sheep meat. Australian Journal of Experimental Agriculture, 46, pp. 897-901. HORÁK, F., ŽIŽLAVSKÝ, J., ŽIŽLAVSKÁ, S., 1998: Reprodukce a růst zvířat v zimním období v systému smíšené pastvy skotu a ovcí. Czech Journal of Animal Science, 43, pp. 111 – 117. HORÁK, F., BEŇUŠKA, N., INGR, I., JELÍNEK, P., KŘÍŽEK, J., SLANÁ, O., ZELENKA, J., 1987: Produkce jehněčího masa, Ministerstvo zemědělství a výživy ČSR, Státní zemědělské nakladatelství, pp. 195. HORÁK, F., A KOL. 2001: Chov ovcí, první vydání, nakladatelství Brázda, pp. 216. HORÁK, F., AXMAN, R., ČERVENÝ, Č., DOLEŽAL, P., DOSKOČIL, J., JÍLEK, F., LOUČKA, R., MAREŠ, V., MILERSKI, M., PINĎÁK, A., TŮMA, J., VESELÝ, P., ZEMAN, L., 2004: Ovce a jejich chov, první vydání, nakladatelství Brázda, pp. 303. HORÁK, F., DOBEŠ, I., LOUČKA, R., MAREŠ, V., MILERSKI, M., NOVÁK, V., NOVOTNÝ, L., PINĎÁK, A., 2005: TEXEL SCHOK v ČR, první vydání, p. 98. HOŠEK, M., KONEČNÁ, L., KUCHTÍK, J., FILIPČÍK, R., 2008: Vliv plemene a pohlaví jehňat na růst, zmasilost a protučnění in vivo. Sborník příspěvků Šlechtění na masnou užitkovost a aktuální otázky produkce jatečných zvířat. pp. 120-125. HROUZ, J., ŠUBRT, J., 2000: Obecná zootechnika – skriptum pro posluchače AF, Mendelovy zemědělské a lesnické university v Brně, pp. 207 CHRISTODOULOU, V., BAMPIDIS, V. A., SOSSIDOU, E., AMBROSIADIS, J., 2007: Evaluation of Florina (Pelagonia) sheep breed for growth and carcass traits. Small ruminant research, 70 (2-3), pp. 239–247. JACOB, R. H., WALKER, P. J., SKERRITT, J. W., DAVIDSON, R. H., HOPKINS, D. L., THOMPSON, J. M., PETHICK, D. W., 2005: The effect of lairage time on consumer sensory scores of the M. longissimus thoracis et lumborum from lambs and lactating ewes. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 499-507.

195

JELENÍKOVÁ, J., 2003: Textura masa a masných výrobků. Doktorská disertační práce. VŠCHT Praha. JELÍNEK, P., KOUDELA, K., DOSKOČIL, J., ILLEK, J., KOTRBÁČEK, V., KOVÁŘŮ, F., KROUPOVÁ, V., KUČERA, M., KUDLÁČ, E., TRÁVNÍČEK, J., VALENT, M., 2003: Fyziologie hospodářských zvířat. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Vydání 1., pp. 409 JÍLKOVÁ, B., JÍLEK, F., 2004: České jehněčí a kůzlečí maso ve zdravé výživě. Příloha Zpravodaje Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR. SCHOK v ČR a Oveko a.s., p. 112. JONES, H. E., LEWIS, R. M., YOUNG, M. J., WOLF, B. T., 2002a: The use of X-ray computer tomography for measuring the muscularity of live sheep. Animal Science, 75, pp. 387–399. JONES, H. E., LEWIS, R. M., YOUNG, M. J., WOLF, B. T., WARKUP, C. C., 2002b: Changes in muscularity with growth and its relationship with other carcass traits in three terminal sire breeds of sheep. Animal Science, 74, pp. 265–275. JONES, S. D. M., ROBERTSON, W. M., PRICE, M. A., COUPLAND, T., 1996: The prediction of saleable meat yield in lamb carcasses. Canadian Journal of Animal Science, 76, pp. 49-53. JORGENSEN, J. N., PETERSEN, P. H., RANVIG, H., 1993: Environmental factors influencing lamb growth in six Danish sheep breeds. Acta Agriculturae Scandinavica, 43, pp. 16-22. JUNKUSZEW, A., RINGDORFER, F., 2005: Computer tomography and ultrasound measurement as methods for the prediction of the body composition of lambs. Small ruminant research, 56, pp. 121–125. KABBALI, A., JOHNSON, W. L., JOHNSON, D. W., GOODRICH, R. D., ALLEN C. E., 1992: Effects of compensatory growth on some body component weights and on carvćass and noncarcass composition of gowing lambs. Journal of Animal Science, 70, pp. 2852-2858. KASHAN, N. E. J., MANAFI AZAR, G. H., AFZALZADEH, A., SALEHI, A., 2005: Growth performance and carcass quality of fattening lambs from fat-tailed sheep breeds. Small ruminant research, 60, pp. 267–271.

196

KERTH, C. R., JACKSON, S. P., RAMSEY, C. B., MILLER, M. F., 2003: Characterisation and consumer acceptance of the muscles from Hampshire x Rambouillet cross sheep expressing the callipyge phenotype. Journal of Animal Science, 81, pp. 2213-2218. KESBI, F. G., ESKANDARINASAB, M., HASSANABADI, A., 2008: Estimation of genetic parameters for lamb weight at various ages in Mehraban sheep. Italian Journal of Animal Science, 7 , pp. 95–103. KITESSA, S. M., GULATI, S. K., ASHES, J. R., SCOTT, T. W., FLECK, E., 2001: Effect of feeding tuna oil supplement protected against hydrogenation in the rumen on growth and n-3 fatty acid content of lamb fat and muscle. Australian Journal of Agricultural Research, 52, pp. 433-437. KRIDLI, R.T., ABDULLAH, A.Y., SHAKER MOMANI, M., AL-MOMANI, A. Q., 2006: Age at puberty and some biological parameters of Awassi and its first crosses with Charollais and Romanov rams. Italian Journal of Animal Science, 5, pp. 9-17. KŘÍŽEK, L., JAKUBEC, V., PODĚBRADSKÝ, Z., SLANÁ, O., 1981: Hodnocení masné užitkovosti jehňat při hybridizaci v provozních podmínkách. Živočišná výroba, 26, pp. 449-454. KUCHTÍK, J., ŠUBRT, J., HORÁK, F., 1996a: Jatečná hodnota jehňat plemene Charollais a kříženců plemen Německá dlouhovlnná ovce a Oxford Down. Živočišná výroba, 41 (9), pp. 401-406. KUCHTÍK, J., ŠUBRT, J., HORÁK, F., 1996b: Kvalitativní analýza masa jatečných jehňat. Živočišná výroba, 41 (4), pp. 183-188. KUCHTÍK, J., ŽIŽLAVSKÁ, S., HORÁK, F., KUČERA, J., 1997: Růstová schopnost a jatečná hodnota jehnat odchovávaných na společné pastvě skotu a ovcí. Živočišná výroba, 42, pp. 293-298. KUCHTÍK, J., CHLÁDEK, G., KOUTNÍK, V., HOŠEK, M., 1999: Efekt přídavku selenu a zinku při polointenzivním výkrmu jehňat na vybrané ukazatele masné užitkovosti. Czech Journal of Animal Science, 44, pp. 415-421. KUCHTÍK, J., HORÁK, F., 2001: Growth ability, carcass and meat quality of lambs of the German Long-wooled sheep and their crosses. Czech Journal of Animal Science, 46 (10), pp. 439-448. 197

KUCHTÍK, J., DOBEŠ, I., HORÁK, F., ŽIŽLAVSKÁ, S., 2004: Vliv různých porážkových hmotností na vybrané ukazatele jatečné hodnoty jehňat. Sborník příspěvků mezinárodní vědecké konference Aktuální otázky produkce jatečných zvířat, pp. 122-124. KUCHTÍK, J., DOBEŠ, I., 2006: Effect of some factors on growth of lambs from crossing between the Improved Walachian and East Friesian. Czech Journal of Animal Science, 51 (2), pp. 54-60. KUCHTÍK, J., DOBEŠ, I., TÖZSÉR, J., 2007: Effect of some non-genetic factors on growth of lambs of the Charollais breed. Allattenyesztes es Takarmanyozas 56 (2), pp. 125-133. KUPAI, T., LENGYEL, A., 2004: Comparison of the growth of fat and lean tissue in young rams based on CT scanning. Acta agriculturae slovenica, supl. 1 (2004), pp. 129 – 136. KUMAR, S., KOLTE, A. P., MISHRA, A. K., ARORA, A. L., SINGH, V. K., 2006: Identification of the FecB mutation in Garole x Malpura sheep and its effect on litter size. Animal Science, 64 (3), pp. 305-310. LARSGARD, A. G., OLESEN, 1., 1998: Genetics parameters for direct and maternal effects on weights and ultrasonic muscle and fat depth of lambs. Livestock Production science, 55, pp. 273–278. LARSGARD, A. G., KOLSTAD, K., 2003: Selection for ultrasonic muscle depth; direst and correlated response in a Norwegian experimental sheep flock. Small ruminant research, 48, pp. 23–29. LEWIS, R. M., MACFARLANE, J. M., SIMM, G., EMMANS, G. C., 2004: Effects of food quality on growth and carcass composition in lambs of two breeds and their cross. Animal Science, 78, pp. 355-367. LEE, Y. B., KIM, Y. S., 1994: Muscle characteristics and meat tenderness of Cimaterol – fed lambs. Journal of Food Science, 59, no. 1, pp. 33-37. LEYMASTER, K. A., JENKINS, T. G., 1993: Comparison of Texel- and Suffolk-sired crossbred lambs for survival, growth, and compositional traits. Journal of Animal Science, 71, pp. 859-869.

198

LI, Y. Z., CHRISTOPHERSON, R. J., LI, B. T., MOIBI, J. A., 2000: Effects of a betaadrenergic agonist (L-644,969) on performance and carcass traits of growing lambs in a cold environment. Canadian Journal of Animal Science, pp. 459-465. LOEST, C. A., FERREIRA, A. V., VAN DER MERVE, H. J., FAIR, M. D., 1997: Chemical and essential amino acid composition of South African Mutton Merino lamb carcasses. South African Journal of Animal Science, 27, suppl. 1, pp. 7-12. LYNG, J. G., ALLEN, P., MCKEENA, B., 1998: The effects of pre- and post rigor highintensity ultrasound treatment on aspects of lamb tenderness. Lebensmittel – Wissenschaftund Technologie – Food Science and Technology, vol. 31, iss. 4, pp. 334-338. MACIT, M., KARAOGLU, M., ESENBUGA, N., KOPUZLU, S., DAYIOGLU, H., 2001: Growth performance of purebred Awassi, Morkaraman and Tushin lambs and their crosses under semi-intensive management in Turkey. Small ruminant research, 41, pp. 177–180. MACFARLANE, J. M., LEWIS, R. M., EMMANS, G.C., 2004a: Growth and carcass composition of lambs of two breeds and their cross grazing ryegrass and red clover swards. Animal Science, 79, pp. 387-396. MACFARLANE, J. M., LEWIS, R. M., EMMANS, G.C., 2004b: Effects of two dried forages, and a choice between them, on intake, growth and carcass composition in lambs of two breeds and their cross. Animal Science, 78, pp. 485-496. MACFARLANE, J. M., LEWIS, R. M., EMMANS, G.C., YOUNG, J. M., SIMM, G., 2006: Predicting carcass composition of terminal sire sheep using X-ray computed tomography. Animal Science, 82, pp. 289-300. MADRUGA, M. S., SOUSA, W. H., ROSALES, M. D., CUNHA, M. G. G., RAMOS, J. L. F., 2005: Qualidade da carne de cordeiros Santa Ines terminados com diferentes dietas. Revista Brasileira Zootecnia, 34 (1), pp. 309-315. MAHOUACHI, M., ATTI, N., 2005: Effects of restricted feeding and re-feeding of Barbarine lambs: intake, growth and non-carcass components. Animal Science, 81, pp. 305-312.

199

MAIORANO, G., PRISCIANTELLI, A., CAVONE, C., GAMBACORTA, M., MANCHISI, A., 2005: Influence of Vitamin E treatment starting time on lamb meat quality. Italian Journal of Animal Science, 4, suppl. 2, pp. 363-365. MALIK, R. C., RAZZAQUE, M. A., ABBAS, S., AL-MUTAWA, T., AL-KHOZAM, N., 1996: Breeding Australian crossbred ewes with Arabian fat-tailed rams for intensive lamb production. Australian Journal of Experimental Agriculture, 35, pp. 31-36. MANSO, T., CASTRO, T., MANTECÓN, A. R., JIMENO, V., 2006: Effects of palm oil fatty acids in fattening diets on digestibility, performance and chemical body composition of lambs. Animal Feed Science and Technology, 127, pp. 175–186. MARGETÍN, M., ČAPISTRÁK, A., ŠPÁNIK, J., APOLEN, D., BULLOVÁ, M., 2004: Intenzita rastu jahniat roznych genotypov vytvorených na báze plemena Zošlachtená Valaška. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti nedožitého 100. výročí narození pana Doc. Dr. Ing. Viléma Kurze OVCE–KOZY, SEČ 2004, pp. 5-7. MARTIN, K. M., HOPKINS, D. L., GARDNER, G. E., THOMPSON, J. M., 2006: Effects of stimulation on tenderness of lamb with a focus on protein degradation. Australian Journal of Experimental Agriculture, 46, pp. 891-896. MARTÍNEZ – CEREZO, S., SAÑUDO, C., MEDEL, I., OLLETA, J. L., 2005: Breed, slaughter weight and ageing time effects on sensory characteristics of lamb. Meat Science, 69, pp. 571 – 578. MATIKA, O., VAN WYK, J. B., ERASMUS, G. J., BAKER, R. L., 2003: A description of growth, carcass, and reproductive traits of Sabi sheep in Zimbabwe. Small ruminant research, 48, pp. 119–126. MATSUISHI, M., IGETA, A., TAKEDA, S., OKITANI, A., 2004: Sensory factors contributing to the identification of the animal species of meat. Journal of Food Science, 69, no. 6, pp. 218-220. MAVROGENIS, A. P., 1996: Estimates of environmental and genetic parameters influencing milk and growth traits of Awassi sheep in Cyprus. Small ruminant research, 20, pp. 141–146.

200

MC CLINTON, L. O. W., CARSON, A. F., 2000: Growth and carcass characteristics of three lamb genotypes finished on the same level of feeding. Animal Science, 70, pp. 51-61. MERKEL, R. C., SIMANIHURUK, K., GINTING, S. P., SIANIPAR, J., BATUBARA, L. P., POND, K. R., 1999: Growth potential of five sheep genotypes in Indonesia. Small ruminant research, 34, pp. 11–14. MILERSKI, M., 2001: In vivo assessment of meatiness and fattiness of Charollais ramlambs. Czech Journal of Animal Science, 46 (6), pp. 275–280. MILERSKI, M., 2003: Klasifikace jatečně upravených těl ovcí podle systému SEUROP. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů OVCE–KOZY, SEČ 2003, pp. 33-35. MORBIDINI, L., ROSSETTI, E., COZZA, F., PAUSELLI, M., 2005: Different protein source (soybean or faba bean) in postweaning diets for Apennine and Sopravissana (Italian Merino) light lamb: slaughtering performances. Italian Journal of Animal Science, 4 (2), pp. 360–362. MORBIDINI, L., ROSSETTI, E., 2007: Statistical analysis of meat and fat colour characteristics in carcasses of “Appenninica” and “Sopravissanana” lambs fed diets with different protein source (soybean or faba bean). Italian Journal of Animal Science, 6 (1), pp. 564–566. MOORBY, J. M., FRASER, M. D., THEOBALD, V. J., WOOD, J. D., HARESING, W., 2004: The effect of red clover formononetin content on live-weight gain, carcass characteristics and muscle equol content of finishing lambs. Animal Science, 79, pp. 303–313. MURPHY, T. A., LOERCH, S. C., MCCLURE, K. E., SOLOMON, M. B., 1994: Effects of restricted feeding on growth performance and carcass composition of lambs. Journal of Animal Science, 72, pp. 3131-3137. NEGUSSIE, E., ROTTMANN, O. J., PIRCHNER, F., REGE, J. E. O., 2004: Growth and carcass compostion of tropical fat tailed Menz and Horro sheep breeds. Animal Science, 78, pp. 245-252. NIEDZIOLKA, R., PIENIAK, L., LENDZION, K., SZELIGA, W., CHILCZUK, K., 2001: Porównawcza charakterystyka maciorek rasy Suffolk I Berrichone du Cher na 201

przykladzie wybranych stad z Podlasia. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti významného životního jubilea pana Prof. F. Horáka, CSc. pp. 45 – 47. NIEDZIOLKA, R., PIENIAK, L., LENDZION, K., BORKOWSKA, T., 2004: Vliv četnosti vrhu na růst jehňat plemene Berrichone du Cher. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti nedožitého 100. výročí narození pana Doc. Dr. Ing. Viléma Kurze OVCE–KOZY, SEČ 2004, pp. 79-83. NIEDZIOLKA, R., PIENIAK, L., LENDZION, K., HOROSZEWICZ, E., 2005: Zhodnocení růstu a reprodukce u plemene Berrichone du Cher. Sborník přednášek z setkání chovatelů a mezinárodní konference OVCE–KOZY, SEČ 2005, pp. 37-41. NIMBKAR, C., GHALSASI, P. M., SWAN, A. A., WALKDEN-BROWN, S. W., KAHN, L. P., 2003: Evaluation of growth rates and resistance to nematodes of Deccani and Bannur lambs and their crosses with Garole. Animal Science, 76, pp. 503-515. NOTTER, D. R., KELLY, R. F., MCCLAUGHERTY, F. S., 1991:Effects of ewe breed and management system on efficiency of lamb production: II. Lamb growth survival and carcass characteristics. Journal of Animal Science, 69, pp. 22-33. NOTTER, D. R., 1998: Genetic parameters for growth traits in Suffolk and Polypay sheep. Livestock Production Science, 55, pp. 205–213. NOTTER, D. R., GREINER, S. P., WAHLBERG, M. L., 2004: Growth and carcass characteristics of lamb sired by Dorper and Dorset rams. Journal of Animal Science, 82, pp. 1323-1328. NOWAKOWSKI, P., CHUDOBA, K., PIASECKI, M., CWIKLA, A., ANIOLOWSKI, K., KORYZMA – WASILEWA, G., 2002: Zroznicowanie genotypowe cech jakosciowych combra jagniecego. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů, OVCE–KOZY, SEČ 2002, pp. 42-45. OBST, J. M., THOMPSON, K. F., CAYLEY, J. W. D., THOMPSON, R. L., SAUL, G. R., BRUCKHUS, M. A., CUMMINS, L. J., WILSON, J. M., BUTLER, K. L., 1991: Effects of breed, season of lambing and fecundity level on production per ewe and per hectare. Australian Journal of Experimental Agriculture, 31, pp. 15-23.

202

OCHODNICKÝ, D., HUNČÍK, M., 1983: Výkrmové schopnosti jahniat pri rozdielnej počiatočnej hmotnosti. Živočišná výroba, 28, č. 4, pp. 305-310. OLESEN, I., HUSABO, J. O., 1994: Effect of using ultrasonic muscle depth and fat depth on the accuracy of predicted phoenotypic and genetic values of carcass traits on live ram lambs. Acta Agriculturae Scandinavica, 44, pp. 65-72. PAJOR, F., PÓTI, P., LÁCZÓ, E., TÖZSÉR, J., 2005: Výsledky ultrazvukového měření s využitím real-time scaneru u ovcí. Sborník přednášek z setkání chovatelů a mezinárodní konference OVCE–KOZY, SEČ 2005, pp. 17-22. PEŇA, F., CANO, T., DOMENECH, V., ALCALDE, M. J., MARTOS, J., GÁRCIAMARTINEZ, A., HERRERA, M., RODERO, E., 2005: Influence of sex, slaughter weight and carcass weight on “non-carcass quality in segureňa lambs. Small ruminant research, 60 (3), pp. 247-254. PERÉZ, P., MAINO, M., TOMIC. G., MARDONES, E., POKNIAK, J., 2002: Carcass characteristics and meat quality of Suffolk Down suckling lambs. Small ruminant research, 44 (3), pp. 233-240. PERÉZ, P., MAINO, M., MORALES, M. S., KÖLBRICH, C., BARDON, C., POKNIAK, J., 2006a: Gender and slaughter weight effects on carcass quality traits of suckling lambs from four different genotypes. Small ruminant research, 70 (2-3), pp. 124-130. PERÉZ, P., MAINO, M., TOMIC. G., KÖLBRICH, C., MORALES, M. S., POKNIAK, J., 2006b: Meat quality of Suffolk Down x German Merino Precoce suckling lambs: effect of slaughter weight and sex. Archivos de Zootecnia, 55 (210), pp. 171-182. PETHICK, D. W., DAVIDSON, R., HOPKINS, D. L., JACOB, R. H., SOUZA, D. N. D., THOMPSON, J. N., WALKER, P. J., 2005a: The effect of dietary treatment on meat quality and on consumer perception of sheep meat eating quality. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 517-524. PETHICK, D. W., HOPKINS, D. L., SOUZA, D. N. D., THOMPSON, J. N., WALKER, P. J., 2005b: Effects of animal age on the eating quality of sheep meat. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 491-498.

203

PETIT, H. V., RIOUX, R., D´OLIVEIRA, P. S., DO PRADO, I. N., 1997a: Performance of growing lambs fed grass silage with raw or extruded soybean or canola seeds. Canadian Journal of Animal Science, 77, pp. 455-463. PETIT, H. V., TREMBLAY, G. F., SAVOIE, P., 1997b: Performance of growing lambs fed two levels of concentrate with conventional or macerated timothy hay. Journal of Animal Science, 75, pp. 598-603. PHILLIPS, W. A., BROWN, M. A., DOLEZAL. H. G., FITCH, G. Q., 2005: Feedlot performance and carcass characteristics of lambs sired by Texel, Romanov, St. Croix or Dorset rams from Polypay and St. Croix ewes. Sheep & Goat Research Journal, 20, pp. 11-16. PIASENTIER, E., VALUSSO, R., LEONARDUZZI, R., PITTIA, P., KOMPAN, D., 2002: Quality of Italian Istrian milk lamb meat. Influence of carcass weight and feeding system. Italian Journal of Animal Science, 1, pp. 65-77. PINNA, W., SEDDA, P., DELOGU, G., MONIELLO, G., CAPPAI, M. G., SOLINAS, I. L., 2005: Effect of intraperitoneal on productive performance of Sardinian suckling lambs. Italian Journal of Animal Science, 4, suppl. 2, pp. 348-350. PLOUMI, K., CHRISTODOULOU, V., VAINAS, E., GIOUZELYANNIS, A., KATANOS, J., 1997: Performance analysis of the Florina (Pelagonia) sheep for lamb production and growth. Živočišná výroba, 42 (9), pp. 391-397. PLOUMI, K., EMMANOUILIDIS, P., 1999: Lamb and milk production traits of Serrai sheep in Greece. Small ruminant research, 33, pp. 289–292. POPOVA, T., 2006: Effect of the rearinf system on the fatty acid composition and oxidative stability of the M. longissimus lumborum and M. semimembranosus in lamb. Small ruminant research, 71, pp. 150–157. PÓTI, P., PAJOR, F., LÁCZÓ, E., 2004: zhodnocení růstu a jatečné hodnoty jehnat Maďarského Merina Ile de France F1 a Suffolk F1. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti nedožitého 100. výročí narození pana Doc. Dr. Ing. Viléma Kurze OVCE–KOZY, SEČ 2004, pp. 76-80. POTKAŇSKI, A., ČERMÁK, B., SZUMACHER-STRABEL, M., KOWALCZYK, J., CIESLAK, A., 2002: Effects of different amounts and types of fat on fatty acid composition of fat deposit in lambs. Czech Journal of Animal Science, 47, pp. 72-75. 204

PRIOLO, A., WAGHORN, G. C., LANZA, M., BIONDI, L., PENNISI, P., 2000: Polyethylene glycol as e means for reducing the impact of condensed tannins in carob pulp: Effects on lamb growth performance and meat quality. Journal of Animal Science, 78, pp. 810-816. PRIOLO, A., BEN SALEM, H., ATTI, N., NEFZAOUI, A., 2002: Polyethylene glycol in concentrate or feedblocks to deactivate condensed tannins in Acacia cyanophylla Lindl. Foliage: Effects on meat quality of Barbarine lambs. Animal Science, 75, pp. 137-140. QUINTERO, A., BOSCÁN, J., GONZÁLES, A., PALOMARES, R., BOISSIERE, J., 1997a: Efecto del sexo sobre el peso corporal a diferentes edades en corderos WestAfrican criados en el trópico Venezolano. Archivos Latinoamericanos de Producción Animal, 5 (1), pp. 426-427. QUINTERO, A., BOSCÁN, J., GONZÁLES, A., PALOMARES, R., BOISSIERE, J., 1997b: Influencia del peso del cordero West-African al nacimiento sobre la tasa de mortalidad y crecimiento. Archivos Latinoamericanos de Producción Animal, 5 (1), pp. 430-432. RAGNI, M., MELODIA, L., BOZZO, F., COLONNA, M. A., MEGNA, V., TOTEDA, F., VICENTI, A., 2003: Use of a de-stoned olive pomace in feed for heavy lamb production. Italian Journal of Animal Science, 2, suppl. 1, pp. 485-487. RAGNI, M., PIASENTIER, E., VALUSSO, R., MORGANTE, M., VICENTI, A., 2005: Sensory quality of meat from lambs fed on different diets. Italian Journal of Animal Science, vol. 4, suppl. 2, pp. 369-371. RHEE, K. S., ZIPRIN, Y. A., PAPADOPOULOS, L. S., 1990: Sensory and cooking properties of lamb chops cooked wit and without external fat and epimysium. Journal of Food Science, 55, no. 2, pp. 570-571. SAID, S. I., MUWALLA, M. M., HANRAHAN, J. P., ORHAN, A., 2000: Environmental aspects of early growth traits in Awassi sheep breed. Czech Journal of Animal Science, 45, pp. 1-5. SANTOS-SILVA, J., MENDES, I. A., BESSA, R. J. B., 2002: The effect of genotype, feeding system and slaughter weight on the quality of light lambs. 1. Growth, carcass composition and meat quality. Livestock Production Science, 76, pp. 17-25.

205

SANTOS-SILVA, J., MENDES, I. A., PORTUGAL, P. V., BESSA, R. J. B., 2004: Effect of particle size and soybean oil supplementation on growth performance, carcass and meat quality and fatty acid composition of intramuscular lipids of lambs. Livestock Production Science, 90, pp. 79-88. SAŇUDO, C., CAMPO, M. M., SIERRA, I., MARÍA, G. A., OLLETA, J. L., SANTOLATIA, P., 1997: Breed effect on carcase and meat quality of suckling lambs. Meat Science, 46 (4), pp. 357-365. SAÑUDO, C., ENSER, M. E., CAMPO, M. M., NUTE, G. R., MARÍA, G., SIERRA, I., WOOD, J. D., 2000: Fatty acid composition and senzory characteristics of lamb carcasses from Britain and Spain. Meat Science, 54, pp. 339 – 346. SAÑUDO, C., ALFONSO, M., SANCHEZ, A., BERGE, P., DRANSFIELD, E., ZYGOYIANNIS,

D.,

STAMATARIS,

C.,

THORKELSSON,

G.,

VALDIMARSDOTTIR, T., PIASENTIER, E., MILLS, C., NUTE, G. R., FISCHER, A. V., 2003: Meat texture of lambs from different European production systems. Australian Journal of Agricultural Research, 54, pp. 551-560. SERAFINI-CESSI, F., CESSI, C., 1964: Analytická chemie a biochemie 8. pp. 527. SHAKER MOMANI, M., ŠÁDA, I., ŠTOLC, L., VOHRADSKÝ, F., VEČEŘOVÁ, D., 1995: Vliv vnitřních a vnějších činitelů na růst jehňat u plemene Charollais. Živočišná výroba, 40 (4), pp. 149-153. SHAKER MOMANI, M., GHASSAN, A., 2001: Vliv úrovně výživy na růstové schopnosti a jatečnou hodnotu beránků plemene Charollais v intenzivním výkrmu. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů ovcí a koz při příležitosti významného životního jubilea pana Prof. F. Horáka, CSc. pp. 61 – 68. SHAKER MOMANI, M., ABDULLAH, A.Y., KRIDLI, R.T., ŠÁDA, I., SOVJÁK, R., MUWALLA, M. M., 2002a: Effect of crossing indigenous Awassi sheep breed with mutton and prolific sire breeds on the growth performance of lambs in subtropical region. Czech Journal of Animal Science, 47 (6), pp. 239-246. SHAKER MOMANI, M., ABDULLAH, A.Y., ŠÁDA, I., KRIDLI, R.T., 2002b: Efekt křížení místního plemene ovce Awasi s berany masných a plodných plemen na růstovou schopnost jehňat v subtropické oblasti. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů OVCE – KOZY SEČ 2002, pp. 38 – 41.

206

SHAKER MOMANI, M., ABDULLAH, A.Y., KRIDLI, R.T., BLÁHA, J., ŠÁDA, I., SOVJÁK, R., 2002c: Fattening performance and carcass value of Awassi ram lambs, F1 crossbreds of Romanov x Awassi and Charollais x Awassi in Jordan. Czech Journal of Animal Science, 47 (10), pp. 429-438. SHAKER MOMANI, M., ABDULLAH, A.Y., KRIDLI, R.T., BLÁHA, J., ŠÁDA, I., 2003: Influence of the nutrition level on fattening and carcass characteristics of Awassi ram lambs. Czech Journal of Animal Science, 48 (11), pp. 466-474. SHERIDAN, R., HOFMANN, L. C., FERREIRA, A. V., 2003a: Meat quality of Boer goat kids and mutton Merino lambs: 1. Commercial yields and chemical composition. Animal Science, 76, pp. 63-71. SHERIDAN, R., HOFMANN, L. C., FERREIRA, A. V., 2003b: Meat quality of Boer goat kids and mutton Merino lambs: 2. Sensory meat evaluation. Animal Science, 76, pp. 73-79. SILVA, S. R., GOMES, M. J., DIAS-DA-SILVA, A., GIL, L. F., AZEVEDO, J. M. T., 2005: Estimation in vivo of the body and carcass chemical composition of growing lambs by real-time ultrasonography. Journal of Animal Science, 83, pp. 350-357. SIQUEIRA, E. R., SIMÖES, CH. D., FERNANDES, S., 2001a: Efeito do sexo e do paso ao abate sobre a producao de carne de cordeiro. I. Velocidade de crescimento, caracteres quantitativos da carcaca, pHda carne e resultado economico. Revista Brasileira Zootecnia, 30 (3), pp. 844-848. SIQUEIRA, E. R., SIMÖES, CH. D., FERNANDES, S., 2001b: Efeito do sexo e do paso ao abate sobre a producao de carne de cordeiro. Morfometria da carcaca, pesos dos cortes, composicao, tecidual e componentes nao constituintes da carcaca. Revista Brasileira Zootecnia, 30 (4), pp. 1299-1307. SIQUEIRA, E. R., ROCA, R. O., FERNANDES, S., UEMI, A., 2002: Características sensoriais da carne de cordeiros das racas Hampshore Down, Santa Ines e Mesticos, Bergamácia x Corriedale abatidos com quatro distintos pesos. Revista Brasileira Zootecnia, 31 (3), pp. 1269-1272. SLANÁ, O., JAKUBEC, V., 1981: Vliv plemene otce, plemene matky, roku a pohlaví na jatečnou hodnotu a podíl kostí v jatečném trupu jehňat. Živočišná výroba, 26 (LIV) , pp. 441-447.

207

SLANÁ, O., JAKUBEC, V., BASTL, M., 1983: Vliv genetických a negenetických činitelů na živou hmotnost jehňat v 60 a 120 dnech věku u merinových ovcí a jejich kříženců. Živočišná výroba, 228, pp. 383-389. SNOWDER, G.D., DUCKETT, S. K., 2003: Evaluation of the South African Dorper as a terminal sire breed for growth, carcass, and palatability characteristics. Journal of Animal Science, 81, pp. 368-375. SNYMAN, M. A., ERASMUS, G. J., VAN WYK, J. B., OLIVIER, J. J., 1998: Genetic and phenotypic correlations among production and reproduction traits in Afrino sheep. South African Journal of Animal Science, 28 (2), pp. 74-81. SNYMAN, M. A., HERSELMAN, M. J., 2005: Comparison of productive and reproductive efficiency of Afrino, Dorper and Merino sheep in the False Upper Karoo. South African Journal of Animal Science, 35 (2), pp. 98-107. SOBRINHO, A. G. S., PURCHAS, R. W., KADIM, I. T., YAMAMOTO, S. M., 2005a: Musculosidade e composicao da perna de ovinos de diferentes genótipos e idades ao abate. Pesquisa Agropecuária Brasileira, 40 (11), pp. 1129-1134. SOBRINHO, A. G. S., PURCHAS, R. W., KADIM, I. T., YAMAMOTO, S. M., 2005b: Características de quailidade da cerne de ovimos de diferentes genótipos e idades ao abate. Revista Brasileira de Zootecnia, vol. 34, part 3, , pp. 1070-1078. SPEEDY, A. W., 1980: Sheep production – science into practice. Longman group limited, first published. pp. 195. STANFORD, K., MCALLISTER, T. A. LEES, B. M., XU, Z. J., CHENG, K. J., 1996: Comparison of sweet white lupin seed, canola meal and soybean meal as protein supplements for lambs. Canadian Journal of Animal Science, 76, pp. 215-219. STANFORD, K., WALLINS, G. L., SMART, W. G., MCALLISTER, T. A. 2000: Effect of feeding canola screenings on apparent digestibility, growth performance and carcass characteristics of feedlot lambs. Canadian Journal of Animal Science, 80, pp. 355-362. STANFORD, K., BAILEY, D. R. C., JONES, S. M. D., PRICE, M. A., KEMP, R. A., 2001: Ultrasound measurement of longissimus dimensions and backfat in growing lambs: effect of age, weight and sex. Small Ruminant Research, 42, pp. 191-197.

208

STEINHAUSER, L., BEŇOVSKÝ, R., BYSTRICKÝ, P., CABADAJ, R., ČERNÝ, H., DVOŘÁK, J., INGR, I., KEREKRÉTY, J., KUBÍČEK, K., MÁTÉ, D., MINKS, J., NAGY, J., NOVÁK, P., PIPEK, P., SIMEONOVOVÁ, J., SOVJAK, R., STEINHAUSEROVÁ, I., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., ŠUBRT, J., ŠVICKÝ, E., VEČEREK, V., VRCHLABSKÝ, J., ZABLOUDIL, F., 2000: Produkce masa. Vydavatelství potravinářské literatury, Steinhauser – last, Tišnov, pp. 464. ŠTOLC, L., NOHEJLOVÁ, L., MAXA, J., DŘEVO, V., MILERSKI, M., 2003: Plodnost a masná užitkovost Německé Černohlavé ovce chované v ČR. Sborník přednášek z mezinárodní konference a setkání chovatelů OVCE–KOZY, SEČ 2003, pp. 13-17. ŠUBRT, J., 2004: Kvalita hovězího masa. Sborník příspěvků k semináři: Genetické základy šlechtění na kvalitu jatečných těl a hovězího masa s možností využití výkrmu volků, pp. 65-81. SUSSI, C., SUPERCHI, P., BONOMI, A., BANI, P., 2003: Effect of corn grain popping temperature on lamb productive performance. Italian Journal of Animal Science, 2, suppl. 1, pp. 497-499. TEIXEIRA, A., BATISTA, S., DELFA, R., CADAVEZ, V., 2005: Lamb meat quality of two breeds with protected origin designation. Influence of breed, sex and life weight. Meat Science, 71, pp. 530–536. TEIXEIRA, A., MATOS, S., RODRIGUES, S., DELFA, R., CADAVEZ, V., 2006: In vivo estimation of lamb carcass composition by real time ultrasonography. Meat Science, 74, pp. 289 – 295. THATCHER, L. P., GAUNT, G. M., 1992: Effects of growth path and post-slaughter chilling regime on carcass composition and meat quality of ewe lambs. Australian Journal of Agricultural Research, 43, pp. 819-830. THIEME, O., KARAZEYBEK, M., ALI AZMAN, M., UGURLU, A., 1999: Performance of village sheep flocks in central Anatolia. I. Growth of lambs. Turkish Journal of Veterinary and Animal Sciences, 23, pp. 467-474. THOMPSON, J. M., HOPKINS, D. L., PETHICK, D. W., BAUD, S. R., O´HALLORAN, W. J., 2005a: Development of a sensory protocol for testing palatability of sheep meats. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 469-476.

209

THOMPSON, J. M., GEE, A., HOPKINS, D. L., SOUZA, D. N. D., WALKER, P. J., BAUD, S. R., PETHICK, D. W., 2005b: The impact of processing on sensory and objective measurements of sheep meat eating quality. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 561-573. TSCHIRHART-HOELSCHER, T. E., BAIRD, B. E., KING, D. A., MCKENNA, D. R., SAVELL, J. W., 2006: Physical, chemical, and histological characteristics of 18 lamb muscles. Meat Science, 73, pp. 48– 54. URL (nahlédnuto 27.9.2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=sf> (nahlédnuto 27.9.2008) URL (nahlédnuto 27.9.2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=ch > (nahlédnuto 27. 9. 2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=t > (nahlédnuto 27. 9. 2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=zv > (nahlédnuto 27.9.2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=vf > (nahlédnuto 27.9.2008) URL< http://www.schok.cz/index.php?page=ovce&zn=r > (nahlédnuto 27.9.2008) URL< http://www.zchok.sk/index_files/kombinovane.html > (nahlédnuto 27.9.2008) URL (nahlédnuto 27.9.2008) URL (nahlédnuto 28.9.2008) URL (nahlédnuto 28.9.2008) URL (nahlédnuto 28.9. 2008) VEJČÍK, A., KERNEROVÁ, N., 2000: Výsledky křížení Šumavské ovce s plemeny Texel a Oxford Down. Sborník přednášek Chov ovcí a koz v předvstupním období do Evropské unie, SEČ 2000, pp. 19– 22. VELASCO, S., LAUZURICA, S., CANEQUE, V., PEREZ, C., HUIDOBRO, F., MANZANARES, C., DIAZ, M. T., 2000: Carcass and meat quality of Talaverana

210

breed sucking lambs in relation to gender and slaughter weight. Animal Science, 70, pp. 253-263. VRCHLABSKÝ, J., VESELÁ, V., 1985: Laboratorní metodiky. VÚCHS Rapotín, p. 43. WIESE, S. C., WHITE, C. L., MASTERS, D. G., MILTON, J. T. B., DAVIDSON, R. H., 2003a: The growth performance and carcass attributes of Merino and Poll Dorset x Merino lambs fed rumen-protected methionine (SmartamineTM – M). Australian Journal of Agricultural Research, 54, pp. 507-513. WIESE, S. C., WHITE, C. L., MASTERS, D. G., MILTON, J. T. B., DAVIDSON, R. H., 2003b: Growth and carcass characteristics of prime lambs fed diets containing urea, lupins or canola meal as a crude protein source. Australian Journal of Experimental Agriculture, 43, pp. 1193-1197. WIESE, S. C., PETHICK, D. W., MILTON, J. T. B., DAVIDSON, R. H., Mc INTYRE, B. L., D´SOUZAD. N., 2005: Effect of teeth eruption on growth performance and meat quality of sheep. Australian Journal of Experimental Agriculture, 45, pp. 509-515. WOLF, B. T., JONES, D. A., OWEN, M. G., 2001: Carcass composition, conformation and muscularity in Texel lambs of different breeding history, sex and leg shape score. Animal Science, 72, pp. 465 – 475. WOLF, B. T., JONES, D. A., OWEN, M. G., 2006: In vivo prediction of carcass composition and muscularity in purebred Texel lambs. Meat Science, 74, pp. 416 – 423. YILMAZ, O., DENK, H., BAYRAM, D., 2007: Effects of lambing season, sex and birth type on growth performance in Norduz lambs. Small Ruminant Research, 68 (3), pp. 336-339. ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., KOPŘIVA, A., MRKVICOVÁ, E., PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J., 2006: Výživa a krmení hospodářských zvířat. Nakladatelství Profi Press Praha, pp. 360.

211

9. Přílohy 9.1. Seznam použitých zkratek 100-150 – skupina jehňat poražených ve věku 100 – 150 dní 150-180 – skupina jehňat poražených ve věku 150 – 180 dní 180+ - skupina jehňat poražených ve věku nad 180 dní A – Awassi AF – Afrino BB – Barbados Blackbelly Be – Berrichone du Cher BG – Bergschaf BL – Border Leicester BO – Booroolo BU – Burská koza C – Cigája Call – Callipyge gen CO – Corriedale Col – Columbia CR – Criollo CS – Castellana CT – centrální tomografie C1 – Composite I C3 – Composite III D – Dorset DHA – dokosahexaenová kyselina DP – denní přírůstek DM – D´man DO – Dorper EPA – eikosapentaenová kyselina FO – Finská ovce FL – Florina GMO – geneticky modifikovaný organismus H – Hampshire HM – Hungarian Merino HSF – Hardy Speckled Face Ch – Charollais CHi – Chios CHT – Churra da Terra Quente CHU – Churra IF – Ile de France IMT – Intramuskulární (vnitrosvalový) tuk J - Junin JUT – jatečně upravený trup KA – Katathin KR – Karagouniko KU – kontrola užitkovosti L – Leicester

212

LC – Lacaune M – Merino MA – Manchego Met – Methionin ML - Merinolandschaf m.l.l.t. – nejdelší hrudní a bederní sval (musculus longissimus lumborum et thoracis) MO – Montadale MR – Morkaraman MS – Milchschaf MUFA – monounsaturated fatty acid – mononenasycené mastné kyseliny N – Naeemi NČ – Německá černohlavá ovce OD – Oxford Down PD – Poll Dorset PEG – polyethylen glykol PO – Polypay PUFA – polyunsaturated fatty acid – vícenenasycené mastné kyseliny PW – Polwarth RA – Rasa Aragonesa RK – Red Karaman RLO – Rouge de L’Ouest RM – Romney March RO – Romanovská ovce S – Sardi SBF – Scottish Blackface SC – St. Croix SD – Southdown SE – Serrai SF – Suffolk SFA - saturated fatty acid – nasycené mastné kyseliny SH – Shropshire SM – Spanish Merino SO – Šumavská ovce SR – Serres SU – Sumatra T – Texel TA - Targhee TTP – trvalé travní porosty TU – Tushin UFA – unsaturated fatty acid – nenasycené mastné kyseliny VO – Vřesová ovce VF – Východofríská ovce WBSF – Warner- Bratzler shear force (střihový test dle Warner- Bratzlera) WF – Northwestern Whiteface WM – Welsh Mountain ZV – Zušlechtěná Valaška ŽM – Žírné Merino

213

9.2. Seznam tabulek a obrázků Tab.1. –

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat – porovnání jednotlivých sledovaných chovů

Tab.2. –

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Růžďka

Tab.3. –

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Kunčice

Tab.4. –

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Kuklík

Tab.5. –

Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v jednotlivých chovech

Tab.6. –

Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v chovu Růžďka

Tab.7. –

Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v chovu Kunčice

Tab.8. –

Výsledky hodnocení základních jatečných charakteristik lehkých jehňat v chovu Kuklík

Tab.9. –

Výsledky hodnocení doplňkových charakteristik jatečné hodnoty lehkých jehňat v chovu Kuklík

Tab.10. – Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v jednotlivých chovech Tab.11. – Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Růžďka Tab.12. – Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Kunčice Tab.13. – Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Kuklík Tab.14. – Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v jednotlivých chovech Tab.15. – Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Růžďka Tab.16. – Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Kunčice Tab.17. – Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Kuklík

214

Tab.18. – Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v jednotlivých chovech Tab.19. – Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Růžďka Tab.20. – Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kunčice Tab.21. – Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kuklík Tab.22. – Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v jednotlivých chovech Tab.23. – Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Růžďka Tab.24. – Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kunčice Tab.25. – Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kuklík Tab.26. – Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v jednotlivých chovech Tab.27. – Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Růžďka Tab.28. – Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kunčice Tab.29. – Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kuklík Tab.30. – Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v jednotlivých chovech Tab.31. – Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Růžďka Tab.32. – Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kunčice Tab.33. – Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kuklík Tab.34. – Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech Tab.35. – Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Tab.36. – Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Tab.37. – Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Tab.38. – Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v jednotlivých chovech 215

Tab.39. – Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Růžďka Tab.40. – Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Kunčice Tab.41. – Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Kuklík Tab.42. – Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech Tab.43. – Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Tab.44. – Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Tab.45. – Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Tab.46. – Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech Tab.47. – Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Tab.48. – Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Tab.49. – Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Tab.50. – Výsledky

hodnocení

obsahu

hlavních

skupin

mastných

kyselin

skupin

mastných

kyselin

skupin

mastných

kyselin

skupin

mastných

kyselin

v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech Tab.51. – Výsledky

hodnocení

obsahu

hlavních

v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka Tab.52. – Výsledky

hodnocení

obsahu

hlavních

v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice Tab.53. – Výsledky

hodnocení

obsahu

hlavních

v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík Tab.54. – Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech Tab.55. – Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka Tab.56. – Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice Tab.57. – Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík Obr.1. –

Schéma bourání jatečně upraveného těla

Obr.2. –

Třídy zmasilosti dle SEUROP

Obr.3. –

Třídy protučnělosti dle SEUROP

Obr.4. –

Jatečně upravené tělo křížence Sf x Ch (klasifikace O2)

Obr.5. –

Disekce kýty křížence Sf x Ch na maso, kosti a tuk.

216

9.3. Tabulky a obrázky

Tab. 1 Skupina

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat – porovnání jednotlivých sledovaných chovů Hmotnost při narození (kg)

n

F test Kuklík (A)

L.S.M. 2,77

134

167.69 *** S.E.M. 0,07

Hmotnost ve 30 dnech (kg)

sign.

L.S.M. 9,34

BC

Kunčice (B)

120

4,53

0,07

AC

Růžďka (C)

132

4,03

0,07

AB

41.62 *** S.E.M. 0,20

Hmotnost ve 100 dnech (kg)

sign. BC

11,93

0,21

AC

10,11

0,20

AB

Denní přírůstek 0 – 30 dnů (g) 14.13 *** L.S.M. S.E.M. sign. Bc 219 5,70

Denní přírůstek 30 – 100 dnů (g) 60.88 *** L.S.M. S.E.M. sign. BC 156 4,28

Denní přírůstek 0 – 100 dnů (g) 58.55 *** L.S.M. S.E.M. sign. BC 172 3,96

L.S.M. 20,00

87.85 *** S.E.M. 0,41

27,97

0,44

AC

247

6,03

AC

225

4,53

AC

234

4,19

AC

23,68

0,42

AB

203

5,75

aB

189

4,31

AB

196

3,99

AB

sign. BC

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 2

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Růžďka

Skupina

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C) Sf x (Sf x ZV) (D) Pohlaví (F test) Beránci (A) Jehnice (B) Četnost vrhu (F test) Jedináčci (A) Dvojčata (B) Rok (F test) 2004 (A) 2005 (B)

n

38 39 28 27

Hmotnost při narození (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost ve 30 dnech (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost ve 100 dnech (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Denní přírůstek 0 – 30 dnů (g) L.S.M. S.E.M. sign.

Denní přírůstek 30 – 100 dnů (g) L.S.M. S.E.M. sign.

Denní přírůstek 0 – 100 dnů (g) L.S.M. S.E.M. sign.

2.71 *

0.93

0.56

0.22

1.19

0.97

4,37 4,08 4,10 3,81

0,13 0,13 0,16 0,15

D

A

10,57 10,36 10,52 9,96

5.61 * 69 63

4,26 3,92

48 84

4,52 3,66

0,11 0,10

a

10,69 10,02

4,20 3,98

0,09 0,12

0,21 0,19

A

11,31 9,39

0,23 0,18

a

24,01 22,86

0,17 0,24

A

24,26 22,61

0,50 0,45

0,54 0,43

0,40 0,57

7,48 7,15 8,64 8,49

165 187 178 182

2.07 214 203

a

226 191

6,08 5,43

6,49 5,18

183 174

A

206 211

4,78 6,91

185 199 195 195

A

173 183

7,19 6,42

198 189

5,64 8,17

5,01 4,48 1.43

7,66 6,12

197 189

30.65 *** 205 151

6,16 5,89 7,12 6,99 1.63

1.26 B

0.34 B

8,83 8,45 10,20 10,02 0.91

19.19 *** b

14.46 *** 24,74 22,12

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

217

207 209 214 205

6.06 * B

0.05 10,39 10,32

0,62 0,59 0,72 0,70 3.18

b

46.40 *** B

2.09 91 41

22,88 23,94 23,58 23,34

6.04 * b

34.48 *** 0,12 0,09

0,26 0,25 0,30 0,30

5,35 4,27 12.32 ***

B A

205 181

3,94 5,70

B A

Tab. 3 Skupina

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Kunčice

n

Hmotnost při narození (kg) L.S.M.

S.E.M.

sign.

Hybridní kombinace 3.16 * (F test) f Ch (A) 32 4,53 0,13 eF Ch x VF (B) 26 4,26 0,15 f Sf x Ch (C) 21 4,49 0,16 T (D) 13 4,62 0,20 b T x Ch (E) 15 4,85 0,19 aBc T x VF (F) 13 5,15 0,20 Pohlaví 0.10 (F test) Beránci (A) 61 4,67 0,10 Jehnice (B) 59 4,63 0,10 Četnost vrhu 6.98 ** (F test) B Jedináčci (A) 47 4,85 0,11 A Dvojčata (B) 73 4,45 0,09 Rok 7.20 *** (F test) B 2004 (A) 64 4,46 0,10 A 2005 (B) 58 4,84 0,10 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P

Hmotnost ve 30 dnech (kg) L.S.M.

S.E.M.

Hmotnost ve 100 dnech (kg) sign.

L.S.M.

0.24 12,26 11,91 12,18 12,27 12,64 12,20

0,39 0,43 0,46 0,59 0,55 0,59

0,30 0,28

28,37 28,24 28,35 28,66 29,45 27,85

0,33 0,27

a

29,86 27,12

0,88 0,97 1,05 1,34 1,25 1,33

0,68 0,64

B A

30,81 26,16

0,74 0,62

258 255 256 255 259 235

11,53 0,29 28,61 A 12,95 0,30 28,37 ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

0,65 0,69

sign.

L.S.M.

A

268 239

12,63 13,92 15,14 19,21 18,05 19,16

9,72 9,16

227 228 227 231 236 216

A

288 218

10,65 8,90

a

240 215

9,33 9,94

L.S.M.

7,63 8,41 9,14 11,60 10,90 11,57

5,87 5,53

B A

245 210

6,43 5,38

238 240 239 240 246 227

a

244 211

5,63 6,00

sign.

8,83 9,72 10,57 13,42 12,61 13,39 8.60 **

B A

252 225

6,79 6,40

B A

18.41 *** B A

260 217

15.92 *** b

S.E.M.

0.23

16.94 ***

6.33 * 236 270

sign.

9.82 ** b

23.99 *** B

S.E.M.

Denní přírůstek 0 – 100 dnů (g)

0.32

4.93 * B

0.06 B

S.E.M.

Denní přírůstek 30 – 100 dnů (g)

0.23

22.18 ***

11.48 **

218

L.S.M.

8.96 ** b

32.75 *** 13,49 11,00

sign.

0.19

5.28 * 12,71 11,78

S.E.M.

Denní přírůstek 0 – 30 dnů (g)

7,44 6,22 0.43

B A

241 235

6,52 6,94

B A

Tab. 4 Skupina

Výsledky hodnocení růstových charakteristik jehňat v chovu Kuklík

n

Hmotnost při narození (kg) L.S.M.

S.E.M.

sign.

Hybridní kombinace 15.56 *** (F test) BdE Ch x RO (A) 10 3,32 0,13 ACDe RO (B) 37 2,69 0,08 BDe RO x(SfxRO) (C) 12 3,21 0,13 aBCE Sf x(SfxRO) (D) 11 3,74 0,12 AbcD Sf x RO (e) 64 2,91 0,05 Pohlaví 1.55 (F test) Beránci (A) 79 3,22 0,05 Jehnice (B) 55 3,13 0,06 Četnost vrhu 58.02 *** (F test) BC Jedináčci (A) 16 3,79 0,10 AC Dvojčata (B) 55 3,16 0,06 Trojčata a AB 63 2,58 0,07 vícečetné (C) Sezóna 0.08 (F test) Zimní období (A) 84 3,19 0,07 Letní období (B) 50 3,16 0,06 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤

Hmotnost ve 30 dnech (kg) L.S.M.

S.E.M.

Hmotnost ve 100 dnech (kg) sign.

L.S.M.

5.12 ** 10,14 10,24 11,36 11,99 9,93

0,53 0,32 0,50 0,47 0,21

sign.

L.S.M.

4.05 ** D cD bE ABE CD

22,93 21,47 23,13 25,02 21,01

1.35 10,89 10,57

S.E.M.

Denní přírůstek 0 – 30 dnů (g)

1,15 0,70 1,07 1,01 0,46

23,18 22,24

21.33 ***

D

BE D

227 251 272 275 234

16,33 9,98 15,24 14,40 6,56

0,46 0,53

256 248

18.77 ***

0,39 0,22

A

26,41 20,74

0,84 0,48

A

292 231

11,91 6,89

9,55

0,27

A

20,99

0,57

A

232

8,18

44.62 ***

9,08 0,25 19,94 A 12,38 0,28 25,48 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

219

0,55 0,60

e ae cd

175 167 173 192 162

177 170

A

197 306

7,79 8,57

L.S.M.

9,83 6,01 9,17 8,67 3,95

S.E.M.

sign.

2.82 * d

bE D

196 188 199 213 181

11,03 6,74 10,30 9,73 4,44

d

bE D

2.25

3,93 4,56

200 191

10.36 *** BC

4,41 5,12 15.47 ***

7,17 4,14

A

226 176

8,04 4,65

BC

A

195 159

BC

A

167

4,92

A

184

5,53

A

84.62 *** B

sign.

2.36

11.01 ***

12,55 10,09

S.E.M.

Denní přírůstek 0 – 100 dnů (g)

2.69 * d

6,52 7,58

BC

B

L.S.M.

0.83

BC

73.76 ***

sign.

2.78 *

2.52

0,21 0,25

S.E.M.

Denní přírůstek 30 – 100 dnů (g)

42.21 *** B A

150 197

4,69 5,16

A

47.81 *** B A

168 223

5,26 5,79

B A

Tab. 5 Skupina F test

Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v jednotlivých chovech Výška m.l.l.t. Plocha m.l.l.t. Výška tuku n (cm) (cm2) (cm) 74.66 *** 150.47 *** 5.44 * L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign.

Kunčice (A)

118

2,10

0,03

B

7,63

0,17

B

0,31

0,01

b

Růžďka (B)

55

1,64

0,04

A

3,96

0,25

A

0,28

0,01

a

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05 Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v chovu Růžďka Výška m.l.l.t. Plocha m.l.l.t. Výška tuku Skupina n (cm) (cm2) (cm) L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. Hybridní kombinace 0.63 0.13 0.99 (F test) Sf x Ch (A) 13 1,72 0,07 4,15 0,33 0,26 0,01 Sf x (Sf x Ch) (B) 17 1,60 0,06 3,95 0,27 0,29 0,01 Sf x ZV (C) 9 1,64 0,08 3,89 0,39 0,29 0,02 Sf x (Sf x ZV) (D) 16 1,67 0,06 4,07 0,29 0,29 0,01 Pohlaví 0.03 0.09 4.05 * (F test) b Beránci (A) 19 1,66 0,06 3,96 0,28 0,30 0,01 a Jehnice (B) 36 1,65 0,04 4,06 0,19 0,27 0,01 Četnost vrhu 6.40 * 4.81 * 4.08 * (F test) b b b Jedináčci (A) 22 1,74 0,06 4,37 0,27 0,30 0,01 a a a Dvojčata (B) 33 1,57 0,04 3,66 0,20 0,27 0,01 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 6

Výsledky hodnocení ultrazvukových měření zmasilosti a protučnění in vivo u jehňat v chovu Kunčice Výška m.l.l.t. Plocha m.l.l.t. Výška tuku Skupina n (cm) (cm2) (cm) L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. Hybridní kombinace 1.00 1.07 1.48 (F test) Ch (A) 32 2,10 0,05 7,84 0,30 0,31 0,01 Ch x VF (B) 25 2,13 0,05 7,86 0,34 0,31 0,01 d d Sf x Ch (C) 21 2,05 0,05 6,99 0,36 0,29 0,01 c c T (D) 13 2,24 0,07 8,07 0,46 0,33 0,01 T x Ch (E) 15 2,14 0,07 7,95 0,43 0,31 0,01 T x VF (F) 12 2,08 0,07 7,90 0,48 0,32 0,01 Pohlaví 2.96 7.84 ** 1.91 (F test) B Beránci (A) 59 2,17 0,04 8,22 0,24 0,32 0,01 A Jehnice (B) 59 2,08 0,03 7,32 0,22 0,31 0,01 Četnost vrhu 6.68 * 9.73 ** 2.12 (F test) b B Jedináčci (A) 45 2,19 0,04 8,31 0,26 0,32 0,01 a A Dvojčata (B) 73 2,06 0,03 7,23 0,21 0,30 0,01 Rok 91.37 *** 32.22 *** 305.28 *** (F test) B B B 2004 (A) 60 2,36 0,03 8,70 0,23 0,39 0,01 A A A 2005 (B) 58 1,89 0,04 6,84 0,24 0,23 0,01 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab.7

220

Tab. 8 Skupina

Výsledky hodnocení základních jatečných charakteristik lehkých jehňat v chovu Kuklík

n

Věk při porážce (dny) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) RO (A) Sf x RO (B)

26 29

Četnost vrhu (F test) Jedináčci (A) Dvojčata (B) Trojčata (C) Čtyřčata (D) Pozn.: *** = P <

sg.

L.S.M.

0.34

88,76 90,70

Pohlaví (F test) Beránci (A) Jehnice (B)

S.E.M.

Porážková hmotnost (kg)

2,57 2,46

88,50 90,95

2,08 2,96

14,06 13,86

L.S.M.

0,57 0,54

14,35 13,58

0,46 0,65

5,67 5,84

221

sg.

L.S.M.

5,92 5,58

1,10 bC 6,95 a 0,65 5,17 A 0,58 5,15 0,77 5,74 b, c = P ≤ 0.05

0,22 0,21

40,25 42,17

sg.

L.S.M.

0,60 0,57

41,31 41,11

5.62

b a

1,15 1,24

A A a

42,74 39,46 40,51 42,15

0,48 0,69

1,16 0,68 0,62 0,81

sg.

L.S.M.

0,09 0,09

1,28 1,11

0,07 0,11

1,32 1,53

b

b

1,00 1,23 1,18 1,36

0,18 0,11 0,10 0,12

0,11 0,10 0.07

1,41 1,45

1.02 ad

S.E.M. 2.15

1.74

3.35 * BCd

S.E.M.

Barva (body)

0.53

0.06

0,18 0,25

0,43 0,25 0,23 0,30

S.E.M.

Protučnění (body)

6.17 *

1.32

3.01 *

5,00 16,29 2,94 13,10 2,66 12,75 3,49 13,71 B, C = P ≤ 0.01; * = a,

S.E.M.

Jatečná výtěžnost (%)

0.33

1.04

0.23

6 87,67 16 91,16 21 88,86 12 91,23 0.0001; ** = A,

sg.

0.07

0.50

37 18

S.E.M.

Hmotnost JUT (kg)

0,09 0,12 0.54

1,61 1,43 1,38 1,29

0,21 0,12 0,11 0,15

sg.

Tab. 9 Skupina

Výsledky hodnocení doplňkových charakteristik jatečné hodnoty lehkých jehňat v chovu Kuklík

Hmotnost kůže (kg)

n

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) RO (A) Sf x RO (B)

26 29

1,30 1,27

Tab. 10 Skupina

L.S.M.

37 18

0,07 0,06

1,33 1,24

9,23 9,25

0,05 0,08

1,49 1,12 1,30 1,22 ** = A,

sg.

L.S.M.

0,45 0,43

9,37 9,11

53,29 57,69

sg.

L.S.M.

S.E.M.

59,87 51,11

2,10 2,01

2.27

1,70 2,42

0,39 0,43

B A

0,43 0,38

L.S.M.

2.32 S.E.M.

sign.

L.S.M.

Kuklík (A)

13

32.19

1.38

12.08

Kunčice (B)

15

31.60

1.28

Růžďka (C)

22

34.89

1.06

11.32 *** S.E.M.

sign.

0.61

C

37.34

12.32

0.56

C

15.16

0.47

AB

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

222

L.S.M.

43,88 46,51

0,33 0,41 0,45 0,44

26.78 *** S.E.M.

b

0,01 0,02

L.S.M.

a

46,93 43,46

bCd a A a

36,30 43,06 41,57 59,86

4,53 4,33

6.34 ** S.E.M.

sg.

0,31 0,33

0,02 0,02 0.31

3,67 5,22

0,33 0,31

0,02 0,03 4.95 **

8,80 5,18 4,68 6,15

Zmasilost SEUROP (body) L.S.M.

S.E.M. 0.65

2.52

0,03 0,02 0,02 0,02

sign.

sg.

0.32

3.60 **

4,08 2,40 2,17 2,85

S.E.M.

Podíl ledvinového loje (%)

0.20

0,02 0,02

Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v jednotlivých chovech Porážková hmotnost Hmotnost JUT Jatečná výtěžnost n (kg) (kg) (%)

F test

L.S.M.

4.04 *

0.79

0,87 52,28 0,51 54,18 0,46 57,07 0,61 58,44 c = P ≤ 0.05

sg.

2.65

9.50 **

0,36 0,51

b 0,13 9,16 a 0,07 8,58 0,07 10,25 0,09 8,97 B, C = P ≤ 0.01; * = a, b,

S.E.M.

Hmotnost ledvinového loje (g)

Podíl ledviny (%)

2.59

0.19

2.34

6 16 21 12 0.0001;

S.E.M.

Hmotnost ledviny (g)

0.02

1.16

Četnost vrhu (F test) Jedináčci (A) Dvojčata (B) Trojčata (C) Čtyřčata (D) Pozn.: *** = P <

sg.

0.08

Pohlaví (F test) Beránci (A) Jehnice (B)

S.E.M.

Podíl kůže (%)

d

0,22 0,32 0,32 0,43

d d abc

D

0,05 0,03 0,02 0,03

d D AbC

Protučnělost SEUROP (body) 14.33 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.23

0.17

BC

2.33

0.16

A

2.27

0.13

A

0.74

C

2.85

0.17

B

38.94

0.69

C

3.67

0.16

A

43.65

0.57

AB

3.27

0.13

sign.

Tab. 11 Skupina

Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Růžďka Porážková hmotnost Hmotnost JUT Jatečná výtěžnost n (kg) (kg) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.84

8 7 7

34.02 31.57 34.95

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

1.22 1.25 1.28

15.05 13.72 15.19

42.44 ***

S.E.M.

sign.

44.53 43.51 43.74

28.28 ***

0.80 0.81 0.84

3.50 2.89 3.18

1.98 * B A

45.04 42.81

L.S.M.

Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.38

5 5 5

34.32 31.08 29.48

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.35

1.58 1.58 1.58

13.45 11.95 11.56

0.20

0.85 0.85 0.85

a

0.20

150 – 180 dnů (A) 8 31.21 1.25 12.38 0.68 Nad 180 dnů (B) 7 32.04 1.34 12.26 0.72 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

223

sign.

2.95 3.43

1.49 1.49 1.49

L.S.M.

1.18 1.26

L.S.M.

S.E.M.

2.04 2.20 2.25

0.26 0.26 0.27

sign.

6.84 *

0.23 0.17

1.74 2.59

S.E.M.

sign.

3.62 3.78 3.58

0.31 0.31 0.31

L.S.M.

0.24 0.26

S.E.M. 0.81

2.56 2.24 2.24

0.22

3.74 3.58

0.25 0.19

b a

Protučnělost SEUROP (body)

0.12

0.41

39.46 38.35

0.23 0.24 0.24

Zmasilost SEUROP (body)

0.05

39.09 38.51 39.11

sign.

2.78 b

0.78 0.59

S.E.M.

S.E.M.

Protučnělost SEUROP (body)

1.66

Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Kunčice Porážková hmotnost Hmotnost JUT Jatečná výtěžnost n (kg) (kg) (%)

Hybridní kombinace (F test)

L.S.M.

0.44

0.54 0.55 0.57

150 – 180 dnů (A) 8 28.55 1.19 12.85 0.53 A Nad 180 dnů (B) 14 38.47 0.90 16.46 0.40 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Skupina

L.S.M.

1.98

B

Tab. 12

sign.

Zmasilost SEUROP (body)

0.20 0.20 0.20 2.66

2.15 2.54

0.16 0.17

sign.

Tab. 13 Skupina

Výsledky hodnocení základních charakteristik jatečné hodnoty jehňat v chovu Kuklík Porážková hmotnost Hmotnost JUT Jatečná výtěžnost n (kg) (kg) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.21

6 7

32.72 31.76

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

0.23

1.52 1.38

12.69 11.59

0.03

Skupina

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.37

0.86 0.78

38.47 36.47

0.86

38.16 36.77

S.E.M.

Protučnělost SEUROP (body)

sign.

L.S.M.

0.05

1.25 1.13

2.88 2.84

0.67

100 – 150 dnů (A) 6 32.41 1.52 12.42 0.86 150 – 180 dnů (B) 7 32.07 1.38 11.86 0.78 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 14

L.S.M.

Zmasilost SEUROP (body)

0.16 0.14

3.01 2.71

sign.

5.08

1.50 1.00

1.89

1.25 1.13

S.E.M.

b

0.16 0.15

a

0.00

0.16 0.14

1.25 1.25

0.16 0.15

Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v jednotlivých chovech n

Hmotnost ledviny (g)

F test L.S.M.

0.78 S.E.M.

Hmotnost ledvinového loje (g)

Podíl ledviny (%) sign.

L.S.M.

1.39 S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.03 S.E.M.

Podíl ledvinového loje (%) sign.

L.S.M.

2.52 S.E.M.

sign.

Kuklík (A)

13

0.09

0.01

0.29

0.02

0.13

0.03

0.40

0.06

b

Kunčice (B)

15

0.11

0.01

0.33

0.02

0.19

0.02

0.59

0.06

a

Růžďka (C)

22

0.11

0.01

0.31

0.01

0.20

0.02

0.55

0.05

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

224

Tab. 15

Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Růžďka

Skupina

Hmotnost ledviny (g)

n

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.35

8 7 7

0.10 0.09 0.11

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.02

0.01 0.01 0.01

0.30 0.30 0.31

8.49 **

S.E.M.

Podíl ledvinového loje (%) sign.

L.S.M.

3.12

0.03 0.03 0.03

0.25 0.12 0.18

1.02

B 150 – 180 dnů (A) 8 0.08 0.01 0.28 A Nad 180 dnů (B) 14 0.12 0.01 0.32 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 16

Hmotnost ledvinového loje (g)

Podíl ledviny (%)

0.04 0.04 0.04

0.14 0.23

sign.

3.31 b a

0.72 0.37 0.51

3.53

0.03 0.02

S.E.M.

0.09 0.10 0.10

b a

0.55

0.04 0.03

0.49 0.58

0.09 0.07

Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Kunčice

Skupina

N

Hmotnost ledviny (g) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.33

5 5 5

0.11 0.10 0.10

0.01 0.01 0.01

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.00

0.33 0.33 0.33

0.12

150 – 180 dnů (A) 8 0.11 0.01 0.34 Nad 180 dnů (B) 7 0.10 0.01 0.32 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

225

Hmotnost ledvinového loje (g)

Podíl ledviny (%)

0.03 0.03 0.03

sign.

L.S.M.

0.47

0.22 0.19 0.17

0.28

0.03 0.03

S.E.M.

Podíl ledvinového loje (%)

0.03 0.03 0.03

0.08

0.62 0.60 0.56

0.67

0.17 0.21

0.03 0.03

S.E.M.

0.09 0.09 0.09 0.69

0.55 0.64

0.07 0.08

sign.

Tab. 17

Výsledky hodnocení hmotnosti a podílu ledvinky a ledvinového loje u jehňat v chovu Kuklík

Skupina

Hmotnost ledviny (g)

n

L.S.M.

S.E.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

sign.

L.S.M.

6.03 *

6 7

0.11 0.08

0.01 0.01

Věk při porážce (F test)

Skupina

S.E.M.

sign.

L.S.M.

22.64 ** b

0.33 0.27

a

3.76

0.01 0.01

0.01 0.01

B A

0.17 0.10

L.S.M.

9.42 ** S.E.M.

sign.

L.S.M.

12.60 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

sign.

L.S.M.

S.E.M.

B A

0.12 0.15

12.71 *** S.E.M.

b

0.02 0.02

0.51 0.31

a

0.05 0.05

0.35 0.46

Hmotnost hřbetu (kg) L.S.M.

b a

2.65

0.02 0.02

sign.

sign.

7.84 *

1.19

Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v jednotlivých chovech Hmotnost plece Hmotnost boku Hmotnost krku n (kg) (kg) (kg)

F test

S.E.M.

Podíl ledvinového loje (%)

5.19 *

16.64 **

100 – 150 dnů (A) 6 0.11 0.01 0.32 150 – 180 dnů (B) 7 0.09 0.01 0.27 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 18

Hmotnost ledvinového loje (g)

Podíl ledviny (%)

8.62 *** S.E.M.

0.05 0.05

Hmotnost kýty (kg)

sign.

L.S.M.

16.44 *** S.E.M.

sign.

Kuklík (A)

13

2.38

0.11

C

2.36

0.15

c

0.80

0.06

BC

2.23

0.13

C

4.09

0.18

C

Kunčice (B)

15

2.33

0.10

C

1.96

0.14

C

1.11

0.05

A

2.54

0.12

c

4.07

0.17

C

Růžďka (C)

22

2.83

0.08

AB

2.87

0.12

aA

1.14

0.04

A

2.87

0.10

Ab

5.15

0.14

AB

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

226

Tab. 19 Skupina

Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Růžďka Hmotnost plece Hmotnost boku Hmotnost krku n (kg) (kg) (kg) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.97

8 7 7

2.79 2.63 2.84

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

Skupina

L.S.M.

1.94

0.10 0.11 0.11

2.83 2.50 2.85

16.84 **

S.E.M.

sign.

1.05 1.10 1.21

35.75 ***

0.08 0.09 0.09

2.87 2.55 2.87

2.76 B A

1.03 1.21

L.S.M.

Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.81

5 5 5

2.49 2.26 2.23

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.02

0.15 0.15 0.15

2.16 1.90 1.83

0.93

0.17 0.17 0.17

2.37 3.16

0.01

150 – 180 dnů (A) 8 2.41 0.12 1.96 0.13 Nad 180 dnů (B) 7 2.24 0.13 1.97 0.14 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

227

0.08 0.08 0.08

sign.

L.S.M.

0.06 0.07

0.11 0.12 0.12

5.16 4.73 5.12

B

0.11 0.08

S.E.M.

2.82 2.42 2.39

0.19 0.19 0.19

A

sign.

4.51 5.50

0.15 0.16

sign.

0.16 0.16 0.17

0.16 0.12

B A

Hmotnost kýty (kg) L.S.M.

S.E.M. 2.08

4.47 4.01 3.72

0.22

2.49 2.60

S.E.M.

24.28 ***

1.53

0.71

1.08 1.15

L.S.M.

2.00

Hmotnost hřbetu (kg)

0.62

1.18 1.06 1.11

sign.

31.26 ***

0.08 0.06

S.E.M.

S.E.M.

Hmotnost kýty (kg)

2.45

Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kunčice Hmotnost plece Hmotnost boku Hmotnost krku n (kg) (kg) (kg)

Hybridní kombinace (F test)

L.S.M.

0.94

0.13 0.14 0.14

B 150 – 180 dnů (A) 8 2.49 0.10 2.23 0.13 A Nad 180 dnů (B) 14 3.02 0.08 3.23 0.10 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 20

sign.

Hmotnost hřbetu (kg)

0.26 0.26 0.26 0.35

4.16 3.98

0.20 0.22

sign.

Tab. 21 Skupina

Výsledky hodnocení hmotnosti jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kuklík Hmotnost plece Hmotnost boku Hmotnost krku n (kg) (kg) (kg) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.05

6 7

2.52 2.27

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

0.31

0.18 0.17

2.45 2.28

0.62

Skupina

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.08

0.23 0.21

0.79 0.81

0.01

0.81 0.79

0.08 0.07

2.31 2.17

L.S.M.

3.18 S.E.M.

Kuklík (A)

13

19.64

0.28

Kunčice (B)

15

19.01

0.26

Růžďka (C)

22

18.75

0.22

sign.

L.S.M.

c

19.39

a

22.56 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.08 0.07

0.42

B

6.60

15.88

0.39

AC

18.71

0.32

B

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

228

25.27 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.31 2.16

0.12 0.11

4.34 3.89

sign.

0.27 0.24 0.34

0.12 0.11

4.22 4.01

Podíl hřbetu (%)

0.27 0.24

Podíl kýty (%) sign.

L.S.M.

2.46 S.E.M.

0.28

B

33.92

0.39

20.57

0.26

AC

33.11

0.36

c

18.88

0.22

B

34.13

0.30

b

sign.

L.S.M.

0.26

BC

18.58

9.06

0.24

AC

7.55

0.20

AB

16.73 *** S.E.M.

S.E.M. 1.53

0.89

Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v jednotlivých chovech Podíl plece Podíl boku Podíl krku n (%) (%) (%)

F test

S.E.M.

Hmotnost kýty (kg)

0.77

0.02

100 – 150 dnů (A) 6 2.49 0.18 2.37 0.23 150 – 180 dnů (B) 7 2.30 0.17 2.36 0.21 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 22

L.S.M.

Hmotnost hřbetu (kg)

sign.

Tab. 23 Skupina

Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Růžďka Podíl plece Podíl boku Podíl krku n (%) (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.01

8 7 7

18.66 19.27 18.82

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

Skupina

L.S.M.

0.63

0.30 0.31 0.32

18.48 18.02 18.63

8.92 **

S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.26

0.38 0.39 0.40

6.98 8.06 7.92

26.26 ***

B 150 – 180 dnů (A) 8 19.48 0.29 17.16 0.37 A Nad 180 dnů (B) 14 18.35 0.22 19.59 0.28 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 24

sign.

Podíl hřbetu (%)

A

7.91 7.39

0.39 0.40 0.41

18.94 18.47 18.86

L.S.M.

Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.03

5 5 5

18.48 18.97 19.45

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.38 0.29

0.13

0.47 0.47 0.47

16.06 15.93 15.68

4.86 *

0.53 0.53 0.53

18.34 19.17

8.84 8.82 9.58

229

0.26 0.26 0.26

sign.

L.S.M.

0.21 0.22

34.63 34.63 33.90

S.E.M.

20.94 20.26 20.63

b a

35.39 33.39

sign.

0.40 0.30

L.S.M.

S.E.M. 1.09

0.29 0.29 0.29

0.23 0.24

0.41 0.42 0.44

B A

Podíl kýty (%)

33.24 33.60 32.36

11.06 **

20.05 21.17

sign.

14.87 **

1.40

4.30

8.76 9.39

0.27 0.27 0.28

0.26 0.20

S.E.M. 1.04

Podíl hřbetu (%)

2.75

0.36

b 150 – 180 dnů (A) 8 19.58 0.38 15.70 0.42 a Nad 180 dnů (B) 7 18.36 0.40 16.08 0.45 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

S.E.M.

L.S.M.

6.25 *

Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kunčice Podíl plece Podíl boku Podíl krku n (%) (%) (%)

Hybridní kombinace (F test)

sign.

0.81

1.12 B

S.E.M.

Podíl kýty (%)

0.61 0.61 0.61 2.80

B A

33.67 32.47

0.49 0.52

sign.

Tab. 25 Skupina

Výsledky hodnocení podílu jednotlivých masných partií u jehňat v chovu Kuklík Podíl plece Podíl boku Podíl krku n (%) (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.52

6 7

19.81 19.55

S.E.M.

L.S.M.

S.E.M.

0.08

0.27 0.24

19.20 19.51

3.32

0.80 0.73

230

S.E.M.

L.S.M.

5.84 *

6.15 6.99

0.43

100 – 150 dnů (A) 6 20.02 0.27 19.00 0.80 150 – 180 dnů (B) 7 19.34 0.24 19.72 0.73 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

L.S.M.

Podíl hřbetu (%)

0.25 0.23

0.25 0.23

sign.

L.S.M.

0.28 b a

18.35 18.80

0.15

6.50 6.63

S.E.M.

Podíl kýty (%)

0.62 0.56

1.20

34.32 33.58

0.20

18.77 18.39

0.62 0.56

S.E.M.

0.50 0.46 0.01

33.98 33.92

0.50 0.45

sign.

Tab. 26 Skupina

n

Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v jednotlivých chovech Hmotnost Hmotnost masa Hmotnost kostí Hmotnost tuku levé kýty levé kýty levé kýty levé kýty (kg) (kg) (kg) (kg)

F test L.S.M.

16.24 *** S.E.M. sign.

L.S.M.

19.49 *** S.E.M. sign.

L.S.M.

5.01 * S.E.M.

sign.

L.S.M.

7.88 ** S.E.M.

Kuklík (A)

13

1.96

0.08

C

1.39

0.06

C

0.42

0.02

C

0.13

0.02

Kunčice (B)

15

1.93

0.08

C

1.33

0.06

C

0.43

0.01

c

0.17

0.02

Růžďka (C)

22

0.06

AB

0.05

AB

0.01

Ab

0.21

0.01

2.43

1.74

0.48

sign. C

A

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 27 Skupina

n

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) 8 Sf x (Sf x 7 Ch) (B) Sf x ZV (C) 7 Věk při porážce (F test) 150 – 180 8 dnů (A) Nad 180 14 dnů (B)

Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Růžďka Hmotnost levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost masa levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost kostí levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost tuku levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

2.05

2.25

1.20

6.13

2.44

0.08

1.75

0.06

0.48

0.02

0.21

0.02

2.23

0.08

1.59

0.06

0.44

0.02

0.20

0.02

2.41

0.08

1.75

0.06

0.48

0.02

0.18

0.02

21.46 **

13.71 **

6.13 *

13.46 **

2.14

0.07

B

1.57

0.06

B

0.44

0.02

b

0.14

0.02

B

2.58

0.06

A

1.83

0.04

A

0.50

0.02

a

0.25

0.02

A

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 28 Skupina

n

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) 5 Ch x VF (B) 5 Sf x Ch (C) 5 Věk při porážce (F test) 150 – 180 8 dnů (A) Nad 180 dnů 7 (B)

Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kunčice Hmotnost levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost masa levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost kostí levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost tuku levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

2.76

2.83

2.55

0.70

2.10 1.94 1.75

0.11 0.11 0.11

c

a

1.47 1.33 1.20

0.77

0.08 0.08 0.08

c

a

0.45 0.44 0.39

0.26

0.02 0.02 0.02

0.19 0.17 0.15

6.15 *

0.02 0.02 0.02 0.19

1.98

0.08

1.36

0.06

0.45

0.01

b

0.18

0.02

1.88

0.09

1.31

0.07

0.40

0.02

a

0.17

0.02

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 29 Skupina

n

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) 5 Sf x RO (B) 5 Věk při porážce (F test) 100 – 150 8 dnů (A) 150 – 180 7 dnů (B)

Výsledky hodnocení hmotnosti kýty a disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kuklík Hmotnost levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost masa levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost kostí levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

Hmotnost tuku levé kýty (kg) L.S.M. S.E.M. sign.

1.79

2.59

0.45

0.76

2.08 1.86

0.12 0.11

1.50 1.30

0.46

0.09 0.08

0.43 0.42

0.73

0.02 0.02

0.14 0.12

1.91

0.02 0.02 0.05

2.03

0.12

1.45

0.09

0.44

0.02

0.13

0.02

1.91

0.11

1.34

0.08

0.41

0.02

0.13

0.02

231

Tab. 30 Skupina

Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v jednotlivých chovech Podíl masa Podíl kostí Podíl tuku n levé kýty levé kýty levé kýty (%) (%) (%)

F test L.S.M.

8.78 ** S.E.M.

sign.

L.S.M.

10.24 ** S.E.M.

sign.

L.S.M.

5.90 ** S.E.M.

sign.

Kuklík (A)

13

70.73

0.54

b

21.84

0.52

C

6.41

0.55

BC

Kunčice (B)

15

68.96

0.51

aC

22.33

0.48

C

8.71

0.52

A

Růžďka (C)

22

71.72

0.42

B

19.73

0.40

AB

8.56

0.43

A

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 31 Skupina

Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Růžďka Podíl masa Podíl kostí Podíl tuku n levé kýty levé kýty levé kýty (%) (%) (%) L.S.M.

S.E.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) 8 71.85 Sf x (Sf x Ch) (B) 7 71.58 Sf x ZV (C) 7 72.53 Věk při porážce (F test) 150 – 180 dnů (A) 8 72.95 Nad 180 dnů (B) 14 71.02 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B,

Tab. 32 Skupina

L.S.M.

Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

0.41

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.11

0.74 0.76 0.78

19.74 19.76 20.08

4.34

S.E.M.

sign.

0.62

0.68 0.70 0.72

8.42 8.66 7.39

0.08

0.83 0.85 0.88 7.41 *

0.73 20.31 0.67 0.55 19.41 0.50 C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

5 5 5

150 – 180 dnů (A) Nad 180 dnů (B)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.50

69.79 68.50 68.75

Věk při porážce (F test)

Skupina

L.S.M.

6.74 9.57

0.81 0.61

b a

Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kunčice Podíl masa Podíl kostí Podíl tuku n levé kýty levé kýty levé kýty (%) (%) (%)

Hybridní kombinace (F test)

Tab. 33

sign.

68.29 69.74

sign.

L.S.M.

0.45

0.96 0.96 0.96

21.52 22.60 22.72

1.68

8 7

S.E.M.

22.98 21.58

sign.

0.06

0.98 0.98 0.98

8.69 8.90 8.53

1.50

0.76 0.81

S.E.M.

0.76 0.76 0.76 0.02

0.77 0.83

8.74 8.68

0.60 0.64

Výsledky hodnocení podílů disektovaných částí kýty u jehňat v chovu Kuklík Podíl masa Podíl kostí Podíl tuku n levé kýty levé kýty levé kýty (%) (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

10.77 **

5 5

71.85 69.86

0.44 0.40

S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.96 B A

3.56

21.07 22.54

0.63 0.57

0.01

6.43 6.34

0.45

100 – 150 dnů (A) 8 71.42 0.44 22.09 0.63 150 – 180 dnů (B) 7 70.28 0.40 21.52 0.57 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

232

S.E.M.

0.61 0.55 0.72

6.03 6.74

0.61 0.55

sign.

Tab. 34 Skupina

Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech Sušina Intramuskulární tuk Popeloviny n (%) (%) (%)

F test L.S.M.

Kuklík (A)

134

21.22

Kunčice (B)

120

22.12

Růžďka (C)

132

23.18

30.30 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.20

BC

1.52

0.19

AC

1.01

0.16

AB

24.01 *** S.E.M.

2.33

sign.

L.S.M.

0.16

bC

1.12

0.15

aC

1.17

0.13

AB

7.41 ** S.E.M.

1.13

sign.

Bílkoviny (%)

L.S.M.

0.01

B

18.34

0.01

AC

19.82

0.01

B

32.08 *** S.E.M.

19.52

Hydroxyprolin (mg ve 100 g svalu) sign.

L.S.M.

3.39 * S.E.M.

0.14

BC

0.21

0.02

0.13

A

0.24

0.02

0.11

A

0.28

0.02

Kolageny (mg ve 100 g svalu)

sign.

L.S.M.

3.39 * S.E.M.

c

1.54

0.17

1.83

0.16

2.09

0.13

a

sign. c

a

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 35 Skupina

Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Sušina Intramuskulární tuk Popeloviny n (%) (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

Věk při porážce (F test)

8 7 7

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.16

22.78 23.46 23.11

S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.16

0.31 0.32 0.32

2.09 2.69 2.30

2.03

0.27 0.28 0.29

sign.

L.S.M.

2.31

1.12 1.12 1.15

0.05

150 – 180 dnů (A) 8 22.84 0.30 2.40 0.27 1.14 Nad 180 dnů (B) 14 23.39 0.23 2.32 0.20 1.13 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

233

S.E.M.

Bílkoviny (%)

0.01 0.01 0.01

sign.

Kolageny (mg ve 100 g svalu)

L.S.M.

L.S.M.

0.65

19.47 19.28 19.59

0.45

0.01 0.01

S.E.M.

Hydroxyprolin (mg ve 100 g svalu)

0.18 0.19 0.19

0.18 0.13

sign.

2.33

0.23 0.31 0.28

5.64 *

19.18 19.72

S.E.M.

0.03 0.03 0.03

a

0.24 0.31

0.02 0.02

sign.

2.33

1.73 2.32 2.07

4.28 b

S.E.M.

0.19 0.19 0.20 4.28

1.79 2.29

0.19 0.14

b a

Tab. 36

Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Sušina Intramuskulární tuk Popeloviny n (%) (%) (%)

Skupina

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Sf x Ch (B) Ch x VF (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.16

5 5 5

22.24 22.05 22.08

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.37

0.25 0.25 0.25

1.09 0.94 1.00

1.16 1.16 1.18

1.36

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

5 5

100 – 150 dnů (A) 150 – 180 dnů (B)

F test

S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.88

21.58 20.89

Věk při porážce (F test)

Skupina

S.E.M.

21.13 21.34

sign.

L.S.M.

2.78

0.30 0.27

1.80 1.28

0.29

8 7

S.E.M.

0.01 0.01 0.01

19.73 19.85 19.87

1.10 1.13

0.21

0.30 0.27

1.61 1.47

19.87 19.76

1.10 1.13

L.S.M.

Kuklík (A)

134

Kunčice (B)

120

Růžďka (C)

132

2.25 2.29 2.66

S.E.M.

sign.

0.09

C

0.09

C

0.07

AB

L.S.M.

10.63 8.17 9.42

S.E.M.

sign.

0.48

B

0.44

Ac

0.37

b

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

234

sign.

L.S.M.

S.E.M.

0.25 0.23

sign.

46.48 45.56

0.64

c

0.59 0.49

0.03 0.03

1.90 1.75

S.E.M.

sign.

L.S.M.

7.97 9.20

a

9.40

c ab

0.23 0.24

0.03 0.03

0.03 0.03

S.E.M.

sign.

0.14

1.61 1.48

0.25 0.23 0.09

1.59 1.49

0.25 0.23

b*

6.43 ** sign.

c

0.18

a*

S.E.M.

0.29 0.29 0.29

L.S.M.

0.21 0.20

3.32 * 47.62

ab

1.56 1.45 2.46

0.09

L* L.S.M.

c

L.S.M.

0.21 0.20

0.26 0.23

sign.

3.79 * c

0.14

0.26 0.23

18.33 18.37

0.04 0.04 0.04

S.E.M.

Kolageny (mg ve 100 g svalu)

0.01

0.02 0.02

sign.

Hydroxyprolin (mg ve 100 g svalu)

1.03

18.53 18.17

S.E.M.

0.18

Bílkoviny (%)

0.02 0.02

Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v jednotlivých chovech Obsah myoglobinu n Remise (mg v 1 g svalu) 8.23 ** 7.19 **

L.S.M.

0.21 0.19 0.33

0.14 0.15

1.77

0.23 0.21

L.S.M.

3.79 *

0.18 0.18 0.18

0.78

0.23 0.21

Kolageny (mg ve 100 g svalu)

0.23

0.01 0.01

S.E.M.

sign.

Hydroxyprolin (mg ve 100 g svalu)

0.17

Výsledky hodnocení chemických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Sušina Intramuskulární tuk Popeloviny n (%) (%) (%)

Skupina

Tab. 38

L.S.M.

1.29

150 – 180 dnů (A) 8 22.09 0.20 0.93 0.10 1.17 Nad 180 dnů (B) 7 22.16 0.21 1.09 0.10 1.16 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 37

sign.

0.95

0.12 0.12 0.12

0.05

S.E.M.

Bílkoviny (%)

0.10

S.E.M.

sign.

L.S.M.

S.E.M.

0.33

BC

12.13

0.27

0.30

A

12.19

0.25

0.25

A

12.05

0.20

sign.

Tab. 39

Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Růžďka Obsah myoglobinu Skupina n Remise (mg v 1 g svalu) L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. Hybridní kombinace 0.15 0.76 (F test) Sf x Ch (A) 8 2.54 0.13 10.11 0.39 Sf x (Sf x Ch) (B) 7 2.59 0.13 9.76 0.40 Sf x ZV (C) 7 2.63 0.13 9.43 0.41 Věk při porážce 11.22 ** 28.95 *** (F test) B B 150 – 180 dnů (A) 8 2.32 0.12 11.08 0.38 A A Nad 180 dnů (B) 14 2.85 0.09 8.45 0.29 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

L* L.S.M.

S.E.M.

a* sign.

L.S.M.

1.98 46.14 46.82 45.18

0.56 0.57 0.59

0.55 0.41

S.E.M.

sign.

L.S.M.

S.E.M.

0.47 9.58 9.51 9.04

26.43 *** 47.86 44.24

b*

1.68

0.42 0.43 0.44

12.29 12.68 11.86

0.02 B A

9.34 9.41

sign.

0.30 0.31 0.32 18.77 **

0.41 0.31

13.09 11.46

0.29 0.22

B A

Tab. 40

Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Kunčice Obsah myoglobinu Skupina n Remise (mg v 1 g svalu) L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. sign. Hybridní kombinace 0.51 3.68 * (F test) c Ch (A) 5 2.34 0.11 7.55 0.52 c Sf x Ch (B) 5 2.33 0.11 7.57 0.52 ab Ch x VF (C) 5 2.20 0.11 9.29 0.52 Věk při porážce 0.07 2.20 (F test) 150 – 180 dnů (A) 8 2.27 0.09 8.59 0.41 Nad 180 dnů (B) 7 2.30 0.09 7.68 0.44 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

235

L* L.S.M.

S.E.M.

a* sign.

L.S.M.

4.32 * 45.41 45.48 48.49

0.85 0.85 0.85

0.67 0.72

sign.

L.S.M.

0.44 c c ab

9.37 9.46 8.83

0.51 46.81 46.11

S.E.M.

b*

0.51 0.51 0.51

2.32 11.78 12.02 12.76

0.69 8.97 9.47

0.41 0.43

S.E.M.

0.34 0.34 0.34 0.33

12.30 12.08

0.27 0.28

sign.

Tab. 41

Výsledky hodnocení barvy masa jehňat v chovu Kuklík Obsah myoglobinu Skupina n Remise (mg v 1 g svalu) L.S.M. S.E.M. sign. L.S.M. S.E.M. Hybridní kombinace 0.38 2.20 (F test) Ch x RO (A) 5 2.30 0.13 9.65 0.88 Sf x RO (B) 5 2.19 0.12 11.44 0.80 Věk při porážce 1.15 0.18 (F test) 100 – 150 dnů (A) 8 2.15 0.13 10.29 0.88 150 – 180 dnů (B) 7 2.34 0.12 10.80 0.80

Tab. 42 Skupina

L* sign.

L.S.M.

S.E.M.

a* sign.

L.S.M.

S.E.M.

3.45 46.54 48.52

0.78 0.71

8.23 7.72

L.S.M.

18.89 *** S.E.M.

sg.

L.S.M.

3.54 * S.E.M.

L.S.M.

11.88 12.31

0.24

0.78 0.71

sg.

L.S.M.

7.76 8.18

14.33 *** S.E.M.

S.E.M.

sign.

1.88

0.63 0.57

0.23 0.21 1.82

0.63 0.57

Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech Vaznost Diametr svalových vláken n pH 24 (%) (µm)

F test

sign.

0.36

0.15 47.33 47.73

b*

11.88 12.31

0.23 0.21

Energetická hodnota v původní hmotě (kJ/kg)

sg.

L.S.M.

32.53 *** S.E.M.

sg.

Kuklík (A)

13

21.11

0.23

Bc

5.71

0.04

b

24.88

1.08

B

4584.71

63.73

bC

Kunčice (B)

15

14.21

0.13

AC

5.86

0.04

a

18.52

1.01

AC

4812.35

59.33

aC

Růžďka (C)

22

18.72

0.15

Ba

5.80

0.03

25.00

0.83

B

5206.15

48.99

AB

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

236

Tab. 43

Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Vaznost Diametr svalových vláken n pH 24 (%) (µm)

Skupina

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sg.

L.S.M.

0.14

S.E.M.

sg.

1.09

0.27

5.85

0.05

25.55

1.55

5123.07

103.33

7

19.46

0.29

5.80

0.05

23.90

1.59

5301.52

105.36

7

19.68

0.30

5.74

0.06

24.77

1.63

5180.63

108.52

8.93 **

L.S.M.

0.04

S.E.M.

sg.

L.S.M.

0.39

14.96 13.39 14.27

Věk při porážce (F test) 150 – 180 dnů (A) Nad 180 dnů (B)

S.E.M.

S.E.M.

0.74

sg.

0.21

23.91

1.51

5172.45

100.65

25.57

1.14

5231.03

76.03

L.S.M.

1.53

0.22 0.19 0.21

5.86 5.95 5.78

0.01

0.07 0.07 0.07

S.E.M.

sg.

Energetická hodnota v původní hmotě (kJ/kg) L.S.M.

0.82

19.82 18.96 16.82

0.09

1.71 1.71 1.71

S.E.M. 0.10

4803.96 4833.98 4801.83

0.03

57.69 57.69 57.69 0.16

8

14.24

0.17

5.85

0.05

18.35

1.35

4799.69

45.69

7

14.17

0.18

5.87

0.06

18.72

1.45

4826.82

48.90

237

sg.

0.73

Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Vaznost Diametr svalových vláken n pH 24 (%) (µm)

5 5 5

L.S.M.

18.87

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Sf x Ch (B) Ch x VF (C)

sg.

0.27

150 – 180 dnů 8 21.5 0.31 B 5.79 0.05 (A) Nad 180 dnů 14 17.17 0.18 A 5.80 0.04 (B) Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Skupina

S.E.M.

8

Věk při porážce (F test)

Tab. 44

L.S.M.

Energetická hodnota v původní hmotě (kJ/kg)

sg.

Tab. 45

Výsledky hodnocení technologických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Vaznost Diametr svalových vláken n pH 24 (%) (µm)

Skupina

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

21.42 20.71

Věk při porážce (F test)

Tab. 46

sg.

L.S.M.

0.28

5 5

100 – 150 dnů (A) 150 – 180 dnů (B)

S.E.M.

20.22 21.91

sg.

L.S.M.

2.07

0.27 0.23

5.64 5.77

1.58

8 7

S.E.M.

5.72 5.69

sg.

L.S.M.

0.07 0.06

25.03 24.79

1.80 1.63

4719.04 4469.44

32.26 *** L.S.M. S.E.M.

sign.

L.S.M.

1.45 S.E.M.

sign.

102.07 92.55

0.05

0.07 0.06

25.19 24.63

L.S.M.

1.23 S.E.M.

sign.

sg.

3.20

0.01

1.80 1.63

4593.27 4595.20

Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v jednotlivých chovech n Barva (body) Vůně (body) Chuť (body) Křehkost (body)

Skupina F test

S.E.M.

0.01

0.09

0.25 0.25

S.E.M.

Energetická hodnota v původní hmotě (kJ/kg)

6.14 ** L.S.M. S.E.M.

102.07 92.55

Šťavnatost (body)

sign.

L.S.M.

3.88 * S.E.M.

Kuklík (A)

134

62.50

0.98

BC

83.12

1.26

82.57

1.38

73.78

1.51

c

59.30

1.41

Kunčice (B)

120

55.85

0.92

AC

82.11

1.17

80.83

1.28

75.78

1.40

C

55.97

1.31

Růžďka (C)

132

52.54

0.76

AB

80.52

0.97

79.85

1.06

69.64

1.16

aB

54.35

1.08

Vláknitost (body) 17.98 *** S.E.M.

sign.

L.S.M.

C

62.66

0.93

C

60.19

0.86

C

55.93

0.71

AB

A

sign.

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 47 Skupina

Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Růžďka Barva (body) Vůně (body) Chuť (body) n L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

Věk při porážce (F test)

8 7 7

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.83

54.48 52.26 52.74

1.29 1.31 1.35

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.04

81.19 80.88 80.55

9.60 **

1.62 1.65 1.70

sign.

Křehkost (body) L.S.M.

0.05

79.97 80.28 80.76

1.79

B 150 – 180 dnů (A) 8 55.65 1.26 82.22 1.58 82.08 A Nad 180 dnů (B) 14 50.67 0.95 79.52 1.19 78.60 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

238

S.E.M.

1.87 1.91 1.96

Šťavnatost (body)

sign.

L.S.M.

0.16

69.60 68.18 68.35

2.23

1.82 1.38

S.E.M.

1.98 2.01 2.07

1.92 1.45

sign.

Vláknitost (body) L.S.M.

0.58

55.60 54.06 52.78

6.97 **

65.46 71.96

S.E.M.

1.89 1.92 1.98

A

53.62 54.67

1.84 1.39

sign.

6.88 **

58.81 52.18 56.93

0.20 B

S.E.M.

1.25 1.28 1.32 0.67

56.61 55.33

1.22 0.92

B Ac b

Tab. 48 Skupina

Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kunčice Barva (body) Vůně (body) Chuť (body) n L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Sf x Ch (B) Ch x VF (C)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

2.51

5 5 5

54.27 55.71 57.31

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

sign.

L.S.M.

0.24

1.33 1.33 1.33

81.08 83.20 82.04

1.29

Skupina

Křehkost (body)

sign.

2.16 2.16 2.16

78.25 81.61 82.77

0.01

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

Věk při porážce (F test)

5 5

S.E.M.

sign.

L.S.M.

3.07

60.45 64.52

1.70 1.54

S.E.M.

2.32 2.32 2.32

73.17 75.41 79.55

0.24

sign.

L.S.M.

2.21

80.92 84.79

2.38

1.91 1.73

72.08 80.01

1.24

100 – 150 dnů (A) 8 64.27 1.70 81.40 1.91 82.18 150 – 180 dnů (B) 7 60.69 1.54 84.31 1.73 82.52 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

239

1.95 1.77

L.S.M.

2.33 2.33 2.33

52.79 57.55 58.19

1.85 1.98

S.E.M.

b a

71.79 75.55

2.38 2.16

B A

sign.

53.01 59.34

2.38 2.16

sign.

Vláknitost (body) L.S.M.

2.15 2.15 2.15

1.71 1.83

S.E.M.

58.83 60.73 61.17

2.24 2.03

b a

sign.

59.50 60.99

2.24 2.03

1.44 1.44 1.44

1.14 1.22

Vláknitost (body) L.S.M.

S.E.M. 1.77

61.45 63.96

0.80

60.63 57.89

sign.

0.78

1.47

57.41 61.12

S.E.M. 0.73

Šťavnatost (body) L.S.M.

1.34

74.12 73.21

S.E.M.

6.30 *

0.08

0.02

1.95 1.77

L.S.M.

1.84

Křehkost (body) sign.

4.18 *

79.63 85.07

Šťavnatost (body)

sign.

8.45 **

1.83 1.96

S.E.M.

S.E.M. 1.92

Výsledky hodnocení senzorických vlastností masa jehňat v chovu Kuklík Barva (body) Vůně (body) Chuť (body) n L.S.M.

L.S.M.

1.01

150 – 180 dnů (A) 8 57.00 1.06 82.21 1.71 80.21 Nad 180 dnů (B) 7 54.53 1.13 82.00 1.83 81.55 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 49

S.E.M.

1.38 1.25 3.70

64.52 60.89

1.38 1.25

sign.

Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech Σ SFA Σ UFA Σ MUFA Σ PUFA (%) (%) (%) (%) 1.48 1.48 1.15 0.58

Tab. 50 Skupina

n

F test

L.S.M.

S.E.M.

L.S.M.

S.E.M.

sg.

L.S.M.

S.E.M.

L.S.M.

S.E.M.

Kuklík (A)

13

47.52

0.57

sg.

52.48

0.57

b

41.60

0.68

sg.

10.88

0.53

Kunčice (B)

15

46.18

0.53

53.82

0.53

a

42.81

0.63

11.02

0.49

Růžďka (C)

22

46.84

0.44

53.16

0.44

42.78

0.52

10.38

0.41

sg.

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 51 Skupina

Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka Σ SFA Σ UFA Σ MUFA Σ PUFA n (%) (%) (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test)

Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

8

S.E.M.

sg.

L.S.M.

3.96 * 47.46

sg.

L.S.M.

3.96 *

0.66

52.09

0.67

c

54.59

0.69

ab

7

47.91

0.67

7

45.41

0.69

ab

52.54

0.94

S.E.M.

Skupina

n

L.S.M.

Věk při porážce (F test)

5

S.E.M.

0.95

0.66

42.71

0.96

9.83

0.74

41.58

0.97

10.50

0.75

43.34

1.00

11.25

0.78

0.94

sg.

1.96

0.91 10.97

0.72

10.09

0.54

Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice Σ SFA Σ UFA Σ MUFA Σ PUFA (%) (%) (%) (%)

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

L.S.M.

c

150 – 180 dnů 8 47.32 0.64 52.68 0.64 41.71 0.93 (A) Nad 180 dnů 14 46.53 0.48 53.47 0.48 43.38 0.70 (B) Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 52

sg.

0.79

c c

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

S.E.M.

sg.

L.S.M.

0.98 45.71

0.98

S.E.M.

sg.

L.S.M.

0.98 54.29

0.98

S.E.M.

sg.

2.71 43.63

1.07

5

47.29

0.98

52.71

0.98

40.82

1.07

5

45.54

0.98

54.46

0.98

44.05

1.07

b

0.01

240

10.65

0.69

11.89

0.69

10.41

0.69

0.49

150 – 180 dnů 8 46.14 0.78 53.86 0.78 42.40 0.85 (A) Nad 180 7 46.22 0.83 53.78 0.83 43.27 0.91 dnů (B) Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

S.E.M.

1.32

c

0.01

L.S.M.

1.37

11.46

0.55

10.51

0.59

sg.

Výsledky hodnocení obsahu hlavních skupin mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík Σ SFA Σ UFA Σ MUFA Σ PUFA n (%) (%) (%) (%)

Tab. 53 Skupina

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

sg.

L.S.M.

0.01 5 5

47.63 47.49

Věk při porážce (F test) 100 – 150 dnů (A) 150 – 180 dnů (B)

S.E.M.

S.E.M.

sg.

L.S.M.

S.E.M.

0.01

0.93 0.84

52.37 52.51

0.44

sg.

L.S.M.

1.25

0.93 0.84

40.98 42.05

sg.

0.54

0.70 0.63

0.44

S.E.M.

11.39 10.46

1.16

0.92 0.83 0.02

8

47.98

0.93

52.02

0.93

41.00

0.70

11.02

0.92

7

47.14

0.84

52.86

0.84

42.03

0.63

10.83

0.83

Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v jednotlivých chovech Σ n6 Σ n3 n n6 / n3 (%) (%) 0.05 5.88 ** 15.22 ***

Tab. 54 Skupina F test

L.S.M.

S.E.M.

L.S.M.

S.E.M.

sg.

L.S.M.

S.E.M.

sg.

Kuklík (A)

13

6.66

0.36

sg.

4.23

0.19

c

1.59

0.06

C

Kunčice (B)

15

6.71

0.33

4.30

0.18

C

1.57

0.05

C

Růžďka (C)

22

6.80

0.27

3.58

0.15

aB

1.91

0.04

AB

Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 55 Skupina

Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Růžďka Σ n6 Σ n3 n n6 / n3 (%) (%) L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Sf x Ch (A) Sf x (Sf x Ch) (B) Sf x ZV (C)

S.E.M.

sg.

L.S.M.

1.26 8 7 7

6.53 6.76 7.59

Věk při porážce (F test)

S.E.M.

Skupina

n

0.50 0.51 0.52

3.31 3.74 3.66

2.84

L.S.M.

6.36 7.24 6.50

Věk při porážce (F test) 150 – 180 dnů (A) Nad 180 dnů (B)

sg.

4.49 *

0.25 0.26 0.26

1.99 1.82 2.07

0.31

S.E.M.

sg.

L.S.M.

1.04 5 5 5

S.E.M.

0.06 0.06 0.06

b aC B

31.97 *** 2.16 1.76

0.05 0.04

B A

Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kunčice Σ n6 Σ n3 n6 / n3 (%) (%)

Hybridní kombinace (F test) Ch (A) Ch x VF (B) Sf x Ch (C)

L.S.M.

0.84

150 – 180 dnů (A) 8 7.48 0.49 3.48 0.24 Nad 180 dnů (B) 14 6.43 0.37 3.66 0.18 Pozn.: *** = P < 0.0001; ** = A, B, C = P ≤ 0.01; * = a, b, c = P ≤ 0.05

Tab. 56

sg.

0.46 0.46 0.46

S.E.M.

sg.

L.S.M.

2.09 4.29 4.65 3.92

0.86

0.26 0.26 0.26

S.E.M.

1.69 1.49 1.56 1.65

2.24

0.06 0.06 0.06 0.44

8

6.95

0.37

4.51

0.20

1.54

0.05

7

6.45

0.39

4.06

0.22

1.59

0.05

241

sg.

Výsledky hodnocení celkového obsahu n–3 a n–6 polynenasycených mastných kyselin v intramuskulárním tuku jehňat v chovu Kuklík Σ n6 Σ n3 n n6 / n3 (%) (%)

Tab. 57 Skupina

L.S.M.

Hybridní kombinace (F test) Ch x RO (A) Sf x RO (B)

Obr.1

sg.

L.S.M.

0.14 5 5

6.81 6.52

Věk při porážce (F test) 100 – 150 dnů (A) 150 – 180 dnů (B)

S.E.M.

6.63 6.70

sg.

L.S.M.

1.68

0.59 0.53

4.58 3.94

0.01 8 7

S.E.M.

0.36 0.32

3.55 1.47 1.68

0.28

0.59 0.53

4.39 4.13

0.36 0.32

S.E.M.

0.08 0.08 2.13

1.49 1.66

0.08 0.08

Schéma bourání jatečně upraveného těla

Zdroj: Horák a kolektiv, Ovce a jejich chov, 2004 Pro účely tohoto sledování nebyly od sebe oddělovány partie hřbet a šrůtka.

242

sg.

Obr.2

Třídy zmasilosti dle SEUROP

Zdroj: VÚŽV Praha Uhříněves: Obrazová pomůcka pro klasifikátory

243

Obr.3

Třídy protučnělosti dle SEUROP

Zdroj: VÚŽV Praha Uhříněves: Obrazová pomůcka pro klasifikátory

244

Obr.4

Jatečně upravené tělo křížence Sf x Ch (klasifikace O2)

Foto autor

Obr.5

Disekce kýty křížence Sf x Ch na maso kosti a tuk

Foto autor

245

9.4. Anotace Cílem této práce je zhodnotit růst, jatečnou hodnotu, kvalitu masa a kvalitu tuku jehňat různých plemen a hybridních kombinací chovaných v rámci třech odlišných systémů chovu. Chovu s klasickým českým způsobem managementu stáda (bahnění na sklonku zimy a ranný odchov jehňat prováděný ve stáji s pozdějším přechodem na pastvu), anglosaským způsobem chovu ovcí (bahnění později přímo na pastvině) a chov s intenzivním obratem stáda (bahnění 2x ročně). Ve všech sledovaných chovech byli v otcovské pozici použiti berani masných plemen ovcí. Sledování bylo prováděno v průběhu let 2004 a 2005. Do hodnocení růstové schopnosti bylo zařazeno celkem 386 jehňat cellem 15 plemen nebo hybridních kombinací. Do hodnocení jatečné hodnoty, kvality masa a složení mastných kyselin bylo celkem zařazeno 50 beránků a to konkrétně v chovu Růžďka jehňata Sf x Ch (n = 8 ks), Sf x (Sf x Ch) (n = 7 ks) a Sf x ZV (n = 7 ks), v chovu Kunčice Ch (n = 5 ks) a kříženci Sf x Ch (n = 5 ks) a Ch x VF (n = 5 ks), v chovu Kuklík Ch x RO (n = 6 ks) a Sf x RO (n = 7 ks). Hodnocení technologických a chemických ukazatelů kvality masa mohlo být provedeno díky přispění IGA – číslo projektu 44/2005. Z výsledků vyplývá, že nejvyšší průkazné rozdíly byly zjištěny při porovnání faktoru chovu. Naopak hodnocený faktor hybridní kombinace zanechal jen velmi málo průkazných rozdílů. V chovu Růžďka by se dala masná užitkovost jehňat krátce popsat jako jehňata s dobrou růstovou schopností a velmi dobrou jatečnou hodnotou (nejvyšší výtěžnost, nejvyšší podíl masa v kýtě), avšak s horší kvalitou masa (horší bodové hodnocení senzorické analýzy, vyšší podíl IMT) nejhorší podíl n-3/n-6 PUFA. Neprůkazně menší podíl PUFA. Při komplexním zhodnocení masné užitkovosti jehňat v chovu Kunčice se dá obecně říci, že se jednalo o jehňata s velmi dobrým růstem dobrou konformací JUT, ale s nízkou výtěžností a horším složením kýty. Kvalita masa včetně senzorické analýzy je průměrná avšak kvalita mastných kyselin je nejvyšší ze sledovaných chovů. Naproti tomu u jehňata chovaná v chovu kuklík by se dala souhrnně zhodnotit jako Jehňata o velké četnosti ale s výrazně horším růstem vhodná mimo jiné i pro produkci lehkých jehňat. Jatečná výtěžnost velmi slabá, zmasilost odpovídající, s požadovaným budoucím nárůstem. Nízké protučnění, dobré složení kýty, chemické složení průměrné, ale výborné výsledky senzorického zhodnocení. Podíl n-3 PUFA velmi dobrý.

246