Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
AKTUÁLNÍ PROBLÉMY OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY NA ŠTRAMBERSKU Diplomová práce
Brno 2006
Vedoucí diplomové práce:
Vypracoval:
RNDr. Pavel Trnka, CSc.
Petr Arnošt
2
3
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Aktuální problémy ochrany přírody Štramberska vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a Lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně,dne………………………….. Podpis diplomanta……………………
4
Děkuji mým vedoucím diplomové práce RNDr. Pavlu Trnkovi, CSc. a Ing. Vladimíru Lázničkovi, Ph.D. za odborné vedení, rady a konzultace, které mi po celou dobu tvorby diplomové práce ochotně poskytovali. Děkuji také Občanskému sdružení Hájenka za poskytnutí potřebných podkladů a konzultací.
5
Annotation The care and preservation of nature is one of the most important things of these days. The aim of my diploma thesis is to map and describe the actual situation and main problems of enviromental protection in Štramberk region. In the first part of my diploma I described basic geographic and natural conditions of region. Then in second part I`ll give an information about colonization of region, historical development and actual situation of landscape use. Finally I`ll describe the network of especially protected areas and some nature protection problems. In some cases I`ll give a solution for those problems.
6
Obsah 1. 2.
Úvod...............................................................................................................10 Přírodní a geografické poměry Štramberského regionu.................................12 2.1. Geologická charakteristika......................................................................12 2.2. Pedologické členění................................................................................14 2.3. Nerostné suroviny ...................................................................................14 2.4. Geomorfologická charakteristika ................................................................15 2.5. Hydrogeologická charakteristika .............................................................16 2.6. Hydrologická charakteristika ...................................................................16 2.7. Klimatické faktory ......................................................................................17 2.7.1. Teplota vzduchu ..............................................................................17 2.7.2. Vlhkost vzduchu...............................................................................18 2.7.3. Sluneční svit ....................................................................................18 2.7.4. Průměrný měsíční a roční úhrn srážek ............................................18 2.7.5. Směr a rychlost větru.......................................................................18 2.7.6. Kvalita ovzduší ....................................................................................18 3. Historický vývoj a současné využití krajiny....................................................21 3.1. Stav a vývoj osídlení regionu....................................................................21 3.2. Zemědělské a lesnické využívání krajiny..................................................22 3.2. Urbanizace a hospodářský vývoj ...............................................................23 3.2.1. Historie Kopřivnice ...........................................................................23 3.2.2. Historie Štramberka ............................................................................25 4. Územní systém ekologické stability ...............................................................28 4.1. Definice a cíle .........................................................................................28 4.2. Základní terminologie, obecné zásady funkce a tvorby ..........................28 4.3. Rozmístění, rozsah, legislativa ..................................................................29 4.3. Dosavadní vymezení ÚSES na Štrambersku ............................................30 4.4.1. Charakteristika regionálních a lokálních biocenter...........................31 Regionální biocentrum Pískovna 144.........................................................31 4.5. Problémy dosavadního řešení ÚSES......................................................33 5. Současný stav ochrany přírody na Štrambersku..............................................35 5.1. Historie, vývoj a současnost ochrany přírody ........................................35 5.2. Síť chráněných území.............................................................................36 5.2.1. Charakteristika přírodního parku.........................................................36 5.2.2. Přírodní park Podbeskydí ................................................................36 5.3. Charakteristika a zvláště chráněných území..........................................36 5.4. Zvláště cháněná území na štrambersku a jejich ochrana .........................37 5.4.1. Národní přírodní památka Šipka ........................................................37 5.4.4.1. Flóra .............................................................................................38 5.4.1.2. Fauna .........................................................................................39 5.4.1.3. Ochrana......................................................................................40 5.4.2. Přírodní památka Váňův kámen......................................................42 5.4.3. Přírodní památka Kamenárka ..........................................................44 5.4.3.1. Flóra ..........................................................................................45 5.4.3.2. Fauna .........................................................................................45 5.4.3.3. Ochrana.....................................................................................45 5.5. Významné krajinné prvky........................................................................46 5.5.1. Obecná charakteristika významného krajinného prvku....................46
7
5.5.2. Významné krajinné prvky Štramberska ...........................................47 5.5.2.1. Bílá hora .......................................................................................47 5.5.2.2. Zámecký vrch ...............................................................................48 5.5.2.3. Skála Rudý ...................................................................................49 5.5.2.4. Hřeben Brd ...................................................................................49 5.5.2.5. Louky na Janíkově sedle a u sjezdovky .......................................49 5.5.2.6. Červený kámen ............................................................................50 5.5.2.7. Raškův kámen.............................................................................50 5.5.2.8. Libhošťská hůrka ..........................................................................51 5.5.2.9. Řeka Sedlnice ..............................................................................51 5.5.2.10. Dolní Blütcherův lom ..................................................................52 5.5.2.11. Horní Blütcherův lom – „Na Čupku“............................................52 5.6. Památné stromy .........................................................................................52 5.6.1. Vymezení základních pojmů ................................................................52 5.6.2. Památné stromy na Štrambersku........................................................53 6. Aktuální problémy ochrany přírody...................................................................54 6.1. Plán ochrany biodiverzity...........................................................................56 6.2. Záchranné transfery ohrožených rostlin a živočichů ................................58 6.2.1. Záchranné transfery z lomu Kotouč ...................................................58 6.2.2. Záchranné transfery obojživelníků při jarní migraci .............................59 6.2.2.1. Lokalita Libotín .............................................................................60 6.2.2.2. Lokalita Dražné a Tamovice .........................................................61 6.3. Ochrana krajových a starých odrůd ...........................................................61 6.3.1. Staré a krajové odrůdy na Štrambersku..............................................62 6.3.2. Záchrana starých a krajových odrůd ..................................................64 6.4. Invazní druhy rostlin................................................................................64 6.5. Podpora návratu živočichů do urbanizovaných území..............................66 6.6. Ochrana biodiverzity na územích s cennými společenstvy.......................67 6.5.1. Zámecký vrch.....................................................................................67 6.6.2. Skála Rudý.........................................................................................68 6.6.3. Blütcherovy lomy.................................................................................70 6.6.4. Ženklavský les ....................................................................................71 7. Diskuse .........................................................................................................73 8. Závěr ..............................................................................................................74 9. Seznam literatury .............................................................................................75
Seznam použitých zkratek ÚSES SES EVSK KES ÚHÚL NRBK RBK LBK RBC LBC NP CHKO PR NPP PP
územni systém ekologické stability systém ekologické stability ekologicky významný segment krajiny kostra ekologické stability ústav hospodářské úpravy lesů nadregionální biokoridor regionální biokoridor lokální biokoridor regionální biocentrum lokální biocentrum národní park chráněná krajinná oblast přírodní rezervace národní přírodní rezervace přírodní park
9
Seznam obrázků a fotek Obr.1. Statigrafický vývoj…………………………………………………………..str.12 Obr.2. foto. Bouřka nad Brdy (A.Šuršakov 2006)………………………………..str.19 Obr.3. foto. Pohled na Kotouč a Štramberk v roce 1898 (arch. OS Hajenka)...str.26 Obr.4. foto. Pohled na Kotouč a Štramberk v roce 1998 (arch. OS Hajenka)...str.26 Obr.5. foto. Skalní masiv Váňova kamene (P. Arnošt 2005)……………………str.42 Obr.6. foto. Odrůda Citronůvka (arch. OS Hajenka).........................................str.62
Seznam tabulek Tab.1 Tabulka znečištění ovzduší…………………………………………………str.18 Tab.2. Památné stromy regionu……………………………………………………str.52
10
1.
Úvod
Cílem ochrany přírody a krajiny je přispět k zajištění podmínek pro uchování života, jeho biologické rozmanitosti a evolučních procesů stejně tak se i podílet na zajištění podmínek pro fyzicky i duševně zdravý život člověka. Cílem je také udržovat, chránit i vytvářet esteticky vyváženou ekologicky stabilní a trvale produkční kulturní krajinu. Zároveň udržovat v přírodním, či přírodě blízkém stavu lokality, které dosud nebyly výrazněji narušeny lidskou činností. Ochranou přírody pro společnost uchováváme a před nepříznivými vlivy lidské civilizace chráníme nejen jednotlivé druhy rostlin a živočichů, jejich společenstva a prostředí, ale také pečujeme o historickým vývojem vytvořený krajinný ráz a estetickou vyváženost krajiny. Ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem který dávno přesáhl rámec zájmové či poznávací činnosti vyhrazené úzkému okruhu odborníků či spolků. Příroda a krajina jsou součástí národního bohatství a na jejich stavu přímo či nepřímo závisí naše ekonomická i kulturní úroveň. Toto vnímání by mělo být zakořeněno a rozvíjeno v každém člověku. Avšak historie ukazuje ve většině případů pravý opak. Člověk paradoxně téměř nikdy v historii nežil s přírodou v harmonii, jak by se mohlo zdát. Zpočátku s přírodou lidé bojovali o život, později ji začali postupně využívat. To samozřejmě je podmínkou civilizačního růstu a pokroku, avšak vždy se nějak opomíjelo hledět na stav přírody. Člověk začal ždářit lesy od nížin až po vysoké hory, obhospodařovat založená pole, zprvu lovit, posléze šlechtit kulturní zvířata a rostliny. Začal těžit nerosty a zpracovávat je na druhotné suroviny. Kolem jeho příbytků se začaly hromadit odpady, které začaly zprvu mírně, později značně ovlivňovat krajinu. Lesů ubývalo, obydlených a člověkem využívaných ploch přibývalo. Průmyslovou revolucí se využívání zdrojů a znečišťování výrazně zintenzivnilo. Rozvojem metalurgie, petrochemického i jiného průmyslu a rapidním zvýšením transportu všeho druhu se zatížení krajiny pomalu stávalo neúnosným. Od poloviny devatenáctého století již u nás ve vývoji krajiny a přírodního prostředí výrazně převažují negativní vývojové tendence, které byly ještě umocněny v posledních desetiletích století dvacátého. Jejich příčinou byl ekonomický růst uskutečňovaný na základě bezplatné spotřeby a devastace přírodních zdrojů. Uvedenou situaci dokládá mimo jiné velká míra narušení oběhu látek a toků energie v přírodě i vysoký stupeň ohrožení organizmů. Teprve v posledních letech si začalo lidstvo uvědomovat neudržitelnost takového rozvoje. Avšak i tak tento poznatek nebere valná většina populace země vinou nedostatku, či přebytku zdrojů v potaz. A tak lidstvo čím dál vážněji strádá znečištěním ovzduší, nedostatkem a nízkou kvalitou pitné vody, erozí a degradací půdy, hromadícími se odpady všeho druhu a mnoha dalšími vážnými problémy. To nese pro člověka přímé následky v podobě mohutného rozvoje onkologických, respiračních, kardiovaskulárních a jiných civilizačních onemocnění.
11
Řešením těchto závažných problémů se zabývá nezměrné množství odborníků po celém světě. Každý se snaží svým dílem přispět o nápravu věcí jež se již udály a hlavně o to, aby již v budoucnu nebyly učiněny. Já se pokusím v této práci přiblížit stav a ochranu přírody v nevelkém regionu na severu Moravy, v okolí malebného města Štramberk a tím alespoň malou kapkou přispět k těm miliónům lidí, kteří se snaží chránit své životní prostředí. V první části představím přírodní a geografické poměry Štramberska, v druhé pak historický a kulturní vývoj. V dalších částech pak aktuální stav ochrany přírody, problémy ochrany a případná řešení.
12
2.
Přírodní a geografické poměry Štramberského regionu
Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Eliáš, M., a kol. Kamenná krása Novojičínska, Menčík, E., a kol. Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny, Culek, M a kol.: Biogeografické členění České republiky, Demek,, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Academia Praha, 1987, Prosová, M. Štramberský kras, Mackovčin, P., Sedláček, M., a kol. Chráněná území ČR, svazek 10., Bosák J. Hydrobiologické inventarizační posouzení potoků Sedlnice a Bařinka v okolí lokality „Kotouč“.
2.1. Geologická charakteristika Štrambersko patří ke karpatské soustavě, leží ve Vnějších Západních Karpatech, náležící k alpsko – karpatskému pásmu. Na jeho geologické stavbě se podílí zejména flyšové pásmo. Základ území byl vytvořen při vrásnění Karpat v mladších třetihorách, tedy zhruba před 23 miliony let. Tehdy druhohorní a třetihorní horniny z nichž se vyvrásnil masiv Západních Karpat překryly horniny Českého masivu prvohorního stáří. Nejstarší známý podklad celého území jsou předprvohorní krystalické břidlice staré asi 600 mil.let. Tyto náležely k tzv. brunovistuliku, které až na malé vyjímky (kambrium) bylo souší. V devonu bylo postupně zaplavováno mořem a usazovaly se křemenné pískovce a vápence.V spodním Karbonu (kulm) moře změlčovalo a vznikla rozsáhlá delta, ve které vznikaly uhelné sloje, které daly vznik hornoslezské uhelné pánvi. Největší uhelné zásoby v bývalém okresu Nový Jičín jsou v okolí Frenštátu pod Radhoštěm. Nejblíže okraji současného Českého masívu ležela sedimentační pánev ždánicko – podslezské jednotky, ležící po vrásnění naspodu soustavy příkrovů. Je tvořena převážně méně odolnými, k odnosu více náchylnými jílovci a slínovci svrchní křídy až nejvyššího paleogénu. Jsou doplňovány i odolnými horninami, například štramberskými vápenci a pískovci. Štramberské vápence, které jsou součástí slezské jednotky v tzv. bašském vývoji, jsou stáří svrchní tithon. Štramberské vápence původně vznikly v podobě vápencového rifu. Jejich mocnost dosahuje v západní části až 300 m, ve východní části zřídka přesáhne 100 m. Na (strambersku se vyskytují dva typy vápenců: vápence štramberského typu – šedavé, reprezentují vlastní rif a vápence kopřivnického typu – pestřejší (nazelenalé, popř. červenohnědé), které jsou zastoupeny menším podílem. Typ kopřivnický byl dříve pokládán pouze za okrajovou facii masivu, ale Andrusov nevylučuje možnost, že jde o starší polohu. Spolu s vápenci kopřivnického typu se vyskytují vápnité jílovce a ve výplních dutin jílovce, pískovce a brekcie nebo slepence vyššího těšínsko-hradišťského souvrství (Houša 1973). Těšínsko-hradišťské vrstvy se nacházejí v tektonickém podloží a jsou zastoupeny hlavně jílovci, které obsahují podřadně vložky pískovců či slepenců. Místy jílovce obsahují detritický až blokovitý vápencový materiál. Vápence jsou obklopeny převážně horninami těšínsko-hradišťského souvrství. Jedná se převážně o jílovce černošedé barvy, střípkovitě rozpadavé, které tvoří
13
nepravidelné útvary často vertikálně protažené. Některé jílovce obsahují kameny a balvany vápenců.(Eliáš 2000) Val tzv. bašská kordilliera odděluje tuto oblast od sedimentační pánve slezské jednotky. Formování slezské jednotky probíhalo od svrchní jury do nejvyššího paleogénu. Ve svrchní křídě až spodním miocénu se zde střídavě usazovaly pískovce a jílovce, které daly vzniknout flyši. Na ukládání flyše se podílely i silné mořské proudy,které s sebou přinesly nevytříděný materiál, obsahující často i balvany značných rozměrů. Během alpského vrásnění bylo flyšové pásmo přesunuto ve formě příkrovu přes starší podloží Českého masivu a zvrásněno. Na území jsou zachovány i spodnokřídové usazeniny pevných pískovců tvořící godulské souvrství jež tvoří páteř Moravskoslezských Beskyd.
Obr.1.Stratigrafický vývoj- v přílohách
14
2.2. Pedologické členění Zmíněné geologické jednotky jsou překryty genetiky různorodými kvartérními sedimenty. Ty dělíme dle původu na usazeniny glaciální, fluviální eolické a svahové. Pevninský ledovec na území zasáhl během staršího elsterského a mladšího sálského glaciálu přičemž většího povrchového rozsahu dosahují sedimenty zalednění sálského (350-250 tisíc let) Eolické a deluvioeolické sedimenty pocházejí ze svrchního pleistocénu. Plošně nejrozšířenější je komplex sprašových hlín, místy dosahující mocnosti až 10 m. (Menšík 1983) Na vápencových svahovinách oblasti Štramberka a Kopřivnice vznikly málovododržné rendziny s různým stupněm štěrkovitosti a kamenitosti. V oblasti Štramberské vrchoviny je rozšířena kambizem typická na svahovinách flyšových bezkarbonátových až karbonátových pískovců a břidlic.Je doprovázena kyselou kambizemí typickou s menšími oblastmi kambizemě pseudoglejové.Ve vysokých polohách můžeme nalézt podzol, např. na svahovinách bezkarbonátových flyšových břidlic. Na sprašových hlínách vznikla luvizem pseudoglejová přecházející do pseudogleje typického. Fluviální sedimenty jsou rozšířeny v údolí Sedlnice a Lubiny. Ve spodní části jsou uloženy fluviální štěrkopísky údolní terasy würmského stáří, výše holocénní až recentní povodňové hlíny a kaly. Na dolním toku Sedlnice je zachována vyšší akumulační terasa, která odpovídá hlavní terase Odry. Tato terasa je pohřbena pod pokryvem spraší, popřípadě sedimenty okrajové facie sálského zalednění. Sedimenty mladší akumulace hlavní terasy ze sálského zalednění vystupují z pokryvu mladších sedimentů v západním okolí Štramberku. V holocénu se stal velmi významným geologickým součinitelem člověk, který svou činností (kácení lesů, těžba nerostných surovin, výstavba sídel a.j.) dal vzniknou sesuvům a skluzům, usnadnil působení erozních činitelů, či ovlivnil vznik a působení povodní. Velmi znatelně tak zesílil působení významných geologických pochodů, které ovlivňují vývoj krajiny dodnes. Dalším významným antropogením faktorem, který významně ovlivňuje půdní profil jsou četné navážky. Tyto vrstvy zpravidla nebývají příliš mocné, často však zaujímají značnou plochu. .
2.3. Nerostné suroviny Asi nejdůležitějším a nejcennějším ložiskem regionu je bezesporu ložisko vysokoprocentního vápence ve Štramberku na Kotouči. Zde se vápenec těží v osmietážovém lomu. Štramberský vápenec obsahuje 95 – 99% uhličitanu vápenatého a jen mizivé množství oxidů železa křemíku a hliníku. Pro svou čistotu je velmi ceněn.Vápenec se zde zpracovává na kvalitní vápno pro stavebnictví, ale také například pro odsiřování. V minulosti byl méně čistý vápenec zpracováván na
15
cement. Jako korekční surovina při jeho zpracování se používaly jílovité vápence, těžené v lomu Na Peklách ležícím v sousedství lomu. V roce 1950 byly hloubkovými vrty zjištěny v podloží karpatských příkrovů četné uhelné sloje. Tyto usazeniny představují přímé pokračování Hornoslezské černouhelné pánve. Po následných hornicko – geologických,ale i ekonomických průzkumech však bylo zjištěno, že jediné vhodné místo pro těžbu je dobývací prostor u Frenštátu pod Radhoštěm. Jeho zásoby kamenného uhlí přesahují 1,5 mld. tun, přičemž vytěžitelné zásoby dosahují 359 mil. tun.Vzhledem k tomu, že jde o jde o poslední velké ložisko v ČR, které navíc leží v CHKO Beskydy a s ohledem na silný odpor místních obyvatel, nebyla těžba nikdy započata.Podle nedávného usnesení vlády se již o těžbě tohoto ložiska neuvažuje. V okolí Štramberka, Kopřivnice a Příbora se podařilo zjistit i několik malých ložisek zemního plynu. Tato ložiska náleží do širší choryňsko – ostravské plynonosné oblasti. Plynová ložiska se zde nacházejí především ve vrcholových a svahových částech, pod flyšovým příkrovem pohřbeného jižního lemu předhlubně spodního badenu tzv.slavkovsko – těšínského hřbetu. Z těchto nevelkých ložisek bylo od roku vytěženo okolo 1,5 mld. m3 metanu. Vytěžené ložisko Příbor – jih, rozkládající se na katastrech Kopřivnice, Rybí, Závišic a Štramberka však bylo využito jako podzemní zásobník plynu. Do provozu byl dán roku 1985. Skladovací horizont, donějž je zahloubeno 57 produkčních sond, je pohřben pod jíly karpatu a horninami flyšových sedimentů v hloubce okolo 550 m pod povrchem. Skladovací kapacita zásobníku je 429 mil. m3 plynu, při denním výkonu 6 mil. m3 plynu. Podzemní zásobníky jsou velmi vhodným využitím vytěžených prostor. Jsou také velmi bezpečné, nejsou zdrojem podstatného znečištění krajiny i horninového podloží a minimálně narušují vzhled krajiny. V regionu nejsou významnější rudní ložiska. V některých jílovcích těšínsko – hradišťského souvrství, ve Štramberské vrchovině vystupují konkrece, nebo až několik metrů dlouhé čočky tmavošedých jemnozrnných pelosideritů. V druhé polovině 19. století byly pelosiderity velmi intenzívně těženy, jak ukazují zachovaná díla a dnes již většinou rozvezené haldy v okolí Veřovic a Bordovic. Zpracovávaly je hutě na železo.K místním zajímavostem patří i zprávy o hledání zlata ve zvětralinách vyvřelých horninách těšinitové asociace v Libotíně. Tyto zprávy však nebyly potvrzeny novými nálezy.
2.4. Geomorfologická charakteristika Štrambersko je nevelká oblast rozkládající se mezi Moravskou branou a východním předhůřím Moravskoslezských Beskyd. V jeho středu leží historické město Štramberk. Hranice mikroregionu jsou nejasné, ale vedou zhruba po hranicích katastrálních území obcí Lichnov, Ženklava, Rybí, Závišice a města Kopřivnice.
16
Štramberský mikroregion je z hlediska geomorfologie řazen do okrsku Šostýnské vrchy (IXD – 1D-f), v rámci podcelku Štramberské vrchoviny (IXD – 1D), tvoří střední část celku Podbeskydské pahorkatiny (IXD – 1) v oblasti Západobeskydské podhůří s číselným označením IXD a v provincii Západní Karpaty (Demek 1987). Podbeskydská pahorkatina je značně členitá oblast s průměrnou nadmořskou výškou 367 m n.m. Charakteristická je řadou jednotlivých kopců, vystupujících do krajiny. Štramberská vrchovina je charakterizována jako členitá vrchovina o celkové rozloze 148 km2, se střední výškou 444,3 m n.m. středním sklonem svahů 9°40´. Je budována zvrásněnými flyšovými pískovci, slepenci, jílovci a jílovitými břidlicemi ždanicko-podslezkého a slezského příkrovu, vápenci a vyvřelinami těšínitů. Povrch reprezentuje erozně denudační reliéf výrazných vyvýšenin příkrovových trosek, úpatních pahorkatin a sníženin, který je podmíněný velkými rozdíly v odolnosti hornin. Ojedinělým rysem v krajině jsou velké zbytky terciérních zarovnaných povrchů, průlomových údolí a periglaciálních tvarů (Demek 1987). Šostýnské vrchy leží ve střední části Štramberské vrchoviny. Šostýnské vrchy jsou skupinou velkých, širokými sedly oddělených příkrovových desek z odolných hornin. Nejsvyšším bodem této oblasti je Červený kámen (690 m n. m). Dalšími výraznými vrcholy jsou Na peklech (606 m n. m ), Pískovna (584 m n. m), Bílá hora (557 m n. m), Kotouč (m n. m), a Holý vrch (486 m n. m).
2.5. Hydrogeologická charakteristika Hydrogeologicky je lokalita součástí hydrogeologických rajónů 321 – „Flyšové sedimenty v povodí Odry“. podél toků Sedlnice a Lubiny zde zasahuje hydrogeologický rajón 151 – „Fluviální a glacigenní sedimenty v povodí Odry“. Podzemní voda v kvartérních sedimentech je vázaná především na nesoudržné fluviální uloženiny teras a údolních niv, kde jsou vhodné podmínky pro vytvoření nádrží podzemních vod v kolektorech. Mimo říční údolí existuje pouze zvodnění omezeného významu na bázi kvartérního pokryvu na nepropustném podloží. Údolní svahy s kolektory vodícími či akumulujícími podzemní vodu, mohou být po část roku i bezvodé. Hlavními místními zdroji podzemních vod jsou vody ze čtvrtohorních říčních a glacigenních uloženin. Vody v horninách mladších třetihor jsou vázány na hlubší hydrogeologické struktury, které charakterizuje velmi pomalý koloběh vod.
2.6. Hydrologická charakteristika Štrambersko náleží k úmoří Baltského moře. Všechny toky se vlévají do řeky Odry. Územím protékají její dva významné pravostranné přítoky.
17
Štramberk z jihu obtékající Sedlnice, jež pramení severně od obce Veřovice ve výšce 440 m n. m., a do Odry se vlévá u obce Nová Horka. Délka toku je 22 km, plocha jejího povodí je 56,7 km2, Qa 0,53 m3 . s-1. U obce Štramberk pod Kotoučem je na ní malá retenční nádrž vybudovaná v roce 1958, sloužící jako zásobárna provozní vody pro štramberský velkolom. Současně je využívána k chovu ryb a rybolovu. Při normální hladině je záplavová plocha 6,4 ha a objem nádrže činí 124 000 m3. Severněji protéká územím řeka Lubina pramenící na severozápadním svahu hory Radhošť, ve výšce 740 m n. m. Do Odry se pak vlévá u Košatky nad Odrou. Plocha jejího povodí činí 194,1 km2, Qa 2,36 m3 . s-1. U Kopřivnice byla vystavěna vodní nádřž Větřkovice, zabezpečující provozní vodou kopřivnickou továrnu Tatra. Současně plní i úlohu rekreační. Kvalita vod Sedlnice i Lubiny vyhovuje ve všech sledovaných ukazatelích nejen hodnotám přípustného znečištění vod platným pro ostatní povrchové toky, ale i hodnotám platným pro toky vodárenské kromě obsahu manganu, který pod objektem lomu Kotouč na Sedlnici činí 0,12 mg.l-1, což vyhovuje hodnotám pro ostatní povrchové vody a kromě obsahu dusitanů, který převyšuje i hodnotu pro ostatní povrchové vody. Vzhledem k tomu, že je oblast kolem toků silně zemědělsky využívaná, lze původ dusitanů přičíst právě této činnosti.
2.7. Klimatické faktory Charakteristiky ovzduší byly získány zpracováním údajů ze stanice ČHMÚ, Klimatologická stanice Mořkov u Kopřivnice, jejíž naměřená data sloužila k získání následujících klimatických veličin. Spolehlivě reprezentuje podnební zvláštnosti Štramberska. V příloze č. 1 jsou uvedené podrobné údaje v tabulkách. Podle Quitta (Klimatické oblasti Československa) je sledované území zařazeno do klimatické oblasti MT 10, charakterizované dlouhým teplým a mírně suchým létem, teplým jarem a mírně teplým podzimem. Zima je krátká mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky.
2.7.1. Teplota vzduchu Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 8,0 °C. Pr ůměrná měsíční teplota v lednu dosahuje –2,1 °C a leden je nej chladnějším měsícem roku. Naopak nejteplejším měsícem je červenec, jehož průměrná měsíční teplota se pohybovala kolem 18,1 °C . Průměrná denní teplota vzduchu 0 °C a vyšší charakterizu je konec i nástup zimy. V průměru zde tato doba trvá 309 dnů. Zima začíná 16. února a končí 21. prosince. Vegetační období nastupuje s průměrnými denními teplotami vyššími než +5 °C. Toto období zde za číná 18. března a končí 10. listopadu a v průměru jeho délka činí 238 dnů. Mrazových dnů (s teplotou po celý den nižší než 0,1 °C) se zde vyskytuje v průměru 31,1 během roku. Letních dnů s nejvyšší teplotou 25 °C a více je za rok 54,5 - nej častěji jsou v době prázdnin (31,5)
18
2.7.2. Vlhkost vzduchu Roční průměr relativní vlhkosti vzduchu se pohybuje kolem 80 – 83 %, přičemž nejvyšších hodnot dosahuje v chladné části roku. Od prosince (89%) klesají její hodnoty do května, kdy se vyskytuje minimum (74%). Od července postupně relativní vlhkost narůstá až k prosincovému maximu. 2.7.3. Sluneční svit Jasných dnů s pokrytím oblohy menším než 2 desetiny je v Mořkově v průběhu roku 45,2. Charakteristiku umožňující představu o délce osvitu nám podává průměrné trvání slunečního svitu. Nejkratší dobu slunečního svitu má měsíc prosinec (39 hodin), maximum je dosaženo v červenci (217 hodin). Roční úhrn činí 1566 hodin. 2.7.4. Průměrný měsíční a roční úhrn srážek Déšť je nejběžnější formou vertikálních kapalných srážek, které jsou proměnlivé jak v čase, tak i v prostoru. Jejich měření je charakterizováno značnou variabilitou a zvláště letní přívalové deště bouřkového charakteru dokážou vyvolat významné rozdíly u naměřených hodnot srážek u stanic položených velmi blízko u sebe. Srážky mají významnou úlohu při promývání atmosféry, a jejích tak zvaných samočisticích procesech. Ve sledované oblasti za rok napadne v průměru asi 700 mm srážek. Jejich rozložení v průběhu roku znázorňuje normál z klimatické stanice Mošnov.(viz. Příloha 1) 2.7.5. Směr a rychlost větru Směr a rychlost větru jsou jednou z rozhodujících meteorologických charakteristik, které se podílejí na tvorbě stability přízemní vrstvy a celé mezní vrstvy atmosféry. Přestože dynamika tohoto meteorologického faktoru je velice složitá (ve vyšších vrstvách atmosféry má opačný chod než při povrchu země), zařazuji zde údaje o rychlostech větru pro výšku 10 m nad terénem) . (viz. Příloha 1.) 2.7.6. Kvalita ovzduší Kvalita ovzduší je jedním z nejdůležitějších ukazatelů celkového stavu životního prostředí. Podle studie provedené v Rakousku, Francii a Švýcarsku je zhruba 6 % všech úmrtí ve vyspělých průmyslových státech zapříčiněno znečištěným ovzduším. Zhruba polovina těchto úmrtí je způsobována výfukovými plyny z automobilů. Okres Nový Jičín není podle přílohy č. 1. vyhlášky MŽP ČR č. 41/1991 Sb. oblastí vyžadující zvláštní ochranu ovzduší. Touto oblasti jsou CHKO Beskydy (hranice CHKO probíhá cca 5 km jižně od Štramberka a CHKO Poodří – cca 10 km severozápadně).
19
Následující tabulka ukazuje hodnoty naměřené na meteorologické stanici Lubina v roce 2000. Hodnoty jsou měřeny v µg.m-3. Tab.1 Tabulka znečištění ovzduší LED
ÚNO
BŘE
DUB
KVĚ
ČEN
ČEC
SRP
ZÁŘ
ŘÍJ
LIS
PRO
200 MAX/DAT Limit 0 28 81/25.11. 40,0
PM10
28
23
23
24
-
27
21
33
28
34
35
35
SO2
21
10
9
7
8
6
2
5
7
9
6
15
9
53/23.01.
60
NOx
24
19
17
15
13
10
8
12
19
19
22
28
17
68/27.12.
-
NO2
21
17
15
13
12
9
8
11
15
16
17
22
15
42/27.12.
80
NO
2
2
2
2
2
1
1
2
3
3
4
4
2
22/25.11.
-
ozón
45
50
59
66
69
72
55
60
42
43
32
23
51
156/15.08.
50
Zatížení oblasti oxidem siřičitým Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv obsahujících síru. V důsledku úprav na zdrojích emisí jsou nyní průměrné roční koncentrace oxidu siřičitého pod imisními limity. I když hladina SO2 významně poklesla na celém kontinentu, zůstává tato škodlivina i nadále indikátorem znečištění přízemní vrstvy atmosféry. Zatížení oblasti oxidy dusíku Hlavním zdrojem antropogenních emisí oxidů dusíku do ovzduší je spalování fosilních paliv. Ve většině případů je vyopuštěn do ovzduší oxid dusnatý (NO), který je transformován na oxid dusičitý. Oxidace oxidu dusnatého atmosférickými oxidanty (např. ozonem), probíhá velmi rychle i při velmi nízkých koncentracích obou reakčních složek v ovzduší. Zatížení oblasti přízemním ozonem Přízemní ozon vzniká fotolýzou NO2 a následnou oxidací atmosférického kyslíku za přítomnosti těkavých organických látek, které jsou emitovány z motorových vozidel a slunečního záření. Jak je patrné ze srovnání ročního limitu 50µg.m-3 s naměřeným ročním průměrem, je v této oblasti limit mírně přesahován. Přízemní ozon má nepříznivé toxické účinky na vegetaci i živočichy. Pro svoje silné oxidační toxické účinky, projevující se mutagenitou a karcinogenitou je ozon v přízemní vrstvě atmosféry považován za jednoho z nejvýznamnějších původců ekologického stresu.
20
Zatížení oblasti polétavým prachem. Polétavý prach je ukazatelem znečištění ovzduší pevnými částicemi, které působí jako aktivní nosič pro nejrůznější částice včetně virů, těžkých kovů, pylů a podobně. Zatížení oblasti oxidem uhelnatým Oxid uhelnatý je jednou z nejběžnějších a široce rozšířených látek znečišťujících ovzduší. Vzniká nedokonalým spalováním uhlíkatých materiálů a rovněž v některých průmyslových a biologických procesech. Největším emisním zdrojem oxidu uhelnatého je nedokonalé spalování, např. v automobilech, průmyslu, v teplárnách a spalovnách. V regionu CO není měřen. V praxi nebývá nikdy imisní limit ve volné krajině dosahován.
Obr 2. Bouřka nad Brdy v Kopřivnici
21
3.
Historický vývoj a současné využití krajiny
Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Prosová, M. Štramberský kras, Hanzelka, E., 600 let Kopřivnice, Bartoň, L., Železniční tratě Štramberka, Kolektiv autorů, Československá reservace a národní park Štramberk Kotouč, Tomanová, D. Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín, Grepl, E., Nový hromadný nález bronzových předmětů v okolí štramberka
3.1. Stav a vývoj osídlení regionu Zdejší krajina byla, soudě podle archeologických nálezů osídlena již od pravěku. Člověk zde sídlil již v paleolitu, před více než 250 000 lety. Ze středního paleolitu pochází nálezy ze Štramberské Šipky a Čertovy díry. Z mladšího paleolitu je známo lokalit více, například z blízkého Nového Jičína a Kopřivnice. První zemědělci sem přišli patrně koncem 5. tisíciletí př. n. l. Již sama skutečnost, že oblast leží u tzv. Moravské brány s důležitou cestou, kterou byl zajišťován obchod mezi Baltem a Středozemním mořem, ukazuje, že tato oblast nebyla starším kulturám neznámá. Četnější nálezy jsou však až z období eneolitu. V té době začalo první mýcení neprostupných hvozdů. Lze tak soudit podle změny způsobu ukládání náplavů v nivách řek, způsobené pravděpodobně odlesněním kopců, zrychlením odtoku vody z krajiny a záplavami. V mladších obdobích můžeme předpokládat osídlení Kelty, ale ten je doložen jen několika nálezy keramiky z 2. století př.n.l. V 4. století n.l. přicházejí Slované, ale o osidlování zdejší oblasti není výraznější zájem. Osídlení se vzhledem k zalesnění, vyšším polohám s nižší kvalitou půdy rozvíjelo pomalu. Oblast ale měla stregický význam díky blízkosti Jantarové stezky. Situace se změnila až ve vrcholném středověku, kdy osídlení podpořily proudy, především německých osadníků v čele s lokátory. Vztahy těchto nových přistěhovalců s původním obyvatelstvem jistě nebyly vždy bezproblémové. Husitské války způsobily výrazný úbytek obyvatelstva. Byly vzpáleny významná města Nový Jičín a Fulnek. V ranném novověku zasáhla oblast pasekářská kolonizace. Pastevci z Rumuska přešli karpatským obloukem až do Moravskoslezských Beskyd. Vrchnost přenechala valachům nemalé plochy lesů pro chov ovcí a koz. Tím došlo v regionu k dalšímu výraznému odlesnění. Další významný úbytek obyvatelsva způsobila třicetiletá válka. Ten byl vyrovnán až koncem 17. století, jednak přirozeným přírůstkem, jednak přistěhovalectvím z jiných oblastí, např. z Polska. Počet obyvatelstva stále stoupal, navzdory epidemiím, válkám, živelným pohromám a emigracím. V 18. století se začíná rozrůstat manufakturní výroba. Ve zdejším kraji se rozvíjí zejména předení vlny a soukenictví, pátenictví a výroba keramiky. Růst těžkého průmysl způsobil odliv pracovních sil do Ostravsko – Karvinského regionu i jiných oblastí a zdejší vývoj zpomalil. I přesto zde vzniklo mnoho významných
22
podniků: výrobna bryček a později automobilka v Kopřivnici, vagónka v Butovicích, výroba klobouků v Novém Jičíně, či továrna na knoflíky v Bílovci. Druhá světová válka způsobila genocidu židovského obyvatelstva a odsun německých obyvatel, čímž došlo k výrazným demografickým změnám regionu. V dobách socialistické industrializace však opět pozvedla růst lidnatosti přílivem pracovních sil z jiných regionů i ze Slovenska. V současné době stále roste počet obyvatel, v současné době je zhruba 1%. Lidé region opouštějí zejména díky velké nezaměstnanosti ( místy až 14%). Národnostně jednoznačně převažují Češi, z menšin jsou nevýznamější Slováci a Romové. Ačkoliv je krajina Štramberska intenzivně zemědělsky i průmyslově využívána, přesto si zachovává část svého dřívějšího rázu a kouzla. I když z dálky viditelné komíny a rozlehlý areál automobilky Tatra a velmi bizarní pyramidální tvar velkolomu na Kotuči (je vidět i z poměrně vzdálených Beskydských vrcholů) velmi pozměnily původní tvář krajiny. Zejména díky většinou původní zástavbě ve Štramberku se zachovalo původní genius loci tohoto místa. Což se nedá říci o sousední Kopřivnici, která díky intenzivní výstavbě ztratila až na pár vyjímek všechny historické stavby.
3.2. Zemědělské a lesnické využívání krajiny Krajina je zde využívaná od nepaměti. Z příchodem člověka se mnoho původních společenstev změnila na náhradní. Blízko sídel se začala rozšiřovat ruderální společenstva a obděláváním polí se snižovala koncentrace živin v půdě. Také výrazně stoupl odnos půdy větrnou a vodní erozí. Velkoplošným hospodařením téměř vymizely krajinné stabilizační prvky jako remízy, meze, nebo vegetace okolo vodních toků. Používáním průmyslových hnojiv a pesticidů došlo k degradaci a utužení půd a znečištění vod. V současné době se malé procento rolníků vrací k maloplošnému hospodaření. Převládá jednoznačně hospodaření velkoplošné. Jsou však již místy znát tendence k přírodě bližším postupům. Většinou se ve zdejším kraji pěstují obilniny, pícniny a brambory. Jsou doklady, že v minulosti se na malých územích pěstovala dokonce vínná réva. Původní hvozdy byly káceny již od neolitické revoluce a využívány jako zdroj dřeva a pastviny pro dobytek. Na konci středověku již byla situace tak špatná, že dal vzniknout lesnímu hospodářství, které mělo situaci vyřešit. Obnova lesů byla a je často uskutečňována pomocí smrkových monokultur což vedl k výraznému úbytku biodiverzity. K lesnímu hospodářství jsou zde využívány především oblasti vyšších poloh. Převažuje jednoznačně smrk, dále se vysazuje buk, jasan, lípa a dub. Vzhledem k zatížení lidskou činností je krajina málo stabilní. Aby zůstala trvale využitelnou a zachovala si do budoucna všechny funkce, které má mít, bude nezbytné změnit přistup k jejímu využívání a dochované ekologicky významné prvky uchovat a rozšířit.
23
3.2. Urbanizace a hospodářský vývoj Zdejší kraj byl významně poznamenán rozvojem průmyslu. Dvě nejvýznamnější průmyslová centra regionu jsou Kopřivnice a Štramberk. Již v dobách historických silně ovlivňovaly vývoj krajiny a děje se tak i dnes. Uvádím proto stručnou historii těchto dvou měst.
3.2.1.
Historie Kopřivnice
Historie města Kopřivnice se datuje, soudě podle nálezu bronzového pokladu s doby Hallstadské (800 – 700 př. n. l.) u potoka Koryčky již od těchto časů. Nálezem šipecké čelisti ve Štramberku se však dostáváme ke kulturám značně starším (40 000 př. n. l.). Nález takového stáří však v Kopřivnici nebyl objeven. Zcela spolehlivě je prokázána existence sídliště lidu lužických popelnicových polí ze sklonku pozdní doby bronzové (asi 9. stol. před n. l.) u tzv. Šutyrovy studánky na severním svahu západní části Červeného kamene. Výzkum zde prokázal přítomnost nejen sídliště lidu popelnicových polí, ale i přítomnost keltské osady laténského období z 2. století před n. l. Starší lze datovat do slezského období této kultury, mladší do období laténské kultury, zejména do 2. poloviny 2. století před n. l. Teprve počátky vrcholného středověku, spojené s nastupující kolonizací, znamenají ve druhé polovině 13. století postupné mýcení pomezního hvozdu a díky iniciativě olomouckých biskupů k obsazování krajiny světskými feudály. Kopřivnice jako osada vzniká zřejmě brzy po založení hradu Šostýna (dříve Schauensteina) hrabětem Jindřichem z Hückeswagenu , v letech 1280 - 1290. Typ této osady ukazuje na tzv. lánovou lesní ves. Hrad existoval poměrně krátkou dobu, od konce 13. století do první poloviny 15. století. Šostýnské zboží zahrnovalo vedle Kopřivnice také Lichnov, Vlčovice, Závišice, Drnholec a městečko Frenštát. Po Hückeswagenech hrad mnohokrát změnil majitele. Ze známějších bych zmínil husitského hejtmana Jana Čapka ze Sán a Jiřího z Poděbrad. Kopřivnici se v minulosti nevyhýbaly ani války a povstání. Roku 1621 přepadli obec vzbouření Valaši. V letech 1626 - 27 trpěla Kopřivnice za dánského vpádu. Švědové zde vtrhli a obléhali hukvaldské panství 1642 a 1643. K roku 1655 je v Kopřivnici uváděno pouhých 44 usedlostí. Dochází k zhoršení poddanských povinností, k opouštění domů a zbíhání poddaných z panství. Vrchnost zvyšuje své režijní hospodářství a nastává prudké zvýšení robot. Postupně dochází k nepokojům poddaných, kteří se jen těžko smiřovali s porušováním svých starých privilegií a výsad. Ty končí až roku 1695 kdy po jednání s olomouckým biskupem jim byly robotní povinnosti sníženy. Živelní pohromy, neúroda, epidemie, drahota a hlad těžce zde těžce doléhaly. Poddané tížily daně, které stouply v důsledku napoleonských válek. Protože obyvatelé byli ve valné většině odkázáni na zemědělství, znamenalo to,
24
že podruzi a domkaři, kteří tvořili 70 procent obyvatel Kopřivnice, se museli těžce živit u sedláků za stravu a nepatrný plat. Přelomem v historii Kopřivnice bylo bezesporu založení továrny na kameninu a hliněné zboží v roce 1812. Zakladatelem továrny byl Ignác Raška pocházející z rodiny držitelů svobodného dvora zemanství. Od roku 1813 se začaly vyrábět talíře, mísy, vázy, džbány a hrníčky, později bílé a malované kameninové zboží. Původně se začínalo se čtyřmi hrnčíři. Roku 1834 zde již pracovalo 27 lidí a celková produkce dosáhla objemu až 120 000 ks keramických výrobků ročně. Syn Adolf se spojuje s dalším významným podnikatelem Ignácem Schustalou. Industrializaci v minulém století však nepředstavovala pouze zmíněná továrna na majoliku, ale hlavní roli na ní měla především tzv. ’dolní’ továrna, založená již zmíněným Ignácem Schustalou. Ten ji založil roku 1850 na místním fojtství dílnu a se dvěma pomocníky staví první lehké bryčky Neutitscheinky. Velká poptávka vede k zřízení továrny na kočáry. Časem rozšiřuje výrobu o vagóny, které se na čas stavají hlavní výrobní komoditou. V letech 1870 - 1880 činila zde roční produkce na 1 200 povozů a vagónů Rozvoj Kopřivnice díky této bouřlivé industrializaci dosahuje svého vrcholu. Již roku 1865 se uvažuje o zřízení samostatné farnosti. Dochází k rozšíření škol, roku 1878 je zde zřízen poštovní úřad. Mezníkem je 19. srpen 1881, kdy je obec napojena na železniční síť a o 3 roky později na telegrafní síť. Téhož roku je zde zřízena první knihovna. Stále se zvyšující poptávka nutí Schustalu k novým přístavbám a najímání nových dělníků. Město zažívá nový příliv obyvatel, nezřídka německé národnosti. Přes vzrůstající výrobu železničních vagónů hledá továrna nové výrobní možnosti pro stávající osazenstvo kočárovky, a to nachází vhodné uplatnění v novém odvětví, kterým se jeví počínající výroba automobilů. Postavení prvního automobilu nebylo jen dalším významným mezníkem v historii firmy, ale i města. Svým historickým významem tento počin daleko přesáhl hranice tehdejšího Rakousko-Uherska. Do konce první světové války tu bylo vyrobeno přes 150 000 vozidel. Nárůst počtu dělnictva dosáhl 5 000 a ten si vynutil výstavbu dalších obytných domů. Vedle stávající ’kolonie’ se staví další domy, které postupně vytlačují původní domky rolníků a Kopřivnice ztrácí svůj vesnický charakter. Úředně byla obec Kopřivnice povýšena na městečko (městys) ministerským výnosem dne 23. 11. 1910. V roce 1919 byly prováděny jízdní zkoušky s vozy typu U ve Vysokých Tatrách. Místní horalé přirovnávají tyto vozy k Tatrám. Název se uchytil a již v březnu 1919 opouštějí závod první vozy s názvem Tatra. Následující úspěchy automobilů Tatra rozšířily věhlas značky v celém světě. V roce 1927 činilo roční produkci 400 osobních a 4 000 nákladních vagónů a 3 až 4 000 automobilů. V té době závod zaměstnával 3 000 dělníků a 300 úředníků. Od roku 1936 se počíná projevovat v závodě předválečná konjunktura. Závod se stává jedním z největších v kraji a téhož roku fúzuje s Ringhofferovými závody v Praze na Smíchově. 10. října 1938 je Kopřivnice zabrána v rámci tzv. páté zóny nacistickým Německem. Kopřivnice je přejmenována na Nesselsdorf. Německé vojsko, spolu světšinou německých obyvatel opouští Kopřivnici 6. 5. 1945. Tatra je téhož roku znárodněna. Roku 1948 má Kopřivnice 5 369 obyvatel a 942 domů a splňuje kritéria k získání statutu města. 28. 8. 1948 je povýšena na město a získává právo
25
na městský znak. Roku 1990 se Tatra opět stává akciovou společností. V době svého největšího rozmachu zaměstnávala 15 000 lidí. V tu dobu již závod zabírá téměř třetinu rozlohy města. Nárůst obyvatel a tím i zástavby roste a roku 2005 již přesáhl 25 000. Kopřivnice se z nenápadné zemědělské vesnice stala průmyslovým městem a je to znát i na okolní krajině. Velké množství zemědělské a lesnické půdy bylo zastavěno, tvář krajiny zcela změnila výstavba továrny a panelová zástavba. Ze starších domů zbylo pouze fojtství a vily továrníků. Drobné zemědělství postupně mizelo a zcela zaniklo s kolektivizací. Byly rozorány poslední meze a velké množství pozemků meliorováno. V posledních letech se někteří vlastníci pozemků opět k zemědělství vracejí. 3.2.2. Historie Štramberka Území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyních Šipka a Čertova díra (dnes již zasypaná). Zbytky sídliště a kosterní pozůstatky člověka neandrtálského pocházejí z doby asi 40 000 let před n. l. Další archeologické nálezy jsou z mladší doby kamenné (asi 3 000 let před n. l.) a mladší doby bronzové ( asi 800 let před n.l. ), kdy vzniklo na Kotouči hradisko. Založení a vlastnictví hradu Strallenberg je obestřeno řadou nejasností. Byl založen patrně v první polovině 13. sloletí. První zmínka o hradní vsi pochází z roku 1211. Podle nedoložené doměnky byli prvními vlastníky hradu Templáři. Ve středu 4. prosince roku 1359 markrabě moravský Jan Jindřich Lucemburský, bratr císaře římského a krále českého Karla IV., vydává městu Štramberku lokační listinu. Město obdrželo právo mílové, várečné, tržní, soudní, hrdelní, šenkovní a cechovní. Městské právo stanovovalo v čele města rychtáře s dědičnou rychtou a konšely. Ačkoliv byl Štramberk městem poddanským, nebyli štramberští povinni robotou. V době pobělohorské (1624) se dostal Štramberk do vlastnictví jezuitů. Během třicetileté války bylo město a okolí několikrát zasaženo válečnými událostmi a zpustošeno. Koncem 17.století město velmi strádalo ničivými nájezdy Turků a Maďarů. K jeho obnově došlo přílivem valašských osadníků. Mimo městské hradby postupně začíná převládat zástavba s dřevěnými roubenými domy na zděné podezdívce, která Štramberku vtiskla neopakovatelný ráz. V roce 1880 nalezl profesor K. J. Maška z Nového Jičína na Kotouči tzv. šipeckou čelist - část dolní čelisti neandrtálského dítěte - což byl archeologický objev mimořádného významu. Zhruba ve stejnou dobu začaly pokusy o opravu zbytků hradu, který po třicetileté válce nebyl nikdy opraven a zcela zpustl. Počátkem dvacátého století byla věž zastřešena a přestavěna na turistickou rozhlednu. Od té doby je známa jako Štramberská trůba. Ta je dodnes charakteristickou dominantou města. Obyvatelstvo města se dlouho živilo převážně zemědělstvím. První řemeslnické cechy vznikaly sice již počátkem 17. století, ale rozvoj cechovní organizace byl záměrně zpomalován Novým Jičínem, kterému byl Štramberk v té době poddán. V malém měřítku se zde těžil vápenec na stavby domů a hradu,
26
avšak až roku 1780 otevřela Tereziánská akademie vápencový lom na západní straně Zámeckého vrchu. Vápenec byl vypalován v pecích v blízkých Tamovicích. Roku 1820 byl otevřen lom na Skalkách. Vápno z vytěžené horniny bylo páleno ve Štramberku i v Kopřivnici, později i ve Studénce. Bylo velmi ceněno a mělo dobrý odbyt ve Vítkovických hutích. V roce 1868 skoupila kněžna Blütcherová z Raduně pozemky, otevřela další lom a postavila nové, vyspělejší pece. Opravdový rozmach těžby a vápenkářství nastal v roce 1880, kdy majitelé vítkovických železáren, továrníci bratři Guttmannové koupili od Tereziánské akademie vrch Kotouč, poté co zjistili, že jde o ložisko velmi kvalitního vápence. O rok později byla dostavěna trať Veřovice – Studénka a těžba se rozběhla naplno. Lom na kotouči se brzy stal jedním z největších a nejvýznamnějších v celém Rakousko – Uhersku. Počátek těžby znamenal značný přínos zejména pro místní obyvatele. Vrtači například dostávali za svou práci 1 zlatý a 20 krejcarů denně, což byl na tehdejší poměry plat přímo královský. Pro srovnání – tkadlec vydělal stejnou sumu zhruba za týden. Práce to však byla nebezpečná a fyzicky velmi náročná. Vrtalo se ručně, pneumatická kladiva se začala používat až v roce 1909. Roku 1912 byla po Kotoučem postavena cementárna, která vyvážela až 3500 vagónů ročně. Okolo roku 1917 se zde začal vyrábět tzv. strusko – portlandský cement. Útlum v období hospodářské krize způsobil snížení výroby, ta však ještě před druhou světovou válkou narostla nad původní hodnotu. Po válce vznikl n. p. Kotouč, který byl přičleněn k Vítkovickým železárnám. V roce 1993se lom od železáren odtrhl a vznikl Kotouč Štramberk s.r. o.Od té doby se vystřídalo několik majitelů (CEVA Prachovice, HIROCEM, ČEZ, LASSELBERGER CZ). V roce 1997 byla zastavena výroba cementu. Roku 2001 bylo zahájeno, kvůli plánovanému projektu vybudování nové cementárny, řízení EIA (posouzení vlivu na životní prostředí).Dokumentace byla dvakrát vrácena, ale nakonec byla ze tří variant schválena varianta vybudování cementárny o kapacitě 480 kt slínku ročně, zvýšení těžby vápence z 700 kt na1000 kt a s výškou komínů 140 a 110 m. Těžba přitom bude pokračovat do hloubky, na úroveň 220 m n. m. (13.. etáž). Odtěžený prostor bude po ukončení těžby zaplaven a lom rekultivován. Štramberk si i přes přítomnost velkolomu Kotouč zachoval svou původní tvář. Vyjímku tvoří jen v lesích zasazené sídliště Bařiny, některé zemědělské stavby a samotný lom. Město má velmi vysoký turistický potenciál, kterého čím dál více využívá. Do budoucna lze ve Štramberku očekávat velký rozvoj tohoto odvětví.
27
Obr. 3. Pohled na Kotouč a Štramberk (rok 1898)
Obr. 4. Pohled na Kotouč a Štramberk (rok 1998)
28
4.
Územní systém ekologické stability
Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Územní plán města Štramberk, Územní plán města Kopřivnice, Kolektiv autorů, Návrh řešení systému ekologické stability krajiny v prostoru jižně od Štramberka, Löw,J., a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability, Zákon ČNR č. 114/1992 Sb.,
4.1. Definice a cíle Územní systém ekologické stability (ÚSES) je definován jako vybraná soustava ekologicky stabilnějších částí krajiny, účelně rozmístěný podle funkčních a prostorových kritérií. ÚSES vytváří v krajině pro ekologickou stabilitu nezbytné prostorové podmínky. Sám však stabilitu nezaručuje. Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny jej definuje jako vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů. Které udržují přírodní rovnováhu. Cílem územního systému ekologické stability je uchování a zabezpečení nerušeného rozvoje genofondu krajiny v celé jeho rozmanitosti a pestrosti v rámci jeho přirozeného prostorového rozmístění.Toto je smyslem především regionálního SES. Hlavním smyslem místního ÚSES je vytvoření optimálního prostorového základu ekologicky stabilnějších ploch v krajině, které by příznivě ovlivňovaly okolní ekologicky méně stabilnější části.
4.2. Základní terminologie, obecné zásady funkce a tvorby Hierarchicky je ÚSES členěn na lokální (nejnižší úroveň), regionální a nadregionální. Součástí lokálního územního SES jsou i všechny prvky SES vyšších řádů. Hierarchicky nižší stupeň nemůže existovat bez trvalých dotací z vyšších stupňů. Základem územního systému ekologické stability jsou biocentra, biokoridory a interakční prvky. Biocentrum je biotop, nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje dlouhodobou, či trvalou existenci přirozeného, či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému (vyhl.č. 395/1992 Sb.).Význam biocentra je závislý na jeho zachovalosti a přirozenosti, na jeho rozloze, poloze a reprezentativnosti. Je základní stavební částí ÚSES. Biokoridor je segment krajiny, který ze sítě izolovaných biocenter vytváří vzájemně se ovlivňující systém. Tento prvek umožňuje migraci organismů a tím šíření genetických informací. Charakter společenstev biokoridoru se ovíjí od charakteru společenstev biocenter, které spojuje. Biokoridor j nejčastěji tvořen liniemi stromů a keřů lemujících vodní toky nebo nádrže, či komunikace, zbytky přírodních lesních porostů v zemědělské krajině, větrolamy apod.
29
Interakční prvek je cást ÚSES, která svým stavem ekologických podmínek a velikostí, doplňuje ekologické niky těch druhů organismů, které jsou schopny se zapojovat do potravních sítí sousedních, méně stabilních společenstev a tím umožnit jejich trvalou existenci i v méně stabilní krajině. Funkci interakčních prvků plní i samotná biocentra a biokoridory. Mohou jimi být remízky skupiny stromů, či strom solitérní, meze apod. Ekologicky významný segment krajiny (EVSK), je území které je tvořeno relativně ekologicky stabilnějšími ekosystémy. Má podmínky, které umožňují trvalou existenci druhů přirozeného genofondu.Jdeo základní stavebnou část kostry ekologické stability. Kostra ekologické stability (KES), je soubor ekologicky stabilnějších částí krajiny (EVSK), vymezený bez ohledu na jejich funkční vztahy.EVSK je účelné typizovat podle velikosti či tvaru, nikoliv podle funkce.Kostru ekologické stability členíme na ekologicky významné celky, oblasti a liniová společenstva. Ekologická stabilita je stav ekosystému nebo krajiny charakterizovaný jeho schopností vyrovnávat rušivé vlivy (zpravidla důsledky lidské činnosti) bez citelných dlouhodobých škod. Je jedním ze základních znaků kvality lidského životního prostředí. Je vlastní ekosystémům blížícím se přirozenému stavu.
4.3. Rozmístění, rozsah, legislativa O rozmístění a rozsahu ÚSES všech úrovní rozhodují zejména tyto kritéria: Kritérium rozmanitosti potenciálních ekosystémů, dané pestrostí relativně trvalých přírodních podmínek. Na úrovni lokální určované skupinami typů geobiocénu (STG). Kritérium nutnosti prostorových vazeb potencionálních ekosystémů. Mezi některými STG může existovat nepropustná bariéra neumožňující migraci. Kritérium minimálně nutných prostorových a časových parametrů. Tato podmínka určuje minimální či maximální velikosti a délky jednotlivých částí ÚSES. Kritérium aktuálního stavu krajiny udává charakteristiku současného stavu dané krajiny z hlediska míry současné ekologické stability jejich jednotlivých částí. Kritérium společenských záměrů a limitů v souvislosti s plánovaným rozvojem a využíváním krajiny.Je třeba znát výhledové územní záměry, aby bylo možno minimalizovat střety ÚSES s plánovanými stavbami. Výměra biocenter a délka a šířka biokoridorů se liší dle jednotlivých úrovní. U biocenter na úrovni nadregionální se jedná u biocenter o minimálně 1000 ha s jádrovým územím 50 ha. Regionální biocentrum má minimální výměru 10-40 ha dle lesního vegetačního stupně. U lokálního biocentra je minimální plocha určena typem společenstva. Společenstvo skalní 0,5 ha, mokřadní, vodní a stepní společenstva 1 ha a luční a lesní společenstva 3 ha. Maximální délka nepřerušovaného úseku biokoridoru je u nadregionálního a regionálního 700 m, na úrovni lokální pak 1 – 2 km.Minimální nutná šířka činí u regionálního biokoridoru 40 – 50 m, u lokálního 20 m. Legislativní rámec pro vytváření a ochranu ÚSES poskytuje zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Vymezení a hodnocení ÚSES patří dle tohoto zákona mezi základní povinnosti při obecné ochraně přírody a provádí ho orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány
30
vodohospodářskými, orgány ochrany ZPF a orgány státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ, jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce a stát. Do praxe je ÚSES prosazován orgány státní správy jako součást územně plánovací dokumentace, jako součást lesních hospodářských plánů a komplexních pozemkových úprav.
4.3. Dosavadní vymezení ÚSES na Štrambersku V roce 1993 byly Urbanistickým střediskem Ostrava zpracovány základní podklady pro návrh místního územního systému ekologické stability procházející obcemi Závišice, Štramberk, Ženklava, Kopřivnice, Vlčovice, Mniší a Větřkovice. Tento návrh byl 22.9. téhož roku oponentní radou referátu životního prostředí Okresního Úřadu v Novém Jičíně odsouhlasen. Podle připomínek vzešlých z tohoto jednání byly v únoru 1994 zhotoven výsledný návrh místního ÚSES. Průběh místního ÚSES byl upraven podle Plánu evropského biokoridoru Hukvaldy – Štramberk – Palačov zpracovaného v ÚHÚL Frýdek – Místek ke dni 29. 11. 1996. Základními podklady pro návrh místního ÚSES byl především generel regionálního územního systému ekologické stability a Metodika Návod na navrhování územních systémů ekologické stability. Lokální ÚSES plynule přechází na ÚSES okolních mikroregionů. Prvky lokálních ÚSES jsou ve většině případů vedeny kostrou ekologické stability. Byly navrženy tak, aby střety prvků SES s významnými dopravními a energetickými tahy byly co nejmenší. Územím štramberska prochází lesní nadregionální biokoridor K 144 a to od západu regionálního biocentra RBC 1559 Jedle (k. ú. Rybí), přes LBC 18 u vodní nádrže štramberk na RBC 1558 Štramberk – Kotouč (k. ú. Štramberk) dále přes LBC 14 Bařiny na RBC 144 Pískovna (k. ú. Kopřivnice) a přes Holý vrch kolem říčky Tichávky na NRBC 97 Hukvaldy (k. ú. Hukvaldy). V prostoru mezi RBC 1558 Štramberk a RBC 144 Pískovna se napojuje na osu NRBK K 144 jižním směre regionální biokoridor 1559. Součászí místního ÚSES jsou také LBC a LBK propojující například vrch Jedle s lokalitou Na peklech jižněji než NRBC K 144, přes obec Ženklava. Dalšími důležité LBK kolem toku Sedlnice, Tichávky a Lubiny, na které jsou napojeny LBC ve Větřkovicích, Závišicích, Lubině a interakční prvek Bílá hora.
31
4.4.1. Charakteristika regionálních a lokálních biocenter
Regionální biocentrum Pískovna 144 Rozloha: 170 ha Katastrální území: Kopřivnice, Vlčovice Geobiocenologická typizace: 4 BC 3, 4 CD 3, 4 B 2-3, 3 C 4, 4 AB 3, 4 C 3-4 Současný stav: EVSK regionálního významu pokryt lesem.Převládá zde les smíšený s původními druhy dřevin. V západní části převažují středněvěké porosty (lípa, buk s příměsí jasanu), v části východní pak předmýtní, nebo mýtní les s převažujícím smrkem. Smrk je místy napaden kůrovcem. Návrh opatření: Místa bez porostu a po odtěžení zalesnit přirozenými druhy dřevin. Cílem jsou společenstva s přirozenou a přírodě blízkou druhovou skladbou. Regionální biocentrum Štramberk – Kotouč 1558 Rozloha: 48 ha Katastrální území: Štramberk Geobiocenologická typizace: 4 BD 3, 4BC3, 3B3, 3BD3 Současný stav: Toto regionální biocentrum má unikátní charakter lesních a lesostepních společenstev na vápenci. Současně je vyhlášeno nárosní přírodní památkou. Návrh opatření: Udržet současný stav. Lokální biocentrum BC 16 Pod Jedlí Rozloha: 5 ha Katastrální území: Ženklava Geobiocenologická typizace: 4 B 3, 4 BC 3, 3 BC 4 Současný stav: Střednědobé kvalitní listnaté lesní porosty, pouze v severní části smrk v mýtním věku. Návrh opatření: Po smýcení obnovit původními dřevinami. Lokální biocentrum BC 18 Fojtův kopec Rozloha: 5,8 ha Katastrální území: Ženklava Geobiocenologická typizace: 4 B 3, 3 C 4 Současný stav: Většinou listnatý les s převažujícím dubem, habrem a lípou. Místy louky. Návrh opatření: Zalesnit chybějící části BC na lukách. Cílem jsou společenstva s přirozenou a přírodě blízkou druhovou skladbou. Lokální biocentrum BC 22 Na peklách Rozloha: 5 ha Katastrální území: Ženklava, Bordovice
32
Geobiocenologická typizace: 4 BC 3 Současný stav: Listnatý lesní porost. Převažuje lípa, habr, klen dub Návrh opatření: Žádná Lokální biocentrum BC 23 Černý les Rozloha: 6 ha Katastrální území: Štramberk Geobiocenologická typizace: 4 BC 3, 3 BC 4 - 5 Současný stav: Většinou smrky v mýtním věku.Část již byla odmýcena a nahrazena původními druhy dřevin. Návrh opatření: Po odmýcení smrku pokračovat ve výsadbě původních druhů.
Lokální biocentrum BC 25 Černice Rozloha: 8 ha Katastrální území: Závišice Geobiocenologická typizace: 3 AB 3, 3 B 3 Současný stav: Významný krajinný prvek.Většina území je pokryta smíšeným lesem. Borovice a modřín jsou zde žádoucí. Část lokality jsou extenzivně využívané louky Návrh opatření: Rozsah lesa je dostatečný, louky není třeba zalesňovat.
Lokální biocentrum BC 26 Benčák Rozloha: 8,5 ha Katastrální území: Kopřivnice Geobiocenologická typizace: 3 B 3, 3 C 4 Současný stav: V severní výběžku je les smíšený s převahou smrku a borovice. Naproti tomu ve zbylé části je listnatý les s dubem, lípou, javorem a jasanem Návrh opatření: jehličnany v mýtním věku nahradit původními dřevinami Lokální biocentrum BC 29 Cihelna Rozloha: 5 ha Katastrální území: Závišice, Příbor Geobiocenologická typizace: 3 B 3, 3 C 4 Současný stav: Převažují zde starší listnaté lesní porosty s přirozenou skladbou. Zastoupení smrku pouze v západní části. Návrh opatření: Po odtěžení smrku zalesnit přirozenými druhy dřevin. Lokální biocentrum BC 31 Dražné + BC 32 Červený kámen Rozloha: 5 ha, 6 ha Katastrální území: Kopřivnice, Lichnov Geobiocenologická typizace: 4 BC 3 Současný stav: Listnatý les původních dřevin (jasan, javor, lípa).
33
Návrh opatření: Žádná Lokální biocentra BC 41, 45 Lubina Rozloha: 5 ha, 3 ha Katastrální území: Větřkovice, Lubina, Geobiocenologická typizace: 3 BC – C 4 Současný stav: Listnaté smíšené lesy kolem řeky Lubina. Je zde pestrá druhová skladba (javor, dub, lípa, habr, jasan, olše). Bohatý podrost. Návrh opatření: Žádné Lokální biocentrum BC 49 Větřkovická hůrka Rozloha: 5 ha Katastrální území: Lubina Geobiocenologická typizace: 3 B 3, 3 C 4 Současný stav: Významný krajinný prvek. Les tvořený převážně dubem, bukem,jasanem a lípou. Odtěžené porosty smrku byly nahrazeny dubem. .Návrh opatření: Udržovat porost Lokální biocentrum BC 56 Ženklava Rozloha: 6 ha Katastrální území: Ženklava Geobiocenologická typizace: 3 B 3 Současný stav: Zhruba polovinu výměry dnes tvoří kvalitní břehové porosty potoka (vrba, olše, klen, jasan, lípa).Zbytek je orná půda a trvalý travní porost. Návrh opatření: Chybějící část biocentra dosázet původními druhy dřevin
4.5. Problémy dosavadního řešení ÚSES Většina prvků místního ÚSES se v současné době plně funkční. Jsou postupně osazovány další plochy přirozených druhů dřevin, nahrazovány těmito dřevinami jsou také porosty smrků a borovic. Naopak jsou odstraňovány invazní a nežádoucí allochtonní druhy, jak uměle vysázené, tak spontánně rozšířené. Postupně se doplňují a zahušťují úseky biokoridorů, segmenty biocenter, které jsou tvořeny zemědělskou půdou nebo ostatními nevhodnými kulturami. Místní ÚSES se však potýká s řadou problémů. V řadě případů se zjistilo, že navržená trasa není zcela ideální a dosud nebyly místy vymezeny pomocné průchody lokálních biokoridorů. Sporné je také celkové nahuštění lokálních biocenter a biokoridorů (stejného charakteru biotopů) v ochranné zóně osy NRBK a nedodržení maximální vzdálenosti na ose NRBK vložených lokálních biocenter. V současné době je hlavním řešeným problémem je neprůchodnost osy NRBK 144 od RBC 1558 Štramberk přes stávající činný vápencový lom na Kotouči a zastavěná území Štramberka a Kopřivnice do RBC 144 Pískovna. Průchod NRBK přes toto území se neukázal jako nejvhodnější. V současné době je zvažováno několik alternativ.
34
První navrhuje kompenzovat obtížnou průchodnost NRBK na jižní straně kotouče vhodným trasování pomocných LBK. Takovéto opatření už bylo na liných lokalitách použito, avšak tady díky obtížnosti napojení se nezdá vhodná. Ponechání RBC Štramberk bez napojení na další prvky ÚSES by odporovalo smyslu a principům ÚSES. Proto nepřichází k úvahu. Zatím nejlepší varianta se jeví napojení RBC Štramberk – Kotouč jen jedním biokoridorem a vytvoření slepé větve. Ani tato slepá větev vycházející z RBC Štramberk na jeho severozápadním okrajia procházející mezi zastavěnou částí městského okraje, přes nivu Sedlnice není vůbec ideálním řešením, ale je jediným v současnosti možným propojením.Nejpodstatnějším argumentem pro tuto alternativu je nemožnost funkčního propojení RBC 1558 východním a jihovýchodním směrem přes činnou část kamenolomu a zastavěné území. I když v budoucnosti dojde k rekultivaci lomu, nelze předpokládat že se zde v dohledné době vytvoří vhodné podmínky (například květnaté bučiny). Vyřešení výše popsaného dílčího problému ovšem předpokládá nalezení jiného vhodného propojení mezi RBC Libotina a RBC Piskovna. Protože průchod přes hustě zastavěné území Ženklavy by byl stejně nefunkční jako trasa NRBK přes kamenolom, jako jediné možné řešení se jeví jižní obchvat Ženklavy. Na této nové trase by lesní osa NRBK procházela již z větší části funkčními segmenty, s vymezením vložených a vesměs již funkčních lokálních biocenter.V prostoru jihovýchodně od Ženklavy by se pak osa NRBK napojila na vymezený RBK 1559.Tím by slepá větev původního NRBK byla charakterizována pouze jako RBK a naopak část původního RBK 1559 dostala formálně charakter osy NRBK.
35
5. Současný stav ochrany přírody na Štrambersku Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Bosák, J., a kol. Biomonitoring vybraných ploch vrchu Kotouč u Štramberka, Kolektiv autorů, Návrh plánu péče o NPP Šipka a inventarizační průzkum, Mackovčin, P., Sedláček, M., a kol. Chráněná území ČR, svazek 10., Moravec a kol. Rostlinná společenstva a jejich ohrožení, Sedláčková, M. Štramberk – zhodnocení aktuální vegetace a květeny, Sedláčková, M. Botanický průzkum areálu společnosti KOTOUČ, Šturmová, M. Plán péče o přírodní památku Váňův kámen, Tomanová, D. Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín, Hrabovský, S. Doplňky k plánu péče pro PP Kamenárka, Prosová, M. Štramberský kras, zákon č. 114/1992 Sb., Otruba, J. Květena Štramberka, Popelková, V., Přikrylová, V., Mapování – Zpráva za rok 2002, Územní plán města Štramberk, Územní plán města Kopřivnice, zákon č. 114/1992 Sb.
5.1.
Historie, vývoj a současnost ochrany přírody
První snahou o ochranu, ani tak ne přírody, jako jejich zdrojů byly nejspíš panské obory. Ty byly vrchností zakládány již počátkem 13. století kde díky přísnému omezení hospodaření a nutnosti zachování přirozeného prostředí zůstaly tyto lokality relativně neporušené často až do novověku (Křivoklátsko). Ochrana přírody jako taková se zrodila počátkem 19. století. Původní funkcí ochrany přírody byla konzervace relativně poškozených částí přírody formou vyhlašování striktních rezervací, s vyloučením hospodaření a často i přístupu člověka. Nejstarší rezervací u nás je Žofínský prales, který byl vyhlášen roku 1838. Ve dvacátém století přebral postupně garanci nad ochranou přírody stát. Ten pokračoval ve vyhlašování dalších rezervací i větších chráněných území. Tyto území vyhlašovali konzervátoři, kteří vyhledávali, nebo podle dřívějších průzkumů označovali cenná území. První zákon na ochranu přírody č. 40/1956 Sb. byl u nás schválen až roku 1956. Zákon měl velké množství mezer, nejasností a byl velice stručný. Jelikož nebylo v tehdejším zájmu omezovat zemědělství a průmysl, perzekuoval spíše prosté občany, než velké podniky. Zákon rozeznával, kromě dnes stále platících chráněných území NP a CHKO, také již dnes nahrazený státní přírodní rezervaci, chráněný přírodní výtvor a chráněný park. Také obsahoval seznam chráněných rostlin a živočichů, u nichž byla zakázán lov, sběr, a narušování jejich prostředí. Tato ochrana však byla často nedostatečná. Současná ochrana přírody v ČR se řídí zákonem zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jehož cílem je přispět k zachování přírodní rovnováhy, případě její obnově, zachování rozmanitosti forem života a přírodních hodnot. Tento zákon zcela nahradil zákon č. 40/1956 Sb. Zákon vymezuje a definuje práva a povinnosti státu, fyzických a právnických osob při ochraně volně rostoucích druhů rostlin, volně žijících živočichů a jejich společenstev, hornin, nerostů, geologických celků, paleontologických nálezů, o ekologických systémů a krajinných celků.Není zde opomenuta ani péče o vzhled a hodnoty krajiny jako celku.
36
5.2. Síť chráněných území Na území štramberska je síť chráněných území tvořena několika typy chráněných území, které je třeba rozlišovat. Je to jeden přírodní park – Podbeskydí a 3 zvláště chráněná území.
5.2.1. Charakteristika přírodního parku
Podle zákona č. 114/1992 Sb., paragrafu 12 o ochraně krajinného rázu, patří přírodní parky do obecné ochrany přírody a krajiny. Krajinným rázem jsou zde dochované přírodní, kulturní a historické charakteristiky určitého území. K ochraně krajinného rázu s významnými přírodními a estetickými hodnotami, které není zvláště chráněno, může orgán ochrany přírody zřídit přírodní park a stanovit omezení takového využití, které by znamenalo poškození, zničení, nebo rušení stávajícího stavu tohoto území.
5.2.2. Přírodní park Podbeskydí
Přírodní park Podbeskydí byl zřízen v roce 1994 vyhláškou Okresního úřradu v Novém Jičíně. Vznikl přehlášením oblastí klidu Kojetín a Červený kámen. Rozkládá se v Podbeskydské pahorkatině a zaujímá rozlohu 12 800 ha. Jeho účelem je zachování krajinného rázu typického pro Podbeskydskou pahorkatinu, bez podstatného omezení hospodářského využití, ochrana zvláště významných biotopů, důležitých pro zachování biodiverzity. Zároveň jsou zde snahy o oživení turistického ruchu budováním turistických tras, naučných stezek, cyklostezek, či rozvojem informačních služeb. Celé území mikroregionu Štramberska se nachází v přírodním parku Podbeskydí, proto vynechám jeho popis a odkazuji na příslušné kapitoly.
5.3. Charakteristika a zvláště chráněných území Zvláště chráněná území jsou vyhlašována podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny respektive jeho prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. Zvláště chráněnými územími se vyhlašují území s mimořádnými, či jedinečnými přírodními, nebo estetickými hodnotami a zároveň je potřeba zde stanovit podmínky a rozsah jejich ochrany.
37
Je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může orgán ochrany přírody pro ně vyhlásit ochranné pásmo. Není-li ochranné pásmo vyhlášeno, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic ZCHÚ.Vývoj přírodních poměrů v ZCHÚ a jejich ochranných pásmech je usměrňován plány péče, jež obsahují popis opatření na zachování nebo zlepšení stavu předmětu ochrany přírody. Zvláště chráněná území dělíme na velkoplošná, do kterých patří národní parky, chráněné krajinné oblasti. Maloplošná ZCHÚ rozeznáváme národní přírodní rezervace, národní přírodní památka a přírodní památka. Žádné velkoplošné chráněné území nezasahuje na území Štramberska. Z maloplošných zde najdeme národní přírodní památku a přírodní památky. Národní přírodní památka je přírodní, často významný geologický, či geomorfologický útvar obvykle menší rozlohy, jež je významným nalezištěm nerostů, hornin, nebo stanovištěm ohrožených druhů rostlin a živočichů. Mnohdy jde o významné paleontologické naleziště. Má národní až mezinárodní ekologický, či estetický význam. Může jít i o útvar, který vedle přírody formoval i člověk. Přírodní památka je přírodní, či člověkem pozměněný útvar menší rozlohy, naleziště vzácných nerostů, nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním estetickým, či vědeckým významem. V všech třech chráněných území uvádím stávající stav ochrany přírody a do budoucna vhodný způsob její ochrany a rozvoje.
5.4. Zvláště cháněná území na štrambersku a jejich ochrana 5.4.1. Národní přírodní památka Šipka
Toto chráněné území se rozkládá na temenech vrchů Kotouč a Šipka v nadmořské výšce 360 – 517 m. n. m. Její výměra činí 29 ha. Tvoří hlavní a nejznámější část Štramberského krasu. Je tvořena štramberskými šedými vápenci s velkým množstvím fosilních nálezů. Půdní pokryv tvoří rendzina spolu se suťovými půdami. V těsném sousedství NPP se v lomu stále těží vápenec. Celá západní strana Kotouče již byla odtěžena, je však stanovena hranice, kterou již těžba nemůže překročit. Národní přírodní památka Šipka byla vyhlášena 9.1.1960. Z povrchových krasových jevů se vyskytují jen obecné škrapy. Závrty zde nejsou vyvinuty. Stěny a skalky zde vznikly mechanickou erozí a vystupují na rozhraní vápenců a flyšových hornin, jež více podlehly denudaci. Typickým příkladem je Jurův kámen ležící na severozápadním hřebenu Kotouče. Jde o 3 – 10 m vysokou skalní stěnu na geologickém rozhraní štramberských vápenců a bašských pískovců. Je jediným rozsáhlým výchozem
38
štramberských vápenců v oblasti, který nebyl v historii dotčen těžbou a má tudíž přírodní reliéf. Vznik jeskyní na Kotouči není dodnes dostatečně vysvětlen. Nejpravděpodobnějším, avšak těžko dokazatelným (důkladným vytěžením jeskynních sedimentů při archeologickém průzkumu v 19. stol. a likvidací jeskyní totiž došlo k nenávratné ztrátě informací, jež mohly být prozkoumány moderními metodami) scénářem vzniku jeskyní je, že jejich základ byl vyhlouben vodním tokem obtékajícím Kotouč v úrovni dnešních jeskyní. Tento vodní tok prorazil skalní žebro Šipky, Psího kostelíku a pravděpodobně i Čertovy díry již v předledovcových dobách. Při ústupu ledovce byly jeskyně rozšiřovány ledovcovými vodami. Spolu s táním ledovce došlo k odnosu měkkých hornin, které obklopovaly Kotouč a říční síť se zahloubila na dnešní úroveň. Z podzemních krasových jevů jsou známy zejména jeskyně Šipka, Psí kostelík, Jurova jeskyně, puklinová propast Slámova sluj a také zaniklá jeskyně Čertova díra. Slavná jeskyně Šipka leží na severním svahu Kotouče v nadmořské výšce 440m. Název Šipka je nejspíše odvozen od Čípova díra (G. Wolný). Je Orientována k severu. Z jejího vchodu o rozměrech 8 x 3,8 m vidíme do atria s prolomeným stropem do níž ústí 2 chodby – Krápníková chodba a Jezevčí díra. Když prof. Maška prokopal dne 28. října 1880 zával krápníkové chodby, visely ze stropu krásné bílé stalaktity. Po několika dnech však vnikli do jeskyně lidé a krápníkovou výzdobu totálně zpustošili. Ve spodních vrstvách před Jezevčí dírou bylo nalezeno pleistocenní ohniště, blízko něho pak světoznámá čelist šipecká – úlomek kosti neandrtálského dítěte. Mimoto zde byly vyzdviženy jiné úlomky lidských kostí, opracované úlomky parohů, výrobky z křemene, pazourku a křišťálu, kosti medvědů, nosorožců, sobů, mamutů, levhartů, tří forem domácího psa a mnoha dalších druhů pleistocenní fauny. Toto svědčí o přítomnosti neandrtálců, nositelů mousterienské kultury a gravettienských lovců mamutů a na konci poslední doby ledové pak magdalénienských lovců sobů. Roku 1956 byl na již neexistující Panské vyhlídce nalezen velký sklad bronzových předmětů. Takovéto bronzové poklady, ale i jednotlivé předměty, byly v minulosti na Kotouči nalézány často již od 17. st. Jen od konce 19. st. zde bylo nalezeno pět depotů jehlic, sekyrek, srpů, spon, náramků a dalších předmětů svědčících o významu a bohatství zdejšího hradiště. V jeskyni Čertová díra byla objevena r. 1886 Karlem Maškou dosud největší pěnězokazecká dílna z 2. pol. 15. st.
5.4.4.1. Flóra Lesní porosty v oblasti Kotouče byly v minulosti ovlivněny lidskou činností. Při hospodářských zásazích v posledních 100 letech byla v části lesa na Kotouči pozměněna přirozená skladba dřevin dosadbou smrku ztepilého, borovice černé či modřínu opadavého. Zbylá část lesa si však zachovala svůj přírodě blízký ráz. Listnaté lesy svahových porostů převažujících dubohabřin střídají na kamenitém reliéfu enklávy suťových lesů měsíčnicových javořin. Blízkým vztahem
39
k lužnímu lesu se vyznačuje zvláštní typ suťového lesa na severozápadních svazích Kotouče. V podrostu zdejších suťových lesů se vyskytují mnohé zvláště chráněné druhy rostlin. Kvetou zde např. vstavač bledý (Orchis pallens), prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), hlístník hnízdák (Neottia nidus–avis), bradáček vejčitý (Listera ovata), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), drnavec lékařský (Parietaria officinalis), Hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), vemenník dvoulistý (Platanthera bifolia), vratička měsíční (Botrychium lunaria), z druhů karpatských např. šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), hvězdnatec zubatý (Hacqetia epipactis), kyčelnice žlaznatá (Dentaria glandulosa). Na osluněných vápencových skalách můžeme najít lomikámen tříprstý (Saxifraga tridactylites), lomikamen vždyživný (Saxifraga paniculata) a rozchodníky bílý a ostrý (Sedum album, S. acre). Další významné druhy nacházíme na tzv. primitivních půdách.Jde například o tořič včelonosný (Ophrys apifera)(viz.příloha č.9), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum subsp. Obscurum), žebřici pyrenejskou (Libanotis pyrenaica), skalník celokrajný (Cotoneaster intergerrimus), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). V zamokřených územích můžeme vzácně nalézt zvláště chráněnou cídivku různobarvou (Hippochaete variegata), židovník německý (Myricaria germanica), kruštík bahenní (Epipactis palustris).
5.4.1.2.
Fauna
Díky svému stepnímu a skalnatému charakteru, který je v Moravskoslezském kraji mimořádný, byl kotouč zkoumán zoology již od 19. století. Předmětem zájmu byli zejména bezobratlí. Nejznámější je bezesporu na rozchodník vázaný motýl Jasoň červenooký (Parnassius apollo), jež se zde původně vyskytoval v rase strambergensis. Ten však patrně úbytkem jeho biotopu okolo roku 1925 vyhynul. Počátkem 90. let byla, zejména díky iniciativám pana Lukáška, provedena repatriace jasoně rasy Parnassius apollo carpathicus ze Slovenska. Repatriace byla úspěšná a dnes zde již žije početná populace, jež se rozšířila i do okolí. Na Kotouči byl popsán i klikoroh Hypera libanotidis, jehož živnou rostlinou je žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica). Ačkoliv zde tato rostlina stále roste je klikoroh nezvěstný. Jako na jednom z mála míst Severní Moravy se zde vyskytuje srpice Panorpa cognata.Z dalších vzácných bezobratlých bych zmínil Modráska červenoskvrnného (Maculima arion), svižníka lesního (Cincindela sylvatica), soumračníka skořicového (Spialia sertorius) a kvapník Cryptophonus tenebrosus. Vyskytují se zde četní zástupci obojživelníků: skokan menší (Rana lessonae), skokan skřehotavý (Rana ridibunda), rosnička zelená (Hyla arborea), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha zelená a obecná (Bufo viridis B. bufo),čolek obecný a horský (Triturus vulgaris, T. alpestris),.
40
Od roku 1952 je zde popsána vzácná ještěrka zední (Podacris muralis)viz příloha č.6..Také zde žijí ještěrka obecná a živorodá (Lacerta agilis, L. vivipara),užovka hladká (Coronella austriaca), užovka obojková(Natrix natrix).Vzácně lze spatřit zmiji obecnou (Vipera beris). Hnízdí zde krkavec velký (Corvus corax), Výr velký (Bubo bubo), Kavka obecná (Corvus monedula), bělořit šedý (Oaenthe oaenthe), zedníček skalní (Tichodroma muraria), rorýs obecný (Apus apus) a skalník zpěvný (Monticola saxatilis).
5.4.1.3.
Ochrana
Pro zachování a zlepšení podmínek cenných společenstev by bylo v prvé řadě zabránit pohybu turistů mimo značené trasy a rozdělávání ohňů. To je však jen velmi obtížně řešitelné. Velice vhodné a mnohem jednodušší by bylo vyloučení horolezectví z Jurova kamene. Horolezecká činnost na Jurově kameni způsobuje poškozování citlivých společenstev, na které jsou vázány některé vzácné druhy dvoukřídlých. Proto je nutno zabránit využívání skalního výchozu horolezci, odstranit jistící prvky ze skalní stěny a zamezit obnově značení horolezeckých cest. Na hranici s dobývacím prostorem by bylo vhodné odstranit pozůstatky po těžbě vápence,které jsou rozptýlené podél okraje lesa. Jedná se např. o vzduchové potrubí a další kovové zbytky, stavební sutě, aj. - odstranění by mělo být provedeno v co nejkratším možném termínu a co nejšetrněji. Velice nutné je postupné odstranění nepůvodních druhů dřevin při pravidelných probírkách. Jedná se o jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) a borovici černou (Pinus nigra). Dále pak likvidace náletových dřevin mimo plochy s realizovanou lesnickou rekultivací z důvodů zarůstání cenných lokalit. Jedná se především o jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Zásah je nutno provádět v intervalu jedenkrát za tři roky, biomasa musí být z plochy bezpodmínečně odstraněna. Stejně tak je nutné eliminovat jedince topolu černého (Populus nigra)var. Italica. Kácení musí být provedeno v období před koncem vegetační doby, na pařez pak budou aplikovány arboricidy a v případě zmlazení je zásah nutno opakovat. Také je vhodné na některých lokalitách omezovat růst bezu černého (Sambucus nigra), což by mělo být prováděno dle potřeby v intervalu cca jedenkrát za 5 let. Odstraněnou hmotu lze spálit na určeném místě v období zámrazu nebo po deštích. Ohniště je nutné důsledně vyhrabat až na zeminu a popel odvézt mimo území NPP. Sanace je nutná zejména z důvodu faktu, že neodstraněná ohniště mohou sloužit jako místo pro další zakládání ohňů turisty. Z expanzivních bylin je vhodné se zaměřit zejména na likvidaci populace třtiny křovištní (Calamagrostis epigios) způsobem vyžínání ploch s přítomností tohoto druhu v intervalu jedenkrát měsíčně od dubna do září. Biomasa musí být z plochy bezpodmínečně odstraněna, avšak část jí je možno použít k vytvoření
41
hromad s kompostovaným materiálem (zimoviště a líhniště plazů) na určených místech. Další místy nevhodně rostoucí druh je žebřice pyrenejská (Libanotis pyrenaica) Na místech, kde mají rostliny slabě vyvinutý kořenový systém a lze je tedy vytrhnout i s kořeny, může být prováděna regulace vytrháváním. Na plochách s výskytem do cca. 30 listových růžic na 1 m2 se mohou jednotlivé růžice odstraňovat vytržením i s kořeny nebo ustřižením, a to ve fázi kvetení, při vyšší hustotě kosením ve fázi kvetení. Biomasa musí být ještě tentýž den odstraněna mimo plochu NPP z důvodu možného dozrání semen a vysemenění. Likvidace ruderálních druhů rostlin, zejména kopřivy dvoudomé (Urtica dioica), bezu chebdí (Sambucus ebulus), pelyňku černobýlu (Artemisia vulgaris), krabilice zápašné (Chaerophyllum aromaticum), pcháče osetu (Cirsium arvense) a tořice japonské (Torilis japonica) je důležité zejména na jednotlivých plochách mezi „Sedlem“ a „Panskou vyhlídkou“. V některých místech je mezi ruderálním porostem a ovsíkovými loukami neostrá hranice, na což musí být při kosení brán zřetel. Ruderální porosty by měly být sečeny v intervalu 3 – 4 x ročně s následným odklizem biomasy mimo NPP. Spalování biomasy na místě není vhodné z důvodu obohacení půdy živinami. První seč musí nastoupit nejpozději v období, kdy kopřivy jakožto dominující druh dosáhnou „výšky kolen“ (cca 50 cm), což je přibližně v květnu. Další seče musí následovat vždy při opětovném dosažení této výšky, a to opakovaně až do konce vegetační doby. Tímto opatřením dojde k velmi účinnému vyhladovění stanoviště s nadměrnou zásobou živin. Při intenzivním sečení nitrofilní vegetace a invazních druhů rostlin by však při nevhodně načasovaných, případně necitlivě provedených zásazích mohlo dojít k ohrožování jasoně červenookého (Parnassius apollo). Pokud však bude první seč prováděna před rozlétáním imag jasoně a následně dle doporučení, nebudou mít motýli důvod uchylovat se do tohoto porostu. Těžiště fialově kvetoucích druhů rostlin je mimo nitrofilní porosty (zde se nachází jen menší množství bodláků a lopuchů) ve společenstvech trsnatých kostřav a suchých trávníků. Tyto kvalitnější porosty nebudou sečeny vůbec, případně až po vykladení vajíček jasoňů. Na lokalitě se také nachází velmi cenná lokalita s lipnicí vršateckou (Poa crassipes). Mikropopulace tohoto druhu se nachází na ploše cca 15 m2 na puklinách jediného částečně zastíněného balvanu (47 trsů, tj. cca 0,17 m2). Tato mikrolokalita je v současné době jediná nalezená v oblasti Štramberského krasu. Je nutné provést sběr osiva, pouze však z části plodících rostlin. Získané osivo by mělo být ve spolupráci s renomovaným specializovaným pracovištěm kultivováno. Až po případné úspěšné kultivaci je možno přistoupit k aktivní podpoře velikosti populace tohoto druhu, a to výsevy na předem pečlivě vybrané lokality odpovídající ekologickým nárokům druhu a specifikům místních podmínek. Je nezbytné zachovat stávající stav na zmíněné lokalitě! Bylo by také vhodné provést lokální výsadbu tisů (Taxus baccata) původní provenience. Z hlediska ochrany genofondu se zdá nejvhodnější využít několik
42
vhodných jedinců z obce Rybí a Nový Jičín - Žilina ve stáří cca 300 a 900 let a použít výhradně semenáče vypěstované z osiva získaného z těchto jedinců.
5.4.2.
Přírodní památka Váňův kámen
Přírodní památka Váňův kámen byla vyhlášena 2. 12. 1993. Váňův kámen je skalisko tvořené krou štramberského vápence, ležící na jihovýchodním svahu Bílé hory. Leží v nadmořské výšce 416 – 447 m n. m.Skála má přibližně 20 m výšky, rozměry zhruba 50 x 35 m. a zabírá území o rozloze 7 746 m2. Je tvořen stmelenými valouny a bloky štramberského vápence druhohorního stáří s výrazně brekciovitou stavbou. Podobně jako na Kotouči se i zde jedná o vápnité usazeniny korálového rifu vytvářejícího se v mělkém moři.Výchoz je mnohem více odolný zvětrávání a odnosu než okolní jílovce a pískovce těšínsko – hradišťského souvrství. Půdní pokryv okolí skaliska tvoří rendzina typická, na niž navazují svahové kambizemě. Samotný vápencový blok je téměř bez vegetace. Avšak na menších skalkách v ochranném pásmu jsou zachovány zlomky společenstev primitivních půd a skalních štěrbin. Můžeme zde nalézt sleziník červený (Asplenium trichomanes), rozchodník bílý (Sedum album), mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani), mochna nitkovitá (Potentilla filiformis), devaterník velkokvětý tmavý (Helianthemum grandiflorum), nebo teplomilnou kostřavu žlábkatou (Festuca rupicola). V okolí přírodní památky je porostlé lipovou javořinou a dubovou bučinou. V lokalitě se vyskytuje řada teplomilných druhů organismů, převládají zde luční, lesostepní a skálostepní druhy, hojně se vyskytují také druhy typické pro ekotonové pásmo lesů. Z chráněných druhů zde byla zmapována ještěrka obecná (Lacerta agilis), Slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka hladká ( Coronella austriaca) a otakárek fenyklový (Papilio machaon). Díky archeologickým průzkumům profesora Karla Jaroslava Maška byl zde roku 1879 nalezen poklad: množství pazourkových nástrojů a bronzové jehlice.Pozdějším průykumem zde byly prokázány známky kultury půchovského lidu (120 př.n.l. až 0 n.l.). Bez zajímavosti není ani to, že zde probíhala historická hranice mezi panstvím novojičínsko-štramberským a hukvaldským.Také se zde v letech 1643 a 1695 odehrála významná selská povstání. Povstání v roce 1695 se účastnilo na 1500 mužů z 30 obcí tehdejšího biskupského panství hukvaldského. Rebelie byla nakonec potlačena vojenským zásahem hukvaldské hradní posádky Na paměť 300. výročí povstání byla v roce 1995 odhalena bronzová pamětní deska. K tomuto místu se také váží některé místní pověsti. Podle jedné z nich prý na tomto místě upustil čert při letu kámen. Proto se mu také dříve říkalo „Čertův kameň“. Svůj nynější název dostal až v 19. století podle sedláka Váni, kterému patřily okolní pozemky. Velice neobvyklé je, že Váňův kámen téměř není poznamenán těžbou vápence, jež zde probíhala jen krátce koncem 19. století.
43
Obr. 5. Skalní masiv Váňova kamene – v příloze
V současné době se na území přírodní památky a jejího ochranného pásma již zemědělsky nehospodaří. Absence pastvy a extenzivního využívání luk přispívá negativně k zarůstání území nálety. Tyto nálety by měly být odstraňovány a buď nahrazeny vhodnou výsadbou, nebo extenzivně využívanými trvalými travními porosty. Území je také silně rekreačně využíváno, mimo jiné jako cvičná skalní stěna. Horolezecké využití území je však v hranicích únosnosti a nepůsobí žádné škody.
44
Škodlivě však působí zejména ponechávání odpadků v území a zakládání ohnišť mimo vymezený prostor před čelní stěnou skaliska. Tento negativní vliv snad lze do jisté míry odstranit vhodnou osvětou a informovaností turistů. Také je potřeba již nahromaděné odpadky nejméně dvakrát ročně posbírat a odvážet. V těsné blízkosti Váňova kamene a jeho ochranného pásma se často zdržují bezdomovci, kteří zde táboří, vnáší do území odpadky, vytvářejí smetiště a eutrofizují okolí. Toto negativum je však z hlediska ochrany přírody jen těžko řešitelné. V těsné blízkosti Váňova kamene byl v minulosti vysázen allochtonní trnovník akát (Robinia pseudoaccacia). Lesní správou ve Frenštátě pod Radhoštěm byla pro tento porost udělena výjimka ze zákazu provádět mýtní těžbu v lesních porostech mladších než 80 let za cílem obnovy porostu. Většina akátů (až na dva staré jedince), byla do roku 2006 odstraněna. Bylo provedeno i ošetření herbicidem k prevenci tvorby výmladků. V nejbližších letech bude provedena náhradní výsadba odpovídající stanovištnímu typu 4W3 – vápnitá bučina válečková.
5.4.3.
Přírodní památka Kamenárka
Tento opuštěný stěnový vápencový lom se nachází na jižním svahu Bílé hory v nadmořské výšce okolo 483 m n. m. Leží v katastrálním území města Štramberk. Vápenec se zde těžil již od středověku. Přímo v místě těžby se z vytěžené horniny pálilo vápno. V polovině 19. století zde byla vybudována kolejnicová doprava, sloužící k dopravě vápence do pecí.Ty se nacházely v místě dnešního štramberského nádraží. V roce 1880, kdy započali bratři Guttmannové s těžbou na Kotouči a o rok později,kdy byla dokončena železnice spojující Štramberk se Studénkou začala těžba na Kamenárce upadat. Pro svůj význam byla Kamenárka vyhlášena dne 30. 10. 2001 přírodní památkou. V Horní kamenárce jsou odkryty blokové akumulace štramberských vápenců (spodní křída těšínsko-hradišťského souvrství bašského vývoje slezské jednotky). Byly v nich popsány stovky druhů fosilních živočichů a řas.Četné jsou nálezy korálů, amonitů, ramenonožců a hlavonožců, ježovek a řady dalších skupin bezobratlých, hub i rybích zubů. Nejen geologické složení a paleontologické nálezy, ale i rozmanitost společenstev rostlin a živočichů činí toto místo hodné zvláštní ochrany.
45
5.4.3.1.
Flóra
Na skalních stěnách zde nalezneme kostřavu sivou (Festuca pallens), sleziník zední (Asplenium ruta – muraria), či sleziník červený (Asplenium trichomanes).Na navazujících sutích najdeme pionýrská bylinná společenstva mělkých protorendzin zastoupená například tařicí kališní (Alyssum alyssoides), rozchodníkem bílým a ostrým (Sedum album, Sedum acre) a huseníčkem rolním (Arabidopsis thaliana).Svah za lomovou stěnou prorůstají postupující nálety jasanů s javorem a lípou. Z ohrožených a vzácných druhů se zde vyskytují tolice nejmenší (Medicago minima), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), řebříček sličný (Achillea nobilis) a strdivku brvitou (Melica ciliata). Šíří se zde však také agresivní synantropní rostliny, např. bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), hadinec obecný (Echium vulgare) a bez chebdí (Sambucus ebulus), z lián pak plamének plotní (Clematis vitalba) a řada nitrofilních ruderálních druhů jako kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) , pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), ostružiníky (rubus ssp.) 5.4.3.2.
Fauna
Z hmyzích společenstev bych jmenoval teplomilnou kobylku Platycleis albopuntata grisea, saranče Oedipoda caerulecens a jasoně červenookého (Parnassius apollo), jehož larvy jsou vázány na porosty již zmíněných rozchodníků. Z plazů zde žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), Ještěrka zední (Podacris muralis) a užovka hladká (Coronella austriaca). Díky jezírku na dně lomu se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris), rosnička zelená (Hyla arborea), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina).
5.4.3.3.
Ochrana
V území se kromě uváděných expanzivních ruderálních a nitrofilních druhů vyskytuje celá řada rostlin, které pronikají do společenstev mělkých skalních půd i na skály, mají vysokou pokryvnost a konkurenční schopnosti, a tak velmi ohrožují cenná společenstva typických štramberských druhů. K těmto nebezpečným taxonům patří např. : hadinec obecný (Echium vulgare), kakost holubičí (Geranium columbinum), komonice lékařská (Melilotus officinalis). Způsob likvidace je poměrně obtížný. Jde o ruční vytrhávání, které musí být prováděno v době květu (kořenový systém a celá lodyha musí být odstraněny). Lokalizace zásahu: skalní stěny, mělké skalní půdy. Ruční vyžínaní je možné v zapojených porostech (většinou mimo prostor vlastního lomu). Okrajové svahy za vrcholovými hranami lomu jsou v podstatě bezlesé (v mapě vedeny jako les). Bylo by žádoucí zachovat toto bezlesí, popř. se snažit o jeho mírné rozšíření. Převládající dřevinou je jasan, který se zde chová plevelná dřevina.
46
V Dolní kamenárce se v současné době nachází botanická zahrada a arboretum. Těžba zde byla ukončena v dvacátých letech 20. století. Lokalita byla poté využívána turisticky a sportovně. Bylo zde zřízeno škvárové fotbalové hřiště. V roce 1996 bylo započato s pracemi na přestavbě hřiště na botanickou zahradu. Při odstraňování nánosu bahna a kamení narazili na jeskyní systém. V den objevení se konala ve Štramberku tradiční pouť, proto dostala jeskyně jméno „Pouťová“. Jeskyně byla poprvé objevena asi okolo roku 1880 při těžbě v lomu a následně zasypána. Doklady novodobého zásypu (kameny s vývrty pro odstřel) se nalezly v různých hloubkách a trubka na vyfukování vrtů v hloubce 20 metrů. Při průzkumných pracích se jeskyňářům podařilo v srpnu 2002 dostat do hloubky 41 metrů Botanická zahrada byla založena za účelem zachování cenné typické štramberské skalní vegetace a rostlin ze společenstev mokřadů, zároveň slouží k záchraným transferům z lomu na Kotouči. Ze záchranných přenosů z unikátního mokřadu v lomu Kotouč pochází mimo jiné i cídivka peřestá (Hippochaete variegata), orobinec sítinovitý (Typha laxmannii), kruštík bahenní (Epipactis palustris), či masožravá rostlina tučnice obecná (Pinguicula vulgaris). Vhodné podmínky zde nalezl kriticky ohrožený keř židovník německý (Myricaria germanica). Expozice využívá členitého reliéfu dna lomu s jezírky a skalkami. V jednotlivých expozicích botanické zahrady je více než 1200 druhů rostlin. Na 3 periodicky částečně vysychavé jezírka je svým životem vázáno několik druhů obojživelníků. Můžeme zde nalézt ropuchu obecnou (Bufo bufo), ropuchu zelenou (Bufo viridis), rosničku zelenou (Hyla arborea), kuňku žlutobřichou (Bombina variegata) nebo čolka obecného (Triturus vulgaris). Na skalních výchozech a suťových polích se můžeme setkat s mnoha druhy bezobratlých a obratlovců jako například saranče modrokřídlé (Oedipoda coerulescens), svižník polní (Cicindela campestris), soumračník skořicový (Spitalia sertorius), suchomilka bělavá (Candidula unifasciata).Skalní stepi jsou neobyčejně bohaté na bezobratlé. Jen motýlů bylo na území botanické zahrady doposud popsáno více než 800 druhů.
5.5. Významné krajinné prvky Významný krajinný prvek (VKP), je ekologicky, geomorfologicky, nebo esteticky hodnotná část krajiny, jež utváří její typický vzhled, nebo přispívá k udržení její stability. (Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
5.5.1. Obecná charakteristika významného krajinného prvku Jde obvykle o území s malou rozlohou, jež nepřekračuje 10 ha se stejnorodými ekologickými podmínkami. Mezi VKP náleží (dle zákona č. 114/ 1992
47
Sb.) lesy, vodní toky, údolní nivy, jezera, rybníky, rašeliniště,které jsou zaregistrované orgány ochrany přírody kvůli jejich významu pro zabezpečení ekologické stability. Lze je využívat, ale pouze tak aby nedošlo k ohrožení, nebo oslabení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by tyto funkce narušily (např. těžba nerostů, úprava koryt toků, umisťování staveb, změny kultur), VKP poškodily, či zničily, musí si ten, jež takovéto zásahy zamýšlí opatřit závazné stanovisko příslušného orgánu ochrany životního prostředí. 5.5.2. Významné krajinné prvky Štramberska Oblast Štramberska je již po mnoho staletí zemědělsky a lesnicky využívána a činnost člověka se do tváře krajiny vryla natolik, že zde již najdeme jen velmi málo přírodě blízkých společenstev. I přesto zde lze nalézt poměrně velké množství významných krajinných prvků. V mikroregionu je registrováno na několik set VKP. Velké množství z nich však je zmapováno jen zběžně (často jen podle leteckých snímků), některé lokality se již zcela změnily a bylo by potřeba je znovu zmapovat a zjistit zda důvod ochrany již nepominul. V současné době již na některých územích začal nový průzkum, na jehož výsledky bude třeba ještě nějaký čas počkat. Proto se nebudu snažit sepsat a popsat všechny VKP, ale pouze několik, dle mého mínění nejvýznamnějších.
5.5.2.1. Bílá hora Bílá hora je významná z fytocenologického hlediska.Byla zamapována roku 1992. Je interakčním prvkem místního ÚSES. Představuje samostatný masiv vysoce převyšující své okolí (přibližně o 160 m) a je nejvyšším vrcholem v úpatní části Podbeskydské pahorkatiny. Je tvořena pískovci a jílovci karpatského flyše. Vrcholová část Bílé hory je pokryta relativně přirozenými listnatými až smíšenými porosty s lípou srdčitou, javorem klenem a dalšími vtroušenými dřevinami, jako javor mléč, lípa velkolistá, modřín evropský, bříza bělokorá, jasan ztepilý. Ojediněle se vyskytují javor babyka, buk lesní a jedle bělokorá. Na velkých plochách zde však roste také smrk ztepilý. V keřovém patře většinou zmlazuje lípa, jasan, roste zde svída krvavá, bez černý i vzácnější lýkovec jedovatý. Z chráněných druhů rostlin se zde vyskytují okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) a kruštík modrofialový (Epipactis purpurata) a prstnatec fuchsův (Dactilorhiza fuchsii). Na okraji lesa na vápencovém podkladu roste vzácnější houba vláknice Godeyova (Cnocybe godeyi), či kališník obecný (Hellvela ocetabulum). V dřívějších dobách byla Bílá hora zcela odlesněna. Pole a louky se šplhaly až téměř pod vrchol hory. Aby byly pozemky na prudkých svazích ochráněny před účinky eroze, zabezpečili je hospodáři systémem teras zpevněných „na sucho“ zděnými kamennými zídkami. Většina těchto zídek již zanikla, ale malá část byla znovu obnovena. Tyto kamenné zídky měly a mají kromě své hospodářské funkce i funkce mimoprodukční - jsou útočištěm mnohých rostlin a živočichů, jako jsou například ještěrka obecná (Lacerta agilis), čmelák skalní (Bombus lapidarius), zvonek
48
moravský (Campanulla moravica), sleziník routička (Asplenium ruta – muraria), sleziník červený (Asplenium trichomanes). Na vrcholu byla roku 1999 zahájena stavba 43 m vysoké víceúčelové věže sloužící jednak jako rozhledna, ale také pro telekomunikační účely. Byla uvedena do provozu 28. 4. 2000. Stavba výrazně, dle mého mínění negativně, ovlivnila krajinný ráz. Vrchol věže je vidět na mnoho kilometrů hyzdí tak dříve pěkný kopec. Stavba rozhledny na Bílé hoře byla již v záměrech MUDr. Adolfa Hrstky. Měla to být kamenná mohyla s památníkem obětem první světové války. Stavba však nebyla nikdy započata.
5.5.2.2. Zámecký vrch
Je velmi významná lokalita z geologického , fytocenologického, zoologického i krajinotvorného. Byl zamapován roku 1992. Byl zde v minulosti vybudován hrad Štramberská trůba. V starém, stěnovém lomu je odkryta několik desítek metrů mocná poloha blokové akumulace se štramberskými vápenci, vystupující v bašském souvrství. V tomto lomu se těžil vápenec pravděpodobně již počátkem 17. století. Ze západní a severní strany je porostlý borovicí černou. Jihozápadní svahy s izolovanými výstupy skalek nad lomem však jsou útočištěm xerotermní vegetace skalních stepí. Tato lokalita, formovaná extrémními přírodními podmínkami a dlouhodobou pastvou koz, je dnes nejzachovalejší ukázkou v minulosti pro Štramberk charakteristických rostlinných společenstev. Mnoho teplomilných druhů má na skalních stepích ojedinělý výskyt na severovýchodní Moravě. Jsou to například lomikamen vždyživý (Saxifraga paniculata), lomikamen tříprstý (Saxifraga tridactyles), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), máčka rolní(Eringium campestre), řebříček sličný (Achillea nobilis), strdivka brvitá (Melica ciliata), bojínek tuhý (Phleum phleoides), kostřava sivá (Festuca pallens), lipnice bádenská (Poa crassipes), či tolice nejmenší (Medicago minima). Na tato rostlinná společenstva je vázáno rovněž mnoho teplomilných živočichů. Můžeme zde nalézt mimo jiné otakárka fenyklového (Papilio machaon), okáče bojínkového (Melanargia galathea), jasoně červenookého (Parnassius apollo), zlatohlávka huňatého (Epicometis hirta), ještěrku zední (Podarcis muralis) či užovku hladkou (Coronella austriaca). Hradní věž je pravidelným hnízdištěm poštolky obecné (Falco tinunculus) a kavky obecné (Corvus monedula). Ve skalní stěně také zahnizďuje krkavec velký (Corvus corax).
49
5.5.2.3. Skála Rudý Skála Rudý je významná z pohledu geologického a fytocenologického. Byla zamapována roku 1992. Je tvořena šedohnědými vápnitými slepencovými pískovci bašského souvrství (střední a svrchní křída bašského vývoje slezské jednotky). Tato tělesa jsou usazeninami podmořských skluzů a sesuvů nahromaděných při úpatí svahu slezské sedimentační pánve. Vznik skluzů a sesuvů provázely pískotoky a bahnotoky. Ve skále Rudý a v jejím okolí jsou odkryty právě uloženiny pískotoků. Na některých místech můžeme dokonce nalézt zkamenělé čeřiny bývalého mořského dna. I přes to, že skála Rudý je velice blízko k zastavěnému území města, nebyla nikdy díky své nevrstevnatosti a obtížné těžitelnosti využita k těžbě jako zdroj stavebního kamene. V travních porostech na bývalých terasových polích v okolí skály Rudý rostou některé ohrožené rostliny. Jsou to například vstavač mužský (Orchis mascula), bradáček vejčitý (Listera ovata), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) či hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata). 5.5.2.4. Hřeben Brd Brdy jsou významným geomorfologickým krajinným prvkem, zbytkem pobřeží třetihorního jurského moře. Hřeben Brd je tvořen vápencovými skalisky s několika slujemi a pěti krasovými propadlinami. Největší z nich - Novosadova, která bývala dříve zaplavena vodou, má průměr 15 metrů. Na svazích Brd jsou vyvinuty přirozené dubohabřiny s přechody k bučinám a suťovým lesům. V severní části jsou zbytky smrkového porostu. Pestré složení bylinného porostu tvoří řada zajímavých druhů rostlin, např. svízel Schultesův (Galium schultesií), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a některé orchideje - okrotice bílá (Cephalanthera damasonium)viz.příloha č.8., vstavač mužský (Orchis mascula) a vstavač bledý (Orchis pallens). Z chráněných živočichů zde najdeme střevlíka scheidlerového (Carabus scheidleri),mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), či datla černého (Dryocopus martius). Na temeni středních Brd vystavěl Klub československých turistů v roce 1938 vyhlídku, nazvanou Bezručova. Výhled na Kopřivnici však již zakryly vzrostlé stromy a rozhledna již léta chátrá. 5.5.2.5. Louky na Janíkově sedle a u sjezdovky Janíkovo sedlo je nejvýše položeným místem Janíkova údolí mezi Pískovnou, Červeným kamenem a Holým vrchem. Louky na sedle a na sjezdovce Červeného kamene jsou pro zachování velké rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů a výskytu zvláště chráněných druhů rostlin z čeledi Orchideaceae registrovány jako významné krajinné prvky. Na zachovalých a obhospodařovaných loukách se vyskytují některé vzácné orchideje, například vstavač mužský (Orchis mascula), bradáček vejčitý (Listera
50
ovata) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia). Vlhká a podmáčená stanoviště provázejí prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii).viz příloha č.7. Kombinací pestrých a zachovalých lučních společenstev, křovinatých lemů, blízkost lesních porostů a přítomnost skládek vytěženého dříví vytvářejí podmínky pro mnoho rozmanitých druhů hmyzu. Na okoličnatých rostlinách a kozlíku lékařském na okrajích lesa je možné v létě zastihnout několik druhů tesaříků tesaříka skvrnitého (Strangalia maculata), tesaříka černošpičkého (Strangalia melanura), tesaříka obecného (Leptura rubra), kozlíčka dvojtečného (Obera oculata), tesaříka panenského (Gaurotes virginea) a vzácně i karpatského endemita tesaříka karpatského (Gaurotes excelens). Dále se na těchto místech můžeme setkat se zdobencem skvrnitým (Trichius fascinatus), příbuzným zlatohlávků, který zbarvením i ochlupením těla napodobuje čmeláky, zlatohlávkem zlatým (Cetonia aurata), pestrokrovečníkem včelovým (Trichodes apiarius), kněžicí páskovanou (Graphosoma lineatum), čmelákem polním (Bombus agrorum) a čmelákem skalním (Bombus lapidarius). 5.5.2.6. Červený kámen Červený kámen je nejvyšším vrcholem štramberska. Probíhá jím nadregionální biokoridor K 144. Původními lesními porosty na Červeném kameni byly suťové bučiny s javorem a lípou. I když velké plochy těchto porostů byly již dříve vytěženy a převedeny na smrkové porosty, ve zbytcích bučin najdeme v bylinném podrostu některé zajímavé lesní rostliny, které vypovídají o zastoupených lesních typech porostů v minulosti. Z bučinných prvků zde roste kyčelnice cibulkonosná (, dále ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), rozrazil horský (Veronica montana), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa). Přítomnost suťových lesů potvrzují měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), kapradina Braunova (Polystichum braunii), árón východní (Arum alpinum), a samorostlík klasnatý (Actaea spicata). V zaříznutých údolích jsou vyvinuty fragmenty olšovojasanových luhů s ostřicí řídkoklasou (Carex remota) a ostřicí převislou (Carex pendula),. 5.5.2.7. Raškův kámen Raškův kámen leží najihovýchodním svahu lesnatého kopce Pískovna. Čnící, zdaleka viditelné vápencové skalisko je nazváno podle původního majitele okolních lesů - zemana Rašky. Izolovaný vápencový blok vznikl odtržením od korálového útesu a přemístěním podmořským sesuvem do hlubší části mořské pánve. Okolí tvoří vápence, slíny a jíly bašského souvrství. Raškův kámen je kromě nesporné geologické důležitosti, také cenný z hlediska fytocenologického. Na skále najdeme zbytky teplomilné květeny. Jsou to kostřava sivá (Festuca glauca), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), huseník chlupatý (Arabis hirsuta), řeřišničník písečný (Cardaminopsis arenosa), krvavec menší (Sanguisorba minor), rozchodník ostrý (Sedum acre), oman hnidák (Inula conyza). Kromě sleziníku červeného (Asplenium trichomanes) a osladiče obecného (Polypodium vulgare) se v lokalitě s postupující sukcesí dřevin ještě
51
vyskytuje původní ojedinělá populace skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrima). V okolních lesích s přírodě blízkou skladbou dřevin a bohatým zastoupením lesních rostlin rostou některé orchideje, například okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia) i okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), čistec alpinský (Stachys alpina), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), žindava evropská (Sanicula europaea), silenka nící (Silene nutans), hrachor jarní (Lathyrus vernus) aj. V blízkosti Raškova kamene se nacházejí tři buky - Ondrášův, Raškův a buk Černých myslivců. Tyto buky byly vyhlášeny jako památné stromy (viz. Kapitola 5.4.). V okolí jsou pozůstatky tzv. „Havířských ďur“. Jsou posledními připomínkami pokusů o hledání uhlí v kopřivnických horách v letech 1790 -1807. Jde o zbytky jam a hald, které tu zanechali horníci z Čech, když je zdejší zeman Raška povolal, aby nalezli uhlí. 5.5.2.8. Libhošťská hůrka Jižní vápencová část Libhošťské hůrky se nachází v katastrálním území Závišice. Většina kopce je v současnosti porostlá smrčinou. Na lesních lemech však můžeme nají zvlášť chráněný vstavač bledý (Orchis pallens), zvonek klubkatý (Campanula glomerata), čistec alpínský (Stachis alpina), na vápencové stěně rozchodník bílý (Sedum album). Lokalita je nejvíce ohrožována nevhodným lesním managementem a umisťováním černých skládek na lokalitě. 5.5.2.9. Řeka Sedlnice Sedlnice je významná zejména z fytocenologického hlediska. Jde o pravostranný přítok Odry, jež je ve střední a dolní části na mnoha místech napřímen, regulován a prohlouben. Původní koryto bylo většinou zasypáno. Nejhodnotnějším úsekem je část toku mezi Borovcem a Závišicemi. Niva je složena ze spodní štěrkové vrstvy a svrchní vrstvy povodňových hlín. Široká niva je lemována pruhy luk a fragmenty lužních porostů, s přírodě blízkým složením keřového a bylinného patra s bažankou vytrvalou (Mericularis perennis), dymnivkami dutou a plnou (Corydalis cava, C.solida), sasankou pryskyřníkovitou (Anemnoides ranunculoides), jarmankou větší( Astrantia major), prvosenkou vyšší( Primula elatior), karpatský hvězdnatec zubatý (Hacqetia epipactis), Ze zvláště chráněných druhů se vyskytuje místy velmi hojně sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), díky které byla na středním toku v obce Sedlnice vyhlášena přírodní památka Sedlnické sněženky, lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lýkovec vonný (Daphne mezereum) a měsíčnice vytrvalá (Lunaria redivia). Jde také o významý biotop pro řadu živočichů(obojživelníky, bahňákovité ptáky, plazy, plže).
52
Okolní louky jsou hospodářsky využívány jako pastviny. Značně negativní vliv má také zalesňování horního toku smrkem.Na intenzivně využívaných loukách se nepříznivě projevily důsledky nevhodných agrotechnických zásahů, nadměrné chemizace a melioračních úprav.
5.5.2.10. Dolní Blütcherův lom
Lom tvaru otevřené podkovy orientovaný k jihu vylámaný do příkrého svahu byl otevřen v roce 1868 bývalou kněžnou Blücherovou z Raduně. Lomová stěna je v centrální části vysoká asi 15 metrů ve spodní partii se sutí. Lom odkrývá typovou lokalitu kopřivnických vápenců navrženou za stratotyp těchto vrstev. V horní části lomové stěny jsou vyvinuta společenstva skalních štěrbin a primitivních půd. Na ploše nad lomem se nachází semixerotermní společenstva trsnatých kostřav. Před těžbou vápence i po skončení těžby byla lokalita využívána jako louka a pastvina. 5.5.2.11. Horní Blütcherův lom – „Na Čupku“ Skalní výchoz kopřivnických vápenců má převýšení asi 10 metrů nad okolní terén. Z jižní strany je částečně odtěžen. Na skalní výchoz jsou vázána semixerotermní společenstva trsnatých kostřav tzv. „Kozí brada“. Před těžbou vápence byla lokalita využívána jako louka a pastvina. Plocha vlastního Čupku díky vysoké svažitost a nízké bonitě půdy unikla rozorání i přes to, že méně svažité pozemky v těsné blízkosti orány byly.
5.6. Památné stromy Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Územní plán města Kopřivnice
5.6.1. Vymezení základních pojmů
Památné stromy jsou solitérní stromy, skupiny stromů, či stromořadí, které mají mimořádně vysokou ekologickou, estetickou nebo historickou hodnotu, či působí jako významná dominanta v krajině. Vyhlašuje je příslušný orgán ochrany životního prostředí, bez jehož souhlasu také není možno provádět jejich ošetřování a úpravu. Památné stromy je třeba chránit před okolními vlivy, které by je poškodily, ničily, nebo rušily v přirozeném vývoji. Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například
53
výstavba, terénní úpravy, odvodňování, nebo chemizace (zákon 114/1992 S.b., § 47,48). Památné stromy pracovně rozdělujeme do tří kategorií I. kategorie: památné stromy kmetského věku (starší 400 let) II. kategorie: památné stromy zralého věku (200 až 400 let) III. kategorie: památné stromy – čekatelé, mladého věku (mladší 200 let) O stromy I. kategorie je nutno pečovat, aby se co nejdéle zachovaly, o stromy II. kategorie je nutno intenzívně pečovat, aby byly co nejpůsobivější a o III. kategorii je nutno pečovat, aby se dožily svého plného působení a posléze i kmetského věku. Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu a jsou označovány malým státním znakem České republiky.
5.6.2. Památné stromy na Štrambersku
Nejvíce památných stromů ve Štramberském regionu se nachází v Kopřivnici (7). Obec Rybí má dva a Ženklava jeden.Následující tabulka o nich podává základní informace.
Tab.2. Památné stromy regionu Název stromu Fojtova lípa Husova lípa Ořech Leopolda Víchy Platan Emila Hanzelky Raškův buk Ondrášův buk Buk Černých myslivců -
Druh K. ú. Lokalita Lípa malolistá Kopřivnice V areálu muzea Fojtství Lípa malolistá Kopřivnice Na úpatí Pískovny, u Koupaliště Ořešák černý Kopřivnice U náměstí Platan javorolistý Kopřivnice V parku bývalého tech. Muzea Buk lesní Kopřivnice V lese u Raškova kamene Buk lesní Kopřivnice V lese u Raškova kamene Buk lesní Kopřivnice V lese u Raškova kamene Lípa malolistá Rybí U polní cesty v Studeném Tis červený Rybí V zahradě č.p. 86 Lípa velkolistá Ženklava V remízku pod kótou 363 m.n.m
Stáří/Obvod kmene/Výška asi 150 let/ 408 cm/ 28 m asi 140 let/ 410 cm/ 31 m asi 100 let/ 235 cm/ 20 m asi 120 let/ 333 cm/ 25 m asi 160 let/ 255 cm/ 27 m asi 160 let/ 341 cm/ 43 m asi 160 let/ 353 cm/ 33 m 175 let/ 370 cm/ 25m asi 250 let/ 235 cm/ 10 m asi 200 let/ 576 cm/ 20 m
V zájmovém území stojí mnohem více stromů vyššího věku, či impozantního vzhledu, které by si zasloužily ochranu. Je i s podivem, že Štramberk na svém území ani jeden. Například lípa u P.P. kamenárka (viz příloha č.10)dle mého názoru splňuje všechny podmínky pro to, aby byla vyhlášena památným stromem. Tím by také Štramberk získal svůj první památný strom. Takových stromů je v okolí více a bylo by dle mého názoru vhodné je vyhlásit za památný strom a zajistit jim příslušný statut a ochranu.
54
6. Aktuální problémy ochrany přírody Při zpracovávání této kapitoly byly použity tyto materiály: Hejný, S., Slavík, B.,Květena ČR 2. Academia Praha, Kvita, D. Závěrečná zpráva o transferech obojživelníků, Sedláčková, M. Štramberk – zhodnocení aktuální vegetace a květeny, Kvita, D. Údržba společenstev na lokalitě zámecký vrch, Kvita, D. Návrh plánu péče o VKP č. 3469 - Skála „Rudý“ v k. ú. Štramberk, Horsák, M. Výsledky stopatnáctiletého výzkumu měkkýšů (Mollusca) NPP Šipka u Štramberka,
Hlavní problémy ochrany přírody a krajiny mají s problémy ostatních regionů velmi mnoho společného. Současné agrosystémy jsou velmi často charakteristické nadměrnou velikostí honů, nepřiměřeně velkým procentem zornění, velké plochy ohrožené erozí, malé množství ekostabilizačních prvků, chemická, biologická a fyzikální degradace půd a kontaminace látkami z pesticidů a hnojiv. To má za následek stále postupující ztrátu úrodnosti, výrazné snížení retenční schopnosti, snížení biodiverzity a početnosti populací. Za nejvýraznější změnu v lesním prostředí považuji nahrazení málo stabilními jehličnatými monokulturami původní, převážně listnatý les, který byl mezi všemi středoevropskými stanovišti biotopem s největším počtem rostlinných a živočišných druhů. V lesích s přirozenou druhovou skladbou měly listnaté dřeviny přibližně dvoutřetinový podíl (převážně buk a dub) a jehličnaté dřeviny pouze třetinový podíl (převážně jedle). V současných lesních společenstvech převládají naopak zřetelně jehličnaté kultury zejména smrkové, místy borové. Stabilita lesů byla také oslabena holosečným obnovním postupem s následnou výsadbou smrku, a to často geneticky nevhodného původu. Důsledkem je již zmiňovaná převaha lesních porostů s nevhodnou, přírodě vzdálenou druhovou, věkovou i prostorovou skladbou a nízkou ekologickou stabilitou, projevující se mj. malou odolností vůči přírodním a antropogenním vlivům. Společným působením imisí a dlouhodobého pěstování stejnověkých jehličnatých monokultur byly vážně poškozeny lesní půdy. Na nepříznivý vývoj ukazuje také nápadný ústup kdysi hospodářsky významné jedle, která se stala dokonce ohroženým druhem. Mnohdy byly vysázeny nevhodné dřeviny i na velice cenných lokalitách. Nemalou roli zde hraje také poměrně velké přemnožení zvěře, které způsobují na nových výsadbách značné škody. Paradoxně je zde problémem i zalesňování na nevhodných místech (např. v údolních nivách, na druhově pestrých loukách, na přechodových stanovištích). Ekosystémy vodní zde trpí zejména nevhodnými vodohospodářskými zásahy z minulosti. Regulace toků vydláždění koryt v některých úsecích, způsobilo výrazný úbytek druhů rostlin i živočichů. Nepřímené toky také rychleji odvádí vodu z krajiny, což na jedné straně způsobuje vysoušení, na straně druhé napomáhá vzniku povodní. Toky i nádrže jsou také znečišťovány a eutrofizovány komunálními a průmyslovými odpady. Jde zejména o těžební a strojírenský průmysl a zemědělství.
55
Také napřímení toků, obložení břehů a postavení příčných oběktů velmi ovlivnilo jejich stav. Ve vztahu k vodním tokům a nádržím dosud převládají technokratické a produkční přístupy. Důsledkem je kromě jiného zvyšující se koncentrace živin v povrchových vodách, zejména dusíku a fosforu, která vede k masivnímu rozvoji biomasy řas a sinic a následně ke spotřebě velkého množství rozpuštěného kyslíku, což často provází zánik vyšších forem života a znehodnocení kvality vody. Dalším nemalým problémem je stálý růst dopravy. Rozvoj průmyslu v Kopřivnici a Štramberku si žádá další rozvoj cestní sítě, která je zde v žalostném stavu. Na druhou stranu způsobí větší znečištění exhalacemi, stejně jako znečištění hlukové. Odpady jsou velkým problémem snad všude a ani zdejší kraj není vyjímkou. Kopřivnická skládka komunálního odpadu se pomalu naplňuje a bude třeba tento problém nějak řešit. Třídění odpadu se sice v posledních letech velmi zlepšilo, zejména díky četným kampaním, avšak i tak je nedostatečné. Černé skládky zde vznikaly po mnoho let (a stále vznikají) a i přes snahy v minulých letech nebyly zcela odstraněny. Často jsou i na velmi cenných lokalitách (např.Blücherův lom) a jejich odstranění si vyžádá značné prostředky a použití těžké techniky. Velké množství černých skládek vzniká zejména u zahrádkářských kolonií, kde je ukládán zejména biologický odpad a stavební suť a u garáží, kde převládá nebezpečný odpad a šrot. Dalším problémem, zejména na vesnicích je přetrvávající spalování černouhelných kalů a zejména pak domácího odpadu (hlavňe plastů a gumy), ze kterých se uvolňují silné jedy s rakovinotvornými i mutagenními účinky (dioxiny aj.), které navíc nejdou organicky rozložit. Zamořují tak celé přírodní prostředí a jejich koncentrace tak neustále rostou. V neposlední řadě je problém s nízkou informovaností občanů o otázkách ochrany životního prostředí, malý zájem a motivace občanů k ekologickému stylu života a ekologicky příznivým řešením problémů. Na ochranu přírody je stále mnohdy pohlíženo jako na brzdu v ekonomickém rozvoji oblasti. Ze strany vlastníků a nájemců pozemků a objektů, jde zejména o malou ochotu k ekologicky příznivému zemědělskému, lesnímu a vodnímu hospodářství a k výsadbě a ochraně volné zeleně. Jako největší problém však vnímám zejména fakt, že díky všem již zmíněným problémům výrazně klesá různorodost krajiny a diverzita organismů. Krajina ztrácí svá specifika a stává se jednotvárnější. Pokud druh, či společenstvo z určité oblasti vymizí, je pak velice obtížné, v mnoha případech nemožné stav opět navrátit. Proto je nutné snažit se ve všech případech neustále a intenzivně chránit biodiverzitu v krajině. V současné době zde probíhá celá řada programů na ochranu biodierzity. Některé z nich představím v následující kapitole.
56
6.1. Plán ochrany biodiverzity Biodiverzita na Štrambersku zůstane zachována, nebo se přírodě blízkým způsobem zvýší, pokud budou naplněny tyto záměry: V zemědělských ekosystémech je zejména potřeba výrazně zvýšit podíl mimolesní zeleně v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech. To je momentálně nejdůležitější v celcích s nejvyšší mírou zornění. To předpokládá doplnění systému ÚSES o chybějící články. Nejedná se přitom jen o lesní porosty. Velmi důležité jsou i keřové a bylinné ekosystémy. Dobrým nástrojem zde mohou být i vhodné pozemkové úpravy. Dalším důležitým bodem je zvýšení produkce biopotravin. A to nejenom zvýšení počtu hektarů, ale i na nich hospodařících farmářů. Důležitou oblastí musí být i snaha o záchranu mizejících starých a krajových odrůd zemědělských plodin. Měly by být kontinuálně a intenzivně mapovány a odborně determinovány. K tomu by měly sloužit genofondové sady, školky a zahrady, kde by byly uchovávány a patřičným způsobem množeny (viz. kapitola 6.3.) Zařízení tohoto typu zde však zatím chybí. Stejně tak jsou zde i staré plemena hospodářských zvířat, která stále ubývají. Za všechny bych zmínil plemeno ovce Valaška. Důležité je zvýšení počtu a motivace chovatelů těchto plemen. Také by bylo vhodné realizovat záchránné programy na navrácení mizejících druhů živočichů zpět do zemědělské krajiny. Jde zejména o repatriaci koroptví a křepelek, kterých v polní krajině za posledních 50 let rapidně ubylo, ale také například podpora populací obojživelníků například vytvářením nových vodních ploch (tůní, rybníčků), či záchrannými přenosy při jarní migraci. (viz kapitola 6.2..) V lesních ekosystémech je nutné zvýšit druhovou rozmanitost lesních dřevin a přiblížit se přirozené druhové skladbě lesa při stávající rozloze lesů.. Zejména je nutné podporovat výsadbu listnatých dřevin a zvýšit tak zde jejich převahu nad jehličnatými. Pozornost věnovat i vzácným hospodářsky méně významným a ohroženým dřevinám přirozené druhové skladby. Dále propagovat a rozvíjet přírodě blízké obnovní a pěstební postupy. Bylo by vhodné vytipovat a zřídit bezzásahové zóny v „průměrném“ podbeskydském lese. Je zde absence ochrany tohoto biotopu v systému ZCHÚ. Stejně jako v agrosystémech, i v lese podporovat mizející živočichy. Doupnému ptactvu pomoci při hnízdění ponecháním biomasy „na stojato“ dohodou s vlastníky lesa, případně zanesením do LHP. Lesní ptactvo podporovat také budováním umělých hnízdišť. Také v lese podporovat populace obojživelníků vytvářením tůní na prameništích a čištěním odkrytých studánek. Po podrobném zmapování zdejších hajních a lesních druhů rostlin a keřů (již probíhající) by bylo dobré vytipovat v lese vhodnou lokalitu a po dohodě s vlastníky vytvořit genofondovou plochu. Také sbírat osivo těchto druhů je důležité. Jako obtížné se však zatím jeví množení a pěstování některých druhů závislých na mykorhýze, zejména orchidejovitých (orchideaceae).
57
V travinných ekosystémech je prioritou lokalizace, posouzení nebezpečnosti a likvidace invazních druhů rostlin. (viz podkapitola 6.4.) Je také potřeba lokalizovat oblasti klíčové pro ochranu biodiverzity, navrhnout zde management, vyřešit zde vlastnické, či nájemní vztahy a zařadit je do ÚSES. Velice zajímavou a užitečnou aktivitou by mohlo být iniciování vytvoření regionálních směsí travin. Nejdříve je však potřeba prozkoumat potenciál této aktivity a případný zájem investorů a realizátorů. Je také důležité detailně prozkoumat zdejší ekosystémy a vytipovat vhodnou směs. Po sesbírání osiva pak najít vhodné produkční plochy. Travní směsi by mohly najít široké uplatnění při zakládání ploch ve městě a okolí i při osazování např. průmyslových zón. Zakládání a údržba porostu by nebyla náročná (například setba by mohla být prováděna postaru nastláváním) a mohla by být pro zájemce velmi atraktivní. Dále nejsou na Štrambersku doposud řádně zmapovány a geologicky, botanicky a zoologicky prozkoumány zajímavé ekosystémy na výchozech vulkanitů pikritového typu a glaciálních píscích a hlínách. Tento průzkum by dále rozšířil možnosti ochrany těchto zde zatím málo prozkoumaných ekosystémů. U vodních a mokřadních ekosystémů je zde nejdůležitější zahájit účinné revitalizace toků. Na některých úsecích toků jsou zde velmi cenná společenstva, která by se časem mohla rozšířit i na jiné lokality. Zvýšení čistoty povrchových vod by velice napomohlo celkovému zlepšení biodiverzity ve vodních ekosystémech, je však v lokálním měřítku jen těžko realizovatelné. Podpora zřizování malých vodních ploch a mokřadů by měla nejspíše velmi příznivý vliv jak na vodní a mokřadní vegetaci, tak i živočichy. Velmi dobré by bylo zvýšit podíl nehospodářských, ochranářsky zajímavých druhů ryb. To vyžaduje dlouhodobou osvětu a jednání s rybářskými svazy. Také by jistě pomohlo zrevidování zarybňovacích plánů. Na několika lokalitách se zde vyskytl problém z nepůvodními druhy raků. Ti přenášením račího moru vytlačují původní druh. Bylo by dobré tento problém dále monitorovat, raky lokalizovat a zajistit odchyt. V urbanizovaných územích je třeba řešit zejména problémy s odpady Osvětou i jinými prostředky (sankcemi), zabránit pálení komunálního odpadu a zakládání černých skládek. Na druhou stranu podpořit separaci odpadů, snížení jeho produkce a zvýšení např. využívání kompostárny. Nově zakládané, či obnovované plochy v průmyslových zónách a u liniových staveb by měly být využívání pro zvýšení biodiverzity v zastavěném území. Programy by se mělo podporovat navrácení planých druhů rostlin a divoce žijících živočichů do urbanizovaných území. Více v podkapitole 6.5. Také nabídkou vhodných hnízdišť umožnit ptákům ( rorýsům, čápům apod.) zahnízdit na těchto územích. Také je třeba důsledně monitorovat a ničit invazní druhy rostlin, které často na ruderálních stanovištích vytvářejí mohutné porosty, šíří se do okolí a je těžké se jich zbavit. I když často zastiňují nevzhledné části měst a obcí (rumiště, skládky), je třeba je vymýtit a nahradit jiným vhodným osazením.
58
Ve všech zmíněných ekosystémech je samozřejmě velmi důležité podporovat vhodný management území a péči o něj. V případech, kde je to odůvodněné zajistit patřičnou ochranu vyhlášením NPP, PP, nebo NPR. Některé příklady uvádím v kapitole 6.6.). V neposlední řadě je velice důležité o všech těchto aspektech informovat veřejnost, vychovávat a vzdělávat v problematice ochrany biodiverzity. Již několik let probíhají vzdělávací programy na toto téma ve školách i v mimoškolních aktivitách v celém okrese. Bylo by vhodné tyto programy vhodnou formou rozšířit i na starší žáky a dospělé. Na místě by bylo i zřízení informačního sytému ochrany biodiverzity. V současné době byla vytištěna série informačních letáků, napřiklad místnícho minerálech, orchidejích, starých odrůdách a obojživelnících a plazech. Dále v Kopřivnici funguje ekologická poradna. Určitě by bylo dobré vytvoření místního informačního internetového portálu a zařazení pravidelných rubrik do místních médií. Také zvýšení profesní vzdělanosti u odborníků (ČRS, ČMMS apod.), by jistě přineslo příznivé výsledky.
6.2.
Záchranné transfery ohrožených rostlin a živočichů
Záchranným tranferem mám na mysli přenos ohrožené rostliny či živočicha z lokality, kde hrozí přímé ohrožení jeho života na plochu, která je ekologicky podobná a kde je riziko ohrožení nižší, či žádné. Jde tedy například o přenos rostlin a živočichů z těžebního prostoru lomu na Kotouči, přenosy z lokalit ohrožených stavbami, z ploch ohrožených změnou kultury (např. těžbou dřeva), či záchranný přenos žab přes komunikaci při jarním tahu. Mnohdy je transfer jedinou možností jak daného jedince, či dokonce populaci zachránit. Transfery bývají často časově, personálně i finančně náročné, je proto nutné zajistit dostatek peněz.
6.2.1. Záchranné transfery z lomu Kotouč
Dno lomu a bermy nejnižších etáží představují opakovaně narušované ekosystémy ranných sukcesních stádií. Tato stanoviště jsou těžbou postupně likvidována. Chráněné rostliny a živočichové, kteří jsou vázáni na tato stanoviště, přenášeni na chráněný mokřad v severovýchodní části lomu. Tam jsou přenášeni zejména obojživelníci a plazi. Předpokládá se, že po ukončení hornické činnosti na ložisku budou tyto mokřadní biotopy obnoveny ve východní a severovýchodní části lomu. Navíc podobné lokality budou vytvářeny průběžně v těch částech těžebny, kde již bude ukončena hornická činnost a budou se sanovat a rekultivovat. Odchytáváni jsou zde zejména Čolek velký (Triturus cristatus), Čolek obecný (Triturus vulgaris), Rosnička zelená (Hyla arborea), Skokan zelený (Rana
59
esculenta), Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), Ropucha obecná (Bufo bufo) a Ropucha zelená (Bufo viridis). I když zde bylo zmapováno velké množství chráněných druhů plazů, jejich odchyt je velice komplikovaný. Proto je transfer těchto živočichů spíše ojedinělý a často je dílem náhody. Z rostlin jsou nejčastějším cílem přenosů židovník něměcký (Myricaria germanica), cídivka různobarvá (Hippochaete variegata), kruštík bahenní (Epipactis palustris), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata). Ty jsou nejčastěji přenášeny do arboreta v dolní kamenárce, nebo na ekologicky totožné lokality. Velkou zvláštností je zde výskyt kriticky ohroženého židovníku německého. Židovník německý (Myricaria germanica), je jediným zástupcem čeledi Tamaricaceae v naší přírodě. Je to až 250 cm vysoký keř s vysoce vyhraněnými životními nároky i když jak je vidět na Kotouči, může žít i na náhradních, zpravidla dočasných stanovištích, ale i ta musí splňovat jisté předpoklady. Je to druh konkurenčně velmi slabý, vyžadující plné oslunění. V původní středoevropské přírodě klimaxových lesů nacházel potřebné předpoklady své existence v řečištích horských a podhorských toků, na rozsáhlých akumulačních terasách plně otevřených slunci, jež byly udržovány v nejrannějších stádiích sukcese pravidelnými sezónními vysokými průtoky - povodněmi. Na všech původních lokalitách v Beskydech a podhůří byly populace vyhubeny zničením jeho ekosystému - regulací toků, vytěžováním náplavů, omezením tvorby, pohybu a ukládání splavenin v celém povodí. Jedinou známou lokalitou v ČR byla až donedávna lokalita na řečišti Morávky, kde byl zmapován již roku 1903. Ta však byla povodněmi v roce 1998 značně poškozena. Svá semena šíří anemochorně a nejspíš i díky tomu našel na Kotouči tento druh své sekundární stanoviště. Místy je zde velmi hojný a šíří se i na vyšší etáže. Zdá se, že místní poškozování lidskou činností mu zde dokonce vyhovuje. Tyto disturbance nejspíš židovníku nahrazují narušování vodou a říčními náplavy v primárním ekosystému. Bez tohoto narušování by jej nejspíš brzy přerostly rychle rostoucí vrby a olše, čímž by přišel o nezbytné oslunění. Slunce totiž nejspíš potřebuje i ke klíčení semen. Proto k rozšířění a udržení tohoto druhu vůbec, zde nestačí pouhé transfery jedinců, ale také vhodná péče o stanoviště, založená zejména na umělém narušování sukcese na vybraných lokalitách.
6.2.2. Záchranné transfery obojživelníků při jarní migraci
Odchyt a přenos byl prováděn dle modifikované metodiky uvedené v publikaci Miklátová, B., Vlašín, M.: Ochrana obojživelníků, EcoCentrum Brno, 1998.
60
Letos (2006) byly již šestým rokem byl prováděny práce směřující k zabezpečení jarní migrace ropuchy obecné (Bufo bufo) na místa rozmnožování na lokalitách Štramberk – Libotín, Štramberk – Dražné a Štramberk – Tamovice. K zabezpečení jarního tahu přes komunikace byly použity zábrany z plastové fólie doplněné padacími pastmi. Pasti byly upraveny tak, aby bylo minimalizováno nebezpečí úhynu drobných obratlovců. Letošní údaje o tahu ještě nebyly v termínu odevzdání práce setříděny a zpracovány, proto používám údaje z roku 2005. Dynamika tahu je obdobná, jen díky dlouhé zimě a nepříznivému počasí začala migrace asi o 14 dnů později. Transfery probíhají na lokalitách Libotín, kde je zaznamenáván největší tah a na lokalitách Tamovice a Dražné, kde je migrace slabší. Navíc občané upozorňovali na další lokalitu střetů ropuch obecných s automobily. Jedná se o místní komunikaci pod hrází požární nádrže v lokalitě Pekla v k. ú. Lichnov. V úseku dlouhém asi 400 m byly nalezeny pozůstatky po cca 150 ks přejetých ropuch obecných. Migrační proud překračuje i místní komunikaci Štramberk – Lichnov v úseku dlouhém asi 80 m. Vzhledem k pozdnímu upozornění již nebylo možno kvalitně vyhodnotit ztráty v populaci zapříčiněné střety s automobily. Bylo by vhodné v dalším roce preventivně na této lokalitě postavit zábrany s pastmi, aby nedošlo opakovaně k této situaci. V případě oslabení, či vymizení tahu toto opatření zrušit. Alternativou ke stavění zábran s pastmi je výstavba přechodů pod komunikacemi. Vzhledem k velkému počtu přecházejících žab, špatnému stavu silnice na Libotíně a výhledovém plánu zde stavět novou komunikaci by bylo vhodné ji těmito podchody opatřit.
6.2.2.1. Lokalita Libotín
Na lokalitě bylo celkem nainstalováno 1200 m zábran ve třech liniích a 26 padacích pastí. Jarní migrace obvykle začíná okolo 1. 4. 2005. V roce 2005 byl tah poměrně rychlý, probíhal v jedné výrazné vlně s dvoudenním maximem 15. 4. a 16. 4. Migrace směrem „do vody“ skončila 25. 4. Zpětná migrace probíhala od 17. 4. do 6. 5. Před odstraněním zábran byla provedena kontrola přítomnosti ropuch v nádržích, při které se zde nepodařilo žádné ropuchy zachytit. Celkem bylo odchyceno a přeneseno přes komunikaci směrem „do vody“ 3586 samců a 1435 samic ropuch obecných a směrem „z vody“ 317 samců a 216 samic. Kromě tohoto druhu byli přeneseni také 3 samci a 4 samice skokana hnědého (Rana temporaria). Rozdíl v intenzitě překonávání komunikace při migraci ze zimoviště na místo rozmnožování a migrací z místa rozmnožování na letní teritoria je způsoben tím, že letní teritorium a zimoviště není totožné. K migraci na zimoviště dochází až v podzimním období po delší časové období a skrytěji. Podle situace na lokalitě se dá předpokládat, že komunikace překračuje cca 50 % populace. Zde je nutno opět upozornit na skutečnost, že firma Kotouč Štramberk spol. s r. o. zvažuje jako jednu z možností řešení dopravní obslužnosti závodu vybudování obslužné komunikace i na opačném tj. východním břehu
61
retenční nádrže. Tímto dojde k přetnutí migračního proudu i z této strany a lokalita rozmnožování bude téměř celá obkroužená komunikacemi. Vzhledem ke komplikované situaci na lokalitě a tomu, že nebylo možno nainstalovat zábrany ve všech ohrožených úsecích (křižovatky) a že byly zábrany několikrát poškozeny (vandaly, nenechavými občany, větrem, automobily, kácením přilehlého porostu), docházelo i nadále k úhynům na komunikaci. Za celé období jsme zaznamenali 59 identifikovatelných úhynů, to je 1,06 %. Při předpokládaných ztrátách 30 – 40 % při překračování komunikace bez zábran se tedy podařilo zachránit 1600 – 2200 ropuch.
6.2.2.2. Lokalita Dražné a Tamovice
Na každé z lokalit bylo nainstalováno 500 m zábran ve dvou liniích, 12 padacích pastí na Dražné a 15 pastí na Tamovicích. Obě lokality mají podobné charakteristiky, proto je uvádím ve stejné skupině. Jarní migrace na lokalitách začala v roce 2005 okolo 29. 3. Tah probíhal ve dvou výrazných vlnách se dvěma maximy 9. 4. a 14. 4. Migrace směrem „do vody“ skončila 28. 4. Zpětná migrace probíhala od 17. 4. do 28. 4. Celkem bylo odchyceno a přeneseno přes komunikaci směrem „do vody“ 570 samců a 85 samic a směrem „z vody“ 35 samců a 13 samic ropuch. Kromě tohoto druhu bylo přeneseno také 21 samců a 21 samic skokana hnědého (Rana temporaria). Při zpětném tahu došlo k opuštění vodní plochy rovnoběžně s komunikací, kterou překračují ve větší vzdálenosti a nízkých koncentracích. Za celé období bylo zaznamenáno 19 identifikovatelných úhynů, to je 2,7 %.Podle situace na lokalitě se dá předpokládat, že komunikace překračuje cca 50 % populace. Grafy rozložení tahu obojživelníků viz. Příloha č.3.
6.3. Ochrana krajových a starých odrůd Stará odrůda je ta, která vznikla zhruba před delší dobou (obvykle více než 100 let) a je pěstována po generace, nejen v místě svého vzniku, ale i v jiných krajích. Tyto odrůdy se po generace v určitém kraji pěstují, osvědčily se zde a staly se hojně využívanými, často dostaly i krajová jména – Fíkovky (hrušeň Charneuská), Kožůšky (Boskoopské, Kožená reneta zimní atd). Přesto zde nejsou odrůdami krajovými, protože jejich původ je jinde. Často se tyto odrůdy v našem kraji ocitly díky lidem, kteří se vraceli z práce ze světa (např. Německo, Amerika), nebo díky zahradnické vášni mnichů, farářů, či šlechticů. Naproti tomu je krajová odrůda taková, která v dané oblasti vznikla a rozšířila se. Nejznámějším příkladem je asi valašská Jadrnička moravská. Staré a krajové odrůdy jsou naším cenným kulturním dědictvím, je v něm uchována pestrost a rozmanitost různých krajů naší země. Nesou v sobě svým způsobem ducha kraje a lidí v něm žijících.
62
Přinášely sice menší, zato však stabilní výnosy a plodily zpravidla velmi dlouho. Jejich plody mají specifickou chuť, vlastnosti a mnohdy krajově speciální užití. Jejich mizením tedy přicházíme i o typické krajové pokrmy a speciality. Nezanedbatelné je i to, že mnohé odrůdy jsou přizpůsobeny místním podmínkám a škůdcům, nebo mrazu a mohou sloužit jako zdroj genetické informace pro šlechtění nových odrůd. Dodnes se můžeme setka se stromy, které dokázaly přečkat mrazové pohromy v letech 1940, 1928 a dokonce i 1864. Ve školkařství mohou nacházet uplatnění jako zdroj semen pro podnože, nebo jako kmenotvorné odrůdy. Mnohde (např. v Bílých Karpatech) nacházejí velmi dobré uplatnění v extenzivním a ekologickém zemědělství. Staré stromy navíc působí velmi dobře a oživují krajinu což je také nezanedbatelné.
6.3.1. Staré a krajové odrůdy na Štrambersku
V zdejším kraji bylo ovocnářství velmi rozšířené a každá obec byla obklopena pásy vysokokmenných sadů. Pěstovaly se zde zejména jablka, hrušky, švestky a třešně, na několika místech dokonce i vínná réva. Ovoce se prodávalo na trzích, hlavně však podomácku zpracovávalo v kuchyni, sušením, moštováním, nebo k výrobě pálenek. Ze švestek se vařila povidla, která se zde nazývala smažené švestky. Ze starých sadů se do dnešních dnů dochovaly pouze nepatrné fragmenty jejich původní rozlohy. S poklesem jejich hospodářského významu byly opuštěny, nebo likvidovány a nahrazovány výsadbou nových odrůd. Nejvýznamnější místní odrůdou jabloní je Kopřivnický kuželek. Tyto mohutné, až 15 metrů v koruně široké stromy nesou plody žluté, nebo zelené barvy a typického tupě kuželovitého tvaru. Dužnina má příjemnou, sladce navinulou chuť a charakteristickou vůni po dubové kůře. Jablka se sklízely setřepáváním a ukládaly se na seno na půdu. Rány a otlučeniny nezahnívaly, ale zasychaly. Pro tuto vlastnost byl kuželek velmi ceněn. Jablka vydržela až do května dalšího roku. Šířitelem této odrůdy byl řídící učitel Leopold Vícha, velký přítel ovocnictví, který dokonce za kuželek dostal na ovocnické výstavě ve Vídni roku 1901 první cenu. Při mapování starých odrůd Podbeskydí jsme od roku 2000 nalezli poslednich devět stromů této odrůdy. Další zajímavou krajovou odrůdou je Lipůvka. Má velmi sladké, kulaté plody zelené barvy s červeným líčkem. Při mapování byl nalezen pouze jeden strom, asi 150 let starý. Tvarově zajímavé plody má Citronůvka s plstnatou slupkou. Velmi zajímavá je drobnoplodá odrůda Tvarůžek s drobnými plody a tuhou, lámavou slupkou, vonící v plné zralosti po kvašených okurkách. Mimo tyto místní odrůdy jsou zde rozšířeny staré odrůdy Matčino, Croncelské, Malinové hornokrajské, Boikovo, Panenské české, Strýmka a Parkerovo, zvané také kožuch. Méně běžné je sladké Skořicové letní s lidovým názvem Dvorčinka a Červený válec s výrazně protáhlým plodem a jadřincem s volnými semeny. Podle štěrkajících semen v jadřinci se této odrůdě místně říká Hrkače.
63
Rovněž mezi hrušněmi bylo v minulosti množství místních odrůd, avšak v současnosti se je bohužel již nepodařilo nalézt. Plody většiny místních odrůd se tradičně konzervovaly sušením a po ústupu sušáren došlo i k masivnímu ústupu těchto odrůd z krajiny. Z odrůd starých se zde vyskytuje odrůda Špinka s drobnými rzivými plody, Dobrá šedá, Drouardova a Muškatelka turecká. Z odrůd, které se zde prokazatelně pěstovaly, ale které se doposud nepodařilo nalézt (a u mnohých se to patrně nikdy nepodaří), bych zmínil Cibulanky, Jakubinky, Žbanky, Báby, Krvavky a Bleščičanky. Bezesporu nejvýznamnějšími peckovinami v celé oblasti moravských Karpat je bezesporu Švestka domácí. Mimo ni zde můžeme nalézt i ranou švestku Aničku a drobnoplodou Trnečku. Zajímavou odrůdou jsou i tzv. Kozí cicky s nezvyklým kapkovitým tvarem. Při mapování se podařilo nálézt i Špendlík, který ale v Podbeskydí výrazně ustoupil. Jako zvláštnost se v kraji pěstovala i vinná réva. Zelenobobulá odrůda místně zvaná Bartolomějské vyniká i přes zdejší nepříznivé podmínky dobou zrání na konci srpna. Obr. 6. odrůda Citronůvka – v příloze
64
6.3.2. Záchrana starých a krajových odrůd
Starých a krajových odrůd neustále ubývá. Letité stromy umírají a málokdo je množí. Jsou káceny a nahrazovány výsadbou moderních odrůd na zákrscích.Je nesmírně důležité nenechat tyto odrůdy zmizet, i když u řady z nich se tak již stalo. Průzkum starých a krajových odrůd probíhá již 6 let. Po vyhodnocení výsledků by bylo vhodné zakoupit, či pronajmout pozemek, na kterém by vznikla genofondová školka. Odtud by bylo možné navracet staré odrůdy zpět do krajiny. Školka by měla být oplocená a chráněná proti vniknutí zvěre. Na druhou stranu by bylo velmi dobré, kdyby byla volně přístupná návštěvníkům, kteří by si mohli tyto odrůdy prohlédnout a získat k nim pozitivní vztah. Proto by bylo vhodné školku umístit poblíž některé značené trasy, nebo naučné stezky. Pokud takový, nebo podobný projekt nevznikne krajové a staré odrůdy zmizí navždy z krajiny a to by byla škoda. Je v nich přece jenom uchován kus naší historie.
6.4. Invazní druhy rostlin Invazní druhy rostlin jsou dalším z řady závažných problémů. Jsou to nepůvodní neofyty, které se zde chovají agresivně a vytlačují původní druhy rostlin z jejich stanovišť. Většina invazních druhů nemá větší nárok na živiny a najdeme je všude. Uprostřed města, na krajích silnic i v lesích, u vodních toků.Často pokrývají velké plochy, nezřídka vytváří rozsáhlé monokultury. Invazní rostliny jsou podle míry nebezpečnosti pro ekosystémy a nutnosti zásahu proti nim rozděleny do tří kategorií:
1. kategorie bolševník velkolepý - Heracleum mantegazzianum křídlatka japonská - Reynoutria japonica křídlatka sachalinská - R. sachalinensis křídlatka česká - R. x bohemica netýkavka žlaznatá - Impatiens glandulifera 2. kategorie andělika lékařská - Archangelica officialis topinambur hlíznatý - Helianthus tuberosus aggr. třapatka dřípatá - Rudbeckia laciniata 3. kategorie heřmánkovec přímořský (Tripleurospermum maritimum) javor jasanolistý (Acer negundo)
65
puškvorec obecný (Acorus calamus) trnovník akát (Robinia pseudacacia) škumpa ocetná (Rhus typhina) zlatobýl obrovský (S. gigantea) Nejnebezpečnější neofyty v regionu jsou:: Křídlatka japonská (Reynoutria japonica) Původně se vyskytovala jenom v oblasti východný Asie (Japonsko, Korea a Čína); do Evropy byla dovezena roku 1825 jako okrasná a medonosná rostlina. Dorůstá do výšky až 2,5 metru; listy jsou řapíkaté, podlouhlé vejčité, na rubu lysé; květy jsou malé, bílé a tvoří latu. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis ) Původní výskyt je na Sachalinu; roku 1869 k nám byla dovezena jako ozdobná a krmná rostlina. Vysoká až 4 metry, listy podlouhle oválné, na rubu nepatrně ochlupené. Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica) Jako kříženec nemá pevné určovací znaky Netýkavka žláznatá (Impatiens gladulifera) Původem himalájská rostlina byla dovezena jako okrasná rostlina, rozšířena až do Střední Skandinávie. Žláznatý stonek s nachovými květy; listy kopinaté až eliptické, zubaté; plod je tobolka, která při dotyku puká a vymršťuje semena. Na některých lokalitách můžou i jinak běžné a víceméně tolerované rostliny (šeřík, kopřiva, komonice), chovat velice agresivně a expanzivně. To se však většinou týká jen určitých lokalit a boj proti nim se liší dle místa. Nejúčinnější boj proti invazním druhům spočívá v mechanicko-biologické likvidaci. Jako nejúčinnější biologický likvidátor se označuje přípravek firmy Monsanto - Roundap. Jedná se o glyfosfát nahrazující nebezpečné herbicidy například Travex (organofosfátová sloučenina). Roztok Roundap (1 litr Roundapu na 10 litrů vody) je nejúčinnější aplikovat rozprašováním na listy a popřípadě květy rostlin. První nástřik je nejlépe provést v dubnu za suchého a slunečného dne. Druhý nástřik se provádí v době květu. Postřik by měl maximálně do 3 hodin zaschnout. Jeho účinnost se projevuje vytvářením žlutých lézí na listech. Další část likvidace je mechanická a je fyzicky náročnější. Jedná se o posekání odumřelé hmoty. Nejlépe je rostliny spálit na místě likvidace. Někdy je nutné, zejména v ohrožených a citlivých ekosystémech popel odvést a zlikvidovat, aby se díky velkému obsahu organických látek opět nestal ohniskem rozšiřování invazních, nebo expanzivních druhů. Pří případném transportu pokosených rostlin je nutné dbát na to, aby se nevytrousily úlomky rostlin, nebo dokonce semena. Většina druhů se rozkládá velice obtížně. Proto není kompostování doporučeno. Nejdůležitější je likvidace v chráněných územích. Dochází zde k potlačování cenných původních ekosystémů. Neméně důležitá je likvidace u vodních toků. Z těchto míst se šíří neofyty nejrychleji, díky proudící vodě.
66
6.5. Podpora návratu živočichů do urbanizovaných území V roce 2004 započal ve městě Kopřivnici projekt s názvem Křídla pro město. Jeho cílem je umožnit návrat volně žijícího hmyzu do zastavěného území a tím zvýšit druhovou rozmanitost zelených ploch ve městě. Dále pak dosáhnout plynulejšího přechodu mezi volnou krajinou a městem. V ČR je doloženo 161 druhů denních motýlů. 46 % druhů je různou mírou ohroženo. I druhy doposud běžné mají oslabené a prostorově roztříštěné populace. Je proto vhodné vhodným managementem pomoci růstu jejich populací. Druhy, na které je projekt zaměřen jsou běžné xerotermofilní a mezofilní druhy denních motýlů a běžné druhy vážek. Druhy, které byly zmapovány ve městě a jeho blízkém okolí jsou v příloze č. 4. Bylo vytipováno 5 ploch, která splňovaly potřebná kritéria. Byl to pás trvalých travních ploch v okolí SOU, SPŠ a plaveckého bazénu. Šlo o zbytky dříve rozsáhlejších ploch udržovaných jako dvousečné louky na které je vázáno 6 druhů motýlů. Dále pak travnatá plocha mezi ulicemi Štefánikova a Na Luhách. Jde o druhově nejrozmanitější plochu v zastavěném území Kopřivnice. Na lokalitu je vázáno 8 druhů motýlů a další 2 druhy zvláště chráněných živočichů. Pás dvousečných ovsíkových luk a výsušných trávníků a ruderální vegetace kolem železniční trati. Na lokalitu jsou vázány 3 druhy motýlů a 1 druh zvláště chráněného živočicha. Výsušné trávníky a drobné mokřady v okolí nákladového nádraží a v prostoru rekultivované skládky za ČOV. Na lokalitu je vázáno 7 druhů motýlů a dalších 6 druhů zvláště chráněných živočichů. Pás travních porostů u silničního tělesa na ulici ČS Armády s charakterem dvousečných luk a výsušných trávníků. Na lokalitu jsou dnes vázány dva druhy motýlů. Na plochách bylo nutné dohledat a z majiteli vyřešit nájemní a majetkové vztahy.Bylo nutné zajistit úpravu hospodaření na lokalitách s ohledem na dotčené druhy. Bylo nutné zabránit aplikacím herbicidů při údržbě zeleně a příliš častým sečím, které by vedla ke změně druhové skladby a k úbytku živných rostlin pro larvy i dospělce. Podle dalších mapování provedených v následujících letech se počet druhů zvýšil. Akce však měla i jiný význam. Šlo o osvětu zejména u školních dětí u kterých vyvolal projekt ohlas. Do budoucna je důležité pomoci dalšímu šíření druhů, na další vhodné plochy ve městě např. liniová plocha kolem koryta Kopřivničky, procházející celým městem. Také bude potřeba další monitoringy populací. Projekt by šlo také s úspěchem rozšířit na školní zahrady a pozemky v užívání škol. Na školních zahradách by také bylo možné v rámci pěstitelských prací pěstovat osivo hostitelských rostlin z místního osiva. Dále by bylo vhodné o projektu dále informovat a výsledky zviditelňovat (např.výstava fotografií).
67
6.6. Ochrana biodiverzity na územích s cennými společenstvy Péče o území s mimořádnými kvalitami samozřejmě patří k základním podmínkám ochrany biodiverzity a přírody vůbec. Současný stav ochrany a podněty do ochrany budoucí ZCHÚ jsem popsal v kapitole 5.4. Zde se budu zabývat lokalitami, které dosud nemají statut ZCHÚ, i když podle mínění mnohých by jej mít měly. Je to lokalita Zámecký vrch, skála Rudý, Blütcherovy lomy a zatím nepojmenovaná lokalita s významným výskytem chráněných plžů v Ženklavském lese. Všechny, vyjma poslední jmenované jsou popsány v kapitole 5.5.
6.5.1. Zámecký vrch
Lokalita Zámecký vrch ve Štramberku je ojedinělou lokalitou výskytu skalních stepí s mnoha vzácnými a chráněnými druhy rostlin a živočichů. Bohužel, v minulosti došlo nevhodným užíváním k narušení těchto společenstev. Vhodným managementem je možno tento stav zvrátit a udržet tak vzácná společenstva i pro nadcházející generace. Pro zajištění vyšší ochrany lokality by vhodné rovněž vyhlášení lokality přírodní rezervací či národní přírodní památkou na základě ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Na nejspíše nejzachovalejších pozůstatcích skalních stepí ve Štramberku je pozůstatek obecních pastvin, které v minulosti díky nízké bonitě a extrémnímu sklonu unikly rozorání. K prvnímu silnému antropogennímu poškození lokality došlo v souvislosti s obnovou štramberského hradu, a to ukládáním výkopových zemin a stavebních sutí na svahu. Tímto došlo k zasypání starých teras nebo jejich poškození padající sutí. Z míst těchto skládek se začaly šířit agresivní expanzivní druhy. Rychlá sukcese dřevin z velké části nepůvodních (trnovník akát (Robinia pseudo-acacia), šeřík obecný (Syringa vulgaris), pámelník bílý (Symphoricarpos rivularis)) způsobila rychlou degradaci společenstev skalních stepí. Většina těchto dřevin byla v roce 2000 - 2001 odstraněna, potíže přetrvávají s šeříkem obecným. Ten velmi odolává snahám o jeho odstranění, i když byly použity arboricidy. Na lokalitě je nutno dále pečovat o již provedené výsadby z roku 2000 a pokračovat ve výsadbách převážně v lemu na dolní hranici plochy sousedící se zástavbou. V tomto pásu je nutno nejprve provést výsadbu a po vytvoření souvislého pásu, který bude zachytávat případné padající kameny provést úplnou likvidaci nepůvodních dřevin. Ochranný pás je vhodné vytvořit s přihlédnutím na charakter křovinatých mezí z blízkého okolí, ve kterých se uplatňují tyto druhy: trnka obecná (Prunus spinosa), hloh obecný (Crataegus laevigata), růže šípková (Rosa canina), třešeň ptačí (Prunus avium), hrušeň polnička (Pyrus pyraster). Ochranný lem v tomto složení není náročný na údržbu a splňuje po zapojení kritéria ochranná, estetická i hlediska autochtonnosti. Pro výsadby je možno použít dle možností i autochtonní
68
materiál rostoucí na nevhodných místech, např. trnka obecná rostoucí v části pod hradbami. Na okrajích ploch s xerotermní květenou je třeba udržovat keřové a stromové patro ve stavu, při kterém nedochází k zastiňování těchto ploch. Lokalita je v současné době ohrožována zejména expanzivními druhy bylin. Během dubna až června je vhodné v rámci urychlení likvidace synantropní vegetace provést tzv. „vypichování“ vysokobylinných druhů jako bodlák kadeřavý (Carduus acanthoides), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), bělotrn kulatohlavý (Echinops sphaerocephalus), lebeda rozkladitá (Atriplex patula), merlík bílý (Chenopodium album). Na přítomnost těchto synantropních druhů jsou obzvláště citlivá společenstva skalních štěrbin a primitivních půd z důvodu nadměrné produkce organické hmoty a zásobení substrátu dusíkem. Velké problémy jsou zejména s bodláky. I přesto, že jsou již několik let dvouleté exempláře důsledně vypichovány ještě před květem, jejich úbytek je sice viditelný, leč nedostatečný. Nejspíš je populace dotovaná z půdní semenné banky a z přechodových ploch mezi lesem a loukami. Bude tedy nutné i další roky pokračovat v jejich systematické likvidaci. Z dlouhodobého pohledu je nutné reorganizovat a důsledně kontrolovat nakládání s odpadními vodami v prostoru štramberského hradu, hlavně v chatě Dr. Hrstky a přilehlém stánku s občerstvením. Tyto zdroje trvale zásobují prostor pod hradbami nadbytečnými živinami a způsobují ruderalizaci. Rovněž je nutno odstranit nepovolené skládky odpadů a nepovolené stavby. V prostoru pod hradbami stačí prosté ruční sesbírání, v prostoru pod věží s pomocí lehké mechanizace, na dně lomu je možno využít těžkou mechanizaci. Mocnost odstraňované vrstvy až 1 m si vyžádá následnou rekultivaci, jejíž formu bude nutno zvolit až podle aktuálního stavu.
6.6.2. Skála Rudý
Skalní výchoz byl v minulosti částečně (asi ze 20 %) zastíněn sedmi solitery rostoucími na dolním – jihozápadním okraji tzv. Dolní skalky. V dnešní době je téměř celý skalní masív skryt v dřevinném porostu. Díky vlivu zastínění dochází k rychlým změnám a ochuzování společenstev skalních štěrbin. Rostlinná společenstva okolí Rudého byla dlouhodobě formována extenzivní pastvou koz, husí, méně též ovcí a skotu, jež zajišťovali odliv živin ze stanoviště a narušování půdního krytu. Malá část lokality byla v minulosti dokonce obhospodařována orebně. Popsaný stav trval asi do 50. let 20. století, kdy v souvislosti s politickými a hospodářskými změnami pastva zcela ustala. Díky absenci hospodářského využití se během druhé poloviny 20. století začala lokalita významně měnit. V travních porostech došlo k posunu od trsnatých kostřav k druhům ovsíkových luk. Z lokality bylo opět započato pravidelné odstraňování nadbytečné organické hmoty. Tím dochází k opětovnému vyhladovění stanoviště a ke zvrácení vývoje zpět směrem k semixerotermním trávníkům.
69
Plochy s výskytem druhů ovsíkových luk (hlavně ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), svízel povázka (Galium mollugo), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)) je nutno séct 2x ročně až do doby opětovné změny společenstev. Plochy bez výskytu těchto druhů je možno séct jen jednou ročně. Je třeba důsledně odstranit veškeré nadbytečné dřeviny z plochy. Ponechány by měly být jen solitery javoru babyky (Acer campestre), lípy srdčité (Tilia cordata), hlohu obecného (Crataegus laevigata), růže šípkové (Rosa canina). Vzrostlé stromy a keře musí být po pokácení seříznuty na co nejmenší pařízek a zatřeny arboricidy. V dřívějších dobách se zde hospodařilo na terasách zpevněných pískovcovými zídkami zděnými nasucho. Z ukončením hospodaření však kromě zarůstání lokality, postupně zchátraly i tyto podpůrné zídky. V roce 2002 však byla jedna z těchto zídek částečně rekonstruována, částečně znovu vybudována. Oprava zídky byla provedena tradiční technologií z kameniva pocházejícího z příbuzných vrstev z lomu Ráztoka v Trojanovicích. Tento krok velmi přispěl jednak k snížení erodovatelnosti půdy, k zvýšení biodiverzity (je útočištěm mnohých rostlin a živočichů, jako jsou například ještěrka obecná (Lacerta agilis), čmelák skalní (Bombus lapidarius), zvonek moravský (Campanulla moravica), sleziník routička (Asplenium ruta – muraria), sleziník červený (Asplenium trichomanes), jednak přispěl k tradičnímu krajinnému rázu, který jinde v Podbeskydí nemá obdoby. Bylo by vhodné do budoucna obnovit ještě jednu, či více těchto zídek. V travních porostech na terasových polích rostou některé ohrožené rostliny. Jsou to například vstavač mužský (Orchis mascula), bradáček vejčitý (Listera ovata), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) či hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata). Dynamika vývoje hořečku brvitého je velmi problematická. Podle dostupných informací druh ustupoval v naší oblasti již od 40. let. Tento vývoj pravděpodobně souvisí s postupným ústupem vypásání mezí a stále intenzivnějším zemědělstvím. Mnoho lokalit výskytu (např. meze na severním a severovýchodním úpatí Bílé hory) zaniklo při scelování pozemků v 50. letech. V 80. a 90. letech se populace hořečku brvitého v oblasti Bílé hory omezila na řádově desítky kusů. Roku 1995 považuje Sedláčková tento druh na štrambersku za nezvěstný. Při mapování v roce 1996 však bylo na terasách Bílé hory nalezeno 106 kusů. V roce 2001 se však hořečky objevily ve velkém počtu i na místech, kde již mnoho let nebyly pozorovány. Dá se očekávat, že klíčení hořečku brvitého je podpořeno větším narušením vegetačního krytu v souvislosti s pohybem lidí po lokalitě při ručním sečení a odstraňování biomasy. Tyto práce nejspíš částečně nahrazují chybějící pastvu.
70
6.6.3. Blütcherovy lomy
Plocha obou lomů je minimálně od poloviny 19. století využívána jako pastvina (v některých méně sklonitých místech byla plocha nepravidelně kosena), v jejich jižních částech byl u lomu na Čupku již v roce 1833, a dolním lomu roku 1868 otevřen kamenolom. Rostlinná společenstva byla dlouhodobě formována extenzivní pastvou koz a skotu, jež zajišťovaly odliv živin ze stanoviště a narušování půdního krytu. Tímto faktorem je dáno vysoké zastoupení druhů vázaných na nevyvinuté a mělké. Popsaný stav trval asi do 50. let 20. století, kdy v souvislosti s politickými a hospodářskými změnami pastva zcela ustala. Pastva však podle pamětníků začala ustupovat již od 20. let 20. století snad díky hospodářskému rozmachu kraje. Díky absenci hospodářského využití se během druhé poloviny 20. století začaly lokality významně měnit. S přibýváním živin v půdě způsobeným neodstraňováním organické hmoty došlo k omezování ploch s výskytem společenstev vázaných na nevyvinuté půdy a naopak, začalo přibývat druhů náročnějších na živiny. V travních porostech dochází k posunu od trsnatých kostřav s kostřavou ovčí (Festuca ovina), k druhům ovsíkových luk. Na ruderalizovaných plochách se vyskytují vysoké byliny. Lokality byly v minulosti nevhodně osázeny nepůvodními druhy dřevin jako zlatice převislá (Forsythia suspense) a šeřík obecný (Syringa vulgaris). Tyto dřeviny jsou pro svou schopnost expanzivního šíření hrozbou pro semixerotermní trávobylinná společenstva. Na horním lomu se během posledních deseti let se podařilo téměř úplně odstranit divoké skládky odpadů hlavně z prostoru pod skálou a za garážemi. Rovněž byly omezeny plochy náletových a okrasných dřevin a pravidelně byla kosena rovná část mezi cestou a Čupkem. Stepní lada na Čupku však sečena nebyla. Na dolním lomu však v posledních deseti letech vývoj nebyl tak šťastný jako na Čupku. V lomu se nebývalým způsobem rozšířil jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), šeřík obecný (Syringa vulgaris) a ptačí zob obecný (Ligustrum vulgaris), které, až na malé zbytky, překryly původní vegetaci. Na patě lomové stěny a také ve východní části hrany lomu se nachází nepovolená skládka odpadů (nezahliněné části mají objem asi 40 m2). Na obou lokalitách můžeme nalézt dva ohrožené a zvláště chráněné druhy rostlin. Jsou to lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites) a tolice nejmenší (Medicago minima). Z lokality je nutno opět začít pravidelně odstraňovat nadbytečnou organickou hmotu. Tímto dojde k tzv. „vyhladovění stanoviště“ a ke zvrácení vývoje zpět směrem ke společenstvům primitivních půd. Na vlastním Čupku se nachází několik keřů šeříku obecného (Syringa vulgaris) a porost zlatice převislé (Forsythia suspense). Tyto keře musí být po pokácení seříznuty na co nejmenší pařízek a potřeny arboricidy. Na ploše za garážemi, která je zasažena ruderalizací, je nanejvýš vhodné provádět sečení mnohonásobně (až 4x za vegetační dobu podle intenzity nárůstu organické hmoty), a tímto tzv. „vyhladovět stanoviště“.
71
Ze dna Dolního lomu je třeba důsledně odstraň veškeré nadbytečné dřeviny z plochy včetně dna lomu a jeho stěn. Lokality jsou významné jak fytocenologicky, tak i geologicky. Dosud však nebyla zajištěna patřičná ochrana ve smyslu vyhlášení zvláště chráněného území, i když obě lokality již byly v roce 1994 Milanem Svatouškem z Českého geologického ústavu navrženy na Přírodní památku.
6.6.4. Ženklavský les
V roce 2002 byl na Štrambersku proveden průzkum neznámé lokality „Ženklavský les“. Výsledek průzkumu viz.příloha č.2. Jedná se o lesní komplex asi 1,6 km západně od obce Ženklava a 500 m severoseverovýchodně od kóty Hlásnice (558 m n.m.). Lokalita leží v nadmořské výšce 480 m. Jedná se o asi 15 ha celek starého hospodářského jasano-klenového lesa, z dřevin jsou v menší míře dále zastoupeny buk a habr. V bylinném patře výrazně dominuje měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), v místě sutiny pod výchozem těšinitové skalky se více uplatňuje bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis). Součástí lokality jsou i dva hluboce zaříznuté pramenné úseky, kde se z bočních průsaků hojně sráží pěnovec a vytváří se tak mohutné živé pěnovcové kupy. Díky tomu, že malakozoologický průzkum okolí Štramberka započal už v 90. letech 19. století, máme možnost srovnání s nedalekými lokalitami. Již tyto prvotní výzkumy jsou díky velkému počtu sběratelů značně reprezentativní. Tak v letech 1885–1901 bylo publikováno z blízké NPP Šipka 41 druhů měkkýšů. Mohutné výchozy jurského vápence u Štramberka umožňují výskyt druhů vázaných na vápencové skály. V okolí Štramberka jsou i další malakozoologicky významné lokality, které byly již zpracovány. I přes tento intenzivní a dlouhodobý výzkum měkkýšů okolí Štramberka zde stále zůstávají neprozkoumané a zajímavé lokality, jak dokazují prezentované výsledky z Ženklavského lesa. V tomto regionu je stále možné nalézt nové druhy. Za vše mluví nečekaný výskyt drobničky Truncatellina claustralis v NPP Šipka (HORSÁK in press). Měkkýši byli získáváni klasickým ručním sběrem, který je nezbytný pro nalezení dendrofilních druhů a nahých plžů, kteří nevytváří schránku. Pro zjištění drobných epigeických druhů byl odebírán vzorek půdní hrabanky. Celkově bylo zjištěno 47 druhů plžů (46 suchozemských a 1 vodní). Přehled všech zjištěných plžů, ekologický rozbor a dominanci jednotlivých druhů obsahuje přiložená tabulka. Z hlediska ekologického členění výrazně převažují přísně lesní druhy (45 %). Vysokým počtem druhů jsou zastoupeni i lesní plži v širším slova smyslu (34 %). Méně plžů bylo zjištěno ze skupiny mezofilních, většinou hojných a euryvalentních druhů (13 %). Ze skupiny vlhkomilných druhů byly nalezeny pouze tři druhy, ale patří sem celkově nejdominantnější drobný plž Carychium tridentatum. Z vodních druhů byl zjištěn pouze jeden předožábrý plž (Bythinella austriaca s.lat.) vázaný na prameny a další pramenné biotopy.
72
Z hlediska ohroženosti jednotlivých druhů bylo nalezeno 13 druhů náležejících do kategorie téměř ohrožený, 7 do kategorie zranitelný, a z kategorie ohrožený, závornatka Vestia ranojevici moravica. Z porovnání s lokalitami v blízkém okolí vyplývá, že měkkýší společenstvo Ženklavského lesa patří k druhově nejbohatším v regionu. Zdejší malakofauna je velmi podobná lesnímu společenstvu NPP Šipka, kde bylo při souběžném výzkumu zjištěno 46 druhů. Pochopitelně se tato společenstva v některých druzích rozcházejí, což je dáno odlišnou nabídkou stanovišť. V NPP Šipka mohou žít druhy vázané na vápencové skály, naopak pouze Ženklavské lokalitě se vyskytují některé druhy na živých travertiništích. V regionálním měřítku se dá říct, že společenstvo Ženklavského lesa vyniká vysokým zastoupením přísně lesních náročných druhů a dendrofilních druhů. Některé druhy zde byly v této oblasti zjištěny poprvé. Antropogenní ovlivnění má na malakofaunu studované lokality kupodivu poměrně malý dopad. Projevuje se pouze v přítomnosti dvou synantropních a nepůvodních nahých plžů. Poměrně velkým problémem je skutečnost, že zmiňovaná lokalita není územně chráněna a porost je navíc v obmýtní době. Je tedy otázkou, jaký bude osud této pozoruhodné lokality a jak případné zásahy ovlivní stav a vývoj zdejší malakofauny a bioty vůbec. Lze očekávat, že vymýcení porostu zcela zásadně ovlivní druhové složení. Bylo by proto v zájmu zachování této vyjímečné lokality zasadit se o její řádnou ochranu.
73
7.
Diskuse
Ochrana přírody a krajiny ve Štramberském regionu je na dobré úrovni. Je zde zmapováno poměrně velké množství ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů a jejich ochraně je věnována značná pozornost.Jsou zpracovávány plány péče, prováděny záchranné transfery a ochranné zásahy k udržení cenných biotopů. Je zde i mnoho záslužných aktivit a iniciativ ze stran nevládních organizací (OS Hájenka, ČSOP a další) i jednotlivců(pan Lukášek, pan Pavlík a další). Tyto aktivity mají pro zachování a zlepšení stavu krajiny velký význam. V současné době probíhá řada programů, které mají za cíl zlepšit stav životního prostředí, udržet či zvýšit biodiverzitu, nebo zachránit jednotlivé druhy, či jedince. Stále však je mnoho oblastí, kde by se dalo ledacos zlepšit. Jsou to zejména letitým nevhodným hospodařením narušené lesní a zemědělské a vodní ekosystémy, kde druhová rozmanitost oproti původnímu stavu výrazně poklesla. Bude zde potřeba hodně času, úsilí i finančních prostředků k dosažení i malého zlepšení. Dalším důležitou oblastí by mělo být důkladné geologické, botanické a zoologické zmapování lokalit na kterých průzkum prozatím nebyl proveden, nebo byl proveden již dávno. Mnoho lokalit za poslední desetiletí doznalo výrazných změn. Někde příznivých, někde méně. V dřívějších letech bylo hodně zanedbáno, například v Kopřivnici je zaregistrováno velké množství VKP, ale jen o několika málo z nich jsou známy podrobnější informace. Do budoucna bude potřeba provést nové průzkumy a tyto seznamy aktualizovat. Také jsou v regionu vyhlášeny pouze 3 zvláště chráněná území a to je dle mého názoru málo. Je zde mnohem více lokalit, které zasluhují udělení tohoto statutu. U některých je o to již usilováno, některé na to teprve čekají. V každém případě je nutné tyto lokality monitorovat a dávat jim příslušnou péči již v současné době. Také počet památných stromů je velmi nízký. Systém ÚSES je v regionu plně funkční, jen na některých místech jsou zejména u zastavěných oblastí problémy s návazností. Těchto míst je celá řada, ale jen v několika málo úsecích jsou řešeny. V současné době se uvažuje o změně trasy a napojení NRBK 144 u lomu Kotouč. Je zde i poměrně malá informovanost o probíhajících programech a projektech. Pokud chceme zachovat cenné lokality regionu a celkový ráz krajiny, musíme dále pokračovat v současných aktivitách a vytvářet projekty nové. Rozšiřovat ochranu přírody do dalších oblastí a zainteresovávat do ní více lidí. Zvyšovat obecnou informovanost a zodpovědnost za své konání.
74
8.
Závěr
Cílem této práce bylo vypracovat studii týkající se problematiky ochrany životního prostředí Štramberska a vytvoření celkového obrazu o této problematice v regionu. Tato problematika je natolik rozsáhlá, že se nemohla vtěsnat do jediné práce, přesto doufám, že mnou shromážděné informace budou zájemci o danou problematiku ku prospěchu. V této práci jsem se zaměřil na ochranu zvláště chráněných rostlin, živočichů a biodiverzity v regionu vůbec. K ochraně konkrétního regionu je také nutné znát místní reálie. Proto zde také popisuji přírodní poměry a historický vývoj a využívání krajiny. Doufám práce přispěje k větší informovanosti o zdejších přírodních krásách i problémech jejich ochrany.
75
9. Seznam literatury Culek, M a kol.: Biogeografické členění České republiky. Praha Enigma, 1996 Bartoň, L., Železniční tratě Štramberka, 2001 Bosák, J., a kol. Biomonitoring vybraných ploch vrchu Kotouč u Štramberka, Závěrečná zpráva za rok 2001, Olomouc, 2001 Bosák, J., a kol. Biomonitoring vybraných ploch vrchu Kotouč u Štramberka, Závěrečná zpráva za rok 2002, Olomouc, 2002 Bosák J. Hydrobiologické inventarizační posouzení potoků Sedlnice a Bařinka v okolí lokality „Kotouč“, 2001 Demek, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Academia Praha, 1987 Eliáš, M., a kol. Kamenná krása Novojičínska. Okresní úřad Nový Jičín – referát životního prostředí, Nový Jičín, 2000 Grepl, E., Nový hromadný nález bronzových předmětů v okolí štramberka, sborník novojičínska č. 6, archiv muzea v Fojtství Hanzelka, E., 600 let Kopřivnice, MNV Kopřivnice, 1960 Hejný, S., Slavík, B., : Květena ČR 2. Academia Praha, 1990 Hrabovský, S. Doplňky k plánu péče pro PP Kamenárka, nepublikovaný manuskript, depon v rezerv. knize Kraj. Úř. Moravskoslez. kraje, 2001 Horsák, M. Výsledky stopatnáctiletého výzkumu měkkýšů (Mollusca) NPP Šipka u Štramberka (severní Morava). – Časopis Slez. Muz. Opava, 2000 Horsák, M. The molluscs of the “Ženklavský les” forest near the town of Štramberk (North Moravia), Čas. Československá slimač, 2003 Houša, V. Štramberský vápenec (svrchní tithon) a s ním svázané spodnokřídové vrstvy. MS – ÚÚG Praha, 1973 Láznička, V., Trnka, P. Změny krajinného rázu a funkcí krajiny v okolí Štramberka v důsledku těžby a zpracování vápenců, Ekotrend, 2001 Láznička, V., Trnka, P., Kvita, D. Nová cementárna u Štramberka?, článek v časopise Veronica, 4/2001, 2001
76
Löw,J., a kol. Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Nakl. Doplněk Brno,1995 Kolektiv autorů, Návrh řešení systému ekologické stability krajiny v prostoru jižně od Štramberka, MÚ Kopřivnice 2005 Kolektiv autorů, Československá reservace a národní park Štramberk Kotouč, Nákladem odboru KČT na Štramberku, Kryl a Scotti Nový Jičín, 1920 Kolektiv autorů, Návrh plánu péče o NPP Šipka a botanický inventarizační průzkum, nepublikovaný manuskript, depon., archiv OS Hájenka Kvita, D. Návrh plánu péče o VKP č. 3469 - Skála „Rudý“ v k. ú. Štramberk, nepublikovaný manuskript, depon., archiv OS Hájenka Kvita, D. Údržba společenstev na lokalitě zámecký vrch, nepublikovaný manuskript, depon., archiv OS Hájenka Kvita, D. Závěrečná zpráva o transferech obojživelníků, nepublikovaný manuskript, depon., archiv OS Hájenka Mackovčin, P., Sedláček, M., a kol. Chráněná území ČR, svazek 10., Ostravsko, AOPK ČR, 2004 Menčík, E., a kol. Geologie Moravskoslezských Beskyd a Podbeskydské pahorkatiny. Sb. ÚÚG Praha, Praha,1983 Míchal, I. Ekologická stabilita, Veronika s přispěním MŽP ČR Moravec a kol. Rostlinná společenstva a jejich ohrožení, Litoměřice, 1995 Otruba, J. Květena Štramberka, 1930 Popelková, V., Přikrylová, V., Mapování – Zpráva za rok 2002, nepublikovaný manuskript, depon., archiv OS Hájenka Procházka, J., a kol. Dokumentace hodnocení vlivu na životní prostředí Štramberk závodu na výrobu cementu. Brno: Ecoaudit, spol. s r.o., 2001 Prosová, M. Štramberský kras, Přirodovědecký sborník Ostravského kraje, 1952 Sedláčková, M. Štramberk – zhodnocení aktuální vegetace a květeny. Mns. depon. In. knihovna Okresního vlastivědného muzea v Novém jičíně, 1995 Sedláčková, M. Botanický průzkum areálu společnosti KOTOUČ ŠTRAMBERK, spol. s r.o.. Frenštát pod Radhoštem,2001
77
Šturmová, M. Plán péče o přírodní památku Váňův kámen, AOPK, nepublikovaný manuskript, depon v rezerv. knize Kraj. Úř Moravskoslez. kraje, 2004 Tomanová, D. Zvláště chráněná území okresu Nový Jičín, Okresní úřad Nový Jičín, 2000 Urbanistické středisko Ostrava, Územní plán města Štramberk, 1996 Urbanistické středisko Ostrava, Územní lán města Kopřivnice, 1998 Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ze dne 19. února 1992
Internetové zdroje www.stramberk.cz www.koprivnice.cz www. biolib.cz www. env.cz www. nature.cz www.reynoutria.cz www.wikipedia.org
